5038 C47R8 1894
Purchased From
Funds Donated by
The Andrew W. Mellon Foundation
(iranf.
Jad. (Šeíahovský.
Františka Ladislava elakovského
RŽE
STOLISTÁ,
BÁSE A Výkladem
a
PRAVDA.
rozborem opatil
FRANT. BÍLÝ.
(S podobiznou.)
Druhé, rozhojnné vydání.
-^Sí-S®)-
Nakladatel liniliUiapectvi B,
STÝBLA
3804.
v Praze.
Knihtiskárna B STÝBLA
v Praze.
UVO Jedním ze životní cli ideál Františka Lad. elaPo všecek život svj byl vren slovm^ jež byl napsal r. 1825. píteli Kamarýtovi „Práce je hradba, které se každý bu lahodný, zpurný nepítel štítí a v útoku ustává ... I próce nade všecko, a dokud dech ve mn, neustanu býti vroucím ctitelem této bohyn" a z práce do práce se dávaje, druhdy sob ani oddechu nepopával. Tak bylo též r. 1830. Gelakovský toho jediného roku vydal Doplky k Ohlasu písní ruských, Dolnolužické písn národní a arokrásný si'bský zpv „O kralevii Marku aYíle" odl v roucho eské, satirou „Patrní kovsJcého byla práce.
bu
mn
;
dopisové nepatrných, osob" prtiíjce roz;.víil chorobn klidnou hladinu literárního' /žiTota. domácího, v peklade knih sv. Augustina „O liist Božím" pokroil o druhý
druhé vydání svých „Smíšených básní" a tož pravopisem novým poídil: kdo by se tedy divil, že po tolikeré námaze duševní zatoužil z Prahy ven pookát ve volné pírod, osvžit ducha cestováním a návštvou rodného msta i pítele Kamarýta ? Do Strakonic odebral se tehdy pes Plze. díl
a posléze ješt
6
Nenadal se však, jak významným a pro všecek další závažným stane se telidejší jeho pobyt doma. Poznav totiž náhodou dceru Strakonického kupce a mšana, Marii Ventovou, Celakovský tak si ji oblíbil, že neváhal nedlouho potom pojmouti ji za cho. Nžná pomnnka stala se prvním poslem básníkovy milosti. Zvdv pak, kterak Marie ošetuje kytici pomnnek, kterou jí byl natrhal na bezích Otaviných pi plavb po ece, umínil si, hned jak se do I*rahy vrátil, že uvije kytku pomnnek nevadnoucích, jež by zárove trvale vyjádily city, s nimiž toho roku Strakonice opouštl. I složil 13 písní a dal jim název „Pomnnek Vatavsliých" Byly vytištny hned v prvním svazku asopisu eského Musea na r. 1831, a vzbudily lahodou mluvy, vroucí zaníceností citv a spanilým tónem u všech vlastenc nelíenou pochvalu; píteli Kamarýtovi se zdálo, jakoby samým Kupidem skládány byly. Ze byla oprávnna nadšená chvála, kterou básník byl zahrnován, uznává se i v dob nynjší, kdy básnictvo eské uinilo moluitný krok ku pedu v rozvoji svém; neubylo jim pes to ceny, nýbrž poítají se napoád mezi perly lyriky eské. Jsou to v úplné „Rži stolisté" íslo IV. (Slávy vnce vn), VII, do zpvného V. (Nepebrané plynou .), (Lásko vná, která svty .), VIII. (Z tvého dechu. Lásko .), IX. (V spanilosti plyne vnadné .), X. (Kdykoli se mysl vine .), XI. (Krásný dn panenských dive), XII. (Oi, oi .), XV. (Odkud život
.
.
.
.
.
.
vná
,
.
.
.
.
.
.
—
7
—
souhlas ten lahodný .), XXVII. (Málo stesk já si všímám .), XXIX. (Žehnám Vás, vy strán známé, XXXVIII. (Jak jen milé ve ozdobách .) a LXXX. ili dle poádku, (A si jak chce moe zmítá .), jakvmsly zasebouvC..M.: IV., XXIX., XXXVIIL, IX., XII., XI., VII., VIII., v., X., XV., XXVII. .
.
.
.
.
a
.
.
LXXX.
Celakovský hned tehdy k nim pipojil poznámku, v níž žádá, aby tyto „Pomnnky" nebyly pokládány za jednotný celek, nýbrž aby každá pro Na název tená sebe a zvláš byla posuzována. a prý neklade váhy, ten prý jest jen spisovateli významný. O form písní pak dí, že ji pevzal od Alexandra Kisfaliidího (zakladatele maarské lyriky, který žil od r. 1772. do r. 1844.) z jeho Himfyových milostných písní, r. 1801. v Pešti vydaných. Zdála prý se mu nemén než samy sonetty píhodnou k básním druhu tohoto a k podobným milostným
híkám
a
drobnstkám.
Jsa k tomu povzbuzován pátely, jakož i tením Petrarkových znlek a KoUárovy Slávy dcery pohnut, Celakovský neváhal dále skládati podobné písn a rozšiovati takto pvodní poet písní u vtší cyklus. Vedle milostných však popál místa také jiným živlm v chystaném cyklu a pokusil se v této zpsobe podati jmenovit též výsledky svého pemýšlení o a zízení svta, jakož i o jednotlivých úkazech, úlohách a pravidlech života lidského vbec a národního zvlášt, tak aby z nho
pvod
národu
i
u/itck.
I*(iziiá\:'niu'
jdiiotlivci
i)lymil;i
odtud,
rest.
jakýrli
siMikojciiost ><
a
d
básník zásad, jaké choval tu/l)y vzlilodem k sobe, xšuiii národu, jaký luM názor svtový, co jiiiÝiii skroMiýídi, sastnýídi (di\ílí(di, a jak jej Ida/.ilo \ i
('
skliován jsa, toužil ]»o vnitním míru. kterým |)n]'oda zvlášt na venkove okouzluje duši. kdy slunce zapadne za obrážené zase
str;iznenii
liojnýnii
hory. blankyt se poseje livézdami a
msíc
týr mezi nimi v plném lesku putuje:
co liýbalo nitrem hiisníkovýni, obráželo
valo se
\
pisne. citu]dné
i
a ki-ystaliso-
myšlenkov
Tak posléze skromné ]»oninnky
jako boha-
zkrátka, vse,
ol)Sažné.
zamnny
za
královnu kvtin, stolistou rži. která, jako/to celek ze dvou jednotnýtdi pohi\iii se skládajíc, vydána \ diiniyslném uspor;id;ini \ pr\ní polovici u symi H. lláze v Praze o 100 stránkách r. 1840. dvanácterkovýcli. Telidej.íí cena její obnášela 36 kr. ve stíbe a název znl: Rže stolistá. B^nl a pravda, poukazuje takto již sám, že jako kdysi velmistr poesie Goethe ve svéživoto]tisu podobného názvu (Dichtung und Wahrheit), i nyní básník náš setkal skutenost a ideál a tuto že zobrazuje zjasnnu v ozdobném výsti'oji básnickém. nádliernou
ODDÍL první. básník.
Dva lístky
Na nejnéžuj&í lilie rže tu, tam aner;;onky,
z
A mezi n vlož konvalinek zvonky Sem hyacinty, jasné zde pomnnky, A pak — a pak — AMOR. Nu
tak!
Ku
tak!
Snad nechceš, pvce zmámený. Malovat kvítfm obraz své milenky.
L uznýiii
smáním, vnadou stkvostnou
Mnohá
se
ke
kouzlila
Jedna nevinnou milostnou Zrak jen k sob zvábila.
i
poup? srdce ptá se, Ci to rže rozvitá ? Z ple díme ve své kráse, Z ple život prosvitá. to
Co jsem vidl, myslil, cítil, Tvj kdy pvab me roznítil, Má stolistko! ze snní V písn nech se promní.
—
10
—
II.
v
ržích bdím
Tvá mi
i
sním
—
kdy v borce
jitro celuje:
Zlatotkané den praporce Nad hlavou kdy vztyuje.
V
rižích bdím
i
sním
—
kdy stou
Lehké mhly Hájem, kovím kdy ženou Svtla pršky k veeru. po jezeru;
Le
ze širého
se
kdy hvzdná
Boží slávy plane bezdna, Rine z odkrytých se desk, Immortelky! váš mi lesk. lU.
Panna co
Kvt
v
jest? Nejoutlejší
pozemském údlu;
Od lovka
K
nejdivnjší
jasnému skok andlu.
Ambra
vonná, sladká manna, Svit nebeské od zoe; Nejpyšnjší tvor jest panna
V
nejhlubší své
pokoe.
Chybil-li jsem, ty panenský,
Milý pvce, míij Chmelenskýl Z bohatého citu sám, Co jest panna, objev nám.
se
—
—
11
IV.
Slávy
vnce do zpvného
Mne
nevábí zápasu,
Cit blahý jen srdce
Vydává
mého
se v ohlasu.
Zdali milý tyto zvuky,
Zda
je
Nedbám:
hana nemine
—
z jedné-li jen
ruky
Pochvala jim pokyne.
Pvode
té sladké tísn,
Ty bu pedmtem mé písn, Ty bu, sliná Marie, Musa má i Grácie!
Nepebrané plynou
vn.
Sladkosti a lahody, Ylasti milá! na
tvém
ln
Z kvítk blahé úrody.
Kdož v korun tvé planoucí Sete drahé kamení ?
A
kdo z tvých rukou kanoucí Jasné perly ocení?
O má
vlasti! z
—
Hojnosti své Daruj jednu
neskonalé tuto ale
ržiku,
Tuto dej mi perliku!
—
12
—
VI.
Jeclva sluncH z své obcli.izky
Po tetí
se vrátilo,
Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo.
Vkol
kadí láska planá,
Pravá
nie(;e
plameny;
Pláem, prosbou vyekaná
Dáreek Ne
jest bez ceny.
ta ruka, ])oznenálila.
Ale která rychle šálila Pro drahost do plái)olii,
Vyala
ji
bez bolu. VII.
Lásko vná! která svty V nestvoenost rozsíváš, Která též i outlé kvty V krásy roucho odíváš!
Tys to vdkuplné dít Z poklad sv5'cli vyala, Každý pvab na úsvit
V
bytnost jeho vkládala.
—
dika tob! rukou Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými oplynul.
Z tvých
to
—
13
—
Vin.
Z
tvélio dechu,
Ziiik a žití I diišinka ta
Lásko vSiiá!
nabyla
srdená,
istá, tichá, spanilá.
Ó
dej,
a
vždy city spasné
Y adrech
A jen Celo
Necha
stále její
tchto
doniují,
Hóry jasné
vncují.
vnadné radj padne Cesty minouc Každá pée, tesknota
Y
této duše
toky mého života. IX.
Y
spanilosti plyne
Celá
její
vnadné
postava,
Žádným lánkem
tu nevládne
Potvoivá úprava. Rozmilostí oko dýŠe, Ladnost v každém pohnutí, ano spíše Ples jsou kroky
—
Zefyrekíi vanutí.
Y
podivení duch se táže. více srdce váže
Co zde
Ci ta luzná lepota, Ci velebná prostota.
—u Kdykoliv se mysl vine K její sliné podob, Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje zpsobe.
Hned lirá v oku jejím milost, Hned se lib veselí; Tu v myšlénkách zahloubilost. Tu se s Musou pátelí.
Le myslím-li, jak se záí Kleíc božskou pede tváí V
jeden roz|)lynulá
Zem
víc
mj
cit
—
není byt.
XI.
dnv panenských dive. Líbá studu záplavo, Vy na lících rže živé. Tichá tvrce oslavo! Krásný
Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali!
—
ale v mále Srdce velo Ústa v písni ustaly.
Necha sám
ji
—
tyto
tváe
Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá
Andl
studu dozpívá.
—
15
XII.
Oi, oi
ó
—
pežádoucí
Srdce mého vdkyn, vy v jasnot planoucí
Lampy
této
svatyn!
Rcete, v prvním Už-li jste se
svta máji
pi sob
Usmívaly v blahém
V nžných
ráji
kvítkiiv
podob?
Ci jste na obloze dlely,
Leskem milostným se stkvly Druhdy mezi hvzdami, Vašimi tam sestrami? xm. Z vás co rozkoš
se Usmívá, Ústa! z vás co Amor sám Sepce, dýše, mluví, zpívá,
A
své dává vnady vám!
