1-2
2009
TCHAJ-WAN
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
KULTURA • POLITIKA • PŘÍRODA • EKONOMIKA • SPOLEČNOST • CESTOVÁNÍ
Obsah: 2 Nákupní kupóny pomáhají v oživení tchajwanské ekonomiky 2 Budou tradiční čínské znaky zařazeny do seznamu UNESCO? 3 Svátek duchů 4 Bohyně Matzu 5 Národní park Taroko – Mramorové hory 6 Rukajové 7 Novoroční večeře aneb jak mít štěstí po celý rok
Budou tradiční čínské znaky zařazeny do seznamu UNESCO? Ve snaze zachovat tradiční čínské znaky se tchajwanská vláda rozhodla ucházet o zápis tradičních čínských znaků do seznamu Světového dědictví. Znaky používané dnes na Tchaj-wanu jsou do velké míry totožné se znaky používanými před třemi tisíci lety. Jde tedy o živé kulturní dědictví výjimečné světové hodnoty.
Nákupní kupóny pomáhají v oživení ekonomiky Tchaj-wan je od propuknutí světové hospodářské krize první zemí na světě, která zavedla systém nákupních kupónů.
Kupóny v hodnotě 3 600 NT$, které připadají na každého obyvatele Tchaj-wanu, nepředstavují nikterak závratnou sumu, tato částka se však zdá být dostačující k povzbuzení domácí spotřeby.
Novoroční večeře aneb jak mít štěstí po celý rok Oslavy Nového roku patří v Číně mezi nejdůležitějšími svátky roku. Bez ohledu na to, jak daleko od domova lidé žijí a pracují, vrátit se domů na oslavy tradičního svátku je povinnost. Jídla, která jsou v ten večer podávána jsou nejenom lahodná, ale mají i svůj symbolický význam.
Politika
Nákupní kupóny pomáhají v oživení tchajwanské ekonomiky Dne 18. ledna 2009 začala tchajwanská vláda s vydáváním nákupních kupónů. Každý občan Tchaj-wanu, který se prokáže platným dokladem totožnosti, obdrží 3 600 NT$ (108 US$) v kupónech určených k nákupu zboží. Vláda očekává, že toto opatření v celkové hodnotě 82,9 miliard NT$ (2,43 miliard US$) pomůže stimulovat domácí ekonomiku a pozitivně ovlivní i ekonomický růst země. Vládní program si dokázal získat podporu jak obchodní komunity tak veřejnosti, neboť lístky jsou distribuovány všem bez ohledu na status příjemce a výši příjmu. Jak prohlásil tchajwanský ministr pro vnitřní záležitosti, pan Liao Liou-yi: „Do dnešního dne již bylo distribuováno 91,29 % kupónů a nákupní mola jsou přeplněná lidmi. To dokazuje, že lidé souhlasí s našimi kroky a podporují snahu vlády o stimulaci domácího hospodářství.“ Podle ministerstva si již více než 21 milionu lidí vyzvedlo nákupní kupóny v jednom z 14 202 distribučních center, která byla zřízena na Tchaj-wanu a na přilehlých ostrovech. Distribuované ku-
pony mají splatnost do konce září, což by mohlo znamenat potencionální nárůst čínské ekonomiky o 76,23 miliard tchajwanských dolarů za nadcházejících osm měsíců. Prezident Ma Ying-jeou vysvětlil, že Tchaj-wan je od propuknutí světové hospodářské krize první zemí na světě, která zavedla systém distribuce nákupních kupónů. „Přestože kupóny v hodnotě 3 600 tchajwanských dolarů, které připadají na každého obyvatele Tchaj-wanu, nepředstavují nikterak závratnou sumu, tato částka je dostačující k povzbuzení domácí spotřeby a přináší přímý prospěch jak malým obchodníkům tak velkým obchodním domům a to obzvláště nyní o svátky Nového roku.“ Prezident Ma dodal, že několik zemí pozorně sleduje výsledky tohoto tchajwanského kupónového experimentu a některé státy již dokonce zvažují zavedení obdobného programu. Analytici potvrzují, že výdej nákupních kupónů po celé zemi způsobil nákupní horečku. Hypermarkety a obchodní domy hlásí, že díky kupónům vzrostl stagnující přednovoroční prodej. Carrefour Corp. Taiwan, Far Eastern Geant a RT – Mart International Ltd., tři největší hypermarkety na ostrově, zaznamenaly během prvního dne od zahájení distribuce kupónů rekordní tržbu 1,1 miliard tchajwanských dolarů. Tsann Kuen Enterprise Co., tchajwanský největší prodejce spotřební elektroniky, tentýž den hlásil rekordní obrat 450 milionů tchajwanských dolarů.
