Zachování rodu ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 30. listopadu 2006

„Zachování rodu“ EP: 3. 05

Scénář

ALEX RUBIT

DATUM VYSÍLÁNÍ: 30. listopadu 2006 ČESKY: 24. listopadu 2007

© 2006 Beyond the Horizon Productions – Ve spolupráci s GateWorld.net Stargate, Stargate SG-1 a Stargate: Atlantis jsou vlastnictvím MGM/UA. Tento scénář byl napsán výhradně pro zábavní účely, nepřinesl žádný zisk. Nebylo zamýšleno žádné porušení vlastnických práv. Tento materiál nesmí být reprodukován bez souhlasu jeho autorů. StargateHorizon.com je oficiálním členem sítě GateWorld Network.

Překlad Draken, Arana. Překlad vznikl se souhlasem a vědomím autora. Korekce Jelča. http://www.sga-project.com/horizon

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT – „Zachování rodu“

2

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT „Zachování rodu“ TEASER FADE IN: INT. DAVIDOVA UBIKACE – LOŽNICE ZBLÍZKA NA DAVIDA. Leží v posteli a spí. Po pár vteřinách... zapípá jeho budík. Trochu se pohne, probouzí se. Vypne budík a leží dál v posteli, uvědomuje si: Čas vstávat... bohužel. Pak — ŽENSKÁ RUKA Pohne se do záběru, natáhne se k němu. Nejdřív jemně přejíždí po jeho paži, a pak se ho drží. David se usměje a my ROZŠÍŘÍME ZÁBĚR NA — JULII Leží vedle něj v posteli. JULIA (ospale, ale hravě): Proč vždycky musíš nastavit budík na půlnoc? Ovine ruku kolem ní, když odpoví stejným způsobem. DAVID: O čem to mluvíš, zlato? Už je 6:00. Den už skoro skončil. JULIA: U nás doma musí být něco kolem dvou ráno... Nemůžu si zvyknout na tu změnu. DAVID (usmívá se): Stále trpíš z posuvu v mezigalaktickém časovém pásmu? JULIA: Něco na ten způsob... Oba se usmějí. Pak se chvilku drží. Po chvilce JULIA (pokr.): Naštěstí, poletíme na Zem někdy v příštích pár dnech... (vtipkuje): Ani si už nepamatuju, jak vypadá slunce. David se tomu usměje. Ale přece jenom můžeme zachytit změnu v jeho výrazu. Nic jasného, ale možná, že myšlenka na návrat na Zem se mu moc nezamlouvá. DAVID (sotva slyšitelně): Jo... Ale rozhodnutí padlo. Neexistuje, aby on zůstal a poslal svoji rodinu domů na Zem, takže to akceptoval. Poslední, co chce, je, aby se znovu rozdělili. Julia ho lehce políbí, když – DAVID (pokr., jemně): Klidně jdi ještě spát... Ale když teď nevstanu, tak si to budu celý den vyčítat. Pak se přinutí vstát. Odejde ze záběru —

3


JULIA (usmívá se): To myslím ještě dokážu. (pak): Snídaně? DAVID (mimo obr.): Bude připravena, až budeš vstávat. JULIA: Nechápu, jak jsem byla schopná bez tebe žít. DAVID (mimo obr.): Říkal jsem si to samé. Vrátí se zpátky do záběru s úsměvem a políbí se. Tohle jsou dva velmi zamilovaní lidé a jsou prostě šťastní, že jsou spolu. DAVID (jemně): Uvidíme se později. A s tím opět zmizí z obrazu. A my z usínající Julie... STŘIH NA: INT. JÍDELNA – TO SAMÉ RÁNO CHRISTINE sedí u svého obvyklého stolu a dojídá snídani. Něco si čte na svém notebooku, když se k ní připojí LENORI. Nese si s sebou sklenici naplněnou nějakým džusem. LENORI: Omlouvám se za zpoždění. Bylo to... poněkud zmatené ráno. CHRISTINE: V pohodě. Ačkoliv jsem si začínala dělat obavy... jsi totiž ten nejdochvilnější člověk kterého znám. LENORI (upřesňuje): Marcai byl ten dochvilný. Zato já jsem při několika příležitostech přišel pozdě. CHRISTINE (lehce): Oh... To si musím zapamatovat. Vezme to na vědomí. CHRISTINE (o snídani): Musela jsem začít jíst, jinak bychom přišli pozdě na tu poradu. Lenori nevypadá zrovna nadšeně při zmínce o poradě. LENORI: Ano, porada. Samozřejmě. Všimne si jeho reakce. Podívá se na něj. CHRISTINE: Jsi v pořádku? Na moment se odmlčí. Pak se rozhodne být otevřený. LENORI: Nemyslím si, že bych na té schůzce měl být. Vlastně jen myšlenka na účast mi nedala v noci moc spát, což vysvětluje... proč jsem dnes nebyl dochvilný. CHRISTINE (nevidí problém): Nechápu, proč bys tam neměl být? LENORI (jemně připomene): Já už nejsem Tok’ra, drahá. Tohle je schůzka týkající se pobytu tok’rů na


4

stanici. Starší příslušníci by měli být přítomni, to ano. Ale lékař... (snaží se aby to neznělo kousavě): No pokud se tam někomu neudělá špatně, nevím, co bych tam dělal. CHRISTINE: Nemyslíš si, že jste na sebe trochu přísný? Stále jsi důležitá součást Tok’rů.. Stejně jako jsi důležitá součást této stanice, mimochodem. LENORI: Oceňuji tvůj pokus o zlepšení mé nálady, ale ujišťuji tě, že to není nutné. Na chvilku se odmlčí. Přemýšlí, jak vyjádřit své pocity. LENORI (pokr.): Víš, že jsem se nikdy necítil dobře v přítomnosti Tok’rů. Byl ve mě pocit.. který tam nezapadal. (pauza): Nemusím říkat, že ten pocit je teď ještě větší než kdy dřív CHRISTINE (jemně): Já tomu rozumím... (pauza): Ačkoliv na něco zapomínáte. (z jeho pohledu): Jako vrchní lékař této stanice jste součástí staršího personálu. To znamená, že máte právo i povinnost se účastnit té schůzky. Možná ne jako Tok’ra, ale... Lehce se usměje. Lenori zareaguje také úsměvem. Oceňuje, že se ho snaží povzbudit. A z tohoto momentu mezi dvěma přáteli jdeme na INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST – POZDĚJI TOHO RÁNA Setkání právě začalo. VELITEL CALLEN stojí v čele stolu, když se GRANT, SIVEA, CHASE, TOM, Christine a Lenori posadí. Jsou zde přítomni také Tok’rové. VRCHNÍ RADA TARVASH, rada BALLEN a KAYLA. Callen mluví ke skupině CALLEN: Dobré ráno, vespolek. Jak jistě víte, cílem této schůzky je projednat založení základny na M33M78. Sice to chvíli trvalo, ale vypadá to, že jsme konečně našli příhodnou planetu. Callen se také posadí. Tarvash přikývne, potěšen tím, jak se věci v poslední době vyvíjeli. TARVASH: Mluvím jménem všech Tok’rů, když řeknu jak velmi vděční jsme za veškerou pomoc a štědrost, kterou jsme obdrželi v posledním roce. GRANT (upřímně): Nemáte zač. V tuto chvíli si vymění pohledy Kayla a Lenori, kteří sedí naproti sobě. Vždy když byli v jedné místnosti, cítili se podivně. Ale teď se na krátkou chvilku na sebe podívají. Zatímco se Kayla zdá být smutná, že se jí Lenori vyhýbá, Lenori se cítí velmi nepohodlně v její blízkosti. V pozadí této výměny slyšíme -


5

BALENN (mimo obr.): A jakkoliv si ceníme vaší pohostinnosti, jsme velmi nedočkaví opět obnovit naší nezávislost. A my pokračujeme, když se Sivea zvědavě zeptá SIVEA (k Tarvashovi): Chtěla bych se zeptat, jestli pošlete všechny své lidi na M78? TARVASH: Co nejvíce. Někteří zde zůstanou jako oficiální spojka ke koordinaci a výměně informací, které získáme. TOM: Myslím, že důvod, proč se Velitelka Ve’nal ptá je, že je to velmi riskantní vytvořit základnu kousek za hranicemi Enolyjského teritoria... uprostřed galaxie Triangulum. TARVASH: Naším záměrem je být “více zúčastnění” v boji proti Impériu Vládců. Tím, že založíme základnu na M78, budeme schopni zblízka monitorovat enolyjskou aktivitu... Zatímco Enolyové nás tak blízko nebudou hledat. KAYLA: Jestli enolyjské lodě přiletí k planetě, naše senzory dlouhého dosahu je zachytí včas a my se evakuujeme skrz Chappa’ai. CHRISTINE: Vypadá to, že jste mysleli na všechno. KAYLA (potvrdí): To ano. Balenn teď mluví přímo ke Callenovi... a nějak zachytíme přezíravý tón v jeho hlase, i když možná nebyl zamýšlený. BALENN: A když uvážíme, že jste uprostřed války s vašimi vlastními lidmi.. prostě řekněme, že jsme rádi, že už nebudeme uprostřed toho všeho. Callen na to reaguje. Víme, že je to pro něj citlivé téma. Ale rozhodne se do toho nezasahovat a zůstat u tématu. CALLEN: Z toho co mi bylo řečeno, potřebujete nějaké výzkumné vybavení pro vaši základnu? TARVASH (přikývne): Rádi bychom začali další fázi... důležitého projektu na kterém pracujeme. CHASE: A už je tu zase ten “záhadný projekt”... Tok’rové mu věnují pohled CHASE (z jejich pohledů): Ale no tak. Už je to přes rok a vy jste nám ani neřekli, vo co sakra de. BALENN (odměřeně): Protože vám do toho nic není. Tarvash zvedne ruku k Balennovi aby ho uklidnil... TARVASH Prosím... (pak, ke Callenovi): Opravdu potřebujeme malou pomoc. A pokud to nebude problém, veliteli, dáme vám seznam našich potřeb po schůzce.

