Odpadlíci ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 26. října 2006

„Odpadlíci“ EP: 3. 01

Scénář

ALEX RUBIT Věnováno Michelle

DATUM VYSÍLÁNÍ: 26. října 2006 ČESKY: 27. října 2007

© 2006 Beyond the Horizon Productions – Ve spolupráci s GateWorld.net Stargate, Stargate SG-1 a Stargate: Atlantis jsou vlastnictvím MGM/UA. Tento scénář byl napsán výhradně pro zábavní účely, nepřinesl žádný zisk. Nebylo zamýšleno žádné porušení vlastnických práv. Tento materiál nesmí být reprodukován bez souhlasu jeho autorů. StargateHorizon.com je oficiálním členem sítě GateWorld Network.

Překlad Arana. Překlad vznikl se souhlasem a vědomím autora. Korekce Jelča. http://www.sga-project.com/horizon

2

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT – „Odpadlíci“

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT „Odpadlíci“ TEASER FADE IN: EXT. VORIANSKÉ HLAVNÍ MĚSTO – DEN Uvádějící záběr nám známého vorianského hlavního města. Přes tento záběr slyšíme hlas – CALLEN (jen hlas): V předchozích dílech Hvězdné brány: Horizontu. STŘIH NA: INT. VLÁDNOUCÍ KOMORA – DEN Callena překvapí, když k němu přistoupí mladá žena (MLHOVINOVÁ, vydává se za vorianskou ženu). Přátelsky se usměje, nabídne mu paži, aby si jimi mohli potřást – MLHOVINOVÁ ŽENA (DE’SYA KAMIN): De’Sya Kamin. Pracuji ve štábu prezidentky Adari. Callen její paži přijme. Přátelsky na ni kývne. CALLEN: Rád vás poznávám, slečno Kamin. DE’SYA: Prosím, říkejte mi De’syo. A já ráda poznávám vás. De’van Callen. Tolik jsem toho o vás slyšela. Když jsem se dozvěděla, že tu budete, nemohla jsem odolat příležitosti poznat vás osobně. STŘIH NA: INT. KANCELÁŘ PREZIDENTKY ADARI – DEN Callen je na schůzi s prezidentkou Adari. ADARI (vážně): To, zda válka nastane nebo ne, je mimo jakoukoliv pochybnost. Krátký střih. ADARI: Navrhnu Vládnoucí komoře přechod na celosektorovou nejvyšší pohotovost... Útok na Kih'Andari přesně poté, co bude vyřešena hrozba Enolyů, je zaskočí. Dodá nám to významnou výhodu. Krátký střih. CALLEN: Se vším respektem, vaše eminence. Myslím, že děláte chybu. ADARI (jemně): Bude to moje chyba, De'vane. STŘIH NA:

3


EXT. VORIANSKÉ HLAVNÍ MĚSTO – NOC Teď se na hlavní město díváme v noci. DE’SYA (jen hlas): Musím vám něco ukázat. Něco, o čem můžete vědět pouze vy. STŘIH NA: INT. PODZEMNÍ BUNKR – NOC Callen a De’sya jsou teď v tmavém skalnatém sklepě; jde o bunkr pod Vládnoucí komorou. CALLEN: Proč jste mě sem přivedla? DE’SYA: Abych vám ukázala tohle. Namíří baterku na zeď plnou starých vorianských nápisů a piktografů. Callen si uvědomí, co to je – CALLEN: Antická proroctví... napsaná Nosah’trahem... jednou z nejkontroverznějších postav naší historie. Krátký střih. DE’SYA: Musíte najít ukrytou knihu... knihu obsahující ztracená Nosah’trahova proroctví. CALLEN: Nosah’trahovu knihu...? (zavrtí hlavou) Ale to je jen mýtus. Nic takového neexistuje. DE’SYA: Mýty se často zakládají na skutečnosti. (pauza) Touto cestou musíte kráčet, abyste ukončil občanskou válku... zachránil svůj lid... znovu spojil ty stejné krve. Callen se znovu zadívá na nápisy, zvažuje slova záhadné ženy. A když se otočí – DE’SYA JE PRYČ Vidíme, jak Callen v tmavém bunkru stojí sám, slyšíme – GRANT (jen hlas): Prostě zmizela? STŘIH NA: INT. VELITELOVA KANCELÁŘ Callen a Grant. CALLEN: Ověřil jsem si její informace... Dokonce jsem osobně mluvil s prezidentkou Adari. Nikdo jménem De’sya Kamin nikdy v prezidentčině štábu

4


nepracoval. Neexistují ani záznamy o tom, že by někdo jejího jména žil v okolí Severní provincie. Krátký střih. Grant přemýšlí – GRANT: Jedna... rasa, o které vím, se umí takhle objevovat a zase mizet. Callen ví, na co Grant naráží – CALLEN: Mlhovinoví... Grant pokývne – „je to možné“. CALLEN (pokračuje): Což znamená, že bychom její slova měli brát vážně. Jestli totiž existuje jen nepatrná naděje, že nalezení té knihy... nějak ovlivní budoucnost Vorianů... GRANT: Souhlasím, pane. STŘIH NA: ZBLÍZKA NA OBRAZOVKU Vidíme řeč prezidentky Adari, mluví k vorianskému lidu. Během proslovu vidíme mezistřihy mezi našimi lidmi, kteří poslouchají (Grant a Callen ve velitelově kanceláři, Christine a Lenori na ošetřovně, Yusuf v řídicí místnosti, Bay’lar ve své kanceláři, a Sivea, Chase a Tom na hlavní palubě). ADARI: Kih’Andariové byli útokem překvapeni, jak jsme čekali, což nám zaručilo přesvědčivé vítězství. Těší mě, že vám mohu sdělit, že naše síly už dosáhly hlavního města Tenari. Je teď pod vorianskou nadvládou. (pauza) Ale jde jen o první vítězství v obtížné válce. Můžete si však být jisti, že ji absolvujeme až do vítězného konce. A následuje... PRUDKÉ ZTMAVENÍ: NA ČERNÉ OBRAZOVCE se objeví TITULEK: O DVA MĚSÍCE POZDĚJI FADE IN: EXT. VESMÍR Na VALIANT útočí DVĚ KIH’ANDARIJSKÉ LODĚ. Kih’Andariové zaútočí několikrát těsně za sebou, přistihli Valiant nepřipravenou. INT. VALIANT – MŮSTEK


5

Velí PODPLUKOVNÍK SATO. Na svých místech jsou PORUČÍK ADAMSOVÁ a PORUČÍK MACFARLEY. V pozadí vidíme různé další DŮSTOJNÍKY. Loď je ve stavu pohotovosti. Atmosféra je napjatá. Loď se OTŘESE. ADAMSOVÁ (od panelu): Přímý zásah! Záď, paluba čtyři. Štíty drží. Sato má na tváři odhodlaný výraz. SATO: Informujte týmy pro kontrolu škod. (ke zbraňovému důstojníkovi): Palte všemi zbraněmi podle uvážení. Chci ty lodě vyřídit. ZBRAŇOVÝ DŮSTOJNÍK přikývne a provede, loď se znovu OTŘESE. MACFARLEY (o kih’andarijských lodích): Mají šikovné manévry, to musím uznat. SATO: To my taky, poručíku. MACFARLEY: Ano, pane. Náhle – ADAMSOVÁ (od panelu): Pane, senzory hlásí, že hyperprostor opouští další loď... Jsou to Voriané. MACFARLEY (suše): To ti, co po nás střílejí, taky. ADAMSOVÁ: Ale myslím, že tahle je na naší straně... (pauza) Je to Ty’Pran. Z reakcí... EXT. VESMÍR TY’PRAN, loď Vesmírného velitelství, zahájí palbu na kih’andarijské lodě. S touto podporou už se teď Valiant podaří zasadit několik úderů. KIH’ANDARIJSKÉ LODĚ Už nejsou ve výhodě, vzdálí se. Zamíří k otevřenému vesmíru a provedou hyperprostorový skok. INT. VALIANT – MŮSTEK Jako předtím. ADAMSOVÁ (od panelu): Kih’andarijské lodě skočily do hyperprostoru. MACFARLEY: Asi si netroufly na naše posily. Ale Sato nevypadá nijak nadšeně. SATO: Chci kompletní hlášení o škodách ze všech palub. Tohle je počtvrté, co nás nějací

6


Kih’Andariové napadli. Nevím, jak ostatní, ale mě už nebaví být v téhle pitomé občanské válce pořád na mušce. ADAMSOVÁ: Mám stejný názor, pane. (pak) Ty’Pran nás volá. SATO: Na obrazovku. A z tohoto okamžiku... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Uvádějící záběr obrovské vesmírné stanice obklopené tok’erskými loděmi. V pozadí vidíme jasně svítit dvojité slunce soustavy a před nimi se vznáší vesmírná brána. INT. ŘÍDICÍ MÍSTNOST Na stanici je ráno jako každé jiné. Několik ČLENŮ POSÁDKY tu provádí každodenní povinnosti. Na svém místě u ovládaní hvězdné brány sedí náš známý VORIANSKÝ TECHNIK. Vidíme, že se v prostoru brány vytáčí hvězdná brána. VSTOUPÍ VELITEL CALLEN. V ruce drží šálek kávy. Přistoupí k vorianskému technikovi. VORIANSKÝ TECHNIK: Dobré ráno, pane. CALLEN: Dobré, poručíku. Co to tu máme? VORIANSKÝ TECHNIK: Plánovaná aktivace brány, pane. CALLEN: Aha, to musí být Horizont-1. INT. PROSTOR BRÁNY ZBLÍZKA NA HVĚZDNOU BRÁNU – zapadá poslední symbol, z brány vyrazí vpřed OBROVSKÁ VLNA. Aktivuje se štít. INT. ŘÍDICÍ MÍSTNOST Vorianský technik reaguje na panel. VORIANSKÝ TECHNIK: Přijímám idetifikační signál Horizontu-1. CALLEN: Vypněte štít. A když technik provede rozkaz – INT. PROSTOR BRÁNY ZBLÍZKA NA HVĚZDNOU BRÁNU, vidíme, jak se deaktivuje štít. Chvíli pauza, pak... VSTOUPÍ PLUKOVNÍK GRANT, SIVEA, CHASE a CHRISTINE. Vrací

7


se na Horizont po několika dnech mimo stanici. Byla to rutinní mise, nic zvláštního. INT. ŘÍDICÍ MÍSTNOST Callen stiskne panel komunikačního systému. CALLEN: Vítejte zpět, lidi. NA TÝM Brána se za nimi zavře; reagují na Callenova slova. Chase promluví – CHASE: No, tak to máme za dva měsíce sedmnáctou planetu... Takže zbývá už jen pár miliónů. A následuje... STŘIH NA: INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST Hlášení z mise. Callen stojí. U stolu sedí Horizont-1. Členové týmu teď na sobě mají klasické staniční uniformy. Jsou uprostřed rozhovoru – GRANT: Sedmnáct planet a po té knize dosud žádná stopa. Možná to zní zvláštní... ale ještě to nic neznamená. Na tohle téma už se dříve docela živě argumentovalo. Chase, Sivea a Christine si vymění skeptický pohled. CHASE: Snad to můžu říct, pane... ale rozhodně nečekám, že přijdem na nějakou namátko vybranou planetu a najednou, úplně zčistajasna, tam najdem tuhle knihu od toho chlápka... (snaží se vzpomenout si na jméno) ... na kterýho si zrovna nemůžu vzpomenout. CHRISTINE: Nosah’trahovu knihu. SIVEA (připomíná): Která ani nemusí doopravdy existovat. CHASE: Jo – to taky. Ale Callen vypadá optimističtěji, klidně přechází kolem stolu. CALLEN: Musíme pokračovat s předpokladem, že existuje. (pauza) Jedna žena, De’sya Kamin, ať byla kdokoliv nebo cokoliv... před dvěma měsíci mi řekla, že objevení té knihy přispěje k ukončení občanské války. Posadí se do čela stolu, ponuře dodá – CALLEN: A všichni víme, že válka musí skončit co nejdříve.


