Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Mydlovarský luh CZ0213048
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Mydlovarský luh Kód lokality: CZ0213048 Kód lokality v ÚSOP: 2570 Rozloha (ha): 3,9515 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 88
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 3,9239 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 99,3 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 1171
Kategorie PR
Název Mydlovarský luh
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,0276 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,7 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Kostomlaty nad Labem, Ostrá, Semice
Dotčená katastrální území Kostomlaty nad Labem, Ostrá, Semice nad Labem
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří křídové vápnité slínovce ze svrchní křídy překryté kvartérními říčními náplavami – fluviální hlíny, jíly, písky, štěrky. Podél koryta a tůní na Farském potoce jsou naakumulované organické sedimenty. Pedologie: Vyvinuta je červenohnědá fluvizem s plochami glejů a organozemí. Půdy jsou hlinitopísčité až jílovohlinité, převážně čerstvě vlhké s hladinou pohyblivé podzemní vody kolísající během vegetačního období. Geomorfologie: Centrální část Středočeské tabule, celek Středolabská tabule, podcelek Nymburská kotlina, okrsek Středolabská niva. Reliéf: Území je tvořeno soustavou mrtvých labských ramen a plochou snížené říční terasy. Ramena jsou v různém stupni zazemnění, je vytvořena celá hydrosérie mokřadů až po uzavřené plochy, které jsou využívány jako kosené louky. Vodní ekosystémy, které tvoří většinu plochy EVL, jsou složeny jednak z přirozeně meandrujícího úzkého toku Farského potoka, který se odpojuje z koryta Vlkavy a ústí do Labe, dále pak z několika širších tůní přímo na toku potoka a několika v různé míře izolovaných tůní. V jarním období a při velkých povodních dochází k zaplavení vodou jen v omezené části území. Krajinná charakteristika: Součást komplexu luhu na pravém břehu Labe mezi obcemi Kostomlaty nad Labem a Ostrou. Klima: Teplá oblast T2. Fytogeograficky oblast patří do termofytika, okres Poděbradské Polabí. Biota Flóra a vegetace Lokalita leží v lužním lese, kde převládajícím typem lesních porostů jsou společenstva jilmových doubrav (Querco-Ulmetum), a to ve vlhčím i sušším typu. V jarních měsících se setkáme s rozsáhlými porosty geofytů typickými pro lužní lesy – sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), bledule jarní (Leucojum vernum), dymnivka dutá (Corydalis cava), orsej jarní (Ficaria bulbifera), křivatec žlutý (Gagea lutea), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), česnek medvědí (Allium ursinum). Mezi vzácnější druhy jarního aspektu, které se zde nacházejí, patří dymnivka nejmenší (Corydalis pumila), ale především ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), oba druhy jsou zařazeny k ohroženým druhům naší květeny (C3). Zajímavostí Mydlovarského luhu jsou porosty dubu letního slavonského (Quercus robur ssp. slavonica) pocházející z oblasti bývalé Jugoslávie - Slavonie. Jeho plošný podíl je zde 21 % a nachází se ve věku 140-147 let. Upoutají hned na první pohled svojí rovností kmene vysoko do koruny stromu. Raší později než domácí dub letní, a díky tomu uniká pozdním jarním mrazíkům v době květu, a také chronickému poškození žírem obaleče dubového. Na břehy Farského potoka a tůní je vázán měkký luh s vrbou křehkou (Salix fragilis), vrbou bílou (Salix alba) a olší lepkavou (Alnus glutinosa) s řadou periodicky zaplavovaných depresí. Bylinné patro v těsné blízkosti toku je typicky málo vyvinuté, jelikož břehy Farského potoka vystupují 1 – 2 m