Purchased From. Funds Donated. The Andrew W. Mellon. Foundation

Purchased From

Funds Donated by

The Andrew W. Mellon Foundation

I

eskoslovanský

Hojná sbírka

,

písní vlasteneckých, spoleenských,

milostných, žertovných,

i

nkterých

zpvoherních.

valn rozmnožené vydání „eského zpvníku".

šesté,

V Nákladem

Praze.

Jaroši. Pospíšila. 1873.

Knihtiskárna:

J.

Otto v Praze.

1.

Mé

písné.

(Picek.)

Písn, dcery ducha mého, plody srdce slovanského, vás posilám do svta ;

jdte, milé, tiché dítky, sbírejte

si

jimiž

Jdte

k

cit kvítky,

vlast je

poseta.

hájm, jdte

k

sadm,

jdte k chyžkám, jdte k hradm, a

a

zapjte tam v pokoe; kde se vám pyšní zdají ped vámi zavírají, zapjte jim na dvoe.

Zaklepejte u všech dveí,

nkdo vám pec vždyt jste v

ucha sví, eské otcin

poslechne vás kmet jinoch,

v

adrech

i

dít,

lásku cít,

dívka v sladké hodin.

;

'

2.

Povzbuzeni k zpvu. (Jablonský.)

Pjme písn

liboplynné,

písn eské, druhové! Dokud eský zpv nezhyne, nezhynou též echové! Ohlídnm se po okrsku, po luzích

neuzíme

a

všech

hájích

místa v

esku,

kde by nebyl zpíval ech.

Sám lev eský písn bájil, písn vroucn miloval, a

když vlast svou chrabe

hájil,

písnmi též bojoval. Vyšehradem pohyboval slavný

pedek

Záboje,

když co Orfej prozpvoval, zova bratry do boje.

Proež pjme písn

plynné,

písn eské, druhové! 3.

Domov mj. (Tyl.)

—

Kde domov mj? Voda huí po luinách, bory šumí po

skalinách,

atd.

!

v

sad

skví

zemský a

to je ta

kvt,

se jara

na

to

ráj

krásná

pohled;

zem,

zem eská, domov mj!

mj?

Kde domov

V

—

bohumilém duše outlé v tle ilém, mysl jasnou, znik a zdar, a tu sílu, vzdoru zmar: kraji

znáš-li

Cech

to je

plém,

slavné

mj

mezi Cechy domov

4.

(Tatéž chorvatsky.)

Gd

stanak moj ? Sáva tee po ravninah, kupa šumi po pecinah, z

gore zvira grozda med,

zemaljski raj a

to je

ta

pogled

na

krásna zemlja,

hrvatska je stanak moj!

Gd

stanak

moj?

Znáš u míru bogomilom duše

nžné

s

tla

silom,

;

!

misó

krpku

svaki

dušraauinu na úžas to

as, :

Hrvatah slavno pleme,

med

Hrvati slanak raoj

Kde

6.

má?

vlast Je

(I.)

(Tichý.)

Kde

vlast je

Znáš ten

vnec

má z

?

hor

a

les,

plný krásy, pluý ples, plný a

ty

háj,

rolí,

zdobí

luk,

tok zvuk?

Tam v lom vnci carokrásném onom ráji vlast je má!

—

v

Kde Znáš-li

krev

vlast je

má?

zem

kde se

tu,

pradd

lila

ušlechtilá

pro vrch každý, každý les, každý údol, každou mez? Tam v té zemi chrabrých rek v zemí krásné vlast je má!

Kde Znáš

té

vlast je

zem

wiá ?

hory,

doly,

kde byl vítz nad Mongoly,

—

!

!

když se

vncem Tam

z bitvy

k nim,

bobkovým? tch horách, tam v tch drahá vlast je má

v

vcn Kde Znáš

vrátil

!

vítán

vlast je

zem

té

má

dolích

?

svaté kraje,

znáš ty nivy, znáš ty háje,

kde proléval chrabrý lev pro jich blaho svoji krev? Tam v té zemi trpkých cit

—

v zemi

eské

6.

Kde

Kde

vlast je

vlast je

vlast Je

má

má?

(ll)

má, kde domov

mj? j

Tam kde

Praha stovžatá

vlastenc svých tla svatá chová zbožn v lnu svém, v chrámu

Pán

1

velebném tam, o tam je zbožná vlast má, tam v tom ráji domov mj :

Kde vlast je má, kde domov Tam kde Labe stíbrošedé huící své proudy vede,

mj?

;

';,

1

:

!:

8 hor spchajíc chvátav od Vrchlabí k Vltav s

:

tam, o tam je krásná

tom

tam

v

Kde

vlast je

Tam kde

ráji

má,

vlast

mj

domov

I

má, kde domov

mj?

révy Žernosecké

kraje zdobí vlastenecké,

tam kde Mlník nad Labem vinným kmenem šatí zem: tam jest požehnaná vlast má, tam v tom ráji domov mj

Kde

vlast je

má, kde domov

Tam kde Karlovy

mj ?

jsou Vary,

tam kde vítz nad Tatary, jemuž patí všecka est, mezi bratry zrozen jest tam, o tam je slavná tam v tom ráji domov

Kde

vlast je

Tam kde

vlast

má,

mj

má, kde domov

slyšet

zpvy eské,

dívenky kde vidt hezké, tam kde Blaník s lesem svým k drahým hledí dolm mým

mj ?

:

tam, o tam je drahá

tam

v

tom

7.

má,

vlast

mj

domov

ráji

!

Píse echa.

Kde mj je kraj, kde má je To jméno má nejvtší slast! Není to není hlas a

mi

není

blud,

zem eskou

zem

klam,

to

mám

za svou vlast že

mé

:

zem,

jako

pírody volá srdce

vlast ?

ve

to

volá

s

mn,

plesem,

v Cechách že já jen

doma jsem.

Zde jsem zrozen a pstován, od matky eské odchován ; ta pod srdcem mne nosila, slzami lásky zrosila.

Zde

léta

jsem prožil mladosti,

zde rajské jsem

zažil

blahosti

protož volám polem, lesem

V

Cechách,

tu já jen

; :

doma jsem T

Zde jsem se uil Boha znát, co dít otcem svým ho zvát; zde mj vzdláván byl rozum a

zde je

mj

otcovský

O

dm

—

;

na

nj mé oko

!

rádo patí,

zde sestry mé, tu moji bratí mne touha lásky táhne sem, u nich tu já jen

—

doma jsem.

nim stejný mrav a stejný zvyk, k nim stejný mne volá jazyk,

K

jazyk to Jana, Václava,

odkaz

jejich

e, až

Lumir

již

oslava

a a

Záboj zpíval,

Vyšehrad se tím ozýval, posud i mým hlasem

ta jest

mezi

jen

echy doma

—

jsem.

Zde jsou hroby praotc mých, a v tchto svatý prach jejich!

a i

Mne duch jejich obletuje, v snách libých se mi zjevuje; v té posvátné zem

ln

jejich

já,

chci ležet

plém.

Protož není mi zem co zem, a

já

8.

v

echách

jen

doma jsem

slavska domovina? Gd Je (Kukuljevié.)

Gd

je

slavska

domovina

?

Dal je zemlja Poljskog siná,

11

gd za

junacki národ stojí,

slobodu Ijubav goji?

Poljsku zove Slavjan svom, al

je

Gd

je

il

njoj

za tamo

kroj

ech gd esku al

domovina?

slavslia

vea

Dal je

je

Gd

dom.

slavski

širji

vláda

šiina, svoj ima, §

Moravcima ?

zove Slavjan svom, slavski

širji

je

slavska

dom.

domovina?

Dal je gola tam visina,

gd Tatranski Slovák chodi, k novom žitju bratju vodi? Tatriu zove Slavjan svom, al je

II

je

širji

slavski

dom.

slavska domovina ?

Stan pomorskog Dalmatina,

Gorlivoga

i

Harvata,

Sarbskoga njegvog brala ? Tu stan slov Slavjan svom, i

al

je

širji

slavski

dom.

12

Gd

slavska

je

Clog svta

gd gd

domovina

?

okružina,

narav prosta,

slavjanska

duch pravi Ijudski osla, široki je svli dera. sviuh granah Slavnajom.

Gd

god slavski jezik vláda, od sjevera do zapadá, preširoka,

sva zetnlja

i

do iztoka,

sve od juga

Slavjanski je mili

dom

na velikom svtu

tom.

(Picek.)

O

ty

ráji

jen pro a

Já

má, ty krásná

vlasti

v

t

svt bije

zem,

jediný,

srdce ve

mn

pro tvj národ milený.

tob co

jeu v

žiji

vdný

umírám

a

upímný syn, tob asné nebe zírám, a

blahý že chová

m

tvj

klín.

:

13

mé

Radosti tvé jsou s

mé

tvé jsou

tvé

—

žalosti,

tebou též oko pláce mé.

8

pd

Na

dít

plesám, jsa

tebou

žalosti

radosti,

tvé vše

vroucn

líbám,

místecko každé, každý kvt, k

tvorm

dvrn

tvým

se

shýbám, svt.

neb tys pro mne celinký I

mé

slyš

drahé, svaté heslo,

vzhru

co

ech vrný

jedin

jež

vznáší

tvj jsem

10.

mne

a

zná,

vzneslo

o vlasti

celý,

má

I

Píse spolená. (elakovský.)

dn

Za

mladosti kdo radostné

modlám a

k

cizím se nekoíš dcei nevinné, milostné

z

rodu eského zahoíš,

hotov

s ní

životem se

dar zdárných dítek

ty

tys

bratr

tys

bratr

v blahu

bráti,

vlasti

páti:

náš,

náš,

svém

se nesklamáš!

;

:

:

:

14

Kdo pamtliv praotc slavných

echem zvyk

a

se býti honosíš,

práv jsa pítel dávných i

znak porobenc nenosíš; kdo mlnické a žernosecké nad vlaské' ctíš a nad nmecké tys

bratr náš,

tys

bratr náš,

ty v lásce

naší

potrváš!

Kdo jazyk

ten,

co

mocn hímá,

nebeskou dýše svobodou, a

spolu sluch

srdce jímá,

i

že rozplývá

se

lahodou

—

kdo jazyk eský od mladictví za nejdražší vážíš ddictví tys bratr náš, tys ty

bratr náš,

istým

Kdo

ohnm

pedk

plápoláš!

zápasy hrdinské

zpvem potomkm a

v sady

nehled

zvstuješ,

cizinské

domácí krásy pstuješ radost a žel a sladkou tíse

kdo znáš

vylíti

v

eskou píse

! :

! ;

15 tys bratr náš,

bratr náš,

tys

pravý ty poklad v duši máš

Kdo dar pinášíš

svých, kdo

hojn

síly,

statku

v obti,

drahou by ozdobil

tu

matku,

zvnil v lidstva pamti; kdo eské louky, eské háje ji

za

žádné nesmnil by ráje bratr náš,

tys

tys vlastenec,

sem tob

na

kvítí

11.

eský

vnec!

sbor.

(Pichl.)

Zpv

píse milujem, nám eské zvuky píse dívkám vnujem, a

blahé jsou

boíme vrahij pluky my bodí echové, zpvné vlasti synové

ní

jsmef

My

své dívky milujem, srdce naše láskou planou,

!

16 a

tu

když rádi celujem dívku eskou milovanou: jsme opt echové,

vrní Vlast a

synové.

vlasti

národ milujem,

heslo naše sláva jesti, a

tu

když s vrahy bojujem pod praporci, mee v psti jsme praví echové, statných otc synové!

12.

Má

otina.

(Pícek.)

Tam kde vní modré hory tisíc hrad svými bory, s s

Krkonošem Šumava, Labem jásá Vltava :

tam je otc vlast

Kde

zem

rekovná, vltavská

krásná,

domov

mj

pne se skála,

na níž matka král

stála,

Vyšehrad se v zlat skvl, pod nímž Lumír písn pl:

;

!

!

17

zem

ona

má

je

slávolilásná

vlast

Tam kde

v

a

domov

chrám

mj

Svatovíta

Cech své krále svaté sítá, Václava cií, Karla má, „pomiluj ny" zazpívá: tam je moje pda spasná,

pda

svatá,

13.

domov

mj

Fiseú Slovan.

Hej Slované, ješt naše

slovanská

e

žije,

pokud naše vrné srdce pro náš národ Žije,

žije

bude

hrom

a

proti

bije.

duch slovanský,

žít

na

peklo

!

vky marné vaše

nám jsou

vzteky.

Jazyka dar svil nám

Bh

Bh,

náš hromovládný,

nesmí nám ho tedy vyrvat na tom svt žádný ;

;

;

:

18 i

nechat je kolik

ert

tolik

Bh

je

námi

s

lidí,

svt

v

— kdo

proti

nám,

toho Perun smete.

Nechat také se nad námi

boue

hrozná

zem my

vznese,

puká, dub se láme,

skála

tese:

se

at

stojíme

stále

tak jako zdi

erná zem

pevn,

hradn

pohltí toho,

kdo odstoupí zrádn.

14.

Vlastenecká.

(Jako: „Hej Slované.")

echu, vrný!

Vlasti své buJ,

zákon boží vlast co matka tebe to

je

ln

svém darmo na tom v

i

kojí,

složí

svt

•,

šírém

hledáš jiné vlasti:

zde

ti

žíti,

v rozkoši

zde umíti i

strastí!

;

To

ta

zem, kde

to

ta

tvých

otcfl

krev pramenem,

tekla

zem

oslavená

mnohým svatým jménem; za národ tu slavní

za

pedci

slavné boje,

vedli

pravdu tu zvítzili

eských

duchft

voje.

Národ se náš od Šumavy k Tatrám rozprostírá, k Moravanm Cechy víže jazyk, mrav a víra

ech má

Karla,

má

Otakara,

i

otce vlasti,

velikého Svatopluka

má Morava

jará.

Svobodo, zde prapory tvé záhy zašumly, zde v

muení

za vlast

z nás

nejlepší

utrpli;

tolikerým protivenstvím

hynul syn té

zem,

avšak ješt nezlomeno žije

naše

plém.

;

;

20 K tob, svte, k budoucímu

národ

bratrenství,

o život neb

zmar volá

o

dlouhé utrpenství.

Nazmar

srdcí

tolik

nazmar

za

vlast

krev valem,

nelilo

vroucích

tolik

nepuklo Nelze, aby

ader

žalem.

tu

kletby

jamem

bez své viny spjata

chadla síla, chia i rozum, chadla vle svatá vzejde doba, tch dob lepší, o které duch snívá, o kterou se touha vroucí

k

nebesm

své bud,

Vlasti je vlast

modlívá.

echu, vrný!

to

zákon boží,

t

kojí,

a

ln

svém darmo na tom v

zhyneš-li,

t složí svt šírém

hledáš jiné vlasti:

zde

ti

žíti,

v rozkoši

zde umíti a

—

strasti.

!

IS.

Píse Jinoch.

Hoj, mládenci,

písn

!

í-eské

pry zapume

pjme

písn,

veselé

trudné tísn,

vždyt jsme všickni pátelé! Bujarý kde život plane,

bodrá mysl pebývá,

tam

i

veselý duch vane,

píse hluná

zaznívá.

A

kde slyšíš písn pti, tam obývej, brate mj Písn není tam slyšeti, kde surovc tajná sluj.

Zpvem srdce pookeje, cítí jemn blaliou slast, zpv na bolest balsam leje, všecku tajnou

zhojí

Aj

nedleme, bratí af se

hlas

zpv nás zpv

i

strast.

milí,

náš rozlíhá,

blaží

každou

duše spojívá.

chvíli,

:

!

22

Pro krále a pro

16.

vlast.

(Filípek.)

eská

krev

srdce

a

eské

vždy plamená to nám dary jsou nebeské, chlouba naše milená. pro svou

vlast

;

právo

Vlasti

zdrávo!

af je

naše heslo jest:

Stále

echem

být,

to

naše est!

asy pevn

Národ eský po vše v lidstva cnostech byly

svaté

est

a

mu vždy

stál,

hlasy

právo, vlast a král

Otc

dávných,

mocných, slavných my jsme zdární vnukové, tlem, duší echové.

eský

lev,

mocn

ten

slavn hímal,

hýbal Evropou,

otás' svtem, jenžto dímal, najail ho

osvtou.

::

;

23 K zhoub klamu, bludu, mamu

ech svj

život

národ svj tak

nasadil, oslavil.

Novon&rodni.

17.

(Peška.)

NechC velebí Vlach své ráje,

dubové

my

aí

Nmec

chválíme

vlasti

s

háje

láskou pravou

naše nad

slavná jesti

Vltavou,

eská zem!

eským zpvem

Balt pohanský zákon uslyšel krestanský

eským meem ped

Tatary

obhájen byl rozkvt jarý

osvty Dotud

stojí

nad Baltem tamto

a

svobody.

pomník slávy i

ech

zde domácí

u Vltavy

své

voje ítal,

Umky

vítal

Otakar a Karel náš.

—

;;

!

24 My

západ, vrni vládé, smle k svému mjme,

strážníci na

vrni

vlasti,

jen se

na zlost nepátel nedbejme,

neminef nás blahý cas

18.

Podbradská. (Hanka.)

Moravo, Moravo,

Moraviko

milá,

co z tebe pochází

chasa ušlechtilá!

Chasa

ušlechtilá,

žádostivá a jaké

to

rodí

boje

kostvo

pda

tvoje!

Moravo, Moravo,

Moraviko drahá!

pro

se

pidržuješ

úhlavního vraha?

Úhlavního vraha

Pánbh na to patí, my echové

že jsme tvoji

vlastní

bratí.

!

:

;

25 Moravo, Moravo! tvá

pestrá

orlice

našeho lva

byla

vždy upímná sestra.

Vždy upímná budiž

máme i

jí

sestra,

dále

i

;

hrdinského

dobrého krále.

Moravo, Moravo,

vždyckys pi nás byla ty jsi

s

námi první

kalich

Kalich

Pán

Pán

pila.

pila,

slávu vojny nesla

pro

bys

te

krkavci

v dravé spáry klesla?

Moravo, Moravo ueodkládej dále

máme i

hrdinského dobrého krále.

;

;;

;!

26 19.

Píse Moravana. (Kamenický.)

Picházím pímo z Moravy sem k vám do eské zem, do vlasti síly, oslavy, mile' její mi ple'm! Mile' mi jest! a Moravan i od echa jest milován.

Jednoho tla oudové od dávné' jsme památky; jsme brati, jsouce synové naší slovanské matky! ech Slávy syn i Moravan, od jedné matky pstován

my

Ano,

národ jsme jeden

plém

jedno

a

silné;

jeden koen, jeden

my vtve ten

strom slovanský

z nás

každý

Svatou

my

i

kmen

—

nerozdílné

— jeho

jednu

národ

jest,

ratolest.

máme ec,

jeden jazyk mluvíme pro

nj my

život pro

rádi

pjdem

nj

ztratíme

v

se,

;

27 nás jedna krásná

my jsme Kde

a

zápasil

pro

víru,

ec

pojí,

zustanem svoji!

kdy eský lev vlast

a

krále,

moravská vlála korouhev, byli jsme s vámi stále!

Nám a

král jeden

a

jedna

vlast,

stejný bol a stejná slast!

Kdy zaznl k bitv i

kde

nás se vojska

ech

ech

zpv,

lekla

pro vlast vylíval krev,

krev Moravce tekla. „Milujme se; jsmeí jedna krev!" i

to

heslo

mé

a

mj

to

zpv.

20. Vlastenka. (Kamenický.)

V echách vlast

milá

tam já jsem zrozena, má, ta krásná zem,

mi jest

i

milé její mi

mj

vážena,

plém;

mi souzený, v echách musí být zrozený.

a

milý,

;

:

28 mne vychovala

Matická

echa

jen pro

švarného

bych jen milovala

a chce,

vlastence horlivého

mj

kdo

ech Za

chce býti milenec,

musí být a vlastenec.

ech

ec

se

nestydím,

bývala jich sláva,

tat

každého nenávidím, kdo echem být pestává kdo mj chce líbat rumnec,

a

ech Já

být musí a vlastenec.

mezi sestra

a

echy

vrna jsem chci

protož

ech

žít, i

zrstala,

mezi bratimi, jim zstala,

umíti

mj

s

nimi;

oblíbenec

musí být a vlastenec

I

Na

vlast. (Kamenický.)

21.

Vlast! jaké to

sladké jméno,

ústy lásky vysloveno!

29 To svaté slovítko

mé

heslo

je slast.

má, drahá ty máti!

Vlasti

tím

má

a

vlast!

jménem

—

matka

t

chci já

a

já

dcera tvá!

Tvou dcerou chlubím k

tob

mne

s

rány osudné

Tvou k

tebou

všude tebe

zastati,

zstati.

co dcera míti

co matku svou

t

vše co

Krev, co

pláti,

se znáti,

tob vrna

Pro

pojí,

vn

chci láskou

se

slouti,

lnouti;

hojí.

tob ped svtem

K tob a

se

krátce

chci co

láska

zváti;

matka má!

ty jsi

vlasti,

horlit,

o

t ctíti. t dbát,

mám, v obt

mé

probíhá

ti

dát.

žíly,

duševní, tlesné síly

tob dám,

i

své zdraví a

ela svj

pot, život.

;

30 Pijmi pak v poslední

dob

dceru svou do hrobu k

sob

nás ni smrt nerozdvojí, chci

i

mrtva být tvojí!

;!

;

31

nám takové slavní pedkové.

písloví dali

Písn mjme,

eské eské

mužn

hejme,

prolejme

žíznivé

hrdlo

dve pivo

míti,

píti,

hoj! radosti takové

jenom echové.

mají

23. (Nebeský.)

Ješt na tch

našich horách

planou purpurové révy,

ješt vrou v

naše

i

v

hejme ohnm [Ješt jsme a

našich

adrách

zpvném proudu eské zpvy adra, naše zpvy

ten ráj

naší to

révy.

staré

kol naše

plém, zem!]

Ješt skrze eská adra a ty naše jaré oudy pnou se hrd, pnou se statn oné

síly

svaté

proudy

33 ješt v našich adrách pálá Betislava ocel

[Ješt jsme

Ješt

stálá.

silné

to

strmí v naše

atd.]

asy

staré Slávy svaté hroby, a

ty

strmí

a

již

záí

jasné slunce píští doby;

ješt pnou se naše hory a

v nich svatých

rek

[Ješt jsme

slavné

24.

to

sbory. atd.]

echoslovan. (Picek.)

Tážete se,

pro jsem

Slovan,

pro mi bratrem každý ech, pro plesám, jsa esky chován, jako v

eský uili

ráj všech?

—

eská máti mne vlast mou znáti.

Tážete se,

a

ln

otec,

eské

hlasy

pro se proudí z lyry mé, pro míním na vše asy vren zstat ei své ?

—

!

33

eský ucili

eská máti mne jazyk znáti. otec,

Tážete se, rád

pro Boha

eskou písní opvám, kam kroí moje noha,

a

lásky vyle'vám?

city

eský ucili

mne Boha

pro

Tážete se, víc než

pro

a

eská

otec,

—

máti

znáti.

své

echy

sebe miluju

poslední své vzdechy

vnuju eská máti

jim a jim jen

eský uili

otec,

mne národ

?

—

znáti.

25. echové. (Mácha.)

echové

jsou

národ dobrý

Nešíastný, jenž v nouzi lká

nechl se k ten

byí

i

echovi

obrátí,

mu rychlou pomoc echa nepítelem,

nešetí

ech

dá

jeho vin, )(

;

!

34

echové

jsou národ dobrý,

ech

a tys

vrný

syn.

Sbor:

Vrný

syn

dobré

ech

bratr náš,

i

srdce máš!

echové jsou národ nepemožen eský nechf se

kde

taml

voj

vítzstvím rozlouí,

s

nmuž eský

proti

ech

statný,

stojí,

boj.

krutá bitva,

mnohý slavný

i

echové

cín.

jsou národ statný,

ech

a tys

vrný

syn

Sbor:

Vrný

syn

statné

ech

echové

srdce máš!

jsou národ vrný,

vrnost vlasti své

ech

bratr náš,

i

i

„Bh mj

první est:

jejich i

svému

v smrti

—

král

poslední je

králi

vrný

mj

—

echa

jest;

vlasti

vzdech.

moje!

!

!

35 jsou národ vrný,

echové a

ty

syn jich

— vrný

ech

Sbor:

Vrný ech

Vrný

syn

bratr náš,

i

ech

vrné

srdce máš

ech

jsi

kmene,

vrný bratr bratím svým tob jazyk eský jest otc drahým ddictvím. eské hory, eské doly, eské luhy, eský háj, ta eská zem šírá vlast nejmilejší tob ráj.

;

i

—

Sbor:

Vrný ech protož

kvt

ti

26.

vije

a

jsi

vdný

vlastenec,

vnec echa máji u

Spoleenská,. (Filípek.)

Svornost je

ta

mocná páska,

poutá vazbou ržovou, z ní

se

prýští

pátelství a láska

mocí obrovou;

;

;

36 svornost bud zde v obcování,

ve plesu a radování!

Sbor: Svornost

v našem obcování,

ve plesu a radování!

Srdce jedno, duše jedna

—

nám;

budiž stálým heslem

stavme upímnosti ze dna v hovoru si lásky chrám na obloze spolenosti svif

nám hvzda upímnosti.

Sbor: Na

eská

obloze a

t.

d.

zem — — eský

naše máti,

to

chlouba naše

kdo chce

vlasti

zpv

poctu vzdáti,

zpvem eským

jí

Vlast je naše,

my jsme

v

zpvu

Sbor:

at jí

zjev. její,

chvály znjí.

Vlast je a

Kdo zde

to

t.

d.

námi plesu peje, svornost nad vše miluje, eským slovem písn pje, s

život vlasti

vnuje:

;

!

37 lomu íši podáváme, zdráv

bu

píteli zaplesáme.

Sbor: Tomu Srdce na v zraky af

íši a

rty,

d.

t.

v ruce íše,

rozkoš

vnost

pro

—

proniká nebes výše

v hlasu velá upímnost: Zdráv bud, echovi kdo peje!

zdráv bud, kdo

Sbor:

tu

s

námi pje!

Zdráv bud, echovi kdo peje! zdráv bud, kdo tu

27.

s

námi pje

Svorný dnoh. (Picek.)

„Svorný duch

!"

bud vaše

tak to káže vlast a

heslo,

Bh

co je plavci pevné veslo, by ho k behu moe neslo, svorný duch. to je

echm —

„Svorný duch!" to slovo krásné chová v sob cností kruh,

;

38 jím jen vzejde

spasné,

žití

ech

neuhasne „svorný proto, bratí

sláva

—

„Svorný duch!" v tou

duch!"

cnost aE píše

tu

eské srdce každý ruch dosáhnem jasné výše,

\

naše bude slávy íše,

když povládne

—

„Svorný duch!" tak onen dávný Slávu v lásce ruce

si

svorný duch. již

doznejte

dluh,

podejte,

z plné duše vyvolejte:

„Pro

vlast, krále

—

svorný duch!"

Slovo 5eské.

28.

(Šír.)

Krásn

slovo

Slov líbeznost

vezdy v

eské

zní!

sloveniných

závisti jest jiných;

slovo

eské

zní!

Sladce slovo

eské

zní!

krásn

z úst dívky

když se rozvine,

!! ! ;;

;

39 sladkostí jen

med plyne; eské zní!

co

sladce slovo

Mocn

eské zní mé znní pohne srdcem ilým v pní mocn slovo eské zní slovo

pi zvuném

Slavn

harfy

eské

slovo

zní

když se hlásá v shromáždni božské mravné nauení; slavn slovo eské zní!

StraSn

slovo

slavný vítz kdy

eské

ech

zníl stojí,

smrt jen hlásá v krutém boji;

strašn slovo eské zní!

Mkce

slovo

eské

zní!

v sliném skladu, v blahoznní

lehko splývá v

mkce

slovo

ei, v pní eské zní!

Ten s námi neobcuj víc, kdo se snad být echem stydí af

se z našich besed

klidí

ten s námi neobcuj víc!

—

:

;

40

Pise

eská. 29. (Jan z Hvzdy.)

Píse eská slavn

znívá,

v chrámu l'án když se zpívá, kde duch, prost vší pozemskosli, na perulch pobožnosti

k vyšším stanm

píse eská slavn když

lid

zalétá

znívá,

„Svatý, svatý!" zpívá.

Píse eská sladce plyne, dvinky když se vine, jako mezi kvtinami když potek luinami

z úst

ke své

Píse eská

ece

pospíchá

sladce znívá,

dívka když o lásce zpívá.

Píse eská lib

znívá,

když spolen se zazpívá jako když vtérci máje laškují

s

vtvemi

tak lu rozmar

Lib eská píse

háje, s

námi hrá.

znívá,

když ve spolku se ozývá.

;

41

Píse eská srdce jímá, brzy proudí, brzy hímá nkdy lahodou oplývá, jindy žalem tu

nejveleji

se

odívá,

frašn štbetá;

zas

znívá,

ale

lásku k vlasti když rozhívá.

30.

Husitská.

se

blahou nadjí,

Tšme

že se vrátí zlaté že se

nám

eské

hory,

asy,

vyjasnjí

eské hlasy. eský šat se nese,

At jen

mužn

zas

hájí

mravy dávné,

nade všecko ono slavné,

pravoeské: Milujme se, nedejme se,

vybíme

se,

napíme

se,

milujme, napíme se, a

pak vybíme

Amen

!

ra

to

se.

—

Bože

dáti!

Oroduj za nás, svatý Václave, vejvodo

eské zem!

