Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Kozí hůra CZ

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Kozí hůra CZ0210022

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kozí hůra Kód lokality: CZ0210022 Kód lokality v ÚSOP: 5344 Rozloha (ha): 230,5823 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 62

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka - část Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 230,5823 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Choťovice, Dománovice, Polní Chrčice, Žehuň

Dotčená katastrální území Choťovice, Dománovice, Polní Chrčice, Žehuň

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží budují turonské slínité pískovce a prachovce České křídové pánve. Geomorfologie: Území EVL leží na pomezí Chlumecké a Středolabské tabule s výraznějším vrcholem Kozí hůry. Reliéf: Mírně zvlněná stupňovitá plošina s morfologicky vynikajícím hřbetem Kozí hůry s kótou 272 m n. m. Pedologie: Na jižních svazích se vyvinuly pararendziny, na ostatních svazích se vyskytují slínovatky až hnědozemě, na plošinách jsou půdy díky vymytí ochuzeny o alkálie. V terénních depresích se projevují známky oglejení.

Krajinná charakteristika: Disjunktní lokalita zahrnující les s kótou Kozí hůra a větší lesní komplex jižním směrem (označovaný jako Bažantnice). Obě části jsou odděleny dálnicí D 11, spojuje je pouze ekodukt. Tento přírodní komplex je součástí větších lesních ploch na svazích budovaných křídovými horninami v prostoru mezi Cidlinou a Labem, kdy jsou jednotlivé lesní celky odděleny kulturní intenzivně využívanou polní krajinou. Fytogeografie: Území EVL se nachází ve fytogeografické oblasti termofytikum, fytogeografickém okrese 13a Rožďalovická tabule. Biota Převažujícím biotopem v EVL jsou hercynské dubohabřiny as. Galio-Carpinetum, často s hojnou příměsí teplomilných prvků v podrostu. V těchto lesích převažují ve stromovém patře habr obecný (Carpinus betulus) a duby - zimní (Quercus petraea agg.) i letní (Q. robur). V bohatém bylinném patře jsou zastoupeny mj. mařinka vonná (Galium odoratum), sasanka hajní (Anemone sylvestris), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), hrachor černý (Lathyrus niger), konvalinka vonná (Convallaria majalis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), svízel lesní (Galium sylvaticum), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) - C4a, dále lilie zlatohlávek (Lilium martagon) - C4a, medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) - C4a. Místy jsou lesy silně pozměněny výsadbou jehličnatých dřevin - smrku ztepilého (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris) - v některých místech je výrazné také zarůstání netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). Na plošinách (převážně ve východní části lokality) přecházejí dubohabřiny ve vlhké acidofilní doubravy (L7.2) charakterizované bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea), roztroušeně mochnou nátržníkem (Potentilla erecta) nebo kapradí osténkatou (Dryopteris carthusiana). V keřovém patře se často vyskytuje krušina olšová (Frangula alnus). Obvyklá je ve stromovém patře příměs břízy bělokoré (Betula pendula) a především borovice lesní (Pinus sylvestris), která může v některých porostech dominovat. V částech EVL s vyvinutými vlhkými doubravami se nacházejí odvodňovací příkopy. Na podobných, střídavě vlhkých stanovištích, ale s přítomností diagnostických druhů srpice barvířské (Serratula tinctoria) - C4a, hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) – C2, tolity lékařské (Vincetoxicum hirundinaria) nebo svízele severního (Galium boreale) - C4a, se maloplošně vyskytují i středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4). Na jižním a jihozápadním svahu Kozí hůry i na západních svazích v severní části druhého lesního komplexu se dochovaly perialpidské bazifilní teplomilné doubravy sv. Quercion pubescenti-petraeae v podrostu s kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), vstavačem nachovým (Orchis purpurea) - C2b - desítky jedinců, válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum). Dále se v jejich podrostu vyskytuje např. prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), prvosenka jarní (Primula veris), violka divotvárná (Viola mirabilis) - C4a, ostřice Micheliova (Carex michelii) - C3, medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) aj. Typické je pro ně i bohaté keřové patro, mj. s dřínem jarním (Cornus mas) - C4a nebo ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare). Stanoviště těchto doubrav jsou častěji narušeny druhotnými výsadbami jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus sylvestris), případně borovice černé (Pinus nigra). Místy se pravděpodobně jedná o druhotné zalesněné pastviny. Na odvápněných návrších se objevují suché acidofilní doubravy s kostřavou ovčí (Festuca ovina), lipnicí hajní (Poa nemoralis), jestřábníkem Lachenalovým (Hieracium lachenalii) a brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus) v podrostu. Při okrajích lesních celků se vyskytují širokolisté suché trávníky, většinou nekosené, s častým výskytem vzácných druhů: hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) - C3, hořeček nahořklý pravý (Gentianella amarella subsp. amarella) - C1t, lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) - C3 a černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) - C3. V trávnících většinou dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), z dalších druhů se zde typicky vyskytují sveřep vzpřímený (Bromus erectus), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), oman vrbolistý (Inula salicina) - místy dominuje, pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) - C4a, ostřice plstnatá (Carex tomentosa), ostřice chabá (Carex flacca), jehlice trnitá (Ononis spinosa), krvavec menší (Sanguisorba minor), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), šalvěj luční (Salvia pratensis), dobromysl obecná (Origanum vulgare). Na méně exponovaných plochách se zachovaly degradované zbytky ovsíkových a velmi vzácně i bezkolencových luk. Ve fragmentu bezkolencové louky při JV okraji východního cípu lokality se vyskytuje mj. žluťucha jednoduchá svízelovitá (Thalictrum simplex subsp. galioides) - C1b.