Místní úřady v Changhua, Hualien, Miaoli a v Tchaj-peji se různými prostředky snažily prosadit maximální využití kupónového programu. Hlavními lákadly byla např. výhra hotovosti, notebooku, zlata, auta na elektrický pohon, luxusního apartmánu či dovolené. Chen Tain-jy, předseda Výboru pro hospodářské plánování a rozvoj, vyjádřil svoji spokojenost nad kladnou reakcí veřejnosti a její ochotné přijetí nového nákupního systému. Chen přiznal, že po nevalném úspěchu podobného projektu před několika lety v Japonsku se Výbor v počátku obával o konečný výsledek celé kampaně. Nyní však převládá optimismus a víra v pozitivní vliv voucherového systému na domácí ekonomiku. Úspěch celé kampaně je prý způsoben několika důležitými faktory jako např. obchodníci zákazníkům nabízí nákupní balíčky tzv. „na míru“, čím dál tím větší množství obchodů je ochotno přijímat platební kupóny a spotřeba je podněcována již tím, že maximální užití kupónů při jednom placení je omezeno na 500 tchajwanských dolarů. Povzbuzeni pozitivní reakcí veřejnosti někteří úředníci a právníci vládnoucí strany Kuomintang již zvažují prosazení druhého kola distribuce nákupních kupónů. Ministr hospodářství, Yvin Chiiming, prohlásil: „Jestliže nákupní kupóny opravdu mohou pomoci našemu hospodářství, pak se budeme snažit prosadit druhé kolo.“ Odhodlání vlády potvrdil i mluvčí kabinetu, pan Su Jun-pin. Zdroj: Taiwan Journal 23. 1. 2009
né se znaky používanými před třemi tisíci lety. Jedná se tedy o živé kulturní dědictví výjimečné světové hodnoty. Tzeng vzpomíná, že samotná myšlenka - žádat o statut kulturního dědictví udělovaného Organizací OSN pro vědu, výchovu a kulturu - se na Tchaj-wanu poprvé objevila již v roce 2003. V té době byl Tzeng kulturním poradcem městské rady Tchaj-peje, současný prezident Ma Ying-jeou starostou města a premiér Liu prezidentem Univerziry Soochow. Tito tři muži se jednoznačně shodli na postupu, který by měl zajistit ochranu, zachování a předávání tohoto kulturního dědictví budoucím generacím. Tzeng dodal, že Ma Ying-jeou se již za svého působení v úřadu starosty Tchaj-
peje snažil jménem města o získání statutu světového dědictví pro čínské složité znaky. Hlavní překážkou k zdárnému dokončení tohoto úkolu byla však skutečnost, že Tchaj-wan není členem Organizace spojených národů. Zájem o písemnou kulturu a o konečné předložení žádosti UNESCu zůstaly však nadále mezi jeho hlavními prioritami. O tom mimo jiné svědčí i Festival čínského znakového písma, poprvé uspořádaný z iniciativy pana Ma v roce 2005. Komunisté představili zjednodušenou formu čínských znaků v 50. letech s jasným cílem zvýšit procento gramotnosti mezi prostým lidem. Zjednodušený způsob zápisu čínských znaků je nyní v Číně oficiálně uznávaným systémem psaní.
