Svoboda
a její nepřátelé PRÁVO, POLITIKA, EKONOMIKA, BEZPEČNOST
O soutěži studentských esejí V roce 2014 slaví Česká republika a její občané 25. výročí pádu komunistického režimu, který přinesl návrat svobody a demokracie do této části Evropy. Od té doby svět, Evropa i samotné Česko prošly vývojem, který do popředí opět staví otázku budoucnosti svobody v jejích nejrůznějších podobách. Dnes a denně jsme v mnoha koutech světa svědky útoků na svobodu a práva jedinců i celých skupin. Nepřátel svobody je dnes stejně, ne-li více než před čtvrtstoletím. Právě v tomto roce a právě z těchto důvodů se vysoká škola CEVRO Institut rozhodla uspořádat soutěž o nejlepší studentské eseje na téma „Svoboda a její nepřátelé“. Do soutěže se přihlásilo více než šest desítek studentů středních škol z celé České republiky a v několika případech i ze sousedního Slovenska. Zajímavostí je, že některé eseje vznikly také jako vedlejší produkt akce „Na týden vysokoškolákem“, která v březnu 2014 přivedla na půdu školy několik desítek studentů z různých koutů naší země. Porotu tvořili nejen pedagogové, mimo jiné též Alexandr Vondra, který jako odpůrce předlistopadového komunistického režimu měl k tématu zcela jistě hodně co říci, nýbrž i absolventi vysoké
školy CEVRO Institut. Ti v několika kolech vybírali nejzajímavější a nejoriginálnější eseje. Celkem šestnáct z nich se pak rozhodli zařadit do sborníku, který má tištěnou i elektronickou formu a je veřejně dostupný např. na webu školy (www.cevroinstitut.cz). Autoři tří nezajímavějších esejí byli navíc pozváni na Letní akademii moderní politiky, práva a ekonomie, kde převzali věcné ceny za 1. – 3. místo v hodnotě 10.000, 5.000 a 3.000 Kč. Třetí nejlepší esejí se stala práce Patrika Plavce, studenta septimy gymnázia Nový PORG. Druhou nejlepší esej napsala Markéta Tichá, studentka septimy pražského Gymnázia Nad Alejí. Jako nejlepší práci pak porota vyhodnotila esej s podnázvem „Demokracie a svoboda“, kterou napsal Matěj Seidl – další student septimy na gymnáziu Nový PORG. Všem zúčastněným studentům, ale i porotcům a hodnotitelům, děkujeme a vítězům blahopřejeme! A spolu s nimi si přejeme, aby svoboda i nadále a ještě mnohem více porážela své odpůrce na všech frontách. Ladislav Mrklas prorektor pro studium
Balážová Julie Gymnázium, Nad Alejí, Praha 3. ročník
Svoboda a její nepřátelé Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda člověka druhého. Tato věta pro mě vystihuje základní princip demokracie, tedy že každý jedinec má právo na absolutně svobodné myšlení. Ovšem neplatí to pro svobodu jednání, která je limitována. Ve výsledku si tedy mohu myslet, co chci, ale svým chováním nesmím nikoho omezovat. Tento princip však měl v minulosti své odpůrce. Ve 20. století byly největšími nepřáteli svobody komunismus a fašismus. Proti nim se musel demokratický svět bránit. Byli jsme proto svědky mnoha válek, opatření i tvrdých ekonomických soutěží. Bitvu s těmito idejemi demokracie vyhrála, neznamená to však, že vyhrála celou válku. Ta totiž pokračuje a my se musíme mít stále na pozoru. Dnes se mi jeví jako největší hrozba demokracie nacionalismus a náboženský
fanatismus. Příkladem prvního můžou být Rusko a Čína, bývalé komunistické mocnosti, ve kterých nyní hrají prim silně vlastenecké myšlenky. Ukázkou druhého je v podstatě celý muslimský svět. Obě nebezpečí se vyznačují velkou intolerancí vůči jiným názorům nebo vyzdvihováním sebe nad ostatní. Toto se může projevovat jak nezájmem o jinou kulturu a ideje, tak ale až i ozbrojeným vystupováním proti nim. Je tedy nutné si zachovat demokracii uvnitř státu, ale někdy je třeba, aby se svobodný svět spojil a bránil své zásady před nepřáteli po celém světě. Osobně si vážím doby, ve které jsem se narodila. Jsou mi zaručeny principy, které tu dříve nebyly. V první řadě svoboda projevu a volného pohybu. Nedokáži si představit, že bych měla žít někde, kde to takhle nefunguje.