Ze zoologického hlediska se na lokalitě vyskytují běžné druhy, podobně jako v okolní krajině. Podrobný průzkum nebyl proveden.

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) Rozloha (ha): 2,2187 Relativní rozloha (%): 0,96 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšit stávající stav a rozlohu stanoviště na úroveň lepší, než byla v době vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 119,5948 Relativní rozloha (%): 51,87 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stávající stav a rozlohu stanoviště, který odpovídá stavu při vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rozloha (ha): 23,5563 Relativní rozloha (%): 10,22 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stávající stav a rozlohu stanoviště, který odpovídá stavu při vyhlášení. Pomístně zlepšit druhovou skladbu porostů oproti stavu při vyhlášení (borovici lesní ve stromovém patře je vhodné při dalším hospodářském zásahu postupně nahrazovat dubem letním, přičemž příměs může tvořit i bříza bělokorá nebo topol osika).

2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: (Festuco-Brometalia)

Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích

Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis). Vyskytují se na výslunných mírnějších svazích, na středně hlubokých až hlubokých půdách. Tento biotop zahrnuje pestrou škálu možného managementu, který je daný jak historickým způsobem obhospodařování, tak přírodními podmínkami. Může se jednat o druhově bohaté louky, které je možné kosit 1x ročně, a to dle dostupnosti terénu traktorem, lištovou sekačkou či ručně. Vždy je nutné biomasu odvézt mimo zájmové území. Vhodný je časový posun sečí, aby stihla dozrát i semena pozdějších druhů (buď nekosit celou plochu ve stejnou dobu, ponechat pásy, nebo posunout seč v jednotlivých letech). Tato metoda posunu sečí je vhodná i pro hmyz. Třtinu křovištní (Calamagrostis epigeios) šířící se do porostu je potřeba likvidovat častějším sečením (3 – 5x ročně), případně vyvláčením. Počet sečí je třeba zvýšit i při šíření ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). U většiny těchto porostů je možné jednorázové přepasení otav, a to buď ovcemi, kozami, případně i dobytkem. V některých případech na historických pastvinách (s jalovcem) je možná rotační pastva ovcí a koz (méně vhodný je dobytek) s dosekáním nedopasků. V těchto případech je vhodné v intervalu

