ačů a příznivců Čtvrtletník posluchačů a příznivců st stanice Český rozhlas Vltava

př ačů a h c u l s po tletní k r va v t Č  s V lta  |  esk ý rozhla eČ stanic

íznivců

Viktor Kolář Ostrava 1966

1









Franz Kaa

Kaa na ceach

Libor Pešek

Olga Havlová





 

 

Pitínského „Matka“

A ronauti

Richard Wagner

Jubilující Český rozhlas

 







 

Richard Wagner — Obři a draci

Steve Stern — Adelbert von Chamisso

Karel Ančerl

Léto s Sherlockem — Smluvní vztahy

 

 

 



Jakub Katalpa — František Křelina

Bílý oficír

Operní cyklus

Jiří Hajíček: Rybí krev









Konstantin Sergejevič Stanislavskij

Concertino Praga

Šedesát let naděje

Český rozhlas Jazz

 



 



Česká filharmonie

Cyrilometodějské výročí

Hudba ve filmu

Profil: Viktor Kolář

Drazí posluchači a členové Klubu Vltava,

v poslední době máme tolik výročí – Český rozhlas, Franz Kaa, Libor Pešek, Gesualdo da Venosa, Giuseppe Verdi, Benjamin Britten, šedesátiny o ravské konzervatoře… Vltava by si mohla založit pořad „Hrajeme k narozeninám“. Naše vysílání se i letos trochu přizpůsobí letním podmínkám, Mozaika bude kratší, protože kulturní život v horku trochu usíná, zato nabídneme ceování po kulturních památkách ve Výletech s Vltavou a o půl deváté tradiční Letní ení, kde se budeme věnovat memoárům velmi poutavých osobno í. Přeji vám příjemné léto, které nás odškodní za tu nepříjemnou zimu.

Lukáš Hurník

Průvodce světem kultury Program anice Český rozhlas Vltava Program Jazz Klub Vltava Partneři Klubu Vltava

36 37 44 46 47

Franz Kaa

Foto: archiv Společnosti Franze Ka y | Kresby: Franz Ka a

2

SPISOVATEL Z PR AHY A JEHO LITER ÁRNÍ L ABYRINT Y

Franz Ka a je určitě nejpřekládanější a nejvíce interpretovaný spisovatel pocházející z  Prahy, píše se v  jednom slovníkovém heslu. Podle některých statistik v těchto ohledech nemá Ka a konkurenta ani v  jiných literárních metropolích. Jeho dílo a odkaz nepřebývají jen v knihách, které sám napsal, nebo v takzvané sekundární literatuře. To, že se o něj zajímají divadelníci a fi lmaři, neznamená nic mimořádného, ale do  kaovského boomu můžeme zahrnout podíl turistického průmyslu, stačí se projít Prahou a  máme pocit, že Franzi Kaovi nelze uniknout. Dokonce je možné setkat se i s komiksy na Kaovy náměty. V  Čechách se zrodil pojem ka árna, který se švejkováním má patřit k českému způsobu života, i když málokdo ví, co si má pod tou ka árnou představit (jasně „definovaná“ ka árna je stejně nesmysl). Více či méně epigonské ozvěny nebo repliky Kaova díla vstoupily do knih spisovatelů po celém světě.

Posedlost psaním „Tvůrce musí být vybaven fanatickou posedlostí, nic nesmí stát jeho tvůrčí činnosti v cestě, všechno musí být obětováno tvorbě, bez tohoto fanatismu nelze vykonat nic důležitého.“ – Myšlenka argentinského spisovatele Ernesta Sabata dobře charakterizuje Kaův vztah k  literatuře. Kaa napsal: „Nejsem nic jiného než literatura a nic jiného být nemohu a nechci…“ Jeho deníky svědčí o tomto fanatismu psaní. O té rozkoši, kterou popisuje Flaubert, kdy člověk nemusí psát sám o sobě a může se převtělit do osob, o nichž sám vypráví. O posedlosti návratů k sobě. Četl jsem vyznání několika spisovatelů, kteří děkovali osudu, že se s  Kaou seznámili později, že se svým spisováním začali ještě před tím, než si přečetli text Franze Ka y. Kdyby se s  Kafkou seznámili dřív, nikdy by se do literatury neodvážili vstoupit. Připadalo by jim, že už tam pro ně není žádné místo. Počet kandidátů na  spisovatelství, kteří po  přečtení Ka y na  toto životní poslání rezignovali, není znám. „Jakmile dočtete Proces, nejsme již toutéž osobou jako předtím. Podobně jako Kaa po  dopsání díla,“ napsal další spisovatel. Popis detailu versus lidské bytí Několik programů pro Víkend s  Franzem Kaou jsem připravil s překladatelem, germanistou a znalcem Kaova díla Josefem Čermákem, který v jednom ze zmíněných pořadů poznamenal: „Když se podíváme z nadhledu na celé Kaovo dílo, uvědomíme si to úžasné rozpětí mezi dvěma póly. Jeden pól představuje všednodenní detail. Kaa byl jeden z  největších mistrů popisu, zkratkovitého, stenograficky stručného a  zároveň tak názorného, že ty věci by bylo možno nakreslit. V  jeho povídkách poznáváme všednodenní mikrosvět, nejbližší okolí, rozpoznáme tam i  věrnou podobu Prahy, i  když tam není pojmenována. A  hloubka autorova myšlení, skrytý, hluboký smysl těch próz, který se neustále brání jednoznačné identifikaci, to je ten druhý pól. Bravurní

3

Přehled pořadů vysílaných na Vltavě ke 130. výročí narození Franze Ka y

zvládání prostoru mezi oběma zmíněnými póly je znamením skutečně velkého mistra, na malé ploše životní reality podává svědectví o základních skutečnostech lidského bytí.“ Kaovy literární labyrinty Někde jsem četl, že slovo „láska“ po  přečtení Prousta neznamená už totéž. Nezávidím kaologům jejich úsilí o dešifrování i těch „nejobyčejnějších“ pasáží v díle Franze Ka y. „Pohled na  tento lom je odstrašující. Všechno je zavalenou skrývkou, odpadem a sutí. Skála je tak rozeklaná, že původní sloupcovité i  plošné útvary kamenného masivu lze spíš tušit než vidět. Nad značkou stojí dělník, který je sotva rozeznatelný od  skalní stěny, vysoké čtyřicet metrů. Štěrk nad jeho stanovištěm, jehož je podle odhadu asi 1000 kubických metrů, se zřítil při oblevě v  březnu roku 1914. V  době zřícení byli dělníci naštěstí na svačině, jinak by všichni byli pohřbeni.“ To není úryvek z  Kaovy prózy, ale z  jeho zprávy pro pojišťovnu, pro jeho zaměstnavatele. „Kaa v  těchto pasážích opouští předepsaný úřední postup“, píše Klaus Wagenbach ve  studii Kaovy továrny. Ve  stejném roce, kdy Ka a tuto zprávu vypracoval, napsal román Proces, jehož protagonista Josef K. je na konci zavražděn v jednom kamenolomu. Kaovy literární labyrinty mají podivuhodnou podobu. V Kaových textech nalézají jeho vykladači předobrazy různých diktatur 20. století, holocaustu, inscenovaných politických procesů… Nemyslím si, že Ka a byl tak jasnozřivý, aby dopředu třeba vytušil, jaký osud potká židy v  nacistickém Německu, ale že byl nadán neobyčejnou citlivostí pro vnímání náznaků totalitářského myšlení ve svém okolí, ve své rodině, v továrnách na severu Čech, v pojišťovně, kde pracoval – a také v sobě.

Jiří Kamen

Sobota 22.6. | 10.00 Víkendová příloha s Franzem Kaou ve Švýcarsku, cestovní deníky F. Ka y a Maxe Broda; Franz Kaa – gurmán? Úterý 25.6. až sobota 29.6. | vždy v 0.00 Půlnoc – V tomto cyklu nabídneme Kaovy krátké texty Soused, Před zákonem, Rána na vrata, Mlčení sirén, Městský znak Pátek 28.6. | 20.00 Páteční večer – Nemohu žít bez ní, a s ní také ne aneb Franz Kaa a ženy Obsah pořadu tvoří montáž z Kaových deníků, dopisů a rozhovorů s autorkou monografie o Mileně Jesenské, spisovatelkou Alenou Wagnerovou a s překladatelem a germanistou Josefem Čermákem. Sobota 29.6. | Víkendová příloha Kaovy myšlenky – montáž slavných pasáží z Kaových knih doplněný komentářem, recepce Kaova díla v Čechách včetně proslulé liblické konference, vznik a obsah pojmu kaárna apod. Kaovské legendy aneb Virtuózové fantazie (9.00–11.00). Josef Čermák se v pořadu zabývá genezí, vznikem mytologií o životě a díle FK, zejména s přihlédnutím k podílu jejich nejvýznamnějších tvůrců Michala Mareše a Gustava Janoucha. Vltavský poledník (11.30) připraví pohledy na  F. Ka u očima germanistů a také prostřednictvím eseje Karla Kosíka o Haškovi a Kaovi. Rozhlasové jeviště (14.00) – Franz Kaa: Zámek Autor rozhlasové adaptace Jan Vedral k premiéře inscenace napsal: „Nenabízím posluchačům dramatizaci slavného Kaova Zámku. Už Josef Henke, autor a režisér první významné rozhlasové kaovské realizace, povídky Proměna, uvedl v ohlášení, že ‚rozhlasový tvar v próze rozeznal‘. O totéž jsem se po třiceti letech pokusil s monumentálním – a nedopsaným – románem

o zeměměřiči K. Totiž zaslechnout v něm rozhlasový tvar, příběh, ve kterém pochybami zmítaná lidská duše mluví, svěřuje se sluchu každého z nás. A mluví o našich úzkostech, nejistotách a trápení. V roli zeměměřiče K. uslyšíte Vladimíra Dlouhého. Ortel (17.15) – v interpretaci Jana Hartla nabídneme povídku, která jako zázrakem po letech zoufalého tápání nastartovala Kaovo první plodné tvůrčí období. Operní večer (20.00) – Proces. Zpěvohra inspirovaná základním literárním dílem Franze Ka y. Operu zkomponoval rakouský skladatel Gottfried von Einem (nar. 1918) na libreto Borise Blachera a Heinze von Cramera. Měla světovou premiéru v roce 1953 na Salcburském festivalu (Salzburger Festspiele) v režii Oscara Fritze Schuha a pod taktovkou legendárního Karla Böhma. Nově objevené dopisy Mileny Jesenské (22.15) premiéra pořadu s Alenou Wagnerovou o dopisech MJ z období druhé světové války. Neděle 30.6. Souzvuk (9.00) – A já vlastně vůbec nemiluji Tebe. Kaovy „dopisní metaforické příběhy“ pro rozhlasový Souzvuk z vlastních překladů připravila Věra Koubová a hudebními variacemi doprovodila violistka a harfenistka Jana Lewitová. Režie Hana Kofránková. Umělec v hladovění (11.30) – Povídka z roku 1922, opět v podání Jana Hartla. Aforismy (15.30) Z překladu Rio Preisnera připravil Rudolf Matys. Telefonotéka (16.30) – Jiří Kamen pozval k mikrofonu Josefa Čermáka, překladatele, germanistu a znalce Kaova díla. V trestaneckej kolónii (20.00) Inscenace Slovenského rozhlasu podle povídky V kárném táboře získala v říjnu 2007 hlavní cenu v kategorii „Dramatizácia, adaptácia a preklad“ na Festivalu rozhlasovej tvorby Bratislava 2007. V roli Důstojníka uslyšíte Emila Horvátha.

4

Franz Kaa

S K AFKOU NA CESTÁCH

Důvodem k cestě může být dávná láska, víno ale i osud spisovatele Zábava ve vídenském Pratru

Bankovní úředník Franz Ka a napsal dílo, které se hemží paradoxy. Sám se stal obětí jednoho z  nich. Ačkoliv si přál po  smrti své literární dílo spálit, jeho tvář se stala jedním ze symbolů Prahy. Vykukuje na nás z triček, které si jako suvenýr kupují japonští i ruští turisté znající Ka u z turistických bedekrů.

Sedět tak v  železničním vagoně, zapomenout na  to, žít jako doma, náhle se rozpomenout, pocítit unášivou sílu vlaku, stát se cestujícím, vyndat z kufru čepici, schovat se. Být bez zásluhy unášen k cíli, vnímat to jako dítě, stát se miláčkem žen, podlehnut přitažlivé síle okna, mít stále alespoň ruku vysunutou přes okenní rám.

přecitlivělosti na hluk si do svého deníku zapsal: Lomoz metra, když jsem jím poprvé jel, byl strašný. Kaovo přátelství s  Maxem Brodem trvalo dvaadvacet let – spojovalo je mnohé. Byl to také on, kterého pověřil spálením svého díla. Což Brod neudělal, naopak díky němu se o něm dozvěděl svět.

Kaova rodina se po  Praze často stěhovala… Čtrnáctkrát. Staroměstské náměstí, Celetná… Do škol Ka a chodil do  Masné a  taky na  Staroměstské náměstí, tam kde je dnes Národní galerie. Věčná sláva, ale těžký život pozemský… Jeho otec byl židovský velkoobchodník s galanterií – Hermann Ka a, jak vyplývá z Franzova Dopisu otci, dobře s ním nevycházel. Jeho dva bratři zemřeli v dětském věku a tři sestry v koncentráku. Měl řadu žen: Felicie, Milena, Julie, Dora a možná je ani neměl, jisté je, že jim odeslal stovky dopisů. Jeho život, to bylo psaní, přesto CESTOVAL.

Obraz neuchopitelného, stále se proměňujícího Franze Ka y může vyvolávat různé představy, například také představu píšícího úředníka zabarikádovaného v  Praze Na  Poříčí. Od  srpna 1908 až do  svého předčasného penzionování v  roce 1922 pracoval v  Dělnické úrazové pojišťovně.

Siřem Důležitou roli sehrála v  Kaově životě vesnice Siřem. Přilnul k  ní poté, co se dozvěděl, že má tuberkulózu. Bydlel zde u své sestry Ottly. Vesnici dal přednost před věhlasnými léčebnami a strávil zde, přes protesty Maxe Broda, řadu měsíců. Rušen zde byl jen bučením krav a kokrháním kohoutů…

Nastupte do  vlaku, Franz Ka a měl vlaky rád – mají v  sobě řád, rytmus. A  když byl příliš nemocný, nemohl cestovat, tak o nich alespoň snil.

Jenže díky služebním cestám jezdil do Severních Čech, výletoval do  Roztok, kde měl s  rodiči pronajatý pokojík v Nádražní ulici. Vydal se napříč Švýcarskem a Itálií, navštívil Paříž. Navštěvoval osudové ženy svého života a taky lázně a sanatoria třeba v Meranu. Paříž Na  návštěvu Paříže se vypravil Franz Ka a s  Maxem Brodem a jeho bratrem Ottou, syny bankovního ředitele. Prvně zde jel metrem, byl fascinován, i  když díky své

Špičák ,,Na šumavském Špičáku pobýval Franz Kaa osm dní, ale neví se, ve  kterém hotelu bydlel. Jestli v  Rixi, kam jezdila německá klientela, nebo v  penzionu Jan Prokop, kde napsal lístek Maxu Brodovi. Při stavbě železnice si kantýnský Jan Prokop na Špičáku otevřel občerstvovací podnik, o primitivní boudě se hovořilo jako o restauraci. Penzion i  hotel jsou od  tunelu vzdáleny asi dvacet minut chůze. Každý čtenář Franze Kay ví, že rámus přiváděl

Franz Kaa

spisovatele k  šílenství. V  dopisech si stěžoval na  křičící děti, cirkulárku nebo hluk velkoměstské ulice. Vlak vyjíždějící z tunelu, vlak projíždějící krajinou, vlak brzdící na stanici Špičák musel spisovatel v hotelu nebo v penzionu zcela zřetelně slyšet, ale v dopisech si na hluk způsobený jedoucím vlakem nestěžuje, naopak píše o osmi šťastných dnech na Šumavě.” (Z románu Kinžál Jiřího Kamene). Drážďany Doktor Lahman v  Drážďanech provozoval léčbu na  základě výzkumu o zdravém vlivu vody, slunce a vzduchu. Ka a byl léta vegetarián a o svých zvycích napsal mimo jiné Felicii Bauerové: Samozřejmě nepiju alkohol, kafe a čaj a většinou nejím čokoládu. Nic nového pod sluncem. Už za dob Ka y se na stránkách lékařských novin vedly vášnivé diskuse o zdravém životním stylu, o vegetariánství a jeho vlivu na organismus. Ka a, který dbal úzkostně o  své zdraví, zkoušel i  alternativní metody, léčil se také v  duchu antroposofické medicíny, jejíž základy vytvořil Rudolf Steiner. Vídeň, lesopark Neuwaldegg Na vídeňské setkání a procházky po vídeňském předměstí vzpomíná Milena Jesenská v dopise Maxi Brodovi: Znala jsem jeho úzkost dřív, než jsem poznala jeho. Obrnila jsem se proti ní tím, že jsem ji pochopila. Za ty čtyři dny, co byl Frank se mnou, tu úzkost ztratil, smáli jsme se jí. Lugano ,,Na přelomu srpna a  září 1911 přicestovali do  Lugana spisovatelé Franz Kaa a Max Brod. Přijeli z Lucernu. Z Lugana pokračovali do Milána. Na této cestě se vydávali střídavě za Čechy nebo za Poláky, neboť – jak záhy zjistili – Němce nikde nemají v oblibě. S  pobytem obou přátel v  Luganu jsou spojeny nerealizované literární výzvy. Cestovní deníky spisovatelů se měly stát výchozím materiálem pro společný román, k  jehož napsání ovšem nikdy nedošlo. Ze švýcarské cesty podle Broda také pochází idea levného bedekru. V  monografii věnované Franzi Kaovi Brod napsal: Dostali jsme nápad, že napíšeme cestovního průvodce nového typu.

Měl se jmenovat ‚Lacino‘. Tedy třeba: ‚Lacino Švýcarskem‘, ‚Lacino v Paříži‘ a tak dále. Franz byl neúnavný a s dětinskou radostí do  nejjemnějších podrobností vypracovával principy nového průvodce, který z nás měl udělat milionáře a hlavně nás zbavit odporné práce v úřadě. Já jsem pak se vší vážností o  naší ‚reformě cestovních průvodců‘ korespondoval s  nakladateli. Jednání ztroskotala na  tom, že jsme nechtěli vzácné tajemství prozradit bez obrovské zálohy. Na  takové hranici mezi vážností a žertem balancoval Franz obzvlášť rád a s velkou virtuozitou. Často člověk nevěděl, zda něco myslí vážně, nebo v žertu; nevěděl to vždycky asi ani sám a oddával se prostě tvůrčí fantazii velkého vypravěče pohádek. Tak hrál i se mnou hru o novém baedekeru jménem ‚Lacino‘, jehož plakáty jsme už viděli na všech zdech pařížského metra vedle Byrrhu a jiných nejznámějších aperitivů. (Z románu Kinžál Jiřího Kamene). Kolín Ke Kaovým cestám za příbuznými patří ta do Kolína, připomínal mu svou atmosférou Výmar se slavnou Goethovou vilou. Při návštěvách kolínského strýce se Franz Ka a pokaždé vypravil k  soše Mistra Jana Husa. Kafku provokovaly hranice oddělující svět lidí od rostlinné a  živočišné říše. Možnosti nenadálé proměny člověka v jinou bytost nebo rostlinu se tolik neobával, hrůzu měl jen z  toho, že o  tom novém stavu nebude moci podat zprávu, jíž by někdo uvěřil. Všichni se mu vysmějí. Jeho vyslanec v  hmyzím světě Řehoř Samsa z  Proměny tyto obavy potvrdil. Sochař Bílek se ve svém pojetí kolínského pomníku Jana Husa pokouší řešit podobný problém. Nemá ale odvahu proměnu dokončit, dokonce ji pro všechny případy skrývá v  zobrazení mučednické kazatelovy smrti. Šlo mu vůbec o Husa? Nejde spíše o dekorativní záležitost? Hořící strom zapálený bleskem působí mnohem estetičtěji než chatrné lidské tělo.

svící a  on jí naslouchá, jak vypráví židovské příběhy svého dětství. Kaův život dává impuls k putování, stačí na vlně fantazie odkrýt staré omítky, sledovat jeho stopy a mizející svět minulého století. A mraky taky. V  Kaově povídce Popis jednoho zápasu vypravěč říká: Protože jsem se však jako obával namáhavého pochodu po strmé silnici, urovnal jsem cestu a nechal ji v dálce posléze klesnout v údolí. Kamení mizelo podle mého přání a vítr ustal. Později dokonce stvořil mohutnou a  vysokou horu. …A tlouštík ze stejné povídky takto promlouvá ke krajině: Teď však prosím vás o to, horo, květino, trávo, křovino, řeko, poskytněte mi trochu prostoru, abych mohl dýchat… Tu nastalo chvatné posunování kolem ležících hor. Kaovi hrdinové prostřednictvím slov vytváří světy, vyslovují jména a ony dostávají tvar. Jít po stopách, znamená objevit i stopu novou – navazující, tázající se, kudy cesta vede dál. Jít za  Kaou znamená si přiznat, že bloudíte a Ka a se vám vzdaluje jako Zeměměřičovi Zámek. A zároveň že až příliš žijete světy nápadně se podobající těm, které stvořil.

Jolana Matějková

Více se o Kaovi na cestách dozvíte od Jiřího Kamena v pořadu Kaa a Brod v Luganu, Víkendová příloha stanice Vltava 22. 6. 2013. Více se o Kaovi dozvíte, když budete číst jeho dopisy a knihy Zdroje:

Berlín, Steglitz Opustit Prahu? Žít se ženou každodennost? To bylo pro autora něco zapovězeného. Přesto v závěru života se Kafka odstěhoval za  Dorou do  Berlína, do  čtvrti Steglitz. Vařila a  on ji pozoroval z  lůžka. Můžeme rozsvěcet sedm

Jan Jindra a Judita Matyášová: Průvodce Na cestách s Franzem Kaou Karel Erich Grözinger: Kavka a kabala Jiří Kamen: Kinžál Fotografi e: Josef Čermák: Zápas jménem psaní Klaus Wagenbach: Franz Ka a – Pictures of a Life

5

LIBOR PEŠEK

6

OSMDESÁTNÍK

Foto: ČNSO

Málokterý český dirigent měl tak rozmanitou cestu ke své profesi jako Libor Pešek (22. 6. 1933). Svět hudby mu otevřelo shlédnutí po válce uváděného filmu Rhapsody in blue. Okouzlila ho nejen Gershwinova hudba, ale se zaujetím pozoroval i  trombonisty. Nástroj se mu tak zalíbil, že se rozhodl si ho opatřit. Prodal svoje kolo, v bazaru koupil starý trombon a bez škol, jen za pomoci několika přátel, se naučil obstojně hrát. V těchto letech, v podstatě jako gymnazista, si zamiloval jazz natolik, že se rozhodl složit kapelnické zkoušky a  založil Orchestr Libora Peška, který pravidelně vystupoval v  Dejvicích, a dokonce, jak tehdy říkali, „dole v Praze“. Měl úspěchy, ale nespokojil se s nimi. V roce 1952 byl přijat na HAMU a  v  roce 1956 absolvoval obor dirigování. Dirigentská místa nebyla volná, stal se tedy korepetitorem baletu v Plzni a později v Národním divadle v Praze. S tancem se dostal do  styku i  později, když Ogounův a  Šmokův Balet Praha měl určitou dobu doprovodný orchestr, který Pešek vedl. Jako dynamická osobnost založil nebo formoval několik orchestrů. V letech 1959–1965 řídil Komorní harmonii, dechový soubor, který založil a  který již v  roce 1961 byl pozván na  Pražské jaro. Následovala další formace Peškem založená, Sebastian orchestr, který měl i  smyčce. Od  roku 1965 několik let působil na  místě druhého dirigenta Severočeského symfonického orchestru v Teplicích. Jak je vidět, „školy života“ byly opravdu pestré. Profesní dráha se u  Peška v  sedmdesátých letech obohatila v  několika směrech. Po  náhodném hostování se stal v letech 1969–1975 šéfdirigentem holandského Frysk Orkest v  Leeuwardenu a  poté 1975–1978 v  téže funkci u orchestru v Enschede. Úspěchy měl velké, ale obě tato angažmá mu nepřirostla k  srdci. Etapu pro Peška typickou, to znamená budování profilu orchestru, přineslo místo šéfdirigenta Východočeského státního komorního orchestru v  Pardubicích. Setrval tu od  roku 1969 do roku 1975. Pardubické těleso chápané jako krajský orchestr se vypracovalo natolik, že slavilo velké úspěchy na Pražském jaru 1973 i na koncertech v zahraničí. Sedmdesátá léta přinesla další „vavříny“. V roce 1972 úspěšný koncert v České filharmonii a týž rok objevné nastudování Mozartovy Figarovy svatby ve Stavovském divadle.

Jubileum

Při této příležitosti připomenu málo známou skutečnost – Peškovy kreace v  jevištním oboru. Početné nahrávky vytvořil ve  spolupráci s  režisérem Petrem Weiglem: Čajkovského Labutí jezero pro film Pas de quatre, dále Dvořákovu Rusalku pro Bavaria film, baletní film Achilles s  hudbou Chr. W. Glucka, dále baletní film Paví pírko s  hudbou C. Debussyho, operu Werther J. Masseneta. Nezapomenutelný je i  Weiglův fi lm Radúz a  Mahulena. V Holandsku natočil Pešek Bizetovy Lovce perel, pro Supraphon českou verzi Martinů Řeckých pašijí a pražskou verzi Mozartova Dona Giovanniho, Proko evův balet Romeo a  Julie pro představení Národního divadla, kde později studoval s režisérem Milošem Formanem Suchého a Šlitra Dobře placenou procházku. Pardubická etapa, na  rozdíl od  holandské, přinesla Peškovi mnoho zážitků. Orchestry mají něco jako „svou duši“ a ta v počátcích existence pardubického tělesa byla plná enthusiasmu a  mladého elánu. Pešek měl na  tom klíčovou zásluhu. To intuitivně vycítilo i publikum, mnozí tehdejší posluchači s  dojetím vzpomínají na  Peškovo působení dodnes. Je českou specifikou, že pro Peška se v  jeho 48 letech nenašlo místo odpovídající jeho osobnosti. To vycítil ředitel Slovenské filharmonie Laco Mokrý a  v  roce 1981 Peška angažoval na  vedoucí místo. Orchestr pracoval nadšeně, v roce 1982 měl velký úspěch na Pražském jaru, rozvíjela se optimistická budoucnost. Bohužel do  hry vstoupila politika a  různými machinacemi tehdejšího ministerstva kultury v  Bratislavě byl záměrně pozván sovětský dirigent, aby stál v  čele filharmonie. Byl to člověk průměrné kvality a není divu, že Pešek okamžitě dal výpověď. Koncert na  rozloučenou, na  němž jsem byl přítomen, byl velkou manifestací. Pešek sklízel půlhodinové ovace. Obdivuhodně a  pružně zareagoval ředitel České filharmonie Jiří Pauer. Slovenské intriky mu byly jasné, a proto v roce 1983 angažoval Peška jako dalšího dirigenta svého tělesa. Pešek tam setrval do roku 1991. Při jednom hostování Peška v  Londýně si ho vyhlédla Královská liverpoolská filharmonie a dostal v roce 1987

angažmá šéfdirigenta. Tvůrčí atmosféra prolínala prací orchestru a  osobnostní sugesce oslovila i  posluchače. Když Pešek z  vlastního rozhodnutí končil liverpoolské působení v roce 1997, publikum ho nechtělo pustit z pódia. Každý významnější dirigent se může vykázat celou řadou zájezdů a  významných hostování, spoluprací s  vynikajícími sólisty, pobytem v  nejrůznějších kontinentech, nabídkami na  vedoucí místa apod. To platí i  o  Peškovi. Nebudu zatěžovat další řádky výčtem orchestrů nebo navštívených metropolí. Jisto je, že Pešek se už neváže fi xním místem a  funkcí, což konečně odpovídá i přibývajícím letům. Úřadování není jeho doménou. Častěji ho v Čechách můžeme vidět jako hlavního hostujícího dirigenta Českého národního symfonického orchestru. Peškova osobnost přitahuje určitým přesahem, necítí se být jen hudebníkem. Řekl jednou: „V  mých představách je hudba pouze jedním aspektem celistvého dobrodruž ství lidského ducha. Jsem z lidí, jimž hudba sama nestačí a mnohdy obdivuji více ty, kteří pronikli jinými chodbami tam, kam směřuje úsilí nás všech, zabývajících se umě ním. Mám na mysli vědce.“ (Gramorevue 1983). Jako dirigent samozřejmě je schopen dirigovat jakékoliv stylové období, přece však jsou oblasti, které ho více přitahují. Je to hudba s  mystickým nebo těžko definovatelným duchovním rozměrem. Řekl jednou: „Suk je vedle Mozarta mojí další uměleckou láskou. Cítím u  obou velmi osobitý smysl pro harmonické proměny. Oba dokáží v nejneočekávanější chvíli rozprostřít závoj smutku na dosud projasněné stránky partitury.“ (Gramorevue 1983) Je mimo možnosti jubilejního článku sledovat nesčetné Peškovy gramofonové nahrávky. Připomněl bych jen několik z  nich. Prvním velkým úspěchem bylo LP se Serenádami a  Sonátami Pavla Josefa Vejvanovského. Proslulé jsou nahrávky Josefa Suka, například Pohádka, Praga a  mnohé jiné. Ostatně velkou část Sukových orchestrálních děl nahrál v  Liverpoolu. V  Anglii točil i  komplet Brahmsových a  Dvořákových symfonií.