Luzní rtové! ím se dje, V ohnivém že nadclinutí Zpv miij vázne, slábne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí?
—
Divy mezi kvtinami Zvuné rže! již vy samy Úst mojich se dotknte, Zlých vazeb je sprostte.
10
XIV.
Tak mne kouzlem ondy
jala
Tam
v besídce ríižové, Ze se témé rznem dala
Pam
má
i
smyslové.
ei
Slova stíhám, matu, Fosléz a co dávno znám Opt milém u záchvatu, Ci miluje, se ptám.
—
—
m
Nevím,
rže
zavzdychnuly,
Cíli rtové pošepnuli.
Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát slaounké: Ty víš! XV.
Odkud
souhlas ten lahodný Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duše zaplanul?
Z hudby-li
ástka v
se té
hubinky
srdce vloudila?
ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila?
O
vylož mi to tajemství
Chovaje k
—
ní ])nbuzenství
Ty to víš, mé Marie Pemilostný Genie
~
17
—
XVI.
Sladce z Hesperidek kraje Píse lásky kouzlí sluch; I
pvcem
nad
u Dunaje
Sladce míij plesává duch.
Znám však jedny Nebe v nich
— jedny
se rozplývá,
tou
se mile, divokrásn, Srdce touhy pozbývá.
Básn
ty s Milostenkami
Láska, ano Musy samy Sestersky jsou skládaly,
Y
modré oi
zapsaly.
XVII.
Tak je sladká, tak je milá, Jak by rží dýchala. jako by se byla Krásná
—
Y
rajské rose koupala.
Jako z
jitra
Rovn
sedmikrásky,
tak se usmívá,
Kvítka lnná, kvítka lásky
Hravým okem Tuším, sám že
Oudy
rozsívá.
Amor
tvoil
spanilé a složil
Z nejvonnjších bylinek, Z nejpknjších kvtinek. Bílý,
elakovského
Bže
stolistá.
básn,
—
18
—
XVIII.
Po nové
se luíjein,
Život rozvil
A
polem
pírod;
jak v nás, tak lirálo kolem
V Máj
míru byl.
a ve sliodé.
\.se
Zlatem
strom vršky
Svit veerní oblí val,
A
s
beh
Líby
k nám kvtné pršky
vtík
zachvíval.
Po vlnách jak loka jemn, Tak pi Ní se srdce ve
mn
Tokem
slasti hon])al<%
Nade asem
s[)lvval(».
XIX.
ní milá mi cliuzka bývá Podle luk tou olšinou. Zpv slavirk kde rozlívá
S
Lil)i'zii(>ii
S
se tišinou.
(láliiýcli
jez hluk
V
sem jedva
sluch
jen ]>roudní zMiizuje,
Anel) kh*k()t ái)a, ou(hií Zá(hni(''
kdy zvstuje.
\ sak ty tam vod kojné šumy. Ptactva hvizd a zpv a dumy, Kdy držím ji v náruí,
Tlukot srdce i)hluí.
—
19
—
XX.
„Sám
jsi
svdil, jak zaclání
pvce mj! budoucn o vyznání Mých cit nenastupuj. Slovo lásce,
Již
Mezi blahem, bázní, touhou
V
neskoneném Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. stídání
Znej vrnosti známky jisté, mé stihnuv ohn isté
A
Srdcem, duchem, pamtí. Tou je mj pod peetí." XXI.
To doekši rue vila Kol mne rám labutí, Rajskou slast má duše ila Z dvou rubín pilnutí.
Yím
již, nektaru lahodn Chutnají jak prameny;
Yím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny.
Ale
div-li,
v
píli
nové
Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady. 2*
-
20
—
XXII.
paliorku tam pede mnou Pod dubem kdy stanula, V zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula;
Na
Laskavý pak k této pýi Z oka blesk kdy zasvítil; Jaký obraz tu, malíi. Zrak tvíij byl by pochytil!
To však ader ostkvívané, Spšným chodem rozehrané Vytknout lehké vlnní — S to není tvé umní.
xxm. Tudy pjde
—
v tomto míst Houštinou se obtoím; Do sadu dnes pijde jist
—
Ztad Hle,
jí
náru vyskoím.
klobouek tam
Vise na
O
v
že
ki
se hmitá,
ríižovém!
íhá na mne
skryta
V altáneku korovém. Mám t, mám t, drahý ptáku Takto jen na schovávaku V nevýstižném úschraní Hrají zamilovaní.
I
—
21
XXIV.
Nejen
le
libé,
Sny
blaží
m
zpvné
i
ve spaní:
Divno-liž, že v lehkokrevné
Pouštím
Jaký
let!
Kdy
A
zas
se
i
lítání?
do kvtných vír
stržen se potopím,
houpavých zefyr se povzchopím!
Na kídlech
Štstí! sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi Zpvodárnou zhýilost,
Lásky sladkou podpilost! XXV.
sob
vážím mnoho, že andl pál, Až i msta do jednoho Byt náš zemský uchystal.
I to
Tak
žití
Ale více, osudové, Za to já velebím vás, Dítkami že svými zove Holubicí národ nás.
Bh
mi svdek!
by
i
zcela
Vtipem, vdkem, krásou tla Rovnala se bohyni. Nekochal bych Nmkyni.
—
—
22
XXVI.
Dobrou noc — a než se víek Dotkne jitro ržové, Vkouzlete se ve tvj sníek Sami lásky bžkové. Blíž se tulte lichotiv,
A
Tropte žerty, svévole: však úkladn a lstiv Kídlaté-li pachole
Kdesi íhajíc ve houští Šíp po tvém srdéku pouští. na pomoc, Tu volej Má milenko, dobrou noc!
m
XXVII.
Málo stesk
já si
všímám
Na zlé boje Milkovy; Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy. Bolnou sice vpouští ranou — Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu.
A A
co
vc
jest podivnjší,
co div neslýchán jší:
Upiat zlatým
etzem
Zstávám pec vítzem.
—
-
23
XXVIII.
Znám Z
—
ji
ei
Ze slzy
ku píkoe
srdci
vazbou ztížené,
hoe,
lásky,
té, z
Z prosby,
áky
Znám ji — ne Y potu jak
z
smíšené;
tch
jindy vroucích,
sbor hvzdiek. rtech mroucích tchto na Ale z
Chvjících
se
hubiek;
Znám
ji z ruky potisknutí, Z posledního povzdychnutí Nesvobodnou svobodu. Trapnou dobu rozchodu.
XXIX.
Žehnám
vás,
Behy
vy strán známé,
tiché Otavy,
Tebe, dtství
mého chráme,
Vás zlatých S Bohem
bu,
Kde mi tvá
Y
dn
zábavy!
ty sídlo skrovné, se
zastkvla
milostnosti nevýslovné
Ytieného andla!
K tob
tyto city velé,
Nadje
své, tužby, žele
Odesýlám k posledii Y jednom ješt pohledu.
-
24
—
XXX.
—
Vera
ješt ó jak míle! pehezkém V pokojíku Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázn pímskem.
Dnes
tam
ty
Yidíš
ta místa jasná
aspo ped
sebou,
An
zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou.
Let jenž sedl ti
Y holých
tisíce
pouštích a snad více,
Slov nejzbavenjší bs Vhostil se mi v duši dnes. XXXI.
Po dnech rozkoše, má drahá, jsi Štdila, Jakou Jest milá mi jindy Praha
mn
Pusta, chladna, nemilá.
Mé podobno
není
bdní
Smrti ani životu;
V boui
srdce trá
Trá
mstském
A
i
mé snní, ve hmotu.
mocí-li Milka zlého
Duše nkdy
z
hlubokého
Omraku se vzchycuje, Hned k svým rájm putuje.
—
25
-
XXXII.
Všudy líko
Na mé Uchu zní
tvoje svítá
mysli zkouzlené; a oko ítá
Všudy jme
tvé slavené.
tvá oka na mne hrají Z hustotkaných vtviek,
Tam
mn
Zde tvá ústa ke plají Se ke vábných ržiek.
Tvé pak, kudy kráím, ve dne Po záhoncích jméno medné Skládám mezi kvítkami, V noci mezi hvzdami.
xxxm. Za ty myrty nevadnoucí. Za ty ríiže, lilie, V rajském srdci tvém kvetoucí,
Má
milostná Marie!
Z nichžto pelíbezná vane
Vn,
slast a erstvota,
Z nichž i jasná záe plane Do tmy mého života: — Za tu hojnost blahých kvt Z íše netlesných svt Jakouž tob v zámnu Lze mi dáti odmnu?
—
—
26
XXXIV.
z onch vkosnubnýcli vncft, Jimiž
Musy
líbezné
Svých okrašlují milenc
Druhdy skrán vítzné,
V
této lásky ])lné
dob,
Zpvnou dráhu vyvoliv, Pál i já bych jeden sob Sob? ne, ó nikoliv!
—
Drahá! jen když vina tvými Kadeemi se hustými Tvé by elo ozdobil, radost by psobil.
Mn
XXXV.
Hled na hustých stromu
ady
Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady
Dvé milenc
chodívá.
Svtjšího u lesíka Kaple vidu nabyla,
Tam
co tuším,
Ze se
nkdy
dv
srdíka
louila.
Aniž sám jsem árné moci Letní znal
msíné
noci,
Než jsem bdl ji s mou milou Holubinkou spanilou.
—
27
—
XXXVI.
Nikdy rže nejbohatší Y tolikých se nestkvla Listech,
má
co penejsladší
mn jich
Ke
odprávla.
Milé tahy díví ruky, Jež se na mne smjete, "V živé se promte zvuky,
Do
nebe
Kam
m
vztrhnete!
— V
ta žádost?
oku tená
Tajnost, a zde poodstená,
Z úst-li by se proudila, Svých by kouzel pozbyla. XXXVII.
Mrané
doby, smutné chvíle, Vás mnoho si nevšímám; Ba i chmury vaše míle Z rukou lásky pijímám:
Mysle
si,
že vždy nebývá
Samo nebe bez mrak, Krásnji že vycházívá Z erných slunce oblak.
Tak
K
i
vnce pomnnce
pivitý do
jasné rži a Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.
-
28
xxxvm. Jak jen milé ve ozdobáclí Pokáze se podletí, Na sta kvítk v malých dobách Jedna velka obletí.
Mých však k jedinému kvtu Myšlének a toužení Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní. O, kde tolikeré sklady Sladkosti a jemné vnady
Nabraly se v nevinném Kvítku jednom jediném! XXXIX.
Sám
se z
msta druhdy
V
pole
s
Po
loudím
první dennicí,
lesích a pouštích bloudím
Na ramen
Pes
s
runicí.
vrcholy zrak
mj
stíhá
Spád koisti pernaté,
Aneb
pílím,
kam ubíhá
Zv do skrýše skalnaté. Zv ubíhá — ach, a maní Bezcestím se žene za ní
Lovec Milkem ranný, Osudem zlým lionný.
—
29
—
XL.
Zas vidím vás na dobrku, Luk a hájv okrasy! Zbaven sad už jarých šperk
Podzimními neasy.
Po devech
jen plápolají
Barvy žluté, ržové: Ci nkdejších kvtin hrají Ve vtvích to duchové?
Dnové krásní slasti isté, Dnové kvtní, tak i vy jste Zmizli, a jen v záletí
Stkvíte se
mé pamti! XLI.
(S pr8teueni.>
Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podob; Což si nad to ješt páti? k památce milé tob!
Bu
Dárek
lásce
ku podob,
vném
Sladké dít, v kruhu k památce milé tob, y tvém-li dárce srdci vdném.
Bu
vném
Sladké dít! v kruhu Což nad lásku lze mi dáti? V tvém-li dárce srdci vdném,
Což
si
nad
to
ješt páti?
-
30
-
XLII.
Ono v
svt
nejluznjší,
Nejmilejší srdeko, Ó, že pro
mne nejpknjší
Schystalo kdy místeko!
i
k
i
blahosti,
mn
k želu
Bh ten as dospívá? Na mi sudba pi andlu Mranou
propast odkrývá?
štstí, snným vínem chutných ovocí stínem Ústa Šálíš zháralé?
emu,
A
Znám
tvé
muky, Tantale! XLIII.
Zproštn
bu
i
ty žaláe,
Medolilasý ptáku míij Yítej v hájích ranní záe,
Svoboda t* oblažuj.