1x za 3 roky jednorázové posečení porostu koncem června nebo v červenci. Vždy je nutné biomasu odvézt mimo zájmové území. Po skončení pastvy je nutné pokosení nedopasků. Podrobný způsob obhospodařování musí být upřesněn na základě historického využívání daného území a možnostech uživatele či vlastníka pozemku. Vzhledem k tomu, že se může jednat o pozemky, na kterých byl nebo je odstraňován nálet, je nutné kosení výmladků. Vlastní likvidace náletu motorovými pilami a křovinořezy se provádí během zimního období X – III. Dřevní hmotu je nutné z biotopu odvézt. Trávníky bývaly udržovány sečí či pastvou a v současnosti je ohrožuje právě absence tradičního managementu, která vede k zapojování porostu a k ústupu citlivých druhů rostlin a postupnému převládnutí silných kompetitorů. V důsledku hromadění živin může docházet k proměně suchých trávníků v nevyhraněné mezofilní porosty, popřípadě až k sukcesi k formacím dřevin.

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin bříza bělokorá (Betula pendula), javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), jeřáb břek (Sorbus torminalis). Ve vyšších polohách 3. lesního vegetačního stupně se přidává buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Zde se vyskytující hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Snížení stavů spárkaté zvěře je dále vhodné pro rozvoj keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště zahrnuje biotop L7.2 Vlhké acidofilní doubravy, který se vyskytuje v oblastech mělkých terénních sníženin, bezodtokových úžlabin a plošin v nížinách a pahorkatinách převážně mezi 200 a 400 m n. m. Výše se může vyskytovat v mělkých sníženinách v pásmu acidofilních bučin. Půdy jsou střídavě vlhké, silně kyselé, s tvorbou kyselého surového humusu, v období léta a podzimu silně vysychající. Dominantou stromového patra je v přirozených porostech dub letní (Quercus robur). Doprovodnými dřevinami jsou nejčastěji dub zimní (Quercus petraea), bříza bělokorá (Betula pendula), bříza pýřitá (Betula pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), topol osika (Populus tremula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Specifické podmínky vlhkých, kyselých a silně vysychajících stanovišť vymezují okruh diagnostických druhů bylinného patra s převahou acidofytů a vlhkomilných druhů. Mnohé porosty tohoto typu stanoviště vznikly pod vlivem dřívějšího lesního hospodaření jako lesní pastva či udržování nízkých a středních lesů. Po opuštění tohoto hospodaření dochází dle vlhkostních podmínek k šíření habru obecného (Carpinus betulus), břízy, buku lesního (Fagus sylvatica) či olše (Alnus sp.). Dubové porosty jsou dnes navíc často