6


CALLEN (přátelsky): Cokoliv budete potřebovat, nejvyšší radní. Tarvash přikývne na potvrzení. Pak lehce zaváhá, než dodá. TARVASH: A také budeme potřebovat... pomoc doktora Lenoriho. Tohle je překvapení, ne-li šok pro Lenoriho. LENORI: Prosím? Tarvashův tón je poněkud neutrální když teď promluví TARVASH: Máte vědomosti, které vždy byly důležité pro projekt, doktore. Teď dochází do poslední fáze a... my prostě potřebujeme vaši pomoc na dokončení. Po dlouhý tichý moment Lenori vstřebává, co právě slyšel. Všichni čekají, co k tomu řekne. Pak — LENORI (rozhodě ne nadšeně): Udělám... co mohu. Tarvash přikývne. TARVASH: To bychom velmi ocenili. Po tomhle se znovu na sebe Lenori a Kayla podívají. Tentokrát je to Kayla, kdo rychle uhne pohledem. Je to náznak, že je raněna tím, jak se k ní Lenori choval posledních pár měsíců, a že s ním pomalu začíná ztrácet trpělivost. Lenori nic víc neřekne. Podívá se dolů, netváří se šťastně. Po chvilce ticha Callen promluví k celé skupině CALLEN: Dobře tedy. Začneme posílat týmy skrz bránu, aby vybudovali základnu. (řekne nejdiplomatičtějším způsobem): Jsem si jistý, že budoucí dohody mezi našimi lidmi jenom pomohou prohloubit spojenectví mezi našimi lidmi, které jsme vybudovali za posledních pár let. Tarvash Callenovi přikývne, velmi to oceňuje. A s těmito slovy jdeme na ZBLÍZKA NA LENORIHO Jeho výraz vyjadřuje pravý opak. Nevypadá na to, že by chtěl prohlubovat vztahy s Tok’ry. A z jeho pohledu... FADE OUT. KONEC TEASERU


7

AKT 1 FADE IN: (POZNÁMKA: Během zahajovacích scén běží titulky.) EXT. VESMÍR - HORIZONT Známý záběr na stanici, jak se vznáší v hlubokém vesmíru. INT. VELITELOVA KANCELÁŘ Krátce po setkání. Callen sedí za svým stolem, čte si něco na monitoru, zabzučí zvonek u dveří. Callen zareaguje aniž by se podíval, kdo to je. CALLEN: Vstupte. Dveře se otevřou a vejde Lenori. LENORI (zdraví): Veliteli... CALLEN (vzhlédne): Á, doktore. Právě jsem si procházel seznam, který mi dal rada Tarvash. (z monitoru): Vypadá to, že některé požadavky jsou lehko splnitelné... třeba vědecké vybavení, ale hlavně přístřeší, než budou moci začít stavět svoje podzemní tunely. LENORI (lehce rozmrzele): Tok’rové neradi prosí o pomoc. To, že jsou ochotni opustit stanici ještě před dokončením základny jen dokazuje jak moc chtějí odejít z našeho dvorku. Callen to přijme se zamyšleným přikývnutím. CALLEN: Nemohu jim to mít za zlé. Kdo by nechtěl být nezávislý? (pak): Co pro vás mohu udělat, doktore? Lenori se cítí trochu nepohodlně ohledně důvodů této návštěvy. LENORI: Přemýšlel jsem, jestli... byste mi neprokázal laskavost? CALLEN: Určitě. Posaďte se. Lenori se posadí před stůl. Na chvilku se odmlčí – tohle pro něj není lehké. LENORI: Možná byste mohl... říci Tok’rům, že nebudu schopen jít s nimi na M78... že moje povinnosti zde na stanici vyžadují moji plnou pozornost. Callen na to reaguje s překvapením. CALLEN: Pokud je tomu tak, tak proč jim to neřeknete sám? LENORI: Cítím, že už nepatřím mezi Tok’ry, veliteli. A jsem si jistý, že oni cítí to samé... Jenomže teď


8

potřebují moji pomoc; nebo si myslí, že ji potřebují. (z Callenova pohledu): Marcai byl důležitou součástí tohoto projektu. I když nebudou mít žádné potíže s dokončením projektu sami, uvědomili si, že moje znalosti, které mám od Marcaie... by to mohli urychlit. CALLEN: To vypadá rozumně. LENORI: Ale pravdou je... nevěřím, že by můj pobyt u Tok’rů v příštích dnech... dělal dobře oběma stranám. CALLEN (chytne se toho): Snažíte se ušetřit sebe a Tok’ry nepříjemných situací. LENORI (přikývne): Vskutku. Callen se na chvilku odmlčí. Uvědomuje si, že zatím je víc než je Lenori ochoten připustit. CALLEN: Doktore, uvědomuji si, že vám nemůžu nic říkat pokud jde o osobní záležitosti... ale myslím si, že by byla chyba vyhýbat se Tok’rům. Lenori to na chvilku zvažuje. Jedna jeho část ví, že Callen má pravdu. Dokonce se lehce usměje LENORI: Myslel jsem si, že to řeknete. CALLEN: Vy jste ten se stoletými zkušenostmi... řekněte mi, že se mýlím. Pauza. LENORI (připouští): Toho jsem si vědom... Ale raději bych zvolil lehčí cestu, když dojde na tohle. Callen přikývne. Rozumí. Pak – CALLEN: Nemůžu tvrdit, že vím, jak se cítíte. To nemůže asi nikdo, kdo neprošel tím co vy... Ale dovolte mi použít staré přísloví, které se zde hodí... “Nejlepší způsob, jak překonat vnitřní démony, je postavit se jim tváří, ne se jim snažit utéct.” Lenori se zadívá na chvilku na Callena. Pak se usměje. LENORI: Děkuji, veliteli. Vaše rada je velmi hluboká... A to oceňuji. CALLEN (s křivým úsměvem): Nemáte zač. S tím se Lenori postaví. Právě chce odejít, když – CALLEN (pokr.): Doktore... Lenori se otočí, aby se na Callena podíval. CALLEN (pokr.): Hodně štěstí. Lenori to přijme kývnutím - Pak odejde a my držíme záběr na Callenovi.


9

A z jeho výrazu – INT. HLAVNÍ PALUBA Hlavní paluba je zaplněna jako obvykle posádkou stanice. Vidíme Julii, jak pomalu jde chodbou a rozhlíží se okolo. Sice na stanici už nějaký čas je, ale stále je na co se dívat. Sledujeme Julii, jak se pozorně rozhlíží. Prohlíží si vorianskou architekturu. Pak... se zastaví před jídelnou. Podívá se dovnitř a spatří několik stálých návštěvníků. Po chvilce — ZACH (mimo obr.): Mají právě ten nejvítečnější švestkový džus, jaký si dokážete představit. A my upravíme záběr, abychom odhalili ZACHA. Stojí poblíž Julie, přistoupí blíž s úsměvem na tváři. ZACH (pokr.): Já vím. Je to docela divný, když zvážíte, že nejbližší švestky rostou bůhví kolik světelných let daleko. Julia se tomu usměje. JULIA: Je dobré mít zde dostupné něco z domova. Obzvlášť, když žijete bůhví kolik světelných let daleko. ZACH (souhlasí): A skvělá věc na švestkovém džusu je, že má v sobě cosi prostého. Připomíná mi dětství. (vzpomínající): Je to jako sledovat v sobotu ráno kreslené pohádky... což jsem dělal se sklenicí chlazeného švestkového džusu. Ještě chvilku si vychutnává vzpomínky. Pak... natáhne ruku. ZACH (pokr.): Zach Hoffmann. S dvěma F a N. A podají si ruku. JULIA: Ano... já vás znám. Je to pěkné vás potkat naživo. ZACH (usměje se): Vás také. Samozřejmě jsem vás poznal také. (pauza): Tak jak se daří dceři? JULIA: Daří se jí dobře. Mám pocit, že začíná být nadšená z pobytu na stanici. Myslím, že nebude chtít odejít. ZACH: Ah, věřte mi... Já bych zmizel z tohohle monstra, kterého nazývají vesmírnou stanicí, při nejbližší příležitosti... Kdybych tu neměl povinnosti. Julia se opět rozhlédne. Nemůže to popřít JULIA: Rozhodně je na co si zvykat.

10


ZACH: To vskutku je. Vlastně mi to trvalo několik nočních můr a několik málem panických záchvatů... (hraje hrdinu): Ale děláme, co musíme. Pak se na ni podívá, dostává se k věci. ZACH (pokr.): Vlastně jsem přemýšlel, jestli byste neměla zájem o menší interview? (rychle): Nebojte se. Žádné soukromé otázky, pokud to samozřejmě nebudete chtít. Julia je trochu překvapena. JULIA: Jsem polichocena, ale... nedokážu si představit, že by někoho zajímalo to, co řeknu. ZACH: Ah, tak to se mýlíte... Jste tady a zažíváte obrovské dobrodružství. To je něco, o čem publikum chce vědět. Julia si nemůže pomoci a usměje se tomu. Podívá se na něj a uvědomí si, že to myslí vážně JULIA: Dobrá... proč ne? Zach se usměje. ZACH: Moje slova – proč ne? Julia se tomu usměje, bere to s humorem. Vypadá to, že by to mohla být sranda. A z tohoto okamžiku STŘIH NA: INT. JÍDELNA – POKRAČOVÁNÍ Stále můžeme vidět Julii a Zacha v pozadí, stojící v průchodu do jídelny. Je normální den, čas okolo oběda. A my se zaměříme na Siveu a BAY’LARA. Právě si vzali svoje jídlo a směřují od výdeje ke stolu. Uprostřed konverzace SIVEA: Má sklon k tomu, být až moc starostlivý, ale docela ho chápu. Bay'lar se zdá být trochu rozrušený, když odpoví. BAY'LAR: Ministerstvo bezpečnosti pracuje dvacet osm hodin denně, aby zajistilo bezpečnost domovského světa... ale všichni víme, že zde je příliš mnoho zbývajících Kih’Andarijských agentů v utajení. Sednou si k jednomu stolu. SIVEA: A to je přesně to, co můj otec říkal... Ale stejně, domovský svět je mnohem bezpečnější, než některá z kolonií. Myslím, že útok na May’lan to docela prokázal. Bay'lar to potvrdí. Ale stejně cítíme, že je stále rozrušený. Vypadá zamyšleně a zamračeně. Pauza.


11

SIVEA (pokr; chytí se jeho způsobu vystupování): Takže – co je dneska ještě špatně? BAY'LAR Co tím myslíš? SIVEA: Vypadáš rozrušeně. A neříkej mi, že to není pravda... já to poznám. Bay'lar se na ni podívá. Není překvapen, že si toho všimla. BAY'LAR: Je toho poslední dobou na mě moc. Sivea přikývne, připomeneme si jejich konverzaci v „Hledání, část 2“. SIVEA: A předpokládám, že to má co do činění s tvojí misí do systému Yelendren? Podívá se na ni. Dlouhá pauza. Pak BAY'LAR: Přemýšlím o tom, že rezignuji na náčelníka bezpečnosti. Tohle rozhodně Siveu překvapí. SIVEA: O čem to mluvíš? BAY'LAR: Velitel Ta’lik mi nabídl stálé umístění v jeho týmu. Hledá dalšího taktického důstojníka a jen čeká na mé rozhodnutí. Pauza, Sivea si to promýšlí. SIVEA: A rozhodl ses? Chvilku mlčí. BAY'LAR: Rozhodl. (z jejího pohledu): Bude to jen do konce války, což s trochou štěstí bude trvat jen pár týdnů. (pauza): Ale já prostě nemůžu jen tak sedět v kanceláři a předstírat, že to co dělám má nějaký význam na bezpečnost našich lidí. Je tu chvilka ticha, jak Sivea zvažuje jeho slova. Lehce přikývne. SIVEA (potichu): Jestli je to, co opravdu chceš udělat... pak si myslím, že bys měl. (z jeho překvapeného pohledu): Co se děje? Bay'lar se na chvilku odmlčí. BAY'LAR: Nic, jen... tak trochu sem předpokládal, že se mi to pokusíš vymluvit. Lehce se usměje. SIVEA: Nechci, aby se ti něco stalo. Hlavně, když uvážím dlouhou cestu, kterou jsme my dva prošli posledních pár měsíců... (pauza): Ale všichni musíme dělat to, co považujeme za správné. To respektuji.