Politika
2
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Budou tradiční čínské znaky zařazeny do seznamu UNESCO? „Ve snaze zachovat tradiční čínské znaky a přímý přístup ke staré čínské literatuře se vláda na Tchaj-wanu rozhodla ucházet o zápis tradičních čínských znaků do seznamu Světového dědictví,“ prohlásil tchajwanský ministr bez portfeje Ovid Tzeng. Tradiční čínské znaky používané dnes na Tchaj-wanu jsou do velké míry totož-
Kaligrafie mistra Xu Weie (1521-93), dynastie Ming.
V souvislosti se vzestupem Číny ve světě převládá v komunitách zahraničních Číňanů v Indonésii, Malajsii a Singapuru tato zjednodušená varianta. Systém tradičních nebo-li složitých znaků používá pouhých 30 milionů lidí, z nichž většina žije v Hong Kongu či na Tchaj-wanu. Z tohoto důvodu hrozí, že tato kultura bude při současném tempu vývoje zcela zatlačena do pozadí.
Přijetí tchajwanské žádosti záleží ve velké míře na podpoře od akademických kruhů a sinologů po celém světě. Podle Tzenga se mnoho badatelů obává o další osud tradičních znaků, nebudou-li přijata žádná vhodná opatření. Vzhledem k tomu, že systém tradičních znaků splňuje kritérium kulturního dědictví, které je ve stanovách UNESCO definované jako výtvor mající výjimečnou světo-
vou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy, existuje tu naděje na schválení tchajwanského návrhu. Ministr bez portfeje dále prohlásil, že Čína není vyloučena z rozhodování o přiznání statutu světového dědictví čínským znakům používaným na Tchaj-wanu. „Jedná se o kulturu, nikoli o politickou záležitost a klasické znaky jsou naším společným kulturním dědictvím. Není tu tedy důvod, proč by měl Peking být proti.“ Vládní kabinet si pro dosažení svého cíle prozatím stanovil čtyřleté časové období. Tzeng potvrdil, že ihned po oslavách Nového roku bude sestaven tým úředníků, vědců a zástupců soukromých kulturních organizacích, který bude pověřen celou záležitostí a vedením příslušných jednání. „S materiály přeloženými do několika jazyků chceme kontaktovat významná sinologická centra a univerzity vyučující čínštiny. Věříme, že naše úsilí nalezne kladnou odezvu po celém světě.“ Tzeng působil v letech 2000-2002 jako ministr školství a v letech 2002-2006 byl více- prezidentem Academia Sinica. Je respektovaným odborníkem uznávaným pro studie o lidské paměti, psycholingvistice a vědeckém zkoumání nervového systému. Zdroj: Government Information Office, Taiwan
Kultura
Stovky lampióny svítí duchům na cestu.
událostí náboženská pouť k uctění bohyně Matzu a celá řada oslav pořádaných v místních klášterech. Domorodé kmeny
během roku rovněž pořádají slavnosti spojené s uctíváním božstva, oslavou sklizně a dovršení dospělosti.
