ZDRAVOTNÍ POLITIKA A EKONOMIKA

9 2003

ZDRAVOTNÍ POLITIKA A EKONOMIKA

Politika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví

INSTITUT ZDRAVOTNÍ POLITIKY A EKONOMIKY Kostelec nad Černými lesy Prosinec 2003

www.izpe.cz

Politika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví Studie k analýze problémů mladých pracovníků v českém zdravotnictví

Sborník č. 9/2003

Institut zdravotní politiky a ekonomiky Prosinec 2003

Autoři projektu:

Háva Petr Pintová Kateřina Barták Miroslav Kružík Lubomír

Technická redakce:

Šišák Luděk Pospíšilová Stanislava Tomandlová Věra

Konzultanti:

Čabanova Bohumila Hnilicová Helena Štilcová Miloslava

Vydáno v rámci Výzkumného záměru MZ0 2002 01 IZPE

© IZPE - Institut zdravotní politiky a ekonomiky Vydávání povoleno MK ČR: MK ČR E 13528 Kostelec nad Černými lesy, prosinec 2003 ISSN 1213-8096

2

Obsah: 1.

Zadání....................................................................................................................................................................................4

2.

Úvod.......................................................................................................................................................................................4

3.

Teoretická východiska .........................................................................................................................................................6 3.1 Aktéři politiky lidských zdrojů ve zdravotnictví ..................................................................................................................7 3.2 Řízení a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví............................................................................................................7 3.3 Analytický rámec nevyvážených stavů v oblasti lidských zdrojů ......................................................................................12

4.

Přehled dostupných statistických a dalších údajů a jejich diskuse...............................................................................14 4.1 Problémy mladých zdravotníků a jejich příčiny ...........................................................................................................14 4.2 Vybrané související faktory (vzdělání, počty pracovníků a jejich odměňování)..........................................................16 4.2.1 Systém pregraduálního vzdělávání .......................................................................................................................17 4.2.2 Absolventi a jejich vstup do praxe .......................................................................................................................19 4.2.3 Počty pracujících lékařů a sester v ČR a jejich mezinárodní srovnání .................................................................20 4.2.4 Odměňování pracovníků ......................................................................................................................................24

5.

Systém vzdělávání lékařů v SRN.......................................................................................................................................27 5.1 Úvodní poznámky ........................................................................................................................................................27 5.2 Pregraduální vzdělávání - aprobace..............................................................................................................................27 5.3 Další vzdělávání lékařů ................................................................................................................................................29 5.3.1 Kontinuální vzdělávání (Fortbildung) ..................................................................................................................29 5.3.2 Specializační vzdělávání (Weiterbildung). ...........................................................................................................30

6.

Přístup Kanady k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví...........................................................................................32 6.1.1 Armstrong, P., Armstrong, H.: Plánování péče – přístupy k politice a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví, (Planning for Care: Approaches to Health Human Resource Policy and Planning, Commission on the Future of Health Care in Canada), CIHI, 2002.....................................................................................................................32

7.

Přístupy a strategie k politice a řízení lidských zdrojů na úrovni WHO, OECD, ILO................................................36

8.

Pracovní závěry a jejich diskuse .......................................................................................................................................38

9.

Literatura............................................................................................................................................................................43

10. Přílohy .................................................................................................................................................................................45 10.1 Zadání práce (dopis ředitele Kadlece) ..........................................................................................................................46 10.2 Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání)............................................................................................................48 10.3 Aktivní činnost a další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví ..................................................................................54 10.4 Odměňování pracovníků ve zdravotnictví....................................................................................................................67 10.5 Podklady pro plánování (normativy) ............................................................................................................................68 11. GLOSÁŘ POJMŮ..............................................................................................................................................................96

3

1. Zadání Tato studie byla zpracována na základě požadavku MZ CR formou dopisu ředitele úřadu. Zdeňka Kadlece ze dne 26. května 2003 (viz příloha 10.1). Východiskem zadání studie bylo jednání představitelů MZ ČR v rámci pracovní skupiny pro zdravotnictví Rady hospodářské a sociální dohody, kde bylo Ministerstvo zdravotnictví požádáno o analýzu zaměstnávání mladých lidí v resortu zdravotnictví a s tím spojených problémů.

2. Úvod Lidské zdroje jsou rozhodujícím faktorem zdravotnických služeb. Realizace jakékoliv zdravotní strategie závisí právě na nich. Mnoho států řeší problémy s vážným nedostatkem kvalifikovaných praktických lékařů, sester a dalších pracovníků v systému primární péče. Systém odborné přípravy často není dostatečně vyvážený. Výsledkem je pak nadměrný počet úzce specializovaných lékařů či nedostatek kvalifikovaných sester. Za takového přístupu je celý systém péče o zdraví orientován převážně, nebo jen na nemoci namísto celostního přístupu, který zohledňuje také podporu zdraví (Zdraví 21, 2001). Analýzy, výzkum a strategie přístupů k tvorbě zdravotní politiky se z těchto důvodů zabývají poměrně širokým spektrem otázek, které souvisejí s politikou a řízením lidských zdrojů ve zdravotnictví. I při řešení dílčích aspektů v této oblasti (jako např. problémy mladých pracovníků ve zdravotnictví) je však nutné mít na zřeteli celkový kontext (WHO´s Global Health Workforce Strategy, 2000). Mnoho států realizovalo v průběhu 90. let celou řadu reformních aktivit v oblasti péče o zdraví. Cíle těchto reforem se soustředily na otázky financování a úhrad a mnohdy opomenuly věnovat patřičnou pozornost právě oblasti lidských zdrojů. V současnosti se setkáváme s formulacemi rostoucího významu politik a řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví jako klíčovými determinantami efektivního vývoje zdravotní politiky. V resortu zdravotnictví v ČR existuje v souvislosti se zaměstnáváním mladých pracovníků řada problémů. Lze je identifikovat již v průběhu pregraduálního vzdělávání a zejména pak v průběhu samotné pracovní činnosti, specializace absolventů lékařských fakult, které jsou nezbytné pro samostatné vykonávání práce lékaře. V ČR se přestala věnovat systematická pozornost metodám a nástrojům integrovaného plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví. Důsledkem jsou jakoby náhle se objevující problémy vývoje počtu, rozmístění a odbornosti pracovníků ve zdravotnictví. Předmětem dostatečně systematického zájmu však není ani oblast řízení lidských zdrojů na úrovni jednotlivých organizací. Většina těchto existujících problémů je známa na základě jejich diskuse, osobních zkušeností okruhu zúčastněných osob nebo s využitím existujícího souboru statistických ukazatelů. Soustavnější objektivizace s využitím výzkumných metod a existujících teoretických konceptů není z hlediska potřebného celostního pohledu na tuto oblast v ČR rozvíjena. Pro absolventy lékařských fakult nekončí studium v okamžiku úspěšného ukončení vysoké školy, ale dále se, v kombinaci s praxí, vzdělávají ve zvoleném oboru. Věk absolventů lékařských fakult a hlavně pak období jejich specializační přípravy interferují s rolí ženy v rodině. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že zájemci o studium na lékařských fakultách a tedy o povolání lékařů se zužují na bohatší a lépe postavené společenské skupiny, které jsou schopny svým dětem poskytnout potřebnou dlouhodobou podporu. Problémy v ČR jsou diskutovány v souvislosti s finančním ohodnocením. Negativní jsou také skutečnosti týkající se nedobrovolně zkrácených pracovních úvazků (problematika pracovně právních vztahů). Problémy mladých pracovníků ve zdravotnictví jsou poznamenány nejistotou, která mladé lidi v zaměstnání provází. Jedná se o nejistotu o budoucnosti pracovního místa, o profesním růstu a finančním ohodnocení. Po roce 1990 sleduje MZ ČR soustavně vývoj (ne)zaměstnanosti lékařů a sester, vývoj nezaměstnanosti a volných pracovních míst v jednotlivých okresech. Tento vývoj je analyzován také ve vztahu k pregraduálnímu vzdělávání. Zdravotnictví v ČR je poznamenáno dlouhotrvajícími problémy v hospodaření nemocnic, zdravotních pojišťoven a četnými nezdary v tvorbě a realizaci zdravotní politiky. Také v zahraničí probíhají diskuse o zamýšlených a nezamýšlených důsledcích reforem zdravotní péče. Zejména podnětná je hloubka 4

a intenzita těchto diskusí v Kanadě, Velké Británii, Austrálii. Samotným zdravotnickým pracovníkům jistě není lhostejné, že se zdravotnictví v uplynulém desetiletí stalo předmětem četných podnikatelských zájmů, které jsou příčinou neefektivních rozhodnutí s následnými ztrátami jiných příležitostí. V této souvislosti jsou tedy diskutovány různé modely organizačního uspořádání zdravotnických služeb (Van Lerberghe, 2002; Armstrong 2002). Příčiny výše uvedených problémů zaměstnávání mladých lidí v resortu zdravotnictví vznikají na makro a mikroúrovni. Přístup na makroúrovni zahrnuje právní rámec zdravotnictví, organizační strukturu zdravotnictví a vývoj těchto oblastí v rámci procesu transformace. Na této úrovni také sehrává významnou roli vstup ČR do EU, harmonizace právních norem a četné problémy, které ze vstupu do EU vyplynou. Může totiž snadno dojít k dalším nestabilitám hospodaření ve zdravotnictví v důsledku nedořešených otázek volného pohybu občanů a služeb. Jasně vymezený okruh problémů souvisí s prací přesčas. V EU byl z podnětu právě mladých pracovníků ve zdravotnictví tento problém také předmětem jednání Evropského soudního dvora a přijatá rozhodnutí se stala východiskem úprav českého pracovního práva - změny v Zákoníku práce. Tyto problémy se promítají do oblasti pracovní pohotovosti. Hledisko na mikroúrovni zahrnuje operativní řídící procesy na jednotlivých pracovišťích, které určují konkrétní řzení lidských zdrojů a produktivitu práce dané organizace. Specifickým problémem je odměňování. Ve zdravotnictví, které je v případě fakultních nemocnic také v úzkém kontaktu se školstvím, došlo ke vzniku dvou mzdových soustav s významnými rozdíly v odměňování u pracovníků s obdobným pracovním výkonem a odpovědností. Příčiny problémů na mikroúrovni se nepochybně liší mezi jednotlivými organizacemi v důsledků významných rozdílů v řídící praxi a organizační kultuře. Proto je vhodné přistupovat k analýze problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví se zohledněním makro a mikroúrovně, rozlišovat mezi systémovými příčinami a individuálními rozdíly na úrovni jednotlivých organizací. K problémům z hlediska mladých pracovníků ve zdravotnictví dochází při nesouladu mezi plněním jejich role a odpovědnosti na pracovišti ve vztahu k jejich vlastnímu očekávání v probíhající významné fázi jejich života, kdy se začínají osamostatňovat a zakládat také vlastní rodinu. Jejich role a odpovědnost na pracovišti spočívá v získání potřebné praxe a v nutném specializačním zaměření. V období zahájení vlastní samostatné činnosti jsou vystaveni nové odpovědnosti vůči pacientům a za výsledky poskytovaných služeb. Plnění těchto rolí a odpovědnosti je závislé na podmínkách dalšího vzdělávání, praxe, organizační kultury pracoviště. Motivace těchto mladých pracovníků a jejich produktivita jsou tedy determinovány určitou množinou faktorů nefinanční a finanční povahy, jež by měly být předmětem jak tvorby tak i realizace zdravotní politiky. V oblasti rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví plní významné role několik dalších skupin aktérů, kteří z analytického hlediska také plní určité role, spojené s odpovědností a také u těchto ostatních aktérů je vhodné sledovat podmínky pro výkon jejich činnosti a širší společenský event. osobní kontext, v kterém se jejich aktivity odehrávají. Jde o následující skupiny aktérů: ústřední státní správa, veřejná správa na regionální úrovni, řídící pracovníci v oblasti zdravotnických služeb, zájmové skupiny pracovníků ve zdravotnictví - profesní a odborová sdružení pracovníků ve zdravotnictví, samosprávné komory s delegovanou pravomocí v oblasti licencí a dalšího vzdělávání, aktéři v oblasti pregraduálního a dalšího vzdělávání, pracovníci v oblasti výzkumu. Okruh těchto aktérů je možné ještě dále doplňovat. Z analytického hlediska nutné sledovat vzájemné interakce těchto aktérů a vývoj institucí, jež jejich vzájemné vztahy, role a odpovědnost formálně či neformálně vymezují. Z hlediska formálního jde především o vývoj právního rámce. Předmětem této úvodní studie, která se zabývá problematikou rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví se zaměřením na problémy na problémy mladých pracovníků v českém zdravotnictví jsou z hlediska časové dostupnosti potřebných informací zatím jen některé vybrané aspekty (souhrn teoretických poznatků a jejich diskuse ve vztahu k možnostem a potřebám 5

vlastního výzkumu; přehled bezprostředně dostupných statistických údajů v ČR, některé starší a nověji diskutované nástroje pro plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví - normativy, vybrané poznatky z hlediska zahraničních vývojových trendů a přístupů - WHO, OECD, ILO, Kanada, SRN ). Formou pracovních závěrů jsou uvedené poznatky promítnuty do formulace existujících problémů v ČR a do otázek, jež by měly být předmětem další diskuse o prioritách výzkumu a tedy i rozvoje poznání, využitelného pro oblast rozvoje lidských zdrojů v českém zdravotnictví. Studie vychází především z domácích a mezinárodních poznatků zpracovaných studií a výzkumných úkolů v oblasti zdravotní politiky a ekonomiky, z údajů a informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky. Část analýzy je založena na osobních zkušenostech a názorech samotných zaměstnanců resortu zdravotnictví, získaných formou krátkých, většinou telefonických rozhovorů. Předmětem této verze není analýza vývoje právního rámce. Analýza je tedy postavena na zjednodušeném modelu, který umožňuje interpretovat a diskutovat dostupné statistické údaje a event. je uvést do vztahu s dalšími údaji o počtu obyvatel nebo srovnat s podobnými zahraničními ukazateli. Domníváme se však, že tento přístup by bylo vhodné rozšířit o standardní metody analýzy politik, tj. zabývat se současně také vývojem právního rámce, rolemi, odpovědností a zájmy zúčastněných aktérů. Analýza zaměstnávání pracovníků v resortu zdravotnictví se orientuje na skupinu lékařů a zdravotních sester, kteří byli vybráni jako reprezentativní skupina zaměstnanců ve zdravotnictví, a to vzhledem k povaze těchto profesí a k početnosti vybraných skupin. Jedná se o mladé pracovníky, nejdéle 10 let od ukončení vysokoškolského studia (lékaři), středoškolského studia (zdravotní sestry) nebo bakalářského studia (zdravotní sestry). Zahrnuli jsme tedy lékaře ve věku do 35 let a zdravotní sestry ve věku do 30 let. Avšak přehled statistických údajů uvádíme vždy ve vztahu ke všem věkovým skupinám, jak jsou publikovány také Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Zúžení jen na prvních deset let by v této souvislosti představovalo značnou informační redukci nepochybně ke škodě celého pohledu na tuto oblast.

3. Teoretická východiska Diskuse o lidských zdrojích ve zdravotnictví vycházela v průběhu několika uplynulých desetiletí z konceptů plánování (Hall, Mejía 1978; Van Lerberghe 2002). Tento tradiční přístup byl postupně doplňován o další hlediska a informace. Významný vývoj se odehrál v rovině rozvoje a využití poznatků o řízení lidských zdrojů na úrovni jednotlivých organizací, což vedlo v praxi ke zvýšení jejich řídící kapacity v oblasti lidských zdrojů (Bach, 2001). Oblast péče o zdraví se vyznačuje intenzivním vývojem poznání a jejich aplikace v praxi. Diskuse se rozšířily o témata zabývající se decentralizací, reformou veřejné správy, vývojem v oblasti samotného řízení a řízením lidských zdrojů (Saltman, Figueras 1997). Diskutované a realizované strategie reforem zdravotní péče se zabývají otázkami zlepšení výsledků poskytovaných služeb v kontextu jejich organizačního uspořádání, restrukturalizací, řízení, nových rolí jednotlivých segmentů zdravotnických služeb (primární péče, akutní nemocniční péče, dlouhodobá lůžková péče, domácí péče, přístupy na komunitní úrovni, komunitní plánování, zdravotně-sociální péče) (Starfield, 1998; Vetter, 1995; Harrison, Prentice 1996; Dobiášová 2001, Tůmová-Křečková 2003; McKee, Healy 2002, Saltman, Busse, Mosialos 2002, WHO Report 2000). Mnohé státy v Evropě mají vážné problémy s dostupností lékařů v systému primární zdravotní péče a zejména s jejich dalším vzděláváním. Reformy primární péče byly nedoceněny a v systému ambulantní péče často výrazně dominují ambulantní specialisté. Struktura lidských zdrojů a jejich vzdělávání představují v řadě států významnou součást reforem zdravotní péče. Lékaři v systému primární zdravotní péče jsou klíčovou skupinou pracovníků.

6

Lidské zdroje ve zdravotnictví se staly jedním z nejvýznamnějších faktorů při řešení problémů péče o zdraví a souvisejících důsledků. Osobní náklady na pracovníky ve zdravotnictví se ve vyspělých státech pohybují kolem 80% celkových nákladů. Úspěšný průběh reforem zdravotní péče tedy vyžaduje pečlivě vyhodnocené kroky ve vztahu k lidským zdrojům, požadavkům na jejich přípravu a celoživotní zdělávání, standardizaci pracovních postupů a hodnocení dosahovaných výsledků. Vývoj v oblasti řízení s důrazem na léčebné postupy a jejich parametry zlepšil nepochybně také formulaci požadavků na plánování lidských zdrojů a potřeby celoživotního vzdělávání. Avšak v této oblasti je k dispozici jen poměrně málo objektivních důkazů o tom, v jakém rozsahu přispěl vývoj řízení ke zlepšení celkové kvality a výsledků poskytovaných služeb. Bylo by tedy poměrně naivní předpokládat bez dostupných objektivních údajů, že samotný vývoj v oblasti řízení vyřeší všechny problémy v oblasti řízení lidských zdrojů, které nebyly úspěšně zvládnuty s využitím metod plánování na celonárodní úrovni nebo v rámci veřejné správy. Od decentralizace řízení lidských zdrojů až na úroveň jednotlivých autonomních poskytovatelů zdravotnických služeb tedy nelze očekávat řešení (Van Lerberge 2002). Naopak v rámci probíhajících diskusí nad dalším možným vývojem v oblasti úhrad zdravotnických služeb jsou formulovány přístupy, které zdůrazňují odpovědnost všech zúčastněných aktérů, a to nejen pokud jde o samotné úhrady, ale v jejich souvislosti také o potřebu hodnotit další parametry, související s potřebami zdravotnických služeb, a tedy i s vývojem zdravotního stavu obyvatel. Redukovaný manažerský přístup na úrovni např. jednotlivých nemocnic, jehož cíle by se zúžily na parametry výnosů, zisku, konkurence a marketingu, by mohl snadno vést k rozvoji geograficky nerovnoměrně rozložených, nákladných a mnohdy nepotřebných zdravotnických služeb. Je zřejmé, že s takovými alternativami velice úzce souvisí také vývoj v oblasti lidských zdrojů.

3.1 Aktéři politiky lidských zdrojů ve zdravotnictví Uvedené schéma č. 3 Aktéři politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v České republice, je pojato výčtově bez uvedení jejich vzájemných vztahů. Analýza rolí, odpovědnosti, zájmů a postojů těchto jednotlivých aktérů a jejich skupin vyžaduje zdlouhavou systematickou práci. Cílem zahrnutí tohoto schématu tedy v této fázi není strukturovaný přístup a přehled poznatků, ale jenom upozornit na komplikovanost reálné situace, v níž je nutné zohledňovat jak časovou dimenzi, tak i působení již diskutovaného kontextu.

3.2 Řízení a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví Na procesy řízení a plánování pracovníků ve zdravotnictví je nutné pohlížet ve dvou základních rovinách: (1) výkon veřejné správy, tj. spoluodpovědnost státní správy a samosprávy v této oblasti, (2) řízení lidských zdrojů na úrovni jednotlivých organizací. Plánování a řízení pracovníků na úrovni veřejné správy je nutně spojeno s vývojem příslušného právního rámce a tedy formulace principů a pravidel, podle kterých je tato správa vykonávána. Základem pro výkon této správy jsou obvykle orientační normativy počtu pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Tento přístup má vertikální charakter. Jeho cílem je vytvořit jednotný přístup k výkonu správy a tedy také jednotný způsob poskytování zdravotnických služeb. Realizace takového přístupu vede k praxi naplnění požadavku jednotné dostupnosti zdravotnických služeb. Obecně jde tedy o standardizaci v oblasti správy a řízení zdravotnických služeb.

7

Schéma č. 1: Možné přístupy k plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví

Zdroj: Wheeler, University of York, UK, 1995

8

Schéma č. 2: Základní fáze a procesy pohybu zdravotnických pracovníků

Zdroj: Wheeler, University of York, UK, 1995

9

Schéma č. 3: Aktéři politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v ČR

10

Druhý způsob, tj. řízení lidských zdrojů na úrovni organizace bývá často také doprovázen ze strany správy či státu podstatně redukovanou rolí, která se pak musí soustředit aspoň na kvalitativní aspekty takto spravovaných služeb. Momentálně by bylo možné takto charakterizovat v ČR např. situaci v oblasti sociálních služeb, jež jsou zajišťovány četnými neziskovými organizacemi. Vývoj struktury neziskových služeb a jejich rozsahu není v 90. letech v ČR ze strany státu nebo veřejné správy koordinován. Stát se ve významné míře nesnaží v současné době ani akceptovat využití nástrojů pro kvalitativní správu (standardy, registrace, licence). V českém zdravotnictví je v tomto směru situace o něco přehlednější díky existenci zákona o nestátních zdravotnických zařízeních a nutnosti registrovat tato zařízení v rámci veřejné správy. Také kontrola kvalifikace ambulantních lékařů je předmětem udělení licence (podrobněji o situaci v ČR viz v části 4). Vývoj řízení lidských zdrojů na úrovni organizací zvyšuje kapacitu těchto organizací k jejich dalšímu rozvoji. Rozvoj lidských zdrojů je nepochybně základním klíčovým faktorem. V ČR zatím máme k dispozici poměrně málo informací o rozvoji v této oblasti. Zároveň zde však mohou být skryty mnohé příčiny řady problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví. Tabulka č. 1: Metody prognózování lidských zdrojů ve zdravotnictví objevující se v literatuře (upraveno) Přístup Přístupy založené na zabezpečování a využití zdrojů zdravotní péče. Počet pracovníku (velikost pracovní síly) vzhledem k potřebám populace.

Popis metody • Determinace potřeb je založena na kalkulaci počtu pracovníku požadovaných k zabezpečení potřeb budoucí populace, stejným způsobem jakým jsou zajišťovány potřeby populace současné. • Založené na přizpůsobování a plánování současné úrovně Přístupy založené na využívání lidských zdrojů poskytovaných služeb s očekáváním demografických změn a tím spojených nároků na péči. • Současný modely objemu, přístupů, úbytků, demografických charakteristik, odborného vzdělávání a participace pracovníků. V každé profesi je jsou primární informace používány v tomto procesu. Odhady reflektují jak potřeby, tak požadavky na lidské zdroje ve zdravotnictví, ale prakticky projektují status quo. Poptávkově zaměřené přístupy (normativní nebo • Determinace potřeb je založena na kalkulaci požadavků na empirické) uspokojení potřeb péče odhadované budoucí populace způsobem náklady – efektivita • Množství a druhy péče (služeb) o kterých se experti v oblasti Potřeby zdraví zdraví domnívají, že budou pro populaci potřebné. Požadavky na zdroje jsou vytvořeny na základě toho jaké je zatížení nemocemi v populaci. Tato metoda se osvědčila svou efektivnost v mnoha úrovních Expertní potřeby veřejného zdravotnictví, je ovšem nutné upozornit na to, že požadavky na lidské zdroje, které jsou výsledkem této metody jsou někdy v rozporu s reálnými limity v této oblasti. Přístup založený na potřebách • Determinace potřeb je založena na tom co veřejnost spotřebovávající péči vyžaduje ovlivňuje stanovení cílů pro poskytování služeb • Požadavky na lidské zdroje ve zdravotnictví jsou propojovány na Biologický přístup logicky vyplývající růst a pokles v objemu služeb a složitosti Přístup zaměřený na služby systému. Ekonometrické přístupy • Odhad potřeby lidských zdrojů pro zdravotnictví podle limitů Přístup založený na ekonomičnosti nebo efektivnosti finančních zdrojů dnes i v budoucnosti • Založený na podmíněnosti toho jakou cenu (prostřednictvím daní, přímých plateb a různých druhů pojištění) jsou lidé ochotni za Přístup založený na požadavcích na zdraví zdravotní péči platit. Ekonometrický, • Do tohoto rámce jsou zařazeny jak uspokojené, tak i Funkcionální nebo racionalizační neuspokojené potřeby. • Pokouší se odpovědět na otázku jaké služby jsou technicky Efektivní poptávky proveditelné. • Komponenty zdravotní péče, zahrnující lidské zdroje ve Statistiky v oblasti práce a mezd zdravotnictví jsou vyhodnocovány v kontextu ekonomického systému a trhu práce jako celku. • Některé aspekty získaly popularitu v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví v posledních třech desetiletích. Zdroj: O´Brien-Pallas, L., Baumann, A., Donner, G., Tomblin Mrphy, G., Lochhaas-Gerlach, J., Luba, M.: Forecasting models for human resources in health care, Journal of Advanced Nursing 33 (1) 2001, str. 120-129 11

3.3 Analytický rámec nevyvážených stavů v oblasti lidských zdrojů Tato část je zpracována s využitím materiálu "Imbalanaces in the health workforce" ( Zurn a spol 2002), který je publikován Světovou zdravotnickou organizací. Nedostatek či přebytek lidských zdrojů ve zdravotnictví je problémem, který bývá předmětem zájmů společnosti, médií, výzkumu a tvůrců zdravotní politiky. Mezi důsledky těchto stavů je nižší kvalita a produktivita zdravotnických služeb, uzavírání nemocnic, prodlužování čekacích dob, nedostatečné využití vytvořené kapacity služeb. Z ekonomického hlediska je nadbytek/nedostatek lidských zdrojů nepoměrem mezi nabídkou pracovních sil a poptávkou po jejich službách. Pro měření těchto stavů jsou používány různé ukazatele - např. volná pracovní místa, reálný růst mezd, výnosy, počet pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Jedním z klíčových hledisek je délka trvání těchto stavů nerovnováhy. Pokud jde o projev dynamického procesu, dochází k vytvoření rovnováhy po nějaké době - např. v rámci konkurenčního trhu práce. V případě statického stavu nedochází k dosažení tržní rovnováhy. Časová náročnost dosažení potřebných změn (např. rekvalifikace lékařů, délka trvání jejich vzdělávací přípravy) vede k poměrně dlouhým dobám, nutným k vykompenzování nerovnovážných stavů. Lepší možnosti řešení těchto nerovnovážných stavů vyžadují analytické zvládnutí celého problému s jeho následujícími hlavními parametry: • • • •

hlavní ekonomické charakteristiky celého systému zdravotnických služeb přehled hlavních aktérů tohoto segmentu pracovního trhu vývojové charakteristiky jako jsou rychlost růstu zaměstnanosti, problém genderu, časová prodleva způsobená délkou trvání studia na lékařské fakultě, role profesních sdružení, potenciální moc nemocnic ovlivnit politická rozhodnutí, důsledky financování faktory, které ovlivňují rozsah poskytovaných zdravotnických služeb a jejich potřebu ("nabídku a poptávku")

Dosažení rovnovážných stavů lidských zdrojů ve zdravotnictví cestou autonomních tržních mechanismů není v praxi realizovatelná v důsledku ekonomického charakteru zdravotnických služeb. Většinou jde o veřejné statky, financované z veřejných zdrojů. Dominantní roli zde tedy sehrává stát, jeho regulační zásahy a tvorba souvisejících právních norem. Z hlediska společenských potřeb a existujících společenských problémů v oblasti zdravotního stavu a jeho vývoje či dostupnosti zdravotnických služeb nemůže nastat situace, kdy by byl problém vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví řešitelný pouze v rámci trhu. Role státu tedy v této oblasti spočívá v částečném nebo úplném řízení/správě lidských zdrojů ve zdravotnictví. Všechny systémy zdravotní péče se tedy nutně zabývají analýzou a tvorbou projekcí dalšího vývoje. Přístupy se liší v různé míře využitím plánů, vycházejících z hodnocení potřeb, poměrových normativních ukazatelů počtů pracovníků k počtu obyvatel nebo z formulace cílů a úkolů v oblasti jednotlivých segmentů nebo typů služeb. (např. různé programy). Typologie nerovnovážných stavů: • • •

• •

Nedostatky/přebytky pracovníků v rámci existujících oborů specializace, v ČR např. v současné době určitý nedostatek lékařů v oboru ARO Geografické rozdíly - často jde o rozdíly mezi venkovem a městy, obvykle jde o nadbytek lékařů ve velkých městek Podíl kapacit v rámci jednotlivých segmentů služeb - např. akutní nemocniční péče vs. ambulantní služby (primárí péče, domácí péče) nebo akutní nemocniční péče vs. dlouhodobá lůžková péče, institucionalizovaná forma péče vs. formy domácí peče, specializovaná nemocniční péče vs. základní nemocniční péče, primární péče vs. ambulantní specializovaná péče, specialisté v nemocnicích vs. samostatní specialisté v ambulantních službách (nepracující pro nemocnici) Množství pracovníků v soukromém a veřejném sektoru. Podíl zastoupení mužů a žen v rámci lidských zdrojů ve zdravotnictví.

Přístupy k měření nerovnováh: Z hlediska teoretických přístupů se může zdát, že problém hodnocení vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví je snadnou záležitostí. V praxi je však zapotřebí využívat celou řadu různých ukazatelů a závěry pak činit teprve na základě celostních přístupů a syntézy získaných informací. Důvodem je omezená vypovídací schopnost ukazatelů při existujících rozdílech v organizačním uspořádání a při poměrně komplikované struktuře a vzájemných vztazích poskytovaných služeb.

12

Ukazatele pro hodnocení vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví lze členit do čtyř skupin: • • • •

Zaměstnanost (trh práce) - volná místa, nezaměstnaní, vývoj pracovních sil cestou pregraduálního vzdělávání, počty absolventů, odchod pracovníků do důchodu, zahraniční pobyty, migrace Rozsah pracovních aktivit - objem přesčasů, délka kontaktu s pacientem, ukazatele spotřeby služeb Finanční ukazatele - vývoj v oblasti mezd a příjmů pracovníků (výnosy) Počet pracovníků různých kategorií pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel, do této skupiny také může být zařazeno hodnocení geografických rozdílů

Tabulka č. 2: Diskuse výhod a nevýhod ukazatelů pro analýzu nedostatku/přebytku lidských zdrojů ve zdravotnictví UKAZATEL 1. Zaměstnanost Volná místa na "trhu"

HLAVNÍ VÝHODY

HLAVNÍ NEVÝHODY

• •

snadno měřitelné často využívané

• •

Vývoj počtu pracovníků (absolventi)

•

•

Nezaměstnanost

•

využitelné pro všechny skupiny pracovníků včetně hodnocení vývoje v oblasti specializací je využitelné pro všechny skupiny pracovníků ve všech systémech zdravotnictví

Pohyb pracovníků

•

snadno zjistitelné

•

2. Finanční ukazatele Vývoj reálné mzdy

•

snadno zjistitelné

•

•

• Výnosy u OSVČ

3. Rozsah pracovních aktivit Přesčasy Počty návštěv pacientů (rozsah spotřeby) Čekací doby 4. Normativy počtu pracovníků Počet lékařů na 100 000 obyvatel Počet sester na 100 000 obyvatel

nezachycuje oblast soukromých služeb nedostatek pracovníků může být ukryt za limity financování těžko lze zjistit, zdali primárně růst počtu pracovníků v dané skupině koresponduje skutečnému nedostatku nebo je projevem jiného faktoru určitá komplikace nastává při souběhu celkové nezaměstnanosti a nevyvážených počtech v rámci jednotlivých skupin, zde je pak nutné doplnit o podrobnější analýzy pohyby mohou být ovlivněny i jinými faktory než jen počtem pracovníků dané skupiny (např. volný pohyb v EU, ekonomické vlivy) výše mzdy může ovlivněna jinými faktory než je počet pracovníků potřeba podrobnějšího členění průměrných agregátů zjištění je údajů je komplikované pro přímé posouzení počtu pracovníků je nižší vypovídací schopnost (např. existence nabídkou vyvolané poptávky), je nutné hodnotit ve vztahu k vývoji spotřeby

•

zachycení celkového výnosu, poměrně souhrnná informace

• •

•

jde o sensitivní ukazatel

•

může reflektovat uvážlivý přístup

• •

snadno zjistitelné umožňuje kvantifikovat rozdíly a nerovnovážné stavy

•

určitý problém se stanovením "zlatého standardu" stanovení standardu je zatíženo určitou míru subjektivity (rozdíly uspořádání služeb) problémy při mezinárodním srovnání, přesnost definice použitých ukazatelů

• •

Zdroj: Zurn a spol, 2002 Ke zhodnocení nevyvážených stavů v počtech pracovníků ve zdravotnictví nelze spoléhat na jednotlivé ukazatele, ale je nutné diferencovat mezi dlouhodobými a krátkodobými vývojovými trendy a snažit se postihnout složitost reality v její multifaktoriální podobě (Diez Roux, 2002).

13

4. Přehled dostupných statistických a dalších údajů a jejich diskuse. Dostupné údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky nám poskytují orientační informace o počtech zdravotnických pracovníků, jejich geografickém rozmístění, typu poskytované služby, druhu zařízení a typu zřizovatele. K dispozici jsou rovněž údaje o počtech studentů v přípravě na povolání a také jsou sledovány počty jednotlivých pracovníků v průběhu jejich dalšího vzdělávání. Kombinace těchto údajů tedy umožňuje základní analýzy o geografickém umístění pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel, přičemž je pochopitelně nutno brát v úvahu také větší spádovost specializovaných služeb. Avšak dostupné informace v členění podle různých typů služeb umožňují řadu potřebných analýz realizovat. Statistická data ÚZIS tedy poskytují celostní údaje o pracovnících nejen v samotném resortu zdravotnictví, ale také údaje o zdravotnících působících v jiných resortech včetně školství. Během velice krátké doby však nebylo možné ani dobře naformulovat a tedy i zrealizovat potřebné další zpracování údajů, jejichž dostupnost lze zajistit až v rámci vzájemné spolupráce s ÚZIS. Tato vstupní studie však již vytváří určitý konceptuálně odůvodněný první rámec pro formulaci pracovního přehledu požadavků pro další zpracování dat. Část 4. této studie věnuje pozornost dostupným údajům a vybraným souvisejícím faktorům ve vztahu ke konkrétním problémům zaměstnávání mladých lidí v resortu zdravotnictví. Přístup je volen nejprve cestou kvalitativního pohledu samotných mladých pracovníků (část 4.1). V části 4.2 jde o diskusi souvisejících faktorů: pregraduálního vzdělávání, počty pracujících lékařů a sester včetně jejich informativního mezinárodního srovnání a konečně některé údaje o odměňování pracovníků. Během jednoho měsíce nebylo možné získat a zpracovat potřebné podrobnější údaje. Tato část tedy představuje diskusi analyzovaného předmětu z hlediska snadno dostupných údajů a možností jejich využití. Analýza vhodná pro účely další tvorby zdravotní politiky by měla vycházet z propracovanějšího souhrnu teoretických poznatků a od něj odvozených dalších vlastních šetření a analýz. Údaje, které jsou předmětem následující diskuse, jsou k dispozici v části 10. Přílohy v části 10 jsou členěny do několika pracovních okruhů: příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) (10.2), aktivní činnost a další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (10.3 a údaje o mezinárodním srovnání, uvedené v samotné části 4., odměňování pracovníků ve zdravotnictví (10.4 a tabulky v části 4.). Poslední součástí jakési pracovní datové přílohy jsou údaje o normativech pracovníků ve zdravotnictví z roku 1986, které mohou posloužit jako srovnávací informace k přístupu Všeobecné zdravotní pojišťovny z roku 1997, kdy se v pojistném plánu na rok 1998 se pokoušela VZP otevřít diskusi o plánování počtu lékařů.

4.1 Problémy mladých zdravotníků a jejich příčiny Problémové okruhy v této části jsou uvedeny jen základě několika málo orientačních rozhovorů. Z hlediska samotných pracovníků jde u sester i lékařů o výši jejich odměňování. Mezi pracovníky z jednotlivých organizací byly zjištěny významné rozdíly od prakticky plné spokojenosti až po uvedení problémů. Lékaři uvedli jako problém rozsah administrativních prací při vykazování provedených výkonů. Podle jejich názoru by měla administrativní práce být méně rozsáhlá. Jako kritickou vnímají také omezenou dostupnost informačních zdrojů, resp. méně času pro studium při dalším (celoživotním) vzdělávání. Za těchto okolností jsou pak velice snadno ovlivnitelní např. informacemi nebo nabídkami účasti na různých seminářích ze strany výrobců a dodavatelů léčiv. To ovšem může vést k příliš jednostranným léčebným postupům s důsledky v oblasti spotřeby léčiv. Již jen z těchto několika málo zjištěných odpovědí lékařů je zřejmé, že zhruba korespondují s diskutovanými okruhy finančních a nefinančních faktorů zainteresovanosti pracovníků, které jsou známé na základě dostupných přehledů (tab. 3 podle Hicks, 2001).