Sám ve poutech — pál bych, By ve zvli plynul svt; S Bohem, ptáku, u veselí V blažší kraj nachyl svj
Tam k opomnnkovanému Putuj behu Otavskému, Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu
její
pj.
celý
let.
—
-
31
XLIV.
Mhly podzimní brání zraku
Tvái nebes vítati; Nelze duši v truclilém mraku Pste a jasn zkvítati. by oi mé na
Rzné
A
líce
patily,
její
arovné ony svíce Smutné temno spudily!
Ze
ty
Yn Y
zoe
a lazury
neptal bych
i
mále-li
Stou
se
se,
chmury
ve mnoze
tam po
obloze.
XLV.
hudbo! mému sluchu Žádoucí kdys potrava sob zhíženému duchu
1 tvá,
V
Píkí
se co otrava
Proudem tvým nech plesn
Kdo dobyl
plová,
se z tíhoty:
Yítej, harfo Eolova,
Družko
tiché samoty!
Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou Srdce mé, kdy zabolí.
Kojným šeptem
slité,
chlácholí.
32
XLVI.
Ušla šípu, v
La Druhý
stínecli
hustých
nalezši ochrany;
po hvozdech pustých Bloudí Oldich s dvoany.
Až
tu
clen
šumným nad potokem
Stan milostné Boženy; Plachým zí po lovcích okem
Tváe
její
—
zardny.
Kníže vece: Povz cestu, Dcero eská, odtud k mstu! Srdce ale: Milko má,
V
ráj
tvj kudy sem?
se ptá.
XLVII.
Nad horami jedva puí Den z ranní se záplavy, Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské doubravy.
An
K S
vraný kíi hravou pílí nivám zlatým tiletá,
peím epky
závoj bílý
Míle vzduchem tepetá. „Aj to pi tvém úastnictví ddictví!" Slavné mých popižav, Tak, ji k srdci Dí k Judit Betislav.
ddv
-
-
33
XLvm.
komnat
Místa v
své hezké
Popej tmto obrazm, Tmto milým staroeské Vroucí lásky
dkazm.
Druhdy pi zvuku bokál Jak tvé oi záily, Našicli knížat, našich
Slávu když jsme
Bu —
král
slavili!
jak z dálky v šeru luny
Znívají kdys sladké struny
—
rozvroucnní drahému ti pomnní!
I jejich
K
XLIX.
Jindy
m
za dlouhé chvíle
Svádná do okliek Míle baví hravá píle
Medoberných veliek. Stíhaje vás mezi kvítím
V
skrýši
tam kalíškové,
dn
cítím Blaženost jarých S vámi, outlí tvrkové! ji, co k sob loudí, smutku sladí, v plesu troudí Všecky moje myšlénky
Cítím
V
Andlské Bílý,
elakoTského
Rže
dv
stolistá.
pomnnky. 3
—
34
-
A na mysli mé
se míhá Dlouhý jen o tob sen, Krátký pec valem ubíhá Každý mi pi tob den.
Vzdechy, slova, zpv, hubika: Vše mžikem to uplývá:
Báse,
div-li že kratiká Z mé vždy lásky vyspívá?
Snad, osud až ukrotíme. V poupti co ješt dínie, Zkvetlé, drahá,
Delší
nadji
písn zapji.
oddíl druhy. fekrásné jsou v tom parku lásky Hesídky, chrámky i procházky, Slavik kde stále klokotá: ]
Le,
A
žel i sem se toulia plichtí, sama láska zase dyel.tl Jen dál do polí života. !
.i.i.
LI.
)rdcem chladným, umem sucliým Za pravdou se shánje, Uslyšíš jen Zníti
šumem hluchým
vždy své kroeje.
Yiz ty divné tvorstva svitky! I v tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a ve a plápolá.
Všude pramen pravdy stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí
A V
tvým žezlem, básnní! podobu se promní.
—
—
3('.
TJI.
í
pronikne duclia
síla
Tebe, matko pírodo,
Yznik a skon kde tvého
díla,
Zzákonná svobodo! boíš Pod tajnými píkro vy;
Stále stavíš, stále
Yn A
svtíš,
vn
tvoíš,
vždy práce hotovy.
Co mi šepce Musa sladce. Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest a duch, Mrtvá tíže, živý ruch, LIII.
Hmota sama na
dv
póly
Nesmírné se prostela, Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela.
ást
ta jedna tvrdost slov,
Zpurná
její
pravice;
Lehím kídlem Mkhost
Ob
—
ony trou
K sob
víikol plove
její levice. se,
koí,
lnou, a zas se
moí
Pepodivným peludem. Božské moci popudem.
—
37
—
LIV.
Pímé áry, K tonám
hrany, hroty, liché
míení
Jsou sobecké tvrdé hmoty
Neomylná znamení. Ta kde svémocnji vládne. Tvánost poušt bére svt; Z ní nevzniknou plody žádné. Holý krystal její kvt.
Y
íši dlouhé bez okrsku Nelze ducha ni paprsku
Laskav
K
se vtliti,
úkaznosti eliti. LV.
Le
hmota prost mkká mrtvu vném samota. Neplodné i jí se leká Blahá jiskra života. i
y
kruh ve kruhy se toí Duté její obvody, Odpor ijíc rozdivoí Se na líin pírody. Z
Tak bezmezným klame ruchem. Jak by valným žila duchem, An pec nikde ze stedu Nehýbe se ku pedu.
—
38
—
LVI.
Cím pak hmota odstupuje Dále do svýcii
Maí,
stežejí,
dusí, žže a truje
Stední život msti vj i.
By pak více nepojala V náru svty stará
noc,
Jednu druhou upoutala
K
A
bezškodenství vyšší moc.
jedy v soli chutné! plyny duchormutné! I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu! hle,
Hle, vzduch
—
LVU.
Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud draliých a kamen. Ty, stkvlejší syn jsa íše,
Zboeništm tclito skal snažn jen do výše K elu hory dál a dál.
Pracuj
Kol tebe se zdravý houpá Vzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.
-
—
39
LVin.
Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
Suje látka dvojliká, Již se pojí, stýká, snoubí,
Mkkost
A
A
tvrdost proniká.
dle míry, jak tu která
Paní jest neb posluhou, dle stup, jak se vzpra Mocí jedna nad druhou:
Duch po témž
se zjímá, plaje,
Tisícerem tkanin hraje;
Rostv Tvary
volnji
úže,
se vyvíjejí. LIX.
V
tráv mechu, v palmy vzchytu První
zejm
zdoruje,
Druhá v houby nízkém hytn
Pevahu svou
osnuje.
Chceš-li zíti jadrnjší
Vespolek jich ujatost, Viz tu štíhlou a ilejší
P
Le Ob
i
a stébel kulatost. takto jevíc snahy
zhostiti se
váhy
Z tvrdá listím ševelí, Z mkká v jehly vystelí.
—
40
—
LX.
A
jaký se zraí lupenech a ve kmenu, Týž se opt v kvtu znaí, V ovoci a v semenu. již tvar
V
pvodní se stránky Rozptýlí ta dvojice,
Nežli v
Jaké pée, jaké schi-ánky Pro milé své ddice! Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti
K
dálným
vkm
poslati.
LXI.
Zemi v roucho smaragdové Odl rozmrce:
as
Pojme, drahá! zírat nové Luk a zahrad koberce.
Tam
v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, kro viny; Zde v oltáe vonné dmou se Nžné dítky Floiny.
Kdo se béeš v tyto chrámy. Zbožn pat na divy s námi istým okem lovím,
A
ne smyslem zvíecím.
—
—
41
LXII.
vdný
Stoje,
Nad
smyslolude!
tvé krásy prameneiií,
Myslím: Rže! jakž to bude S ovocem a semenem?
Tvé nesmírné rozvinutí Jim pineslo líbytek; Svt nad tvými kouzly
Cen
hmotný
sutí,
užitek.
»Y sob chovám
zisk a chloubu, jak máti; v každém roubu Sazeném, kdy káže as,
Má
Žiji dál a
kvetu zas." LXIII.
Svta
duše-li se šíí
Po rostlinné osnov Tichým letem: valným víí Proudem v zvíat budov.
Tam
jeden vždy život
A pevábn
Zde druží
A
se
se dvojí, trojí
divn
z
—
proplitá.
Tam od zvuku k Zde
stojí.
rozkvítá;
melodiím,
akkordu k harmoniím
Až do plné lahody Neskonené pechody
I
—
4l>
—
LXIV.
Nejprv k hýbání se nese
Každé
Mocnou
V
víceživotí,
prírodou-li kde se
jedno tlo sjednotí.
pro ve Živoich nedlí
Práva toho
vénci
Polypi a bezelenci K pohybíim nedosplí?
Míru
hnutí,
krnm, ití
Rozdíl hmoty, íslo
Klade každém
V
žití
pi tvoe
boží velké oboe.
LXV.
Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil? Nevím ti, miste, zcela; Druh jen druha obmezil.
Mním, tvé vidy že z osobná Nevanou k nerodatiim; Ješt Ivíata podobna
V
prvních dnech jsou
jehatm.
—
Ale z váhy vtší, menší Vyšlé oudy tužší, teuší Káží duchu Širokost, Krotkost nebo divokost.
—
-
43
LXVI.
lovk —
nejvyvinutjší
Dvojné hmoty výprava!
lovk —
nejproniknutjší Mnohožitím soustava
K
rozjímáním se odkrývá Nevyvážná studnice
Nad
obiliem, jejž prochvívá
Volná ducha
letíce.
Ani bohem, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém, Stkvlook ten nebu zván, Ale tvorstva všeho pán. LXVII.
ára
ta a
ím Tím
i
kruh prvotní
jest více zeslaben,
tvora byt životní
Yýše bývá postaven.
Pec
i
nejvyšším prodívá
Hrot se nkde z obliny: Jsou kly, rohy, drápy, híva, Supiny a bodliny.
love,
hle, jen
pi tob
Sliná forma v blahé
Zevnitn
Pknou
se rozvíjí
vlny
linií.
dob
44
—
LX\TII.
Tak zde psán
týž zákon stojí
Nad mým i tvým pobytem: Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem.
V
rovnováze o poledne Tvar a síly trvají A když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají.
Po posledním dn K tomu bez konce
Y
tcli kroku že roku
jiných svtech dospji,
Vím
v sladké nadji. LXIX.
Kamž
ta cesta se prostírá?
Jsou to mamu psoby? Má i v sob duše zírá Tyž,
le
Obraznost
Kruhem
vyšší, obdoby. si
orlím pérem
prostor odmyká,
Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká.
K
stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padou si v náruí.
-
—
45
LXX.
Darmo! slova nepostihnou Tušení a prsvity, Ježto bleskem kdys se
mihnou
Pres ty šeré závity.
Dsí nesmrnost Jednoty
m
a mýlí
tu
i
tam:
Kdož pochybnost mi
O
tom: odkud,
rozptýlí
pro
a
kam?
To
ten uzel, že neznámo, Z diamantu Pán jak tamo Pede pízi paprsk Do všech svta okrsk. LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys,
Jak svt tvoil Hospodin: Ne ten prachu tvor, a byl bys Jeho Slovo, Jeho Syn. Skrýš ta však t nerozpáej, Abrž, kudy pál tvorec, Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec. v
Cas a prostora
ím
stále
k boží chvále, ástky pochytíš,
Zkrášlují se To-li z
Dost svou touhu nasytíš.
—
46
—
LXXII.
Tvorci jiskra až se vzníti Sama, nikdy neekej Ni po rajském zrak tvj kvítí :
Bez úelu netkej. Yíce ohni nežli ledu V útlých adrech místo pej, A co dobré, z toho stedu
Zúrodnné
dál podej.
Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej, Tvj -li šlechtí zemský byt Mravní shoda, krasocit. LXXIII.
pješ srdce svého Neb svých bratí hosanna! Píklad z obloholetného Vezmi sob skivana. Ty-li
Výše
se a výše nesa
Ped
zitelem rozvinuj Let svj, a na zvuky tesa Za sebou mu pokynuj.
V
houští ale po slavíku
Sebe-li umíš, básníku,
Skrýti a v se stoupiti.
Více budeš kouzliti.
47
LXXIV.
S Bohem, slunce! noc msíná Vábí zpvné na lovy; Tajemná a arolícná Noc to, jak sny vštcovy! Ticho živné jen perýval Slavík toužným nadšením,
A
k úsvitu
se rozlíval
Hlas kepelin osením.