Hořenín Martin Gymnázium Chomutov 3. ročník
Soumrak svobody Svoboda. Věc, kterou v dnešní době mnozí z nás považují za samozřejmou, avšak již si neuvědomují, jak trnitou cestu musela naše civilizace podstoupit, aby jí získala. Neuvědomují si, že naši předkové museli prolévat krev a učinit mnohé oběti, abychom mohli mít takový život, jaký známe dnes. A právě v této neznalosti, která jde ruku v ruce s navyknutím na pohodlný život, spočívá problém naší společnosti, který jednoho dne může vyústit až v ohrožení demokratického uspořádání naší západní civilizace. Německý psycholog, sociolog a filozof Erich Fromm pravil: „Svoboda je břemeno, břemeno rozhodování.“ Jak už z tohoto citátu vyplývá, svoboda s sebou přináší i nutnost přijímat těžká rozhodnutí, která mnohdy natrvalo ovlivní naše životy, a zároveň za tato rozhodnutí brát zodpovědnost. Bohužel někteří lidé tato rozhodnutí nechtějí činit a raději dávají přednost
jiným, aby rozhodovali za ně, jelikož tím bude jejich život jednodušší. Právě tito jedinci, jejichž počet každým rokem roste, dávají svůj hlas ve volbách extremistickým stranám, ať už levicovým či pravicovým, což vede k trendu dlouhodobého zvyšování volebních preferencí těchto stran. A právě v tomto spočívá aktuálně největší ohrožení demokracie a svobody nejen v České republice, ale i v celé naší západní civilizaci. Nicméně ještě není pozdě s touto situací něco udělat – řešení je snadné: postavit mimo zákon úplně všechny antisystémové politické strany bez výjimky a především zvýšit úroveň našeho školského systému a vzdělání všeobecně. Jen tak můžeme ubránit naši svobodu a demokracii, odkaz našich předků, před nástrahami totality a tyranie. Tak pojďme učinit, aby ti, kdož za náš svobodný život krváceli a umírali, na nás mohli být pyšní.
Kovaříková Nikola Obchodní akademie, Vinohradská, Praha 3. ročník
Svobodu by žádná generace neměla brát za samozřejmost Celý týden jsem přemýšlela nad tím, co je pro mne svoboda. Nemohla jsem na nic přijít, až jsem nakonec dospěla k názoru, že důvodem, proč jsem nevymyslela nic pořádného, je fakt, že jsem se narodila a celý svůj dosavadní život prožívám ve svobodném státě. Není zde žádný mocenský vliv autoritativního režimu, nejsme okupováni ozbrojenou armádou ani nejsme omezováni náboženským vyznáním. Naopak! Máme svobodu slova, projevu a vyznání, můžeme cestovat po celém světě a v mezích slušného chování a zákonů si můžeme dělat a říkat prakticky cokoliv. Občas mne ale napadne, zda je to dobře. Je opravdu správné vidět svobodu jako něco samozřejmého? To, že se do ní naše generace narodila, přece neznamená, že si jí nebudeme vážit. I my v dnešní době bychom měli bojovat za lepší zítřky, protože i dnes je na světě tolik nepřátel svobody, ať už v podobě válek, totalitních režimů, náboženské netolerance či rasové diskriminace. Kdysi někdo řekl: „... Svobodu by žádná generace neměla brát jako samozřejmost…“
a s tím se nedá nesouhlasit. To, že jsme sami nezažili válku, okupaci či komunisty neznamená, že tu svoboda je a bude. Naše svoboda jako státu nekončí za hranicemi země, tam teprve začíná a dokud se ve světě bude válčit a u moci budou diktátoři, tak si ani my nemůžeme říct, že žijeme ve svobodě. Každá generace lidí na tomto světě vede celoživotní boj o něco. Naši praprarodiče a rodiče bojovali ve válkách nebo proti nim, většina rodičů zvonila klíči, ale co my? My si máme jen užívat toho, co pro nás vybojoval někdo jiný a ani si toho nevážit? Domnívám se, že i dnešní generace by tu měla zanechat odkaz pro naše děti a asi by nebylo nejlepší, kdyby to bylo zrovna to, že jsme si ničeho nevážili a oni by to pak museli budovat vše zase od nuly. Nepřátelé svobody nejsou jen komunisté a spol., ale i my sami a naše pasivita. Právě naše reaktivita a lenost se vzbouřit a bojovat za to, co chceme, nás jednou může celou tuto svobodu stát. A pak už bude pozdě s tím něco dělat.
Křivánková Monika Gymnázium Brno-Řečkovice 4. ročník
Farma zvířat, nebo svoboda? V současnosti je budoucnost světa nejasná. Ať už mluvím o situaci na Krymu, celé Ukrajině nebo o protestech ve Venezuele, je zřejmé, že ticho před bouří pomalu končí, objevují se nové problémy a ty se budou muset začít řešit. Mnoho lidí mohlo v souvislosti s aktuálním děním napadnout, že tu jsou dvě možnosti. Jednou z nich je fakt, že žijeme v přijatelně svobodném světě, a to se v blízké budoucnosti změní, nebo je tu možnost, že naše svoboda je omezována, ale my si to neuvědomujeme. Když jsem se poprvé dozvěděla o situaci ve Venezuele, vzpomněla jsem si na blázny v blázinci. Mohou si říkat, co chtějí, ale nikdo je přes ty vypolstrované stěny neslyší. Ve Venezuele mi to přijde podobné. Lidé mohou protestovat, jak chtějí, ale svět se o tom nemá šanci dozvědět, neboť veškerá jejich média vlastní vláda. Na druhé straně je tu Evropská unie. Za dobu, kterou patří většina států Evropy do EU, se podniklo nemalé množství kroků k tomu, aby se svobo-
da pohnula na nadnárodní úroveň. Se vstupem do této mezinárodní integrace se však objevily i různé podmínky členství, které musíme jako stát dodržovat. Někdy mi EU připomíná typický příklad nástupu totalitního režimu k moci. Na začátku jsou lidé nadšení z nového přístupu. Vláda však postupnými drobnými krůčky utahuje svým spoluobčanům uzdu svobody a volnosti, až se z nich nakonec nestane nic víc než poslušná ovečka, která nemá téměř žádná práva a svobodu. Nemohu jasně říct, jak se naše budoucnost bude vyvíjet, protože to záleží na jednotlivých maličkostech, které v otázce budoucí svobody hrají velkou roli. Ale jsem si jistá, že tu jsou i možné varianty, které si většina lidí ani nemusí uvědomovat. Mohou se z nás stát poslušná zvířátka z Farmy zvířat George Orwella, nebo se budeme moct vyjadřovat a pohybovat minimálně tak svobodně jak do této doby.