3
Tchajwanci stejně tak jako Číňané slaví často a rádi. Oslavy na Tchaj-wanu jsou do velké míry ovlivněné čínskou (chanskou kulturou) a místními zvyky. Hluboce zakořeněná lidová víra v sobě spojuje prvky pantheismu, polytheismu, kultu předků, ale i taoismu, buddhismu a konfucianismu. Svátky jsou tak velmi veselé a bohaté. Mezi největší svátky roku patří Novoroční oslavy a Festival lampiónů, Svátek čištění hrobů, Svátek dračích člunů a mnoho dalších. Oslavy mají svůj předepsaný průběh a ke každému svátku se váží nejrůznější zvyklosti a neobyčejné příběhy. Na Tchaj-wanu je významnou
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Svátek duchů
Svátek duchů připadá na sedmý měsíc lunárního kalendáře (u nás svátky vychází na období července až srpna), kdy je duchům povoleno hodovat a radovat se ve světě živých. Proto se tomuto měsíci rovněž přezdívá „Měsíc duchů“. V té době se konají obřady, které mají chránit od zlých duchů, jež se v tu dobu na zemi potulují, stejně jako jiné rituály vykonávané s cílem usmířit si duše zemřelých. Přesný vznik těchto obřadů je nám dnes již neznámý, ale kořeny této tradice jsou pevně zakotvené ve víře Číňanů, že duše člověka existuje i po jeho fyzické smrti. Jelikož mají duše zemřelých moc ovlivňovat a zasahovat do života živých, je potřeba si je naklonit a všemožně je předcházet, aby nemohli člověku uškodit. Z tohoto důvodu jsou na rodinný oltář před tabulky předků denně přinášeny obětiny. Dary jsou však přinášeny i božstvům a jiným významným historickým osobnostem, které byli za svůj soucit či výjimečné skutky zbožštěni.
Na některé kategorie duchů musí být člověk obzvláště opatrný, jsou to např. žena, která zemřela neprovdaná; lidé, jež spáchali sebevraždu nebo utonuli; a dále tzv.hladoví duchové nemající mužské potomky, kteří by jim obětovali. Lidé by se v té době měli vyvarovat některých činností jako např. uzavírat smlouvy a nové obchody, pořádat svatbu (kromě sňatku mezi duchy samotnými, zemřel-li člověk v mladém věku). V té době se rovněž doporučuje neslavit narozeniny a nekonat pohřby (zlí duchové by mohli ovlivnit znovuzrození člověka). Lidé by vůbec neměli používat slovo duch a měli by být obezřetní na to, jak mluví, aby je duchové nevzali za slovo. Dále by se nemělo prádlo nechávat pověšené venku přes noc (hladoví duchové rádi nosí lidské oblečení) a člověk by neměl chodit spát s neučesanými vlasy (duchové by ho mohli snadno považovat za mrtvého). Na Tchaj-wanu mají oslavy Svátku duchů zcela jedinečnou atmosféru a průbě-
hy oslav se dokonce mohou kraj od kraje lišit. Pro oslavy na severovýchodním pobřeží je typické vypouštění lampiónů, které nad mořem rozžehnou stovky malých světel. Oproti tomu v Yilan oslavy vrcholí soutěžemi mužských týmů o praporky zavěšené na bambusových stvolech vztyčených na plošině z kmenů lesních stromů, které jsou navíc pomazány tak, aby bylo obtížné po nich šplhat. Někteří spojují Svátek duchů s buddhistickým svátkem Pudu, během něhož jsou připraveny obětiny v podobě jídla a různých druhů pochutin. Buddhističtí mniši recitují sútry, čímž má být zajištěno, že hladový duchové budou moci jídlo pozřít, aniž by jim shořelo v žaludku, jak by se stalo neposvěcenému jídlu. Po skončení „hostiny“ si lidé mohou odnést jídlo domů. Ze svátku duchů se tak nakonec radují všichni, mrtví i živí. (Zdroj: Travel In Taiwan, No. 4, Jul/August 2004, Feeding the „Good Brother“; The Republic Of China Yearbook 2008)
Kultura
4
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Bohyně Matzu Víra na Tchaj-wanu má velice bohatou duchovní tradici. Polytheistické a synkretické tradice taoismu a buddhismus představují hlavní náboženské směry. Nemalé množství obyvatelstva vyznává křesťanství či islám. Animismus je praktikován hlavně mezi příslušníky národnostních menšin, z nichž je mnoho austronéského původu. Bez ohledu na příslušenství k té či oné náboženské skupině většina obyvatel Tchaj-wanu uctívá kult předků. Náboženské tradice na Tchaj-wanu existují harmonicky jedna vedle druhé a mnohdy se mohou i vzájemně prolínat. Matzu, Bohyně moře, taoistická Císařovna Nebes, je nejoblíbenější tchajwanské božstvo. Důkazem je nám více než pět set chrámů zasvěcených této Bohyni, stejně jako velkolepost oslav, které jsou pořádány na její počest v den jejích narozenin. Matzu se narodila jako děvče jménem Lin Mo-niang přibližně kolem roku 960 n.l. v rodině rybáře na jednom z ostrůvků
Průvod k oslavě narozenin bohyně Matzu.