Jedinečné je LP Pantonu s pardubickým orchestrem. Zachycuje Mozartovu Haff nerovu symfonii a Šostakovičovu Symfoniettu pro smyčce a tympány. Řadu nahrávek vytvořil v Bratislavě se Slovenskou filharmonií. Zvláště na  začátku umělecké dráhy Pešek odvážně prosazoval díla svých současníků, například Luboše Fišera a zvláště Jana Klusáka, jehož tvorba v období totality nebyla komunistickými hudebními pohlaváry vítána. Pešek dovede hovořit a debatovat o nejrůznějších nehudebních tématech. Velice mnoho čte, má důvěrný vztah k  buddhismu, dovede neotřele a  originálně formulovat odpovědi zvědavým novinářům. Navzdory věku je dynamický, vyzařuje kladnou energii, má rád život a jeho nejrůznější stránky, od přírody až po lidské vztahy. Má i  smysl pro humor. Jednou novináři řekl: „Jsem kufrový maniak. Kufry sbírám a  musím vynaložit veškeré ovládání, abych si nekupoval další a  další. Romantický skladatel Berlioz hledal ve svém životě ideální milenku, já hledám ideální kufr, do něhož se vejde úplně všechno. Je přirozené, že člověku, který hodně cestuje, kufry částečně nahrazují nábytek, nečeká od nich jen praktičnost, ale i estetický zážitek. Málokdo ví o zavazadlech tolik, co já.“ (Playboy, 1994) Zbývá ještě doplnit citlivý vztah Peška k přírodě, zvláště jihočeské, kde často pobývá. Řekl jednou: „Když se podíváte na  můj život, jsou to velkoměsta, sály, přesuny, převleky, denně pracujete se stovkou lidí a tisíc se na to dívá. Nu a vidíte, když jdu takhle v létě polní cestou úplně sám, tak mi tam všechno o něčem šeptá a já tomu všemu najednou rozumím.“ (Týden 1996). Libor Pešek je podivuhodným člověkem a  umělcem, který nám byl nabídnut, abychom v jedné z mnoha krystalických podob chápali krásu života. Taková věta zní skoro banálně, protože však představuje jen nepatrný souhrn předchozích řádek, může jí vlídná duše pochopit jako radostnou výzvu i jako poděkování.

Jiří Pilka

7

Schůzky s literaturou

Jak napsal Martin C. Putna: „Václav Havel proměnil dopisy manželce ve filosofický traktát o hlubším rozměru vězeňské zkušenosti, o niterném prožitku tajemného řádu světa a o pocitu odpovědnosti, jež plyne z  tohoto prožitku. Dopisy Olze črtají filosofickou etiku odpovědnosti pro vězení, pro disent – a obecněji pro dobu a společnost neetickou a neodpovědnou.” V  dopisech ale paradoxně o  Olgu vůbec nejde. Řečeno s  Putnou: „Pokud čtenář v  textu Dopisů Olze nesleduje jen tok Havlových myšlenek, ale i  ‚provozní’ informace kolem nich, může vytušit, že reálný kontext, v  němž dílo vznikalo, byl ve  skutečnosti složitější: že Dopisy Olze nebyly tak docela monologem.” Před třemi lety vydala Knihovna Václava Havla knihu Dopisy od Olgy, která tento, veřejnosti dosud neznámý, aspekt Havlovy vězeňské korespondence rozkrývá.

ABYS NÁM TAM DUŠE VNĚ NEZAKRNĚL

Český rozhlas Vltava připomene nedožité 80. výročí narození Olgy Havlové, první dámy obnoveného demokratického Československa. Stane se tak v cyklu Schůzky s  literaturou v  koláži z  knižně vydaných dopisů pojmenovaných po  adresátce či odesilatelce – Dopisy Olze, Dopisy od Olgy.

Foto: Ondřej Němec

8

Dopisy dnes už notoricky spojované se jménem Olgy Havlové byly více než jen soukromou korespondencí a setkávat se s nimi je o to zajímavější, že jejich vydání původně nebylo plánováno. Vězeň Václav Havel využíval svých dopisů jako jediné možnosti intelektuálního pohybu a kontaktu s vnějším světem.

Na začátku vězeňského pobytu jsou ještě Havlovy dopisy manželce orientované na  praktické informace a  úkoly. Posléze v  létě 1980 se jejich charakter proměňuje. „K  úvahám, formulovaným velmi abstraktním jazykem, mu Olga, tedy osobnost velké vnitřní síly a  přirozené inteligence, avšak spíše ‚konkrétního‘ zaměření, nemohla být adekvátním partnerem. Místo ní však nastupuje jiný korespondenční partner. Dopisy jsou adresovány Olze – ale ten, kdo odpovídá na  jejich myšlenkový obsah, kdo je protějškem v dialogu – je autorův bratr Ivan,“ vysvětluje v  knize Dopisy od  Olgy Martin C. Putna. Ivan Havel se vlastně do  korespondence pouští již se záměrem Václava na  dálku intelektuálně stimulovat a  podnítit ho ke  psaní reflexivního charakteru. „Tak se mi zdá, že se opět po  nějaké době budu muset věnovat korespondenci s Tebou, abys nám tam duševně nezakrněl," napsal bratrovi v dopise z 15. čer vna 1979. Schůzky s  literaturou připravované k  poctě Olgy Havlové se tak, podobně jako dopisy, zaštítí jejím jménem, avšak nabídnou přesah do tématu samotného.

Tereza Adámková

Nalaďte si první jazzovou stanici v českém éteru. Nově 24 hodin denně ve vaší televizi.

jazz.rozhlas.cz

Naladíte: DVB-T | DAB | SATELIT | WEB

10 Rozhlasová hra

PITÍNSKÉHO „MATK A“

Původně divadelní hra Matka Jana Antonína Pitínského vznikla v  roce 1987 pro brněnský amatérský soubor Ochotnický kroužek, ve kterém autor působil také jako režisér. Premiéra, která proběhne v Rozhlasovém jevišti, není rekonstrukcí původní inscenace, přestože se režie ujal sám dramatik. Jan Antonín Pitínský Do  rozhlasového prostředí vstoupil v  první půli devadesátých let díky záznamům inscenací, zaměřených na poezii (Minimální okolí mrazícího boxu, Blázen jsem ve své vsi). Stejně jako komponovaný večer Matka a  jiné výběrové příbuznosti Jana Antonína Pitínského vznikaly tyto pořady v brněnské literárně-dramatické redakci. Intenzivní spolupráce Pitínského v  roli režiséra rozhlasových her se rozvinula až v roce 1998, kdy natočil text Arnošta Goldflama Budou vyvoláni jménem. Poté následovaly tituly českých autorů (Horoščákův Trakl, Volánkové Konec, Goldflamův Pavel, Pavel a Pavel, remake Rejnušova Ovidiova návratu), světových klasiků (Ghelderodova Škola šašků, Ibsenovo Když my mrtví procitneme) a  současných evropských dramatiků (Fosseho Syn, Klausovi Divoši). Prostřednictvím Matky, jubilejní desáté rozhlasové inscenace natočené na  brněnské půdě, se Pitínský v roli dramatika a režiséra představuje poprvé.

Jan Antonín Pitínský | Foto: Hana Hložková

Matka (Sociální drama) Důmyslná hra o tyranii v rodinném kruhu se odehrává na půdorysu nespecifikovaného, ale tušeného společenského převratu, po  němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“. Podnázev „sociální drama“ má dvojí význam, neboť evokuje socialistickorealistický typ dra-

matiky, zároveň upozorňuje na asociální způsob života, který ve  skutečnosti vede tzv. normální dělnická rodina. Matka, běžně symbolizující blaho rodiny, je v Pitínského verzi karikaturou, trestající své blízké bizarními způsoby. Běžnými prostředky mezilidského spolubytí této ženy, která se paradoxně stane vůdčí postavou boje za spravedlnost, je mučení hlady či uzavírání do skříně. Mistrovská ironie, objevující se často v  protikladech, podporuje panoptikální atmosféru třeskutě vtipné, ale i  mrazivé hry. Kromě uměle vytvořeného jazyka, vzbuzujícího zdání „dělňáckého nářečí“, je v  textu patrné autorovo okouzlení jarmarečním divadlem a groteskou. Záměrné odpsychologizování postav a  jejich charakterová typologie, podporovaná i  různorodou dynamikou řeči, kontrastuje se sérií drastických činů, které se dějí v  uzavřeném prostoru kuchyně. Pitínského nová interpretace vlastního textu vychází zejména z hereckého obsazení inscenace, v  němž se odráží v  posledních letech četné spolupráce režiséra nejen s Divadlem Husa na  provázku, ale i  jinými moravskými jevišti. V  titulní roli uslyšíme Ivanu Hloužkovou, výraznou brněnskou herečku a držitelku dvou Cen Alfréda Radoka. Členy „rodinného“ klanu, čítajícího i  služku, potenciální snachu a dělnického předáka, ztvárnili Jan Kolařík, Jiří Pecha, Michal Isteník, Tereza Vilišová, Tereza Novotná a Robert Mikluš. Hudbu složil Richard Dvořák, mistrem zvuku byl Josef Daněk. Hana Hložková

Premiéra se vysílá 21. 9. 2013 ve 14.00 hod.

Hana Vagnerová | Foto: František Vlček

Rozhlasová hra 11

ROZHOVORY S ASTRONAUT Y Vášeň pro nové hry – to je společný jmenovatel všech aktivit Divadla LETÍ, které jako jediné v  České republice cíleně uvádí pouze současnou dramatiku. V  české premiéře také představilo text německé dramatičky Felicie Zellerové Rozhovory s  astronauty v  rámci cyklu scénických skic s  názvem 8@8 a  v  podobě „divadelního polotovaru“ jej uvádí ve Studiu Švandova divadla. Rozhlasovou verzí této inscenace v  režii Natálie Deákové zahajuje Divadlo LETÍ spolupráci s Českým rozhlasem, v  rámci níž bude posluchače pravidelně seznamovat s  nejúspěšnějšími českými a  evropskými dramatickými novinkami. Cílem Divadla LETÍ, které od svého vzniku v roce 2005 uvedlo již více než 60 textů různých autorů, je propagovat současnou dramatickou tvorbu, iniciovat vznik nových českých her a překladů „horkých“ novinek ze zahraničí a seznámit širokou stejně jako odbornou veřejnost s novými, v Čechách dosud neznámými autory a hrami. Právě tak tomu bylo i  v  případě v  Čechách dosud neobjevené, v  Evropě však již značně známé a  úspěšné autorky Felicie Zellerové, která se ve  své tvorbě věnuje společenským problémům, jako jsou např. alkoholismus žen, jednání pracovníků na sociálních úřadech a úřadech práce s žadateli o podporu nebo zaměstnání, využívání

a  jazykově náročného textu se ujala překladatelka Zuzana Augustová, která má bohaté zkušenosti s podobně komplikovanými texty Elfriede Jelinekové. „Rozhovory s  astronauty mi připomněly textové plochy divadelních her Elfriede Jelinekové. Včetně nejistoty, kdo že to vlastně hovoří. Osa výpovědí se nepřetržitě mnohonásobně láme i uvnitř jediné věty. Nejen, že se vprostřed vět a větných fragmentů libovolně střídají mluvčí. Potenciální dialog se současně tříští prudkými střihy, při nichž se mění též adresáti replik. Navíc jediná postava hovoří průběžně jakoby několika hlasy sama k  sobě. To všechno vtěleno do změti závorek, lomítek a nedokončených vět, do  kterých vpadávají útržky odjinud, a  vyzdobeno záměrně primitivními rýmy“, popisuje dobrodružství, která při překládání zažívala, Zuzana Augustová.

levné pracovní síly z  východu, workoholismus – to vše nahlíženo s  notnou dávkou humoru. Úspěch této stuttgartské rodačky spočívá hlavně v odvaze, s níž se pouští do  zcela banálních každodenních jevů, které ovšem předvádí jako neobvyklá, hyperrealistická, do  extrému vypjatá dramata psaná jedinečným jazykem. Její dramata lze s  nadsázkou označit za  koktání v  nejvyšší možné rychlosti, za  rozložený a  s  největší precizností nově složený jazyk plný hříček, čímž připomíná například Reného Polleshe nebo Elfriede Jelinekovou.

I přesto, že jde o náročnou hru s jazykem, inscenace je především brilantní a chytrou komedií, a to jednak díky skvělému překladu, jehož vznik podpořil pražský Goethe Institut, a  také díky čtyřem hlavním interpretkám – Zuzaně Onufrákové, Barboře Polákové, Janě Strykové a  Haně Vagnerové, které se střídají v  rolích au-pair, matek i dětí.

Hra Rozhovory s  astronauty, která vznikla v  roce 2011 a hned se dočkala řady inscenací a několika prestižních ocenění, je ukázkovým příkladem autorského stylu Felicie Zellerové. Tématem hry je vztah zaměstnaných západních žen a  jejich au-pair z  východu. „Pracovala jsem s  odposlechnutými úryvky hovorů. Dnes je v  Německu těžké získat flexibilní, ne moc drahou chůvu. A tak se z pracovního vztahu Au-pair (což znamená navzájem), který má oficiálně sloužit mladým lidem ke  kulturní výměně a  učení se jazyku, stává čím dál častěji zdroj levných pracovních sil“, říká autorka Felicie Zellerová.

Premiéru rozhlasové inscenace vysílá Český rozhlas Vltava 6. června 2013 od 20.00 hod. Předcházet jí bude Čajovna zaměřená na Divadlo LETÍ a jeho aktivity na poli současného dramatu.

Výsledný tvar je bouřlivou symfonií mnoha hlasů: výlevy vynervovaných chův přerušují monology zoufalých matek, do  kterých se mísí řev batolat. Překladu formálně

Marie Špalová

Z. Onufráková, B. Poláková, J. Strykova, H. Vagnerová | Foto: F. Vlček

12 Výročí

V  roce 2013 si svět připomíná dvojí výročí Richarda Wagnera, 200 let od  narození (22. 5. 1813) a  130 let od  smrti (13. 2. 1883). Na  rozdíl od  mnoha jiných umělců to však neznamená, že si svět na  Wagnera v  jubilejním roce vzpomene, aby pak na  něj na  padesát let zase slastně zapomněl. Právě naopak. Wagnerovo dílo a jeho myšlenky jsou stále živé. Důkazem je, že vyvolávají i  po  více než sto letech podobně silné emoce, jako za  skladatelova života. Jakožto skladatel, dramatik, básník a  politicky angažovaný filozof s  neustálou touhou se ke  všemu vyjadřovat si Wagner již za  svého života získal fanatické ctitele i  zapřisáhlé odpůrce. Radikální názory na  umění, společenský řád a  další otázky, které mají daleko od  psaní oper, vynášely Wagnerovi kromě obdivu často i posměch. Jeho odkaz navíc později takřka nenapravitelně poškodilo zneužití jeho díla nacisty. I  v  důsledku toho si Wagnera nemusíme připomínat – nikdy nebyl zapomenut. Smyslem letošního dvojího jubilea však může být podívat se na titánský Wagnerův odkaz pokud možno bez zátěže, která se na něj v průběhu desetiletí nabalila. Jako na  odkaz geniálního umělce, který žil v  přelomové době a  byl si toho vědom. Který chápal, že kolem něj umírá stará Evropa a rodí se nová, moderní civilizace. A jakožto člověk, pro něhož kultura byla vším, se rozhodl do tohoto procesu zapojit a zajistit umění a umělcům vůdčí postavení při formování moderní evropské kulturní identity.

200 LET S WAGNEREM

Foto: Archiv

Wagner je svým způsobem typickým představitelem devatenáctého století jakožto „století revolucí“. Velmi citlivě vnímal přerod tradiční společnosti, orientované na křesťanské hodnoty a venkovský způsob života, v sekulární velkoměstskou společnost. Uvědomoval si potenciál i  problémy, které tato změna přinášela. Jakožto svobodomyslný intelektuál podporoval revoluci v  roce 1848, což mu později přineslo zásadní existenční problémy a léta v exilu. Trpká zkušenost zneuznaného génia se promítla do  jeho tragických hrdinů marně vzdorujících konvencím, společnosti i  bohům. Touha po  blízkosti a  lásce dala vzniknout jeho velkým milostným dílům a  rozčarování z  morálky zdevastované ztrátou evropské zbožnosti jej vedlo k  duchovním dramatům

o hledání posvátného. Ztrátu zbožnosti vnímal Wagner jako zásadní problém a byl si vědom, že vakuum vzniklé odklonem modernizující společnosti od křesťanství je třeba něčím vyplnit. Velké ideologie jako liberalismus, nacionalismus nebo socialismus nepřinášely odpověď na základní otázky lidské existence a lidé se ocitli bez opory, kterou předchozím generacím přinášelo náboženství. Právě pro řešení tohoto problému Wagner vytvořil své umění budoucnosti. Inspirován antickým dramatem začal tvořit opery, které divákům symbolicky zprostředkují věčné životní pravdy, v dřívějších staletích předávané náboženskými rituály. Wagnerovým cílem bylo tvořit dramata, která budou kultivovat veřejnost a  v  moderní společnosti převezmou úlohu náboženství. Pro tento účel si vytvořil vlastní formu, hudební drama, které mělo dokonale sladěným způsobem působit na  diváka na  rovině rozumové i  emocionální. Pro dosažení maximálního psychologického účinku Wagner zdokonalil systém příznačných motivů, hudebních symbolů spojených s určitými osobami, předměty nebo myšlenkami v  příběhu. Proud hudebních symbolů vytváří paralelní, čistě hudební, děj k dění na jevišti a orchestr drama na scéně někdy komentuje, jindy s ním polemizuje, přiznává myšlenky, které postavy zamlčují, vyjadřuje trýznivé vzpomínky či tajné naděje a přání. Wagner usiloval o naprosté ponoření diváka do dramatu, pro někoho až příliš agresivně. Wagner jako by se natahoval z partitury v touze svého diváka proměnit, zasvětit, učinit jej lepším člověkem. A  proto se řada milovníků opery jeho dílům podvědomě brání ve snaze zachovat si odstup od hudby a příběhů, které odstup nepřipouštějí. Pozdější zkušenost naučila Evropu dát si velký pozor na ideologie, které chtějí mít patent na fungování světa. V postmoderní době jakoby bylo trapné hovořit o „umění budoucnosti“ a  projevovat víru ve  vývoj společnosti a „světlé zítřky“. Přišla konzumní doba a za umění lze vydávat skoro cokoliv. Duchovní vakuum, které pociťoval Wagner, se však vyplnit nepodařilo. Evropská zbožnost se nevrátila, velké ideologie selhaly a  lidé stále hledají odpovědi na stejné otázky smyslu existence. V tomto oh-

Výročí 13 1. Lohengrin (Ostrava | Foto: NDMS) | 2. Bludný Holanďan (Ústí nad Labem) | Foto: SDOB

ledu jsme za těch 130 let dosáhli jen mizivého pokroku a Wagner neztratil nic ze své aktuálnosti ani naléhavosti. Wagnerovo dílo není a  nechce být pro každého. Rok 2013 dává každému skvělou příležitost přesvědčit se, jestli jsou mu myšlenky letošního jubilanta blízké, nebo nikoliv. Wagnerovským výročím žije pochopitelně především Německo a  města s  Wagnerem nejvíce spojená – zejména jeho rodné Lipsko. To zorganizovalo vedle letního hudebního festivalu i  řadu výstav o  Wagnerově tvorbě, uvedení Wagnerových málo hraných raných děl Víly a  Zákaz lásky, odbornou konferenci, výroční wagnerovský kongres a otevření nového Wagnerova muzea. Pozadu pochopitelně nemohou zůstat Drážďany, kde Wagner před odchodem do  exilu působil jako královský kapelník. Proběhne zde pěvecký festival, Semperova opera připravila slavnostní koncert a  městské muzeum wagnerovskou výstavu. Za  zmínku stojí i  kuriózní akce na motivy Wagnerových oper, například koncertní Tannhäuser na hradě Wartburgu, kam je příběh zasazen, nebo provedení slavnosti z  Mistrů pěvců norimberských přímo na  náměstí v  Norimberku. I  v  letošním roce se pochopitelně koná festival v Bayreuthu, v divadle vybudovaném Wagnerem speciálně pro provádění jeho oper. České operní scény se bohužel k letošnímu výročí velkého skladatele, až na výjimky, nedokázaly postavit čelem. Nelehkého úkolu se se ctí zhostilo Národní divadlo mo-

ravskoslezské v  Ostravě, které v  březnu představilo povedeného Lohengrina. Na scéně Národního divadla Brno bude v  září uveden Bludný Holanďan a  Severočeské divadlo v Ústí nad Labem k wagnerovskému výročí zopakuje úspěšné nastudování téže opery z  roku 2006. Kromě toho se v  Čechách uskuteční i  několik tematických koncertů, například listopadový Wagner Gala v ostravském Gongu. Hlavní město může jinak bohužel jen vzpomínat na  loňský vydařený wagnerovský kongres. Snad se povede Tannhäuser v roce 2014. Nejbohatší možnosti, jak se seznámit s Wagnerovým dílem, však v  českém prostředí představují média. Český rozhlas Vltava odvysílá v sobotu 24. 8. 2013 (7.00–24.00 hod.). Kompletní nahrávku Wagnerova vrcholného díla, čtyřdílného operního cyklu Prsten Nibelungův (dir. Daniel Barenboim, Bayreuth 1991 a  1992). Komu se toto „nejwagnerovštější“ dílo zalíbí, bude si navíc moci zajít v září do kina Atlas na záznam aktuálního nastudování z Metropolitní opery v New Yorku. Příběh Prstenu je inspirovaný germánskou mytologií a líčí zápas bohů, kteří se snaží dát světu řád a povznesení, se zlem symbolizovaným světovládným prstenem ze zlata. Wagner v tomto díle alegoricky vylíčil základní rozpory a dilemata, která viděl ve  světě kolem sebe – nespravedlivé uspořádání lidské společnosti, zhoubnou moc peněz, těžkou úlohu osvíceného diktátora, který v boji se zlem musí stále více slevovat ze svých ideálů, utrpení smrtelníků vydaných na  milost a  nemilost bohům a  otázku, zda čistá lidská bytost může, nebo nemůže přinést spásu systému zkorumpovaných vládců a institucí.

1

2

3

Pokud vás tato stručná poznámka o  velkém operním skladateli a mysliteli Richardu Wagnerovi zaujala, těžko hledat vhodnější rok pro seznamování s jeho dílem než 2013. Můžete začít třeba právě Prstenem Nibelungovým na Vltavě. A pokud budete hledat česká libreta, najdete je, spolu s dalšími informacemi, na webu: www.richardwagner.cz.