Pauza. CHRISTINE: Na tom se rozhodně do jednoho shodneme... Ale pořád nemůžu pochopit, jak to má celé fungovat? Jak by mohla kniha se ztracenými věštbami jakkoliv ovlivnit průběh téhle války? CALLEN (zdráhavě): To nevím. CHASE: A i když existuje, jaká je šance, že ji právě teď najdem? Je mi jasný, že jsem už dřív měli párkrát pěkně dobrý načasování, ale... tohle by bylo trochu moc, jestli to můžu říct. CALLEN: Nepopírám, že by okolnosti mohly být trochu lepší. Grant se odmlčí... zvažuje, co k tomu říct. GRANT: Jestli De’sya Kamin doopravdy byla Mlhovinová... pak tu knihu zanedlouho najdeme. (vysvětluje): Od Mlhovinových jsem se naučil jednu věc, a to že se věci obvykle vyvinou tak, jak mají... Nedali by nám tu informaci, kdyby doopravdy nebyla šance na úspěch. CALLEN: A radši bychom měli doufat, že to bude spíš dříve než později. Všichni si všimnou naléhavosti ve velitelově hlase. SIVEA: Jaké jsou nejnovější informace z války? CALLEN: Nevyvíjí se to dobře. Možná jsme Kih’Andariům překazili pokusy převzít tuto stanici a jejich hlavní města jsou pod vorianskou nadvládou... ale pořád jsou hrozba. Přežívají jako bojovníci odboje, číhají na nás za každým rohem... A denní boje jen tak neskončí. CHASE: Jinejma slovama, pořád samý špatný zprávy. CALLEN: A bude to už jen horší, majore. Grant Callena zná dost dobře na to, aby věděl, že je za tím něco víc. GRANT: Co tím myslíte, pane? Callen si povzdechne, pak pokračuje. CALLEN: Obdržel jsem zprávu od prezidentky Adari. Chtěla mi znovu připomenout, že zdroje Velící rady se kvůli válce začínají ztenčovat. A velmi brzy si už nebudeme moci dovolit ten luxus věnovat se... jiným záležitostem. GRANT (pochopí): Mise hvězdnou bránou... CALLEN (přikývne): Možná jsem prezidentku o nutnosti pokračovat v provozu brány přesvědčil před dvěma měsíci... ale pravdou je, že teď už je jen otázkou času, než ho přeruší. (pauza)

8

9


Což znamená, že musíme ve výpravách pokračovat, než najdeme něco užitečného. Callenova slova chvíli visí ve vzduchu. Velitelovo odhodlání je očividné. Pak – VORIANSKÝ TECHNIK (z komunikátoru): Řídicí místnost veliteli Callenovi. Callen stiskne komunikační panel na stole. CALLEN: Mluvte, poručíku. VORIANSKÝ TECHNIK (z komunikátoru): Pane, právě jsme obdrželi zprávu od Valiant. Podle plánu se přibližují k P5X 225, ale zase se trochu zpozdí... opět je napadli Kih’Andariové. Reagují. CHASE: No to už je fakt moc. CHRISTINE: To už je počtvrté za necelý měsíc. Callen si povzdechne. CALLEN (do komunikátoru): Děkuji, poručíku. Pauza. Pak Grant promluví s ponurým tónem v hlase. GRANT: Kih’Andariové se snaží ublížit i nám – to by nás nemělo překvapit. Koneckonců, za celou situaci podle nich může v prvé řadě Země. Další pauza. Pak – CALLEN: Musíme nějak pokročit, lidi. Nemůžeme si dovolit selhat. Všichni souhlasí. CALLEN (pokr.): To by mělo být vše. A členové týmu se zvednou ze židlí. Všimneme si, že nálada poslední dobou není zrovna nejlepší. Všichni na sobě cítí tlak události, které se kolem nich rozjíždějí. A když odejdou z místnosti – ZBLÍZKA NA CALLENA Jeho výraz mluví za vše. Je frustrovaný. A z Callena... FADE OUT. KONEC TEASERU


10

AKT 1 FADE IN: (POZNÁMKA: Během úvodních scén běží titulky.) INT. OŠETŘOVNA – LENORIHO KANCELÁŘ ZBLÍZKA NA nějakou zvláštní, exotickou rostlinu. Je v malém skleněném teráriu. Svítí na ni světlo, vyhřívá ji. Vypadá to, že se rostlina pohybuje. SLYŠÍME hudbu: BEETHOVENOVU PÁTOU SYMFONII. Zatímco hudba jemně zní, vidíme, jak se rostlina pohybuje k malé misce naplněné VODOU. Natáhne jednu větvičku – skoro jako ruku – a vloží ji do vody. Když k tomu dojde – LENORI (mimo obr.): Zdá se, že schopnost occidentalis xentovia rozvíjet se v prostředí o teplotě deset stupňů Celsia vyšší, než jaká je na její domovské planetě, je výrazně ovlivněna, když vyvolá zvýšenou metabolickou aktivitu. Kamera COUVNE a UKÁŽE DOKTORA LENORIHO. Přes obvyklou horizontskou uniformu má oblečený bílý plášť. Stojí před teráriem a mluví do malého DIKTAFONU. LENORI (pokr.): Poměrně fascinující, to tedy ano. Nečekal bych, že na tak minimální změnu od posledního experimentu zareaguje s takovou intenzitou. V pozadí VSTOUPÍ Christine. Lenori je k ní obrácen zády, nevšimne si jí. Zlehka přechází sem a tam. LENORI (pokr.; odkloní se od tématu): Vlastně mi to připomíná jeden experiment, jehož svědkem se mi poštěstilo být před přibližně sto padesáti dvěma lety. Doktor M’zati, muž, kterého jsem tehdy velmi obdivoval, dokázal zentaurianské Radě vědců, že roe’oulianský křikloun skutečně má cosi jako inteligenci podobou jejich vlastní. Stačilo mu k tomu, byl to doopravdy génius, jednoduše – Teď si Lenori najednou všimne, že Christine stojí ve dveřích. Zastaví se. Vypadá trochu zaraženě. Vypne diktafon... pauza... pak – LENORI: Nevěděl jsem, že tu jsi. CHRISTINE: Doufám, že neruším. Lenori zavrtí hlavou. Usměje se. LENORI: To rozhodně ne. Stiskne několik tlačítek na svém stole, hudba se zastaví. Další pauza. A následuje skoro trapné ticho. Konečně se Christine pokusí navázat rozhovor. CHRISTINE: Nevěděla jsem, že posloucháš Beethovena.


11

LENORI (o rostlině): Hudba ji zřejmě uklidňuje. Při experimentech je to užitečné. Christine přistoupí blíž. Podívá se na rostlinu pozorněji. CHRISTINE: Roste doopravdy rychle. LENORI: Ano, je to tak. Další pauza. Opět to nepříjemné ticho. Pak – CHRISTINE (změní téma): No, asi tě nepřekvapí, že jsme na M33-C29 nenašli nic neobvyklého. Po té knize, kterou hledáme, ani stopy. LENORI: Pokud je na tom, co veliteli před dvěma měsíci ta žena řekla, skutečně něco pravdy, určitě nakonec něco objevíme... ať už to bude cokoliv. CHRISTINE: Něco podobného v podstatě řekl plukovník. LENORI: Zjistil jsem, že není dobré podceňovat sílu... osudu. Christine ví, že se Lenori stále vypořádává se ztrátou Marcaie. Možná už se zase podobá tomu Lenorimu, kterého znala předtím, ale něco je na něm přece jen jiné. Vypadá smutně. CHRISTINE (tiše): To bude asi pravda. (pauza) Tak jak ti poslední dobou je? Lenori pokrčí rameny. LENORI: Jde to. CHRISTINE (pauza): Mluvil jsi s Kaylou? Zmínka o Kayle Lenorimu není příjemná. Obrátí pozornost zpět k rostlině, opět se soustředí na práci. LENORI: Raději bych o tom nemluvil. CHRISTINE (slova přítele, který si dělá starosti): Lenori, vyhýbáš se jí už dva měsíce... Mluvila jsem s ní; dělá si o tebe starosti. LENORI (rozhořčeně): Dělá si starosti?! Vždyť mě nezná. A já neznám ji... Milovala Marcaie. Já Marcai nejsem. Marcai už tu není! (pauza; hořce): Nemáme si s Kaylou co říct. A uvítal bych, kdybys to pochopila. Christine ví, že Lenoriho jeho vlastní slova bolí. Ale také ví, že teď nemůže říct nic, co by jeho názor změnilo. CHRISTINE: Dobrá. LENORI (pauza; jemněji): Děkuji. Z Christinina výrazu, který vyjadřuje starost o přítele – INT. HLAVNÍ PALUBA


12

Obvyklý dav procházejících obyvatel stanice. Jde o pohled, jaký se nám může naskytnout každý den; z davu cítíme pospolitost. Před kanceláří bezpečnosti stojí NÁČELNÍK BAY’LAR, mluví s VORIANSKÝM BEZPEČNOSTNÍM DŮSTOJNÍKEM. Bay’lar si prohlíží notes. BAY’LAR: Prohlédl jsem si hlášení ohledně strategie poblíž bentarijské hranice. I když to podle mě je efektivní, neměli bychom zapomínat, že Bentariové – Zarazí se, když vidí – SIVEU Prochází hlavní palubou. Bay’lar se obrátí k důstojníkovi. BAY’LAR: Omluvte mě na okamžik. Podá mu notes. VORIANSKÝ BEZPEČNOSTNÍ DŮSTOJNÍK: Jistě, pane. A Bay’lar zamíří k Sivei. NOVÝ ÚHEL Sivea prochází hlavní palubou, Bay’lar ji zezadu dožene. BAY’LAR: Velitelko! Sivea se zastaví, aby s ní mohl srovnat krok. SIVEA: Náčelníku. Ráda vás vidím. BAY’LAR: Nápodobně. Sivea se usměje. Na něco si vzpomene. SIVEA: Mimochodem, gratuluji. Slyšela jsem, že vám Velící rada vás učinila hlavním strategickým poradcem pro tento sektor. BAY’LAR: Snažím se co nejvíce přispět k omezení počtu obětí. Sivea zareaguje; krátký okamžik, kdy oba uvažují nad neveselou situací, ve které se jejich lid ocitá. Po tiché pauze. BAY’LAR: No – doneslo se mi, že jste na M33-C29 žádnou stopu po té knize nenašli. Z Bay’larova tónu poznáme, že podle něj je představa, že nějaká kniha by mohla ovlivnit průběh války, vyloženě směšná. SIVEA: Ani mě to nepřekvapuje, abych řekla pravdu. (pak): Snažím se předem neodsuzovat. Ale upřímně, mám problémy celé té věci uvěřit. BAY’LAR: To rád slyším.