ležících v Tchajwanské úžině nedaleko fu-ťienského pobřeží. Na zemi pobývala
28 let a nedlouho poté, co byla povolána do Nebes, zmizela mezi mraky nad svou
rodnou domovinou. Dívka oplývající nadpřirozenými schopnostmi a konající zázraky byla pověstná pro svůj soucit a čistotu. Nejznámější příběh vypráví o tom, jak měla Lin sen, že se loď jejího otce v bouři potápí. Lin rukama uchopila své dva bratry a zubama svírajíc otcův oděv držela otce nad vodou. V tu chvíli ji však ze sna probudila svým voláním matka a Lin v úleku upustila nebohého otce dolů. Za nedlouho se Lin s matkou dozvěděly, že otec opravdu utonul někde v mořích, zatímco bratři se zachránili. Po své smrti přijala Lin jméno Matzu nebo-li Matka-předek. Jako bohyně pomáhala Lin námořníkům a konala mnoho dobrých skutků a lidé se k ní obraceli i se svými každodenními starostmi. Vody Tchajwanské úžiny bývaly mnohdy divo-
ké a nelítostné a proto lidé, kteří se plavili z jihovýchodní Číny na Tchaj-wan, nechávali této bohyni stavět chrámy a svatyně, aby jí poděkovali za ochranu a bezpečnou cestu. Není se tedy, co divit, že oslavy jejích narozenin, které připadají na 23. den 3. lunárního měsíce (u nás přibližně na 11. květen) patří mezi největší oslavy na ostrově. V tuto dobu vynesou lidé její sošku a další ikony spojené s touto božskou bytostí z místních chrámů a vydají se na pouť do nejstarších a nejdůležitějších chrámů zasvěcených bohyni Matzu, které se nachází v městě Beigang a Singang. Cestou tam i zpět navštíví několik místních chrámů, aby žádali o požehnání i od místních božstev. Nejslavnější je pochod nesoucí Dajia Mazu z kláštera Jhenlan do klášte-
ra Fongtian v Singangu, kde jsou umístěny relikvie mající stáří až tisíc let. Pouť trvající osm dní a sedm nocí pokrývá vzdálenost přes 280 km a cestou je navštíveno přes šedesát klášterů. Cílem výpravy je „přinesení ohně“ z Fongtianského kláštera, který by měl obnovit sílu a přinést blahobyt do všech míst v zemi. Oslavy na nádvořích chrámů doprovází ukázky bojového uměni, zvuky bubnů, zapalování rachejtlí, průvod božstev a nekonečné hostiny. Všude panuje radost a veselí pod ochranou bohyně Matzu. (Zdroj: Travel In Taiwan, No. 8, March/April 2005, Heaven’s Leading Lady; The Republic Of China Yearbook 2008)
Příroda
Mramorové stěny Taroka.
