Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Lánský luh CZ0710034
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Lánský luh Kód lokality: CZ0710034 Kód lokality v ÚSOP: 5575 Rozloha (ha): 32,1388 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 924
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 32,1388 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Olomoucký kraj Dotčené obce Skorošice
Dotčená katastrální území Dolní Skorošice
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podloží tvoří biotitické až amfibolicko-biotitické granodiority a křemenné diority, překryté vrstvou fluvioglaciálních štěrkopísků. Geomorfologie: Území je součástí geomorfologického celku Žulovská pahorkatina, okrsku Tomíkovická pahorkatina. Reliéf: Plošina mírně ukloněná k severu s rozmezím nadmořské výšky 373 až 392 m n. m. Pedologie: Půdní podklad tvoří pseudogleje modální. Krajinná charakteristika: Lesní komplex v plochém terénu Žulovské pahorkatiny o výměře cca 33 ha tvořený hodnotnými porosty polonských dubohabřin, obklopenými ornou půdou.
Biota Lánský luh tvoří z velké části zachovalé různověké porosty polonských dubohabřin (L3.2) as.Tilio-Carpinetum. Menší plochu pak zabírají údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2B), vzniklé jako výsadby olše lepkavé (Alnus glutinosa) na částečně odvodněných mokřadech. Stromové patro porostů Lánského luhu tvoří lípa srdčitá (Tilia cordata), doprovázená habrem obecným (Carpinus betulus) a dubem letním (Quercus robur). V menší míře se zde vyskytují i další dřeviny: javor klen (Acer pseudoplatanus), třešeň ptačí (Prunus avium), jedle bělokorá (Abies alba), vzácně jilm vaz (Ulmus laevis). V bylinném patře jsou přítomny druhy: lipnice hajní (Poa nemoralis), mařinka vonná (Galium odoratum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), bika bělavá (Luzula luzuloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), violka lesní (Viola reichenbachiana), jestřábník zední (Hieracium murorum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), jahodník obecný (Fragaria vesca), strdivka nící (Melica nutans), pitulník horský (Galeobdolon montanum), ostřice lesní (Carex sylvatica), břečťan popínavý (Hedera helix) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Vyskytuje se zde také kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album ssp. lobelianum) a v depresích na okraji lesního komplexu též mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus). Fauna lokality nebyla dosud podrobněji zkoumána. Předpokládáme zde výskyt druhů typických pro lesní biotopy dubohabrových a olšinových porostů. Z obojživelníků zde byl zaznamenán výskyt skokana hnědého (Rana temporaria) a rosničky zelené (Hyla arborea), z ptáků zde byl pozorován např. datel černý (Dryocopus martius), žluva hajní (Oriolus oriolus) či káně lesní (Buteo buteo).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 27,4099 Relativní rozloha (%): 85,29 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílem je zachovat na lokalitě předmětný biotop polonských dubohabřin v rozloze a kvalitě minimálně stejné, jako v době vyhlášení EVL.
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní, habr obecný a lípa srdčitá, dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (bříza bělokorá Betula pendula, javor babyka Acer campestre, javor mléč A. platanoides, javor klen, jeřáb břek Sorbus torminalis). Ve vyšších polohách 3. lesního vegetačního stupně se přidává buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá. Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami; na lokalitě Lánský luh je zastoupen biotop polonské dubohabřiny (L3.2). Tyto dubohabřiny zaujímají obecně nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (trnovník akát Robinia pseudoacacia, pajasan žláznatý Ailanthus altissima) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku ztepilého (Picea abies). Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích je vhodné alespoň v některých porostech obnovení tradiční formy lesního hospodaření (střední les). Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoje keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti V minulosti byly lesní porosty na území EVL minimálně zčásti využívány jako pařeziny či les sdružený, později pak došlo k převodu na nepravé kmenoviny. Vodní režim lokality byl negativně ovlivněn provedenou regulací Petrovického potoka - jeho tok je výrazně napřímen a zahlouben, což ovlivnilo vodní režim lokality a mělo zřejmě za následek snížení hladiny spodní vody a vlhkosti přilehlých lesních porostů včetně předmětných polonských dubohabřin, jejichž výskyt je zčásti podmíněn výskytem vlhkých stanovišť, která jsou zpravidla na jaře podmáčená a později vysychají. Rozsah ovlivnění lesních porostů není možné bez douhodobého monitoringu zjistit, je proto nutné nadále sledovat možné změny ve složení dřevinné skladby a zdejší flory. Lokalita nebyla do vyhlášení EVL v roce 2009 nijak chráněna a její management probíhal v rámci běžného lesnického hospodaření. Přesto se zde z větší části dochovaly cenné segmenty polonských dubohabřin, místy i se zachovalou druhovou a věkovou strukturou (porosty listnaté a smíšené, s převahou dubu, lípy a habru). V současné době se však většina porostů dostává do mýtního věku a vzhledem k malé velikosti lokality a obvyklým způsobům hospodaření hrozí, že v rámci plošné obnovy zachovalých porostů dojde k výraznému zjednodušení jejich druhové, věkové a prostorové skladby.