Kusuch Kateryna Obchodní akademie, Vinohradská, Praha 3. ročník
Svoboda a její nepřátelé Toto téma se dá pojmout mnoha způsoby. Svoboda člověka, svoboda státu, svoboda vyjadřování. Aktuální téma nyní pro mne je situace Ukrajiny. Jelikož jsem občanem této země, rozumím tomu, co se tam odehrálo. Od dávných dob lidi toužili po svobodě, hlavně svobodě pohybu a cestování do Evropy a jiných zemí. Je to bohatá země, ale vláda a prezident toužili po moci. Obyčejný lid ale zažíval chudobu a nespokojenost v tomto státě. Malé procento obyvatel se odstěhovalo za hranice a zbytek doufal v lepší budoucnost. V roce 2013 již nastala tato chvíle, kdy lidi konečně uviděli naději na lepší budoucnost, hlavně pro své děti a mládež. Prezident Ukrajiny měl podepsat vstup do EU, což by znamenalo volný pohyb do Evropy. Jelikož na trůně se sedí dobře a nikdo by se toho nechtěl vzdát, nepodepsal to. Lid se začal bouřit a vznikaly různě po republice
demonstrace na náměstích. Největší a nejkrvavější z nich probíhala v Kyjevě. Dny, týdny a měsíce lidi postávali v chladu tam a bojovali za svá práva a svobodu. Mnoho lidí bylo zraněno, později se začalo střílet a využívat chemické zbraně. Chtěli je zatlačit zpět a umlčet, ale lidi se nevzdávali a naopak se počet zvyšoval. Náš prezident, hlava této krásné země, dopustil tolik krveprolití, že mocné síly se postavily na stranu demonstrantů a vytlačily je. Prezident utekl do Ruska a v březnu by měly proběhnout nové volby. Když už lidi mysleli, že je po všem, Putin – prezident Ruska – vyslal armádu na Krym a obsadil ho. Počet vojáků se zvyšuje a srdce mnoha lidí buší víc a víc. Hrozba 3. světové války tu je, ale mnoho lidí si to nechce připustit. Na závěr tohoto probíhajícího problému si říkám, že svoboda pominula a nepřítel stojí za dveřmi a čeká na útok.
Marhulová Anna Gymnázium, Nad Alejí, Praha 3. ročník
Svoboda a její nepřátelé Co je „svoboda“? Svoboda je pojmem neodmyslitelně spjatým s principy demokracie. Co však znamená svoboda pro mě a moji generaci? Určitě budou všichni souhlasit, že je to možnost cestovat, necenzurovaný internet, kultura, svoboda projevu, možnost volit ve volbách nezávislé kandidáty. Pro šťastlivce obdařené patřičnými schopnostmi je svoboda možnost studovat vysokou školu, jazyky a podnikat. Rovněž s obecným vnímáním, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda jiného, by nesouhlasil málokdo. Díky sociálním sítím a médiím můžeme srovnávat tak říkajíc v globálním měřítku. Jiný názor na svobodu a její nepřátele bude mít pohled lidí v Africe, na mnoha místech zmítané náboženskými, politickými a mocenskými boji, kde není možné „jen tak“ přejít přes část území ovládaném protivládními, nebo naopak provládními povstalci. Jasný pohled na svobodu bude mít jistě i dívka z Afghánistánu, která za svoji touhu po vzdělání téměř zaplatila životem, nebo žena v Saudské Arábii, pro kterou může být vrcholem svobody řízení auta. Student ve Spojených státech bude zase vnímat svobodu z pohledu výběru vysněné univerzity.