ve značném sklonu nad vodní hladinu a jsou porostlé a zastíněné stromy v okolí. Vegetaci v blízkém okolí Farského potoka a tůní tvoří dále aluviální psárkové louky, mokřadní vegetace vysokých ostřic anebo rákosin. V tůních je přítomna makrofytní vegetace přirozeně eutrofních vod se stulíkem žlutým (Nuphar lutea) a okřehkem (Lemna sp.) (Ložek et al. 2005, Lesoprojekt Stará Boleslav, s.r.o. 2005). Fauna Ichtyocenózu představují typické druhy pomalu tekoucích vod nižších poloh. Spolu s předmětem ochrany, hořavkou duhovou (Rhodeus sericeus amarus), se zde vyskytuje dvacet druhů ryb (Vlach 2011). Nejpočetnější populace zde vykazují kaprovité ryby – cejn velký (Abramis brama), plotice obecná (Rutilus rutilus), hrouzek obecný (Gobio gobio), jelec tloušť (Squalius cephalus) a ouklej obecná (Alburnus alburnus). Dále jsou zastoupeny cejnek malý (Blicca bjoerkna), ohrožený jelec jesen (Leuciscus idus), lín obecný (Tincta tincta), okoun říční (Perca fluviatilis) a štika obecná (Esox lucius). V malých početnostech zde byly nalezeny také druhy nepůvodní – karas stříbřitý (Carrasius auratus) a střevlička východní (Pseudorasbora parva). Starší průzkumy (Šanda 2005, 2006 in Vlach 2011) zde zaznamenaly výskyt dalších druhů ryb. Z původních druhů se jedná o perlína ostrobřichého (Scardinius erythrophthalmus), mřenku mramorovanou (Barbatula barbatula), kapra obecného (Cyprinus carpio), bolena dravého (Leuciscus aspius), ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a jelce proudníka (Leuciscus leuciscus), z nepůvodních druhů byl zaznamenán sumeček americký (Ameiurus nebulosus) (Vlach 2011). Významnou součásti vodní fauny jsou měkkýši. Průzkum vodních měkkýšů zaznamenal výskyt 32 druhů (z toho 20 druhů plžů a 12 druhů mlžů), což je více než 40 % druhového bohatství naší vodní malakofauny (Beran 2011). V případě plžů jsou nejběžnějšími druhy bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata), svinutec zploštělý (Anisus vortex), a také nepůvodní písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum). Převažují druhy vázané na pomaleji tekoucí vody. Většina druhů patří k běžným a široce rozšířeným vodním měkkýšům. Řada běžných druhů plžů (např. levatka říční (Physa fontinalis), kýlnatec čočkovitý (Hippeutis complanatus)) zde
kupodivu zjištěna nebyla. Z nepůvodních druhů byl kromě silné populace druhu písečníka novozélandského zjištěn také výskyt severoamerického druhu člunky pravohroté (Ferrissia fragilis), který je v Polabí relativně častý. Z mlžů čeledi Sphaeriidae je nejběžnějším obyvatelem Farského potoka běžný druh okružanka rohovitá (Sphaerium corneum), který obývá především živinami bohatší vodní toky. Na jediné lokalitě na toku Farského potoka v západní části EVL byla nalezena početnější populace vzácnějšího druhu okružanky říční (Sphaerium rivicola), který je typickým obyvatelem větších řek. Na jediné lokalitě v západní části byl také zjištěn výskyt původně asijského druhu korbikula asijská (Corbicula fluminea), který se v současnosti již běžně vyskytuje v Labi. Za zmínku stojí především početná populace hrachovky obrácené (Pisidium supinum), která je v Polabí již vzácná. Naopak jiné a běžnější druhy rodu Pisidium zde byly zjištěny mnohem méně často (Beran 2011). Celkem byl zjištěn výskyt tří druhů velkých mlžů z čeledi velevrubovitých (Unionidae). Přítomni jsou ve většině tůní protékaných Farským potokem a v toku samotném. Díky jejich ekologickým nárokům na proudící vodu chybí v izolovaných tůních, kde je stojatá voda. Nejčastějším zástupcem této čeledi je škeble říční (Anodonta anatina), která byla nalezena na deseti lokalitách. Koncentrace škeble říční na některých místech (zvláště slepé říční rameno