vaného při sopečných erozích. Vysoká teplota pod zemských povrchem a tlak způsobily následnou přeměnu tohoto materiálu v mramor, břidlici a rulu. Tyto horniny zůstaly hluboko pod zemí až do
doby, než se Filipínská oceánská deska začala podsouvat pod Euroasijskou kontinentální desku a vyzvedat ji směrem nahoru. Současně s tím, jak se vrstvy posouvaly nahoru a dešťová voda pronikala
5
Tchaj-wan, země o něco menší než Nizozemí, nabízí lidskému oku bezpočet variací přírodních krás. Od mořského pobřeží přes jezera, pláně a sopečná pohoří až ke zasněženým vrcholkům hor. Pět podélných horských pásem, které jsou z velké části zalesněné, pokrývá více než polovinu plochy ostrova. Na dvě stě vrcholků se zvedá ve výšce nad 3 000 m.n.m a strmá pohoří přesahující výšku 1 000 m zaujímají 31 % povrchu Tchaj-wanu. Nefritová hora (3 952 m) je nejvyšší horou ostrova a zároveň nejvyšší horou Východní Asie. Národní park Taroko na východní straně ostrova leží přibližně pět hodin od Tchaj-peje. Silnice vedoucí ze Suao do Hualienu se proplétá sítí tunelů vyhloubených v tisíc metrů vysokých mramorových stěnách, které na druhé straně strmě spadají přímo do Pacifického oceánu. Vrcholky Taroka nabízí výhled, ve kterém se snoubí krása subtropických deštných lesů s divokostí mořského pobřeží a důmyslností lidského ducha. Mramorové hory se začaly vytvářet již před 250 milióny let. Jejich základem byly usazeniny tvořené z těl mrtvých mořských živočichů a vrstvy popela uvolňo-
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Národní park Taroko – Mramorové hory
prasklinami pod povrch, vzniklé prameny začaly mramor provrtávat zevnitř. Říčka Liwu tvarující skály Taroka již po milióny let tu dala vzniknout jedněm z největších divů přírody. Vzhledem k nepřetržité proměně krajiny a extrémním klimatickým podmínkám, ve kterých se silný vítr a déšť střídají s obdobím sucha a tropického vedra,
tu mohou přežít jen velmi houževnaté druhy rostlin. Daří se zde několika druhům listnatých stromů jako je zelený javor, čínský wu tong a dále vzácným druhům mechů, divokým houbám, indickému krokusu, azalkám, liliím a orchidejím. Taroko bylo vždy domovem domorodých kmenů. Před dvěma tisíci lety tu žili Chilinové a Beinanové a později sem při-
šli Mekquolinové, kteří se v roklinách pokoušeli najít zlato. Hory tak křížem krážem křižují lovecké cesty a stezky, kudy lidé kráčeli již před několika tisíci lety. (Zdroj: Travel In Taiwan, No.10, July/August 2005, Magnificent Mountains of Marble; The Republic of China Yearbook)
a prostý lid. Ve většině případů zdědí prvorozený mužský potomek veškerý majetek a tituly. V minulosti náčelník vládl celému kmeni, dnes na jeho místo formálně nastoupili volení úředníci a zastupitelé, náčelník však i nadále hraje centrální roli při obřadech a v každodenním životě kmene.
Tradiční čelenky Rukajů tvoří kly z divokého prasete skládané do podoby slunečních paprsků. Rukajové a Paiwanci uctívají kromě slunce jako zdroje života také hada „Sto kroků“ bai bu she. Tento had s krásným diamantovým vzorem na hřbetě je schopný v těle vyprodukovat velké množství jedu a v případě uštknutí
Kultura
6
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Rukajové Z 23 milionů obyvatel Tchaj-wanu představují etničtí Číňané (Hanové) 98 % obyvatelstva, zbývající 2 % procenta pak domorodé skupiny austronéského původu. Hanskou většinu tvoří potomci vln imigrantů, kteří na ostrov přicházeli ve větším množství již od 17. století. Oproti tomu domorodé kmeny na ostrově žijí již po několik tisícletí, nejstarší archeologické vykopávky pochází až z 13 000 př.n.l. V posledních letech přibývá sňatků mezi Tchaj-wanci a přistěhovalci z Jihovýchodní Asie. Tento faktor přispívá k dalšímu rozrůznění skladby obyvatelstva. I přes svoji skromnou rozlohu, se na Tchaj-wanu hovoří několika jazyky. Čínština je oficiálním jazykem, kterým je srozumitelný většině obyvatelstva. Ve společnosti jsou však hojně rozšířené i různé čínské dialekty jako např. jazyky holo či hakka. Kromě toho 14 vládou uznaných domorodých skupin používá svůj vlastní jazyk. Starší generace obyvatelstva mluví japonsky, což je pozůstatek z dob japonské koloniální éry (1895–1945). Ačkoli Rukajové patří mezi menší domorodé skupiny obyvatelstva, jejichž počet nepřesahuje více než deset tisíc, Rukajové jsou velmi hrdým národem. Jejich svoboda ducha a nezlomná vůle k životu jsou denně utužována již tím, že jsi za svou domovinu vybrali jižní pahorky tchajwanského Centrálního horského masivu. Přestože jejich kultura byla za poslední staletí silně ovlivněna kontakty s Číňany a se sousedním kmenem Paiwanů, Rukajové si dokázali uchovat zcela jedinečnou kulturu a tvoří součást pestré kulturní mozaiky Tchaj-wanu. Kmen je rozdělen do tří společenských vrstev: aristokracie, nižší aristokracie
Rukajové v tradičních krojích.