Z pohledu naší „malé české“ svobody je třeba připomenout její nedlouhou historii, ovlivněnou nacismem a následně i komunismem. Přišla náhle a překotně a má za sebou jiný vývoj, než například ta britská či americká. Denně můžeme polemizovat o pocitech společnosti, která si není jistá jak dál s nabytou svobodou. Hodně lidí hovoří o rozčarování, zklamání a rezignaci, které vystřídaly porevoluční pocity nadšení a očekávání. Moji vrstevníci vnímají velmi silně „nepřátele svobody“, jako je korupce, klientelismus a populismus, či různá neuvěřitelná nařízení Evropské unie. Je to jasné! Je to tedy na nás, na mojí generaci. Změnit alespoň něco, co se nám nelíbí. Snad se nesmíříme tak snadno s tím, že studovat vybranou školu lze s pomocí tetičky a že vysněnou práci snadno získáme díky strýčkovi. Bude úžasné, pokud se nebudou podvody, švindly a geniálně promyšlené kličky považovat za specifickou českou národní povahu. A moje dnešní svoboda? Přece říct rozumné „ne“ maminčině poslednímu objevu a zalíbení v biostravě!
Sandra Mateková Obchodní akademie, Vinohradská, Praha 3. ročník
Svoboda a její nepřátelé Pojďme si na úvod společně charakterizovat vůbec pojem slova svoboda. O přesný popis a výklad slova se snaží filozofové od počátku věků, ale dle mého názoru neexistuje přesná definice. Druhů svobod je mnoho, svoboda projevu, svoboda soukromého vlastnictví a mnoho dalších. Pokud se zaměříme konkrétně na Českou republiku, mnohý by tvrdil, že svoboda zde nastala utichnutím posledního svazku klíčů na Václavském náměstí v listopadu roku 1989. To by se ale hrubě mýlil. Sametová revoluce nás sice vyprostila z komunistického režimu jako takového, avšak nedokázala, ba ani nemohla dokázat zaručit svobodu každému jedinci jednotlivě. Absolutně nepopírám ale, že podmínky se velmi zlepšily, vezměme si jako příklad takovou svobodu projevu. Za minulého režimu občan nemohl svobodně hlásat své názory, nesměl kritizovat ani režim, ani jeho činitele, jinak byl trestně stíhán. To v dnešní době již samozřejmě neexistuje, o politicích si můžeme říkat tzv. co se nám líbí, ale je to svoboda úplná? Zákon výslovně zakazuje veřejné reprodukování fašismu, a pokud urazíte hlavu státu, tak je
to bráno jako urážka veřejného činitele, která je u nás také trestná. Takže tato svoboda není v našem již demokratickém státě úplná. Vezměme v potaz ještě jeden názorný příklad, soukromé vlastnictví. Za komunistů byl pouze jakýsi pojem, soudruzi a soudružky „pro větší blaho státu“, aneb „vše je všech“ znárodňovali budovy a majetek poctivých občanů, jejichž stavby nebo pozemky byly dědeny po mnoho pokolení. Mladé generace to dnes shledávají nepředstavitelným, jak jejich rodiče, potažmo prarodiče, mohli něco takového vůbec dopustit. Svobodu vlastnictví bychom tedy mohli obecně popsat jako právo občana vlastnit a spravovat osobní majetek. Není tomu ale ani tak dávno, co se projednával úplný zákaz kouření v soukromých restauracích. Položme si tedy otázku, jestli i toto není zásah do svobod majitelů restaurací? Nebo jestli naopak kuřáci v restauracích omezují svobodu ostatních nekuřáků na úkor vlastního štěstí? Svoboda občana je porušována dnes a denně, je však pouze na nás, zda dokážeme určit míru, kdy už to bude nepřípustné.
Anna Meierová Gymnázium Chomutov 3. ročník
Nepřítel svobody jménem nevzdělanost Svoboda, jedna z důležitých lidských potřeb. Zdánlivě zbytná, avšak ne tak docela. Na svobodu a její omezení lze nahlížet z mnoha hledisek, nejčastěji těch historických. V našich dějinách lze nalézt mnoho situací a období, kdy k omezení lidských práv a svobod došlo – klasickým příkladem může být otrokářství. Já bych se však ráda podívala na svobodu ze zcela jiného hlediska – z toho, které je v mých 18 letech blízké – vzdělání a budoucnost. Všichni máme pro svou budoucnost velké sny a plány a doufáme, že se nám splní. Všichni chceme být úspěšní a šťastní. Podle mého názoru je klíčem ke spokojenosti možnost volby. Moct vykonávat profesi proto, že jsme si ji sami zvolili, ne proto, že na nás zbyla. Často se za základ životního štěstí považuje majetek, který vlastníme. To je dle mého názoru však zavádějící. Pokud se člověk rozhodne žít v malém skrom-
ném bytě na okraji města, může být šťastný, avšak jen tehdy, kdy si tuto možnost sám zvolil a opět – není to nějaká forma smíření. A pro tento komfort, možnost volby, je důležité vzdělání. Byť je dle mého názoru český vzdělávací systém v mnoha ohledech chybný, je pravděpodobně základem pro šťastný a úspěšný život. Ačkoliv ani tři tituly u jména nevypovídají víc o inteligenci, při ucházení se o práci jsou rozhodujícím měřítkem. A dobrá práce se rovná vysokému příjmu. A vysoký plat zase možnosti volby. A vůbec, není náhodou možnost volby synonymem pro slova svoboda? Celé roky se studiu bráníme, neradi školní prostory navštěvujeme a dobrovolné úkoly ze zásady neplníme. Ale studium je naší jedinou cestou k otevřeným dveřím, ke svobodě. A nevzdělanost naším životním nepřítelem.