Buda a tok Farského potoka v západní a severní části EVL) dosahovaly i více než pět jedinců na 2 1 m plochy dna. Na ostatních lokalitách byl výskyt méně početný až ojedinělý s tím, že přesnou velikost populace v některých hlubších tůních nebylo možné zjistit. Na pěti lokalitách byla také zjištěna vzácnější škeble rybničná (Anodonta cygnea). Její početnost byla vyšší pouze v bývalém rameni Buda, jinde se jedná o ojedinělý výskyt. Ve vlastním Farském potoce byl nalezen na čtyřech lokalitách také velevrub malířský (Unio pictorum) (Beran 2011). Celkově byl početnější výskyt velkých mlžů zjištěn především ve vlastním toku Farského potoka a to zejména v místech, kde zůstalo zachováno původní koryto v lužním lese. V tůních byl výskyt výrazně slabší s výjimkou ramene Buda ústícího do Labe. Z dalších živočichů vázaných na vodní prostředí se zde vyskytují zástupci obojživelníků – rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Z avifauny slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ledňáček říční (Alcedo atthis), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), volavka popelavá (Ardea cinerea). Ze savců nutrie říční (Myocastor coypus) (Lesoprojekt Stará Boleslav, s.r.o. 2005, AOPK ČR 2007–2013).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: hořavka duhová Rhodeus sericeus amarus Kód předmětu ochrany: 1134 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
-
-
-
dobré zachování
přítomná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Udržet populaci ve stavu jako při vyhlášení EVL.
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: hořavka duhová Rhodeus sericeus amarus Kód předmětu ochrany: 1134 Popis nároků předmětu ochrany: Hořavka obývá především stojaté či pomalu proudící vody nižších poloh, jako jsou některé rybníky, poloprůtočná a mrtvá ramena, zátoky řek a zavodňovací kanály, a to často lokálně v hojném počtu. V tocích se v zimním období přesouvá do proudných úseků. Zdržuje se v hejnech, za potravu jí slouží řasy, rozsivky a rostlinný detrit. Podmínkou výskytu ostrakofilní hořavky duhové je přítomnost vodních mlžů, a to především velevrubů (Unio) a škeblí (Anodonta), jimž klade jikry do žaberní dutiny v období od dubna do června, výjimečně až do srpna (v několika dávkách). Jedná se o krátkověkou rybu, výjimečně se dožívá pátého roku, může měřit maximálně deset centimetrů. Hořavka duhová se vyskytuje v širokém areálu od Francie až po Dálný východ. V Evropě ji nenalezneme na Pyrenejském poloostrově a ve Skandinávii. Do Itálie a na Britské ostrovy byla introdukována. V současnosti hořavka svůj areál spíše rozšiřuje, vlivem rostoucích teplot expanduje i směrem na sever (Dánsko, Rusko). Na našem území hořavka obývá mozaikovitě lokality všech hlavních povodí (Labe, Odry i Moravy), v Čechách se vyskytuje vzácně, zatímco na Moravě je ve vhodných habitatech hojná. Hořavka druhová je zařazena do Červeného seznamu ČR jako ohrožená. Jednak trpí devastací biotopů, znečištěním, jednak je ohrožena i ztrátou možnosti tření při úbytku hostitelů nejranějších vývojových stádií – vodních mlžů. K velkému úbytku lokalit, zejména drobných stojatých vod, došlo v minulosti především kvůli znečištění vodního prostředí a jeho okolí, eutrofizaci (z rybníků vymizela díky intenzifikaci chovu ryb) a nevhodným technickým zásahům do biotopu vedoucím často k jeho zániku (např. odříznutí ramen v aluviu hrázováním). Intenzivní rybníkářství postihlo hořavky i mlže zvýšenou trofií vody, predačním tlakem, sezónním vznikem kyslíkového deficitu i změnami kvality substrátu. Vysoké riziko ohrožení představuje i odbahňování a likvidace litorálního pásma rybníků a nádrží. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu v Mydlovarském luhu, jsou: • omezení záplavového režimu v oblasti aktivních aluvií • změny morfologie koryta (opevňování dna a břehů, poškozování vodní a pobřežní vegetace), které zapříčiňují ztrátu podmínek pro život tohoto druhu • nadměrné odběry vody (např. provoz MVE) • intenzifikace rybářského obhospodařování (nadměrné hnojení a krmení, vysoké hustoty obsádky, nevhodná obsádka – kapr) • ztráta možnosti tření při úbytku mlžů jakožto hostitelů nejranějších vývojových stadií • změny substrátu v tůních nevhodné pro přítomné mlže (celoplošné odbahňování vedoucí k likvidaci populace hostitelských mlžů) • znečištění vody, především ze zemědělství (splachy z polí) a průmyslových provozů
Ochrana hořavky duhové musí být nastavena dvojsměrně tak, aby umožňovala podmínky pro rozvoj druhu i hostitelských mlžů. Je potřeba podporovat přirozený vodní režim umožňující sezonní zaplavování a vytváření nových slepých říčních ramen a tůní. Vzhledem k postupnému zanikání aluviálních vod a velmi omezeným možnostem vývoje říčních systémů majících za důsledek vznik ramen nových, je třeba citlivě obnovovat zaniklá ramena a prodlužovat „životnost" existujících tůní a ramen (zprůtočňování, protierozní opatření, někdy také odbahňování). Odbahnění lokality musí být pouze částečné a provedené pouze za podmínek primárně přizpůsobených ochraně druhu. Rybářské obhospodařování by mělo být pouze extenzivní. V EVL by měl platit také zákaz používání čeřínků pro lov nástražních ryb. Parametry kvality vodního prostředí odrážející nároky tohoto druhu jsou uvedeny v příloze 6.5 tohoto dokumentu.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Rozsáhlé zásahy do polabských niv začaly již v období středověku, především se jednalo o kácení lužních lesů v souvislosti s objevením stříbrné rudy na Kaňku u Kutné Hory. Zůstaly pouze lesy v královských honitbách a na nepřístupných labských ostrovech. Začátkem 16. století byly lužní lesy v Polabí již téměř zcela vykácené. Dalším významným vlivem byla lesní pastva, a to i přesto, že byla koncem 15. století zakázána a přísně trestána. To vše způsobilo, že v roce 1754 musela císařovna Marie Terezie vydat patent omezující těžbu dřeva na nezbytné minimum. Velký vliv na krajinu v Polabí mělo také středověké zemědělství – odlesňováním a vysoušením mokřadů. V posledních desetiletích utvářely dnešní podobu velkoplošné meliorace. Urychloval se odtok vody z krajiny pomocí napřimování toků, včetně Farského potoka. Velký vliv mělo také nadměrné používání chemických hnojiv a prostředků v ochraně proti škůdcům. Zásadní vliv na toto území ale měla regulace Labe, jedna z rozsáhlejších regulací byla ukončena v roce 1928. Začátkem 70. let 20. stol. probíhala tzv. prohrábka Labe za účelem splavnění toku pro labskou vodní cestu do Chvaletic. S tím souvisela i úprava labského břehu na kontaktu s Mydlovarským luhem a úprava Farského potoka. V roce 1970 a 1973 bylo kolaudováno několik stavidlových jezů na tomto potoce. Dále byla vybudována spojka z Vlkavy přímo do Labe, čímž protéká méně vody Farským potokem přes vlastní Mydlovarský luh. Výsledkem je nyní umrtvená přirozená dynamika Labe i Farského potoka. Koryto Labe je stabilní, nedochází k posunům v toku, nevznikají další ramena, současná se zazemňují. Vodní režim je určen pohybem hladiny podzemní vody v Labi a Farském potoce. K rozlévání do lesních porostů dochází jen v omezené míře. Koryto Farského potoka je zahloubeno pod úroveň terénu s příkrými svahy, jsou vyvinuty přirozené meandry a průtočné tůně na toku. Pro předmět ochrany a velké mlže, jakožto hostitele jiker hořavky, tvoří téměř ideální biotop, který je však omezen menším průtokem vody a