13


SIVEA: Velitel Callen i plukovník Grant si zřejmě myslí, že máme šanci tu knihu tam někde „najít“... a že to doopravdy pomůže. BAY’LAR: Kéž by to bylo tak jednoduché. Ale nějaká kniha válku bohužel jen tak neukončí. Sivea souhlasí. STŘIH NA: INT. JÍDELNA Obvyklý dav stálých hostů. Atmosféra je ale o něco méně pozitivní než jindy. Skoro se zdá, že je v místnosti ponuré ticho. Lidé spolu mluví. Všichni si uvědomují, že kolem nich probíhá ničivá válka, i když nejsou v prvních liniích. Kamera PROJEDE KOLEM a ukáže CHUCKA. Upovídaný stevard stojí u servírovacího pultu se dvěma TOK’RY. Tok’rové si přišli jen vyzvednout jídlo, ale Chuck s nimi hned navázal rozhovor. Právě jim dovypráví vtip – CHUCK (dokončuje; pobaveně): A – poslouchejte – tenhle chlápek té mimozemšťance řekne... „Tohle bys neměla zkoušet při nulové gravitaci“. Nemůže si pomoct a musí se vlastnímu vtipu zasmát. CHUCK (pokračuje; směje se): Už jsem ten vtip slyšel snad tisíckrát, ale pořád z něj nemůžu. Ale pak si všimne, že si Tok’rové vymění zmatený pohled. Nechápou. CHUCK (pokr.): Ale no tak. Nulová gravitace... chápete? Vemte si, jak je to velký... (vzdává to): O to jde... nulová gravitace. V tom je ten vtip. Ale Tok’rové doopravdy nevypadají, že by jim to připadalo vtipné. Vezmou si své jídlo a ODEJDOU. Chuck za nimi zavolá – CHUCK (pokr.): Jasně, chápu. Vidím, že ještě nejste připravení prodloužit si život smíchem... Chápu vás. Vážně. Ale Tok’rové už jsou pryč. Chuck zavrtí hlavou. CHUCK (pokr.; sám k sobě): Asi nechápu tok’erský smysl pro humor. (pak): Jestli teda existuje. Pak zareaguje, když uvidí... NOVÝ ÚHEL VSTOUPÍ TOM. Má na sobě obvyklé modré triko uniformy, nese docela hrubou knihu. Chuck k němu přistoupí. CHUCK (vesele): Tome, kamaráde. Jak se vede? Tom vypadá trochu sklesle. Ale snaží se nedat to najevo.


14

TOM: Ale jo... v pohodě. CHUCK: Budu hádat – jako obvykle. TOM: Jo. To zní dobře. Tom zamíří ke stolu vzadu. Sedával tam s Davidem. Chuck ho následuje, snaží se ho trochu povzbudit. CHUCK: Hele, Tome. Chápu, že mi do toho nic není a vůbec... Ale trochu jsem přemýšlel. Tom se posadí ke stolu. TOM: O tom receptu na tu francouzskou omeletu, o který jsem tě tak prosil? CHUCK: Ani ne... Teda vlastně jo, taky – nemůžu ti ho dát, kamaráde. Je to rodinné tajemství, víc než století staré. Ale... Připojí se k Tomovi u stolu. CHUCK (pokr.): Poslední dva měsíce sem chodíš každý večer, zhruba ve stejnou dobu; a sedíš tu úplně sám a jenom čteš. Tom nechápe, co je na tom špatně. TOM: Já si čtu rád. CHUCK: To já taky. Knihy jsou klíčem k moudrosti. Ale no tak... (z Tomova pohledu): Chci ti jen říct: žij taky trochu. TOM: To dělám. Žiju přece. CHUCK: Jde o Davida. Chybí ti. Ale on chybí nám všem. TOM: Co tu vlastně děláš, stevarda nebo barmana? CHUCK: Stevarda, barmana, psychologa... Trochu ode všeho, příteli. Tom si povzdechne, vzdává se a přiznává. TOM: Dobře. Dostal jsi mě. Není to tu bez něj ono. Tohle jsi chtěl slyšet? Chuck se usměje. CHUCK: Kéž bych pro tebe tak mohl něco udělat. Tom to ocení, ví, že se Chuck doopravdy snaží jenom pomoci. TOM: Nepochop mě špatně, vím, že se rozhodl správně, když z Horizontu odešel... Konečně dává osobnímu životu přednost před kariérou... Slyšel jsem, že to s Julií nějak vyřešili. Dali se zase dohromady. CHUCK: To jim přeju.

15


TOM: Jo... Chuck si na chvíli zafilozofuje. CHUCK: Je to záhada, jak můžou být city tak složité, a přitom zároveň tak jednoduché jako nic jiného. Povím ti, kamaráde... to je paradox. Tom se nemůže neusmát. TOM: Myslím, že bych si teď už dal tu večeři. Chuck přikývne. CHUCK: Už se to nese. A nato se Chuck postaví a zamíří k servírovacímu pultu. ZBLÍZKA NA TOMA S pousmáním zavrtí hlavou. Ale pořád jde jasně vidět, že mu přítel chybí. A když se začne věnovat knize... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – ZEMĚ Záběr na dobře známou modrou planetu. EXT. DŮM CONNOROVÝCH – RÁNO Idylický domek na okraji města. Jde o krásnou a tichou čtvrť s různými rodinnými domky. Objeví se TITULEK: HARWOOD HEIGHTS POBLÍŽ CHICAGA, STÁT ILLINOIS ZBLÍZKA NA ZARÁMOVANOU FOTOGRAFII Jde o fotku Granta, Sivei, Chase, Davida, Toma, Christine a Callena, kterou Zach pořídil v teaseru epizody „Preventivní úder“ při příležitosti Davidova povýšení. Chvíli záběr na památku na ty časy. Pak – Kamera couvne a ukáže, že se nacházíme v... INT. DŮM CONNOROVÝCH – OBÝVACÍ POKOJ – RÁNO DAVID – na sobě slavnostní uniformu Letectva – si prohlíží fotografii, kterou drží v rukou, je ponořený do vzpomínek. Všimneme si, že i když ani na chvíli nezalitoval, že se vrátil na Zem, Horizont a obzvláště přátelé, které na palubě má, mu chybí. Po chvíli se vytrhne z myšlenek, když VSTOUPÍ JULIA CONNOROVÁ. Julia je Davidova žena, kterou jsme víceméně potkali v epizodě „Smilování“,


16

i když tentokrát ji poprvé vidíme doopravdy. Věkem je mezi třiceti a třiceti pěti lety, velmi krásná. Oblékla se do práce. JULIA: Tak jo. Zbývá mi asi pět minut, takže už předem vím, že přijdu pozdě. Zarazí se. Usměje se, když si všimne, že si její manžel prohlíží fotku. JULIA (pokr.): Chybí ti. David se na ni podívá. Pak rámeček položí zpět na poličku, kam patří. DAVID: Jo... chybí. (pak, s úsměvem): Ale ani zdaleka ne tolik, jako jsi mi tam chyběla ty. Julia se hravě usměje. JULIA: Fakt dobrá odpověď. Lichotíš mi. Postoupí vpřed. Chvíli se drží za ruce, pak se obejmou. Máme pocit, že pro sebe znovu objevili lásku. DAVID (ironický úsměv): Přesně to jsem chtěl. JULIA: Dneska ráno nějak skóruješ, nezdá se ti? Poznáváme Davida z jiné stránky, než jsme zvyklí. Možná poprvé za dobu, co ho známe, vypadá doopravdy šťastně. Nemohlo by se mu dařit lépe. Chvíli se dívá do očí ženy, kterou miluje... DAVID: Už jsem skóroval mnohem víc, než jsem kdy mohl doufat, zlato. Chvíli se na sebe dívají. Ten pohled nepotřebuje další slova. Pak – přibližují se, pomalu, jemně... a políbí se. Chvíli záběr na okamžik mezi nimi. David se na Julii dívá, tvářemi jsou blízko u sebe... DAVID (jemně): Pořád nemůžu uvěřit, jak jsem mohl být takový pitomec, že jsem tak plýtval časem... (pauza) A chci, abys věděla... (o tom, že jsou spolu): - to všechno pro mě moc znamená. Julia se usměje – úsměv plný lásky. JULIA: Tak to jsme dva. Další okamžik mezi nimi. Pak – JULIA (pokr.; hravě): Takže, majore... Doopravdy bych tady s vámi ráda strávila celý den. Ale bohužel musím do práce. DAVID (hravě): Víš to jistě? Další úsměv. JULIA: Bojím se, že ano. A ty taky.


17

Znovu se políbí. Pak Julia zamíří pryč, sebere ze stolu nějaké složky s papíry. Dá je do kufříku. JULIA (pokr.): Po cestě hodím Caitlin do školy. Mohl bys ji potom vyzvednout? Budu v práci dlouho. DAVID: Bez problému. A když Julia kufřík zavře a zamíří do kuchyně vedle... ZBLÍZKA NA DAVIDA Znovu v jeho očích vidíme jen štěstí, když sleduje, jak jeho žena jde do kuchyně. Mimo záběr SLYŠÍME – JULIA (mimo obr.): Caitlin. Můžeme jít, zlato? CAITLIN (mimo obr.): Ještě chvilku, mami. A David také zamíří do – INT. DŮM CONNOROVÝCH – KUCHYNĚ – RÁNO David VSTOUPÍ a my teď vidíme pohromadě celou rodinu. CAITLIN je pět let. Je to roztomilá, hravá a občas i stydlivá holčička. V mnoha směrech typické pětileté dítě. Sedí u stolu, dokončuje nějaký OBRÁZEK. Julia ze stolu sklidí nějaké nádobí od snídaně, položí je do dřezu. David Caitlin políbí na tvář a zamíří ke kredenci. Podívá se na obrázek. DAVID (ohromeně): Kde ses naučila takhle kreslit? Caitlin se pyšně usměje. CAITLIN: Chceš, abych tě to naučila? DAVID (zasměje se): To bych byl rád. CAITLIN: Můžeš mi to pomoct vybarvit. DAVID: Tak dobře, zlatíčko. Julia douklízí nádobí. Promluví s hravou vážností v hlase. JULIA: Ale to bude muset počkat až na večer. Je čas jít, mladá dámo. NA DAVIDA Sleduje, jak Julia a Caitlin jdou do vedlejší místnosti. Stojí u kredence, nalévá si ŠÁLEK KÁVY. Mimo obrazovku SLYŠÍME matku a dceru, když něco za kuchyňským oknem zaujme Davidovu pozornost. CAITLIN (mimo obr.): Můžu si dneska vzít ten nový náramek? JULIA (mimo obr.): Ale dávej pozor, ať ho neztratíš. Když si David usrkává z šálku, jeho pozornost se nadále soustředí na něco za oknem. Připadá mu to trochu divné.