14

Tabulka č. 3: Typologie faktorů zainteresovanosti (výkonových a motivačních stimulů)

Finanční faktory zainteresovanosti

A. Mzda B. Další přímé finanční přínosy Důchodové připojištění Úrazové / zdravotní / životní pojištění Příspěvky na oblékání/bydlení Příspěvky na dopravu Příspěvky na děti

C. Nepřímé finanční přínosy Dotované stravování/oblékání/bydlení Dotovaná doprava Dotovaná péče o děti/zajištění jeslí apod. Dovolené/prázdniny Flexibilní pracovní doba Přístup a podpora dalšího vzdělávání Nefinanční Vědecká dovolená / studijní volno faktory zainteresovanosti Plánované přestávky v kariéře Zaměstnanecké poradenství Možnosti zábavy (volnočasové aktivity) Zdroj: Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation – připraveno pro pracovní skupinu Globální strategie pracovních sil ve zdravotnictví, WHO 2001 Tyto údaje by bylo vhodné dále rozpracovat v podobě analytického modelu pro využití formulace otázek v rámci podrobnějších rozhovorů nebo dotazníkových šetření. Pracovníkům zdravotních pojišťoven v ČR jsou jistě známy různé reakce poskytovatelů zdravotnických služeb ve vztahu k jednotlivým typům úhrad. Ve velmi jednoduché formě jsou shrnuty v následující tab. č. 4, rovněž podle Hicks, 2000. Zajímavé je zcela otevřené sdělení, že si lékaři jsou vědomi zřetelné nesprávnosti jednostranně zaměřeného vlivu výrobců a distributorů léčiv na jejich další vzdělávání. Působení

faktorů

zainteresovanosti je mnohem komplexnější povahy a odehrává se v kontextech úhrad, mzdové politiky. V průběhu zásadních transformačních změn hrají také významnou roli změny vlastnictví. U některých skupin aktérů působí tyto faktory ¨natolik silně, že se snaží ovlivňovat ve svůj prospěch i vývoj právních norem (např. návrh na zřízení univerzitních nemocnic). Jde o snahu, jejímž cílem je dosáhnout větší míru autonomie, omezit kontrolu hospodaření a rozhodovacích procesů ze strany státu. Do této skupiny také patří v ČR např. snahy o zrušení části § 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zde již pak vzniká otázka nakolik se takové kroky dostávají do rozporu s veřejnými zájmy. Pro výzkum i praktické využití faktorů zainteresovanosti jsou důležité další okolnosti významné pro uplatnění jejich vlivu. Jde např. o rozsah a vymezení odpovědnosti u pracovníků (např. odpovědnost sester v rámci týmu pracovníků v nemocnici, pracovníky v systému primární péče, manažery organizací poskytujících zdravotnické služby, ale také odpovědnost praktických lékařů v rámci lékařské služby první pomoci). Tito pracovníci se dostávají do sféry vlivu různých vnějších omezení nebo podnětů. Pro manažery organizací vzniká jiná pozice při decentralizaci nebo tlumení nákladů. Takováto situace je nyní velmi aktuální v ČR u skupiny bývalých okresních nemocnic. Při zásadní změně organizačně právní formy nemocnic z veřejné na např. obchodní společnost dochází ke zcela jiné struktuře motivačních a výkonových stimulů. Obrat a zisk nemocnice se dostávají na první místo s rizikem zhoršení dostupnosti služeb. V ČR došlo k rozdílnému tempu vývoje úhrad v oblasti

ambulantní péče praktických lékařů a v rámci sytému lékařské služby první pomoci. Při současném ne zcela

dostačujícím vývoji příslušného právního rámce vznikly v praxi problémy s dostupností této služby. Zainteresovanost lékařů na poskytování služeb LSPP klesla takřka na nulovou hranici. Stávající stav organizace těchto služeb je zřejmě velice nejednotný. Otázkou je nakolik je jeho vývoj předmětem systematického vyhodnocení. Naopak

od jiných kontextů, ke kterým lze řadit úroveň odborného řízení, společné hodnocení výsledků péče,

standardizace léčebných postupů, lze očekávat vývoj směrem ke zlepšení výsledků služeb. Pracovníci ve zdravotnictví jsou na 15

sobě vzájemně závislí, jejich týmová spolupráce a spoluodpovědnost jsou důležitou podmínkou úspěchu. Je nutné počítat s tím, že změna vlivu v motivačních a výkonových stimulech u jedné skupiny pracovníků má obvykle významné důsledky také u ostatních skupin. Dostupné poznatky o jednotlivých aspektech výkonových a motivačních stimulů jsou získány především na základě studia lékařů. Ostatní skupiny pracovníků jsou zatím méně do studií tohoto typu zahrnovány Faktory motivační a výkonové motivace hrají podstatnou roli při zajištění kontinuity péče o chronické nemocné, rozvoj v oblasti realizace různých preventivních programů. Lékaři se často mohou dostávat v rámci určitého uspořádání těchto faktorů také do konfliktu s vlastními profesionálními hodnotami nebo léčebnými postupy. Známým současným příkladem v ČR jsou regulační nástroje spotřeby poskytovaných služeb ve formě administrativně stanovených limitů spotřeby léčiv. Ve vztahu mezi plátcem a poskytovatelem služeb (zdravotní pojišťovnou a lékařem) existuje významný prostor pro tvorbu stimulačních faktorů. Je však důležité, aby zúčastnění aktéři v takovém vztahu jednali odpovědně také ve vztahu k pacientům. Tabulka č. 4: Klíčové stimuly platebních mechanismů ve zdravotnictví Klíčové stimuly pro poskytovatele Zvyšování počtu výkonů a intenzity výkonů. Provádění nákladnějších výkonů. • Platba za případ • Zvyšování počtu případů, zmenšování intenzity výkonů. Provádění méně nákladných výkonů. • Platba za ošetřovací den • Zvyšování počtu dni strávených na lůžku (prostřednictvím více případů nebo delšího pobytu) • Kapitační platby • Přilákání více pacientů do registru, zatímco je minimalizován počet kontaktů s nimi a intenzita prováděných úkonů (poskytovaných služeb). • Mzda • Redukce počtu pacientů a redukce objemu poskytovaných úkonů. • Globální rozpočet • Redukce počtu pacientů a redukce objemu poskytovaných úkonů. Zdroj: Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation – připraveno pro pracovní skupinu Globální strategie pracovních sil ve zdravotnictví, WHO 2001 (upraveno) •

Platební mechanismy Platba za výkon

•

Některé problémy mladých zdravotníků se také promítají do vztahu s pacienty a je tedy užitečné je analyzovat z hlediska pacientů. Zde by se mohly objevit potíže vyplývající z menšího rozsahu zkušeností, větší míra neurčitosti či nejistoty, která je obecným problémem medicíny. Předmětné zaměření pregraduálního a specializačního vzdělávání by mělo být srovnáno s jeho obsahem v zahraničí. V ČR je často diskutován rozsah vyučovaných předmětů na lékařských fakultách - jde o společenskovědní oblast. Absolventi lékařských fakult mohou mít v praxi potíže s komunikací, s morálními principy, s pochopením právních a ekonomických aspektů. Avšak již během studia na lékařských fakultách je možné pozorovat dosti výrazné rozdíly mezi studenty, jejich schopnostmi a dovednostmi, podobně jako v samotné praxi. Dalším zdrojem informací o problémech mohou být argumenty odborů ve zdravotnictví. Z rozhovoru s představiteli Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví vyplynula kritická reflexe dvou existujících mzdových systémů, úrovně sociálního dialogu v nemocnicích, nejistot v oblasti podmínek a průběhu specializačního vzdělávání. Odborový svaz pracovníků ve zdravotnictví dlouhodobě kriticky připomínkuje četné návrhy nových právních norem.

4.2 Vybrané související faktory (vzdělání, počty pracovníků a jejich odměňování) České zdravotnictví se počátkem 90. let ocitlo před požadavkem řešit předchozí zděděné problémy organizačního uspořádání zdravotnických služeb (větší počet lékařů a akutních nemocničních lůžek v porovnání s vývojovými trendy vyspělých evropských států, narůstající potřeba rozvoje dlouhodobé lůžkové péče). Avšak současně v ČR zcela pochopitelně 16

existovaly existenční zájmy samotných zdravotnických pracovníků, kteří podle míry svého vlivu průběh změn modifikovali a snažili se tedy udržet stávající rozsah i strukturu zdravotnických služeb. Přestože došlo ke snížení lůžkové kapacity v oblasti akutní nemocniční péče, nedošlo k výraznému poklesu v počtech pracovníků. Existující dimenze zdravotnických služeb však představují významný faktor vývoje celkových výdajů na zdravotnictví. Přestože byly v ČR koncem 80. let formulovány poměrně zdařilé normativy počtů zdravotnických pracovníků (Smolek, 1987), nebyly tyto podklady ani orientačně využity pro rozhodování v průběhu 90. let a mnohdy došlo paradoxně k rozšíření nabídky služeb. Diskutovaným problémem se stal zejména počet ambulantních specialistů. Ke stávající skupině ambulantních specialistů se přidalo poměrně značné množství lékařů, pracujících současně také nemocnicích. Tento paradox byl umožněn během prvních dvou let ze zákona vyplývající povinností pro zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu s každým poskytovatelem služeb, který o smlouvu požádal. Meziroční růst nákladů a výnosů poskytovatelů zdravotnických služeb byl natolik výrazný, že nevedl k nutnosti naléhavě se zabývat problematikou ekonomiky práce, produktivitou a všemi souvisejícími problémy. Tvůrci zdravotní politiky v ČR se orientují převážně na hledání dalších zdrojů a nezabývají se problematikou efektivity a produktivity. Současně se ovšem také formulují požadavky pracovníků ve zdravotnictví na vývoj jejich příjmů. Vývoj mzdových systémů ve veřejném sektoru se značně diverzifikoval. Rámec zákona č. 143/1992 Sb. opustili soudci a následně pak další skupiny. To nepochybně v budoucnu povede k narůstajícím neopodstatněným nebo objektivně nepodloženým rozdílům a nepochybně dojde po několika letech k potřebě celý tento systém sjednotit a hodnotit úroveň příjmů na základě racionálnějších kritérií než je momentální míra vlivu jednotlivých politiků a členů vlády. Důležitým faktorem ve hře je také již odstartovaná cesta, jejímž cílem je přiblížit se hospodářské úrovni EU. Na makroekonomické úrovni je předmětem analýzy několik oblastí: organizace a systém vzdělávání, zdravotní politika, její koncepce a platná právní úprava, plánování pracovníků. 4.2.1

Systém pregraduálního vzdělávání Základem vykonávání lékařské profese je studium na lékařské fakultě a její úspěšné absolvování. Vzdělání je nezbytnou

součástí a podmínkou fungování celého zdravotnictví a nekončí absolvováním lékařské fakulty. Vzdělávání by mělo provázet celý profesionální život lékaře, a to z důvodu důležitosti této profese, náročnosti povolání, existence vědeckého a technologického vývoje a výzkumu, které přinášejí do této oblasti nové možnosti. Vývoj v oblasti zdravotnictví je zdrojem změn, které se v této oblasti v čase odehrávají ve značném rozsahu. Mohou se týkat počtu a struktury pracovních míst.Vzdělávání je rozděleno do několika samostatných úrovní. Přijímání studentů na lékařské fakulty Přijetí ke studiu na vysokou školu, a tedy i na lékařské fakulty, závisí vždy na množství a zájmu uchazečů a na možnostech a kapacitě vysoké školy. Ze strany lékařských fakult se jedná o výběr těch nejlepších kandidátů na jedné straně a na straně druhé se jedná o politiku optimálního využití zdrojů, které jsou jim státem poskytovány. Lékařské fakulty získávají peněžní prostředky na hlavu přijatého studenta, což svádí k přijímání velkého počtu uchazečů a k naplňování kapacit přes optimální množství. Příkladem takového postupu je 1. Lékařská fakulta UK v Praze na rozdíl od Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde jsou volena podstatně přísnější kritéria pro přijetí a je přijat menší počet uchazečů. To vytváří pro studenty i pedagogy mnohem příznivější podmínky v dalším průběhu studia. V systému zdravotnictví chybí plánování již na úrovni přijímání uchazečů na lékařské fakulty, podle kterého by se vysoké školy každoročně řídily v počtu přijímaných uchazečů, aby následný počet absolventů odpovídal potřebám rozsahu zdravotnických služeb a jejich vývoje. Plánování by mělo v tomto ohledu prostupovat celou oblastí, nejen resortem zdravotnictví, ale i resortem školství, který se velkou mírou podílí na přípravě budoucích lékařů a zdravotních sester na povolání. 17

Graf č. 1: Vývoj počtu absolventů a zaměstnanosti lékařů v České republice

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Vývoj pregraduálního vzdělávání a zaměstnanosti lékařů a sester v ČR. V 90. letech došlo nejprve do roku 1995 k růstu počtu absolventů lékařských fakult (z 1200 na 1500). Od poloviny 90. let pak postupně docházelo k poklesu počtu absolventů lékařských až na 800 v roce 2002. Tento vývoj nepochybně souvisel se nezamýšlenou zainteresovaností formy financování vysokých škol za počet studentů. V první polovině tedy v oblasti vysokoškolského studia působila podobná situace jako ve zdravotnictví, kde byly poskytnuté služby hrazeny podle množství vykázaných výkonů. Počet nezaměstnaných absolventů lékařských fakult se prakticky po celou dobu pohyboval pod hodnotou počtu volných míst hlášených na úřadech práce v ČR. Ve sledovaném období se počet nezaměstnaných absolventů zásadně neměnil. Svého maxima zaznamenal v roce 1997, kdy se přiblížil počtu 200 nezaměstnaných absolventů. Po stagnaci v letech 1998 a 1999 tento počet klesal, a to až do roku 2003. Tyto údaje zaznamenávají počet nezaměstnaných absolventů zaregistrovaných na úřadech práce, tedy registrovanou nezaměstnanost absolventů lékařských fakult v ČR. Ty absolventy, kteří hledají volné pracovní místo, jsou současně nezaměstnaní, ale nejsou zaregistrovaní na úřadě práce, tato statistika nezohledňuje. Komplexní výsledky by přineslo pouze rozsáhlé výběrové šetření, které by zkoumalo obecnou nezaměstnanost těchto skupin. Ve druhé polovině 90.let se počet nezaměstnaných lékařů (atestovaní lékaři vykonávající svou profesi samostatně) výrazně neměnil s výjimkou roku 1999, kdy zaznamenáváme silnější nárůst na 500 nezaměstnaných lékařů, registrovaných na úřadech práce. V následujících letech až do současnosti docházelo k pozvolnému poklesu, a to na 200 nezaměstnaných lékařů. Počet volných pracovních míst v rámci lékařské profese v letech 1995 až 2000 pozvolna rostl, a to od počtu 200 do počtu necelých 400 volných pracovních míst. V roce 2000 a 2001 můžeme sledovat silný nárůst počtu volných pracovních míst na necelých 800 a v roce 2003 jejich snížení na 400. Uvedené údaje neposkytují informace o odbornostní struktuře počtu absolventů, lékařů celkem a volných pracovních míst. Problémem je především nesoulad mezi regionální a odbornostní strukturou volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných. Studium na lékařských fakultách (pregraduální studium) Samotné studium na lékařské fakultě trvá minimálně šest let. Vzhledem k náročnosti studia, k důležitosti a náročnosti vykonávané lékařské profese je studium na lékařských fakultách pojímáno vždy prezenčně. Samotné studium lékařské fakulty 18

je jen prvním krokem k vykonávání lékařské profese. Na vysokoškolské studium navazuje specializační vzdělávání, které je zakončeno atestačními zkouškami. V České republice bylo v roce 2001 sedm lékařských fakult, z toho tři v Praze. V roce 2001 bylo v bakalářském programu přijato 506 studentů, v magisterském navazujícím programu 85 studentů, v magisterském studijním programu 1 041 a v doktorském studijním programu 385 studujících (Tabulka Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle fakult) (v příloze č. 10.2). K 31.10.2001 bylo v bakalářském studijním programu 1 818 studujících, v programu magisterském navazujícím 163 studujících, ve studijním programu magisterském 6 978 účastníků studia a v programu doktorském 1 803 studujících. V roce 2001 bylo v bakalářském studiu 381 absolventů, v navazujícím studiu 32, v magisterském studiu 845 absolventů a v doktorském studiu 98. Značné rozdíly v počtech přijatých studentů, studujících a absolventů vykazují jednotlivé fakulty. Největší rozdíly můžeme vidět v případě 1. lékařské fakulty UK v Praze, kde jsou počty studujících a absolventů nejvyšší, ve srovnání například s lékařskou fakultou v Hradci Králové. Počty přijatých a studujících v poměru k počtu pedagogů mají zajisté vliv na kvalitu studia na straně studentů i vyučujících. Středoškolské a bakalářské studium v rámci profese zdravotní sestra Zdravotní sestry, které jsou důležitou součásti zdravotnického systému v ČR, nejsou zavázány tolika lety studia a praxe jako lékaři. Studium trvá čtyři roky v rámci střední zdravotnické školy a je zakončeno maturitní zkouškou. Již součástí tohoto studia je částečná praxe ve zdravotnickém zařízení. Po čtyřletém studiu následuje zpravidla půlroční praxe v konkrétním oboru. Její skutečná délka je individuální a odvíjí se podle schopností a odborných znalostí jednotlivých absolventek. Zdravotní sestry mají v současné době možnost vysokoškolského studia. Jedná se o bakalářské studium, v jehož rámci prohlubují studenti své znalosti z oboru a jsou schopni samostatně vykonávat náročnější práci. Vzhledem k tomu, že je bakalářské studium definováno jako studium vysokoškolské, měly by být v těchto případech zdravotní sestry lépe finančně ohodnoceny. Jejich příjmová situace je však na úrovni jednotlivých pracovišť tomuto neodpovídá. Problémy nastávají na pracovištích, kde není bráno v úvahu vysokoškolské vzdělání některých zdravotních sester, a tak nejsou v jejich kompetenci úkony, které by mohly v rámci svého vzdělání vykonávat. Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání bylo k 30.9.2001 (pro SZŠ) a k 15.10.2001 (pro VOZŠ) v České republice 69 středních zdravotnických škol a 33 vyšších zdravotnických škol. Z tohoto počtu jich bylo 86 zřizováno krajem, 11 církví a 5 soukromou osobou. Na středních zdravotnických školách učilo celkem 1 855 interních učitelů a 1 683 učitelů externích. Na vyšších zdravotnických školách učilo 597 interních a 1 246 externích učitelů. Na všech zdravotnických školách bylo v úhrnu (denní studium a studium při zaměstnání) nově přijato do 1. ročníku 8 525 studujících, z toho 7 709 dívek. K 30.9.2001 (resp. k 15.10.2001) bylo v úhrnu 26 403 studujících, z toho 24 264 dívek. V roce 2001 celkem absolvovalo 6 534 studujících, z toho 6 056 dívek. Tabulka Počty studujících a absolventů zdravotnických škol (v příloze 10.2) 4.2.2

Absolventi a jejich vstup do praxe Struktura absolventů zdravotnických škol zaznamenává v posledních letech důležité změny. Jedná se především o nárůst

zájmu o studium vyšších škol s absolutoriem, což je možné pokládat za velmi pozitivní. Skokové snížení počtu absolventů středních zdravotnických škol v roce 2000 s maturitou není zajisté dáno nezájmem o toto studium. Důvodem nízkého počtu absolventů je zavedení deváté třídy povinné školní docházky, což znamenalo jeden ročník bez absolventů základní školy. Uchazeči o střední školu byli v tomto případě pouze ti studenti devátých tříd, kteří v předešlém roce nenastoupily na střední školu. Viz. graf. Vývoj počtu absolventů na zdravotnických školách (v příloze 10.2) Absolvovat lékařskou fakultu neznamená možnost samostatně pracovat ve vybraném oboru. Na vysokoškolské studium navazují specializace, které jsou v České republice rozděleny do dvou stupňů a ukončeny atestačními zkouškami. V různých 19

státech (a nejen evropských) je specializační vzdělávání upraveno různým způsobem. Ani v rámci Evropské unie neexistují jednotná pravidla, i když z její strany přicházejí tlaky na sjednocení atestace I. a II. stupně. Absolventi lékařských fakult musí ve svém vlastním zájmu najít volné místo ve zdravotnickém zařízení, které zajistí specializační praxi a školitele. Problémy s volnými místy nastávají především v Praze a v dalších velkých městech, které jsou pro „budoucí“ lékaře lákavější. Specializační průprava 1. stupně trvá v závislosti na oboru 2,5 až 3 roky. DO jejího ukončení nemůže lékař pracovat samostatně. Absolventi lékařských fakult musí projít několikaletou specializací právě ve věku, kdy je obvyklé zakládání rodiny a zařizování vlastního bydlení. Jedná se o životní etapu, ve které hrají důležitou roli finanční prostředky. V této fázi by pomohla podpora budoucích lékařů v podobě účelových půjček na bydlení, na studium, atd. Lze však tak uvažovat o financování formou stipendia. V průběhu atestační přípravy není možnost samostatného výkonu zaměstnání a absolvent vykonává lékařskou profesi pod dohledem atestovaného lékaře. Za tuto praxi jsou absolventi odměňováni mzdou, která je však v poměru k průměrné mzdě a náročnosti zaměstnání nedostačující vzhledem k životní etapě, ve které se právě nacházejí. Největší problémy s umístěním v rámci atestační přípravy nacházejí absolventi v Praze, kde jsou tři lékařské fakulty UK. Tato lokalita je pravděpodobně nejžádanější. Problémy specializační průpravy nejsou pouze regionálního charakteru, ale odvíjí se také na základě specializace v oboru. Jsou obory hlavních činností, ve kterých existují volná místa v rámci specializačního studia bez větších problémů (anesteziologie), ale i obory, kde je obtížné získat zařazení do specializace. Možná řešení se vyskytují na straně absolventů i na straně zdravotnických zařízení, která specializace umožňují. Tabulka Počty studujících a absolventů lékařských fakult (v příloze č. 10.2) sleduje absolventy a studující na lékařských fakultách v ČR. První část zahrnuje všechny studenty a absolventy, část druhá se věnuje pouze těm, kteří jsou občany České republiky. Jedná se o údaje za roky 1999 až 2000. Z absolutních počtů absolventů a studujících nelze vzhledem k délce časové řady vyčíst tendence a trendy vývoje. Z relativních údajů pravé strany tabulky, které zaznamenávají podíl studentů a absolventů s českým občanstvím, je patrné i v průběhu pouze tří let klesající trend, což je zajisté způsobeno dobrými podmínkami pro přijetí a pro studium cizinců na lékařských fakultách v České republice, ale také dalším příjmem lékařských fakult. 4.2.3

Počty pracujících lékařů a sester v ČR a jejich mezinárodní srovnání Tabulka Počty lékařů v jednotlivých resortech (příloha 10.3) ukazuje počty zaměstnaných lékařů v jednotlivých resortech

zvlášť pro muže, ženy a celkové počty lékařů. V roce 2001 bylo v ČR evidováno 41 920 lékařů, z toho 19 207 mužů a 22 713 žen. Ve sledovaném roce 2001 se ženy podílely na této profesi 55,4% z celkového počtu Naprostá většina lékařů pracuje v resortu zdravotnictví. Školství a obrana zaměstnávají v porovnání s ostatními resorty bez zdravotnictví velkou část lékařů. V jiných resortech jsou zaměstnáni spíše muži než ženy, které jsou v resortu zdravotnictví zaměstnány z 94,8%. Z celkového počtu bylo v roce 2001 v resortu zdravotnictví zaměstnáno 92,7% všech lékařů, tedy 38 853. Jak z grafu č. 7 (příloha 10.3) Věková struktura lékařů v roce 2001 vyplývá, námi sledovaná skupina (prvních deset let od absolvování lékařské fakulty) zaujímá asi 20 % z celkového počtu lékařů. Jedná se tedy o velmi významnou skupinu. Největší zastoupení mají lékaři ve věku 40 až 50 let, zatímco nejpočetnější věková struktura farmaceutů je skupina do 29 let, a to zastoupená ženami, které v této věkové skupině tvoří více než 18% všech farmaceutů obou pohlaví. Strom života dále ukazuje dřívější odchod žen-lékařek do důchodu. V této věkové skupině převažují muži jako lékaři nad počtem lékařek. Uplatnění lékařů podle věkových skupin v rozdělení podle resortů ukazuje tabulka. Údaje jsou pro resorty zdravotnictví, školství, pro ostatní resorty a pro všechny resorty dohromady. Ostatní resorty zahrnují oblast: dopravy, financí, obrany, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, vnitra a zahraničí. V tabulce je rozdělení oborů pouze na lékaře bez stomatologů, na stomatology, na lékaře celkem a na farmaceuty. V rámci každého tohoto oboru jsou uvedeny tři řádky údajů, označené 20

písmeny a, b, c. Písmeno „a“ znamená evidenční počet, písmeno „b“ mimoevidenční počet a písmeno „c“ celkový počet (tabulka Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v příloze č. 10.3). Graf č. 2: Počet zdravotních sester a lékařů na 1000 obyvatel ve vybraných státech v roce 2001 nebo nejbližší dostupný rok (v závorce)

Zdroj: WHO, HFA database, January 2003

21

Srovnání počtu zdravotních sester a lékařů v jednotlivých zemích nabízejí údaje WHO. Česká republika není v těchto počtech nijak výrazná. Extrémem je například Finsko s počtem 21,7 sester na 1000 obyvatel, nebo naopak Turecko s 2,4 zdravotními sestrami na 1000 obyvatel. V případě lékařů má nejvyšší počty Itálie, a to 5,7 a Turecko 1,2 lékařů na 1000 obyvatel. Česká republika se odchyluje od některých evropských států s počty 3,4 lékařů a 9,4 sester na 1000 obyvatel a naopak zaznamenává stejný vývoj v těchto ukazatelích jako například Německo nebo Slovensko. Graf č. 3: Zdravotní sestry (fyzické osoby) na 1000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003 Vývoj počtu zdravotních sester na 1000 obyvatel vykazuje od 80.let rostoucí tendenci. Stejně je tomu i v jiných státech Evropské unie a v případě EU jako celku. Mezinárodní srovnání vývoje počtu lékařů Počty pracovníků ve zdravotnictví jsou dnes již prakticky standardně hodnoceny s pomocí poměrových ukazatelů počtu pracovníků ve vztahu k počtu obyvatel. Pro účely mezinárodního srovnání jsou zde použity celkové počty lékařů a sester a počet praktických lékařů. Vývojový trend celkového počtu lékařů v EU, SRN a Rakousku je srovnatelný se situací v ČR. Počet praktických lékařů v ČR, který činí 70 na 100 000 obyvatel je však v ČR nižší než průměr EU (100 praktických lékařů na 100 000 obyvatel). Tento stav může souviset s určitým podceněním rozvoje primární péče v ČR. Počet 70 PL v ČR odpovídá součtu PL pro dospělé, PL pro děti a dorost a gynekologů (viz Zdravotnická ročenka ČR 2001, tab. 3.1.1, str. 110).

22

Graf č. 4: Lékaři celkem na 100 000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003 Graf č. 5: Praktičtí lékaři (fyzické osoby) na 100 000 obyvatel

Zdroj: WHO, HFA database, June 2003 23

Odměňování pracovníků

4.2.4

Stejně tak jako v jiných oblastech je i v resortu zdravotnictví důležitá zainteresovanost pracovníků. Názory většiny zaměstnanců zdravotnictví a školství se většinou shodují na špatných platových podmínkách. Tarifní složka mzdy tvoří ve zdravotnictví asi 50% platového ohodnocení. Zvyšování mezd je významným motivačním nástrojem pro zaměstnance ve všech resortech. Pro absolventy, kteří nastupují do resortu zdravotnictví, jsou mnohdy důležitější profesní růst a jistoty v budoucnosti, než konkrétní výše nástupního platu. Jistoty do budoucnosti a profesní růst jsou klíčové pro zajištění osobního a rodinného života. Od jistoty zaměstnání, stálého příjmu a možnosti profesního růstu se odvíjejí možnosti související s bydlením (hypoteční úvěry a jiné účelové půjčky) s rodinou (výchova dětí), atd. Této oblasti by měla být věnována větší pozornost, protože motivace pracovníků je klíčem k vyšší produktivitě práce. S touto problematikou je úzce spojena i otázka organizace práce, vztahů na pracovišti, atd. Podle Výzkumu názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu života – Závěry reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995 – 2001 se ukazuje, „ že lékaři jsou v názorech na finanční ohodnocení své vlastní práce velice kritičtí. Přesto lze konstatovat, že i v této oblasti dochází k mírnému posunu. Zatímco v roce 1996 uvedlo některou z položek, pozitivně hodnotících finanční ocenění práce lékařů jen 2,4% lékařů, v roce 2001 to bylo 10,1% posun sice malý, ale patrný. Na druhé straně, některé z negativních hodnocení uvedlo v roce 1996 celkem 88,5% lékařů, v roce 2001 pak 73,3% lékařů, tedy cca o 15% méně. Zvýšil se rovněž podíl lékařů, kteří v souvislosti s finančním oceněním své práce zaujali neutrální stanovisko. Celkově lze tedy konstatovat, že téměř ¾ lékařů České republiky jsou nespokojeni s finančním oceněním své práce a v této oblasti nedošlo k zásadnějšímu zlomu. V postojích lékařů se zatím nemohla projevit opatření, prosazená v roce 2000 a zejména 2001 odborovými organizacemi lékařů a zaměstnanců ve zdravotnictví v oblasti mzdových předpisu, týkající se růstu platů lékařů – zaměstnanců. Mezi lékaři značně převládá nespokojenost s finančním oceněním své práce.“1 Tabulka č. 5: Vývoj průměrné měsíční mzdy ve zdravotnictví Meziroční přírůstek Kč % 1993 6 061 1 259 26,2 1994 7 127 1 066 17,6 1995 8 288 1 161 16,3 1996 10 073 1 785 21,5 1997 10 608 535 5,3 1998 10 896 288 2,7 1999 12 409 1 513 13,9 2000 12 880 471 3,8 2001 14 913 2 033 15,8 *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění 1) na přepočtené počty zaměstnanců Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 2001 Rok

1

Průměrná mzda 1)

Výzkum názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu života – Závěry reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995 – 2001, Lékařské informační centrum, Agentura INRES – SONES, Praha 2002 – volně citováno

24

Meziroční přírůstky mezd ve zdravotnictví jsou znázorněny v procentech i absolutních částkách, a to od roku 1993 do roku 2001. Porovnání vývoje průměrné mzdy ve zdravotnictví a v celém národním hospodářství je pro resort zdravotnictví příznivé. Růst průměrných mezd ve zdravotnických organizacích se projevil v roce 2001 u všech kategorií zaměstnanců ve zdravotnictví. Tabulka č. 6: Vývoj průměrné měsíční mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví *) (v Kč) Kategorie zaměstnanců

1998

1999

2000

2001

1998/97 103,0 105,4

Index 1999/98 2000/99 113,6 104,9 114,7 102,9

2001/00 Lékaři 20 857 23 692 24 854 28 839 116,0 Farmaceuti 19 737 22 632 23 285 26 074 112,0 Jiní odborní s VŠ 14 721 16 554 16 917 19 336 103,1 112,5 102,2 114,3 vzděláním Jiní odborní s SŠ 9 149 10 588 10 836 12 579 104,2 115,7 102,3 116,1 vzděláním Střední zdravotničtí 10 339 11 760 12 176 14 318 101,4 113,7 103,5 117,6 pracovníci Nižší zdravotničtí 9 129 10 402 10 790 12 334 101,9 113,9 103,7 114,3 pracovníci Pomocní zdravotničtí 7 261 8 253 8 488 9 821 102,1 113,7 102,8 115,7 pracovníci Pedagogičtí pracovníci 11 663 13 453 13 383 18 133 106,2 115,3 99,5 135,5 Technicko-hospodářští 11 469 13 004 13 470 14 877 105,8 113,4 103,6 110,4 pracovníci Dělníci a provozní 6 930 7 901 8 101 8 806 102,8 114,0 102,5 108,7 pracovníci Celkem 10 896 12 409 12 880 14 913 102,7 113,9 103,8 115,8 *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 2001 Proporce mezi průměrnými mzdami jednotlivých kategorií zaměstnanců odstupňovaných především podle dosaženého vzdělání ve zdravotnictví zůstávají relativně stabilní a zaznamenávají změny v jednotkách procent ročně. Od roku 2000 můžeme sledovat mírný posun této proporce ve prospěch lékařů a v roce 2001 ve prospěch zdravotních sester. Dlouhodobě pozvolna klesá proporce u průměrných mezd u dělníků a provozních pracovníků. Tabulka č. 7: Proporce mezi průměrnými mzdami kategorií zaměstnanců (průměrná mzda celkem = 1) *) Kategorie zaměstnanců 1995 1997 1998 1999 2000 2001 Lékaři 1,91 1,91 1,91 1,91 1,93 1,93 Střední zdravotničtí 0,96 0,96 0,95 0,95 0,95 0,96 pracovníci Nižší zdravotničtí 0,70 0,84 0,84 0,84 0,84 0,83 pracovníci Technicko-hospodářští 1,00 1,02 1,05 1,05 1,05 1,00 pracovníci Dělníci a provozní 0,67 0,64 0,64 0,64 0,63 0,59 pracovníci *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 2001 Z dlouhodobého hlediska lze pozorovat tendenci ke snižování podílu tarifních mezd z průměrných celkových mezd. Tato tendence se objevuje u všech kategorií zaměstnanců, a to v nejmenší míře u lékařů (39,7 %) a farmaceutů (41,1 %). Uvedené údaje sledují vývoj od roku 1995 do roku 2001.

25

Tabulka č. 8: Podíl průměrné tarifní mzdy z průměrné měsíční mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví*) (v %) Kategorie zaměstnanců

1995 42,4 47,7 58,4 x x

1997 39,9 43,0 57,8 x x

podíl v % 1998 1999 39,1 40,5 40,6 41,2 x x 55,9 57,8 60,8 61,8

2000 2001 Lékaři 38,8 39,7 Farmaceuti 39,8 41,1 Jiní odborní pracovníci x x V tom: s VŠ 56,6 56,6 s SŠ 61,0 60,6 Střední zdravotničtí 57,2 54,5 54,4 56,2 54,5 54,8 pracovníci Nižší zdravotničtí pracovníci 58,9 59,6 59,6 51,3 49,3 50,7 Pomocní zdravotničtí 58,3 55,5 54,9 56,9 55,3 55,7 pracovníci Pedagogičtí pracovníci 58,6 60,8 67,9 69,0 67,6 65,4 Technicko-hospodářští 58,7 56,3 53,4 55,4 53,9 52,2 pracovníci Dělníci a provozní pracovníci 60,5 59,8 59,5 61,3 59,9 58,5 Celkem 54,6 51,9 51,4 53,1 51,4 51,4 *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 2001 Tabulka č. 9: Skladba celkové průměrné mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví *) (v %) Položka 1995 1998 1999 2000 2001 Platový tarif 54,6 51,4 53,1 51,4 51,4 Osobní příplatek 7,7 9,2 8,5 9,5 9,9 Odměny celkem 3,2 4,4 3,7 4,0 5,0 Práce přesčas 5,4 5,5 5,4 5,6 5,2 Pracovní pohotovost 3,6 3,8 3,7 3,9 2,6 Ostatní 25,4 25,7 25,6 25,6 25,9 *) ve zdravotnických organizacích - odměňování podle zákona č. 143/92 Sb., v platném znění Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky české republiky, Aktuální informace č. 26 - Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 2001 Problémem ovšem zůstává to, že výzkum sledoval jen postoje lékařů a občanů, ve zdravotnictví ovšem pracuje celá řada dalších profesí od zdravotních sester až po řidiče a úklidový a pomocný personál. Dá se ovšem předpokládat, že ani tyto skupiny pracovníků ve zdravotnictví nejsou se svým odměňováním příliš spokojeny. Údaje o příjmech pracovníků ve zdravotnictví je nutné doplnit mzdové statistiky pracovníků ve školství a dále pak o příjmy (výnosy) osob samostatně výdělečně činných. nejsou předmětem rutinního statistického šetření.