současně se díky přirozeným sedimentačním procesům postupně mění a zaniká. Zároveň díky výše zmíněnému zastavení přirozené dynamiky říčních systémů nevznikají biotopy nové. Pro zachování charakteru lužního lesa s tůněmi a zároveň vhodných biotopů pro předmět ochrany je třeba lidského zásahu. V r. 2003 byla mokrou cestou pomocí sacího bagru odbahněna podkovovitá tůň Žitina, nejrozsáhlejší tůň v rezervaci. Nyní je již po tomto zásahu tůň regenerována, porosty litorální vegetace jsou zapojené, v tůni jsou přítomny populace velkých mlžů. V následujících letech proběhlo též odbahnění tůně Králíček a horní (severní) části podlouhlé průtočné tůně ležící zhruba uprostřed toku Farského potoka (viz orientační mapa lokality). Některé další tůně se v současnosti nacházejí ve stavu silného zanesení sedimenty. Od r. 2012 jsou tůně i Farský potok součástí soukromého rybářského revíru, předtím zde hospodařil Český rybářský svaz. Každoročně je zde nasazováno 600 ks kapra K2-3, 320 ks lína L2, 80 ks candáta Ca1, 160 ks štiky Š1-2 a 180 ks bílé ryby (plotice, perlín atp.). Tato obsádka by byla na velikost celého revíru (5,8 ha) přiměřená, problém však je, že se ryby vysazují pouze do vhodných (dříve odbahněných) tůní – do Žitiny, Králíčku a podlouhlé tůně uprostřed EVL. Migrace mezi tůněmi, a současně mezi tokem Farského potoka a korytem Labe, je možná, otázkou je její rozsah. Zároveň je zde rybáři oficiálně vyloveno pouze minimální množství ryb. Výsledkem je vyšší zarybnění těchto tůní. V těchto třech zmíněných tůních v souvislosti s nadměrnou obsádkou dochází k negativním jevům – vyšší zákal vody, ubývání vodní vegetace, možné ničení populací velkých mlžů. Pro předmět ochrany je to velmi nevhodné. Břehy tůní jsou často znečištěné odpadky a řadou malých ohnišť. Odpadky jsou však problémem v celé lokalitě. V tišinách toku potoka bývají značně nahromaděné. Na březích některých tůní, především těch, u kterých je možnost příjezdu vozidlem, jsou zřízeny zásypy obilí pro přikrmování kachen. Břehy jsou v těchto místech holé,
hlinité se stopami kachen. V tůni Žitina je zřízeno několik hnízdních budek pro kachny. Přítomnost kachen a jejich přikrmování zvyšuje eutrofizaci vod a disturbanci břehových porostů a vodních makrofyt, což má na předmět ochrany negativní vliv. Dalším potenciálním problémem je trvalá možnost znečištění Farského potoka před jeho vstupem do rezervace a to splachem kejdy nebo hnojiv z polí, nebo znečištěním z průmyslové výroby – rizikový je především provoz cukrovaru v Dobrovici, popř. při možné havárii v čistírně odpadních vod Kostomlaty. V minulosti k několika případům nárazové kontaminace vody z provozu cukrovaru došlo, přímo viditelným následkem je vyšší úhyn ryb, negativně jsou ovlivněny i populace velkých mlžů a ostatní organismy. Hrozba znečištění vody je také z toku Labe při povodních. Povodně však mají i pozitivní vliv na dynamiku lužního lesa. U chatové oblasti Buda při západním okraji území vznikají komposty v těsné blízkosti stejnojmenné tůně. V okolí těchto kompostů se mění druhová skladba rostlin a objevují se druhy nové (např. skalničky, zelenina). Na toku u tůně Králíček jsou staré hlavaté vrby, které jsou nyní zhruba pět let neořezávané. Populace hořavky těmito vlivy pravděpodobně zasažena není.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PR Mydlovarský luh Autor: Lesoprojekt Stará Boleslav, s.r.o. Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Datum schválení: 16. 12. 2005 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Manipulační řády Číslo: 1-04-07-027 Název: Manipulační řád pro vodní díla na Vlkavě – Stavidlový jez v ř. km 0,227, v ř. km 1,580 a v ř. km 2,989 Datum schválení: 9. 10. 2012 Platnost od: 9. 10. 2012 Poznámka: trvalá platnost