nahrazovány výsadbami smrku, ekologické podmínky těchto stanovišť jsou navíc vhodné pro pěstování cenných sortimentů borovice lesní, jejíž podíl je na mnoha místech velmi navýšen. Zásadní vliv na zdejší podmínky má také odvodnění a následná expanze vysokých trav a šíření invazních druhů (netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) aj.) vlivem zvěře a přílišného zapojení. K ochraně biotopu vlhkých acidofilních doubrav je nutné zachování, případně úprava vodního režimu tak, aby nedošlo ke zhoršení stanovištních podmínek těchto lesů. Pro zachování vhodné druhové skladby porostů je třeba omezit zvyšování podílu smrku či borovice lesní nad rámec modelu přirozené skladby. Ochranářský management musí udržovat prosvětlené stromové patro s dominancí dubu, v porostech s výskytem jedle bělokoré vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování a podporovat její zachování alespoň v současném množství, případně její zastoupení zvyšovat. Pro podporu věkové a výškové diferenciace je vhodné uplatnění maloplošného hospodaření s clonnými prvky, obnova porostů musí být dobře chráněna před zvěří.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při kosení širokolistých trávníků je třeba zohlednit výskyt a fenologii ZCHD rostlin (resp. dobu kvetení a tvorby semen) a termín seče tomu přizpůsobit. Dále není vhodné provádět pastvu v místech, kde se vyskytují hořečky.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Lesní hospodaření Lesní porosty se na území EVL vyskytovaly již v dobách vzniku stabilního katastru, a to v de facto stejné rozloze jako nyní. Lze předpokládat, že se v lesích dlouhodobě hospodařilo. I z charakteru některých částí stávajících porostů je zřejmé, že se běžně využívalo výmladkové hospodaření. V pozdějších obdobích se více využívalo standardní holosečné hospodaření s preferencí dubu jako hlavní hospodářské dřeviny. Dubohabřiny i doubravy jsou ve velké míře zachovalé, ovšem jsou zde i partie, kde se kromě druhů přirozené skladby vyskytují porosty stanovištně nevhodných a geograficky nepůvodních dřevin (nejčastěji výsadby smrku ztepilého, dubu červeného, borovice lesní, borovice vejmutovky (Pinus strobus)). Současný způsob obhospodařování se zdá být z hlediska předmětu ochrany vyrovnaný, tj. není výrazně negativní, ani zde nedochází k výraznému zlepšování stavu porostů ve směru jejich přirozeného stavu. V částech EVL s vyvinutými vlhkými acidofilními doubravami se nacházejí odvodňovací příkopy. Odvodňování není pro tento biotop žádoucí, protože zde pak může dojít k expanzi vysokých trav a ostružiníků v podrostu a tím k ruderalizaci bylinného patra. Ovlivnění zvěří - viz níže. Obhospodařování travních porostů Trávníky jsou z větší části nekosené, výrazně zarůstají křovinami nebo dominantními bylinami (např. oman vrbolistý); tento stav není žádoucí. Kosení proběhlo v r. 2014 pouze na části segm. 3 a 6. Kosení proběhlo v souladu s požadavky na management biotopu (tj. mozaikovitě, s ohledem na fenologii ZCHD). Myslivost Zhruba na 40 % plochy EVL se vyskytuje Obora Chrčická stráň. Jde o 86 ha rozlehlou oboru, přičemž cca 80 ha zaujímají lesní porosty, zbytek tvoří trávníky. Obora byla zřízena v r. 1999, probíhá zde chov muflona (Ovis musimon) a daňka evropského (Dama dama). Vysoký stav zvěře (zjevně nad limity) se promítá do velice špatného stavu předmětů ochrany (především suchých trávníků, ale i lesů) v oboře. Biotopy jsou zde silně poškozeny nadměrnou pastvou, sešlapem a přehnojením. V lesích nedochází ke zmlazení, bylinný podrost v lesích i trávníky jsou vypaseny zcela maximálně. Z hlediska předmětů ochrany je tento stav krajně nežádoucí. Za potenciálně prospěšný vliv zvěře z hlediska ochrany suchých trávníků lze považovat jen okus náletů, které jsou tímto značně redukovány. Stav lesních i travních porostů mimo oboru je již z hlediska tlaku zvěře dobrý, v lesích dochází ke zmlazení stromového i keřového patra, okus není nadměrný. Rekreace a sport Územím prochází turistická trasa, nachází se zde také jedno stanoviště pro geocaching. Ovlivnění předmětů ochrany potenciálně představují odpadky ponechávané turisty v krajině.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů

Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Kolín (104804) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 75,86 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: drobní vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Kinský Chlumec n C.(505714) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 23,76 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obora Chrčická stráň (505702) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 79,38 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Ronov nad Doubravou (514000) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 18,94 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2010 - 31. 12. 2019 Organizace lesního hospodářství: LČR, s.p., LS Nasavrky Nižší organizační jednotka: revír Chlumec