18

KAMERA Z DAVIDOVA POHLEDU – Z KUCHYŇSKÉHO OKNA Ulicí prochází MUŽ v civilním oblečení, přechází sem a tam před dvorkem Connorových. Je těžké to poznat jistě, ale zdá se, že okolí kontroluje nějakým SKENEREM. CAITLIN (mimo obr.): Je můj oblíbený! Celý den ho nesundám z ruky! Po chvíli se muž zastaví. Vrátí skener do kapsy a zamíří pryč. Cestou promluví do VYSÍLAČKY. Dává signál někomu na druhé straně. ZPÁTKY NA DAVIDA Není jistý, co si o tom myslet, ale rozhodně mu to připadá divné. Odloží šálek a zamíří zpět do – INT. DŮM CONNOROVÝCH – OBÝVACÍ POKOJ – RÁNO Julia Caitlin kolem ruky upevňuje náramek. JULIA: Tak tady máš, zlato. Vypadá krásně. CAITLIN: Díky, mami! Julia reaguje na to, že David VSTOUPÍ; vypadá na něm, že má trochu starosti. Všimne si pohledu, jaký má její muž v očích. JULIA: Co se děje? DAVID: To nevím jistě. (pauza) Hned se vrátím. Když zamíří ke vstupním dveřím, Julia vypadá trochu zmateně. JULIA: Davide? DAVID (mimo obr.): Hned budu zpátky, miláčku. A David VYJDE ven... EXT. DŮM CONNOROVÝCH – RÁNO Projde dvorkem, až dojde k laťkovému plotu. Rozhlédne se, snaží se najít toho muže, kterého si všiml z okna. Ale ten zmizel. INT. DŮM CONNOROVÝCH – KUCHYNĚ – RÁNO Julia vyhlíží z okna, snaží se zjistit, co jejímu manželovi dělalo starosti. ZPÁTKY NA DAVIDA Něco na zemi upoutá jeho pohled. Opatrně přistoupí blíž, kamera ukáže...

19


VYSÍLAČ ISGC Malé kovové zařízení. Leží na zemi, zakryté květinami. Vysílač je aktivní, vysílá signál. DAVID Reaguje. Uvědomí si, o jaké zařízení jde. Rychle zamíří zpět – INT. DŮM CONNOROVÝCH – KUCHYNĚ – RÁNO David přistoupí k Julii. Caitlin právě VSTUPUJE také, má v rukou malou PANENKU. Julia tiše promluví, aby ji slyšel jen David – JULIA: Co se děje? DAVID: Musím se spojit s ISGC. Z Juliina pohledu, ve kterém narůstá znepokojení... NÁHLÝ STŘIH NA: EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR VESMÍRNÝ RAKETOPLÁN ISGC obíhající kolem Země. INT. ENDEAVOUR – KOKPIT ZBLÍZKA NA ŽENU sedící na stanovišti pilota. Její jméno je GARRISONOVÁ (třicítka, bývalá členka Letectva Spojených států). GARRISONOVÁ (od panelu): Vysílač funguje... Přijímáme signál, pane. Odpoví HLAS. Mužský, hluboký, uklidňující – HLAS: Pokračuje. INT. DŮM CONNOROVÝCH – KUCHYNĚ – NAVÁZÁNÍ JULIA: Proč potřebuješ s ISGC mluvit? Než může David odpovědět, přistoupí k nim Caitlin, panenku v rukou. CAITLIN: Můžeme jít, mami. A pak... rodinu obklopí PAPRSEK ASGARDSKÉHO TRANSPORTÉRU a přenesou se pryč. INT. ENDEAVOUR – SEKCE TRANSPORTÉRU Jde o místo v úzké chodbě. Interiér se podobá větším lodím Země, ale je tu mnohem méně místa. Když se David, Julia a Caitlin ZHMOTNÍ, zjistí, že tu s nimi jsou... DVA OZBROJENÍ MUŽI

20


V civilním oblečení. Rodina reaguje. Caitlin vyděšeně uchopí matku za ruku. DAVID (k mužům): Co to má znamenat? Ale než mohou odpovědět, vrátíme se do – INT. ENDEAVOUR – KOKPIT Jako předtím. GARRISONOVÁ (spokojený úsměv): Jsou na palubě, pane. A kamera změní ÚHEL a UKÁŽE muže, který tu velí. Má něco přes padesát let, ale vypadá mladší. Je vysoký, atletické postavy. Také má na tváři zřejmě od přírody pohled, který přímo říká „mě nechcete za nepřítele“. Je to PLUKOVNÍK NATHAN SAUNDERS. Je v civilním oblečení. SAUNDERS: Dobrá práce, Garrisonová. (pak) Vyveďte nás z orbity. GARRISONOVÁ: Ano, pane. A když pracuje s ovládáním, přejdeme na – EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Odletí od planety a skočí do hyperprostoru. FADE OUT. KONEC AKTU 1


21

AKT 2 FADE IN: EXT. HYPERPROSTOR – ENDEAVOUR Letí v hyperprostoru. INT. ENDEAVOUR – UBIKACE PRO POSÁDKU Ubikace lze nejlépe popsat jako stísněné a kovové. Jde o design, jehož hlavním záměrem byla čistě funkce a pohodlí hrálo vedlejší roli. Jde o jedinou místnost a jsou tu vojenské postele a stoly. Žádné osobní dekorace. Jsou tu Connorovi. David přechází sem a tam, je odhodlaný zjistit, co se to děje. Julia sedí u jednoho ze stolků s Caitlin, která je hodně vystrašená. Pevně k sobě tiskne svoji panenku. Oknem v pozadí vidíme, že loď letí v hyperprostoru. DAVID (přechází; rozhlíží se; spíše sám k sobě): Tohle je raketoplán ISGC... Vůbec to nedává smysl. Proč by nás lidi z ISGC sakra unesli? Slovo „unesli“ Caitlin přiměje promluvit. Mluví tiše, vystrašeně. Nechce tu být. CAITLIN: Já chci domů. JULIA (uklidňuje): Půjdeme domů, zlatíčko. Půjdeme. Julia se podívá na Davida, hledá u něj odpovědi. Okamžik beze slov. David nepatrně zavrtí hlavou. On odpovědi nemá. Po pauze – CAITLIN: Kde to jsme? Julia chvíli přemýšlí, co říct. Snaží se přijít na něco, čím by dceru přiměla nebát se. JULIA: Jenom... jenom si uděláme menší výlet... S lidmi, pro které tatínek dřív pracoval. CAITLIN: Proč? Pauza. Na to Julia odpověď nemá. Očima se vrátí k manželovi. Ten postoupí vpřed, u Caitlin si dřepne. DAVID: Není proč si dělat starosti, zlatíčko. Všechno bude v pořádku. Jemně položí dceři na paži dlaň. Ale Caitlin se pořád pevně drží matky, panenku přitisknutou k sobě. Pauza, kdy si David a Julia vymění pohled. Julia – nechce Caitlin ještě víc vystrašit – ústy beze slov naznačí: „Co se to děje?“ David nepatrně zavrtí hlavou. Neví. Z tohoto okamžiku mezi nimi...

22


STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Uvádějící záběr obrovské vesmírné stanice. INT. VELITELOVA KANCELÁŘ ZBLÍZKA NA fotografii Ma’kina a Callena na Callenově stole. Jde o stejný obrázek, jaký jsme viděli už v epizodě „V zoufalých časech“. Přes záběr SLYŠÍME – VORIANSKÝ VELITEL (zvukový přenos; nečistý signál, přerušuje ho praskání): Musíme se přeskupit... vypálit na tu druhou vlnu... Dejte signál Venarovi a Malie’vey, ať drží pozici. Pak JEN PRASKÁNÍ a kamera pomalu COUVNE a UKÁŽE Callena, jak sedí u stolu a poslouchá VYSÍLÁNÍ ze svého komunikátoru. Jde o zvukový přenos bitvy mezi Voriany a Kih’Andarii. VORIANSKÝ VELITEL (zvukový přenos; mezi praskáním): Dobrá trefa... Mají vytrvalost, to jim musím... jen otázkou času, než... Callen má na tváři ponurý výraz, zakloní se v křesle, dále poslouchá pokračující bitvu vlastních lidí. Skoro to vypadá, jako by byl myslí někde jinde. Je ztracený v myšlenkách. VORIANSKÝ DŮSTOJNÍK (zvukový přenos; mezi praskáním): ... Ustupují, pane! VORIANSKÝ VELITEL (zvukový přenos; mezi praskáním): Skenujte pro přeživší... ZAZVONÍ dveře. Callen se k nim obrátí čelem, skoro jako by se náhle vrátil zpět do reality. Proskleným oknem VIDÍ plukovníka Granta, jak stojí venku. CALLEN: Vstupte. Dveře se otevřou a VSTOUPÍ Grant. V rukou nese NOTES S HLÁŠENÍM Z MISE. Za plukovníkem se dveře zase zavřou. Grant reaguje na vysílání. VORIANSKÝ DŮSTOJNÍK (zvukový přenos; mezi praskáním): Žádní přeživší, pane. Callen už slyšel dost. Stiskne tlačítko na svém stole a vysílání se přeruší. Záběr na tichý okamžik mezi nimi dvěma. Pak – CALLEN: Jeden z našich oddílů se poblíž bentarijských hranic srazil s letkou Kih’Andariů. GRANT (tiše): Poznal jsem. Další tichá pauza. CALLEN (o notesu s hlášením): Hlášení z vaší mise?


23

GRANT (přikývne): Z M33-C29. Ano, pane. Podá hlášení Callenovi. Velitel ho zběžně přeletí pohledem, pak ho položí na stůl. CALLEN: Za jak dlouho se budete moci vypravit na další planetu? GRANT: Můj tým se může připravit do zítřka. CALLEN: Dobře. A další tichá pauza. Grant si všimne, že se Callen podívá na fotku se synem. GRANT: Jak se daří Ma’kinovi? CALLEN: Naštěstí je v pořádku. Není v prvních liniích. GRANT: Pořád je umístěný na Tenari? Callen přikývne. CALLEN: Je to tam hrozné... Naši vojáci možná hlavní město ovládají, ale po celé planetě jsou stále buňky kih’andarijského odporu... Jen minulý týden povstalci provedli další sebevražedný bombový útok... Zabili několik našich lidí. GRANT (ponuře): Jo, slyšel jsem to od Sivey... Callen zareaguje. Postaví se, vyhlédne z okna a promluví – CALLEN: Neustále musím myslet na to, co mi řekla De’sya... že válka vypukla prostě proto, že vypuknout měla... že můžu udělat jen jedinou věc, a to zjistit, jak do toho všeho zapadám... jaké místo mám v širším rámci... GRANT (suše): To rozhodně zní, jako by to řekli Mlhovinoví. Callen se ke Grantovi obrátí čelem. CALLEN: Když mi Ma’kin poprvé řekl, že chce vstoupit do armády, bojovat za svůj lid... byl jsem odhodlaný udělat vše v mých silách, abych mu v tom zabránil. Věděl jsem, že bych nikdy nemohl připustit, aby si tím prošel. I když se mě pokoušel přesvědčit, že to dělá pro větší věc. (pauza) Ale – jakkoliv těžké je pro mě přijmout to... je už dospělý... to už jsem si uvědomil... A také má svou vlastní cestu, kterou musí kráčet... Možná takhle do širšího rámce zapadá on. GRANT (pauza; s odhodláním): Bude v pořádku. Musíte tomu věřit. Callen zareaguje, dokonce se pousměje.