Ach! již chleba syn se budí V kalném mst, a se trudí Ukojit svých Yítej, slunce!
péí
hlad:
— já jdu
spát.
-
LXXV.
Tamo rže kde nevadlé Se u
A
vném
jitru rdí,
na vod živých zrcadle
Dl
božích se
K hvzdám
záe
stkví;
duch kde nesen bývá
Na perutech orliích; Kde v akkordech se rozplývá Yíce nežli slaviích:
Host i já v té nejsa íši Z tvých zdrojv plnívám íši
V
bujarosti mladické,
Krásné
žití
básnické!
—
48
—
LXXVI.
Kdy
tichá vlažika šustí
Mezi listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené;
Vlna za vlnou kdy isplouná Dmoucím se po jezeru; Ve stromech kdy vítr goumá O podzimním veeru:
V
hod tu
srdci
milovnému
Plesati ke taktu tvému,
Plná ladu, neshody.
Divná hudbo pírody! LXXVII.
Snv mých
sídlo nad prameny Pod skalami v oeší, Nade mnou kde duby, kleny
Tkají stinné písteší!
Ticho šíe kdy ukládá Do vzdušných se vrcholí, Bázliv sám se den prokrádá Pes hory a údolí.
—
bližším, bližším Slavné ticho! Šumem nad hlavou už slyším
Tvé to, ase, plynutí sladkém duše žasnutí!
V
—
49
—
LXXVIII.
Stráviv den ve trýzni stálé
Spchám Ku potoku,
s
klidným veerem
jenž po skále
Stkví se luny pod sérem.
Zrak o vlhly tu se híží
Do vln Šumných pobludu, Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud. Divný úkaz! proudy chladné
Tam
A
metají jiskry ladné, zde plynou z plamene
Slzy
touhou smíšené.
s
LXXIX.
Už ve
vísce mezi bory
Svatveer
A
se odzvonil,
pes obrážené hory
.
Letní den se peklonil.
Jak zlatý
bohatýra Luna plá ve blankytu: Vlij, ó duše všehomíra, Lad i mého do citu. štít
Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
Dej, by
pítomnost tvou sladkou Srdce moje poznalo,
V Bilý,
Celukovakého
souzvuku tvém plesalo. Kže
stolistá.
—
50
—
LXXX.
A jak chce moe zmítá lunek mého boue A ho si
života,
stíhá
lítá,
Živl vztek a mrákota:
Smle Bohem
uloženou výpravu Podnikaje Spchám duší nezhroženou K blaženému pístavu.
Zjasujíce erné noci Ve tíhvzdí tajné moci
Nade mnou
se vznášejí,
Víra, láska
s
nadjí.
LXXXI.
Truchlosladký cit ovládá Veskrze mou útrobu, Kdykoliv zím, že se skládá Dva sliná do hrobu.
—
slzy hojné Jednu znal jsem! Tekly pro ni pes líce;
Dávno
U
spaní spí pokojné
svaté
tam Trojice!
Blaze tob!
Hern
An
v té marné
tratí vše, co stárne:
Panny zhaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.
—
—
51
LXXXII.
Ó
mladosti, ó mladosti!
Blahot vorná' bohyn Ze všech nejmilejší hosti
Na
bystin!
života
Anto pvab ze tvých ráj
Mou milenku
obletá,
Každou dobou na
Na mé
Slavte ale
Ržové
sta
máj
mysli rozkvétá.
samy
tebe
sliná Hebe! Za jarou tu úrodu rty,
Danou mému národu. Lxxxm. S námi štstí nech zahrálo Na pány neb posluhy,
K inm pec
každému pálo
Dosti volné okruhy.
Nepamti do
propasti
Klesne pustý darmochléb: Blah, kdo pstoval své vlasti
Jednu rži, jeden štp však mén stkvoucí pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.
Komu Padl,
los
aspo
—
52
—
LXXXIV. LEONOVI HRABTI
K
z
THUNU
a
HOHENŠTEINA.
rodu Tvému úctou veden, jak srdcem veleno,
A
Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno. Vdnji by mohla pláti Všecka v kráse záivé.
Na
týž lístek dovol psáti
Ješttí
slovo pravdivé:
„Vlast že miluješ, to víme, Proto slušn Tebe ctíme;
Že pak sám
Podnt
jsi její (<est,
naší lásky jest."
LXXXV. Do painátuiku J. V. Jménem tvým by vky dlouhé
Hmly
i
rod všeliký.
Neleží v tvé snaze pouhé. Dar to božstva veliký! to, by hlunou troubou Znla povst o tob,
Aniž Že
jsi
kmene svého chloubou, mu k ozdob.
Skutky tvé
V
tom však vlastní vle dílu Každému dal tvorce sílu, Býti ke cti rodin. Ke blahu své ddin.
—
53
—
LXXXVI.
Bez
mi nelze tužby zemi na celé:
trojí
Zíti
Bez tvé blahotvorné družby, Tajemníce duše mé!
Pak
tebou,
má
.
dívko hezká,
Yznícen}xli bez plápol;
Ani bez tvých, mluvo eská,
arodjných
hlaholil.
S vámi rozkoš nejistjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy. Lxxxvn. Potem, krvi svatá
zem!
Matko mužii velikých Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých!
Mst
tvých
úel
Domknouti
A
co ves
A
—
co hrad
býval slávy
se výšiny; to bystré hlavy,
—
to hrdiny.
té pozasuté sopky Svou pochodní tajné kobky Nám, Palacký! osvcuj. Dávní lásku rozncuj.
Nuž,
—
54
—
LXXXVIII.
Žel té rže, bez slavíka
Y sad Zel
i
Jež od I
která odkvetla,
krásy, bez básníka
zem
odlétla!
nechválím pedk asy K pravé kráse neilých,
Zteštnými
za mamlasy Po blyskotkách zbloudilých.
Jich nebeské: „Yšecka sláva,
Yšecka krása — polní tráva!" Syny, málo chyblo, K ertu že neodplo. LXXXIX.
Tebe rozum, isté lidství Hájí, pravdo, na vky, I kde zištnost a pokrytství Roubí hnusné záseky,
Sám tvj
—
jak Medusy pohled Hadoclvvjné upiny Sype blesk a mraky hrzy
Ka
—
bezectné zlosyny.
záí svou nebeskou každou duši eskou, Nech t ctí za bohyni Y své domácí svatvnil
Oblij
Opt
—
55
—
XC.
„Jakéž kouzlo
t
vodívá
Drsnou cestou života, Tvou že mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota?" Stídmost, brate, která sladce S mým se bytem pátelí Pak nekvapná, stálá práce
—
Ty mou duši
veselí.
Tma
chránn, pod nos luskám Všem padouchm, klada k truskám Nádhernost palácovou I radost bublinkovou. XCI.
Um
svj tmi bav
Mr
caparty,
kdo vyšších netuší;
Híka
v koule, šachy, karty
Nejmé
muži písluší.
Vtipnou hru nehrá-liž dosti Cas s tebou ten mocný pán? acký pán! jemuž k radosti Bývá, byl-li obehrán.
—
Vyhrav
ale sám, jak smeti
Vyklízí ty staré dti
Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou.
-
56
XCII.
Ne horoucnost povalená Zjedná duchu potravu: Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu. Jedno-li by zrnko zdravé
Každý v pudu Brzo by,
Dvr
mj
položil,
Krasoslave!
se pustý ostožil.
Kdo však marnou chloubou Koše plev na trh vynáší, Vítr asu odvje Jej
i
práší,
jeho nadje. XCIII.
Bujný
o jest
mluva naše
Ušlechtilé úrody,
Bezmezím
se toulá plaše.
Jak syn drahé svobody.
Hlavu pyšn na vzduch
sází,
Z oí šlehá blesk a blesk, Z nozder dým a jiskry liází. Ple po hedbávný
nm —
lesk.
A kdy letí, jeho híva S proudem vtr lirav splývá; Kdy však
eckým
zvolna harcuje, taktem tancuje.
—
&7
XCIV.
Pakli na
nm
jede v okol Mistr svého umní, Vede si co jasný sokol, Milé na vzezení
n
Le
bda, kdy lirdotup kdo tiskne k rozmachu: Náš ho bystrák ku potup Jej
Brzo
složí
do prachu.
Tak i do soustavné káry Po nmeku jeho žáry
Yn vkv
Marn,
nevpravíš:
brachu, svéhlavíš! XCV.
kdo hned ze
Sází-liž
V
zlato drahé
zem
kameny?
jemn
.list teprv, až jsou
Zbroušeny a zhlazeny! Klenotnice! tak ty
Slin
pedn
stav je do
ady:
Miste! vylož nám úhledn
Umu
svého poklady.
Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li, by nám chutnala. Užitek stý vydala.
—
—
58
xevi.
Zda povdnost, aneb zlost-li Hnula by se v srdci tvém, Kdyby vidél aby rostly! Kdes na skipci vdeckém
—
—
Rozpínati ondy zdravé?
—
Zlý by vru byl to lík Nemá obr krásy pravé Rovn jako trpaslík.
A
jak tlo ])kné, isté, i jazyk ineze jisté:
Má
to, Amerlingu mj, pány S bratry pamatuj
Na
XCVII.
Milý! osvtou netrap
Rozum
Ten má Onoho
a jim
si
svdomí!
svtla plné kapsy, až v nose pí.
Lépe se to po tm modlí, Nech to zboží kí^esací; Ciní velké nepohodlí Velká illuminací-
Každý rád si v stínu hoví; Každý rybá tob poví:
ím
jsou vody kalnjší,
Tím jsou lovy
valnjší.
-
59
—
XCVIII.
Vrah starý ten pásma lichot Nech jen dále osnuje; Z konin svta jih a východ Velikou mzdu hotuje,
Odonud
hvzda
hle!
svítí,
Hvzda lásky vítaná; Tam se i pochodn vznítí
K
svatb
již
uchystaná.
Odtud, z naší slávy sídla, Potrou mrana bleskokídlá Lidožerné modly chrám; Odtud vzejde slunce nám. XCIX.
—
„Nad ekami Babylona
Pj
ten
Spadne
V
s
zpv
mi, družko
duše
mraná
dve
se rozplesá.
Nad ekami Babylona V hoi naše plém dlí; Jak prorocká harfa ona,
Tak
i
temn
naše
zní.
Bídná dcero Babylona! Ajhle,
pomoc
ze Siona
mocný tvou odmnou.
Již se blíží,
Odmní
ti
má!
clona,
GO-
K
k rodu, mi odmnou
druliu, družce,
Stálost již
Pi
vlasti
vší jiné práci, slasti
Rád blažím Vždy
II
i
se
promnou.
tebe zíti v zlat
Nechci,
zpvu bohyn!
Vítej stále v jiném šat.
Druhdy teba v liin.
Sn Rku
mých
vdná
strojce
—
tob: s Bohem, rže! Touha vede do jiných i
Záhonv
m kvtinných.
m
nuže!
VÝKLAD.
ODDÍL PRVNÍ. Jest veskrz rázu ušlechtile milostného. Stediskem a pojítkem jeho jest Marie.