12

Bay'lar její slova přijme. Je zde chvíle mezi nimi, kdy můžeme zachytit jejich hluboké přátelství. Sice s jeho rozhodnutím nesouhlasí... ale rozumí, že to je něco co musí udělat. A z tohoto momentu jdeme na EXT. VESMÍR - HORIZONT Záběr na vesmírnou stanici. INT. ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST Callen stojí u hvězdné mapy s Christine, která má sebou nějaké poznámky. Ukazuje na mapu, kde jsou zvýrazněny nově zanesené planety v galaxii Triangulum. CHRISTINE: Prohnali jsme všechny nové adresy počítačem a potvrzuje to informace, které jsme získali z Antické základny. Callen se podívá na hvězdnou mapu. CALLEN: Všechny jsou v nezmapované části galaxie Triangulum. CHRISTINE (přikývne): Přesně. A jsou docela blízko sebe... “blízko” v galaktickém měřítku, samozřejmě. To podporuje možnost, že je mezi nimi nějaké spojení. Aspoň mezi některými z nich. CALLEN: Doufejme, že to spojení bude mít něco společného s Nosah’trahovou knihou. Christine přikývne. A hned potom — VORIANSKÝ TECHNIK reaguje na svůj panel. VORIANSKÝ TECHNIK: Veliteli... Přijímáme širokopásmé subprostorové vysílání. Callen a Christine se přiblíží. CALLEN: Přichází to ze Země nebo Voriany? VORIANSKÝ TECHNIK (od panelu): Z ani jedné, pane. Vlastně je to na neznámé frekvenci. Technik pracuje s panelem... Pak pokračuje s překvapením v hlase VORIANSKÝ TECHNIK (pokr.): Je to zpráva od Asgardů... prosí o povolení přiletět zítra s jednou lodí... sem na stanici. Callen i Christine jsou překvapeni. CHRISTINE: Říkají proč? Technik zavrtí hlavou. VORIANSKÝ TECHNIK: Jenom říkají, že musíme něco důležitého prodiskutovat. CHRISTINE: Evidentně...

13


Callen to rychle zváží. Pak CALLEN (k technikovi): Řekněte jim, že mohou přiletět... vlastně, že jsme dost zvědaví, o co jde. VORIANSKÝ TECHNIK: Ano, pane. Jak technik pokračuje, Callen a Christine si vymění pohled, oba reagují na nezvyklý požadavek. CHRISTINE: Ať jde o cokoliv, mělo by to být zajímavé. A z tohoto okamžiku... FADE OUT. KONEC AKTU 1


14

AKT 2 FADE IN: EXT. VESMÍR - HORIZONT Zase se zaměříme vesmírnou stanici. Okolo stanice můžeme vidět tok’erská i vorianská plavidla. INT. TĚLOCVIČNA Tohle je část stanice, kterou jsme zatím ještě neviděli a vypadá jako normální tělocvična. Je zde různé nářadí, od kol a šlapacích zařízení přes různé činky a posilovací stroje, atd. Vidíme několik cvičících OBYVATEL STANICE. Získáme tak dojem, že to je normální aktivita, a že sem lidé chodí běžně. Zaměříme se na Davida a Toma, oba oblečeni ve sportovním. Oba těžce posilují. Tom posiluje s nějakými držadly zvedající závaží, zatímco David dokončuje sérii s činkami. V obou případech máme pěkný pohled na jejich svaly a uvědomíme si, že se udržují v kondici. Jsou uprostřed konverzace, probírají různé věci. David je trošku skeptický, možná se trošku něčeho obává. DAVID: Já ti nevím, Tome... Myslím tím, že je tu důvod, proč jsem to ještě neudělal. Ale Tom je mnohem více zapálený. TOM: Ale no tak, Davide... Nemyslíš, že bys to měl alespoň zkusit? Co se může zvrtnout? DAVID: Já nevím... rozhodně to je velké rozhodnutí. TOM: A já ti s ním pomáhám. A říkám, ať to uděláš. David není přesvědčen. DAVID: Upřímně si jen nejsem jistý, jestli to tak dlouho vydržím. Tom se zasměje. TOM: Není zas tak dlouhý. Ale David mu věnuje pohled. DAVID: Podle mě je 4 hodiny hodně dlouho... na JEDEN film. TOM: Ani si nevšimneš, jak rychle to uteče. DAVID: Víš, možná bych zvládl jeden. Ale nejsem si jistý o všech třech. Tom vypadá šokovaně. TOM: To není ledajaký film, je to Pán prstenů. A v podstatě si je neviděl, pokud jsi nesledoval prodloužené verze.


15

Tom přestane posilovat. Vezme si ručník a osuší si pot. DAVID (zvažuje): No možná by se to dalo na domácím kině... Je to dost velkej rozdíl s velkou obrazovkou a tak... Tom vidí problém. Je ochoten udělat kompromis. TOM: Dobře, tak něco kratšího. (chvilku přemýšlí): Co takhle Matrix? DAVID: (usměje se): Skvělý filmy. (nicméně): Ale viděl jsem je stokrát. Tom přikývne. Chce navrhnout něco dalšího, když DAVID (pokr.): A Hvězdné války taky. TOM (nevěřícně): No tak, musí být nějaká klasická trilogie, na kterou se dá koukat. A řekli jsme, že to musí být sci-fi nebo fantasy. DAVID (rozmýšlí se): Proč musíme strávit celou noc sledováním filmů? TOM: A co jinýho chceš dělat? (pauza): Je to na dlouhou dobu poslední šance, že něco spolu provedeme... (dodá s úsměvem): A myslím, že můžeme být vděční, že tě Julia pustila aspoň na jednu noc s tvým velmi dobrým přítelem. DAVID (má nápad): A co takhle šachy? Ale Tom zavrtí hlavou. TOM: Vážně chceš strávit poslední noc na stanici hraním šachů? DAVID (nevěřícně): Myslel jsem, že se ti ta hra nakonec líbí. TOM: To jo, to jo, líbí... Ale já nevím... Potom si oba povzdechnou. Musí být něco, co by mohli dělat; jen kdyby věděli, co to je. Chvilka ticha. Pak si vymění místa a začnou znovu posilovat. Po chvilce pokračují, kde skončili TOM (pokr.): "Poslední tvoje noc na stanici"... je neuvěřitelný, že už jedeš domů. David se na chvilku odmlčí. Pak DAVID (potichu): Jo... Doma na mě čeká práce. Tom si všimne jeho tónu. TOM: Vypadá to, že si ji opravdu užíváš... David se na něj podívá, pochopil jeho tón. Oba vědí, že tomu tak není.

16


TOM (pokr.): Víš, nesnažím se zpochybňovat tvůj závazek k rodině nebo tak... ale jseš si jistej, že jet domů je to co chceš? DAVID: Není to tak jednoduché... (pauza): I kdybych tu chtěl zůstat a znovu vstoupit do Horizontu-1... tak mám rodinu... a ta je na prvním místě. Tom přikývne, řekne Davidova slova z předchozí epizody TOM: "Někdy si musíme připomenout jaké máme priority." DAVID: Přesně. Pauza. Pak se Tom lehce usměje. TOM: No, jsem si jistej, že něco na dnešní noc vymyslíme, aby to stálo za vzpomínání. David tato slova potvrdí. A když zabereme jeho výraz, tak si všimneme, že jedna jeho část by tu rozhodně ráda zůstala. Ale ví, že tím nezmění fakta. A z tohoto okamžiku... STŘIH NA: EFEKT ČERVÍ DÍRY Procházíme známou červí dírou na EXT. M33-M78 – PROZATÍMNÍ ZÁKLADNA TOK’RŮ – DEN Městečko z kovových konstrukcí, které mohou být jednoduše rozebrány. Je to vybavení ISGC a slouží jako přístřeší Tok’rům, než začnou stavět svoje tunely. Planeta má pouštní prvky. Přesně jako by si někdo představil planetu obývanou Tok’ry. Vidíme různé Tok’ry, jak chodí kolem stavení a připravují věci. NOVÝ ÚHEL – PROCHÁZÍME SKRZ ZÁKLADNU Následujeme Horizont-1 (Grant, Sivea, Chase a Christine), jak procházejí základnou s Lenorim. Všichni mají mimostaniční výstroj, a jsou vedeni vědcem Tok’rou LO’KAL (kolem 30ti let, naposledy viděna v „Triumvirátu“). CHASE (dívá se kolem): No, vypadá to, že jste se tu pěkně usadili... na to že jste tu jenom den. Lo'kal promluví s určitou vážností která je jí vlastní. Její výraz je těžko čitelný a my nedokážeme určit, zda oceňuje pomoc Horizontu nebo ne. LO'KAL: Je to hodně daleko od dostačujícího. Ale máme týmy prohledávající blízké hory, které se zdají být ideálním místem pro naše tunely. S trochou štěstí začneme se stavbou do dvou dnů.


17

CHASE: Dobrá, já jen říkal... LO'KAL: Vím, co jste říkal, majore. Ačkoliv byste měl vědět, že Tok’rové nemají rádi nezávaznou konverzaci, jak byste to nazval. CHASE: No dobrá. Už mlčím. Pokračují v tichosti. Pak GRANT (k Lo'kal): Jak dlouho bude trvat než nahodíte senzory dalekého dosahu? LO'KAL: Pracujeme na nich právě teď. Velmi brzy budeme schopni monitorovat tento sektor a doufejme, že také sbírat informace týkající se Enolyů. GRANT: No, hádám, že tu už pro nás není žádná práce. Jsem si jistý, že byste byli rádi, abychom už zmizeli. Ale než Lo’kal odpoví KAYLIN HLAS: Ale právě naopak, plukovníku. Skupina se zastaví, když reagují na KAYLA: Která přichází zpoza jedné budovy. Narozdíl od Lo’kal je Kayla rozhodně vděčná za všechnu pomoc. KAYLA: I když si to mnoho z nás odmítá připustit, jsme vděčni za pomoc, kterou jste nám poskytli. Tým to přijme. A je tu zase ten moment mezi Lenorim a Kaylou... Jejich pohledy se střetnou, Lenori se podívá jinam, cítí se nesvůj... Kaylin výraz se dá od této chvíle přečíst těžko. Po chvilce KAYLA (k Lo'kal): Proč neukážete plukovníkovi a jeho týmu naši předběžnou monitorovací stanici? Možná by major Reynolds a velitelka Ve’nal mohli být nápomocni při nastavování senzorů na jejich potencionální maximální výkon. Chase se tomu usměje. Podívá se na Lo’kal CHASE: Možná jo. Lo'kal přijme Kaylina slova. LO'KAL: Jak si přeješ. A s tím vede tým dál po cestě, nechávajíc Kaylu a Lenoriho samotné. Je tu moment, kdy Christine věnuje Lenorimu pohled. Všimne se toho a lehce kývne. Chápe to gesto, že Christine rozumí, že je to pro Lenoriho stále těžké. A když tým odchází, zaměříme se na LENORI A KAYLA