26

Údaje o příjmech OSVČ však vyžadují samostatné šetření, neboť

5. Systém vzdělávání lékařů v SRN 5.1 Úvodní poznámky Lékař je v SRN oprávněn v k provádění lékařského povolání udělením aprobace po splnění požadavků, daných aprobačním řádem lékařů. Jeho jednání pak podléhá Hippokratově přísaze, profesnímu řádu německých lékařů, u smluvních lékařů i ustanovením legislativy zdravotního a sociálního pojištění (Sociální zákoník - kniha V, dále jen SBG V). Aprobace znamená státní povolení provádět léčení pod profesním označením “lékař” nebo “lékařka” (aprobace je nezbytná i pro profesi zubního lékaře, lékárníka, veterinárního lékaře). Nárok na udělení aprobace vzniká při splnění těchto podmínek: absolvování vysokoškolského studia medicíny v rozsahu minimálně 6 let, absolvování příslušného praktického vzdělání v nemocnici, absolvování lékařských zkoušek v rozsahu daném Spolkovým lékařským řádem, a potom následující činnosti jako praktikujícího lékaře, b) žadatel se nedopustil chování, jež by ukazovalo na neschopnost a nespolehlivost z hlediska požadavků lékařského povolání, c) žadatel namá tělesné nedostatky bránící vykonávání povolání, nebo nedostatek tělesných resp. psychických sil, nezbytných pro vykonávání lékařského povolání. a)

5.2 Pregraduální vzdělávání - aprobace Studium medicíny upravuje s celospolkovou platností aprobační řád pro lékaře - BGBl I 1987 1593, později novelizovaný - BGBl I 1988 2477, BGBl I 1989 2549. Základem pro toto nařízení je Spolkový lékařský řád z 10.1961 BGBl I 1857, novelizovaný zákonem z 20.12.1988 BGBl I 2477. (Je snad na místě, připomenout zde, že studium medicíny podléhá v SRN určitým omezením - numeru clausu. Studijní místa přiděluje Centrála pro přidělování studijních míst v Dortmundu a zájemci o studium musí absolvovat testy. Stanovení kvót, jež se má provádět podle hledisek zdravotnické politiky, je samozřejmě choulostivou právní i politickou otázkou, k jejímuž řešení se zřejmě stále hledají vhodné postupy, při čemž “obtíže” zřejmě dělá silné postavení nezávislých správních a ústavních soudů, jež pokládají omezování vstupu ke studiu z hledisek potřeby za neústavní a komplikací je i zásada nutného konsensu v rámci určování spolkové vysokoškolské politiky. Podle usnesení Spolkového ústavního soudu je omezení přístupu k profesnímu vzdělání možné pouze v případech, kdy je kapacita existujících institucí plně vyčerpána a k zjištění těchto kapacit a podmínek stanovení jejich využití byla právě zřízena výše zmíněná centrála). Tento aprobační řád, který člení studium na studijní roky (nikoli semestry), stanoví délku studia medicíny na vědecké vysoké škole na 6 let, přičemž poslední rok zahrnuje souvislou 48týdenní výchovu v nemocnici. Po ukončení studia následuje dvouletá (dříve 18měsíční) činnost jako praktikující lékař (Arzt in Praktikum). Lékařské vzdělání zahrnuje dále výchovu v první pomoci, dvouměsíční péči o nemocného, čtyřměsíční “famulaturu” , a ¨složení předběžní lékařské zkoušky (Vorprüfung)a do tří oddílů rozdělené zkoušky. Doba studia, zahrnující i dobu třetího úseku lékařských zkoušek představuje 6 roků a 3 měsíce. Tato aprobačním řádem předpokládaná doba je dobou minimální. Zkoušky jsou řazeny takto: Po dvou letech studia předběžná lékařská zkouška (dříve označovaná jako “Physikum”). Po dalším roce studia přichází první část zkoušek. Po celkem třech letech studia po vykonání předběžní zkoušky následuje další část zkoušek a po dalším roce pak třetí část zkoušek. Aprobační řád upravuje podrobnosti praktické výchovy v nemocnici a v ústavech, jež nejsou vysokoškolskými nemocnicemi, dále i výchovu v první pomoci, ošetřovatelskou službu a famulaturu. 27

Jako famulus je adept lékařství stále studentem a nesmí vykonávat žádnou samostatnou činnost, zejména nesmí provádět injekce, všechny svěřené úkony musí dělat pod dozorem lékaře. Famulatura se nesmí omezovat pouze na službu v ordinace, ale musí obsahovat i návštěvy nemocných a pohotovostní službu, jejím účelem je získání informací a nikoli spolupráce v ordinaci. Famulatura také neznamená pracovní poměr mezi vychovávajícím usazeným lékařem a famulem, neznamená proto pro něj žádný nárok na plat od vychovávajícího lékaře, některá sdružení zdravotních pojišťoven poskytují však famulům menší měsíční příspěvky. Reforma výchovy v roce 1970 znamenala zavedení praktické fáze po vykonání druhé části zkoušek v posledním roce studia. Uskutečňuje se v univerzitních nemocnicích nebo školou pověřených ústavech. Celý tento rok je rozdělen po 16 týdnech na interně, chirurgii a volitelném oboru. V rámci tohoto úseku studia se má student seznamovat přímo se službou u lůžka pacienta a zároveň si osvojovat příslušné předpisy týkající se činnosti lékaře. V rámci služeb má však mít dvě hodiny denně pro individuální studium. Nemůže vykonávat žádnou medicínskou činnost samostatně. Opět není v pracovním poměru a nemá ani nárok na plat. Tuto roční praxi je možno vykonávat i v cizině. Praktikující lékař má být podle aprobačního řádu činný jako lékař pod vedením aprobovaného lékaře nebo lékaře, který má souhlas k dočasnému výcviku k lékařskému povolání. V rámci tohoto praktika má praktikující lékař prohlubovat svoje znalosti a praktické dovednosti, má dostat možnosti k získání všeobecných lékařských zkušeností. Může být uznána praxe, uskutečněná v zahraničí. Praktikující lékař má již dokončené studium, působí jako lékař ve výchově (Arzt in der Ausbildung), může být pověřován samostatným prováděním lékařských úkonů, jejichž okruh se postupně rozšiřuje, komplikovanější zákroky má však zásadně provádět školící lékař. Praktikující lékař již může nárokovat určitý plat. Služba praktikujícího lékaře v rámci zdravotního pojištění vyžaduje souhlas sdružení smluvních lékařů. Po splnění těchto podmínek mají nárok na udělení aprobace příslušníci SRN, příslušníci členských států EU a cizinci bez domovské příslušnosti. Příslušníci jiných států než EU nemají nárok na udělení aprobace bez ohledu na to, zda studovali v SRN či jinde, mohou ji získat po zvláštním posouzení buď “ve speciálním případě” nebo “na základě veřejného zdravotního zájmu” (Spolkový řád § 3, odst.3. Rozhodnutí příslušných orgánů v těchto případech podléhá dodatečnému soudnímu přezkoumání. V případě, že byla aprobace udělena a de facto chyběly předpoklady pro její udělení, je aprobace vzata zpět (die Rücknahme), což znamená odnětí se zpětnou platností. Pokud vznikly později okolnosti, ukazující na nemožnost trvání aprobace, je tato odvolána (der Widerruf) a platnost odvolání se týká budoucnosti. Zákon zná jediný závazný důvod k odvolání aprobace, a to takové chování lékaře, jež prokazuje jeho neschopnost a nespolehlivost. Pokud s případem vedoucím k takovým závěrům souvisí soudní jednání, je nutno s odvoláním aprobace posečkat do ukončení tohoto jednání. V případě, že se ukáže lékařova tělesná nebo psychická neschopnost nebo slabost, mají příslušné orgány možnost aprobaci odvolat (Spolkový řád § 5 a 3). Aprobace může být příslušnými úřady pozastavena (das Ruhen der Approbation) v případě, že je proti lékaři vedeno trestní řízení, z nějž vyplývá neschopnost nebo nedůvěryhodnost z hlediska provozování lékařského povolání nebo se ukazují předpoklady nebo pochybnosti o schopnosti k provozování lékařského povolání. Toto pozastavení znamená dočasný naprostý zákaz provozování povolání, i když je lékaři jeho titul ponechán. V případě příznivého vyřízení záležitosti je pozastavení odvoláno. V opačném případě následuje odvolání aprobace.

28

V případech protiprávního konání lékaře může trestní soud vyslovit dočasný nebo trvalý zákaz vykonávání povolání. Toto rozhodnutí se netýká samotné aprobace, ale jen oprávnění z ní vyplývajícího. Příslušné orgány pak musejí případ od případu rozhodnout o dodatečném opatření, tj. vzetí zpět nebo odvolání aprobace. Schéma č. 4: Lékařské vzdělávání v SRN Plná aprobace Praktikující lékař - 2 roky 3. státní zkouška - ústní Rok praktické výchovy - interna, chirurgie,volitelný obor - 6. studijní rok 2. státní zkouška - písemná a ústní - 2 části 2. část klinická - ve 3.-5. Semestru 4 měsíce famulatura - 7. - 10. Semestr 1. státní zkouška - písemná 1. část klinická - 5. - 6. semestr Fyzikum písemné a ústní zkoušky ve dvou částech Předklinický úsek studia - v 1. a 2. roce studia vzdělání v první pomoci a 2 měsíce ošetřování v nemocnic - 1. - 4. Semestr Ukončení střední školy po 8 resp. 9 letech

5.3 Další vzdělávání lékařů Terminologická poznámka: V literatuře se pro další vzdělávání používají dva německé výrazy: “Fortbildung” a “Weiterbildung”. Pojem “Fortbildung” je používán pro kontinuální vzdělávání, jež má lékař povinně uskutečňovat v průběhu celé své profesní kariéry, aby udržel svoje znalosti na úrovni, odpovídající soudobým poznatkům lékařské vědy i dalším aktuálním okolnostem, dotýkajících se jeho činnosti. Používám pak termín “kontinuální vzdělávání”. Pojem “Weiterbildung” pak se dotýká dalšího vzdělávání, jímž musí projít lékař po dokončení studia a získání aprobace, aby rozšířil a prohloubil své znalosti v určitém oboru a dosáhl určité specializace, používám proto pro ně náš termín “specializační vzdělávání”.. 5.3.1

Kontinuální vzdělávání (Fortbildung) Kontinuální vzdělávání uvádí profesní řád německých lékařů v § 7: 1) Lékař, provozující svoje povolání, má povinnost profesně se dále vzdělávat a seznamovat se přitom s platnými ustanoveními, týkajícími se vykonávání jeho povolání. 2) Prostředky vhodnými ke kontinuálnímu vzdělávání jsou zejména: • účast na všeobecných nebo speciálních akcích pro další vzdělávání (kongresy, semináře, cvičné skupiny, kurzy, kolokvia), • klinické vzdělávání ( přednášky, vizity, demonstrace a cvičení), • studium odborné literatury, • využívání audiovizuálních učebních pomůcek. Lékař má využívat uvedené možnosti vzdělávání v rozsahu, nezbytném pro udržení a rozšíření odborných znalostí, nezbytných pro vykonávání svého povolání. Lékař musí lékařské komoře prokázat odpovídací formou jednu z forem vzdělávání, odpovídající odstavcům (1) (3).

29

Podle § 20 tohoto řádu je lékař povinen vzdělávat se i v problematice záchranné služby. Z všeobecné povinnosti lékaře poskytovat pomoc vyplývá i povinnost získávání znalostí z oblasti pomoci v případě neštěstí a katastrof. Podle zákona s půvabným názvem Krankenversicherungsweiteretwicklungsgesetz (BGBl I 4871 z 28.12.1976) , § 368 odst. 5 a SGB V (§ 81 odst, 4) existuje vedle základní povinnosti kontinuálního vzdělávání lékaře i povinnost kontinuálního vzdělávání pro smluvní lékaře zdravotních pojišťoven a stanovy sdružení smluvních lékařů pojišťoven musejí podle těchto předpisů obsahovat i povinnost vzdělávání lékařů v oblasti činnost zdravotních pojišťoven. Poněvadž všeobecné znalosti lékaře se v podstatě překrývají se znalostmi, jež vyžaduje výkon povolání smluvního lékaře, jde přitom zřejmě především o specifické technické znalosti, jako je např. výkaznictví a znalost formulářů. Obsah a rozsah dalšího vzdělávání lékařů jsou dány samozřejmě především rozvojem lékařské vědy, doporučení v tomto směru mají podávat lékařské komory, svazy lékařů a pracovníci z oblasti vědy. Lékařské komory mají profesní kontinuální vzdělávání usměrňovat a podporovat zejména publikacemi a pořádání k tomu zaměřených akcí. Výběr pramenů a informačních prostředků si určuje v zásadě každý lékař sám, předpokládá se, že si opatří a seznámí se s nejnovějšími medicínskými učebnicemi, nelze mu ale výslovně předepsat studium např. konkrétních časopisů. V případě soudního projednávání správnosti jeho postupu však soudy vyžadují odborné dobrozdání o tom, zda obžalovaný lékař dostál své povinnosti kontinuálního vzdělávání. (Laufs 1992). Specializační vzdělávání (Weiterbildung).

5.3.2

Péče o specializační vzdělávání lékařů je v kompetenci zemského práva a autonomních ustanovení zemských lékařských komor ( na rozdíl od pregraduálního vzdělávání a udělování aprobace, jež jsou v kompetenci spolkových orgánů). Toto kompetenční rozdělení vyložil na základě ústavy Spolkový ústavní soud ve svém usnesení takto: “Řízení dalšího vzdělávání lékařů po udělení aprobace a tím i celkové řízení odborného lékařství náleží do výhradní zákonodárné příslušnosti zemí”. Zemské zákonodárné orgány podle toho nesmějí přenechat tuto oblast pouze v pravomoci stanov lékařských komor (podle Laufse, str. 82). Po ukončení této části vzdělávání získává lékař právo na označení odbornosti (Gebietsbezeichnung). Zákony spolkových zemí o komorách a zdravotních profesích určují, které záležitosti musí být v pravidlech specializačního vzdělávání lékařů, vydávaných zemskými lékařskými komorami, upraveny. Jde o obsah a minimální dobu dalšího vzdělávání (v závislosti na oboru činí 4 - 6 let), zejména o obsah, délku a pořadí jednotlivých úseků, jakož i délku a zvláštní požadavky na pokračování vzdělávání v případech neúspěšného složení zkoušek. Směrnice zemských lékařských komor o obsahu specializačního vzdělávání musejí být schvalovány příslušným ministerstvem spolkové země, vykonávajícím dozor. Lékařské komory mají v rámci zákona právo řídit specializační vzdělávání a dávat jednotlivým lékařům zmocnění v tomto rámci působit při samotné výchově (buď v plné šíři nebo v části vymezené) i při zkouškách a uznávání vzdělání. Dále určují autonomním předpisem zkušební řády a provádějí zkoušky, jež se konají ve formě ústní zkoušky před zkušebními komisemi, jež lékařské komory ustavují. Německý lékařský sněm v roce 1976 vydal Vzorový řád dalšího vzdělávání, který byl během času přijat ve všech základních ustanoveních jednotlivými zemskými lékařskými komorami. Vzorový řád specializačního vzdělávání určuje za jeho cíl zprostředkovat lékařům po ukončení jejich profesního vzdělání v rámci několikaleté činnosti pod vedením oprávněného lékaře podrobné znalosti, zkušenosti a dovednosti, nezbytné pro získání označení “odborný lékař”. Specializační vzdělávání má probíhat v rámci činnosti na základě pracovní smlouvy, a to v univerzitním centru, na univerzitní klinice nebo v dalším zdravotnickém zařízení, jemuž bylo uděleno oprávnění k provádění této výchovy.. Lékař pověřený vedením daného adepta specializace má výchovu zajišťovat osobně, má sám určovat její obsah 30

a průběh na daném pracovišti, má právo pověřovat asistujícího lékaře určitými lékařskými činnostmi, a to v pořadí, jež sám stanoví. K jeho povinnostem však patří, aby lékaři, který se dalšího vzdělávání účastní, umožnil získat odpovídající zkušenosti např. prováděním určitého počtu danému oboru odpovídajících operací nebo rentgenodiagnostických výkonů a pokud tak neučiní, porušuje profesní právo a vystavuje se potrestání profesním soudem. O působení vzdělávajícího se lékaře pak vydává školící lékař osvědčení , v němž uvádí a hodnotí získané znalosti a zkušenosti. Vzdělávání ve stanovených oborech atd. musí zásadně probíhat v rámci celodenního pracovního úvazku, pokud to není možné, lze postupovat v kratším pracovním, minimálně však polovičním, pracovním úvazku. Doba, v níž lékař vykonává svou vlastní praxi, nemůže být do dalšího vzdělávání pro specializaci započítána. Vzorový řád uvádí výčet oborů, nástaveb a dalších specifických kvalifikací. (podrobný výčet oborů v řádu jedné spolkové země je uveden ve Zdravotnických novinách 49/1999). Dále jsou uvedeny způsob, obsah, trvání i časové rozvržení specializačního vzdělávání a způsob označení odbornosti lékaře. Komplex odborností nemohou lékařské komory rozšiřovat nebo zužovat zcela libovolně , mají vycházet z rozvoje lékařství, potřebnosti z hlediska přiměřenosti pro zabezpečení péče o obyvatelstvo a z práva EU, ale mají přihlížet i k tomu, zda daná odbornost může lékaři, na ni omezenému, zajistit ekonomicky dostatečné podmínky (i k tomu se vyjadřoval Spolkový ústavní soud). Specializační vzdělání, získané v zahraničí mimo členské státy EU, může příslušná komora uznat v plném rozsahu nebo jen jeho část, pokud odpovídá zásadám specializačního vzdělání platným v SRN a pokud žadatel v určitém oboru (nástavbě, odvětví) prošel minimálně dvanáctiměsíčním vzděláním v SRN. Totéž platí v případě, že žadatel o uznání specializačního vzdělání jím prošel v některé zemi EU, ale sám není příslušníkem některého členského státu EU. Příslušník některé země EU, jemuž tam byla přiznána určitá odbornost a má o tom příslušný doklad, může na základě žádosti získat uznání této odbornosti, pokud to příslušný řád pro specializační vzdělání připouští. V případě německého státního příslušníka, který prošel rovnocenným specializačním vzděláním v zahraničí v nečlenské zemi EU, má právo na uznání dané odbornosti (což platí jako obdoba stejného pravidla u aprobace). Na zakončení specializačního vzdělání byla zavedena zkouška, jako zvláštnost se v Badensku-Würtenbersku provádí odborný pohovor před zvláštním výborem. Specializační vzdělání je pak zakončeno tím, že příslušná lékařská komora udělí právo používat označení příslušné odbornosti (příslušná je komora, jejímž je daný lékař členem). Po ukončení specializačního vzdělání získává lékař právo na označení odborného lékaře pro danou odbornost. Rozsáhlé diskuse probíhaly podle literatury k problému, zda má odborný lékař omezit svou činnost pouze na tuto odbornost. Usnesení Spolkového ústavního soudu říká, že takové omezení by bylo v zásadě oprávněné, poněvadž by odpovídalo rozumnému hodnocení obecného prospěchu. Při každém omezení svobodné činnosti v povolání by se však mělo dbát o jeho přiměřenost Spolkový ústavní soud vyslovil názor, že zákaz činnosti mimo obor je oprávněný jenom jako obecná směrnice a nikoli jako pravidlo, z nějž neexistují výjimky (dle Laufse). Ústavní soud uznal jako zásadní i zákaz označení několika odborností. Ani tento zákaz však nemůže být všeobecně platný. Provozování několika odborností nelze zakázat v případech, kdy se jedná o odbornosti blízké s jednotlivými činnostmi, funkčně navzájem vztaženými.

31

6. Přístup Kanady k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví Zdravotnictví v Kanadě se potýká s různými problémy. Tyto problémy mají více rozměrů a nejsou to jen problémy odborné, ale také problémy veřejně – politické. Jako kdekoliv jinde je třeba tyto problémy chápat v kontextu nejen odborném a veřejně – politickém, ale také v kontextu ekonomickém, demografickém, sociálním, právním,v kontextu udržitelnosti stavu do budoucna a v neposlední řadě také časovém. Problémy lze shrnout následovně: • • • • • •

Čekací doby, dostupnost lékařů (zejména specialistů) Zmenšování fondů na veřejnou zdravotní péči Kanadský systém má také problémy s nerovným a nespravedlivým přístupem k péči Rozdíly v přístupu ve zdravotní péči v souvislosti s příjmy různých skupin obyvatelstva Starší občané mají větší obtíže získat přístup ke specialistům Geografické rozdíly – rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi

Mnoho z výše zmiňovaných problémů souvisí s problematikou lidských zdrojů. Proto nepřekvapí, že problematice lidských zdrojů v kanadském zdravotnictví je věnována značná pozornost. Lidské zdroje ve zdravotnictví hrají klíčovou úlohu ve zlepšování kvality života.2 V Kanadě se jako v jediné zemi OECD projevil úbytek zdravotních sester v minulé dekádě - což samozřejmě vedlo k jejich nedostatku.

3

Dalším problémem tamějšího zdravotnictví je nerovnoměrné pokrytí území celého

státu, což se projevuje v problémech s distribucí péče do venkovských oblastí – nejedná se pouze o lékaře, ale i o sestry. Pozornost jak politická, tak i výzkumná byla věnována zdravotním sestrám a lékařům, ač tvoří jen menší část zaměstnanců v kanadském zdravotnictví. Dnešní problémy v oblasti lidských zdrojů jsou často zapříčiněny použitím nevhodných metod plánování lidských zdrojů v minulosti.4 Právě proto se dnes v Kanadě klade velký důraz na komplexní (strategické) plánovaní v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví, které musí brát v úvahu daleko větší počet faktorů než tomu bylo v minulosti. Např. měnící se demografická struktura populace, nové přístupy ve zdravotní péči (domácí péče, „léčení po telefonu“ apod.), stejně jako celou řadu faktorů ať již ekonomických, sociálních, či kulturních. Práce Armstrongových (příloha 7.6.1) je diskusním materiálem č. 28 Komise pro budoucnost péče o zdraví v Kanadě. Navazuje na další aktivity Komise pro budoucnost péče o zdraví v Kanadě. Jednou z důležitých otázek, kterou se komise zabývá je "Jak politiky a praxe řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví podporují nebo naopak brzdí probíhající změny. Práce Armstrongových navazuje na dva předchozí dokumenty: (1) Zpráva kanadského institutu zdravotnických informací (CIHI, 2002) "Poskytovatelé zdravotní péče v Kanadě" a (2) přehled literatury a problémů ve vztahu k plánování lidských zdrojů (lékaři a registrované sestry) ve zdravotnictví, zpracovaný kanadským sdružením Canadian Policy Research Network. 6.1.1

Armstrong, P., Armstrong, H.: Plánování péče – přístupy k politice a plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví, (Planning for Care: Approaches to Health Human Resource Policy and Planning, Commission on the Future of Health Care in Canada), CIHI, 2002 Důležitá upozornění úvodem Odpovědět na otázku, jak politika lidských zdrojů ve zdravotnictví a její praxe podporují nebo zpomalují změny ve

zdravotnictví v první řadě znamená rozhodnout, jak je zdravotní péče chápána a o jaký druh změny se jedná. Model „Zdravotnictví – práce jako každá jiná“ vede k jiným alternativám (možnostem) než model druhý „Zdravotnictví – výjimečná oblast činnosti“. Pokračující posun k individuální odpovědnosti vede k odlišným požadavkům na lidské zdroje v souvislosti s „Národním programem pro domácí péči“.

2

O´Brien-Pallas at al. Forecasting models for human resources in heath care, in Journal of Advanced Nursing 33 (1), 120 - 129 Fried, J., B., Gaydos, M. L.: World Health Systems – Challenges and Perspektives, Health Administration Press, Chicago, Illinois, AUPHA Press, Washington, D. C. 2002, str. 239 - 241 4 O´Brien-Pallas at al. Forecasting models for human resources in heath care, in Journal of Advanced Nursing 33 (1), 120 - 129 3

32

Faktory, které je nutné brát v úvahu: • • • • • • • • • • •

Celou šíři poskytovatelů služeb, placených i neplacených, protože změna role jednoho má vliv na ostatní. Výzkumy a politiky mají sklon zaměřovat se na lékaře a sestry, kteří celkem představují méně než třetinu placené pracovní síly ve zdravotnictví a sociální oblasti. Charakteristika pracovní síly a těch, kteří potřebují pomoc, protože tito utvářejí možné alternativy a formy poptávané péče. Rozmanitost prostředků k zajištění odpovědnosti v systému politik v oblasti praxe, certifikace a licencování. Pochopení napětí při snaze dosáhnout vyváženého vývoje odpovědnosti a nutnost zahrnout poskytovatele a občany do rozhodovacího procesu. Odborné vzdělávání pro celé spektrum poskytovatelů služeb ve zdravotnictví Změny v obsahu formálního vzdělání vedoucí k získání komunikačních znalostí, dovednosti pracovat v týmech a s využitím interdisciplinárních znalostí, stejně jako porozumění podmínkám, které ovlivňují zdraví – především genderové, příjmové a kulturní. Pokračující vzdělávání v rámci i mimo pracoviště, sdílení poznatků na základě jejich každodenní výměny a pochopení „nevysloveného“ (sociálního učení). Spojování a vylepšování programů, jejich kombinace s hodnocením předchozího vzdělávání a uznání potřeby poskytovatelů přizpůsobit se novým požadavkům uvnitř specifického kontextu. Vyrovnávání speciálních dovedností s více otevřenými a překrývajícími se povinnostmi a vyrovnávání standardů bez standardizace, která ignoruje okolní podmínky. Více vhledu do mechanismů odpovědnosti v oblasti plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví. Více systematický sběr dat o lidských zdrojích ve zdravotnictví.

Podpora pro zlepšování pracovních podmínek a zajištění zaměstnanosti, zajistit dostatečný prostor pro poskytovatele služeb při rozhodování v oblasti zdravotní péče (zvětšení vlivu poskytovatelů). Shrnutí nejdůležitějších poznatků Cílem práce je důraz na identifikaci principů a přístupů v plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví pro pozitivní změny. Začneme pohledem na hodnoty, protože ty utvářejí činnost a organizaci lidí v oblasti zdravotní péče. V oblasti vnímání zdravotní péče existují v současné době dva široké alternativní modely, které mají důsledek pro plánování lidských zdrojů v této oblasti. 1) Zdravotnictví – výjimečná oblast činnosti – tento model v praxi znamená, že důraz je kladen na autonomii, na odpovědnost na nejnižší úrovni (mezi spolupracovníky), na úsudky a specializaci a na týmy, které jsou založeny na základě doplňujících se znalostí. 2) Zdravotnictví – práce jako každá jiná – tento model klade důraz na flexibilitu pracovních sil v rámci zadávaných úkolů, na manažerskou kontrolu, na delegaci úkolů na nízko – nákladové poskytovatele péče, na zapojení občanské společnosti do rozhodování prostřednictvím takových prostředků jako jsou písemné zprávy. Tyto a jiné znaky těchto dvou odlišných modelů mají spojitost se současnými i budoucími reformami, které utvářejí nové požadavky na lidské zdroje v této oblasti. Byly identifikovány čtyři hlavní oblasti: • • • •

Redefinice nemocnic, tak aby pokrývali jen nejakutnější péči. Komplexní péče v zařízeních dlouhodobé péče. Posun péče do domácností Podpora reformy primární péče, podporovaná tzv. „léčením po telefonu“

Je důležité upozornit na to, že nejvíce výzkumů a veřejně-politických debat bylo zaměřeno na lékaře a zdravotní sestry, přestože jejich podíl na placené pracovní síle ve zdravotnictví je menší než třetinový. Ostatní pracovníci ve zdravotnictví také hrají velice důležitou úlohu, ať již se jedná o manažery, administrativní pracovníky, terapeuty, farmaceuty, personál starající se o úklid a další, kteří vytvářejí stabilní prostředí pro péči. Nadto největší skupina v poskytování péče zůstává pro plánování lidských zdrojů pro zdravotní péči skryta – jedná se zejména o neplacené ženy. 33

V plánování vzdělávání pracovníků musí být uvažováno o celé šíři placených a neplacených poskytovatelů. Je nutné uvažovat v návaznosti na formální, celoživotní a sociální učení. Spojovací a zdokonalovací programy kombinované s procedurami předcházejícího vzdělávání musí být nastaveny tak, aby korespondovaly s novými požadavky, které jsou na tuto oblast kladeny. Učební plány by měly více zohledňovat nutnost komunikačních dovedností, interdisciplinární přístup, týmovou práci, stejně jako znalosti, které jsou potřebné pro aktivní participaci v plánování změn a hodnocení. Dalším zásadním tématem je téma zodpovědnosti. Jedni míní, že o zodpovědnost je zajištěna licencováním a samo – regulací. Přizpůsobení se novým požadavkům v oblasti organizace práce (větší sdílení práce), v průhlednosti systému a participaci občanů. Občanům (šíře) a pacientům (v užším vymezení) musí být umožněno, aby jejich participace byla smysluplná. V systému ovšem existuje napětí, a to mezi různými zájmovými skupinami. Zejména mezi těmi, kteří systém řídí a přijímají rozhodnutí, a mezi těmi, kteří poskytují péči, dále mezi těmi, kteří péči poskytují, a těmi, kdo péči přijímají (pacienti), stejně jako mezi poskytovateli navzájem. Také tento aspekt je nutné vzít v úvahu. Velice podstatnou roli v celém systému hraje federální vláda, stejně jako vlády provincionální. Rozhodnutí musí být činěna s uvědomováním si své odpovědnosti, a to na každé úrovni. Ukazuje se také, že je třeba mít k dispozici lepší data než tomu bylo doposud. Snad nejdůležitější je, že aktéři na všech úrovních budou více otevřeni pozitivní změně, jestliže budou mít zabezpečenou práci společně s náležitými pracovními podmínkami a budou plně participovat na procesu rozhodování. Podstata péče Péče o lidské zdraví je výjimečná, není to práce každá jiná, což sebou samozřejmě nese mnohá specifika. Zdravotní péče je péče o lidský život, proto nemůže být hodnocena pouze nebo dokonce primárně za pomoci ekonomických ukazatelů. Existují různé přístupy ke zdravotní péči, některé toto výsadní postavení berou v potaz, jiné tuto skutečnost reflektují méně. Lidské zdroje pro péči Sektor zdravotnictví zahrnuje velice širokou řadu profesí. Statistiky ukazují vysokou genderovou nerovnost. Žen je v tomto sektoru významně více než mužů. V Kanadě pracuje v této oblasti více než 1,5 milionu lidí, z toho je 80% žen. Další zajímavostí je, že výzkumy dokazují, že pro ženy je velice motivující starost o pacienty. Rozdělení lidských zdrojů je rovněž determinována podle regionu, kde lidé pracují. V některých regionech jsou podmínky lepší, v jiných horší. To ovšem nemění nic na faktu, že zdravotní péči potřebují všude. Velice mnoho péče je poskytováno v domácnostech a jedná se o neplacenou činnost (práci). Např. u sester často dochází ke kolizi mezi povoláním a rodinným životem. Úvahy o lidských zdrojích musí nutně doprovázet úvahy o demografickém vývoji – populace se mění, mění se i nároky na poskytovanou péči . Každá úspěšná politika lidských zdrojů se musí opírat o spolupráci s profesními organizacemi, odbory, musí brát v úvahu diverzitu poskytované péče, potřeby populace apod. Vzdělávání Dějiny vzdělávání v této oblasti jsou dějinami rostoucí specializace, formálního vzdělávání a soustavného studia (celoživotního vzdělávání). Dnes se dostává do popředí potřeba učit se komunikačním dovednostem, stejně jako učit se chápat kulturní, sociální, ekonomické a individuální odlišnosti každého jedince nebo skupiny obyvatel. Velkou úlohu hraje učení se práci v týmu – tato oblast vzdělávání je stále důležitější, protože v oblasti zdravotnictví prakticky nelze pracovat samostatně. Mimo to práce v týmech má v této oblasti dlouho tradici. Objevují se i nové oblasti, kde je potřeba vzdělávat např. léčení po telefonu („telehealth“) V budoucnu se bude péče proměňovat např. díky výše zmíněnému léčení po telefonu, týmům primární péče, domácí péči apod. Toto bude vyžadovat samozřejmě také specifické přístupy ve vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 34

Odpovědnost a „správa“ v oblasti péče Debata o odpovědnosti v této oblasti je tak stará, jak starý je Hippokratův slib. Často není zřejmé, kdo odpovídá komu, za co, v jakém čase apod. Tato oblast je velice citlivá a často se zde objevuje napětí mezi jednotlivými aktéry. Správou a poskytovateli, poskytovateli a pacienty, stejně jako mezi poskytovateli navzájem. Každý má často jiný názor na to či ono rozhodnutí nebo postup. Napětí často nevyvolávají rozdíly ve znalostech, ač asymetrie mezi lékařem a pacientem je zřejmá, ale spory o tom, kdo bude proces kontrolovat. Problémy mají opět geografický charakter, obyvatelé venkova mají samozřejmě menší možnost výběru, než obyvatelé velkých měst apod. Zejména občané by měli mít daleko větší možnost zasahovat do rozhodovacích procesů v této oblasti. Odpovědnost je velice dobře viditelná v týmech, kde každý nese odpovědnost za jemu svěřené úkoly. Odpovědnost je samozřejmě více než jen zodpovědnost finanční, jedná se především o zodpovědnost za poskytovanou zdravotní péči – za zdraví občanů, kteří péči vyhledávají. Komplexnost plánování péče Při komplexním plánování péče je nutné vzít v úvahu politické, demografické, ekonomické, sociální, kulturní a další faktory, jako je např. existující organizace péče apod. Důraz lze klást na ekonomickou efektivitu, na kvalitu péče, její dostupnost apod. Jak je zmíněno v názvu odstavce, plánování je činnost komplexní, je tedy nutné do ni zapojit všechny relevantní aktéry – na úrovni federální, regionální i lokální. Do úvahy musíme vzít i možnosti vzdělávací soustavy a počty mladých lidí, kteří chtějí ve zdravotnictví pracovat. Přestože nákladnost studia medicíny roste, nelze konstatovat, že by se do škol hlásilo méně zájemců, což je dáno tím, že se většinou rekrutují z výše postavených socio – ekonomických vrstev obyvatel. Opět se ukazuje odlišnost podle jednotlivých oblastí, venkovské a odlehlé oblasti nejsou atraktivní pro žádné zdravotnické pracovníky. Možným zdrojem pracovníku v této oblasti je samozřejmě příchod zahraniční pracovní síly. Toto má samozřejmě řadu omezení, naopak pozitivem je, že zahraniční pracovníci přinášejí potřebné jazykové znalosti a kulturní senzitivitu k různým skupinám obyvatelstva. Komplexní plánování musí samozřejmě uvažovat směrem k novým trendům, jako je např. péče v domácnosti, péče po telefonu. Závěry Celá práce přinesla více otázek než odpovědí. Autoři uvádějí, že zodpovězení těchto otázek vydá na práci další. Otázky, které se v textu objevují v textu práce detailněji se dají shrnout následovně: 1.

Je zdravotní péče chápána jako každá jiná práce nebo je chápána odlišně, má výjimečné postavení, se svým typickým druhem hodnot personálních, vztahových, týkajících se organizace práce a jak je brán v úvahu proces rozhodování, struktura a požadavky (poptávka)?

2.

Jak jsou brány v úvahu globální, národní, regionální, místní a institucionální souvislosti?

3.

Jak jsou do měnících se požadavků na chápání péče začleněny sociální, ekonomické, kulturní a další demografické součásti a jak se s tímto přijímané strategie vyrovnávají?

4.

Je vzata v úvahu celá šíře placených a neplacených poskytovatelů péče a je jejich nynější práce a organizační struktura správně chápána, stejně jako vztahy mezi poskytovateli a jejich specifická charakteristika?

5.

Jak je chápáno vzdělávání a jak umožňuje toto chápání zahrnout formální a neformální učení v celé šíři placených a neplacených poskytovatelů. Je sdílení vědomostí viděno jako zásadní aspekt každodenní praxe a celoživotní vzdělávání jako integrální součást pracovní kultury?

6.

Jak je definována zodpovědnost a dokáže se tato definice dotýkat takových témat jako financování, rozsahu praxe, regulací pomocí certifikace, kdo je odpovědný komu, za co je mu odpovědný, v jakém čase, na základě čeho, je brána v úvahu tenze mezi jednotlivými aktéry? Jaký vliv má hájení vlastních zájmů a jaký vliv má načasování?

7.

Může plánování pro péči připustit tenzi, různé přístupy a složitost neodmyslitelnou od zdravotní péče a potřeby balancovat mezi konfliktní tlaky různými směry, v různých místech a různých časech? Pomůže to přijmout a zviditelnit role různých stupňů správy, poskytovatelů péče a občanů?

35

7. Přístupy a strategie k politice a řízení lidských zdrojů na úrovni WHO, OECD, ILO Přístup WHO k problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví WHO se dlouhodobě a systematicky zabývá problematikou lidských zdrojů. Svá stanoviska jasně formulovala v dokumentech Zdraví pro všechny do roku 2000 a nově ve Zdraví 21. V roce 1978 byla ve WHO publikována práce Halla a Mejía „Health manpower planning“. Dlouhodobě publikuje WHO řadu zásadních nových poznatků a diskusí ve svém Bulletinu. V současné době dominuje ve WHO aktivitách „Workshop on Global Health Workforce Strategy Objectives“, jež se uskutečnil koncem roku 2001. WHO ustanovila pracovní skupinu pro Globální strategii v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví v únoru roku 2000, aby podpořila práci s cílem zlepšit výkony v oblasti zdravotní péče cestou zlepšení výkonů pracovníků ve zdravotnictví. Pracovní konference, kterou tato pracovní skupina uspořádala přinesla několik set stran materiálu k problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví z několika kontinentů. Problémy s lidskými zdroji ve zdravotnictví tedy nejsou specifikem pouze jedné země nebo jednoho kontinentu, jedná se o problém skutečně globální. Efektivní poskytování zdravotnických služeb vyžaduje efektivně využít znalostí a dovedností dobře motivovaných pracovních sil ve zdravotnictví. Sektor zdravotnictví je z hlediska lidských zdrojů intenzivní. Poskytované zdravotnické služby jsou do značné míry ovlivněny mezilidskou interakcí a efektivní týmovou spoluprácí. Náklady na zaměstnance obyčejně představují významnou část nákladů na zdravotnictví. Pracovní síly ve zdravotnictví jsou komplexem s několika specifickými zdravotními profesními skupinami s odlišnými rolemi a vlastními systémy vzdělávání a regulace – lékaři, sestry, stomatologové, farmaceuti atd. Mnoho z hlavních výzev, kterým čelí zdravotnické systémy jsou přímo nebo nepřímo spjaty s problematikou lidských zdrojů ve zdravotnictví. Tyto výzvy zahrnují: •

Boj proti redukci poskytovaných služeb vlivem nedostatku pracovních sil ve vztahu k jejich geografickým rozdílům a migraci zdravotníků

•

Identifikace efektivních přístupů v rozvoji zdravotnického systému a úpravy, které zlepší výkonnost a efektivnost pracovníků a pomůže zlepšit kvalitu péče a to pomocí nových přístupů a změn ve struktuře a počtu pracovníků a jejich dovedností.