24

CALLEN: Rodiče si nikdy nepřestanou dělat starosti, plukovníku. (pak): Když jsem vstoupil do Vesmírného velitelství, můj otec mě přiměl, abych se s ním během svých prvních misí mimo Vorianu každý den spojil... Na konci každého dne jsem musel poslat domů subprostorovou zprávu, dát jemu a své matce vědět, že mi nic není... Myslel jsem, že si dělají až moc starostí, a snažil jsem se je ujistit, že jsem v naprostém bezpečí... snažil jsem se jim vysvětlit, že se o sebe umím postarat sám. Odmlčí se. Chvíli se probírá vzpomínkami. CALLEN (pokr.): Nikdy jsem doopravdy nechápal, jak se musí cítit... až doteď. Pauza. Pak velitel promluví s tichým odhodláním v hlase. S jiskrou naděje. CALLEN (pokr.): Bez ohledu na to, jakou cestou se každý z nás musí vydat... bez ohledu na to, jaké je naše místo ve světě... tahle válka musí skončit, Johne. GRANT (ponuře): Souhlasím, veliteli. A pak – VORIANSKÝ TECHNIK (z komunikátoru): Řídící místnost plukovníku Grantovi. Grant stiskne sluchátko. GRANT: Mluvte. VORIANSKÝ TECHNIK (z komunikátoru): Plukovníku, přišlo nám subprostorové volání ze Země. Je to váš prezident, pane. Říkají, že s vámi potřebuje mluvit. Callen a Grant si vymění překvapený pohled – tohle je rozhodně něco neobvyklého. A přejdeme na – INT. GRANTOVA KANCELÁŘ Grant sedí za svým stolem. Na STOLNÍM MONITORU je nejdříve SYMBOL HORIZONTU. Pak se na něm objeví SYMBOL PREZIDENTA SPOJENÝCH STÁTŮ. Pak – ZBLÍZKA NA GRANTA Nevidíme na obrazovku, na které se zrovna objevila tvář prezidenta. Grant nedokáže skrýt fakt, že si není moc jistý, co si myslet. GRANT: Pane prezidente. A když SLYŠÍME HLAS PREZIDENTA, ihned nám dojde, že to není ten známý hlas Henryho Hayese.


PREZIDENT (mimo obr.): Johne. Určitě musíte být překvapený. GRANT: Připouštím... Nečekal jsem vás, pane. A kamera teď ukáže – ZÁBĚR NA STOLNÍ MONITOR Ukáže nám PREZIDENTA BILLA CONNELLYHO. Sedí za svým stolem v oválné kanceláři. Vypadá skutečně jako prezident, tento úřad mu doopravdy sedí. Pousměje se. CONNELLY: Inu, myslím, že mám povinnost udržovat s vámi osobní kontakt. Takže nebuďte překvapen, když ode mě uslyšíte častěji. GRANT: Rozumím, pane. Connelly přikývne. Pak – CONNELLY: Tak jak se vám tam daří? S tím, do jakého zmatku se Voriané uvrhli, to určitě nemáte jednoduché. GRANT: Děláme, co se dá, pane prezidente. Uvědomuji si, že se tu pohybujeme na tenké linii. CONNELLY (přikývne): To je vskutku pravda. (pauza) Netřeba říkat, že si spousta lidí tady kolem myslí, že je nehorázné stále dodržovat naši část horizontské mise... obzvláště když teď Voriané uzavřeli své hranice. GRANT: Myslím, že je to správné rozhodnutí. CONNELLY: S tím souhlasím. Tohle plukovníka očividně překvapí. Connelly to z jeho výrazu pozná. CONNELLY (pokr.): Překvapil jsem vás? Grant zvažuje, co říct, než odpoví. GRANT: Abych byl upřímný, pane, kdykoliv jsme spolu dříve mluvili, velice jasně jste se vyjádřil, že stojíte proti ISGC... a Horizontu. CONNELLY: Pozor, plukovníku, to stále stojím. A už pracuji na určitých vylepšeních co se provozu ISGC týče... Pořád pracuji na tom, že vás nakonec dostanu zpět na Zemi. Ale teď na to není vhodný čas. (z Grantova pohledu): Po enolyjském útoku přede dvěma měsíci nemůžeme s jistotou říci, o co se pokusí příště. Pokud teď uzavřeme ISGC, zanecháme Zemi bez obrany... Nejsem zaslepený a ani mí stoupenci nejsou. Voriané patří mezi naše nejsilnější spojence. Pokud teď z projektu Horizont couvneme, je velká šance, že už s nimi nebudeme moci nikdy úplně obnovit spojenectví.

25

26


Grant to chvíli vstřebává. Už není moc překvapený, uvědomuje si, že prezident Connelly, navzdory svým názorům, vypadá na rozumného člověka. Zároveň si Grant také uvědomuje, že se Connelly musí vypořádat s určitými politickými tlaky, což znamená, že rozhodnutí, co se s Horizontem a ISGC stane, neleží pouze na něm. GRANT: S tím určitě souhlasím, pane. CONNELLY: V průběhu několika minulých týdnů jsem se snažil s Voriany spojit, a stejně i představitelé dalších států. Ale neodpověděli nám. GRANT: Abych byl upřímný, překvapilo mě, že vůbec souhlasili s tím, abychom s Tok’ry zůstali na palubě stanice, pane. Za to musíme poděkovat veliteli Callenovi. CONNELLY (reaguje): Těším se, až s ním jednoho dne promluvím osobně. (pak): Opět to vypadá, Johne, že jste hlavní zástupce Země. Spoléhám na váš vliv, že nakonec Voriany přimějete, aby se Zemí opět navázali kontakt. GRANT (s důvěrou): Udělám pro to, co půjde, pane. CONNELLY: Tím jsem si jistý. Prezident se na chvíli odmlčí. Uvědomíme si, že chce říci ještě něco jiného. Podívá se na Granta přes obrazovku a – CONNELLY (pokr.): Naneštěstí jsem se s vámi nespojil jen kvůli tomu, Johne. GRANT: Pane? Connely chvíli mlčí, než pokračuje. A Grant si v jeho očích povšimne znepokojení. CONNELLY: Jde o vašeho bývalého důstojníka... majora Connora. Z Grantovy reakce překvapení a také narůstajících obav... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Před výhledem na hvězdy se otevře hyperprostorové okno a vyletí z něj Endeavour. Přiletí k neznámé planetě tmavě hnědé barvy. Nevidíme snad žádné oceány. INT. ENDEAVOUR – KOKPIT Garrisonová je u kormidla. U panelu vedle ní je SAUNDERSŮV NAVIGÁTOR. Navigátor je o něco mladší než Garrisonová (blíží se ke třicítce). Otevřou se dveře a VSTOUPÍ Saunders. SAUNDERS (nedočkavě): Opustili jsme hyperprostor. Znamená to, že už jsme dorazili k cíli?

27


GARRISONOVÁ (přikývne): Zaujímáme standardní orbitu kolem PH9-7R5, pane. SAUNDERS: Proveďte v okolí úplný senzorový průzkum. Chci se ujistit, že nás nikdo nesleduje. GARRISONOVÁ: Ano, pane. Chvíli pracuje s ovládáním. Pak vzhlédne – GARRISONOVÁ (pokr.): Jsme sami. Saunders má na tváři pohled plný uspokojení. SAUNDERS: Skvěle. (pak): Určitě už je čas dát našemu majorovi vědět, s čím přesně potřebujeme pomoci. Garrisonová a navigátor na slova svého šéfa zareagují, souhlasí. A z tohoto záběru... FADE OUT. KONEC AKTU 2


28

AKT 3 FADE IN: EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Je na oběžné dráze kolem planety, kterou jsme dříve viděli. INT. ENDEAVOUR – UBIKACE PRO HOSTY Pořád tu jsou David, Julia a Caitlin. Máme pocit, že už tu jsou docela dlouho. Julia teď s Caitlin sedí na jedné z postelí. Caitlin se o matku opírá, hlavu má na jejím rameni. Je velmi tiše, cesta ji unavuje. David je na nohou. Vyhlíží z okna, reaguje na fakt, že opustili hyperprostor. DAVID (zavrtí hlavou): Nemůžu říct, že by mi ta planeta připadala povědomá... Nemám ponětí, kde jsme. Julia se snaží udržet si trochu naděje. JULIA: Možná je pro to všechno nějaké logické vysvětlení... Proč by nás sem ISGC bralo? Sám jsi to říkal. David uvažuje. Tiše promluví, jen sám k sobě. DAVID: Nemyslím, že tenhle raketoplán ovládá ISGC. Než na to Julia může zareagovat – NOVÝ ÚHEL Dveře se otevřou. David, Julia a Caitlin reagují. Caitlin se stále pevně drží matky. Dovnitř vstoupí dva ozbrojenci, kteří je předtím zajali. Nemají ale vytažené zbraně, mají je za pasem a na nich jen položené ruce. Jsou připravení je kdykoliv vytáhnout, máme ale pocit, že by to raději nedělali. David postoupí vpřed. Jeho hlas je pevný, na tváři má výraz odhodlání. DAVID: Kdo sakra jste? Proč jste nás sem přivedli? Ale pak – SAUNDERS (mimo obr.): Proč ty otázky nepoložíte mně, majore? David reaguje, když vidí – SAUNDERSE VSTOUPÍ... Napjatý okamžik, kdy kamera ukáže Julii a Caitlin. Matka i dcera jsou vystrašené, ale Juliina reakce je nenápadnější, zatímco Caitlin je potichu, nehodlá se matky pustit.


29

David se na Saunderse dívá, zatímco se za ním zavřou dveře. A my si uvědomíme, že ho David poznává. DAVID (skoro s nevírou): Plukovník Saunders... SAUNDERS (suše): Pamatujete si mě. Jsem poctěn. (přemýšlí): Jakou že to teď máte hodnost... major? Mimochodem, blahopřeji k povýšení. JULIA: Davide, kdo to je? David tomu pořád nechce věřit. DAVID: Plukovník Nathan Saunders. Bývalý důstojník ISGC. SAUNDERS: Ano, ano, jistě, ISGC... to je minulost. ISGC i já jsme si uvědomili, že už spolu nechceme mít nic společného. DAVID (obviňuje): Jen stěží jste unikl vojenskému soudu. Kdybyste neodešel sám, vyhodili by vás. SAUNDERS: Ani mě to nemrzí. Saunders je rozhodně impozantní postava, a to mimo jiné díky svému pevnému a trochu i chladnému vzezření. Ale na Davida to dojem nedělá. Dívá se mu přímo do očí. Chvíli záběr na jejich pohledy. Pak – SAUNDERS (pokr.): Víte-li toho o mé minulosti tolik... snad si také dovedete odvodit, s kým teď pracuji. (pauza) No tak, majore. Jak myslíte, že se nám podařilo získat raketoplán ISGC?! David si začíná dávat kousky skládačky dohromady. Existuje jen jediné možné vysvětlení. DAVID: S tajnou organizací, pro kterou pracoval generál Williams... SAUNDERS (pousmání): Opět blahopřeji. David to potřebuje chvíli vstřebávat. JULIA: No tak moment. Jaká - jaká organizace? Saunders po Davidovi střelí suchým pohledem. SAUNDERS: Prosím, vysvětlete jí to. DAVID (ignoruje Saundersovu poznámku): Organizaci, která prováděla tajné, a navíc ilegální operace. Tvrdí, že jednají „v nejlepším zájmu“ Země. A pokud víme, sponzorují je vysocí funkcionáři z celého světa. JULIA: Tím myslíš tu... (vzpomíná si na jméno) Fénixovu koalici? Tu... teroristickou skupinu?


