Reportáž ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 4. května 2006

„Reportáž“ EP: 2. 18

Scénář

ALEX RUBIT

DATUM VYSÍLÁNÍ: 4. května 2006 ČESKY: 2. června 2007

© 2005 Horizon Productions – Ve spolupráci s GateWorld.net Stargate, Stargate SG-1 a Stargate: Atlantis jsou vlastnictvím MGM/UA. Tento scénář byl napsán výhradně pro zábavní účely, nepřinesl žádný zisk. Nebylo zamýšleno žádné porušení vlastnických práv. Tento materiál nesmí být reprodukován bez souhlasu jeho autorů. StargateHorizon.com je oficiálním členem sítě GateWorld Network.

Překlad Arana. Překlad vznikl se souhlasem a vědomím autora. Korekce Jelča. http://www.sga-project.com/horizon

2

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT – „Reportáž“

TEASER ZVLÁŠTNÍ ZAHAJOVACÍ SEKVENCE Přivítá nás titulek ZVLÁŠTNÍ REPORTÁŽ. Představujte si klasický zpravodajský dokument z televize – znělka jako z televizních zpráv. PO chvíli se nám ukáže název dokumentu, který sledujeme: HORIZONT POD DROBNOHLEDEM – REPORTÁŽ ZACH HOFFMANN Po několika okamžicích obrazovka ztmavne. Pauza... Pak nás roztmívačka uvede do... INT. HLAVNÍ PALUBA – POHLED TELEVIZNÍ KAMERY Vidíme ZACHA, jak stojí na hlavní palubě, v civilním, víceméně slavnostním, oblečení. Dívá se přímo na nás, mluví přímo do televizní kamery. My jsme diváci sledující jeho zvláštní vysílání. Až na Zacha je hlavní paluba prázdná. V průběhu Zachova monologu kamera čas od času střídá záběry z různých úhlů a Zach se otáčí tak, aby se pořád díval do kamery, která ho právě zabírá. Tak to bude ve všech dalších scénách epizody, ve kterých Zach provází příběhem. ZACH: Dobrý večer. Vítejte u televizních obrazovek... Jsem Zach Hoffmann a hlásím se vám přímo z první linie, ze stanice Horizont. (pauza) Bezpochyby jste si tuto stanici naladili, protože vás zajímá, co se na palubě opravdu děje. A věřte mi, máte právo to vědět. V tuto chvíli, kdy mou reportáž sledujete, už určitě od jejího nahrání uběhlo několik let; některé události, které vám přinášíme, jsou, řekněme, momentálně tajné... Ale rozhodl jsem se zvěčnit tento den, jenž si podle mě zaslouží zvláštní pozornost. Zachycuje totiž, jak se personál stanice dokáže vypořádat s nebezpečnými hrozbami, intrikami a výzvami, které jsou pro ně denním chlebem... Abych byl přesnější, ten den jsem také já – Zach Hoffmann – dostal příležitost stanout ve středu všeho dění, aktivně se účastnit na ochraně vašich životů. Na chvíli si dovolí samolibý úsměv, líbí se mu, jak to zní. Pak k nám znovu promluví. ZACH: Nikam neodcházejte, čeká vás hodina vzrušení a také odhalení mnoha tajemství Horizontu... (pauza) Stalo se to v pondělí. STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA Je ráno. Vidíme různé členy posádky – ISGC a Voriany – jak spěchají na svá pracoviště. Spousta z lidí kolem jdou bok po boku nebo spolu postávají, hovoří. Z toho pohledu srší pocit sounáležitosti, který už máme s hlavní palubou spojený. Jen podle toho, jak na nás okolí působí, můžeme poznat, že je brzy ráno.


Kamera se POHYBUJE lokací, až UKÁŽE Zacha. Prochází hlavní palubou, pomalu, vstřebává atmosféru, rozhlíží se kolem. Na obrazovce se objeví TITULEK s časem: 7:29 ZACH (jen hlas): A jako každé pondělní ráno, i dnes měla velitelka Veńal schůzi s plukovníkem Grantem v jeho kanceláři, probírali spolu hlášení z misí. Takhle to vypadá každý týden, pokud ovšem nejsou mimo stanici. A v tu chvíli do našeho záběru VSTOUPÍ SIVEA. Míří ke Grantově kanceláři, Zach ji pozdraví. ZACH: Dobré ráno, velitelko. SIVEA (pozdraví): Zachu. ZACH: Jdete probrat nová hlášení z misí? SIVEA (usměje se): Jako každý týden. ZACH: Bavte se. Sivea zareaguje, a pak vstoupí do Grantovy kanceláře. Zach se na chvíli zarazí, podívá se do kanceláře. Prosklenými okny VIDÍME PLUKOVNÍKA GRANTA a Siveu; posadí se. Neslyšíme, co říkají, ale vypadají jako dva přátelé, kteří jsou rádi, že spolu pracují. ZACH (jen hlas): Něco vám řeknu... Vážně věřím, že plukovník a velitelka... no, prostě spolu hodně rádi tráví čas. Hlášení z misí jim k tomu dávají skvělou příležitost... (rychle dodá): Ale to nebudu rozebírat. Nemám přece v úmyslu roznášet nějaké drby. Zach je ještě chvíli pozoruje, pak zamíří do... INT. JÍDELNA U stolů sedí členové posádky, snídají. VSTOUPÍ Zach a ihned si všimne CHRISTINE a LENORIHO, sedí u svého oblíbeného stolu. Zach se usměje a zamíří k nim. ZACH: Dobré ránko, oběma. CHRISTINE: Dobré, Zachu. ZACH: Snídaně jako obvykle, jak vidím. CHRISTINE (usměje se): Jasně. LENORI: Nejdůležitější jídlo dne, jak vy lidé často říkáte. CHRISTINE (k Zachovi): Připojíš se? ZACH: Děkuji. Ale já vlastně nikdy moc nesnídal. (rychle, k Lenorimu): I když si my lidé vážně myslíme, že je to nejdůležitější jídlo dne a vůbec. (uvažuje): Asi to bude hektickým životem novináře.

3


4

CHRISTINE (s úsměvem): Já sama hodně dlouho taky moc nesnídala. LENORI (k Zachovi): To mně se podařilo ji přesvědčit. Zach s úsměvem zareaguje. ZACH: No. Bude mi muset stačit šálek kávy a dám se do práce... Uvidíme se později. A zamíří k výdejnímu pultu. ZACH (jen hlas): Přiznávám, že na mě blízké přátelství Christine a doktora Lenoriho dělá dojem. Obzvlášť když Lenori „nechce víc“, jestli víte, co myslím. Určitě víte. Zach dojde k pultu. Ale zastaví se, ještě se ohlédne ke Christinině a Lenoriho stolu; mluví spolu, ale my je neslyšíme. ZACH (jen hlas): A budu upřímný, ani bych se nedivil, kdyby tajně něco víc chtěl. (ohromeně): Jen se na ni podívejte... (pauza; uvědomí si): Um... Tohle budeme muset vystřihnout. Zach pozoruje Christine a Lenoriho (pravděpodobně víc Christine než doktora), ale přeruší ho veselý hlas...

HLAS (mimo obr.): Zachu, zdravím. Jako obvykle? NOVÝ ZÁBĚR Vidíme, jak zpoza výdejního pultu přichází OBSLUHA. Tento muž se jmenuje CHUCK. Je mu něco přes třicet a je to typ člověka, který si dokáže popovídat. Roky styku s lidmi v práci ho naučily mluvit s kýmkoliv o čemkoliv. ZACH (k Chuckovi; žertem): Proč se pořád ptáš na to, na co už odpověď znáš? Chuck se usměje a podá Zachova šálek KÁVY. CHUCK: Starý zvyk. Zach zareaguje. Pak zase zaletí pohledem ke Christine... Chuck si toho všimne a není překvapený. CHUCK: Je na tebe moc mladá. ZACH (přejde to): Kdo se tě ptal na tvůj názor? CHUCK: Nikdo. Ale stejně ti ho řeknu. Zach se na Chucka podívá - ti dva se očividně dobře znají, jsou přátelé. ZACH (šťastně): Chucku, poslouchej, mám takový pocit, že tohle bude ten nejlepší den mého života.

5


CHUCK: Dávej pozor, kamaráde. Vzpomínám si na nejlepší den mého života... Utratil jsem najednou všechny prachy, co jsem vyhrál v loterii. To byla sakra noc, ten pátek. (oddá se vzpomínkám): I když jsem tehdy taky potkal tu holku. Takže to asi vážně byl nejlepší den mého života. ZACH: Teď nejde o peníze. A taky, věř tomu, nebo ne, nejde o holky. Jde o nesmrtelnost. CHUCK: No jasně, tvoje oblíbené téma. ZACH: Dneska dělám první rozhovor kvůli tomu velkému vysílání pro Zemi. CHUCK: Už dneska? ZACH: Jenom si to představ... Zvláštní vysílání zpráv, budou ho dávat po celé planetě, na všech hlavních kanálech... Bude se i překládat do jiných jazyků. CHUCK: Gratuluju. ZACH (s radostí): Říkám ti, je to tady. Jméno Zach Hoffmann už brzo nebude slavné jenom v části světa, ale budu jednou z největších celebrit celé planety... CHUCK: Tak to by sis měl vypít tu kávu, kamaráde. Asi tě čeká náročný den. Zach se usměje a nadále sní o tom, co na něj čeká. Kamera se k Zachovi přiblíží a slyšíme mluvit jeho hlas. ZACH (jen hlas): Jak jsem se jen mýlil... Nebyl to skvělý den... Vlastně to byl jeden z nejnáročnějších dní mého života. Den plný nebezpečí, skrytých hrozeb a šokujících odhalení... (pauza) Po reklamě se k vám vrátíme. A ze záběru na Zacha... FADE OUT. KONEC TEASERU

6


AKT 1 FADE IN: (POZNÁMKA: Během zahajovacích scén běží titulky.) INT. ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST U ovládání hvězdné brány sedí YUSUF. Na chvíli si dal pauzu od práce a očividně na něco čeká. ZACH (jen hlas): Za těch několik měsíců, co na Horizontu žiji, jsem se něco naučil. Na téhle stanici se dějí šílené věci. A tím myslím vážně šílené. Zatímco slyšíme Zachův hlas, kamera se PŘESUNE a UKÁŽE Zacha. Sedí naproti Yusufovi, připravují malý DIKTAFON. Přístroj zřejmě Zachovi odmítá poslušnost - Zach jím několikrát PRAŠTÍ do dlaně. Objeví se TITULEK s časem: 9:32 ZACH (jen hlas) (dodá): Šílené v dobrém smyslu. (pak): Tady máte příklad... Zach konečně přivede diktafon k rozumu, přístroj začne nahrávat. ZACH (usměje se): No vidíš... (do diktafonu): Mluvím s doktorem Yusufem Naiyeerem, jenž začal nedávno pracovat po boku doktora Thomase Gallowaye v čele hlavní vědecké laboratoře stanice. YUSUF (pyšně): A je to pro mě čest. ZACH: Ano, jistě. (k věci): Doktore Naiyeere... YUSUF: Prosím, pro vás Yusuf. ZACH: Yusufe. Je pravda, že se z vás před nedávnem stal šílenec toužící po moci, který se považoval za poloboha a nakonec ohrozil života všech těch milých lidí na stanici? Yusuf uvažuje – tuhle otázku tak úplně nečekal. YUSUF: Um. Ano. ZACH: Jaké pocity to ve vás vzbuzuje? A co je důležitější, co si myslíte o tom, že jste nakonec své nadlidské schopnosti nezvládl? YUSUF: No... Asi by bylo dobré poznamenat, že jsem tehdy byl pod vlivem mimozemského zařízení. ZACH: Zajímavé... YUSUF: Takže chápete, nevěděl jsem, co vlastně dělám. ZACH: Dalo by se tedy říct, že jste byl šílenec jen dočasně.