Patrik Plavec Gymnázium Nový PORG, Praha 3. ročník
Stát jako nepřítel svobody Svoboda, jakou známe dnes, se výrazně liší od představ teoretiků státu, z nichž bych zejména jmenoval F. v. Hayeka. V jeho představách je svoboda neoddělitelná od ostatních principů liberálního řádu. Ztotožňuji se s ním v názoru, že svoboda má být jednou z hlavních priorit každého státu, který má zařídit rovný přístup k jednotlivcům, především pak takový, kdy jsou zákony aplikovatelné na všechny stejným způsobem. Narážíme tak na důležitý problém, je tedy stát, který mezi lidmi činí rozdíly, schopný udržet svobodu? V českém prostředí se setkáváme, ačkoliv v nevysoké míře, právě s tímto postupem, kdy vláda rozděluje občany do kategorií. Můžeme tak sledovat
tendence státu kategorizovat občany například podle výše jejich příjmů nebo podle jejich rodinného stavu, přičemž k jednotlivým skupinám přistupuje různě. Drže se Hayekovy představy o svobodě, soudím, že Česká republika je tak místem, kde panuje jakási kvazi-svoboda. Taková svoboda, která je postupně nahlodávána nerovností přístupu k jednotlivým občanům, je tak jednodušeji ohrožena nepřáteli. A kdo tedy jsou hlavní nepřátelé svobody? Definičně vzato je nepřítelem absolutní svobody každý, kdo uplatňuje svou moc tak, že donucuje ostatní jednat tak, jak by se za běžných okolností nechovali. Vzhledem k tomu, že stát má již ze své podstaty monopol na násilí a donucovací prostředky, je právě špatně řízený a přílišně rozpínavý stát, který diferencuje mezi občany a reguluje oblasti, jež žádnou regulaci nepotřebují, hlavním nepřítelem svobody.
3. místo v soutěži studentských esejí
Jan Provazník Gymnázium Chomutov 3. ročník
Jistoty nebo svoboda? Bude tomu asi půl roku, kdy jsem se doslechl o jistém průzkumu, jehož výsledky ukazovaly, že lidé v naší zemi se dnes v průměru necítí šťastnější než před rokem 1989. Důvod? Pocit svobody, který jim Sametová revoluce přinesla, nedokázal vynahradit pocit jistoty, který tím ztratili. Když se nad tím zamyslíte, dojdete k děsivým závěrům. Ano, děsivým. Znamená to, že všechny hodnoty, na nichž je západní svět založen, jsou u nás – jak to říci – převáženy, potlačeny něčím jiným. Mluvím o samostatnosti, ctižádosti, vůli něčeho dosáhnout, ochotě riskovat. To jsou přece vlastnosti, které minulý režim přímo nesnášel. Co nabízel místo toho? Obávám se, že mne nenapadá nic jiného, než jistota, že ač já ničeho nedosáhnu, ostatní na tom nebudou o moc lépe. Jako v tom známém podobenství – nebo co to je – o dvou sousedech, koze a Bohu. Je skutečně možné, že celá řada lidí takto uvažuje? Vnutil jim toto myšlení socialismus, nebo naopak ono umožnilo jeho vznik?
Je zřejmě zbytečné poukazovat na to, že tímto přístupem se nelze dostat nikam. Je to povyšování průměrnosti nad výjimečnost – brzda jakéhokoliv pokroku. Jak to celé souvisí se svobodou? Je známo, že svoboda přináší – nebo spíše vyžaduje – určitou zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj vlastní život a za svůj úspěch či neúspěch. Ten, kdo ji odmítá, by byl nejraději, kdyby kolem něho nebyli vůbec žádní úspěšní a tím on sám nebyl neúspěšný. Myslím, že jsem právě definoval socialismus. Ačkoliv ve mně výraz „nepřátelé svobody“ asociuje celou řadu ideologií, názorů, lidí, tím největším nepřítelem svobody pro mne vždy byl, je a zřejmě i vždy bude socialismus.