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Péče o širokolisté suché trávníky Péče o travnaté biotopy svazu Bromion spočívá především v pravidelném obhospodařování. Nejvhodnějším způsobem managementu pro širokolisté suché trávníky je kosení v intervalu 1x ročně (v minimální variantě 1x za 2 roky), a to ručně (křovinořezem). Dále je vhodné, aby kosení probíhalo mozaikovitým způsobem, tj. aby byla vždy část porostu pokosena (ideálně v první polovině června) a druhá část ponechána nepokosená (např. v pásech; zhruba 1/4 - 1/2 plochy). Tuto druhou část je vhodné pokosit koncem vegetační sezóny (v září, říjnu), resp. v segm. 6 až po odkvětu hořcovitých (hořeček nahořklý, hořec brvitý) koncem října. Pokosenou biomasu je nutné z lokality odstranit. Mozaikovitý způsob kosení je důležitý také pro bezobratlé živočichy. Pravidelné kosení trávníků je pro rozvoj těchto společenstev prospěšné, naopak jeho absence vede k postupné degradaci porostů, např. dominanci jednoho druhu (např. omanu vrbolistého) a expanzi křovin. Jako doplňkový typ managementu lze použít i extenzivní pastvu (dopasení) ovcí a koz, v ideálním případě kombinovaným stádem. Pastva je přípustná až koncem vegetační sezóny (v září, říjnu), přičemž je vhodné z pastvy vynechat louku s výskytem hořečků. Za účelem obnovy suchých trávníků je třeba v některých částech provést výřez náletových dřevin a následně udržovat tento stav. Pařízky je doporučeno ošetřit dotykovým herbicidem (Roundup), aby se zamezilo dalšímu obrůstání. S ohledem na výskyt biotopu by bylo vhodné zajistit management i za hranicí EVL. V oplocené části EVL (tj. v oboře Chrčická stráň) je třeba obnovit stav předmětu ochrany snížením stavu zvěře v kombinaci s budováním oplocenek v místech s degradovanými biotopy. Jde o segm. 7, přičemž jsou zde dvě varianty v oplocování. První možností je oplotit jen část segmentu (budování oplocení by bylo méně finančně náročné, nezabíralo by celou plochu travních porostů vyskytujících se v oboře, což by bylo prospěšné pro chovanou zvěř), druhou možností je po dohodě s vlastníkem obory oplotit celý segment. Cílem oplocení suchých trávníků je zamezit zvěři ve vstupu a následně zjistit, do jaké míry pak budou tyto trávníky schopny regenerace. Na základě výsledků z prvního roku bez pastvy je třeba operativně upravit další postup. Pokud by analýza obnoveného porostu ukázala, že se zde již obnovila pestrá druhová skladba suchého trávníku, lze přistoupit na obnovení pastvy s tím, že po nějaké době je nutno opět nechat trávník zregenerovat. Pokud by ovšem v obnoveném porostu převládaly druhy ruderální, bylo by třeba takový porost pokosit a nechat oplocení ještě druhým rokem. Poté je opět nutno posoudit kvalitu porostu a podle toho buď porost znovu pokosit, anebo již umožnit pastvu. Ohledně plochy doporučené k oplocování je nutné vzít v úvahu fakt, že pokud by se oplotila část biotopu a zároveň by nedošlo ke snížení stavu zvěře, neúměrně by narostl tlak na zbývající neoplocenou část trávníků ze strany zvěře. Porosty by tak byly ještě rychleji degradovány. Je tedy vhodné nakombinovat oplocování a úpravu početnosti zvěře.

Péče o lesy Základem zachování lesních stanovišť, která jsou předmětem ochrany EVL, je hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby s maximálně možným využitím přirozeného zmlazení. Porostní skupiny s druhově bohatou skladbou dřevin přednostně obnovovat opět na porostní skupiny smíšené, se zastoupením většího počtu druhů dřevin přirozené druhové skladby. Důležité je šetřit a podporovat vitální jedince vzácnějších a biotopově významných druhů dřevin (jilmy, jabloň lesní, jeřáb břek, hrušeň polnička apod.). Vhodné je také, kde je to možné, zastoupení těchto dřevin zvyšovat. Naopak, výsadby nepůvodních dřevin uvnitř porostů chráněných stanovišť je žádoucí postupně odtěžovat a nahrazovat stanovištně původními druhy dle přirozené dřevinné skladby příslušných souborů lesních typů. Stanovištně a geograficky nevhodné dřeviny nově nevysazovat a nepodporovat. Je nutné se především vyvarovat používání dřevin invazního charakteru, jejichž šíření by potenciálně ohrožovalo i chráněná stanoviště. Výsadby monokultur stanovištně nevhodných dřevin – hlavně smrku ztepilého nebo dubu červeného, ale i modřínu evropského - mají za důsledek zhoršení půdních vlastností, což vede k ruderalizaci a výraznému ochuzení bylinného a keřového patra. Nežádoucí je i pěstování monokultur borovice lesní, nicméně borovice může mít místy (na oglejených a vysýchavých stanovištích) významnější zastoupení, ale vždy ve směsích s duby. I nadále je možné využívat dub jako hlavní hospodářskou dřevinu. Výchovnými zásahy je však důležité umožnit příměs dalších dřevin přirozené dřevinné skladby a rozvoj střední etáže vtroušených dřevin. Příměs by měly tvořit jilmy, javory, lípa srdčitá, habr obecný, jabloň lesní, jasan i třešeň ptačí atd. Ve vlhkých acidofilních (bezkolencových) doubravách je možné udržovat vyšší zastoupení břízy bělokoré i pýřité, vhodná je i příměs jedle, jeřábu ptačího, lípy, osiky ale i borovice lesní. Tam kde je to možné, bude vhodné přednostně využívat přirozené obnovy, případně síji a pařezové výmladnosti. Při hospodaření v zachovalých porostech využívat přednostně přírodě bližších způsobů hospodaření (podrostního a případně účelových výběrů) a tím vytvářet prostorově i věkově heterogenní porosty.