Yusuf se znovu odmlčí. Trochu si odkašle, začíná mu být trochu nepříjemně. YUSUF: Možná bychom se mohli zaměřit spíše na mou práci? Rád bych trochu promluvil o technických vylepšeních, na kterých v poslední době s Tomem pracujeme. ZACH: Pochopte mě, určitě je to všechno strašně zajímavé... pro některé lidi... některé lidi, kteří nepatří do cílové skupiny diváků, jestli víte, co tím myslím. Ale... (důvěrně): Tohle nikoho doopravdy nezajímá. Takže budu prostě dělat, jako byste nic neřekl, protože kdybyste to řekl, bylo by to moc špatné. YUSUF: Určitě bych to dokázal říct tak, abych zaujal. Zach zavrtí hlavou. Vypne diktafon, nakloní se k Yusufovi a – ZACH: Když lidi slyší moc technologických blábolů, přepínají kanál. YUSUF: Ale... Kdybyste mi jen dovolil– Zach Yusufovi jemně položí ruku na rameno. Podívá se mu do očí, je to pohled plný soucitu. Pohled člověka, který druhému říká krutou pravdu a nutí ho tím čelit realitě. ZACH: Nikoho to nezajímá. Yusuf se na Zacha podívá, uvědomí si, že je to pravda. Nepatrně přikývne, smíří se s krutou realitou. A z jeho výrazu – INT. POZOROVACÍ HALA DAVID sedí u stolu poblíž jednoho z oken. Je s ním Zach. Až na ně je celá místnost prázdná. Zach se znovu snaží zprovoznit diktafon. Pleskne s ním do dlaně, a pak znovu a ještě. David, přirozeně, vypadá netrpělivě. ZACH (jen hlas): Kapitán David Connor. Udatný voják, neochvějný a vždy vážný bojovník, který se téměř neusměje... Člen elitního týmu hrdinů na Horizontu. Zach zavrtí hlavou, diktafon prostě ne a ne fungovat. Nepatrně se na Davida usměje, beze slov mu dává najevo, že už to každou chvíli bude. David si povzdechne – nechce se mu do toho. Objeví se TITULEK: 10:02 ZACH (jen hlas): Pozval jsem si ho na rozhovor o jeho roli v misi Horizont a také jeho silném smyslu pro čest a odvahu. Pak diktafon konečně zprovozní a – ZACH (o diktafonu): Věděl jsem, že nakonec dostane rozum.

7


8

DAVID (povzdechne si): Dobrá. Co chcete vědět? ZACH: Dobrá otázka. Na začátek třeba... Jak vypadá váš typický den? Řekněte mě a světu – tedy naší planetě – jak probíhá obyčejný den v životě kapitána Davida Connora. David o otázce přemýšlí. DAVID: Vlastně tolik obyčejných dní ani nemám. Hodně času trávím mimo stanici na misi s týmem. ZACH: Myslíte s týmem Horizont? David se na něj podívá. DAVID: Jakým jiným? ZACH: Pokračujte, prosím. DAVID: Tedy, když jsem na stanici, můj den začíná okolo 6:00. Nastupuji směnu v řídící místnost a... Zach zavrtí hlavou – takhle to nejde. ZACH: Fajn, fajn... Možná bychom se radši měli podívat na ty neobyčejné dny. David si povzdechne – leze mu to na nervy. Zach diktafon vypne, aby mu to objasnil... ZACH: Chápejte, snažím se vás lidem předvést jako hrdinu. Lidi na Zemi musí vědět, že je má Horizont ochránit. Chci misi Horizont a její týmy vybarvit se ctí, ale také hrdinstvím... Věřte mi, přinese to sledovanost. David chvíli přemýšlí. DAVID: Abych byl upřímný... Já sám se za hrdinu moc nepovažuji. ZACH: A to oceňuji. Ale skromnost strašně nudí. DAVID (suše): To vy samozřejmě musíte vědět nejlíp. Zach znovu zapne diktafon, zkusí to podruhé. Znovu diktafonem udeří do dlaně, aby ho zprovoznil. Pak – ZACH: Proč mě – a světu – neřeknete, jak vzpomínáte na únik z enolyjského vězeňského tábora? David o otázce uvažuje. Zach si uvědomí, že ho bude muset trochu víc povzbudit... ZACH: Přivolejte si tu vzpomínku a snažte se vyjádřit, co jste cítil. Bylo to vzrušující? Dobrodružné? Hrdinské? Emocionální horská dráha? Připadal jste si díky adrenalinu, který vám smrtelné nebezpečí pumpovalo do krve, ještě mužněji než obvykle? Když David o této poměrně neobvyklé otázce přemýšlí...

9


STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA – POHLED TELEVIZNÍ KAMERY Zach se na nás s úsměvem dívá. ZACH: Dobrá, dobrá. Vím, co si myslíte... Proč jsem proboha tento pořad zahájil tou smrtelně vážnou řečí o nebezpečí, nutnosti chránit a tak dále a tak dále... Nebojte se, brzy se k tomu dostaneme. Ale myslím, že je důležité, abych začal od začátku a podrobně vám tak vysvětlil, jak se to všechno seběhlo... (pauza) Takže. Kde jsem to byl? No jistě... Rozhovory. (s pyšným úsměvem): Musím říci, že jsem byl opravdu nesmírně pyšný, když jsem měl jako první v historii možnost dělat interview s... mimozemšťankou. STŘIH NA: INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST – ZBLÍZKA NA SIVEU Sedí u stolu. ZACH (jen hlas): No jasně. Vím, co si právě myslíte... Nevypadá zrovna mimozemšťansky. Ale není ze Země, takže víte, co tím „mimozemšťanka“ myslím. Během tohoto povídání kamera COUVNE a UKÁŽE i Zacha, který u stolu sedí se Siveou. Zach znovu PLESKÁ s diktafonem do dlaně, snaží se ho zprovoznit. Objeví se TITULEK: 11:24 A po několika pokusech se dílo konečně podaří, diktafon funguje a – ZACH: Nuže... Velitelka Sivea Veńal z Vorianského vesmírného velitelství. Těší mě, že tu s vámi dnes mohu být. Sivea se cítí trochu nejistě – není zvyklá dělat rozhovory. SIVEA: Potěšení na mé straně. Zach se usměje. ZACH: Takže. Přemýšlel jsem, kde začít, a ihned mě něco napadlo. SIVEA: A co to bylo? ZACH: Vím, že jste byla vždy zastánkyní mise Horizont a také spojenectví Země-Voriana. SIVEA: To je pravda. ZACH: Tak proč lidem na Zemi neřeknete... proč je podle vás mise Horizont takovým přínosem? Sivea o otázce chvíli přemýšlí.


SIVEA: No. Myslím, že bez ohledu na nebezpečí, se kterými jsme se tu setkali, potenciální užitek výrazně převažuje možná rizika. Během posledního jeden a půl roku jsme se toho tolik naučili, zjistili tolik nového... Myslím, že by ani jeden z našich národů neměl přestat. Sivea se ještě pořád očividně cítí kvůli interview nejistě. SIVEA: Myslíte, že to vyznělo správně? ZACH (ujišťuje): Jde vám to báječně. Fakt báječně. Sivea na to zareaguje. ZACH: Takže. Když už mluvíme o vašich lidech... Je pravda, že jsou Voriané telepaté? SIVEA: Ano, je. ZACH: A jaké to je? Sivea o otázce chvíli uvažuje – hledá správná slova. SIVEA: Je velmi... těžké vysvětlit to někomu, kdo telepatii sám nikdy nezažil. Zacha tohle téma očividně fascinuje – jde o osobní zájem. ZACH: Takže tím myslíte, že... že bych se mohl naučit číst lidem myšlenky? SIVEA: Z fyziologického hlediska se pozemšťané a Voriané příliš neliší. Takže k tomu máte potenciál. Zach má teď na tváři široký úsměv. ZACH (vstřebává to): Mohl bych se naučit číst lidem myšlenky. SIVEA (zdůrazňuje): Ale... skutečné probuzení tohoto potenciálu vyžaduje velmi ukázněnou mysl. Zach pokrčí rameny – široký úsměv z jeho tváře nezmizí. ZACH: Velmi ukázněná mysl? Tu už mám. (pauza) Tak co byste řekla, kdybychom si spolu tento týden někam sedli a vy byste... (s nádechem flirtování): ... mě naučila, jak mám lidem číst myšlenky... (dodá, rozhodně flirtuje): A když už bychom u toho byli, mohli bychom si zajít i na večeři? Řekněte, kdy můžete, přizpůsobím se. Pauza. Sivea se na něj podívá, reaguje na naprosto nečekané pozvání. Její výraz je jasný – Do čeho jsem se to namočila? Pak ji zachrání SIGNÁL POHOTOVOSTI. Z interkomu se ozve hlas VORIANSKÉHO TECHNIKA: HLAS VORIANSKÉHO TECHNIKA: Neplánovaná aktivace brány! Opakuji, neplánovaná aktivace brány!