18


Teď jsou sami. Na dlouhou chvíli je mezi nimi ticho. Potom konečně promluví Lenori LENORI: Předpokládám, že chceš abych začal pracovat na projektu? Sotva přikývne. KAYLA (ukazuje): Tudy. A když odejdou... STŘIH NA: INT. M33-M78 - LABORATOŘ – DEN Tohle je malá laboratoř v jedné z kovových budov. Nacházíme zde mnoho výzkumných materiálů Tok'rů i nějaké vybavení z Horizontu. (počítače, mikroskopy atd.). Jsou zde Lenori a Kayla, stojí u jednoho počítače. Kayla zasvěcuje Lenoriho. Její hlas je klidný a bez emocí. Zařekla se, že bude mluvit jen o práci. KAYLA Jak jistě víš, jedna z nejtěžších částí projektu byla najít správnou molekulární strukturu k zajištění stabilního imunitního systému. Lenori tiše přikývne. LENORI: Ano. Ty a Marcai jste strávili mnoho času nad různými simulacemi... Je tu chvilka ticha při zmínce o Marcaiovi. Pak KAYLA: Veříme, že během posledních pár týdnů jsme našli způsob, jak to obejít. Stiskne tlačítko a aktivuje monitor. Lenori se na to zadívá... Chvilku je ticho, je očividně ohromen. LENORI: Tohle je přímo skvělá práce. (podívá se na ni): To ty KAYLA: (trošku zprudka): Měla jsem hodně volného času. Lenori reaguje na její tón. Je mu jasné na co naráží, když s ní nemluvil posledních pár týdnů. Ale místo, aby to uznal LENORI: Na co přesně potřebujete moji pomoc? KAYLA: Zentauriané jsou mnohem zkušenější v klonování než jiné rasy, které známe. Včetně nás. LENORI (přikývne): Je běžné pro zentaurianské doktory klonovat orgány na transplantaci pro pacienty.

19


KAYLA: Proto bychom ocenili, kdyby jsi nám mohl... pomoci s poslední fází projektu. (pauza): Jsme připraveni začít klonovací proces, a dofejme, že s tvojí pomocí... bude výsledkem stabilní a zdravá bytost. Během konverzace je jako podtext cítit mezi nimi napětí. Ale zatím se tomu chtějí vyhnout. LENORI: Uvidím co se dá dělat. KAYLA: Jsem si jistá, že vrchní rada Tarvash by to velmi ocenil. A s tím odejde do jiné části místnosti, kde začne sbírat nějaké datové krystaly. Lenori se na chvilku odmlčí. Jeho výraz je smutný. Něco ho zevnitř užírá a má problémy se s tím svěřit. Konečně — LENORI: Kaylo... (pauza) Myslím, že bych se měl... pokusit vysvětli, jak jsemKAYLA (přeruší ho): Není nic, co je potřeba vysvětlovat. Nebo máš nějaké otázky týkající se projektu? Lenori smutně reaguje na její zřejmé odmítnutí. LENORI (tiše): Ne...Ne, všechno je jasné. KAYLA (poněkud chladně): Dobře. Pak doporučuji, aby se veškerá konverzace omezila na úkol před námi. Je příliš důležité, aby tento projekt neselhal. Lenori vypadá jako by chtěl na to reagovat, ale nedá mu šanci. Před tím, než stihne odpovědět, tak se otočí a odejde z místnosti. Chvilku se zaměříme na Lenoriho výraz, uvědomujeme si, že je uvnitř zničen. Vypadá hodně sklesle. A z jeho výrazu... STŘIH NA: EXT. VESMÍR - HORIZONT Znovu zabereme velkou vesmírnou stanici. INT. ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST Callen a Tom stojí za vorianským technikem, který sedí u svého stanoviště. Další členové posádky jsou v pozadí. Callen vypadá lehce nervózně. I když je to nepatrné, Tom si toho všimne TOM: Něco se děje?


20

CALLEN: Ne... Proč se ptáte? TOM: Vypadáte poněkud... znepokojeně. Callen se tomu lehce usměje. CALLEN: Myslím, že jsem trošku zvědavý, kam tohle všechno... (pak): A taky jsem... ještě nikdy nepotkal Asgarda. Do doby před dvěma lety byli pro nás jen mýtus. Tom chápavě přikývne. TOM: Jsou to fakt milí a okouzlující chlapíci. Budou se vám líbit. Pak — VORIANSKÝ TECHNIK (od panelu): Senzory zachycují loď vylétající z hyperprostoru... jsou to naši hosté. CALLEN: Jsou rozhodně dochvilní. A v tom Jasný záblesk asgardského transportního paprsku přenese před Callena a Toma Asgarda. Všichni v místnosti na to reagují, většina ještě neviděla Asgarda. TOM (lehce): Velmi dochvilní, když se to tak vezme. Uvědomíme si, že tohoto Asgarda jsme již potkali předtím... jeho jméno je HERMIOD. HERMIOD: Zdravím... Callen vypadá, jako by potřeboval pauzu na vstřebání. Podívá se na malého, šedého a nahého mimozemšťana... Pak CALLEN: Vítejte na Horizontu. Jsem velitel De'van Callen. (ukazuje na Toma): Tohle jeHERMIOD: Ano, samozřejmě. Jestli mohu být tak smělý, možná bychom mohli přeskočit zbytečné představování, abychom neztráceli čas. Vím kdo jste. TOM: A vy jste...? HERMIOD: Hermiod. TOM: Aha... Pauza. Hermiod se podívá na Toma; jeho oči se zúží. HERMIOD: Je tohle místo, kde budeme jednat? Callen se lehce usměje. Ukáže na schody vedoucí do zasedací místnosti. CALLEN: Tudy prosím... až po vás.

21


Hermiod přikývne. Pak se zastaví a rozhlédne se kolem. Reaguje na lidi, kteří na něj zírají, včetně vorianského technika, který studuje jeho tělo. Když si všimne, že se na něj Hermiod dívá, rychle se začne věnovat svému panelu. Pak Hermiod prostě jde dál ke schodům. Zaměříme se na Callena a Toma, který má na tváři široký úsměv. Otočí se ke Callenovi TOM: Nebojte, veliteli. Oni jsou normálně takhle nazí. CALLEN (prohlíží si Hermioda): Vlastně jsem se na to nechtěl zeptat. A Tom také vyrazí. Callen to na chvilku zvažuje – Ať už jde o co chce, rozhodně to bude zajímavé. A také vyrazí – STŘIH NA: EXT. M33-M7 8 – PŘEDBĚŽNÁ ZÁKLADNA TOK'RŮ - DEN Znovu zabereme Tok'erskou základnu. INT. M33-M7 8 – PŘEDBĚŽNÁ MONITOROVACÍ STANICE – DEN Tahle místnost je velmi podobná té, ve které jsme viděli Kaylu a Lenoriho. Je tu velký počítač, který nese typické prvky Tok'erské technologie. Je to počítač k senzorům dalekého dosahu. Grant, Sivea, Chase a Christine jsou zde s Lo'kal. Stojí okolo počítače a reagují na výstupní data. GRANT: A? Lo'kal vzhlédne, je spokojená. LO'KAL: Funguje to. Senzorové pole je nyní aktivní a umožňuje nám je sledovat z téhle stanice. CHRISTINE: Je to v reálném čase? LO'KAL: Ano, je... jakmile budou dodatečné senzory vypouštěny na nízký orbit této planety, budeme schopni sledovat hluboký vesmír ve všech směrech od této planety. CHASE (usmívá se): No, vypadá to, že všichni budeme dostávat nějaké informace o Enolyích velmi brzo. Lo'kal to přejde aniž by to nějak potvrdila. Pak se přesune k jinému počítači, když si Sivea všimne Grantova zamyšleného pohledu. Sivea promluví tiše, aby to Lo'kal neslyšela. SIVEA (uvědomuje si): Vy se bojíte, že se s námi o informace dělit nebudou. Grant chvilku zvažuje svoji odpověď. GRANT: Vrchní rada Tarvash vypadá jako rozumný člověk. Jsem... optimistický.

22


CHASE: No když zvážíme, že jsme jim na rok podali “pomocnou ruku”, tak si myslím, že můžeme od nich očekávatJe přerušen ZVUKEM blízké EXPLOZE. Všichni na to reagují, vymění si pohled. GRANT: Nelíbí se mi, jak to znělo... A všichni se vyhrnou z místnosti a my je následujeme na EXT. M33-M78 - PŘEDBĚŽNÁ ZÁKLADNA TOK'RŮ - DEN Kde se shromáždilo několik To'krů mimo zastavěné území, když se k nim Horizont-1 a Lo'kal přiblíží. Lenori a Kayla také přijdou, oba z jiného směru. LO'KAL (k Tok'ře): Co se stalo? TOK'RA: Nějaký výbuch na východní části základny... A my jdeme na NOVÝ ÚHEL Vidíme stoupat černý mrak z jedné budovy na východě. Vidíme nějaké Tok'ry jak bojují s plameny. Kayla má výraz plný obav, když si uvědomí KAYLA (ustaraně; spíš k sobě): To je tam, kde jsme chtěli začít s klonováním... CHASE: Klonováním?! LENORI: Vypadá to, že někdo nechce abychom v tomto projektu uspěli. Vymění si pohledy. A z tohoto odhalení... FADE OUT. KONEC AKTU 2


23

AKT 3 FADE IN: EXT. VESMÍR - HORIZONT Když znovu zabereme stanici, vidíme poblíž vznášející se asgardskou loď. INT. ZASEDACÍ MÍSTNOST U stolu jsou Callen a Tom s Hermiodem. Hermiod je uprostřed rozhovoru. (POZNÁMKA: Callen v těchto scénách reaguje na podivnou první zkušenost s mluvením s Asgardy.) HERMIOD: Než začneme, rád bych se jménem Asgardské Rady omluvil, že jsme nebyli schopni dorazit včas na pomoc v boji proti Antické Biosféře. Callen to přijme. CALLEN: Naštěstí se nic nestalo. TOM (tiše): Jo, rozhodně jsme měli štěstí. HERMIOD: Štěstí je lidská pověra, ve kterou osobně nevěřím, doktore Gallowayi. TOM: No, jen jsem říkalHERMIOD: Není třeba vysvětlovat. Vím, co jste říkal. (pauza; dostává se k důvodu, proč je tu): Důvod proč jsem tu, je ve zkratce kvůli objevu který jste nedávno udělali. CALLEN: Objevu? HERMIOD: Kvůli Nosah’trahově knize. To rozhodně překvapí Callena i Toma. TOM : Jak o ní víte? HERMIOD: Mluvili poté, co jsme se kontakt spojili. doufají, že máme záležitosti.

jsme o tom s představiteli Země s nimi po několika jejich výzvách o Vlastně nám bylo sděleno, že nějaké informace ohledně této