Kamila Richterová Gymnázium Varnsdorf 3. ročník
Vivat Liberta! V dnešním světě můžeme jen těžce vymezit definici svobody. Již v dávných dobách starověkého Řecka využívali tento pojem, avšak pouze pro hierarchii obyvatelstva. Občané byli rozděleni do určitých tříd. Menší část majetných a mocných rozhodovala a vládla otrocké menšině. V historii můžeme spatřit mnoho vzpour a pokusů podřízené populace o svrhnutí vládnoucích. Především tyto situace nastaly v období revolucí. Domnívám se, že málokdy občané těmito revolucemi dosáhli svých vytoužených cílů. Mnozí lidé tvrdí, že moderní doba se odlišuje od těchto hrůzných okamžiků historie. Lidé zmoudřeli, poučili se z chyb svých předků, které se nadále nebudou opakovat. Jak praví známý citát: „Svoboda je podstata člověka.“ Když se rozhlédneme okolo sebe, i přes vyspělé názory existuje spousta nepřátel, kteří narušují svobodu jedince. Vraťme se zpátky do poválečného Československa po roce 1945. Zoufalí lidé utrpěli velkou citovou ztrátu a hledali nové naděje. A tak není divu, když v roce 1948 vyhráli volby komunisté. V čem byl klíč jejich úspěchu? Naslibovali těmto zoufalcům rovnost, spravedlivou vládu, kde by všechno patřilo všem. Samotný pojem communis pochází z latinského jazyka a znamená společný. O pár věcech se zapomněli zmínit. Pokud občané sdílejí všechen majetek, v celku nikdo nic nemá. Zástupci vlády se přiživovali
na důvěřivosti snadno ovlivnitelných lidí. Občané brzy tuto lest prokoukli. Vláda začala s omezováním práv a svobod obyvatel. Všichni museli volit komunistickou stranu. Kdo se nechtěl voleb zúčastnit nebo chtěl dát hlas jiné straně, namočil se do pořádného průšvihu. V obchodech lidé nedostávali potřebné zboží. Do ciziny mohli cestovat se zvláštním povolením a navíc do vyhraněných zemí. To zde nehovořím o tajných sledovacích technikách STB, které pochytaly a pozavíraly spoustu nevinných občanů. Naštěstí se Československo pomohlo osvobodit od této nesmyslné ideologie. Nastaly obrovské změny a na našem území panuje demokracie. Ale můžeme skutečně tvrdit, že synonymum pro demokracii bývá svoboda? Teoreticky absolutní svobodu nenajdete. Neomezená svoboda jednotlivce ovlivňuje volnost ostatních. Jednoho z největších protivníků svobody shledáváme v lidské nenávisti a předsudcích. Například po celém světě se setkáte s otroctvím, což se zakládá většinou na rasových předsudcích. Za maskou předsudků, touze po moci a nenávisti se skrývá hloupost. Podle mého názoru na světě zavládne svoboda v době, kdy si lidé začnou uvědomovat svou vlastní hloupost. Tato z nejhorších lidských vlastností a hříchů se neustále střetává v bojích se svobodou, ve kterých ji bohužel poráží.
Matěj Seidl Gymnázium Nový PORG, Praha 3. ročník
Demokracie a svoboda Na rozdíl od minulých staletí největším nepřítelem svobody lidí žijících v západních zemích není válka, chudoba, totalitní moc diktátora či vláda jedné strany. Za odstranění těchto nebezpečí vděčíme do velké míry demokracii – koneckonců, kde jinde nastal tak ostrý předěl mezi totalitní a liberální společností, jako právě v Československu. Pokud však chce někdo klást rovnítko mezi demokracii a svobodu, ignoruje tím inherentní spor mezi nimi. Demokracie podle své nejprostší definice znamená vládu lidu, tedy většiny. Veškeré rozhodování ve státě tak náleží veřejnosti. Svoboda na druhou stranu vyžaduje, aby jednotlivec mohl jednat zcela nezávisle na vůli ostatních. Historie je plna příkladů, kdy drastické porušování osobních svobod bylo důsledkem demokratického systému – od Hitlera, přes KSČ až po Lukašenka. V dnešní době jsme možnost takové “tyranie většiny” zdánlivě odstranili zakotvením základních práv v ústavním
řádu – k porušování svobody by tak teoreticky docházet nemělo. Tento systém není dokonalý, neb ne všechny svobody jsou nutně chráněny. Příkladem střetu demokracie a svobody je zákaz kouření v restauracích, který platí ve většině zemí EU – jak nevýznamná se najednou zdá svoboda majitelů restaurací a jejich zákazníků dohodnout si podmínky, za jakých bude docházet ke směně služeb, když se proti ní postaví vůle demokratické většiny. Co takový zákaz minaretů ve Švýcarsku, který představuje zjevné porušení náboženské svobody, byť byl schválen v referendu? Největším nebezpečím demokracie je, že umožňuje většině vnutit ostatním své morální hodnoty a představy o správném životě, to vše na úkor svobody. Pokud chceme zachovat liberální demokracii, musíme si uvědomit, kde končí legitimní zájmy společnosti a kde začíná svoboda jednotlivce.