je jeho kořist mrtvá dříve než uběhne sto kroků. Rukajové věří, že lidé byli zrozeni z tohoto hada, který je pak po celý život chrání stejným způsobem jako duše předků. V jazyce Rukajů je had „Sta kroků“ oslovován zdvořile jako „dobrý přítel“ nebo „starý moudrý“. Lidé z kmene pak samy sebe nazývají „lid oblačného leoparda“, neboť legenda vypráví, že toto divoké zvíře žijící v džungli Rukaje přivedlo do jejich domovů a naučilo je základním dovednostem. Rukajové proto leoparda nikdy neloví. Domy Rukajové staví vršením plochých kamenů. Břidlicové desky přeložené přes sebe tvoří střechu a jsou spolehlivou ochranou domova před deštěm. Řezby na stěnách domu pak znázorňují vý-
znamné momenty ze života klanu. Častým motivem jsou hadi, kanci a medvědi jako symboly lovecké zručnosti a mužské síly; dále pak postavy mužů a žen tančících v tradičních oděvech. Hlavní slavnosti kmene se konají uprostřed podzimu po sklizni obilí a další začátkem zimy k vyjádření díku za úrodu rýže. Nezbytnou součástí oslav jsou tanec, pěvecká soutěž, soutěž v hodu oštěpem, lukostřelba, obřadní pití vína z prosa a opékání divokých kanců. Naopak srpnových oslav pod názvem Tsatsapipianu se mohou účastnit pouze muži. V tuto dobu se na kamenném tácu pečou obilné koláčky a konečný tvar koláčku napoví, jak úspěšná bude sklizeň.
Během slavností neprovdané dívky zůstávají doma, aby přijaly zástupy nápadníků. Mladí muži utvrzují své sliby lásky dary v podobě prosa a rýže. Dvoření a svatební oslavy se u Rukajů neobejdou bez houpačky. Houpačka je zavěšena na čtyřech bambusových tyčích, které jsou překřížené a uprostřed svázané. Muž tahá za provaz, aby rozhoupal dívku sedící na houpačce. Je-li dívka počestná, nevykřikne a je hodna být svému muži důstojnou manželkou. Zdroj: Travel in Taiwan, No. 2, Mar./Apr. 2004, The Rukai – Hill People and Proud of It; The Republic Of China Yearbook 2008)
Kultura
Novoroční večeře aneb jak mít štěstí po celý rok
Šťastný nálezce se o své finance celý příští rok nemusí obávat. Lidé si kromě bohatství přejí dlouhý život a proto na jídelním stole nesmí chybět listy hořčice. Listy hořčice mají z běžně pěstované zeleniny nejdelší listy. Kromě tvaru je pro asociaci s dlouhým životem důležitá i její chuť, která je nej-
prve hořká a teprve potom sladká. A to nám jen přibližuje význam čínského přísloví o šťastném životě ku jin gan lai, že po všelijakých útrapách se naším úsilím dostaví zasloužená odměna. Dvojici přání bohatství a dlouhého života doplňuje přání štěstí. Pro zažehnání všeho zlého bychom se měli zbavit všech
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Bohatá symbolika pokrmů.