10

11


Sivei se zřejmě ulevilo, když se jí naskytla výmluva pro to, aby se odsud mohla dostat. SIVEA: Promiňte, musím... musím jít. Zach se na ni usměje. Možná mu ještě ani nedošlo, co to vlastně řekla – ani že je stanice ve stavu pohotovosti. ZÁBĚR NA Zachův široký úsměv, když Sivea ODCHÁZÍ. Následuje pauza... Pak Zach zavrtí hlavou, je pyšný... ZACH: Pořád na tobě všechny něco vidí, Zachu. A náhle se rozhlédne... Dojde mu, co se to děje... a úsměv zmizí. ZACH: Tohle se mi tedy nelíbí. Najednou je mu příliš horko, začíná se cítit nesvůj. Postaví se. ZACH: Tohle se mi ale vůbec nelíbí. A zamíří k východu, do řídící místnosti. ZACH (jen hlas): A tehdy to celé začalo. Tato příchozí červí díra uvedla do pohybu sled událostí, který vedl... k tomu, co pro nás znamenalo děsivou hrozbu. A nato Zach ODEJDE a zamíří do řídící místnosti... FADE OUT. KONEC AKTU 1

12


AKT 2 FADE IN: INT. ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST – NAVÁZÁNÍ Zach sem VSTOUPÍ ze zasedačky. Zatímco schází po schodech, v řídící místnosti vidíme obvyklé ČLENY POSÁDKY. Objeví se TITULEK: 11:26 Zach dojde do přední části místnosti a připojí se tam k plukovníku Grantovi, Sivei, Davidovi a VORIANSKÉMU TECHNIKOVI. David stojí u taktického stanoviště, zatímco Grant a Sivea u ovládání hvězdné brány. Brána je aktivní, štít také. VORIANSKÝ TECHNIK (od panelu): Zatím nic, pane. GRANT: To je přinejmenším zvláštní. V tu chvíli VSTOUPÍ VELITEL CALLEN. CALLEN: Hlášení. SIVEA: Příchozí červí díra z M33-G24. Ale zatím nevyslali kód. CALLEN (překvapeně): Určitě G24? VORIANSKÝ TECHNIK: Ano, pane. Zach se snaží trochu do věci proniknout. Během této scény vypadá trochu nervózně, ale převládá v něm zvědavost. ZACH: A co je na G24 tak zvláštního? Callen a Grant si vymění pohled – pochopíme, že neví, kolik toho mohou Zachovi prozradit. GRANT: Na tu planetu jsme posledních pár měsíců často vysílali naše týmy. SIVEA: Pomáháme jim zotavit se poté, co na ně před několika lety zaútočili Draqové. David zavrtí hlavou. DAVID: Podle plánu se nám měli ozvat až za týden. Náhle vorianský technik zareaguje na panel. VORIANSKÝ TECHNIK: Přijímám rádiový signál. Jen zvuk. CALLEN: Poslechneme si to. Technik pracuje s panelem a o chvíli později se z reproduktorů ozve HLAS ŽENY. V pozadí slyšíme STŘELBU ZE ZBRANÍ. HLAS ŽENY: Tomari Ve´las volá Horizont. Slyšíte mě? Grant, Callen, Sivea a David reagují – zřejmě tu ženu dobře znají. Zach si toho všimne.


13

CALLEN: Tady je Horizont. Co se tam děje, Tomari? HLAS ŽENY: Útočí na nás Enolyové, veliteli! Zčistajasna se tu objevili! Náhle její hlas naruší nějaké rušení signálu. HLAS ŽENY (jen stěží rozumíme): ... nevíme, jak... pozice prozrazena... potřebujeme okamžitě pomoc! A vysílání utichne. Vorianský technik pilně pracuje s panelem. Grant, Sivea, Callen a David teď vypadají hluboce znepokojeně. CALLEN (k technikovi): Poručíku? VORIANSKÝ TECHNIK (zavrtí hlavou): Ztrácím signál, pane. A pak... hvězdná brána se ZAVŘE. Napjatá pauza. GRANT (ke Callenovi): Veliteli, žádám o povolení vydat se na planetu s týmy Horizont tři a osm. Musíme se pokusit zachránit tam co nejvíce lidí. ZACH (znepokojeně): Není to... není to trochu nebezpečné? (pak): Ale asi nemáme na výběr. Callen chvíli přemýšlí. Přikývne. CALLEN (ke Grantovi): Připravte týmy, plukovníku. Ale dávejte pozor. GRANT: Ano, pane. Grant kývne na Siveu a Davida a všichni tři ODEJDOU. ZÁBĚR NA Zacha, který vše s ustaraným výrazem sleduje. ZACH (jen hlas): V tu chvíli jsem zažíval rozporuplné emoce. Radost, protože se bezpochyby rodil skvělý příběh... ale také znepokojení. A ze Zachova výrazu – INT. JÍDELNA V jídelně vidíme obvyklou směs personálu ISGC a Vorianů. Kamera lokací projíždí. ZACH (jen hlas): Nevím, proč mi to dělalo tolik starostí. Koneckonců je mi jasné, že pro mimostaniční týmy není nic zvláštního vydávat se... mimo stanici. Ale tentokrát to bylo jiné... Možná proto, že jsem na vlastní uši slyšel, do jakého nebezpečí jdou. Možná to byla moje schopnost tušit, co se stane... Objeví se TITULEK: 14:57 V záběru se teď objeví Zach, sedí u jednoho ze stolů. Vypadá zamyšleně a ustaraně. Nemá před sebou nic k jídlu ani k pití.


ZACH (jen hlas): Ale tak jako tak jsem nemohl nic dělat... jen čekat, co se stane. Po chvíli před Zacha na stůl někdo položí sklenici CHLAZENÉHO ŠVESTKOVÉHO DŽUSU. Zach překvapeně vzhlédne. ZACH: Odkdy tu děláš i číšníka? Kamera ROZŠÍŘÍ záběr a UKÁŽE i Chucka. Ten se usměje. CHUCK: Sem a tam se toho chytnu... když vidím, že mají lidi starosti. Zach nedokáže zadržet slabé pousmání. ZACH: Tobě nic neujde, že? Chuck trochu pokrčí rameny. Připojí se k Zachovi u stolu. CHUCK: Patnáct let práce v kuchyni u námořnictva mě naučilo vyznat se v lidech. Poznám, když mají problémy. ZACH: Možná bys měl být spíš barman. CHUCK: To už mě taky napadlo. (s úsměvem): Ale budu muset počkat, až nějaký bar zařídí tady na stanici. Zach na to s úsměvem zareaguje. Trochu usrkne ze svého džusu. CHUCK: Tak jak probíhají ty rozhovory? ZACH: Skvěle... ale přerušili nás. CHUCK: Později budeš určitě moct pokračovat. ZACH (tiše): Doufám. Pauza. Pak se Zach pousměje. ZACH: Švestkový džus mi připomíná dětství. Chuck se usměje. CHUCK: Tehdy bylo všechno mnohem jednodušší... Vyprávěl jsi mi o tom. ZACH: Zmínil jsem se ti někdy o tom, jaký jsem měl ohromný úspěch jako reportér ve školním časopise na střední? CHUCK: Už několikrát. ZACH (s úsměvem): Říkám ti... Zach Hoffmann měl v sobě vždycky úžasný talent. Chuck zareaguje... Pak přejde k věci.

14

15


CHUCK: Ale jde o tohle... Co by mohlo Zacha Hoffmanna vyvést z míry natolik, že by si nedal nic k obědu? Zach se na něj podívá... Chvíli nad tou otázkou přemýšlí. ZACH: Asi jsem jenom... trochu mimo. Už jsou pryč několik hodin. (pauza) Vždyť tam klidně mohli uvíznout uprostřed krvavé bitvy. CHUCK (s důvěrou): Dokážou si ohlídat záda. Vždycky to zvládli. ZACH: Asi máš pravdu... Další pauza. Chuck se usměje, snaží se Zacha povzbudit. CHUCK: Až se zase dáš do těch interview... mohl by sis třeba najít čas udělat jedno i s nejoblíbenějším kuchařem na palubě. Zach se usměje, ví, že Chuck žertuje. ZACH (suše): Tak špatně na tom ještě nejsem. Chuck s pobaveným úsměvem zareaguje. Náhle jsou přerušení, když se ozve POPLAŠNÝ SIGNÁL. Zach zareaguje, má velké starosti. Z interkomu se ozve hlas vorianského technika: HLAS VORIANSKÉHO TECHNIKA: Lékařský tým, ať se okamžitě dostaví do prostoru brány! Nato se Zach postaví a vyrazí ven z místnosti. Chuck za ním zavolá... CHUCK: Vážně by ses nikomu neměl plést do cesty, kamaráde! Ale Zach už je pryč. CHUCK (zavrtí hlavou): A ten džus teď už můžu tak akorát vylít. STŘIH NA: INT. CHODBA PŘED PROSTOREM BRÁNY Zach rychle vyjde z výtahu a zamíří do chodby. Objeví se TITULEK: 15:02 ZACH (jen hlas): Věřte, nebo ne, v tu chvíli už mi nešlo jenom o dobrý příběh... Prostě jsem si upřímně dělal starosti. Potřeboval jsem si být jistí, že se naši lidé vrátili živí. Zach přistoupí ke vstupu do prostoru brány, když náhle... Ozve se NĚKOLIK VÝSTŘELŮ z energetických zbraní! Zacha to vystraší, zpomalí... Opatrně přistoupí ke vchodu do prostoru brány... Letmo do místnosti nahlédne a my vidíme...


16

INT. PROSTOR BRÁNY – KAMERA ZE ZACHOVA POHLEDU ... že z brány na palubu stanice vyletují MODRÉ STŘELY. Před bránou jsou za ochrannými štíty bezpečnostní týmy a bránou PROJDOU členové týmů Horizont-8 a Horizont-3. Někteří z nich jsou lehce zraněni. Zach to sleduje... napjatá pauza... Další VÝSTŘEL... Pak bránou PROJDOU i Grant, Sivea, CHASE, David a Christine. S nimi z brány vystoupí i KAPITÁN BEAUMONT spolu s přibližně padesátiletou ženou (ta má na sobě oděv podobný vorianskému civilnímu oblečení). Dozvíme se, že je to TOMARI VE´LAS – žena, kterou jsme předtím slyšeli mluvit. Hned poté, co tato skupinka projde bránou, aktivuje se ŠTÍT. NA ZACHA Ohromeně přihlíží. SLYŠÍME, jak štít zasáhne několik dalších VÝSTŘELŮ... Pak se brána ZAVŘE. Náhle se ozve Lenoriho hlas... LENORI (mimo obr.): Prosím, uvolněte cestu. A vidíme, jak se blíží doktor Lenori a LÉKAŘSKÝ TÝM. Projdou kolem Zacha a vstoupí do... INT. PROSTOR BRÁNY Lenori a lékařský tým ihned začnou ošetřovat ty členy týmu, kteří byli zraněni. Tomari očividně také utrpěla několik šrámů. Grant vypadá frustrovaně. GRANT: Sakra! Musíme se tam vrátit! Pak VSTOUPÍ Callen. CALLEN: Co se stalo, plukovníku? GRANT: Byla to past, pane. Enolyové věděli, že jsme na cestě. Zach pozorně poslouchá a pozoruje je. Callen reaguje zmateně. CALLEN: Jak je to možné? Členové týmu si vymění pohled. SIVEA: Řekla bych, že byli s M33-G24 neustále v kontaktu... Ať už se o nás dozvěděli jakkoliv, jediným důvodem, proč planetu napadli, bylo zřejmě to, aby tam nalákali nás. CALLEN: Cože?! DAVID: Od útoku na vesnici upustili hned, jakmile si nás všimli. To také vysvětluje, proč nezablokovali bránu a nezabránili nám tak vytočit ji. BEAUMONT: Ale nechápu, proč by si s tím dali tolik práce, jen aby se jim do rukou dostalo pár horizontských týmů?!