CALLEN (uvědomí si): Protože Asgardi byli členy velké aliance čtyř ras... HERMIOD: Ano. TOM: A? HERMIOD: A co? TOM: A máte nějaké informace? Hermiod vypadá, jako by váhal s odpovědí, než přizná -

24


HERMIOD: Ne. (pak): Přesto máme záznamy v našich starých knihovnách, které odkazují na něco, co je známé jako Věštby z Nosahre. Ale mnoho informací bylo ztraceno během staletí... Dnes už je to jen mýtus pro naše lidi. I když mnoho z nás věří, že je založen na faktech. TOM (přikývne): Něco jako mýtus o Atlantis na Zemi... Na chvilku se odmlčí, Callen zvažuje Hermiodova slova. CALLEN: Takže proč jste doopravdy taky? HERMIOD: Asgardská rada rozhodla o prohloubení přátelství mezi našimi lidmi a hlavně touto stanicí. (pauza): Na výměnu chceme být zapojeni do objevů, které se týkají naší historie. TOM: Prostě chcete, abychom vás informovali... HERMIOD: Můžete to říci i tak, ano. Callen to rychle zváží. Pak CALLEN: S tím nevidím žádný problém. Vlastně jsem potěšen z prohloubení vztahů mezi našimi lidmi. TOM: A já předpokládám, že to bude rovnocenná výměna informací. (z Hermiodova pohledu): Vědomosti které máte o Knize se mohou od našich lišit. HERMIOD: Ano. Poskytneme vám přístup do naší databáze o historii. To vám slibuji. (pauza, pak): Vlastně jsme vám ochotni pomoci i ohledně jiné záležitostí, o které jsme se doslechli. Callen a Tom na tato slova reagují. Oba jsou zřetelně zvědaví o jakou záležitost jde. A z tohoto okamžiku... STŘIH NA: EXT. M33-M78 – PŘEDBĚŽNÁ ZÁKLADNA TOK’RŮ – DEN Znovu zabereme lokaci. INT. M33-M78 - LABORATOŘ - DEN Grant, Sivea, Chase a Christine tu jsou s Lenorim, Kaylou a Lo’kal a vrchním radou Tarvashem. Další dva tři Tokrové jsou v pozadí. LO'KAL: Exploze byla způsobena přesně vypočítaným přetížením jednoho z pozemských generátorů umístěného mimo zástavbu. CHRISTINE (tiše): To vylučuje nehodu.


LO'KAL: Ujišťuji vás, že to nebyla nehoda... což nechává prostor jen pro jednu možnost. LENORI: Že máme mezi sebou vetřelce. Lo'kal přikývne. CHASE: To nechápu... jak mohla být tahle planeta prozrazena? GRANT: Nikdo mimo Horizont o ní neví. KAYLA: Možná... právě někdo na Horizontu je ten vetřelec. To vyvolá několikero pozvednutých obočí. TARVASH: Vysvětlete. CHASE: Zrovna jsem chtěl říct to samý. Ale Lenori ví, na co Kayla naráží. LENORI: Můžeme mít co do činění s kih’andarijským špehem. Pohled mezi Lenorim a Kaylou. Její reakce naznačuje, že přesně to měla na mysli. Chvilku to všichni vstřebávají. SIVEA (připouští): Je možné, že stále máme mezi námi jejich špehy... víme, že mají své lidi na domovském světě... takže je možné, že mají i někoho na Horizontu. CHASE: Ale jediní lidé z Horizontu, kteří tu jsou, krom Tok’rů... LENORI (dokončí větu): ... jsme my. Další chvilka ticha, vymění si pohledy. CHRISTINE (ironicky): Víte, můžu na to dát jen své slovo... Ale storpo vím, že nejsem špeh. Tarvash to chvilku zvažuje. Dívá se na situaci objektivně. TARVASH: Očividně někdo z nás má nepřátelské úmysly. GRANT (přikývne): Což znamená, že nikdo neodejde z planety dokud nezjistíme, kdo to byl. KAYLA: A je tu jen jeden způsob jak to zjistit. Tarvash si uvědomuje, na co naráží. TARVASH: Detektor Za'tarků? Kayla přikývne. Lo'kal to rychle zváží. Souhlasí. LO'KAL: To by mělo být dostačující. CHASE: Promiňte. Cože to?

25


26

LENORI (vysvětluje): Detektor Za'tarků je zařízení, které v podstatě zjistí zda člověk lže nebo ne. Původně bylo vynalezeno na zjištění goa'uldských špehů s vymytým mozkem. CHASE (chytí se): A to sou ti... (Co to bylo za slovo?): Zer... Zay... LENORI (přikývne): Za'tarkové. Ano. CHASE: Aha. GRANT (k Tarvashovi): Předpokládám, že tu máte jednu z těch věcí. TARVASH: Je to mezi vybavením na vaší stanici. Ještě jsme to nepřestěhovali. GRANT: Zkontaktuji Horizont a zeptám se velitele Callena, jestli by to neposlal skrz bránu. Tarvash to potvrdí. LENORI: Mezitím bych doporučil zpřísnit bezpečnostní opatření... Musíme předpokládat, že budou další útoky. A z tohoto momentu přejdeme na –

EXT. VESMÍR – HORIZONT Uvádějící záběr vesmírné stanice. Poblíž ní se pořád vznáší asgardská loď. INT. POZOROVACÍ MÍSTNOST Zach a Julia sedí u stolu v jídelně, která je až na ně úplně prázdná. Jejich stůl stojí hned u okna, kterým vidíme vesmír venku, spolu s částí samotné stanice Horizont a dvojité slunce soustavy. Zach právě připravuje diktafon – ZACH (do diktafonu): Zkouška... Jedna, dva, tři. Zkouška... Jedna, dva, tři. Diktafon zastaví. Přetočí ho. Pak stiskne tlačítko Play. ZACHŮV HLAS Z DIKTAFONU: Zkouška... Jedna, dva, tři. Zkouška... Jedna, dva, tři. Zach se usměje. ZACH: Zní to skvěle. (vysvětluje): Můj předchozí diktafon nefungoval moc dobře. Ironií je, že právě s ním jsem dělal interview s vaším mužem. Každou chvíli jsem do něj musel praštit, aby nahrával. Julia si zřejmě není jistá, co na to říct. JULIA: To je mi líto.


ZACH (usměje se): Ale to nic. Abych si já při rozhovorech vedl špatně, to by chtělo víc než jenom zlobivý diktafon. (pak): Připravena? JULIA: Ano. ZACH: Sedíte pohodlně? JULIA: Ano. Děkuji. ZACH: Nervózní? JULIA (uvažuje): Zvědavá... zajímá mě, jaké pro mě máte otázky. Zach se znovu usměje. ZACH: Tak s nimi tedy hned začneme. (zapne diktafon) Osmého července 2013. První interview s Julií Connorovou, ženou majora Davida Connora. (pauza) Paní Connorová, děkuji, že nám dnes věnujete trochu svého času. JULIA: Je mi potěšením. ZACH: A můžeme začít tím, že nám řeknete něco o sobě. Zatímco rozhovor pokračuje, v pozadí vidíme, jak se dvojité slunce soustavy pomalu vytrácí z našeho záběru a namísto toho teď vidíme ASGARDSKOU LOĎ vznášející se u stanice. JULIA: No, pracuji v právnické kanceláři v Harwood Heigts, kde i žiju... Vlastně jsem teprve nedávno začala pracovat na plný úvazek, když teď naše dcera chodí do školky. ZACH: Když jsme u toho, vaše dcerka musí být hodně nadšená z toho, že může být na vesmírné stanici. JULIA: No jistě, a jak... Až se vrátíme, rozhodně bude mít co svým kamarádům vyprávět. ZACH: O tom nepochybuji. (pak): Jestli dovolíte, rád bych teď probral pár osobnějších věcí, ale ne zase příliš osobních... JULIA: Jistě. ZACH: Musím říct, že doopravdy obdivuji, jak jste se vy a David dokázali zdánlivě v pohodě vypořádat s rozdíly, které jste v minulosti měli, a bez problémů v manželství pokračujete. Julia se pousměje. JULIA: David je skvělý člověk. Myslím, že o tom s mnoha lidmi nemluví, ale... vím, že je pro něj rodina moc důležitá.

27

28


ZACH (přikývne): To určitě musí, vzhledem ke všem obětem, co pro ni učinil. Slovo „oběť“ zřejmě zaujme Juliinu pozornost. Tak o tom nikdy nepřemýšlela. ZACH (pokr.): Také bych se vás rád zeptal na nějaké zážitky s plukovníkem Saundersem a jeho lidmi. Pokud vím, strávila jste s nimi– Ale Julia ho přeruší, vypadá trochu zaraženě – JULIA: Promiňte, ale... proč „oběti“? (ze Zachova pohledu): Když jste mluvil o Davidovi, řekl jste... „vzhledem ke všem obětem, co učinil“. Zach diktafon vypne, předkloní se. ZACH: Chápete, že já se tu mám ptát vás? Ale Julii to zajímá. JULIA: David mi říkal, že se mu v podstatě ulevilo, když odsud odešel... Chtěl se vrátit ke své rodině. ZACH (přikývne): To je určitě pravda. Ale... JULIA: Ale co? Zach si uvědomí, že Julia zřejmě netuší, jak těžké pro Davida bylo vzdát se života na Horizontu. Rozhodne se už netlačit. Usměje se. ZACH: Nic. Použít slovo „oběť“ bylo možná trochu moc... dramatické. (ironický úsměv): Takový já občas jsem, moc dramatický. Pauza, Julia uvažuje. Pak se pousměje, reaguje. Ale stejně vypadá pořád trochu zamyšleně. ZÁBĚR NA Julii, mimo obrazovku pořád slyšíme Zacha. ZACH (mimo obr.) (pokr.): Takže, můžeme pokračovat? A žádný strach; zatím si vedete skvěle. Julia nepatrně zareaguje a následuje... STŘIH NA: EXT. M33-M78 – PROVIZORNÍ TOK’ERSKÁ ZÁKLADNA – DEN Uvádějící záběr lokace. INT. M33-M78 – LABORATOŘ – DEN Je tu jen Lenori, stojí u jednoho z počítačových stanovišť, prohlíží si údaje. Ale vypadá trochu nepřítomně. Po chvíli VSTOUPÍ Christine. CHRISTINE: No vida... Tady jsi. Lenori ukáže na monitory.