K dosažení věkové diferenciace lesa je vhodné využívat delší obnovní doby. V optimálních podmínkách je tedy vhodné upřednostňovat seč clonnou, při níž budou vznikat různě velké světliny s přirozeným zmlazením. Využití přirozené obnovy v dubových porostech však bývá komplikované. Požadavek na přirozenou obnovu nelze direktivně nařídit. Vždy bude záležet na uvážení lesního hospodáře, zda je daný porost vhodný k přirozené obnově. Vhodnost porostů k přirozené obnově závisí především na genetických dispozicích a četnosti a bohatosti semenných roků. Pro přirozenou obnovu platí ustanovení § 2 odst. 4 vyhlášky č. 139/2004 Sb. Tam, kde místní podmínky neumožní využít přirozenou obnovu, je možné používat obnovu umělou s využitím holosečí a náseků. V zachovalých listnatých a smíšených porostech je však nevhodné plánování rozsáhlých holosečných schematických obnovních prvků. Holosečné obnovní prvky přednostně plánovat v minimální možné výměře pro úspěšné odrůstání dubu. Na osluněných a sušších stanovištích okolo 0,25 – 0,5 ha, na stinných stanovištích přiměřeně větších. I při umělé obnově by mělo být dosahováno zastoupení dřevin odpovídající přirozené skladbě s využitím náletů a výmladků vtroušených dřevin. Nevhodná je razantní hluboká příprava půdy (hluboké naorávání), která vede narušení půdních horizontů. Pro podporu přirozeného zmlazení je však možné plošnou (i mělkou řádkovou) přípravu půdy nadále využívat, zvláště k zajištění přirozené obnovy na místech nadměrně postižených buření a k narušení degradovaných vrstev půdy po dlouhodobém pěstování jehličnanů. Jak na holosečích, tak na dotěžovaných porostech v případě využití clonných sečí, je žádoucí ponechávat dočasné, případně i trvalé výstavky (pro podporu biodiverzity a udržení vývojové kontinuity porostu). Jejich ponechání bude v konkrétních případech záviset na dohodě vlastníka s odpovědným OOP. Jako dočasné výstavky není nutné ponechávat nejkošatější a nejmohutnější jedince, u kterých už není velká perspektiva přírůstu. Spíše je možné jako dočasné výstavky vybírat vitální a perspektivní jedince slabších dimenzí, u kterých je předpoklad jejich zhodnocení tloušťkovým přírůstem. Pokud budou v rozpracovávaném porostu přítomny perspektivní mladší jedinci z nižších etáží, je žádoucí ponechat jako výstavky i několik z těchto mladších stromů. Jako výstavky by měly být ponechávány přednostně duby, ale mohou to být borovice i další dřeviny přirozené dřevinné skladby. Výstavky (i nižších výšek a slabších dimenzí) mají velký význam pro zlepšení mikroklima na holosečně obnovovaných plochách. Jako trvalé výstavky je naopak vhodnější ponechávat mohutnější, hluboce zavětvené jedince, u nichž je perspektiva dlouhodobého a postupného odumírání. V nevhodně založených mladších porostních skupinách výchovou udržovat alespoň minimální zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby. Porosty dubu červeného a akátu obnovovat v nejčasnějším možném termínu, vzhledem k tomu, že se často stávají invazními dřevinami. V porostech s bohatým bylinným patrem nebo s výskytem významných druhů v podrostu je nežádoucí používání chemických prostředků typu herbicidů při likvidaci buřeně. Buřeň je vhodné přednostně potlačovat mechanickým vyžínáním. Použití feromonových lapačů ani repelentních nátěrů není nutné omezovat. V lesích je žádoucí zvýšení podílu mrtvého dřeva (stojícího i ležícího) pro podporu dutinových druhů ptáků, dřevobytného hmyzu a dalších skupin organismů. Možné je ponechávat ekonomicky nevyužitelné kusy dřevin (odumírající, deformované, torza, zlomy, vývraty) spíše větších dimenzí s tím, že nedojde k porušení ustanovení týkajících se ochrany lesa. Z bezpečnostních důvodů by měly být ponechané stromy vyznačeny v bezpečné vzdálenosti (větší než 1výška stromu) od produktovodů, lesních komunikací, značených turistických a cyklistických tras a dalších frekventovaných cest. Jejich ponechání bude v konkrétních případech záviset na dohodě vlastníka s odpovědným OOP. Pro zvýšení biodiverzity je účelnější ponechávat k zetlení menší počet kusů dřeva silnějších dimenzí, než větší množství slabšího dřeva a větví. Diverzitě stanovišť a následně druhové bohatosti v lesních porostech by prospěla i existence většího počtu menších lesních světlin s osluněnými kmeny dubů. Zároveň by neměly být uměle zalesňovány přirozeně vzniklé světliny. Možnou alternativou hospodaření je i využití v těchto polohách dříve běžného hospodářského tvaru lesa středního, případně nízkého s výstavky. Při hospodaření formou lesa středního bývalo obmýtí výmladkové etáže nejčastěji mezi 30 – 50 lety. Výstavková etáž pak měla většinou různé stáří, které odpovídalo násobkům obmýtí výmladkové etáže. Střední les produkuje ve výmladkové etáži palivové dřevo se zkrácenou dobou obmýtí (nejčastěji okolo 40 let) a výstavková etáž kvalitní užitkové dřevo z cíleně vychovávaných jedinců generativního původu. O hospodaření formou lesa středního se soudí, že bylo prospěšné pro řadu dnes velmi vzácných nebo vymizelých druhů rostlin a živočichů vázaných na světlé lesy. Využití výmladkového hospodaření je možné po předchozí dohodě a vzájemného schválení orgánů ochrany přírody, státní správy lesů a hospodařících subjektů. Zásadní vliv na zachování biotopu vlhkých acidofilních (bezkolencových) doubrav má udržení příznivého stavu vodního režimu. Na místech, kde byl dříve vodní režim narušen odvodněním, nyní postupně dochází díky zazemňování odvodňovacích kanálů k jeho obnově. Je proto tedy nutné, aby nevznikaly nové odvodňovací strouhy a aby nebyly obnovovány staré, obojí s výjimkou případů extrémního zamokření, které by zcela znemožnilo obnovu porostů a těžbu dřeva.