;

43 nedejme se, napíme se, milujme, napime se, a pak vybíme se. Milujme

vybíme

Dokud

se,

se,

v nás krev

otc

hru

zahívá, ruce

sláva

eská nezahyne,

sílí

hlavu vztýí lev náš

Tak jako

medvdm

nepátelm budem

plyne,

:

bílý.

v lese,

hráti,

oni budou tancovati, až

zapjem:

Milujme se

31.

atd.

CeSata. (Uhl.)

(Jako: „Jsou, jsou na potoce ráata.")

Jsou, jsou,

po Slovanech ešata, jsou, jsou

hanba rodu sve'ho stydno jim je echy slouti, eštinou jen zašpetnouti, srdce

nevdného.

; ;

;

43

ec,

refi

potupujou materskou,

e

ec,

jako ranní rosu cizo-iistn papouškujou, šepcí,

ckají,

pokvakujou

mudrlanti z nosu.

Hle, hle,

smjou hle,

se

i

Neeši,

hle,

mluvolomcm marným poloeská hatmalilka

eže

uši

echm

jako pilka

švarným.

v srdci

Nám, nám bleptavé ty nerudý,

nám, nám jsou k politování vlastní

ec

jen

zohyzdujou,

v cizí s vejry kulichujou,

když se prou na báni.

;

44 32. Vlastenec. (Šir.)

Že mne eška

zem eská že

zrodila,

zplodila,

mne echem

nazývají:

prsa rozkoš nabývají.

Kdyby

ka

král

t

uiním

opustiš-li

Zlata

,

,z

šel

mi: „já

ke

sám dám,

velikého,

se

si,'

—

jemu dím,

nikdy nepustím

dstojnosti nechci chci jen

mn

zlata

domu svého."

nech

ech

ti

míti,

vrným echem

býti.'

Kdyby pišla družika, ržika, v cizin chtíc se mnou žíti, vábila mne s sebou jíti: rozmilá co

„já

si

v echách," na to dím,

„pannu eskou vyvolím; té ta

chci

srdce, ruku dáti,

mne mž'

jen milovati."

;

!

45 Každý proti

svou mile chra,

vlast

bra

nepíteli

niilerád

dobudu mee,

když jen pro Život obtuji

tob,

ni

krev

má tee.

svj

jsem tvj, neb radost požívaje, a

vlasti,

strast

v lásce

žije

—

umíraje!

33. Vlasti

a Tob.

(Jablonský.)

Jako krajina nebeská skví se krásná moje vlast

a

vlast,

Ty, ctná dcero eská,

jediná jste moje slast. Vás co duši svou miluju, vám život svj zasvcuju, heslem mým je v každé dob: vlasti

své

Tob!

a

Kamkoli mne v šíré zemi povolá kdy osud mj,

pod nebem vlasti

syn

i

mezi zdmi, a

pítel

Tvj

;

!

46 Váš jsem všudy

s

tlem,

estnému echu

jak

chci ku

všude

žít

vlasti

své a

Byt

i

s duší,

sluší,

ozdob

Tob

krutost losu

mého

srdce moje trhala, byf

i

zbran všeho zlého mou vrhala

na hlavu

prapor této lásky dvojí

mn

síly spojí, všechny ve bych neklesnul v této zlob vlasti

své a

Tob!

Až pak nkdy mn též máti chladné lžko ustele, až budu již objímati

posledního pítele! až se zrak až

mj

mj

trhat bude,

jazyk vlády zbude,

ješt vzdychnu ve své mdlob vlasti

Až

své a

Tob.

v zemi nejmilejší i budu klidn spoívat, až i druh mj nejvrnjší nebude mj kámen znát;

:

47 až lam na

mé hrobce

polní

s

kvítí

prosté

travou zroste

ješt budu žehnat v hrob své a

vlasti

Na

34.

Tob.

Frahn.

Praho, Praho, máti srdce

tob

vn Ty

se's

neb

t

v

na

v píštích

matka

a

Petín

vk

tvou

klín

vidla.

klekali

mocnou tváí, zái

v tvé jasné

reci

Ti

sláv zaskvla,

ech

Národové

ped

mst,

eské zem! plém bude vnce plést.

naše

eští

sic

jásali.

dávno

zesnuli,

prapor nezachvívá,

vnuk však o nich snívá, jak by z hrobu kynuli.

;

48 Kdyby nkdy vrahové tob, Praho máti I

srdce chtli

zakryjou

t

kláti,

synové.

v nové

Ty pak

oslav

poneš

zase

zpv

bude zníti Vltav. i

ti

na Labi

žíti,

Praho, Praho, máti

mst,

dob! eské plém tob vcn bude vnce plést.

jásej

v blahé

36.

Praho má. (Tyl.)

Praho má! Praho má! hezké holky rodíváš v

pkný

spolek

eských holek statné

Prahu

hochy vodíváš. jako matku

ctme

šastných svateb, blahých zdráva budiž! volejme.

satk,

!

!

!

49 Po echách, po Cechách

samá láska rozkvítá lest

mamy

podvod,

eské srdce Prahu ctme a

Sláva ty''s

ti,

d.

vlasti.

má!

vlasti

rekv

otcina,

vám,

vojíni,

sláva i

zamítá. t.

Sláva

36.

;

klamy,

a

práporm Zavznte bubny, prápory zavjte,

válené písn, brati, zapjte!

Po staroesku

bu

zazpíváno,

po taboritsku bu bojováno Sláva ty^s i

ti,

vlasti

pravdu

ted

jí

má

hájila,

vrna bu,

vzdor návalm.

Zavznfe bubny

atd.

3

50 Aj, nelkej, vlasti má,

cizotou

muená,

tvj dokud nezhynul duch národní! Zavznte bubny atd. Jen dále,

kdo

vlasti

t

spása

má,

nemine,

stále

setrvá,

svj dojde cíl. Zavznte bubny

37.

Pda

atd.

vlastenská.

(Picek.)

Kdyby mi

tak osud kázal, bych se louil s vlastí svou, hrstku pdy bych si svázal

v roušku slzou skropenou.

Pdu s

tu

bych zbožn shánl

hrob

duch by

ech

jich

v koninách

V

pfidu

tu

vnených,

se ke i

bych sázel

ze Siónu vlasti

lilie

sklánl

blavé;

rže

sve',

vedle rží dal bych

pro

mn

vzdálených.

lze

!

51

ml

tu

aj,

barvy

bych barvy eské, milené,

vlasti

malky drahé slávoleské, matky vznešené.

vn

A

tu

pdu

vzal

ty

a

bych

s

kvítky

sebou v šírý svt,

pstil je co otec dítky, s

nimiž nesmí

dom

Když bych smutn

zpt.

dále kráel,

mn

a

ke by se shýbaly, když tvá bych slzou smáel, ony by ji slíbaly.

A když

jednou

žití

záe

mizely by ode mne, sklonil

bych své bledé tváe

na hrst

zem

Zašeptal bych:

svcené! Bože, vzdávám

velé díky lásce tvé, ržemi skonávám

že pod

na vlastenské

pd

své

!

Vltava.

38.

(ricek.)

Vltavo,

Vltavo,

eko ech, eko kam kam kam

dly

se

síly!

tvoje Víly,

slavíkové,

ti

ladní

ti

zpvní Lumírové?

„Slavíkové odletli,

Lumírové povymeli!" Vltavo,

Vltavo,

eko ech, eko vrátí

se

ti

tvoje

síly,

Víly?

pilnou k tob slavíkové, vstanou z mrtvých Lumírové, bude nám zas zpvu dáno ? .,Bude

39.

dáno—

ano

— ano!"

Brati, rozveselme se! (Furch.)

Brati, rozveselme se,

vespolek milujme se

[My jsme jedna rodina, na nás hledí otcina.]

Otina echie, otina echie, brati zhru, aC žije!

:

53 v ústech jeden

Máme máme

v žilách

život

v

cíl

zpv,

jedmi krev

jediný

blahodrahé olíiny,

máme

cil

ten jediný

blahodrahé otciny.

Otina echie

atd.

Nuže rozveselme

se,

vespolek celujme se, zrodila nás jedna vlast, spojila

nás jedna vlast

všickni jsme tu

jedné

vlasti

echové,

synové.

Otina echie

atd.

Svatá matko echie,

tob a

v

srdce

mé

nm vné

bije,

lásky

probudil nebeský

svit.

Bože! slyš tu rodinu, žehnej drahou otinu!

Otina echie

atd.

cit

^

54

40.

Pozdraveni pvcovo. (V. Šmilovský.)

Komu

kdo

zpvu

k

dal

Bfih

sílu,

písní

zná,

ruku dej nám k ctnému

dílu,

vlast

hroby potrvá.

jež nad

Byt

slavit

zkázy vichr divý

i

v srdcích

eských

mrazil krev,

národ dotud bude živý,

dokud

se

Ptej

mu bude zpv!

znít

háje,

ptej

se kraje,

srdce v teskném tlukotu, a

sníh

kdo

je

led

kdy volá

v slunci taje,

k životu

?

—

Hoj slavík klokotání,

skivan pod nebem ples pry odhání,

smrti stíny

život vlévá

v háj

i

les.

V prsou svých kdo skrýváš zpvy, pravici dej a

vrnou nám,

života jaré zjevy

vstoupí

v zpustlý vlasti

chrám.

:

55 Boží

7,pv pravý chrání

štít

pro blaho budoucích dob, a

národu požehnání

nkdy

ovní

náš

41.

hrob.

eština. (Uhl.)

(Jako: „Kdybys

mla, má panenko,

sto

ovec")

Nuže, nuže, milí brati,

zpívejme!

kivý

hled nás neodstraší,

nedbejme! at

si

huknou,

kývnou, fuknou, se držme ei teba puknou!

my

naší,

eština má líbeznosti

zddné, lepolou a spanilostí

zplnné nehuhave',

neíhavé, ani

samou sladikoslí nešeplavé

;

!

56 Naše není

fiílenice

strakatá

žádná

ani

tajtrlice

hubatá

mrná

naše

není sbrná,

od

vk

milovnice

je

slávy vrná. Latinu a francouzštinu s Vlastinou,

nminu s

a

židovinu

turinou

neokrádá, v svém je ráda, ani pustou

maJainu

nej

Pro pro

se tedy ostýcháme eštiny? svou matku zapíráme

jediní?

Není

zpvná?

není zjevná ? Proti

hancm

hrdohnvná

slova

máme

:

::

57

„Komu zazpíváme"

42.

(Pkek.)

Komu, brati, zazpíváme? Kdo již v mládí svoje k šlechetnému spojí

aby kvetla vlast

vlast

pekrásná,

síly

cíli,

milá,

spanilá

tomu rádi zazpíváme.

Komu stejn zazpíváme? Kdo svj národ

a jazyk a

ho

cizí

otcfi

ráj

nezapírá,

zavírá,

v lásce má,

cizincm úctu dá

tomu

vrn

zazpíváme.

Komu ješt zazpíváme? Komu vcnost není

bájí,

kdo rád právo, pravdu nevinnosti pomáhá, zniit klam se nezdráhá tomu hlun zazpíváme.

Komu

hájí,

posléz zazpíváme?

Kdo ve hvzdách hledá nežli

pouhé noci

svíce, )(

více

!

má

je

za

mu

jejž

:

píští stan,

svfij

svt

chystá

Pán

tomu slavn zazpíváme.

43.

eské

dlostelstvo.

(Hanka.)

echy, echy klenot drahý v císaov korun! eské udatnosti snahy !

jsou uznány na

A

hrdinských

trn.

ech

sláva

zpv

bud náš píklad, bud náš Hajme vlast a hajme práva, pro vlast

a

pro krále krev!

To náš píklad,

náš

to

zpv;

pro vlast a pro krále krev!

Dávno dlostelstvo naše v národech má dobrou vsí: brati! to bud starost vaše, hájit

Umlost smlá to

jeho slávu, est. a

vlídné mravy,

mysl, správná

vojáka všude

a

je

zbroj,

slaví,

pokoj, af je boj

!

:

!

59 Smélá mysl, správná zbroj, a£ je

pokoj, aE je boj

!

Takové jim heslo znlo, kdo nám to vše vysloví? „ech a dlo jedno tlo"

—

bylo ceske' písloví.

Kde praporce eské kde z dl eských tam se nepátelé vrahy honil

Kde

z

s

vlály,

zahml

prach,

báli,

pole strach.

dl eských zahml prach,

vrahy honil

s

pole strach.

echy, echy! klenot drahý v císaov korun

eské

udatnosti

snahy

jsou uznány na tríin.

A

ech

hrdinských

bu Hajme

náš

píklad,

sláva

bu

náš

zpv

vlast

a

hajme práva,

pro vlast

a

pro krále krev

To náš píklad,

to

náš

zpv

pro vlast a pro krále krev!

:

!

60 44.

Pvcovo

louení.

(Picek.)

Z eských hor zaznívá tak

lahodn v

zpv

údoh',

že jak divumilý zjev z

íše duch

Jsou

hlahoh'.

louky, jsou to háje,

to

kde se ctíval Svantovít, a to nebe a ty ráje

nemám nikdy — nikdy zít! O tak ješt jednou k vám, eské hory, zalétám, obraz váš do srdce zvu, a

pak dále

—

dále jdu.

A mé oko horem hasne, že mám hledat jinou vlast; neb kde plyne Labe krásné, tam jen vná kyne slast

45.

Pvec v cizin. (Jablonský.)

Zpívej, stále,

stále

k

zpívej,

tak voláte

moji pátelé!

zpvu

vyzýváte

dálky obyvatele.

:

!

61 Ale ach

!

lžko

jak

stísnna!

jsou-li íiádra

jak

petžko

zpívat,

se ozývat

tam, kde duše

sklíena

!

Vrafte mi otcovské nivy, vrafte mi rodinou zem,

odkryjte mi její s jejím

a

mé

a

já

sterým

srdce hned

jako kouzlem

divy

obrazem své tísn pozbude,

budu zpívat písn, jimžto rovných nebude

Až zoím až zocím

ony hory, vidt svta pl,

zas

z nichžto

svaté bory,

ty

posetý ten kvítím

mé

pak se srdce

dl

rozšíí

jak po rose svadlý kví,

duše

má

ústa

Až mi

se s losem

ponou zas ty

ped oi až

ty

háje,

smíí,

sladce pt.

msta, hrady

se postaví, luhy,

sady

zprahlou duši zotaví:

;!

62

mé

pak

srdce žalem spiaté

rozkoší se rozplyne, z úst

hymny otin.

mých

o bohu

Až mne

zazní i

svaté

ó vlasti moje!

zas,

ve své pijmeš náruí, až

písn, žalmy tvoje, se rozzvuí

ty

—

vkol mne ó

v té

rajské,

slastné chvíli,

v té nadzemské

útše

vyzpívám vše ducha a

pak umru

46.

z

sily

Staroeská. (Picek.)

Bývali Cechové statní jonáci,

bývali rekové,

muži co

—

rozkoše!

kvt

bývali,

bývali,

válili,

zpívali,

tak je znal svt.

echové, echové, jak se mníte

:

;:

63

Bute

rekové,

zas

jnk vás znal

svt

rekové v smejšlení, v lásce

a

pro

47.

dychtní kvt.

vlasti

Cikánova píšalka..

| I

(elakovský.)

Naš tatíek nebožtícek ledacos

nám ubohým nic

t

vdl,

|

cikáíiatfim

"

nepovdl

.

uml pít, uml hrát, mkce dlat, tvrd spál, za pt prst pkné vci kupovat. Náš tatíek nebožtícek o

ml

'

-|

podivnou píšfaliku. ji

2

\

nás málo dbal

nám

*

i

nenechal |

kde však ho dobie nui div

uctili,

í,

zaplatili,

divoHCÍ na své

i

oi

spatiili.

^ i

z kapsy vyndal píšfaliku,

ohe

rozdlal,

1 '

64 jak zapískal, všecky šváby z

dom

vyvolal

•,

musil šváb ze vrátek,

naped nebo

nazpátek,

potom

ervehouký

dostal

kabátek.

Jak zapískal na píšfalku

po vsi, po mst, hned za ním nmecké myši byly na cest: musely vandrovat, podle s

nho

hráze

tancovat,

chut do rybníka hopcovat.

Ach tatíku nebožtíku, kam jsi rozum dal! kdybys nám byl píšfalicku

aspo odkázal! Máme teJ nouzi tít, mohli jsme se dobe mít, v echách též na Morav pansky i

48.

Píse Sokol. (K.

Hoj, Sokolíci, tu

Tma.)

mužn

prápor náš, tu tu

tábor

síly

vped, sled,

eských bratí!

žít.

!!!!

65 Nuž a

ajta,

vzurii bystrý

smlý, volný bud náš

hled, let,

vždyf na nás národ patí Hiirrá, jen chut do skokii, pak tamo v biijne'm útoku, kde cíl nám kyne, bratí

A

byf

tož

i

cesta daleká,

Sokolíky neleká,

vždyE na nás národ pati

Ted

v

pstech „inky" držme

než kdy zasvitne

in

jen,

den,

tu statn k dílu, bratí! Tu nikdo nev náhod, jen svornou silou k svobod,

vždyf na nás národ patí!

Ba tužme, tužme, tužme se Jen vlastní síla povznese, jen

Jen a

ta

ped

nás v

neztrne-li, [af

pravd

tou ztrne

sbratí!

mdloby zrak,

nuže pak:

na nás národ pati

!]

;

49. Sokolská.

Zhurta, brati, k tlocviku!

zapome svou každý strast! Výhost malátnému zvyku dej, kdo rád máš sebe, vlast. Zmužilost a

oud

pružnost

poskytne chuE k práci nám jasnou mysl, pevnou

mužnost

tlocvik nám dává sám.

Složno, složuo, braljo milá,

po Slaviji slavnoj, nek nas vodi naša vila k zori obecanoj. Korak, korak za

korakom,

Slavjan žurno za Slovjakoni.

Na bojišt za dom ajdmo, ajdmo proti na bojišt za

dom

mili sili,

mili

ajdmo, ajdmo do boje.

Naped, naped, iz

duboke

ajd

liniue,

Slavjane,

!

67 danak iiamo

bjeli

svaiie,

sva opakosl mine. Korok, korak za korakom atd.

51.

Nap rej!

Naprej zástava slave! na boj junaška kri! blagor ocetnjave,

za naj

puška govori.

Z orožjem

íq

desnico,

nesirao vra^u grom, zapisat v kri pravico,

Ki tirjajo uaš dom. Naprej atd. Druni, driun, druin, drum, draga mali je prosila, roke okol vrata vila, je

plakala

Tu ostáni

moja milá Ijubi

:

inoj

S Bogein máti, Ijubca zdrava, mali mi je oetnjava,

!

68 Ijubca

tnoja

ást

ajdmo

ajílmo,

sláva,

i

za

nje

v boj

Naprej atd.

S Bohem,

52.

vlasti

má!

(Picek.)

Bud

s

Bohem, krásná

vlasti

má,

mé srdce lásku zná, Bohem Tvj mateský

k níž jen

bud s navždy opouští smutný syn. !

klín

Vy hory eské, milené, nebeskou záí vnené, jen vy se

bych

Vy

z

pnte výš

a

výš,

dálky vás užíral spíš.

klidná,

rajská údolí,

kde sbor slavík šveholí, jen vy se zelenejte zde, váš obraz vábný se mnou

Ty Vltavinko vlastenci

mé a

eko

slzy

na

spanilá,

rozmilá,

lno skrej dobe mj.

v svoje

vky

se

jde.

69 Vy pro

dvy nž

eské, chloubo má, míry žel nemá

—

ni

ac v cizin duch

s

jak z jara vidím

rže

vámi

jest,

kve'st.

Ty národe mj, s Bohem bud nevypu; a z pamti

m

já

tob

dokud

do tch dob,

žiju

neklesnu v chladný hrob.

53.

Vysthovanec (Villani.)

Zasvif mi ty

slunko zlaté

na poslední z vlasti krok,

zahej v prsou usuš v

oích

city slzí

svaté, tok.

drahá máti,

Nezazli mi,

požehnání své mi dej, ac

ti

Kvtné vás

s Bohem dáti, mne vždycky mj.

musím

za syna

luhy, již

hvozdy erné,

nikdy nespatím,

nikdy víc své

dve

vrné,

vrné druhy neuzím.

;

!

;

!

70

eský

hlahol,

eské zpvy

nebudu víc v duši ssát; toužit budu bez úlevy, v cizin pro vlast svou lkát.

64.

Slovanská.

Slovan vrných chová vždy synu.

Šírá

vlasti

pavý

Tento pohár

všem Slovanm na zdraví! Sláva mu, sláva mu, sláva

rodu našemu

Krkonoští

vn

echové

vrní Slávové pohár

tento

pavý

všem Slovanm na zdraví Sláva mu, sláva mu, sláva rodu našemu! Již již

nade

zlatá

dennice

Snžkou

blýská se

nuže, brati, pojíte k nám, ale

ješt zazpívám

:

Sláva jim, sláva jim, sláva

všem Slávra vrným

!

;;

55.

Kováská.

(F. L. Ripgor.)

Není muže nad kováe! muž on celý pímé tváe!

on zná

státi

na svých nohou,

on též tuhé ráme má, díla

vná,

krásu mnohou

rukou, hlavou vykoná.

U

nás, u nás

jde ráz na ráz tu rána na ránu co

—

hrom dopadá,

nadarmo nižádnou ková nezadá.

Ková

e

ni

rád

má všecko

rázné,

rány nechce prázné,

slovo mužné, rány hrotné, statný a

in pro dobrou

tak ohne,

zmlátí,

vc

protne

každý odpor našinec.

U

Ková

nás,

je

u nás atd.

vždy muž od rány,

jako doma tak

ped pány

kivé rovná, vzdorné zlomí,

:

72 pítel práv, ne lichých slov, buší kov neb zrádce hromí,

jak co pijde na nákov,

U

Ková

nás,

nás atd.

11

nezná hluky marné,

vyká asu

k

rán

zdárné

;

prv než železo je žhavé,

nechá huet prázdný

mch.

Znát se z rány v dob pravé pravý ech. pravý ková

—

U eská

vlast

u nás atd.

nám Bohem dána,

rudou požehnána

uhlím, uhlí

nás,

:

dává svtlo, plamen,

železo zas sílu dá.

Ohni srdcí,

síle

ramen,

svtlu hlav se svt podá.

U

ech

nás,

vždy

u nás atd,

ková

bystrý duchem,

býval ádný,

ranou pádný

znal kout ruchadla

i

stroje.

:

mc

osliý

mlat

(lol)rý

i

;

\

ncchccm hanbit pedky svoje svoji na sve'm chceme stát!

U

nás,

u

nás

jde ráz na til

i'áz

rána na ránu co

—

hrom dopadá,

nadarmo ni/iádnou ková nezadá

56.

Píse eského

!

dlníka.

(Ziingel.)

Jsem eský dlník, dlník ech, znám a vítán v krajích všech kde síla jiných chabne již,

a

tam rekovn

neb eská ta

zvednu

já

tíž

^

eská pst, dlá všemu svtu est. ruka,

Já pracovat a zpívat znám, žet plesá a

nad mnou Pánbfih sám

posmchu

a

vzdoru v zmar

sám dává me'mH

mne žádná a

zdar;

byt k ní cesta daleká.

Co to

dílu

práce neleká,

rám eské

dlouhé

zdlalo,

vky pekalo

•,

4

:

74 co zbudoval praotec Cech, to a to

pevn

stálo

v dobách všech,

jeho vnuk co vystaví, vlast

A

i

národ

oslaví.

dlník jsem

a

chuas

pec doma

chci být

jest

mi chudoba,

milejší

jen,

svoboden

než bídná, mrzká poroba, proto nejvtší muj vrah, kdo v otroctví mne šlape prach.

a

Já

nad vše vlast

svou

miluji,

svj jen vnuji,

jí

život

jí

peju v každý okamžik

jen volnost,

<

mír a blaha znik

;

kdo by mi ji hant chtl, ten pravdy by se dovdl! a

Jsem hrdý na svj eský rod a cizích neznám

kdo jazyk

mj

mr

mod

ni

;

mi hanobí,

ten rve mi duše útroby

;

jsem

eský dlník, dlník ech

a

až na poslední vzdech.

to

j

;

75

Co zapoali otcové, dokonají synové,

lo

a

ti-li

zemdlí docela,

pak potomstvo lo dodclá bude stát pec jednou sám i chrám.

budoucnosti

naší

té

Jen svorn k bratru bratr stj a

v dobrém

a

všem

páže k páži

jen

svaté naší

vci

podporuj,

jej

se druž

již

služ

;

nechf jedna mysl, jeden duch

kruh

nás pojí ve bratrský

Bh a

žehnej

znik a zdar

eské nám

práci již

udliž,

by po tak dlouhém trápení nám vzešlo svtlo spasení a ubohá fa naše vlast nalezla

volnost,

57.

Bume

mír a

slast!

veselí!

(Jablonský.)

Hej brati! i

bume

veselí,

když je osud kyselý a

oci

všech jak slepé!

!

70 Af

s

nám

númi co chce se doje,

hvzda nadje

svili

—

ó bude, bude lépe! Jen svorn všichni obcujme, vely pilné pracujme,

jak

o drazí kamarádi!

ím

hfte ten svel

ím

více

nám

tím víc se

vladaí,

se nedaí,

mjme

Jen pi svých každý

rádi!

vrn

—

stfij,

druh za druha se obtuj o brati, milujme se! Vždyt jsme my praví Cechové,

statených otc synové o brati, nedejme se! Jen

stále

jen

síly

a

Co

mužn

—

bojujme,

své vždy spojujme,

dojdem ctného zloba lidská

cíle

buduje,

nad cím jen blud se raduje, to zboí jedna chvíle!

O budme i

tedy

veselí,

když je osud kyselý a

oci

všech jak slepé!

! :

!

!

77 Aí

s

nám

námi co chce se dje, svítí

hvzda nadje

—

ó bude, bude lépe

58.

Touha po

vlasti.

Tam pod tmi Krkonoši, tam je echu milá vlast; tam má touha, tam má radost, tam má jediná je slast. Kýž je možná tam pijíti! dal bych za to živobytí Jak jsi krásná, vlasti má ty

jsi

echv

ottina.

Ješt jednou dív než umru .

Prahu chtl bych vidti,

most nad Vltavou chtl bych kráeti; blahá doba by to byla, ulehila. a ta by Jak jsi krásná vlasti má

tam po tiše

mn

atd.

Ješt jednou chtl bych vidt tam v tom háji Múzy chrám, kde se láska k lásce vine, s

Múzou hovoiti sám

:

:

78 luE

tu

vte,

bych,

Jak

se

radoval,

sob prozpvoval

bych

jsi

krásná

má

vlastí

atd.

Ješt jednou dív než umru Cechy chtl bych vidti,

eské zpvy eských ješt jednou

dívek

slyšeti;

mn

o jak blaze by

bylo,

jak by se mí ulehilo!

Jak

jsi

krásná

—

vlasti

má

atd.

59. Podskalská,.

Ti jonáci z Podskalí,

jaký je

eský

a

to

statný rod,

zachovalý,

mód echách

bez cizoty a bez at

to jak

chce v

chodí,

Podskalák vlasti

své se neodrodí nikterak.

Jako stará Vltava nezmnila posud bh, Podskalák vždy zstává starý,

vlasti

vrný ech:

79 jak se

proli

boui

brání

Vyšehrad,

Podskalák národnost chrání dosavad.

eský

eský zpv

jazyk,

nikdo nám

n

pro

nenahradí,

pro

statek,

n

krev

každý mile nasadí: co

nám

zachovali

shivní

otcové,

hodno, aby zastávali synové.

Dokud máme

silnou

psf,

nedejme si pouta klást, brame svého rodu cest, nezrazujme eskou vlast: pakliže se kdo z nás, bratí, odrodí,

toho

home,

jak se patí,

do vody

!

80 60. Šuinavan.=<) (V. Seidl.)

My jsme

brati od Šumavy,

od Šumavy,

Chodu

Choda"'^"") slattiý rod,

statný rod

!

vy tam od Vltavy, od Vltavy, že jsme našim vhod, že jsme našim vhod. Slyšte, slyšte

Aí

echách

v

to

Šumavan

se

jak chce chodi,

neodiodí,

[Šumavan, Šumavan se neodrodí,]

My jsme

brati od Šumavy, od Šumavy, pevná vlasti hráz, pevná vlasti hráz; astj, astji nepítel dravý

ped Af

námi

se,

ped

echách

to v

námi se tas".

atd.

My jsme

brati od Šumavy, od Šumavy, k vlasti chceme stát, k vlasti chceme stát.

Morav

*)

Na

*)

mavy" „od Moravy". Ka Morav „Sláv ''.

van"

zpiva se na miste „Sumaa na míst „od Šu-

„Moravan"

%

:

81 byfby, bylby hrozil

núm hrob tmavý

hrob nám Imavý, chceme setrvat,

chceme At

to

setrvat.

v

61.

echách

atd.

U Havlíkova

hrobu.

Spi Havlíku v svém hrobeckii,

národ

tvou

zpívá

vrnou písniku.

[Odpoívej v pokoji!]

Kdybys mohl z hrobu hledt, vidl bysi národ pro t želet. [Odpoívej v pokoji!] Tvoje tlo v hrobce hnije, ale

duch tvj posud v echách

žije.

[Odpoívej v pokoji!]

Chtl

jsi

vlasti

blaho páti,

za to rnuseFs na

vcnost

[Odpoívej v pokoji Nuže brati

eské

zazpívejme k

se

bráti.