LENORI: Řekl jsem si, že neuškodí, když na tom zkusím popracovat... Naštěstí se v explozi poškodila jen malá část našeho vybavení. Moc nás to nezdrží. Christine reaguje. CHRISTINE: Horizont právě bránou poslal detektor Za’tarků. Chystají se začít s “interview”. Pauza. Christine ho chvíli tiše pozoruje. CHRISTINE (pokr.): Tak jak se držíš? Lenori se na ni podívá a zvažuje. Pak upřímně odpoví. LENORI: Není mi tu zrovna příjemně. CHRISTINE: Víš, naprosto chápu, že se mezi Tok’ry necítíš moc dobře, ale... je v tom víc, ne? Lenori na to reaguje, je trochu nesvůj. LENORI: Nevím, co tím myslíš. CHRISTINE: No tak, jsme přátelé... Neměli by se přátelé svěřovat? (pauza; z jeho pohledu): Jde tu o tebe a Kaylu, že jo? Lenori chvíli mlčí. Podívá se na ni. Pak tiše, vážně promluví. LENORI: Žádné... „já a Kayla“ není. (pauza) To byl Marcai a Kayla... Ale Marcai je pryč... A já – Zarazí se. Je zřejmé, že je to pro něj bolestivé téma. CHRISTINE (jemně): A ty co? Ale Lenori zavrtí hlavou. LENORI: Myslím, že právě máme... důležitější starosti. Další tichá pauza. Christine dokáže poznat, že Lenoriho něco trápí; možná je to vážnější než kdykoliv předtím za tu dobu, co ho zná. Nedokáže tak úplně říct, o co jde, ale chápe, že o tom zrovna teď nechce mluvit. Pak – NOVÝ ÚHEL VSTOUPÍ Lo’kal. LO’KAL: Můžeme začít s výslechy. Lenori a Christine reagují. LENORI (ke Christine): Hned tam budu.

29

30


Christine přikývne, chápe, že chce být chvíli o samotě. Pak Christine a Lo’kal ODEJDOU. ZÁBĚR NA Lenoriho. Zavrtí hlavou, snaží se pročistit si ji od všech těch emocí. Ale není to tak jednoduché; ať už ho trápí cokoliv, zřejmě se to jen zhoršuje. A z jeho vážného výrazu... FADE OUT. KONEC AKTU 3


31

AKT 4 FADE IN: INT. DAVIDOVA UBIKACE – JÍDELNA Je čas večeře. Connorovi sedí u stolu. CAITLIN jídlo hltá, jako by spěchala. David a Julia mají pořád plné talíře. David je oblečený v civilu. Po chvíli – CAITLIN: Dojedla jsem. Můžu se zase jít dívat na lodě? Julia s úsměvem přikývne. JULIA: Ale nejdřív si umyj ruce. CAITLIN: Dobře. A na to Caitlin odejde. ZÁBĚR NA DAVIDA A JULII David s úsměvem sleduje, jak Caitlin odbíhá pryč. DAVID: Kdo by si pomyslel, že si někdo může vesmírnou stanici tak užívat? Julia souhlasí. JULIA: Asi by jí vůbec nevadilo, kdybychom zůstali o něco déle. DAVID (přikývne): Škoda že to nepůjde. David tomu nepřikládá moc velkou váhu, když to říká, ale Julia zbystří pozornost. JULIA: Co tím myslíš? DAVID: Cože? Julia se na chvíli odmlčí. Pak se rozhodne o tom promluvit. JULIA: Začínám si říkat, jestli je Caitlin jediná, kdo by tu chtěl zůstat o něco déle... David se na svou ženu podívá, reaguje na ta slova. V tu chvíli k Davidovi přistoupí Caitlin, ruce už si umyla. DAVID: Tati? Chceš se na lodě dívat zase se mnou? David se usměje. DAVID: Za chviličku, zlatíčko. CAITLIN: Počkám na tebe. A zase odběhne.


32

David chvíli čeká, cítí, že Julii něco trápí. DAVID (o tom, co právě řekla): Proč to říkáš? Ale Julia zavrtí hlavou. JULIA: To nic. Jenom... Zach se dneska o něčem zmínil. DAVID (trochu zmateně): Zach? JULIA (konečně to řekne): Jenom si začínám říkat, jestli se doopravdy chceš vrátit na Zem. David se krátce odmlčí. Pak jemně promluví – DAVID: Chci být s tebou a s Caitlin... to přece víš. JULIA: Ale taky tě znám, Davide. Pravděpodobně lépe než kdo jiný... A vím, že jakkoliv se snažíš zvyknout si, pět dní v týdnů sedět v kanclu prostě není práce pro tebe. Nevím, proč mě to nenapadlo dřív; možná jsem si to prostě nechtěla připustit... (pauza; gesto směrem ke stanici): Tady jsi skutečně šťastný. A nezlobím se na tebe... máš tu výjimečné postavení. DAVID (ujišťuje): Zlato, ať bych tu měl postavení sebelepší... ty jsi důležitější. A když dojde na to vybrat si mezi tebou a Caitlin a tímhle... ani v nejmenším nezaváhám. Julia se na něj podívá, oceňuje jeho slova. Ale pořád jí něco zřejmě dělá starosti. JULIA: Prostě nechci, abys toho později litoval. DAVID: Lituju doby, kterou jsem strávil bez tebe a Caitlin. Nebylo dne, kdy bych se neproklínal... A oba víme, že jediný důvod, proč jsem se to nepokusil napravit později, bylo to, že jsem myslel, že už je příliš pozdě. Bál jsem se, že... (zastaví se, pauza, pak jemně): Jsem ohromně vděčný, že to nebyla pravda. Pauza. Uchopí ji za ruku. DAVID (pokr.): Takže žádný strach. Dohoda? Julia s pousmáním reaguje. Ale když se kamera přiblíží k její reakci, uvědomíme si, že ve skutečnosti strach má; nemůže se zbavit pocitu viny, že je David ochotný takhle se vzdát něčeho, na čemu mu hodně záleží. A z tohoto okamžiku – EXT. M33-M78 – PROVIZORNÍ TOK’ERSKÁ ZÁKLADNA – ZÁPAD SLUNCE Uvádějící záběr lokace, pomalu končí den. EXT. M33-M78 – PŘED ZÁKLADNOU – ZÁPAD SLUNCE


33

ZÁBĚR ZBLÍZKA NA ruku držící malý, překrásný OBLÁZEK. Kamera se pomalu ZVEDNE a ukáže, že jde o Lenoriho ruku. Možná si všimneme, že jde o stejný oblázek, který mu Kayla dala v epizodě „Nákaza“. Lenori se na malý kamínek dívá s výrazem nostalgie a smutku, myšlenkami je někde jinde. Stojí na mýtině mimo tok’erskou základnu (kterou vidíme v pozadí). Osvětlení je o něco temnější, ale zlatý západ slunce lokaci prozařuje. Scéna se odehrává v té krátké části dne, kdy se den mění v noc a západ slunce vypadá nejkrásněji. Náhle – KAYLIN HLAS: Lenori... Lenori se vytrhne z myšlenek a rychle oblázek schová do kapsy, aby ho Kayla neviděla. Otočí se k ní, je trochu překvapený, že sem za ním přišla. LENORI (hledá slova): Trochu... jsem odpočíval. Kalya přikývne. Očividně už si teď všimla smutku v jeho očích. Přistoupí blíž. Mluví o něco jemnějším hlasem než posledně. Všimneme si, že i ji stejně jako Lenoriho trápí smutek. KAYLA (tiše): To chápu... (pauza) Chtěla jsem ti říct, že jsme skoro dokončili výslechy všech na základně. LENORI (překvapeně): Tak rychle? KAYLA: Není nás tu moc. LENORI: A žádné podezřelé jsme nenašli? KAYLA: Ne. Lenori chvíli uvažuje. LENORI: Jestli je vetřelec jedním z nás, detektor by ho měl odhalit. KAYLA: Doufejme. Pauza, kdy Lenori reaguje na její jemnější tón hlasu. Chvíli se na sebe podívají; tento okamžik působí trochu nemotorně. Pak se Kayla podívá před sebe a my vidíme, co oba sledují. NOVÝ ÚHEL Vidíme nádherný ZLATÝ ZÁPAD SLUNCE. Je to ohromný pohled, na horizontu vidíme jen nekonečnou poušť. KAYLA (mimo obr.): Marcai a já... chodívali jsme spolu o samotě sledovat západy slunce. (pokr., ponuře): Byl to takový náš rituál. Lenori si na to všechno pamatuje. LENORI (smutně): Vzpomínám si na to.

34


Pauza. Kayla se na něj podívá. Konečně se rozhodne zeptat se na to, co ji trápí – KAYLA: Proč tohle děláš? (z jeho pohledu): Proč se mi pořád držíš z cesty... Vyhýbáš se mi od doby, co jsme přišli o Marcaie... A ať se snažím sebevíc, nedokážu pochopit proč. Lenori vypadá, jako by chtěl odpovědět, ale nedokáže. Po chvíli prostě tiše sklopí zrak. KAYLA (pokr.): Nemyslel bys, že... vzhledem k tomu, že jsem Marcaie milovala a už ho nikdy neuvidím, tak by... tak by pro mě bylo útěchou moci promluvit si s tebou? Jsi vše, co mi po Marcaiovi zbylo. Jeho myšlenky, vzpomínky... jeho přítel. (pauza) A dělala jsem si o tebe starosti... Vím, že tou ztrátou trpíš stejně tolik co já... Je to jako bys se mnou nevím proč nedokázal být v jedné místnosti. Lenori na její slova reaguje. Dlouho se na ni dívá. Ví, že tím oba trpí. Teď už si můžeme všimnout, že jí něco chce říci, strašně rád by to ze sebe dostal... ale nedokáže to. Namísto toho – LENORI (vyhýbá se odpovědi): To je složité. KAYLA: Náš vztah byl složitý od doby, co jsme se potkali na Lindaray. (pauza) Prostě bych to ráda pochopila. Další pauza. Lenori se na ni zase podívá a možná uvažuje, že by jí to konečně řekl, odůvodnil svoje chování. Náhle – GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Lenori, tady je Grant. Mezi Lenorim a Kaylou uplyne další okamžik, pak Lenori stiskne vysílačku. LENORI: Ano, plukovníku? GRANTŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: S výslechy už jsme skoro hotoví. Jediní, kdo zbývají, jsou Kayla, Tarvash, Lo’kal a vy sám. LENORI: Rozumím. Kayla a já za okamžik dorazíme. MEZISTŘIH S: INT. M33-M78 – LABORATOŘ – ZÁPAD SLUNCE Jsou tu členové Horizontu-1. GRANT: Tak trochu jsme tu přemýšleli... a napadla nás možnost, jak by ten, kdo je za to zodpovědný, mohl zamést stopy. (pauza) Rádi bychom si o tom s vámi promluvili.