V horních částech slunných svahů (hlavně na SLT 1B a 1H) se nacházejí přirozeně rozvolněné a většinou méně vzrůstné porosty s bohatým bylinným patrem biotopově na pomezí dubohabřin a teplomilných doubrav. Místy se nacházejí i fragmenty regionálně významných vyhraněných teplomilných doubrav. Tyto porosty je důležité udržovat i nadále rozvolněné s „lesostepním charakterem“. Je v nich možné (na základě posouzení aktuálního stavu) provádět vyřezávání příliš stínícího podrostu (keřů a expandujících mezofilních dřevin) na podporu bohatého bylinného patra, které by částečně simulovalo v dřívějších dobách běžnou lesní pastvu. Vyřezanou hmotu je důležité z těchto porostů odstraňovat. Podobně jako u trávníků je třeba přistupovat k obnově lesních porostů v oboře, které jsou poškozeny nadměrnou pastvou zvěře. Doporučuje se cyklicky oplocovat vybrané části lesa v rámci obory, nechat zregenerovat podrost - což bude zřejmě trvat delší dobu než u trávníků - a podle výsledků porost opět odplotit. Po nějaké době od uvolnění přístupu zvěře se doporučuje nechat biotop opět zregenerovat (tj. znovu oplotit). Každopádně je nutné omezit stavy chované zvěře, nebo začít s účelnějším přikrmováním, aby se škody na lesních porostech a jejich podrostu přiměřeně snížily.