•

Zajištění rovného přístupu žen pracujících ve zdravotnictví ke kariérnímu rozvoji.

•

Zlepšení motivace pracovníků a jejich výkonnosti prostřednictvím finanční a nefinanční zainteresovanosti, tvorba příležitostí pro vzdělávání a budování kariéry, flexibilita v pracovních plánech, bezpečné pracovní prostředí apod.

WHO si uvědomuje klíčovou roli lidských zdrojů pro zajištění zdravotní péče, uvědomuje si že špatná politika v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví vede ke snižování kvality a šíře poskytované péče. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry budou přijatá opatření implementována (tj. uváděna do zdravotnické praxe). Hlavním cílem pracovního jednání byla identifikace priorit ve vztahu k další koordinaci jednání v oblasti zlepšení politiky lidských zdrojů ve zdravotnictví. Záměrem je tedy rozvoj komunikativního jednání všech zúčastněných aktérů. Specifické navazující cíle se soustřeďují na zlepšení/zvýšení výkonnosti pracovníků v oblasti zdraví. WHO formuluje širší přístup, zaměřený nikoliv jen na pracovníky v oblasti zdravotnických služeb, ale na lidské zdroje v oblasti zdraví. Jde tedy o podstatně širší přístup. Tři specifické odpovídající cíle jsou následující:

36

•

Zvýšit úroveň našich znalostí vlivu determinant vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví a současně i využití těchto poznatků v praxi

•

S využitím výše uvedených objektivně podložených znalostí a dovedností formulovat strategie dalšího postupu

•

Dosažení konsensu zúčastněných aktérů ohledně strategie dalšího výzkumu, vývoje poznatků a nástrojů a jejich implementace v praxi

Pracovní konference WHO se nepochybně stala významným krokem dalšího koordinovaného postupu. Z tohoto hlediska jsou její poznatky velice významné pro ČR. Tyto poznatky umožňují různým aktérům společně identifikovat existující problémy, jejich příčiny a priority jejich dalšího jednání (WHO´s Global Health Wokrforce Strategy Meeting in Annecy, Francem December 2000). Postoj OECD k politice lidských zdrojů ve zdravotnictví OECD je významným aktérem ovlivňujícím politiku lidských zdrojů ve zdravotnictví. V rámci této organizace vznikla v posledních 2 letech („ad hoc“) pracovní skupina, která se také touto problematikou intenzivně zabývá. OECD jako celek identifikuje stejné problémy jako členské státy této organizace. Mezi tyto problémy patří: • • • •

Klesající počet lékařů v souvislosti s dřívějšími omezeními v rámci vzdělávací soustavy. Zdravotnictví se potýká s celou řadou soudobých trendů jako demografický vývoj, vývoj lidského poznání a technologií a měnícími se požadavky na poskytovanou péči. Nedostatek lékařů v primárním zdravotnictví Nerovnoměrné rozdělení v rámci států, zejména rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi

Společné znaky politik lidských zdrojů ve zdravotnictví v členských zemích OECD: • • •

Přijaté politiky reflektují změny v oblastech jako je odborné vzdělávání, získávání nových lidských zdrojů pro zdravotnictví a to v oblastech jako je přijímání studentů do zdravotnického vzdělávání a také v oblasti volby specializace v konkrétním oboru. Politiky zohledňují geografické rozmístění pracovních sil ve zdravotnictví v rámci jednotlivých států. Politiky zahrnují vzdělávací politiky, politiky financování a politiky organizační kultury

Problematika lidských zdrojů je nikdy nekončícím a neuzavřeným procesem, a to jak na úrovni jednotlivých členských států, tak i na úrovni OECD jako celku. Otevřenou otázkou také zůstává, zda se politiky přijaté na všech úrovních a rozhodovacích centrech podaří implementovat tak, aby byla zajištěna taková v péče, v takové kvalitě, ve správném čase i na správném místě, a to při zachování odborné i finanční udržitelnosti těchto politik. (Simeons, 2003) Role Mezinárodní organizace práce (ILO) v politice lidských zdrojů ve zdravotnictví Mezinárodní organizace práce (MOP) je specializovanou organizací Organizace spojených národů, která se zabývá sociální spravedlností a mezinárodně uznávanými lidskými právy a právy pracovníků. MOP formuluje mezinárodní standardy v oblasti práce a to ve formě konvencí a doporučení k minimálním standardům v této oblasti,jako je např. právo na odborové sdružování, kolektivní vyjednávání, rovné příležitosti pro ženy a muže a mnoho dalších témat souvisejících s oblastí světa práce.Poskytuje technickou podporu primárně na poli: • • • • • • • • •

Odborného vzdělávání a jeho doplňování Politiky zaměstnanosti Pracovní administrativy Pracovního práva a průmyslových vztahů Pracovních podmínek Rozvoje managementu Družstevnictví Sociální zabezpečení Statistiky práce, bezpečnost a zdraví při práci

O tom, že Mezinárodní organizace práce bere problematiku lidských zdrojů ve zdravotnictví skutečně vážně svědčí i to, že její zástupci jsou zapojeni do pracovní skupiny v rámci WHO. Aktivity WHO spadají nejen do oblasti pracovních podmínek a ovlivňování řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví. Dalším a velice důležitým rozměrem aktivit MOP je také práce v oblastech bezpečnosti práce – předcházení pracovním úrazům a zachování dobrého zdravotního stavu zaměstnanců. Výhodou sektoru zdravotnictví je to, že pracovníci v něm jsou poměrně silně odborově organizováni, což jim dává šanci lépe hájit své zájmy vzhledem k zaměstnavatelům a dalším aktérům ve hře. Na druhou stranu MOP je velkou, stabilní a mezinárodní institucí, která má možnost ovlivňovat tvorbu nových politik v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví. 37

8. Pracovní závěry a jejich diskuse Předložená studie přináší orientační diskusi existujících problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví v kontextu, upozorňujícím na mezinárodní vývoj poznatků a přístupů v oblasti plánování a řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví. Studie je doplněna přehledem a jednoduchou sekundární analýzou dostupných statistických údajů, které zachycují oblast pregraduální přípravy, problémy prvotních fází zaměstnanosti pracovníků (nezaměstnanost, volná místa) a následně pak vývoj počtu a rozmístění pracovníků (lékařů a sester) podle věkových skupin, specializace a typu poskytovatele zdravotnických služeb. Studie obsahuje také souhrn některých souvisejících teoretických poznatků, z nichž některé jsou zpracovány formou blokových schémat nebo influenčních diagramů, případně jsou soustředěny do glosáře pojmů. Tento vstupní přehled základních poznatků je využitelný jako východisko pro formulaci a diskusi nových otázek a tím tedy i námětů pro další výzkum a praktické využití. Zájem MZ o analýzy a výzkum v této oblasti je nutno vnímat jako velice pozitivní a společensky přínosný krok. Problémy mladých pracovníků ve zdravotnictví nepochybně vnímají jednotliví aktéři různě - samotní pracovníci ve zdravotnictví, pracovníci státní správy, jinak představitelé odborů a jinak pacienti či řídící pracovníci nebo starší pracovníci ve zdravotnictví nebo ti, kteří jsou odpovědni za organizaci a realizaci systému dalšího vzdělávání. Jde tedy o oblast, ve které se vyskytuje souběžně větší množství odlišných zájmů a postojů. Z hlediska mezinárodního vývoje, aktivit WHO, OECD a dalších lze usuzovat, že problematice integrovaného plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví a s ním souvisejících dalších aktivit (pregraduální a další vzdělávání, řízení lidských zdrojů, výzkum, analýzy) je v zahraničí ze strany tvůrců zdravotní politiky věnována podstatně větší pozornost než je tomu v současnosti v ČR. Příčiny četných vznikajících problémů v ČR (problémy mladých pracovníků, průběh transformačních a reformních kroků, vztahy mezi poskytovali služeb a jejich plátci, vzájemné vztahy uvnitř těchto dvou skupin aktérů, vztahy mezi zdravotníky a pacienty, nestability ve financování a úhradách, hodnotové a morální změny, vývoj podpory zdraví) naopak mnohdy tkví v úrovni vývoje lidských zdrojů v českém zdravotnictví a v celkové modernizaci společnosti. Jednou ze závažných příčin problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví v ČR je až extrémní pokles významu role státu v oblasti politiky lidských zdrojů. Stát se často ocitá v pozici občas reagujícího diváka a mnohdy se domnívá, že odpovědnost za politiku lidských zdrojů delegoval částečně na zdravotní pojišťovny, částečně na samosprávné korporace (komory) nebo na řídící pracovníky v organizacích a není tedy nutné se tímto problémem dále zabývat. Klíčovou otázkou je v tomto směru míra odpovědnosti státu za tvorbu jednotných pravidel, hodnocení realizačních přístupů a kontrolu jejich dodržování. Mnohdy se hovoří vedle právního rámce také o roli státu (zejména pak MZ ČR) při tvorbě metodických nástrojů, jednotných směrnic. Takové nástroje by mohly napomoci k jednotnému výkonu veřejné správy ve zdravotnictví na úrovni krajů. Vývoj počtu jednotlivých skupin pracovníků ve vztahu k problémům nedostatku nebo přebytku pracovníků lze považovat za problém, jehož příčiny tkví jak na národní tak regionální úrovni či na úrovni jednotlivých organizací. Tento problém je důležitý z hlediska státní správy, z hlediska samotných pracovníků, resp. odborů či profesních sdružení, organizací poskytujících zdravotnické služby. Údaje o pohybech pracovníků v časovém vývoji jsou důležité pro plánování lidských zdrojů v celém systému i jeho menších geografických celcích (kraje, bývalé okresy). Zde se pak setkáváme s řadou závažných problémů: geografické rozdíly v rozmístění poskytovatelů zdravotnických služeb, koordinace a dostupnost služeb. Tato oblast problémů však již souvisí s celkovým organizačním uspořádáním zdravotnických služeb, vývojem příslušného právního rámce. V ČR prakticky ustaly v 90. letech aktivity, jejichž cílem by bylo integrované plánování pracovníků ve zdravotnictví. Částečně se touto problematikou začala zabývat Všeobecná zdravotní pojišťovna ve svém pojistném plánu na rok 1998. Před rokem 1990 byly pro plánování počtu pracovníků vytvořeny normativy, jejichž vývojem se systematicky za býval Ústav 38

sociálního lékařství a organizace zdravotnictví. V současné době vzniká v ČR potřeba aktualizovat metody a nástroje integrovaného plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví na centrální a regionální úrovni. IZPE se z podnětu MZ ČR koncem května t.r. začal intenzivněji zabývat vyhodnocením těchto metod a možnostmi jejich praktického využití. Také MZ ČR se problematikou přístupů k tvorbě sítě zabývá ve svých návrzích právních norem. Ve druhé polovině byla výraznou událostí v tomto směru restrukturalizace lůžkové péče, avšak v její souvislosti nebyla věnována zásadní pozornost lidským zdrojům. Přístup využívající normativů ve vztahu k počtu obyvatel je vhodné doplnit o analýzu potřeb (vývoje zdravotního stavu obyvatel) a spotřeby zdravotnických služeb. Integrované metody plánování by však měly využívat ještě další hlediska (oblast ekonomiky práce, hodnocení efektivity a produktivity poskytovatelů zdravotnických služeb). Jiným problémem jsou však detailněji strukturované počty lékařů a ještě přesněji počty smluvních vztahů nebo údaje o registraci ambulantních lékařů. Tyto dvě poslední skupiny údajů nejsou v podrobnějším členění běžně k dispozici. Z veřejně dostupných údajů ÚZIS se nedaří sestavit vývojovou řadu v případě ambulantních specialistů. Zrovna tak nejsou běžně veřejně dostupné údaje o personálu a aktivitách jednotlivých nemocnic. Lze tedy říci, že v ČR není v tomto směru dostačující veřejná dostupnost potřebných údajů. Některé podrobnější údaje začínají být k dispozici ve zdravotnických ročenkách jednotlivých krajů až v poslední době. Dalším vážným problémem ČR je neexistence aktivit v oblasti plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví na centrální ani regionální úrovni. Krajské úřady byly postaveny během krátké doby před nutnost rychlé přeregistrace prakticky všech ambulantních lékařů. Rovněž nejsou známy údaje o existenci případných poradních orgánů MZ ČR v oblasti plánování nebo projekce vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví. V koncepcích jednotlivých oborů, které byly zpracovány na výzvu MZ ČR jsou sice dle metodiky požadavky ve vztahu k lidským zdrojům, nejde však o ucelený nebo závazný dokument. Objektivizaci problémů z hlediska různých skupin aktérů je zapotřebí realizovat cestou většího rozsahu rozhovorů, doplněných následně dotazníkovými šetřeními. Důvodem jsou zejména zachycené rozdíly na úrovni jednotlivých organizací (mikroúroveň). Zjišťované problémy je potřebné hodnotit z hlediska faktorů na makroúrovni (vývoj právního rámce, organizační uspořádání zdravotnických služeb, dalšího vzdělávání). Ve spektru problémů mladých pracovníků ve zdravotnictví nejde jen o fázi jejich vstupu do aktivní činnosti, tj. nejde jen o období než absolvent uzavře první pracovně právní vztah. Po tomto kroku dochází ke vzniku celé řady dalších problémových situací, které však v převažující míře souvisí s celým systémem řízení lidských zdrojů a odpovídajícími oblastmi zdravotní politiky. Vývoj pregraduálního vzdělávání a zaměstnanosti lékařů a sester v ČR. V 90. letech došlo nejprve do roku 1995 k růstu počtu absolventů lékařských fakult (z 1200 na 1500). Od poloviny 90. let pak postupně docházelo k poklesu počtu absolventů lékařských až na 800 v roce 2002. Tento vývoj nepochybně souvisel se nezamýšlenou zainteresovaností formy financování vysokých škol za počet studentů. V první polovině 90. let v oblasti vysokoškolského studia působila podobná situace jako ve zdravotnictví, kde byly poskytnuté služby hrazeny podle množství vykázaných výkonů. Počet nezaměstnaných absolventů lékařských fakult se prakticky po celou dobu pohyboval pod hodnotou počtu volných míst hlášených na úřadech práce v ČR. Další vzdělávání, jeho podmínky a průběh jsou důležitými aspekty, stejně jako odměňování pracovníků a nefinanční způsoby zainteresovanosti - např. právě možnosti dalšího rozvoje pracovníků, možnosti jejich uplatnění, zajímavá práce, organizační kultura pracoviště. Přestože je v ČR již několik let připravován nový právní rámec pro další vzdělávání, není této problematice věnována pozornost z hlediska mezinárodního srovnání (vývoj právního rámce a jeho aplikace, výzkum dosahovaných výsledků, objektivizace problémů, nových požadavků na další vzdělávání). Jistě nejde jen o naplnění harmonizačních požadavků ve vztahu k EU. 39

Zřejmě je legitimní si klást otázky ohledně aktivit komor v oblasti dalšího vzdělávání (kladou si je i sami členové komor) ohledně jeho obsahového zaměření. Důraz je zatím jakoby kladen jen na procedurální otázky. Přitom je všeobecně známo, že výrobci a distributoři léčiv se snaží výrazně ovlivňovat ve svém zájmu obsahové zaměření dalšího vzdělávání ve vztahu k preskripčnímu chování lékařů. To ovšem z hlediska funkce celého zdravotního systému nelze považovat za dlouhodobě udržitelný stav. Chybí nezávislé vyhodnocení vývoje dalšího vzdělávání. V oblasti politiky a řízení lidských zdrojů v ČR jsou zpracovávány dílčí aspekty, avšak chybí celostně pojatý přístup, zaměřený na dlouhodobé vývojové trendy. Problematika rozvoje lidských zdrojů ve zdravotnictví úzce souvisí s: vývojem zdravotního stavu obyvatelstva, organizačním uspořádáním zdravotnických služeb a systémů péče o zdraví (podpory zdraví), vývojem technologií v oblasti medicíny i podpory zdraví a tedy celé péče o zdraví. Přitom v přístupech k organizaci, financování a úhradám péče o zdraví existují z mezinárodního hlediska alternativní přístupy, které jsou předmětem jak politických debat, tak analýz a výzkumů. Řešení problematiky lidských zdrojů ve zdravotnictví není možné bez zohlednění těchto aspektů, resp. přístupy k politice v oblasti lidských zdrojů jsou těmito různými názory na organizaci, financování a úhrady služeb výrazně ovlivněny. Proto je zapotřebí řešit vzájemné vztahy mezi těmito faktory také v určité koncepční rovině. Analýza příjmů pracovníků ve zdravotnictví je nutná u pracovníků v jednotlivých segmentech služeb a podle věkových kategorií (údaje ve vztahu k věku nejsou k dispozici). Je zapotřebí realizovat analýzu rozdílů v příjmech v rámci resortu zdravotnictví školství a event. ostatních. Vedle pracovníků, jejichž příjem je odvozen ze závislé činnosti, je dnes značný podíl lékařů ve skupině osob samostatně výdělečně činných. V používaných úhradách zdravotnických služeb zdravotními pojišťovnami jsou v ČR mezi jednotlivými odbornostmi výrazné rozdíly z hlediska jejich míry objektivity (podfinancované a přefinancované výkony). Příjmové rozdíly způsobují nezamýšlenou zainteresovanost u lékařů k jejich odchodu z nemocnic do ambulantních služeb nebo aby si při práci v nemocnici vytvářeli další pracovní příležitosti v rámci ambulantních služeb. Avšak rozhodování mladých pracovníků ve zdravotnictví je nepochybně tímto nevyváženým stavem také ovlivněno. Tento trend může být také jednou z vážných příčin neřešeného vývoje primární zdravotní péče v ČR. K určitému pnutí dochází i v rámci samotné skupiny ambulantních specialistů, pracujících v nemocnicích a těch, kteří působí jako osoby samostatně výdělečně činné. Změny ve vývoji věkové struktury pracovníků v nemocnicích nejsou zatím předmětem objektivizace a přináší nepochybně významné důsledky také ve vztahu k mladým pracovníkům a v kvalitě poskytovaných služeb pacientům. Dlouhodobě jistě není udržitelný vývoj, který je postaven na nekooperativních konkurenčních hrách, jejich cílem je orientace na krátkodobé cíle a získání momentálních výhod z hlediska jednotlivých skupin pracovníků nebo segmentů zdravotnických služeb. Doprovodným projevem také situace je velice nízký zájem o transparentnost prostředí, jeho vztahů a pravidel. V této fázi zpracování studie je tedy zapotřebí diskutovat event. priority dalšího postupu, avšak vznikající analytický rámec je srovnáván postupně také s přístupy v zahraničí. Jde zejména o aktivity WHO, OECD, ILO, WB, EU. WHO se dlouhodobě zabývá problematikou vývoje lidských zdrojů ve zdravotnictví. Lidské zdroje ve zdravotnictví jsou uváděny jako jeden z klíčových faktorů úspěšné realizace reforem zdravotní péče. WHO je patrně v současnosti nejvíce aktivní nadnárodní organizací v oblasti diskuse poznatků v oblasti politik lidských zdrojů. Větší pozornost by bylo vhodné věnovat současným pracovním aktivitám OECD (Ad Hoc Group on Health), které mají příští rok vyústit do formulace doporučení ve vztahu k jednotlivým ministrům zdravotnictví členských států. Část práce OECD se zabývá také problematikou lidských zdrojů. Z hlediska mezinárodního srovnání jsou zajímavými zdroji analýzy USA, Kanady a dalších států v Evropě. Zejména v Kanadě lze sledovat, že tvorba zdravotní politiky a související rozhodovací procesy jsou výrazně podloženy předchozí analytickou přípravou a dlouhotrvajícím systematickým výzkumem.

40

Výzkumné otázky a aktivity k další diskusi: Okruhy komplexních témat a otázek: •

Dopracovat vstupní teoreticky zaměřenou studii politiky lidských zdrojů ve formě sborníku IZPE, doplněnou o základní analýzu současného vývoje zaměstnanosti a samostatné činnosti lékařů a sester v ČR (termín do konce října 2003)

•

Zpracovat podrobnější mezinárodně srovnávací analýzy vývoje politik lidských zdrojů ve vybraných státech (Kanada, SRN, UK, USA, státy střední Evropy) a srovnat je s přístupy nadnárodních organizací (WHO, ILO, EU, OECD, WB) (termín 2004)

•

S využitím metod analýzy veřejných politik zhodnotit vývoj politiky lidských zdrojů v českém zdravotnictví (termín 2004)

•

Průběžně hodnotit vývoj aktivit a přístupů nadnárodních organizací (WHO, OECD, EU a další)

•

Analýza důsledků volného pohybu občanů a služeb (lidských zdrojů) v EU v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb, očekávané důsledky rozšíření EU

•

Detailnější využití dostupných statistických dat pro další analýzu: o

o

o

o o

Vytvořit podrobnější model pohybu lékařů ve věkových skupinách po jednotlivých letech, této model je nutný pro přesnější analýzu vývoje v krátkodobém a střednědobém pohledu (zde je zapotřebí vyžádat od ÚZIS údaje o pracovnících ve struktuře jednotlivých let) (termín 2003) Doplnit údaje o vývoji pracovníků ve zdravotnictví (lékaři a sestry, podrobnější členění lékařů na praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti, stomatology, gynekology, ambulantní specialisty pracující jako OSVČ (jsou registrováni jako ambulantní poskytovatelé, nemocniční lékaře (potřebná spolupráce s ÚZIS při získání dat) (termín 2003) V ČR chybí údaje o vývoji pracovníků v rámci jednotlivých nemocnic, jejich věková a oborová skladba. Závažnou bariérou je zde nedostupnost údajů. Nutnou podmínkou potřebných změn obecně je zvýšení veřejné dostupnosti údajů ve zdravotnictví. Podrobněji zpracovat mezinárodní srovnávací analýzu vývoje počtu lékařů a sester (databáze WHO Health Data a OECD) (termín 2004) Analyzovat vývoj nezaměstnanosti lékařů a sester nebo jejich nedostatek v rámci EU, OECD (termín 2004)

•

Připravit a realizovat výzkum postojů a názorů lékařů, sester a pacientů ve vztahu k problémům vývoje lidských zdrojů, vztahu mezi poskytovateli služeb a pacienty. Cílem je objektivizace existujících problémů v ČR (20032004).

•

Realizovat výzkum výsledků stávajícího systému dalšího vzdělávání u praktických lékařů pro dospělé v ČR (2004-6)

•

Navázat užší spolupráci s vybranými zahraničními pracovišti v oblasti politiky rozvoje lidských zdrojů.

Okruhy dílčích témat a otázek •

Zhodnotit a využít již provedené analýzy a studie související s lidskými zroji ve zdravotnictví v ČR (Česká lékařská komora, LOK, Odbory, IGA MZ ČR). Tento krok vyžaduje delší dobu na získání údajů a materiálů a diskusi výsledků těchto studií. (termín 2004)

•

Analyzovat vývoj personální situace ve Fakultních nemocnicích v ČR se zaměřením na počty a velikost úvazků, odměňování pracovníků působících v resortu zdravotnictví a v resortu školství. Současně také zhodnotit rozsah aktivit v oblasti výzkumu. Tento úkol není řešitelný bez přímé spolupráce se zřizovatelem, tj. MZ ČR (termín 2004).

•

Jaká je role profesních a odborových sdružení pracovníků ve zdravotnictví z hlediska mezinárodního srovnání ve vztahu k řízení lidských zdrojů (další vzdělávání a další aktivity).

•

Jak probíhá sociální dialog na úrovni jednotlivých organizací a na celonárodní úrovni, resp. na úrovni nadnárodních organizacích ve vztahu k řízení lidských zdrojů 41

•

K jakým změnám došlo v postavení lékařů a v uplatnění jejich vlivu na tvorbu zdravotní politiky (teoretický a konceptuální přehled zahraničních poznatků.

•

Vývoj medicíny, léčebných technologií a z nich vyplývající nové požadavky na řízení lidských zdrojů, dlouhodobá projekce pro příštích 15 až 20 let (termín 2004-5).

•

Vývoj vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti zdravotnictví (rozvoj technologií, způsobů financování a úhrad, změny v organizaci služeb, měnící se role státu - důsledky všech těchto faktorů pro lidské zdroje ve zdravotnictví) (dlouhodobý úkol v rámci VZ IZPE 2002-6)

Většina navrhovaných aktivit stejně jako i tato samotná studie nejsou uvažovány ve výzkumném záměru IZPE pro období 2002-6 a proto podmínkou jejich realizace jsou potřebné finanční a od nich odvozené další zdroje. Uvedené závěry se soustřeďují v abstraktní rovině i v návrzích konkrétních aktivit převážně na analytický přístup a nezabývají se tedy ještě v této fázi otázkami další tvorby zdravotní politiky v této oblasti. Předložená studie má charakter vstupního materiálu, který je východiskem další diskuse, jež se může ubírat několika směry. Některé z těchto přístupů a cest jsou formulovány již v závěrech. Teprve rozvoj dalších poznatků může přinést potřebnou objektivizaci diskutovaných problémů a také informace o existujících přístupech k jejich řešení ať již na úrovni jednotlivých států nebo nadnárodních aktivit (WHO a další). Přístupy k tvorbě zdravotní politiky však vyžadují řešit také otázky základních principů v rovině hodnot, uspořádání veřejného a soukromého práva, organizace zdravotnických služeb. Jde vesměs o základní aspekty, jejichž diskuse v ČR zatím ještě stále nedospěla do fáze dostatečně formulovaného pojetí. Příčiny tohoto stavu spočívají v pomalu probíhající modernizaci naší společnosti a jejích součástí. Současně však dochází k velice rychlému a tedy málo koordinovanému rozvoji partikulárních zájmů, jež vytváří stavy nevyváženosti. Možnosti vývoje demokracie, ale i kapacity k efektivní tvorbě a realizaci zdravotní politiky lze spatřovat ve větší míře informovanosti a otevřenosti diskutovat nejen potřebné nové poznatky, ale i v toleranci ke kritické reflexi našeho vlastního vývoje. Oblast rozvoje lidských zdrojů obecně je k takové cestě jedním z hlavních předpokladů.

42

9. Literatura Alber, Jens: Das Gesundheitswesen der Bundesrepublik Deutschland, Campus Verlag 1993 Armstrong, P, Armstrong, H. Planning for Care: Approaches to Health Human Ressource Policy and Education. Tenth Report, February 1998. US Department of Health and Human Services Bach, S. HR and New Approaches to Public Sector Management: Improving HRM Capacity. Workshop on Global Health Workforce Strategy, Annecy, France, 9-12 December 2000 Beske, Fritz a kol.:Das Gesundheitswesen in Deutschland, Deutscher Ärzte Verlag 1993 Bibliographies in Continuing Health Professional Education. Ressource and Development Ressource Base in Continuing Medical Education (RDRB/CME) Dauphine, D:, Thurber, D. Chat are the facto concerning the number of residency positions in Canada? CMAJ 1997, 156, 665-7 Diez Roux, A.V. A glossary for multilevel analysis. J.Epidemiol Community Health 2002, 56, 588-594 Dobiášová, K. Vývojové trendy v oblasti nemocniční péče (mezinárodní srovnání). Sborník Institutu zdravotní politiky a ekonomiky 2001(1), 115-130. Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997 Feachem, R.G.A. Health systéme: more evidence, more debate. Bulletin of the World Health Organization 2000, 78(6), 715 Ferguson, E., James, D:, Madeley, L. Factors associated with success in medical school: systematic review of literature. BMJ 2002, 324, 952-7 Hafferty, F.W., McKinlay, J.B. The Changing Medical Profession. An International Perspective. Oxford University Press, New York, Oxford 1993 Hall, T.L., Mejía, A. Health Manpower Planning. Principles, methods, issues. WHO, Geneva 1978 Harrison, A:, Prentice, S. Acute Futurem. King´s Fund, London 1996 Hicks, V., Adams, O.:Pay and non-pay incentives, performance and motivation, WHO 2001 Koubek, J. Řízení pracovních sil a zaměstnanosti v podniku. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta národohospodářská, Praha 1999 Koubek, J., Huttlová, E., Hrabětová, E. Personální řízení (vybrané kapitoly. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta národohospodářská. Praha 1996 Laufs, A. a kol: Handbuch des Aerztetrechts, Mnichov 1992 McKee, M., Healy, J. (ed) Hospitals in a changing Europe. European Observatory on Health Care Systems Series. Open University Press, Buckingham 2002 Modell, S. Integrating Management COngtrol and Human Ressource Management in Public Health Care: Swedish Case Study Evidence. Financial Accountibility and Management 2000, 16(1), 33-53 Nady et-Guebaly, Human Resources in Psychiatry. Canadian Psychiatric Association, June 24, 2003 Němec, O.: Řízení personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců v organizaci, VŠE Praha 2002 O´Brien-Pallas, L. Forecasting models for human resources in health care. Journal of Advanced Nursing 2001, 33(1), 120-129 Palán, Z. Výkladový slovník Lidské zdroje. Academia, Praha 2002 Physician Distribution and Health CareCHallenges in Rural and Ihned-City Areas. Council of Graduate Medical Planning. Commission on the Future of Health Care in Canada. Discussion Paper No. 28. October 2002 Physicians in Ontario. Cindiny the Facto. Professional Association of Internes and Residents of Ontario. Preker, A.S., Gardiny, A., Travis, P. "Make or buy" decisions in the production of health care goods and services: new insights from institutional economics and organizational Tudory. Bulletinof the World Health Organization 2000, 78(6), 779-790 Saltman, R.B., Busse, R., Mossialos, E. Regulating entrepreneurial behaviour in European health care systems. European Observatory on Health Care Systems Series. Open University Press, Buckingham 2002 Saltman, R.B., Figueras, J. European Health Care Reform. Analysis of Current Strategie. WHO Regional Publications, European Series, No 72. WHO Regional Office for Europe, Kopenhagen 1997 Saltman, R.B., Von Oter, C. Implementing planed markets in health care. Balancing social and economic responsibility. Open University Press, Buckingham 1992 Simoens, S. Factors shaping the medical workforce. Ad Hoc Group on the OECD Health Project. SG/ADHOC/HEA(2003)6 43

Starfield, B. Primary Care. Balancing Health Needs, Services, and Technology. Oxford University Press, New York, Oxford 1998 Tompkins, J. Human Ressource Management in Government. Harper Collins College Publisher 1995 Tůmová-Křečková, N. Vztah lékaře a pacienta v primární zdravotní péči. Sborník Institutu zdravotní politiky a ekonomiky 2003(2), 1-269 Van Lerberghe, W:, Adams, O., Ferrinho, P. Human resources impact assessment (editorial). Bulletin of the World Health Organization 2002, 80(7), 525 Vetter, N. The Hospital. From Centre of Excellence to Community Support. Chapman and Hall 1995 Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č.77/1981 sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 sb. Výzkum názorů a postojů občanů a lékařů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu života. Závěry reprezentativních sociologických výzkumů z let 1995-2001. Lékařské informací centrum Agentura Inres-Sones, Praha, duben 2002 WHO´s Global Health Wokrforce Strategy Meeting in Annecy, Francem December 2000 (www.who.int/health-servicesdelivery/human/workforce/index.htm) Williamson, Ch. Whose Standards? Consumer and professional standards in health care. Open University Press, Buckingham 1998 Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Zdraví 21 - zdraví do 21. století. Osnova programu Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace. Světová zdravotnická organizace. Regionální úřadovna pro Evropu, Kodaň. Praha 2001 Zdravotnická ročenka ČR 2001. ÚZIS Č R 2002 Zum, P., Dal Poz, M. Stilwsell, B:, Adams, O. Imbalances in the health workforce. Briefing paper. WHO, Evidence and Information for Policy. March 2002

44

10. Přílohy 10.1 Zadání práce (dopis ředitele Kadlece) ..............................................................................................................................46 10.2 Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) .............................................................................................................48 Tabulka č. 10: Počty studujících a absolventů lékařských fakult .........................................................................................48 Tabulka č. 11: Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle fakult) ..........................................................49 Tabulka č. 12: Počty studujících a absolventů zdravotnických škol ....................................................................................50 Graf č. 6: Vývoj počtu absolventů na zdravotnických školách.........................................................................................51 Tabulka č. 13: Vývoj zaměstnanosti lékařů v České republice ............................................................................................52 Tabulka č. 14: Studující a absolventi lékařských fakult v České republice..........................................................................52 Tabulka č. 15: Studující na lékařských fakultách k 31. 10. 2002 .........................................................................................53 Tabulka č. 16: Absolventi lékařských fakult za rok 2002 ....................................................................................................53 10.3 Aktivní činnost a další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví ....................................................................................54 Tabulka č. 17: Počty lékařů v jednotlivých resortech...........................................................................................................54 Graf č. 7: Věková struktura lékařů v roce 2000 (v %)......................................................................................................54 Tabulka č. 18: Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v roce 2001 ..............................................................55 Tabulka č. 19: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................56 Tabulka č. 20: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................57 Tabulka č. 21: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................58 Tabulka č. 22: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................59 Tabulka č. 23: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000 ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001..............................................................................................................................................60 Tabulka č. 24: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................61 Tabulka č. 25: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 .............................62 Tabulka č. 26: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................63 Tabulka č. 27: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................64 Tabulka č. 28: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 ....................................................65 Tabulka č. 29: Vztah počtu lékařů a počtu obyvatel v krajích (2001)..................................................................................66 10.4 Odměňování pracovníků ve zdravotnictví .......................................................................................................................67 Tabulka č. 30: Vývoj struktury průměrných mezd podle platových tříd ve zdravotnických organizacích ČR celkem (v Kč) v roce 2001 ......................................................................................................................................................................67 10.5 Podklady pro plánování (normativy)................................................................................................................................68 Tabulka č. 31: Doporučený počet přepočtených lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče v roce 2001 .....92 Tabulka č. 32: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................93 Tabulka č. 33: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................93 Tabulka č. 34: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................94 Tabulka č. 35: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) v roce 2001 .........................................................94 Graf č. 8: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2010 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Graf č. 9: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2030 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Graf č. 10: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2050 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000 ..........................................................................................................................................................................95 Schéma č. 5: Proces plánování lidských zdrojů v organizacích.........................................................................................99

45

10.1

46

Zadání práce (dopis ředitele Kadlece)

47

10.2

Příprava pracovníků (pregraduální vzdělávání) Tabulka č. 10: Počty studujících a absolventů lékařských fakult

Studijní obor

Rok

Celkem

z celku občané ČR

studující absolventi studující absolventi počet v % ze sl. 1 počet v % ze sl. 2 (a) (b) (1) (2) (3) (4) (5) (6) 1999 962 117 803 83,5 106 90,6 Stomatologie 2000 976 125 798 81,8 105 84,0 2001 1034 94 830 80,3 83 88,3 1999 8603 1077 7098 82,5 936 86,9 Všeobecné 2000 7905 950 6081 76,9 807 84,9 lékařství 2001 8223 922 6148 74,8 762 82,6 1999 9565 1194 7901 82,6 1042 87,3 Celkem 2000 8881 1075 6879 77,5 912 84,8 2001 9257 1016 6978 75,4 845 83,2 Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 53 - Studující a absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

48

Tabulka č. 11: Počty studujících a absolventů lékařských fakult (členění dle fakult) Universita, fakulta, typ studia

celkem

Universita Karlova Praha 1. lékařská fakulta bakalářské studium 395 magisterské studium 1778 doktorské studium 488 2. lékařská fakulta bakalářské studium 120 magisterské studium 786 doktorské studium 180 3. lékařská fakulta bakalářské studium 227 magisterské studium 617 doktorské studium 129 lékařská fakulta Plzeň bakalářské studium 226 magisterské studium 927 doktorské studium 127 lékařská fakulta Hradec Králové bakalářské studium 196 magisterské studium 827 doktorské studium 193 Masarykova universita Brno lékařská fakulta bakalářské studium 392 navazující magisterské studium 116 magisterské studium 1210 doktorské studium 420 Universita Palackého Olomouc lékařská fakulta bakalářské studium 275 navazující magisterské studium 47 magisterské studium 833 doktorské studium 266 Celkem lékařské fakulty bakalářské studium 1818 navazující magisterské studium 163 magisterské studium 6978 doktorské studium 1803 Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a

Studující z toho ženy nově přijati

Absolventi celkem

z toho ženy

350 1112 243

94 212 118

58 206 18

56 109 10

99 490 79

29 127 37

22 70 1

17 34 1

258 357 71

68 121 28

68 73 -

64 33 -

222 537 53

66 130 21

56 75 8

56 41 3

187 468 75

55 128 34

49 112 14

47 55 2

305 102 717 170

100 62 215 96

66 32 168 26

62 30 91 15

261 39 527 108

94 23 108 51

62

59

141 31

76 16

1682 506 381 141 85 32 4208 1041 845 799 385 98 statistiky České republiky, aktuální informace č. 53 -