Lohengrin (Ostrava | Foto: NDMS

Jan Rausch Společnost Richarda Wagnera, Praha

3. Wagnerovský koncert, Státní opera | Foto: Pavel Hormík

14 Výročí

2009

1923

1968

2013

2. OD POLOVINNY 20. STOLETÍ DO SOUČASTNOSTI

Po  válce se hudební tvorba v  rozhlase rozrostla do  nebývalé šíře. Nad přímými přenosy získalo jednoznačnou převahu studiové natáčení, z jehož plodů se můžeme těšit dodnes. Hudební produkce obsáhla velkou škálu hudebních aktivit – od profesionálních až po špičkové amatérské. Rozpřáhla se zároveň k  obrovskému žánrovému rozsahu od  drobných skladeb orchestrálních a  komorních, přes rozměrnější díla až po  kompletní nahrávky oper. Vedle symfoniků v  rozhlase dlouhá léta působil Pěvecký sbor Čs. rozhlasu. Jména jeho sbormistrů jsou pojmy v oblasti českého sborového zpěvu (například Jiří Pinkas, Milan Malý, Pavel Kühn, Stanislav Bogunia ad.). Neméně populární a  žádaný Dětský sbor Čs. rozhlasu existuje dodnes (řadu let jej vedl jeho zakladatel Bohumil Kulínský, po  něm Čestmír Stašek, v  dalším období zakladatelova manželka Blanka a syn Bohumil Kulínští, v  současné době Blanka Kulínská a  Lukáš Jindřich). Natáčení však nebylo jen záležitostí domácích rozhlasových uměleckých těles. Díky uvážlivé dramaturgii existují tisíce snímků vynikajících interpretů, nejrůznějších sborových kolektivů, komorních ansámblů a  orchestrů, takže dodnes je rozhlasový hudební archiv jakýmsi věrným odrazem nejen dobové umělecké laťky, ale i celého hudebního života. K běžné produkci pak přibyly tisíce snímků z rozhlasových soutěží Concertino Praga a Concerto Bohemia. Symfonický orchestr pražského rozhlasu zůstal po  odchodu Otakara Jeremiáše dva roky bez šéfa. V roce 1947 se jím stal Karel Ančerl, v  té době známý spíše jako in-

terpret soudobé tvorby, ovšem slavící už pozoruhodné úspěchy ve Velké opeře 5. května (dnešní Státní opera). V rozhlase zanechal výtečné nahrávky kompletních Smetanových, ale i dalších oper). Ančerl však byl v roce 1950 povolán do  čela České filharmonie a  na  jeho místo nastoupil Alois Klíma, který se po  více než dvě desetiletí stal neodmyslitelnou součástí rozhlasového vysílání. U  rozhlasových symfoniků už pracoval od  války. Vedle souběžných šéfů dalších pražských těles – Karla Ančerla (v  České filharmonii) a  Václava Smetáčka (ve  FOKu) – byl Alois Klíma v průběhu 50. a 60. let minulého století nejvýznamnějším a  nejrespektovanějším dirigentem české metropole. V  rozhlasové fonotéce existuje velký počet jeho nahrávek, zvláště pak základních děl české hudby (kromě samozřejmé Mé vlasti či Slovanských tanců mimo jiné i  kompletní nahrávka Smetanovy Libuše), ale i repertoáru světového (například jediná domácí studiová nahrávka Beethovenovy Deváté symfonie v české jazykové verzi). Velká symfonická tělesa měly rovněž rozhlasové stanice v Bratislavě, Brně, Plzni a Košicích. Vedle hlavního orchestru existoval v  rozhlase už od  dob protektorátu do  roku 1964 menší, ale pro rozhlasovou tvorbu velmi významný Pražský rozhlasový orchestr (PRO). Vznikl z  tzv. Malého rozhlasového orchestru složeného z  českých hráčů, kteří se po  vzniku Slovenského štátu vrátili do  vlasti z  Košic. Z  důvodu této přemíry rozhlasových těles byl už v roce 1952 (nikoliv až po zániku PRO v r. 1964, jak uvádějí některé texty) změněn název

1964 33

19

1945

JUBILUJÍCÍ ČESK Ý ROZHL AS A JEHO ORCHESTR

hlavního rozhlasového orchestrálního tělesa na  Symfonický orchestr Československého rozhlasu v  Praze (SOČR). Vedle Aloise Klímy se stala populárními jména dalších „rozhlasových“ dirigentů – Josefa Hrnčíře, Václava Jiráčka, Jiřího Stárka, ale také Františka Dyka a Vlastislava Antonína Viplera, kteří pořídili s Pražským rozhlasovým orchestrem desítky kompletů oper a operet. Zvláštní pozornost zaslouží dnes už rozhlasová legenda – Josef Hrnčíř, který strávil v rozhlase 66 let (počítají-li se roky jeho sólistického působení v  Kühnově dětském rozhlasovém sboru). S  rozhlasovými orchestry natočil na osm set snímků, z toho tři stovky původních premiér. Stál v čele PRO, ale často řídil i SOČR, ba dokonce dvakrát byl pověřen funkcí jeho zastupujícího šéfdirigenta (1971–73, 1978–1982). Už od  svého založení spolupracovali rozhlasoví symfonikové s  řadou hudebních osobností světového zvuku (např. před válkou s Proko evem, Respighim, Malkem, Casellou, Szellem ad.), po válce potom s Bakalou, Neumannem, Smetáčkem, Munchem, Mackerrasem, Rožděst venským a  řadou dalších významných osobností. Pravda, bylo to spíše na  veřejných koncertech než ve studiu, ale tato hostování měla nesporný význam pro umělecký růst tělesa. A nelze opomenout velmi přínosné a  zajímavé krátkodobé působení i  Václava Talicha coby uměleckého poradce v roce 1953. Po éře Aloise Klímy následovala – vždy s menšími časovými odstupy – další důležitá šéfovská období. Šest let

Výročí 15

(1973–79) stál v čele symfoniků jeden z nejvýznačnějších českých mistrů taktovky, někdejší legendární šéf opery Národního divadla Jaroslav Krombholc, který nově natočil především základní český repertoár a  zanechal za  sebou i  několik mimořádných uměleckých počinů v  oblasti operní (kromě Smetanových oper například i  komplet Debussyho Pelléa a  Mélisandy). Ještě agilnější v  nahrávání důležitých a  dodnes nenahraditelných operních kompletů byl František Vajnar (šéf SOČRu v letech 1979 až 1885), který je samozřejmě podepsán i pod řadou zajímavých nahrávek orchestrálních. Nástupem šéfdirigenta Vladimíra Válka v  roce 1985 došlo v  orchestru k  výrazným změnám. Omlazením a důraznou koncepcí se zaměřením na velký symfonický repertoár a  především zvýšeným a  nekompromisním uměleckým úsilím se této progresivní osobnosti podařilo vybudovat ze SOČRu těleso špičkové evropské úrovně. Přispělo k tomu jistě i markantně výraznější prezentace na  koncertních domácích i  zahraničních pódiích (byť tato činnost byla neodmyslitelnou součástí života orchestru už od jeho počátků). Dodnes patří abonentní cykly v pražském Rudolfinu k nejpopulárnějším pražským nabídkám. Zvukový archiv Vladimíra Válka je úctyhodný. Mnoho nahrávek, nesrovnatelně více než v minulosti, vyšlo i  na  komerčních nosičích – zvláště kompletní orchestrální dílo Bedřicha Smetany, kompletní symfonie Dvořáka, Čajkovského, Martinů, Schulhoffa a  další reprezentační díla české i  světové tvorby. Rozhlasoví symfonikové, kteří vlastně byli už od  počátků vysílání

1963–1973

1973–1989

1991

jeho nedílnou součásti, prožívají nyní svou další etapu svého života – pod taktovkou dalšího vynikajícího šéfa Ondreje Lenárda a po letech konečně v nově rekonstruované legendární „Jedničce“. Od padesátých let minulého století dodnes vzrostla rozhlasová fonotéka obrovskou měrou. S přibýváním nových a  nových snímků nastaly problémy s  jejich umístěním. Avšak doby, kdy z těchto důvodů musely být tzv. „méně významné“ nahrávky rušeny, jsou díky digitalizaci minulostí. Ke studiovým snímkům přibývají ročně mnohdy jedinečné záznamy z veřejných koncertů. Byly doby, kdy byl rozhlas u  všech orchestrálních koncertů Pražského jara, po řadu let i u kompletních abonentních řad České filharmonie a  mnoha dalších událostí. Z  mnoha z  nich vznikly trvalé záznamy na neomezená odvysílání. Postupně se však situace v tomto směru začala – nejen u nás, ale i  ve  světě – komplikovat díky stále přísnějším regulím autorských zákonů. Nicméně Evropská vysílací unie (EBU) přináší bezpočet možností získávat výhodně řadu významných hudebních akcí ze zahraničí. Samozřejmě rozhlas jí rád poskytuje i  své příspěvky, které přispívají nemalou měrou k  reprezentaci našeho interpretačního umění. Ve spojení bohaté rozhlasové fonotéky s velikým množstvím snímků, pořízených na  veřejných koncertech i  operních představeních doma a  prostřednictvím EBU i  ve  světě, se aktuálně vytváří a  neustále inovuje jedinečné a bezkonkurenčně nejvýznamnější zázemí pro hudební vysílání v současnosti i v budoucích letech.

Při pohledu na  celkovou úroveň hudebního vysílání Československého, později Českého rozhlasu zjišťujeme, že natáčení a činnost rozhlasových symfoniků a dalších hudebních souborů a umělců byly a jsou pouhou součástí mnohem většího komplexu aktivit, jež se po  tolika desetiletích staly neodmyslitelnou součástí celého vysílání. Zcela zvláštní kapitolu tvoří odjakživa hudební publicistika, reagující na různé události doma i ve světě. Významnou a nezastupitelnou roli hrály zvláště v minulosti velké cykly i  jednotlivé pořady vzdělávací, mnohdy i posluchačsky velmi náročné, ale i popularizační (ty dnes převládají). Jim dnes vděčí mnoho hudbymilovných posluchačů za získání vztahu k oblasti tzv. vážné hudby. Právě v  této oblasti vyrostla i  řada mimořádných osobností, které už dnes nejsou mezi námi a na něž se dodnes vzpomíná (Mirko Očadlík, Anna Hostomská, Miroslav Barvík, Vratislav Beránek a řada dalších). Historie hudebního vysílání je nesmírně bohatá a  je na nás, jak v ní budeme pokračovat. Nejsme sice zatíženi ideologickými mantinely jako dříve, avšak společnost je na  rozdíl od  minulých let mediálně velmi rozptýlená a novodobé názory na prezentaci tzv. vážné hudby doznaly velkých změn – samozřejmě ne vždy v její prospěch. Rozhlasové vysílání by proto mělo být do budoucna garantem jejího aktuálního ošetřování, prezentování a propagace.

Bohuslav Vítek

1992–1995

1996–2013

od 2013

16 Wagner, draci, obři

RICHARD WAGNER PUTOVÁNÍ K BEETHOVENOVI

Wagnerovu novelu si nejprve přiblížíme citací z  doslovu překladatele, muzikologa Mirka Očadlíka: „Novela Putování k  Beethovenovi má v  řadě spisů Richarda Wagnera výjimečné místo. Vznikla v  roce 1840 za  Wagnerova pobytu v  Paříži a  vyšla v  Gazette musicale. Souvisí s  ní ještě druhá novela, Ein Ende in Paris. Obě pak tvoří dohromady souvislý literární celek, nazvaný Ein deutscher Musiker in Paris. V  době vzniku těchto novel, kdy Wagner dlel v  Paříži, kde doufal dosíci úspěchů Rienzim, živořil a  živil

DR ACI A OBŘI T VORST VO POHÁDEK A STARÝCH PŘÍRODOPISŮ

Podivuhodná kniha Draci a obři je výsledkem spolupráce dvou pozoruhodných osobností české vědy: paleontologa Josefa Augusty a kulturního historika Karla Pejmla. Josef Augusta, český paleontolog a  popularizátor vědy (17. 3. 1903 Boskovice – 4. 2. 1968 Praha), je méně známým spolutvůrcem úspěchu malíře pravěkých krajin a zvířat Zdeňka Buriana: Augusta malíři poskytl detailní údaje o pradávné fauně a flóře, ale mnoho věcí mu jako zručný kreslíř i  sám předkreslil. Zabýval se především prvohorní (permskou) flórou a studiem krytolebců a ryb,

se skládáním kvapíků a  aranžováním směsí a  úprav, v  této bídě a  ponížení byl mu záchranou opravdu Beethoven. Pod řízením ředitele pařížské konservatoře Habenecka byla studována IX. symfonie. Wagner ji vyslechl a otřes, který v něm způsobila, mu ukázal již podruhé v životě cestu k Beethovenovi. Bezprostředně vznikla jeho faustovská ouvertura a novela Putování k Beethovenovi. Touto literární formou dokumentoval Wagner své tehdejší umělecké názory, jichž je tato novela prvním programovým hlasatelem. Dává v  ní promlouvat Beethovenovi svými slovy, dosud jen matně formulujícími plány velkého budoucího uměleckého tvoření. Aby měla věc větší váhu, prohlásil Wagner tuto novelku za  práci svého přítele, hudebníka, jenž v  Paříži takřka zemřel hlady. Tím naznačil větší pravděpodobnost vylíčeného, protože on sám neměl v životě příležitosti, aby se setkal s Beethovenem osobně. Celá řada autobiografických narážek, dobových poznámek, a  celý romantický charakter této novely je dokladem k  poznání Wagnerovy osobnosti v době prvních rozmachů tvoření.“

Na  závěr zbývá dodat: jak píše Mirko Očadlík, novela je skutečně „pouhou“ uměleckou fikcí: oba skladatelé se nikdy nesetkali: Beethoven zemřel ve  Vídni 26. 3. 1827, kdy bylo Wagnerovi pouhých třináct let – Richard Wagner se narodil 22. 5. 1813 v Lipsku.

v roce 1939 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy. Proslavil se především jako popularizátor vědy: spolu s  malířem Burianem vytvořili paleontologické rekonstrukce, které se staly obrazem pravěku pro několik generací nejen u  nás, ale i  v  zahraničí. Zaniklý svět Augusta přibližoval mládeži nejen v  obrazových publikacích, ale i  v  beletrizovaných příbězích s  pravěkou tématikou (Zavátý život, Lovci jeskynních medvědů, Z hlubin pravěku). Jako odborný poradce se podílel na filmu Cesta do pravěku režiséra Karla Zemana.

to dva autoři se šťastně setkali při práci na populárně naučné knize Draci a  obři, v  níž s  pomocí rozsáhlých citací z  nejrůznějších literárních a  etnografických děl (od antických až po novověká) přiblížili smyšlené, bájné tvorstvo pohádek a  starých přírodopisů. Z  díla, jež pojednává o více než dvaceti bájných tvorech, jsme vybrali sedm ucelených ukázek. Můžeme se tak dozvědět, jak dle nejrůznějších písemných zdrojů vypadal bazilišek nebo jednorožec, ale dozvíme se i  o  tom, podle jakých skutečných mořských živočichů patrně vznikaly báje o  mořských pannách! Sedmidílné Stránky na  dobrou noc připravil Petr Turek.

Kulturní historik Karel Pejml (26. 1. 1892 Příbram – 2. 3. 1965 Praha) je autorem dlouhé řady prací v oborech etnografie (monumentální dílo Český lid ve svých názorech, obyčejích a pověrách, 1941), přírodovědy, alchymie (Dějiny české alchymie, 1933), lékárnictví, je autorem životopisu Jana Evangelisty Purkyně, editorem latinsky psaného herbáře Adama Zalužanského, autorem monografie o tabáku (Celý svět kouří: dějiny tabáku, 1947).

Novelu německého hudebního skladatele z  překladu Mirka Očadlíka (dle osnovy grafika Aloise Chvály vydal v  Praze v  dubnu 1927 Václav Čechák jako první svazek Delty – Edice krásných knih) připravil, hudbu vybral a režii má Petr Adler. Petr Turek

Český rozhlas Vltava: Pokračování za pět minut, 12. 7. 2013 ve 20.00 hod.

Petr Turek

Český rozhlas Vltava: Stránky na dobrou noc, od 17. 6. 2013 vždy ve 23.00 hod.

Stern a Chamisso 17

STE VE STERN RN STALO SE VE STARÉ ZEMI MI

Americký autor Steve Stern se narodil roku 1947 v Memphisu ve  státě Tennessee. Návštěva místní synagogy mu dle jeho vlastních slov připadala asi stejně zajímavá jako cesta na  poštovní úřad. Názor na  memphiskou židovskou obec si poopravil až po  studiích, kdy jako zaměstnanec folkloristického centra shromažďoval vzpomínky pamětníků. Narazil mezi nimi na  lidi, kteří znali předválečnou židovskou čtvrť na  Severní Hlavní ulici a její svérázné obyvatele. Právě oni pak inspirovali jeho prózy.

ADELBERT VON CHAMISSO

Absolvoval spisovatelský program na  univerzitě v  Arkansasu, poté žil nějaký čas v  Londýně. Když se jako třicátník vrátil do rodného města, nenašel jiné uplatnění než v místním folkloristickém centru. Díky tomu se však seznámil s  historií téměř zapomenutého židovského ghetta ve městě a začal se zabývat jidiš folklorem. Právě znalost jidiš – jazyka i  reálií – a  schopnost použít je neotřelým způsobem ve svých prózách Sterna proslavila. První povídkovou sbírku Izák a  hrobníkova dcera, odehrávající se v  memphiském ghettu, zvaném Díra, vydal roku 1983. Získal za  ni literární cenu, čtenářské i  kritické ocenění. Autorka Cynthia Ozick ho dokonce nazvala následovníkem Jicchaka Baševiše Singera. I  jeho další prózy bohatě čerpají z  židovské tradice a  jidiš folkloru: povídkové sbírky Lazar Malkin jde do nebe, Svatební šašek, dále novely obsažené ve svazku s názvem Těžký osud snílků, próza na téma holokaustu Na sever od Boha či romány Podzemní dobrodružství Harryho Kaplana, Anděl

se 30. ledna 1781 na  zámku Boncourt v  kraji Champagne. Byl synem důstojníka ze staré lotrinské šlechtické rodiny, která uprchla roku 1790 za  francouzské revoluce do Německa. Adelbert von Chamisso prošel kariérou důstojníka, sblížil s  německými romantiky. Psal napřed francouzsky, od roku 1803 německy. Když byl roku 1806 konečně propuštěn z  pruské armády, studoval botaniku, zoologii a medicínu. Jako badatel se účastnil v letech 1815–1818 expedice kolem světa na  ruské lodi Rjurik, z níž vytěžil cenný cestopis Cesta kolem světa (1821).

PODIVUHODNÝ PŘÍBĚH PETRA SCHLEMIHL A

Německý spisovatel francouzského původu Adelbert von Chamisso (vl. m. Louis Charles Adelaide de Chamisso de Boncourt) je klasickým příkladem tzv. autora jedné knihy: jeho novela Podivuhodný příběh Petra Schlemihla byla přeložena do mnoha světových jazyků a zcela zastínila autorovy balady psané na sociální náměty. Narodil

Vytrženost z  francouzské vlasti a  nenaplněná touha po  lidském zakotvení v  novém prostředí jej vedla k  napsání pohádkové novely Podivuhodný příběh Petra Schlemihla (1814), jejíž titulní hrdina prodá ďáblovi svůj stín a od té chvíle je cizincem mezi lidmi. Zdánlivě pohádkový děj má hluboký symbolický význam. Smysl života Schlemihl nakonec nalézá po  mnoha blouděních v užitečném přírodovědném bádání.

zapomnění a  Zmrzlý rabín. Napsal také několik knih pro děti. Po  literárních úspěších působil jako hostující profesor ve  Skidmore College v  Saratoga Springs (ve  státě New Yorku). Ke  svému vztahu k  literatuře uvedl Stern v  jednom rozhovoru: „Patřím ke generaci, která žila Kaou a Beckettem, dvěma králi beznaděje. Vyjadřovali zoufalství jako absolutní pravdu, ale používali k tomu jazyk tak ryzí, že by mohl být sám o sobě vykoupením. Platí to především o Kaovi, který i když přinášel své poselství o opuštěném vesmíru, činil to jazykem midraše, víry. Kaa vynalezl moderní svět. V jeho podobenství Před zákonem naleznete všechno.“ V  češtině vychází v  nakladatelství Sefer původní výbor z  jeho textů s  názvem Zelik Riin a  strom snů. Komentované ukázky z  vlastního překladu připravila Alice Marxová. Režie Markéta Jahodová. Petr Turek

tulní hrdina Petr Schlemihl (schlemihl = v jidiš smolař) nese četné autobiografické rysy autorovy, ale jeho příběh nelze omezovat na  pouhý odraz autorových životních situací. Motiv ztráty stínu navazuje na  prastarou víru některých národů, že ztráta stínu představuje pro člověka krajní nebezpečí. Snová atmosféra díla mísí realitu a  fantastiku, což byla v  tehdejší německé literatuře novinka. Novela bývá uváděna jako jeden z  inspiračních zdrojů amerického mistra tajemné povídky E. A. Poea. Autor je spojovacím článkem mezi pozdním romantismem a rodícím se raným realismem. Šestidílnou četbu na  pokračování z překladu Jiřího Konůpka (nakl. Václav Petr, Praha 1941) připravila a režii má Lída Engelová. Petr Turek

18 Výročí

První stálé angažmá ale získal díky lehčí múze. V  roce 1931 ho spolužák z  konzervatoře Jaroslav Ježek přivedl do  orchestru Osvobozeného divadla jako houslistu a  dirigenta. Svojí prací na  zkouškách Ančerl vzbudil pozdvižení, protože i u „spotřební“ taneční hudby chtěl maximální preciznost: v ladění, rytmu i dynamice. V  listopadu 1933 z  divadla odešel, protože se rozhodl spojit svoji budoucnost s  rozhlasem. Pět následujících let pracoval v  pražském Radiojournalu jako hudební režisér s  kapelnickými povinnostmi, kterých postupně přibývalo.

Karel Ančerl diriguje ve vídeňském Musikvereinu (1958) | Foto: Archiv ČF

ROZHL ASÁK

K AREL ANČERL

Dlouholetý šéfdirigent České filharmonie (1950–68) a  v  závěru života umělecký ředitel Torontského symfonického orchestru (1969–73) – to jsou klíčové posty, přes které obvykle hledíme na Karla Ančerla, od jehož smrti v  kanadském Torontu uplyne letos v  červenci 40 let. Je tu jedna ne moc známá kapitola, která Ančerlovu životu a umělecké práci nedominuje, ale při bližším pohledu je obsažná a výmluvná zároveň. Je to kapitola rozhlasová. Od Voskovce a Wericha do Radiojournalu Po  absolutoriu na  Pražské konzervatoři v  roce 1930 hledal dvaadvacetiletý Karel Ančerl práci. Na  škole se věnoval kompozici, dirigování, komorní hře a  bicím nástrojům. Vztah k soudobé hudbě ho zavedl do Mnichova na premiéru Hábovy čtvrttónové opery Matka. Ančerl pomohl dirigentu Hermannu Scherchenovi při přípravě a  v  dalších letech už to byl on, kdo často dirigoval tu nejsoučasnější hudbu na festivalech ve Vídni, Barceloně nebo Paříži.

S rozhlasovým orchestrem se poprvé potkal už na podzim 1932, kdy ve  vysílání dirigoval Schönbergovy Variace pro orchestr op. 31 a  Dva zpěvy Otakara Jeremiáše. V  následujících dvou letech mu byla svěřena díla O. Ostrčila, D. Milhauda, E. Satieho, ale také česká populární klasika typu Slovanské tance nebo Fibichova selanka. Zlomový pro něj byl 4. duben 1934, kdy zaskočil za indisponovaného dirigenta v provedení Proko evovy Třetí symfonie a  Prvního klavírního koncertu – se samotným skladatelem u klavíru. O záskoku se Ančerl dověděl den před vysíláním. Kritika o jeho výkonu napsala: „Jak zvládl v  tak krátké době těžkou partituru symfonie a  nijak snadnou partituru koncertu, je nám záhadou. Ale zvítězil na celé čáře.“ Ančerlovo postavení se tím změnilo. Začal dostávat výrazně víc příležitostí. Kromě pasticciových programů složených z  vážnohudebních hitů řídil převážně hudbu Bély Bartóka, Albana Berga, Arnolda Schönberga (v  české premiéře jeho Pierrota lunaire), Maurice Ravela, ale také Václava Kaprála nebo Karla Šroma. Poslední vysílaný koncert pod jeho taktovkou je evidovaný 19. srpna 1938, kdy zazněla Ostrčilova Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici a části z jeho opery Legenda z Erinu. Vyhazov z rozhlasu a poválečný návrat Pět let intenzivní práce neznamenalo vůbec nic, když se po  hitlerovské okupaci Čech a  Moravy zavedly nacistické rasové zákony. Ančerl byl okamžitě propuštěn. Tři

Výročí 19

roky se živil jako dělník, v  listopadu 1942 byl transportován do  Terezína, v  říjnu 1944 do  Osvětimi, kde zahynuli všichni jeho nejbližší příbuzní – manželka se synem i Ančerlovi rodiče… „Na toto období nerad vzpomínám, ale přesto přineslo mnoho zkušeností. A hlavně jedna důležitá věc, která mně pomohla žít dál. Když jsem poznal propastné hlubiny toho, co člověk člověku může udělat, neztratil jsem víru v  lidi a  vrátil jsem se s  plným elánem do  dráhy, kterou jsem započal v roce 1930.“ Po válce Ančerl šéfoval Operu 5. května, ale v roce 1947 se vrátil do Československého rozhlasu jako šéf jeho symfonického tělesa. Nepřekvapí velká pozornost soudobé hudbě (kde jsou ty časy!), které se Ančerl intenzivně věnoval – česká premiéra Stravinského skladby Oeidipus rex, díla K. B. Jiráka, A. Háby či K. Šroma. Ančerl se během svojí dráhy skoro vůbec nevěnoval opeře. S výjimkou právě poválečných rozhlasových let, kdy pod jeho vedením vznikly studiové nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty, Braniborů v Čechách, ale také Musorgského Borise Godunova. Díky pražskojarnímu koncertu s  rozhlasovým orchestrem v  květnu 1950 se zásadně změnil Ančerlův život. Sólista koncertu David Oistrach byl spoluprací s  ním tak nadšen, že o  dirigentovi mluvil s  ministrem Nejedlým jako o  žhavém kandidátovi na  post šéfa České filharmonie. Tím se Ančerl na  podzim 1950 opravdu stal. K  rozhlasovým symfonikům se pak vrátil už jen párkrát. Naposledy 10. dubna 1968 na  koncertě na  Žofíně k Ančerlovým šedesátinám. Jen několik měsíců před emigrací dirigoval Hartmannovo Concerto funébre, svoji absolventskou Sinfoniettu z  konzervatoře a  Mendelssohnovu Italskou symfonii. Ančerl diriguje a hovoří V rozhlasovém archivu je spousta záznamů Ančerlových koncertů. Se Symfonickým orchestrem Pražského (či Československého) rozhlasu i pozdějších s Českou filharmonií. Ale máme i Ančerlovo slovo, a to hlavně díky hudebnímu publicistovi Ivanu Medkovi, který s dirigentem často natáčel. Jsou to nádherné dokumenty, ve  kterých

Karel Ančerl mluví třeba o svém učiteli Václavu Talichovi, o dirigentských zkušenostech s Českou či Berlínskou filharmonií, ale také o publiku. K úvaze o něm se nechal Ivanem Medkem inspirovat v  dubnu 1967. Je to pohled i po letech osvěžující, vtipný, trefný a v mnohém aktuální. Karel Ančerl: Napřed vezmu jednotlivé typy. Je jich mnoho a některé z nich jsou někdy docela nepříjemné. Vezmu ten nejnepříjemnější: to jsou kašlalové, tedy lidé, kteří – kdykoliv se jim zachce, ať hrajete pianissimo nebo piano, prostě ať zní na jevišti cokoliv – si prostě docela nahlas zakašlou. Dovedete si představit, když jste v  pianissimové náladě a  najednou za  vámi zazní rána jak z  děla, tak je skutečně umění udržet se v té náladě dál a na takového kašlala se nezlobit. U nás se tyto typy poměrně dost rozšířily, hlavně na podzim, kdy jsou k tomu určité předpoklady. I. M.: My tomu říkáme bronchiální koncerty. Takových je v Praze hodně… K. A.: Druhý takový zajímavý typ je předzpěvák a  dirigent. To jsou lidé, kteří skladby na  koncertním pódiu právě provozované dobře znají, a  aby tu svoji znalost potvrdili i svým sousedům, tak buď zpívají o chloupeček napřed, co teď přijde, anebo velmi živě dirigují s sebou. Nám celkem tito lidé nevadí, spíš jejich sousedům. Třetí typ, velmi zajímavý a  rozšířený, je znalec s  partiturou. To jsou lidé, kteří chodí na  koncerty vyzbrojeni všemi partiturami, které se provozují… V  těchto partiturách listují, většinou je přistihnete, že si ukazují prstem, ale běda když přijde velmi rychlá věta – tam se obyčejně ztratí. No ale konečně, když z toho mají radost, ať poslouchají s partiturou. Další typ bych rozdělil na dvě odrůdy. Staromilci a astronauti. Abyste mi dobře rozuměli: staromilci jsou lidé, kteří uznávají hudbu zkomponovanou tak nanejvýš do  1. světové války. Vše, co bylo komponováno potom, je uráží a skutečně velmi často dávají svoji urážku najevo. Astronauti jsou oproti tomu lidé, kteří už žijí v  hudeb-

ním vesmíru čili v budoucnosti. Lidé, kterým například Webern je už skladatel velmi – jak říkáme – fousatý, konzervativní, a kteří si libují v nejnovějších vymoženostech elektronické hudby a já nevím, jak se všecky ty poslední směry jmenují. To je hudba, kterou jedině uznávají. Ostatní jako kdyby neexistovalo. Pak jsou posluchači vznešení, kteří nikdy neuznávají umělce toho národa, z  něhož sami vycházejí. Ať děláte cokoliv, tak řeknou: „No jo, ale Toscanini to není, Kleiber to není, Klemperer to není.“ A tak dále a tak dále. Těmto lidem se domácí umělec nikdy nezavděčí. Chtěl bych říct, že toto je vlastnost, kterou oplýváme hodně my sami, protože v  cizině, hlavně v  Anglii a  v  Německu, v  první řadě preferují a  uznávají svoje umělce. Ale konečně i  to těmto jednotlivcům nemáme za zlé. A  konečně jedna z  posledních odrůd posluchačů jsou posluchači spící. Lidé, kteří po  celodenní námaze jdou na koncert, jsou vyčerpáni a blaženě usnou a často prospí i celý koncert. Znám dokonce i takové kritiky! Ovšem jak říkám: všechny tyto typy nechci kárat a nechci říct, že je nemám rád. Ty prostě patří k tomu a patří do celé obce našich posluchačů, i když tvoří tu velikou menšinu. I. M.: A pak je tady ovšem ještě ta většina, která je pro nás pro všechny důležitější… K. A.: Jistě. Pro tento druh obecenstva hrajeme nejraději a  to taky nejraději vidíme v  koncertních síních. Jsou to lidé, kteří muziku milují a kteří jdou na koncert ze skutečné potřeby slyšet hudbu. I. M.: Řekl bych, že k  té většině, o  které tak hezky hovoříte, můžeme určitě počítat obecenstvo abonentních koncertů České filharmonie. Petr Kadlec Karlu Ančerlovi a jeho rozhlasovým osudům (i nahrávkám) věnujeme ve vltavském vysílání prostor v pořadu Akademie 3. 7. od 20 hodin, ale také v sérii Matiné 1.–4. 7. 2013.