Tato píse úvodní se vize tak tsn k názvu, a domysliti si teb a, že luzným smáním, vnadou skvostnou mnohá ruše s kee okouzlovala ty, kdož na ni patili. Má stoUsthol %Iá zde položeno v pravém slova smyslu; básník se hlásí ke své stolistce. Báse vyniká vzácnou lahodou mluvy, vroucností Obraznou rouškou zeteln citu a nžným pojetím. prosvítá vztah k Marii. II. V ržích bdím i sním. Básník stále a rád mezi ržemi prodlévá a na myslí, jsa jich krásou jímán Y širším smysle tší a vida v rži obraz své Marie. se vbec z krásy pírody. Zlatotkané praporce -=. paprsky slunení. Celý obraz (ponkud tvrdý a násilný) jest opisem místo ve dne. Ze šírého hvzdná. Slova hvsdno užívá se z pravidla toliko adjektivn, na p. dnes jest hvzdno plno hvzd. Zde jsouc zpodstatnno, znamená hvzdnaté nebe. bezdna, výraz ze slovenského vzatý, znaí tam propast (vlastn, co jest bezedné), zde nekonenost. I.
až
i
podmt vynechán
n
=
—
62
—
Immortelky^ po ;esku slamný kvt, mají listy koruny žluté nebo bílé a tvrdé jako sláma, odkud jich eské jméno. (Latinský název pochází odtud, že kvt jejich petrvá zimu.) Zde ovšem mínny jsou jiné immortelky, jichž kvt v pravém slova smyslu neodumírá, hvzdy; jsou nám za dne zakryty a veer tak íkajíc rozvinou listy, objeví všecku krásu svou. Básníkovi postaila k tomu, aby hvzdy pojmenoval immortelkami, jejich nehynoucnost. Desky zde mohou míti význam píkrovu, jak jej mají u knihy; celé rení pojímati dlužno obrazn: jakoby hvzdná obloha pes den byla zakryta a veer teprv se odhalovala. Jest pak smysl básn tento: Básník rád dlí mezi ržemi tlem i duchem, jsa jich krásou jímán (a ponvadž mu pipomínají Marii), ža jitra, pes den, neb i k veeru, avšak když nastane noc, a blankyt nebeský objeví krásy své, kochá se v jiných, nehynoucích kvtech, v kráse hvzd mysl vznáší se do výše, nad pozemský prach k nesmrtelnosti; velikost a plná dstojnost lovkova se v Hvzdnaté nebe povznášelo ode dávna nejen ozývá. filosof. Budiž tu na p. pimysli básník, nýbrž pomenut proslulý výrok Immanuele Kanta: „Dv vci naplují ducha novým vždy a rostoucím podivem a úctou, ím astji a vy trvaleji se jimi obíráme v myhvzdné nebe nade mnou a mravní zákon šlenkách
—
;
nm
i
:
ve
mn."
Sloha první a druhá slouží ke zostení pointy, ke zvýšení úinu tetí proti nim jest g-radací. III. Kultus panny jest zásluhou kesanství: to jalo se pojímati pannu v onom vznešeném, líbezném a istém významu, jejž i náš básník se snaží vystihnouti v této vroucí nhou dýšící písni. Ve stedovku 86 zvlášt o ten kultus zaujalo rytístvo a zapstovalo (Mon Dieu, mon jej do svého života i do poesie. ;
—
63
—
—
Panenským pvcem nazývá se tu roi, ma dáme.) Josef Krasoslav Chmelenský, dvrný pítel básníkv (1800 1839), pro nžný a milostný ráz svého básnní. IV. Slávy vnce do zpvného mne nevábí záa íman, kde vnec jako bývalo u pasu vavínový býval nejvyšší odmnou, aneb jako bývalo též u jiných národ, kde básníci korunováni bývali vncem vavínovým. Zde obrazn eeno. Sláva tedy není básníkovi pohnutkou, pro básní, jak mnohým bývá. 1'vode té sladké tísn, t. milostné tísn, která jej pudí k básnní. Musí/, dcery Zevovy, dle krajiny Pierie, kde se narodily, též Pieanky (Pieridky) zvané, byly bohyn, dar zpvu. Pozdji byly pokládány udílející také za píznivkyn vd. Jména a úkony jejich jsou: Kalliope, první v poadí a nejváženjší, byla musou hrdinského zpvu a zobrazuje se proto obyejn s voskovou deskou a pisadlem. Druhá, Melpomene, pála truchlohe a nosí v ruce trag-ickou škrabošku, Thahia, musa A^eselohry, zobrazuje se s maskou smavou v ruce. tvrtá, Euterpe, byla ochránkyní lyrického básnictva, Pátá, Erato, byla musou jeliož znakem byla flétna. odznakem mla devítistrunnou lyru. milostné poesie Šestá, Polyhymnia, pstovala vznešený zpv a bývá zobrazována s tváí vážnou, pemýšlivou, druhdy i závojem zastenou. Terpsichora slula sedmá ta víže sé k tanci nosila vlající šat a sedmistrunnou lyru. Kleio byla musou djin; zobrazuje se s rozvinutým pergamenem v ruce. Poslední, Urania, byla musou hvzdáství hlava její bývala zhusta ovinuta vncem z hvzd, v rukou držela zemkouli a kružítko. Vdcem mus (chorovodem) byl Apollon. básnictví a hudby. Grácie ili po ecku Charithy byly rovnž dcery Zevovy a ctny za bohyn jaroty, pvabu a líbeznosti; šlovou Eufrosine, Aglaja a Thaleia. Dodávaly všemu
—
.
.
ekv
.
pvcm
;
;
:
;
bh
—
64
—
vnady, lepoty a ušlechtilosti a byly
hyn
Afrodity. V. íslo toto jest
prvodkynmi
pozoruhodno
bo-
splyiiulostí citu
milostným, již dlužno pokljídati za význaný rys povahy Celakovského. U nho jako u vtšiny našich buditel všecka bytost koenila a sílu i svžest erpala ve mladém a omlazujícím zdroji lásky k vlasti. Ten cit nadvládal všem ostatním, jím proniknuta a zabarvena jest veškera innost Celakovského, To vidti také zde. Vlast má dle básníka hojnost krásných a vonných kvtin neskonalou povlasteneckého
s
vn
;
dobn nezmrná
hojnost drahokamv z nich jedna rže, jedna perla nad jiné krásou, a tou ovšem mínna Marie. O ni, krásných kvítk, drahých kamenv a jasných vzácnjší, básník prosí Vlast.
a
perel;
se
znaí
jest
=
Nepebrané
ze vŠech perel nej-
nevyerpané, nevyerpatelné.
Zhvíth
blahé úrody. Blaliý zde položeno metonyjest úin za píinu. micky místo hojný, bohatý Hojnost tato jest také pedností vlasti naší. V Jcoruné tvé vztahuje se na liorstvo, VI. Slohou druhou a tetí odvoduje básník rychlé vzplanutí náklonnosti jich vzájemné. Vkol hadí., ;
jen
kou
zamnn
—
vydává.
chaos prvopoátený, pokud Tys to vdéJcuplné dít z poJclad svých vyala. Marie jest tedy tvor vynikající, liojn všemi pvaby obdaený. Na úsvit (roz. života), V toky nom. usvít neb usvíta, dnes vbec úsvit. mého života; život se asto pirovnává k ece. VIII. Hóry., panenské bohyn roních poasí, dcery Zevovy a Thermidiny, stálé prvodkyn mus neb Afrodity. Podobn jako Charitky pály jen kráse,
VIL Nestvoenost,
svt nebyl stvoen.
—
—
radosti
a ádu.
Jména
jejich:
—
Eunomia (zákonnost),
Dike (spravedlnost) a Eirene (mír).
— IX.
Tu
se
jící vlastnosti
65
—
opvá podoba
vujší.
V písni
následu-
duševní.
X. Ta v myslénhách zalilouhilost^ tu se s Musou pátelí^ totiž tu vážn a hluboce pemýšlí, tu se kochá víc není hyt^ v básních, ráda je ítá. hyperbola. Celá tetí sloha jest gradací k pedchozím slohám. panenských dive atd. Stud a jeho XI. Krásný znak rumnec jest svdectvím panenskosti, nžnosti, istoty duševní, útlého svdomí, a jsa lovku dán
— Zem
mj
dn
od pírody,
mže
býti
nazýván divem
dn
panen-
ských, tichou tvi*ce oslavou. XII. Lampy této svatyn. Které svatyn? Následující ve sloze druhé a tetí otázky jsou Sr. s touto písní zvláštním zpsobem pímru. z Kollárovy Slávy dcery ís. 8G. zpvu I. (Oi! oi!
—
modré, milostivé.) XIII. Se2)ce, dýše, mluví, ^jp/rá jest pkné stupování. se nazývají takto ústa? obráží se tu obzvlášt básníkova nadšenost?
—
Zvuné rže. Pro
V em
XV. Genius, strážný duch rodiny i jednotlivc, který je od narození provázel po všecek život. XVI. HesperidJcy, dcery obra Atlanta a Hespedle jiných dcery Jovovy a Thermidiny (nebo Ereba a Noci), stehly spolu se stohlavým drakem Ladonem v zahradách zlatýcli jablek, která kdysi bohyn zem Gaia byla darovala Hee pi její svatb se Zevem. Hesperia byla zem na západ, dle názoru v Itálii, dle názoru liíman ve Spanlích. Zde krajem Hesperidek se míní patrn Itálie a ridy,
ek
pvcem
z kraje toho Petrarka,
Lauru opvující Celakovský
s
jehož milostné
nadšením ítal.
—
u Dunaje, Kollár. Bílý, Celakovskúho
Rže
stolistá.
5
znlky Pvec
— Druhá sloha k prvé
Pro
se opakuje:
jedny
—
6ii
jest protivou
stui)iíováním.
i
— jedny básn? —
Nrbe v nich
se rozplývá^ hyperbola.
XVII. hvítla lnná rozsívá. Jak to, že lnná? XVIII. Nade asem splývalo z= vznášelo se. jest takoi-ka voda, na jejíž povrclm lod života našeho pluje. XIX. Oufiní, lidní, jasný letní den; poátek dne. XX. Na tom míst zvijšeném. Marie cítí se láskou k našemu biisníkovi povznesena, jest jí blažena, ac se mu posud z ní nevyznala, a snad práv proto. I prosí, aby miláek na to vyznání nenaléhal a v tomto stav, mezi bázní, blahem a touliou ji ponechal.
as
XXII.
Laslar/'/
pftJc.
J:
této
pr/í
.
.
.
k dvinu
ru-
mnci.
XXV. obvyklá, jí
I to
sob vážím mnolio: vazba dnes iiiin'' eštin obyejná. Také Palacký
ale ve staré
užívá.
TaJc žití že andl pál. Obrat: andl žití jest rovnž neobvyklý; pedmt nám si dlužno domysliti. Co se rázu básn týe, v. pozn. k íslu V. Sr. též Kollárovu znlku 89. zpvu I. (Jako lípa, jenž se ve
chrastin
.
.
„A
.),
která
to nyní
koní:
mlkem
jazyk mine,
k Slávce slávský milenek, roven k rovni, svj se k svému vine." že jen
má pozadí vážné. Teba si vzpomedjin Pemyslovc. XXVII. Planou nahrazuje svohodu. Svoboda se zove obyejn drahocenným statkem lovka; pro zde Sloha tato
nouti toliko
—
a jaká svoboda se jmenuje planou? Povšimnutí zasluhuje j)rovedení kontrast, zejména ve sloze dnili a tetí. XXVIII. Nesvobodnou svobodu. Oxymoron. Rozlouením nastane obma svoboda: avšak srdce zstane
-
67
—
nebude svobodno. Básník vypisuje všecky rozcliodu drahých sob bytostí se vyskytusrdce jest plno, jenom ec nenachází pimených
spoutáno,
pi
zjevy, jící:
slov; slzy vytryskují z lásky i žalu, atd. XXIX. Opouštje Strakonice, básník vzpomíná pohledu j.ešt jednou všech slastí pi posledním na a blažeností, zde od malika a zvlášt toho roku zaobydlí Mariino. žitých. Ty sídlo sTcrovné slov nejzhnveXXX. Let jenž sedl ti tisíce njší bs. Zdá se, že básníkovi tanulo na mysli dábelse mluví v evang-eliu sv. Lukáše ství nmé, o 11, 14. Dle nho totiž Kristus z nmého vymítí zlého ducha, pocemž tento cliodil po místech suchých hledaje odpoinku, ale nenalézaje ho. I vrátil se do domu svého, odkud vyšel, a naleznuv jej vyištný, šel a pijal k sob sedm duch horších než byl sám, a všedše pebývali tam. Zde má se znázorniti nálada básníkova. XXXI. Trá mé snní. Trati =. trvati (tvar staro-
n
^
.
.
.
nmž
eský).
Jm
tvé slavené: jméno P. Marie opváno ode dávna nejkrásnjšími písnmi. XXXIII. Myrta, kvtina lásky; lilie? Blahé
—
Icvty
"=.
ctnosti.
XXXIV. Yekosnuhný vnec^ jím
vyznamenaného snoubí
pozn. k
.
s
který jméno básníka nesmrtelností. Sr. též
IV.
XXXVII. Takovouto
filosofií
životní se
spravuje,
básník zjednával si vnitní klid. Slohy druhá a tetí ke sloze první jsou pímrem, XXXVIII. Slov podletí a záletí (XL.) básník rád užívá m. vesna a jese. Sloha první a druhá obsahují úinný protiklad. Co vyjaduje vzhledem k nim sloha ?" tetí XL. Na dobrhi na sklonku; sr. pabrek. Po devech. Se strom zmizelo vše to, co jim dodávalo
—
=
5*
vzhledli.