361 30 439 47 Studující a

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

49

Tabulka č. 12: Počty studujících a absolventů zdravotnických škol Studující v ročníku Nově přijati Celkem Absolventi v roce do 1. roč. 2. 3. 4. k 15. 11. 1995 Střední bez maturity 208 198 21 x 427 168 206 Úplné střední s maturitou 4575 4357 4187 4200 17319 5284 4534 Pomaturitní 2190 1278 344 x 3812 1689 2190 Vyšší studium s absolutoriem 547 442 x 989 547 Celkem 7520 6275 4552 4200 22547 7141 7477 k 15. 10. 1996 Střední bez maturity 71 118 37 x 226 136 71 Úplné střední s maturitou 934 4188 4222 4096 9344 4171 880 Pomaturitní 1455 1535 x 2990 1640 1451 Vyšší studium s absolutoriem 1584 485 428 x 2497 136 1580 Celkem 4044 6326 4687 4096 15057 6083 3982 k 15. 10. 1997 Střední bez maturity 104 64 16 x 184 96 104 Úplné střední s maturitou 4559 822 4154 4173 13699 3912 4541 Pomaturitní 917 x 917 1175 x Vyšší studium s absolutoriem 2527 1199 474 x 4200 415 2523 Celkem 7190 3002 4635 4173 19000 5598 7168 k 15. 10. 1998 Střední bez maturity 165 85 x 250 35 163 Úplné střední s maturitou 4840 4117 775 4065 13797 4351 4764 Pomaturitní dobíhající studium 634 x Vyšší studium s absolutoriem 2503 1989 1113 x 5605 388 2491 Celkem 7508 6191 1888 4065 19652 5408 7418 k 30. 9. 1999 SZŠ; k 15. 10. 1999 VOZŠ Střední bez maturity 421 147 11 x 579 68 413 Úplné střední s maturitou 4823 4140 3716 709 13388 3724 4765 Vyšší studium s absolutoriem 2243 1747 1442 x 5432 1257 2216 7487 6034 5169 709 19399 5049 7394 Celkem k 30. 9. 2000 SZŠ; k 15. 10. 2000 VOZŠ Střední bez maturity 324 327 28 x 679 121 315 Úplné střední s maturitou 4742 4738 4220 3799 17499 745 4666 Vyšší studium s absolutoriem 1200 1925 1593 x 4718 1844 1185 Celkem 6266 6990 5841 3799 22896 2710 6166 k 30. 9. 2001 SZŠ; k 15. 10. 2001 VOZŠ Střední bez maturity 331 195 32 x 558 288 325 Úplné střední s maturitou 4438 4193 4556 4102 17289 3695 4700 Vyšší studium s absolutoriem 2333 954 1564 x 4851 1814 2298 Celkem 7102 5342 6152 4102 22698 5797 7323 Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 52 - Studující a Studium

1.

absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

50

Graf č. 6: Vývoj počtu absolventů na zdravotnických školách

Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, aktuální informace č. 52 - Studující a absolventi lékařských, zdravotně-sociálních a farmaceutických fakult - rok 2001

51

Tabulka č. 13: Vývoj zaměstnanosti lékařů v České republice

Rok

Počet Počet volných míst absolventů hlášených na úřadech LF v ČR práce v ČR (vč. stoma30. 4. 30. 9. tologů)

1255 1992 1347 1993 1546 1994 1523 1995 1293 1996 1297 192 1997 1054 140 1998 977 172 1999 912 194 2000 845 407 2001 834 466 2002 460 2003 Pozn: * důsledek úsporných

Počet nezaměstnaných lékařů

Pomoc z aktivní politiky zamšstnanosti - příspěvky úřadů práce v ČR pro zaměstnání lékařů 30. 4. 30. 9.

z toho absolventů 30. 4. 30. 9. 152 30 225 71 157 94 289 42 202 448 484 220 169 281 85 168 394 484 134 185 411 70 246 438 162* 186 230 366 84 204 116* 304 182 284 445 100 182 64** 355 250 194 321 66 135 280 291 413 213 254 53 97 193*** 85*** 543 214 261 56 75 70*** 76*** 233 38 49*** opatření, tzv. balíčků; ** pouze nově přiznané od 1. 10. 1998; *** dotace pozastavovány a celkem 30. 4. 30. 9.

nové nepřiznávány od roku 2001 v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Zdroj: Dr. Štilcová, M., MZ ČR, 2003 Tabulka č. 14: Studující a absolventi lékařských fakult v České republice Nově přijatí do I. ročníků na LF počet 1203 1980 1017 1981 1191 1982 1223 1983 1236 1984 1391 1985 1888 1986 1532 1987 1999 1988 2101 1989 1884 1990 1356 1991 1357 1992 1145 1993 1130 1994 1203 1995 1167 1996 1518 1997 + 327 cizinců 1386 (z toho 163 stomatologů) 1998 + 269 cizinců 1359 (z toho 158 stomatologie) 1999 + 451 cizinců 1132 (z toho 141 stomatologů) 2000 + 553 cizinců 1041 (z toho 137 stomatologů) 2001 + 430 cizinců 1014 (z toho 135 stomatologů) 2002 + 482 cizinců Zdroj: Dr. Štilcová, M., MZ ČR, 2003

v roce

52

Absolventi LF (předpoklad promoce k roku přijetí) počet

1095 1101 1120 1049 1237 1255 1347 1546 1523 1293 1297 + 51 cizinců 1054 ( z toho 97 stomatologů) + 134 cizinců 977 (z toho 103 stomatologie) + 152 cizinců 912 (z toho 105 stomatologů) + 163 cizinců 845 (z toho 82 stomatologů) + 171 cizinců 834 (z toho 118 stomatologů) + 147 cizinců

Tabulka č. 15: Studující na lékařských fakultách k 31. 10. 2002 Studenti čs. stát. občanství z celku Fakulta Studijní obor celkem nově jinoplátci ženy přijatí Stomatologie 249 156 35 1. LF UK Všeobecné lékařství 1480 938 224 Praha Celkem 1729 1094 259 Všeobecné lékařství 792 512 82 2. LF UK Praha Celkem 792 512 82 Všeobecné lékařství 700 417 107 3. LF UK Praha Celkem 700 417 107 Stomatologie 149 85 24 LF UK Všeobecné lékařství 857 522 126 Plzeň Celkem 1006 607 150 Stomatologie 128 66 21 LF UK Hradec Všeobecné lékařství 717 420 109 Králové Celkem 845 486 130 Stomatologie 139 72 26 LF UM Všeobecné lékařství 1067 657 156 Brno Celkem 1206 729 182 Stomatologie 179 104 29 LF UP Všeobecné lékařství 661 432 75 Olomouc Celkem 840 536 104 Stomatologie 844 483 135 Úhrnem Všeobecné lékařství 6274 3898 879 Celkem 7118 4381 1014 Zdroj: Dr. Štilcová, M., MZ ČR, 2003

celkem 56 835 891 169 169 190 190 43 251 294 36 208 244 38 330 368 46 378 424 219 2361 2580

ženy 24 457 481 97 97 103 103 12 99 111 10 90 100 20 201 221 27 231 258 93 1278 1371

Cizinci z celku nově samoplátci přijatí 14 12 209 148 223 160 16 88 16 88 25 87 25 87 2 28 15 161 17 189 1 30 21 134 22 164 9 11 103 51 112 62 3 64 80 67 80 29 81 453 749 482 830

Tabulka č. 16: Absolventi lékařských fakult za rok 2002 Fakulta

Studijní obor

Stomatologie Všeobecné lékařství Celkem Všeobecné lékařství 2. LF UK Praha Celkem Všeobecné lékařství 3. LF UK Praha Celkem Stomatologie LF UK Všeobecné lékařství Plzeň Celkem Stomatologie LF UK Hradec Všeobecné lékařství Králové Celkem Stomatologie LF UM Všeobecné lékařství Brno Celkem Stomatologie LF UP Všeobecné lékařství Olomouc Celkem Stomatologie Celkem Všeobecné lékařství Celkem Zdroj: Dr. Štilcová, M., MZ ČR, 2003 1. LF UK Praha

Studenti čs. stát. občanství z celku celkem ženy jinoplátci 33 19 175 23 208 142 79 49 79 49 45 20 45 20 18 7 66 34 84 41 25 13 110 56 135 69 20 11 148 75 168 86 22 14 93 61 115 75 118 64 716 418 834 482 -

celkem 4 35 39 9 9 15 15 5 11 16 2 16 18 7 22 29 2 19 21 20 127 147

Cizinci z celku ženy samoplátci 3 2 14 17 17 19 4 9 4 9 10 13 10 13 2 5 4 9 6 14 1 2 2 12 3 14 2 5 8 19 10 24 1 3 14 4 14 9 14 45 93 54 107

53

10.3

Aktivní činnost a další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Tabulka č. 17: Počty lékařů v jednotlivých resortech Resorty Zdravotnictví Doprava Obrana Práce a sociální věci Spravedlnost Školství Vnitro Jiné Celkem Zdroj: Zdravotnická ročenka ČR 2001

Počty lékařů (evidenční počet) rok 2001 Muži Ženy Celkem 17342 21511 38853 69 94 163 534 185 719 165 261 426 72 67 139 983 564 1547 39 27 66 3 4 7 19207 22713 41920

Graf č. 7: Věková struktura lékařů v roce 2000 (v %)

Zdroj: Zdravotnická ročenka, 2001

54

Tabulka č. 18: Lékaři a farmaceuti podle věkových skupin a rezortů v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Rezort zdravotnictví Lékaři bez a 3565 4043 3606 4709 5641 4067 3047 1584 1127 959 32348 stomatologů b 235 640 180 50 16 14 7 4 4 1 1151 c 3800 4683 3786 4759 5657 4081 3054 1588 1131 960 33499 Stomatologové a 359 470 460 728 2076 1152 780 312 123 45 6505 b 14 34 6 1 1 1 1 2 60 c 373 504 466 729 2077 1153 780 313 125 45 6565 Lékaři celkem a 3924 4513 4066 5437 7717 5219 3827 1896 1250 1004 38853 b 249 674 186 51 17 15 7 5 6 1 1211 c 4173 5187 4252 5488 7734 5234 3834 1901 1256 1005 40064 Farmaceuti a 1150 709 709 645 720 478 267 158 97 138 5071 b 104 136 22 10 3 3 1 1 3 283 c 1254 845 731 655 723 481 268 159 97 141 5354 Rezort školství Lékaři bez a 91 149 155 183 252 166 174 145 78 53 1446 stomatologů b 3 15 7 3 2 1 1 32 c 94 164 162 186 252 168 175 145 78 54 1478 Stomatologové a 12 12 7 3 13 7 20 15 9 3 101 b 1 2 1 1 5 c 13 14 8 3 14 7 20 15 9 3 106 Lékaři celkem a 103 161 162 186 265 173 194 160 87 56 1547 b 4 17 8 3 1 2 1 1 37 c 107 178 170 189 266 175 195 160 87 57 1584 Farmaceuti a 23 3 13 9 19 13 5 6 8 5 104 b 1 1 c 23 3 14 9 19 13 5 6 8 5 105 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

Věková skupina -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Rezort zdravotnictví Lékaři bez a 55 172 124 146 254 194 184 125 87 87 stomatologů b 4 17 6 3 1 1 1 c 59 189 130 149 255 195 184 125 88 87 Stomatologové a 9 17 10 13 17 11 10 3 1 1 b c 9 17 10 13 17 11 10 3 1 1 Lékaři celkem a 64 189 134 159 271 205 194 128 88 88 b 4 17 6 3 1 1 1 c 68 206 140 162 272 206 194 128 89 88 Farmaceuti a 3 1 7 4 5 1 1 2 b 1 c 3 2 7 4 5 1 1 2 Rezort školství Lékaři bez a 3711 4364 3885 5038 6147 4427 3405 1854 1292 1099 stomatologů b 242 672 193 56 17 17 8 4 5 2 c 3953 5036 4078 5094 6164 4444 3413 1858 1297 1101 Stomatologové a 380 499 477 744 2106 1170 810 330 133 49 b 15 36 7 1 2 1 1 2 c 395 535 484 745 2108 1171 810 331 135 49 Lékaři celkem a 4091 4863 4362 5782 8253 5597 4215 2184 1425 1148 b 257 708 200 57 19 18 8 5 7 2 c 4348 5571 4562 5839 8272 5615 4223 2189 1432 1150 Farmaceuti a 1176 713 729 658 744 492 273 166 105 143 b 104 137 23 10 3 3 1 1 3 c 1280 850 752 668 747 495 274 167 105 146

Celkem

1428 33 1461 92 92 1520 33 1553 24 1 25 35222 1216 36438 6698 65 6763 41920 1281 43201 5199 285 5484

55

Tabulka č. 19: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Interní lékařství 774 626 500 471 505 332 269 141 113 98 3829 Kardiologie 34 38 48 46 60 48 33 16 9 8 340 Revmatologie 1 5 13 12 22 18 10 7 5 2 95 Diabetologie 7 11 22 27 37 31 29 8 18 7 197 Gastroenterologie 12 18 25 24 38 28 13 6 2 8 174 Endokrinologie 2 7 14 10 9 8 6 5 4 4 69 Klinická farmakologie 3 5 1 5 2 4 1 21 Geriatrie 46 40 35 46 38 34 23 19 11 12 304 Infekční nemoci 18 22 28 38 38 25 19 6 8 1 203 Alergolog. a klin. im. 10 23 31 54 72 47 26 17 7 7 294 Tuber. a respir. nem. 60 54 66 94 99 78 41 22 32 34 580 Neurologie 192 187 150 167 190 130 118 55 29 31 1249 Psychiatrie 148 189 137 118 163 133 128 88 61 47 1212 Sexuologie 1 4 3 2 2 2 2 3 19 Nemoci z povolání 1 4 6 13 19 11 4 10 10 5 83 Pediatrie 233 221 362 544 721 593 376 183 79 48 3360 Gyneko. a porod. 224 274 225 339 370 292 270 126 81 68 2269 Neonatologie 16 15 24 25 16 13 11 2 - 1 123 Chirurgie 351 339 289 352 397 286 223 116 75 56 2484 Neurochirurgie 36 37 22 23 15 13 5 5 3 8 167 Plastická chirurgie 1 25 17 20 21 16 11 4 4 7 126 Kardiochirurgie 30 34 16 16 8 5 5 2 2 118 Traumatologie 17 21 14 11 11 7 1 10 - 1 93 Anestez. a resus. 304 394 218 175 186 118 75 39 12 9 1530 Ortopedie 119 155 125 162 129 97 60 23 21 28 919 Urologie 70 100 67 74 88 65 34 20 9 17 544 Otorinolaryngologie 103 143 85 138 165 124 83 48 25 31 945 Foniatrie 1 3 4 3 4 3 2 6 6 4 36 Oftalmologie 123 154 140 163 181 130 86 40 42 46 1105 Stomatologie 380 499 477 744 2106 1170 810 330 133 49 6698 Dermatovenerologie 77 95 101 119 143 90 81 42 28 30 806 Klinická onkologie 33 26 22 34 28 13 15 5 8 6 190 Radioterapie 38 39 25 28 36 27 13 7 6 5 224 Dorostové lékařství 1 3 7 10 10 4 2 1 38 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Hlavní obor činnosti

56

Hlavní obor činnosti

-29 Tělových. lékař. 2 Lékařská genetika 4 Záchranná služba 20 Posudkové lékař. 2 Všeobec. lékař. 137 Fyziatrie, balneologie 16 Nefrologie 5 Klinická biochem. 22 Klin. hematologie 29 Radiodiagnostika 129 Ortoped. protetika Transfúzní služba 20 Rehabilitace 27 Nukleární medic. 9 Patolog. anatomie 45 Soudní lékařs. 13 Hygiena 4 Hygiena obec.a kom. 9 Hygiena práce 1 Hygiena výživy 3 Hygiena dětí a dor. 2 Epidemiologie 7 Mikrobiologie 28 Popáleninová medic. 10 Funkční diagnostika 2 Urgentní medicína Galenická farmacie Ostatní obory LP 20 Ostatní obory SVLS 1 Ostatní obory 60 Celkem 4091

Věková skupina Celkem 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ 1 8 8 13 7 7 8 4 5 63 10 7 12 11 8 3 6 4 1 66 74 79 64 69 41 20 8 5 380 6 11 26 75 60 90 63 52 43 428 267 381 933 1314 821 700 365 252 187 5357 28 22 36 46 47 35 22 16 16 284 13 15 15 21 9 3 1 3 2 87 30 14 26 32 30 30 17 20 14 235 27 21 27 31 15 14 6 7 10 187 231 137 139 182 125 86 51 57 57 1194 3 4 7 3 1 18 22 26 30 39 20 11 6 10 6 190 57 82 86 107 89 69 27 30 41 615 19 19 18 25 15 14 7 6 3 135 51 28 32 45 43 35 30 23 21 353 7 5 4 11 14 9 4 5 72 9 20 26 36 40 18 15 8 2 178 22 21 26 46 29 20 12 12 2 199 7 8 11 18 10 10 9 5 4 83 4 3 1 5 13 11 1 1 1 43 2 3 4 2 4 4 1 1 23 20 12 19 18 25 22 10 6 2 141 44 33 41 37 35 24 11 8 9 270 6 4 2 2 6 1 1 32 3 3 4 7 5 3 1 1 29 1 1 2 2 2 35 44 25 48 44 37 51 14 18 336 1 1 1 2 1 3 1 1 12 62 43 60 77 41 43 31 26 19 462 4863 4362 5782 8253 5597 4215 2184 1425 1148 41920

Tabulka č. 20: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Praha 1 34 53 46 69 115 87 76 34 27 26 567 Praha 2 218 207 138 176 260 175 166 122 60 71 1 593 Praha 3 4 11 25 29 56 40 38 19 15 10 247 Praha 4 101 126 121 151 186 138 106 76 46 54 1 105 Praha 5 209 204 195 182 214 157 106 81 50 59 1 457 Praha 6 22 80 70 101 139 106 70 38 33 28 687 Praha 7 2 10 8 13 35 18 36 13 8 18 161 Praha 8 79 105 67 85 124 91 78 36 29 27 721 Praha 9 7 17 16 35 53 46 46 22 15 19 276 Praha 10 199 139 126 107 187 168 123 62 54 37 1 202 Praha 11 8 8 16 24 62 42 26 9 9 10 214 Praha 12 3 7 11 32 47 28 19 5 8 3 163 Praha 13 1 9 12 40 58 36 14 7 4 7 188 Praha 14 4 12 12 23 38 34 16 7 7 6 159 Praha 15 5 2 9 15 38 16 9 2 2 2 100 Hl.m.Praha 896 990 872 1 082 1 612 1 182 929 533 367 377 8 840 Benešov 25 30 42 37 65 50 28 10 12 8 307 Beroun 22 19 33 45 47 36 27 7 7 4 247 Kladno 52 67 55 72 113 64 45 20 14 6 508 Kolín 39 46 42 34 64 32 30 16 12 10 325 Kutná Hora 26 13 19 42 46 42 15 7 3 9 222 Mělník 18 35 43 47 45 38 22 19 9 11 287 Mladá Boleslav 49 60 37 53 73 59 32 23 4 10 400 Nymburk 15 19 21 31 46 33 22 16 10 11 224 Praha-východ 11 21 27 32 53 27 30 17 18 2 238 Praha-západ 4 18 13 24 28 23 19 10 6 4 149 Příbram 40 38 40 69 97 65 35 17 8 14 423 Rakovník 10 12 15 31 31 27 6 3 5 3 143 Středočeský kraj 311 378 387 517 708 496 311 165 108 92 3 473 Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (školství a ostatní rezorty). Území

Počet obyvatel.

1 180 131 93 601 76 171 151 355 96 290 73 918 95 293 114 983 84 582 96 608 83 320 108 226 54 419 1 128 766

Počet ob. na lékaře

133 305 308 298 296 333 332 287 378 406 559 256 381 325

Počet lék. na 100 tis. ob.

749 328 324 336 338 300 301 348 265 246 179 391 263 308

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

57

Tabulka č. 21: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001 Věková skupina Počet Celkem obyvatel -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Jeseník 10 12 12 18 23 21 16 7 6 6 131 42 635 Olomouc 147 193 181 199 245 163 137 86 51 27 1 429 225 818 Prostějov 28 35 27 52 89 50 29 12 12 5 339 110 399 Přerov 49 59 50 75 92 64 39 17 10 11 466 136 587 Šumperk 29 35 44 71 76 51 33 22 9 2 372 126 907 Olomoucký kraj 263 334 314 415 525 349 254 144 88 51 2 737 642 346 Kroměříž 35 36 28 52 80 61 36 20 8 4 360 108 547 Uherské Hradiště 30 35 58 80 85 55 38 21 13 4 419 145 140 Vsetín 36 43 36 73 89 62 43 25 5 7 419 147 698 Zlín 91 73 83 115 121 89 71 31 29 14 717 196 463 Zlínský kraj 192 187 205 320 375 267 188 97 55 29 1 915 597 848 Bruntál 44 53 28 41 64 53 36 22 13 10 364 105 862 Frýdek-Místek 67 90 64 107 124 77 81 52 24 10 696 227 642 Karviná 88 99 87 119 172 103 85 46 27 13 839 281 716 Nový Jičín 44 57 45 64 79 58 58 22 13 14 454 160 662 Opava 73 54 52 87 102 74 67 33 20 11 573 182 292 Ostrava-město 181 210 151 187 267 187 172 76 56 43 1 530 319 238 Moravskoslezský kraj 497 563 427 605 808 552 499 251 153 101 4 456 1 277 412 Česká republika 4 091 4 863 4 362 5 782 8 253 5 597 4 215 2 184 1 425 1 148 41 920 10 295 317 Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (školství a ostatní rezorty). Území

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

58

Počet ob. na lékaře 325 158 326 293 341 235 302 346 353 274 312 291 327 336 354 318 209 287 246

Počet lék. na 100 tis. ob. 307 633 307 341 293 426 332 289 284 365 320 344 306 298 283 314 479 349 407

Tabulka č. 22: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Česká Lípa 32 23 34 40 75 32 31 14 12 5 298 Jablonec nad Nis. 19 32 23 37 48 35 34 14 10 3 255 Liberec 59 79 46 60 117 79 63 32 20 16 571 Semily 26 38 30 38 52 40 16 11 7 8 266 Liberecký kraj 136 172 133 175 292 186 144 71 49 32 1 390 Hradec Králové 138 145 138 154 199 119 119 54 32 28 1 126 Jičín 19 24 26 34 57 38 27 12 6 11 254 Náchod 35 34 24 53 69 39 42 22 10 12 340 Rychnov nad Kněž. 25 24 24 33 59 29 18 10 7 12 241 Trutnov 34 46 34 60 78 45 36 20 14 7 374 Královéhradecký kr. 251 273 246 334 462 270 242 118 69 70 2 335 Chrudim 24 24 28 54 66 40 46 19 5 7 313 Pardubice 55 85 65 67 114 82 61 22 14 14 579 Svitavy 37 42 44 43 70 49 27 15 15 5 347 Ústí nad Orlicí 34 38 41 59 72 66 36 20 11 5 382 Pardubický kraj 150 189 178 223 322 237 170 76 45 31 1 621 Havlíčkův Brod 31 43 33 43 71 48 29 12 8 9 327 Jihlava 28 40 46 49 84 51 28 15 8 11 360 Pelhřimov 24 23 24 37 51 33 18 8 9 5 232 Třebíč 25 41 41 39 77 53 25 12 10 6 329 Žďár nad Sázavou 36 44 45 57 92 44 30 10 7 9 374 Vysočina 144 191 189 225 375 229 130 57 42 40 1 622 Blansko 28 32 34 64 46 54 31 15 10 7 321 Brno-město 323 382 335 440 625 354 280 156 90 47 3 032 Brno-venkov 18 19 27 52 89 52 30 13 8 9 317 Břeclav 46 41 35 64 68 47 39 9 8 2 359 Hodonín 33 56 48 75 98 50 46 16 14 6 442 Vyškov 20 26 32 31 62 33 29 5 9 2 249 Znojmo 35 35 21 41 81 56 38 16 6 4 333 Jihomoravský kraj 503 591 532 767 1069 646 493 230 145 77 5 053 Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (školství a ostatní rezorty). Území

Počet obyvatel 106 013 88 818 160 220 75 769 430 820 162 020 78 166 113 275 79 396 121 737 554 594 105 699 161 959 103 107 139 361 510 126 95 446 108 959 73 318 117 615 125 970 521 308 108 039 379 743 159 537 124 992 160 526 86 800 114 533 1 134 170

Počet ob. na lékaře 356 348 281 285 310 144 308 333 329 326 238 338 280 297 365 315 292 303 316 357 337 321 337 125 503 348 363 349 344 224

Počet lék. na 100 tis. ob. 281 287 356 351 323 695 325 300 304 307 421 296 357 337 274 318 343 330 316 280 297 311 297 798 199 287 275 287 291 446

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

59

Tabulka č. 23: Lékaři celkem podle věkových skupin, v přepočtu na 100 000 ob. A počet ob. Na jednoho lékaře v členění podle okresů a krajů v roce 2001 Věková skupina Počet Celkem obyvatel -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ České Budějovice 51 103 87 135 148 123 85 41 21 19 813 180 383 Český Krumlov 17 17 17 27 39 28 13 10 4 172 59 897 Jindřichův Hradec 30 38 23 46 63 50 25 19 9 3 306 93 457 Písek 17 15 23 36 60 28 36 15 8 6 244 71 036 Prachatice 9 9 16 28 37 19 18 88 6 4 154 51 689 Strakonice 17 22 21 31 42 31 20 9 7 5 205 70 225 Tábor 17 38 35 49 104 48 30 13 11 12 357 103 503 Jihočeský kraj 158 242 222 352 493 327 227 115 66 49 2 251 630 190 Domažlice 10 10 15 25 31 29 7 11 2 2 142 59 134 Klatovy 30 35 30 27 73 37 30 15 9 7 293 88 549 Plzeň-město 168 185 159 198 255 169 140 69 42 51 1 436 1 664 475 Plzeň-jih 24 17 16 16 42 27 20 11 14 14 201 68 354 Plzeň-sever 7 12 12 15 33 12 18 6 7 7 129 73 493 Rokycany 13 17 15 27 29 16 14 9 6 4 150 46 004 Tachov 7 17 15 18 25 18 20 8 5 4 137 51 841 Plzeňský kraj 259 293 262 326 488 308 249 129 85 89 2 488 553 850 Cheb 26 40 38 41 61 53 31 17 15 10 332 89 421 Karlovy Vary 54 41 55 63 94 63 58 37 30 27 522 123 070 Sokolov 28 33 25 37 41 41 22 13 10 4 254 94 396 Karlovarský kraj 108 114 118 141 196 157 111 67 55 41 1 108 306 887 Děčín 25 43 29 39 73 62 42 15 10 13 351 134 737 Chomutov 29 63 40 52 75 45 33 12 12 3 364 126 052 Litoměřice 32 45 45 34 79 57 34 18 15 14 373 115 170 Louny 17 32 25 26 58 36 24 7 11 5 241 86 525 Most 27 40 37 48 74 64 37 24 9 8 368 118 333 Teplice 34 52 37 36 67 54 45 26 18 11 380 127 085 Ústí nad Labem 59 71 64 65 102 73 53 29 23 15 554 118 967 Ústecký kraj 223 346 277 300 528 391 268 131 98 69 2 631 826 869 Poznámka: Celkový počet lékařů zahrnuje i lékaře pracující mimo rezort zdravotnictví (školství a ostatní rezorty). Území

Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002

60

Počet ob. na lékaře 222 348 305 291 336 343 290 280 416 302 1 159 340 570 307 378 223 269 236 372 277 384 346 309 359 322 334 215 314

Počet lék. na 100 tis. ob. 451 287 327 343 298 292 345 357 240 331 86 294 176 326 264 449 371 424 269 361 261 289 324 279 311 299 466 318

Tabulka č. 24: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 Rezort zdravotnictví Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Interní lékařství 762 588 471 440 444 292 237 118 101 91 3544 Kardiologie 30 33 43 44 52 43 31 14 9 5 304 Revmatologie 1 5 13 12 22 18 9 7 5 2 94 Diabetologie 7 10 22 27 35 30 27 8 18 7 191 Gastroenterologie 10 14 22 22 33 25 12 5 2 8 153 Endokrinologie 2 7 14 10 9 8 6 4 4 4 68 Klinická farmakologie 3 4 1 5 2 3 - 18 Geriatrie 46 40 35 46 37 34 23 19 11 12 303 Infekční nemoci 16 19 24 32 31 22 17 5 7 1 174 Alergolog. a klin. im. 10 22 28 52 71 45 25 16 6 7 282 Tuber. a respir. nem. 60 53 66 93 93 76 41 22 28 32 564 Neurologie 189 173 143 153 175 117 108 48 27 29 1162 Psychiatrie 146 183 126 113 153 122 119 82 53 45 1142 Sexuologie 1 3 2 2 1 2 2 3 16 Nemoci z povolání 1 3 6 10 16 11 3 8 7 5 70 Pediatrie 227 218 352 537 702 581 367 180 77 45 3286 Gyneko. a porod. 221 268 216 325 354 281 260 123 81 65 2194 Neonatologie 16 14 24 25 16 11 11 2 - 1 120 Chirurgie 350 321 271 327 367 262 205 101 68 51 2323 Neurochirurgie 34 33 19 22 13 9 3 4 3 6 146 Plastická chirurgie 1 24 17 19 19 13 10 4 4 5 116 Kardiochirurgie 30 34 16 16 8 5 4 2 2 117 Traumatologie 17 21 14 11 10 7 1 9 - 1 91 Anestez. a resus. 303 378 213 167 175 113 71 35 12 9 1476 Ortopedie 119 145 118 156 117 94 54 20 19 26 868 Urologie 68 97 63 72 84 61 29 17 7 17 515 Otorinolaryngologie 99 134 82 133 154 109 78 46 24 30 889 Foniatrie 1 3 4 3 4 3 2 5 6 4 35 Oftalmologie 120 145 131 156 167 124 82 38 38 43 1044 Stomatologie 359 470 460 728 2076 1152 780 312 123 45 6505 Dermatovenerologie 74 89 95 110 136 87 76 37 26 28 758 Klinická onkologie 33 25 21 32 25 13 15 5 7 5 181 Radioterapie 38 39 24 27 36 27 13 7 6 5 222 Dorostové lékařství 1 3 7 10 10 4 2 1 38 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Území

Území

-29 Tělových. lékař. 1 Lékařská genetika 4 Záchranná služba 20 Posudkové lékař. 1 Všeobec. lékař. 118 Fyziatrie, balneologie 16 Nefrologie 5 Klinická biochem. 19 Klin. hematologie 29 Radiodiagnostika 126 Ortoped. protetika Transfúzní služba 20 Rehabilitace 27 Nukleární medic. 9 Patolog. anatomie 42 Soudní lékařs. 11 Hygiena 4 Hygiena obec.a kom. 8 Hygiena práce 1 Hygiena výživy 3 Hygiena dětí a dor. 2 Epidemiologie 7 Mikrobiologie 26 Popáleninová medic. 10 Funkční diagnostika 2 Urgentní medicína Galenická farmacie Ostatní obory LP 5 Ostatní obory SVLS 1 Ostatní obory 14 Celkem 3924

Věková skupina Celkem 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ 1 4 5 9 3 4 4 2 2 35 10 7 11 10 7 1 4 4 1 59 73 78 64 68 41 19 8 5 376 1 1 1 3 1 8 225 340 887 1258 779 667 341 239 172 5026 25 20 32 41 41 32 21 16 14 258 13 13 14 20 6 2 1 3 2 79 29 12 19 29 27 28 16 19 13 211 27 21 27 31 14 13 6 7 10 185 219 130 134 170 120 82 46 54 51 1132 1 4 7 12 22 25 30 39 20 11 6 10 6 189 54 78 86 103 86 65 27 29 40 595 15 19 14 25 15 12 6 3 3 121 46 21 27 40 38 28 18 17 19 296 7 3 3 11 12 4 3 3 57 8 19 20 35 37 14 11 7 2 157 16 18 19 36 27 18 12 10 1 165 7 8 11 18 10 10 8 5 4 82 3 3 1 5 13 11 1 1 41 2 3 4 2 4 4 1 1 23 20 12 17 17 24 21 9 6 2 135 39 27 38 34 33 22 10 6 8 243 6 4 2 2 6 1 1 32 2 3 3 5 4 3 1 1 24 1 1 2 2 2 15 24 9 17 16 8 7 5 6 112 1 1 1 2 1 3 1 11 15 15 23 35 25 15 15 11 8 176 4513 4066 5437 7717 5219 3827 1896 1250 1004 38853

61

Tabulka č. 25: Lékaři celkem podle hlavního oboru činnosti, věkových skupin a pohlaví v roce 2001 Rezort školství Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Interní lékařství 3 24 22 26 47 27 22 19 10 3 203 Kardiologie 2 3 2 1 4 1 1 1 3 18 Revmatologie Diabetologie Gastroenterologie 1 1 Endokrinologie Klinická farmakologie 1 1 1 3 Geriatrie Infekční nemoci 2 3 3 5 6 3 2 1 1 26 Alergolog. a klin. im. 1 3 2 1 1 1 1 10 Tuber. a respir. nem. 1 5 2 3 11 Neurologie 2 5 4 9 8 7 6 7 1 1 50 Psychiatrie 5 7 3 6 6 4 3 1 35 Sexuologie 1 1 1 3 Nemoci z povolání 2 3 1 1 2 9 Pediatrie 6 3 10 7 18 11 9 3 2 3 72 Gyneko. a porod. 1 5 6 13 14 8 9 2 3 61 Neonatologie 1 1 Chirurgie 1 5 10 15 18 14 8 8 6 2 87 Neurochirurgie 1 2 1 1 2 2 1 2 12 Plastická chirurgie 1 2 3 1 2 9 Kardiochirurgie 1 1 Traumatologie Anestez. a resus. 1 2 2 2 3 2 2 14 Ortopedie 3 4 2 8 2 6 2 1 28 Urologie 1 1 3 1 1 3 3 2 1 16 Otorinolaryngologie 1 4 2 4 6 7 2 1 27 Foniatrie 1 1 Oftalmologie 3 5 1 8 5 2 2 1 27 Stomatologie 12 12 7 3 13 7 20 15 9 3 101 Dermatovenerologie 2 6 6 2 4 3 1 24 Klinická onkologie 2 1 1 7 Radioterapie 1 1 2 Dorostové lékařství Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Území

62

Území Tělových. lékař. Lékařská genetika Záchranná služba Posudkové lékař. Všeobec. lékař. Fyziatrie, balneologie Nefrologie Klinická biochem. Klin. hematologie Radiodiagnostika Ortoped. protetika Transfúzní služba Rehabilitace Nukleární medic. Patolog. anatomie Soudní lékařs. Hygiena Hygiena obec.a kom. Hygiena práce Hygiena výživy Hygiena dětí a dor. Epidemiologie Mikrobiologie Popáleninová medic. Funkční diagnostika Urgentní medicína Galenická farmacie Ostatní obory LP Ostatní obory SVLS Ostatní obory Celkem

Věková skupina Celkem -29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ 1 3 2 2 3 3 4 2 2 22 1 1 1 2 2 - 7 - - 1 1 2 1 5 1 1 - 2 1 - 1 3 1 5 2 1 - 1 13 - 2 3 2 1 2 1 2 1 14 1 3 - 1 5 - 1 2 1 - 4 3 1 1 2 7 3 5 7 5 5 4 7 11 6 2 55 2 2 1 2 3 1 2 13 1 1 6 1 2 4 4 1 20 1 1 - 2 1 - 1 1 1 - 2 - 2 1 1 1 1 - 6 2 2 6 3 3 2 2 1 2 1 24 - 1 - 1 - - 14 18 18 15 29 27 29 43 9 12 214 - 46 47 27 34 38 12 26 15 15 10 270 103 161 162 186 265 173 194 160 87 56 1547

Tabulka č. 26: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+ Fakultní nemocnice 1 1232 2023 1712 1060 426 137 6590 Nemocnice 1 153 409 407 194 75 39 1277 2 58 102 82 53 22 4 321 3 1447 2438 1717 1059 347 89 7097 4 233 321 283 173 74 35 1119 5 1 1 1 1 4 7 11 29 31 13 7 1 92 8 199 439 347 222 101 38 1346 9 32 167 178 123 47 12 559 Nemocnice následné péče 2 3 3 3 9 3 1 11 2 6 3 1 24 4 2 2 3 5 2 1 15 5 1 1 7 1 2 1 - 1 5 8 6 19 18 24 12 11 90 Léčebna pro dlouh. nemocné 1 2 12 17 9 3 1 44 3 21 38 39 28 13 6 145 4 8 7 13 5 2 3 38 5 1 1 2 7 1 2 1 4 8 4 9 15 8 11 4 51 Léčebna tuberkulózy a resp. nemocí 1 4 8 5 4 3 24 3 8 8 5 11 4 1 37 9 1 3 3 1 8 Psychiatrická léčebna 1 83 119 101 81 44 27 455 3 13 24 21 19 12 5 94 8 2 1 3 Rehabilitační ústav 1 1 6 9 9 2 27 3 1 1 3 2 7 8 1 1 1 3 9 1 2 - 1 4 Ostatní odbor. léčebné ústavy 1 3 4 5 4 2 1 19 2 3 2 2 1 2 1 11 3 4 18 12 8 10 1 53 7 1 8 - 14 16 10 2 3 45 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Druh zařízení

Zřizovatel

Druh zařízení Dětská léčebna TRN Dětská psychiatrická léčebna Ostatní dětské odborné léčebné ústavy Lázeňská léčebna

Dětská láz. léčebna Ozdravovna

Hospic Další lůžkové zařízení

Sdružené ambulantní zařízení - velké

Sdružené ambulantní zařízení - malé

Zřizovatel 3 1 3 1 3 8 1 4 5 8 9 1 8 3 4 5 8 7 8 5 8 9 1 2 3 4 5 8 9 1 3 4 5 8 9

Věková skupina -29 30-39 40-49 50-59 60-69 1 1 1 5 1 1 2 3 1 4 4 2 3 1 3 5 6 3 2 6 5 2 9 20 12 3 1 1 1 2 3 1 18 53 81 76 42 5 7 8 2 1 2 3 3 3 1 5 2 1 1 1 1 1 2 2 6 1 4 3 2 2 1 2 11 14 9 4 3 7 7 7 1 5 17 14 4 7 5 12 15 9 3 20 20 24 17 4 29 60 59 28 8 11 6 5 27 181 284 218 147 4 29 36 44 21 2 6 3 8 4 1 5 5 3 2 3 10 10 5 3 44 74 55 25 2 5 4 1