20 Rozhlasová hra

LÉTO S SHERLOCKEM ANEB CHVÁLA MECENÁŠSTVÍ To, že mecenáši iniciovali řadu pozoruhodných uměleckých děl, je fakt dobře známý z  dějin umění. Nikdy mne však nenapadlo, že se s mecenáši setkám i na půdě Českého rozhlasu. A přeci k tomu došlo před třemi lety, kdy do  rozhlasu doputovala nabídka od  skupiny slovenských nadšenců, kteří byli ochotní – v  případě, že natočíme další dramatizace příběhů Sherlocka Holmese v osvědčeném hereckém obsazení Preiss a Brousek st. – podílet se finančně na jejich realizaci. V době, kdy jedinci a  firmy, kteří „na  to mají“, investují téměř výhradně do  sportu, nás to v  dramaturgii nejen překvapilo, ale zároveň i  potěšilo, protože ona skupina nadšenců navíc nežádala žádné sponzorské vzkazy ve  vysílání nebo nějaký ten dnes tak módní „product-placement“. Jako jedinou protislužbu chtěla jenom pár cédeček s  novými příběhy na rozdávání svým holmesologicky zaměřeným přátelům. Tak vznikla zatím poslední série příběhů Sherlocka Holmese. Čtyři z  nich vám nabídneme v  letním vysílání Vltavy, v němž už tradičně pouštíme více ke slovu lehkou můzu. Všechny příběhy jsme vybrali z  legendárního seznamu Arthura Conana Doyla. Ten v roce v roce 1927 na žádost svých ctitelů publikoval výběr holmesovských povídek, kterých si nejvíce cenil. Ďáblovo kopyto, příběh s hororovými prvky, vás zavede až na zrádná skaliska cornwallská. Holmese tu na zdravotní dovolené zastihne jeden z nejpodivuhodnějších případů. Stojí za  záhadnými úmrtími a  stavy šílenství nebohých obětí nadpřirozená moc, nebo člověk? Spolek ryšavců, nejspíš nejzábavnější holmesovka. Z  nevinně vyhlížejícího žertu bizarního spolku, který podporuje muže s ryšavými vlasy, se odvine skutečná detektivní záhada. Naši oblíbenou dvojici pátrání nakonec zavede do sklepení jedné londýnské banky a doktor Watson tu osvědčí svoje dovednosti získané v armádní službě.

Druhá skvrna, ztráta důležitého dokumentu ohrožuje vnitřní i  mezinárodní politickou stabilitu Velké Británie. K  potěše zoufalých politiků Holmes vyřeší případ v  rekordním čase a  projeví se i  jako velký vlastenec a ochránce slabých žen. Pět pomerančových jadérek, příběh, který nebyl nikdy zfilmován, o  to víc se hodí k  rozhlasovému zpracování. Za výhružnými dopisy a zločiny se skrývá tajemný spolek sídlící v USA. Holmes pachatele odhalí, ale ti lidskému soudu uniknou. O to horší je pro ně zásah vyšší spravedlnosti. Hynek Pekárek

MIKE BARTLETT: SMLUVNÍ VZTAHY Není to poprvé, kdy rozhlas uvede českou premiéru u nás dosud neznámého dramatika či spisovatele ze zahraničí. V minulosti to byl například francouzský dramatik Éric-Emanuel Schmitt, naposled čínský nobelista Mo Jen. Brit Mike Bartlett (narozen 1980), který tuto galerii rozhlasových objevů rozšíří, patří ve  své vlasti mezi úspěšné a  uznávané divadelníky a  na  svém autorském kontě má více jak desítku her. Od  počátku nachází u  publika velkou odezvu, protože dokáže psát o  problémech současné společnosti a  přitom se nevést na  vlně povrchního levicového kriticismu a  módního „postdramatického“ formalismu. Bartlettovy hry nejsou politické traktáty, ale chytře pointované příběhy k zamyšlení i pro zábavu v tom nejlepším slova smyslu. Bartlett absolvoval v  oboru anglický jazyk a  divadelní studia na  universitě v  Leedsu. Již ve  svých pětadvaceti letech se jako dramatik představil na  slavné londýnské scéně Old Vic. V poněkud bláznivém projektu jejího studia „New Voices“ pro mladé talenty byla uvedena jeho hra Comfort, která musela být napsána a  provedena v pouhých 24 hodinách.

O  rok později debutoval mladý autor v  dramatickém programu BBC svoji hrou Not Talking, která se zabývala choulostivým tématem šikany v britské armádě v čase 2. světové války. Získal za ni hned dvě ceny: niswood Award (za  původní rozhlasovou hru) a  Richard Imison Award (za rozhlasový debut). V  roce 2007 BBC uvedla Bartlettovu rozhlasovou hru Love Contract, v jevištní verzi s pozměněným názvem Contractions ji mohli diváci vidět za necelý rok poté na jevišti Old Royal Court eatre. Bartlettova hra Smluvní vztahy (v  českém překladu Pavly Horákové) je smělou padesátiminutovou zkratkou, v  níž autor ostrým střihem a  s  notnou dávkou černého humoru podává příběh, který v mnoha variacích prožívá denně mnoho lidí. Tématem jsou pracovní vztahy, konkrétně vztah zaměstnavatele a  zaměstnance. Hra se odehrává ve  dvanácti scénách a  pouze s  dvěma protagonisty. Jsou jimi mladá zaměstnankyně Emma a  bezejmenná nadřízená manažerka. Scény budované jako běžné pracovní rozhovory se záhy vyvinou v  metaforický obraz manipulativního chování velkých korporací vůči zaměstnancům, které v některých detailech prolamuje oblast privátního, a  pracovně-smluvní vztahy se proměňují na  nezdravou situaci, v  níž si zaměstnanec z  obav z  možné ztráty existenční jistoty nechá ledaccos líbit. Bartlett tyto manipulace stupňuje a rozehrává ad absurdum a poukazuje na chyby v systému dnešní globalizované ekonomiky, v  níž se často zapomíná na  nejvyšší ctnost kapitalismu a demokracie, jíž je důraz na svobodu a rozvoj individuality. Nové Bartlettově hře (režie Lída Engelová, hrají: Ema Černá a  Jana Stryková) posluchač, který už někdy absolvoval výběrové řízení, schůzku s personalistou, nebo sleduje se znepokojením sociální inženýrství eurokratů, jistě porozumí a ještě se u ní bude dobře bavit. Hynek Pekárek

Katalpa a Křelina 21

JAKUBA KATALPA – NĚMCI. GEOGRAFIE ZTRÁT Y Na sklonku roku 2012 vstoupil na český knižní trh dlouho očekávaný román Němci spisovatelky Jakuby Katalpy. Jen málokterý český knižní titul vyvolal v  posledních měsících tak protichůdné reakce. Autorčino předsevzetí vyprávět jednoznačně, jednoduše a  pregnantně o  obyčejných lidech naplnilo tři roky práce na knize, která byla po zásluze nominovaná na Literu v kategorii próza. Jakuba Katalpa žije na  západočeském venkově. Navíc s příhraniční krajinou západu Čech má spojené i dětství, kdy na Tachovsko jezdila s rodiči. V chalupě po Němcích trávila každoročně prázdniny. Není tedy divu, že se krajina bývalých Sudet stala dějištěm jejího románu. Děj je složený ze dvou částí. Mladá žena pátrá po osudech své babičky, kterou nikdy nepoznala. A právě příběh babičky – Kláry Rissmannové – je osou umně konstruovaného vyprávění. Mladá nezkušená učitelka z dobře situované německé rodiny přichází ve  válečných letech do  Čech za  prací. Klára začíná učit ve  vesnické malotřídce. Přestože se ocitá uprostřed německy hovořící komunity, v  podstatě „mezi svými“, nedaří se jí proniknout do uzavřeného společenství místních obyvatel a zůstává pouhým pozorovatelem, který jen pomalu a  velmi omezeně navazuje vztahy. „Chtěla jsem hlavní hrdinku vymodelovat jako prototyp ženy, která z nějakého důvodu musí opustit prostředí, které zná, a  odchází někam, kde je vydána napospas osudu, okolnostem. A  připadalo mi, že profese učitelky to splňuje,“ vysvětluje Katalpa. Příběh německé učitelky na  sudetském venkově v  období protektorátu je nesený detektivní zápletkou. Vrstevnatý román s  množstvím vedlejších postav otvírá pátrání po  tom, proč žena po  válce zanechala svého dvouměsíčního syna v Praze a odešla do Německa. Román Němci Jakuby Katalpy je dalším z  příspěvků české literatury k  citlivé otázce česko-německého poválečného vyrovnání se s  minulostí. „Nechtěla jsem, aby

ten román byl politický, nebo se nějakým způsobem vyjadřoval k tomu, jestli odsun byl dobrý, nebo špatný,“ dodává autorka. „Chtěla jsem, aby to byl příběh obyčejných lidí. Snažila jsem se zachytit široké spektrum postav, převážně Němců, kterých se válka dotkla, ale nebyli donuceni zaujmout úplně vyhraněný postoj. Měli v podstatě jediný cíl – tu válku přežít a přežít ji dobře.“ Je možná ironií osudu, že z názvu románu Němci navzdory autorčině záměru nakonec při vydání vypadl důležitý podtitul Geografie ztráty. To je totiž určující téma celého románu. V kompozičně důmyslně vystavěné próze nejde jen o detektivní pátrání. Ústřední myšlenkou, která propojuje v dalším plánu osudy všech zúčastněných postav, jde především o ztráty. Domovů, iluzí, nadějí i jistot. Jakuba Katalpa (vl. jménem Tereza Jandová) se narodila v roce 1979 v Plzni. Debutovala prózou Je hlína k snědku? (2006), která byla nominována na  Magnesii Literu a na Literární cenu Josefa Škvoreckého. Její román Hořké moře (2008) získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Petra Hynčíková

Český rozhlas Vltava: Schůzky s literaturou, 9. 6. 2013 | 20.00–21.00 hod.

„VŠECHNO SE MI MĚNÍ V ROMÁN…“ František Křelina, autor tří básnických sbírek, dvacítky románů, řady povídkových knížek i knížek pro děti, oceněný v roce 1936 za román Puklý chrám Státní cenou, měl složitý životní osud. Narodil se na  Svatou Annu před 110 lety v Podhradí u Jičína do kamenické rodiny, absolvoval učitelský ústav v  Jičíně (našel si tam mezi spolužačkami i  svou ženu) a  od  roku 1922 učil na  vesnických školách. Od  roku 1929 působí v  Českém Dubě v  Podještědí, o  deset let později se s  rodinou přesunuje do  Prahy, kde učí až do  roku 1951. O  prázdninách 24. srpna 1951 je zatčen a o rok později odsouzen se skupi-

nou dalších katolick ých spisovatelů ve vykonstruovaném procesu k  dvanáctiletému vězení. Propuštěn byl na  amnestii v  roce 1960. Pak pracoval jako pomocný dělník ve stavebnictví, roku 1964 odešel do důchodu, plně rehabilitován byl v roce 1967. Zemřel v Praze 25. října 1976. Křelina zanechal výraznou stopu v  české literatuře – ve  svém Zápisníku jej vlídně vítal samotný F. X. Šalda, když komentoval jeho druhou sbírku poezie: „Křelinův verš voní zemí a  hroudou.“ Zem, hrouda a  tradice se pak staly určujícími prvky počínající Křelinovy první fáze prozaické tvorby, vytvářené v estetickém programu ruralismu. Čtyři podještědské romány (Hlas v poušti, Hubená léta, Puklý chrám a Pokoj vám) z druhé poloviny 30. let jsou naplněním těchto tezí. Ale za  okupace se Křelinova románová tvorba mění – vedle historického románu o Anežce Přemyslovně Dcera královská nejvíce překvapil misionářský román Amarú, syn hadí. Po  válce vznikl zase až satiricky útočný učitelský román Na březích Botiče. Ani nucená devítiletá přetržka nezastavila Křelinovu literární tvorbu – po návratu z vězení píše román lidického faráře Josefa Štemberky o lidické tragédii Každý své břímě a jímavou novelu Má přítelkyně Dora s autobiografickým základem – příběh o  podivném porozumění pětileté Dory z neúplné rodiny a staršího pomocného stavebního dělníka autor začal psát někdy v roce 1963. V roce 1991 přinesla dcera Františka Křeliny a naše bývalá redakční kolegyně, spisovatelka Hana Pražáková, lásky plný rozhlasový portrét svého tatínka, „muže krásného, laskavého a pozorného, ale také vášnivě vznětlivého a v některých ohledech nesmiřitelně tvrdohlavého“. S  posluchači se v něm rozdělila o osobní vzpomínky na tatínka a využila přitom i bohatství domácího archivu Křelinových poznámek, korespondence i kritického obdivu k otcově tvorbě. Pásmo, v němž sama vystupuje, nazvala citátem z otcova zápisníku Všechno se mi mění v  román a  stanice Vltava je uvede v  repríze ke  110. výročí narození Františka Křeliny. tsk

22 Opereta

VIPLERŮV BÍLÝ OFICÍR NA VLNÁCH VLTAV Y

Operetní hudba má dodnes řadu velkých příznivců, přestože se s operetami na našich jevištích setkáváme stále méně. Je samozřejmé, že řada operet je poplatná době svého vzniku a ty už patrně nikdo nevzkřísí. Mnoho operet trpí naivní fabulací děje a  prvoplánovým tvořením dialogů. Ani hudba není vždy tak nosná, aby opereta obstála před dnešním publikem. Jeden nebo dva šlágry ji nezachrání. Operetní literatura se dá prakticky rozdělit do několika skupin. V té první jsou ta nejlepší díla, která dodnes zaujmou diváky svým příběhem a jejichž hudba patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto žánru vytvořeno. Sem patří Straussův Netopýr, Lehárova Veselá vdova a Země úsměvů, Nedbalova Polská krev, Millöckerův Žebravý student, Kálmánova Čardášová princezna a  několik dalších děl. Do  druhé kategorie pak patří díla, která z  dnešních jevišť zmizela, ale která by stála za vzkříšení, byť za cenu úpravy libreta, případně i hudby. To je například Kálmánova Cirkusová princezna, Nedbalovo Vinobraní, Lehárova Cikánská láska a mnoho dalších operet. A do poslední skupiny pak patří díla, z nichž se uvede maximálně jedna ukázka na  operetním koncertě. Do  které z  těchto kategorií patří Viplerův Bílý oficír? Odpověď na tuto otázku může dát jedině dílo samo, pokud bude uvedeno. Jedině tak může prokázat svou životaschopnost, nebo naopak. Velké množství operet je dnes dostupných ve zvukových nahrávkách. Například operety, nahrané ve studiích

německých rozhlasů v  minulém století, dnes vycházejí na  CD. I  Netopýr nebo Mamzelle Nitouche z  archivu Českého rozhlasu se u  nás objevily na  těchto nosičích a  zpřístupnily se tak širokému okruhu operetních zájemců. Věřme, že to jsou první vlaštovky a  že další nahrávky v budoucnu budou následovat. Pod většinou operetních nahrávek, pořízených ve  studiích Československého rozhlasu v  Praze, je podepsán jako dirigent Vlastislav Antonín Vipler, který po  letech strávených u  operetních divadel, přijal v  roce 1936 angažmá v  košickém rozhlase, kde působil tři roky. Po krátké epizodě v Bratislavě nastoupil v roce 1939 jako dirigent Československého rozhlasu v Praze. V rozhlase dirigoval převážně operetní repertoár a  tzv. vyšší populár (operní hudbu dirigoval většinou František Dyk). V  rozhlasovém archivu se do  dnešních dnů dochovala řada kompletních operetních nahrávek pod Viplerovou taktovkou, nespočet vybraných částí z  operet, řada populárních skladeb i  operních árií. Viplerovy nahrávky jsou zárukou vysoké profesionální kvality, dýchá z nich láska k  operetě i  smysl pro styl jednotlivých děl. Vipler měl většinou šťastnou ruku ve volbě sólistů, kteří tehdy patřili k našim špičkám. Vlastislav Antonín Vipler se narodil 2. června 1903 v Bílé Třemešné nedaleko Dvora Králové nad Labem. Po  studiích na  královéhradeckém gymnáziu studoval skladbu a  dirigování na  Pražské konzervatoři, kde byl žákem

mj. J. B. Foerstera a  J. Křičky. Poté nastoupil dráhu operetního dirigenta a  skladatele u  různých divadel – působil např. v  pražské Uranii, Švandově divadle nebo v Malé operetě. Sám napsal 25 původních českých operet, z nichž největší úspěch měly Děti Slovače, Na Svatém kopečku, První valčík, Veronika a  Bílý oficír. Poslední dvě operety jsou kompletně nahrány pod skladatelovou taktovkou v archivu Českého rozhlasu. Na  našich scénách se Viplerova díla hrála naposledy v 70. letech minulého století. Naposledy to byl 18. března 1975 v Hudebním divadle v Karlíně uvedený Bílý oficír. Hlavním hrdinou operety je skutečná historická postava – český rytíř Jan Jeník z  Bratřic (1756–1845), důstojník rakouské armády a především velký vlastenec a sběratel českých lidových písní a  říkadel. V  roce 1965 Vlastislav Antonín Vipler tuto svou poslední operetu nahrál v  tehdejším Československém rozhlase s  vynikajícími pěvci Miladou Šubrtovou, Helenou Tattermuschovou a Zdeňkem Švehlou v hlavních rolích. Vlastislav Antonín Vipler zemřel v Praze 4. června 1971. Jeho dirigentské umění ožívá z mnoha nahraných snímků operetní hudby a stejně i jeho tvorba, která i bezmála půlstoletí po  skladatelově odchodu dokáže potěšit dnešní posluchače. Těm je také věnováno vysílání archivní nahrávky operety Bílý oficír. Zbyněk Brabec

Beno Blachut | Foto: Archiv rodiny B. Blachuta

ČERVENCOV Ý OPERNÍ C YKLUS K ROZHL ASOVÉMU JUBILEU Opera od  počátku měla v  rozhlasovém vysílání své nezastupitelné místo a  pozici jakési nekorunované královny, kterou každou sobotu večer uctíváme na  stanici Český rozhlas Vltava. Udržela si až do  dnešních dnů své privilegované postavení navzdory divácké možnosti navštěvovat v  českých kinech představení z  nejprestižnějších operních domů světa. Je nesporným faktem, že zásluhu na obrovském rozšíření znalostí o  operním repertoáru mezi širokou posluchačskou obcí mělo především rozhlasové vysílání. Lidstvu se podařilo oddělit zvuk od  viditelného provozování hudby a přenést ho do vzdálených míst až ve 20. století. Nejdříve to bylo sice jen pár kilometrů, ale jak se říká, každý začátek je těžký. Stalo se tak 13. ledna 1910. Tehdy zazněly do éteru hlasy Enrica Carusa v Komediantech a Emy Destinnové v Sedláku kavalírovi. Šlo o vůbec první přímý rozhlasový přenos. Američtí průkopníci radiofonie vysílali totiž z  newyorské Metropolitní opery signál do sluchátek krystalek v New Jersey. Je to sice jenom přes vodu, na druhé straně se zrodil zázrak, o němž naši pradědečkové dosud jen četli v  románech Julesa Verna. První byly Dvě vdovy O patnáct let později se do mladého vysílání pražského rozhlasu přihlásilo i Národní divadlo. Stalo se tak přesně

12. února 1925 a hrály se Smetanovy Dvě vdovy. V našem prázdninovém cyklu českých oper budou sice zastoupeny 13. července supraphonskou z roku 1956, zato budou prezentovat zlatou éru naší první scény, kterou formovaly takové osobnosti, jako byli Otakar Ostrčil, Václav Talich a Jaroslav Krombholc. Pod jeho taktovkou se představí Maria Tauberová jako Karolina, Drahomíra  kalová jako Anežka, tenorista Ivo Žídek jako Podhajský a Eduard Haken jako hajný Mumlal. Ještě vzácnější nahrávka zahájí rozhlasový zpěvoherní cyklus 6. července v souvislosti s Dnem slovanských věrozvěstů Cyrila a  Metoděje, kteří k  nám přišli před 1150 lety. Uvedeme historický snímek Smetanovy Libuše z roku 1949, v němž titulní roli zpívá legendární Marie Podvalová. Vedle ní se tehdy za řízení Aloise Klímy u pultu rozhlasových symfoniků představili barytonista eodor Šrubař jako Přemysl, Ludmila Červinková jako Krasava a basista Karel Kalaš jako rozhněvaný Chrudoš. Hudebně Shakespearovo drama Bouře zobrazil v  české opeře Zdeněk Fibich na  básnický překlad svého přítele Jaroslava Vrchlického. Bouře vznikala v době Fibichova intenzivního prožitku lásky ke  své o  dost mladší žačce Anežce Schulzové. Vášnivá melodie z  Fibichových klavírních Nálad zvaná Anežka v  fialových šatech se stala

Opera 23

základem Fernandovy árie z  druhého dějství s  extatickým zvoláním: „Královná má“ a  skutečným centrem celého hudebního dramatu z  roku 1894. Z  rozhlasového archivu jsme vybrali digitálně rekonstruovanou, historickou nahrávku z  roku 1950, na  níž hlavní role pod taktovkou Jaroslava Vogela zpívají Zdeněk Otava (Prospero), Beno Blachut (Fernando) a Ludmila Červinková (Miranda). Pokus o rekonstrukci Pádu Arkuna Na poslední červencovou sobotu (27. 7.) jsme vybrali Jakobína Antonína Dvořáka, zkomponovaného na  libreto Marie Červinkové-Riegrové, se znamenitým sólistickým obsazením z  šedesátých let minulého století. Mezi jmény pěvců naší první scény čteme mimo jiné barytonistu Jindřicha Jindráka, sopranistky Miladu Šubrtovou a  Helenu Tattermuschovou, basistu Karla Bermana a další. Za dirigentským pultem Pražského rozhlasového orchestru tehdy stanul Jan Hus chý. Vrcholnou operou Zdeňka Fibicha je Šárka, kterou skladatel zkomponoval na  libreto své žačky a  zmíněné životní lásky Anežky Schulzové. Dramatický příběh o zradě a vášnivé lásce, která však nedokáže zvrátit osudové nástrahy válečné vřavy, navazuje v  hudební řeči na Smetanovu Libuši i na jeho stejnojmennou symfonickou báseň z cyklu Má vlast. My si toto dílo poslechneme 3. srpna v  digitálně rekonstruované nahrávce z  roku 1970, kdy pod taktovkou Jaroslava Krombholce ztvárnila hlavní postavu Alena Míková. Zvažujeme také provést (10. 8.) z  dostupných rozhlasových snímků rekonstrukci Fibichova závěrečného hudebního dramatu Pád Arkuna, který má části – Helga a Dargun. Byla inspirována pozůstatky staré slovanské svatyně boha Svantovíta na Arkoně na severoněmeckém ostrově Rujána. Ivan Ruml

24

Foto: Archiv Jiřího Hájíčka

Jediné politické rozhodnutí může změnit krajinu i osud jejích obyvatel – tohle téma není v  moderní literatuře ničím novým, ať už jde o  výstavbu přehrady, jaderné elektrárny nebo střežený vojenský prostor. Otevírá mnoho obecnějších otázek: co znamená pro člověka domov, kam svou rodovou tradicí patří? Jak se postavit ke změnám, které s sebou přináší technický pokrok, ale i bezohledná snaha o efektivitu a zisk? Jakou má jedinec šanci ve střetu s institucionalizovanou mocí a nakolik je ochoten se s ní pustit do křížku? A nakonec, když už je rozhodnuto, jak se vyrovnat se ztrátou domova?