30

SAUNDERS (věcně): Fénixova koalice jsou jen kriminálníci. Mí společníci a já rozhodně ne, madam. DAVID (nespolkne to): To říkáte vy. SAUNDERS (pevně): Máme stejný cíl jako ISGC. Jen neschvalujeme jejich metody. Generál Williams to chápal. Věděl, jak se to musí dělat. Vlastně to byl on, kdo mě přesvědčil, abych se k organizaci přidal... Hodláme zajistit Zemi bezpečnost všemi možnými prostředky. Pauza, kdy Saundersova slova visí ve vzduchu. Pevně věří tomu, co říká, má neotřesitelné přesvědčení. Po chvíli se David vrátí k věci – DAVID (klidně): Nic z toho nevysvětluje, co tu já a moje rodina děláme. Saundersovy rty se zformují do pousmání. Místo aby na otázku odpověděl, přejde teď k Julii a Caitlin. Caitlin se nepouští své matky; ještě se netřese strachem, ale nemá k tomu daleko. Saunders se teď ale chová velmi laskavě, vypadá to upřímně. Podívá se na Caitlin. SAUNDERS: Ty jsi ale roztomilá mladá dáma. Už jsi velká. To v Julii okamžitě probudí ochranné mateřské instinkty – JULIA (pevně): Ať vás ani nenapadne k ní mluvit. SAUNDERS: Prosím, slečno Connorová. Není důvod k hrubosti. Dřepne si. Podívá se na Caitlin. Na tváři má stále ten upřímný úsměv. Všimne si jejího náramku. SAUNDERS (pokr.): To je moc krásný náramek. (snaží se o rozhovor): Určitě musíš být nadšená, že jsi ve vesmíru. Caitlin nepatrně zavrtí hlavou. CAITLIN: Chci odsud pryč. SAUNDERS: Neboj se. Už brzy budeš moct. David teď postoupí vpřed. V hlase se mu ozývá vztek. DAVID: Tak dost! Saunders Caitlin věnuje další úsměv. Ale děvče se ho očividně bojí. Po chvíli se Saunders otočí k Davidovi čelem. DAVID (pokr.): Co chcete? Saunders odpoví se svým typickým přístupem „rovnou k věci“. SAUNDERS: Nejde o to, co chci; jen o to, co potřebuji... Potřebuji vykonat svou povinnost. A vy mi s tím musíte pomoci.

31


DAVID: A co konkrétně ta povinnost obnáší? SAUNDERS: Ukáži vám to. (pak): Ale ne tady. Ukáže ven z okna. SAUNDERS (pokr.): Musíme na povrch planety; PH9-7R5. DAVID: Proč? SAUNDERS: Odtamtud půjdeme bránou do systému Covinar... kde navštívíme pár odpadlických Kih’Andariů. DAVID: Odpadlických Kih’Andariů? SAUNDERS (fakt): Slyšel jste o nich. (pauza) Julia a Caitlin tady zůstanou, než se vrátíme. Ale Caitlin najednou zavrtí hlavou. CAITLIN: Nechci, aby tatínek někam šel! Julia vystrašenou dcerku obejme. Caitlin už má slzy na krajíčku. Julia se ji snaží uklidnit. JULIA (k Saundersovi): Proč to děláte?! SAUNDERS (na rovinu): Chcete pravdu? Nemám na výběr. (k Davidovi): A vy také ne. David se chvíli dívá Saundersovi do očí. Pak se podívá na Julii a Caitlin. V Caitlininých očích už se objevují slzy. DAVID (ke Caitlin; uklidňuje): To bude v pořádku, zlato. Okamžik, kdy se Caitlin podívá otci do očí, reaguje na jeho slova. Pak nenápadný pohled mezi Davidem a Julií... který Saunders přeruší – SAUNDERS: Jistě že bude. David po Saundersovi střelí pohledem – SAUNDERS (ví, že Davida zahnal ke zdi): Mám pravdu? A z Davidovy reakce, kdy si uvědomí, že nemá jinou možnost, než hrát podle jeho pravidel a zjistit, kam ho to dovede... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Uvádějící záběr stanice. INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST


32

Callen, Grant, Sivea, Chase, Tom a Christine jsou shromážděni kolem stolu. Grant jim právě sdělil, co mu řekl Connelly, a všichni to stále vstřebávají. CHASE (zavrtí hlavou): No tak, moment... Davida a jeho rodinu unesli lidi z tý... bezejmenný, děsivý, přízračný organizace, se kterou se zapletl generál Williams?! Grant přikývne. GRANT: Říká to sám prezident. Okamžik, kdy se to všichni snaží pochopit. TOM: Nerozumím tomu. Podle čeho by došli k tomu závěru, plukovníku? GRANT: David ani jeho žena se dnes neukázali v práci... jejich dcera nebyla ve školce... Zřejmě se někdo rozhodl podívat se po nich a zjistil, že zmizeli. CHRISTINE: Jak může někdo za necelý den úplně zmizet? GRANT: Tady se to začíná trochu zamotávat... (vysvětluje): Dnes ráno hlubokovesmírná telemetrie na Marsu zjistila, že oběžnou dráhu Země opouští raketoplán ISGC, krátce poté, co byl někdo transportován na palubu. Načasování sedí... Šlo o raketoplán Endeavour; ten sám se před třemi týdny „ztratil“. Chase zvedne ruku. CHASE: Tak jo, rád bych položil další votázku, jestli můžu – Jak se sakra může „ztratit“ raketoplán? SIVEA: Napadlo mě totéž. CHRISTINE: Mě taky. TOM: To mě taky. CHASE: Díky. Děkuju, díky moc. Grant si povzdechne. Nemá o nic lepší zprávy. GRANT: ISGC se to samozřejmě zdráhá přiznat... a měli bychom si to nechat pro sebe... ale jsou důkazy, že bývali členové ISGC teď pracují pro tu organizaci... Podařilo se jim nepozorovaně vstoupit na orbitu Země a skoro i odletět, aniž by si jich někdo všiml. Naštěstí je telemetrický systém na Marsu očividně spolehlivý. Callen chvíli uvažuje. CALLEN: Takže je to všechno jenom spekulace? Pokud víme, major Connor a jeho rodina mohou být v pořádku.


GRANT (naneštěstí): Ne tak docela, veliteli... (pak): Před několika týdny se ISGC podařilo zajmout několik členů této organizace. Pracovali v ISGC v utajení, tak jako generál Williams... Po událostech dnešního rána prezident svolil jisté „agresivnější“ postupy při výslechu. Naši lidé je přinutili promluvit pravdu... alespoň do jisté míry. TOM (ponuře): A tuším, že se nám ta pravda nebude líbit. GRANT (přikývne): Zdá se, že měla ta organizace v plánu zmocnit se Davida už nějakou dobu. Očividně už od chvíle, co se vrátil na Zemi. Kamera ukáže reakce všech. GRANT (pokr.): Neřekli, kam Davida vzali, pravděpodobně to ani nevědí. Ale naši lidé z nich dostali adresu brány... Adresu brány, která je v Mléčné dráze a napojená na horizontský systém hvězdných bran. Uvědomí si, co tím Grant myslí. SIVEA: Takže je možné, že David vzali tam. GRANT: Je tu ta možnost. TOM (s nadějí): Je to lepší než nic. Ale Callena něco zajímá. CALLEN: Jedna věc mi pořád není úplně jasná, plukovníku... Pokud tomu rozumím, tato organizace v minulost pracovala na Zemi. Neexistovala žádná zmínka o tom, že by byli činní i ve vesmíru. GRANT: Podrobnosti neznáme, pane. Ale nějak se jim podařilo zmocnit se raketoplánu ISGC... Zřejmě jsou silnější, než jsme předpokládali. (pauza) Generál Williams mi říkal, že jejich strategií byla nenápadnost. Zřejmě je něco přimělo změnit názor. Okamžik, kdy všichni zvažují možnosti. Callen přikývne. CALLEN: Dobrá. Vzhledem k dostupným informacím, naším dalším krokem by logicky bylo vydat se na planetu, jejíž adresu nám dali, a zjistit, jestli tam najdeme nějakou stopu. SIVEA: Tahle organizace tam klidně může mít i základnu operací. GRANT (přikývne): Přesně to jsem si myslel. Callen souhlasí. Podívá se na tým. Promluví rozhodným hlasem – CALLEN: Vypadá to, že máme misi, lidi. Pošlu bránou sondu. Sejdeme se za patnáct minut v řídicí místnosti. To bude všechno. A nato se všichni zvednou ze židlí a zamíří ven z místnosti.

33

34


FADE OUT. KONEC AKTU 3


35

AKT 4 FADE IN: EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Stále obíhá kolem planety, kterou teď známe jako PH9-7R5. EXT. PH9-7R5 – LOKACE S HVĚZDNOU BRÁNOU – DEN Jde o velmi teplou planetu. Přivítá nás v podstatě suchá pustina. Rozhodně tu nejsou žádné známky civilizace. Hvězdná brána stojí uprostřed prostorné roviny. Objeví se ASGARDSKÝ PAPRSEK a David a Saunders se tu ZHMOTNÍ spolu se ČTYŘMI SAUNDERSOVÝMI MUŽI (POZNÁMKA: Nejsou s nimi ti dva, kteří předtím zajali Connorovy.). Saunders a jeho muži mají teď na sobě MIMOPLANETÁRNÍ VÝSTROJ ISGC včetně kompletní výzbroje. Jeden ze Saundersových lidí, muž věkem blížící se třicítce jménem WALKER, nese velký kovový KUFŘÍK – uvnitř je nějaké vybavení. David má na sobě pořád slavnostní uniformu. SAUNDERS (ke svým lidem): Dobrá, neměli bychom plýtvat časem. (k Walkerovi): Připravte bránu na vytočení. Walker reaguje. Saundersovi muži zamíří k zadávacímu zařízení, kamera se zaměří na – DAVIDA A SAUNDERSE V pozadí vidíme Saundersovy lidi. Pauza, Kdy se David na Saunderse podívá, znovu se střetne s jeho pohledem. Je odhodlaný dostat z něj odpovědi. DAVID: Teď jsme tu jen my dva. Už není důvod cokoliv tajit... Chci vědět, o co tu jde. A proč jste do toho museli zaplést mou rodinu?! Ale Saunders se na chvíli rozhlédne. Vstřebává okolí. SAUNDERS: Nádhera, že ano? Jak se to říká? „Objevovat nové neznámé světy?“ (sarkasticky): Tak tedy pojďme objevovat. Všelijaké hrozby, na které můžeme narazit, nás mohou trápit později. Uspokojit zvědavost je přece důležitější než zajistit naše přežití. David si všimne hořkosti v Saundersově hlase. DAVID: Co se s vámi sakra stalo? Býval jste dokonalý důstojník. Saunders se na něj podívá. SAUNDERS: Dostal jsem rozum. Bohužel takových jako já mnoho není. David se na něj podívá, cítí, že tento muž kvůli něčemu velice zhořkl, je vůči politice ISGC velmi cynický. Ví, že mu to Saunders nijak nevysvětlí, přesto se jeho důvody snaží pochopit.