Kvty
-
zažloutlo, íkajíc jen duzbylo ze stromu skoro Jeseh jest elegie pírody na zniizch' jaio sprclily.
chové jeho ve vtvích
—
68
jen devo. i léto a vybízí život lidský. stav svj.
listí
hiaji;
i
pímo k tomu, abychom s ní srovnávali Básník tak iní, srovnúv;i s ní nynrjsí
XLI. Takové složení verš, trioletuakolu (rondeau) podobné, slov forma malajská. Vzorec verš jest tento:
1,
2,
3,
4
—
2,
5,
4,
6
—
5,
1,
G,
3.
Což nad láshu lze mi (hifi :r= co ješt více než V kruhu vtnáit (3. sloha) nr u vcném lásku svou. kroužení, kolotání tohoto svta, neboli zkrátka v tinuro
—
svt. XLll. Tantalo'^ rozhnval si bohy, s ním z prvu adou mrzkostí. Byv do Tartara uvržen, trnul poád lízkostí, že se svalí balvan, nad hlavou mu visící. Dle jiné povsti odsouzen byl k vcnému hladu žízni. Stoje v jezee po bradu, nemohl se a napiti: nebo jakmile kmet se nahnul, aby palivou žíze uhasil, voda opadla. Nad hlavou pak mu kynuly zralé hrušky, granáty a jablka; ale jakmile po nich sáhl, aby ukojil hlad. odletlo mu ovoce ped ústy do výše. Ústa .:]iárah' ž:í(lostiv;i. Zháralé m. zháralá pro rým. Básník tu jaksi lituje, že Marie mu kdy a' srdci svém popála místa, si jej zalíbila. X(\íi, na kterou stranu se nakloní osudy jeho životní, zda na dobrou uon in-njmst. t. j. i na zlou. Pozoruje pi andJu pekážky hrozící jeho lásce. Báseii ta vznikla asi v dob, kdy hmotné postavení C-ého bylo nejisté, nezabezpeené, a rodie Mariini tedy siiatku svc d.iTy nepáli. XLI V, Lazur, azííi'. pMcná modrá barva, blankyt. Název ten pochází od lazurového kameii. jejž druhdy Benátané piváželi z ^lalé Asie jakožto látku na mjobcující,
na
vné
=
mr
69
pknjší
mae
:=.
a nejdražší modrou barvu, pres moe) zvanou.
ultramarín (ultra
XLV. Aeolova harfa jest nástroj loutn podobný, strunami stejn naladnými potažený; když vítr tyto struny uvede ve chvní, A^ydávají táhlé, neurité tóny, které se dobe hodí k nálad mysli truchle, k zádumcivosti a tesknot. XLVI.
Tato, jakož i následující píse lépe se obBásník tu 48., které má k nim vztah. provází výkladem obraz, pedstavující známý píbh z našich djin, a dodal mu pkné pointy závrným protikladem, dle nhož ústa jsou v odporu se srdcem Oldichovým, jakož asto pravý, hluboký cit se zastírá slovy jemu opanými.
jasují íslem
XLYII.
Také píse
tato
znázoruje strunými an
slovy dj jinélio obrazu, Betislava pedstavující, za jitra unáší do eských vlastí svou Jitku.
Puiti se znamená vlastn pupeny ven tlaiti, pak vbec. Popišati =. pitlaiti, pivinouti.
vzcházeti
—
staroeský jest žieti neb ždieti, od kmene žm, pozdji ždm (žmu, ždmu, n. ždímu), staroslovnsky žeti =r comprimere. Sr. ruské požal ruku z= potiskl ruku. Aj^ to ])H tvém úastnictví slavné mých ddictví. Betislav ukazuje Jitce slavnou eskou zemi, jíž vládne právem ddickým a jejíž spoluvladakou nyní bude Jitka jakožto jeho nastávající cho. XLYIII. Oba tyto obrazy, Oldicha s Boženou a Betislava s Jitkou pedstavující, básník poslal Marii se žádostí, aby jim popála místa ve své komnat. Pi tom jí pipomíná, s jakým nadšením kdysi slavili slávu eských knížat a králv. I peje si, aby si vzpomnla také jejich, dávné ovšem a vky vzdálené vroucnosti milostné; bude jí, jako by slyšela z dálky za šera luny zníti milostnou hudbu. Inf.
:
dd
—
(O
sklenice zespod široká s úzkým Iirdlem. XLIX. Svádná do okliek, vztahuje se na klikatý
Bokál, let
vel med
sbírajících
,
jak
patrno
z
slohy.
Cítím
Andlské
co
ji,
Je
sob
dv pomnnky,
loudí,
t.
modré oi.
od
—
následující
—
té doby, co Troudí, novjší
forma m. st. trudí. L. Kratiká báse vždy vyspívá =. vzniká. Nynjší milostná rozvroucnlost básníkova neposkytuje dosti prázdných clivil a potebné nálady ke skládání delších básní. Až ustoupí klidnjším dnm manželským, bude spíše možno, vytvoiti je. Zatím rzné nadje básníkovy ješt dímou jako v poupti; až rozkvetou, až se splní, zapje jim básn delší. Pozoruhodno jest, že básník tu sliboval zstati poesii vren a snad i vtší skladby básnické podniknouti.
Nadje
ta se
pohíchu
nesplnila, an
elakovský
po vydání Rže stolisté všecek se oddal filologii a jen v kvtinovýcli epigramech ješt osvdoval básnické nadání své.
Všimnme
nyní I. oddílu jakožto celku. Tu že mezi vtšinou písní jeho trvá jakási spojitost. V prvním ísle básník opovídá, o pti bude v íslech dalších. Byv roznícen pvabem rže nad jiné vnadné, jež nejsouc už pouptem, ale také ješt ne pln rozvita, práv má podobu pechodní, neboli jak básník vhodným obrazem tu dobu naznauje (z ple díme ve své kráse, z ple Hvot prosvítá) míní vše, co naplovalo srdce i mysl, co cítil, inysíil a snil, povdti v písních. Yida v rži obraz Mariin, básník rád prodlévá mezi ržemi a kochá se v nich. Toliko velebnost hvzdnatého nebe ješt se dlí o jelio podiv a nadšení. (11.) si
pozorovati možno,
em
:
—
— Jako v písni první
71
—
G. se
snažil vyjáditi
vnad-
nost rže práv v rozpuku jsoucí, tak v tetí písni rád by slovy vypovdl nevýslovný pvab a nhu panny. se dí, že Marie bude pedV písni lY. již. básnní, jsouc také pvodem jeho, a nikoli žádost slávy; proto též pochvala od ní vyváží nade
zejm
mtem
všecko uznání jiné. O ni jedinou prosí Vlast, oplývající neskonalým bohatstvím kvítí nejrozmanitjšího a nejlibjšího i ne-
zmrnou hojností perel a drahokam; nebo ona jest mu ržikou nejkrásnjší, perlikou nejvzácnjší (V,). —
Y
dovídáme, že básník s Marií se potech dnech sob se naklonili zdálo-li by se to komu píliš náhlým, tomu básník dává na srovnanou, jak plane mocný ohe a jak zase žár, který jen dusivým dýmem plní celé okolí,' jakou má cenu láska pravá a jakou láska vyprošená. Jen kdo rychle sáhue do ohn, vyndá ruku bez úrazu, bez bolu. Byla však Marie ovšem dívka ctnostná, skromná, pracovitá a líbezná, zkrátka plná vdk. I míní proto básník, že vcná Láska, která z niehož stvoila ohromné svty i nejútlejší kvítka a jim zárove dala krásu, Marii z poklad svých vyala a hned v mládí ji obPeje si jen, aby Marie daila všemi pvaby, (Yll.) zstala vždy tak cistou, tichou, spanilou, jak z rukou Lásky vcné vyšla, aby ji minula všeliká tesknota Povaa starost, radji padnouc na básníka (YIIL). žuje všecku tu spanilost Mariina zjevu, udiven se táže básník, co jej více poutá, zdali luzná lepota ci velebná Kdykoliv na ni myslí, vždy se mu l^rostota (IX,). objevuje v jiné podob, milostn veselou, vážn pemýšlející, v básních se kochající. Nade vše jest okouzlen, pomní-li, jak kleíc ped obrazem božím, „v jeden rozplynulá cit", vroucn se modlí (X.) V XI. písní YI. písni
se
znavše, rychle ve
;
—
—
—
—
—
opvá
její
rumnec, ve
XII. její oci, o nichž
krásným
—
72
—
pímrem
se ptá, zda byly drive kvítky v ráji ci livzdami na obloze, v XIII. její rty (zvuné rže), ujišuje se optné její náklonností (XIV.), rád by si vysvtlil blahý soulad, který pojednou duši jeho ovládl (XV.) potom vrací se opt k oím Mariiným, v nichž prý jsou básn sladsí a horoucnjsí nad Petrarkovy a Kollárovy znlky vepsány, skládané samými Gráciemi ;
a Musami (XYI.). Rovnž milota a líbeznost zjevu Mariina jej opt rozncuje a jakožto nadšený, oddaný milovník kvteny vvpisuje ji obrazy z této erpanými (XVIL). Tím zavírá se ada podobizen Mariiných; city a nálady, plynoucí ze styku, shledání a louení s Marií, jakož i z odlouenosti od ní daly vzniknouti následujícím ])ísním. Pedevším básník vzpomíná slastné plavby po ece, podniknuté s Marií za arovjíého veera májového (XVIIL), procházek olšinou, v níž slavíci si zvolili bydlo a k níž s dálných jez dorážel slab sumot proudu (XIX.), spolu i milostných hovor za toho spolubytí vedených, ve kterých ovsem slovo nestailo vyjáditi vse, co srdce cítilo (XX. a XXL); vzpomíná, jak stanuli na pahorku pod dubem a jak tu Marie chzí uhátá byla by poskytla malíi vdnou látku ovsem by nedovedlo jeho umní ])odati k obrazu,
a
jmenovit životnosti dívílio zjevu, „spšným chodem rozehrané" (XXII.), a jak ekal a pekvapil NáMarii, dle úmluvy v sad se ubírající (XXIII.). ladu, v níž nyní tone blahem a štstím opojen, která jej k básnní pudí a libými sny ve spaní opádá, tu peje si míti stále (XXIV.). Jest také tomu rád. že Marie pochází z téhož msta, kde stála i jeho kolébka ješt více však jej tší, že jest téže národnosti, co on. ií])ln
—
;
Nedovedli by pilnouti k bytosti jiného, zvlášt eskému V písni XXVI., laškovnepátelského rodu (XXV.).