CHASE: Pomsta. Na Zemi jsme těm rybákům dali pořádně přes žábry, díky tý zbrani Mlhovinových. Kamera ukáže Zacha, jak rozhovor poslouchá. Vypadá ustaraně, zase se trochu potí. Callen to chvíli vstřebává... Pak se podívá na Tomari. Nepochybně se znají. CALLEN: Tomari. TOMARI: Veliteli. A Zachovi to dojde: ZACH (sám k sobě): Je to Vorianka... CALLEN: Ulevilo se mi, že jste v pořádku. TOMARI: Jen díky tomu, že jsem se vydala poslat vám tu zprávu. CHRISTINE: Tomari byla celou dobu s námi... Ale bohužel se nám nepodařilo z vesnice zachránit více lidí. GRANT: Je možné, že teď když jsme z planety odešli, tak se Enolyové stáhnou... Ale stejně bychom měli poslat průzkumný letoun a připravit návrat s posilami. Callen přikývne. Nelíbí se mu to, ale – CALLEN: Souhlasím, plukovníku. Callen kývne na vorianského technika v řídící místnosti. Technik kývnutí opětuje a dá se do práce. Lenori se obrátí k Tomari. LENORI: Rád bych, abyste mě doprovodila na ošetřovnu, madam. Chtěl bych vás všechny prohlédnout. Tomari přikývne. TOMARI: Jak si přejete, doktore. Zach teď postoupí vpřed, je zvědavý. ZACH (k Tomari): Vy jste Vorianka... že jo? (pauza) Co jste dělala na G24? Tomari neodpoví, místo toho se obrátí ke Callenovi. TOMARI: Kdo je ten člověk? CALLEN (k Zachovi): Teď ne, pane Hoffmanne. ZACH (nevěřícně): Teď ne?! A kdy teda?! CHRISTINE: Zachu...

17

18


Následuje okamžik mezi Christine a Zachem. Christine nepatrně zavrtí hlavou, říká mu tím, že teď doopravdy není vhodná doba. Zach vypadá trochu frustrovaně, ale podvolí se. Další pauza... Ve vzduchu je hmatatelné napětí... Pak skupinka lidí zamíří k východu. ZBLÍZKA NA ZACHA Pozoruje Tomari... Ta se na něj podívá... Jejich pohledy se na chvíli setkají, ale Tomari zase rychle uhne stranou... Skoro jako by něco skrývala. A Zach začíná mít ohledně té ženy zvláštní pocit. ZACH (jen hlas): Nedokážu vysvětlit, jak jsem to věděl... ale v tu chvíli mi to bylo jasné... Ta Vorianka byla někdo, nebo spíše něco, jiného, než dávala znát. A zatímco na nás tato slova působí... FADE OUT. KONEC AKTU 2

19


AKT 3 FADE IN: INT. HLAVNÍ PALUBA – POHLED TELEVIZNÍ KAMERY Zach teď sedí na jednom ze schodišť, které vede do druhého poschodí. Dívá se na nás a promluví přímo k nám. ZACH: Vítám vás zpět. (pauza) Jak jsem před chvíli říkal... jasné, že na té Voriance něco co vlastně na M33-G24 dělala? Triangulum!? (pauza) Rozhodl jsem se tedy vzít věc a prošetřit to.

Už od začátku mi bylo nesedí. Pro začátek, Na planetě v galaxii do vlastních rukou... STŘIH NA:

INT. OŠETŘOVNA – VYŠETŘOVACÍ MÍSTNOST Tomari sedí na vyšetřovacím stole uprostřed místnosti a Lenori právě dokončuje ošetření lehkých zranění, které utrpěla na rukou. ZACH (jen hlas): Ale musel jsem to udělat tak, aby nikdo nic netušil. Potřeboval jsem Tomari nějak vyslechnout... aniž bych vypadal podezřele. Objeví se TITULEK: 15:49 Lenori dokončí ošetření, obváže Tomarinu ruku. LENORI: Věřím, že teď už jen zbývá doporučit vám na několik příštích dnů odpočinek, a hlavně se nerozrušujte. TOMARI (zareaguje na jeho slova): Děkuji, doktore. Lenori přenese své vybavení ke stolu poblíž, když se náhle otevřou dveře... a VSTOUPÍ Zach. Vypadá to, že je sám zraněný. Drží se za RAMENO, sténá... Zřejmě má velké bolesti. Lenori a Tomari, narozdíl od nás, nemají ponětí, že to jen hraje. ZACH (trpí): Konečně... zvládl jsem to sem... LENORI: Pane Hoffmanne... Co se stalo? Zach pomalu zamíří doprostřed místnosti. ZACH: Nevím jistě, ale... asi jsem vykloubil rameno... Cvičil jsem. Lenoriho to překvapilo. LENORI: Hmm. Těší mě a zároveň překvapuje, že jste si mou radu konečně vzal k srdci... Ale doufal jsem, že se to obejde bez zranění. ZACH (rozhořčeně): No jo, jasně... Nemáte mi snad dát něco proti bolesti?


20

Lenori si povzdechne. Pak ukáže na vyšetřovací stůl. LENORI: Posaďte se. Hned se vrátím. Zach dojde ke stolu – každý krok mu zřejmě působí další bolesti. Tomari seskočí ze stolu, udělá místo pro Zacha, který si sedne místo ní. ZACH (v bolestech; k Lenorimu): Rychle... Pospěšte... Lenori převrátí oči. Pak ODEJDE do vedlejší místnosti. NOVÝ ÚHEL KAMERY Zaměří se na Zacha a Tomariho, kteří jsou teď v místnosti o samotě. Tomari si Zacha chvíli prohlíží... zřejmě jí připadá trochu zvláštní. Pak, když se chystá odejít – ZACH: Minule jste mi to nepotvrdila. (z jejího pohledu): Jste Vorianka, že ano? Tomari se na chvíli odmlčí, uvažuje, jestli by mu měla odpovědět, nebo ne. Dojde k závěru, že nemá důvod to tajit. TOMARI: Jsem. Bolest v Zachově rameni zřejmě o něco poleví, když nad tím přemýšlí. ZACH: Jste docela daleko od domova, nemám pravdu? (zapovídá se): Tedy, ne teď... Teď máte totiž domov jenom za rohem. Ale byla jste jediná Vorianka na planetě v galaxii Triangulum... TOMARI: O co vám jde? ZACH (nevinně): Ale to jen tak, vážně... jsem zvědavý. To už k mé práci patří. (pauza) Takže, řeknete mi, co jste na G24 dělala? Pauza. Tomari se na něj podívá... Její pohled je bezvýrazný – nehodlá mu dát najevo, že ví, že jí Zach nevěří. TOMARI: Jsem velvyslankyně ve službách Vorianské vládnoucí komory... Na M33-G24 jsem byla umístěna kvůli navázání styků mezi jejími obyvateli a Voriany. Zach seskočí ze stolu – bolest už je očividně úplně pryč. Nevěří jí to. ZACH: Myslel jsem, že jsou Voriané docela samotáři... Odkdy posílají do Triangula své velvyslance? TOMARI: Myslím, že do toho vám nic není. ZACH (nijak ho to nevyvedlo z míry): To slýchávám pořád. (pauza)


21

Ale jsem v branži už dost dlouho na to, abych poznal, když někdo něco hraje. Tomari se na něj podívá. Zůstává klidná, ale očividně ji urazil. TOMARI: Obviňujete mě ze lži? ZACH: Ženu bych nikdy neobvinil z ničeho. Další pauza. Ve vzduchu visí napětí, Zach a Tomari se na sebe chvíli jen upřeně dívají. Okamžik je přerušen, když se vrátí Lenori. Má v ruce zentaurianský skener. LENORI: Omlouvám se za zdržení. Ale mohu vás teďZarazí se, když uvidí Zacha a Tomari, jak stojí čelem k sobě. Cítí napětí. LENORI: Vidím, že jste si zatím dělali společnost. ZACH (nespouští z Tomari oči): No jistě. Lenori postoupí vpřed. Se zvědavostí pohlédne na Zacha. Abychom byli přesní, všimne si, že Zach už necítí bolest. LENORI: Mohu-li něco podotknout... vaše rameno už je zřejmě mnohem lepší. Zach od Tomari odvrátí pozornost. Podívá se na Lenoriho... a dojde mu to. Ohromeně ramenem zakrouží. ZACH: Máte pravdu... vážně... Bolest zmizela. Protáhne se – vypadá ještě ohromeněji. ZACH: Nikdy jsem se necítil lépe. A najednou se k údivu přidá i úleva. ZACH: Hotový zázrak!!! (k Lenorimu): Díky vám, doktore. Nato na Lenoriho a Tomari kývne... a ODEJDE. Lenori a i Tomari se tváří trochu zaraženě. Po chvíli Tomari přeruší ticho – TOMARI: Není jako ostatní pozemšťané. LENORI: Ano, pan Hoffmann je skutečně výjimečný. INT. CHODBA PŘED OŠETŘOVNOU Zach právě opustil ošetřovnu. Prochází chodbou, projde kolem jednoho dvou členů posádky. Pak se zarazí... Ohlédne se... Je zamyšlený a vypadá i ustaraně. ZACH (jen hlas): Rozhovor s Tomari mi jen potvrdil to, co jsem celou dobu tušil... Lhala. Bylo to nad slunce jasnější. Ale nevěděl jsem, proč jsem si toho všiml jako jediný.

22


Chvíli přemýšlí, co dál, a mezitím jen hlas pokračuje. ZACH (jen hlas): Jedno jsem věděl jistě... Než se se svými obavami mohu někomu svěřit, potřebuji důkaz. Věděl jsem, že bez něj mě nikdo nebude brát vážně... Ale věděl jsem o někom, kdo si mě určitě alespoň vyslechne a zváží mé obavy. STŘIH NA: INT. CHRISTININA UBIKACE Christine z jiného pokoje vejde do obývacího prostoru. Má na sobě jen ŽUPAN, právě se totiž sprchovala – její vlasy jsou ještě mokré, má je rozpuštěné. Zřejmě se chystá užít si večer tichého odpočinku. Po chvíli ZAZVONÍ signál dveří. Zamíří k nim, stiskne ovládací panel. Dveře se otevřou a ukáží, že v chodbě stojí Zach. Zach si okamžitě všimne, že Christine má na sobě něco jiného – mnohem lehčího – než je zvyklý. Christine ho nečekala a překvapeně zareaguje. CHRISTINE: Zachu... Můžu pro tebe něco udělat? Zacha ten pohled ohromil – chvíli zřejmě zapomněl, co ho trápí. ZACH (se širokým úsměvem): Když už se ptáš... o pár věcech bych věděl. Vážně nevím, kde začít. Christine zareaguje na dvojmyslný tón jeho řeči – omotá si župan pevněji kolem těla. Zach se vzpamatuje. ZACH: Ale kvůli tomu tu nejsem. Vážně. I když bych moc chtěl, není to tak. (opatrně nahlédne do její ubikace) Jsi sama? CHRISTINE (opatrně): Ano. Proč? ZACH: Musíme si promluvit. Můžu dovnitř? CHRISTINE: Vlastně teď asi není ten pravý... Ještě než větu dokončí, Zach už do místnosti vstoupí. CHRISTINE: ... čas. Dveře se zavřou a Zach se rozhlédne. Objeví si TITULEK: 18:32 ZACH: Pěkné. Vždycky jsem chtěl vědět, jak vypadá tvoje ubikace. Příjemná a útulná. Přesně takhle jsem si ji představoval. Christine si není jistá, co si o tom myslet. Chvíli mlčí, pak – CHRISTINE: Co tu děláš? Zach se na ni podívá. Tváří se teď velmi vážně.