!]

vlasti,

Havlíkov

[Odpoívej v pokoji

slasti !]

)(

82 Naše stará na zdar

ctme

vlasti!

práva

—

Havlíkovi sláva!

bud mu na vky!]

fsláva

eská

62.

milenka.

(Bedich.)

Má milenka je

dívenka

pi^eupímná,

ke všem vlídná, zbožná, hezká,

zdárná eška,

hodná

eské

vlasti;

jaký div, že nepokoje zakotvila v srdce moje.

To se darmo

souží,

touži

však po

její

lásce.

[Dvinko, mé srdínko, jak

t

miUiju!]

Má milenka je

dívenka

ernooká, outloboká,

j

83 arokrásná,

hvzda spasná mého živobytí. Zái skvoucí sic vydává chladná pi tom však ostává.

—

Vydej

teplo,

nejen svtlo,

hvzdo

mého!

žití

IDvinko, má hvzdinko,

t

jak

mihiju

!

Má milenka dívenka

je

k milování, k

ulíbání,

rže

skvostná,

pemilostná z ráje

srdce mého.

Vnadnou vni srdce

sic

prostírá

pede mnou

zavírá.

Rozkvitni se

v plné kráse,

rže

z ráje

mého

!

[Dvinko, má hvzdinko, jak

t

miluju

!]

—

84 dvinko,

Acli

mé

srdínko,

ukonejši nejvelejší

touhu moji láskou svojí, spas

Ty

jsi

m,

muj andílku

cherub

žití

mého,

obraz blaha nebeského

neb bez tebe jest mi nebe

pouze trapné snéní [Dvinko, mé srdínko, jak

63.

t

niiluju!]

Zastaveniko.

I.

(Hanka.)

Luna jasn svítí, poj milenko ven,

hvzdiky

se tpytí,

opust plachý sen. Poslechni, jak

má

kytara

v tiché notní

tob zní

dob,

když vše vkol

spí.

—

!

!

:

!

85

ekám

PojJ, já

na tebe

sám jediný zde bez

mráku

pak tam kde

jsi-li

Poj,

hoch

a

náru

v

pivine

— —

nebe

je

tvfij

?

tob

poletí,

t

k

sob

v sladke'm objetí.

Luna jasn

svítí,

opusE plachý sen,

hvzdiky se tpytí, poj, poj díve ven

64.

Zastaveníbo.

ZI.

(Hanka.)

Všecko an už spoívá v tiché jde hoch

noní dob,

U]

a

zazpívá

pod oke'nkem tob Dobrou noc, spi dívinko! spi

má

milá

Ržinko

Usni lib, lib hajej

spi,

boubelatá

86

O

mn

kýž se

li o o dívcinko zlatá

má

Spi

(Jan

js

nespi,

jak hoch

ven

Uvzily.)

dívko krásná,

l

i

již-li

l

tebou

Ó

své

•,

luna jasná

teJ ve spolku zve

Neslyšíš-li strun

ci

dívcinko

mkké lžko

oslav lile,

spi

Zastaveníko. ZU.

65-

Nespi,

Ržinko,

milá

noc,

flobron

sní,

mých znní?

objímá sen?

mé nehne pní?

vyhlédni z okna ven!

Zde stojím! NeníE tma hustá, a nežádám vru moc, jen by tvá zašeptla ústa „Hochu drahý, dobrou noci" Jak by znla slova z proniknou zazní struny,

zazní:

mé

ráje,

duše noc;

zazní háje,

„Milko, dobrou noc!"

!!

87 Pak mé oci ješt jednou, jevíce mé lásky moc, vzhru k okenecku vzhlédnou,

„Dobrou noc!"

vzkazujíce:

Díviuo pozdraveni.

66.

bledý

Aj,

msíku,

rychlý poslíku,

ty

pluj

a

pluj

a

pluj

tam za ty hory, za modravé bory,

Pluj

mj.

kde bydlí druh

U

okna-li stává,

po mn-li vzdychává,

svE, ó svt, ó svt! Potšuj smutného a

do srdce jeho

vsej

mé

lásky kvt.

Ach, milý

vtíku,

ty rychlý poslíku,

vj, ó vj, ó vj mému potšení sladké políbení

v libém vánku

dej.

88 67.

eské dve. (Tyl.)

Vane vtík po luinách, kvítka políbá a

ti

naši mladí

;

páni

po hubinkácb jen se shání,

eské

dve

se jim ale

piln uhýbá. Ceske'

dve,

vrné'

dve

lásku neruší af

se za

ní

blázní,

fanlí,

melou, perou, derou, ranfí:

eské

dve

hochu svému

zadalo duši!

68.

Tys mi uála. (Šnaidr.)

Povez pak mi, roztomilá, co to se mnou je ? Honí mne to poád sem tam, nemám pokoje: sed nice mi brzo velká,

brzo zas malá,

ve dne v noci tebe tys

mi uála?

vidiai

—

; ;

!; ! ;

89 Chci-li za

na pere

sedíš

r«-li,

stoletkcni psáti,

vidím jenom tebe

v každé litee

sáhnu k houslím

:

mi zavzní,

ty

jak by ses smála.

Ty

jsi

tys

Chci-li

péro, kniha, hudba

mi udala

pry od

tebe

jíti,

nemohu se hnout pakli na mne zaškaredíš, mním hned zahynout Podepeš-li kdy se o mne, I

stojím jak

v

jitro,

tys

Což

to

skála

v soumrak na

t

myslím

—

mi uJála! asi

dále

bude?

Jak to zamezit ?

Musím

já

tvé svodné

áry

záhy pedejít neb, nechci-li uschnout,

vrchovatý as, a

když

jsi

udlám

ty ti

mm

.zas

uJála

mám

—

již

90 69.

Vyprovázeni. (Hanka.)

Když jsem svou

se

jsem

Lidiišku

dom,

vyprovázel

na drn

s ní

si

co je po tom

Však my jsme spolu

komu?

zle'Iio

nic

nedlali,

my jsme

upímn

jen

spolu rozmlouvali.

Já

jí

ruinku,

stisk'

zajíkav se

„Kdybys byla

ty

v reci:

Liduško

troclui

vtší!"

o inky, od jejích lící,

Sklopila a

jak byly zardlé,

moh' by rozžít Já

zas k ní:

co pak

V

t

svíci.

„Dívcinko, to

mrzí?-'

tom na mne kanuly její horké slzy.

;

;

91

„Nepla, ach

zlalinká!

co pak se

stalo?

ti

Vždyf pak ti srdce mé vždycky plápolalo."

V tom

jsem

ji

milostn

k srdci svému

vinul,

opojen,

celý jsa

v rozkoši jsem

Tichounký

plynul.

msíek

vystupoval bled,

když jsem

políbil,

ji

smál se na nás hled.

„Zejtra

sejdeme,"

se

svat jsme v tom se cos

si

ekli

zašustlo

ach, jak jsme se

Pak jsem

ji

teprva

doprovodil

ješt

ji

—

lekli!

dom,

políbil

co je po tom

komu?

93

Spolení.

70. (Jau

Sednme

si

/.

Hvzdy.)

k

stolu,

brati, pátelé

Pime

pak spolu

a

pjme ílle,

vesele!

jak vínko perly hází!

nás sprostí všech nesnází!

to

eské

víno,

eský zpv

matnou nám rozproudí krev.

Pro bychom byli

na

svt

sloupové,

když kolem nás kvte kvítí májové? VždyE se po nás rády toí

eských dívek modré oci; pjme chválu eských dv, at slaví je eský zpv! Aj,

ty

naše

vlasti,

matko rozmilá! tys do vnce slasti všecky vcvila

;;

:

!

93

zpv

a

to jsou

vino,

dvce

dary

zem eské

eská zem tot jest

71.

a

Iiczlie,

ccský zpév,

rajské krásy

zjev

Dívka ze mlejna. (Trojan.)

Já jsem švarná dívka z mlejrii

všem

hochm

se líbím

žádirému své srdce

ale

pece

nezaslíbím.

Z áslavi z

a

Tábora

ze Chrudimi, i

z 1'ísku

picházejí námluviiíci v Zápotockou vísku.

Jeden ústa obdivuje,

druhý chválí oi, a

tetí se jako holub

po mé nožce toí.

tvrtý

ptá

se pana

co as chystá pro

otce:

mne?

Pátý ptá se panímámy jak jsem správná v

dom?

94

mlýn

Desel jich po celcm

po mých cnostech bádá ale žádný se nepfá, mám-li já ho ráda.

m

Pijte,

milí

z celé

liosi,

—

pijtTte,

eské zem,

dostanete všichni prázdné

košíky ode mne. Jsem já švarná dívka z mlejna, všem hochm se líbím ^ ale žádnému své srdce

pece 72.

nezaslíbím.

Píse eského

sedláka,

(Jako: Dívka ze mlejna.)

Já jsem švarný jonák z (berounského)

na

mém

poli

eský

kraje,

pro každého

dárek boží zraje. Zraje,,

roste pro každého

echa upímného, jenž

si

podle zásluh váží

stavu rolnického.

Hoj

nadarmo by

pole,

ly

tob rovné

t

bych

a já

hledal, za

jiných poli

tisíce

nedal.

t

Políko mé drahé,

pradd když

jsi

mflj

ovorával,

ješt prababiku

moji namloiivával.

Tebe mé políko zlaté ddeli mflj osíval, a

když sil vždycky

A mj

nebožtícek,

tu

sob

zpíval.

když o matky

otec,

ruku se ucházel,

pes

ty

louky,

pres ty pole

drahou doprovázel.

pak jsem,

Já

tof

otcv synek pravý

ech

a

vrný hoch Rád a

si

každý

víte,

zdárný,

mé Andulky a

švarný.

vážím rodu svého

své holky hezké,

9G rolnického

slavil

svélio

své vlasti

a

eské,

Sedlák jsem a zflstanu též

vrným

mjme a

synem

vlasti

se jen

rádi,

;

brati,

pak nezahynem.

73. S e u. (Hanka.)

Poslechnte seslinky, poslechnte málo, to onehdy co se

mn

radostného zdálo.

Usnula jsem na sad pod zelenou tešni,

kde ve snách mne chladili vtérkové spšní.

mn

muj milý polehounku zticha

Pišel ke

poslouchat, zdaž

jeho

spí,

milenka

jak dýchá.

:

97 Odestel mi

s

ramena

zlehka roušku snžnou, a

tu

tváí zardlou

s

mi

dal

rfiži

nžnou.

Sám pak k sob hovoil „Zdaž Jist,

býti

to

mže V

tváinky

její

zahanbujou rže."

Nemoha

se udržet

vroucností už více, klek'

a

líbal

má

ústa

i

poprvé líce.

Protrhnu se ze spaní co

se

ješt

—

dalo,

roztomilé sestinky, to

se

mí jen zdálo.

74. Lízinka. (Jan z Hvzdy.)

Lízinka to je

—

ach,

rže

to je

Mléko, krev jsou z

dve!

rozvitá! její

tváe,

ooka plane nebes záe;

98 kdo ji spatil, kdo jí zná, hned se mn o ráji zdá. Lizinka

— ach,

to je

dvce

!

rajské stvoi^ení

to je

promUivi-li neb zazpívá,

jako stíbro to zvonívá dech

její

ústa

kvítk

— ach,

Lizinka

jako

V

jest

z

vtr

;

— koení,

spojení.

to je

dvce!

utkané!

chzi, v tanci jen se vznáší,

vdky, kam

se hne,

roznáší,

vdky neznané, pvaby nehledané.

a

to

Lizinka

—

to je

ach, to je dvce! andl vtlený

dobrá, vlídná ku každému, a

pobožná k Bohu svému ; když poklekne k modlení, každý by se modlil s ní.

Lizinka

—

to je

ach, to je

dvce!

eška upímná

99 nestydí se mluvit ad), jak

jí

to

esky, hezky

sluší

!

„Oni" nikdy neíká, každému hned zavyká. Lízinka

—

to je

To-li

ach,

to je

blaženosti

dve

dve

!

chrám!

nedostanu,

mládencem zstanu, ve vnci se pohrbit dám, sám a sám ach, sám a sám

radši

—

100 pozdravení posílati z boje,

než

Minko má!

msíc

Kolik

t

ach,

as

mine,

hoch tvj k srdci vine

slyš,

hoem

jak ted

hyne,

zsta upímná Mám a

svou Minku

své

líce

opustiti,

bledé míti,

radost všecka zapuditi,

Minko upímná v noci budu

Ve dne a jim

žel

svfij

všech se budu

lidí

lkáti,

žalovati,

Kdo mou Minku

ptáti

zná ?

Hlub umlknou mé písn, oci mé se zamknou svisn vrátím-li se však z té tísn,

Minko, v slibu stj. Pijdu-li s jizvami v tvái,

nechf

i

kvetoucí plef zái

mladosti tvé trudnost maí,

budu

vcn

tvj

!

:

: !

101 76.

Sve, Já

ti

udl&m.

(elakovský.)

Btulinko boubelatá, darmo se mne vzdaluješ,

darmo

ržovalá

ústa

zlíbali

mi zbrauješ

známf

arovati,

já

dívky skrocovati,

dve,

já

ti

udlám

lverolístky v jetelíku

dva ty

ti

schváln vyhledám,

si

do nových

stevík,

Btulinko, tajn dám. Za tvé upejpání

nebudeš mít stání

dve,

já

ti

Za klobouek mezi laskavec

;

udlám! kvítí

zavsím,

si

na mne pozasvítí oka, ním je podsím

tvá jak

budou po zdaleka dece, já

li

mn

mne

íhat,

slíbat;

udlám

102 Tu kdys

v noci

pi

msíku

jsem s kapradí kapky rosné do hrníku, nastíral

ty

mé bdní nahradí: tmi tebe skropím, boui v tob stropím;

dvce,

V

já

ti

udlám!

mraveništi žabku

háek

u

z ní

ten

t

chovám

sebe schovám,

mn

pitáhne

dve,

pjdeš,

ke

rádo,

lahodit mi budeš

dve,

já

ti

udlám!

Tvému nyní usmívání potom

já

se

budu smát;

bez milosti, bez podání na oko se budu zdát

pak

t

teprv zpile

zlíbám, roztomilé

dve,

;

dobe vysmahne,

až jen

to

ti

udlám

;

103 77.

Co Jsem chtla,

Bh ml dal.

(Jos. Biejšl.)

Co jsem chtla, Bh mi hocha upímného ;

dal:

mne on by do moe skoil bezedného. [Ach to je vám kluina] pro

jako dobrá hodina. Jestliže

se zasmjii,

usmívá se taky; smutna-li jsem, hned vidím

v tvái jeho mraky. [Ach to je vám kluina]

atd.

Vedu-li své kraviky za les pres

kopeek,

jist on tam stádeko pase svých oveek. [Ach to je vám kluina]

atd.

Ondyno jsme k veeru s matkou v háji stály vtérkové od nho z koví na mne váli. [Ach to je vám kluina]

atd.

104

V

kostele když

zbožn

se

rženec

modlívám,

u stolice na levo vždycky ho vidívám.

[Ach

je

to

Viru sice za

s

vám kluina]

ald.

nadjí

sebe íkává,

pro mne však, což vtší jest lásku zanechává.

[Ach to je vám kluina]

Nech

si

atd.

štstí kolkolem

vyhledává jiné,

nech i radost všeliká píbytek mj mine: [jen když já mám kluinu] jako dobrou hodinu.

78.

Pocestný.

(elakovský.)

Je to

kam

chze po tom svt, se

noha šine:

sotva pejdeš jedny hory,

hned se najdou

jiné.

!!

svítí

do háje,

jen

hrob mého

na

ach,

ráje,

mj

žal

80.

Tí

víc

necítí!

slova.

(Jabjunský.)

O hvzdo má! o slunce mé! mé ly jediné ím prudcí jest mfij k tob

o blaho

ím

víc

tím

mén

ti

íc"'

cit,

usiluji,

mi lze vyslovit,

jak horoiícn

t

O hvzdo má! mé ty

o blaho

miluji

o slunce mé! jediné!

Vše skvosty, jež Bh zemi vše na nebes tom klenuli

dai,

—

ó celý za

svt bych

daroval

jedno jen tvé vyknutí.

O hvzdo má! o slunce mé' o blaho mé ty jediné! Ztiš v srdci mém ty náeky já

žití

své

O

spas

m,

o vykni:

ti

vnuji!

spas až ua

„Já

t

vky

miluji!"

—

—

108 81.

Bže Tetinská. (Chmelenský.)

Nad Berounkou pod Tetínem rže již se ervená vedle strán tam s vojínem panenka blažená.

dlí

„Jak nad námi tam ta skála," dí vojín roztoužen, „tak

má

je

mi,

dve

i

v

„Nev, ptáek

láska

nevr, s

stálá,

rfižene'."

slib

klamává,"

zapje

lípy

5

„skála též se rozpadává, vírou roste nadje."

Však hlavikou dve kroutí, ptáka smíchem odbývá

„Mj

milý

tvoje

m

píse

nezarmoutí, je

lživá."

Ptáek pece pravdu

zpíval:

skála v strá se rozpadá,

kvt do proudu snáší kvapn hyne strá

píval, mladá.

:

105 Je to

chze po lom svt,

žeby lovk útek' ješt nezažil jsi jeden, máš tu druhý smutek.

Což

je

sedí ale

pánm

pkn

ti

!

ve voze

v suše;

chudý, len za nimi v dešti, blát kluše.

Ej,

což já dbám na lé cest na psoty a sloty,

jen když já

mám

zdravé nohy,

k tomu dobré boty.

Však na pány laké

nkdy

v

krytém voze

trhne:

jednou se jim kolo zláme, jindy

A krom

vz toho

se zvrhne.

—

až své

pouti

pejedem a pejdem, v jedné hospod na nocleh pán nepán se sejdem.

106 79.

Chodníek

lásky.

(Chmelpnský.)

Pkn svítil

na chodníek

mi

msíek,

když jsem jasné on mi jakoby byl

šel za

svou milou

svítil,

cílil

blaženost a

lásku

mou.

Kradu se k okénku. Klepu na milenku ach,

milá

—

neotvírá

Klepu ješt jednou, strachy tváe blednou, strachy duše umírá.

Oi, oi erné,

nevrné? Mne jste aspo zklamaly, jiného mne

eož jste mi

že

i

do ráje svého jednou dohou lákaly.

jste

Smutn

domíi kráím,

chodník slzou

msíc na

máím, víc

nesvítí

\

:

!:

Slovíko „Ty

83.

'.

(Žitek.)

Gim

as

že

to je,

u

milosti

slovíko ty tak sladce To musí plodit blaženosti, když láska

To

ty,

lidi

jak se zdá

upevní. sprosté'

musí píec velkou cenu

Když a

bratr

s

sestra

zní ?

být,

mít.

bratrem srdce dlí

sestru

miluje,

když cnost se v jejich f)rsa vtlí, je ouže k sob spojuje, jak lib zní to slovíko :

Ty bratíku, Když a

ty

duše

stejné'

sestiko

píze

spojí

uvádí je v bratrstvo,

když nejsladší se láskou

má

ty to

neb kdo tcii

s

kojí,

první pátelstvo

kým upímn míní, mu neiní.

poklony

Když líbá matka .svoje dítky, slovíkem ty je jmenuje, pro manžela když trliá kvítky, je

stálou

láskou spojuje

112 jak pochopí tak brziko i

dcko

prosté slovíko

Ped asy

pán

i

kníže nešli

na oulisných slov lahodnost,

nechC oni v chrám neb

domek

vešli,

pokory se skvla cnost každý, kdo je miloval, tu

a

slovíkem

\

ty je jmenoval.

Zdaž nevoláme do výsosti, kde duch se kochá ve plesích, co dítky

dvrnosti

plné'

Náš ote, Tys na nebesích!

To

ty^

musí

jak se zdá sprosté

pec

velkou cenu mít.

Panna.

84.

(Funh.)

Krásnjší mi v

svt

není podívaná, nežli

vedle sebe

dfátko

a

panna.

Panna studem rdlá v tajném

nepokoji

—

být,

;

;

;

t09

rže

Švadla

Telínem

port

kdož se ujme poupte? poup chladným stínem,

Svadne

škoda ho

82.

dvete

i

!

Nevrná. (Plák.)

jsem proso na souvrati,

Sil

nebudu ho krásné

dve

nebudu ho síti,

žíti

;

miloval jsem, míti

nežíti,

milovati, sil

nevzíti

; s

jsem, nežal jsem,

miloval jsem,

nevzal jsem.

Tam nad mlejnem pod jesenem, na vysoké stráni,

mn má panenka vrné milování; vnec uvitý,

slíbila

prsten

od

skvostn vyrytý ní

pece

dostal

dve

jsem

—

nevzal jsem.

110 Ustnin jako

máku

z

kvítí

luibiky jsem dává!, v

tílkii

jako

labiif

bílém

vlérky jsem hrával

s

láskou

kudy

jsem,

plesal

vzdyclial

chodil,

v noci

pece

nespal jsem (ITvie

na

pták

ranní radování: šel

jsem za lesem

íi»e

ach,

co

cinkal

Mekání,

jsem, abych

šel

—

nevzal jsem.

Ráno dív než zvonek

asné

jsem

—

slyšel

—

spatil jsem

celý zlrnul jsem,

dévre nechtl jsem.

více

V

rostlinách tam,

dvce on

ji

slemchách hustých

jiným stálo

vinul,

dve já

s

libal,

:

tisknul,

se jen smálo

pak zvolal jsem

Darmo Sil

v noci nespal jsem!

jsem, nežal jsem,

miloval jsem, nevzal jsem!

113 „dít"

sladké slovo vyslovit se

Panno, jak

bojí.

krásná

jsi

ve své nevinnosti,

posvátným

jsi

chrámem

sladkých tajemnoslí.

Jasnou peruf svoji

andl na andl studu

t

sklání,

tebe

bleskem nebes chrání Panno, prostá vady, plna's rajské vnady! cože vyrovná se nevinné tvé kráse? Tajnost vyšších tužeb

v tle tvém se skryla, ze všech ideál tys jen

svtu

zbyla!

86. Ženuška. (Jelen.)

Má

tys láska jediná,

ženuško

ly

pedrahá,

114 srdce jsem vnoval,

jížto

se tšil a

s ní

má

tys

radoval

láska jediná,

ženuško ty pedrahá!

Zahrádenku krásnou mám, sil a sázel já v ni sám; nebe mi tam požehnalo,

eské

rozkvétalo

kvíti

zahrádenku krásnou mám, a

sil

Což

sázel já

já

v ní sám.

peníze dbám,

o

mám

jen když tebe, ženo,

Mj

poklad je láska tvoje,

blaho

vlasti,

dti moje

což já o peníze dbám, jen když tebe, ženo,

Ženo má, ty af jsem stár, aí s

mé

šedivjí

tebou

žiju

ženo má, aC

jsem

jsi

mj

mn

mám ráj,

kvete máj,

vlasy,

mladé asy; ty jsi

stár,

mj

mn

ráj,

kvete máj.

:

llSr

od Bulia mám, zanechám,

Vše, co já

vrn

vlasti

ženuško má, tebe vezmu já s sebou do nebe

ale,

v jedno

samou

spojil

nás

Bh

:

sám,

zde nenechám.

té

Jonák z Ulletína.

86.

(,Kameuický.)

Já jsem jonák

nevstu sem

si

z Miletína,

hledám,

a tam dívky znám, každé ruku nedám.

Ac nenosím jako páui v mstech skvostné'

šaly,

plátná halena

pec mne dobe

šatí.

Mnohá slena urozená se ohlídá po kdo že jsem, odkud

mn

všeten

Dd

i

což

otec i

vyzvídá.

eši

byli,

chlouba moje

:

jsem,

116 honosím

nestydím se

se,

plém

za

já

svoje.

Nemám

zlata

ani stíbra,

pole

mám

a

louky,

stodolu na dolu,

dva velké palouky.

A

k tomu jsem z Miletína, nevstu si hledám

Ržen,

jiné ne,

ruky nedám.

jiné

87.

Tlukot srdce.

Se srdcem divno hrát tu jde tu

a

tu

chce

—

stát,

sladce zafuká,

pak zas div nepuká, bol a

a

žal jest

v jeho jádru.

[A proto se mi zdá, že

lovk nco má

živého v iíádru, živého v iíádru.] I

a

mluvit srdce zná,

vždycky pravdu má

;

;

;

117 a

na

když

málo dbáš,

hned pipomínku máš:

pone

zve k pokání ec, však rozumíš jí pec, a v tom klepání je varování. tu

lidská

tlouct a

není

to

Mnohý

nevšímá,

si

když srdce bouívá:

má

ten

je

z ocela,

neb žádné docela a když se stáím k hrobu sklání, tu

na

tu

má

nj

lehne

tíž,

se srdcem kíž,

pak to klepání je potrestání.

Odkud klepání je

to,

posud ukryto

;

nejspíše víru dáš,

že je to

andl

náš,

jenž kídlama tam potepává; a

tu

když

tu

konec nám,

nese duši tam,

kde

vná

sláva

nás oekává.

118

Lldka.

3.

(Hanka.)

Lidko, kdy pak iec žádosti

bude splnna ? kdy budu smt íc Lidko, ty

jsi

má

s

Žádný den a žádná není zmaena, abych

nemyslil

si

radostí

?

chvíle

mile

Lidko, budeš má.

Jak

t

spatím, milost hoí

Y srdci nevinná, a

ve

kýž

mn jsi

tu

radost tvoí

:

Lidko má!

Jak jen usnu drobet mile hnedle se mi zdá, bych byl teba vzdal na míle že

jsi

Lidko má.

Pohled tv5j

a

tvou podobu

mám ped oima, kde jen jsem a každou dobu, všudy Lidko má.

;

119

PekážUy snad musí

míti

každé stvoeni, co však osud bude

tiilíti,

žádný nezmní.

Proež Lidko doufám že jsi upímná, a

siln,

neomyln

že také

vždy zstaneš má.

Ukolíbavka.

89.

(Nejedlý.)

Spi

má

2latá,

boubelatá,

má Ržinko

spi

Noc oci

se tíží

sen

—

spi,

dívcinko!

Pán se žere,

po

!

blíží,

cti

dere,

nespí starostí

panna bledá hocha hledá, vzdychá milostí.

120 Lichvá

sedí,

hledí

zlata

ped zlým zlodjem:

da

na

brouká,

strachy kouká

svým kroejem.

za

Zrádné syny pro jich viny píchá v srdci had;

bez ouzkosti

spjí cnosti, byí jim Spi

90.

má

hrozil kat. a

zlatá

Dv6e Jako

t.

d.

Insk.

(Kamenický.)

dve

Já jsem

jako lusk,

ráda bych se vdala

však neáda leckomu srdce své bych dala.

Nejsem

—

at

to

z šlechtického

každý rodu;

sprosté šaty nosívám, nepiju

než vodu.

ví

:

!

121

vodiku studenou

To

—

proto jsem vždy zdráva

mozek pomate, voda rozum dává!

víno

Mám

dva vínky ervené,

šnrování

troje,

pantoflícky zelené a

stevíky

Bílé jsou

dvoje.

co padlý sníh

uárameky moje, kanafaska dle

faldama

s

eského

Jako labut

kroje.

bílý

ržové mám vlasy

oi

blavé co

—

co

dv

krk, líce,

len,

svíce.

—

Dobrého jsem chování vlast má je zem eská zrostlá jako jedle jsem,

poctivá

a

hezká.

Aniž jsem kdy ospalá ráno vstávám

asn

•,

122 než kohoutek kokrhá,

po dvoe bhávám.

mám,

Pracovité ruce

umím

len

vyplíti,

jde to samo, po6nu-li

srpem trávu

dvce

Já jsem

žíti.

jako lusk,

ráda bych se vdala

Jeníek

toho bych

Tam

91.

!

—

švarný hoch,

je

si

vzala!

v dáli.

(Dle Mosena R.)

Tam

tam za hájem

v dáli,

ptáka

ples

tam v

dáli

nad

la Tam v

tichá

zaznívá,

potkem

chodívá. dáli!

A tam kde ptáek a

laíi

zpívá,

jde spanilá,

tam v dáli pod tím horkem chaloupka má milá.

Tam

v dáli!

12:

S tím ptáíkem rád s

bych

bych tajn slouchal,

tou laiikou rád

tam v

dáli

okénkem k

Tam

Ziiíval,

šel,

hledl.

ní

v dáli!

92. Divné vci, (Kamenický.)

Když niue má matická chová vála, milostn se na mne usmívala ; divná vc, že nyní zle

mne

z

toho

viní,

smje-li se na mne

nkdo

jiný.

Když mne na vodítkách vodívala,

mnou jen chodívala vc, že nyní zle mne z toho viní, když za mnou chodívá nkdo jiný. tu

co stín za

;

divná

Když jsem bez vodítek chodívala, sama mne za ruku vodívala divná vc, že nyní ;

zle

mne

vede-li se

z

toho

mnou

viní,

se

nkdo

jiný.

124 si mne na klín posadila, mých tváiek nahladila Divná vc, že nyní zle mne z toho viní, jestli mne pohladí nkdo jiný.

Když

jest

co se

!

93.

Modré oi. (Hanka.)

Ach, vy oi, oi, modrojasné oi! iNa vás jak jen pomním,

svt

se

mnou

se toí.

Kdeže moje bodrost, utšeni milé? Ach co jsem vás spatil, zmizla od té chvíle. !

Zmizela,

ach,

jako stela

rychle, s

luku,

vryvši v moje srdce

neukojnou muku.

A kam

se jen

vrhnu,

kam má noha kroí.

!