70+ 1 2 1 2 2 12 2 1 3 3 19 12 2 69 6 1 4 11 1

Celkem 1 8 7 16 19 15 46 3 8 282 24 6 8 8 2 1 3 9 9 1 43 25 50 41 103 192 32 926 140 2 21 17 32 212 13

63

Tabulka č. 27: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+ Zdrav. Středisko 3 1 10 8 7 3 2 31 4 4 1 1 - 2 4 5 2 7 12 20 10 3 54 8 5 20 43 35 14 9 126 9 21 86 96 59 36 23 321 Závodní zdrav. Středisko 1 1 2 1 2 6 5 1 1 8 1 5 15 14 6 4 45 9 3 7 12 13 6 1 42 Závodní střed. prev. péče 8 1 1 2 Závodní lékař. Stanice 2 1 3 1 5 3 1 1 8 2 4 1 7 Samost.ord.prak.lék.pro dospělé 1 2 2 2 3 2 3 8 3 1 4 7 12 4 1 1 1 3 5 26 472 2018 1336 514 136 4502 7 1 1 8 8 12 26 8 3 57 9 1 7 11 9 2 30 Samost.ord.prak.lék.pro děti 3 1 1 1 3 a dorost 4 1 1 2 5 9 232 959 755 181 19 2155 8 1 2 6 3 4 16 Samost.ord.prak.lék. - stomatologa 3 1 1 4 1 1 5 238 779 2574 1727 371 32 5721 8 22 39 57 35 6 2 161 Samost.ord.prak.lék. -gynekologa 3 2 3 1 - 1 7 5 3 121 462 390 130 31 1137 8 4 18 35 15 6 3 81 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Druh zařízení

64

Zřizovatel

Druh zařízení Samostatná ordinace lékaře specialisty

Samostatná zařízení nelékaři VŠ (psychologie) Samostatná zařízení nelékaři VŠ (rehabilitace) Samostatná zařízení nelékaři VŠ (ostatní) Domácí zdrav. Péče Samostatná zařízení odborní prac. SŠ (rehabilitace) Samostatná zařízení odborní prac. SŠ ( jiné obory) Samostatná stomatol. laboratoř Samostatná odborná laboratoř

Zařízení lékařské služby první pomoci

Hemodialyzační středisko Ostatní ambulantní zařízení

Zřizovatel 1 2 3 4 5 8 5 8 5 8

-29 6 49 11 -

5 8 4 5 8 5 8 5 8 5 8 9 1 3 4 8 5 8 2 5 8 9

1 1 4 8 2 1

Věková skupina Celkem 30-39 40-49 50-59 60-69 70+ 11 5 7 3 1 33 1 1 2 2 2 2 1 7 2 5 2 1 10 773 2416 1637 584 235 5694 149 191 92 44 30 517 1 2 3 1 1 1 3 2 1 2 5 1 1 1 3 4 3 16 25 1 6 1 10 18 4 9 19 1

1 1 6 1 2 1 1 5 39 70 1 20 3 9 2 2 20 2 7 16 4

1 6 1 1 2 34 39 7 4 7 1 5 2 22 5

1 6 3 3 3 21 22 3 6 1 3 6 -

1 1 2 2 12 10 2 1 2 5 -

3 1 2 23 7 11 1 2 10 126 174 2 38 8 34 2 3 45 6 23 68 11

Tabulka č. 28: Lékaři podle věkových skupin, druhu zařízení a zřizovatele v roce 2001 Věková skupina Celkem -29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+ Kojenecký ústav 1 4 2 6 3 3 3 6 2 1 15 4 5 1 6 Děts.domov děti 0-3let 3 3 3 1 1 8 4 1 5 4 3 13 Dětský domov 1-3 let 1 1 1 Dětské centrum 3 2 2 3 1 8 Dětský stacionář 3 1 3 1 1 6 1 1 1 3 2 2 4 2 6 2 1 1 12 5 2 1 1 4 Jesle 8 1 4 1 4 1 11 Stacionář pro dospělé 1 1 2 2 3 8 3 1 1 1 3 5 1 2 3 6 8 1 7 5 9 2 2 26 Záchytná stanice 1 1 2 3 3 2 7 3 4 3 1 20 4 1 1 2 Doprava raněných 5 1 1 1 3 nemocných rodiček 8 6 3 9 Územní středisko zach. 1 6 29 37 12 2 86 služby 2 2 25 11 9 2 49 Okresní střed.záchr. sl. 3 15 114 103 43 10 1 286 Výjezdová skupina 3 1 4 2 1 8 záchranné služby 4 1 2 3 6 5 3 8 2 13 8 1 9 3 1 14 Další zařízení záchr. sl. 8 2 4 6 9 2 1 1 4 Ostatní zvláštní 8 3 2 2 1 8 zdravotní zařízení 9 1 1 Lékárna 5 1 1 2 Zdroj: UZIS ČR, Zdravotnická ročenka ČR, 2002 Druh zařízení

Zřizovatel

Druh zařízení Výdejna prostř. zdrav.techniky Státní zdrav. Ústav Krajský zdrav. Ústav (KHS) Okresní zdrav. Ústav (OHS)

Další zařízení hyg. služby Zařízení dalšího vzděl. - VŠ Ostatní zdrav. zařízení

Ostatní zařízení lázeňské péče

Celkem

Zřizovatel 8 1 1 2 3 4 9 1 1 3 5 8 9 1 4 8 1 2 3 4 5 7 8 9

-29 4 15 1 9 1 1 72 136 1 1584 64 1521 247 335 12 310 202

Věková skupina Celkem 30-39 40-49 50-59 60-69 70+ 1 1 22 26 23 17 7 99 40 93 89 36 11 284 4 9 31 14 59 69 118 96 35 4 331 3 1 1 6 9 13 1 1 1 26 27 99 1 1 2 1 2 3 8 17 21 4 1 51 1 5 3 2 2 13 529 790 700 424 114 2693 - 1 1 1 1 1 7 2 3 2 16 2727 2450 1497 611 227 9096 146 123 117 52 8 510 2710 2042 1312 472 133 8190 381 398 268 124 58 1476 2434 8515 5929 1833 479 19525 31 39 18 9 2 111 1073 1316 920 469 224 4312 849 1158 974 542 161 3886

Pozn: Zřizovatel: STÁTNÍ 1 = Ministerstvo zdravotnictví 3 = Okresní úřad 9 = Ostatní centrální orgány

NESTÁTNÍ 2 = Kraj 4 = Obec, město 5 = Fyzická osoba 7 = Církev 8 = Jiná právnická osoba

65

Tabulka č. 29: Vztah počtu lékařů a počtu obyvatel v krajích (2001) Počet lékařů na 10 000 Území, kraj obyvatel Počet obyvatel na 1 lékaře Hlavní město Praha 64,9 154,2 Středočeský 26,2 382,1 Jihočeský 29,7 336,3 Plzeňský 37,4 267,1 Karlovarský 31,1 321,8 Ústecký 26,8 373,7 Liberecký 26,8 373,8 Královéhradecký 35,6 281,2 Pardubický 26,2 381,8 Vysočina 25,7 388,9 Jihomoravský 37,5 266,5 Olomoucký 35,5 281,5 Zlínský 25,5 392,1 Moravskoslezský 29,1 343,8 Česká republika 34,3 291,5 Zdroj: www.usiz.cz, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

Podíl lékařů v ČR v % 21,7 8,3 5,3 5,9 2,7 6,3 3,2 5,6 3,8 3,8 12,1 6,5 4,3 10,5 100,0

Počet lékařů na 1 000 obyvatel je v České republice 3,43 pro rok 2001. Ve srovnání s jinými Evropskými státy je tento stav vysoký a překračuje evropský průměr.

66

10.4

Odměňování pracovníků ve zdravotnictví Tabulka č. 30: Vývoj struktury průměrných mezd podle platových tříd ve zdravotnických organizacích ČR celkem (v Kč) v roce 2001 rok

průměrná mzda

platový tarif

osobní příplatek včetně odměn

příplatek za vedení

v tom: plat za práci přesčas a odměny za pracovní pohotovost

zvláštní příplatky

další plat

ostatní složky a příplatky včetně náhrad mezd

1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002 1999 2000 2001 2002

1-3 7 100 7 318 8 224 9 312 4 437 4 454 4 911 5 659 584 680 841 889 7 7 7 7 334 357 362 393 250 262 286 299 483 498 559 645 1 005 1 060 1 258 1420

4 8 830 9 037 10 147 11 412 4 963 4 951 5 600 6 452 838 954 1 154 1 194 16 16 17 16 782 794 701 780 327 335 347 363 555 572 653 751 1 349 1 415 1 675 1856

5 9 735 9 967 11 128 12 375 5 504 5 489 6 081 6 936 955 1 074 1 280 1 296 26 26 25 24 742 779 776 845 359 367 388 405 630 642 722 818 1 519 1 590 1 856 2051

6 9 899 10 354 11 665 12 876 5 823 5 876 6 545 7 379 1 008 1 179 1 385 1 414 42 44 46 47 664 757 774 857 370 382 423 438 636 661 747 824 1 356 1 455 1 745 1917

7 11 025 11 307 13 180 15 048 6 411 6 397 7 451 8 685 1 020 1 160 1 333 1 428 30 30 28 27 395 441 499 556 491 499 513 527 732 748 871 1 014 1 946 2 032 2 485 2811

Platová třída 8 13 745 14 203 16 352 18 473 7 358 7 396 8 602 9 931 1 817 2 014 2 279 2 443 381 366 342 334 895 983 1 025 1 139 503 525 564 585 920 953 1 095 1 252 1 871 1 966 2 445 2789

9 13 646 14 232 16 689 19 272 7 177 7 241 8 379 9 752 1 902 2 269 3 089 3 498 261 283 284 276 1 802 1 859 1 783 2 078 317 317 329 338 821 876 1 012 1 182 1 366 1 387 1 813 2148

10 19 000 19 628 22 685 26 260 8 663 8 654 10 042 11 757 2 953 3 334 4 730 5 387 359 353 357 364 3 489 3 660 3 170 3 595 407 414 439 449 1 080 1 106 1 277 1 498 2 049 2 107 2 670 3210

11 28 203 29 477 33 834 38 650 11 114 11 139 13 092 15 089 5 075 5 706 8 107 9 365 1 121 1 125 1 135 1 152 5 939 6 357 5 319 5 963 474 494 535 547 1 480 1 532 1 772 2 042 3 000 3 124 3 874 4492

12 36 762 37 882 44 237 50 605 13 675 13 548 15 776 17 851 10 352 11 426 15 289 17 484 2 734 2 752 2 805 2 791 3 779 3 772 2 960 3 644 394 407 464 474 2 094 2 130 2 408 2 770 3 734 3 847 4 535 5591

celkem 12 409 12 880 14 913 17 024 6 594 6 627 7 668 8 899 1 522 1 737 2 218 2 460 199 201 204 208 1 136 1 232 1 163 1 311 419 432 458 474 782 809 937 1 085 1 757 1 842 2 265 2587

Zdroj: MZ - FIN2/OME 67

10.5

Podklady pro plánování (normativy)

Obsah dokumentu: Jednotné normy pro vybavení zdravotnických zařízení v ČSSR pracovními silami. Příloha k usnesení vlády ČSR č. 268/1986: Normativ lékařských míst pro lůžková oddělení NsP I. až III. typu 1) .................................................................................69 Normativ ošetřovatelského personálu pro lůžková oddělení NsP I. až III. typu 1) ...............................................................70 Normativ ošetřovatelského personálu pro operační a porodní sály ......................................................................................71 Normativ pracovních míst zdravotnických pracovníků s jiným vysokoškolským vzděláním na lůžkových odděleních NsP (netýká se obsluhy a údržby výpočetní techniky, která je řešena odděleně). .......................................................................71 Normativ vybavení pracovišť neodkladné péče lékařskými místy a ošetřovatelským personálem......................................72 Normativ minimálního vybavení lůžkových ošetřovacích jednotek ošetřovatelským personálem (pouze personál u lůžka bez SZP pro ostatní činnost).................................................................................................................................................72 Normativ LM v zařízení ambulantní LPP ............................................................................................................................73 Normativy vybavení ambulantní péče středními, nižšími, příp. jinými odbornými pracovníky s vysokoškolským vzděláním .............................................................................................................................................................................74 Model vybavení pracoviště oboru lékařské genetiky ...........................................................................................................75 Normativ některých společných pracovišť NsP ...................................................................................................................75 Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP I. typu........................................................................................77 Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP II. typu.......................................................................................78 Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP III. typu .....................................................................................78 Normativ vybavení rehabilitačních oddělení v rámci SVLS NsP ........................................................................................79 Doplněk k nemocnicím III. typu ..........................................................................................................................................79 Normativ LM a SZP v anesteziologické péči .......................................................................................................................80 Normativ pro léčebny pro dlouhodobě nemocné a rehabilitační ústavy...............................................................................81 Normativ pro léčebny TRN a dětské odborné léčebny pro nespecifická onemocnění dýchacích cest .................................81 Normativ pro psychiatrické léčebny.....................................................................................................................................82 Normativ pro ozdravovny a ostatní odborné léčebny (bez dětských pro nespecifická onemocnění dýchacích cest)...........82 Normativ pro kojenecké ústavy a dětské domovy................................................................................................................83 Normativ pro jesle................................................................................................................................................................83 Normativ pro stacionáře pro defektní děti ............................................................................................................................83 Normativ vybavení okresních hygienických stanic ..............................................................................................................84 Normativ vybavení krajských hygienických stanic ..............................................................................................................84 Normativ specializovaných pracovišť, zřizovaných na základě souhlasu MZ ČSR v krajských hygienických stanicích....84 Normativ řídících pracovníků a dokumentačních pracovníků hygienických stanic .............................................................84 Normativy pro lékárenskou službu - základní činnosti a služby ..........................................................................................85 Normativy pro lékárenskou službu - specializované činnosti a služby ................................................................................85 Normativy pro lékárenskou službu - laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ............................................................................85 Normativ vybavení zdravotní výchovy odbornými pracovníky ...........................................................................................86 Normativ zdravotnických pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ ........................................................................86 Postup při uplatňování normativů ........................................................................................................................................87

68

Normativ lékařských míst pro lůžková oddělení NsP I. až III. typu 1) Počet lékařských míst na 100 lůžek I. typ II. typ 2) III. typ 7) Interní 8,0 10,0 12,0 Infekční 7,0 9,0 TRN 8,0 10,5 Nervové 8,5 12,0 4) Psychiatrie 7,0 9,5 Nemoci z povolání 12,0 Dětské 8,5 10,0 15,0 Odd. pro dětí s nízkou porodní hmotností 50,0 50,0 Ženské 3) 8,5 10,0 14,0 Novorozenecké 3,3 3,0 3,0 3) Chirurgické 10,0 12,0 15,0 Neurochirurgické 3) 14,5 Ortopedické 3) 10,0 5) 14,0 5) 3) Urologické 10,0 14,0 Plast. chirurgie 3) 14,0 Ušní, nosní, krční 3) 9,0 12,0 Oční 3) 9,5 12,5 Stomatologické 3) 14,5 Kožní 8,0 10,0 Radioterapeutické 10,0 13,5 Nukleární medicíny 11,5 Klin. onkologie 8,5 12,0 Rehabilitační 8,5 10,5 AR - resuscit. st. 6) 55,0 55,0 55,0 Jednotky pro doléčování nemocných 4,0 4,0 4,0 Poznámka : 1) Jde o relace stanovené pro oddělení s nejméně 2 lůžkovými ošetřovacími jednotkami. Pro ta oddělení, která mají méně než 40 lůžek se počty lékařských míst stanoví podle následující tabulky. Oddělení

Relace průměrného normativu LM na 100 lůžek

Počty lék. míst odvozené z průměrného normativu LM pro malá oddělení s počtem lůžek do 20 21 - 30 31 - 40 3,0 3,5 4,0 3,0 3,5 4,0 3,0 3,5 4,5 3,5 4,5 5,0 4,0 5,0 6,0 5,0 5,5 6,5

8,0 9,0 10,0 12,0 14,0 15,0 Poznámka: 1) neplatí pro oddělení novorozenecké a pro jednotky pro doléčování nemocných. 2)

Pokud jsou v některých NsP I. a II. typu zřízena lůžková oddělení, s nimiž vyhláška o síti zdrav. zařízení pro tento typ nepočítá, použije se pro jejich vybavení lékařskými místy normativu stanoveného v příslušném oboru pro NsP vyššího typu. 3)

V normativech chirurgických oborů jsou zahrnuta i lékařská místa pro operační týmy. U centralizovaných operačních sálů se počítá navíc s 1,0 LM pro funkci vedoucího. Přitom je v normativu pro operační týmy uvažováno s těmito počty LM. Obory NsP I. a II. typu NsP III. typu Chcirurgie, ortopedie, urologie 2,0 –3,0 3,0 – 4,0 Ženské, ORL, oční, stomatologické 2,0 2,0 – 3,0 4) Pokud je při oddělení zřízena likvorologická laboratoř, zvyšuje se počet LM neurologických oddělení o O,5 LM navíc. 5)

Počet LM na dětských ortopedických odděleních se zvyšuje o 1,0 LM navíc.

6)

Normativ lékařských míst pro anesteziologickou péči je stanoven odděleně (mimo LM pro resuscitační lůžka). 7)

Pokud je vyjímečně zřízeno lůžkové odd. z oboru lékařské imunologie a alergologie, platí pro ně normativ interního oddělení. 69

Normativ ošetřovatelského personálu pro lůžková oddělení NsP I. až III. typu 1) Oddělení I. Interní 36,0 Infekční 2) TRN Nervové 3) Psychiatrické 4) Nemoci z povolání Dětské 5) 44,0 Odd. pro děti s nízkou porod. hmotn. Gynekologicko-porodní 2) 40,0 Novorozenecké 33,0 Chirurgické 44,0 Neurochirurgie Ortopedické 2) Urologické 2) Plastická chirurgie ORL 2) Foniatrie Oční Stomatologie 6) Dermatovenerologie Radioterapeut. 7) Klin. onkologie Rehabilitační 8) Jednotky pro doléčování 33,0 Nukleární medicína 8) Pro LTV služba v sobotu v trvání 7 hod., v neděli v trvání 7 hod. (v třetinové obsazení personálu).

Relace na 100 lůžek Z toho pro práci u lůžka III. I. II. III. 43,5 32,0 32,0 36,0 37,0 32,0 33,5 43,5 32,0 36,0 43,5 32,0 36,0 43,5 32,0 36,0 38,0 36,0 46,5 54,0 38,0 40,0 46,0 64,5 68,0 58,0 60,0 40,5 48,0 32,0 32,0 36,0 33,0 33,0 30,0 30,0 30,0 46,5 55,0 32,0 32,0 36,0 67,0 47,0 40,5 55,0 32,0 36,0 40,5 55,0 32,0 36,0 55,0 36,0 39,5 52,0 32,0 36,0 51,0 34,0 39,5 52,0 32,0 36,0 62,0 34,0 37,5 43,0 32,0 36,0 40,0 50,0 35,0 40,0 37,5 44,0 32,0 36,0 48,0 60,0 32,0 36, 33,0 33,0 30,0 30,0 30,0 67,0 37,0 5 hod. (poloviční obsazení personálu); pro LP služba v sobotu Celkem II. 37,5 35,5 37,5 37,5 37,5

Vysvětlivky k normativům ošetřovatelského personálu celkem 1)

V normativu není zahrnuto vybavení jednotek intenzivní péče (platí pro ně samostatný normativ). Totéž platí i pro ošetřovatelský personál hemodialyzačních stanic. V chirurgických oborech je v normativech celkem zahrnut i personál operačních sálů. Jeho rozdělení na sály podle skupin chirurgických oborů a typů NsP je stanoveno samostatným rozpisem. Pokud v kterýchkoliv oborech jsou zřízeny lůžkové ošetřovací jednotky pro děti, platí pro jejich vybavení normativ dětských oddělení. Jsou-li v některých NsP I. a II. typu zřízena lůžková oddělení, s nimiž vyhláška o síti zdravotnických zařízení pro tento typ nepočítá, použije se pro jejich vybavení normativu stanoveného pro NsP vyššího typu. 2)

Na infekčních, gynekologických, ortopedických, urologických a ORL odděleních s dalšími specielními úkoly, které nejsou plněny na všech pracovištích oboru v NsP II. typu, se kádrové vybavení na doporučení hl. odborníka stanoví přiměřeně ke zmíněným specielním úkolům (maximálně do úrovně normativů NsP II. typu). 3)

Dále ve II. typu navíc 1,0 SZP pro každou z laboratoří EEG, EMG, EP; ve III. typu 4,0 SZP, a na těch neurologických odděleních, kde je zřízena likvorologická laboratoř další 1,0 místo SZP navíc. 4)

Normativem je kryto 1,é místo sestry pro sociální službu v II. typu a 2,0 místa sester pro soc. službu v NsP III. typu (na 100 lůžek). Při nižších počtech lůžek je nutno počítat alespoň s 1 sociální pracovnicí na oddělení. 5)

Pro mléčné kuchyně se počítá na 100 lůžek kojenců nebo novorozenců pro dvousměnný provoz navíc 6,0 dětských sester, 1,0 staniční, 2,0 dietní sestry a 3 PZP.

6)

V ošetřovatelským personálu stomatologických odd. celkem jsou zahrnuta i místa zubních a rtg laborantů, kteří na stomatologických odděleních pracují. Zároveň promítnut i vliv malého počtu lůžek. 7)

Pro Radioterapeutický ústav v Praze se počítá se stejným vybavením pracovníky jako pro obor radioterapie v NsP III. typu.

70

Normativ ošetřovatelského personálu pro operační a porodní sály Operační a porodní sály v NsP I. a II. typu 1) 2) Zdravotní sestry na operačním sále odd. chirurgie, ortopedie, urologie, neurochirurgie, plastická chirurgie do 80 lůžek na každých dalších 20 lůžek na operačních sálech ostatních chir. oborů do 100 lůžek na každých dalších 30 lůžek na porod. sálech do 1000 porodů ročně na každých dalších 500 porodů Nižší a pomocní zdrav. pracovníci na operačních sálech všech chir. oborů do 100 lůžek na každých dalších 50 lůžek Operační a porodní sály v NsP III. typu 1) 3) Zdravotní sestry na operačním sále odd. chirurgie, ortopedie, urologie, neurochirurgie, plastická chirurgie do 80 lůžek na každých dalších 20 lůžek navíc na oper. sálech ostatních chir. oborů do 80 lůžek na každých dalších 30 lůžek navíc na porod. sálech do 1000 porodů ročně na každých dalších 500 porodů Nižší a pomocní zdrav. pracovníci na oper. sálech ostatních chir. oborů do 100 lůžek oper. oborů na každých dalších 50 lůžek oper. oborů Poznámka:

4,0 prac. místa 1,0 prac. místo 3,0 prac. místa 1,0 prac. místo 4,0 prac. místa 1,0 prac. místo

2,0 prac. místa 1,0 prac. místo

6,0 prac. míst 1,0 prac. místo 4,0 prac. místa 1,0 prac. místo 4,0 prac. místa 1,0 prac. místo

3,0 prac. místa 1,0 prac. místo

1)

Pokud jsou operační sály organizovány jako samostatná složka v rámci příslušného oddělení, počítá se pro každý operační sál s 1,0 místem SZP navíc (pro funkci staniční sestry). Jsou-li operační sály rozmístěny v různých částech města (mimo společný areál NsP), posuzuje se vybavení ošetř. personálem odděleně pro každou situaci. Pro centralizované oper. sály počítá se navíc s 1,0 prac. místem ved. sestry. Ostatní personál se stanoví podle struktury lůžek oper. Oborů s využitím výše uvedených normativů.

2)

Pokud na některých menších odděleních počet operačních dnů činí maximálně 2 dny v týdnu, zajistí ved. sestra oddělení náležité využití sálových sester jinými pracemi. 3)

Pokud jde o sály s převážně nepřetržitým provozem, zvyšuje se počet SZP o 2,0 prac. místa a počet NZP+ PZP o 1,0 prac. místo. Normativ pracovních míst zdravotnických pracovníků s jiným vysokoškolským vzděláním na lůžkových odděleních NsP (netýká se obsluhy a údržby výpočetní techniky, která je řešena odděleně). Oddělení Nervové Psychiatrické Nemoci z povolání Dětské Oční Radioterapeutické Klin. onkologie Nukleárn. medicíny Rehabilitační Poznámka:

Počet prac. míst 1,0 1,5 1,0 0,5 1,5 1) 0,5 2) 0,2 1,0 3) 1,0 1,0 3,0 4) 2,0 5)

Relace na oddělení do 50 lůžek oddělení nad 50 lůžek oddělení do 50 lůžek na každých dalších 50 lůžek každé oddělení oddělení do 50 lůžek na každých dalších 30 lůžek na těch odděleních, kde se prování ortoptika každé oddělení každé oddělení každé oddělení každé oddělení

1)

Jde o 0,5 psychologa a o 1,0 chemika.

2)

Úvazky psychologa možno kombinovat i s jeho činností na poliklinice. 71

3)

Jde o oftalmopeda.

4)

Jde o 1,0 fyzika pro dozimetrii, o 1,0 chemika nebo farmaceuta a o 1,0 elektronika.

5)

Jde o 1,0 rehabilitátora s vysokoškolským vzdělání a o 1,0 psychologa.

U nervového a psychiatrického oddělení jde o místa psychologů. Normativ vybavení pracovišť neodkladné péče lékařskými místy a ošetřovatelským personálem Relace počtu pracovníků na 1 lůžko Druh pracoviště

Lékařská místa

JIP I. a II. typ JIP III. typ Dialyzační st. Resusc. st. ARO I. Resusc. st. ARO II. Resusc. st. ARO III.

SZP přímo u lůžka

0,3 - 0,4 0,4 - 0,5 0,35 0,55 0,55 0,55

1,3 1,5 1,7 2,0 2,0 3,0

N+PZP u lůžka 0,4 0,4 0,2 0,5 0,5 0,5

S+N+PZP přímo u lůžka 1,7 1,9 1,9 2,5 2,5 3,5

Jednotky intenzivní péče a dialyzační lůžka se vybavují lékařskými místy i středním, nižším a pomocným zdravotnickým personálem navíc nad normativ příslušného oddělení, při němž jsou zřízena. Na každou JIP i dialyzační stanici se počítá dál s 1,0 SZP pro funkci staniční sestry. Minimální počet ošetřovatelského personálu na JIP je 9,0 SZP + N + PZP. U dialyzačních stanic s vyšším počtem nemocných zařazených do programu s nepřetržitým provozem se počet SZP zvyšuje na 2,0 na 1 lůžko. Počet jiných odborníků s vysokoškolským, příp. se stř. vzděláním (elektroniků) ve větších dialyzačních střediscích stanoví ředitel ÚNZ s přihlédnutím k technickému vybavení střediska. Do vybavení resuscitačních stanic ARO není zahrnut personál, který zajišťuje anesteziologickou péči. Normativ počtu středních zdravotnických pracovníků pro tuto činnost je stanoven odděleně v rámci složek SVLS (společně s lékařskými místy pro zajišťování anesteziologické péče). Na resuscitačních stanicích odd. ARO se počítá navíc mimo výše uvedených relací středních zdravotnických pracovníků s 1 staniční sestrou a pro celé ARO ještě navíc s 1 vrchní sestrou. V NsP s lůžkovými pracovišti neodkladné péče se zvyšuje počet jiných vysokoškoláků a počet středních zdrav. pracovníků v oborech klinické biochemie a hematologie o 0,1 prac. místa na každé lůžko JIP, dialyzačních a resuscitačních stanic. Normativ minimálního vybavení lůžkových ošetřovacích jednotek ošetřovatelským personálem (pouze personál u lůžka bez SZP pro ostatní činnost). V případech, kdy z důvodů stavebně dispozičních nebo pro menší počet obyvatelstva ve spádovém území nelze v některém oboru lůžkové nemocniční péče zřídit lůžkovou ošetřovací jednotku o počtu 30 – 35 lůžek, se kterou se počítalo při tvorbě normativu ošetřovatelského personálu pro práci u lůžka, stanoví se minimální počet ošetřovatelského personálu pro práci u lůžka (vč. staniční sestry) v relaci 8,5 pracovních míst na 1 LOJ. Při stanovení uvedeného počtu bylo předpokládáno následující rozdělení služeb ošetřovatelského personálu: Celkové obsazení během 24 hodin 2 2 1 6 3 1 1 4 1980 : 365 = 5,4 Ø prac. denně (včetně nedělí a svátků)

Ranní služba Pracovní dny Soboty, neděle a svátky Nutné služby v ročním průměru

Odpolední služba

Noční služba

Se zřetelem k tomu, že ročně je v průměru 260 pracovních dnů a 105 dnů pracovního volna, bylo bráno v úvahu potřebné obsazení 1980 směn (260 x 6 + 105 x 4). 72

Na základě provedených studií se dá očekávat u ošetřovatelskýho personálu u lůžka 26 – 34 odpadlých pracovních dnů na pracovnici za rok (dovolená, nemoc a jiné příčiny). Nutno tedy počítat s 10 – 13 % snížením nominálních pracovních dnů (a tedy s 226 – 234 možnými službami) na 1 SZP + PZP u lůžka. Příslušným propočtem (1980 : 226 a 1980 : 234) vychází, že pro minimální obsazení vychází 8,46 – 8?76 pracovníků. Tento propočet nepředpokládá v průměru žádnou přesčasovou práci. Ta přijde při uvedeném minimálním obsazení v konkrétních situacích v úvahu, když skutečný roční počet odpadlých pracovních dnů bude vyšší než předpokládaný počet 34 pracovních dnů. Normativ LM v zařízení ambulantní LPP Oddělení (Pracoviště) Interní 1) Infekční TRN Nervové Psychiatrické 2) Nemoci z povol. Dětské (vč. ŠZS) 3) Ženské 4) Chirurgie 5) Ortopedie Urologie UNK 6) Oční Stomatologie 9) Kožní Radioterapeut. Klin. onkologie 7) Dorostové Všeobecného lékařství 9) Posudkové 10) Tělovýchovné 11) Lékařské genetiky 12) Celkem

Relace na 10.000 obyv. 0,95 - 1,40 0,03 - 0,05 0,30 - 0,40 0,40 - 0,50 0,35 - 0,60 0,05 - 0,12 2,40 - 2,70 0,90 - 1,20 0,90 - 1,20 0,50 - 0,80 0,15 - 0,20 0,45 - 0,60 0,46 - 0,67 5,30 - 5,60 0,30 - 0,40 0,12 - 0,15 0,12 - 0,15 0,40 - 0,60 5,20 - 6,00 0,45 - 0,55 0,20 - 0,25 0,06 - 0,08 19,98 - 24,22

Poznámka: 1)

V tom: všeob. interní kardiologie angiologie kardiostimulace revmatolotie diadetologie alergologie endokrinologie nefrologie gastroenterol. dietologie a léč. výživa lékařská imunologie klin. hematol. 2) V tom: dětská psychiatrie sexuologie 3) V tom obvodní služby: 1,0 LM na 950 dětí, speciální pediatrické služby 0,25 LM na 950 dětí.

0,30 - 0,35 0,10 - 0,15 0,03 - 0,05 0,03 - 0,07 0,10 - 0,15 0,15 - 0,20 0,02 - 0,05 0,02 - 0,05 0,05 - 0,10 0,10 - 0,15 0,02 - 0,02 0,01 - 0,02 0,02 - 0,04 0,10 - 0,15 0,02 - 0,03

Relace stanovené v rozpětí by měly umožnit diferenciaci se zřetelem na rozdílnou věkovou strukturu obyvatelstva i na rozdíly v rozsahu závodní zdravotní péče. Rozdělení stanovených relací LM do jednotlivých typů poliklinik se provede s přihlédnutím ke koncepci příslušného oboru. Lékařská místa v příjmových ambulancích NsP III., případně II. typu nejsou započtena. Jsou řešena v normativech lékařských míst lůžkových oddělení NsP (společně s normativem SZP). Do celkové relace nejsou započtena místa lékařů organizátorů, pro které je normativ vypracován odděleně. 4)

V tom obvodní služby územní 1,0 LM na 6000 žen.

5)

V tom obecná chirurgie 0,70 – 0,90, chirurgické nástavby (neuro, plastická, cévní, traumatologie) 0,20 – 0,30.

6)

V tom foniatrie 0,06 – 0,10.

7)

V tom 0,02 LM v NsP III. typu i FNsP.

8)

V tom u závodní péče 1,0 LM na 1450 učňů a 1150 mladistvých I. pracovní kategorie; pro žáky středních škol 1 LM na 1600 – 1800 žáků.

9)

V tom územní a závodní obvodní služby dle závazného opatření č. 15 Věstníku MZ ČSR č. 8-9)1983.

10)

V průmyslových a velkoměstských oblastech lze horní hranici na návrh krajského odborníka zvýšit až do relace 10.000 pracovníků na 1 LM. 11)

Zajištění vrcholových sportovců jde nad uvedený normativ v rámci ZÚNZ vrcholového sportu.

12)

Do normativu nejdsou započtena LM specializovaných pracovišť a referenčních laboratoří. Rozdělení mezi okresní a krajské pracoviště se provede podle modelu vybavení těchto pracovišť 73

Normativy vybavení ambulantní péče středními, nižšími, příp. jinými odbornými pracovníky s vysokoškolským vzděláním Oddělení Interní v tom: lék. imunol. a alergologie diabetologie gastroenterol. ost. nástavby Infekční TBC a resp. nemoci Nervové Psychiatrie - dospělí - děti - odd. AT Nemoci z povolání Dětské (obvod.) Odb. pediatr. Ženské Chirurgické Neurochirurgické Ortopedie Urologie Plastická chirurgie Ušní, nosní, krční Oční Stomatologie zubní labor. Kožní Klin. onkologie Radioterapie Obvod. lékaři Posudkové Dorostové Tělovýchovné Lék. genetiky Vrchol. sportu Sexuologické

SZP 1,5 2,0 2,0 2,0 1,2 - 1,5 1,2 1,0 1) 1,2 2,0 2) 2,0 2,0 1,5 2,0 1,5 2,8 2,0 1,0 1,6 4) 1,5 1,5 1,5 5) 1,5 1,3 1,0 1,5 2,0 2,0 1,6 7) 1,0 9) 1,2 10) 1,5 1,5 11) 1,5 12) 1,5

Relace na 1 LM (stanovený normativ LM) územní zařízení NZP Jiní odbor. pracov. s vysokošk. vzděl.

0,2

závodní zařízení SZP 9) 1,2

2,5 1,1

0,2 0,2 0,2 0,2 0,5

1,0 prac. m. na 1 LM 1,0 prac. m. na 1 LM 3) 1,0 prac. m. na 1 LM 1,0 prac. m. na odděl. 0,5 prac. m na odděl.

2,0

0,5

1,5 2,0

0,3 0,2

1,6 4) 1,5 1,5 prac. m. na 100 tisíc obyvatel 0,2 - 0,3 prac. místa na 1 LM

6)

0,5

1,0 prac. místo na odděl. 1,0 na odd. pol. III. typu 0,7 na 1 LM (jen v kraj. odd.)

1,5 1,2 1,3 1,0 1,1

1,2 8) 1,0 1,2 1,2

Vysvětlivky k normativům vybavení ambulantní péče SZP, NZP, PZP a jinými odbornými pracovníky s vysokoškolským vzděláním 1)

K tomu na každých 100 tisíc obyvatel dalších 7,5 míst SZP.

2)

K tomu na celé psychiatrické oddělení polikliniky 1 laborant psychologické laboratoře.

3)

Na ambulantních pracovištích NsP III. typu se počet míst psychologů zvyšuje na 2,0.

4)

Pokud se ortopedické oddělení podílí na traumatologické službě stejným podílem jako chirurgické odd., zvyšuje se relace SZP na 2,0. 5)

Na odděleních s převládající dětsko klientelou se počet míst SZP Zvyšuje na 2,0.

6)

Tam, kde dosud místa SZP zastávají zubní instrumentářky (NZP), nesmí jejich součet se SZP přesahovat relaci 1,3 na 1 LM stomatologa.

7) 8)

V tom 0,5 míst geriatrické sestry.

V případech, že závodní obvodní lékař nepracuje na plný úvazek, úvazek zdrav. sestry se nesnižuje. Další bližší pokyny k vybavování pracovními místy SZP v závodních zdravotnických zařízeních jsou obsaženy v závazném opatření č. 15, Věstník MZ ČSR č. 8-9)1983. Týká se ošetřovatelského personálu závodních lůžkových ošetřoven, zabezpečování služby v druhé a dalších směnách, na pracovištích fyzikální léčby aj. 74

9)

K tomu pro dozor nad dodržováním léčebného režimu na každých 600 denně práce neschopných 1,0 prac. místo SZP navíc.

10)

Kromě toho připadá na každých 1000 branců 1,0 prac. místo SZP navíc.

11)

Rozdělení míst SZP mezi okresní a krajské pracoviště se provede podle modelu vybavení těchto pracovišť.

12)

Je řešeno organizačními předpisy pro ZÚNZ vrcholového sportu.