1. Místo v soutěži studentských esejí
Radka Škrábková Gymnázium Chomutov 4. ročník
Zapomínat je lidské Co to vlastně svoboda znamená? Je to možnost nebo schopnost volit, rozhodovat se a jednat dle vlastní vůle, ale také jsme nuceni za své činy nést přiměřenou zodpovědnost. V ČR ji máme, ale po dobu více než čtyřiceti let jsme ji neměli, v některých koutech světa se bohužel ani dnes nemůžou lidé rozhodovat dle své vůle. Otázkou však zůstává, jestli si vážíme svobody, kterou máme. Lidé jsou chamtiví, chtějí stále něco víc, chtějí vše, co nemají a v neposlední řadě mají tendenci zapomenout na to zlé a pamatují si jen to „lepší“, co se jim stalo. V Československé republice trvala éra komunismu přes čtyřicet let. Byly to těžké časy, kdy o svobodě nemůžeme vůbec hovořit. Svoboda slova nebyla možná, lidé byli zatýkáni, pronásledováni, nemohli cestovat a mnoho dalšího. Vzpomenou si na toto lidé dnes? Mám pocit, že většina ne, nicméně to, že za „komunistů“ měl každý práci jistou a všichni měli stejně, tím dokáží hravě argumentovat. Důkazem toho jsou výsledky voleb do Poslanecké sněmovny z loňského roku, kde demokratické strany utrpěly krutou porážku. Je pravda, že náš stát není dokonalý. Každý stát se potýká s problémy, máme nejvyšší nezaměstnanost, která kdy v našem státě byla, potýkáme se s korupcí, ale je vážně řešení volit opět ty, kteří už nám jednou ukázali, jak hrozné následky může mít? Ano,
za komunismu měli všichni práci, protože práci, kterou by zvládli dva lidé, dělalo pět. A ano, všichni měli stejně peněz, ale stejně málo! To, že všichni staří lidé volí komunisty, je předsudek, sama jsem se setkala s mladíkem, který mi mezi řečí řekl, že volil komunisty. A že vstoupil do strany. Nevěděla jsem, co na to říci. Nechápala jsem to, ale pak mi došlo, že nás velmi ovlivňuje prostředí, kde žijeme. Lidé, kteří žijí s rodiči, kteří volí levicové strany, je většinou budou také volit. Jelikož moje rodina byla poznamenaná vládou komunistické strany, moje matka ani strýc nemohli studovat, byly jim čteny dopisy a byli vyslýcháni, tak bych nemohla volit levicově orientované strany. Nechci, abych to samé musela prožít i já. KLDR, kde lidé nemají práva, jsou izolovaní od světa a musejí být poslušní a poslouchat svého vůdce Kim Čong-Una, je děsivá. Je schopen vyvraždit své příbuzné, vymazat je z dokumentů, jakoby vůbec neexistovali, manipulovat s lidmi. Když o tom čteme, nebo to vidíme ve zprávách, jsme zděšeni, ale pak přijdou volby a lidé volí levici, i když ví, co může dokázat a jak si udržuje svou moc. Ne nadarmo se říká „zapomínat je lidské“. Z tohoto pohledu jsme nepřátelé svobody my sami, protože si ji nejsme schopni vážit.
Markéta Tichá Gymnázium, Nad Alejí, Praha 3. ročník
Svoboda a její nepřátelé „Jsem svobodný, protože vím, že já sám jsem morálně zodpovědný za vše, co udělám. Jsem svobodný nezávisle na tom, jaká vláda mě obklopuje. Pokud je přijatelná, toleruji ji; pokud ne, přemůžu ji.“ Slova spisovatele Heinleina poukazují na to, že ač fyzických nepřátel svobody – ať už se bavíme o diktátorech či teroristech – je nespočetně, nejsou tím nejdůležitějším. To jsou totiž lidé samotní, jejich strach, sobeckost a nezájem. Totalita v naší zemi trvala dlouho hlavně kvůli tomu, že občané s režimem kooperovali. Místo, aby disidenty podporovali, tak mlčeli, udávali sousedy, vstupovali do strany a čerpali za to výhody. Díky tomu se systému dobře dařilo. Kdyby se lidé vzbouřili tak, jako později v 89. roce, mohla naše společnost být demokratická mnohem dříve. Nyní už se naše společnost nazývá svobodnou – můžeme říkat a dělat co chceme, zakládat sdružení nebo volit. Přesto málokdo je v podobné aktivitě zapojený.
Lidem se nechce, mají důležitější věci na práci a zapomínají, jakou hodnotu pro ně svoboda má. O tom svědčí rekordní neúčast ve volbách i nepřítomnost občanské společnosti. Jenomže k čemu je potom svoboda, když není využita? V tu chvíli se my sami stáváme jejím nepřítelem a mrháme tím, za co předchozí generace bojovaly. Vyvstává otázka, co bude dál. Zůstane naše nezodpovědnost bez reakce, nebo dojde k postupnému omezování našich práv? Možná se vrátíme zpět na začátek, do dob, kdy nesouhlasit znamenalo vězení a hranice byly neprodyšně uzavřeny. Až pak si uvědomíme, co je opravdu důležité. Svobodu lze ochránit a posílit pouze tím, že jí budeme živit naším zájmem a aktivitou. Musíme se starat, aby nás o ni někdo nepřipravil a my si mohli užívat možností, které nám skýtá. Přemožme vrozenou apatii, pojďme se místo nepřátel stát přáteli svobody.