23

ZACH: Přišel jsem, protože vím, že dokážeš ocenit mou nepřirozeně silnou schopnosti číst v lidech. CHRISTINE (nejistě): Takže... ZACH: Jde o tu ženu. Tomari s nezapamatovatelným příjmením... Myslím, že něco tají. Christine po jeho slovech chvíli mlčí. Možná si všimneme určitých nepatrných náznaků, že tuší, o čem Zach mluví... Ale snaží se nedat to najevo. CHRISTINE: Jak to myslíš? ZACH: Nevadilo by ti, kdybych se posadil? Jestli vadilo... klidně postojím. CHRISTINE (posaď se): Vůbec ne. Zach se posadí na pohovku a chvíli přemýšlí, co říct. ZACH: Ty vážně věříš všem těm kecům o tom, že je velvyslankyně a že její planetu prostě náhodou napadli Enolyové?! A pak se zase úplně náhodou vrátí živá a zdravá bránou?! Můj skromný názor – je to praštěné. CHRISTINE: Měla štěstí. ZACH: No ne, vážně? CHRISTINE: Ano. Vážně. (pak): Když jsme se na planetu vrátili, zjistili jsme, že spoustu obyvatel unesli. Enolyové je asi nasadí na práci v dolech... Podařilo se nám zachránit pár dalších lidí a ty jsme na stanici přivedli taky. ZACH: No hurá. I přes to mi ale ta Vorianka připadá dost podezřelá. Christine zavrtí hlavou, pousměje se. Posadí se do křesla naproti Zachovi. CHRISTINE: Podle mě tě prostě štve, že tě zase všichni drží mimo celou tu věc. Zach se zarazí. Přemýšlí – na tom by něco mohlo být. ZACH: No... Na palubu jsem vlastně přišel jenom kvůli tomu, abych už tak mimo nebyl. (pauza) Možná bys mi k tomu mohla něco říct ty? Christine se zarazí – prostě mu nic říct nemůže. ZACH (z její reakce): Uvědom si, že bych mohl pomoci, kdyby bylo potřeba. Vlastně mám v ubikaci v šuplíku schovanou starou dobrou bouchačku... Nechápu, kdo by sem mohl dobrovolně přijít neozbrojený. Jeden nikdy neví, kdy stanici obsadí nějaké obludy. Christine na jeho slova zareaguje, ale –

24


CHRISTINE: Je mi líto. Můžu ti říct jenom tohle... s Tomari si nemusíš vůbec dělat starosti. Je to dobrá přítelkyně velitele Callena. Znají se už roky. ZACH (pevně): To nic neznamená. Není zas tak neobvyklé, že se z “dobrého přítele” vyklube někdo úplně jiný. Christine se na něj podívá a my si uvědomíme, že se ze všech sil snaží nedat najevo více, než připouští. Nelíbí se jí, že to před ním musí tajit. CHRISTINE (jemně): Pusť to z hlavy... prosím. Zach se na ni podívá, reaguje na její tón hlasu. Nedokáže zadržet pousmání. ZACH: To mě žádáš o laskavost? CHRISTINE (žertem): No jasně. Zach přikývne. ZACH: Tak jo. Ale jenom proto, že ti věřím. Christine na to zareaguje. Pauza. ZACH: Takže. Když už jsme to vyřešili... (flirtuje): Máš na večer nějaké plány? CHRISTINE: Sbohem, Zachu. Zach se usměje. Christine není uražená ani překvapená, bere ho s humorem. Zach se postaví. Christine také. ZACH (přikývne): Uvidíme se později. CHRISTINE: To už budu radši lépe oblečená. Zach na to zareaguje, ještě jednou se rozhlédne... ZACH: Máš to tu fakt hezké. ... a ODEJDE. NA CHRISTINE S úsměvem zavrtí hlavou. Někde hluboko jí Zachův zájem o ni připadá sladký. A z její reakce... STŘIH NA: INT. CHODBA Zach prochází chodbou. Neustále se ohlíží přes rameno, ujišťuje se, že ho nikdo nesleduje a je tu sám.


25

ZACH (jen hlas): Jakkoli jsem to chtěl pustit z hlavy, jak mi Christine poradila... něco mi v tom bránilo. Už ani nevím, jestli to byla jen čistá zvědavost z mé strany nebo jestli jsem skutečně věřil, že se blížím odhalení velkého spiknutí... Tak jako tak, později jsem zjistil, že šlo o to druhé. Zach přistoupí k jedněm dveřím v chodbě. Znovu se rozhlédne, ujišťuje se, že tu nikdo další není. Pak stiskne ovládací panel dveří. OZVE se signál dveří. ZACH (jen hlas): Věděl jsem, že je Tomari tou dobou na hlavní palubě... Ale chtěl jsem si být jistý, že v její ubikaci není nikdo jiný. Když na zvonek nikdo neodpoví, Zach na panelu dveří obezřetně vyťuká nějaký kód... ZACH (jen hlas): Také jsem věděl, že jenom zkouším štěstí, protože Tomari by svoji ubikaci přece jen tak odemčenou nenechala. ... a dveře se OTEVŘOU. ZACH (jen hlas): Ale tu chybu udělala. Asi nečekala, že se dovnitř někdo bude chtít dostat... Uvědomoval jsem si, že když nezamkla, pravděpodobně tam nenechala nic užitečného. Ale stejně jsem si řekl, že se tam porozhlédnu. Zach se usměje. Ještě jednou se rozhlédne po chodbě a pak vstoupí dovnitř. INT. TOMARINA UBIKACE – NAVÁZÁNÍ Zach sem VSTOUPÍ z chodby. Opatrně se rozhlédne. Vypadá to tu jako v každých jiných pokojích pro hosty na palubě – stoly, pohovka, část určená pro jídlo, ale žádné osobní věci. Objeví se TITULEK: 19:04 ZACH (sám k sobě): Takže... copak to skrýváte, Tomari? Přistoupí k VORIANSKÉMU POČÍTAČOVÉMU TERMINÁLU, který je součástí standardního vybavení ubikací. Počítač je na jídelním stole. Je vypnutý. ZACH (jen hlas): Ani jsem pořádně nevěděl, co to vlastně hledám... A jak už jsem řekl, začínal jsem tušit, že ani nic nenajdu. Ale stejně bylo opravdu vzrušující tajně se vplížit do soukromých pokojů nějaké ženy. Obzvláště zase jednou po tak dlouhé době... Ale to je jedno. Řeknu jen, že jsem měl odhalit více, než se mi snilo. Náhle se OZVE zvuk, jak někdo pracuje s ovládacím panelem dveří. Někdo se do ubikace chystá vstoupit. Zach zareaguje. ZACH (polohlasem; nevěřícně; tak trochu k Tomari): Vždyť jste měla být na hlavní palubě...


26

Napjatý okamžik, kdy přemýšlí, co udělat. Zareaguje rychle, zamíří ke SKŘÍNI U ZDI, která stojí poblíž. Otevře ji a schová se tam. Právě včas – v tu chvíli se otevřou dveře a VSTOUPÍ Tomari. Vypadá zamyšleně. Je stále klidná a udržuje si vzhled člověka, kterého nic nevyvede z míry; na chvíli se zarazí. Dveře se za ní zavřou. NA ZACHA V tmavé skříni. Opatrně malou škvírou ve dveřích skříně sleduje, co se v ubikaci děje. NA TOMARI Rozhlédne se, najednou upře pohled na skříň. Na okamžik není jisté, jestli cítí, že ji někdo sleduje... Pauza... Zřejmě přemýšlí, co dělat. KAMERA ZE ZACHOVA POHLEDU Sleduje Tomari ze skříně. Chvíli se zdá, že se Tomari dívá přímo na Zacha... Další pauza... Vypadá to, že už ke skříni každou chvíli zamíří... Namísto toho se ale otočí a přejde k vorianskému počítačovému terminálu. NA ZACHA Sleduje, jak Tomari přistoupí k počítači. NA TOMARI Sedne si ke stolu, na kterém počítač stojí, a AKTIVUJE terminál. Na dříve průhledném monitoru se teď objeví symbol Horizontu. Tomari začne pracovat s ovládání, očividně přesně ví, co dělá. Po chvíli se na obrazovce objeví RŮZNÉ VORIANSKÉ NÁPISY... Tomari s počítačem dále něco dělá, pak promluví... Očividně mluví s někým, s kým se snaží spojit. TOMARI: Tady je Tomari Ve´las... Mluvím přes zabezpečený subprostorový kanál. Tento signál nebude moci nikdo na stanici sledovat. (pauza) Vím, že mě slyšíte. Prosím, odpovězte. Potřebuji vědět, jestli dohoda stále platí. ZACH Pozorně sleduje – atmosféra je napjatá. TOMARI Sleduje monitor – nemůže se dočkat odpovědi.

27


O chvíli později se na obrazovce objeví sada dalších vorianských symbolů – někdo na Tomarino vysílání odpovídá. Pak se na obrazovce objeví... KANCLÉŘ VAHRET Sedí v zasedacím sále KihÁndariů (viděli jsme v epizodě „Než se rozední...“). Má na sobě typický černý oděv KihÁndariů, s úsměvem Tomari pozdraví. VAHRET: Tomari... Těší mě, že vás vidím živou a zdravou. Když jsme slyšeli, co se na té planetě stalo, měli jsme starosti. TOMARI: Nedělejte si o mě starosti, kancléři... Enolyové celou věc jen urychlili. (pauza) Jsem na místě... a připravena podělit se s KihÁndarii o vše, co vím. Zach reaguje – je šokovaný. Je naprosto jasné, co to musí znamenat... Tomari pracuje pro KihÁndarie jako agent. A zatímco na nás to odhalení působí... FADE OUT. KONEC AKTU 3

28


AKT 4 FADE IN: INT. TOMARINA UBIKACE – NAVÁZÁNÍ Zach nadále vyhlíží ven úzkou štěrbinou mezi dveřmi skříně, zatímco Tomari mluví s kancléřem Vahretem na obrazovce. VAHRET: Takže... Jak přesně ten incident s Enolyi ovlivnil váš časový plán? TOMARI: Jak jsem řekla, vše se jen urychlilo. Určitě vám to bude k užitku, kancléři... Ještě dnes Horizont opustím. TenÁhkra ve 23:30 odlétá na Vorianu. To už je za necelé čtyři hodiny. Vahreta to očividně potěšilo. VAHRET: Dám vědět našemu kontaktu v hlavním městě. KAMERA ZAHRNE DO ZÁBĚRU ZACHA Pozoruje, samozřejmě se potí. Je velmi napjatý, zůstává nehybný, dává si záležet, aby byl úplně zticha a nezpůsobil žádný hluk. VAHRET (mimo obr.) (pokračuje): Doufám jen, že vaše informace budou našim lidem prospěšné... Musíme se dozvědět identitu vorianských agentů v našich řadách a také potřebujeme další informace o činnosti vorianské flotily. SCÉNA POKRAČUJE TOMARI (sebevědomě): Opět vás ujišťuji, kancléři... Nebudete zklamaný. Jen mějte na paměti svou část dohody a oba budeme spokojení. VAHRET: KihÁndariové své slovo drží, velvyslankyně... Bezpečně vás dopravíme na kolonii Tenari, kde vás vaši druhové přivítají a také odmění za věrné služby. TOMARI: Už se na to těším. (pauza; trochu se ukloní): Poslušnost, věrnost a oddanost. VAHRET (potvrdí): Ať náš lid dovede k míru. A nato se přenos ukončí a na obrazovce se opět objeví symbol Horizontu. Následuje pauza, Tomari tam prostě jen sedí, přemýšlí o všem, co ji čeká... Zach ve skříni stále zůstává nehybný, doufá, že ho tam Tomari neobjeví. Náhle se z interkomu ozve Callenův hlas: CALLENŮV HLAS: Callen velvyslankyni Ve´las. Tomari stiskne panel interkomu.