Model vybavení pracoviště oboru lékařské genetiky Pracoviště

Lékaři

Odd. lék. Genetiky NsP III. v tom: genet. poradna genet. evidence klinická cytogenetika

6,5

Relace na 1 milion obyvatel SZP a jiní odb. se střed. Jiní odb. s vys. kv. vzděláním 4,5 13,0

4,0 1,0

Specializovaná pracoviště a referenční laboratoř - cytogenetických metod - prenat. genet. DG - prekoncepční gyn. por. genetická péče - vrozené poruchy metabolismu (klin. biochem.) - pro mukoviscidosu - vrozených poruch metabolismu lipoproteinů - vyšetření alfa-feroprateinu

2,0 0,5 2,0

1,0 2,0 2,0 1,0 1,0 2,5 -

5,0 2,0 6,0 Celkové počty pracovních míst 1,0 4,0 12,0 2,0 2,0 5,0 1,0 3,0 1,0 3,0 1,0 2,0

NZP 2,0 2,0

2,0 1,0 -

Se specializovanými pracovišti pro prenatální genetickou diagnostiku a prekoncepční gyn. por.-genetickou péči se počítá ve všech krajích. Ve vybraných NsP II. t. se počítá se zřízením 1 oddělení lékařské genetiky, vybaveným 1 LM a 1 SZP. Pokud jde o personální vybavení Centra lékařské genetiky, stanovilo jeho personální vybavení ministerstvo zdravotnictví ČSR zvláštním opatřením. U referenčních laboratoří a specializovaných pracovišť zřízených při některých klinikách FNsP a ústavech lékařských fakult je případná úprava možná na základě dohody mezd děkanstvím LF a ředitelstvím ÚNZ NVP. Normativ některých společných pracovišť NsP Ústavní dietologie (mimo ambulantních pracovišť dietologie a léčebné výživy, pro která jsou místa dietologů a dietních sester stanovena zvlášť). LM ústavních dietologů: NsP I. typu 0,25, NsP II. typu 0,50, NsP III. typu i FN 1,0. Místa dietních sester: ve všech typech NsP 1,0 místo na 120 lůžek NsP (v nemocnicích, případně dislokovaných složkách NsP s menším počtem lůžek se počítá vždy s 1,0 místem). Centrální sterilizace

Lékaři SZP NZP + PZP

NaP II. typu celkem III. typu celkem 0,3 0,6 3,0 4,0 - 6,0 15 - 19 20 - 26

Normativ podle zásad vydaných MZ ČSR pro zřizování a provoz oddělení centrální sterilizace není diferencován zvlášť pro lůžkovou nebo ambulantní složku. Stanovené rozpětí NZP + PZP by mělo krýt rozdílné požadavky vyplývající z profilu a velikosti NsP. 75

Obsluha složité zdrav. techniky a elektroniky V normativech jednotlivých pracovišť lůžkové složky i SVLS nejsou uvedeni vysokoškoláci – elektronici a středoškoláci – průmyslováci, kteří obsluhují, případně udržují v chodu elektronické přístroje a jinou složitou zdravotnickou a automatizační techniku na některých odděleních NsP. Jejich počet stanoví se zřetelem k technickému vybavení pracovišť ředitel ÚNZ (na doporučení hlavních odborníků příslušného oboru). Příjmové ambulance Pokud jsou při některých větších lůžkových odděleních v NsP II. a III. typu (s více jak 120 lůžky) zřízena příjmová odd. jako samostatné organizační jednotky s nepřetržitým provozem, stanovuje se pro ně vybavení 3,0 LM a 6,0 míst SZP (nad normativ příslušného oddělení). Pokud jsou na poliklinice zřízena případně ještě jiná oddělení, než vpředu uvedeno, stanoví pro ně ředitel OÚNZ nebo KÚNZ relaci odborně blízkého oboru. Pro vybavení ústředních evidencí poliklinik středními a nižšími zdravotnickými pracovníky se počítá s těmito relacemi: na každých 10 LM do 15 LM, 4,00 S + NZP pro něž centrál. regist. objednává 16 - 20 LM, 3,50 S + NZP pro něž centrál. regist. objednává 21 a více LM, 3,00 S + NZP pro něž centrál. regist. objednává Do počtu LM se počítají úvazky jen těch lékařů v poliklinice, pro které centrální registratura skutečně pracuje (nezapočítávají se zpravidla LM v oborech: Dětské, zubní, psychiatrie, posudkové, TRN, závodní zdrav. obvody, protože v těchto oborech si pacienty většinou objednávají sami). Pro ostatní společné potřeby provozu poliklinik je oprávněn ředitel OÚNZ nebo KÚNZ stanovit nezbytný počet S + N + PZP (zpravidla 3 až 4 pracovníky v průměru na 1 polikliniku). Pro rychlou zdravotnickou pomoc se stanoví toto normativní vybavení: 1 vůz RZP na 40 tisíc obyvatel a dále: 4,2 lékařských míst 4,2 míst SZP 4,2 míst SZP 4,2 míst PZP

-

na každý vůz RZP pro dispečink RZP zdrav. sestra pro posádku 1 vozu RZP sanitář pro posádku 1 vozu RZP

V NsP III. typu a ve vybraných NsP II. typu určených OZKNU na návrh krajského odborníka pro ARO je třeba dále počítat s 1 LM pro vedoucího lékaře RZP a s 1 vrchní sestrou. Řízení NsP Lůžková část Lékaři v oboru SLOZ SZP

-

v NsP I. typu 0,2 LM na 100 lůžek v NsP II. typu na každou NsP 1,0 LM v NsP III. typu do 1000 lůžek 1,0 LM, na každých dalších 200 lůžek 0,1 LM v každé NsP 1,0 místo (bez zřetele k počtu lůžek)

Ambulantní část

LM v oboru SLOZ

Relace na 10 LM v poliklinikách s celkovým počtem LM do 25 26 - 40 41 - 60 61 a více 0,15 0,13 0,1 0,08

SZP – na každé poliklinice 1,0 místo (jen samost. mimo funkční celek NsP 76

Vedení specializační průpravy lékařů na některých odděleních NsP Pokud na interních a chirurgických odděleních NsP II. a III. typu a na stomatologických odděleních poliklinik probíhá specializační průprava nejméně 5 lékařů, zřizuje se navíc nad normativ 1,0 LM pro vedení této průpravy na každém oddělení, kde probíhá. Konsiliární služby v rámci NsP V normativech lékařských míst jednotlivých oddělení NsP je s těmito službami počítáno. Uvažuje se přitom na tuto činnost s úvazkem 0,05 až 0,10 LM na 100 lůžek jiných oborů v NsP I a II a s úvazkem 0,05 až 0,15 LM v NsP III. typu. Sociální služba v NsP Na každých 100 lůžek NsP se počítá s 0,30 pracovního místa SZP pro sociální službu (nejméně však s 1,0 místem v zařízeních do 300 lůžek). Do počtu lůžek se nepočítají lůžka v oboru psychiatrie, pro který se s místem sester pro sociální službu počítá v rámci normativu tohoto oboru. Dokumentační pracovníci v NsP V NsP I. a II. typu se počítá s 1,0 pracovním místem SZP pro funkci dokumentačního pracovníka na odděleních s 50 a více lůžky (na odděleních do 50 lůžek s 0,5 prac. místa). V NsP III. typu na každém oddělení do 100 lůžek s 1,0 prac. místem a na každých dalších 50 lůžek 0,50 pracovního místa navíc. Na odděleních SVLS při NsP II. a III. typu na každé oddělení 1,0 pracovní místo. Na poliklinikách (mimo ústředních kartoték, pro které je normativ stanoven odděleně) na odděleních zubních a posudkových na každé oddělení 1,0 pracovní místo. Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP I. typu Nemocnice s poliklinikou I. typu A. Lůžková složka – počet pracovníků na 100 LM lůžkové složky Oddělení Klin. biochemie 1) Radiodiagnostika Patologie 2) Celkem (bez rehabilitace) 3)

Lékaři 2,0 3,2 3,0 8,2

Jiní odb. s vys. kv. 2,0 0,0 0,0 2,0

SZP 25,0 10,0 4,5 39,5

NZP + PZP 3,0 0,6 3,0 6,6

Odborní zdravot. celkem 32,0 13,8 10,5 56,3

B. Ambulantní složka v rámci NsP (vč. závodních zdrav. zařízení) – počte pracovníků na 100 LM v poliklinice (včetně disl. obvod. pracovišť) Oddělení

Lékaři

Jiní odb. s vys. kv. 0,5 0,0 0,5

SZP

NZP + PZP

Odborní zdravot. celkem 11,0 11,2 22,2

Klin. biochemie 1) 1,0 8,5 1,0 Radiodiagnostika 2,4 8,3 0,5 Celkem (bez rehabilitace) 3) 3,4 16,8 1,5 Poznámka: 1) Pokud při propočtu na 100 LM nevyjde u lékařů příp. jiných odborných pracovníků s vysokoškolským vzděláním na oddělení klinické biochemie celé místo, zajišťuje se vedení OKB vždy i celým prac. úvazkem lékaře, příp. jiného odb. prac. s VŠ vzděláním. Se zajišťováním hematologických vyšetření se počítá v rámci krevního skladu. Normativ jeho vybavení: 1,0 lékař, 6 SZP, 2 NZP a PZP. V případě, že je také zřízena stanice dárců krve, zvyšuje se počt pracovníků o 1 SZP a 1 NZP a 1 jiného odborníka s vysokoškolským vzděláním. 2)

Potřebný personál k zajišťování bioptických a cytodiagnostických vyšetření pro jednotlivá oddělení poliklinik se stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka). Pokud patologická anatomie zajišťuje služby i pro další odborné léč. ústavy a jiná zdav. zařízení mimo NsP, zvýší se počet pracovníků patologické anatomie přiměřeně k rozsahu těchto služeb. 3)

Normativ pro rehabilitaci je stanoven na str. 79. 77

Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP II. typu Nemocnice s poliklinikou II. typu A. Lůžková složka – počet pracovníků na 100 LM lůžkové složky Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP Klin. biochemie 2,0 2,5 25,0 Nukleární medicína 2,0 2,0 4,0 Radiodiagnostika 5,0 0,0 15,0 Hematol.-transfúzní 2) 4,0 1,0 30,0 Patologie 3) 5,0 0,0 6,0 Celkem (bez rehabilitace) 4) 18,0 5,5 80,0

NZP + PZP 3,0 1,5 1,5 4,5 3,5 14,0

Odborní zdravot. celkem 32,5 9,5 21,5 39,5 14,5 117,5

B. Ambulantní složka NsP (včetně závodních zdrav. zařízení) – počet pracovníků na 100 LM v poliklinice (vč. disl. obv. pracovišť) 1) Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP NZP + PZP Odborní zdravot. celkem Klin. biochemie 1,0 1,0 8,5 1,5 12,0 Hematol.-transfúzní 2) 0,5 0,0 2,0 0,5 3,0 Nukleární medicína 1,0 1,0 2,0 0,5 4,5 Radiodiagnostika 4,0 0,0 12,0 1,5 17,5 Celkem (bez rehabilitace) 4) 6,5 2,0 24,5 4,0 37,0 Poznámka: 1) Pro samostatné polikliniky nezačleněné do funkčního celku NsP II. typu, pokud plní funkci polikliniky II. typu, platí normativ uvedený u NsP II. typu, část B. 2)

Pro výpočet norm. počtu pracovníků pro hematologickotransfúzní oddělení se berou v úvahu i LM v jiných NsP, které jsou na území okresu, v němž se nachází příslušná NsP II. typu. 3)

Potřebný personál k zajišťování bioptických a cytodiagnostických vyšetření pro jednotlivá oddělení poliklinik se stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka). V pravomoci ředitele ÚNZ je rovněž stanovení případného počtu jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací. Pokud patologická anatomie zajišťuje služby i pro další odborné léč. ústavy a jiná zdav. zařízení mimo NsP, zvýší se počet pracovníků patologické anatomie přiměřeně k rozsahu těchto služeb. 4)

Normativ pro rehabilitaci je stanoven na str. 79.

Normativ pro společné vyšetřovací a léčebné složky NsP III. typu Nemocnice s poliklinikou III. typu A. Lůžková složka – počet pracovníků na 100 LM lůžkové složky Oddělení Lékaři Jiní odb. s vys. kv. SZP Klin. biochemie 1) 2,5 5,0 25,0 Klin. hematologie 2) 3,0 1,0 14,0 Nukleární medicína 3) 3,0 2,5 8,0 Radiodiagnostika 4) 9,0 - xx) 22,0 Transfúzní 4,0 1,0 21,0 Patologie 5) 6,0 - xx) 9,0 Celkem (bez rehabilitace) x) 27,5 9,5 99,0 B. Ambulantní složka – počet pracovníků na 100 LM v poliklinice Jiní odb. s vys. Oddělení Lékaři kv. Klin. biochemie 1) 1,5 2,5 Klin. hematologie 2) 1,5 1,0 Nukleární medicína 3) 2,0 1,5 Radiodiagnostika 4) 8,0 - xx) x) Celkem (bez rehabilitace) 13,0 5,0 Poznámka: x) Normativ pro rehabilitaci je stanoven zvlášť na str. 79. xx)

NZP + PZP 4,0 2,0 1,5 1,5 6,0 6,0 21,0

SZP 10,0 10,0 4,5 20,0 44,5

Odborní zdravot. celkem 36,5 20,0 15,0 32,5 32,0 21,0 157,0

NZP + PZP 2,0 1,5 1,0 1,5 6,0

Odborní zdravot. celkem 16,0 14,0 9,0 29,5 68,5

Pokud se na těchto odděleních v některých NsP jeví potřeba jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací, stanoví jejich počet ředitel KÚNZ na doporučení hlavního odborníka. Vysvětlivky a poznámky k bodům 1) až 5) jsou uvedeny na str. 80. 78

Normativ vybavení rehabilitačních oddělení v rámci SVLS NsP Kategorie pracovníků

Celkem

Lékaři Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací Rehabilitační pracovníci Zdravotní sestry Nižší a pomocní zdav. pracovníci

0,50 0,20 5,20 0,25 1,00

Relace na 10.000 obyvatel Z toho pro lůžkovou část ambulantní část 0,17 0,33 bez rozdělení 3,10 2,10 0,08 0,17 bez rozdělení

Rozdělení globálu na lůžkovou a ambulantní složku se provede s přihlédnutím k návrhu krajského odborníka podle následujícího klíče: NsP I. typu a II typu Lékaři Jiní odborníci s VŠ

Rehabilitační pracovníci

Zdavotní sestra NZP + PZP

0,20 na 100 lůžek (nejméně 1,0 LM na NsP) 0,30 na 10.000 obyv. spád. území polikliniky 1,00 na každé rehabilitační oddělení 1,00 na každých - 10 lůžek neurologických a ortopedických - 15 lůžek interních - 20 lůžek chirurgických (mimo lůžek obsazených pacienty po úrazech, pro které platí relace 1 RP na 10 lůžek) - 50 lůžek ostatních oborů 2,00 na 10.000 obyv. spád. území polikliniky 0,50 - 0,75 na 1,0 LM 0,90 na 10.000 obyv. spád. území rehabilit. odd.

NsP III. typu Lékaři Jiní odborníci s VŠ Rehabilitační pracovníci Zdravotní sestra NZP + PZP

0,25 na 100 lůžek 0,03 na 10.000 obyvatel kraje 1,00 na každé rehabilitační oddělení Pro lůžkovou část podle stejného klíče jako v NsP I. a II. typu Pro ambulantí část 0,10 na 10.000 obyvatel 0,20 na 10.000 obyvatel kraje 0,10 na 10.000 obyvatel kraje

Doplněk k nemocnicím III. typu Relace na 1 milion obyvatel Oddělení

Lékaři

Protetické Soudně lékařské

3,0 5,0

Jiní odb. s vys. kv. 3,0

SZP

NZP + PZP

4,0 6,0

5,0

Odborní zdravot. celkem 7,0 19,0

Dále se pro ortopedickou protetiku počítá s 12 protetickými techniky, 32 protetickými dělníky (z toho 6 protetickými obuvníky), 8 protetickými mechaniky, 18 bandažisty-plastikáři, 2 obuvníky a 1 skladníkem; i u těchto profesí jde o počty v relaci na 1 milion obyvatel. U laboratoří (oddělení) funkčního vyšetřování, pokud se v rámci SVLS NsP III. typu (vyjímečně II. typu) zřídí, platí následující normativ na 100 LM v lůžkové i ambulantní části: Lékaři a jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 1,5; SZP 5,0; NZP + PZP 1,0; odb. zdravotníci celkem 7,5. Pro oddělení klinické farmakologie NsP II. typu 1) se určují tyto relace: Lékaři

Jiní odb. s vys. kv.

SZP

NZP + PZP

3

4

7

2

Odborní zdravot. celkem 16 79

Pro zbývající pracoviště tzv. skupiny „ostatní“ (toxikologie, akupunktura, bioptické stanice, apod.) se normativ nestanovuje. Jejich vybavení v rámci celkového plánu odborných pracovníků pro NsP III. typu určí ředitel KÚNZ. Poznámka: 1)

Vyjímečně může být se souhlasem OZ KNV oddělení klinické farmakologie zřízeno i ve vybraných NsP II. typu. Pokud jsou při odd. klinické farmakologie NsP III. zřízena lůžka, platí pro ně normativ interního oddělení NsP III. Normativ LM a SZP v anesteziologické péči Počty lékařských míst a míst středních zdrav. pracovníků pro anesteziologickou péči (mimo lůžkových stanic oddělení ARO) se určí v rámci těchto relací:

NsP I. až III. celkem

Na 100.000 obyvatel spádového území kraje Lékaři SZP 10,0 - 14,0 10,0 - 14,0

Navrhované rozpětí umožní konkretizovat vybavení jednotlivých anesteziologických pracovišť NsP I. a II. podle počtu zdravotnických zařízení v okrese, podle odborného profilu těchto zdravotnických zařízení a podle geografické, ekonomické a demografické struktury okresu tak, aby mohl být splněn obecný požadavek všeobecné a trvalé dostupnosti kvalifikované anesteziologické péče. Stanovené rozpětí přihlíží i ke skutečnosti, že nemocnice III. typu zajišťují specializovanou anesteziologickou péči i nemocným z mimospádových území. V případech, kdy pro vzájemné překrývání spádových území v různých oborech (případně i přes hranice okresu) bude stanovení spádového území nemocnice jako celku obtížné, možno přihlédnout k dřívější konstrukci normativu pro anesteziologickou péči vycházející z relací LM a míst SZP na 100 lůžek operačních oborů. (NsP I. typu 2,0 ve II. typu 2,3 a ve III. typu 2,8 – 3,0 míst.). Přitom nutno přihlížet nejen k počtu operačních stolů, operačních dnů, ale i k případné směnnosti. Poznámky k normativům SVLS ve FN a ostatních III. 1)

Pro zajištění činnosti krajských kontrolních a referenčních laboratoří zvyšuje se počet pracovníků oddělení klinické biochemie o 3 pracovníky (1 vysokoškolák nelékař, 1 SZP, 1 NZP). Pro zajištění činnosti národní kontrolní a referenční laboratoře pro obor klinické biochemie se zvyšuje počet pracovníků pro odd. klin. Biochemie FN 2 v Praze 2 o 6 pracovníků (3 vysokoškoláci nelékaři, 2 SZP, 1 pracovník pro dokumentaci). 2)

Na oddělení klinické hematologie (OKH) je v úvazku 0,5 začleněn pediatr, který zajišťuje diagnostiku krevních onemocnění v pediatrii a vede hematologickou ambulanci. Pokud je v NsP III. zřízena jednotka intenzivní hematologické péče, zvyšují se normativy OKH o 1 lékaře, 2 SZP a 2 NZP-PZP. Pokud bude zřízena NsP III. referenční laboratoř pro hematologii a transfúzní službu, je obsazena 1 lékařem, 1 vysokoškolákem, 4 SZP a 2 NZP-PZP. Je-li v NsP III. sloučeno oddělení klinické hematologie a oddělení transfúzní, slučují se normativy pro OKH a TS. Pokud transfúzní oddělení zajišťuje přípravu spotřebního materiálu pro transfúzní oddělení v kraji, zvyšuje se počet pracovníků o 1 vysokoškoláka nelékaře, 2 SZP a 4 NZP-PZP. Počet pracovníků pro TS se zvyšuje v relaci k LM i v NsP II, které nemají transfúzní oddělení a které zásobují krevními přípravky a metodicky je vedou. Pokud v NsP III. je zřízeno kardiochirurgické centrum, transplantační centrum nebo onkologické centrum, zvyšuje se normativ na OKH o 20 % původního počtu. 3)

Pro oddělení nukleární medicíny FN Praha 10, FN Brno na zajištění screeningu kongenitální hypotyreózy pro celou ČSR se zvyšují počty pracovníků celkem o 8 (vysokoškolák nelékař, 6 SZP, 1 NZP). Pro zajištění činnosti referenční laboratoře pro metody RSA zvyšuje se počet pracovníků oddělení nukleární medicíny NsP III Ostrava-Poruba o 4 (2 VŠ nelékaře, 1 lékaře a 1 SZP). 4)

Pro zajištění jedné směny na CT pracovišti radiodiagnostického oddělení počítat navíc s 1,0 LM, 2,0 pracovními místy SZP. Síť CT pracovišť stanovilo MZ ČSR. 5)

Potřebný personál k zajišťování bioptických a cytodiagnostických vyšetření pro jednotlivá oddělení poliklinik se stanoví se zřetelem k rozsahu této činnosti (v pravomoci ředitele ÚNZ na doporučení krajského odborníka). Pokud patologická anatomie zajišťuje služby také pro jiné odborné léčebné ústavy, zvýší se počty pracovníků přiměřeně k rozsahu těchto služeb. 80

Normativ pro léčebny pro dlouhodobě nemocné a rehabilitační ústavy

Lékaři Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací SZP+NZP+PZP celkem z toho u lůžka rehabilitace dietní sestra ostatní činnost Odborní zdravotničtí pracovníci celkem Poznámka:

Počet pracovníků na 100 lůžek LDN 3,5 - 5,0 42,5 32,0 7,0 0,82) 2,7 46,0 - 47,5

RÚ 5,0 - 6,0 2,5 59,0 32,0 24,01) 0,82) 2,2 66,5 - 67,5

Ambulantní částí LDN je geriatrická ordinace. Pokud není LDN v okrese zřízena, zřizuje se geriatrická ordinace jako samostatné pracoviště NsP a pracuje v ní vedle lékaře 1 SZP, případně 1 psycholog. 1) Počítá se s touto profesní strukturou : RP pro LTV 16,0 instruktor 5,0 sociální sestra 2,0 ort. protetik 1,0 Přitom pro LTV se v soboru počítá se službou v trvání 7 hodin, v neděli 5 hodin (v obsazení s polovičním počtem personálu), pro LP v sobotu se službou v trvání 7 hodin (s třetinovým obsazením personálu). 2)

V zařízeních s menším počtem lůžek než 120 se počítá vždy s 1,0 místem dietní sestry bez ohledu na lůžkovou kapacitu.

Normativ pro léčebny TRN a dětské odborné léčebny pro nespecifická onemocnění dýchacích cest Počet pracovníků na 100 lůžek TRN1) Dětské odborné léčebny RN4) 2) Lékaři 5,5 5,5 Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací 0,5 2 SZP celkem 28,3 28,35) z toho u lůžka 20,5 23,05) rehabilitace 2,5 2,5 3) dietní sestra 0,8 0,83) ostatní činnost (vč.funkční diagnostiky) 4,5 2,0 NZP+ PZP 6,5 5,5 z toho u lůžka 5,5 4,5 SZP+NZP+PZP u lůžka 26 27,5 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 40,8 41,3 1) Pokud LTRN plní částí svého lůžkového fondu úkoly nemocničního oddělení TRN NsP, upravuje se vybavení této části LTRN podle normativů lůžkového oddělení NsP II. 2)

Ve vybraných LTRN mohou být ustavena navíc lékařská místa ordinářů, a to podle podmínek uvedených v koncepci

oboru. 3)

V léčebnách s menším počtem lůžek než 120 se počítá vždy s 1,0 dietní sestrou bez ohledu na lůžkovou kapacitu.

4)

V dětských odborných léčebnách se dále počítá s 1,0 místem vychovatelky na každých 25 dětí.

Vnitřní členění ošetřovatelského personálu možno upravit podle specifických podmínek zařízení a s přihlédnutím k lůžkové kapacitě léčebny. Úpravu schvaluje ředitel ÚNZ. Závazný je pro něho pouze celkový počet SZP+NZP+PZP. 5)

Na ošetř. jednotkách pro předškolní děti zvyšuje se normativ SZP o 0,5.

81

Normativ pro psychiatrické léčebny Počet pracovníků na 100 lůžek Pro dospělé 3,5

Pro děti1) 4,0

Geronto-psych. odd. Lékaři 3,5 2) 2) 2) Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací SZP celkem 24,3 33,3 21,0 z toho lůžk.složka 18,5 28,0 18,5 laboratoř 1,0 0,5 rehabilitace 2,5 2,5 2,5 sociál. sestra 1,5 1,5 dietní sestra 0,83) 0,83) NZP+ PZP 6,5 8,0 9,0 SZP+NZP+PZP u lůžka 25,0 36,0 27,5 Odborní zdravotničtí pracovníci celkem 34,3 45,3 33,5 1) Na ošetřovacích jednotkách pro předškolní děti zvyšuje se normativ SZP o 0,5. Dále na každých 25 dětí dětské psychiatrické léčebny se počítá s 1,0 místem vychovatelky. V krajích s nízkou vybaveností psychiatrickými lůžky v NsP II. typu použije se pro ta oddělení psychiatrických léčeben, která hospitalizují akutní případy, normativů stanovených pro lůžková oddělení NsP II.typu. Tam, kde oddělení psychiatrické léčebny plní funkci výukové základny lékařské fakulty nebo ILF, použije se pro vybavení těchto oddělení normativů stanovených pro NsP III. typu. Vnitřní členění ošetřovatelského personálu možno upravit podle charakteru zařízení, schvaluje je nadřízený ÚNZ a závazný je pouze celkový počet odborných zdravotnických pracovníků. Poznámka: 2) Počet jiných odborníků se vysokoškolskou kvalifikací se určí takto : 1,0 místo

psychologa na každý lůžkový primariát psychologa na každých 30 dětských psychiatrických lůžek biochemika na 500 lůžek pedagoga na každých 30 dětských lůžek

Počet jiných odborníků (logoterapeutů, arteterapeutů a muzikoterapeutů) určí ředitel ÚNZ s přihlédnutím k návrhu krajského odborníka oboru psychiatrie. 3)

V léčebnách s menším počtem lůžek než 120 se počítá vždy s 1 místem dietní sestry bez ohledu na lůžkovou kapacitu.

Normativ pro ozdravovny a ostatní odborné léčebny (bez dětských pro nespecifická onemocnění dýchacích cest) Počet pracovníků na 100 lůžek Ozdravovny1) 1,0 1,0 22,5 2,02) 3,5 28,0

OOL3) 3,5 1,0 26,5 2,5 6,5 37,5

Lékaři Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací SZP celkem z toho rehabilitace NZP+ PZP Odborní zdravotničtí pracovníci celkem Poznámka: 1) U ozdravoven na ošetřovacích jednotkách pro předškolní děti se normativ počtu SZP celkem zvyšuje na 28,5 pracovních míst. 2)

V ozdravovnách s lůžkovou kapacitou pod 100 lůžek je třeba pro každé zařízení počítat s 1,5 – 2,0 prac. místy RP.

3)

V dětských léčebnách pohybových poruch je navíc nad normativ 7,0 rehabilitačních pracovníků na 100 lůžek.

V léčebně pro dospělé v Nové Vsi pod Pleší je navíc relace 1,0 rehabilitační pracovník na 100 lůžek. Vybavení protetického oddělení v Gottwaldově dětské léčebně v Luži-Košumberku je navíc nad normativ. V odborných léčebnách s větší lůžkovou kapacitou se na každých 120 lůžek počítá s 1 místem dietní sestry, v menších zařízeních lze místo dietní sestry zřídit výjimečně (rozhoduje ředitel ÚNZ). Ve všech dětských odborných léčebnách se dále počítá s 1,0 místem vychovatelky na každých 25 dětí. 82

Normativ pro kojenecké ústavy a dětské domovy Počet pracovníků na 100 lůžek)míst KÚ 4,0 3,0 60,0 2,0 2,0 67,0

Lékaři Jiní odborníci s vysokoškolskou kvalifikací (psychologové ) SZP + NZP z toho rehabilitační prac. sociální pracovnice Odborní zdravotničtí pracovníci celkem

DD 2,0 3,0 50,0 2,0 2,0 55,0

Doplňky: 1.

V dětských domovech pro děti do 3 let, které vznikly sloučením kojeneckého ústavu a dětského domova, se použije normativu pro kojenecké ústavy.

2.

Pokud je v kojenecké ústavu a dětském domově umístěno nejméně 20% dětí splňujících kriteria defektivity, platí pro toto zařízení následující relace (na 100 lůžek):

3.

4,0 lékaři 4,0 psychologové 3,0 pedagogové se spec. zaměřením podle typu postižení 66,0 SZP + NZP (v tom 4,0 rehabilitační a 2,5 soc. pracovníci) Na odděleních pro děti s poruchami hybnosti pak 73,0 SZP + NZP (v tom 10,0 rehabilitačních pracovníků a 2,5 sociálních pracovníků).

4.

Pokud v kojeneckých ústavech a dětských domovech jsou oddělení umístěna ve více budovách či podlažích, je nutno upravit normativ tak, aby byla zajištěna nepřetržitá přítomnost sestry na každém podlaží.

Normativ pro jesle Počet pracovníků na 100 míst denní, územní i závodní Lékaři Psychologové Pedagogové SZP + NZP Odborní zdravotničtí pracovníci celkem

0,2 0,2

Jesle s odd. pro děti vyžadující zvýšenou zdr. týdenní, územní i vých. a sociál. péči závodní v denním provozu v týdenním provozu 1,0 2,3 2,4 0,5 3,3 3,3

20,0 20,4

40,0 41,5

35,0 40,6

45,0 50,7

V instrukčních jeslích v sídle okresu, popř. v sídle okresního odborníka (v okresech s více než 10 zvláštními dětskými zařízeními) se zřizuje navíc funkce zástupkyně vedoucí sestry. Normativ pro stacionáře pro defektní děti

Lékaři Psychologové Pedagogové SZP + NZP Odborní zdravotničtí pracovníci celkem

Počet pracovníků na 100 míst Stacionáře pro defektní děti od 1 do 5 let v denním provozu v týdenním provozu 2,4 2,4 3,3 3,3 8,0 8,0 33,0 42,0 46,7 55,7

V zařízeních pro děti s poruchami hybnosti přidává se navíc 8 rehabilitačních pracovníků (na 100 lůžek). V zařízeních pro děti s ostatními postiženími se počítá se 2 rehabilitačními pracovníky na 100 míst z celkového počtu 33,0 nebo 42,0 SZP + NZP.

83

Normativ vybavení okresních hygienických stanic Počty pracovníků OHS I. stupně OHS II. stupně OHS III. stupně Obor Jiní NZP Jiní Jiní Lékaři SZP Celkem Lékaři SZP NZP PZP Celkem Lékaři SZP NZP PZP Celkem vysokošk. PZP vysokošk. vysokošk. Hygiena obecná a komun. 2 2 5 9 3 2 6 11 3 3 6 12 Hygiena výživy a PBU 2 5 7 2 1 5 8 2 1 5 8 Hygiena dětí a dorostu 2 5 7 2 5 7 2 5 7 Hygiena práce, prac.lékař. 2 1 6 9 4 4 8 16 6 4 10 20 Epidemiologie 2 5 7 3 6 9 4 5 9 DDD 2 1 3 1 2 1 4 1 2 5 2 10 Hygiena labor. 5 20 6 31 Lab. hygieny práce 4 20 4 28 5 15 3 23 Mikrobiologie 3 3 25 6 37 3 4 30 7 44 Org. Dokument. 1 1 2 2 2 4 Celkem 10 3 28 1 42 17 16 78 11 122 21 26 103 18 168

Normativ vybavení krajských hygienických stanic Obor Lékaři Jiní vysokošk. SZP NZP PZP Celkem Hygiena obecná a komunální 5 5 6 16 Hygiena výživy a PBU 3 2 6 11 Hygiena dětí a dorostu 3 1 5 9 Hygiena práce, prac. lékařství 10 6 16 32 Hygiena záření1) 2 4 10 1 17 Epidemiologie 5 6 11 DDD 1 2 6 1 10 Hyg. laboratoře 8 26 10 44 Laboratoř hygieny práce 7 26 6 39 Mikrobiologie 8 8 65 15 96 Org. dokument. 1 3 2 6 Celkem 38 46 174 33 291 1) Pokud má MZ ČSR souhlas ke zřízení odboru hygieny záření, normativ se zvyšuje na 4 lékaře, 5 jiných odborníků s vysokoškolskou kvalifikací, 11 SZP a 2 NZP, PZP. Normativ specializovaných pracovišť, zřizovaných na základě souhlasu MZ ČSR v krajských hygienických stanicích Pracoviště Lék.imunologie Genetika Hygiena záření - odbor

Lékaři 6 2 4

Jiní odb. s vys. kv. 5 2 5

SZP 33 5 11

NZP PZP 6 2

Odborní zdravot. celkem 50 9 22

Normativ řídících pracovníků a dokumentačních pracovníků hygienických stanic Pracoviště OHS I. stupně Ředitel Vedoucí SZP Dokument. prac. na oddělení OHS II. stupně Ředitel Zástupce ředitele Vedoucí SZP Dokument. prac. na oddělení OHS III. stupně Ředitel Zástupce ředitele Vedoucí SZP Dokument. prac. na oddělení KHS : Ředitel Zástupce ředitele Zást. KH pro ZÚ Vedoucí SZP Dokument. prac. na oddělení 84

Lékaři

SZP

Celkem

1 1 3

1 1 3

1 5

1 1 1 5

1 7

1 1 1 7

1

1 1 1 1

1 1

1 1

1 1 1 8

8

Normativy pro lékárenskou službu - základní činnosti a služby Úsek činností a služeb

Ambulantní LPP

Lůžková péče : Nemocnice Odborné léčebné ústavy, kojenecké ústavy, dětské domovy Lázeňské léčebny Veterinární zařízení a zemědělské závody Výdej léků bez lékařského předpisu a faktury mimo státní zdravotní správu

Ekvivalent normativu vybavení

Relace pracovníků k 1 lékárníku FL NZP+PZP Jiní

0,150 lékárníka na lék. místo ambulantní LPP alternativně: 0,480 lékárníka na 1000 lékařských předpisů měsíčně (1,060 pracovníka lékárny na 1000 mlékařských předpisů měsíčně)

0,75

0,20

0,26

0,500lékárníka na 100 lůžek

1,20

0,30

0,40

0,300 lékárníka na 100 lůžek

1,20

0,30

0,40

0,036 lékárníka na 100 lůžek 0,023 lékárníka na 1 veterinárního lékaře 0,010 lékárníka na 1000,- Kč realizace měsíčně (0,039 pracovníka lékárny na 1000,- Kč realizace měsíčně)

1,20 3,00

0,30 1,00

0,40 1,50

2,29

0,27

0,35

Normativy pro lékárenskou službu - specializované činnosti a služby Úsek činností a služeb Komplexní zásobování speciálními zdravotnickými potřebami

Příprava sterilních léků

Koncentrovaná a specializovaná příprava léků Kontrola připravovaných léčiv (z koncentrované přípravy) Výdejny zdravotnických potřeb Výdejny léčivých rostlin

Ekvivalent normativu vybavení

Relace pracovníků k 1 lékárníku FL NZP+PZP Jiní

0,35 pracovníka na 100 lůžek NsP II. popř. III.typu 0,50 pracovníka na 100 lůžek NsP I.typu bez rozlišení kategorií pracovníků 0,01 pracovníka komplexního zásobování na 1 LM (poliklinik a dalších zařízení ambulantní péče) 850 kusů sterilních léčivých přípravků měsíčně)1 pracovníka 2 3 1 (variační šíře 700-1000 kusů podle úrovně technického vybavení a skladby vyráběného sortimentu) Počet pracovníkůa se stanovuje podle objemu přípravy a náročnosti 2 2 1 technologie vzhledem k tecnickému vybavení pracovišť pro vyjádření příslušných krajských odborníků 0,2 pracovníka na 1 odborného pracovníka v koncentrované 1 0,4 0,1 přípravě léků (L,PL,NZP+PZP) 1,6 pracovníka na 1000 poukazů)měsíčně bez rozlišení kategorií pracovníků 0,04 pracovníka na 1000,-Kč realizace měsíčně (tržby a faktury) 0,08 pracovníka na 1000,-Kč realizace měsíčně (tržby a faktury)

bez rozlišení kategorií pracovníků

Normativy pro lékárenskou službu - laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ A

Normativ pro LKL bez oddělení mikrobiologické kontroly P = )2,5 . (L + FL) + Z + O) . 0,0022

B

Normativ pro LKL s oddělením mikrobiologické kontroly P = )2,5 . (L + FL) + Z + O) . 0,0022 + M . 0,0011

Relace k 1 lékárníku (VŠ) FL (SZP) NZP + PZP 1,2 0,4 Relace k 1 lékárníku (VŠ) FL (SZP) NZP + PZP 1,2 0,4

Jiní 0,2 Jiní 0,2

P = počet lékárníků v LKL (vč. ved. LKL) L = počet lékárníků (přepočtený) v lékárnách v kraji FL= počet farm. Laborantů (přepočtený) v lékárnách v kraji Z = počet rozborů (chemických a fyzikálně – chemických) z o.p. zdrav. zásobování O = počet ostatních rozborů (chemických a fyzikálně – chemických) mimo zařízení LS M = počet rozborů mikrobiologické nezávadnosti (sterility) celkem (ze všech zařízení) 2,5 = společensky potřebný roční počet rozborů na 1 odborného pracovníka lékárny Pozn.: K vypočtenému počtu lékárníků (P) se přičítají počty ostatních kategorií pracovníků (FL, NZP + PZP, jiní) podle stanovených relací. Jejich součet v obou úsecích (A + B) udává potřebný počet pracovníků v LKL podle normativů.