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 28 - Předhoří Hrubého Jeseníku Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 709000 - Javorník Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 27,4122 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2008 - 31. 12. 2017 Organizace lesního hospodářství: Lesy České republiky, s.p., Lesní správa Javorník Nižší organizační jednotka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Zásahy v lesních porostech, které jsou předmětem ochrany v EVL, provádět s cílem zachovat porosty s přirozenou druhovou skladbou a věkově a prostorově diferencované. Obecně patří mezi nejvýznamnější priority: - Zachování či zvyšování rozlohy stanoviště představujícího předmět ochrany EVL (zastoupeno biotopem L3.2 Polonské dubohabřiny) - Zamezení snižování celkového zastoupení dřevin přirozené druhové skladby – nemělo by být zvyšováno celkové zastoupení geograficky nepůvodních dřevin a smrku. V plochách s výskytem stanoviště představujícího předmět ochrany EVL by měly být v rámci obnovy využívány dřeviny PDS a měla by zde být podporována přirozená věková a prostorová struktura. Cílové zastoupení dřevin přirozené druhové skladby na konkrétních souborech lesních typů je třeba odvozovat od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. Za předpokladu dostatečného zastoupení dřevin přirozené druhové skladby a za příznivých porostních a stanovištních podmínek by měl být les obnovován přednostně cestou přirozené a maloplošné obnovy porostů. - Vyloučení rozšiřování invazních dřevin a dřevin náchylných k samovolnému šíření (např. trnovník akát, olše zelená Alnus viridis). Jedince těchto druhů přednostně při hospodaření v lesích odstraňovat. - Podpora vitálních jedinců málo početných populací dřevin přirozené druhové skladby v rámci porostů s ochuzenou druhovou skladbou dřevin. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zachování populací ustupujících, dříve významných porostotvorných druhů dřevin (např. jedle bělokoré, původních druhů jilmů, třešně, javorů aj.). - Zvýšení podílu ponechané dřevní hmoty v porostech a ponechání doupných stromů k dožití. - Vyloučení provádění přípravy půdy spojenou s odstraňováním pařezů, s likvidací přirozeného zmlazení dřevin PDS nebo s plošným narušováním půdního povrchu a bylinné vegetace. Těžební činnost a soustřeďování dříví by měla být prováděna přednostně za dostatečné únosnosti půdy (za vhodných klimatických podmínek) technologiemi minimalizujícími poškození půdy, bylinné a dřevinné vegetace. Za vhodnou dobu úmyslné mýtní těžby je považováno období od 1. 9. do 31. 3. běžného kalendářního roku, odvoz listnatého dříví z lesa by měl být ukončen přednostně do 30. 4. (včas neodvezené vytěžené dříví může působit jako ekologická past pro vzácné druhy hmyzu vázané na mrtvé dřevo). V případě potřeby je nutné zajistit účinnou ochranu kultur a nadějného přirozeného zmlazení dřevin přirozené druhové skladby proti poškozování zvěří. - Zajištění přirozeného charakteru vodního toku Petrovického potoka a vodního režimu lokality pro zachování vhodných ekologických podmínek lokality. V případě, že by přirozená obnova v minulosti zregulovaného toku potoka nebyla dostačující a bylo by zjištěno pokračující vysychání okolních porostů, bylo by vhodné provést nutná revitalizační opatření s cílem zvýšení nivelety dna a obnovení diverzifikovaného koryta toku. Jakékoliv další plánované zásahy do vodních toků by pak měly být dopředu projednány a odsouhlaseny orgány ochrany přírody. - Použití biocidů (kromě repelentů a atraktantů) využívat jen výjimečně (po dohodě s příslušným orgánem ochrany přírody) pouze v případech, kdy nehrozí nebezpečí závažného hubení přirozeně se vyskytujících živočichů (zejména bezobratlých). - Snížení stavů spárkaté zvěře na lokalitě na úroveň umožňující odrůstání přirozeného zmlazení dřevin PDS. Podrobnější informace k hospodaření v lesních porostech jsou uvedeny v rámcových směrnicích (příloha 6.4).
3.2 Navrhovaná opatření Nejsou navrhována.
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s. p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 447 s. ISBN 978-80-87457-03-0.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Litovelské Pomoraví Zpracovatel: Mgr. Petr Kovařík, Ph.D. E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Litovelské Pomoraví Zpracovatel: Mgr. Václav Polášek E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
LHC
lesní hospodářský celek
LHO
lesní hospodářská osnova
LHP
lesní hospodářský plán
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PDS
přirozená druhová skladba
SDO
Souhrn doporučených opatření
SCHKO
správa chráněné krajinné oblasti
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0710034_Lansky_luh_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0710034_Lansky_luh_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