:

125 všudy jen vidím modrojasné oi.

ach,

Ach, vy oi, oi,

oi

niodrojasné

trapte,

dokud moje neuhasne.

žití

ím

to je? 94. (Kamenický.)

Jak pokojn

msíek

po obloze plyne!

hvzdy

jak sestry své

kolem sebo vine

ím, ty že

o srdce

!

ím

to je,

nemáš pokoje?

Po jezerní hladin klidn labuf plove,

podimujou v osikách hraví vtérkové:

ím,

o srdce!

ím

to je,

že ty nemáš pokoje?

Vlídn holub

ccluje

holubiku milou,

vlašfovicka ukojí

svou rodinu ilou srdce

o

cítn,

!

cíni

to

je,

že ty nemáš pokoje?

Dnem

i

nocí zápasíš

v neustále'in

t

co

t

to

nepokojí

ím

srdce,

o

í-ím,

boji:

jindy tšilo,

to je,

pokoje?

že ty nemáš

Slavík v naší olšin

sob ztrátu

naíkává,

drahé

samiky

tamo oplakává tím,

o srdce

!

tím

to je,

že ty nemáš pokoje!

95.

Peníze.

(J.

Marek.)

Že peníze svtem vládnou, staré

písloví

že se jimi divy stanou,

každý chlapec

ví

;

127 s

thnJaseni je nyní amen,

ten jen

aby lámal kámen

;

nuzota, žebrota,

,.Jen

do kouta. kdo peníze má,

af

na pána

políí

si

hra,

jen ten, jen ten af

na

si

Prijde-li

teba aí se

pána hrá!"

kdo do hospody, tulipán,

nenosí dle mody,

vidt,

je-li

pán

:

šenký hned sejme epiku, vitá

hosta,

dá hubiku

porute, co

chcete,

vše dostanete.

Jen kdo peníze má

atd.

Bohá žádá-li o ruku dvete jak kvt, teba

již

hned

nosil je

paruku,

piípovd

\

mu hned

matka

pochlebuje

dcei ddka vyclivahije Toniko, dceruško,

terniko

to je

Jen kdo peníze

Proto

atd.

mi vždy dával radu

starý

kmotr

Vít

Kdo chce ihru žoldy musí ale

má

pána dlá,

který

v kapse

nosit bradu,

mít;

pi tom souchot má,

tomu dát kolikrát

za

den baštonát!

Jen kdo peníze

96.

Ž

e

má

atd.

n

(Fui-ch.)

Blahý

dm,

stará

kde ídí,

se a klidí

v cnosti

nepromnná

jemuoruká žena

129 ve \šccli dohádl

slejiié

blaliodjné

slunce

domácílio nilra, víera, dnes a

07.

zílra.

Chaloupka. (Hauka.)

Vystavím všecko

skrovnou chaloupku,

si

ist

stromoví

jako na sloupku

koví vkol

a

;

ní

budou dávat chládek k hovní Odtud nedaleko v háji besídku

Až

to

si

spletu

z máji.

rádn dovedu,

všecko

pak t, díviinko, tam povedu.

V

chiívku

a

u sroubku z drnu

bude

ovín

s

kozou kravika, lavika,

jednom poadí, pod kolnou pak orní náadí ; stodlka šest krok záze, vkol plot a kousek hráze. stáj

Až pak

a

to si

v

tak vše

t

ádn

vyvedu,

tam samu pivedu. )(

1

:u)

Na dvoreku

v kuruílt

kulatý

kvon

pro svou radost

s

kuaty,

kachnám, husám i vší drbei sama budeš sypat veei!

Nco

pro

dm, nco

v Praze

ua trhu se prodá draze. Až jen já to všecko dovedu,

pak

si

t

tam zrovna pivedu.

Na zahrádce mimo zeliny budou také' vonné kvtiny.

V

podzim rozline'ho ovoce bude víc a víc rok po roce. Ptactvo bude v houští cvret a

potáek veskrz hrel.

Jen až

já

pak

t

si

to

všecko vyvedu,

tam do

ní

pivedu.

Jizbu prostou, sklípek klenutý

pro mléko a soudek pepnutý,

nhož, když k nám známý doskoí, žbánck erstvého se natoí a v komrce bude lze, v kterém se dvé smstnat mže. z

Až pak

to

t

všecko

do

ádn

nho

dovedu,

tam povedu.

;

131 se

Jestli

li

to

lak

zalíbi,

té lioclí tvj vroucn po'il)i, pak se zeptá: budeš-Ii jej chtit?

pak byf

A

vše pišel, ráda

o

i

lak

potom budeni

mít?

svoji,

pak nás žádný nerozdvojí. na

tob

l

tam

smle povedu.

Vlasta ze

rží

uvila

Až

lo

pak

si

též

[chtíc zbraii okrášlit

dovedu,

vnce, svého milence.]

Pijde ku vojsku, sklopí ocinky:

„eknte

vy

mn,

dobré lidinky,

zdaž mezi vámi není milého, najdu-li,

mluvte, 3Iilvoje svého?

táh", kam Jasoii 9e chýlí nemám ho, má duše kvílí. Vadnte rže kolem ve vnci

On

s

pluky

ach! co

svadne

—

i

Vlasta

svému

milenci.

Chvíle bolestná, plna žalosti, tys zkazila ,Aj,

kvt mé

ty nenajdeš u

blaženosti."

—

nás miléiio,

v bitv probodli Milvoje tvého. Rád pro t dívko a vlast umíral, pak se do vné slávy ubíral.'

V.\2

Pemsrsl.

99.

(liinelenský.)

Doorávám, dokonávám, moje práce skonena snad

mé

i

to

rádlo

zde posledn vládlo, moje pdo vážená!

Doorávám, dokonávám, moje áka že eká. dáno,

Blaho

vlasti

Libuši

posláno,

tak

mne

žeh

i

nezleká.

Doorávám, dokonávám, k iTaze tam vtérku vji zapolef ku a

z*

adra

blaho

jí

100.

knžn

nžn milosti

Božena.

(Cliiuelciiský.)

Zvolna vodiko plyn luinou,

mj

bol

tnj

chvj.

i

blaho

hrnjinou:

183

pla

a

plesání^

v

žal

a

slasti

svém kololání krej

Pkn

zahal.

i

vodiko

v zátoce ach,

k

i

liraj,

vtérku,

mé žaly taj, tob msíek

dvru

má,

tob slaviek své boly lká.

Kychle vodiko

pes šaty plyíi, blými

šátky

hladce se vi.

Ach kamo

pádíš ?

VraC mi radost!

Ty mne

mou

zavádíš, i

mladost.

134 101.

Betislav. (Hukal.)

msíek

Když

spanile

svítil,

vévoda Betislav vstal neb ohe, jejž k Judit

cítil,

nm

dávno byl k Judit dávno byl ziial. se v

již

ka

„Kdyby

:

i

znal,

Rejnem byla

za

pede mnou ustranna, a

kdyby

Judita

konen Tak s

ji

nebesa kryla

musí být má, musí

pravil

a

být

má!"

zabodnuv oe,

panoši ku Brodu

jel,

kde císa ve klášterním sbore dceru svou ukrytou

ped ním Blíž

ji

kláštera

ml,

schovanou ml. v zeleném

koví

skryl kníže panoše své, a

pes

hory, doly a rovy

pospíchal k milence

své,

zabodal k Judit své.

135

\

ráno, když

panny jsou

Betislav v kláštee a

s

kuru když

piskoil, Juditu milenku na

stál,

nily,

se

jíti

ply,

jal,

kon

vzal.

Tu panny se do kiku daly, strážníci a

pádili

ven,

dva za ním ve zbrani hnali,

kiíce

:

„Nepusfte ven

;

zavete, nepusfte ven!"

A

nato hned zatáhli

bránu

etzeni penáramným, a

hradní

již

chtl mu dát ránu

meem

svým napaženým, na hlavu napaženým,

A

hradnímu rozraziv ledví

s Jitkou a s s

se

ku

brán

hnal,

etzy

peraziv ve dví, Jitkou se ku Praze bral, milenkou ku Praze hnal.

ka nyní

jí: jsi

„A te, na

milenko drahá,

vky má

!"

A

Jitka jsouc

pravila

„Na

:

nyní jsem na

A

se severní

nežli

blahá

radostí

vky vky

tvá,

tvá !"

záe

po druhé ukázala, již

Pražan

Juditu

veselá

tváe

uvítala,

vládkyni

uvítala.

102. Poustevník.

V borovém stála

za

ní

na skále háji

nkdy

poušf,

malinká zahrádka,

vedle tmavá

housf.

Ped okýnkem

bublal

asi

ticet stála

Na

té

potok

kvíteka,

skrze

krok

dále

kaplika.

lesní

poušti bydlel

smutný mládenec,

žínný na tle rubáš, na hlav vnec:

137 v jedné svadlé ruce žaltá, v druhé rženec, v

samot

jsa jenom doma, svta ciinec.

Ráno když odzvonil v šel

modliti

k zahrádce se

mezi rže,

tvá svou

slzy

mýt;

druhé zvonil,

v poledne po

na

kapli,

rýt,

veer po tetí, veer pak poal k harf

pesmutn Žádný k

pti.

nmu

neb se

lidí

pijít

nesml,

bál;

zvlášt ale sliným dívkám

tm snažn

se vyhýbal,

prose,

na

pokoji

by ho nechaly a

k

té

lesní

poušti nikdy

neputovaly.

Vida slze v jeho oích nikdo tam nešel, lak

že samoten

v té

dv

poušti bydlel;

léta

138 když tikrát za den zavznl z kapliky zvonec,

a

„Ach, to zvoní smutný mládenec!"

íkávali:

Jednou

ale

skrze Ii dni

zvoneek neznl, tu

se úlek' lid pod skalou „Snad pak neumel !"

Strachem bledý k poušti

lezl

však bez nadje, kam by se poustevník podél,

smutn

A

hledaje.

ped oltáem

hle,

v kapli

leží

mládenec,

žínný na

na tle rubáš,

hlav vnec;

ve studených rukou drží žaltá,

pry

rftženec

—

se odtud odsthoval,

svta

cizinec.

na harf leží malý, hrubým (o písmem:

List

—

!

:

139 „Ten, jenž lady odpoívá.

umel jest horem erná nevrnost milenky ;

sem ho zahnala, urputnost jeho panenky srdce

užrala."

svtem

„Mládenci, co

nyní

blaze kráíte,

v srdci o bolestech lásky

ješt nevíte utíkejte

ped

dívkami

jako rychlý chrt,

nebo vám,

ach, za

upímnou

lásku dají smrt!'-'

Dívina jak

dobrá, hodina. (elakoTaký.)

103.

O

jsem milou

z

prosil,

Bh

mi dal

peupímnou,

pouhé lásky srdce by rozdlila se mnou:

ich,

to je

vám dívina

jako dobrá hodina!

140 Dám-li se do skákám, hiipky za

mnou skáe

slziku,

uroním-li

vfili pláe vám dívina

hned mi k ach,

to je

jako dobrá hodina!

požádám hubiku íká „Vem si Ieba pt: jsou tvoje, Jeníku!" Ach, to je vám dívina Jestliže

ji

nkdy

—

o

:

jako dobrá hodina

Ondyno jsme v poledne pod lesíkem stáli,

modrákové oi se sladce na mne smály; ach, to je vám dívina jako dobrá hodina Já

iku

:

„Hle,

již

skryl se mezi

!

msíek —

mraky"

ona hned pisvdila

„A hvzdiky

:

taky."

Ach, lo je vám dívina jako dobrá hodina!

:

;

;

;

141

Otenášek v kostele za mne odíkává, a teprva zdrávasek

pro sebe nechává ach, to je

vám dívina

jako dobrá hodina!

Nach moje štstí mine, kudy noha kráí, nech mi v poli se rodí trní a bodláí opustím-li dívinu

jako dobrou hodinu!

104.

Odplata. (Picek.)

Pod bezem za jezem s Hanou Jeníek Hanicka sítala, co je Jeník

hvzdiek hvzd si nevšímal,

potichounku ale vzal na

tisíc,

Han

ne-li víc.

hubiek.

U2 Hanicka Jeníka z toho

plísnila,

pokutu velikou na

nj

složila

z

náruí

z

oka

se

vinula,

vymnula,

slzu

na to se v rákose

lincvem ukryla.

Janeek holeek toho

lituje,

pokutu velikou splnit

slibuje

nemešká

i

vrátí

hned

hubiuky co sladký med za

to

ho na novo

Hana

105.

miluje.

eský

sedlák.

(elakovský.)

Ty eský sedláku, vychytralý

ptáku

po zpvu, po peí! Blá/en kdo ti ví!

;

!

143 Sedlák jde z hospody,

mu nestaí když pijde pied pána. což je hned jinaí! cesia

Škrábe se za nchem, potírá si elo.

pl dušiky

jakby z

nho

vyletlo.

„Jemnost pan-talínku! letos já

není loni

rkii

bída

nouzi honí."

Ped pánem za

—

.... toto vono -

stejská

vraty vejská

si

si,

—

stril urozenost s

rozumem do kapsy.

106.

ekání. (Hanka.)

msíek

Jak se ten za

lesíkem blá

kdyby»'h jen

co

mj

vdla,

milý délá?

144

mn

Vždyt pák

msíek

pislíbil,

než vyjde,

abych jen cekala, že sem ke

mn

pijde.

již kraviky dávno podojila, nabravši kvtinek

Já pak

loubí

ozdobila.

Jak sem jen pistoupí,

vn já

pak

vzejde,

libá

políbím

jej

ale že

—

pak nejde!

Ted snad jde, tesou se klokoové hustí Božíku! ach to jen

—

vítr listím

šustí.

Co ho dnes zdržuje? snad

zpv

vždyf pak

bývá

tu

naší

chasy

jindy už

tmi asy.

Ješt strop okolo, kudy se sem vejde.

!

145

—

befanem

opletu

že pak nejde!

ale

Snad se mu nkteré

jehn a

zatoulalo

v roklinách

tak jej

dlouho omeškalo.

Tichounký rci

mu

msíku v zái bledé,

jaký zde

Lilida

náek pro nj Pro

Bh

ach!

vede.

jestli

on

mezi vlky padne, tedy zde Lilidin

hoem

život

Maenka.

107.

Má

svadne.

zlatá

pozoruj

Maenko, to,

když stojím

ped

frontem,

jsem-li já to ?

Jak já umím bubnovat a

tebe

Maenko

milovat. '

7

Í4G

Pokej až

jeu, dej

t

na

Má

zlatá

pozor,

zavolám

Maenko,

Máo Maenko

roztomilá

Kdož by

t Maenko

nemiloval,

vždyt

jsi

tak jak

t

by

vymaloval

ervené tváiky jak rže, kdož pak

Pokej

t

jen, a

t.

milovat dej

nemže

pozor,

d.

108. Vá.vra. (Cclakovský.)

Bží Vávra

z

Poliky,

mošn lirozníky soh cestikou,

nese v zpívá že

má mošnu plnikou.

Ale blízko u Brodu zlou

ml

chuas nehodu:

vojáci ho potkali,

hrozníky mu

pobrali.

?

;

147

Bží Vávro od Brodu, pláce pro svou

naíká

ncliodii,

cesliíkoii,

si

má mošnu prázd nickou.

žft

Vojáci ho potkali, tuze ho

litovali

v pole zašli, kde co

našli,

do mošny mu nandali.

Bží Vávra hopky, kopky,

mošn

nese v zas

zpívá

si

kozí bobky

cestikou,

má mošnu plnikou.

že

109.

Laštovika. (Hanka.)

Laštovika

lítá,

lítá,

povídá že svítá

bychom

vstali,

:

chválu vzdali

božskou moc

slavíc

za pi^ekalou noc.

Doma, v

pje

vždy šveholí,

poli

slyš

i

slyš:

„Já jsem vstala, posnídala, a

ty

ješt spíš."

US Laštovika lítá, a vesnu k nám

záe

krásná

lítá,

vítá

v ranní

páe

vede mladý den, pudíc plachý sen.

Doma,

v poli jen šveholí,

pje

slyš

slyš:

i

„Já jsem vstala, posnídala,

ješt

a ty

Laštovika

hnízdeko

spíš."

lítá,

lítá,

splítá

si

shání pro své stání,

hledá,

co kde

mže

snést,

v práci pilná jest.

Doma,

vždy šveholí,

v poli

pje

slyš

i

slyš

„Já jsem vstala, posnídala, a

ty

ješt

110.

spíš."'

strakáek.

Nuže brati, v kolo sem zapéjem,

at

si

af

oblaží mladou

tu

víno a

zpv

krev

;!

149 na

Irampoly ješt ías,

ty

dost

asn

najdou nás.

Zai)jme, nalcjme, na

hodiny nedbejme!

111.

Matka u kolébky. (K. z Itadostova.)

Spi

mé drahé

dímej

tob

duše

nevinfiátko,

tichý seu

libý,

mé poupátko

nerozsvitnul jcšt den. Zrosí

líbe

iie\inMátI{0

mnohou suou ješt máf,

mé poupátko

než se oullé

poneš

ržn

zardívat.

Casio ješt nevinátko na prsou se zaheješ, nežli

drahé

v ladný

.'pi

mé poupátko

kvítek

dospješ.

mé drahé nevinátko,

dímej

libý,

iM;:ohý

tob mé poupátko

tichý

sen

slrasluý pijde ješl

den.

50

Píse lovci. (Vinaický.)

U2.

pole,

IJo

lioniti

[na

háje,

naše je

pasece,

lodi,

honiti

Do

tnu/.i,

poli

pole,

lesa

uvidíme

co se

muži, jonáci!

háje,

a

my

tenata

položíme,

lapí.]

K utšenému lovu

se

mjme,

naše je potšení.

[Na lan, jeleny

Do

louce

naše je potšení.

U

bhy

a

naše je potšeni.

honiti

loviti

jonáci

potéšeuí,

si

poekáme,

nepomohou.

zajíci

háje,

pole, a

113.

t.

muži, jonáci!

d.]

S Bohem! (Hanka.)

S Bohem bucT a pamatuj v mysli zachovati, Hled

m

lid^ž

mn

milost nesmíš dáli,

osud tomu nechce

mfij.

:

!

Ijl S

Bohem

Vcn

pamatuj

bucf a

drahá srdci mému,

myslím na t k hoi svému, až smrt schválí život muj.

Bohem

S

Až

se

pak se s

pamatuj!

a

vykvílíme

všecko petrpíme,

7.de

a

biiJ

dosti

splní

oucel tvj

Bohem bud

114.

—

pamatuj

a

Polednice. (Krbeii.)

U

lavice

dít

z plna

hrdla

„Bodejž ty

stálo,

kielo.

jen trochu málo,

jsi

cikán mlelo!"

„Poledne v tom okamžení, a

táta

pijde

mn

hasne u vaení

z roboty

pro tebe, ly zlobo, ty!" ,,5Uc!

hej

hle si!

husar

—

tu

a

koárek

—

máš kohouta!"

—

151

Lee kohout, vz i husárek bouch, bác! letí do kouta.

A

zas do hrozného

t

„I bodejž

kiku sám

-

sršeh

—

uezvedníku,

že na tebe,

Polednici zavolám!"

„PojJ

A

proíi,

si

vem

pojJ,

si

Polednice,

ty

ho

zlostníka!''

kdos u svtnice dvée zlehka odmyká. hle,

Malá,

tu

hndá, tvái

divé

pod plachelkou osoba o berlice, hnáty kivé, hlas ,Dej

—

vichice

sem dít!'

—

;

podoba. „Kriste pane!

odpusE híchy híšnici!" Div že ejhle

Ke

slolu

smrt luf

ji

—

neovane, Polednici

se plíží

tiše

Polednice jako stín

matka hrzou sotva dýše, dít chopíc na svfij klín.

153

—

A vinouc je, zpt pohlíží bda, bda dítli! Polednice bliž

.]iž

blíž

—

se

a

již

vztahuje

po

plíží,

je

v záptí.

nm

nilui

—

matko tisknouc ramena „Pro Kristovu drahou muku!'-' :

smysl

klesá

Tu

slyš!

jedna

—

zbavena.

cvakla,

klika tála

vchází

Ve mdlobách k

dvéi-e

zkrísil

avšak dít

115.

—

letí

lu

matka

ješt

—

leži,

piinknulé; s

tží,

zalknuté.

Plaché iviny. (ll.anka.)

Proii

:,

do dveí.

adrám dít

matku

tieíí -

druhá

poledne zvon udeí

se

upejpáte,

plaché díviny?

pioc se uk rej vale jako nevinny?

154 Vímf

vaše spády,

já

že jste

s

pro

hochy rády

se iipejpáte,

plaché díviny?

Znám

já

všecky vaše

podvody jimiž

a

lsti,

srdce naše

jemná stela mstí známt vás, milé holky, znánif

i

vaše spolky,

zuámE já všecl
Vždyt vy chodíváte jako líceny,

námi pohrdáte, a

tu

jsouc v tom cvieny; když žádný nejde, vás hrdost pejde, tu

pak chodíváte

hoem

sklíeny.

Jen se upej pjte, plaché díviny!

jen se ukrejvejte,

jako nevinny;

;

!

1

55

vímf já vaše spády, že jste s hochy rády jen se upejpcjte,

plaché díviny!

116.

Básník a babika. (Šiiaidr.)

S tebou babiko mám sedt v chládeku a pít? hledt na tvé suché prsty, kterak umí šít? o pedobrých starých asech s

a

tebou rozmlouvat,

—

snad posléz se s

Milá babicko,

co

Sedt

nemže v

jerm

nežádej, být!

chládeku

rozmlouvat ale

o

tebou milovat?

i

milovat — o

chci

s

pít

slunce

!

kde pak lásku vzít? Mlciž babiko a nechtj, co

nemže

být!

tebou,

15(5 117.

Déve

a starý básník.

(Šnaiar.)

mám

Co

v chládku s febou

délat.

milý talícku?

Ty mne ovšem snažn

prosíš

jen o chvililvu;

ponu?

co u tebe

ale

Víno nepiju, a

když slunce za pak již uešiju.

mn

Že

zazpíváš? Aj

písn ale jen

zajde,

les

miluji

arci,

—

když ze

mladých,

rtu

rzných zaznjí tatíku, že jsou

tvé však,

budiž tedy a

pí

—

nalézám

svadié,

Pánem Bohem.

s

zpívej

118.

již

sám!

Hanácká

Z.

(Chmolcu-ský.)

což na

Aj, v

svt

mi schází

kraj Hany bohatém

Dvce

rádo

okem

hází

po klobúfcku kulaléni.

?

;

;

I,-)?

Tož

klohiícck

iiiiij

íintii

lívitíin,

tož kabát míij

liziíký,

peiUiami

i

zeleíiúcký

se žlutými sponkami.

A

což ervené ty spodky, hezích nemá jenerál

modrý

plášf

Na

erné

a

se starat o

Starost

A mé kon.

je

kíž;

v role,

sklízím seno

pro

své pole?

zbytený

zaseju-li oves

aj,

botky,

by ho maloval.

pás, jak

nebo

bujné

by vil

rýž.

kon, orali ?

Zde dost pastev, honem pro bume jak jsme bývali. Tak

to

pastva, to

bylo jukoživo,

vždy bude, já jsu

tak

kon, dve,

pivo

hanácký tverolist.

jist

—

n,

158

Hanácká

119.

Piineste a

mi vojenské

II.

iiioiidóre,

hned liovidíle, co bude klobouk premovaný kolem na vše sírany

/,

.lóre;

Jland na vzdore. Lepši je ostrohe noseE na nežli

se chrtosef s holstrn kab<át

nežli

s

pistolama,

knoflékama,

s

tret

boto,

mrcho roboto,

psoto.

hodno na vojno se dáf, každý mi musí íkaf: pane soldát; sedlák se pokoí, jak pindo do d\erí, bode se mne báf. Není-li to

Když piindo k niozice, na boko palaš, brenknem ostrohama jako Mikoláš 5 Jóra

ekne

šenkáovi co nejlepší

:

:

trunk vain,

šenk

máš.

ain,

!

!

159 Oufkšout!

Jiira

zde,

jsii

liO(lstu|>[e

chaso

t

a

kdo nehodstupí, toimi vycešo šeiikár

víiio

inoziko mi

ty

deškant

Nebodo

více na

páni za

šoške

hej

baso.

i

já

ale jako

\

nalej,

s

biicho lehaf,

stolem

sedaf;

jeletama

hrách s oškarkama bodo jédaf.

a

já

Nehodo já více mluvií hanake, ale budu deškorovaf nmecké :

Jura fon dr Veškov, onvait fon Prostjov

cum

lont

moravské.

Pokej nehovidíš až já

pec

m

Mando

do svta šírého, a to dalekého

—

až

více,

pojedu na Turka hranice,

do Skalice

I

t;o

120.

Za

Hav^ácká

horíinia

bude brzy a

deii

pece hlídá

z

JÓ7,a

IlI.

svíiá,

se

lióKá

ven,

brnca obskakuje

kola

po jedné vetabuje „PojJte šeškc ven

a

Hanák v

121.

Jak so

/.iv

!"

úzkostech.

nczapoiiKiio,

jak se lebdá se

mnou dlo

prajske bosar g dragonem

povedale, že so béval špebóiicni.

acb! špeliónem.

Vzale

m

na

iicxamente!

Povz,

pov,

iagramente

ílothte

llauak,

švére nól

A

já

—

decke po nmei-ke: Lebci ach! lehcr Gotl!

Klauico

te

ud voza

(Iviir-Mkr

r;»n

vzale^

mn

dalo,

V'.>[

;

!

;

Itíl

te dvacétke a

ach

také'

chcele hobsef, ""

bobset.

!

roženec loskám,

Já nepškna veslyš,

deset,

a

m

potom

smutn soškám

veslyš,

k Bobu me'mu

v

t

doii,

kroccfosko, pros za mne!

a te svaté

acb,

mne

pros za

122. Dráteuická. (Jablouský.)

Já jsem drotar od Trenína,

Kos mi íkají

Jiíra

naše panny jak varhany

tžce

mnou

za

Daleko jsem v

a pec eském

zde

si

vzdycbají.

od svých Tater,

mi se nestýská kraji jako

v ráji,

každý zavýská.

Zde mé milé slovenin každé dít rozumí, jenom s panem basfriniiucm Slovák mluvit

neumí.

162

A

eské hospodyky

ty

tlukou hrnek za

hrnkem

od nich vyjde, kdy jen pijde,

každý drotar Dejte

s

výdlkem.

co zadrulovat,

si

jsemf já dues

pln

ochoty!

hubiku, za kytiku

za

dám Dejte

do své roboty.

se

co zadrátovat,

si

nco vydlal jsem dráty jak dukáty, na tch však jsem prodlfil. rád bych

ml

Drátoval jsem jednu mísu, byla ale

pro

vkrátce

rozpadla

Co má to

je

v

dva Bachusy

— škoda se

sob tžko

práce!

na kusy.

lucipera,

sdrálovat,

od takého ducha zlého

ránbh ra

nás zachovat.

;:

!

;

163 123. laovecká. (li.)

Hej lile

již

v pole

lovci,

zliíiru,

se

Když lovec

dm

opouští

zvr

pelivapí

vt;ii,

jasný den

blíži

v

temné

houšti,

pak mívá koist bohatou.

Tu honci

les

nám obejdou,

v

nm zv

a

kolem hlahol

si

ješt odpoívá, jich

zaznívá

Haló! haló!

Tu

laii,

tu

tu

zajíc

liška,

vyhání

vše strach

z huštiny

tu jelen,

ven

z lesa

vybíhá,

a

hromem

a

rachot zní skrz celý

rána ránu stíhá, les.

zv

a lovc ples Tu klesá po háji hlasn se ozývá, a každý volá, každý zpívá Hurá! hurá!

124.

Pij ácká.

Nic netrvá na praví

:

svt vcn,

nám minulý

cas

164 každý

Co

pobude chvilku,

tu

a již

jich

se sthuje zas. tu

ped námi

bylo,

jenž hráli a smáli se dost:

-

uprosted hraní a smíchu pišel ten nezvaný host-.

Co

jich

tu

po nás zas bude,

jenž hráli a smáli

se

budou:

sotva tu pobudou chvilku, již

zas za

My máme i

námi pjdou.

se všickni tak rádi,

protož se veselme te,

Ponme

po znovu zpívat, každý své sklenice hle!

My máme

se

všickni tak

dán jest nám radostný neb kdo

ví,

zda

pes rok

rádi,

as všickni

zde budeni sedli zas.

A

jestliže

na pies rok zase

nám popeje tu

štslí se

sjít,

na zdraví celého spolku

poneme poznovu

pít.

;

!!

;

165 125.

Piveko.

Tys má láska jediná, skleniko má pnivá tob jsem se vždy vnoval, tebou tšil a radoval tys

má

—

láska jediná,

skleniko má pnivá

Což

já

víc o

štstí dbám,

jen když tebe pivko

základ je míij

mám:

plný žbánek,

když mi tee v krku chládek o co já o štstí dbám, jen když tebe pivko mám!

Dnes se krásný sen mi zdál, do nebe vzal, Pánbóh tam jsem, ach! pH vod vzdychal, a zas na zem sám pospíchaly

m

lip

než

pi piv lovkem, pi vod andlem.

Sklenko má, ty jsi mj v zim v lét kvte máj a{ na z tebe

ráj,

nebi hromobití,

pec

mi slunko

svítí.

Kií)

má,

SIíloiiUo

Až

ty jsi

v lete

v ziine

ráj,

máj.

mám,

vše co

imirii,

já

vrn

mj

kvte

zanechám,

vlasti

jenom, sklenko má, ach tehe

vezmn

t

samou

já

sám,

spojil

zde nenechám.