2. Místo v soutěži studentských esejí
Miloš Zelenka: Gymnázium bratří Čapků, Praha 3. ročník
Internetová svoboda Kdyby se mě ještě minulý týden někdo zeptal, co je svoboda, řekl bych, že je to možnost rozhodovat se sám o sobě. Nic víc. Velmi strohá odpověď. Nyní jsem absolvoval přednášky, ve kterých byla témata napříč historií. O aténské demokracii, o formování politiky Spojeného království, o první ústavě USA, o Mnichovské dohodě, o třetím odboji apod. Posunul jsem se blíže k pochopení toho, co je to svoboda. Nebudu se zde sice těmto tématům věnovat, ale vím, jak jsou důležitá. Stále více a více lidí žije ve svobodném světě. V poslední době je častý trend úspěšného povstání obyvatel proti své vládě. To vidíme například na Ukrajině či v severoafrických státech. Na jednu stranu takoví nepřátelé ubývají, na druhou stranu si však myslím, že neustále nepřátelé svobody přibývají. V rafinovanější podobě. Moje generace se narodila již ve svobodném světě. Neví, co to znamená o svobodu přijít. Ale v budoucnosti bude muset čelit mnohým výzvám. Říká se o nás, že jsme počítačová generace. Ani na okamžik se ni-
kam nehneme bez mobilu nebo tabletu. Jsme neustále na Facebooku, chatujeme, i domácí úkoly si děláme v počítači. Na internetu se všichni vzdáváme svobody, a to dobrovolně. Naštěstí maximálně ve prospěch svých kamarádů, ale s rozvojem počítačů a internetu, který je dnes stále dostupnější, přichází nová hrozba: sledování druhých lidí. Buď úplně cizí osobou, nebo tajnými službami. Po projevech Edvarda Snowdena jsem začal přemýšlet nad tím, co jsem měl celou dobu před očima. Jsem na internetu svobodný? Budu vůbec na internetu svobodný? Nebudu cenzurován vládou? Zabýváme se stále hlavně Ukrajinou a těmto tématům se nevěnujeme. Přitom tajné služby mohou sledovat naše mobily, počítače i sociální sítě. Ano, dělají to pro naše dobro. Ale do jaké míry nás mohou sledovat? Zabývat se tím je podle mě těžká výzva, ale potřebná a v budoucnosti nutná. Tahle svoboda se týká nás všech.
Šárka Trojanová Gymnázium Kladno 3. ročník Moje svoboda a její nepřítel Koupil si modrý kabát. MODRÝ. Ne zelený ani červený. Má přece tolik rád modrou! Ihned si jej oblékl ke svým svítivým kalhotám… …a botám téže barvy. Lidé se otáčeli. Cosi si šuškali… A cosi si také mysleli. O něm. Byl tak… Klidný? Uspěl. Šel spokojeně dál. Měl rád ten rozruch kolem sebe. A rád také budil pozornost. Cítil se pak VOLNĚJŠÍ. „Usmějte se, mladá paní, bude nám všem líp!“ Věřila. Udělala, co měla udělat. A (u)smála se. Poslouchal ptačí zpěv. Zjara je to přesně takhle super. Šel domů. To oni rozhodli, že se narodí. A je s nimi šťastný.
Pokud chceš, můžeš být alespoň tam (uvnitř) svobodný. Znáš to: Musím. Jenom. Zemřít. !!!!!!! Budík !!!!!!! Zlý. Pronikavý. P R O T I V N Ý !!! (Však vy moc dobře víte co!) NE. Dnes NE. Ta obrovská budova. Vidím ji. I teď. A jinak? Taky. Každý den. (Skoro) Pondělí Úterý Středa Čtvrtek P Á T E K Musím tam. Nechci. Už ne.
Přemysl. Kolmice. Ústřice. Zdeněk. Fibich. Smetana. Thaletova kružnice. Education? Jan Palach. Opletal. Biomembrána. Renesance. Věstonická venuše. Mechanický. Oscilátor? Rotálisco? Lipidy. Spermie. Katakomby. Hormonální soustava! A je to. Je to? Je to „ONO“? Je to to, co chci? CHCI? Co JÁ CHCI? Chci vzdělání. Vážně. Je to prý povinné. A mám tu čest. Mít tu možnost. Vzdělávat se. Ale je to skutečně výhra? V L-O-T-E-R-I-I? Africké děti volají „ano“! Mají tam lepší školy? „zapamatujsicelouwikipediinazpamět“ Pojmy. Jako kdyby bylo na člověku tou nejdůležitější věcí
TO, kdy se narodil a zemřel. CHCI SLYŠET TOHLE: Rozuměj a bádej! Poznávej a chraň! Zajímej se o své předky. (A zadky). Ačkoli? Střední škola. Jedno velké utrpení, když nevíte, co byste měli jít studovat. Důkladná příprava na kroužkovací testy. Odhadujeme. Je snad na světě důležitější věc než to, že mistr Jan Hus byl upálen roku 1416? Á, všichni jste si všimli 1415 Co na tom, že studenti neví, JAK MOC byl (a stále je) důležitý pro vývoj našich dějin.
Studujte prestižní vysokou školu v centru Prahy!
Atraktivní obory s výborným uplatněním! Ekonomie – Hospodářská politika (Bc.) Politologie a mezinárodní vztahy (Bc., Mgr.) Obchodněprávní vztahy (Bc., Mgr.) Veřejná správa (Bc., Mgr.) Bezpečnostní studia (Mgr.) Master of Public Administration (MPA)
PRÁVO, POLITIKA, EKONOMIKA, BEZPEČNOST
cevroinstitut.cz