35


NA LENORIHO A KAYLU Reagují na to, jsou zvědaví. LENORI: Velice by mě zajímalo vyslechnout si, co máte na mysli. GRANT: Uvidíme se v laboratoři. LENORI: Rozumím. Lenori a Kayla si vymění další zvědavý pohled, oba si uvědomují, že své osobní záležitosti budou muset prozatím odložit stranou. STŘIH NA: INT. VELITELOVA KANCELÁŘ Callen stojí za svým stolem, zamyšleně vyhlíží z okna. Po chvíli ZAZVONÍ signál dveří. CALLEN (otočí se): Vstupte. Dveře se otevřou a VSTOUPÍ David. DAVID: Chtěl jste mě vidět, veliteli? CALLEN: Ano. (ukáže k obývacímu prostoru): Prosím... Nato zamíří k pohovce v obývacím prostoru kanceláře, kde se posadí. CALLEN (pokr.): Vím, že jste měl za dva dny odletět na Zem. Váš transport se však zřejmě zpozdí. DAVID: Aha. CALLEN: Ale pokud půjde vše podle plánu, možná nebudete ani muset letět lodí... a kvůli tomu jste tady. Callen očividně zaujal Davidovu pozornost. DAVID: Podle jakého plánu, veliteli? CALLEN: Jak možná víte, Asgardové nabídli Horizontu častější kontakty. DAVID (přikývne): Kvůli lepší výměně informací o Nosah’trahově knize. CALLEN: A aby dokázali dobrou vůli, nabídli nám pomoc s... menším problémem, který už nějakou dobu máme. (z Davidova pohledu): Jde o používaní naší hvězdné brány ke spojení se Zemí a naopak. DAVID (vzpomíná si): Se Zemí se nemůžeme bránou spojit jen kvůli neutronové hvězdě, která je na té trase... Způsobila nestabilitu při vytváření červí díry.


CALLEN: A vždy jsme předpokládali, že se ten problém bude dát nějak obejít. Jenom jsme ještě nepřišli na to jak. DAVID (uvědomí si): Ale Asgardi by nám pomoci mohli... CALLEN: Díky našim loňským zkušenostem víme, že brány byly vytvořeny tak, aby takové věci nepředstavovaly problém a dokázaly udržet stabilní červí díru. Koneckonců to, že se brána červí díru snažila udržet, stanici málem zničilo. DAVID (opatrně): To bych si zopakovat nechtěl. CALLEN: Souhlasím. Ale celou dobu šlo jen o to zvládnout množství energie, které by udržení červí díry vyžadovalo, což znamená... se pro ZPM by to neměl být problém. DAVID: Asgardi nám nabídli ZPM? CALLEN: Vlastně nám slíbili pomoci řádně zprovoznit to, které už máme. David si uvědomí, co Callen myslí, vzpomíná si na epizodu „Sbližování“. DAVID: ZPM na M33-K56... To, které je nastavené na autodestrukci. Callen přikývne. CALLEN: Jak víte, naši vědci ten problém nikdy nedokázali vyřešit... Ale Asgardi věří, že to zvládnou. DAVID (uvědomí si): A Zemi se nové ZPM do rukou dostalo nedávno... David to chvíli vstřebává. DAVID (pokr.): Jestli to vyjde... CALLEN (dokončí větu): - velmi by to ulehčilo přesun personálu... A členové posádky ze Země by se tu dokonce cítili o něco blíže domovu. David teď vypadá trochu zamyšleně, možná něco zvažuje. DAVID: Jistě... (pauza, pak): Ale nerozumím, pane... Proč nás Asgardové tak náhle kontaktovali, proč nám chtějí tolik pomoci? Za poslední dva roky se Zemí nebo Vorianou byli stěží ve styku. Callen si kladl stejnou otázku. CALLEN: Pokud tomu rozumím... velice je zajímá cokoliv, co se týká Nosah’traha. A vzhledem k tomu, co už o té věci víme... ani mě to moc nepřekvapuje. DAVID: No, rozhodně si nebudu stěžovat. I když se musím ptát...

36

37


(z Callenova pohledu): Co se v té knize může psát, že by to mělo takový význam dokonce i pro Asgardy? Callen na to reaguje, ví, že tuto otázku zodpoví jen čas. A z tohoto okamžiku mezi nimi... STŘIH NA: EXT. M33-M78 – PROVIZORNÍ TOK’ERSKÁ ZÁKLADNA – NOC Další uvádějící záběr stanice, tentokrát v noci. INT M33-M78 – PROVIZORNÍ POZOROVACÍ STANICE – NOC Bylo tu zavedeno zařízení pro výslechy – za’tarc. Vypadá stejně jako v epizodách „Rozděl a panuj“ a „Loajalita“ (SG-1): před za’tarcovým detektorem stojí židle, samotný detektor sleduje během výslechu sítnici vyslýchaného. Horizont-1 tu je s Lenorim, Kaylou, Tarvashem a Lo’kal. Lenori a Kayla už potvrdili podezření týmu a skupina se tu sešla, aby se s nimi o něj podělili. KAYLA: Provedli jsme kompletní diagnostiku detektoru. A potvrdila se podezření plukovníka Granta a jeho týmu... Okamžik, kdy to všichni vstřebávají. TARVASH: Říkáte, že detektor někdo sabotoval? Lenori ponuře přikývne. LENORI: Bohužel... Ten, kdo to udělal, se ujistil, že zařízení nebude ukazovat správné výsledky, bez ohledu na to, jestli dotyčný říká pravdu, nebo ne... a provedl to velice důkladně. Pauza, kdy všichni zvažují možné důsledky. SIVEA: Takže je klidně možné, že jsme pachatele už vyslechli, ale neodhalili. GRANT: Jinými slovy... jsme zase na začátku. A když si uvědomujeme tuto ponurou realitu... FADE OUT. KONEC AKTU 4


38

AKT 5 FADE IN: INT. M33-M78 – PROVIZORNÍ MONITOROVACÍ STANICE – NAVÁZÁNÍ Pokračujeme tam, kde jsme před chvílí skončili... Ve vzduchu stále visí nepříjemné odhalení z předchozí scény, když – LENORI (vážným hlasem): To není tak úplně pravda. Všichni na to reagují. CHRISTINE: Co tím myslíš? Lenori a Kayla si vymění krátký pohled. Pak – KAYLA: Ve skutečnosti tu je jen několik málo lidí, kteří mají potřebné schopnosti a měli možnost tuto sabotáž provést. Teď si můžeme začít všímat, že Lo’kal vypadá trochu nesvá. LENORI: A všichni se nacházejí přímo zde: Kayla, já sám... a Lo’kal. Pomalu se pohledy všech přítomných přesunou k Lo’kal. KAYLA: Vzhledem k tomu, že Lenori a já jsme sabotáž odhalili... zůstává nám jen jediný podezřelý. Tarvash se dívá na Lo’kal. V hlase se mu ozývá náznak hněvu a zmatení. TARVASH: Lo’kal?! Lo’kal se na ně podívá. Uvědomí si, že je odhalena. A rozhodne se už nic netajit. LO’KAL: Nečekala jsem, že na to přijdete. (pak k Horizontu-1): Zřejmě jsem vás podcenila. CHASE: No, takže jsme došli k tý části, kdy jsme všichni strašně zmatený... určitě teď teda bude následovat část, kdy nám to všechno hezky vysvětlíte. Lo’kal se na ně povýšeně usměje. Je zřejmé, že věří, že stojí na správné straně. LO’KAL: Můžete být klidní. Nejsem nepřátelský špeh. TARVASH (rozhořčeně): Požaduji vysvětlení! Podívá se na něj. LO’KAL: Mým plánem bylo zařídit, aby to vypadalo, že byla základna prozrazena... abychom se sem nemuseli uchýlit. SIVEA: Z jakého důvodu? LO’KAL (s pohledem na Tarvashe): Protože ne všichni souhlasí s rozhodnutí Nejvyšší rady zařídit operační


39

základnu v této galaxii; ne takhle blízko k nepřátelskému území. Není to žádným tajemstvím a několik měsíců se o tom debatovalo. Chvíli pauza, kdy Lo’kaliny záměry pomalu vyplouvají na povrch. GRANT: Takže jste se Tok’rům snažila zabránit zaplést se do konfliktu s Enolyi. LO’KAL: Abych zachovala náš vymírající rod, ano. CHASE: Já myslel, že tenhle váš projekt má vaši “vymírající rasu” zachránit?! (z pohledů): Teď už je přece dost jasný, vo co jde. Pauza. Tarvash, pořád v šoku z Lo’kaliných činů, pokývne na Kaylu – už jim to může říct. KAYLA: To je pravda, majore. Cílem našeho projektu je uměle vytvořit novou královnu, která by zplodila nové symbionty. CHRISTINE (pochopí): Vy si chcete naklonovat novou královnu? KAYLA (přikývne): Něco takového jsme nikdy předtím neprovedli, proto nám to tak dlouho trvá. (s pohledem na Lo’kal): Ale všichni sdílíme přesvědčení, že projekt bude úspěšný. LO’KAL (ostře): I kdyby byl, nemáme důvod znovu ohrozit celý náš druh! Tarvashův hněv a znepokojení narůstají. TARVASH: Nejvyšší rada už se rozhodla. Já jsem se rozhodl. LO’KAL (pevně): To rozhodnutí nám všem přinese smrt. Ano, možná hledáme způsob, jak ochránit naši existenci... Ale nemůžeme si dovolit zaplést se do jakýchkoliv konfliktů, které se nás netýkají. (znechuceně): Obzvláště když si je začali Tau’ri a Voriané. KAYLA: Už nejde jen o jejich konflikt. Musím ti snad připomínat, že Enolyové napadli několik našich základen a zavraždili více než tisíc z nás?! LO’KAL: Což by se nebýt Tau’ri nikdy vůbec nestalo. (s pohledem na Grantovi): Konkrétně těchto Tau’ri. Grant na ta slova reaguje. Ví, že Lo’kal za enolyjskou hrozbu dává vinu jemu. GRANT (klidně): Enolyové Tok’ry napadli, protože ve vás viděli hrozbu jejich plánu na invazi do naší galaxie... Je mi jedno, koho z toho viníte nebo jak své činy ospravedlňujete, ale nemáte právo zkoušet ovlivnit rozhodnutí Nejvyšší rady Tok’rů. Lo’kal mu za to věnuje jen povýšený pohled. Další pauza; Tarvash a Kayla jsou z činů Tok’ry z jejich vlastních řad stále v šoku.

40


TARVASH (k Lo’kal): To, co jsi udělala, je neodpustitelné... Naši lidé musí stát při sobě. Nemůžeme si v našem středu dovolit žádné spory jen proto, že spolu vždy nesouhlasíme. Lo’kal se na něj podívá, stále tím povýšeným způsobem. LO’KAL: Nikomu jsem svými činy neublížila. (pak): Ale vaše činy a vaše rozhodnutí nakonec přinesou našim lidem záhubu... A máte mé slovo; je více takových, kdo smýšlejí jako já, ale kdo se zatím příliš bojí vystoupit a jednat. Další pauza. TARVASH (klidně): Všichni mají právo na vlastní názor, Lo’kal. Ale Tok’rové po staletí bojovali proti svým utlačitelům... a nakonec jsme proti Goa’uldům a Replikátorům zvítězili. (pauza) Je naší zodpovědností zabránit tomu, aby galaxie podlehla novým utlačitelům. KAYLA: A nesmíme zapomenout ani na to pomstít své ztracené bratry a sestry. Lenori na to reaguje. LENORI: Obojí zní jako dobrý důvod postavit se nepříteli. Okamžik, kdy na to všichni reagují. Pak se Tarvash obrátí k Lo’kal – TARVASH (k Lo’kal, ponuře): Nemám jinou možnost než... tě zadržet, než se budeme moci rozhodnout, jak se tebou naložit dál. LO’KAL: Můžeš dělat, co chceš. (pak, s přesvědčením): Ale věřím, že se mým příkladem budou řídit i ostatní a povstanou pro to, v co věříme... a nebudou jen Nejvyšší radu slepě následovat za utrpením. A když tato slova zapůsobí a všichni zareagují na Lo’kalino přesvědčení... PLYNULÝ PŘECHOD NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Další uvádějící záběr obrovské vesmírné stanice. INT. DAVIDOVA UBIKACE – OBÝVACÍ POKOJ Je tu Julia, zamyšleně vyhlíží z okna. Po několika okamžicích se otevřou dveře a VSTOUPÍ David. DAVID: Ahoj. JULIA: Ahoj.