—
— Taného rázu, pveje Marii dobrou noc a sladkých sn. Y XXYII. optn používá protikladu k docílení vtší lícinnosti. Rány a okovy Milkovy prý básník rád pi-itaková poroba jímá, nebo jsou slastiplné a lahodné jest milejší nad všelikou svobodu nemilujících; a nejvíc ;
jej
tší,
že,
ac jsa
podmann
vítzem. Než zatím vyplnil vrátiti
se
louení
do
Prahy.
se cas,
a spoután,
pece
jest
a Uelakovskému bylo nastalo trapné Opouštje Strakonice
Tím pirozen
milenkou (XXVIII.). naposledy zpt na známé ješt jednou strán a behy Otaviny, na msteko celé i zvlášt na Mariin a vzpomíná všech blahých chvil od rodný dtství a zvlášt nyní tam zažitých (XXIX.). Prvý den po pobytu Strakonickém jest mu úzko a trudno v srdci, jako by se v byl zlý duch uhostil, který tisíce let v poušti sedl a nyní nalezl stánek sob píhodný. Jak jinak bylo ješt vera! Marie má ped ním tu s
—
ohlíží se
—
dm
nm
výhodu, že aspo vídá místa spolená jich blaženosti, on však všeho jest odlouen (XXX.). Ani Praha jindy tolik mu milá nedovede ho rozjaiti (XXXI.). Kudy kráí, všude vidí a myslí na Marii; medné jméno její ve dne v sadech z kvítk, v noci skládá z hvzd (XXXII.). Tmu jeho života osvtluje jedin vzpomínka na ni, živý soubor všech ctností. Pináší-li mu takový poklad v dar, ím se jí odvdí on? (XXXIII.). Peje si ted aspo vnce dosíci v zápasu zpvném, aby jím mohl ozdobiti elo Mariino (XXXIV.). Nyní, co sám poznal lásku, má též lepŠí smysl pro city milujících a citlivji patí na pírodu a svt; zvlášt arovné kouzlo msíné noci letní poznal teprve ted (XXXV.). Spojení mezi básníkem a ^[arií udržováno listy tch si poslali víc. než kdy mla nejboliatší rže list. Jakkoli by si pál, aby slova psaná byla radji pronesena listn, pece zase mu se zdá, že takováto slova od-
—
;
—
74
—
halující nejhlubší tajnosti oddaného srdce pozbyla by, Tmito listy jsouce proslovena, pvabu (XXXVI. ). a asem básník z prvotní tesknoty a trudnosti se vySmutných bavil ke klidnjším úvahám a náladám. chvil a mraných dob si už tak nevšímal, naopak byly mu prostedkem k istším radostem a jasnjšímu štstí, zrovua jako i slunce je nám vítanjší po mranu a dešti a jako ve vnci z rží a pomnnek kvítka temnjší zpsobují libjší vzhled (XXXYII.). Myšlenky a tužby jeho ovšem poád jen se odnášejí k Marii; sotva nastane jaro velka jedna hledí-li, jak v krátké dob obletí na sta kvítk, jeho však všecko myšlení na jediný kvt se shrnuje, jest mu s podivením, kde jen se nabralo tolik sladkosti a vnad na ttnii Marii (XXXVIII.). Jiný kontrast jediném kvítku proveden v písni XXXIX. Básník druhdy rád si vyšel na hon a stíhal opeence i zv. Avšak nyní sám jest honn zlým osudem a rann Milkem. Tak vidíme, že kudy kráí, kde dlí, co koná, vše vždy a všude mu pipomíná krásné dni Strakonické. Nastalý podzim poskytl mu nový námt ku vzpomínkám. Ze A'ší nádhery a lepoty jara i léta zbyly jen žluté listy na stromech a kovinách svží zele list, kvtin, kvty i plody l)estrá barevnost a milá zkrátka všecka carokrása pírody zbyla leda v mysli, žije jen ve vzpomínce naší; podobn i „krásní a kvtní dnové slasti isté" uplynuli a nezbylo z nich nic leda
—
—
—
!
vn
;
—
pamt (XL.). Následuj"' iikolik písní volnji mezi sebou spojitých. V Xl-I. iKÍsiiík posílá Marii prsten, dárek la-c nejpodobnjší; jak on, i láska jeho jest neskonala. V XLII. trudí básníka nejistá jeho budoucnost, i zamilá
muka Tantalovým ne nepodobná. V XLIII. dává medohlasému ptáku svému svoboilu, sám jsa v poutech a si letí, kam mu libo, jenom když cestou
kouší proto ;
—
75
—
—
Marii vzdá pozdravení a krásu její bude opvati. Smutné dni podzimní rozladují ješt více mysl básníkovu. Rozladnost tu však hned by zapudila pítomAni hudba už básníka nenost Mariina (XLIV.). tší, ac byl jejím milovníkem; nehodit se k nynjší Ješt rozervanosti jeho duše. Bývá nejradji sám. nejspíš by dovedly ukojiti srdce zvuky Aeolovy harfy, Po njakém ase táhlé, neurité a jemné. (XLV.) básník opt dárkem vzpomnl na Marii. Poslal jí obrazy Oldicha, setkavšího se na hon s Boženou, (XLVI.) a Betislava, unášejícího Jitku do eské vlasti (XLYII.). Z prvé písn mimo dj vyobrazený vysvítá též, že láska asto se skrývá za slovy opanými. Druhá prost vypisuje dj obrazu. Píse XLYIII. obsahuje pání pipojené k obrazm: jsouce dkazy staroeské vroucí lásky, mají pipomínati Marii, jak spolu kdysi slavili slávu eských knížat a králv, a jaké horoucnosti tito bývali schopni. Bez pímé spojitosti s pedchozí jest píse následující (XLIX.) Dívaje se
—
—
kvt
s sbírají med, C. v duchu se penáší blaženjších, které mu nastaly od té chvíle, co všecky jeho city a myšlenky k sob poutá Marie. O ní bez petržení dlouho snívá, s ní-li však pobývá, letem mu míjí den; tím také strunou formu písní vysvtluje. Bude-li mu štstí píznivo, bohdá zapje ješt písn delší. -
na vely, jak do
dn
Tak
vyznal z celého rozvoje náklonnosti od jejího vzniku až po satek. Odhalil s upímností rovnž tak vroucí jako jej zdobící, kterak psobily duše i postava její, když ji poznal, jak první styky s ní, jaký obraz o ní odnesl ze Strakonic, jak si jej vzdálen jsa v mysli obživoval, vzpomínkami se blažil a odloueností se trudil. Zde nenajdeme citu vyllianého ani povrchního, každá píseii vyprýštila z nejvnitrnjší bytosti a jest ohlasem citv i hnutí osobních se básník
své k Marii
na
76
a
pece
spolu
též
proto
v.selidských;
také
tenáe
každá dle povahy své uchvacují, rozehívají, utt'.sují. To práv vlastnost a síla pravdy a srdenosti, že psobí
dojmem neodolatelným. Milostné písn Celakovského
vynikají tou pravdou a vroucností, ale chovají ješt jiný pvab pvodnost. Ve velikolepém zpvném zápase milostných básník nesnadno už vylouditi své lye zvuky nové, pozoruhodné, a pece ladné a tklivé; vtšin písní milostných bývá jen krátký život vymen. Celakovského :
písn nestihl takový osud. Nebyl sice pvodce jejich nadán mohutnou a siroletnou fantasií, ale vynikal mužností, citi
hloubkou a horoucností
vrn
a
citu
;
úinn. V Rži nepje
a tu uml ztlumoblouznivý mladík
bujivé obrazivosti, nýbrž životem mnohozkušený muž, ducha zrale vysplého a ocelivého, obraznosti ovládané. této mužnosti pojí se samostatnost básnického na-
K
zírání Celakovského,
patrná jednak z vdcích myšle-
pímrv
nek, jednak z obrazv a básní, dále význaná jeho vlasteneckost a slovanskost, jakož i nemén milá splynulost s pírodou, jevící úzkou píbuznost s ])rosto-
národním básnictvem slovanským. Všecky živly tyto sloueny jsouce v bytosti básníkov, vysvtlují zvláštní,
pvodní
ráz i)oesie Celakovského. Psobila-li upímná srdenost, liloubka a pravdivost cit básníkových, ryzost jeho duše svou silou elementární, nemohl posléz ani tu vroucí, tu nžný výraz jim propjený, uhlazená a lahodná forma písní zstati bez mocného úinku.
<\^5J5^^
ODDÍL DRUHY. Obsahuje vtšinou lyriku myšlenkovou. Stídají se íilosoíické s didaktickými a vlasteneckými, propleteny jsouce nkolika písnmi z pírody. tu
básn
Srdcem chladným, tedy bez lásky, bez nadšení. suchým, rozumem suchopárným, tedy bez fantasie. Uslyšíš jen šumem hluchým atd. Hluchým, metafor, m. prázdným, dutým. Jako když jdeme pokojem prostorným, ale prázdným, nevidíme nic, než slyšíme jen své vlastní kroky dut se ozývati.
—
LI.
Umem
—
Tvorstvn
svithif.
Svitek,
bu
=
to,
co je svinuto,
—
zjev. 7 v tichém aneb deminutivum slova svit, pak snu atd. Spánek jest úkaz posud nedosti vysvtlený, ac se jej rozešiti snažili nejznamenitjší týsiolog'ové a psycholog'ové (jmenovit také náš Purkyn sr. jeho lánky: O bdní, jeho stupních a pechodech do spaní, Fysiologie snu a j., r. 1857 a 1858 v asopise eského Musea uveejnné). Tolik jest vc jistá, že duch a soustava nervová nepestávají ve spaní pracovati, se spojitost jich usnutím znan uvolní. Zde ovšem mže se vc vztahovati jak na jednotlivce, tak na celou 2)írodu. Ani tato, když v zim odpoívá a zdánliv spí, není neinná, nýbrž sbírá síly pro nový život. Všude pravdy prcmien stkvoucí rozlitý. Podmt. Poádek slov v prose by byl který ? LásJcou vroucí, protiva k hoejšímu: srdcem chladným. Žezlo hásnní zzz obrazotvornost ta vládne v íši básnické. Sr. k tomu nahoe protivu umem suchým. V podobu se promní. ? Pramenem pravdy jest celá píroda, vesmír. Kdo však pravdu poznati ;
a
— —
;
:
ím
—
—
78
—
a snad také jiným podati chce, tomu teba nadšené lásky k ní a dostatené obrazivosti, aby jí mohl najíti a vystihnonti. Mnozí vidli jablko padati se stromu, ale jeden jenom dosti horlivosti vdecké a dosti fantasie zkoumati a vyzkoumati, cím to, že tleso do výše hozené spadá zpt k zemi. Jak uenci nezbytná jest bohatá obrazivost, vysvítá i z asto uvádných slov filosofa Herbarta: „K samostatnému myšlení ve vdách náleží zrovna tolik fantasie jako k básnickým plodm, a jest vc záhadná, ml-li Newton ci Shakespeare více fantasie."
ml
Totéž tedy praví Celakovský ve své básni a napovídá tím zárove, jak si sám vedl, zkoumaje pvod a utváení svta, kteréliožto zkoumání výsledky uložil v následujících písních. Báse tato jest íkajíc pedmluvou a omluvou (neb i odvodnním) jejich. (Sr. k té básni „Slovo o fantasii" od Dra. J. Durdíka v jeho Rozpravách filosofických a první lánek spisu Dra. Ant. Hansgirga Z íše rostlin.) Lil. Zzáhonná svobodo! Spojení dvou slov smyslu odporuj ícílio (oxymoron). Básník v této sloze vyslovuje podiv, ale i jiochybnost, že by kdy duch úpln pronikl tajemnou pírodu, která ve svém tvoení se spravuje jistými odvnými zákony, avšak pi tom pece jest živá volnost a svoboda.
—
sob
ní
Kontrast, podobn jako svtíš (odpoíváš), tvoíš. Vzrstu i záhynu rostlin, vzniku skal a pod. nevidíme v dní samém, nýbrž vždy až v následcích tolioto dní. Proto smí íci básník, že píroda stále staví a boí j^od tajnými píTcrovy a že práce její vidíme vMy jen hotovy. (Sr. též I. Dra, Fr, J. Studniky: Zimní kvty v Malé Slolia tato jaksi odvoduje také poSlovesnosti.) chybnost, vyjádenou ve sloze první.
vn
Stále stavíš, stah boíš.
vn
—
—
79
—
Co mi šepce Miisa sladce. elakovský filosofickou soustavu svou, kterou míuí prispti k VYS""tlení velikycli záhad pírodních, podá v rouše básnickém. hmota jest a duch. Básník pidržuje se nauky dualistické, hlásající, že svt se skládá ze dvou podstat, hmoty a ducha. Prvý vedle hmoty ducha (rov^) do filosofie uvedl Anaxagoras (Y. stol. p. Kr.) a rozdvojení toto utvrdil a dokonal zakladatel novovké filosofie Descartes (XVII. st.). Živý ruch eeno pleonasticky pojem ruchu zahrnuje už v sob životnost. LIII. Na dv póly: póla, st. a dialekticky m. ple. Ze smsiné hrozné zmoly ::= prvopoátení Zmola^ místo vymleté, sr. výmol. Do svt chaos. vyvela, t. j. kdy ve svty vením se utváila
— Pedn
;
—
My
„do
svt"
jest
Zpurná
pedjímka.