Kmotr Bumbal.

126.

Když

do nebe,

s set)on

já

neb nás osud

jdu

hospody

z

—

dom,

sloupm — pm pm, pum pm sloupm, sloupm dávám pozdravení.

—

—

Na nohou

státi

nemohu,

pes pravou, tu pravou pes levou, pekládám jednu pes druhou. tu

levou

Lidé se koukají myslejí, rayslejí,

myslejí

—

oknem

ven,

myslejí,

myslejí,

že' jdou

s

medvdem j

!;

!:

i

a

oni,

a

oni,

oni jdou

oni,

a

kmotrem Biimbalem

s

Pipité k.

127.

Pijem

li,

bratíku, na

na tvoje

i

zdraví,

na naše

Glo-glo-glo

gloria

piveko

tak se to

pívává.

Sladovnická. (i:rbcii.)

Hbit,

brati'i,

k práci hbit,

pivo v kotli se vaí,

hbit avšak ostražit! af

várka podaí.

se

Málo písad, slad

sládek

z

sob

sladioká

hodn

dobre'ho

chválu

má-li pivo

Z výborné

07

oni,

a

chmele,

jemene stele,

zdaené

mouky tee

sladové

šfáva,

!

168 a

plemene

z dobrélio

chmel jí

horkosti dodává.

Jen budte v práci hoj,

pilni;

chaso, vesele!

po várce nás posilní

piveko

plného korbele.

z

Na basu.

129.

(Macháek.)

Baso, baso, bru! srdce v tle,

Komu af

se tší

smle,

skákati ho

Jestli

u

komu žlu

kypí na jiného,

vyhoukej

ji

z

baso, baso,

nho, bru

Houkej,, houkej,

hlu

Bruky tvé aí bráni všemu pomlouvání, baso, baso,

bru!

:

1G9 bru!

Baso, baso,

At

políbení

tu

dívky slyšet není,

bru!

baso, baso,

Hlukem tobo mu, kdo se štít noty bloudí do samoty,

bru

baso, baso,

Do

uší

!

mu hu,

jak vesel kdo bývá,

vku

používá,

bru!

baso, baso,

130-

Kepelice.

(Ivan B. Stank.)

Kepelice volá „Pojí pod mez

!

poj pod mez

Jenom moje milá nepovz, nepovz, kdyby se matinka ptala, žes semnou pšeniku žala, nepovz, nepovz!

!"

170 Kepelice volá „Pojil pod mez! Jenom moje milá :

poj

pod mez!"

nepovz, nepovz, kdyby se malinka ptala, jesllis

mi hubinku dala,

nepovz, nepovz! Kepelice volá „Pojd pod mez! pojJ pod mez!" Jenom moje milá nepovz, nepovz, žes mi své srdénko dala a za to moje

si

vzala,

nepovz, nepovz Kepelice volá „PojJ pod mez! poj pod mez!" Jenom moje milá všem povz, všem povz, aby to vdli všude: „Veselka, veselka bude ješt dnes, ješt dnes!"

171

Dvy

131-

slovans

é.

(CUraelenský.)

Dvy

ruské^

dvy

panské,

kdož by vám nesloužil rád? Britanky jste slovanské,

Vy

váš se rád chci zvát.

sluha

ohnm

Sotva

zplápoláte,

adra

zas

již

kryje led;

ted jednáním nás bodáte,

teJ zas ránu léí zhled.

Dvy

polské,

dvy

sladké,

kdož by vás nelíbal rád?

Váš mrav nžný,

nám

i

ei

sladké

náš ošlechtí pád.

vy sestry se lesknoucí lehkorouché Francie,

Jste

dvy

vábné, jež kvetoucí

pstí jen Arábie!

Dvy

srbské,

dvy zpvné,

kdož u vás by nedlel rád?

Vaše krásy polozjevné jen milenci

Vy slovanské kdož

té

možno jste

znát.

Italky

kráse odolá?

\

172 Avšak

Dvy

Veslalky

láska jen

adrách

v

vašich

dvy

naše.,

plápolá.

eské,

kdož by vám se nevzdal rád ?

Vy Vy

obrazy nebeské',

jste

vám

chci srdce,

jste

jež

kdož

dv

duši dát!

slovanských rže.

rozvijí

záhy máj

písn popsat

ty

jež slýchává

Vy nemáte

v

mftže,

eský

svt

háj ?

rovných,

vtlení jste andlé,

nevýslovných

líbezností

eška

v život nastele.

AE je dcera, aí je

af je

sestra,

máti,

cho

milá:

všude díví šlechtu znáti,

eška

spanilá!

Slovíko

„Nikoli".

vždy je

132.

Díve než jsem Minku chodil jsem aE

jsem

ptal

s ní

se

vždy mi ekla:

seznal,

do školy,

nebo nikoli.

pfosil,

;

:

173 Jednou sedím s ní pod líjioii v carokrásném údolí, prosím o malou liiibíiiku, ona ekla

Vedle

nikoli.

:

práv

v háji

slavík

své lásce švcholí se

já

1

zda

ptám,

Ona ekla

lásku ?

cílí

nikoli.

:

obrátím rychle slova,

ptám se v lásky nevoli

„Tedy mám Ona šeptla

:

Tu

ji

t vcn

míjet?"

nikoli

k srdci vinu, tisknu,

líbám,

až to hlaholí

pak se ptám

jí,

^

zda se

Ona ekla nikoli, Ted jsem uený již

hnvá

:

nic

jak je

mé dív

srdci

trpluí,

mi slovo:

dosti,

nebolí,

tak

nikoli.

te

sladké

?

174 Láska nad bohatství.

133.

(Jan

On:

z

Hvzdy.)

dvinko, blaho moje!

Aj,

mn

daruj

to

srdce svoje,

jehož cenu znám za

stojít

já

tob já

tisíce

—

však ješt více

t

za

n

dám:

za tvou lásku,

spanilý obrázku,

zlatem zasýpám

Ona: Ach,

netrapte srdce moje!

jiné dejte zlato svoje já již hocha mám!

On nemá

chd

je

—

tisíce,

— však

co více,

když ho rada mám? Jemu istou lásku, nžnou srdci pásku vrn dochovám.

134.

Když

já

BtuUnka. spatil Btulinku,

o jak se tu semnou dalo ve dne v noci se mi zdálo

jenom o

té rozmilé!

;

175 Arci hezká jest

Terinka [ale

i

i

Minka,

Karolinka:

pražská Bétulinka

nade všecko laskavá.]

Ve Francouzích nepokojných jsme co vítzové stáli; tam se dívky na mne smály ve

mstech

i

na venku.

Arci hezká jest

Terinka [ale

Ve

i

i

Minka,

Karolinka

:

pražská atd.] Vlaších já ležel dlouho

dvata

v

tom parném

kraji

také rozpalovat znají, nikoli

však milovat!

—

Arci hezká jest atd.

Z Prahy dodáno mi lístku, ve kterém mi sladce touží, že se beze mne tam souží mou. a že bude

vn

Arci hezká jest atd.

176 Mazadlo ua boty.

135.

Až

já

pjdu

z roboty,

zastavím se u milé Doroty,

aby dala, nemeškala kousek sádla na boty.

—

136.

Co je po tom komu? (Zábavy veerní.)

Má

milá

veer

se vracela z pouti

vyšel jsem

ji

co je po tom Pišli jsme

dom,

naproti

—

komu?

tak pospolu

košatému k stromu, pod nímž jsme si usedli co je po tom

Co mi

komu?

z pouti, tak

neseš, dívko,

se

dom?

„Z marcipánu srdíko" co je po tom komn

plám,

— ''

!!

!

177 „Z niarcipámi srdíko, a la

to

svoje k tomu,

dv' komu?

jsou tvé IcJ obé co je po tom

137.

Radostné cestováni. (Celakovský.)

O

radostné cestováni,

jaké mají velcí páni

tvero panu na

vozíku,

jeden spí a druliý dímá, tetí zívá,

tvrtý dýmá,

vozka kleje na kozlíku.

O

radostné cestování,

jaké mají velcí páni

O

radostné cestování,

jaké mají velké paní!

Kvetoucími doly tmi, kolem této tvrze šedé

vz

tu zabednný jede, ovšen jsa krabicemi. O radostné cestování,

jaké mají velké paní

178 138.

Pokažené dostaveníko.

Když jsem k vám chodíval, pes na vrel

m

já

mu

dal kiircicku,

jen aby

mlel

Kuráž, Kuráž!

kurifcku tu máš,

mne neštkej, pjdu od vás!

jen na až

Sotva jsem na okno jednou zaklepal, tu

na mne šeredný Kuráž zaštkal.

Kuráž, Kuráž!

Uuriku

tu

máš,

mne neštkej, pjdu od vás

jen na až

Má drahá Kaenko, zlato, ach zlato! Kuráž však: haf, haf, haf! nedbal nic na to,

líuráž.

Kuráž!

kuricku

tu

máš.

;

179 jen

inue

UH

iiešlukcj,

až pijdu od vás

!

Najednou pantáta ze dveí vyšel,

mne po dvoe, ka, bych zas pišel

honil

!-

Kuráž, Kuráž! lásku

ty sic

neznáš,

bys byl neštkal, když chodím od vás.

Vždyf jsem já neštkal, já jsem jen vrel kdybych lo byl vdl, byl bych radš mlel. Kuráž, Kuráži kurciku tu máš, po druhé nešlkej, až pjdu od vás.

Až

ty

se,

miloušku,

piloudáš zas k nám, jen mi hod kurciku. já

t

hned poznám.

IftO

Kuráž, Kuráž!

kuriku (u máš, po druhé neštékej, pjdu od

až

139.

vás.

Když už všecko spoívá. (Uauka.)

Když už všecko spoívá v tiché

noní dob,

jde hoch tvj a zazpívá

pod ukénkera tob Dobrou noc, spi dívciuko!

má

spi

milá

Ržinko

Usni lib, lib hajej

spi,

boubelatá

o kýž se

ti

o

mn

sní,

dívinko má zlatá Spi má milá Ržinko, dobrou noc, spi dívinko ?

140.

Hezký

ženich.

Poslechnte sesíriky, mám hezkého hocha, šenkýovic Honzíka ,

tohle

bude

trefa

I

;

181

Ko všemu je šikovný, kdo [io k cenili žádá kde ho veer postaví,

:

najde ho lam z rána.

Vyhhži jak andílek,

když je

z

pece vyletí,

trošinku hrbatý a

na oko slepý.

Hezky

iimi

tancovat,

jako sochor v pytli;

kdybyste ho vidly, pukli byste smíchy.

Umí také muziku a

na kiiru zpívá,

píská jako kvícala,

vole

si

nadýmá.

Hezky chodí po mód, klobouk má bez stechy. kalhoty ucourane', na kolenou fleky.

Kabát má bez rukáv, pri

nm

šosy žádné

lS'i

když do hospody pijde, má V7,dy kapsy prázdné.

mže

Za portýra

být,

každý se ho zhrozí vždyC je jako Rybrcol z

Krkonošské hory.

Nebudem budem jestli

onj

se

prát,

tahat losy;

zbude na ocet, strašit sovy

muže

141.

Domácí léka.

(Jan z Hvzdy.)

Aj vy páni

co dláte,

!

že do roka sílu

daremn

za

penz

léky dáte?

Já jinace poradím,

lékae vystrnadím, a že mi za

pravdu dáte,

o to se vsadím. Já jsem a

také postonával

pi každém

zakašláni

lékae na radu brával

;

;

lb:i tu

nuic

(11

zas

hlava

bolela,

noha brnla,

nemoc, ac jsem polehával, nechtla.

z téla

TeJ jsem a

í(]vÁ\

—

vz to svte!ale erstvý Jako ryba,

mladost mi na tváii kvete

te

lékae

m

jenž já

mu

v

dom

mám,

léí sám a sám poslechnte! za to

—

krejcaru

Jen že

z

—

nedám.

pouhé náklonnosti

Vidy jej u tabule mívám; jen když vzácní pijdou hosti, tuE

on trochu se zdráhá.

Ac do mísy nasahá, ale jídla ztrávit

slušn dosti pomáhá.

Arci žef je paffon chladný, a než

vru

jsem se

s

ním seznámil,

nebyl tuze vnadný;

184 ZNlášf nalíoiu

—

však

ho znám

již

—

sám AÍm prostedek snadný:

nikdy nechce tu

jninésti

cliodil

;

dám.

lio

Jeho lahod a vnade zvlášt v lét se podávám. Scházímet se na zahrad a co dobí pátelé libánie

až

vesele,

se

kjeho moudré rad jdu do koupele. i

Co jsem

za pivo a víno

jindy do roka vyházel,

ušetíno on co vládne v dom mé/n,

teJ to všecko

nepoádku já

pak

—

s

v

není

nm

;

chloubou bupravíno

zdráv jak ípa jsem.

On

chladí,

on

též

zahívá

jeho rady kdo užívá,

vždycky jasné mysli bývá. AUons! kde je sklenika? Zdráv bud doktor Vodika Jemu ke cti at se zpívá tato

písnika.

—

—

;

185 142.

Utoha

starcova.

(Šnaidr.)

Když jsme staí, af jsme staí jak si pomftžem? Kolo

asu

ale

mnohá nám kvte,

proto ješt radost

a

zastaviti

nemžem

oviem

—

bychf byl sebe starší rád jsem na

svt!

Budmež tedy spokojeni tím co

pitom

Bh

veselí,

hrob nás

A když

—

peje, až

nkdy

ukryje.

utíká

pan Mílek,

bodejž vos ho

zstanef nám místo víno,

143.

žert a

pich'

!

—

nho

smích.

Físe Šalomounova. (Snaidr.)

Bývával jsem švarný hošík,

všeho míval vždycky dost; s

lyrou zlatou,

zpvem,

žertem,

na všech stranách milý host.

1

186

Bohyn

ume

se ua

vždy mne k

smály,

sob

lákaly:

jako vely

vkol kvtu okolo mne lítaly.

Ale ach! to štstí

malé

mlo

jen jsem

vru

stálosti!

jednou k oltái konec radosti: ostatní panenky nad mnou nosíky hned krily, zstal-li jsem pes moc u ze dveí mne honily. již

s

šel,

byl

nich,

Stav se vdovcem zas sem mínil starou cestou kráeti, holky ale nechtly už

na

a

mne

ani hledti

jim stokrát vypravuju,

—

jaký jsem byl nkdy hoch každá praví: „S Pánem Bohem!

zjara kvte jenom hloh!" Bodejž vás!

— což

starý básník

u vás nic už neplatí? myslíte, že mladíkové'

umjí

jen zpívati?

—

!

187

Necht si já vám s lyrou

tedy ty hejsky,

nezávidím

jich

radj

a

sklenkou se

do chládeíku uklidím.

Tam

se rozložím jak

tyi

na kolébku drnovou, vesele

si

ponu

zpívat

píse Salomounovou. vás eká, Však múj osud i

pestancle též a

hráti

ponete chtj neb nechtj Šaloraounskou

zpívati.

144. Studentská.

Gaudeamus juvenes

igitur,

dum sumus;

post jucundam juventutem, post molestam senectutem

nos habebit humus. Ubi šunt, qui ante nos in niundo fuere? Vadíte ad superos, transite ad

ubi

jam

inferos, fuere.

188 Vila

nostra bievis est,

brevi finietur, venit ir.ors rapit

HOS

nemiiii

velociter, atrociler,

parcetur.

Vivat academia, vivant professores

membrum

vivat

membra

vivant

semper

sint

quodlibet.

quílibet, in

floe.

Vivant omneš virgines, taciles,

vivant et

formosse

;

nmlieres

amabiles,

tenerae,

bonae,

laboriosae.

Vivat et respubiica et

qui illam regit,

vivat nostra

civitas,

mfficenatum caritas, qiie

Pereat

nos hic protegit.

trislilia,

pereant osores,

!

!

189 pereat diabolus, quivis

anliJbiirscIiius

iirisores

a.tqiie

146.

Píse

o

komet.

(Jablonský.)

(Zpívána o jmeninách

kov

p.

V. Knnese v Kra-

r. 18.57.)

Vojtíšku

Vojtíšku,

vc —

což jest to smutná

ach jak srdce bolest

cítí,

když se musí rozlouiti s

tím

My

svtem mládenec.

se tu bavíme,

váš svátek slavíme,

máme

ale

z

Nmec vdy,

že to jest již a

my

te'ž

naposledy

víme!

NešEastuá kometa,

co

hvzdy

zametá,

pijde tináctého juny, smete planety

a

luny

bude konec svta!

—

—

90

O

strašné leknutí!

bude

to

kometa

až

zkiknutí, svoji

tlamu

roztáhne jak velkou jámu a

O

ten

svt

pohltí!

divné znamení!

jak se vše

promní,

kometa zane mlaskat v nás budou kosti praskal bude to k zbláznní!

až a

—

Kdež budem potom hrát: „Kde a kdy to máš rád?" Kde budeme pivo píti, kde se budem veseliti a panny celovat ? Adio krajané! všecko pestane ; kometa chvostem šlehne,

již

až

zem

se svalí jako

a již

jehne

nepovstane.

Adio, pane Franc! vše bude pak na dranc;

!

191 erti vezmou vaši kasu, kartami pak z vašich pasft hrát

budou preferanc.

Adio,

vy

Boháku!

vný

zpváku

nebudete zpívat „bubu",

kometa vám zamkne hubu, zrobí z vás

omáku.

Adio, Barcale! jak všecko nestále'! i

ta

písma vašich soudu

promní a

se v trochu troudu

bude po bále!

Adio, muži ty, jenž

míš

planety!

erti vezmou hvzdy vaše, bude z nich jen trochu kaše v žaludku komety.

Ach vzácná paniko! a

na

maliko, maliko, musíme vodu píti,

vky to

pak

opustiti

rajské kafíko.

192 Ach Marto, Marto má! bude

to

chvíle

zlá,

nás místo úst tvých sladkýc

až

jak hedvábný šátek hladkých,

kometa

zulíbá

Aniko, Aniko! zlatá dušiko

vy

! |

ach nebudeni vaše dobré i

jísti

více

jitrnice

1

chutné zelíko!

Nuž, milí pátelé s

Vojtíškem na ele!

užívejme tedy svta,

dokud nepijde kometa, bavme se vesele!

146-

Pt

set

tisíc

žádný

neml

lítých

ert

vyšlo na rozkoš,

z pekla ale

Šampaská.

z

v

tch pobert

kapse ani groš.

;

: :

:

!

193 Vší pomoci jsouce

prázdni,

jeden skuel, druhý

klel,

avšak kudy kam, to žádný ze všech ert nevdl. Starý Satan smál se až se za

tomu,

bich popadal

„Bodejž do vás tisíc hrom! kam jsfe každý rozum dal!"

erti nevdí si rady, vtip jim zamrz na chlad všickni

troubí

tu

i

tady,

zahrad

jak strašáci v

se zvedne Šotek malý „Hloupí chlapi, pojíte sem! jen já jsem Jas dokonalý, tu

já

vím kudy

Žíze máte

—

na sucho je

Vte,

že

kam

z

bryndy ven

vám vím, tžko mlít!

to

já

zamím,

miižem darmo se napít.

V

panském sklep tam se svítí, tam se dáme na kvartýr, ukážem, jak známe píti rejnské, eské i špahelsRé nialvazír!"

194

A

dvée

si

zavírají

—

erti malou skulinou

do sklep se pevlíkají, to od klíe štrbinou. „Hurá asi! zdráv rarášek,

nám dobrou radu dal!' hned deset tisíc flašek sbor tch erta vychlastal. jedno rvalo pásmo bs: „Nad víno nic na svt!" tak pili v sladkém plesu ten

A V a

zdraví pekla knížete.

Když

se

erti všickni

—

zpili,

kohout k ránn zazpíval všecky flašky prázdny byly, Satanáš k nim zavítal.

Za

trest všecky erty, vzteklý, do tch flašek zabednil; aby pak mu neutekli,

špunty drátem upevnil.

Pt

set

tisíc

lítých

—

ert

do flašek je vbednno, a

co kypí z tchto flašek, to

Šampaské

má jméno.

;

195 Když pak špunty zhrii

litaj\

krev se vínem rozpní, veselé nás

zpvy

vítaj',

vru, tu se cerl žení!

147.

Kolébavka. (Hanka.)

Hajá, hajá,

poupátko drahé! a já,

budu

ti

a

já

zpívati,

abys mohlo spáti v té dob blahé; poupátko drahé, hajá,

Hajá,

hajá.

hajá,

poupátko milé! a já,

budu a

t

mocn

každiké

a já

chrániti brániti

chvíle

poupátko milé, hajá,

hajá.

196 Hajá, hajá,

poupátko krásné! a já,

a

budu se

já

starali

jako dobrá máti, bys bylo šfastué

;

poupátko krásné, hajá,

hajá

Veer.

148.

ervenaj' se kopce, stádo

bží

z

obce,

ptáci zpívat pestávej';

slunéko

zachází,

veer nám pichází, veerní mhy nastávaj'. Na zoraném poli odpahujou voly ; vítr teplouký vje. Žádný nepracuje, neb se mha zvracuje, -

tma

již

všecko pikreje.

;

197

domu vrí,

Pes u a

korotev crí

na osení tam v rose

;

sva smutn huí, bukác také buí na lybiiíce v rákose. Chraslal

kií

tuze

na palouce v struze kalous leprv

te

Msíc jasn

svítí,

zavelo se

vni

kvítí,

nevydává.

již

149.

vstává.

Fl msíku. (Rubeš.)

msíku

Svit at

kde

jasn,

vidím ty kraje, si

s

moji milou

spánek hraje; vtérku mírné

libý

vj

po tom pustém lom,

nezbu mou snad se

jí

milenku, 7.dá

o

mn,

198 drahá mileuka

Alá

je

dvátko eské,

srdéko má dobré, tváinky má hezké; srdéko má dobré, tváe jako rže: kdož takové nemilovat

dítko

mže?

Dívko srdce mého rád na t myslívám, a když na t myslím, vždycky se rmoutívám vždycky se rmoutívám jak po velké ztrát, a

pec

nejradji

myslím, dívko, na t.

Nkdo se rád smje, nkdo zpívá, skáe; nkdo si zas nejradš v

samot

Plá ulehí slzinka

pejtež mi když

zapláe. srdci,

neheší;

m

mé

slzy,

slzet

tší.

—

;

99

Msíku,

inésíku,

t

rád se na a

když na vždycky

jestliže

to

dívám,

t

patím, si myslívám, pece,

co bylo a není, v skutenosti bylo,

neb jen blahé snní. Nebyl

to

sen žádný,

nebylo to snní sen jest co se zdává,

sen tak živý není.

však to pelud

Byl-li

obraznosti velé,

tedy je sen dlouhý naše celé.

žití

Když jsem

já

svou milou

ponejprv uvidl,

ona se

m

bála,

jí stydl; polom semnou asto

já

já

jsem se

o

samot

stála,

se stydl stydt,

ona bát se

bála.

200

Msíek

se díval,

když jsem s milou stával, když jsem na dobí-ou noc hubinku jí dával. Dával jsem, ach, dával,

nechtla však bráti o hubinku prosil,

nechtla

Když sem milovati ach, i

dáti.

ji

—

svou milou

já

uil,

co jsem já se sebe namuil

m

astokrát

jí

pitom

velmi rozzlobila,

nechtla se uit,

pec

se nauila.

—

Ach, co je to za lid? Všecko se mi smje, že mi modrooké

eské kdyby

jí

dve

peje

jen jednou

v jasné zas by mi

oko ji

zeli,

všickni

jist závidli.

:

!

! ;

201 160.

Píse

pouocuélio.

(M. Pibyl.)

Blahý, kdo dle povolání Boliii

Zde

jej

slouží,

vlasli

své!

est, lam smilování

milostivé

sobe zve.

|{

Blahá vlast, kde povinnosti tíže

vérn

nese sluha jako kníže;

tam

spí

vcn

hích

vina.

a

Chval každý duch Hospodina

V sladkém

snu

odpoívá

letí

tlo, které zmoil den.

Kdo

na

lžku

nejspíš Blazí,

zívá,

leže

hích mu

zkazil

kterým srdce

tiše

sen.

bije,

z hvzd jim ve snu vnce vije tmto peju hlasným rohem Spte, brati, s Pánem Bohem

mysl

Právo dobré

i

zlé

mívá

erným rouchem

krytá

noc

nebe, peklo rozesílá

mezi lidstvo svoji moc;

)(

\

203 bda, kdo

se rouhá slalkiiin, lásce,

želem andl strážce hnvat nebe každá vina.

ho

opustí

s

Chval každý duch Hospodina

Ted

spi

také lež

jen pii

když

již

váda,

i

lamp mudrc

že se s

nejspíš

v

!

Bohem

svt

bdí

hádá,

všecko

ví!

—

Jak se lekám, když kde svtlo vidím! Proež bdícím zpv svj takto ídim Opatrujte svtlo,

a Msíc již

ohe,

žádnému není škoden! bledne,

hvzdy

vychází slunce

hasnou,

zá:

vstate, brati, s myslí jasnou, v potu brodte svoji tvá;

nebudet vám nebe dne vždy páti, jednou budem dlouho, dlouho spáti až pak zazní hlasným rohem:

—

Vstate, brati,

151.

Píse

s

Pánem Bohem!

hrobníkova.

Já jsem sice hrobník chudý,

sotva že tak vycházím.

:

:

;

203 uviiain kosti, sbíráni liiudy, na libilov picliázím,

luJyž a

má mocnost zná

a Na

jen

s

líliitovc

rýem

se

všudy,

zacházím.

zdám

se býti

pánovitým vladaem,

mn

se podrobili nebo musí žebrák s niocnáí-em, žádný se nemiižc skrýti

ped

smrtí a

Mudrc, co se

s

lirobaiem.

Bohem

hádal,

v hrob se s bláznem uloží hrdina, jenž

sob

žádal

svt za podnoží, žádnému se nepodkládal, celý

lopat se Násilník at

podloží.

vže boí

bezprávé a podvody, ohavností sváry tvoí všelikými

ped

ním

tebas

a

dvody, se hrzou koí

celé

národy

Já se jeho moci a

sám

íiiyslím

smju u

sebe

204 Svtské

slá\y

tob peju,

vznes se teba do nebe, proto

ti

pec

pijde smrt

hrob vyreju, i

pro tebe.

Smrt také chytrého není platná jeho

moc

i

sklátí, lest,

hodnost stejn

zvrátí,

iiespomuže sláva, est já

ho blinou, muž" se

erva

jako

státi,

zahrnu.

Spravedliv všecko ídím, nehledím na ozdobu,

když na márách tlo vidím, neptám se na osobu, jednostejn všecko klidím pry ze svta do hrobu. Svárlivého, jenžto brojí

hnvem lopata

proti

bližnímu,

má snadno

zkrotí,

kídla pyšnému. Zde lakomec nelakotí, srazí

peje

v

hrob každému.

;

:

;

205 byl

Jcíliiostejiiý

boliúii

všem

ohyzdnolio

s

lírásuým spojím,

slarou vložím k lak když

nedám Zde se

slrojíni,

cliiulcmii,

i

mladému

všecko upokojím, vstáli

celá

žádnému.

sláva

tratí,

kvt

jako vidíš svadlý

nikdy víc se nenavrátí, byt

jsi

svt;

dával celý

rozkoš v marnost se obrátí,

když dokonáš tento vk.

Mocnáové

v

tmavém hrob

bez strachu zde

ležejí,

nemaj' vojska, nemaj' zbroje,

žádnému nebrozejí zanecháni jsouce

sob

v tmavých hrobech bydlejí.

Mnozí knzi v dstojenství skvli se zde ped svtem,

mnoho mli

tisíc

na starosti

duší v stádu

svém

smrt nedbajíc na hodnosti uvrhla je v tuto zem.

:^06

Toiikeié jsou zde sUivy,

rozliného uinesii každý doufal dle své hlavy ;

své spasení.

nalézii

zde uerozsoudí

Nilído je nežli

Lopata

sám na

Bfih

mi

z

nebi.

ruky padá,

ob nohy klesají, rý mj fará odevzdává novému hrobaovi, Ouve, ouve! to se stává, i já beru skonení.

152.

Poutnice.

(Z Burgera.)

Slo krásné byl

dve

práv

k

klášteru,

strašný den.

Když k fortn pišlo,

ímž a

zvonilo,

vrátného ven loudilo, ten hned

„Pochválen

pišel ven.

bu

„Až na vky

Pán Ježíš !" on rek\

!"

dí

:

'.107

Co

se

imi

do oí

lídyž

dve

Tu

pohledl,

ji

náramn

tak

iicvdcl,

slalo,

se lck\

stydliv su ptá

své bladic Uadcie „Acii vašnost milý panáku!

snad

vito

o

mní

miláku,

zda jest v tom klášteie?"

„A ktciak pak jest milý mé dít, k poznání?"

—

tvj,

—

hábitu škrablavém

„Ach po a

hrozn pichlavém

pásu je

snadno k poznání!

Pak po jest

má a

a

zifislu

štíhlý,

vlasy

rusé,

pehezké,

oi

barvy nebeské, jest vrný, líbezný!"

„Mé dít! dávno jeE

na již

po tvái:

milostný,

hrob

ten

jest

dávno zakopán jeho tráva

— tam,

;

je,

dávno hnije v rakvi své tent dávno pochován.

—

208 Viz zarostlé to okénko

oné štpnice!

dle

Tam

bydle

umel,

až

kvílil,

a

stále

chra

vinou snad

lo

své milé dívice. Šest niládencMifi spanilých neslo ku hrobu,

jfcj

pak pi truchlivém zpívání a

pi srdeným

plakání

—

byl vložen do hrobu."

„Ach, ouve! je

z tebe

—

kost?

a

Ty's toho vinno, srdce a

mé

bys pak bylo z kamene,

pec „Mé

nejsi tvrdé

dít,

tob

tak je po

zem

pesta

dost."

I

—

plakati,

radj se modli víc! Vždyf zdrtíš srdce soužením a

zrak

ml!

si

zkazíš kvílením;

bude

ti

zle sic."

„Ach, ote! nepokládejte mi za zlé lítost mou!

—

;

!

!

209 Oii srdco

mého poklad

byi,

on ze všeoh lioch pro mne jenž na tom svt jsou.

Ó necht mne a

jazyk

kalný zrak,

až

vykne pak:

mj

—

dít, nepla, nerinuE se

zle

uiníš

si

eka

slz

Chceš, tu

me',

mj

dokonáno je!"

Již

„Mé

naíkat

vzdychat srdce

až dosáhne a

si

iil,

rži,

již

sic.

by vzkísila zrušila ?

jsi

—

Ta neujme se víc!

Vždyí radost

lítá

ped námi

co vlaštovka sem lam

pro a

v

sob

žalost zdržiijem

nadarmo se sužujem ? Kech býti vše to tam

„Ach, otce mfij bych

hodn

—

!'"

—

ach necht mne,

kvílela

Však mohouc pro vše trpti, co muže dve snášeti, bych málo trpla.

210 Tak do smrti jej uespatrí již více oko mé?" „Ne, ne! Hrob tmavý kryje ho;

—

sníh padá, prší na

nho,

nad ním tráva je."

a

—

„Kde isté modré oi jste? vy krásné líce kde? kde pysky, jenž jste vonly

kvt? -

jak

a já

Ach, v

hrob

se trápím zde!"

„Mé drahé

—

zellely

dít, nermuE se,

znáš mužské pohlaví

Ted jednu

nejvíc milují,

pak srdce jiným

slibují,

jsouc v lásce vrtkaví.

I

on by pi

vši

lásce tvé

byl v losu viklavý.

Neb zdali mladík nevtrí? Tak jako v dubnu povtí je

v slibech vrtkavý."

„Ach, nercete víc toho! té chyby nemíval.

—

—

Muj

;

:

21

Kdož nad noho byl cnostujší, kdo istjší a vrnjší? Jen pravdu mluvíval. Ach, jestliže to pravdivé, že jest již ze svta, tak se chci a

domu

zhostiti

celý život ztráviti

jdouc vždy dál do svta.

Dív

ale

kleknu nad hrobem

jen povzte, kde jest?

Tam od a tisíc

má

vzdychání, líbání

mých tráva

„Dív zde

si,

slz

kapání

Slyš, jak se

—

zase kve'st."

dít,

odpoi;

máš všecko co chceš

boue

mít.

vztekají,

jak kroupy lít padají, i

—

kam

ted

mžeš

jít?"

—

„Ach, ote dobrý, clihadný, nezdržujte mne mne kroupy pobijí však všechny dešt nezmyjí ach,

nechat

pec provinní mé."

—

;

212 „TeJ a

liejsasa

tš

se,

Do tváí, ach,

!

—

milá

IccT

má, mi hle:

zlatá

znáš-li frátera již

Tvj

zde,

zústaíi

má tecI?

ach, jsem já

milý,

Když"s mi svou lásku odpela, Již

jsem tak se brzo by v

mfij

život a

slib

mé

vný

Ach, do roka

mn zdaž a

jsi

ošatil.

to

schází

vzeni želení

zatratil

mé zkoušky ted ješt den

ted pravdu vyznala,

kdybys mou být žádala, a, dnes ješt šel bych ven

|!.C

„Dík Bohu! Pry vše trápení! Jak pešfastná jsem já Ach, vítám t, mj spanilý, poj, obejmi raue, rozmilý! !

—

Jen smrt nás louit má!"

;

;

213 153.

Hrob milenc.

Na blízku za mstem, tam spatíš hrob,

kdo koho

miluje,

slznii

Bla

[Mnislav a

v

nm

Štstí jim nechtlo na

skrop

jej

spjí] pát,

svt

smrt však jim popála pospolu spát [jak

vci

divné

5

se djí!]

Obadva krásnjší než jarní kvt, již od mladých let,

hoeli láskou

[obadva slicností

jati.]

ekali uritý blížit se as, v tom zase uritý svatební kvas, [rozliné závazky

„Musím pry

svatí.]

odejít na

krátký as,

rozmilá Blinko, však pijdu zas [otec jest

Aby mne

nemocen tžce.]

požehnal, to jest mfij

prodlévat nebudu pro jiný •

[odejdeE na

vnost

lehce.]

ekni mn, abych ml pokojný zdali

mne samého

[zdaliž já

doufati

cíl,

díl,

sen,

miluješ jen,

mohu?"]

—

214

„Povz mi, jestliže Blu svou znáš. pro pak se na vci lakové ptáš? [Pisahám poznovu Bolíu

!]

Nesluší zkoumati slib ženských slov, hoících plamen nejdražší kov,

erná

se jasní neb

[zdali

?]

Smejšlím-li s tebou jen dost malou lest,

af na

mne

[bu Nato se

vrnost

sešle

jen

ti}á

líbali si

Bh

pehrozný

láska vždy

upímn

slíbili

na

trest

vrná

!"]

zas,

vcný

cas,

[smáeli slzami líce.] 3Inislav když na kon vsednul a jel, mli oba v srdci pehrozný žel, [jak by

se nesešli více.]

Slunéko rozvíjí zavený kvt, rozhívá sníh a též rozpouští led, [dokud jej paprsky pálí.] I

ženská stálost je jak jarní sníh,

mívají v

hromad plá

[astji slzami

a

šálí.]

hned smích,

215 Z

blízka

i

z daleka, z

pišli milovnici,

rozliných mest

vzdávali cest,

[žádali od Bly lásky.] Odbyla každého odešli pry,

—

as nemla

dlouhý

[chránila

žádným

se

Lomelín zchytralý, jsa plný falše

a

nic,

svaté ly svazky.]

podvodu, zrady

a

lsti,

msty,

[sliností její byl jatý.]

Stavl se pátelsky, v srdce se vkra 5 svádl na 31nislava pehrozných vad, [jakoby sám byl již svatý.]

Aby však moh'

lepší známozt s ní piln navštvoval sám její byt,

[chtje své srdce

Uctn

jsa

od

ni

jí

mít,

dáti.]

vždy co vzácný host,

hledl jen oklamat bohatstvím cnost, [a

poal bezbožn

„Kdyby

mn

chtlo

lháti.]

to

štstí jen

pát, bys se nauila mé srdce znát, [ó ty mj andlí krásný !]

216 mé

Statek mSj, panství

tob bych

bylo by

tvé,

odevzdal bohatství své,

svt

[pak bych byl ve

štastný!]

Jídla by ekala vždy na tvj hlad, skvostný a panský bys nosila šat, [s

komi

Hodlám

se

zdaliž bys

bys jezdila

šesti.]

upímn

tebe

jen

chtla

mn

ptát,

ruku svou dát, [dovršit tím moje štstí ?"]

Blu

Lomelín laskavé na slova jeho byla jak

[když

Bek

si

srdce

jí

vzhled',

sladký med,

poal bezbožn

lháti.]

povzdechla, neekla

—

nic,

tlouklo vždy více a víc

[nechtla jemu

sluli

dáti,]

Ach, co se jí stalo, pravda je zas, Mnislava svého pec po dlouhý cas [jedin v mysli své nesla.]

V

srdci

lákal

ji

[tak

A

mla

stále

panský

stav,

pehrozný

boj,

bohatý kroj

vrnost Blinky

—

kieski.]

když se piblížil svatební den, k svatému Vojtchu ven

vyjeli

[ženich pln radosti, smíchu.]

i

217 Nevešla

erv

se nechtla smát,

ale

poí-al

nevrné srdce

pec

fnebo se

Když

dále pijeli na malý

kolo se zlámalo,

jí

žrát,

híchu.]

bála

koár

vrch,

se zvrch';

|tak jsou poranni lehce.] Nevsta nechtla v koáe být, Lomelín hledl ji pec k tomu mít

[vstopila

\

vzdychajíc tžce.]

tom ase Mnislav již dom se bral. bohatství po otci svém vzal, [nyní chtl žití vést sladké.] Když spatil u msta krásný ten háj,

V

Celé

který jej potšil co pravý ráj,

[nevdl, jak štstí

A

hladké.]

když pijel k domu Blinky

ucítil

na srdci velikou

blíž,

tíž,

[nedal však zármutku znáti,]

Blyny

služky se dychtiv ptá

„Co dlá [Jestli

—

zdráva-li

pak o

m

:

Blinka má?

co dbala ?] 10

218

Povz mn,

dlá

co

— snad

ješt<

spí?

Ve

mne do pokoje nahoru k ní. [aslo-li na mne se ptala?"] —

— mla

„Nelirub;

zde ženich dost

zpsoby a svoji cnost pak dnes práv má svatbu.

pro slinost, [vždyt

Chceš-li to

mžeš

si

oit

vidti sám,

pospíšit za

nimi lam

[poznáš pak, že mluvím pravdu."]

Pravdu

V

tu

stvrdil

mu

jiný

též

—

lid,

zoufání života svého jsa syt,

[nechtl být na živ déle.]

Pravil: „Podvodnice, jste

samá lest!"

Tu

trest.

cítil

na srdci

[„O, jak

mám

Obrátil

svj kii

nahoru

pustil

se

tížící

nyní se mstíti?"] a

na

nho vše,

za nimi hned

[nezapomnl svj mec

vzíti.]

Roznícen pijel na ženichv hrad, nedbal nic na [projel

též

lzu

u jeho

vrat

srdnat bránu.]

;

219 Zaslechl veselý svatební zvuk, zpivání, výskání,

[ml

hostinský hluk,

v srdci zas novou ránu.|

nm

Všichni hned seznali na

hnv,

zlost.

„Pro

zprný

pak sem pichází

ten

host?" [Pestalo smíchu a vejsku

Hudba hned pestala vesele

J

znít

sklenice pouštli, chtíce z nich

pít,

[pestalo tlachání hejskfi.|

Ženicha odstril Mnislav

k

nevst,

an ženich co

a

se

stna zbled\

[„Nevsto, na vaše zdraví !] je zachovaná vrnost a cest ? Poznala's na mne ty podvody a lest ? [Co tomu srdce lve' praví?"]

To

Nevsta omdlela, upadla zpt, ženich

omámený ješt

[když u

nj

mu

byl

víc

hle,

mec nahý.] Svolal své sloužící a etnou stráž, by mohl obhájit život svj snáz, [neb

spatil

krátký

as

drahý.]

220 Jlnislav I

dí:

pry!

„Bídníci, ustupte

kdyby vás bylo zde ješt

víc,

synové smrti!"]

[všickni jste

Zavraždil ženicha, poranil stráž,

ka

:

„TeJ, bídníce, Mnislava poznáš,

[jenž

musí podvod' tvj mstíti."]

A

když byl unaven, co štvaný lev, pešla ho všechna zlost a hrozný

hnv pak se svázati voln.] Piveden ku právu, odsouzen [dal

jest,

že musí podstoupit smrtelný trest

[te

prolévá boln.]

slze

Druhý den byl k

mu

který [že

nmu

strašlivé

poslaný

knz,

poselství nes,

musí se svta sjíti !] chci umít, to jest má

„S radostí díve však,

nežli

dám

hlavu pod

e, me,

[musí zde Blinka býti."]

mdloby vzkísili zas, dlo po ten as;

Nevstu

z té

ekli

co se

[s

jí,

hlavy

si

trhala

vlasy.]

I

:

:

221

píbh

Nešíaslný

ten hlavu

nechtla ženicha více |„AC se víc ke

Nemohla

nic

znát

již

mn

jí

nehlásí!^']

nemohla

jísti,

zrná,

spál,

po Mnislavovi se poala plát; [rce se jí: „Je ve vzení !"|

By mohla slzav

mluvit s ním

oslovila jeho

(„Chci

Když kde

0(1

nho

vpuštna

byla

snáz,

odpuštní!"] polají

tam,

Mnislav ukovaný sám,

ležel

okovy

[líbala

posledn stráž

jeho.J

„Tch já, peneštastná, píinou jsem, tebe

má nevrnost pivedla sem, provinní svého."]

[želím

Mnislav dí:

„Kterak moh' tvj cístý duch

ped knzem, kde

v

chrám

živý jest

Bh, [beze všeho strachu lháti?]

Brzy to

ti

vypadl ze srdie

byl pro

[chtla

mé

jsi

s

slib,

srdce peostrý šíp;

písahou

hráli!]

222

t radj byl nepoznal, anebo tvým slovm víry nedal, Ó, kýžbych

[nešfasoý práh

uepiešel

tvflj

!j

Co hrozný zloinec v mladosti své nebyl bych na míst popravním zde [od kata ohavné sešel Já musím v krátce

již

tou smrtí ohavnou

[Bh

to

ti

Nemohu na blíží

se

Blinka

jít,

odplatu vzít:

odpustit ráí!]

svt

prodlévat dýl,

se života poslední

[odejdi

!J

svta

— smrt

plakala,

ke

cíl,

mn

kráí!"]

kráela pry,

slova nemluvila k nikomu víc, [byla

pomatena v

mysli.]

Zpívala," vejskala jen krátký

za

A

malou chvilenku plakala [když jsou k ní pátelé

as, zas,

pišli,]

když se piblížil popravní den,

vyvedli Mnislava za [k

msto

poprav smutn on

ven

kráí.]

Z blízka i z daleka sbíhá se lid, každý musí nad ním oulrpnost mít, [an se po Ble otáí,]

223 Bla jej vidla, jak smutn šel, oi jak do zem sklopené' ml, I

nim

za

Dvcimi

jí

si

pospišit

bránili,

byl

chtla.]

krátký cas,

oknem vyskoila, zlámala vaz [konec tak pesmutný vzala.]

•,

mu oi

S krku zavázal

odvázal hedvábný a

vytáh'

me

—

šat,

kat,

[oddlil od hlavy tlo!]

Bla

žádala

si

bliž

jeho hrob,

nyní je kryje jen jediný strop, [kryje je obydlí jedno.]

[A jako mráz kazí vždy jarní kvt, tak faleš odplácí podvodný svt, tak se

YŠem nevrným dje.]

154. Tys bratr náš. (Parodie od K. Havlíka.)

Za

dn již

a jak

mladosti kdo radostné

za se

dvaty ti

na

rád chodíš,

brad

octne

jen první vous, hned se ženíš,

224 a

tak se hodláš k svtu

knží nestaí

že dva [tys

bratr náš

míti,

ktíti

!]

umíš hráti mariáš.

ty

Kdo na hrobech praotc slavných kalamajku tancuješ, a ve

tyech

náeích kdo a

piješ

slovanských hlavních brebencuješ

•,

kvas a slivovici

chodíš v kozácké epici: [tys

bratr náš

!]

v,

nadlí

Mikuláš.

ti

Kdo vren Bohu, co pravý

ech

církvi,

a

králi,

vlastenec

„Schumachermeistra" v peci spálí a nad krám píše: „Já jsem švec" kdo každý pátek, každou stedu

novou vymejlíš abecedu [tys

bratr náš!]

tys vlastenecký Goliáš!

Kdo párky vlastenské pikrýváš svatební ódou v posteli, a

velké iliády zpíváš

ke

cti

Žižkov

košili:

—

:

:

! ;

kdo k naší milé ieské vlasti vždy pHýmuješ slasti, masti bratr náš

[lys

Kdo

!]

máš vnec,

tu

ráno,

máš,

tu

veer pH

tu

máš

klekání

za vlast se modlíš otíenáš, a

Nmce

pereš na potkání,

kdo „Velu", „Kvty" odbíráš kdo radj doma jídáš buchty, než bysi jinde zpíval s kruchty tys bratr náš,

ty jsi

kubík!

bej,

hárum, hárum

155.

Kadryla z národních

!

mik, mik, mik

písni.

(tverozpv.)

I.

Jsem, jsem

z

Rakovníka,

mám

tam milovníka. Jakýho ? Iezkýho tovaryše krejího.

V tom našem sádeku je

mnoho modrákfl, )(

!

236 tam má milá

žala

zelenou travicku

ouve

!

zelenou

travicku.

Když trávy

nažala,

na cestiku:

sedla

Poj,

mj

;

ouve

já

t

zlatej

pohladím,

Jeníku

Jsem, jsem

z

!

—

Rakovníka

II.

Já husárek malý,

botky rozedrany, nepojedu na tu vojnu, až budu mít novy. Jestli

mne ráda máš,

vyprodej kde co máš,

abys mne z

té

vojny

vyplatila jestli

na

mne

mn

to

vyplatíš, neztratíš,

zato ty zas budeš

moje Já

milá. —

husárek malý atd.

atd.

!

227 ill.

koka koky, ^

Pytala se

má-li kociír pazúry?

Jak

tak jsi hliípá,

stará,

jsi

jak by vlízal do

—

Jiíiy.

kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala ? Kukuku, kukiiku Žežulicko,

—

sedla jsem na buku.

koka koky,

Pytala se

má-li kocúr kofata?

Jak

tak

stará,

jsi

si

hliípá,

—

dyE je to nás pantáta. Žalost

mám,

veselost

si

pro tebe,

nedbám, koupím, nic

mfij

milej,

srdce nezarmoutím Pytala

se

—

koka koky

atd.

IV.

Ode mlýna k hájeku cesta ušlapána;

kdo ten

tu

cestu ušlapal,

mlynáku

miloval.

—

228 Chovejle mne má maliko jako míšeské jablíko,

mne má maticko rže kvt vy mne vychováte, na mne podíváte,

chovejte

jako

z

jen až

pak se

mn

jak bílej

bude

kabátek.

pkn —

shišet

Ode mlýna k hájeku

atd,

V.

Koulelo se, koulelo

ervené jablíko, mne nehnvej,

jen se na

—

srdéko. Jaké je to koeniko kapradí? Povezou t, má panenko, do Prahy ; povezou t, má milá, kdes jak živa nebyla, povezou t, má panenko, do Prahy. Je-li pak to prvda nebo ne, že plyne dudáek po vod? raé zlaté

—

—

Koulelo se, koulelo atd.

;

229

VI.

Když jsou naši pivávali, my pít budem tak i

•,

oni málo

my

zachovali,

mít nebudem.

nic

—

synáku pomaliku, pi synáku pomalu, máš malikou stodoliku, máš malikou stodolu. — Pi

Aj,

šel

Franta mezi Franty,

prodal kabát, koupil karty lepší

v karty

móžeme

si

Když jsou

156.

naši

Jeruzalém

zahrát. -

pivávali

atd.

Míchanice. (Šnaidr.)

velké'

Louná Hora láska,

5

karty nežli kabát,

.

msto, malá ves

rozmilá nevsto,

kouše

nkdy

hfi než pes.

230 Kozli mají dlouhé fousy, delší kmotr Brydolin; kdo chce krájel, nž a brousí lži patejí do novin.

V

lét bývá slunce parné

„Všecko zpíval

—

není strakapoun

stehlík

na svt marné!" moudrý Šalomoun.

je

Dobré piveko se pní

—

papír kapsu nedere

smrt je darmo, kde nic není, ani ona

nebere.

Svatba byla, budou krtiny o bource se blejskává;

kdo upadne mezi ten

si

V zahrad

trní,

sotva vejskává.

se

sedlák není

vely rojí hrabtem

—

koho doktor Purclík hojí, af se žehná se svtem.

—

;;

;;

231 Dobrý lhá raci

staré

jen

lže

se

práší

—

mají klepeta

báb

hubu

zaší,

ona nosem štbetá.

Háky lovil, chytil žábu uitelv mládenec kdo bere pro mšec bábu,

má

vnec!

mít vejprask, ne

Ševci potebují sídla

—

rad bývá hádání komu Pánbh nedal kídla, v

ten at nechá

lítání.

Btka nerozumí

žertu

—

rytí chodí v brnní

bratíku!

i

peklem se

Sedláek

dobe ti

ertu,

odmní.

se bojí drába

—

kachna chodí na vodu;

„ím

dál,

tím

h!"

ekla bába,

když padala se schod.

232 Liška chytrá, ryba

nmá —

had iieuštkne ješlra; dve, které penz nemá, at jde ted do kláštera!

Voda tee,

vítr

fouká

—

skáe pes potok; Andulka mrzut kouká, jelen

že

— je

Koka

starší

zas o rok.

na psa zlostn hledí

z jara

kvetou fialky

\

tomu kdo v rákose sedí, lehce dlat píšfalky,

V

parne'm vedru

rže vadne-

kráva potebuje chlív

kdo kmotinkám pod me pa( tomu Bh bud milostiv!

IWed

si

hledá v kvítku

vela

píze není hedbáví vdova, která

ti

už

tvrtého též udáví

mla,

!:

!

!

;

233 vodu —

Vsejte nenos nikdy v nilejn o

kolá

je hej

Ml-lis, milý brachu, škodu,

posmch

o

se nestarej!

Otava se rovná senu

—

vichr vyvracuje dub;

Honzík pravil bera ženu Padni oko nebo zub

!

Sada

mívá boudu v sad,

pes pod

stájí

má

pelech

radj, nežli dvce mladé, budu hlídat pytel blech.

Pán

si

peje

dve mnohý

len

zrní v

slám,

a vinutí,

zef své

panímám

lehké odpoinutí

S kordy nejsou žádné špásy s nožem nesmí dít hrát; škoda. Andulko, tvé krásy, že

ji

kdes

uštípl

had

234 Honzík a

v

krm

zastavil

propil kabát

kalhoty

\

mladý chce-li bábu si naleje si do boty.

V z

brát,

Praze prý je tomu blaze,

kdo má v kapse peníze komína padají saze, af tam prášek neleze

svt jsou samé psoty dít ospalé zívá kdo nenosí ouzké boty, kuí oka nemívá.

Na

—

Skalou ani vichry nehnou, nechf

si

bouí jak chtjí;

Dvata, dív

než

si

lehnou.

ješt blešky honjí

Všecko trvá zde jen chvíli vodu dává studnice; od poátku svta byly ženské muž svduice.

—

:

2o. Uáiio

vstává

sedlák z

lze

starý pes rád zavrí;

kam sám nemže,

rarášck

starou bábu nastrí!

Potok tee,

štn

vje

vítr

—

zrodí se slepé;

kdo se naposledy smje,

smje

ten se

nejlépe!

157. PJjácká.

Blahoslavený sládek, který první pivo vail:

zloeená

ale

šelma,

který ho první

Sbor: Sicut erat et ia

el

in

platil.

principio,

nunc, et semper seecula

sseculorum,

amen. Blahoslavený šenký,

pijákm ví zloeená šelma,

který ale

který jim

Sbor: Sicut erat

pnu mí!

in principio

atd.

236 Blahoslavený šenký,

pijákm ceká zloeená šelma,

který ale

který jim epice smeká.

Sbor: Sicut erat

in

principio

atd.

Plsi f r@8t@)aáí@áí3ii.

:

158. Ach, já já

!

nebudu,

lii

pry pjdu,

odtud

nebudu,

fu

ach, já

pjdu pry: já pjdu do svta, kde rže rozkvtá, já

sob

tam

vyberu,

co budu

chtít.

Ml

jsem já panenku jako holubinku,

ml

jsem

já

panenku

jako obraz,

andla na nebi, a rži na zemi když

m

jsi

vem

si

t

nechtla, Jas

159. Ach, není tu, není, co by mne tšilo, ach, není tu, není,

co

mne

tší.

240 Co mne

tšívalo,

vodou uplynulo ach, není tu,

co

není,

mne tší

Jaké je vorání bez pluhu, bez koní, jaké je vorání bez

koleek?

Takové vorání jako milování, jako milování bez hubiek!

Poád co se

poád

mn mn mn

dávají, nelíbí,

dávají,

co já nechci: dávají

ten

pl

má

mn jen

vdovce,

pl

srdce:

ho dal nebožce, pl by dal mn.

;

! !

241 160.

Adámku

náš!

dláš?

co pak

na louce

mezi chasou,

ty jsi

nedbáš,]

nic

[ty

mj

Adámku v slovu co

mn

stj,

mi sliboval,

jsi

když

pasou,

ti

jsi

mne

[že budeš

miloval, mfij.]

„Andulko má možná ; pokej jen do jara, až bude fijala, není

[pak budeš má.]

Andulko má, roztomilá

do smrti nejdelší moje nejmilejší

—

[žádná jiná."]

242 161. Andulko, mé dít, vy se líbíte!

mn

Andulko, mé dít,

mám

vás

já

Ani mi

rád.

nepejou,

lidé

to

že chodím za tebou, ani

mi to lidé nepejou,

že chodím k vám.

163. Ani vy

sob,

to

rodiové

moji,

nemyslete,

abych

sob

vzala,

co se

mn

nelíbí,

co vy chcete: ale

to

to

vždyE

co já chci,

mn pi

pejte,

mn

do smrti,

rodiové moji, nebudete.

163. Až já

pjdu

moje ženo,

pjdu

z

krmy:

ml

mi!

Až

já

ty

mne, ženo, podpírej,

opilej,

;m HJ4. Chodíval k iiáiii, chodíval z kanceláe písa, klobouek premovanej, jako

V

jedlic

císa,

iiákej

uce kalamá, ruce péro

v druhé

;

chtl, abych ho zapsala

do srdéka svého..

Kdybys

byl

fy

mládenec,

jako já jsem panna, dala bych kterej

Mfij

li

ten

zelenej

vneek

na hlavice a

ta

vnec,

nosím sama,

skáe

;

tvoje poctivost

na kolíbce pláe.

16.5.

Co pak mne, má ženo, neznáš, neznáš,

kdyf jsem já z Podmoklt hpílná hftflnnp

244 Pobíjím na pivo sudy, sudy, znají

mne šenkýi

všudy, všudy.

166. Co ten ptáek povídá, co na

dub

sedá ?

Která panna hocha má, že je vždycky bledá.

Ml,

ty

ml

ptáku!

ty lžeš,

nepovídáš pravdu taky hocha mám,

a já a

167.

mám pece

Co

to máš,

barvu.

má

milá,

co to máš za elo: jak jsem ho

políbil,

celé se zardlo.

Co

to máš,

má

co to máš za

milá,

oi:

když do nich pohlédnu, se se mnou toí!

svt

!

245 1G8.

einé

oci

jdte

spát,

však musíte ráno

asn

vstát.

ráno, raníko,

—

dív než vyjde sluníko. Sluníko už vychází,

má

milá se prochází.

Prochází se po rynku,

pinese nám vovinku.

To novinku takovou, že na vojnu verbujou."")

Když verbujou, budou

brát,

škoda hochft nastokrát

Ty hezké nám poberou, zstanou. ti chromí nám

1-)

Jiuí

poínají odtud:

Když verbujou, budou já

se

pjdu

taky dát.

brát,

346 Na koníka vyskoím, bílým šátkem zatoím.

Adie bud, má milá, bude zas jiná.

zejtra

169. ervená, modrá kdes

má

ji,

„Trhala jsem

m

zabolelo zelené',

ach,

bíle'

fiala

milá,

—

trhala 9

v zahrádce,

ji

mé

srdce.

oeší

—

kdo mé srdce poléší!

mn

Zarmoutil

ho leda-kdo,

potšit nemá žádný-kdo."

170.

í

jsou to

koníky

na tom našem ouhoie?

Oni se tam pasou od samého poledne.

Kdybych že jsou

já

vdla,

mého

milého,

já

bych je zahnala

do

jetele

bílého.

;

217 Kdybych že jsou

vdla,

já

mého Jeníka,

bych je zahnala do pkne'ho zelícka.

já

171.

Ctyry

kon

jdou

tamhle za vodou

mou

pro

nejmilejší.

Tamhle za vodou

tyry pro

173.

Dej,

kon

mou

jdou

milou.

Bože! Barboe

Martina s kosou,

aby jí nasekal traviUu s rosou. Než trávy nasekal, kosa mu spadla než kosu nasadil, tráva

mu

zvadla.

173. Dej nám Pán Buh zdraví v

tom Chrudimském kraji, nám Pán Buh zdraví, dej!

dej

248 174. Hajho husy ze pšeuíce, hajho husy ze žita! Lepši je ta malá holka, nežli je

veliká.

ta

Ta malá se sama toí,

eká

až

nemže

velká

a ta

ona

ji

na chasníka,

chasník pomiže.

173.

Hnvej

ty se na mne, nebo nehnvej,

jen když

hnvej jen

mne potkáš, pozdraveni dej

ty se na

mne, nebo nehnvej,

mi pozdraveni dej

když mne potkáš, pozdraveni dáš, budou lidi myslit, že se nehnváš; hnvej ty se na mne, nebo nehnvej, jen mi pozdravení dej. a

Zelená se louka, zelená se jen ty,

má

milá,

na

les,

mne nepovz,

zelená se louka, zelená se les,

jen ty na

mne nepovz.

!:

;

;:

!

!4a

A

jestli

povíš,

bez

že já zelená

povíš na sebe,

hubiky nejdu od

se louka, zelená

jen ty na

se

lebe

les

mne nepovz

I7G. Holka modrooká,

nesedávej u potoka, holka modrooká,

nesedávej tam: v potoce je velká

vezmc-li t, je

t

voda,

škoda

holka modrooká,

nesedávej lam!

Holka modrooká, nesedávej u potoka,

holka modrooká, nesedávej tam v potoce se voda toí,

podemele tvoje oi holka modrooká, nesedávej tam

250 177. Horo, horo, vysoká jsi! má panenko, vzdálená jsi, vzdálená

jsi

za

horama

—

vadne láska mezi náma.

Vadne, vadne, až uvadne! není v

svt

pro

mne

žádné,

není žádné' potšení

pro

mne

více k nalezení!

178. Hrály dudy u Podudy, já jsem je slyšela

—

dávali

mn

zahradníka,

jsem ho nechtla

já

a já radši krejího, to je ušije

z

lepšího

šnrovaku portele ního.

179. Hrbatá se že

nco

mn

jí

ušil

s

krejím hádá,

krivy záda.

„Ml, hrbatá vem zrcadlo,

I

nehádej se, podívej

se."

:

:

:

251 se

llrbalá

jako

180,

osika

ta

„„Nic však

zlostí

ty

jsi

so

taky

tese,

v lese.

mi nevysmivej, celej

kivej!""

Já jsem holka mladá,

vdala bych se ráda když nemám povlaky, peí do nich taky, jaká pro mne rada?

„Na

lo

jen se sešiješ

nic

nedbejme,

pece chtjme

podslamky,

nasypeš ezanky, nic si nestejskejme!"

181. Já jsem z Kutny Hory, z Kutny Hory koudelníkuv syn já

mám

v Praze

ti domy,

až je koupím, budou

my;

253 já

jsem z Kutny Hory, Kutny Hory koudelníkv syn.

z

183.

Já

mám

chaloupku

na vršku bez

došk

otrhanou až já se opiju, já

si

pošiju:

ji

hra-hra-hra-hra-hra-hrahrachovinou.

My jsme

sedláci

v naší vsi jako psi oškubaní kdyby byl rychtá pes, kantor pes, šafá pes, bylo by ps, psfi, ps plniká ves. Já

mám

valacha,

valacha lenocha,

on se pase: až on se napase,

m

donese potom k mej milej, rozrailej v krátke'm ase.

!; :

!

253

mám

Já

klisinkii,

ona má lisinku

pknou až já

Já

si

ona

osedlám

ji

m

ponese

mou

za

183.

mám

Já

mj

milou.

holubiku,

zlatej

mám

já

bílou

ovsa dám,

jí

Jeníku

holubiku,

mám^

ke mn, mj milý, až den se nachýlí, já ti holubiku,

pij

mflj

já

ti

Jeníku! holubiku dám.

zlatej

mám kon,

184. Já

to jsou

vraný

já jim dám ovsa, skáou hopsá mám kon, vraný kon,

když oni

Já

kon,

kon my:

to jsou

kon

my.

254

mám kon,

Já

to jsou

viany

kon,

kon my

já jim dám obroku, skáou do skoku mám kon, vrauy kon,

když oni já

to jsou

kon

mám kon,

Já

to jsou

my.

vraný

kon,

kon my

já jim dám jetele, skáou vesele; mám kon, vraný kon,

když oni já

to jsou

kon

my.

185. Já nechci žádného, jenom Honzu mého, já nechci žádného, jenom Honzu! bude Honza, ten

m

vozit v krytém vozu,

v krytém vozu,

lyrma koma,

ach! mfij milý Honza, Honza.

:

: ;

255 18(J.

.lá

tu

nebudu, voru nebudu,

nebudu pijde má

tu

sloužil;

niilá,

bolka

bude po mne Já

tu

tu

nebudu,

rozmilá,

toužit.

vru nebudu

cestiku šlapat:

pijde má milá, holka rozmilá, bude pro mne plakat. S Bohem, má milá, holka rozmilá na koníka vsedám snad tebe více, ;né milé srdce, nikdy neuhlídám.

187.

Jede, jede

poštOYskej pacholík, jede, jede

po pošt pán má vraný koníky,

pední dva šimlíky jede, jede

po pošt pán.

!

356 188.

Jedna hodina s plnoci bila, když mne má milá

vyprovodila

„Pes

ten

jdi jen,

mj

Bohem!"

s

:

zelený háj milý,

sám,

pravila.

Není na nebi tolik

co

hvzdiek, má milá

mn

hubiek,

dala

není a nebude,

co

svt svtem bude, hvzdiek.

tolik

189.

Jeníku bloudíš, že za mnou chodíš, já

už

ty to

mám jiného, dobe víš.

Která je hodná, víc

hoch

nemá,

má

sve'ho

milého

a je

mu vrná.

:

257 190.

Jen se

mn, má

dobe koupím

milá,

chovej,

šáteek

ti

daminovej.

„Já,

se

mj

ti,

milej,

dobe chovám dal jsi já

mn

prstýnek,

ho nemám.

Já jsem

v potoce

si

ruce myla,

tam se ho do vody upustila."

191.

Jen se

mj já

šáteku,

ty,

vesele milej

to: se

nevím

hnvá,

pro?

Když hnvá, aE hnvá, já nic nedbám; takového štstí všude dost mám.

258

mn

Takové štstí všude kvte: pod našima okny

zim,

v

198.

v let.

mn,

Jen ty

šenkýko,

pivo nalej

na to se nekoukej, že Nalej

jsem malej pivo,

dokud lee, dokud ti vejdlek neutee.

193.

Jestli

mne

ráda máš,

vyprodej, kde co máš, abys mne z ty vojny vyplatila. Jestli

mne

na

mn

za

to

ty

moje

„Mj

vyplatíš,

to

milá.

zlatej

kdybys

neztratíš:

pak budeš

ml

holoubku! chaloupku.

jcit bych pomyslila lo

!ile

to lo

si

na

\<'^

:

piodruží,

mne všecko mrzí, mne má matitka nedovolí.'-'

194. Ješt mi jednou zahrajte za

zdraví za

mého dvete, dvete,

zdraví

za zdraví me', to

že se

upímné

milujeme.

Také

:

Za zdraví všechnch, kteí jsou zde.

195.

Jetelíku, jeteli!

má panenko, chcete-li, pijdem spolu na procházku, na kancelá pro ohlášku :,

jettli,

ach jeteli!

260 Jotelíku, jeteli!

má panenko,

pjdem

spolu

nám

ten

jeteli,

chcete-li,

ped

faráe,

štolou ruce sváže;

ach jeteli!

196.

Kde

sládek, tam je mládek,

je

lam je taky pivovárek; kde se pivo vaí, tam se dobe daí pojíme tam a píme ho až do rána bílého! Pivo píme, at to zvíme, zdali

sob

rozumíme;

máme-li se rádi, jsme-li kamarádi poj dme tam a píme ho až do rána bílého!

Pivo

hezké to

píti,

vesel býti,

dve

milovati:

nás, brati milí,

blaží

každou

chvíli:

!

!

261 pojtíme tam a píme ho až do rána bílého

Pivo

ec

píti,

vlasti

a krále

žíti,

slušn

ctíti:

tak zní naše právo,

esko at Pojme tam

je

zdrávo!

a

píme ho

až do rána bílého!

197.

Kdydy

mn

aby

mne dudák

si

to

Pán Buh

Dudy bych mu chleba bych

kdyby aby

198.

mn mn

to

mu

dal,

vzal nosila,

prosila;

Pán Buh

dal,

jen zadudal!

Kdyby moje

milá

samé pentle byla, a všem se líbila, a já

si

ji

pece nevezmu.

362 Vezmu já si upi mnou dívcici, teba mla jen jednu kytlici, modré oi, jako já, ach! jako

199.

já.

Kdybych já vdla, co dlá Matj, já

bych mu poslala na pivo zlatej

na pivo zlatej,

pknej

kulatej,

aby se nabumbal

mj

zlatej

Matj.

200.

Kdybys mla, má panenko, sto ovec, a já jenom za kloboukem jalovec, nebudeš má, není možná, ani

ti

to

má panenko. Pán

Bh

nedá

!

Kdybys mla, má panenko, celej lán, já jenom zahrádcku jako dla,

a

; ;

nebudeš má, není možná, ani

panenko, Pán B!i nedá

to, m;i

ti

!

Kdybys mla, má panenko, sto dvor, já jenom otrlionou stodolu,

a

nebudeš má, není

protože

jsi,

možná,

má panenko, neupímná.

201. Když jsem husy pásala, zimou jsem se tásala ; nyní-ko když hus nepasu, už se zimou netesu.

Když jsem byla maliká, chovala

mno matická

nyncko když jsem

veliká,

potebujii ženicha.

202.

Když jsem

k vám chodívával, mne štkávával mu házel z kapsy krky: já

pejsek na já

Pusl mé, pejsku, do

komrky!

264 Do komrky jsem vaši dceru

se

dostal,

jsem poboskaP)

vaše dcera velmi pyšná, ani za

mnou ven

nevyšla.

Nedlali na mne klevet, že jsem já mel dvat devt; a já ta

303.

nemám jenom

je hezká, tu

Když jsem to

vysloužil

to

sloužil

le'to,

jsem

kuátko

A

já

první

jednu,

vezmu.

si

si

za to.

kue

krákore,

chodí po

dvoe;

má panenka pláe doma v komoe. Když jsem to

druhé'

já

vysloužil jsem

husiku *)

sloužil

le'to,

si

za to.

Po moravsku místo zlíbal.

265

A a

ta husa trávu kusá,

to

kure krákoe,

dvoe; má panenka pláce doma v komoe. chodí po

Když jsem

já

jsem vepíka za

vysloužil

A

sloužil

tetí léto,

to

ten

vep

si

to.

jako pep,

a

ta

huso trávu kusá,

a

to

kue krákoe, dvoe;

chodí po

má panenka pláe doma v komoe.

Když jsem

já

sloužil

tvrté léto, vysloužil jsem si to

telátko

A

to

a

ten

a

ta

za

tele

vep

to.

hubou mele, jako pep,

husa trávu kusá, 12

266

kue krákoe,

to

a

dvoe má panenka pláce doma v komoe. chodí po

Když jsem to

páté'

já

sloužil

léto,

vysloužil jsem

si

a

kraviku za to. ta kráva mléko dává, to tele hubou mele,

a

ten

A

jako pep,

vep

a ta husa

trávu kusá,

a to kure krákore,

chodí po dvoe-,

má panenka pláe doma v komoe. Když jsem to

já

vysloužil jsem

voleka

A

ten

a to

vl tele

si

za to.

jako kl, mléko dává,

a ta kráva

a ten

sloužil

šesté léto,

hubou mele,

vep

jako pep,

a ta husa trávu kusá,

:;;

2G7 lo

a

kure krákoe,

(hoe

chodí po

má panenka pláce doma v komoe. Když jsem já sloužil to sedmé léto, vysloužil

jsem

si

dvátko za to To dvátko jak poupátko, vl jako

kfll,

a

ten

a

ta

kráva mléko dává, tele

hubou mele,

a

to

a

ten

a

ta

husa trávu kusá,

a

to

kue

jako pep,

vep

krákore,

chodí po

má paneuka postel v

dvoe stele

komoe.

204. Když jsem pišla

já

na

ty

kon

dímo-dímo-díniotinka,

kon

vešli

pásal,

mne dímota. do

žila.

268 mne šelma sedlák, hospodá

Pišel na toho

„Co

žila

kon

že ty

A

já

:

šelmo, co tu dláš,

ty

máš?"

v žit

nejsem žádnej šelma,

já jsem hodné matky syn kdyby mn to jinej ekl, tomu bych se postavil

Sedm

jsem u vás sloužil, jsem vám neztratil, jen jedinkej zákolníek, a ten jsem vám zaplatil. a

Sedm a

let

nic

jsem

let

vás sloužil,

u

fsem vám neukrad,

nic

jen jedinkou homoliku, a

pro

Sedm a

let

tu

jsem

s

pdy

jsem u vás

nic jste

mn

spad.

sloužil,

nedali.

jen jedinkou košilicku, a

tu jste

mn

zas

vzali."')

Já jsem synek zachovalej,

žádnej na

mne

nic neví

jenom vaše Btulinka, a

ta

na mne nepoví.

—

;

:

:

269 Kdyby

clitéla

povéditi,

povdíti nemže neb mne sama vodívala do zahrádky na rže, >^)

Také:

Jen tu starou kamizolku, a

pro

tu

jste

plakali.

305.

Když jsem k vám chodíval pies

ovj pes bývala's, má milá, ach

!

ach ouvej

te te

ale

ale

veselejší,

veselejší

holka,

jsi, ti

ty lesy,

lesy

holka, bledá,

jsi,

snad se

!

ty

bledá

srdéko vyspat

nedá,

ach ouvej! vyspat nedá.

Když jsem

k

vám chodíval pres

ach ouvej bývala's,

má

!

pes

milá, jako

ach ouvej! jako ale

ted

jsi,

kaluže,

kaluže, raze,

rže:

holka, bledá

atd.

270 Když jsem k vám chodíval pod okýnko, ach ouvej! pod okýnko, bývala's,

má

ach ouvej ale

te

milá, !

holka,

jsi,

krev a mlíko,

krev a mlíko bledá atd.

Když jsem k vám chodíval na dvoreek, ach ouvej! na dvoreek, mysliveek, mysliveek

chodíval za lebou

ach ouvej

mysliveek mysliveek

!

šel

za lesy,

šel

za lesy

nynko má panenka smutek ach ouvej

!

smutek

Když jsem

306.

nevdla co

m

že

mn mj

plela

len,

jsem,

mé srdéko

nevdla

nosí,

nosí.

milej

bolí

vypoví,

jsem.

Když jsem

plela

mák

škoda nastokrát,

škoda toho milování, že netrvá do skonání.

škoda nastokrát!

—

:

;

371 307. Když jsem

šel

do Prahy

za jednou pannou,

ona mí

ustlala

ovesnou slámou ovesná sláma tak hezká panna!

—

Když

jsi

lehni

AE je

ustlala,

si

sama.

si

lak,

nebo

tak,

pec njak bude pro jedno stvoení

svt nezahyne. Pro jedno kvítí slunce nesvítí,

má

však já t,

nemusím Myslilas,

zlatá,

míti.

má

milá,

že budu plakat, až já

k

vám nebudu

cestiku šlapat? Pro jednu pannu klobou na stranu! Za tebe, má zlatá,

pt

jich

dostanu.""")

272 Zima je, zima je, zimou se tesu

má

otevi,

nco nesu

;

milá,

nesu

ti

lásku

ti

v šátku svázanou, abysi že

*)

Nkteí

vdla,

mám

už jinou,

skouujou:

Však

já

pece

t, má

zlatá,

dostanu.

SOS. Když jsem šel po Praze po Male' stran, potkal jsem dvátko vyšperkované; já na ni esky, ona nmecky jž

t

kozel vzal,

dvátko

pesky!

;

;

;

273 UVJ. Ktlyž jsou laky

pívávali,

naši

my

pít

budetu

oni málo zachovali,

my

nic mít nebudem pobudem nebudem, svta nepebudem

a

co po nás zstane,

kdo

Však

ví,

kdo

dostane!

to

nevím mnoho-li?

já

nevím dlouíio-li? Umru, nevím brzo-li ? doma nebo na poli: zstane, a co po Živ jsem,

mn

veselým se dostane

—

však já nevím, mnoho-li?

810. Koulelo

se,

koulelo

—

ervené jablíko jen se na mne nehnvej, má zlatá holiko! Já se na ale je

t mi

nehnvám, líto,

že za jinou chodíváš

pes zelen

žito. )(

274 Žilo,

31

j

žiteko

žito,

t

kdo

bude

žili?

daleko,

milej je

musím pro nj Žito,

i^Iuj

žiteko bude vázat?

žito,

t

kdo

jíti.

daleko,

milej je

musím pro nj

zkázat.

Trávo, trávo, traviko

t

kdo

Mj

milej

bude kosit? je daleko,

musím smutek

211. Koulelo

se,

nosit.

koulelo

ervené jablíko

komu má

—

ty se

dostaneš,

zlatá

holiko?

Koulely se, koulely

dv

naproti

komu bych

sob

se

než, Jeníku,

—

dostala,

tob?

:

;

275

Komu bych

doslala,

Jeniku, tob:

než, ty

se

hezkej, já taky,

jsi

šikneme se k sob.

313.

pták

Letí,

letí

pes

zelený sad;

nad dvorem se toí, zdvihá k nebi oci,

Andulko Andulko Jeníek

volá.

milá,

volá:

bys nebyla pyšná a

trochu ven vyšla

sama jediná.")

Ona nevyšla, poslala

„Jdi, viiiJ

mj mu

posla

milý posle, to

slušn,

že nejsem sama.''' Posel v hrdlo lhal a

sám namlouval

276 peneš£astná,

ach, já

že jsem ven aevyšla

sama jediná! *) Jiní zaínají:

Let

msíku,

pes

msíku

lei

let

teu celý svt, s vejší,

k mojí nejmilejší kolo udlej.

Kolo udlej, ven

ji

ne;ií-li

aby ke

sama

313.

Lidi

vyvolej

tak pyšná,

mn

vyšla

jediná.

povídali,

že se od hor a

to

se

mé panence Lidi

mraí

ernají oi.

povídali,

že se od hor záí a

to

se

zardlo

mé panence

v tvái.

:

;

:

277 povídali,

Lidi

že se rozedalo a

to

se svítilo

mé panence elo.

314. Louení, louení, což je to tžká

véc,

[když se musí rozlouiti,]

panenkou

s

Když jme

se louili,

oba jsme jsme

[oba

oi

.iilúlenec.

plakali,

si

bílým šálkem],

utírali.

Když jsme se louili pod zeleným stromem vždycky jsem ti íkávala, že

ta

láska

není stálá,

že svoji nebudem.

Až

já

píjjdu

lesem,

budu plakat hlasem

dám

si

klobouek na

panenku zapomenu

na a

budu zas

vesel.

stranu,

278 215.

Blá milá, má milá! erné oi máte jenom mn povz e, :

ím

je umejváte?

neumj vám

„Já je

den jenom jednou

za

v tom

našem potoce

vodikou

U

studenou.''

potoka

stála,

páva

napájela

Povzte, má milá, kdo s vámi sedává

?

„Nevím, sama nevím, ale

dnes se dovím:

pijdte k

nám

z

veera,

jistotn váin povím."

216.

Mj m,

Jeníku,

koupíme

sob

ty

budeš vorat

bndem

mj

m

rád,

vinohrad

se spolu

a

já

žít,

dobe

mít.

;

279 5áir.

Ml

jsem

l

už

ml

le,

holka,

rád,

má kamarád,

jsem t, holka, rád,

už

t

nechci

takovou opici najdu na

jako

ty,

ulici,

jako

jako ty

ty,

jsi.

sedm sedm syn ml

318. Melt Adam

synu,

^

nejedli,

nepili,

jenom takhle (Jeden

319.

dlá

dlali.

rozliné posuky, ostatní vsicknl po nm.)

Mn se, mn se, mn se všecko

mne

se,

zdá,

že moje milá

modré oi má

;

mn se, mn se, mn se, mn se všecko zdá, že modré

oíiky má.

280 Modré oiky, rže tváiky, bilé

ruiky,

pkné stevíky

:

Mn se, mn se, mn mn se všecko zdá, že Andulka bude má.

Škoda že

je

mé

t,

dve,

nebudeš,

že ty jiného

tšívat budeš škoda je t, dve, že

mé

nebudeš,

že jiného miluješ.

Moje myšlení v lítost se

mní,

moje mínni není k splnní

Škoda že

srdce

220.

je

mé mé

t,

dve,

nebudeš, íarmucuješ.

Muzikanti! co dláte? pivo máte a

nehráte.

se,

:

281

mn

Znluajtc

na liouslicky,

holiky.

rozveselte ty

Zahrajte

mn

na tu basu,

rozveselte všecku chasu.

Zahrajte

mn

na ty dudy,

rozveselte všecky všudy.

321.

Na Bílé hoe sedláek oe,

má hezkou mi

dej

Hej,

župy, župy,

mi

dej

dceru,

Bože!

ji

Bože!

ji

Hej župy, župy, žup.

Kdybych

ji

což bych

dostal,

si

vejskal

ti sta tolar

bych

si

vyzejskal!

Hej, župy, župy ald.

Hezká ženuška! ti

sta

tolar,

bych ji vozit krytém koáru

dal v

Hej,

!

župy, župy atd.

282 Lokaje naped, lokaje za dal

bych

ni jí

\

íkat

urozená paní! Hej, župy, župy atd.

83a. Napí se, bratiku, napí se,

však on

dokud až

pan šenký napíše

to

napí se,

on

sotva

bratíku,

t t

napí,

tatíek šatí:

pestane

šatit,

budeš moct napít.

se

Napí se, bratíku, napí se, však on to pan

333.

Na

tej

šenký

napíše!

louce zeleny

pasou se tam

jeleni,

pase je tam mysliveek v kamizolce zeleny.

Pokej na mne, má zastelím

aby se

ti

ti

jelena,

zalíbila

kamizolka zelená.

milá,

;

283 '424.

iNa

lom |)anském moslé

roiinarinka

žádnej

ji

roste

tam nezalívá,

ona iicporoste.

Až

tudy pfljdu,

já

zalívat

ji

Zelenej já

budu:

se,

rozmarinko,

se vdávat budu.

Také: Jestli

já

se

se

mn

zazelená,

vdávat (ženit) budu.

2S5. Nechce mue panenka žádná, že je má kapsika prázdná.

Pjdu od panenky k vdov, naplním kapsiky sob.

Do jedné nasypu hrachu, nadlám panenkám strachu.

Do druhé si nacpu zeli, aby mne panenky chtly.

284 836.

Nejsi,

nejsi,

jak jsi se dlala, nejsi,

nejsi,

jak se dláš falešné srdce máš, nic se

mne nevšímáš,

jednou, jednou v

tom se shledáš

„Nedbám, nedbám,že

m

nemiluješ,

nedbám, nedbám, že

m

nechceš

takových chasníkS na každým hebíku, jako, jako,

jako ty jseš!"

237.

Neradím žádne'mu kamarádu svému, by šel k panence, když ona nechce, po schodech nahoru

!

: !:

:

285 jsem lam jednou vlez, byl jsem bit jako pes

.len

lískovou bolí, ach, jak to

bolí!

Nepijdu tam podnes.

!Í38.

má!

Nestarej se, ženo

kde

je

pivo,

nestarej

se,

tu

jsem

já

;

ženo má,

kde mne najdeš?

Kde

je

tu je

pivo,

nestarej

kde

je

se,

pivo,

nestarej tu

339.

se,

mne

Nestarej

že

tu

je

sládek,

taky pivovárek

my

ženo

má

jsem já; ženo má, tu

najdeš

se,

nic

ženo má!

nemáme

zabijeme komára,

masa nadláme.

Pl ho dáme do komína, pl ho uvaíme nestarej

se,

ženo má,

že se nenajíme!

286 830. Neslujte mládenci pod okny, pojJte radš do sednice; vás nožiky bolejí, sednte na lavice.

jestli

My jsem k vám nepišli posedt, my jsme k vám piišli postát vy máte tri hezké' dcerušky, my chceme jednu dostat.

Neber

si,

která

Jeníku, takovou, pyšná

je tuze

;

neb ona by ani za tebou ze dveí ven nevyšla.

Neber

si,

Jeníku, takovou,

která je

zamraená

neb ona by se

;

mraila od rána do veera. ti

231. Nic nedbám, jen když

mám

pod okny zahrádku, nic nedbám, jen když pod okny štp.

mám

;

!!

287

nm

Jsou na trhá je

jablíka,

Anika,

jsou dobry, jsou sladký,

json jako med.

V sádeku

pod okny

travicka v

zelená,

sádecku pod okny tráva

Až

tráva

roste.

vyroste,

Ancicka doroste až tráva

vyroste,

pak bude má.

833. O Velvary, o Velvary kde jsou mé tolary? Jed jsem,

pil

jsem, hodoval jsem,

hezké holky miloval jsem: o Velvary, o Veivary!

kde jsou mé tolary?

233. Pane Bože všemohoucí

Umel sedlák v Holomouci. V Prostjov mu zvonili, do Brna ho pohebili.

288

V Kyjov mu z Jihlavy

truhlu

dali,

pinesli máry,

z msta Kojetína, hroba pišel od Budína. Knze vzali z Hustopee

píkrov

a

kantora od Prosee,

ministranty ze Devíce,

kížem

Meziíe.

chlapce

s

Ti pak,

kteí jsou ho

byli

ráí, že se

z

nesli,

sešli:

ti byli až od Krakova, tvrtý ponocný z Pacova.

334.

Pí,

Honzíku, "sak jen

pí,

platíš

ty

Mybys propil stouku, 'sak máš ešt louku pí

jen,

Honzo, pí!

235, Píme pivo pomalouku, dokud tee ze soudeku; píme pivo, píme je,

šenkýka nám

naleje.

!

Tebas

já

byl

jen když já

pivo, pivo to je

836.

otrhánek,

mám

piva žbánek

^

íerveny,

mé potšení!

Píme pivo s bobkem, jesme bedrnik, nebudeme stonat,

nebudeme mít: tak ta bába íkávala,

když do

lesa

chodívala

na ten bedrnik-ník-ník, na ten bedrnik.

237.

synáku, pomaliku, synáku, pomalu: máš malikou stodoliku, máš malikou stodolu. Pí,

pí,

Pivo sem, pivo tam

muzikanti hrajte:

však

já

nic se

vám

zaplatím,

nestarejte!

290 338. pivo

Pivo,

kdo

t

!

kdo

až já budu v Pivo,

t

bude

bude, pivo,

pivo! kdo

hrob

t

pít ?

pít,

hnit?

bude pít?

Brati, brati, vy budete

pít

kdo ho ale bude pít, až i vy budete hnít? Brati, brati, kdo ho bude pít? Pak ho budou naši kluci pít; ti zas budou kluky mít, ti též budou pivo pít. Pivo! ty se

239.

vtn

budeš

pít!

Pod dubem, za dubem

mla

dv

jevna

ervené jablíka.

mn

dala jedno

nechtla ran

ob

dát,

zaala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o

n

zle.

291 Pšeniku jsem zašil, nebudu ji žít-, nalcjt,

pivo jsem dal

nebudu ho pit holku jsem si namluvil, ;

jinej

a

mn tak

odloudil,

ji

naší

lásce

konec uinil.

340.

Poiád co se

poád

mn mn mn

dávají, nelíbí,

dávají,

co já nechci: dávají

mn

starou,

ošklivou, bublavou;

co se

mn

nelibí,

toho nechci! Lepši je, tatíku,

na vraném koníku, tatíku,

lepší je,

na vojnu nežli se

jít,

oženit,

škaredou ženu mít; lepší je,

tatíku,

vojákem

být.

292 341.

Povz mn, má milá, rozmilá pro ti paiimáma bráni ? „Brání

mn

pro tebe,

potšení moje, že nemáš pole žádny."

A

nemám poliek ani pece jsem na svt

mže mn že budu

dve Když

jsi

Pán

Bh

luk,

rád:

dát,

milovat

jak karafiát.

mne pro

lásku nechtla,

pro statek já t nemáln když jsi mne nechtla,

bude mne

chtít jiná,

pošlapu cestu jinam

343.

Proto jsem žes

t

nechtl,

tuze ospalá,

proto jsem

t

že tuze spíš

nechtl,

;

;

293 jsem k tob pišel, zase jsem odešel, dal jsem ti hubiku,

já

ty

2^i.

nic

nevíš.

Bostou, rostou, rostou

konop a

cestou,

za

pkné

jsou

zelené';

mezi nimi roste

ernook

dve bude

až vyroste,

me'.

Mládeneku mladý,

mé

poslechni

rady,

zanech toho ženní; oženíš se jednou,

tváiky

ti

krása se

344.

zblednou, ti

promní.

Sedlák, sedlák, sedlák,

ješt jednou sedlák, sedlák, sedlák, je

velkej

pán

sedlák :

ou

iná

a na

pás na biše,

svém kožiše

luli- tuli- tuli-

tu-

lulipáu.

Koukej, koukej, koukej, jak je sedlák h loupej,

koukej, koukej,

jak je hloupej

koukej, :

on jede na pole, má hodinky dvoje koukej, koukej, koukej, jak je hloupej.

S45.

Skivánek, malý

pták,

nikdy nezahálí: ve dne v noci pracuje,

Pána Boha

Dlejme my

chválí.

taky tak

jako ten skivánek v jedné ruce panenku, v druhé ruce žbánek.

!

295 Jeníku,

Spi,

Í46.

oka

zamkni Pán

Bh

bude

andlíky

s

synáku,

Spi,

Jeniku,

zamhur

oka

až se zbudíš ti

tebou spáti,

kolíbali

spi,

dá

spi,

svy:

:,

spi!

spi,

svy:

za

chviliku,

mamika kasiku; srdéko,

spi,

spi

Spi, Jeníku, spi, zamkni oka svy: dá ti buben a housliky, nedá t za svt celiký;

dušiko,

spi,

S47.

Sel Jukel na

spi!

pivo,

na dobré piveko; šla

žena pro Jukla,

aby už

dom

šel:

Jukel nechce

že

má ješt

doma appetýt

na to dobré pivo, na dobré piveko.

jít,

296 Poslala

pak pro psa,

aby pes Jukla kous: pes nechce Jukla kousat,

dom

Jukel nechce že

má ješt

jít,

appetýt

na to dobré pivo, na dobré piveko.