29

TOMARI: Ano, veliteli. CALLENŮV HLAS: Jsme připraveni na hlášení. Připojíte se k nám prosím v zasedací místnosti? TOMARI: Hned tam budu. Zase se na chvíli zastaví, vypadá zamyšleně. Pak počítačový terminál vypne, postaví se a ODEJDE. Tichá pauza. Po chvíli se otevře skříň a z ní pomalu vystoupí Zach... Kamera se PŘIBLÍŽÍ k jeho reakci, zatímco to všechno vstřebává. Právě o Tomari zjistil znepokojivou pravdu... ale bude nesmírně obtížné podložit ji důkazy. INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST Najdeme tu NEJVYŠŠÍHO VELITELE VREŃANA, vysokého důstojníka Vorianské armády, má něco přes padesát (naposledy se objevil v epizodě „Čas povstat“); stojí na protější straně zasedacího stolu. VREŃAN (přivítá ji): Velvyslankyně Ve´las. Jménem prezidentky a Vládnoucí rady... Dovolte mi říci vám, jak nás těší, že jste opravdu živá a zdravá. Kamera ZMĚNÍ ÚHEL ZÁBĚRU a UKÁŽE Tomari, jak stojí v místnosti spolu s Callenem, Grantem a Siveou. TOMARI (reaguje): Děkuji, nejvyšší veliteli. CALLEN (k Tomari): Už jsem nejvyššímu veliteli sdělil, že vaše činy přispěly ke zmaření únosu dalších lidí z M33-G24. TOMARI: Stále mě ale mrzí, že několik nevinných lidí padlo do rukou nepřítele. VREŃAN (k Tomari): Dokáži si představit, že jste velmi vyčerpaná, velvyslankyně. Zkrátím toto hlášení na minimum. Po návratu na Vorianu budeme mít času více. Tomari to nehlasně potvrdí. Ale chtěla by si promluvit o něčem velmi důležitém – TOMARI: Než odletíme, ráda bych se podívala na všechny počítačové záznamy Horizontu týkající se činnosti enolyjské flotily, kterou jste zaznamenali. To očividně všechny překvapí. GRANT: Mohu se zeptat proč, madam? Tomari se na chvíli zarazí, pak vysvětlí – TOMARI: Když jsem se skrývala za vesnicí, zaslechla jsem mluvit dva Enoly... Věřím, že v nepříliš vzdálené budoucnosti plánují v této galaxii udeřit. Jedná se o útok ohromných rozměrů... Ráda bych se podívala, co o jejich činnosti víte, jen abych se podívala, jestli nenajdu nějaký náznak toho, kde by se takový útok mohl odehrát.


30

To všem připadá trochu zvláštní – možná i podezřelé? SIVEA: Enolyové nedávno utrpěli velké ztráty... Nejsem si jistá, že by momentálně dokázali takový zásah provést. TOMARI: Není moudré podceňovat své nepřátele, velitelko. (ke Callenovi): Byla bych velmi vděčná, kdybyste mi dovolil se na ta data podívat osobně... Chápu, že je to neobvyklá prosba. Ale věřím, že si tu možnost zasloužím. Callen uvažuje. Pak se podívá na Vreńana, který přikývne. VREŃAN: Nevidím v tom žádný problém. A náhle scénu přeruší VÝKŘIK: ZACH (mimo obr.): ALE JÁ ANO! NOVÝ ZÁBĚR Všichni se otočí a vidí, jak do místnosti VSTOUPÍ Zach. CALLEN: Pane Hoffmanne?! Co tu děláte? Toto zasedání není přístupné veřejnosti. Zach postoupí vpřed, s obviněním v očích se podívá na Tomari. Je trochu vyvedený z míry, což se opravdu nedá přehlédnout – ZACH: Je o mně známo, že se sem tam pletu do soukromí druhým. Někdy se dokonce schovávám u nich ve skříních... VREŃAN (ke Callenovi; nevěřícně): Kdo je ten člověk?! ZACH (k Vreńanovi): Je mi jasné, že nejste ze Země a vůbec... takže si to nevezmu jako osobní urážku. Vreńan vyloženě ztuhne, když s ním takhle Zach promluví. Pauza, nikdo si není jistý, co si myslet. GRANT: Co to proboha vyvádíte, Zachu? ZACH: Asi zachraňuji svět, plukovníku. Nemáte snad radost, že jsem na Horizont přišel? (o Tomari): Je smrtelnou chybou věřit této ženě. CALLEN: Prosím?! ZACH: K vaší databázi chce přístup jedině proto, aby všechny informace mohla předat svým kihándarijským přátelům. TOMARI (uraženě): Prosím?! ZACH (o Callenovi): To už řekl on. Všichni si vymění pohledy. Pak Callen k Zachovi přistoupí. Velitel nevypadá ani náhodou přátelsky.


31

CALLEN: Můžete na slovíčko? Zach se na něj podívá. ZACH: Jistě. (k Tomari; vmete jí to do obličeje): A pro příště... Radši si vždycky zkontrolujte skříň, než začnete vykládat něco do zabezpečených subprostorových kanálů! Nato Zach zamíří do Callenovy kanceláře. Callen si vymění pohled s Grantem, Siveou, Tomari a Vreńanem – kdybychom je neznali, mohli bychom si myslet, že jsou v tom zapletení taky, že s Tomari spolupracují. Pak velitel Zacha následuje do kanceláře. INT. VELITELOVA KANCELÁŘ – POKRAČOVÁNÍ VSTOUPÍ Callen a Zach. Callen dojde za svůj stůl, krátce přemýšlí, co říct, a pak – CALLEN: Pane Hoffmanne, až doteď jsem vás toleroval. Dokonce jsem vám kvůli vaší práci zaručil neobvyklou svobodu. Ale už nebudu snášet vaše zásahy do soukromí lidí na palubě stanice. Zach pobouřeně zareaguje. ZACH: Promiňte, že to musím zase zopakovat, ale... Prosím?! (podrážděně): Poslouchá mě tu vůbec někdo?! CALLEN: Slyšel jsem vás docela dobře. Je to směšné. ZACH (neústupně): Viděl jsem ji na vlastní oči: Tomari na bezpečné frekvenci mluvila s kancléřem Vahretem! Je to agent KihÁndariů! CALLEN (zavrtí hlavou): Znám Tomari už celá léta. Není to možné. ZACH: Velitelka Veńal si určitě to samé myslela i o tom Sonakovi. A musím vám připomenout, jak to nakonec dopadlo? Callen se odmlčí, chvíli Zachova slova alespoň zvažuje. CALLEN: I kdybyste měl pravdu... Kromě vašich tvrzení nemáme žádný důkaz. ZACH (suše): Až se příště vplížím do něčí ubikace, určitě si s sebou vezmu foťák. Pauza. Callen přemýšlí, jak to celé ukončit. CALLEN: Chci, abyste se od Tomari držel dál. Za necelé tři hodiny stanici opustí. (pevně): Nechte to být. Zacha to upřímně šokuje. ZACH: Takže vy s tím nebudete nic dělat? Vy ji prostě pustíte?!

32


CALLEN: Informuji o vašich obavách nejvyššího velitele. Vládnoucí rada bude na Tomari dávat pozor. Pokud špehuje... přijdou na to. ZACH: A mezitím jí prostě zaručíte přístup k naší databázi se všemi životně důležitými informacemi!? CALLEN (bez debaty): To bude všechno, pane Hoffmanne. (pauza) Děkuji za vaši starost. Ale teď už to zvládneme. Následuje další pauza, kdy kamera udržuje záběr na Zachově reakci. ZACH (jen hlas): A v tu chvíli mi to konečně došlo... Co když pro KihÁndarie nepracuje jen Tomari? Co když už na klíčové pozice stanice stihli umístit další agenty? Zachova tvář odráží slova, která slyšíme jako jen hlas. Uvědomuje si, že tímhle ničeho nedosáhne... Najednou mu Callenovo chování připadá velmi zvláštní, přemýšlí, jestli vůbec mluví s pravým velitelem. Konečně na Callena kývne. A nato Zach ODEJDE. Chvíli ZÁBĚR NA Callena. Velitel najednou vypadá znepokojeně. Očividně ho začíná trápit, že Zach už možná zjistil až příliš. INT. KANCELÁŘ BEZPEČNOSTI Do kanceláře na hlavní palubě VSTOUPÍ VELITEL BAY´LAR. Najednou se zastaví, reaguje trochu překvapeně a očividně taky není zrovna nadšený. BAY´LAR: Co tu děláte?! A kamera OBRÁTÍ úhel a ukáže Zacha. ZACH: My dva si musíme promluvit. Bay´lar na Zachova neblahá slova reaguje se zvědavostí. A z velitelovy reakce... STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA – POHLED TELEVIZNÍ KAMERY Zach přechází po hlavní palubě, mluví přímo do kamery. ZACH: Jak jsem věděl, že mu mohu věřit? Nevěděl jsem to. Ale je pravdou, že jsem neměl moc na výběr. Velitel Bay´lar je velitelem bezpečnostního a já jsem objevil něco, co podle mě rozhodně znamenalo narušení bezpečnosti. (pauza) Vím, co si myslíte... Opravdu KihÁndariové infiltrovali členy velení stanice? Je to reálná možnost? Odpověď je šokující... Ano. (poznámka stranou): Osobně si myslím, že jsou KihÁndariové šílení, ale ti trhlí fanatici si vážně myslí, že bojují za správnou věc... (zavrtí hlavou): Ale, prosím vás! Je to směšné. Naprosto směšné.