JIŘÍ HÁ JÍČEK RYBÍ KRE V JE MOJE NEJLEPŠÍ KNIHA

Český rozhlas Vltava: Četba na pokračování, Jiří Hájíček: Rybí krev, od 27. 6. 2013, denně od 18:30 hod., 12 částí

Není marné si připomenout, že v  dobách socialismu se toto téma objevilo v knihách sovětských autorů (uveďme V. Rasputina a jeho Loučení nebo podobné téma ve slavné Stanici Bouřná Č. Ajtmatova). Vnímaví čtenáři mohli tehdy tato díla chápat jako kritiku bezohledné totalitní moci. Jenže stavba jaderné elektrárny Temelín na přelomu dvou společenských systémů ukázala, že boj s těmi, „kdo ovládají energie“ (řečeno s Jiřím Hájíčkem) je předem prohraný za každého systému. „Právě konkrétní příklad Temelína a  vesnic, které kvůli jeho výstavbě zanikly, dobře ukazuje, jak jsme po roce 1989 postupně přicházeli o iluze,“ uvedl před časem Hájíček v rozhlasovém rozhovoru o své knize Rybí krev. „Naše představy byly tehdy hodně naivní a není divu, že jsme se v mnohém zklamali. Můj příběh není jen o marném boji za záchranu ohrožených vesnic, ale má obecnější platnost.“ Rybí krev získala letos v  soutěži Magnesia litera vůbec nejvyšší ocenění a  její autor se už definitivně stal známou tváří současné české literatury. Jiří Hájíček, rodák z  Českých Budějovic (*1967), se ke svému současnému úspěchu trpělivě a usilovně propsal. Ze všech jeho knih ale cítíme, že snaha uspět pro něj nebyla hlavní motivací. Nehledal čtenářsky atraktivní témata, ale psal o  tom, co dobře znal: o  životě na vsi a  v  malém městě (povídky v  souboru Dřevěný nůž, 2004), o  hledačích vltavínů (Zloději zelených koní, 2001), o  násilné kolektivizaci jihočeského venkova (Selský baroko, 2005). „Regionální tématika mě prostě baví,“ přiznává, „protože mám za  to, že z  dobré znalosti lokálního prostředí se dá vystavět obecně platný

příběh.“ Když uvážíme, kolik pražských autorů si naříká na nedostatek nosných témat a kolik regionálních autorů propadá hysterii, že si jich v Praze nikdo nevšímá, znějí Hájíčkova slova sympaticky. Jiřího Hájíčka bychom mohli podezírat z kaovské stylizace, alespoň co se týče vzhledu a profese: štíhlý muž, oblečený většinou v  tmavých barvách, pracuje v  bance. Ve  svém psaní je ale vždycky poctivý, přirozený a  svůj. Zajímavé může být srovnání Rybí krve a knihy Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, což je další výrazná loňská próza, ve které se prolíná venkovské téma s obecnější problematikou lidské svobody. Tučková je možná obratnější stylistka a  její próza je efektnější, ale Hájíčkův příběh je hlubší a  autentičtější. „Tohle téma mě vlastně provázelo od dětství,“ řekl Jiří Hájíček o Rybí krvi. „Naše rodina žila v Týně nad Vltavou, takže jsem pochopitelně o chystané stavbě a postupném zániku obcí kolem Temelína hodně slyšel. Později jsem všechny ty události sám vnímal. Při psaní jsem využil vzpomínky pamětníků, literaturu faktu, která o vysídlení vesnic v okolí jaderné elektrárny pojednávala, a také zápisy venkovských kronikářů. Vypravěčkou příběhu je moje vrstevnice, proto se mi Rybí krev tak dobře psala. Myslím, že je to má nejlepší kniha.“ Český rozhlas představuje tvorbu Jiřího Hájíčka posluchačům už od jeho prvních próz. V českobudějovickém studiu vznikly četby na  pokračování z  knih Zloději zelených koní, Selský baroko a nejnověji i z Rybí krve. V dramaturgii autorky tohoto článku ji připravila Milena M. Marešová a s Danou Černou ji natočil režisér Luboš Koníř pro Český rozhlas Vltava. A  mimochodem, pokud váháte nad zvláštním názvem této prózy, vysvětlení máme přímo od autora: „O Jihočeších se přece říká, že mají rybí krev. Pro mě v tom je jakási metafora pomalosti, melancholie nebo zdrženlivosti. Kdo si knihu přečte, možná do sebe něco z toho nasaje a lépe pak tomu názvu porozumí.“ Hana Soukupová

Osudy 25

150 LET OD NAROZENÍ STANISL AVSKÉHO (příjmení Stanislavskij začal používat až když byl obsazen do role záletníka ve francouzské komedii). Zlatnická firma jeho otce obchodovala s celým světem a Konstantin v ní po deset let zastával místo ředitele a také propagátora technického pokroku, včetně zavádění elektřiny. Dopoledne patřila firmě, odpoledne zkoušení a  večery představení. Od  dětského vystupování, k  ochotnickým vystoupením, až po založení Spolku pro umění a literaturu, který sám financoval, mířil Stanislavskij jen k  divadlu, nejprve jako herec, pak i jako režisér.

Systém Stanislavského, jak byl později nazván, a  který sám Stanislavskij nazýval „metodou herecké práce a přístupu k ní“, se z nejvlivnější herecké metody v Evropě a  posléze i  v  Americe, kterou si pak také přivlastnil i  dogmatický socialistický realismus, stal metodou nejposmívanější a  nejzavrhovanější. I  u  nás získala nálepku oficiálního, socialistického a  prorežimního umění. Pokud se ale člověk začte do  nejznámější Stanislavského knihy Můj život v umění, s překvapením zjistí, že dogmatismus je to poslední slovo, které by čtenáře napadlo.

Skutečným počátkem nového divadla se stala legendární schůzka s dramatikem Vladimírem NěmirovičemDančenkem ve Slovanském bazaru, která v červnu roku 1897 začala ve dvě hodiny po obědě a skončila druhý den ráno v osm hodin (trvala bez přestávky osmnáct hodin). Na  ní byly položeny základy Moskevského uměleckého divadla (dnešní MCHAT), jehož se Stanislavskij a  Němirovič-Dančenko stali spoluřediteli. Divadlo fungovalo bez dotací, z  peněz Stanislavského a  dalších moskevských průmyslníků, kteří vložili základní kapitál a také hradili schodky divadelního rozpočtu.

Kniha Můj život v  umění, která vyšla poprvé anglicky v  Bostonu v  roce 1924 během velkého zájezdu divadla po  Evropě a  Americe, zachycuje celou Stanislavského cestu k divadlu a s divadlem až do katastrofy, kterou znamenala první světová válka a  bolševická revoluce v  Rusku. Poslední kapitola této knihy jen naznačuje, jaké obrovské problémy měl Stanislavskij i celé divadlo s  nastupujícím bolševickým režimem a  co Stanislavského během stalinského teroru teprve čekalo. Nový režim ze Stanislavského na  jednu stranu vytvořil svou ikonu, na stranu druhou mu vzal divadlo i soubor, cenzuroval ho a izoloval od světa. Konstantin Sergejevič Alexejev (17. ledna 1863 – 7. srpna 1938) vyrůstal v jedné z nejbohatších moskevských rodin

Dramatikem, jehož si Stanislavskij i  Moskevské umělecké divadlo postavili do  čela svého programu, byl A. P.  Čechov. Teprve Stanislavského inscenace Racka v  roce 1898 prosadila Čechova na  jeviště (Stanislavskij hrál Trigorina). Další premiéry Čechovových her následovaly: Strýček Váňa v  roce 1899, Tři sestry v  roce 1901 a  Višňový sad v  roce 1904 a  položily základ moderního evropského divadla. Stanislavského herci a žáci pak formovali ruské i světové divadlo, ať svou cestou jako Mejerchold, nebo rozvíjením jeho metody jako Richard Boleslavsky a  Maria Uspenskaja v  New Yorku. K  jejich žákům patřil i  Lee Strasberg, pedagog, jehož Actors Studiem prošli od  roku 1951 do  roku 1982 mnozí američtí filmoví a divadelní herci.

Můj život v umění nepodává jen zprávu o době na přelomu 19. a 20. století, kdy Stanislavskij spoluzakládal evropské divadlo v podobě, v jaké ho známe dnes, je také deníkem muže, který změnil sám sebe, aby se stal hercem. Stanislavského kniha není jen částí divadelní historie, ale i  příběhem sebepoznávání – té nejtěžší cesty, na kterou se člověk může vydat. Vít Vencl

Český rozhlas Vltava: Konstantin Sergejevič Stanislavskij – Můj život v umění, Osudy | 5.–16. srpna 2013 vždy v 11.30 hod.

Foto: Wikimedia Commons

Co všechno bylo možné Stanislavskému vyčítat, už mu bylo vyčteno. Jako by to byl on, kdo stojí za všemi problémy současného divadla, kdo stále kazí herce, kdo proti Čechovově vůli změnil jeho hry z  komedií na  tragédie. S jakýmsi podivným zadostiučiněním je přijímáno, i  v  odborných textech, jeho vyobrazení ve  skvělém Bulgakovově Divadelním románu. Zdá se, že tento satirický pohled do  zákulisí Moskevského uměleckého divadla definitivně odhalil nesmyslnost Stanislavského „systému“.

26 Festival

45. JIHOČESK Ý FESTIVAL

CONCERTINO PR AGA

Jihočeský festival ve vysílaní Českého rozhlasu Vltava přímý přenos koncertu laureátů z Prahy neděle 16. 6. 2013 od 19.00 hod. přímý přenos koncertu z Jindřichova Hradce pátek 21. 6. 2013 od 19.00 hod. záznam koncertu z Českého Krumlova středa 10. 7. 2013 od 20.00 hod. záznam z koncertu z Bechyně středa 17. 7. 2013 od 20.00 hod. záznam koncertu z Třeboně středa 24. 7. 2013 od 20.00 hod.

Hbité prsty, výborný sluch, trpělivost, cílevědomost, muzikálnost, pevné nervy i notná dávka odvahy i štěstí. To jsou vlastnosti, které nechybí žádnému laureátovi mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concertino Praga. Přípravě na  soutěž obětovali mnoho hodin času, aby pak stanuli nikoli před publikem a  porotou na  pódiu a předvedli svou práci, ale před mikrofonem v nahrávacím studiu, natočili nahrávku a čekali, jak porota rozhodne za dlouhé týdny o jejich úspěchu či neúspěchu. Koncem června bude vysílání Českého rozhlasu Vltava patřit těmto mladým hudebníkům, laureátům a  držitelům čestných uznání v mezinárodním kole rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga. Letos se soutěž konala už po  čtyřicáté sedmé. Její kořeny sahají až do  roku 1966, kdy se konala poprvé. O  dva roky později byl poprvé uspořádán i  Jihočeský festival Concertino Praga. Soutěž je anonymní, to znamená, že porota hodnotí zaslané nahrávky, aniž by znala cokoli bližšího o totožnosti interpreta. Nahrávky do  soutěže pořizují kandidáti ve spolupráci s národními rozhlasy bez jediného střihu. Pět porotců v  mezinárodním kole soutěže je vybráno z řad umělců a hudebních pedagogů a doplňují je dva porotci, zástupci Evropské vysílací unie. Soutěží hudebníci ve  věku do  18 let, spodní hranice není omezena. Interpreti musí nastudovat repertoár v časovém limitu od 10 do  15 minut a  také povinnou skladbu, která je pro jednotlivé obory vybírána z děl českých autorů. Porota hodnotí provedení těchto skladeb zvláštním oceněním. Zvláštností soutěže v  České republice je výběrové předkolo soutěže – národní kolo. I zde hodnotí nahrávky porota, ve  které zasedá pět hudebních osobností. Postup je stejný: porotci vyslechnou nahrávky, určí pořadí a vyberou ty nejlepší mladé hudebníky, kteří pak Českou republiku reprezentují v mezinárodním kole soutěže. Absolutní vítěz soutěže získává možnost natočit vlastní propagační CD. Na  ostatní oceněné hudebníky čekají vystoupení na  koncertech, které Český rozhlas zazna-

mená a odvysílá. Zároveň jsou koncerty mladých umělců nabídnuty ostatním evropským rozhlasům prostřednictvím Evropské vysílací unie. Letošní ročník mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga byl určen pro hráče na klavír, housle, kytaru a violoncello. Absolutním vítězem se stal klavírista Viktor Maslov z  Ruska, nejlepší umístění za  Českou republiku získaly kytaristky Barbora Kubíková (1. cena) a  Hedvika Švendová (2. cena). V  kategorii housle získala 1. cenu Maria-Alexandra Bobeico z Rumunska, v kategorii violoncello bylo uděleno pouze čestné uznání Vilémovi Vlčkovi. Do mezinárodního kola soutěže bylo přihlášeno 26 soutěžních nahrávek z  patnácti zemí světa. Nejlepší hudebníci mezinárodního kola soutěže vystoupí 16. června od 19 hodin ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. K  Viktorovi Maslovovi, Barboře Kubíkové, Hedvice Švendové, Marii-Alexandře Bobeico se ještě připojí držitel 2. ceny v oboru klavír Pavel Verkhaturov z  Ruska a  svým veřejným vystoupením obhájí udělená ocenění. Absolutní vítěz soutěže Viktor Maslov oslavil letos patnácté narozeniny. Studoval u  své matky na  Hudební škole Gněsinových v Moskvě a zúčastnil se mistrovských kurzů u  profesora Dmitrije Baškirova. Od  roku 2007 je stipendistou Nadace Vladimira Spivakova. Zvítězil na řadě klavírních soutěží, na kterých mu účast umožnila podpora zmíněné nadace. Pavel Verkhaturov oslavil v  loňském roce čtrnácté narozeniny. Nejprve hrál na  zobcovou flétnu, ale více se mu líbil klavír. Studoval nejprve na  hudební škole pro děti Harmonie ve městě Karaskovo v moskevské oblasti, od roku 2008 se stal žákem Hudební školy Gněsinových v  Moskvě. Jeho profesorkou je Tatiana Zelikman. Rumunská houslistka Maria-Alexandra Bobeico oslavila loni šestnácté narozeniny. Studuje na  hudební škole George Enesca v  Bukurešti u  profesorů Eleny Baltagy

27

a  Mihaela Tomesca. Zúčastnila se řady mistrovských kurzů a  koncertovala v  Rumunsku, Moldávii a  Itálii. Na svém kontě má řadu prvních cen ze soutěží především v Rumunsku a v Bulharsku. Hedvika Švendová oslavila loni šestnácté narozeniny, na kytaru hraje od čtyř let, nejprve pod vedením maminky Hany Švendové. Poté studovala u  Petry Poláčkové a  následně v  ZUŠ Jaroslava Kociana v  Ústí nad Orlicí u  Jiřího Tomáška. Dnes studuje na  konzervatoři v  Pardubicích u  Petra Saidla. V  loňském roce se zúčastnila soutěže Concertino Praga jako duo kytara – klarinet, které bylo v  národním kole soutěže odměněno čestným uznáním. Hedvika Švendová získala řadu ocenění na kytarových soutěžích a  absolvovala několik kytarových recitálů například na Kytarovém festivalu v Mikulově. Barbora Kubíková, nejúspěšnější česká hudebnice letošního ročníku mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga, pochází z  Českých Budějovic. V  loňském roce oslavila čtrnácté narozeniny. Studuje na  ZUŠ Piaristické náměstí u  Pavla Steffala, od  září bude studovat na  konzervatoři ve  svém rodném městě. V roce 2012 zvítězila podruhé na Mezinárodní kytarové soutěži Guitartalent v  Brně a  stala se absolutní vítězkou festivalu Zliv 2012. Vystupovala na  řadě koncertů především v jižních Čechách. Jubilejní ročník festivalu doznal několika změn. Počet koncertů mladých hudebníků se rozrostl na pět. Přibyly České Budějovice, kde laureáti vystoupí za  doprovodu Jihočeské filharmonie se stejným programem jako na slavnostním koncertě v Praze. Ostatní vystoupení se budou konat na tradičních místech v Českém Krumlově, v Bechyni, v Třeboni a v Jindřichově Hradci. Český rozhlas Vltava bude vysílat přímým přenosem koncerty v Praze a v Jindřichově Hradci. Na laureáty a držitele dalších ocenění čeká nádherný týden ve společnosti hudby a návštěva významných památek v  jižních Čechách. Na  zámku v  Českém Krumlově

vystoupí laureáti v  překrásně vyzdobeném Maškarním sále, zámek v  Bechyni je přivítá ve  Vokově sále vyzdobeném vzácnými renesančními freskami, v  Třeboni se bude koncert konat v  prostorách historického divadla z roku 1833 a v Jindřichově Hradci se veřejnosti představí v  Rytířském sále. Záznamy z  těchto koncertů nabídneme 10., 17. a  24. července od  20 hodin. Je potěšující, že si Jihočeský festival za  45 let své existence získal příznivce napříč generacemi. Po  dvakrát jsem mezi publikem na  koncertech zjišťoval, odkud jsou a  co je sem přivedlo. Je zajímavé, že mezi návštěvníky je zastoupeno velké procento žáků ze základních uměleckých škol, kteří si pochvalují, že do jejich města přijeli kvalitní hudebníci, kteří jsou staří jako oni. Je to pro ně cenný poznatek, kam se může hudebník ve svém umění posunout. Mnozí z  nich také prozradili, že po  studiu na  základních uměleckých školách nastupují do  prvních ročníků konzervatoří. Pro pořádající místa je ve většině případů koncert Jihočeského festivalu vrcholem kulturní sezóny. Kromě laureátů z  mezinárodního kola soutěže zde vystoupí také držitelé čestných uznání Matyáš Novák (klavír) a Vilém Vlček (violoncello) z České republiky, Martina Miedl (housle) z Rakouska, Leong Kerson (housle) z Kanady, Alexandru-Cadmiel Botac (klavír) z Rumunska a Yosif Shukerov (kytara) z Bulharska. Jihočeským festivalem soutěž Concertino Praga pravidelně vrcholí. Ačkoli v  jižních Čechách po  pěti dnech končí, ve  vysílání Českého rozhlasu se nahrávky z  festivalových koncertů i  soutěžní nahrávky dále objevují v  pravidelné páteční Pauze s  Concertinem Praga od  16:30 jako připomínka těchto dní i  umění mladých umělců, kteří se po  festivalu rozjíždějí do  svých často stovky kilometrů vzdálených domovů. A  když jeden ročník končí, nový začíná. 48. ročník bude věnován hráčům na  dechové nástroje v  kategoriích fagot, flétna, hoboj, klarinet a trubka. Alena Maršíková Michálková Nahoře: Alexanda Bobeico | Uprostřed: Viktor Maslov Dole: Barbora Kubíková | Foto: Český rozhlas

Daleko, ale spolu Ostrava je zvláštním místem k  žití. Buď ji jistým způsobem milujete, nebo z  ní při nejbližší příležitosti utečete. Je daleko od  do  sebe zahleděné Prahy, blíž už má k  Brnu, které má ale svých kulturních a  jiných starostí dost. Pak už zbývá místo kdesi na  severovýchodě republiky, které má stále pověst industriální periférie. Možná právě proto v Ostravě vydrží jen ti otužilí, kteří se nenechají nezájmem a nedostatkem pozornosti z center, všech center, od  ministerských po  ta bankovní, odradit. Prosit, škemrat a  neustále ostatním částem republiky něco dokazovat. Ale pak také navzdory odmítání a  migraci těch velmi schopných začínat znovu od  nuly, dělat si to své a  po  svém. Právě v  Ostravě. Proč takový povzdech na  začátku oslavného článku o  jubilující Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě?

ŠEDESÁT LET NADĚJE

OSTR AVSK Á KONZERVATOŘ

28 Jubileum

Ostrava dostala do  vínku tvrdou práci ve  všech oblastech, školství a  kulturu nevyjímaje. A  tak si postupem času doslova vyvzdorovala čtyřsouborové divadlo, filharmonii, konzervatoř i s tanečním oddělením, Fakultu umění Ostravské univerzity, prosperující Galerii výtvarného umění, vedle té národní další tři činoherní scény včetně té loutkové, silnou hudební a  literární redakci Českého rozhlasu. Ve  městě funguje řada výborných festivalů, z  těch největších jmenuji: Janáčkův máj, Svatováclavský hudební festival, Ostravské dny nové hudby, Colours of Ostrava, Spectaculo Interesse, Ostravar, Dream Factory Ostrava, Shakespearovské slavnosti, Festival Tanec Ostrava… Fungují zde tři komorní orchestry, Kubínovo kvarteto, skvělý sbor Národního divadla moravskoslezského, svůj domov zde má řada vynikajících pěvců, instrumentalistů, herců i tanečníků. A to mluvím jen o profesionálním umění. To, že odjakživa byla severní část Moravy a  Slezska líhní talentů, se ví dobře. Tzv. lidušky jsou plné talentovaných dětí, včetně sborů a hudeckých či cimbálových muzik. A to nepíšu o výtvarných počinech, řadě malých galerií, které na sebe poutají pozornost dokonce i v Praze (!). Co s tím má společného jubilující Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě?

Jubileum 29

Nitky se sbíhají Pokud si pročítám seznamy bývalých absolventů konzervatoře z předešlých almanachů k výročím školy, mám před očima tisíce nahrávek v  naší ostravské rozhlasové fonotéce, na  kterých se podíleli právě oni, stovky koncertů, za kterými stojí ti, kteří své mládí spojili s ostravskou konzervatoří – ať už jako studenti, později její učitelé a  hlavně výkonní umělci. Kolik nezapomenutelných hlasů čítají dnes už digitalizované snímky literárních fondů! Nezbývá mi, než označit ostravskou konzervatoř, a  to nejen z  pohledu hudební redaktorky, jako místo naděje pro město tolik zkoušené. Historie českého hudebního školství na  Ostravsku se odvíjí od  založení první české soukromé hudební školy Rudolfem Kadlečkem v  roce 1890. V  roce 1907 byla v  Ostravě – Mariánských Horách založena Hudební a  varhanická škola Matice školské, vedená osobností Eduarda Marhuly, která poskytla odborné hudební vzdělání muzikantům z  širokého okolí Slezska a  také ze Slovenska. Tato škola, která se později transformovala na  Masarykův ústav hudby a  zpěvu s  Františkem Míťou Hradilem v čele, poskytla spolu s Hudební školou dr.  Leoše Janáčka (založena r. 1935 a  vedena Janem Pešatem) podmínky pro vznik a úspěšnou činnost Vyšší hudebně pedagogické školy (1953). Všechny jmenované osobnosti včetně Eduarda Runda z  Hudební školy pěveckého spolku Záboj a  úspěšní žáci zmíněných škol (Ilja Hurník, Otmar Mácha, Věra Čanová, Bohdan Warchal, Karel Kupka, Jaroslav Foltýn, Václav Krůček, Ivan Měrka, Bohumil Malocha a  mnoho dalších) usilovali o  jedno: zřídit v  Ostravě školu konzervatorního typu. O šest let později v roce 1959 došlo po formálním zrušení Vyšší hudebně pedagogické školy konečně ke  zřízení konzervatoře. Její dějiny se ale skutečně píší už od roku 1953. Ty neoficiální ještě dříve. Na vlastních nohách Léta 1953/54 byla kupodivu pro ostravskou kulturu velmi příznivá. Vzniká Ostravský komorní orchestr (Rudolf Vašata), Ostravské kvarteto i  Ostravský symfo-

nický orchestr (nynější Janáčkova filharmonie). Ostravské konzervatoři byla od  roku 1954 přidělena v  centru města budova bývalého charitativního ústavu „Ludmila“ na Hrabákově ulici. Řádky o  ostravské konzervatoři píšu v  době, kdy se pár metrů od  mé kanceláře natáčí nová mše skladatele Pavla Staňka, dlouholetého dirigenta bývalého Ostravského rozhlasového orchestru. Ve  studiu potkávám rovněž bý valého hudebního režiséra, skladatele Vladimíra Studničku, a  historie jde sama v  ústrety. Vzpomíná na  doby, kdy patřil mezi první studenty konzervatoře, a  má živě před očima, jak si přidělené prostory pro školu (dozvídám se, že původně měla být konzervatoř umístěna v Opavě a poté také v Bohumíně) v roce 1954 uhájili doslova fyzickou silou před vedením ústavu pro nepřizpůsobivou mládež. Školu vyklidili, uklidili, nastěhovali vše potřebné. Vzpomíná na v pořadí druhého ředitele školy Jana Tausingera, světáka a svým způsobem bohéma, který do  školy přiváděl vynikající světové umělce při příležitosti jejich koncertování v Ostravě. Vladimír Studnička je dodnes pyšný na fotografie z návštěvy Svjatoslava Richtera. Do roku 1972 sloužila konzervatoř „pouze“ hudbě a tanci. Od  1. září 1972 začíná výuka 1. ročníku hudebně dramatického oddělení, jejímž vedoucím se stal herec Státního divadla v Ostravě Miloslav Holub. V roce 1990 se otevírá obor loutkoherectví, o rok později se na škole začíná vyučovat hudební režie. Nová konzervatoř Už v  roce 1987, tedy ještě před tzv. sametovou revolucí, byl Stavoprojekt pověřen zpracováním studie rekonstrukce a  dostavby opuštěné školní budovy na Žerotínově ulici v  centru města Ostravy. Podmínky, ve kterých se konzervatoř více jak tři desetiletí nacházela, začaly být totiž po všech stránkách neúnosné. Určité situace mohou nastat pouze jednou. Škola měla v  tomto historickém momentě obrovské štěstí. Také na  osobnosti dalších ředitelů – na  violoncellistu Ivana Měrku

(1989–1990, na konzervatoři vyučoval od jejího založení) a  na  velkorysého ředitele, skladatele Milana Báchorka (1992–2004), kteří stáli u  rekonstrukce a  výstavby areálu budov nové konzervatoře (začátek v  roce 1991). Stalo se tak něco, co by v  současných podmínkách bylo asi těžko uskutečnitelné: v  roce 1996 se Konzervatoř v  Ostravě přestěhovala do  nového areálu budov na  ulici Českobratrské v  Ostravě 1 a  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy propůjčilo škole při té příležitosti čestný název: „Janáčkova konzervatoř v Ostravě“. V roce 2007 získává Janáčkova konzervatoř v Ostravě zejména zásluhou ředitelky Soni Javůrkové (od roku 2004 dosud) další vzdělávací možnosti – gymnázium. O jeho studium, přestože je náročné skloubit výuku všeobecně vzdělávacích předmětů s výukou hudby a tance, je velký zájem. Přesto rozhodnutím zřizovatele (Moravskoslezský kraj) ve  školním roce 20013/14 už 1. ročník tohoto gymnázia otevřen nebude. Janáčkovu konzervatoř a  Gymnázium v  Ostravě navštěvuje momentálně 430 studentů. Jak mi svěřila Soňa Javůrková, je čím dál tím těžší zajistit finance pro tak výjimečnou školu. Zřejmě s ní naplno budou souhlasit ostatní ředitelé konzervatoří. Navíc, všeobecně je u  nás méně dětí, ty talentované rodiče od uměleckých studií často kvůli nejisté budoucnosti (hlavně finanční) zrazují. Výjimku najdeme jen u zájemců o studium herectví. Pro zřizovatele – kraje – je tento typ škol, řekněme, ekonomicky velmi náročný. Ředitelům těchto škol není v současné době co závidět, zvláště, když často své pedagogy nemohou důstojně zaplatit a část ředitelské práce – to je honba za dalšími financemi (granty a sponzoři). Janáčkova konzervatoř a  Gymnázium v  Ostravě má v  současné době svůj Symfonický orchestr a  Komorní orchestr (oba vede Petr Šumník), smíšený pěvecký sbor, Žesťové kvinteto JKGO, jazzové soubory. Velká škoda, že byla nedávno zrušena činnost vynikající Dechové harmonie konzervatoře, léta vedené Karlem Briou ve  spolupráci s  Lucií Možnou. Škola je organizátorem soutěží Pro Bohemia Ostrava, přehlídky Hudební

30 Jubileum

současnost (s Tvůrčím centrem Ostrava), festivalu Pocta českým světcům, v  minulosti festivalu Harfové dny. Je spolupořadatelem Mladého pódia s  Hudební kulturou o.s. Pro své aktivity hudební, pěvecké, taneční a hudebně – dramatické využívá koncertní a  divadelní sál pro 250 návštěvníků. Jsou v něm umístěny i varhany a koncertní křídlo zn. Steinway. Zásluhou manažerských schopností ředitelky Javůrkové má škola řadu nových kvalitních nástrojů. Konzervatoř má také svůj Nadační fond, díky kterému jsou například podporováni žáci v  účasti na  mezinárodních soutěžích.