85

Normativ vybavení zdravotní výchovy odbornými pracovníky Oddělení zdravotní výchovy KÚNZ OÚNZ MÚNZ Dislokovaná pracoviště v Vlastní oddělení NsP III. Ost. zdrav. zařízeních 2,01) 1,02) 0,53) 1,04)5) 3,0 1,05) 7) 5,0 2,0 0,5 2,08)

Lékaři Jiní odborní pracovníci 6) SZP 1)

K tomu na každých 650 000 obyvatel zvýšení o další 1,0 lékařské místo (metodolog).

2)

Týká se každé NsP III. typu (i když je jich v kraji více).

3)

Jedná se o ostatní lůžková zařízení začleněná do KÚNZ – počítáno 0,5 LM na 1000 lůžek začleněných zařízení.

4)

K tomu další 1,0 LM v okresech se 100 – 200 obyvatel, 2,0 LM v okresech nad 200 tisíc obyvatel.

5)

V MÚNZ Ostrava se počet LM a jiných odborných pracovníků s vysokoškolským vzděláním zvyšuje o další 2,0 místa

se zřetelem k specifické problematice a počtu ZÚNZ. 6)

U jiných vysokoškolských pracovníků doporučujeme pořadí v OZV KÚNZ: pedagog, sociolog, výtvarník, redaktor,

psycholog. 7)

Jde o relaci 0,5 místa SZP na 1000 lůžek začleněných zařízení.

8)

K tomu v OÚNZ a MÚNZ další 2,0 místa SZP v okresech se 100 – 200 tisíc obyvatel a 3,0 místa ZP v okresech

(městech) s více než 200 tis. obyvatel. V MÚNZ Ostrava další 2,0 místa SZP navíc se zřetelem k specifické problematice a počtu ZÚNZ. Poznámka: Pro vybavení oddělení zdravotní výchovy v ZÚNZ Uranový průmysl, n.p., se použije základního normativu pro OÚNZ. Normativ zdravotnických pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ (mimo řízení NsP a mimo odd. zdravotní výchovy, pro které jsou normativy stanoveny odděleně) Společný řídící aparát ÚNZ OÚNZ KÚNZ Lékaři se specializací v oboru SLOZ 4,0 5,0 Místa SZP v každém ÚNZ 1,0 místo (bez zřetele k velikosti) k tomu v KÚNZ 1,0 - 3,0 místa navíc v oddělení ošetřovatelské péče Odbor sociálního lékařství a organizace zdravotnictví Lékaři se specializací v oboru SLOZ Jiní odborní pracovníci s vysokoškolským vzděláním1) Jiní odborní pracovníci se středoškolským vzděláním1)

OÚNZ 3,2-5,0

KÚNZ 7,0-10,0

3

5,0-6,0

2,5-5,5

11,0-17,0

Řízení lékárenské služby (v rámci společného řídícího aparátu ÚNZ) Farmaceuti2) SZP (farmaceut. laboranti)

OÚNZ 1,0-2,0 -

KÚNZ 6,0 1,0

Řízení výchovy a dalšího vzdělávání pracovníků (v rámci odb. KPP) Lékaři3) a jiní odborní pracovníci s vysokoškolským vzděláním SZP 86

OÚNZ 1,0-2,0 1,0

KÚNZ 4,0-7,0 3,0-4,0

1)

Bez pracovníků výpočetních středisek, jejichž počty závisí na kategorii výpočetního střediska a konfiguraci terminálové

sítě (12,0 – 57,0 pracovníků na výpočetní středisko). 2)

V normativu se počítá i s činností pro OKÚF a KKÚF.

3)

Pro vedení specializační průpravy lékařů na interních, chirurgických a stomatologických odděleních NsP je normativ

lékařských míst stanoven odděleně (viz str.77). Postup při uplatňování normativů 1. Vybavení lůžkových oddělení NsP lékaři se řídí normativem na tabulce 1. uváděné relace počtu lékařských míst pro jednotlivé typy NsP jsou stanoveny pro jednotlivá oddělení tak, že neberou zřetel na relativně vyšší potřebu lékařského personálu na odděleních s malým počtem lůžek. Proto stanovení potřebného počtu lékařů na těch odděleních, která mají méně než 40 lůžek, se provede podle tabulky na str. 69, v níž jsou uvedeny absolutní počty LM pro tři velikostní skupiny lůžkových oddělení, odpovídající stanoveným průměrným relacím lékařských míst pro příslušný obor. U oddělení s pracovišti neodkladné péče se stanoví doplňková LM podle normativu na str. 72 (po předchozím odpočtu lůžek JIP při stanovování základního vybavení oddělení lékařskými místy). Pro závodní nemocnice není samostatný normativ stanoven. Pro jejich vybavení se použije normativu pro NsP I. Nebo II. Typu (v závislosti na profilu závodní nemocnice i její funkci) Odchylky od normativu lékařských míst jsou přípustné potud, pokud jsou v souladu s odkazy 2) až 7) na str. 69. V normativech LM na oddělení anesteziologicko resuscitační jsou obsažena místa jen pro resuscitační lůžka; pro anesteziologickou službu jsou stanovena zvlášť na str. 80. V normativech LM se nepočítá s LM v oboru SLOZ pro řízení nemocnice, ta jsou stanovena odděleně na str. 76. Navíc nad počty uvedené v normativech na str. 69 se na odděleních interních a chirurgických počítá s 1,0 LM pro funkci zástupce primáře pro vedení specializační průpravy, pokud na těchto odděleních probíhá specializační průprava nejméně 5 lékařů. Dále navíc nad normativ LM je vybavení příjmových ambulancí velkých lůžkových oddělení za podmínek uvedených na str. 75. 2. Vybavení lůžkových oddělení NsP ošetřovatelským personálem se řídí normativem na str. 70. Obdobně jako u lékařského personálu pro lůžková oddělení je i normativ ošetřovatelského personálu propočten na středně velká oddělení (v průměru se 2 lůžkovými ošetřovacími jednotkami). Při vlastním propočtu potřeby ošetřovatelského personálu se postupuje tak, že normativem stanovený počet ze str. 70 se pronásobí počtem lůžek v příslušném oboru a typu NsP. V chirurgických oborech je v celkové relaci ošetřovatelského personálu zahrnuta i potřeba starších, nižších a pomocných zdrav. pracovníků pro operační sály. Na těch lůžkových odděleních, v rámci nichž jsou zřízeny jednotky intenzivní péče, je však nutno před násobením počtu lůžek relací ze str. 70 odpočítat lůžka JIP, neboť pro ta se vybavení ošetřovatelským personálem řídí podle relací uvedených na str. 72.

87

Pro lůžka tzv. intermediární péče )pokud jsou při některých odděleních zřízena) není samostatný normativ stanoven a zvýšenou potřebu ošetřovatelského personálu je nutno pro tato lůžka krýt z globálu základního vybavení příslušného oddělení. Při stanovení potřeby ošetřovatelského personálu pro malá lůžková oddělení nebo dislokované ošetřovací jednotky s menším počtem lůžek než 30, by relace normativu pro práci u lůžka nezajistila potřebný počet pracovníků pro všechny služby a proto se v těchto případech postupuje podle normativu na str. 72. Normativ ošetřovatelského personálu pro lůžková oddělení není diferencován podle kvalifikační struktury na střední, nižší a pomocné zdrav. pracovníky. Stanovení této struktury se ponechává v kompetenci příslušného ředitele ústavu národního zdraví. Místa SZP pro dokumentační činnost na lůžkových odděleních se stanoví podle normativu společných pracovišť NsP na str. 77. 3. Vybavení lůžkových oddělení NsP zdravotnickými pracovníky s jiným vysokoškolským vzděláním a jinými odbornými pracovníky – vysokoškoláky se řídí normativem pracovních míst, uvedeným na str. 71. Normativ však není stanoven pro obsluhu či údržbu výpočetní techniky, případně na lůžkových odděleních instalované. Potřebné počty pracovníků v oboru výpočetní techniky stanoví ředitel ústavu národního zdraví s přihlédnutím ke konfiguraci strojového vybavení. 4. Vybavení poliklinik a jiných zařízení ambulantní LPP lékařskými místy se řídí relacemi LM na 10 000 obyvatel spádového území, uvedenými v normativu na str. 73. Normativ je stanoven v rozpětí, které by mělo umožnit diferenciaci mezi územními celky s rozdílnou věkovou strukturou obyvatelstva i s rozdílnými nároky na zabezpečení zdravotní péče o pracující na závodech. Při rozdělování lékařských míst na územní a závodní zdravotnická zařízení se bere zřetel k zásadám, obsaženým v závazném opatření č. 15 (Věst. MZ ČSR 8-9) 1983. Místa lékařů organizátorů, jež na str. 71 nejsou v normativu uvedena, se stanoví pro vybavení poliklinik podle relací na str. 76. Vybavení rychlé zdravotnické pomoci lékařskými místy se řídí normativem na str. 75. 5. Vybavení ambulantní péče středními, nižšími, případně i jinými odbornými pracovníky se řídí u oddělení poliklinik a jiných zdrav. zařízení normativy uvedenými na str. 74. Normativ není diferencován podle typů poliklinik. V konkrétních podmínkách jednotlivých pracovišť může ředitel povolit odchylku )zejména na izolovaných pracovištích, kde není možno vždy jednotlivým dílčím úvazkům lékařů adekvátně přizpůsobit i rozsah úvazků zdrav. sester). Vybavení rychlé zdravotnické pomoci středními a pomocnými zdrav. pracovníky se stanoví podle normativu na str. 76. S místy vedoucích sester poliklinik a s dokumentačními pracovnicemi na vybraných odděleních poliklinik se počítá v normativu na str. 77.

88

6. Vybavení společných vyšetřovacích a léčebných složek NsP odbornými zdravotnickými pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 77. Relace normativu pro jednotlivá oddělení SVLS jsou stanoveny pro potřebu lůžkové a ambulantní složky NsP. Důvodem pro stanovení odlišných normativů pro lůžkovou a ambulantní část NsP jsou odlišné nároky, které kladou na služby komplementu obě zmíněné části NsP. Protože podíl lékařských míst v lůžkové a ambulantní části NsP není stálý a protože mezi jednotlivými NsP existují značné rozdíly odpovídající rozdílům ve vybavenosti územních celků lůžkovým fondem, není možno stanovit souhrnný normativ pro jednotlivá oddělení SVLS jako celek. Určitou výjimkou je rehabilitační oddělení, pro které souhrnný normativ byl stanoven spolu s klíčem, jak diferencovat mezi potřebou lůžkové a ambulantní složky (viz. str. 79). Diferencování normativu SVLS odděleně pro lůžkovou a ambulantní část NsP však neznamená, že se tím normuje i objem výkonů pro tu kterou část )ten je dán ještě i jinými faktory, než jen počtem odborných zdravotnických pracovníků na příslušných pracovištích SVLS). Při uplatňování normativů SVLS je třeba brát zřetel také k výkonům, které některá pracoviště poskytují přes hranice dané NsP, v níž jsou zřízena. V těchto případech se podle rozsahu služeb pro jiné NsP či jiná zdrav. zařízení vybavení pracoviště SVLS přiměřeně zvýší. Další vysvětlivky pro práci s normativy jsou uvedeny přímo pod tabulkami normativů na str. 77 nebo na str., 80. 7. Vybavení odborných léčebných ústavů a zvláštních dětských zařízení odbornými zdravotnickými pracovníky se řídí normativy uvedenými na stranách 83 až 85. Při uplatňování těchto normativů se postupuje obdobně jako u lůžkových oddělení NsP, tj. Násobením na tabulkách uvedených relací počtem lůžek (příp. míst) a dělením stem. Na rozdíl od normativů ošetřovatelského personálu pro lůžková oddělení NsP je v normativech odborných léčebných ústavů uvedeno i jeho doporučení rozdělení na střední, nižší a pomocné zdravotnické pracovníky. Zároveň je v normativech těchto ústavů zvlášť vyčleněn i počet rehabilitačních pracovníků, a to se zřetelem k potřebě dalšího rozvoje tohoto oboru. Jinak jsou bližší vysvětlivky, týkající se specifičností některých odborných léčebných ústavů a zvláštních dětských zařízení uvedeny pod tabulkami normativů pro příslušné druhy zařízení. 8. Vybavení hygienických stanic odbornými zdrav. pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 84 Při jejich uplatňování nelze postupovat mechanicky. Při jejich uplatňování nelze postupovat mechanicky. Při jejich sestavování bylo usilováno, aby byly do nich promítnuty i prvky racionalizace a integrace v těch oborech, kde je to z hlediska zabezpečování služeb možné a s nimiž se již počítalo i ve vlastní síti hygienických stanic. Ve stanicích I. stupně nejsou např. budovány laboratoře a tyto služby poskytují pro území celého okresu laboratoře stanic III. a II. stupně jiného okresu. Specializované služby laboratorní v oborech virologie, imunologie, toxikologie, genetika a v řadě dalších jsou budovány pouze v krajských hygienických stanicích a jen v těch krajích, kde buď problematika oblasti nebo vysoké počty obyvatelstva to vyžadují, jdou budovány dvě spádové laboratoře či pracoviště. Přes všechna tato integrační opatření nelze anulovat některé problémy, které nelze normativem řešit. Je to např. mimořádná hustota obyvatelstva na jedné straně, jinde velká rozlehlost okresu se špatným a obtížným dopravním spojením, hustota sítě nemocnic a dalších zdrav. zařízení, průmyslovost okresů nebo naopak jeho rekreační charakter i v souvislosti s maximálním rozvojem sítě škol v přírodě a pionýrských táborů. To vyžaduje regulovat počty pracovníků mezi jednotlivými obory a v kraji mezi okresy, v rámci globálního počtu pracovníků stanoveného podle normativů pro kraj jako celek. Toto rozdělení krajského globálu pro HS do jednotlivých okresů a s přihlédnutím k místním specifikám se provede podle doporučení krajského hygienika.

89

9. Vybavení lékárenské služby odbornými zdrav. pracovníky se řídí normativy uvedenými na str. 85 a rozdělenými na základní úseky činností a služeb, na specializované činnosti a služby a na laboratoř pro kontrolu léčiv KÚNZ. Zabezpečování služeb a činností lékárenské služby je co do charakteru a rozsahu nestejně náročné na počet pracovníků a podmiňuje i odlišný vzájemný poměr jednotlivých kategorií pracovníků. Normativy pro základní činnosti a služby stanoví potřebu pracovníků v lékárnách diferencovaně pro tyto okruhy (úseky) služeb: a) ambulantní LPP, b) lůžková LPP, c) veterinární zařízení a zemědělské závody, d) výdej léků bez lékařského předpisu a faktury mimo státní zdravotní správu. Normativy pro specializované činnosti lékárenské služby jsou diferencovány podle těchto úseků činnosti: e) komplexní zásobování speciálními zdravotnickými potřebami, f) příprava sterilních léků, g) koncentrovaná a specializovaná příprava léků, h) kontrola připravovaných léčiv, ch) výdejny zdravotnických potřeb, i) výdejny léčivých rostlin. Normativy laboratoří pro kontrolu léčiv KÚNZ zahrnují činnosti související se systematickým ověřováním kvality léčiv v rozsahu stanoveném MZ ČSR (Věst. Č. 13-15) 1974 a Koncepcí lékárenství. Pro každý úsek činnosti, které jsou uskutečňované v zařízeních LS, jsou specifické ekvivalenty stanoveny na základě průměrových hodnot; proto lze počet pracovníků vypočtený podle normativů – po zvážení konkrétní situace a po vyjádření příslušného krajského odborníka – úměrně zvýšit popř. snížit. Určení počtu pracovníků se vypočítává obdobně jak je uvedeno u základních činností a služeb. Potřeba pracovníků v laboratořích pro kontrolu léčiv v KÚNZ se určuje pomocí specifických ekvivalentů, které jsou poměrem normohodin na jeden rozbor k celkovému ročnímu počtu hodin jednoho odborného pracovníka pro analytické práce. Jsou stanoveny na: • • • •

počet lékárníků a farmaceutických laborantů v lékárnách, zajištění kontroly dodávek léčiv z o. p. Zdravotnické zásobování, soustavné sledování kvality léčiv uchovávaných v zařízeních LS a v zařízeních LPP, popř. dalších organizací, počty rozborů mikrobiologické nezávadnosti popř. sterility.

Obecný ukazatel, od kterého jsou v zásadě odvozeny specifické ekvivalenty pro jednotlivé úseky činností a služeb v zařízeních lékárenské služby, je základní relace 1 LM (lékařské místo) : 0,140 lékárníka a dále relace ostatních pracovníků lékárenské služby na 1 lékárníka: 1 farm. laborant (FL); 0,23 nižší a pomocný zdrav. pracovník (NZP a PZP); 0,37 pracovníka jiných kategorií. 10. Normativy zdravotní výchovy a normativy zdrav. pracovníků v řídících funkcích OÚNZ a KÚNZ jsou uvedeny na str. 86. Do normativů vybavení oddělení zdravotní výchovy byly promítnuty zvyšující se úkoly těchto oddělení v souvislosti s prohlubováním úkolů na úseku celospolečenské prevence a výchovy ke zdravému způsobu života. U normativů odborných zdravotnických pracovníků v řídících funkcích šlo o vytvoření předpokladů ke zkvalitnění řízení ÚNZ v duchu směrnice a postavení, organizaci a činnosti ústavů národního zdraví.

90

Relace THP a dělnických povolání Profesní skupina pracovníků THP celkem prac. kádrových útvarů prac. útvarů PaM v tom likvidace mezd prac. útvarů právních prac. útvarů kontrolních prac. útvarů technických prac. útvarů provozních prac. útvarů ekonomických prac. útvarů ZÚ a obrana THP na odb. zdrav. odděleních skladníci (vč. ved.) prac. útvarů ZIS a výp. stř. prac. VTEI a knihoven TH prac. vykonávající ostatní a smíšené agendy Dělníci a prov. prac. celkem prac. strav. provozů prádelny prac. dopravní zdrav. služby prac. údržby prac. kotelen úklidová služba ostatní prov. prac. a dělníci

na 1000 odborných zdravot. pracovníků ÚNZ 89,0 - 91,0 3,8 - 4,5 6,5 - 7,3 3,8 - 4,3 2,0 - 2,5 1,2 - 1,4 8,0 - 10,0 23,0 - 26,0 13,0 - 15,0 2,0 - 2,3 7,5 - 8,5 4,3 - 4,7 2,9 - 3,2 1,0 - 1,2 5,8 - 6,5 320,0 - 350,0 40,0 - 45,0 24,5 - 27,5 39,0 - 43,0 31,0 - 34,0 18,0 - 20,5 130,0 - 143,0 40,5 - 44,5

Poznámky k relacím THP a dělnických povolání, kterých je možno využít pro perspektivní plánování potřeb pracovníků: V rámci stanovených rozpětí by měly být kryty rozdílné potřeby mezi pracovišti s většími rozdíly ve struktuře sítě (např. vyšší potřeba THP i dělnických a provozních pracovníků v lůžkových zařízeních oproti ambulantním apod.). V menších a větších ústavech národního zdraví se opět potřeba liší, ústavech s větším počtem začleněných zařízení je opět potřeba vyšší (navíc správci a pracovníci v dislokovaných zařízeních pro výkon smíšených agend). V ústavech s vysokým podílem závodních zdravotnických zařízení je naopak potřeba dělníků a provozních pracovníků nižší. Potřeba se propočte podle obou výše uvedených ukazatelů a s přihlédnutím k výše uvedeným okolnostem, jež potřebu posunují k horní nebo dolní hranici, a pak zprůměruje. Tím je přihlédnuto ke specifickým podmínkám příslušného OÚNZ. U KÚNZ se postupuje obdobně s tím, že navíc se stanoví počty THP, kteří plní celokrajské funkce ať na úseku technických provozních agend nebo v oblasti odborné výchovy pracovníků, či v rámci oddělení ZIS a výpočetní středisek.

91

Tabulka č. 31: Doporučený počet přepočtených lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče Přepoč. počet lék. míst Odbornost Název Lokalizace*) Poznámka na 100 000 obyvatel A B C D E 001 praktický lékař pro dospělé O 50 - 55 počet lékařských míst je nepřímo úměrný hustotě obyvatel 002 praktický lékař pro děti a dorost O 22 - 25 počet lékařských míst je nepřímo úměrný hustotě obyvatel 003 LSPP musí být pokryto celé území okresu 014 (vč. 015) prakt. zubní lékař vč. čelistní ortop. O 50 - 53 počet nepřímo úměrně k hustotě osídlení 019 stomatologická LSPP musí být pokryto celé území okresu 101 interní lékařství O 5,3 102 angiologie S 0,3 103 diabetologie O 1,5 104 endokrinologie R 0,35 105 gastroenterologie a hepatologie S 1,2 106 geriatrie O 1 107 kardiologie O 1,5 108 nefrologie S 0,5 109 revmatologie O 1 201 fyziatrie a rehab. lék. O 2,5 - 3 vyšší počet pouze pokud je v okr. Centrum léč. rehab. či lůž. odděl. 202 klinická hematologie S 0,3 203 přenosné nemoci 0,3 jen v SZZ **) poskytujících ústavní péči v oboru 204 tělovýchovné lékařství 205 tuberkulózy a resp. nemocí O 3 206 klinická farmakologie 207 alergologie a klinická imunol. O 1 208 lékařská genetika R 0,6 209 (vč. 409) neurologie vč. dětské neur. O 4 222 transfúzní služba 301 pediatrie O 3 včetně dalších pediatrických specializací 302 dětská kardiologie odb. 303 dorostové lékařství 0 - 1 v žádném případě se nerozšiřuje stávající stav 304 neonatologie 305 (vč. 307 a 309) psychiatrie vč. gerontopsych. a sexuologie O 3,5 event. další navíc v AT poradnách (do 1,5 lék. místa na 100 000 ob.) 306 dětská psychiatrie O 1 308 léčba alkoholismu a jiných toxikománií 1,5 401 pracovní lékařství R 0,5 402 klinická onkologie O 1 403 radioterapie a radiační onkologie R 1 jen v SZZ poskytujících úst. péči v oboru 404 (vč. 405 a 406) dermatovenerologie, vč. dětské a korektivní O 3 407 nukleární medicína v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 501 chirurgie O 7 z toho max. 5 mimo SZZ poskytujících úst. péči v oboru 502 dětská chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 503 úrazová chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 504 cévní chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 505 kardiochirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 506 neurochirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 507 hrudní chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 601 plastická chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 602 popáleninová medicína v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 603 (vč. 604) gynekologie, vč. dětské gyn. O 9 z toho alespoň 2 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 605 čelistní a obličejová chirurgie v účelném počtu, jen u lůžkového oddělení stejné odbornosti 606 ortopedie O 5 z toho max 3 mimo SZZ poskytující úst. péči v oboru 607 ortopedická protetika R 0,1 701 (vč. 704) ORL, vč. Dětské ORL O 4,5 z toho alespoň 1 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 702 foniatrie S 0,5 703 audiologie R 0,1 705 oftalmologie O 4,5 z toho alespoň 1 v SZZ poskytující úst. péči v oboru 706 (vč. 707) urologie, vč. dětské urologie O 2 708 anesteziologicko-resustitační S 0,3 pouze jde-li o ambulantní pracoviště léčby bolesti 709 zdravot. záchranná služba S síť je určena státní správou, musí být pokryto celé území okresu Pozn: *) O - služby příslušné odbornosti by měly být zajištěny v každém okrese S - služby příslušné odbornosti by měly být zajištěny ve vlastním nebo některém sousedním okrese - nutná domluva mezi řediteli sousedních OP VZP R - služby příslušné odbornosti by měly být smluvně zajištěny na úrovni regionů (bývalých krajů) - nutná domluva ředitelů OP VZP příslušného regionu **) SZZ - smluvní zdravotnické zařízení Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998

92

Tabulka č. 32: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) Praktický lékař doporučený skutečnost % počet č. ř. A B C D 1 Středočeský region a Praha 1246 1194 -4,23 2 Jihočeský region 366 336 -8,20 3 Západočeský region 453 421 -6,99 4 Severočeský region 622 510 -18,02 5 Východočeský region 647 604 -6,71 6 Jihomoravský region 1078 1006 -66,60 7 Severomoravský region 1041 940 -9,68 8 ČR 5453 5011 -8,11 Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998 Region

Praktický lékař pro děti a dorost Stomatologie doporučený doporučený skutečnost % skutečnost počet počet E F G H I 648 641 -0,99 1258 1749 190 178 -6,58 369 409 235 213 -9,36 457 510 324 272 -16,05 628 592 336 297 -11,62 653 788 560 481 -14,21 1008 1697 541 423 -21,84 1051 1123 2834 2505 -11,63 5506 6869

% J 39,02 10,77 11,57 -5,85 20,63 55,97 6,90 24,76

Gynekologie doporučený skutečnost počet K L 216 349 63 94 78 118 108 145 112 126 187 286 180 226 945 1343

% M 61,75 48,45 49,94 34,00 12,75 53,08 25,15 42,19

Tabulka č. 33: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) Interní lékařství doporučený skutečnost % počet č. ř. A B C D 1 Středočeský region a Praha 219 610 177,69 2 Jihočeský region 64 88 37,11 3 Západočeský region 80 184 130,31 4 Severočeský region 110 138 25,51 5 Východočeský region 114 165 45,03 6 Jihomoravský region 190 315 66,19 7 Severomoravský region 183 271 47,92 8 ČR 960 1771 84,41 Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998 Region

Chirurgie doporučený skutečnost počet E F 216 266 63 57 78 124 108 91 112 99 187 171 180 119 945 926

% G 23,12 -10,71 57,46 -15,89 -11,38 -8,57 -33,79 -1,97

ORL doporučený skutečnost počet H I 108 153 32 26 39 51 54 40 56 58 93 88 90 87 472 503

% J 42,01 -18,28 29,43 -26,19 3,65 -5,23 -3,48 6,57

Oftalmologie doporučený skutečnost počet K L 108 169 32 42 39 47 54 51 56 74 93 116 90 129 472 627

% M 56,74 32,83 18,99 -5,60 31,13 24,45 42,57 32,76

93

Tabulka č. 34: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) Dermatovenerologie doporučený skutečnost % počet č. ř. A B C D 1 Středočeský region a Praha 72 153 112,60 2 Jihočeský region 21 31 47,19 3 Západočeský region 26 35 35,29 4 Severočeský region 36 39 9,61 5 Východočeský region 37 45 20,16 6 Jihomoravský region 62 102 64,39 7 Severomoravský region 60 96 59,27 8 ČR 315 502 59,36 Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998 Region

Ortopedie doporučený skutečnost počet E F 120 119 35 28 44 45 60 45 62 65 104 107 100 77 525 486

% G -0,95 -19,64 4,11 -24,89 3,56 3,08 -23,41 -7,47

TBC a respirační nemoci doporučený skutečnost % počet H I J 72 64 -10,93 21 17 -17,65 26 33 24,59 36 24 -32,95 37 31 -15,97 62 47 -24,16 60 49 -17,79 315 266 -15,47

Neurologie doporučený skutečnost počet K L 96 167 28 37 35 40 48 48 50 56 83 143 80 126 420 616

% M 73,63 30,27 15,23 -0,27 11,79 72,13 57,64 46,75

Tabulka č. 35: Porovnání doporučeného počtu přepočtených lékařských míst v odborné ambulantní zdravotní péči se smluvně zajištěným počtem lékařů v členění dle regionů (bývalých krajů) Psychiatrie doporučený skutečnost počet č. ř. A B C 1 Středočeský region a Praha 132 184 2 Jihočeský region 39 34 3 Západočeský region 48 47 4 Severočeský region 66 41 5 Východočeský region 69 53 6 Jihomoravský region 114 108 7 Severomoravský region 110 78 8 ČR 577 545 Zdroj: Pojistný plán VZP na rok 1998 Region

94

% D 39,61 -11,45 -1,40 -37,18 -23,37 -5,61 -29,20 -5,53

Fyziatrie a rehabilitace doporučený skutečnost % počet E F G 66 102 55,23 19 27 38,37 24 102 325,26 33 38 15,32 34 48 40,71 57 73 27,66 55 92 67,75 289 483 67,20

Kardiologie doporučený skutečnost počet H I 36 76 11 17 13 18 18 28 19 22 31 53 30 37 157 250

% J 110,66 62,81 36,06 56,90 17,21 69,26 22,49 59,02

Urologie doporučený skutečnost počet K L 48 51 14 18 17 28 24 20 25 22 41 50 40 50 210 239

% M 7,14 25,65 61,09 -16,12 -11,69 20,17 24,57 13,87

Graf č. 8: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2010 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002 Graf č. 9: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2030 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002 Graf č. 10: Očekávaná věková struktura obyvatelstva v roce 2050 v porovnání s výchozí věkovou strukturou v roce 2000

Zdroj: Populační vývoj České republiky 1990 – 2002, Katedra demografie a geodemografie, PřF. UK, Praha 2002 95

11. GLOSÁŘ POJMŮ Integrované plánování lidských zdrojů (viz definice článku Integrating workforce planning, Human resources, and service planning (L.O´Brien-Pallas a spol. (konference WHO 2000). Zahrnuje stanovení počtu, struktury a rozmístění poskytovatelů služeb ve vztahu k potřebám obyvatelstva a v jeho budoucím časovém vývoji. V dlouhodobém rámci jde o plánování na úrovni agregace. Střednědobý přístup se pohybuje v rozmezí 5 až 15 let a dlouhodobá perspektiva zahrnuje 15 až 30 let. „Řízení jev obecném smyslu proces ovlivňování lidí takovým způsobem, aby iniciativně plnili určité aktivity, chovali se určitým způsobem, aby chtěli přispět ke skupinovým (útvarovým, podnikovým) cílům. Proces koordinace činnosti lidí a ostatních výrobních zdrojů. Řízení tedy předpokládá znalosti lidského chování, schopnost motivace, komunikace, hodnocení apod. Často zaměňováno s pojmem „vedení“, který označuje pouze práci s lidmi.“5 „Organizace je účelné seskupení lidí (skupin, firem či jiných subjektů), kteří se sdružují a koordinují své úsilí k tomu, aby rychleji a efektivněji dosáhli vytyčených cílů (zájmů, programů apod.). V organizaci rozeznáváme: a. b. c.

proces strukturu instituci

Proces organizování (průběh, realizace organizování) – určitá činnost, soustředění zdrojů, dynamičnost, proces zavádění stálých opatření v procesu řízení, strukturování organizačních stupňů, rozhodování o organizačních místech, organizování základních podnikových agend, organizování procesů právních, technologických, personálních, vzdělávacích atd. Organizační struktura – zavedení opakujících se činností do procesu řízení, institucionální systém, existující relativně stálá struktura jako výsledek procesu organizování. Instituce – reálně existující výsledek organizačního procesu, existující organizační systém.“6 „Organizační kultura – obecně uznávaný vzor chování, sdílení víry a hodnot, které jsou společné všem členům firmy (organizace). Významnou roli při utváření podnikové (organizační) kultury hraje management a podnikové vzdělávání (vzdělávání pro potřeby organizace).“7 Řízení lidských zdrojů Řízení lidských zdrojů má klíčový význam pro naplňování poslání a cílů každé organizace. Význam řízení lidských zdrojů si dnes již uvědomuje každý, lze konstatovat, že řízení lidských zdrojů je jednou z nejvýznamnějších oblastí plánování, stejně jako realizace již přijatých plánů a koncepcí. „Řízení lidských zdrojů lze definovat jako proces dosahování podnikových cílů prostřednictvím získávání, stabilizování, propouštění, rozvoje a optimálního využívání lidských zdrojů v organizaci. Dosahování cílů je hlavním úkolem jakékoliv oblasti řízení. Pokud nejsou vytyčené cíle pravidelně plněny, organizace zaniká.“8 Do oblasti řízení lidských zdrojů patří také problematiky vzdělávání. Tato oblast je v kontextu dnešního světa naprosto klíčová. Evropská unie a stejně tak Česká republika usilují o to být společnostmi vědění, tj. společnostmi s vysokým podílem

5

Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 186 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 138 - 139 7 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 108 8 Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 543 6

96

vzdělaných lidí, kteří jsou zároveň schopni nabyté dovednosti využít v každodenní praxi. Dynamický rozvoj lidského poznání vede k tomu, že lidé se stále učí něčemu novému, proto organizace, která nemá propracovaný systém vzdělání svých pracovníků nemůže dosahovat stanovených cílů. „Optimální řízení lidských zdrojů předpokládá pochopení jak individuálních, tak podnikových potřeb do té míry, aby to vedlo k plnému využití lidského potenciálu. Tato část řízení lidských zdrojů ukazuje, jak je důležité soustavně rozpoznávat a propojovat potřeby organizace s potřebami lidí.“9 Řízení lidských zdrojů zahrnuje: • • • • • • • • •

plánování lidských zdrojů výběr pracovníků analýzy pracovních míst vzdělávání osobností a kariérní rozvoj hodnocení pracovníků propouštění pracovníků sociální politiku v organizaci dodržování existujícího právního rámce!

Spokojenost pracovníku a jejich výkon “Úroveň personálního a sociálního rozvoje pracovníků má vliv na spokojenost pracovníků a ta má za určitých podmínek vliv na jejich výkon. K vysvětlení vztahu mezi výkonem zaměstnanců a jejich spokojeností (resp. nespokojeností) slouží výkonová rovnice pracovníka. Je to vztah mezi schopností pracovníka, dostatečnou mírou motivace a výkonem.

Výkonová rovnice pracovníka: V = M x S / P Kde:

V = výkon

M = motivace S = schopnosti P = za jistých pracovních podmínek Jestliže motivace pracovníka je nulová, tak ať jsou jeho schopnosti jakékoliv, bude výkon také nulový. Schopnostmi se myslí znalosti a dovednosti pracovníka. Znalosti závisí na přístupu k informacím a na kvalitě a množství získaných informací. Dovednosti se odvíjí od konkrétních zkušeností. Jaké jsou faktory spokojenosti nebo nespokojenosti pracovníků? Spokojenost pracovníka se projevuje především v pocitu závazku a odpovědnosti k firmě (organizaci). Nespokojenost pracovníka se projevuje v nízkém pracovním výkonu, fluktuaci, absentérství, nedochvilnosti, nehodami, stížnostmi, sabotážemi. Mezi nejvýznamnější faktory, které přispívají ke spokojenosti či nespokojenosti pracovníků s prací jsou: Dosažené výsledky, uznání, práce sama, odpovědnost, funkční postup, odborný růst, podniková politika, dozor, vztahy s nadřízenými, pracovní podmínky, vztahy se spolupracovníky, osobní život, vztahy s podřízenými, postavení, bezpečí, jistota, mzda.“10 Každá organizace je tvořena lidmi, je taková, jací jsou lidé v ní. Proto je velice důležitou činností v každé organizaci plánování lidských zdrojů.

9

Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 543 Němec, O.: Řízení personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců v organizaci, VŠE Praha 2002

10

97

„Plánování lidských zdrojů znamená v podstatě odhadování velikosti a struktury budoucí pracovní síly. Tato činnost pomáhá organizaci zabezpečit správný počet a správnou strukturu lidí tehdy, když je zapotřebí.“11 „Personální plánování představuje proces předvídání, stanovování cílů a realizace opatření v oblasti pohybu lidí do podniku (organizace), z podniku (organizace) a uvnitř podniku (organizace), v oblasti spojování pracovníků s pracovními úkoly v pravý čas a na správném místě, v oblasti formování a využívání pracovních schopností lidí a v oblasti personálního a sociálního rozvoje těchto lidí.“12 „Lze říci, že personální plánování usiluje o to, aby podnik měl nejen v současnosti, ale zejména v v budoucnosti pracovní síly: a. b. c. d. e. f. g. h.

v potřebném množství (kvantita), s potřebnými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi (kvalita), s žádoucími osobnostními charakteristikami, optimálně motivované a s žádoucím poměrem k práci, flexibilní a připravené na změny, optimálně rozmístěné do pracovních míst i organizačních celků podniku (organizace), ve správný čas a s přiměřenými náklady“13

„Při plánování rozvoje lidských zdrojů se používají následující metody: a. b.

11

intuitivní – delfská metoda a kaskádová metoda, bilanční analýza aj. kvantitativní – analýza vývojových trendů, metoda odhadu na základě pracovních norem, Markova analýza – metoda poznávání zákonitostí pohybu pracovníků uvnitř organizace a z organizace, odhad vnějších zdrojů aj.“14

Donnelly, H. J., Gibson, L. J., Ivancevich, M. J.: Management, Grada, Praha 1997, str. 550 Koubek, J., Huettlová, E.,Hrabětová, E.: Personální řízení (Vybrané kapitoly), VŠE Praha 1996, str. 25 13 Koubek, J., Huettlová, E.,Hrabětová, E.: Personální řízení (Vybrané kapitoly), VŠE Praha 1996, str. 25 14 Palán, Z.: Lidské zdroje – Výkladový slovník, Academia, Praha 2002, str. 153 - 154 12

98

Schéma č. 5: Proces plánování lidských zdrojů v organizacích

Zdroj: J. Koubek, Personální řízení (vybrané kapitoly), VŠE Praha, 1996

99