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Péče o tůně a tok potoka: Management EVL je potřeba nastavit tak, aby lokalita zajišťovala vhodný biotop pro hořavku duhovou i velké mlže. Vzhledem k absenci přirozené dynamiky vodního režimu v lužním lese nedochází k vytváření nových tůní a slepých ramen a současně stávající tůně postupně přirozenými zazemňovacími procesy zanikají. Pro zachování charakteru EVL a tím pádem i vhodných biotopů pro hořavku duhovou je třeba citlivých lidských zásahů s co největším ohledem na zachování přírodě blízkého charakteru toku s proudnými úseky, meandry a tůněmi. Zároveň je třeba zajistit existenci izolovaných tůní. Vhodným managementem obnovy tůní je v dlouhodobém horizontu pravidelné odbahňování tůní mokrou cestou s odstraněním sedimentu mimo EVL. Vyhrnování sedimentů na okraje tůní, nebo zavážení terénních depresí vytěženým materiálem v okolní rezervaci není přípustné. Odbahnění jednotlivých tůní by mělo být etapové, tj. neodbahňovat celou tůň v jednom čase, ale postupně ve více letech. Stejně tak je nutné neodbahňovat celou soustavu tůní najednou a také neodbahňovat sousedící tůně v jednom čase z důvodu zajištění kontinuálního přežívání předmětu ochrany, hostitelských velkých mlžů a dalších vodních organismů na lokalitě a zajištění co nejsnadnější opětovné migrace na odbahněná místa. Po odbahňovacích zásazích je třeba sledovat po několik let stabilizaci tůně především s ohledem na předmět ochrany, velké mlže a na biotop jako celek. K případnému následujícímu odbahnění sousedních tůní přistoupit až při obnovení populací zájmových druhů v dané tůni. Po odbahnění tůně je vhodné nenasazovat zde rybí obsádku v prvních dvou letech a ponechat ji přirozenému vývoji. Při odbahňování tůní napojených na tok Farského potoka je vhodné zabránit splavování jemného kalu do dalších úseků toku např. instalováním dočasných překážek zpomalujících rychlost toku, které napomůžou sedimentaci kalu. Prioritně by mělo odstranění sedimentu proběhnout v tůních, které jsou nejvíce zanesené – izolované tůně v západní části a uprostřed EVL (managementové opatření č. 1 a 2). V horizontu desítek let pak dle potřeby na pokyn a po schválení orgánů ochrany přírody zasáhnout i v dalších tůních. Dále je třeba průběžně čistit koryto Farského potoka v místě odbočky nad stavítkem, aby voda mohla volně vtékat do navazující Novákovy tůně – ačkoliv tato část není součástí EVL. V této tůni je vhodné také dodržovat veškerá výše uvedená opatření, jelikož v ichtyologickém průzkumu (Vlach 2011) zde byla hořavka také zaznamenána. Je žádoucí dosáhnout takových parametrů kvality vodního prostředí, které odráží nároky předmětu ochrany (viz příloha 6.5). Vhodné by dále bylo průběžně odstraňovat odpadky na březích tůní i z vlastního koryta potoka. Následky případné další nárazové kontaminace vody z provozu cukrovaru lze eliminovat, kromě zvýšení ochrany při samotném provozu, otevřením stavítka 0,227 km a puštěním vody přímo spojkou do Labe. K tomuto řešení by mělo dojít pouze v naléhavých případech. Nutné je po odplavení kontaminované vody stavítko znovu uzavřít, omezení přítoku vody do Farského potoka by se mělo pohybovat maximálně v řádech hodin. Z dlouhodobého hlediska je nezbytné zajistit maximální možný průtok vody původním korytem Farského potoka, a to pomocí trvalého zahrazení stavítka 0,227 km na vybudované zkratce z Vlkavy do Labe do horní hranice možného zadržení vody, jak je uvedeno v platném manipulačním řádu. Případným dalším řešením by bylo samostatným stavebním projektem navrhnout zrušení spojky do Labe a navrácení toku pouze do Farského potoka. Rybářské obhospodařování: Při současném stavu, kdy je rybí obsádka nasazována pouze do třech tůní, je nutné obsádku poměrně snížit (tj. zhruba na jednu třetinu až čtvrtinu aktuálně ročně nasazované obsádky ve stejných druhových poměrech). Pokud se zde ryby budou lovit i nadále pouze v minimálním množství, je vhodné každoročně dosazovat pouze vylovený objem ryb. Do izolovaných tůní v EVL není vhodné ryby nasazovat. Rybaření není nutné časově omezovat, naopak je vhodné ryby (kapry) z revíru odstraňovat. Jiné: EVL by neměla být využívána k chovu polodivokých kachen. Stávající krmná místa by měla být zrušena, včetně dřevěného přístřešku na obilí na toku z tůně Králíček. Stejně tak je vhodné odstranění dřevěných chovných budek v tůni Žitina. Vhodným opatřením by bylo částečné prosvětlení okolí izolovaných tůní za účelem většího oslunění a prohřátí vody a celkově k rozšíření nabídky stanovišť v EVL s různými podmínkami.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Odstranění odpadků či skládky Odstranění odpadu Rhodeus sericeus amarus (hořavka duhová) 1134 sesbírání odpadků ze břehů, z tůní a z koryta Farského potoka 1 x za 5 let kdykoliv
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
1, 2 Odbahnění vodních nádrží včetně revitalizačních opatření v zátopě (rozčlenění litorálních porostů, tvorba ostůvků apod.) Péče o vodní plochu Rhodeus sericeus amarus (hořavka duhová) 1134 odbahnění izolovaných tůní; provést etapovitě alespoň v rámci 3 let; odtěžený sediment odstranit mimo EVL (i mimo přírodní rezervaci) ; v průběhu dalších let monitorovat vývoj 1 x za 50 let listopad až březen případně lze upravit výše uvedený časový interval opakování managementu podle rychlosti zazemňování jednotlivých tůní; konzultace s OOP nutná
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
3, 4 Jiné opatření Jiné Rhodeus sericeus amarus (hořavka duhová) 1134 odstranění kachních budek na chov kachen v tůni Žitina; odstranění dřevěného přístřešku na obilí na toku za tůní Králíček kdykoliv nepodporovat kachny žádným způsobem – nekrmit vysypáváním obilí na břehy tůní
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2007-2013). Nálezová databáze ochrany přírody: http://portal.nature.cz [cit. ]. -. On-line databáze. Archivuje Odbor monitoringu biodiverzity AOPK ČR, Praha. BERAN, L. (2011). Vodní měkkýši PR Mydlovarský luh se zaměřením na výskyt mlžů čeledi Unionidae. 9 s. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. Lesoprojekt Stará Boleslav, s.r.o. (2005). Plán péče pro přírodní rezervaci Mydlovarský luh: 2006–2015. 42 s. LOŽEK, V.; KUBÍKOVÁ, J.; ŠPRYŇAR, P. et al. (2005). Chráněná území ČR, svazek XIII.: Střední Čechy. 904 s. ISBN 80-86064-87-5. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. VLACH, P. (2011). Ichtyologický průzkum Mydlovarského luhu. 12 s.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Alina Veverková E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Pavel Moravec E-mail:
[email protected] Poznámka: konzultace vhodného managementu Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
C3
kategorie ohrožení podle Červeného seznamu ohrožených druhů cévnatých rostlin: ohrožený
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
Přírodní památka
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213048_Mydlovarsky_luh_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0213048_Mydlovarsky_luh_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0213048_Mydlovarsky_luh_Jine.pdf CZ0213048_Mydlovarsky_luh_Pece_o_vodni_plochu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty CZ0213048_Mydlovarsky_luh_Priloha_6_5.pdf Příloha 6.5 Parametry prostředí pro PO – hořavka duhová