Foto: Janáčkova konzervatoř a Gymnázium Ostrava

Pozdravy a gratulace Celé vydání Magazínu Vltava by nestačilo na  kapitoly z historie školy, na články o všech těch skvělých i méně vzpomínaných osobnostech, které konzervatoří za  60 let historie prošly nebo v  ní prožily podstatnou část svého života. Je těžké jmenovat s  obavou, že pro jedny zapomenu na  druhé. Přesto si dovolím uvést několik jmen pedagogů, které jsem stačila díky svému studiu v  Ostravě a  hlavně rozhlasové práci v  hudební redakci poznat. Takže seznam bude (omlouvám se) subjektivní a  někteří z  pedagogů hudebních oborů už ve  škole z nejrůznějších důvodů bohužel neučí: Ada Balová (harfa), Rostislav Mikeška (bicí), Valter Vítek, Petr Bohuš (klarinet), Dušan Foltýn, Josef a  Jiří Židkovi (hoboj), Marcela Šindelová, Jiří Bystroň (flétna), Zbiegniew Kaleta (saxofony), Karel Doležil, Milan Krajňák (lesní roh), Bohumila Kunzová, Ondřej Gillig (kytara), Zdeněk Duchoslav, Věra Čanová, Monika Tugendliebová, Marta Toaderová, Soňa Javůrková-Krivčíková, Hana Kundrátová, Xenie Hranická (klavír), Petr Hanousek, Igor Katajev (improvizace), Daniel Skála (cimbál), Zdeněk Dejmek (studium orchestrálních partů), Vítězslav Kuzník, Luděk Cap, Zdeněk Gola, Jakub Černohorský (housle), Pavel Vítek (viola), Ivan Měrka, Jan Hališka, Jiří Hanousek (violoncello), Jan Krček (kontrabas), Eduard Dřízga, Milan Báchorek, Edvard Schiffauer (skladba), Eliška Pappová, Drahomíra Míčková, Mária Adamíková, Eva Dřízgová-Jirušová (zpěv), Miloš Navrátil, Jiří Čech, Hana Adámková (dějiny), František Mixa (hudební režie a  teorie), Josef Daniel, Karel Bria, Lubomír Mátl, Petr Šumník

(dirigování), Jaromír Javůrek (kulturní management a dirigování). Z řad absolventů školy, kteří se vydali do světa a určitě si na svá studijní léta v Ostravě rádi vzpomenou, pozdravuji Martinu Jankovou, Hanu Kotkovou, Jana Martiníka, Marlen Vavříkovou, Petra Prauseho, Tomáše Klementa. Z těch, kteří zůstali jinde v republice pak Martina Kasíka, Ivo Kahánka, Petra Čecha, Marii Fuxovou, Martinu Bačovou, Aleše Kaspříka nebo Ivanu Dohnalovou, Aleše Pavlorka, Karla Dohnala, Pavla Debefa, Richarda Krajča, Ivo Hrachovce. Z těch, kteří zůstali v Ostravě Igora Františáka, Daniela Svobodu, Elišku Novotnou, Michala Bártu, Alexandra Starého, Pavla Doležala, Alenu Čechovou, Jakuba a Václavu Černohorské, Alžbětu Fuxovou-Falcníkovou, Alenu Ondrišíkovou, Jiřího Hanouska, Iva Fišera, Daniela Skálu, Marianu Pillárovou. Škola kulaté výročí oslavuje koncerty, tanečními a divadelními akcemi v  průběhu celého letošního roku. Oslavy vyvrcholí 6. června v aule GONG v Ostravě – Vítkovicích v  rámci festivalu Janáčkův máj a  záznam tohoto večera mohou posluchači Českého rozhlasu Vltava slyšet v pořadu Koncertní sezona v pondělí 17. června od  20 hodin. Ke gratulantům, kteří si uvědomují naprosto stěžejní význam ostravské konzervatoře pro město Ostravu a vlastně celý moravskoslezský kraj, se přidávám také. Přeji škole co nejvíce talentovaných, zvídavých a pracovitých studentů a co nejvíce pedagogů, kteří dnes a denně na vlastní kůži zakoušejí v orchestrech, divadlech i tanečních souborech to, čemu se říká umění, a neosobují si právo na recepty, co je to krása. Přeji škole a všem nám, kteří ji navštěvujeme jako publikum, otevřené a  přátelské prostředí, ve kterém se dá svobodně dýchat a originálně myslet. Místo pro naději. Renáta Spisarová hudební redaktorka, Tvůrčí skupina Ostrava

Jazz 31

JA ZZ V K A ŽDÉ TELE VIZI: NOV Ý ČESK Ý ROZHL AS JA ZZ

Petr Vidomus | Foto: Tomáš Vodňanský

Je to zhruba rok a  půl, co jsem na  těchto stránkách připomínal výročí internetového projektu Euro Jazz (který jsme spustili 17. ledna 2011). Od té doby se mnohé změnilo: z původně striktně internetového rádia vznikla letos na jaře regulérní jazzová stanice pod názvem Český rozhlas Jazz a hlavně začala vysílat ve všech digitálních sítích. Pro českou hudební scénu se jedná o  významný zlom, kterého jsou si vědomi hlavně jazzoví fanoušci. Mám dojem, že navzdory všem obtížím se českému jazzu v posledních letech velmi daří: vznikly dvě jazzové katedry na  vysokých školách, mladá generace nasává inspirace v zahraničí, vychází o poznání více jazzových desek než dříve. Právě na  tento trend jsme chtěli novou jazzovou stanicí navázat. Český rozhlas Jazz je tak splněním snů posluchačů, kteří v  českém prostředí postrádali jazzový kanál srovnatelný s podobnými projekty v zahraničí. Snažili jsme se vytvořit obdobu naší další hudební stanice D-Dur, ale

pro jazzmany, kterým jsme chtěli nabídnout ještě větší dávku jazzu, než na kterou jsou zvyklí třeba na Vltavě. V  červenci loňského roku se na  mediálním webu RadioTV objevila zajímavá úvaha na  obligátní otázku: mohlo by se na  českém trhu objevit (a  uspět) jazzové rádio? Dělat plnohodnotné jazzové rádio je činnost, která v  Česku jednoduše nemá tradici – existují tu sice některé internetové projekty, ty ale mnohdy neosloví více než pár desítek posluchačů. V  takové situaci si hudební dramaturg může pomoci dobrými příklady ze zahraničí. Osobně jsem hledal paralely hlavně ve  Francii, Británii a Polsku. Britská digitální stanice Jazz FM je dramaturgicky dobrým kompromisem mezi přístupným jazzem a  přílišnou komercí, oproti tomu polské RadioJazz.Fm vypadá, jako by si jej „ušili“ na  míru samotní jazzmani – kromě jazzového mainstremu si v něm posluchači najdou i experimentálnější odnože a všelijaké fúze, plusem je určitě osobní (autorský) přístup moderátorů k  jednotlivým pořadům. Pařížské rádio TSF Jazz nás inspirovalo nejen dramaturgickou pestrostí, posluchačskou přívětivostí a  akcentem na  novinky, ale i  svěžím průvodním slovem (které jsme na ČRo Jazz zavedli také). Co (jazzový) posluchač, to také trochu jiný vkus a představa o tom, „co je a co už není jazz“. Současná generace třicátníků se k jazzu mnohdy dostala skrze rozličné fúze – s  elektronikou, world music, funkem. Druhým extrémem je generace poválečná, která ještě pamatuje na „zlatá léta“ jazzu, kdy byl žánr téměř synonymem swingu a populární hudby. Jak uspokojit obě skupiny a neodradit příliš mnoho dalších? Univerzální klíč asi neexistuje. Pokud s  trochou nadsázky propojíme všechny tři výše uvedené zahraniční stanice (vzory), dostaneme právě Český rozhlas Jazz. Hlavními hesly vystihujícími program nové stanice jsou aktuálnost, pestrost a  svěžest. Chtěli bychom ukázat, že držet krok s  dobou, s  vývojem na světové či evropské scéně, ještě nemusí znamenat

nepřístupnost. Současné populárnější podoby jazzu najdou posluchači ve  vysílání v  hlavním vysílacím čase od 8:00 do 16:00. Základní přehled přináší i nově zavedené průvodní slovo programem. Příznivci starších žánrů (bop a  hard-bop v  tradici 50. a  60. let) najdou své oblíbence každý den v několika blocích (8–9, 13–14, 23–24). A když byla řeč o swingu, na nové jazzové stanici reprízujeme i vltavské pořady Swing Session nebo Jazzofon. S  rozšířením do  DAB/DVB-T se posluchači dočkali i  doplnění o  některé nové pořady. Mezi nimi je vlajkovou lodí pravidelný Rozhovor měsíce s  význačnými osobnostmi českého i světového jazzu. Přibyly čtvrteční Jazzové novinky s aktuálními tipy na koncerty a desky. Tyto i  další pořady jsou součástí ucelené řady Jazz na  druhou, která od  pondělí do  pátku nabízí jazzové pořady s  větším podílem mluveného slova. Pravidelná řada Fokus (denně v  6.00 a  18.00 hod.) zase přinesla užší tematické výběry zaměřené na určité jazzové žánry (například free-jazz, nu-jazz, jazzrock, bop). Kompletní schéma najdete v tomto čísle. Po třech měsících existence je asi příliš brzo na nějaká hodnocení. Počet posluchačů utěšeně roste a mnozí z nich posílají i své tipy (na email: [email protected]).

Petr Vidomus, hudební dramaturg Český rozhlas Jazz

Český rozhlas Jazz vysílá ve všech digitálních sítích, to znamená, že jej naladíte v televizních set-top boxech, na satelitu, v kabelové televizi, digitálním rozhlasu (DAB) a samozřejmě na internetu. Horkou novinkou je od června rozšíření programu na 24 hodin denně i v digitálních sítích.

32

NA PŘELOMU SEZON

ČESK Á FILHARMONIE NA NÁDVOŘÍCH A NÁMĚSTÍCH

Josef Špaček | Foto: Radovan šubín | Supraphon

Šéfdirigent Jiří Bělohlávek má řídit Českou fi lharmonii ve  Smetanově Mé vlasti při zahájení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v  Roce české hudby 2014. Žádoucí a žádané spojení této osobnosti a tohoto orchestru ve stejné hudbě má však přiřazeno i letopočet 2013 – o jedenáct měsíců dřív, letos na festivalu Smetanova Litomyšl. Na stanici Vltava v přímém přenosu. Zahrát Mou vlast v  Litomyšli, to je speciální příležitost. Zámecké nádvoří s  každoročně stavěným jevištěm a  stupňovitým auditoriem nabízí, jako místo koncertů a  operních představení, se svými arkádami a tmavnoucí večerní oblohou nad hlavou skutečně jedinečnou atmosféru. A k ní je třeba při Smetanově Mé vlasti připočíst vědomí, že se autor té geniální hudby narodil hned naproti vstupu na zámecké nádvoří, ve správní budově pivovaru. Smetanova Litomyšl slaví v tomto roce půlkulaté jubileum, koná se pětapadesátý ročník. Skutečnost, že Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem v  závěru jejich společné první sezony dvakrát rozezní zámecké nádvoří Smetanovými symfonickými básněmi, považují organizátoři doslova za  impozantní. Právem – Česká filharmonie po českých městech nejezdí zdaleka tak často jako kdysi a je i v Litomyšli, která má přece jen coby rodiště Bedřicha Smetany výsadní postavení, vzácným hostem.

Událost 33

Myšlenka pořádat v  Praze pravidelně koncerty pod otevřeným nebem vzešla prý přímo z  řad orchestru. Je to už víc než dvacet let, co filharmonici hráli na  Staroměstském náměstí – tehdy to byla k prvním svobodným volbám Má vlast a nová tradice založena nebyla. Snad se nyní podaří – záleží, zda bude za rok vůle něco podobného zopakovat… Netradiční setkání s  klasickou hudbou přímo v  centru hlavního města má být jak dárkem Pražanům a výrazným podnětem kulturnímu dění v metropoli, tak příležitostí ukázat všestrannost a um České filharmonie. Samozřejmostí je pestrý program a  volný přístup bez vstupného. S  Jiřím Bělohlávkem pak Česká filharmonie vplyne po  prázdninách do  druhé společné sezony, celkově již stoosmnácté. Slibuje pro ni zajímavá jména sólistů a  dirigentů (klavíristka Hélène Grimaud, houslista Frank Peter Zimmermann, norský violoncellista Truls Mørk, dirigenti Herbert Blomstedt, Kent Nagano nebo David Zinman…) i  dokončení dvořákovského nahrávacího projektu pro společnost Decca Classics. Stálým hostujícím dirigentem se stává Manfred Honeck.

V  letošním roce oslavíme 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a  Metoděje na  Velkou Moravu. Bratři ze Soluně přišli na naše území s radostnou křesťanskou zvěstí, s novým písmem i jazykem. Výrazně se zapsali do českých dějin a v průběhu staletí jejich odkaz posiloval český i slovenský národ v nelehkých dobách.

V  nadcházející sezoně Česká filharmonie provede na  třicet koncertů v zahraničí, při nichž mimo jiné podnikne dvě rozsáhlá turné po Japonsku a Číně a vystoupí i s dirigentem Valerijem Gergijevem. V Praze mají pokračovat edukativní koncerty s  Markem Ebenem a  dalšími známými osobnostmi a nově vznikají dva speciální projekty pro rodiče a  děti. Příští sezona připomene výročí Petra Iljiče Čajkovského, Richarda Strausse, Josepha Haydna a  Sergeje Rachmaninova, zazní v  ní Haydnovo Stvoření a  Verdiho Requiem… Festival Dvořákova Praha otevřou filharmonici s  violoncellistkou Alisou Weilerstein… Novoroční koncert k  poctě Roku české hudby 2014 obsáhne premiéru orchestrální verze (v  instrumentaci Jiřího Temla) Dvořákových Písní milostných v  podání Magdaleny Kožené… U  řady těchto událostí chce být i stanice Vltava.

Vltava si 5. červenec už řadu let pravidelně připomíná v pořadech literárních i  hudebních. Kulaté jubileum však iniciovalo zejména na  Moravě řadu pozoruhodných projektů, u  kterých Český rozhlas samozřejmě nebude chybět. Oslavy vyvrcholí na Velehradě ve dnech 4.–5. července 2013 v rámci státního svátku ČR. Ve dnech 24.–26. května se v Mikulčicích uskutečnil festival Setkání kultur. Kolegové z brněnského studia připraví z  tohoto mezinárodního setkání sestřih nejzajímavějších událostí. 5. července se na Vltavě můžeme těšit například na  koncert, jehož program budou tvořit staroslověnské zpěvy. K  jejich provedení zamíří do  Mikulčic sbory pravoslavných chrámů z celé České i Slovenské republiky. Upozorňuji také na  pořad cyklu Duchovní hudba věnovaný Liturgii sv. Jana Zlatoústého, která má řadu společných rysů s dávnou staroslověnskou tradicí.

Petr Veber

Vladimíra Lukařová

Jiří Bělohlávek | Foto: Václav Jirásek | ČF

To ovšem není vše – Česká filharmonie naplánovala na červen vystoupení pod otevřeným nebem i  v  Praze. Na  Staroměstské náměstí připravila s  Jiřím Bělohlávkem pestrý program složený z nejrůznějších skladeb od Vivaldiho přes Dvořáka, Smetanu až k Leonardu Bernsteinovi a  k  filmové hudbě. A  pro open-air koncert k  zakončení sezony, což má být nová tradice, získala jako zpěváka i dirigenta rovněž svého hosta v  těch dnech, multižánrového mága Bobbyho McFerrina. Mezi sólisty je rovněž koncertní mistr Josef Špaček, mladý houslista, který nejenže dodává orchestru nový esprit a  vzhled, ale boduje i svými sólovými aktivitami. Josef Špaček je jakoby symbolem nové etapy v  historii orchestru, která nastala s návratem Jiřího Bělohlávka po dvou desetiletích, která uplynula od vzájemného rozchodu s tělesem.

C YRILOMETODĚJSKÉ V ÝROČÍ NA VLTAVĚ

34

Stanley Kubrick během natáčení Barry Lyndon | Foto: Wikimedia Commons

MATINÉ S HUDBOU VE FILMU

V týdnech od 24. do 28. června a 22. do 26. července bude Matiné patřit hudbě ve filmu. Chceme tak připomenout dvě významné tuzemské filmové události: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který se bude konat od 28. června do  6. července a  Letní filmovou školu Uherské Hradiště, která proběhne mezi 26. červencem a 3. srpnem. Před několika lety byl hostem Letní filmové školy francouzský režisér, ale také – a pro mnohé možná především – spisovatel a  představitel tzv. nového románu Allain Robbe-Grillet. V  rámci festivalu proběhla tehdy přehlídka jeho filmů a po jednom z promítání se konala debata, na  které byl dotázán na  hudbu ve  svých filmech. Tehdy odpověděl, že ho mnohem více inspiruje hudba „klasická“, hudba, která původně nebyla určena pro film. Ponechme stranou otázku, pro kolik Robbe-Grilletových snímků toto jeho prohlášení platí – rozhodně ne pro všechny. Je ale zřejmé, že od vynálezu a zavedení zvukového (či mluveného) filmu, kdy režisér pracuje také s hudební složkou ve  svých dílech, má jednak možnost nechat si napsat původní hudbu svému filmu přímo na tělo, nebo použít hudbu již existující, případně samozřejmě oba tyto přístupy kombinovat. Někteří režiséři volili téměř výhradně onu první možnost. Za všechny jmenujme dva filmové velikány: Federica Felliniho a jeho skladatele Nina Rotu, nebo Františka Vláčila se Zdeňkem Liškou. Vedle těchto režisérů jsou pak tvůrci, kteří naopak ve velké míře využívali skla-

deb již napsaných, skladeb řekněme klasického koncertního a  operního repertoáru. „Jakkoliv dobří mohou být ti nejlepší skladatelé filmové hudby, nejsou to Beethovenové, Mozartové, nebo Brahmsové. Proč tedy používat hudbu, která není tak dobrá, když je tu spousta skvělé orchestrální hudby z minulosti, nebo i vynikající hudba soudobá?,“ řekl v jednom rozhovoru Stanley Kubrick, původem americký režisér, který od  60. let bydlel a  pracoval převážně ve  Velké Británii. Hudba v  jeho filmech funguje skvěle. Kubrick, známý jako velký perfekcionista, který chtěl – a také měl – kontrolu nad téměř každým momentem mnohovrstevnaté filmařské práce, hudbu velmi pečlivě vybíral. „Když stříháte film, je užitečné zkoušet na  jednotlivých místech různé skladby a  zkoumat, jak fungují u  té které scény. To je velmi častý způsob práce. No, a  když se trochu snažíte a  trochu u  toho přemýšlíte, tyto dočasně a  na  zkoušku použité skladby se nakonec stanou filmovou hudbou.“ Co by vás napadlo při spojení valčíku Na  krásném modrém Dunaji Johanna Strausse, symfonické básně Jak pravil Zarathustra Richarda Strausse, části z  baletu Gajané Arama Chačaturjana a  Requiem, Atmosfér a  Aventures klasika 2. poloviny 20. století Györgyho Ligetiho? To je hudba z  Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea z  roku 1968. „Když jsem dokončoval střih Vesmírné odysey, shromáždil jsem téměř všechny skladby, které jsem nakonec ve  filmu použil a  pouštěl si je jako „dočasnou“ filmovou hudbu. Poté, jak to bylo běžné, jsem si vybral jednoho respektovaného skladatele filmové hudby a  požádal ho o  hudbu ke  svému filmu. Přesto že jsme spolu velmi pečlivě prošli celý film, on si poslechl ony

prozatímně použité skladby, velmi se mu líbily a souhlasil, že ve  scénách dobře fungují a  mohou tak sloužit jako předloha pro kompozici nové původní hudby pro film, přes to všechno poté složil a nahrál hudbu, která už nemohla být víc vzdálená těm předběžně vybraným skladbám a  navíc – a  to bylo horší – se podle mého názoru k filmu vůbec nehodila. Premiéra se blížila a já jsem neměl čas vybírat dalšího skladatele a všechno s ním znovu probírat… a kdybych neměl možnost použít onu hudbu původně vybranou jen jako dočasnou, nevím, co bych byl dělal. Skladatelův agent volal Robertu O'Brienovi, tehdejšímu šéfu studia MGM [hollywoodské studio Metro Goldwyn Mayer, u kterého Kubrick film natáčel] a varoval ho, že pokud nepoužiju hudbu jeho klienta, premiéry filmu se nedočkám. Ale v  tomhle případě, ostatně jako většině ostatních, vě řil O'Brien mému úsudku. Byl to skvělý člověk.“ 2001: Vesmírná odysea je podle mého názoru výborný film se skvěle vybranou a fungující hudbou. Kubrick byl do značné míry pionýrem ve využití již existující hudby pro film, podobně jako např. Andrej Tarkovskij, nebo Ingmar Bergman. Hudbu, kterou ti dva použili ve svých filmech, v Matiné též uslyšíme. „Uslyšíme“ také filmy Luchina Viscontiho, Woodyho Allena, Gaspara Noé, Terrence Malicka, bratří Coenů, Petera Greenawaye, Michaela Hanekeho, Jima Jarmusche, Wernera Herzoga, Nikity Michalkova, Wese Andersona a dalších. Vojtěch Havlík Alain Robbe-Grillet Foto: Wikimedia Commons

Profil 35

POKLÁDÁM SE TROCHU ZA SURREALISTU

MEDAILON FOTOGR AFA VIKTOR A KOL ÁŘE stínu a  světla, někdy má i mystický rozměr. Vlastně teď jen rozvádím fotografův pokus o popis svých fotografií. Viktor Kolář mimochodem velmi dobře ovlá-dá reflexi svého díla i života. Ostrava 1964

Znalec české fotografie Antonín Dufek o něm prohlásil, že je nejvýznamnějším „městským fotografem“ České republiky. Prozaik Jan Balabán, který s  Kolářem sdílel „ostravský osud“, o  něm napsal: „Kolář v  tomto městě vyrostl, opustil je a  viděl a  fotografoval jiná města, podobná a  velmi nepodobná, pak se zase vrátil a  uviděl svoje město novýma očima a starým srdcem. Ani v Americe, ani po svém návratu nefotografoval kuriozity a  zajímavosti… Jednou mi Viktor Kolář řekl, že je velmi ošidné fotografovat zajímavé a  kuriózní věci. Kuriozita odvede od  tématu. Přebije jeho původní záměr.“ Viktor Kolář se narodil v  Ostravě (1941) v  rodině vedoucího fotoateliéru a  prodejny s  fotografickými potřebami. Studoval Fotografický institut v  Ostravě, poté učil na  základní škole v  Ostravě. V  šedesátých letech poprvé vystavoval. V  roce 1968 odešel do  Kanady, kde pracoval v dolech a v niklových hutích v Manitobě. Nafotil cyklus z  nákupních center v  Montrealu, kde uspořádal v Optical Gallery výstavu. V roce 1973 se vrátil zpět do Ostravy. Na otázku: Litoval jste někdy tohoto rozhodnutí?, Kolář v jednom rozhovoru odpověděl: „Samozřejmě. Když si ovšem člověk zvykne na svobodu nikoli jako na právo dělat si to, co chci, ale jako na výzvu k utváření vlastní samostatnosti, nebojácnosti, schopnosti vlastní integrity, a pokud si ji získá,

má už představu, že může být kdekoliv a jakkoliv, pak návrat nemůže být zničující, nemůže to být trauma – navíc je to přece návrat ke svým lidem, kořenům.“ Po  návratu pracoval jako dělník v  Nové Huti a  pak bezmála deset let jako jevištní technik Divadla Petra Bezruče. Od roku 1985 se věnuje fotografii ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu Nadace Mothers Jones v San Francisku. Od roku 1994 vyučuje fotografický dokument na FAMU v Praze.

„Je to mistr absurdna, posedlý okamžikem a  matením mezilidských vztahů. Dennodenní život v Ostravě dokáže být těžký i křehký – ale také zábavný. Je to město, které uctívá své dějiny vycpaným důlním koníkem a obrovským kusem uhlí,“ napsala o Viktoru Kolářovi Kate Bushová, ředitelka Art Gallery v londýnském Barbican Centre. V pražském Domě U Kamenného zvonu bude zahájena 7. června retrospektiva fotografického díla Viktora Koláře. Výstavě se ve vltavském vysílání bude věnovat autor Jiří Kamen těchto řádků.

„Jsem asi nezařaditelný… Vím, co nejsem: rozhodně nejsem dokumentarista. Pokládám se trochu za  surrealistu, v  mých fotografiích bývá trocha mystiky, něco z osobních pocitů, promítá se v nich náhoda i určitý způsob hledání věcí, které mě zajímají.“ Jan Balabán uvažoval o  Kolářově zvláštní polaritě, kterou se vyznačují jeho fotografie ve  vztahu k  fotografovanému světu, o  mistrovském balancování na  hraně blízkosti a  odstupu. Ono napětí můžeme ještě rozšířit o  „nadreálný“ přesah jeho nejlepších fotografií, kdy divák získává pocit hraničící s  jistotou, že nějaký, možná groteskní výjev může mít neočekávanou katarzi, předjímá ji nejen přesná kompozice, hra obrysů a obsahů, Ostrava 1979

36 Průvodce světem kultury

PRŮVODCE S VĚ TEM KULTURY Sledujte také nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství ) VIKTOR KOLÁŘ – RETROSPEKTIVA 7. 6.–29. 9. 2013 Retrospektivní výstava Viktora Koláře v pražském Domě u Kamenného zvonu představuje ucelený pohled na osobitou fotografickou tvorbu s výlučným a vyhraněným celoživotním ostravskokanadským tématem. Zahrnuje fotografické obrazy od roku 1959. Autorská prohlídka s Viktorem Kolářem a Pavlínou Vogelovou: čt 20. 6. v 17.00. Do galerie platí 20 % sleva z ceny vstupného pro členy klubu Vltava. www.citygalleryprague.cz MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL KUTNÁ HORA 8.–15. 6. 2013 V letošním roce se v Kutné Hoře setkají vynikající domácí i zahraniční hudební osobnosti. Koncerty se budou konat stejně jako v minulých letech v unikátních prostorách historických objektů Kutné Hory. Výjimečným koncertem bude předvedení jedné z nejprogresivnějších skladeb britské skupiny Pink Floyd – Atomové srdce matky. Jedná se o jeden z mála úspěšných pokusů spojit klasickou a rockovou hudbu. www.m h.cz CENA PAVLA KOUTECKÉHO 11. 6. 2013 Na památku tragicky zesnulého Pavla Kouteckého byla založena Cena Pavla

Kouteckého, kterou letos již posedmé vyhlásí Film & Sociologie a Divadlo Archa ve spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Jeden svět. Projekce nominovaných filmů můžete navštívit do 8. června v Praze, Plzni, Ústí nad Labem, Pardubicích a Benešově. Slavnostní vyhlášení vítězů proběhne 11. června v Divadle Archa. www.cenakoutecky.cz 26. EXPOZICE NOVÉ HUDBY – ZVUČÍCÍ ZAHRADY 12. 6.–16. 6. 2013 Mimořádná možnost setkání s hudbou v brněnských zahradách, v místech na zahrady proměněných i v koncertních sálech. Světoví a brněnští tvůrci představí své instalace, performance i živé koncerty u Mendela, Janáčka, Tugendhatů, Jurkoviče, ale též v zahrádkářské kolonii, botanické či eko zahradě. Součástí festivalu bude také mimořádný koncertní program v Besedním domě a Vile Tugendhat, včetně filharmonického a sborového koncertu, prezentace brněnských komorních souborů a garden party s volnou improvizací. Nová hudba v Brně od 12. června rozezní postupně dvanáct míst! Instalace budou přístupny i dále během prázdnin. www.mhf-brno.cz FESTIVAL ZAK ÁZANÉ HUDBY TEREZÍN 16.–30. 6. 2013 Festival se zasazuje o rehabilitaci významných děl a autorů zakázaných ve III. říši, své aktivity však rozevírá také směrem k veškeré totalitními systémy perzekuované umělecké produkci,

zejména hudební. Na letošním ročníku festivalu zazní díla V. Ulmanna, E. Schulhoff a, G. Kleina a dalších. Koncerty se konají ve dnech 16. 6., 23. 6. a 30. 6. 2013 od 19.00 hodin. Vstup volný.

proběhnou ve dvou nejkrásnějších pražských koncertních sálech, Dvořákově síni Rudolfina (27. 6.) a Smetanově síni Obecního domu (4. 7. a 12. 7.). www.concert.cz

Pro zájemce o zahajovací koncert přistaví pořadatel dne 16. 6. 2013 v 16.30 h u pražského sídla Českého rozhlasu autobus, který odveze účastníky zdarma přímo na místo a zpět. Registrujte se na lince Klubu Vltava.

Pořadatelé koncertní řady Musica Orbis nabízejí členům Klubu Vltava 30 vstupenek na každý koncert zdarma. Pokud máte o volné vstupenky zájem, volejte klubovou linku 221 552 686 nebo pište na e-mail [email protected].

UNITED ISLANDS ČESKÉ SPOŘITELNY 20.–22. 6. 2013

LETNÍ SLAVNOSTI STARÉ HUDBY 14. 7.–6. 8. 2013

Největší pražský open air festival při vítá celkem 195 hudebních projektů. Navštivte Český rozhlas Jazz stage na festivalu United Islands. Ve třech festivalových dnech uslyšíte hned několik skvělých jazzových interpretů z ČR i ze zahraničí. Na webové stránce jazz. rozhlas.cz se dozvíte více také o živém videopřenosu, který bude Český rozhlas, během jednoho ze tří jazzových večerů, pořizovat. www.unitedislands.cz MUSICA ORBIS 2013 27. 6.–12. 7. 2013 Pražskou hudební scénu obohatí v letních měsících cyklus koncertů mladých zahraničních umělců. Na třech koncertech cyklu MUSICA ORBIS se posluchačům postupně představí 2 symfonické orchestry z USA a smíšený sbor ze Skotska. Do cyklu jsou zařazeny soubory na vysoké umělecké úrovni, přestože jejich hráči nebo zpěváci jsou většinou z řad studentů. Koncerty

Mezinárodní hudební festival Letní slavnosti staré hudby se letos odehraje v duchu horkého, hudbou pulsujícího Říma. V koncertních programech čtrnáctého ročníku se představí špičkoví zahraniční i domácí interpreti v čele s ansámblem Cantus Cölln, pěvcem Carlosem Menou, souborem Arte dei Suonatori či sopranistkou Claire Lefilliâtre. www.letnislavnosti.cz OSTRAVSKÉ DNY 2013 – FESTIVAL NOVÉ HUDBY 16.–31. 8. 2013 Sedmé bienále Festivalu nové hudby Ostravské dny 2013 představuje sérii 19 koncertů s exkluzivním programem v oblasti současné hudby. Festival je zaměřen na uvádění děl posledních 50 let a kompozic skladatelů střední a mladé generace z ČR i zahraničí. Velkou událostí festivalu bude vystoupení Philipa Glasse, které se koná 16. 8. www.newmusicostrava.cz

Program 37

VÁ ŽNÁ HUDBA Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected]) POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY SPECIÁLNÍ PROJEKT Y 24. 6. | 20.00 | Operetní večer Vipler: Bílý oficír Nahrávka z roku 1965. Připravil Zbyněk Brabec 24. 8. | 07.00—24.00 | Wagnerovský maraton Kompletní uvedení tetralogie Prsten Nibelungův. Nahrávka D. Barenboima z let 1991 a 1992

3. 6. | 20.00 | Záznam z 1. 5. z Pražského hradu Evropský koncert Berlínských filharmoniků Vaughan Williams: Fantasie na téma T. Tallise — Dvořák: Biblické písně — Beethoven: Symfonie č. 6. Sólo: M. Kožená. Dirigent S. Rattle 7. 6. | 22.00 | Záznam z Pražského jara z 28. 5. 592. úterek Umělecké besedy (1/2) Bartoň: Skrze tmu něčí oko — Šesták: Naléhavý souzvuk tvarů — Matoušek: Pečeť mlčení — Ars Cameralis 10. 6. | 20.00 Záznam koncertu Pražského komorního orchestru Martinů: Serenáda č. 2 — Dusík: Harfový koncert Es dur — Lukáš: Koncertantní hudba pro harfu a smyčce — Vaňhal: Symfonie g moll. Sólo: K. Englichová

1. 6. | 20.00 | Přímý přenos z Pražského jara Berlioz: Římský karneval — Prokoev: Péťa a vlk — Suk: Pohádka. SOČR, M. Eben. Dirigent L. Pešek 2. 6. | 20.00 | Přímý přenos z Pražského jara | Závěrečný koncert festivalu. Dvořák: Karneval — Suk: Serenáda Es dur — Stravinskij: Svěcení jara ČF. Dirigent V. Sinajskij

23. 6. | 14.15 | Záznam koncertu Pražského jara z 25. 5. Copland, Eben, Dvořák — písně. Zpěv: Lívia Obručnik Venósová a Petra Vondrová, Gustav Kužela, klavír

16. 6. | 14.15 | Záznam koncertu Pražského jara z 1. 6. Beethoven: Sonáta F dur — K. Slavický: Capricci — Schumann: Tři Fantazijní kusy — Klebe: Veränderung der Mondscheinsonate — Sólisté: P. Vojta, lesní roh, T. Sawano, klavír

30. 6. | 14.15 | Záznam koncertu Pražského jara z 28. 5. Brahms: Sonáta A dur — Bartók: Sonáta č. 2. — Beethoven: Sonáta F dur Sólisté: R. Capuçon, housle, K. Buniatishvili, klavír

16. 6. | 19.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Přímý přenos koncertu vítězů rozhlasové soutěže v pražském Rudolfinu Doprovází Jihočeská komorní filharmonie

12. 6. | 20.00 | Studio live Přímý přenos koncertu Dechového tria Trifoglio

17. 6. | 20.00 | Koncert k 60. výročí založení konzervatoře v Ostravě Záznam z Gongu ze 6. 6. 2013 Suk: Radúz a Mahulena — Mozart: Předehra k opeře Titus, Árie z oper Kouzelná flétna a Don Giovanni — Rossini: Árie z opery Lazebník sevillský. — Ravel: Bolero

13. 6. | 19.30 | Přímý přenos ze Smetanovy Litomyšle Smetana: Má vlast Česká filharmonie. Dirigent J. Bělohlávek

21. 6. | 19.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Přímý přenos koncertu laureátů rozhlasové soutěže v J. Hradci

14. 6. | 22:00 Záznam z Pražského jara z 28. 5. 592. úterek Umělecké besedy (2/2) Vycpálek: Chvála houslí — Kabeláč: Osudová dramata člověka Ars Cameralis

23. 6. | 19.00 | Přímý přenos z festivalu Prague Proms Copland: Fanfára pro obyčejného člověka — Hummel: Koncert pro trubku a orchestr Es dur — Skrjabin: Symfonie č. 4 Báseň extatická — Ravel: Bolero Český národní symfonický orchestr. Dirigent L. Pešek

KONCERTNÍ SEZONA Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů

15. 6. | 16.31 Záznam koncertu Pražského jara Festivalové vystoupení z 31. 5. Uherek, Řezníček, Eben, Rajchl, I. Hurník. Zpívá sbor Severáček

4. 7. | 21.20 | Záznam z festivalu Concentus Moraviae Koncert ve Slavkově 2. 6. Marco Beasley, zpěv, soubor Accordone 6. 7. | 16.31 | Záznam Mladé talenty Josefu Sukovi | Koncert v Rudolfinu 14. 6. Josef Špaček, housle, studenti Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy, Symfonický orchestr hl. m. FOK. Dirigent P. Altrichter 8. 7. | 20.00 | Záznam z 5. 9. 2012, Montreal Mahler: Symfonie č. 2 — Montreal Symphony Orchestra. Dirigent K. Nagano 10. 7. | 20.00 | Jihočeský festival Concertino Praga | Záznam koncertu laureátů v Č. Krumlově 17. 6. 11. 7. | 21.20 | Záznam z festivalu Concentus Moraviae koncert ze 13. 6. Andrea Marcon, varhany

PROGR AM

Změna programu vyhrazena

38 Program

15. 7. | 20.00 | Záznam z festivalu BBC Proms Zahajovací koncert 14. 7. Lully, Rameau, Délibes, Massenet — Stravinskij: Svěcení jara, Les Siècles. Dirigent F. X. Roth 17. 7. | 20.00 | Jihočeský festival Concertino Praga | Záznam koncertu laureátů v Bechyni 18. 6. 22. 7. | 20.00 | Záznam koncertu ze 17. 7., festival BBC Proms Britten: Sinfonia da Requiem — Lutosławski: Koncert — . Adès: Totentanz — Sólisté: P. Watkins, violocenllo, Ch. Stotijn a S. Keenlyside, zpěv BBC Symphony Orchestra. Dirigent . Adès 24. 7. | 20.00 | Jihočeský festival Concertino Praga | Záznam koncertu laureátů v Třeboni 19. 6. 26. 7. | 19.30 | Přímý přenos z festivalu v Č. Krumlově Janáček: Suita — Stamitz: Koncert D dur — Telemann: Koncert G dur — Dvořák: Smyčcová serenáda. Sólisté: Jitka Hosprová, viola, Collegium SOČR 29. 7. | 20.00 | Záznam koncertu z 20. 7., z festivalu BBC Proms Verdi: Requiem, Quattro penzi sacri ad. Sbor a Orchestr Akademie sv. Cecilie v Římě. Dirigent A. Pappano 31. 7. | 20.00 | Filharmonie mladých Praha | Záznam z Rudolfina 13. 6. Sibelius: Karélia — Beethoven: Symfonie č. 1 — Dvořák: Koncert pro violoncello. Sólo: T. Jamník, dirigent L. Cigler

5. 8. | 20.00 Záznam z festivalu BBC Proms, z 31. 7. | Zappa: e Adventures of Greggery Peccary — Nancarrow: Study — Ph. Glass: Symphony No. 10. Aurora Orchestra, dirigent N. Collon

OPERNÍ VEČER sobota

6. 8. | 19.30 | Letní slavnosti staré hudby | Přímý přenos závěrečného koncertu Corelli, Händel. Sólisté: C. Lefilliâtre, soprán, Arte Dei Suonatori a Collegium Marianum

15. 6. | 19.00 | Gounod: Faust Ke 100. výročí narození tenoristy Beno Blachuta

9. 8. | 19.30 | Přímý přenos z Č. Krumlova. Recitál A. Plachetky Händel, Mozart, Rossini. Talichova komorní filharmonie, dirigent T. Brauner 10. 8. | 16.31 Záznam z festivalu BBC Proms, z 8. 8. | Vivaldi: Čtvero ročních dob. Sólisté: N. Kennedy, housle, Palestine Strings a Orchestra of Life 12. 8. |20.00 | Záznam koncertu ve Vídni v červnu 2012 | R. Buchbinder a N. Harnoncourt, Mozart: Klavírní koncerty, symfonie 17. 8. | 19.30 | Přímý přenos z festivalu v Č. Krumlově Dvořák: Karneval, Koncert pro housle — Mozart: Koncert pro klavír — Beethoven: Symfonie č. 5. Sólisté: M. Vengerov, housle, S. Wang, violoncello, SOČR, dirigent L. Svárovský 26. 8. | 20.00 | Záznam z festivalu BBC Proms, z 13. 8. | Borodin: Symfonie č. 2 — Glazunov: 2. klavírní koncert — S. Gubajdulina: e Rider on the White Horse — Musorgskij: Obrázky z výstavy Sólisté: D. Trifonov, klavír, London Symphony Orchestra. Dirigent V. Gergijev

8. 6. | 20.00 | Gluck: Alceste Operní sezona Eurorádia, Vídeň

22. 6. | 19.00 | Záznam Wagner: Mistři pěvci norimberští Operní sezona Eurorádia, Vídeň, 29. 6. | 20.00 | Gottfried von Einem: Proces. Opera podle Franze Ka y Historické rozhlasové nahrávky 6. 7. | 19.30 | Smetana: Libuše 13. 7. | 20.00 | Smetana: Dvě vdovy 20. 7. | 20.00 | Fibich: Bouře 27. 7. | 20.00 | Dvořák: Jakobín 3. 8. | 20.00 | Fibich: Šárka 10. 8. | 20.00 | Fibich: Pád Arkuna AK ADEMIE & STUDIO LIVE středa | 20.00–21.45 | 5. 6. Hudební věda na univerzitách v České republice 12. 6. Studio Live — trio Trifoglio 19. 6. Alois Hába 26. 6. Mladý klavír Pražské konzervatoře 2013 3. 7. Dirigent Karel Ančerl 28. 8. Zdeněk Lukáš HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí až pátek | 23.15–00.00 | Sondy do tvorby 20. a 21. století připravuje redaktor a skladatel Josef Třeštík, skladatel Jiří Teml, publicistky

Wanda Dobrovská a Renáta Spisarová a další autoři orientovaní v současné a moderní hudbě. Zvou si k mikrofonu tvůrce a interprety a uvádějí novinky. 17.–21. 6 | …s Josefem Třeštíkem. Mezinárodní tribuna skladatelů 2013. 1.–5. 7. | …s Jiřím Gemrotem 15.–19. 7. | …s Vítězslavem Mikešem. ElektroLitva. RONDO pondělí až pátek | 9.00–9.30 | Kritické sondy do světa kompaktních disků aneb Jak to slyší hudební kritici. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby. Další programy a eventuální změny dle aktuálního výběru. (V měsících červenec a srpen se pořad nevysílá.) MATINÉ úterý až pátek | 10.15–11.30 | Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého rozhlasu Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z chystaných pořadů: 17.–21. 6. | …s Jiřím Hlaváčem. Concertino Praga. 24.–28. 6. | …s Vojtěchem Havlíkem. Filmová hudba I. 1.–4. 7. | …s Petrem Kadlecem. Karel Ančerl 22.–26. 7. | …s Vojtěchem Havlíkem. Filmová hudba II.

Program 39

CD LASER neděle | 21.00–23.00 | Reprezentativní přehlídka špičkových hudebních výkonů z celého světa, jak byly zachyceny na stříbrných kotoučích Wagnerovská epopej Procházka všemi operami Richarda Wagnera v provedení slavných operních pěvců. K 200. výročí skladatelova narození. Uvádí Bohuslav Vítek. 9. 6. | Soumrak bohů a Parsifal (6/6) Dirigenti James Levine a Hans Knappertsbusch Čtyři hudební zastavení Libora Peška. Nahlédnutí do diskografie českého dirigenta, který slaví 80. Uvádí Bohuslav Vítek. 30. 6. | Komorní harmonie a Komorní filharmonie Pardubice Vejvanovský: Serenáda in C — Stravinskij: Příběh vojáka — Mozart: Koncert pro flétnu, harfu a orchestr — Šostakovič: Komorní symfonie — Mozart: Symfonie č. 35 7. 7. | Česká a Slovenská filharmonie Suk: Pohádka — Strauss: Čtyři poslední písně — Fišer: Koncert pro 2 klavíry — Debussy: Moře 14. 7. | Královská liverpoolská filharmonie Smetana: Z českých luhů a hájů — Britten: Peter Grimes — Suk: Asrael 21. 7. | Léta zralosti, Dvořák: Vodník — Mahler: Symfonie č. 2 4. a 11. 8. | Haydnovy Pařížské symfonie, Concentus Musicus Wien a dirigent Nikolaus Harnoncourt

25. 8. | Hudba A. Dvořáka v 21. století Připravil a uvádí Martin Jemelka

25. 8. | Významná současná evrop.střediska chrámové hudby – Regensburg (2/2)

LITURGICK Ý ROK neděle | 7.00–7.35 | repríza sobota | 1.05–1.40 | Liturgický rok na pražském svatojakubském kůru ve vzpomínkách a hudebních dokumentech. Celoroční cyklus pořadů, který od Adventu 2012 do podzimu 2013 sleduje prostřednictvím hudby průběh církevního roku

MUSICA ANTIQUA čtvrtek | 21.20–22.45 | Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu.

DUCHOVNÍ HUDBA neděle | 8.00–9.00 | 2. 6. | Svatý Bože, svatý Duchu Varhanní improvizace ke svatodušním svátkům (2/2) 9. 6. | Barvy hudby východního křesťanství (1/2) 16. 6. | Barvy hudby v ýchodního křesťanství (2/2) 23. 6. | Svatí Cyril a Metoděj v zrcadle dějin a pravoslavné hudební tradice (2/2) 30. 6. | Svatí Cyril a Metoděj v zrcadle dějin a pravoslavné hudební tradice (2/2) 5. 7. | Hudba doby sv. Cyrila a Metoděje 7. 7. | Pravoslavná hudba současnosti 14. 7. | Dvojsborové duchovní koncerty D. S. Bortňanského v ruském dobovém kontextu (1/2) 21. 7. | Dvojsborové duchovní koncerty D. S. Bortňanského v ruském dobovém kontextu (1/2) 28. 7. | Hudba k poctě sv. Jakuba v kodexu Calixtinus 4. 8. | Hudba barokních jezuitů mezi Římem a Prahou 11. 8. | Hudba ke cti Panny Marie napříč staletími 18. 8. | Významná současná evrop.střediska chrámové hudby – Regensburg (1/2)

6. 6. | Juan Garcia de Salazar 20. 6. | Duchovní hudba Johanna Christiana Bacha 27. 6. | Janáčkův máj: Capilla Flamenca v Kravařích. Agricola: Missa In mynen zyn Concentus Moraviae 4. 7. | Marco Beasley, Accordone 11. 7. | Andrea Marcon, varhany 15. 7. | Roberta Invernizzi a Tomáš Král 25. 7. | Capella Mariana v Kyjově 1. 8. | Pál kníže Esterházy z Gálanthy 8. 8. | Mattheson: Der Brauchbare Virtuoso HUDEBNÍ PUBLICISTIK A SLOVO O HUDBĚ pondělí | 17.00 – 17.30 | repríza sobota | 0.35 – 1.05 | (reprízy v měsících červenec – srpen odpadají) Půlhodinky věnované varhanám, varhanní hudbě a jejím interpretům připravuje Radek Rejšek SLOVO O HUDBĚ — POSLUCHÁRNA + DA CAPO úterý | 17.00–17.30 | repríza středa | 00.35–01.05 | (reprízy v měsících červenec – srpen odpadají) V tomto vysílacím čase se na stanici Český rozhlas Vltava setkává v pořadu Slovu o hudbě vysílání Posluchárny

a Da Capa, do něhož v červnu ( 4. 6. až 2. 7.) vstoupí Vladimíra Lukařová s pořady, věnovanými Bachovým kantátám a jejich interpretům. Vybere díla, zaměřená k nanebevstoupení Krista, šesté neděli po Velikonocích, svatodušním svátkům a svátku Svaté Trojice. Nebude chybět ani oblíbený pořad Lukáše Hurníka Da Capo, kde pro nás autor rekapituluje to, co jsme všichni věděli o hudbě a třeba dávno zapomněli. SLOVO O HUDBĚ středa | 17.00–17.30 | Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života, přinese např. setkání s flétnistkou Žofií Vokálkovou, s informacemi o letošním ročníku festivalu v Kutné Hoře nás navštíví jeho iniciátor violoncellista Jiří Bárta, fagotista České filharmonie Václav Vonášek přijde představit své nové nahrávky a na festival v zámku Jezeří pozve cembalistka a odbornice na starou hudbu Alena Hönigová, s Lukášem Matouškem si připomeneme soubor Ars cameralis. Zároveň se tu objeví v reprízách několik pořadů dlouholetého rozhlasového redaktora Miroslava Hršela s názvem „Byli v rozhlase“, které připomenou osobnosti spjaté s hudební složkou rozhlasové historie. Stane se tak k 90. výročí vysílání Českého rozhlasu a chybět nebude ani Operní magazín. SLOVO O HUDBĚ — STUDIO D čtvrtek | 17.00–17.30 | Studio D. Dialog – diskuse – debata. Živě vysílané rozhovory s hosty o aktuálních hudebních tématech současnosti připravuje Wanda Dobrovská a další moderátoři

40 Program

SLOVO O HUDBĚ — STUDIO M pátek | 17.00–17.30 | repríza v úterý | 0.35–1.05 | (reprízy v měsících červenec – srpen odpadají) Hudebně-publicistická půlhodina, která patří mladým a nadaným umělcům. Zveme vítěze mezinárodních soutěží, absolventy zajímavých zahraničních kurzů nebo prestižních škol. Prostor věnujeme i festivalům mladých hudebníků. EUPHONIA sobota | 13.00–14.00 | V této programové řadě se zaměříme na dvě velká výročí: 200 let od narození Richarda Wagnera, které si v letošním roce připomíná celý svět, a 90 let od počátků rozhlasového vysílání, provázeného od počátků hudbou. K Wagnerovu výročí připravil čtveřici pořadů Martin Vojtíšek a učinil tak velice zajímavou formou dialogu už na vrcholu stojícího skladatele s mladším přítelem, dirigentem Antonem Seidlem. K rozhlasovému výročí připravuje Jan Králík několik kapitol o uměleckých osobnostech spjatých s hudebním vysíláním rozhlasu. TELEFONOTÉK A neděle | 16.30–17.45 | Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné, divadelní či filmové oblasti. Pozvání dosud přijali např. přední mozartovská pěvkyně, sopranistka Martina Janková, japanolog Martin Vačkář, klavíristka Jitka Čechová či spisovatelka Tereza Boučková.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY TRYLEK pondělí až pátek | 13.00–13.30 | HUDEBNÍ GALERIE pondělí až pátek | 13.40–15.00 | PASTICCIO pondělí až sobota | 12.10–12.50 | PAUZA pondělí až čtvrtek | 16.30–17.00 | PAUZA S CONCERTINEM PRAGA pátek | 16.30–17.00 | SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek | 01.05–2.00 | PARTITURY pondělí až pátek | 5.45–6.30 | sobota a neděle | 6.05–6.55 | repríza druhý den | 4.00–4.45 | SVĚTEM VÁŽNÉ HUDBY pondělí až pátek | 4.45–5.35 | DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí | 22.00–22.45 | KOMORNÍ HUDBA pátek | 22.00–22.45 | HLASY A HLÁSK Y sobota | 6.55–7.15 | SÓLO PRO… sobota | 7.15–8.00 | PROMENÁDNÍ KONCERT sobota | 11.00–11.30 | ODPOLEDNÍ KONCERT sobota | 16.30–17.45 | ZVONY neděle | 2.00–12.05 | repríza v pondělí | 0.00–0.05 | KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle | 12.10–12.50 | KRÁSNÉ HLASY neděle | 13.05–14.00 | V ÝROČÍ T ÝDNE neděle | 15.15–15.30 | 15.45–16.00 | VARHANY

neděle | 10.00–10.30 | KOMORNÍ KONCERT neděle | 14.15–15.45 |

JA ZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCK Redakce volné tvorby Aleš Opekar ([email protected])

středa | střídavě Electric Jazz Václava Vraného, Jazz Forum Jiřího Starého a soutěžní pořad Tour de Jazz s Alešem Bendou čtvrtek | Jazz notes — týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu pátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana sobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz) neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou

JAZZOVÁ HUDBA JAZZOFON všední dny | 9.30–10.00 |

EURORADIO JAZZ SEASON pátek | 22.30–24.00 | Satelitní přenosy jazzových koncertů:

pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem úterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou středa | střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy čtvrtek | střídavě Jazzová ochutnávka a cyklus Co všechno je jazz pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

28. 6. | Premiérové vysílání záznamu jazzového koncertu z Finska. 26. 7. | Repríza jazzového koncertu z České republiky. V pardubickém Divadle 29 vystoupili Martin Brunner Trio & Epoque Quartet. 30. 8. | Repríza jazzového koncertu z České republiky. V pražském Studiu A Českého rozhlasu vystoupili Bucinatores Orchestra a jazzové Okteto Luboše Soukupa a Štěpánky Balcarové.

JAZZOV Ý PODVEČER denně | 17.45–18.30 |

JAZZOVÁ SNÍDANĚ víkend | 4.45–5.55 | Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy.

pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou úterý | střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem a Velké jablko s Petrem Markem

JAZZOV Ý KLUB noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30 | K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda. NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc | 2.00–3.00 |

Program 41

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY

LITER ATUR A A ROZHL A SOVÁ HR A

ČAJOVNA denně | 19.00–20.00 | Hudba a styl nové generace.

vedoucí Tvůrčí skupiny literárnědramatické tvorby Hynek Pekárek (hynek.peká[email protected])

HUDEBNÍ FÓRUM víkend | 23.15–00.00 |

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ denně | 18.30–19.00 |

sobota | střídavě Svět jiné hudby (alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý), Etnohrátky (tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská) neděle | Oáza s Jiřím Mazánkem a první neděli v měsíci Ambient s Josefem Sedloněm. Hudba pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění

8. 6.–10. 6. | Norbert Frýd: Pan Lučavka (3 části) 11. 6.–16. 6. | Adelbert von Chamisso: Podivuhodný příběh Petra Schlemihla (6 částí ) 17. 6.–26. 6. | Ivan Landsmann: Fotr (10 částí ) 27. 6.–8. 7. | Jiří Hájíček: Rybí krev (12 částí ) 9. 7.–18. 7. | Franz Kaa: Deníky 1909-1912 (10 částí ) 19. 7.–24. 7. Jaroslav Putík: Zeď (6 částí ) 25. 7.–7. 8. | Alois Jirásek: Na dvoře vévodském (14 částí ) 8. 8.–19. 8. | Mateo Alemán: Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (12 částí ) 20. 8.–25. 8. | Jakub Deml: Zapomenuté světlo (6 částí ) 26. 8.–9. 9. | Ladislav Fuks: Příběh kriminálního rady (14 částí )

MEZI DRAKEM A HADEM denně | 3.00–4.00 | Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují externí autoři: Ivana Radechovská, Elena Kubičková, Jiří Mazánek, Petr Dorůžka a Kateřina Andršová. ODPOLEDNÍ MOZAIK A pondělí až pátek | 15.00–16.00 | Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudba i world music, kterou vybírá kolektiv externích spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžka, Kateřina Andršová, Eliška Svobodová.

OSUDY všední dny | 11.30–12.00 | repríza následující všední den | 0.05-0.35 | Rozhlasové memoáry. 10. 6.–14. 6. | Richard Novák (5 částí ) 17. 6.–21. 6. | Věra Mikulášková (5 částí ) 24. 6.–28. 6. | Věra Ptáčková (5 částí ) 1. 7.–3. 7. | Jan Hora (3 části) 4. 7.–12. 7. | Marie Málková (7 částí ) 15. 7.–26. 7. | Václav Daněk (10 částí )

29. 7.–2. 8. | Jiří Černý (5 částí ) 5. 8.–16. 8. | Konstantin Sergejevič Stanislavskij: Můj život v umění (10 částí) 19. 8.–23. 8. | Hana Vláčilová (5 částí ) 26. 8.–30. 8. | Rudolf Komorous (5 částí ) 2. 9.–6. 9. | René Roubíček (5 částí ) LETNÍ ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ všední dny | 8.30–9.00 | 1. 7.–12. 7. | Jan Jeník z Bratřic: Z mých pamětí 15. 7.–2. 8. | Benvenuto Cellini: Vlastní životopis 5. 8.–16. 8. | Giacomo Casanova: Historie mého života 19. 8.–30. 8. | František Kožík: Největší z pierotů POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUT pátek | 20.00–22.00 | 12. 7.Richard Wagner: Putování k Beethovenovi 19. 7. Tajný soud delawarský (Léon Clifton) 26. 7. Alphonse Allais: Kapitán Kap 2. 8. Josef Škvorecký: Ze života lepší společnosti 9. 8. Tomas Lieske: Moje výsostná láska 16. 8. Guy de Maupassant: Hrob a jiné povídky 23. 8. Petr Šabach: Občanský průkaz 30. 8. Jerome Klapka Jerome: Tři muži na toulkách MODERNÍ POVÍDK A čtvrtek | 16.00–16.30 | 6. 6. Irwin Shaw: Hamletové světa 13. 6. Jiří Mucha: Kořeny

20. 6. Frédéric Beigbeder: Největší Žijící Francouzský Spisovatel. Nemoderní text 27. 6. Nirmal Varma: Host na jeden den 4. 7. Franz Kaa: Ortel 11. 7. Jean Malaquais: Kapesní hodinky 18. 7. Jan Hanč: Události 26. 7. John Cheever: Ohromné rádio 1. 8. Emil Hakl: Jedno odpoledne 8. 8. Josef Haslinger: Fiona a Ferdinand 15. 8. Perličky Bohumila Hrabala 22. 8. Varlam Šalamov: Poslední boj majora Pugačova 29. 8. Viktor Fischl: Mucharem POVÍDK A neděle | 11.30–12.00 | 2. 6. Bernard Malamud: Německý uprchlík 9. 6. Karel Schulz: Rekviem 16. 6. Nathaniel Hawthorne: Wakefield 23. 6. Petra Hůlová: Odjezd do Čojbalsanu 30. 6. Franz Kaa: Umělec v hladovění 7. 7. Karel Hynek Mácha: Deník na cestě do Itálie 14. 7. Markéta Pilátová: Temná strana 21. 7. Alphonse Daudet: Obrana Tarasconu 28. 7. František Lízna: Musím jít dál 4. 8. David Herbert Lawrence: Křtiny 11. 8. Ivan Matoušek: Milujeme 18. 8. Napoleon Bonaparte: Uprchlíci na ostrově Gorgona 25. 8. Karel Schulz: Zrcadla

42 Program

NOČNÍ BIBLIOTÉK A neděle | 1.30–2.00 | 2. 6. Božena Benešová: Kamarádi 9. 6. Carlo Goldoni: Veselý příběh s Terezou a jiné drobné příhody 16. 6. Ludvík Aškenazy: Osudová 23. 6. John Galsworthy: Poslední karta 30. 6. Zdeněk Němeček: Kátinka 7. 7. Matteo Bandello: Podivuhodný příběh 14. 7. Karel Matěj Čapek-Chod: Jak Ferdinand Sovák pochodil 21. 7. Guy de Maupassant: Výlet na venkov 28. 7. Věroslav Mertl: Zpětné zrcátko 4. 8. Violet Huntová: Modlitba 11. 8. Ivan Klíma: Erotická povídka 18. 8. Francois Rabelais: Jak pánové z Polibmi a Čuchnisi vedli svou při 25. 8. Bohumil Hrabal: Večerní kurs SCHŮZK Y S LITERATUROU neděle | 20.00–21.00 | 2. 6. Zdeněk Grmolec: Osudy samotářů 9. 6. Jakuba Katalpa: Němci 16. 6. Stalo se ve staré zemi – Steve Stern a jeho povídky 23. 6. Libuše Moníková 30. 6. Franz Kaa: V trestaneckej kolónii 7. 7. Ten dlouhý vytoužený čas (Hanuš Bonn) 14. 7. Olga Havlová 21. 7. Stendhal: Kufr a duch 28. 7. Dvojí domov IV. (František Křelina) 4. 8. Van aneb Strašná legrace (Tomáš Hrách) 11. 8. Korábe korálový

18. 8. Umělecká skupina Červen 63 25. 8. Poutník mezi jazyky (Elias Canetti) SOUZVUK neděle | 9.00–10.00 |

29. 6. 6. 7. 13. 7. 20. 7. 27. 7.

2. 6. Josef Topol: Byla to Léthé 9. 6. Jiří Wolker: Zamyšlené usmívání 16. 6. Gerda Mayerová: Daleko od domova 23. 6. Adriana Škuncová: Zvon ve studni 30. 6. Franz Kaa: A já vlastně vůbec nemiluji tebe 7. 7. Ze země do země přes kopec do nebe 14. 7. František Hrubín: Sázava, řeka dětství, mládí mého 21. 7. Kalevala 28. 7. Josef Kroutvor: Tvář jako struhadlo aneb Šumavské putování 4. 8. Gustave Flaubert: Mám nyní právo, abych svou popálenou rukou napsal několik vět o podstatě ohně 11. 8. Ať stálou láskou miluji 18. 8. Zbyněk Hejda: Z Cerekve pěšky do Horní Vsi 25. 8. Jiří Mahen: Čáslavská věž je obří prst SVĚT POEZIE sobota | 22.45–23.00 | 1. 6. Josef Mlejnek: Jízda Krále duchů 8. 6. Karel Kapoun: Jablko z dlaně nevydáme 15. 6. Markéta Pilátová: Zatýkání větru 22. 6. Jana Štroblová:

3. 8. 10. 8. 17. 8. 24. 8.

Rouhavé zpovědi Walter Pyka: Zrcadlo zdraví Wislawa Szymborska: Tady Karel Šiktanc: Nesmír Viola Fischerová: V průrvách paměti František Halaš: Lev právě přistál Oleh Olžyč: Ikarův pád Camillo Sbarbaro: Spánku, ty laskavý bratříčku Petr Mikeš: Dvojdomí Ivan Wernisch: Chodit po provaze je snadné

NEDĚLNÍ VERŠE neděle | 12.05–12.10 | 2. 6. František Listopad: Neděle ve Stromovce 9. 6. Charlotte Mewová: Noc ve vřesovišti 16. 6. Ivan Slavík: Jakubov 23. 6. Yves Bonnefoy: Místo boje 30. 6. Herman Bang: Letní den 7. 7. Wislawa Szymborska: Starý profesor 14. 7. Miroslav Holub: Britské muzeum 21. 7. Vladimír Vokolek: Rodinné album 28. 7. Milada Součková: Prázdniny 4. 8. Petr Kopta: Plíseň plísní 11. 8. Stéphane Mallarmé: Azur 18. 8. José Hierro: Verdi 1874 25. 8. Eugenio Montale: Pobřeží SNY neděle | 0.00–0.05 | Slova ze sna a do snů. 2. 6. Eva Syřišťová 9. 6. Hermann Hesse

16. 6. 23. 6. 30. 6. 7. 7. 14. 7. 21. 7. 28. 7. 4. 8. 11. 8. 18. 8. 25. 8.

Vlasta Dvořáčková Alexandr Vveděnskij Fernando Pessoa Carl Gustav Jung Co šestnáct dětí říkalo o snech I. Ivan Diviš Jaroslav Vrchlický Vladimír Vokolek Michel Tournier William Shakespeare Marie Louise von Franz

ETICK Á KNIHOVNA sobota | 1.40–2.00 | 1. 6. Jean-Marie Guyau: O lásce, odvaze a víře 8. 6. Rabíndranát ákur: Naplnění života 15. 6. Josef Čapek: O srdci člověka 22. 6. Martin Buber: Já a Ty 29. 6. Josef Heyduk: Fragmenty o životě PSÁNO KURZÍVOU všední dny | 10.00–10.15 | Úvahy a fejetony. SLADKÉ JE ŽÍT sobota | 17.45–18.30 | Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. DŮVĚRNÁ SDĚLENÍ všední dny | 13.30–13.40 | Ro(c)k v poezii Josef Rauvolf uvádí básně, které byly zhudebněny rockovými hudebníky. STRÁNK Y NA DOBROU NOC denně | 23.00–23.15 | Krátké prózy a výňatky z próz.

Program 43

FONOGRAMY pátek | 16.00–16.30 | Návraty po stopách zvuku. KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý | 21.30 | 4. 6. Václav Havel: Ela, Hela a stop. Vernisáž 11. 6. Renata Buchtová-Putzlacher: Alma a Gustav 18. 6. Jon Fosse: Noc zpívá své zpěvy 25. 6. Per Olov Enquist: V hodině rysa 2. 7. Michal Hvorecký: Plyš 9. 7. Jaromír Ptáček: Pláč pro pana Jeremiáše 16. 7. Karel Tachovský: Chatrná paměť pana Z. 23. 7. Petr Maška: Blbouni 30. 7. Zdeněk Urbánek: Uta z Naumburku 9. 8. Ludvík Kundera: Zvědavost 13. 8. Radmila Adamová: České buchty – super kuchty 20. 8. Jiří Kratochvil: Babička slaví 99. narozeniny 27. 8. Verena Kannaan: Drahoušek Anna HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek | 20.00 | 6. 6. Felicia Zeller: Rozhovor s astronauty 13.6. Arthur Conan Doyle: Studie v šarlatové 20.6. Mike Bartlett: Smluvní vztahy 27.6. L. Kundera — A. Přidal — K. Tachovský: Královská sonáta 4.7. Arthur Conan Doyle: Ďáblovo kopyto 11.7. Arthur Conan Doyle: Pět pomerančových jadérek

18.7. Arthur Conan Doyle: Spolek ryšavců 25.7. Arthur Conan Doyle: Druhá skvrna 1.8. I. S. Turgeněv: První láska 8.8. Wolfgang Hildesheimer: Havrani pana Walsera 15.8. Miloš Rejnuš: Život s hudbou 22.8. Jan Berger: Sonet tesaný do kamene 29.8. Marie Říhová: Femme fatale — 1. část ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ sobota | 14.00 | 8. 6. Victor Hugo: Král se baví 15. 6. Karel Čapek: Válka s mloky 22. 6. William Shakespeare: Coriolanus 29. 6. Franz Kaa: Zámek 6. 7. A. N. Ostrovskij: Les 13. 7. Oscar Wilde: Ideální manžel 20. 7. William Shakespeare: Macbeth 27. 7. J. A. Novotný: Barbaramáš a Medordes 3. 8. Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna 10. 8. Titus Maccius Plautus: Komedie o laně 17. 8. P.C. de Ch. Marivaux: Spor 24. 8. Vladislav Vančura: Rozmarné léto 31. 8. Eugen Labiche: Nevděk světem vládne ROZHLASOVÉ SERIÁLY neděle | 10.30 | 9.6.–23.6. | Jo Nesbø: Nemesis (4.–6. část) 30.6.–1.9. | Henry Fielding: Tom Jones (1.–10. část)

ČAJOVNA poslední neděle v měsíci Hry a dokumenty nové generace.

Janáček, Vladimír Hendrich, Anežka Charvátová, Blanka Stárková, Eliška Závodná, Anna Housková a další.

ZPR AVODA JST VÍ A PUBLICISTIK A , DOKUMENT Y

HISTORICK Ý KLUB středa | 16.00–16.30 | Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná.

Vedoucí Redakce kulturní publicistiky Antonín Pfeifer ([email protected]) Vedoucí Redakce volné tvorby Jiří Kamen ( [email protected]) ZPRAVODAJST VÍ VLTAV Y všední dny v 6.30 | 7.00 | 7.30 | 8.00 | 12.00 | 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15 | 13.30 | 16.30 a 19.00 | MOZAIK A pondělí až pátek | 6.30–8.30 | 15.00–16.00 | Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte. VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota | 8.00–11.00 | Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Jiří Kamen a Tomáš Černý. KRITICK Ý KLUB pondělí | 16.00–16.30 | repríza čtvrtek | 0.35–1.05 | Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři. Pavel

VLTAVSK Ý POLEDNÍK sobota | 11.30–12.00 | Magazín o životním stylu. Připravuje Eliška Závodná. ŘEČ VĚCÍ PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGN každá druhá sobota v měsíci | 16.00–16.30 | Zajímavosti ze světa architektury a designu. Připravuje Jan Tůma. RADIODOKUMENT středa | 21.45 | 5. 6. Miroslav Buriánek: Legenda značky Favorit Rokycany 12. 6. Jiří Kamen: Slunné stráně Gruzie v průmyslovém středu Čech 19. 6. Dominika Švecová: Nejsem sama 26. 6. 90 let společně cyklus dokumentů k 90. výročí rozhlasového vysílání Jan Herget: Chléb a hry 3. 7. 90 let společně – Petr Hladík: Vraťte se zdraví a krásní 10. 7. Setkání u kulatého stolku XI Ivan Vyskočil a jeho přátelé vedou řeči na témata vážná, méně vážná i nevážná. 17. 7. Setkání u kulatého stolku XII 24. 7. Setkání u kulatého stolku XIII

44 Program JAZZ

PONDĚLÍ 31. 7. 7. 8. 14. 8. 21. 8.

Setkání u kulatého stolku XIV Setkání u kulatého stolku XV Setkání u kulatého stolku XVI 90 let společně – Dagmar Misařová: Srpen 1968 ve vysílání, okupace území i myšlení 28. 8. Setkání u kulatého stolku XVII RADIOATELIÉR sobota | 00.05 | 1. 6. 8. 6. 15. 6. 22. 6. 29. 6.

Islas Resonantes #1 Islas Resonantes #2 Islas Resonantes #3 Novinky z EBU PremEdice — Jiří Suchánek: nová kompozice

DENNÍ PROGR AM STANICE ČESK Ý ROZHL A S JA Z Z

Nová stanice Českého rozhlasu vysílající pouze jazz v širokém žánrovém rozpětí od jeho počátků po aktuální fúze. Program akcentuje současnou evropskou a českou produkci. Od 1. března 2013 nahrazuje internetové rádio Euro Jazz.

6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–14.45 14.45–16.00 16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–22.00 22.00–22.45 22.45–00.00

STŘEDA Fokus. New York Sound Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Francie Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. New York Sound Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy Mostly Bop

6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–14.30 14.30–16.00 16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–22.00 22.00–22.30 22.30–00.00

Na celém území ČR naladíte tento program digitálně (set-top-box, satelit, kabelové TV, IPTV, DAB) a přes internet. web: jazz.rozhlas.cz e-mail: [email protected]

K AŽDÝ DEN

n fo vice i

na jde rmací

vltava

we b u te na

as .cz .rozhl

0.00–1.00 1.00–2.00 2.00–4.00 4.00–6.00

Modern Mainstream Modern and Experimental Experimental Modern Mainstream

Fokus. Free Jazz Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Skandinávie Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Swing Session Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Free Jazz Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Swing Session Mostly Bop

ÚTERÝ ČT VRTEK 6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–16.00 16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–22.00 22.00–00.00

Fokus. Český jazz Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Velká Británie Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Grundfunk Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Český jazz Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Grundfunk

6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–10.00 10.00–10.30 10.30–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–14.20

Fokus. Future Shock Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Bigband Panoráma Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Polsko Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Jazzové novinky 14.20–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Future Shock

Program ČRo Jazz 45

19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 22.20–00.00 Mostly Bop PÁTEK 6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–10.00 10.00–10.30 10.30–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–15.00 15.00–16.00 16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–22.00 22.00–23.00 23.00–00.00

Fokus. 'Round Bop Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Jazzofon Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Německo Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. 'Round Bop Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy Mostly Bop

SOBOTA 6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–16.00

Fokus. Jazzrock a funk Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Rakousko Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream

16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–20.00 20.00–21.00 21.00–23.00 23.00–00.00

Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Jazzrock a funk Album týdne Modern Mainstream Jazz Club Modern Mainstream Mostly Bop

MOSTLY BOP Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead. EVROPSK Á VLNA Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každý den z jiné země v pravé poledne.

NEDĚLE 6.00–7.00 7.00–8.00 8.00–9.00 9.00–11.00 11.00–11.15 11.15–12.00 12.00–12.30 12.30–13.00 13.00–14.00 14.00–16.00 16.00–17.00 17.00–18.00 18.00–19.00 19.00–19.15 19.15–23.00 23.00–00.00

Fokus. Pop Jazz Hour Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Slovensko Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Pop Jazz Hour Album týdne Modern Mainstream Mostly Bop

MODERN MAINSTREAM Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím. MODERN AND EXPERIMENTAL Většinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby. EXPERIMENTAL Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače.

ALBUM T ÝDNE Redaktoři Českého rozhlasu Jazz vybírají zásadní jazzovou nahrávku týdne. NOVÁ ALBA Nová alba sledujeme za vás. Poslouchejte výběr z nejnovějších jazzových nahrávek. BIGBAND PANORÁMA Přehled nahrávek více i méně známých jazzových orchestrů a big bandů současnosti (Reprízy z Vltavy). JAZZOFON Luboš Zajíček vybírá archivní jazzové nahrávky, které byly natočeny v období do dvacátých a raných třicátých let minulého století anebo představuje novější záznamy, které se k tomuto období vztahují (Reprízy z Vltavy). JAZZ CLUB – Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů. FOKUS NEW YORK SOUND – Souhrn toho nejlepšího z Mekky jazzu za poslední dekádu. Každé pondělí od šesti do sedmi. ČESK Ý JAZZ – Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

FREE JAZZ – Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti. FUTURE SHOCK – Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chce, ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti. 'ROUND BOP – Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost. JAZZROCK A FUNK – Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít. POPJAZZ HOUR – Nedělní podvečer (nejen) s jazzovými vokalisty.

JAZZ NA DRUHOU: Vybíráme z Vltavy – Nestihli jste svůj oblíbený jazzový pořad na Vltavě? Zde máte druhou šanci. GRUNDFUNK – zásadní funkový pořad českého éteru rozjíždějí Viktor Mašát a DJ Maceo (Reprízy z Radia Wave). SWING SESSION – Just swing! Ta pravá hudba pro středeční odpoledne. Uvádí Kamil Hála (Reprízy z Vltavy). JAZZOVÉ NOVINK Y – Co se děje, kam zajít? Zjistíte v aktuálním jazzovém zpravodajství. ROZHOVOR MĚSÍCE – Profilová interview s jazzmany, kteří mají co říct.

46 Klub Vltava

R E F L E K T OR

KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www stránkách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky). Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

P o děl t e se s námi o r e f le k s v é ná t or @ r zor y. o z h la s .c z

KLUB VLTAVA

NA DVOJKU DO ÁČK A

Český rozhlas Vltava Vinohradská 12 120 99 Praha 2

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty.

informační linka Klubu Vltava tel.: 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] vltava.rozhlas.cz/klubvltava

Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu A Českého rozhlasu, Hybešova 10, Praha 8.

NAL AĎTE SI... ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO-MĚSTO — 90,4 | OLOMOUC — 107,2 | BŘECLAV — 96,3 | SLAVÍČ — 107,9 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN — 100,4 | CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 | KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89,9 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 | ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

VÁ ŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA , magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni v týdenních intervalech, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (DIGITÁLNÍ SÍŤ 1 PO DOKONČENÍ DIGITALIZACE V ROCE 2010) PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA — KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 | VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 | ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 | LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 |

PŘIPOJIT SE K NÁM MŮŽETE TAKÉ NA FACEBOOKU: www.facebook.com/vltava3 www.facebook.com/vltava.mozaika www.facebook.com/cajovnarozhlas

PARDUBICE-KRÁSNÉ — KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 | OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO — KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁ HORA — KANÁL 54 | ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY — KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36 |

Partneři 47

Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

ORCHESTR BERG Sleva 20% na abonentní koncerty. INFO: tel. 604 205 937, www.berg.cz

DIVADLA

SOUTĚŽ o vstupenky na koncerty Weather (17/6)

Opera Národního divadla Denní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).

a Labyrinty (16/9) zařadíme do vltavského vysílání.

Aktuální nabídku sledujte také na vltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava. HUDBA ČESK Á FILHARMONIE 15% sleva na abonentní koncerty České filharmonie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 Tel.: 227 059 227 [email protected], www.ceskafilharmonie.cz PRAŽSK Ý KOMORNÍ ORCHESTR – AGENTURA s. r. o. 20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10 tel.: 274 772 697 [email protected], www.pko.cz

ČESK Á KULTURA, o.s. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností Nad Stráněmi 343, 251 66 Senohraby [email protected], www.ceskakultura-os.cz Soutěže o čestné vstupenky na koncerty festivalů Českých kulturních slavností zařadíme do vltavského vysílání.

COLLEGIUM 1704 o.s. Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupného Mánesova 813/4, 120 00 Praha 2 tel.: 246 052 456 [email protected], www.collegium1704.com Soutěž o čestné vstupenky na vybrané koncerty zařadíme do vltavského vysílání.

SYMFONICK Ý ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU 30% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413 [email protected], socr.rozhlas.cz

COLLEGIUM MARIANUM Pořadatel 14. MHF Letní slavnosti staré hudby | 10% sleva z ceny vstupného Pokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1, tel.: 224 229 462, 731 448 346, [email protected] www.letnislavnosti.cz

SYMFONICK Ý ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK 10% sleva na všechny koncerty pořádané FOK Nám. Republiky 5, 110 00, Praha 1 tel.: 222 002 336 [email protected], www.fok.cz

ARS/KONCERT, spol. s r. o. Pořadatel MHF Petra Dvorského (3 –17. 8. 2013) 15 % sleva z ceny vstupného Grohova 32, CZ-602 00 Brno tel.: 543 420 951 [email protected], www.arskoncert.cz

NÁRODNÍ DIVADLO

Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na následující tituly: 10. 6. v 19 hodin | Nová scéna E. Jelinek: Co se stalo, když Nora opustila svého manžela 10. 6. v 19 hodin | Divadlo Kolowrat D. Harrower: Blackbird 18. 6. v 19 hodin | Národní divadlo W. Shakespeare: Král Lear 26. 6. v 19 hodin | Stavovské divadlo H. Galron: Mikve Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1 tel.: 224 901 419 [email protected], www.narodni-divadlo.cz

vč. dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti Národní třída 7, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 220 844 www.divadloviola.cz DIVADLO PONEC 30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h) offi[email protected], www.divadloponec.cz MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC až 50% sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 779 00 Olomouc tel.: 585 500 500 (předprodej vstupenek) [email protected], www.moravskedivadlo.cz EXPERIMENTÁLNÍ PROSTOR NOD 10% sleva na divadelní představení s výjimkou festivalů a zahraničních produkcí. Dlouhá 33, 110 00 Praha 1 tel.: 723 706 249. [email protected] a nod.roxy.cz

V Ý T VARNÉ UMĚNÍ NÁRODNÍ DIVADLO BRNO 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: 542 158 111 [email protected], www.ndbrno.cz DIVADLO VIOLA až 50% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem

Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 tel.: 227 059 309 (pokladna) galerie@rudolfinum.org, www.galerierudolfinum.cz Připravuje se výstava Carlos Relvas – Objekty věčnosti (23. 5. 2013 – 15. 9. 2013).

PARTNEŘI

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

48 Partneři

GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 20% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, Praha 1 tel.: 222 310 489, 222 313 357 www.citygalleryprague.cz TOPIČŮV SALON 50% sleva z ceny vstupného Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 [email protected], www.topicuvsalon.cz ARS VIVA CEST Y ZA UMĚNÍM Specializovaná cestovní kancelář. Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6 tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585 [email protected], www.arsviva.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD SPOLEČNOST FRANZE K AFK Y 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: 224 227 452 mail@franzkaa-soc.cz, www.franzkaa-soc.cz RADIOSERVIS, a. s. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Olšanská 5, 130 00 Praha 3 tel.: 272 096 310 [email protected] 10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 349, 221 551 350 A2 KULTURNÍ T ÝDENÍK Americká 2, 120 00, Praha 2 tel.: 222 510 227 www.tydenikA2.cz

ČLENSKÉ V ÝHODY Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava.

SANQUIS ON-LINE Časopis o všech podobách umění a o zdravém životním stylu – od 3. 10. 2011 pravidelně každý měsíc pouze v elektronické verzi. 30% sleva na roční předplatné [email protected], www.sanquis.cz OPERA PLUS Internet magazine [email protected], www.operaplus.cz NAKLADATELST VÍ ROMEO 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: 283 840 193, 605 960 211 [email protected], www.jirijosek.com NAKLADATELST VÍ LIK A KLUB až 25% sleva na všechny publikace Počernická 76, 108 00 Praha 10 tel.: 222 541 166 [email protected], www.likaklub.cz NAKLADATELST VÍ CARPE DIEM Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD 20% sleva na veškeré tituly Carpe diem, 691 11 Brumovice 175 tel.: 519 423 378 [email protected], www.carpe.cz

MAGA ZÍN KLUBU VLTAVA Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte průkazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolupráce vyhrazena.

Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava | XVIII. ročník | číslo 2 | červen–srpen 2013 | Použité fotografie: Klaus Wagenbach: Franz Ka a – Pictures of a Life.

LIBRI, SPOL. s. r. o. 20% sleva z ceny knih Neklanova 27, 128 00 Praha 2 tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013 [email protected], www.libri.cz ŽAKET – kartografické vydavatelství 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: 210 083 570 [email protected], www.zaket.cz NAKL ADATELST VÍ ATL ANTIS, spol. s r. o. 20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: 542 213 221 [email protected], www.atlantis-brno.cz NAKLADATELST VÍ BASET až 15% sleva na vybrané publikace redakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706 [email protected], www.baset.cz NAKLADATELST VÍ LABYRINT až 20% sleva na vybrané publikace redakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422 [email protected], http://labyrint.net

Libor Pešek – foto: ČNSO | Vychází 4× ročně Evidenční číslo MK ČR E 14038 | Šéfredaktor: Luboš Stehlík | Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková Grafická úprava a sazba: Český rozhlas, Adéla Knajzlová, Jakub Šolín Tisk: Litera Brno | Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. | Český rozhlas Vltava šéfredaktor stanice Lukáš Hurník | Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: [email protected]

NAKLADATELST VÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 [email protected], www.titanic.n.cz

SLAVÍME 10. NAROZENINY A ZVEME VÁS NA JAZZ STAGE ČESKÉHO ROZHLASU V KLUBU JAZZ DOCK

HLAVNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Nenechte si ujít

ČESKÝ ROZHLAS JAZZ STAGE na festivalu United Islands České spořitelny 20.–22. 6. 2013

Těšit se můžete i na videopřenos jednoho ze tří večerů. Sledujte web jazz.rozhlas.cz

F E S T I VA L B B C P R O M S 2 013

SHERLOCK HOLMES

NA N A V LT TA AV VĚ

NA VLTAVĚ

ck Sherlo

s–V Holme Čtv

ik tor P

0.0 0 r tek 2

reis

ta on – O s t a W s | Dr.

du v poř a

r o te H ra p

kar B r

nto ve

y to dérek o kop v o l b ých ja á v o Ď č . n 4. 7 mera ět po P vců . 7 . 11 k r yš a e l o p S vrna 18. 7. há sk u r ové D š arlat 25. 7. v o i S t ud 13. 6.

ou s e k

č er

hlávek iří Bělo J ětě“. ý r e , kt n a sv í lu š a j iv ě t t s krat ič tů z fe onc er jdemo k e y n m a Z á zn a jvětší ní jara . 7.) a „ ne z il č Svěce í jar.a7.(z) 14 a – s ozn le c 7. 7)) en 14 es Siè lesí –koSnvcěecr t z èèss ((zz 117. 7 L d A s 0 d c s Siè jovac hom | 20. 0 maas A 15. 7. | 20.00 L(Zeaha & TTho sskkii & w ła s w o . Luttosła 15. 7 rritittteenn,, Lu B 0 .) B 0 . 0 2 0 z 20.. 77.) 1. 7.) 2. 7.||20.0 eerrddi!i! ((z 20 V ss (z 3 a la 222. 7. V iv G V a s iv ip e 0 r il V .0 .) & Pvhentu 7..||2200.00 1.b7.(z) 8 . 8 9.. 7 3o Z–apTphae Ad 29 z k ( d n 2 a a h y r p r íc .00 FZap Pecrcoačn . 8. ) 8.. || 2200.00 g–geČrtyvero bz (2z. 88 .) . e o r 5 d i ( G 8 . h ld f ij 5 o Viva roačjknoícvsk oČ r& 16.31 tove v | Č . – 8 in i . n ld a 10 Viv acahm 8 .) 60.3.010 R ovv,, 1 zzu no 33. 8. .) | un la 2 . | kijy(z(z11 G 8 s la , g G r in k 1109. . 8. , o d s s odin Borro ussorg & Mu .0.000 Bo aidu lilin 00 naa & M 22 | u . | b id 8 . u . a 66. 8 G 22 Gub