41

DAVID: Nevěděl jsem, že budeš tak pozdě ještě vzhůru. JULIA (napůl žertem): Vždyť mě znáš; nesnáším časové posuny... David se usměje a přistoupí blíž. JULIA (pokračuje): Slyšela jsem, že se transport na Zemi odkládá. David přikývne. DAVID: Jenom o pár dní... Ale jestli budeme mít štěstí, možná na Zemi už jenom projdeme bránou. JULIA: To by mohlo být zajímavé. David si všimne, že jeho ženu něco rozptyluje. Podívá se na ni, jemně promluví – DAVID: Hej... Jsi v pořádku? Pauza. Pak promluví o tom, co ji trápí. Promluví tiše, opatrně. JULIA: Uvědomuješ si, že... Jestli to půjde a se Zemí se zprovozní spojení bánou... mohl bys mnohem snadněji cestovat tam a zpátky... kdybys chtěl? Davida nejdřív trochu překvapí, že se o tom zmíní. Pak – DAVID (připustí): Už mě to napadlo. Ale... nehodlám pořád chodit sem a tam. Ale Julia se na něj podívá, chvíli zvažuje, co říct. JULIA: Davide, to, jak jsme se dokázali zase dát dohromady... Myslím, že na to můžeme být pyšní. (pauza) Ale něco mě začíná trápit... časem začneš litovat, že jsi tohle všechno opustil... jenom abys musel na Zemi pracovat někde za stolem. DAVID: Zlato, říkal jsem ti– JULIA (jemně): Ne. Nech mě to doříct... (pauza) Myslím, že jeden z důvodů, proč jsme o tom v posledních pár týdnech nemluvili, byl ten, že se ta možnost prostě nenaskytla... Ale teď... Odmlčí se. Pak to konečně řekne – JULIA (pokr.): Chci, abys byl s námi... Ale taky chci, abys dělal to, co máš doopravdy rád. Další pauza. David se na svou ženu podívá. DAVID: Nevím, co na to říct... Julia se pousměje. Není to pro ni snadné. Ale –

42


JULIA: Manželství podle mě může fungovat jen tehdy, když jsou lidé ochotni dělat kompromisy... vzájemně si vyhovět. (pauza) Ale když se jeden pro druhého všeho vzdá... Prostě se bojím, že by to jednoho dne mohlo mít následky, ať už záměrně, nebo ne... A náš vztah pro mě znamená příliš mnoho, než abych to riskovala. Dlouhá pauza, kdy to David vstřebává. Začíná tu možnost zvažovat. JULIA: Máš tu výjimečné postavení... Na to bys měl být pyšný... Já bych na to měla být pyšná. Pohlédnou si navzájem do očí. Opět je naprosto zřejmé, jak moc jim na tom druhém záleží; oba chtějí jen to, co je pro toho druhého nejlepší. David nedokáže zadržet úsměv. DAVID: Ty jsi úžasná... Julia se pousměje. JULIA: Snažím se... David reaguje, pořád se nemůže rozhodnout, co udělat. Ale oceňuje, že je Julia takhle chápavá a podporuje ho. A z tohoto okamžiku mezi nimi... STŘIH NA: INT. OŠETŘOVNA – LENORIHO KANCELÁŘ Lenori sedí za stolem, na první pohled jen zírá do prázdna. Je zřejmé, že je ztracený v myšlenkách, přemýšlí nad tím, co ho trápí celou dobu. Po chvíli VSTOUPÍ Kayla. Lenori si jí nevšimne a následuje okamžik ticha, kdy Kayla krátce zaváhá. Konečně – KAYLA: Lenori? Lenori se vytrhne z myšlenek a podívá se na ni. LENORI: Kaylo... Okamžik, kdy se na sebe jenom dívají; oba vědí, že je ještě hodně věcí, které by spolu měli probrat. KAYLA: Myslela jsem, že by tě mohlo zajímat, že projekt pokračuje dobře... Vypadá to, že bychom už za několik týdnů mohli mít plně vyspělou královnu. LENORI (upřímně): Těší mě, že jsem mohl pomoci. Kayla reaguje. KAYLA: Nejvyšší rada se rozhodla Lo’kal nijak nepotrestat. Namísto toho její zbrklé činy odhalí všem našim lidem...


43

LENORI (chápe): Ztráta respektu v očích ostatních Tok’rů bude dostatečným trestem. KAYLA (přikývne): Její záměry se nedají označit jako nepřátelské... takže neznamená hrozbu. Lenori souhlasí. A následuje mezi nimi jistá chvíle. Skoro se zdá, jako by nebylo co víc si říct... a Kayla se právě chystá otočit se a odejít, když se zastaví. Obrátí se a znovu se na něj podívá. KAYLA (tiše): Předtím jsi mi neodpověděl... (z jeho pohledu): Jaký je mezi námi problém? Lenori se na ni chvíli tiše dívá. Pak se postaví, otočí se k ní zády, přemýšlí nad odpovědí. Po dlouhé pauze – LENORI (tiše): Vlastně, už jsi to řekla... Teď se k ní znovu otočí čelem a Kayla má na tváři tázavý výraz. LENORI (z jejího pohledu): Řekla jsi, že já jsem vše, co z Marcaie zbylo... jeho myšlenky, jeho vzpomínky... Jeho hlas zvážní, když to konečně řekne. LENORI (pokr.): Ale také jeho city... Kayla reaguje. A najednou je tento okamžik mezi nimi intimnější. LENORI (pokr.): - jeho city k tobě. (pauza) Není nutné říkat, že je to víc než trochu složité... Trvalo mi dlouho, než mi to došlo... Když jsem byl Tok’rou, často jsem si nebyl jistý, co jsou mé pocity a co Marcaiovy... Už jsem ti o tom jednou říkal. (pauza) Ale teď... zbyly mi už jen ty moje pocity a... Hlas mu posmutní, pokračuje. LENORI (pokr.): Pro Marcaie jsi hodně znamenala... ale pro mě taky. Pauza, kdy se na něj Kayla podívá. Začínají jí trochu slzet oči. LENORI (pokr.): Ale vím, že ty jsi milovala Marcaie... a já Marcai rozhodně nejsem. Kayla to chvíli vstřebává. Je to pro ni trochu šok. KAYLA: Netušila jsem, že tohle cítíš... (pauza) Proč jen jsi – LENORI: Možná jsem se bál... bál jsem se čelit realitě... Možná jsem se snažil vyhnout další bolesti, a tak jsem se ti držel z cesty. Další pauza, další okamžik ticha, kdy ještě tohle odhalení působí.

44


KAYLA: Rozumím. Začíná být zřejmé, že Kayla Lenoriho považuje jen za přítele, zatímco on se nedokáže zbavit silnějších pocitů. KAYLA (pokr.): Jak jsi řekl... je to složité. (pauza, pak): Ale jsem ráda, žes mi to nakonec řekl. Lenori s pokývnutím reaguje, v očích se mu stále zrcadlí smutek. KAYLA (pokr.): Předpokládám, že budeme oba potřebovat nějaký čas... LENORI (vážně): Budeme. Další pauza mezi nimi. Okamžik nabitý emocemi. Pak – KAYLA: Ještě dnes odpoledne se vrátím na M78. A nato se obrátí k odchodu, když – LENORI: Kaylo... (obrátí se k němu): Možná by bylo lepší, kdybychom se... Odmlčí se. To, co se chystá říct, mu působí bolest. LENORI (pokr.): - možná by bylo lepší, kdybychom se vídali co nejméně... prozatím. Jak jsi řekla... oba potřebujeme čas. Podívá se na něj. Oba jsou smutní, trápí je to, co cítí. Nakonec Kayla souhlasí. KAYLA: Možná... A ODEJDE, už není schopná úplně zadržet slzy. ZÁBĚR NA Lenoriho, jak stojí ve své kanceláři, sám, smutný a osamělý. Chvíli záběr na jeho vážnou tvář a pak... STŘIH NA: EXT. VESMÍR – HORIZONT Uvádějící záběr vesmírné stanice. INT. PROSTOR BRÁNY ZBLÍZKA NA hvězdnou bránu. Vytáčí se a po chvíli zapadne sedmý symbol a brána se OTEVŘE. INT. ŘÍDICÍ MÍSTNOST Callen stojí za vorianským technikem, který pracuje s panelem. Je tu i Grant. VORIANSKÝ TECHNIK (od panelu): Máme stabilní červí díru, pane. Vysíláme náš identifikační signál. Grant a Callen si vymění pohled, jsou spokojení.

45


CALLEN: Tohle je potřetí, co jsme navázali spojení. Myslím, že můžeme s jistotou říci, že to funguje. NOVÝ ZÁBĚR Ukáže Hermioda. Je poblíž vorianského technika, prohlíží si údaje na panelu. HERMIOD: Jistěže můžeme. Problém s vaším ZPM byl vlastně jen primitivní. S těmito úpravami by měl dlouhodobě normálně fungovat. GRANT (usměje se): To rád slyším. Pak vorianský technik reaguje na svůj panel. VORIANSKÝ TECHNIK: Země nám povoluje pokračovat. Spustili iris. Grant reaguje. Stiskne tlačítko před sebou a – GRANT: Máte zelenou, majore. Očekáváme vás zpět příští týden. A kamera ukáže – INT. PROSTOR BRÁNY David, Julia a Caitlin stojí před aktivní hvězdnou bránou. Jsou připravení vyrazit. Julia nese Caitlin v náručí. DAVID: Rozumím, pane. Pak se obrátí ke své rodině. Všimneme si, že Julia je z toho trochu nervózní, ale dobře to skrývá. Caitlin hvězdná brána rozhodně fascinuje, ale možná taky trochu děsí. DAVID (pokr.): Připraveni? Julia přikývne. JULIA: V rámci možností. David reaguje. Pak se podívá na Caitlin. DAVID: Doma budeme co nevidět, zlatíčko. A nato David Julii vezme za ruku. Pak se ještě rozhlédne po prostoru brány... potom se podívá na svou rodinu a – NOVÝ ÚHEL Sledujeme je zezadu, jak vycházejí po schodišti před hvězdnou bránou. A když projdou jasně světélkujícím povrchem... FADE OUT. KONEC AKTU 5 KONEC

Zachování rodu ALEX RUBIT. DATUM VYSÍLÁNÍ: 30. listopadu 2006

Recommend Documents