7
Oslavy Nového roku patří v Číně i na Tchaj-wanu mezi nejdůležitějšími svátky roku. V podvečer příchodu Nového roku se celá rodina sejde u stolu ke společné večeři. Bez ohledu na to, jak daleko od domova lidé žijí a pracují, vrátit se domů na oslavy tradičního svátku je povinnost. Na tento den je také připravena bohatá jídelní tabule. Jídla, která jsou v ten večer podávána jsou nejenom lahodná, ale mají i svůj symbolický význam. Novoroční jídelníček má již dlouholetou tradici a souvisel se zvyklostí scházet se ke společnému jídlu u ohně. Na stole tudíž nemůže chybět „Kotlík“ – jídlo, které má polévkový základ z kuřecího masa či jiného bílého masa. Základní ingredience do novoročního kotlíku tvoří knedlíčky plněné masem symbolizující zlato a menší holubí vejce, které symbolizují stříbro. Do vařícího se ovaru se postupně přidává maso, zelenina, plody moře atd. Z kotlíku se současně ujídá a zároveň se do něho neustále přikládají další suroviny. Toto souvislé vaření má zároveň symbolizovat neustávající finanční úspěchy v příštím roce. Bohatství nám mají dále zajistit jídla, jejichž název obsahuje slovíčko „bohatství“. Obzvláště oblíbený je novoroční dort, do něhož se schovávají mince.
Oslavy Nového roku patří mezi nejdůležitější svátky roku.
špatných věcí a nepřenášet je do nového roku. Ředkev nebo dort z brukve umož-
ňují rituální očištění nutné pro nový začátek věcí a sladká polévka s kuličkami
z cukru napomáhá dosažení všech cílů, které jsme si předsevzali. Kulatý tvar pokrmů pak symbolizuje jejich úspěšné završení. Jídlo není jen součástí slavnostní tabule, ale potraviny slouží i jako novoroční dary naplněné symbolikou přání. Červené datle symbolizují mnoho šťastných let, bonbóny z tomelu splněná přání, ananas štěstí, oříšky požehnání a tofu štěstí pro celou rodinu. Slavnostní večeře je tedy důležitou událostí. Neměla by se uspěchat a každý z přítomných by si ji měl náležitě vychutnat. Nejde přeci jen o jídlo, ale především o štěstí v příštím roce! (Zdroj: Travel in Taiwan, No. 1, Jan/Feb. 2004, Chinese New Year Dishes)
TCHAJ-WAN, Měsíčník informací o Tchaj-wanu Vydává Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář, Informační oddělení, Emma Tai, Evropská 33c, 160 00 Praha 6, tel: 233 320 720, fax: 233 322 944, www.taiwanembassy.org/cz, e-mail:
[email protected],
[email protected], odpovědná redaktorka Adriana Dolejší. Vychází 15. dne každého měsíce, reg. č. MK ČR E 6756 Informace o Tchaj-wanu na Internetu: www.gio.gov.tw, www.mofa.gov.tw, www.taiwan.net.tw, www.taiwanheadlines.gov.tw, www.taipeitimes.com, www.chinapost.com.tw, taiwanjournal.nat.gov.tw, etaiwannews.com, investintaiwan.nat.gov.tw/en/ Obyvatelé Tchaj-wanu hovoří čínsky. Nepoužívají však mezinárodně kodifikovanou transkripci čínských znaků do latinky, ale nedůsledně aplikovanou transkripci anglickou. V této publikaci je použita u jmen a místních názvů podoba, která se běžně na Tchaj-wanu užívá v anglicky psaných materiálech. Výjimkou jsou jména, kde se již vžila česká transkripce (Tchaj-wan, tchajwanský, Čankajšek…).