36

DAVID (zavrtí hlavou): Co chcete? Vím, že si myslíte, že tímhle chráníte Zemi... Ale co přesně máte v úmyslu? Saunders se na chvíli odmlčí. Ví, že to bude muset Davidovi prozradit, aby mu k něčemu byl. SAUNDERS: Jak jsem řekl, jdeme navštívit odpadlické Kih’Andarie. DAVID: Jestli mluvíte o těch kih’andarijských teroristech, těch, kteří se nepodřizují jejich vládě... nikdy jsme nenašli důkazy, že by doopravdy existovali. SAUNDERS: Ale ano, existují. A mají v rukou něco, co potřebuji. DAVID: A to je co? SAUNDERS: Zařízení. Něco, o čem jste určitě slyšel... Něco mnohem silnějšího, než tušíte. (pauza) To zařízení zkoumají vorianští vědci na základně v systému Covinar. Ale dozvěděl jsem se, že tihle vědci s odpadlickou frakcí Kih’Andariů sympatizují. Odpadlíci nám chtějí zabránit, abychom informace na tomto zařízení zajistili. DAVID: Jaké informace? SAUNDERS: To se vás netýká. (pak): Ale pravdou je, že potřebuji vás, abyste nás do té základny dostal. (z Davidova tázavého pohledu): Jsou to Kih’Andariové-odpadlíci, majore. Nemají zdroje, jaké má jejich vláda, což znamená žádní špehové, žádní naklonovaní agenti a žádné informace o tom, co se děje na starém dobrém Horizontu... Takže pro ně jste pořád členem Grantova týmu. A to vám dává... určité výhody. David si všechno začne dávat dohromady. Ale není přesvědčený, že to bude doopravdy fungovat. DAVID: Takže myslíte, že nás pozvou dovnitř... jenom proto, že je o to já požádám? SAUNDERS: Tak nějak. Ale David zavrtí hlavou. DAVID: Stejně budou chtít nějaké vysvětlení, proč tam jsme. Obzvlášť jestli se jen zčistajasna ukážeme, aniž bychom jim dali předem vědět. Saunders mu věnuje klidný, ale ostrý pohled. SAUNDERS: Určitě na něco přijdete. DAVID (pevně): Nikdy na to neskočí, ať už řeknu cokoliv.

37


Saundersův hlas je teď jaksi chladný, ví, že uspěje. SAUNDERS: Nezáleží, jestli na to skočí, nebo ne, stačí jen, když nás pustí do základny... Mí muži a já to už pak zvládneme. Pauza, kdy David na jeho slova reaguje. Poprvé doopravdy vidíme, jak chladnokrevný Saunders je. Naznačuje, že má nějaký plán, jak všechny lidi na základně pozabíjet, když to bude nutné – a naznačuje to nenápadně. Po chvíli Saunders použije výhružnější hlas – SAUNDERS: A jen aby bylo jasno... Dal jsem Garrisonové přesné časové rozpětí, kdy má očekávat náš návrat bránou. Jestli se neukážeme včas, jestli se něco stane nebo jestli zblbnete a obrátíte se proti mě... zaručuji vám, že svou rodinu už nikdy neuvidíte, majore. (chladně dodá): Tedy... neuvidíte ji naživu. Záběr na napjatou pauzu mezi nimi. V Davidových očích vidíme vztek. Promluví tiše, ale zrovna tak výhružně jako Saunders – DAVID: Jestli se jim něco stane... Ujistím se, že už nikdo nikdy neuvidí vás. Saunders se usměje. David se mu zamlouvá. SAUNDERS: Výborně. Pak se obrátí k Walkerovi u DHD. SAUNDERS (pokr.): Walkere! Vytočte bránu. Vyrážíme. WALKER: Ano, pane. A když Walker provádí rozkaz... ZBLÍZKA NA DAVIDA Kamera se přiblíží k jeho reakci, SLYŠÍME, jak se v pozadí vytáčí brána. David z toho všeho nemá vůbec dobrý pocit... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Jako předtím, obíhá kolem PH9-7R5. INT. ENDEAVOUR – UBIKACE PRO POSÁDKU Teď sem a tam přechází Julia. Prohledává místnost, zoufale hledá nějakou cestu ven. Ví, že šance na útěk je prakticky nulová, ale na svět začíná vycházet její přirozený instinkt pro přežití. Caitlin sedí na posteli, pořád drží svou panenku. Vypadá smutně. JULIA (ke Caitlin; zatímco prohledává místnost): Není třeba dělat si starosti, zlatíčko. Tatínek se brzy vrátí. Pak půjdeme domů.

38


Caitlin nepatrně přikývne. Ale pořád vypadá smutně. Julia nepřestává přecházet sem a tam, stále hledá nějakou cestu ven. Ve zdi najde ŠACHTU, vstup je překrytý mřížovím – jde o ventilační šachtu. Prohlédne si ji, snaží se zjistit, jestli by to mohl být jejich klíč k úniku. Když to dělá, pořád mluví. Všimneme si, že se nesnaží uklidnit jen Caitlin (která je v tuhle chvíli vlastně celkem klidná), ale taky sebe sama. JULIA (pokr.): Jenom zůstaň klidná... a všechno bude v pořádku. Slyšíš mě? Snaží se otevřít vchod do šachty. Uvědomí si, že to nepůjde. Je hodně pevně zašroubovaný; bez nějakého nástroje mřížoví neodstraní. JULIA (pokr.): Tatínek je v pořádku. Jenom to potřebuje vyřídit... a vrátí se. Nakonec Caitlin věcně odpoví – CAITLIN: Mami, vím, že se bojíš. Víš, už nejsem tak malá. Julia se zarazí. Otočí se ke své dceři. Je překvapená tím, co právě řekla, trochu ji to zaskočilo. Usměje se. Ale nejde o úsměv štěstí; snaží se jím zakrýt smutek. JULIA: Ne... to nejsi. Snaží se přijít na to, co by měla říct. Zamíří ke Caitlin, sedne si vedle ní. Uvědomí si, že to, jak nervózně přecházela kolem, jen strach její dcery zvětšilo. Znovu ji obejme. JULIA (pokr.; jemně): Promiň, zlatíčko. Tichá pauza, kdy tam matka a dcera jen sedí, objímají se. Pak – CAITLIN: Tohle tatínek dělal? Když byl pryč? Pauza. Okamžik ticha. JULIA: Ano... (pauza) Tatínek bude v pořádku. Další pauza. Další okamžik ticha. CAITLIN: Vrátí se s námi? Julia je překvapená. Chvíli mlčí. Další tichý okamžik. JULIA: Samozřejmě, že vrátí. (ujišťuje): Až tohle skončí, všichni tři se spolu vrátíme domů, zlato. Caitlin přikývne, matčina slova ji trochu utěšila. A když se nadále objímají, Julia tiše promluví. Tentokrát spíše sama k sobě – JULIA (pokr.): Už nás to nerozdělí... A z tohoto tichého okamžiku mezi matkou a dcerou... STŘIH NA:


39

EXT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – DEN KOMPLEX BUDOV stojící před velkým útesem, za kterým vidíme OCEÁN. Design celého komplexu nám připomíná jiné vorianské/kih’andarijské základny, které jsme viděli, například tu v epizodě „Než se rozední...“. Před základnou stojí jedna dvě vorianské civilní lodě (stejné jako kih’andarijské lodě). A vidíme, že k HVĚZDNÉ BRÁNĚ vede od budovy CESTA. Vidíme, jak právě na této cestě ke komplexu od brány míří šest malých postaviček. INT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – HLAVNÍ LABORATOŘ – DEN Místnost plná laboratorního vybavení a vorianských počítačových panelů. Najdeme tu dva VORIANSKÉ VĚDCE, pracují u nějakých panelů. DOKTOR MORAHSH, mladý a ambiciózní vědec na přelomu dvacítky a třicítky, stojí před obrazovkou monitoru. Vypadá nějak nejistě, obrátí se ke dvěma vědcům. MORAHSH: Určitě jsme nedostali žádné hlášení od Velící rady? Vědci zavrtí hlavou – určitě ne. Morahsh se zase vrátí pohledem na obrazovku. Něco se mu nezdá. Pak – VSTOUPÍ další muž: DOKTOR SEY’BAR, hlavní vědec základny. Sey’bar je věkem mezi čtyřiceti a padesáti lety. Je to zkušený a schopný vědec a šíří kolem sebe vřelou a přátelskou auru. Takhle bychom si rozhodně žádného kih’andarijského teroristu nepředstavovali. Všichni přítomní mají na sobě vorianské civilní oblečení. Morahsh reaguje na Sey’barův vstup. MORAHSH: Doktore Sey’bare. SEY’BAR (žertem): Co může být tak důležité, že jste mě ani nenechal dojíst? Morahsh ukáže na obrazovku monitoru. MORAHSH: Vypadá to, že máme návštěvu. To Sey’bara očividně překvapí. Podívá se na obrazovku. Přečte si vorianské nápisy. SEY’BAR (napůl k sobě): Tohle se jen tak nestává... (z obrazovky): Tým z vesmírné stanice Horizont?! Morahsh vypadá podezřívavě. Ví, že tu něco nehraje. MORAHSH: Proč by sem šli, aniž by nám předem dali vědět? Nedává to smysl. SEY’BAR: Určitě jsou ti, za které se vydávají? MORAHSH: Ano. Identifikovali jsme kapitána Connora. Je členem jejich vlajkového týmu... Tvrdí, že s námi chtějí něco probrat.

40


(s obavami): Bojím se, že možná přišli na naše zařízení. Ale Sey’bar klidně uvažuje. Ví, jak si zachovat určitý klid. Nic ho jen tak nevyvede z míry. Rozhodne se. Podívá se na Morahshe. Má klidný hlas. SEY’BAR: Pusťte je dovnitř. Prostě se jich zeptáme, co tu chtějí. MORAHSH: A pak co? Se’bar chvíli zvažuje slvoa. SEY’BAR: Pak – podle toho zareagujeme. Morahsh rozumí. Přikývne, vypadá ustaraněji než Sey’bar. Ale dostal rozkazy. ZBLÍZKA NA SEY’BARA Dívá se na obrazovku před sebou. Výraz na obličeji má stále klidný. A z tohoto záběr... FADE OUT. KONEC AKTU 4


41

AKT 5 FADE IN: EXT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – DEN Začínáme dalším uvádějícím záběrem komplexu budov. INT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – VSTUPNÍ HALA – DEN Vstupní hala vedoucí do typické vorianské chodby. Je tu Sey’bar spolu s dalšími dvěma VORIANSKÝMI VĚDCI. Přistoupí ke vstupním dveřím a vymění si pohled, kývnutí. Pak – Sey’bar pracuje s panelem na zdi a dveře se OTEVŘOU, odhalí Davida, Saunderse, Walkera a další tři muže. Walker stále nese kovový kufřík. Sey’bar je s vřelým úsměvem přivítá. SEY’BAR: Kapitáne Connore. Jaké nečekané překvapení. (naznačí jim, aby vstoupili): Prosím. Prosím, pojďte dovnitř. Nejsme tu moc zvyklí na návštěvy. (žertem): V jistém smyslu jsme si zvykli, považovat toto místo za náš malý soukromý koutek galaxie. Cizincům vstup zakázán. David, Saunders a spol. VSTOUPÍ. David se očividně cítí trochu nesvůj. Ale dobře to skrývá. Usměje se. DAVID: Děkuji. (oplácí Sey’barovi smysl pro humor): Jsme... vděční, že jste pro nás učinili výjimku. Dveře se za nimi zavřou. SEY’BAR (nestojí to za řeč): Ale prosím vás. Rozhodne-li se nás navštívit někdo z Horizontu, musí to být důležité. Obzvláště vzhledem k tomu, co se poslední dobou děje. David reaguje. SEY’BAR (pokr.): Jsem doktor Arek Sey’bar. Jsem hlavním vědcem této základny. Mám tu pod sebou malý personál. David znovu vezme Sey’barova slova na vědomí, okamžik ticha. Když Sey’bar reaguje na nepříjemné ticho, Saunders promluví. Úsměv na tváři. Přátelský. SAUNDERS: Já jsem... doktor Nathan Saunders. David se neudrží a věnuje Saundersovi pohled – „Doktor Saunders“?! SAUNDERS (pokr.; o svých mužích): Můj tým a já jsme tu kvůli důležité misi. SEY’BAR (váhavě): Ano, to mi bylo řečeno... Ale povězte, doktore... Co přesně tahle „důležitá mise“ obnáší?


42

Saunders se krátce odmlčí. Pak promluví na rovinu – SAUNDERS: Přišli jsme se podívat na zařízení, které tu vy a váš tým studujete. Máme důvod domnívat se, že obsahuje informace, které jsou pro nás nanejvýš důležité. A věříme, že jsme našli způsob, jak se k těmto informacím dostat. Nenápadná reakce ze Sey’barovy strany. Nemůžeme tak úplně poznat, jaké pocity v něm tohle vzbudilo. Zachovává klid, jako obvykle. SEY’BAR: Aha. (pauza) Velice by mě zajímalo, jak podle vás tyto informace můžete získat. Energetický zdroj zařízení je pro nás stále trochu záhadou. Ukáže jim, aby následovali. SEY’BAR (pokr.): Prosím. A skupina zamíří do – INT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – CHODBA – NAVÁZÁNÍ Tato chodba silně připomíná chodbu, kterou si můžeme pamatovat ze základny, kterou tým navštívil v epizodě „Než se rozední...“. Jde o tradiční vorianskou základnu, která se nijak neliší od kih’andarijské. Skupina prochází chodbou, když – SEY’BAR (k Davidovi): Odpusťte, jestli jsem trochu zmatený, ale... co najednou takto vzbudilo zájem Horizontu o tuto věc? Nekontaktovali jsme kvůli tomu ministerstvo vědy... David ani neví, co sakra tohle „zařízení“ je. Začíná ho to trochu štvát. Ale nadále hraje svou roli, ví, že jde o životy jeho rodiny. DAVID (zvažuje slova): Um... Myslím, že... tady doktor Saunders by tu otázku dokázal zodpovědět lépe. A podívá se na Saunderse, nechává ho vysvětlit. Saunders to udělá a je docela přesvědčivý. SAUNDERS (k Sey’barovi): Horizont toto zařízení vždy zajímalo, doktore. Ale teprve nedávno jsme se ohledně něj dozvěděli nové informace... A právě kvůli nim se pro nás zařízení stalo tak důležitým. Sey’bar už očividně začíná mít trochu podezření. SEY’BAR: Je-li tomu tak... proč jste nejdříve nepromluvili s ministerstvem vědy? Nebo nám alespoň předem nedali vědět, že sem míříte? SAUNDERS: Horizont a Velící rada mají momentálně plné ruce práce, jak si určitě dokážete představit. Sey’bar přikývne. Ví, o čem Saunders mluví. SEY’BAR: Jistě... válka.

43


(ponuře): Považujeme to za naše štěstí, že jsme tady. Daleko od prvních linií... ale každý den slýcháme zprávy o bojích... Je ostuda, že k tomu muselo dojít. Saunders přikývne. SAUNDERS: Ano, to je. A následuje okamžik ticha. Nemůžeme tak úplně poznat, jestli na to Sey’bar skočil. Rozhodně začíná vypadat, že má čím dál větší pochyby. A když skupina pokračuje chodbou... NÁHLÝ STŘIH NA: EFEKT ČERVÍ DÍRY Několikasekundový záběr známého průchodu tunelem červí díry. Pak – ocitneme se v: EXT. PH9-7R5 – LOKACE S HVĚZDNOU BRÁNOU – DEN ZBLÍZKA NA hvězdnou bránu. VSTOUPÍ Grant, Sivea, Chase, Christine a Tom – jsou ostražití, zbraně připravené k obraně. KAMERA COUVNE, když se za nimi brány zavře. Před bránou, poblíž zadávacího zařízení, stojí HORIZONTSKÁ SONDA. Opatrně se trochu rozejdou, rozhlíží se. Sivea skenerem prohlíží okolí. SIVEA (ze skeneru): Skener potvrzuje, co nám už řekla sonda... Poblíž nejsou žádné známky života. (zavrtí hlavou) Žádné stopy po civilizaci – nic. CHASE: Celkem škoda. Nějak jsem doufal, že tu bude – no, něco. Ale Tom je ostražitý, přemýšlí – TOM: Co my víme, mohly se jim dostat do rukou vorianské biotlumiče... takže můžou být přímo před námi. Členové týmu si vymění pohledy. Ví, že má Tom pravdu. CHRISTINE (suše): Ty biotlumiče, parádní věcička. Napjatá pauza. Všichni si uvědomují, že musejí postupovat s největší opatrností. Po chvíli – GRANT: Dobrá... Prozkoumáme to tu. Vymění si pohledy. A když se rozcházejí... STŘIH NA:


44

EXT. VESMÍR – ENDEAVOUR Jako předtím obíhá kolem planety. INT. ENDEAVOUR – KOKPIT Garrisonová velí. Sedí na svém místě u kormidla. Saundersův navigátor je na stanovišti vedle ní. Navigátor kontroluje data. Napjatá pauza. Pak vzhlédne a – SAUNDERSŮV NAVIGÁTOR: To dole nejsou naši... Můj názor je, že to bude asi horizontský mimostaniční tým. Garrisonová reaguje. Není moc překvapená, dochází k závěru – GARRISONOVÁ: Grant... Musel se o téhle planetě nějak dozvědět. Na chvíli se odmlčí. Na tváři pousmání. Je to obdivný úsměv. GARRISONOVÁ (pokr.): Vůbec mě to nepřekvapuje. SAUNDERSŮV NAVIGÁTOR: Jak chcete postupovat? A z Garrisonové zvažující další tah – INT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – CHODBA – DEN Jako předtím. Skupina teď dojde k ZAVŘENÝM VSTUPNÍM DVEŘÍM na konci chodby. Z designu a umístění můžeme usoudit, že za nimi je něco doopravdy důležitého. Sey’bar si stoupne před dveře. SEY’BAR: Nuže... jsme zde. (o zavřených dveřích): V této laboratoři jsme to studovali od doby, co to sem přemístili z naší domovské planety. Saunders vypadá spokojeně. Ví, že už brzy dosáhne toho, kvůli čemu sem přišel. Ale David vypadá trochu nesvůj. Sey’bar si toho na Davidovi všimne. Podívá se na něj, cítí, že před ním něco tají. SEY’BAR: Víte... jedné věci tak úplně nerozumím, kapitáne Connore. DAVID: Copak, doktore? SEY’BAR: Tedy, chápu, že jste si nenašli čas dát nám o vaší návštěvě předem vědět. Ale... je-li to zařízení, co zde studujeme, pro Horizont a Velící radu tak důležité... proč se k vám tedy nepřipojili ani plukovník Grant, ani velitelka Ve’nal? Napětí vzroste. Nenápadná výměna mezi Saundersem a Davidem. Saunders se na Davida podívá. Výrazem mu říká to, co slovy nemůže – „Koukej to nezvorat“.


45

Po napjatou pauzu záběr na Davida. Očividně význam Saundersova pohledu pochopil. Vzpomíná si na jeho slova o tom, co se stane jeho rodině, když tahle mise neuspěje. Cítí na sobě tu tíhu. Pak – obrátí se zpět k Sey’barovi. DAVID: Bohužel si jejich pozornost v tu chvíli žádaly jiné věci. (je třeba říkat víc?): Válka... Sey’bar nevypadá zrovna přesvědčeně. Ale rozhodne se prozatím dál hrát svou roli. SEY’BAR: No jistě... Na chvíli se zadívá na Saunderse. Saunderse mu pohledem říká „Až budete připraven, budeme i my“. Pak Sey’bar ukáže ke vchodu. SEY’BAR (pokr.): Nuže. Přišli jste se na to podívat. Už se upřímně nemohu dočkat, až uslyším, jaké nové informace jste o tom zjistili. Kývne na jednoho z vorianských vědců. Ten kývnutí přijme a stiskne tlačítko na ovládacím panelu dveří. NA DAVIDA A SAUNDERSE Saunders se pousměje. Těší ho, že David dosud pořád hraje svou roli. David nevypadá nijak šťastně. NA SEY’BARA Dveře před skupinou se OTEVŘOU. SEY’BAR: Bohužel jsme moc nepokročili ve zjišťování, jak vlastně vůbec funguje. A skupina vkročí do – INT. COVINARSKÁ VĚDECKÁ ZÁKLADNA – LABORATOŘ – DEN Menší místnost v hlavní laboratoři. Ale je tu stejně tolik počítačů jako tam. Žádná okna. Momentálně tu nikdo nepracuje. Skupina VSTOUPÍ. Sey’bar pokračuje – SEY’BAR: Jen sami tvůrci vědí, kolik tajemství to skrývá... Okamžik, kdy všichni reagují na to, co vidí. ZBLÍZKA NA SAUNDERSE Rty se mu zkroutí do spokojeného úsměvu. SAUNDERS: A já se těším, až ta tajemství odemknu, doktore.

46


ZBLÍZKA NA DAVIDA Na tváři má pohled překvapení a poznání. Pak – NOVÝ ÚHEL Ukáže, že se nedívají na nic menšího než... KRUH ANTIKŮ Naposledy viděný v pilotním díle, antický artefakt/zařízení stojí v malém skleněném boxu, kde ho monitoruje několik různých kusů laboratorního vybavení. DAVID (mimo obr.) (poznává; s ohromeným překvapením): Kruh Antiků... Chvíli ZÁBĚR na tento okamžik překvapení, pak... TITULEK: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ FADE OUT. KONEC AKTU 5 KONEC

Odpadlíci ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 26. října 2006

Recommend Documents