Poslala

pak pro

kej,

aby kej psa mlátil: kej nechce psa mlátit, pes nechce Jukla kousat, Jukel nechce

Poslala

pro

domu

jít

atd.

ohe,

ohe kej pálil ohe nechce kej

aby

kej

nechce psa

pálit,

mlátit,

pes nechce Jukla kousat atd. Poslala pro vodu,

aby ohe hasila voda nechce ohe hasit, ohe nechce kej pálit, :

kej

nechce psa mlátit

atd.

:

:

297 pro vola,

Poslala

aby

vfil

vodu

pil

nechce vodu pít, voda nechce ohe hasit,

vftl

ohe Poslala

nechce kej

pálit atd.

pro ieznika,

aby ezník vola bil: ezník nechce vola

vl

nechce vodu

voda nechce ohei Poslala

bít,

pít,

hasit atd.

pro babu,

aby baba arovala: baba nechce arovat, ezník nechce vola bít, vftl nechce vodu pít atd. Poslala pro

erta,

aby ert babu vzal ert nechce babu

brát,

baba nechce carovat,

ezník nechce vola Poslala

pro hronia,

aby hrom erta tlouk:

bít

atd.

298 hrom zaue

fcerla

llouct,

zane babu brát, baba zane arovat, ezník zane vola bít, vl zane vodu pít, voda zane ohe hasit, ohe zane kej pálit, kej zane psa mlátit, pes zane Jukla kousal, Jukel chce už domu jít, cerl

že už

nemá appetýt

na to dobré pivo, to

dobré piveko!

348. Trávo,

trávo,

Kdo až já

trávo zelená!

t

bude trávo žit, budu v hrob hnít?

Trávo, trávo, trávo zelená!

pivo ervené! bude pivo pít, budu v hrob hnít?

Pivo, pivo,

Kdo až já

t

Pivo, pivo, pivo

ervené!

!

399 Dvce, dvce, dvce rozmilé! Kdo t bude nulovat, až já

budu

v

hrob

Dvce, dvce, dvce

249. Už ho vedou,

mu

kapsa se hrajte

spát?

rozmilé

!

aiarlina,

ztenila:

mu, trubte mu, mu marš!

zahrajte

Už ho vedou pes zahradu, naped, máma vzadu: hrajte mu, trubte mu,

táta

mu marš

zahrajte

350.

Už mou milou do kostela vedou: tenkrát

jsi,

tenkrát

jsi

má panenko, má !

„Ješt nejsem,

—

mftj

nejmilejší,

ješt jsem paiimámina."

Už mou milou k oltái vedou: tenkrát jsi, má panenko, tenkrát jsi má !

—

300 „Ješt nejsem,

mj

nejmilejší,

ješt jsem paíímámina."

Už mou milou od oltáe vedou: tenkrát

jsi,

tenkrát

jsi

má panenko, má !

—

— ach,

„Už jsem

tvoje

už nejsem

pamámina!"

už jsem tvoje,

851.

Vlaštovika

lítá,

povídá že svítá,

svítaníko vsta, má Andulicko! svítá,

:

„Kdybych mla od toho svítání, nedala zejtra

klíce

bych svítat do snídaní.

Kdybych mla klíe ode due bílého, nedala bych svítat do rána plného "

!

301 35íá.

Však nám lak nebude, až se oženíme,

však nám lak nebude,

vdáme:

až se

dáme

dlali

si

kolíbku pro dli;

však nám tak nebude, jak se

333.

máme.

Vzdor na vzdor nkomu do našeho domu, vzdor na vzdor

nkomu

do našich vrat: roslou tam dv rže, žádnej k nim nemže, žádnej je nemflže pomilovat.

354. Zadudej, dudácku, zadudej nebo mi ty zlaté dudy dej. „Než bych radši

bych

já li

ty zlaté

na

n

dudy

áí

zadudal."

303 Zadudej, dudácku, jak umíš, však ly tomu dobe rozumíš.

„Kterakpak bych dobe zadudal? ješt jsem pivícka riebumbal

Až já se pivíka nabubám, potom tepiv dobe zadudám."

355.

Záhon

petržele,

žábou máku: uechodte k nám, hoši,

do baráku. Záhon petržele, záhon zelí

nechote k nám, až

Záhon

hoši,

v nedli.

petržele,

záhon mrkve

nechote k nám, až se smrkne.

hoši,

1

:

356.

Zahrajte

inité

::

:

mou

Lito-Lilo-Lilo-Lito-

Lilomeickou zdraví Kaceny, že má krávy straeny, za

sukni zelenou.

357. Zelená se louka, zelená se jen ty,

má

milá, na

les,

mne nepovz,

zelená se louka, zelená se les

jen ly na

A

jestli

ze já

mne nepova.

povíš,

bez

povíš

-tfa

sebe,

hubiky nejdu od

tebe.

Zelená se louka, zelená se les jen ty na

mne nepovz!

258. Zádnej neví, jak je mn^ když mne starej obejme jak bych šEovík, trnky jedla, do ostrého trní lehla, tak je

mn,

ach! tak je

mn.

304 Žádriej

mn,

uevi, jak je

když mne mladej obejme: jak bych cukr, mandle jedla, do prachových pein lehla, tak je

859.

mn,

ach! tak je mne.

Žaly jsou travicku

nad struhou, pomáhala jedna na druhou.

Stált tam Jeníek za hodil

dubem, po Andulce

žaludem. Neházej, neházej

žaludem,

neb

my

žádná tvoje

nebudem.

360.

Zežulika kukána buku v lesy kuku

—

;

!

305 Ozvi se,

má

milá,

ozvi se, kde jsi?

Kuku! jenom

Ty

jsi

co

jsi

srdce

ta

jediná,

mé

ranila,

ozvi se, kde jsi?

Kuku! Zazpíval slavíek v háj kil že

my

zeleném,

má milá, nebudem

už,

svoji

?

nebudem už spolu chodit, nebudem se spolu vodit, ach, už nebudem

„Mla jsem

holoubka,

ten mi uletl

že já budu plakat, na to nezpomnl, do kapradí,

uletl

mn

snad se už víc nenavrátí ach, nenavrátí!"

—

306

Stesk Slovan.

261.

o

Bože muoj, otce muoj, ak je ten svt zmotaný! vystojí,

co vystojí

ubohý poddaný!

Každý ho sužuje, platu npopravuje, bo sa každý tak nazdává, že

vn

panuje.

Jak sedlák tak

i

pán,

každý musí umíti, každý musí v jernej zemi uhníti,

Vy

uhníti!

páni zemani!

my jsme

my budeme

vaši poddaní,

v cjernej

srovnáni, srovnáni!

zemi

;

307 262. Nitra. Nitia,

milá,

Nitra

vysoká Nitra!

ty

kdeže sú te asy, v Ulorých si ty kvitla? milá.

Nitra

Nitra,

slovenská máti!

ty

co pozrem na tebe,

musim

Ty

si

zaplakali.

bola

nkdy

všeckýcli krajin hlava,

v ktorých lecie Dunaj, Visla i Morava-, ty

si

bola bydlo

krále Svatopluka,

keí

tu

panovala

jeho mocná ruka; ty jsi bola

svaté

msto Methudovo, našim otcora kázau božié slovo.

ked! tu

Vcilek tvoja sláva v tuoni skryta tak sa

leží

asy meá,

tak tento svel

bží!

308 263. Bojácná.

Široký jarcok bystrá vodika napoj

„Vru

—

mého koníka.

milá

rai

nenapojím,

lebo se ho bojím, že

som maliká.

Tvuoj koník vraný, ostrokovaný

pokopal by já a

byni za

m

podkovikami,

nenarosla

muž nepošla

mezi horami."

264.

Mladá žena.

Já ty volky nepoženu, já

mám doma

mladú ženu;

kdybych já ty volky nkdo by mi k žen Já

mám

kiípírn já

honil, chodil.

ženu nekáránu, si

tatar

na nu

budu já ji tatarovaf, ona bude vyskakovat.

309 Kdo má ženu nekáránu, aí

a

jí

k

pak

dá k

obdu

veei z ní

Kdybych

slámu

otep sena,

bude dobrá žena. já

ml

korbel piva,

po piv pohár vína, a po vín dve mladý, pak by to šlo dohromady. a

265. ztracená mladost.

Zahualy hory, zahualy lesy

kam

ste

sa

moje mladé Moje mladé

;

podly

asy?

asy

neužily krásy;

moje mladé

léta

neužily svta.

Mladost, moja mladost, ak som fa premárnil!

ako bych bol kamen do vody zahodil.

310

Ešt

kame

se ten

vod

ve

obrati

moja mladosf,

ale

ta

nenavrátí.

sa

Kalendá a ne fará.

266.

(elakovský.)

Synu milý, bodaj zvážal, co pan fará dneska kázal! Kázal: Pomni,

love,

na smrf, nežli pitee ver,

ta

;

tvoje mladost

skoro utee, „Ej, já

dbám na

co já

farára,

se trimám kalendára

naped máme masopost, potom teprv pijde puost: na memento

eše asu

267.

moi

dosE."

ablenka.

Sablenka brušená, to je

ona

moje žena,

m

vyseká,

ai bude poteba.

311 Sablanka brušená

ob dv

na

ona

m

do Moravy.

z Ulier

na slám,

Neumeni

umeme a

keJ

strany,

vyseká

na poli,

s koíia

spádném,

šablenka zadzvoní.

Slovan jsem a Slovan budu,

erné ižmy nosit budu, erné' ižmy od ižmára, ostruhenky od kovára.

Ej

mosela^s

ej

mosela's

nedala som,

ani ej

mj

syneku,

nedala som, nedala

ej ej

mn podzelac, mn do pagáka

do pagáka cosi dac,

ej

Ej

mne poarovac,

mosela^s

ej

som

ca,

mj

;

syneku,

ani dobré neznala.

313 270.

Ke

komára

ženili,

krapky vína nemali.

Piletl k nim slavicok, naljal im on žajdliok.

Tak

oni napili,

sa

že komára

Komár

leží

zabili.

na dvore

—

muška pláe v komoe. Nepla, muška, nic ve ti komár ožije.

ti

je

„Horké jeho ožití, ked je na smrE zabitý." Sádlo z

nho

vybrali,

za sto zlatých pedali. a

kožtiku za meru

na moj pravdu

a

—

vru

313

^gpiYoker.

7kQ

Don Juan.

271.

Lepo Ve

(lne

rello.

v noci tak se hnát,

v dešti,

boui

povždy

sít

dál se

brát,

nikdy žát,

a

—

špatn jíst a málo spát chci sám na pána hráti, nechci dýl ve služb stát, ne,

ne,

ne,

ne, ne

Vašnost

tam se Naánost Já

chci

taf s

ne,

ve služb

a

stát.

se mfiže smáti,

dívinou

má

sám

ne,

dél

tu t.

vyráží.

stát

na

stráži!

d.

Aj co to ? kdo to doráží uvidt nesmím se dát, o, uvidt nesmím se dát, ne,

ne,

ne,

ne,

uvidt nesmím

ne,

se dát.

—

314 sleinko,

Hle,

co kdy od

tu

panenky zapsány,

nho

jsou milovány; všechny sám v knihu poznamenávám co vám Ve Vlaších je pt v Nmcích dv st pozorujte,

a

;

dám

ísti set

padesáte,

pak šedesáte,

sto ve Francku, patnáct je v Turecku,

však ve Spanlích jest

tisíc

a šest!

Upejpavé vesnianky, chytré panské a mšfanky, hrabinky

a

baronezky,

vojvodinky a princezky, jak to roste, vzácné, sprosté

[pána vábí

napoád

!]

Na blounké prý ho dopálí touha vroucná a mírné cnosli;

snounlié

na

oko

V zim v lét

ptá slídí

táhne pána i

víru

chválí

krásné rozmilosti. se

po tlusfounké,

po štíhlounké;

krásn

táhlá,

malinká je milována.

Též po zvadlých on se shání, by hojnil poznamenání

svá ale

potšení vroucí,

tot mladice k vtoucí

;

;

:

;

315 Všecky

chválí,

bohatá-li,

skoupá, hloupá, rozmilá-li bolialá-li,

hloupá, rozmilá-li,

rád po každé pásne pálí, I

a

pak

víte

272.

co dlá!]

Sedlský milioná.

Mladost. [Bratíku

mj

!j

jen se velmi nesužuj,

[bratíku

mj

!]

jen se nesužuj i

slunéka

zá

mladá

každodenn zapadá [bratíku

mj

!]

jen se nesužuj.

Koínek. mj

[Bratíku

!]

na zisk jen pohlédni svj,

[bratíku

mj

!]

na zisk pohlédni svj sto

dukát

dostaneš,

pak snad u mne zstaneš

316 [bratíku

mj

!|

na zisk pohlédni svj.

Mladost. Ne, ne, ne

[Bratíku mj!] jen dost málo rozvažuj,

[bratíku

mj

!]

jen to rozvažuj, zlato

král je

na

svt,

mláí však dvakrát nekvte [bratíku mj !] jen se rozluuj.

M

I.

Ko.

\

I

Bratíku, Bratíku,

již

t

já

tob

opustit jít

mám.

nedám.

Mladost. [Bratíku nevylej

[bratíku nevylej

mj

hnv mftj

hnv

I]

na

mne

svfij,

!]

svj.

Když u tebe nebudu, hned tvé lásky pozbudu. [Bratíku mj !] jen se nesužuj.

;

317

Koínek. [Bratíku

mj

!]

své pokrytectví zuj,

jen

[braliku mj!] své pokrytectví zuj, Necliceš-li

rád u nuie být,

mžeš

tehdy

po svých

[bratíku

mj

mftžeš po

svých

jít;

!]

jít.

Mladost. Ne, ne, ne, ne, ne,

[bratíku

mj

spokojen se

!]

rozluínij,

[bratíku mj!] jen se rozluuj

pomni na mnohou radost, nedovádj na mladost ; [bratíku mj!]

te

m

273.

pocthij.

stelec kouzelník.

Kašpar. Oert by byl živ na v

bíd na

té

a

svt

svt

v té psot,

bez vína.

318

mže chtán, vínem bud jen prolejván,

Protož dokud

starost

zapuzína.

Jedno, jednot,

tri

jsou

troj,

protož pijde ješt dvoj, má-li být co z tebe.

Karty

te'ž

ke sklenici,

boubelatou dívcici, to

Bez

pravé nebe.

ti

té

neaí v

krásné trojnosti

svt

radosti,

tedy poží smle.

Neopust mne sklenice, karty,

dívice,

buclá

dokud duše v tle.

274.

Kouzelná T

a

m

i

n

flétna.

o.

Ten obraz má cos vábného, co zrak neshlédnul žádného Poznávám, tou že krásotou nadán novou jsem sladkotou;

;

;

!

319 nemožno než

jineuem to to zde

sic

ohnm

pláti

název „láska" má? má! Tot láska jest sama. najíti práno, ke'ž jí

Zda

O O

ten

cit

mn

o kéž dle

ve

m

ní

—

což by já ? slasti já by

kdybych

ji

pak by byla

M

o

o s

11

já

hrá

plynouti,

moh" vinouti:

vcn t

a

t

o

Všecko kol plesá v svádí,

—

ml

sob

k

dáno

státi

t

bych

slasti

Ve a

zváti,

cítím

má.

s.

milosti,

milkuje

i

nemám té znát blahosti, ernoch ošklivý že je.

já

Což tu Vždyf

necítím pláli?

nic i

krev a maso mám.

Sám vždy

bez ženušky

rovno pekla

jest

státi

mukám.

Tak chci, an mi žíti dáno, svádt, líbat, smát se, hrát! Jen lunou nebud mi láno,

mámt

bílou

holku rád!

320 Krásná

jest,

tnusim

Ach! schovej jestli

zlost

radši

zamkni

oka

Sarast Zde

stan pomsta milost,

r o.

zlá

svatosti

nemá,

kdo pad v slabosti, k dobré cest má

mu

druh

ctná,

státi,

svá.

tch kobkách

v

jej

t

má

to

práti.

jí

luno

se,

v tu vlast vedoucí

kterou chová volenci pán.

Zde v tch kobkách svatosti kocháme každého, zlým dány jsou milosti, zde zrádce žádného;

komu ten

ta

pravda jest

lovkem 275.

Car a tesa.

Píse

carova.

S žezlem jsem s

nmá,

se zvát nemá.

hrával,

si

hvzdnou korunou,

meem

jsem

již

mával

rukou dtinnou.

dán,

321 soiidiuli

jen

mé hroxby

znal

a

v otce

já

se

viiílil

mne

len

noh Aiú\n

rojíf,

lilcd,

náruí-

hned zpt-, iíUal

7.1ibav

:

roxkoši má.

[O blaho, o blaho, díle

jen jí

l

má

!j

Tod h\o/.dy roidávam vládnu co

a

král,

vše blaho ruskému

bych národu

svtlem

jej

a

piál,

slávou

bych ozáil rád, však ocovskou

péi

nechce žádný znát; teJ v carské mi sláv že srím jsem, se zdá. [O blaho, o blaho, jen

dcko t

zná.]

Až skoním svj oukol strast

a

jen

udolám,

kámen památní

za

náhradu

mám; )(

332 v srdcích má památka

snad kráfko jen,

je

svtská moc

a

sláva

prchá jako sen.

Až dokám

já

cas ten,

kde Pán zavolá, [dosáhnu zas blaha,

dít jen

jež

276.

Mn

je

neznám

zná.]

Zampj

všecko poddáno,

vzdory žádné;

já

ženou je nazváno,

[co

láska moje vládne.] Ha! co vidím,

tím

mne

co

tší,

tam nebo zde, to hned je mé.

Mn

je

neznám

všecko poddáno, já

vzdory žádné,

každá dívka hned je má, je

má,

Mám co

mn

poddána!

dívky rád blounké,

laky

jsou lehounké

323 [však jen na krátký tas,

pak

rad opustím zas.J

je

Po slenách jen se sháním, když mne lákají apíváním ^ však jak zvuky pominou, pospíchám za jinou. panská, 1 komorná, ba i dva z msta, vesnianka

Zampy

lásku

jak se

jí

Mn to

je

mocnou zná

bránit

všecko poddáno

atd.

musí býti mé.

277. Marnotratníh;.

Vojtch. Lidé se vždycky hádají, oc váží štstí víc, jiné

za hloupé mívají,

sami nevdí nic. Bohái bydlo pebídné se

asto

;

má?

pkným

zdá,

osud na hoblík pohlídne a všecko vyrovná.

:vu .Menuomocí chce mládež jen ve všem vždy šfasfiia být, však sotva doliasíná den, vše pestáváme

m

Když

ctít.

notn

žena

,

tepá,

myslím, vad ty se, vad:

pkn

hoblík se

tak zlost

Až pijde- li

zacpu

sob

k

zve,

pozoru nedá,

se

to

ztraF.

smrt bledá,

ta

jenž ráda na

vyklepá,

ona

i

si

Dej

:

to

slyš, já

své

uši

ekni-li však

svj,

život

porouím!

odložím rychle hoblík svj, s

svtem

278.

se rozlouím.

áblv

podíl. (Litnnský.)

Neznámý mladík a

hledí stále

odkud dívinka pijít

mu

stojí

v dálku milá

pislíbila.

sám tam,

:

!

32 5 viikol

Již,

dvunáclá

je,

leiiíiio

diicliy

/,ve

na kížovou tu dráhu a

sní jen

o»

Co na nj Marné

ceká, kdož

jest jeho

nlenka doina neb

teta

—

o blahu. to

ví V

ekáni,

dli

^

bez ustání

nad dívkou piln

bdí.

Tu chuas, nedokav se jí, si vzdychne % srdce hluboká Ach vzpome na mne, dívko má Aj smutné nivy, smutný háj,

kde dívka hledí milého a

v

dálný kraj,

oekává

luny se poptává,

kdy pijde mladý pán, od ní tak milován.

Ach

doufá, porad doufá,

div v touze

si

nezoufá,

neb nejde milenec.

Nadarmo

je vše ekání, nepijde mladý pán,

neb k jiné v celování je

láskou opoután.

336 Tu dívka smutn zastená, až a

opakuje

ozvna

—

zvolá z srdce hluboká:

Nevdný!

to je

vrnost tvá?

Cy

"ki

B

eL

"kx.

Str.

239 239 124 241 87

Ach, já tu nebudu Ach, není tu, není Ach, vy oi

Adámku

náš!

Aj, bledý

msíku svt mi

Aj, což na

schází

dvinko, bliTho moje! Aj vy páni! co dláte Andulko, mé dít Aj,

Ani vy

Až Až

já

.

.

.

.

.

.156 .174 182

242 242 242 176 168

sob

to

pjdu

z

krmy

já pjdu z roboty Baso, baso, bru! Btulinko boubelatá

Bží Vávra

z

101

Poliky

Blahoslavený sládek Blahý dm, kde ídí Blahý, kdo dle povolání Bože muoj, ote muoj

......

Bratíku

mj

.... ....

Brati píme, af to zvíme Brati, rozveselme se Bud s Bohem, krásná vlasti

má

.

146 235 128 201 306 315 30 52 68

Bývali echové 62 Bývával jsem švarný hošík 185 Chodíval k nám, chodíval 243 Co jsem chtla, Bnh mi dal 103 Co mám v chládku s tebou dlat 156 Co pak mne, má ženo 243 Co ten ptáek povídá 244 Co to máš, má milá 244 Cechové jsou národ dobrý! ... 33 Cechy, echy! klenot drahý 58 erné oi jdte spát 245 ervcnaj' se kopce 196 ervená, modrá fiala 246 ert by byl živ na svt 317 eská krev a srdce eské ... 22 jsou to koníky 246 .

.

,

.... .

.

.

.

...... ....

í

ím

.111 247 247 .... 247 .171

as to je, že u milosti

tyry kon jdou Dej Bože Barboe Dej nám Pán Bíih zdraví Dvy ruské, dévy panské

.

.

.

.

Doorávám, dokonávám

132

Do pole, háje, muži, jonáci! Díve než jsem Minku seznal £j raoseIa's

mn

Gaudeamus

igitur

Gd Gd

domovina moj?

je slavská

stana k

poarovac

.

.

.

.

.150 .172 .311

....

5

Hajá, hajá

Haj ho husy ze pšenice Hbit, brati, k práci hbit

187 10

195 248 .

.

.167

Str.

.... ....

Ilej brati! bume veselí 75 17 Hej Slované, Ješt naše Hej zhru, lovci, v pole ven 163 Hnvej ty se na mne, nebo nehnvej 248 Hoj, mládenci, pjme písn 21 .

Hoj, Sokolíci, Hollui

mužn vped

.

... ...

modrooká

....

Horo, horo, vysoká jsi! Hrály dudy u Pobudy Hrbatá se s krejínj hádá Já jsem jako lusk Já jsem drotar od Trenína Já jsem holka mladá Já jsem jonák z Miletína Já jsem sice hrobník chudý Já jsem švarná dívka z mlejna Já jsem švarný jonák eský

dve

.... ....

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Já jsem z Kutny Hory Jako krajina nebeská

Jak pokojn msíek Jak se ten msíek Jak so živ nezapomeno Já mám chaloupku

..... ....

Já mám holubiku Já mám kon, vraný kon . , Já nechci žádného, jenom Honzu Já tu nebudu, vru nebudu . .

.

.

Já ty volky nepoženu Jede, jede poštovskej pacholík Jedna hodina Jeníku bloudíš

120 161 251

.115 202 .

.

64 249 250 250 250

.

93 94 251 45 125 143 160

252 253 253 254 255 308 255 256 256

«lr.

Jen se mn, má milá Jen se ty, šáteku Jen ty mn, šenkýko Jeruzalém velké msto (míchanice) Jestli mne ráda máš Ješt mi jednou zahejte Ješt na tch našich horách Jetelíku, jeteli! Je to chze po tom svt ^. Jsem eský dlník, dlník Cech Jsem, jsem z Rakovníka ^ Jsou, jsou po Slovanech Cešata

.... .

.

.

.

.

.

.

.

.

257 257 258 229 258 259 31

259 104 73 225 42

4 Kde domov mj ? 260 Kde je sládek, tam je mládek Kde mj je kraj, kde má je vlast 9 Kde vlast je má? 6 Kde vlast je má, kde domov mj? 7 Kdybych já vdla 262 ... 50 Kdyby mi tak osud kázal Kdyby 261 to Pán Bh dal 261 Kdyby moje milá Kdybys mla, má panenko, sto ovec 262 166 Když já jdu z hospody dom Když já spatil Blulinku .... 174 263 Když jsem husy pásala Když jsem já k vám chodívával 263 264 Když jsem já sloužil 267 Když jsem já ty kon pásal 178 Když jsem k vám chodíval Když jsem k vám chodíval pes ty .

•.-...

.

.

.

.

.

mn

.

.

lesy

.

.

.

.

269

Str.

Když jsem plela len 270 Když jsem svou Lidušku . 90 Když jsem šel do Prahy .271 Když jsem šel po Praze .... 272 Když jsme staí, af jsme staí 185 Když jsou naši pívávali .... 273 Když mne má matika chová vála 123 Když msíek spanile svítil .134 Když už všecko spoívá .... 180 komára ženili 312 Komu, brati, zazpíváme? ... 57 Komu Bh dal k zpévu sílu ... 54 Koulelo se, koulelo 273 Koulelo se, koulelo 274 Krásná Minko, musím jíti 99 Krásnjší mi v svt není podívaná 112 Krásn slovo eské zní .... 38 Kepelice volá 169 Laštovika lítá, lítá 147 Letí, letí pták 257 .... 323 Lidé se vždycky hádají Lidi povídali 276 Lidko, kdy pak žádosti .118 .

.

,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Ke

.

Lízinka

— ach

e

to je

dve! ...

Louení, louení Luna jasn svítí

Má Má Má Má Má

milá, má milá! milá se vracela

milenka je dívenka tys láslta jediná zlatá

Maenko

.

97 277 84 278 176 82 113 145

MJ m, Jeníku, mj mé M! jsem t, holka, rád Melt Adam sedm syn

Mn Mn

je všecko se,

mn

poddáno

se,

mn

rád .

.

.

se

.

Moravo, Moravo, Moraviko Muzikanti! co dláte? . My jsme brati od Šumavy .

Na Ka

Bílé

hoe

blízku za

mstem

.

.

Nad Berounkou pod Tctínem Napí se, bratíku, napí se Naprej zástava slav! Na tej louce zeleny

.

Náš tatíek nebožtíek Na tom panskén) most Nechce mne panenka žádná Nechf velebí Vlach své ráje Nejsi, nejsi

Není muže nad kováe Neradím žádnému .

.

Nespi, nespi, dívko krásná Nestarej se, ženo má Nestarej se, ženo má Nestjte, mládenci, pod okny

Neznámý mladík

sám

stojí

Nic nedbám, jen když Nic netrvá na svt Nitra milá. Nitra

.

.

.

Nuže brati, v kolo sem Nuže, nuže, milí brati

.

mám

vn .

.

Oo jsem

prosil,

Bh

mi dal

.

bu

a pamatuj! S Bohem Sedlák, sedlák, sedlák . . Sedneme si k stolu Se srdcem divno hrát . Sil jsem proso na souvrati Skivánek, malý pták . . Sláva ti, vlasti má! .

.

.

.... .

.

.

.

....

Slovan jsem a Slovan budu

.

Složno, složno, bratjo milá Spi Havlíku v svém hrobeku .

Spi,

Spi Spi

Jeníku,

má mé

spi

S tebou babiko Svit

,

boubelatá drahé nevinúátko

zlatá,

.

.

.

.

mám sedt

.

....

msíku jasn

Svornost je ta mocná páska „Svorný duch!" vaše heslo Synu milý, bodaj zvážal S žezlem jsem si hrával Sablenka brušená • Šel Jukel na pivo .

bu

.

.

Sirá vlasti Slovanft

.

.

.

.

Široký jarok bystrá vodika Šlo krásné k klášteru

dve

Tam kde vní modré hory Tam pod tmi Krkonoši Tam v dáli, tam za hájem Tážete se, pro jsem Slovan Ten obraz má cos vábného .

Tšme

se blahou

nadjí

Ti jonáci z Podskalí

.

.

.

,

Str.

Trávo, trávo, trávo zelená

.

!

.298

.

Ty eský sedláku

142 165

Tys má láska jediná II

151

lavice díté stálo

299 Vi ho vedou, .Martina Už mou milou do kostela vedou 299 Vane vtík po luinách .... 88 V borovém na skále háji .136 .

.

.

V Cechách Ve dne v

tam já jsem zrozena noci tak se hnát .

Vlasta ze rží uvila vnce . Vlasti své bu, echu, vrný Vlast! jaké to sladké jméno

Vlašfovika

.

313 .131

.

.

.

•

.

lítá

Vltavo, eko Cech, eko síly Vojtíšku, Vojtíšku! Však nám tak nebude

.

Všecko an už spoívá Vystavím si skrovnou chaloupku Vzdor na vzdor nkomu Za dn mladosti kdo radostné Za dn mladosti kdo radostné

....

Zadudej, dudáku, zadudej

Záhon petržele Za horaina svítá Zahrajte

mn

.

27

.

.

.

.

.

.

18

28 300 52 189 301 85 129 301 13 223 301

302 .

.

.

.

.

.

.160

mou

Zahualy hory

....

Zasvif mi ty slunko zlaté Z eských hor zaznívá zpv . Zelená se louka, zelená se les Zhurta, brati, k tlocviku ! . .

. .

.

303 309 69 60 303 66

Zpv

a

píse milujem

.

Zpívej, zpívej, tak voláte

....

Zvolna vodiko Zádnej neví, jak je Žaly jsou^ traviku

mn

.

.

.

Ze mne eška zrodila Ze peníze svtem vládnou Zežnlika kuká .