33


(zpátky k věci): Ale to je jedno. Řekl jsem veliteli Bay´larovi všechno, co se ten den stalo... Nejdříve jsem si myslel, že ho štvu, ale bylo mi řečeno, že je ten člověk takhle úděsný od přírody. Asi to už k té práci patří. STŘIH NA: INT. KANCELÁŘ BEZPEČNOSTI Uplynula nějaká doba. Bay´lar pomalu přechází sem a tam. Zach mu právě pověděl o svých obavách. BAY´LAR (skepticky): Lidé na klíčových postech nahrazeni KihÁndarii? Abych řekl pravdu, moc pravděpodobné to není. Objeví se TITULEK: 20:21 Zach na tom trvá. ZACH: Vždyť jste to obvykle vy, kdo si dělá starosti s narušením bezpečnosti! Bay´lar se na něj podívá. Rozhodně tu možnost zvažuje. Pak – BAY´LAR: Podívám se na to. Děkuji. Zach se usměje. ZACH: To je dobře, moc dobře. Vy a já, jako tým obnovíme řád v nejdůležitější základně Země a Voriany. Z toho bude určitě skvělý článek. Ale Bay´lar zavrtí hlavou – Zach ho začíná trochu štvát. BAY´LAR: Na vašich článcích mi vážně ani trochu nezáleží, pane Hoffmanne. ZACH: No jistě. Ale něco vám řeknu... Tohle není poprvé, kdy jsem se pro dobro věci spojil s bezpečnostním důstojníkem. (s úsměvem vzpomíná): Moc dobře si vzpomínám... Skvěle jsme spolu vycházeli. Samozřejmě by to ani jeden z nás ale nikdy nepřiznal. Bay´lar o tom chvíli přemýšlí. Pak se rozhodne. BAY´LAR: Spojím se se svými kontakty na Vorianě, podívají se na to. ZACH: Uvědomujete si, že nám dochází čas!? Jestli Tomari stanici opustí, nic jí nezabrání, aby svou misi dokončila. BAY´LAR: Toho jsem si vědom. Proto bych měl radši hned začít. ZACH (to zní dobře): Tak tedy do toho. BAY´LAR: Vraťte se do své ubikace. Počkejte tam, dám vám pak vědět. ZACH: Proč?! Proč bych se měl stáhnout?

34


BAY´LAR: Protože jestli nás lidi uvidí spolu, mohlo by to vzbudit podezření. Jestli na tom, co říkáte, je něco pravdy... rozhodně bychom měli být nenápadní. Zach o tom uvažuje, dojde mu, že má Bay´lar pravdu. ZACH: To je geniální. Vy se vážně vyznáte, že jo? Bay´lar si povzdechne – Zach mu leze na nervy. ZACH: Dobrá, dobrá... Už jdu. (pak): Ale určitě mě informujte. Bay´lar přikývne. Zach na kývnutí zareaguje, pak z kanceláře ODEJDE. ZBLÍZKA NA BAY´LARA Sleduje, jak Zach odchází. Velitel se teď tváří trochu znepokojeně. Obrátí se ke svému stolu, posadí se a dá se do práce s počítačovým terminálem. O chvíli později otevře komunikační frekvenci a na obrazovce se objeví velitel Callen. Sedí ve své kanceláři. CALLEN: Veliteli? Bay´lar znepokojeně promluví. BAY´LAR: Bojím se, že máme problém, pane. A z tohoto okamžiku... FADE OUT. KONEC AKTU 4

35


AKT 5 FADE IN: INT. ZACHOVA UBIKACE Zach přechází sem a tam. Je netrpělivý a dělá si starosti – zase se trochu potí. Objeví se TITULEK: 23:14 ZACH (jen hlas): Další tři hodiny jsem nemohl dělat nic než čekat ve své ubikaci na zprávu od velitele Bay´lara. Pořád nic. Už mě to přestávalo bavit. Zach se zastaví, vidíme, že už ho to čekání frustruje. Přistoupí k POČÍTAČOVÉMU TERMINÁLU na jídelním stole. Stiskne tlačítko interkomu. ZACH: Veliteli Bay´lare, tady Zach Hoffmann. Víte vůbec, kolik už je hodin?! Pauza. Žádná odpověď. ZACH: Haló?!! (znovu stiskne panel; sarkasticky): Strašně nerad vás ruším! A pak Bay´lar odpoví – BAY´LARŮV HLAS Z INTERKOMU: Tady je Bay´lar. Omlouvám se, že jste musel tak dlouho čekat. ZACH (rozčileně): Ale to je v pohodě. Vždyť na tom nezávisí osud celé galaxie nebo tak něco. Ani Bay´lara nemusíme vidět, abychom věděli, že obrátil oči vsloup. BAY´LARŮV HLAS Z INTERKOMU: Vše už je vyřešeno. ZACH (překvapeně): Vážně? BAY´LARŮV HLAS Z INTERKOMU: Děkuji, že jste nás na tu věc upozornil. Není třeba, abyste si dál dělal starosti. Zacha to vyloženě zarazilo. ZACH: Takže říkáte... říkáte, že Tomari je v cele? BAY´LARŮV HLAS Z INTERKOMU: Ano. MEZISTŘIH S: INT. VELITELOVA KANCELÁŘ Bay´lar stojí před svým stolem, mluví se Zachem přes interkom. BAY´LAR (pokračuje): Velitel Callen vám vyřizuje, že je opravdu vděčný. Momentálně je zaneprázdněn, ale přijde vás navštívit.


36

Zatímco Bay´lar mluví, kamera PŘEJEDE na jinou pozici a UKÁŽE Granta, Siveu, Callena a také Tomari, kteří jsou v místnosti s ním – něco tu není v pořádku. Zach ve své ubikaci reaguje se spokojeným úsměvem. ZACH: Těší mě, že jsem nás všechny zachránil. Ne že by to pro mě bylo nějaké překvapení, ale stejně... Bay´lar musí potlačit naštvané povzdechnutí; odpoví – BAY´LAR: Ano... Děkuji vám. A komunikační panel se vypne. Callen, Bay´lar, Grant, Sivea a Tomari si vymění pohled. CALLEN (ke Grantovi): Myslíte, že nám uvěřil? GRANT: Snad ano. Callen se obrátí k Tomari. CALLEN: TenÁhkra je připravena. Musíme vás dostat ze stanice. Tomari přikývne. TOMARI: Nemohu se zpozdit. Kancléř Vahret by mohl nabýt podezření. INT. ZACHOVA UBIKACE Zach pořád přechází sem a tam, z nějakého důvodu, mu to celé připadá nějak zvláštní. Znovu se objeví TITULEK: 23:16 ZACH (jen hlas): Zase si nejsem jistý proč... ale byl jsem si doopravdy jistý, že něco není v pořádku. Celé se to vyřešilo nějak moc snadně... Asi podcenili mou schopnost poznat, když někdo něco hraje, a já začínal tušit, že Bay´lar opravdu nebyl upřímný. Rozhodne se. Opět zamíří k POČÍTAČOVÉMU TERMINÁLU, aktivuje ho a promluví do interkomu. ZACH: Tady Zach Hoffmann! A po pauze se na obrazovce objeví místo horizontského symbolu vorianský technik (nám známý poručík Sen´rel), sedí na svém místě v řídící místnosti. Je přinejmenším překvapený. VORIANSKÝ TECHNIK: Pane Hoffmanne?! Proč mi voláte? ZACH: Musím vám položit pár otázek. A nejde o to interview. Technik je z toho trochu zmatený. ZACH: Kotví u nás pořád TenÁhkra?


VORIANSKÝ TECHNIK: Ano. U rampy číslo pět... Proč? ZACH: Změnila nějak svůj plán? Neodložili její odlet? VORIANSKÝ TECHNIK (zavrtí hlavou): Proč by to dělali? Vůbec ne, odlétá na Vorianu za méně než patnáct minut. ZACH: Aby tam odvezla Tomari? VORIANSKÝ TECHNIK: Ano. ZACH: A je Tomari zatčená? Technikovo zmatení narůstá. VORIANSKÝ TECHNIK: Zatčená?! Měl bych snad o něčem vědět? Zach už se teď tváří velmi ustaraně – teď už není pochyb, že mu Bay´lar lhal. Technikovi to ale nedá najevo. Už nemůže riskovat. Nemůže nikomu věřit. Předstírá, že cítí úlevu. Teď se protáhne, dělá, jako by se právě probudil. ZACH: Dobrá, poručíku. Jenom se mi něco zdálo... opravdu špatný sen. Promiňte mi to, jsem trochu zmatený. VORIANSKÝ TECHNIK: Určitě jste v pořádku? ZACH: Jenom si dám trochu chlazeného džusu a budu naprosto v pořádku. (pak): Dobrou noc. A nato komunikační kanál vypne – zmatenou tvář poručíka Sen´rela na obrazovce vystřídá horizontský symbol. ZBLÍZKA NA ZACHA Zvažuje své možnosti. ZACH (jen hlas): A najednou jsem se cítil tak sám jako ještě nikdy v životě... Nevěděl jsem, komu věřit. Pak se mu na tváři objeví hrdinský výraz – dojde k rozhodnutí. ZACH (jen hlas): Ale také jsem si uvědomil obrovskou příležitost, která se mi v tu chvíli naskytla... Příležitost ukázat hrdinství, které ve mě je, příležitost zabránit Tomari v odletu z Horizontu... I kdybych měl pro to riskovat svůj život. Začne se potit. Postaví se, přejde k nedaleké zásuvce a vytáhne z ní staromódní REVOLVER – zbraň, o které se předtím zmínil Christine. Scénu doprovází hrdinská hudba, Zach se znovu zhluboka nadechne a pak... ODEJDE.

37


38

INT. CHODBA Callen a Tomari procházejí chodbou. TITULEK nám prozradí čas: 23:27 CALLEN: Doufám, že vše vyjde, Tomari. TOMARI: Není důvod dělat si starosti, veliteli, pokud se mi podaří sejít se s Vahretem včas. CALLEN: Nejvyšší velitel Vreńan na to dohlédne. A zahnou za roh, přistoupí k – INT. CHODBA – PŘECHODOVÁ KOMORA Zamíří k otevřeným dveřím komory. Postaví se před ně. Tomari se obrátí ke Callenovi, kývnutím mu děkuje. TOMARI: Chtěla bych vám za vše, co jste pro nás udělal, poděkovat, veliteli. CALLEN: My všichni musíme za vaše služby poděkovat vám, velvyslankyně. A náhle – ZACH (mimo obr.): Na děkování je ještě trochu brzo! Callen a Tomari se obrátí a uvidí – ZACH Přistoupí k nim, míří na ně revolverem. CALLEN: Pane Hoffmanne?! ZACH: Mrzí mě to. Ale nemůžu vás pustit. Callen a Tomari si vymění pohled. TOMARI: Myslela jsem, že je o něj postaráno. CALLEN: To já také... (pak k Zachovi): Co to proboha vyvádíte? Zach se už potí docela silně. Je velmi nervózní, ale pohání ho adrenalin. ZACH: Dělám správnou věc! Nevím, kdo doopravdy jste nebo proč jí pomáháte... ale i když se tomu možná těžko věří, jsem ochotný udělat, co můžu, abych vám zabránil vrátit se ke KihÁndariům. Callenova tvář potemní. Pomalu zvedne ruku, naznačí Zachovi, aby se zklidnil. CALLEN: Nevíte, o čem mluvíte. Ale Zach zakřičí – ZACH: Ani se nepřibližujte! Věřte mi, umím se zbraní zacházet!