3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

7 Jiné opatření Jiné 6210 Oplocení části suchých trávníků. Cílem oplocení části suchých trávníků je zamezit zvěři ve vstupu a následně zjistit, do jaké míry pak budou tyto trávníky schopny regenerace. Na základě výsledků z prvního roku bez pastvy je třeba operativně upravit další postup. Pokud by analýza obnoveného porostu ukázala, že se zde již obnovila pestrá druhová skladba suchého trávníku, lze přistoupit na obnovení pastvy s tím, že po nějaké době je nutno opět nechat trávník zregenerovat. Pokud by ovšem v obnoveném porostu převládaly druhy ruderální, bylo by třeba takový porost pokosit a nechat oplocení ještě druhým rokem. Poté je opět nutno posoudit kvalitu porostu a podle toho buď porost znovu pokosit, anebo již umožnit pastvu. 1 x za 1 rok Celoročně

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

bez zákresu Jiné opatření Jiné 6210, 9170 Redukce stavu zvěře v oboře Chrčická stráň. 1 x za 1 rok V době povoleného odlovu zvěře. Opatření je nutno dle potřeby zopakovat tak, aby nadále nedocházelo k degradaci předmětů ochrany.

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

1, 2, 3, 4, 5, 6 Ruční kosení Kosení 6210 Mozaikovitá seč širokolistých trávníků. Trávníky je nutno sekat až do okrajů, co nejvíce ke křovinám. 1 x za 1 rok Mozaiková seč: část porostu pokosit v termínu 1.-15.6., zbylou část dokosit 15.9.-31.10. Pro segm. 6 je nutno dodržet termín seče striktně až koncem října po odkvětu hořečků. Seč lze doplnit extenzivní pastvou (dopasením) kombinovaným stádem ovcí a koz koncem vegetační sezóny (v září, říjnu), přičemž je vhodné z pastvy vynechat louku s výskytem hořečků.

Vhodný interval Kalendář pro management

Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Budování oplocení výsadeb nebo přirozeného zmlazení Oplocení a individuální ochrana výsadeb 9170 Oplocení vybrané části dubohabřiny. Doporučuje se oplotit část lesa, nechat zregenerovat a podle výsledků zde upravit obnovu chovu zvěře. Po nějaké době od případného navrácení chovu zvěře se doporučuje nechat biotop opět zregenerovat (tj. znovu oplotit). 1 x za 1 rok Celoročně

1, 2, 3, 4, 5, 6 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6210 Výřez náletu v širokolistých trávnících. Segm.2 - nálet vyřezat zhruba z 90 % plochy, ponechat soliterně jasan ztepilý. Pařízky ošetřit herbicidem (Roundup). 1 x za 1 rok 1.9.-31.3.

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. FÉR, T. (2000). A0073 Dománovický les a okolí Cidliny, závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000, depon. in AOPK ČR. 10 s. Manuskript. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. CHYTRÝ, M. (ed.) (2013). Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Praha: Academia. 551 s. ISBN 978-80-200-2299-8. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Linda Trunečková E-mail: [email protected] Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail: [email protected] Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

C1b

kriticky ohrožený druh - vzácnost i trend

C1t

kriticky ohrožený druh - trend

C2b

silně ohrožený druh - vzácnost i trend

C3

ohrožený druh

C4a

druh vyžadující pozornost

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

LHC

lesní hospodářský celek

LHO

lesní hospodářská osnova

LHP

lesní hospodářský plán

LS

lesní správa

NT

téměř ohrožený druh

OOP

orgán ochrany přírody

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

SDO

Souhrn doporučených opatření

SLT

soubor lesních typů

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHD

zvláště chráněný druh

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210022_Kozi_hura_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0210022_Kozi_hura_Jine.pdf CZ0210022_Kozi_hura_Koseni.pdf CZ0210022_Kozi_hura_Vyrez_naletu.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0210022_Kozi_hura_ramcova_smernice.doc

6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU