3-4
2010
TCHAJ-WAN
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
KULTURA • POLITIKA • PŘÍRODA • EKONOMIKA • SPOLEČNOST • CESTOVÁNÍ
Obsah: 2 Evropa podporuje účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích 2 Tchaj-wan přizván na zasedání Světového zdravotnického shromáždění 2 Vztahy přes Tchajwanskou úžinu se lepší 3 Sü Žen-siou - U řeky za chladné noci
Tomáš Řízek - Pták Pcheng Olej na plátně, 2008 115 x 135 cm
Jakým směrem se budou vyvíjet čínsko-tchajwanské vztahy a vztahy Tchaj-wanu se světem?
již v květnu Čína a Tchaj-wan otevírají své centrály cestovního ruchu v Taipei a Pekingu.
Evropský parlament v nedávné době vyjádřil svoji podporu tchajwanské účasti v ICAO a UNFCCC ve statutu pozorovatele. Tomuto rozhodnutí předcházelo v minulém roce rozhodnutí Rady EU podpořit tchajwanskou účast ve Světové zdravotnické organizaci. Letos byl Tchaj-wan přizván na zasedání Světového zdravotnického shromáždění. Znamená to snad, že „oteplování“ v čínsko-tchajwanských vztazích pomůže Tchaj-wanu prosadit se na mezinárodní scéně? Uvidíme! Nicméně
Povídka tchajwanského spisovatele Sü Žen-sioua čtenáře zavede do krajiny autorova dětství a očima malého dítěte mu přiblíží život na vesnici v padesátých letech minulého století. Příběh bohatý na dialogy líčí drobná dobrodružství, která malí hrdinové zažijí jednoho chladného dne na břehu říčky Tchou-čchien díky přátelství s A-langem, který zde žije v ústraní jako chovatel kachen.
U řeky za chladné noci
n
Po l i t i k a
Evropa podporuje účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích Evropský parlament vyjádřil svoji jednoznačnou podporu tchajwanské snaze o přiznání statutu pozorovatele v mezinárodních organizacích jako je Mezinárodní organizace pro civilní letectví při OSN (The International Civil Aviation Organization, ICAO) a Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách (United Nations Framework Convention on
Climate Changes, UNFCCC). Toto prohlášení se stalo součástí usnesení o důležitých globálních otázkách, jež schválil legislativní orgán naprostou většinou hlasů dne 10. března 2010. V této rezoluci Evropský parlament prohlašuje, že vítá snahy Taipeie a Pekingu o zlepšení čínsko-tchajwanských vztahů, jež zároveň přispívají k posílení stability a bezpečnosti Východní Asie. Evropský parlament současně obě země vyzval, aby nadále pokračovaly ve vedení dialogu, praktické spolupráci a budování vzájemné důvěry. Evropský parlament svým prohlášením navázal na rozhodnutí Rady EU ze dne 8. května 2009, v němž Unie potvrdila svoji podporu tchajwanské účasti ve Světové zdravotnické organizaci (WHO). Tato skutečnost ukazuje, že Evropa věří,
že Tchaj-wan svojí účastí v ICAO a UNFCCC může sehrávat významnou roli v zájmech Evropy a celého světa. V souvislosti se zlepšením vztahů přes Tchajwanskou úžinu a přijetím pružné politiky ze strany Tchaj-wanu, přijal Evropský parlament celou řadu opatření, jež podporují účast Tchaj-wanu ve statutu pozorovatele v příslušných mezinárodních organizacích. Tento vývoj naznačuje, že zahraniční politika Tchaj-wanu i politika přes Tchajwanskou úžinu byla kladně přijata evropskými zeměmi a že národy Evropské unie nejsou k vývoji vztahů mezi Tchaj-wanem a Čínou lhostejné. (Zdroj: Europe supports Taiwan`s participation in international organizations, GIO, Press release, 16. 3. 2010)
ve statutu pozorovatele významně rozšířil svůj podíl na aktivitách Světové zdravotnické organizace (WHO). Zástupci Tchajwanu byli na základě úspěšných jednání s WHO a v souladu s Mezinárodním zdravotnickým řádem přizváni k jednání WHO o chřipkové epidemie H1N1, dále pak k celé řadě dalších konferencí a tréninkových programů. Za asistence mezinárodní organizace a spřátelených zemí se Tchajwanu podařilo izolovat virus H1N1 a vyrobit vlastní vakcínu. Tyto skutečnosti ukazují, že mezinárodní komunita uznala potřebu Tchaj-wanu, jak profesionální tak čistě funkční, stát se členem Světové zdravotnické organice, stejně tak i přínos, jež tchajwanská účast může mezinárodnímu zdravotnickému systému přinést. Ministerstvo zdravotnictví tedy pevně věří, že reprezentanti všech zemí světa budou potěšeni, že budou mít na nadcházejícím Světovém zdravotnickém shromáždění možnost se opět sejít se zástupci tchajwanské delegace. Tento pozitivní vývoj na jedné straně Tchaj-wanu umožňuje rozšířit svoji účast v mechanismech, jednáních a činnosti WHO, na stra-
ně druhé napovídá, že zlepšení v čínskotchajwanských vztazích může zjednodušit proces rozšiřování tchajwanských mezinárodních vztahů. Je tedy velice pravděpodobné, že tento vývoj jen posílí odhodlání Tchaj-wanu prohloubit vztahy přes Tchajwankou úžinu. Letos jsou na předběžném programu zasedání Světového zdravotnického shromáždění témata jako opatření proti chřipkové epidemii, zavádění Mezinárodního zdravotnického řádu, bezpečnost potravin, kontrola padělaných lékařských produktů a poskytování lékařských služeb. Všechny výše nastíněné problémy mají pro Tchaj-wan zásadní význam a zároveň jsou oblastmi, ve kterých může přispět svoji zkušeností či asistencí. Zástupci Tchaj-wanu jsou odhodláni se aktivně zúčastnit diskuzí se členy ostatních delegací, s nimiž se chtějí podělit o své zkušenosti z oblasti rozvoje lékařství a zdravotnictví. (Zdroj: Taiwan invited to attend World Health Assembly, GIO, Department of Health, 23. 3. 2010)
Zemětřesení o síle 7,1 Richterovy stupnice, které postihlo čínskou provincii Qinghai dne 15. dubna 2010, způsobilo těžké ztráty na životech a vážně poničilo několik budov. Tchajwanský prezident Ma Ying-jeou a premiér Wu Den-yih bezprostředně po neštěstí vyjádřili svoji sou-
strast pozůstalým obětí zemětřesení a zahájili jednání o možnostech pomoci postiženým oblastem. Dne 18. dubna dvaceti-členný tým tchajwanského Červeného kříže zamířil do čínské Qingaie, spolu s týmem bylo vypraveno i 1 000 kg lékařské pomoci
Po l i t i k a
Tchaj-wan přizván na zasedání Světového zdravotnického shromáždění
2
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Generální ředitelka Světové zdravotnické organizace Margaret Chan zaslala dne 22. března tchajwanskému ministrovi zdravotnictví Yaung Chih-liangovi dopis, v němž Čínskou republiku na Tchaj-wanu informuje o místu a datu setkání nadcházejícího 63. zasedání Světového zdravotnického shromáždění. Ministr Yang byl rovněž pověřen povedením tchajwanské delegace na letošním jednání. Tchaj-wan svým přijetím Mezinárodního zdravotnického řádu jako významného právního nástroje pro ochranu veřejného zdraví na mezinárodní úrovni a svojí účastí ve Světové zdravotnické organizaci
Po l i t i k a
Vztahy přes Tchajwanskou úžinu se lepší
Literatura
U řeky za chladné noci Z čínského originálu 荒河寒夜 přeložila Pavlína KRÁMSKÁ Severní vítr zuřivě dul, zima se zařezávala jako nůž, šedobílá pole bez rolníků i vodních buvolů působila opuštěně. Byly to opravdu chladné dny jak z úsloví: „Psa by ven nevyhnal“. Za takovýchto dnů, pokud se nebylo možné ještě těšit na Nový rok, se Siung-kuovi prostě chtělo proklínat nebesa. Již několik dní seděl sklesle doma a právě, když se strašně nudil, přišel za ním kamarád A-lung, co bydlel na břehu říčky Tchou-čchien, kterého od návštěvy neodradila ani zima. A-lungův velký nos byl celý rudý a nepřestávalo mu z něj téci, takže oba rukávy jeho rozedraného kabátu pro samé utírání nudlí úplně zčernaly. „Siung-ku!“ A-lung vzrušením zvýšil hlas. „Včera na Tchou-čchien přilétla spousta vodních kachen!“ „Opravdu!?“ podivoval se Siung-ku. Náhle jej něco napadlo, rozhlédl se kolem sebe a pravým ukazováčkem si přikryl ústa: „Psst, tišeji, ať to neslyší ti dolejzači.“
„Lao-šu Siangu!“ Siung-ku se šeptem obrátil na bratránka, „jdeme se podívat na vodní kachny!“ „Vezmeme s sebou psa?“ zeptal se Laošu Siang. „Možná bychom mohli chytit pár kachen jako minulý rok na velkém zavlažovacím kanále.“ „To nejsou ty okrové kachny,“ skočil mu do řeči A-lung. „To je ten druh, co umí moc dobře létat, tyto kachny jsou hnědé a na křídlech mají zelenou skvrnu!“ „To jsou divoké kachny,“ dodal Siungku. „Psa neber, tenhle druh divokých kachen stejně nedokáže chytit.“ Siung-ku si oblékl kabát přešitý ze starého roztrhaného otcova oděvu, a Lao-šu Siang si přes ramena přehodil kabát svého staršího bratra. Vytratili se postraním vchodem. Celou cestu běželi, aby jim nebyla zima. Siung-ku a Lao-šu Siang už dlouho nebyli u Tchou-čchien. Nyní voda v říčce opadla a po obou březích odhalovala volně poházené šedobílé kameny. Všechen rákos v korytě řeky uschl, zpopelavěl a zežloutl. Všechno bylo na pohled nehostinné a úplně jiné než za letních dnů, kdy byl vody dostatek a tráva se zelenala. Siung-ku a Lao-šu Siang strnule zírali na pochmurnou říční scenérii, jednoduše neschopni uvěřit, že toto je Tchou-čchien, kolem které se celé prázdniny potulovali. Ten pohled Siung-kua rozesmutnil. Opravdu se zalekl, že příští rok o prázdninách se říčka Tchou-čchien nedokáže na-
Sü Žen-siou 徐仁修 Sü Žen-siou se narodil v roce 1946 ve vesnici Ťiou-čchiung-lin v okrese Sin-ču. Jeho zájem o přírodu jej vedl ke studiu zemědělství a později k sepsání mnoha knih pojednávajících o divoké přírodě a její ochraně na Tchaj-wanu i ve světě. Sü Žen-siou je také fotografem a autorem několika cestopisů z jihovýchodní Asie a Střední a Jižní Ameriky, v nichž se věnuje studiu přírodních národů a rozmanitosti místních kultur. Povídka U řeky za chladné noci (荒 河寒夜) patří do sbírky povídek Dětství ve vesnici Ťiou-čchiung-lin (家在九芎林), která poprvé vyšla roku 1980, a v níž se Sü Žen-siou vrací do kraje svého mládí. Kniha nás zavede na vesnici padesátých let, v níž hlavní hrdina, malý chlapec jménem Siung-ku, se svými kamarády prožívá svá drobná dobrodružství. Povídky jsou nabité cennými etnografickými poznatky, zachycují řadu místních zvyklostí od dětských her jako např. v této povídce zmiňované hry na hladového démona pece (跑 窰鬼), kdy se děti schovávají a prosí démona pece (znak pro pec „jao“ se v tchajwanštině vyslovuje stejně jako znak pro hlad „e“), aby jim nespálil a nesnědl sladké brambory, které si daly do hliněné pece péct, až po tradiční obřady jako je zde popisované vymítání zlých duchů (送煞). Krajová jména jako např. rybník Kuej-ma (鬼 嫲潭), pro nějž byl zvolen volný překlad rybník Šeredná, zase odkazují na zde stále živý dialekt ze skupiny Hakka (海陸客家話). Námětem a zpracováním můžeme knihu zařadit do „literatury rodné půdy“ (鄉土文學), která na Tchajwanu sílí v sedmdesátých letech dvacátého století, a která si bere za cíl oživit tchajwanské kulturní vědomí a sounáležitost. „Literatura rodné půdy“ je reakcí nejen na složitou vnitropolitickou situaci, ale i na vzrůstající mezinárodní izolaci, která po vyloučení Tchaj-wanu z OSN v roce 1971 vrcholí přerušením oficiálních diplomatických styků s USA. Ve své pozdější tvorbě však Sü Žen-siou mnohem více zdůrazňuje ekologická témata a proto bývá řazen mezi spisovatele ekologické literatury.
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Jednání o centrálách cestovního ruchu TSTA a CTEA byla zahájena krátce po uzavření dohod umožňujících návštěvu čínských turistů na Tchaj-wanu, jež podepsali představitelé SEFu a ARATSu. Kanceláře cestovního ruchu by měly čínským a tchajwanským návštěvníkům zajistit patřičnou úroveň cestovatelských služeb. Premiér Wu Den-yih rozhodnutí Výkonného Yuanu zřídit tchajwanskou centrálu cestovního ruchu v Pekingu ze dne 23. října označil za významný počin pro obě země Tchajwanské úžiny. Premiér dále doufá, že rozvoj turismu na Tchajwanu bude uskutečňován podle zásady „Tchaj-wan lidem“. Wu nakonec pohovořil o ochotě vlády podpořit místní turistické kanceláře v účasti na veletrhu cestovního ruchu v Číně. (Zdroj: Cross-strait interaction growing closer, GIO, Press release, 20. 4. 2010)
3
a materiálu. Červený kříž dále věnoval 100 000 US$ na obnovu oblasti a spustil program veřejných sbírek. Do programu byly zapojeny i místní tchajwanské firmy jako Uni-president a Taiwan Cement. Čína a Tchaj-wan se po roce společných jednání dohodly na zřízení oficiálních zastupitelských kanceláří cestovního ruchu na obou stranách Tchajwanské úžiny, jež mají za úkol pozitivně stimulovat rozvoj turismu v obou zemích. Jmenovitě se jedná o ustavení tchajwanské Kanceláře pro turistiku a cestování přes Tchajwanskou úžinu (Taiwan Strait Tourism and Travel Association, TSTA) v Pekingu a čínské Asociace pro turistickou výměnu přes Tchajwanskou úžinu (Cross-strait Tourism Exchange Association, CTEA) v Taipeii. Ceremonie ke slavnostnímu otevření kanceláří se uskuteční dne 4.května v Pekingu a 7. května v Taipeii.
4
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Lin Č’-sin 林智信, 爌窯 [鄉野之樂], 1984.
vrátit ke své obvyklé velkoleposti letních dnů. „Trávou se přiblížíme k říčnímu břehu,“ navrhl A-lung. „Jinak ty divoké kachny vyplašíme.“ Přikrčení prošli rákosem až ke korytu řeky, jenže zrovna když se blížili, kachny přece jen vyplašeně vzlétly. „Pojďme!“ řekl Siung-ku. „Dáme se směrem nahoru.“ Tři kluci šli podél vody a opět se jim podařilo vyplašit několik divokých kachen, které si na řece hledaly potravu. „Jdeme k rybníku Šeredná!“ rozhodl A-lung. „Tam je hladina široká, určitě tam bude mnoho divokých kachen.“ A tak pokračovali v cestě směrem vzhůru. Když se k rybníku připlížili, zjistili, že se stohlavá hejna divokých kachen krmí na písčitém břehu. Siung-ku si břeh pozorně prohlížel a všiml si, že je na něm spousta zrní. „To je divné!“ Odkud je to zrní?“ šeptal Siung-ku. „Asi sem někdo chodí krmit kachny.“ Než to dořekl, další hejno se sneslo na písečný břeh. Jak se tak dívali na slétající se divoké kachny, Siung-ku náhle zahlédl, jak dolu schází nějaký muž, v ruce nese bambusový košík a míří si to přímo na břeh. V tu chvíli všechny kachny vzlétly a jim se naskytl úžasný pohled.
Ten muž z košíku vytáhl zrní a rozsypal ho po břehu. Ko n e č n ě t o S i u n g - k u p o c h o p i l . Najednou se mu postava onoho muže zdála velmi povědomá. „To je A-lang, co chová kachny!“ vyhrknul. „A-langu!“ Siung-ku vstal a zakřičel. „Siung-ku! Jejda! Lao-šu Siang a A-lung jsou tu také,“ řekl A-lang trochu překvapeně a na tváři se mu rozhostil radostný výraz. „A-langu, to ty se staráš o tyhle divoké kachny?“ ptal se Siung-ku, jen co doběhl k A-langovi. „Když se o ně starám, tak je nemůžeš nazývat divokými,“ se smíchem odpověděl A-lang. „Tyhle kachny včera přiletěly z dalekého severu, aby zde strávily zimu. Trvalo jim to hodně dnů, než sem dorazily, takže jim určitě vyhládlo. Proto jsem jim tu rozházel trochu rýže, aby se najedly.“ „Proč nepřiletí v létě?“ divil se Siungku. „V létě je to tady mnohem zábavnější než v zimě!“ „Pro kachny je tu v létě moc horko, teprve když nastane zima jako nyní, cítí se zde příjemně,“ odpověděl A-lang. „A proč tedy nezůstanou na severu?“ nedal se Siung-ku. „Copak tam není ještě větší zima než tady?“ „Na severu je právě celá země pod sněhem a ledem a pro kachny je tam zase
příliš chladno a v takovém počasí se jim špatně hledá potrava!“ vysvětloval A-lang. „Ty jsi byl na severu, A-langu?“ skočil jim náhle do hovoru Lao-šu Siang. „Byl!“ přisvědčil A-lang, mrknul na Laošu Sianga a pak se smíchem dodal: „Na severu je v zimě celá zem pokrytá běloskvoucím sněhem. Všechna voda zmrzne, takže když se vyčůráš, hned se tvé čuránky promění na zemi v led!“ „Na světě opravdu existuje místo plné nanuků, až vyrostu, tak se tam určitě vydám,“ řekl Lao-šu Siang, polykaje sliny. „Možná budeš jíst nanuky, až se z toho počůráš, haha,“ smál se Siung-ku. A všichni se k němu hned přidali. „U nás v zimě nemáme led, zato máme tlusté kraby!“ řekl A-lang. „Pojďte! Včera večer jsem jich několik na silnici sebral, uvaříme je a sníme.“ „Sebrané na silnici?!“ divil se Siung-ku. „Nebyli vyloveni z řeky?“ „Přesně tak! Každý rok po několik večerů, kdy přichází studený proud, nastává doba, kdy se krabi vydávají k vodě a všude kolem hledají místa pro snešení vajíček,“ vysvětloval A-lang. „Lezou všude, nejen přes silnici a pole, ale loni jich dokonce několik vlezlo do mého domku a jeden z nich se objevil i v mé posteli.“ „To je pravda!“ řekl A-lung s patřičným důrazem. „Loni můj táta se strýcem za jeden večer chytili několik set krabů.“ „Ty už jsi je byl s nimi chytat?“ ptal se Siung-ku. „Je příliš velká zima, otec mi nikdy nedovolí jít s nimi,“ odpověděl A-lung. „Siung-ku, jestli chceš spatřit kraby pochodovat,“ radil A-lang, „tak dnes večer přijď. Jak přejde tenhle studený proud, tak jich bude postupně ubývat.“ „Jen kdyby to bylo přes den,“ povídá Siung-ku. „Za takhle chladného večera mě moje máma nepustí ven.“ A-lang se usmál, jeho rty se pohnuly, jako by chtěl něco říci, ale neřekl. Otočil se a vedl tři kluky směrem nahoru. Za pár minut dorazili do domku, který A-lang postavil na břehu řeky. „Kam se poděly kačeny, které jsi choval?“ vzpomněl si Lao-šu Siang na kachny, které zde dřív všude kolem domu pobíhaly. „Vypustil jsem je do volného rýžového pole u řeky, aby si nasbíraly za potravu zapomenuté zrní, s večerem je teprve seženu zpátky.“ A-lang během řeči vytáhl džber. Uvnitř bylo sedm velkých krabů,
do Sin-pchu, a tak se mu podařilo uniknout. Oba manželé posléze jeden po druhém ve vězení zemřeli. Ale jejich jediný syn se přes všechna rizika tajně dostal do Tchangských hor a dorazil do Čchungčchingu, který byl za války hlavním městem, a tam studoval. Později však vyměnil pero za zbraň, a právě tehdy se setkal s Cou Chungem, nejstarším synem rodiny Cou, který v té době byl vůdcem studentské skupiny, a následoval jej všude z boje do boje. Po vítězství v protijaponské válce vláda poslala Cou Chunga na Tchaj-wan, kde se měl ujmout místa guvernéra provincie, ale k tomu již nedošlo, neboť Cou Chung náhle vážně onemocněl a zemřel.“ A-lang došel v příběhu až sem a jeho hlas přešel do šepotu a zesmutněl... „Poté, co Cou Chung zemřel, potuloval se onen mladík po Tchang-šanu, dokud Čínu neovládla Komunistická strana. Teprve pak se vrátil do vesnice Pěti draků, ale nejenže nenalezl hrob svých rodičů, zjistil, že se jeho rodný dům zřítil a pole zabrali jiní lidé. Vesničané jej také nepoznávali, myslel si, že nepotřebuje, aby jej nějaká rodina omezovala a od té doby choval kachny a všechna místa mu byla domovem...“ „Ten člověk, to jsi ty, že ano?“ ptal se Siung-ku. A-lang se jen pousmál, ale neodpověděl. „Já chci být jako ty!“ prohlásil Siung-ku rozhodně. „Když nebudu mít rodinu, budu si moci dělat, co se mi zlíbí.“ „Hloupý kluku!“ zasmál se A-lang. „V žádném případě mě nenapodobuj.
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
„Dobře! Když už ses tedy zeptal, tak si poslechněte příběh, který vám budu vyprávět!“ prohlásil A-lang a odložil červeného kraba, kterého držel v ruce. „Jů! Bezva,“ řekl Lao-šu Siang s plnou pusou. „Zase si můžu poslechnout nějaký ten příběh. Vždyť ze všeho nejraději mám právě ty A-langovy, jsou ještě zábavnější než příhody o vlcích nebo liškách, které vypráví pan učitel!“ „Vesnice Pěti draků v obci Ťioučchiung-lin, pojmenované podle zde hojně rostoucích lagerstroemií, se nazývá po pěti horách, které svým protáhlým tvarem připomínají draka. Mezi lidmi se dlouho říkalo, že se ve vesnici Pěti draků objeví pět schopných mužů...“ začal A-lang rozvláčně vyprávět příběh. „Nyní si tamní vesničané myslí, že těch pět dračích mužů je pět synů rodiny Cou, ale já si myslím, že kromě nejstaršího Cou Chunga, který odešel do Tchang Šanu studovat vojenskou školu, ostatní čtyři synové se nemohou nazývat schopnými, i když jeden z nich Cou Tchiao je nyní přednostou okresu Sin-ču...,“ A-lang se v hovoru náhle zastavil a natáhl ruku, aby do hliněných kamen, které si sám udělal, přidal trochu uhlí vlastní výroby. „V roce 1939, když bylo naší republice 28 let, v době, kdy právě zuřila čínsko-japonská válka, bydleli v horách Pěti draků manželé středního věku se svým šestnáctiletým synem. Protože byli zapojeni do odboje proti japonské nadvládě, zatkla je jednou v noci nečekaně japonská policie. Tu noc šel jejich syn náhodou s dopisem
5
kteří se zvednutými klepety popolézali sem a tam. „Pojďme jich ještě pár nachytat, uděláme si z nich oběd a všichni se dosyta najíme,“ navrhl A-lang. „Prima!“ vykřikl Lao-šu Siang. „Tak jdem!“ A-lang se džberem v ruce vedl tři děti dolu k řece. Na břehu řeky si každý utrhl kvetoucí stéblo vousatce. Horní část jeho měkkého klasu uškubli a zahodili a malé kvítky na dolním konci klasu otrhali, až to celé vypadalo jako malá štětka na čištění lahví. Pak jej strčili pod velký kámen v mělké části říčky a škubali s ním. Za chvíli začal krab stéblo, které připomínalo chlupatého červa, pronásledovat. Počkali, až vylákalo kraba ven zpod kamene a ihned jej dlaní přitiskli k zemi. V tu chvíli však museli osvědčit odvahu, pozornost a rychlost, jinak by je klepety štípnul nebo by jim utekl. Netrvalo to dlouho a nasbírali víc jak deset velkých krabů, z nichž samozřejmě většinu chytil A-lang. „Stačí!“ pronesl, zatímco strkal jednoho kraba do džberu. „Je hrozná zima.“ A-lang zvedl džber a dodal: „Honem zpátky do domku ohřát se k ohni.“ A-lang uvařil kraby a všichni odlupovali maso a ochucovali si ho sojovou omáčkou. „A-langu! Všichni mají rodinu, proč ty nikoho nemáš?“ náhle s pohnutím řekl Siung-ku, rozhlížeje se po téměř nezařízeném pokojíku.
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
6
Takový život je moc osamělý, někdy za celou zimu neřeknu víc, než jen pár vět!“ „Co děláváš v zimě?“ zeptal se náhle A-lung. „Ráno a večer sháním kachny, ve zbylém čase si čtu, a když je hezky, jdu se ven projít, podívat se třeba na divoké kachny, kraby, poslechnout si drozda...“ „A-langu! Moc bych chtěl vidět, jak se krabi houfují a běhají po břehu sem a tam,“ skočil mu do řeči Siung-ku. „Zapomeň na to!“ řekl A-lang. „Večer je příliš velká zima. Počkej až trochu povyrosteš, však ti to neuteče.“ To odpoledne, když už je unavilo sledovat divoké kachny, vzal A-lang všechny tři kluky na zorané pole péct sladké brambory. Ty mají totiž děti ze všeho nejraději. „Pečené sladké brambory!“ prohodil Lao-šu Siang cestou. „Jen si na ně vzpomenu, hned mám hlad.“ V mělké části potoka přebrodili řeku a dorazili na zorané rýžové pole. „Siung-ku, A-lungu!“ obrátil se na kluky A-lang. „Vy posbírejte nějaké dříví na zátop, Lao-šu Siang mi pomůže s nošením hliněných kvádrů a já postavím pec.“ Všichni se po skupinkách pustili do díla a netrvalo dlouho, hromádka suchého dříví byla navršená a také dvě stopy vysoká hliněná pec byla hotová. A-lang v ní rozdělal oheň a všichni čtyři se kolem ní hřáli a přikládali do ní, dokud se hliněná pec nerozpálila do ruda, pak teprve do ní vhodili sladké brambory. V tu chvíli A-lang do pece udeřil klackem, až se zbořila. Sladké brambory tím pohřbil v do ruda rozpálené kupě hlíny, kterou ještě překryli popraškem zeminy, aby teplo nemohlo unikat ven.
„Utíkejte, hladový démon pece!“ zařval zčista jasna A-lang, když už bylo vše připraveno. Všichni čtyři se hned hnali úprkem na druhý břeh říčky Tchou-čchien. Útěk před hladovým démonem pece byla hra, bez které se žádné zapékání sladkých brambor neobešlo. Dospělí jím strašívali malé děti, aby nezůstávaly v blízkosti hliněné pece a z netrpělivosti nevyhrabaly sladké brambory dříve, než budou hotové. Když odpoledne pokročilo, vrátili se, aby odhrabali pec. Sladké brambory byly horké a voněly. Však si ještě kluci poklepávali na břicho, když se s lítostí s A-langem loučili, poté, co je dojedli. „Jednou se určitě přijdu podívat na kraby, jak v zástupech táhnou,“ prohlásil na zpáteční cestě Siung-ku. „Nemám stání, jen si na tu podívanou vzpomenu.“ „Proč se tedy dnes večer nevytratíme a nezajdeme se kouknout?“ ptal se Lao-šu Siang. „Netroufnu si s jistotou tvrdit, že se nám podaří nenápadně zmizet,“ řekl Siung-ku. „Ale v každém případě se připravíme a jen co se naskytne příležitost, tak vyklouzneme ven.“ Po páté hodině odpoledne se v zimě stmívalo a krátce po sedmé šli již všichni spát. Siung-ku s Lao-šu Siangem se opatrně vytratili zadní brankou. V ruce jeden z nich třímal baterku nově opatřenou malým akumulátorem. Byla zima, země byla zmrzlá, vítr fučel černou nocí, pohupující se větve bambusů se o sebe třely, a zvuk odříkávaných litanií, který přitom vydávaly, připomínal bědování žen...“
Celou cestu rychle běželi, takže za dvacet minut dorazili k rybníku Šeredná. „Hele! V řece něco svítí!“ podivil se Siung-ku. „Že je to démonův plamínek?“ ptal se trochu ustrašeně Lao-šu Siang. „Není!“ odbyl ho Siung-ku. „Démonův oheň je zelený!“ „To je Siung-ku?“ Vítr náhle přivál mužský hlas. „To je A-lang,“ zašeptal Siung-ku. „To jsme my, A-langu!“ zavolal Siungku nahlas. „Čekal jsem, že přijdete!“ smějící se A-lang se vynořil z černé tmy. „Proto jsem na břehu řeky zapálil petrolejku.“ Byla to petrolejová lampa se skleněným cylindrem. „Už se krabi objevili?“ ptal se Lao-šu Siang. „Už dávno, pojďte se mnou!“ vyzval je A-lang. A-lang vykročil směrem k lampě, když v tom Lao-šu Siang, který šel úplně vzadu, vykřikl. Siung-ku mu šel baterkou posvítit a akorát zahlédl velkého kraba, jak klepetem sevřel Lao-šu Siangův prst na noze. Křičící Lao-šu Siang se jej snažil rukou odtrhnout, ale krab se zkrátka nechtěl pustit. Bolestí mu z toho až vyhrkly slzy. „Nehýbej se!“ vykřikl A-lang. „Neodtrhávej ho, čím víc za něj budeš tahat, tím pevněji a silněji se budou jeho klepeta svírat.“ Lao-šu Siang stále naříkal, ale uvolnil ruku, a opravdu, krab za chvíli trochu povolil a A-lang jej ihned nohou odkopl. Lao-šu Siang si jednou rukou třel prst a druhou už se chystal chytit onoho kraba, ale Siung-kuova ruka byla rychlejší a během chvilky jej přimáčkla. „Nespěchej, Siung-ku!“ nabádal ho A-lang. „Počkej až uvidíš ty houfy krabů, budeš jich moct chytit tolik, kolik budeš chtít.“ Siung-ku váhavě uvolnil ruku. „Jdeme! Už tam budeme.“ A-lang zavelel a vyrazil opět vpřed. Nyní Siung-ku svítil baterkou na zem a všiml si, že všude, kam světlo dopadlo, fosforeskují stovky párů červených teček, které nebyly ničím jiným než krabíma očima odrážejícíma světlo. Siung-ku nadšeně mířil baterkou hned tu a hned zas tam. Teprve když dorazili na břeh, zjistil, že lampa ve skutečnosti stojí na velkém kameni uprostřed řeky. A-lang si vzal Siung-kuovu baterku a posvítil jí čelem k řece na řadu bambu-
Za chladné noci na pustém a nehostinném břehu řeky tato podivná skupinka průvodců zlých duchů naháněla hrozný strach. „Stačí, stačí, zastavme se, stát.“ Náhle onen starý muž, který tloukl do gongu, zarazil své kroky a také utišil zvuk gongu. Sípavě dodal: „Jsem k smrti unavený.“ „Strýčku A-ťine! Jak bohatá byla dnes večer výslužka? Kolik jsme dostali peněz?“ ptal se jeden z mužů, který držel koště. „Budeš zaručeně spokojený,“ se smíchem odpověděl onen strýček A-ťin. „Rodině toho nemocného jsem řekl, že pokud nebude výslužka bohatá a peněz dostatek, tak se obávám, že v tak chladném počasí sotva zlé duchy vyženeme.“ „A-ťine“, povídá jiný muž, „příště vyber nějaký teplejší den. Takhle se sice dobře vydělávají peníze, ale za tak temného, vě-
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
„Možná,“ připustil A-lang. „Už jsou tady, rychle se schovejme do rákosí.“ Zvuk gongu se přibližoval a jeho pronikavé tóny se mísily s kvílivými hlasy mužů. Za chvíli se objevily dvě pochodně a v jejich světle bylo možné matně rozpoznat pět lidí, kteří si to mířili přímo k rybníku. Netrvalo dlouho a záře jejích plamenů postoupila až na břeh řeky. Když se tím směrem Siung-ku z rákosí zadíval, spatřil na krátko ostříhaného muže kolem padesátky, jak buší do měděného gongu, jiného asi čtyřicetiletého muže s krátkými vlasy, jak nese malý červený bambusový košík a v ruce drží pochodeň, a další tři muže středního věku, z nichž každý nesl koště a jeden z nich také svíral louč. Ti tři utíkali vepředu a přitom mávali košťaty a křičeli „Kšá! Huš!“ Jako by cosi zaháněli.
7
sového plotu, který ji lemoval, ale teď tam spatřili jen spoustu velkých krabů, lezoucích po plaňkách. „Klap! Klap!“ Krve by se v Siung-kuovi nedořezal, po celém těle mu naskákala husí kůže, vždyť tam nahoře bylo přinejmenším několik set krabů, kteří právě překonávali plůtek. „Tady u vody, tam na břehu, zde všude lezou krabi,“ vysvětloval A-lang, zatímco svítil na všechny strany. „To je přece nádhera!“ rozplýval se Siung-ku obdivem. „Obvykle, když chce člověk chytit jednoho, tak se za ním musí honit, ale nyní v houfech běží na břeh, aby se sami nechali od lidí pochytat!“ „Vy je ale nechytejte. Je zima. Já už tady mám kraby svázané dohromady, můžete si je rovnou odnést domů.“ A-lang přešel k lampě a zpod kamene vytáhl dlouhý svazek krabů. „Jé! To je skvělé,“ vykřikl Lao-šu Siang. V tom studený vítr náhle z dálky přivál podivný pronikavý zvuk gongů. Bedlivě naslouchající Lao-šu Siang se hned ozval: „Poslouchejte! To zní gongy!“ „Vyprovázejí zlé duchy!“ řekl A-lang. „Že to jsou vymítači démonů?“ ptal se Siung-ku. „Opravdu to jsou vymítači,“ přisvědčil A-lang. „Vy máte ale štěstí. Pojďte, půjdeme se podívat. Je to povedené divadlo pro pověrčivé.“ „A-langu! Vždyť to mluvíš o vyhánění zlých duchů! Nestihneme se ani schovat, a ty by ses zrovna teď chtěl jít dívat? Moje babička s dědečkem zavírají okna a dveře, jen co zvuk gongů zaslechnou!“ oponoval Lao-šu Siang třesoucím se hlasem. „Ti, co vyprovázejí zlé duchy, jsou také lidé! Čeho se bojíte! Takové věci jako zavírání dveří a oken jen slouží těm, co vymítají zlé duchy, ke strašení ostatních lidí. Pojďte se podívat k rybníku U přívozu, co se děje.“ Lao-šu Siang váhal. „Pojď! Lao-šu Siangu, podvedl nás snad A-lang někdy?“ vložil se do toho Siungku. „Copak jsme se kdy něčeho báli?“ Obě děti následovaly A-langa malou pěšinou podél řeky až k rybníku U přívozu. „Až přijdou,“ nabádal je A-lang, „nesmíte vydat ani hlásku, ani se ukázat, ať se děje, co se děje. Prostě jen potichu poslouchejte a dívejte se. Naskytne-li se příležitost, vystřelím si z nich.“ „Dobře!“ přitakal Siung-ku. „Že ty se chceš vydávat za démona a vylekat je?“
trného a chladného večera se trochu bojím.“ „Čeho se bojíš, A-čcheng-caji?!“ řekl strýc A-ťin. „Já vymítám zlé duchy celý život, a přesto nevěřím, že nějací démoni existují, tomu můžou věřit jen hlupáci. Jak se někomu po dvou dávkách čínské medicíny nemoc nezlepší, hned si myslí, že to způsobil démon nebo nějaký zlý duch, však z pověrčivosti udělali božstva i ze stromů a kamenů!“ „Čím jsou pověrčivější, tím máme víc práce, a tím také více peněz,“ povídá onen nakrátko ostříhaný starší muž a položil bambusový košík vedle sebe. „Čím strašidelnější ten vymítací obřad uděláme, tím víc tomu budou věřit.“ „Dobře, strýčku A-tchu, rychle vyndej rituální peníze, ať je spálíme, a můžeme se vrátit domů a jít spát!“ řekl ten, co v jedné ruce držel pochodeň a v druhé koště. „Proč ještě pálit nějaké rituální peníze,“ odbyl jej jiný muž s koštětem. „Stačí je hodit do řeky a konec. Copak ty ještě věříš na takové věci jako jsou rituální peníze?“ „Já A-pching Velká Hlava na to už vůbec nevěřím,“ ohradil se ten, co se sám nazval A-pchingem Velkou Hlavou. „Jestliže se ale hraje nějaké divadlo, tak to jako ono divadlo má vypadat, aby to lidé neprokoukli a nebyl tak konec s celou živností.“ Teprve teď si Siung-ku všiml, že A-lang v nestřeženém okamžiku odešel. Začal se bát, jenže se neodvažoval promluvit a říci to Lao-šu Siangovi. „A-tchu! Vyndej ty rituální peníze, ať je spálíme! Využijeme této příležitosti, abychom se ohřáli, napili se trochy rýžového vína a pojedli dobroty z výslužky. Dnes budeme mít vajíčka a k tomu grilované kalamari,“ pronesl strýc A-ťin.
„Počkejte, až popadnu dech!“ řekl strýc A-tchu. „Jak člověk zestárne, tak už nevydrží běžet takový kus cesty...“ „Oh! Kam se poděl můj bambusový koš?“ Strýc A-tchu se sehnul a hledal jej na zemi. „Copak jsi ho nedržel v ruce?“ ptal se strýc A-ťin. „Držel!“ odpověděl strýc A-tchu. „Ale když jsme dorazili sem, tak jsem koš postavil na zem.“ „To je divné,“ řekl A-pching Velká Hlava a jal se pochodní propátrávat okolí. „Nemohl jsi ho, když jsme před chvílí přelézali kamennou hráz, položit na ni?“ ptal se strýc A-ťin. „To sotva!“ řekl strýc A-tchu. „Určitě jsem ho nesl až sem.“ „Rozšiřme okruh hledání, není vyloučeno, že jsi ho nechal mnohem dál,“ navrhl strýc A-ťin. A tak pět lidí prohledávalo okolí. „Mám, tady je,“ zvolal náhle A-pching Velká Hlava, který zatím bambusový koš zdvihl u rákosí a donesl jej do jejich středu. „Strýčku A-tchu! Tak se mi zdá, že jsi opravdu zestárl, byl od tebe jen na tři čtyři kroky a tys jej neviděl,“ smál se A-pching. Strýc A-tchu si s hořkým pousmáním vzal bambusový košík a položil jej na zem. Pravou rukou zvedl pochodeň a levou lehce poodtáhl víko a pak ruku vsunul dovnitř, aby vyndal rituální peníze. V tom hlasitě vykřikl a levou rukou rychle ucukl zpět, jenže to již mu na prstu přibyl černý krab s dlouhými chloupky. Jak spěšně vytahoval ruku, úplně převrátil víko bambusového koše a louč, kterou měl v druhé ruce, mu spadla na zem. V jejím slabém světle bylo vidět, jak z košíku leze klubko velkých krabů, vysoko zvedá mohutná klepeta a plive pěnu.
Pět mužů náhle strnulo hrůzou a jen rákos, kterým se proháněl severní vítr, strašidelně hučel a ševelil. Strach se přeléval z jednoho na druhého, až náhle jeden z nich vykřikl: „Démoni!“ Poté pustil koště a dal se do bláznivého běhu zpět na silnici, následován zbylými muži, kteří se spolu s ním dali na útěk. Jak se strýc A-ťin otočil, jeho měděný gong narazil do pochodně, kterou držel druhý muž v ruce, a ta s cvaknutím upadla na zem. Ale nikdo se nezastavil, aby ji zvedl. Zvuk pádících nohou zanikl ve svistotu větru za mrazivé noci, jen dvě pochodně, které zůstaly na zemi, stále svítily... „Pojďte si dát sušené kalamari a vejce!“ Nedaleko pochodní z trsu rákosí náhle vyšel A-lang, v jedné ruce nesl balík věcí, druhou sebral louče ze země a se smíchem dodal: „Ti se bojí dokonce i krabů, ale dovolují si vymítat zlé duchy!“ „A-langu, kam jsi zmizel?“ ptal se Siung-ku, když vylézal z rákosí. „Právě jsem si všiml, že jsi utekl, a hrozně jsem se vylekal.“ „Jen jsem s nimi vyměnil pochoutky za kraby,“ smál se A-lang. „Pojďme! Budeme je ujídat cestou, já vás doprovodím.“ „Určitě si je k smrti vyděsil,“ vyhrkl Laošu Siang. „My dva jsme se vylekali tak, že jsme se přitiskli k zemi a neodvažovali se dál dívat.“ „Tihle lidé se nejspíš po zbytek života neodváží vyhánět zlé duchy, haha!“ rozesmál se A-lang. A Siung-ku s Lao-šu Siangem se vesele rozchechtali spolu s ním. Smích, proplétající se jak šňůry korálků, proťal chladnou černou noc u opuštěné řeky...
TCHAJ-WAN, Měsíčník informací o Tchaj-wanu Vydává Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář, Informační oddělení, Emma Tai, Evropská 33c, 160 00 Praha 6, tel: 233 320 720, fax: 233 322 944, www.taiwanembassy.org/cz, e-mail:
[email protected],
[email protected], odpovědná redaktorka Adriana Dolejší. Vychází 15. dne každého měsíce, reg. č. MK ČR E 6756 Informace o Tchaj-wanu na Internetu: www.gio.gov.tw, www.mofa.gov.tw, www.taiwan.net.tw, www.taiwanheadlines.gov.tw, www.taipeitimes.com, www.chinapost.com. tw, taiwanjournal.nat.gov.tw, etaiwannews.com, investintaiwan.nat.gov.tw/en/ Obyvatelé Tchaj-wanu hovoří čínsky. Nepoužívají však mezinárodně kodifikovanou transkripci čínských znaků do latinky, ale nedůsledně aplikovanou transkripci anglickou. V této publikaci je použita u jmen a místních názvů podoba, která se běžně na Tchaj-wanu užívá v anglicky psaných materiálech. Výjimkou jsou jména, kde se již vžila česká transkripce (Tchaj-wan, tchajwanský, Čankajšek…).