39


(dodá): No, vlastně jsem ji ještě nikdy nepoužil, ale vím, jak funguje! Callen se zastaví, uvědomí si, že by Zach z nervozity mohl každou chvíli stisknout spoušť. CALLEN (klidně): Mohu vám to vysvětlit... ale tu zbraň prosím odložte. ZACH: Ne. Vysvětlíte mi to, zatímco na vás budu mířit. Napjatá pauza. Callen si uvědomí, že nemá na výběr. Ale pak... VÝSTŘEL ZE ZATU Zacha zezadu ZASÁHNE modrý výboj a Zach klesne na zem. Zůstává nehybný, v bezvědomí. Callen i Tomari vypadají, že se jim ulevilo. Vzhlédnou – BAY´LAR Zezadu na Zacha vystřelil. Vymění si s Callenem a Tomari kývnutí. Velitel vypadá naštvaně. BAY´LAR (ke Callenovi): Říkám to pořád. Byla chyba dovolit tomuhle... novináři zůstat na palubě. Callen na velitelova slova zareaguje, ale momentálně je jenom rád, že se nikomu nic nestalo. Obrátí se k Tomari – CALLEN: Musím se za něj omluvit, Tomari. Ale Tomari se na Zacha podívá. V určitém smyslu jeho odvahu oceňuje. TOMARI: Věřil, že dělá správnou věc... Patří mu za to obdiv. Ukážeme záběr na Callena a Bay´lara, jak na tato slova reagují. Vědí, že má Tomari v určitém ohledu pravdu, ale Bay´lar si nemůže pomoct, obrátí oči vsloup... PŘECHOD NA: INT. OŠETŘOVNA – VYŠETŘOVACÍ MÍSTNOST – ZBLÍZKA NA ZACHA Leží na stole uprostřed, v bezvědomí. Chvíli se na něj jen díváme, pak pomalu nabude vědomí. Nejdříve se jen nepatrně pohne, pak najednou VYKŘIKNE a POSADÍ SE. ZACH: NE!!! Musíte ji zastavit!!! Hned ji zastavte!!! KAMERA COUVNE a ukáže Lenoriho, jak k Zachovi přistoupí. LENORI: Pane Hoffmanne. Prosím, uklidněte se.


40

ZACH: Mám se uklidnit... Uklidnit? Uklidnit?!! Je mi, jako bych právě dostal pořádnou ránu proudem a vy my říkáte, abych se uklidnit?!! (pak, uvědomí si): Co když... co když jsem... co když jsem umřel? Rychle si s nervozitou nahmatá puls. LENORI: Vzhledem k tomu, jak hlasitě křičíte, to není příliš pravděpodobné. ZACH: A jak můžete vědět... že takhle posmrtný život nevypadá? (zmateně a trochu zklamaně): Posmrtný život je ošetřovna!? Lenori se rozhlédne. LENORI: To je stejně nepravděpodobné. NOVÝ ÚHEL KAMERY Do místnosti VSTOUPÍ Callen, Grant, Sivea a Bay´lar. GRANT (k Lenorimu): Zaslechl jsem, že je vzhůru. BAY´LAR (suše): To se nedalo přeslechnout. Pauza. Zach najednou vypadá velmi zmateně. Chvíli všechny v místnosti pozoruje, snaží se přijít na to, co se proboha děje. Pak – ZACH: Co se to stalo? Kdo jste? Callen, Grant, Sivea, Bay´lar a Lenori si vymění krátký pohled. TITULEK nám opět prozradí čas: 25:04 Callen si povzdechne, ví, že už musí Zachovi říct pravdu. CALLEN: Jsme to opravdu my, pane Hoffmanne... Nemusíte mít obavy. ZACH: Proč bych měl věřit lidem, co mě právě postřelili!? Nevím, kdo přesně to byl, ale někdo z vás určitě!! BAY´LAR (naštvaně): Jenom jsem vás omráčil. Věřte mi, byl jsem v pokušení použít raději fázor. Zach reaguje trochu uraženě. ZACH: Takže to vy jste mě střelil!? GRANT (opravuje): Jen omráčil. To je docela rozdíl. Zach se postaví, ale skoro ztratí rovnováhu. Lenori mu chce pomoct, ale než vůbec může – ZACH (rozčileně): Jsem v pořádku! Nedotýkejte se mě! (pak): Proč byste všichni proboha Tomari pomáhali? Callen si znovu povzdechne. Není mu to příjemné.


CALLEN: Mrzí mě, že jsme vám nemohli říci více... Ale když jste Tomari přistihl mluvit s kancléřem Vahretem, uvrhl jste sebe i mě do velmi obtížné situace. Zach vypadá hodně zmateně. SIVEA: Víme, že byli Tomari a Vahret v posledních měsících občas v kontaktu. Zach se na ni podívá, začíná si vše dávat dohromady. ZACH: Takže říkáte... Úmyslně jste jí podstrčili špatné informace, které měla předat KihÁndariům. BAY´LAR: Ano. Ale je to trochu jinak, než si myslíte. GRANT: Tomari stojí na straně vorianské vlády... Je to dvojitý agent, pracuje proti KihÁndariům, i když předstírá, že je v jejich službách. Zach to chvíli vstřebává. ZACH: To všechno aby zmátla nepřítele... CALLEN: Tomari předstírala, že s KihÁndarii sympatizuje. Mise na M33-G24 ale součástí jejího tajného úkolu nebyla... Opravdu tamějším obyvatelům pomáhala s obnovou planety, snažila se navázat hlubší kontakty mezi našimi světy. GRANT: Útok Enolyů jsme ale samozřejmě v plánu neměli. SIVEA: Nakonec to vše jen urychlilo. Tomari se měla s Vahretem setkat až za dva týdny. To, že pronikne do kolonie Tenari, jí umožní nahlédnout pod povrch činnosti KihÁndariů. Snad zjistí, kam mezi naše lidi umístili své agenty nebo jestli mají k dispozici zbraně hromadného ničení. BAY´LAR (dodá): Aby tyto informace získala, riskuje vlastní život. CALLEN (k Zachovi): Nazval jste ji zrádkyní... Pravdou je, že je to hrdinka. Zach přemýšlí. Pak se na všechny podívá a – ZACH: A jak mám vědět, že říkáte pravdu? CALLEN: Můžete si to ověřit u Velící rady. Samozřejmě o tom nemáte vědět, tu informaci má jen několik lidí... A věřím, že ji budete pečlivě držet v tajnosti. Pauza. Zach přikývne. Ale pak – ZACH (s obviněním): Proč jste mi to neřekli, hned když jsem začal něco podezřívat?! Mohli jsme si tohle všechno ušetřit. Bay´lara už Zach začíná opravdu štvát.

41

42


BAY´LAR: Protože jste to nemusel vědět. Můžete být rád, že vás nezatknu za vloupání se do Tomariny soukromé ubikace. Zach pobouřeně reaguje. ZACH: Já se tam „nevloupal“! Nezamkla dveře! BAY´LAR: To mě ani v nejmenším nezajímá. Kdyby to bylo na mě, zavřel bych vás do cely, než by vás nějaká loď mohla vzít zpět na Zemi. ZACH (sarkasticky): Vidím, že budeme opravdu skvělí přátelé. Těším se na budoucí spolupráci. Bay´lar nad tou odpovědí zavrtí hlavou. BAY´LAR: Já už prostě nemůžu. A ODEJDE, Zach za ním křičí. ZACH: Víte, co je váš problém? Nemůžete vystát to, že jsem nakonec hrdina! Jo, tak to je!! Hrdina!! Ale Bay´lar už je pryč. Callen, Grant, Sivea a Lenori si vymění pohledy, reagují na Zachovu podivnou reakci. Pak k nim ke všem promluví Callen – CALLEN: Byl to opravdu dlouhý den. A když se všichni chystají odejít – ZACH: Počkejte chvíli... Nemyslíte, že mi dlužíte omluvu? Žádný strach, ochotně ji přijmu – pokud bude upřímná. Vymění si další pohled. A není pochyb, že zrovna nemyslí na to, jak by se Zachovi omluvili. LENORI: Skutečně dlouhý den. A pak se vydají pryč, ODCHÁZEJÍ. Zach zavrtí hlavou. Nejdříve ho přemáhá pobouření, ale pak... začíná cítit uspokojení. ZACH: Ani se jim nedivím... Jenom mi závidí. A z okamžiku, kdy Zach sám sebe obdivuje... STŘIH NA: INT. HLAVNÍ PALUBA – POHLED TELEVIZNÍ KAMERY Zach se na nás usmívá. ZACH: Takže teď už to víte... (pak): Možná si říkáte, proč jsem v této reportáži tuto příhodu zachytil... Ne proto, že jsem se chtěl ukázat jako hrdina, ale spíše proto, abych vám ukázal, jak skvěle se lidem na Horizontu daří vyrovnávat se se všemi výzvami, kterým čelí. Jak už jsem se zmínil, tuto zprávu možná celá léta neuvidíte, protože informace obsažené v ní jsou

43


stále přísně tajné... ale ať už se k vám dostane kdykoliv, jedna věc se nezmění – hrdinství našich lidí. Do Zachova proslovu teď začne hrát hudba. ZACH: Vydávají se hvězdnou bránou na planety, kde je čeká mnohonásobná přesila nepřátel, nebo se setkávají s nejnebezpečnějšími protivníky Vorianů – KihÁndarii. Tito lidé jsou opravdu ti nejschopnější, jedni z nejstatečnějších mužů a žen, které jsem kdy potkal. (pauza) A co se Tomari Ve´las týče, ta bezpečně dorazila do kolonie Tenari, kde ji přivítali nic netušící KihÁndariové... Přejeme jí štěstí. Lituji, že jsem se jí nikdy nemohl osobně omluvit za svou nedůvěru, ale jednoho dne se naše cesty určitě znovu protnou. (pauza) Než se dnes rozloučíme, rád bych ještě upřímně poděkoval veliteli Callenovi, který mi dovolil tuto malou epizodu zahrnout do vysílání... A jako poslední bych vás požádal, abyste nezapomínali... Horizont v žádném případě nemá ohrozit vaše domovy, ale prozkoumat neznámo, zjistit, co leží za horizontem... a ochránit naši planetu. (pauza) Dobrou noc. A děkuji za pozornost. FADE OUT. KONEC AKTU 5 KONEC

Reportáž ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 4. května 2006

Recommend Documents