=
neústupná, tvrdošíjná. protože tato bývá otužilejší" (N.). Lehím kídlem vkol plove mkl-Qsf, eeno už se vztahem ku vlastnostem a znakm hmoty mkké, t. kulatosti a pohyblivosti. ony trou se, koí, potírají a pokoují. Básníci rádi volí slovesa prostá m. složených s pedložkami. S'>h lnou a zas se moí, t. pronikají se a hledí jedna umoiti sílu druhé. Již ecký mudec Empedokles (V. stol. p. Kr.) uznával náklonnost ili sílu pitažlivou C^filórr^^^ (fdicc) a odpor, sílu odpudivou (iflxo^) ve všemmíru. živl za píinou Zmny ty jen z tchto dvou snah živl, všecek prostor úpln vyplujících, bez psobení moci vyšší vysvtloval. Vznikají prý tím, že jeden živel vniká do druhého. Proti tomu Anaxag-oras zmny ty vysvtloval její
srovnává
„Tvrdost
—
jyravice se
s
pravicí,
Ob
— K ty
zmn
psobení bytosti vyšší, zmínného již iof\* na hmotu. Ta ji skládala i rozkládala dle svých úel (podobn i u básníka: božské moci popudem). elakovský stojí
z
—
80
-
ov^em na stanovisku kesanském všechen život v pírod má pvod svj z popudu, vle a moci Boží. Shoda s uením ^mpedoklovým a Anaxagorovym není ;
asi nahodilá.
pronikají,
sotva
že
uvil"
—
Píepodivmjm peludem^ t. j. „tak se v tom vidí pelud, mam, že by (N.). BožsTcé moci popudem, instr.
lovk
—
píiny. LI V. tonám liché míení. Liché ziz nestejné. K tonám. Tonami (póly) nazýváme obyejn konce osy zemské a krajiny vkol nich. Avšak jako
K
—
fysikové si nazvali póly protivné konce magnetu, z nichž jeden se obrací na sever, druhý na jih, podobn lze i obrazn nazvati konce osy každého tlesa póly ili tonami. (Jungmannv Slovník zná také I znamená pak zde h tonám tento význam slova.) tolik co nahoru nebo dol. koncm jaksi vybíhají, smují všecky ásti tlesa a tož dle podoby jeho rozlin, pímo, šikmo, zkrátka nestejné, liše. Tento verš jest tedy souznaný s pímými arami, hranami a liroty prvního verše, ovšem každá vlasttýkati jinélio tlesa a naznauje vbec nost se hranatost, úhlovitost tles hmoty tvrdé. Sohchi tvrdá hmota (tvar sobecký jest správnjší), hmota žádostivá co nejvíce se rozšíiti, která tedy má vlastnost, že uplatuje svou tvrdost i na újmu hmoty
K tm
a
mže
—
mkké. Ta
hdc svémocnji vládne, kde má pílišnou peHolý hrystal její kvt. Hmota tvrdá plod nevydává, nýbrž má jen kvt, a tím jest krystal; kvt r= nejdokonalejší výtvor její. bez obmezení, Hez oJcrsJcu (demin. slova okres) Nehc ducha ni paprsJni. Obyejn bez ohraniení. se užívá spojení: jiskra ducha; básník patrn se vyLa-kar "= mile. hýbal obyejnému obratu tomu. Životnost tlesa jest nám milá, byt jen jiskrou ducha valiu.
—
=
—
—
— Si—K
iiTcaznosti eliti. Úkaznost, vlastn byla vzbuzena. smovati podoba, kterou lze ukázati. Tedy zde k njaké podob, tvarm, jaké lze vidti tam, kde se jeví duch. Y této písni básník uvádí vlastnosti hmoty tvrdé. Jsou to štíhlost, vzpímenost, hranatost a hrotnost. Kde vládne sama nebo znan pevládá hmota tvrdá, tam vzniká led a pouš (širé plán, hory). NejdokoNikde nevidti ani nalejší útvar vyvodí v krystalu. stopy života, oduševnlosti a pestrých jejích tvar. Tím se vysvtluje vznik pouští, skalin a nerost. LV. Hmota jirost méJcJcá, (sr. nahoe sobecká tvrdá hmota) znamená cirost, pouhost hmoty mkké. V mrtvil vcném šaTou pedevším se míní voda. motá., t. j. tápe, se pohybuje (vl. n: sem a tam máchati). Sr. v c. 54. slohu druhou (z ní nevzniknou plody žádné). Neplodné i ji se leM blahá jiskra života. Neplodné, ponvadž (podobn jako u hmoty tvrdé), kde sama vládne, tam je mrtvo, tam nevzniká nic živého jest života neschopna. Voda na p. sama o sob nestaí k tomu, aby v ní vznikl život k tomu teba vzduchu, ten možným iní živoichm, aby v ní žili. kruJnl ve kruJiy se toí. Vlastnost hmoty mkké jest kulatost a pohyblivost. Moe stále se pohybuje v arách vlnitých, a voda rozeená „z kruh ve kruhy se toí". Duté její obvody., nemající liutnosti. Odpor ijíc rozdivoí se na ptirody. Boue moské
=
—
vcn
;
;
Z
—
—
ln
zpsobují nkolika píinami, na p. vtrem, proudy pitažlivostí msíce a j. Tyto píiny vesms kladou odpor klidnému proudní moe. Snad básník myslil i na hráze a bi-ehy, udržující vodu v jistých mezích a zabraující další šíení vody, které rozbouená voda podemílá a nií. Ostatn neteba ve se
moskými,
slovech „ijíc odpor" hledati Bílý,
elakovského
Rže
stolistá.
vcného
základu. 6
Mohou
vyjadovati toliko smyšlený dvod básníkv a znamenati vbec njaký odpor, jímž se hmota mkkíi rozdivocí.
Xa Uin pírody lze vykládati bud: v hlubinách, vbec. Podobn w pírod neb ve smyslu širším m. ve vlasti v Slov básník užil obrazu na vlasti o Slávy Dcei p. Jana Kollára (Sebr. spisy Fr. L. elakovského, sv. IV., str. 36G. „Práv deset let uplynulo od té doby, co ponejprv Musa Kollárova v ouplné kráse ... se pojevila na vlasti ln"). Tah hezmezným Jdanie ruchem atd. Moe ]iphybuje se stále a pece trvá poád na témž míst. asto Pohyb ten a boue mohly by nasvdtaké se bouí. ovati jakési životnosti hmoty mkké. Ale to jest jen klam. Života bez jiskry aspo ducha není. Do svjjch stežejí, do svých základ, své L\'I. podstaty (sr. stžejné ctnosti) celé jest obrazn eeno m. cím tvrdost neb mkkost jest iejší, cím více pouho:
ln
;
pouhá
se vyskytuje.
—
Maí,
—
Truje
z=z
otravuje.
Sr.
trou
a truje, rozliné zpsoby, jak která limota nií život. Prvé dva možno vztahovati na hmotu mkkou, druhé dva na tvrdou, ac nikoli výlun. Stední život, život vznikající tam, kde se,
koí.
(hisí,
žže
—
ob
hmoty se J3i/ pah
stýkají a pronikají.
více nepojala atd. Aby nenastal stav chaotický, jaký byl ped stvoením svta, o to se postarala vyšší moc tím, že jednu hmotu upoutala druhou a je spojuje, ímž se stávají užitenými, ímž vzniká z nicli, o sob života neschopných a všeliký život
maících,
život.
píklady nkteré.
A
Na
—
lepší
osvtlení vci
Sl
uvádjí
se
hle, jedy v soli chutné. se skládá z G07o a 40'V„ natria (Na Cl). Každý tento prvek sám o sob jest životu škodný; avšak v náležitém slouení z nich vzniká cliutná sl, jedna z nejnutni^-jšícli poteb chl<'>ru
— lidského života. s
Vbec
vodou, stávají se
—
83
—
nejprudší jedy smíšeny byvše léky.
—
Hle vzduch
—
plyny
ducliormiitné! Vzduch skládá se ze tyi^ objem dusíku a jednoho objemu kyslíku. Kdyby však ten neb onen se vyskytoval sám nebo nad potebnou míru pevládal, I ta h tvému ponižádný živoich nemohl by žíti.
—
Mínno jest zrcadlo. JVa hledu rozlitá rtut na ledu. ledu., t. j. na vychladlé sklo vin neb' metaforicky m. slouením kyseliny na skle. Sklo se dobývá kemiité, vápna a sodíku nebo drasla. LVU. NízJnj zisk. Básník už pívlastkem nízký vyjaduje své smýšlení a svj soud o dobývání rudy a drahokam z hor za úelem hmotného výtžku. Hlubiny zem pípadnou metaforou zde naznaeny za A své srdce v háv ohWcá atd. Srdce koeny hor. proto zde jmenováno, že z nho vychází touha a žádostivost zisku. Srdce stane se necitelným ke snahám ideálním, jestliže všecko cítní, myšlení a snažení lovka se obrací jen na množení majetku, jakož i zA^ýšení nádhery a blahobytu, zpyšní. Ty stJcvlejší syn jsa íše., íše, kde vládne duch, tedy := maje smýšlení lepší, vyšší, za pravdou, dobrem a krásou, za požitky duševními smující. Kol tebe se zdravý houpá vzduch. Pro houpá ? Odmnou za lopotné vystupování na vrchol hory dostává se nám istého, zdravého vzducliu a krásného rozhledu. Vykládáme-li si báse v peneseném smysle, možno pokládati dotýkání hor samých se za jakékoli pachtní lidí po zisku hmotném a vystupování na hory za všeliké snažení vyšší. Odmnou tchto krásných a vyšších snali jest pak zdravý stav duše, povznesené nad nízkost a sobecké pachtní svta po hmotném zisku, rozumjící jeho bhu, ale nestržené žádným jeho pozlátkem do víru všednosti; a pak jasný rozhled po výšinách vd, i všeho života lidského
pimeným
—
:
—
koen
umn
6*
84
—
vbec, správný názor svtový. Hory tedy jednm jsou cílem zisku, druhým jsou prostedkem, aby vystoupili pres nízkost a všednost svta do výše, (niožno-li) až na temena jejich. Básní tou zárove zjednán pechod od íše nerost, kde tvrdost panuje, k íši rostlinné, v níž už tvrdost se snoubí s mkkostí. LVIII. Ejhle, jak se 2 výšin, z hloubí suje Jatka Dvojliká utvoeno zájmennou píponou -lík ko-lik, to-lik, toliký) a znamená: dvojí, dvojitý.
dvojliká. (sr.
Básník pecházeje od íše, kde pevládala jedna hmota,
k íši rostlinné a živoišné, tvrdou
i
mkkou
vidí
tu vládnouti
a vlastnosti jejich
povdné
hmotu v
cis.
54. a 55, Obojí tato hmota odevšad (z výšin, z liloubí) se suje, hrne, jest jí plný vesmír a z ní spojené všecky
plody a
tvoi-y
jeho vznikají.
drazn:
I
upozoruje na
to básník
„Ejhle," volaje. Jak se z výšin, z liloubí suje látka dvojliká!" iSnouhi, synonymon k následujícímu „proniká", Mkkost, 4. pád. Tvrdost,
—
—
podmt,
A více.
—
druhou. síla,
jak tu která pani jest neb poshOiou, kvantitativní, kolik které hmoty jest
dle míry,
znaí pevahu
A
dle
stup,
Tím vyjaduje
draznost,
Ducli Zjímati se
s
jak
se vzjirá
mocí jedna nad
zase pevaha kvalitativní, jakou která potírá svou sokyni.
po témž
(=
se
touž
mrou)
se zjímá, plaje. Pláti (plaju i plám), hoeti plamenem. Stupování. Tisícerem tkanin hraje ile se pohybuje, všecky souástky tlesa až do nejjemnjších žilek oživuje. Host, vše, co rošt*': ojmk
^
= vzncovati
se
—
nerost.
Dle toho, v jakém množství a s jakou silou energií která hmota pevládá nad druliou, rozvinuje se také duch, a dle toho též tvary „rostv" vyvíjejí i
85
bud tišeji (má-li pevahu hmota tvrdá) neb volnji (má -li pevahu limota mkká). LIX. V iKilmy vzcliytu =. vztyenosti. Zdoriije^
se
—
vzdor, vli,
moc svou uplatuje, tedy
vládne. zakládá. Tráva, mech, palma mají znaky hmoty tvrdé (hrany, pímé cáry), houba znak mkké (okrouhlost). Jadrnjší vespolek jich tijatosf, pevnjší spojení obou hmot. Stéblo a jsou píklady této spojitosti: jsou stihlé i okrouhlé. t.
j.
Osnuje
—
"=.
pe
Le i taJcto jevíc snahy atd. I když ob hmoty slouí pevn a jaksi rovnomrn, pece ješt neodkládají svého nepátelství a snaží se každá, jak možná, vymknouti se z moci druhé. Píklad toho vidti na stromech listnatých a jehlinatých. Z moci tvrdé hmoty (s tvrdá) snaží se vymknouti mkká a vyvodí tudíž aspoíi listy na dkaz své jsoucnosti a snahy uniknouti (znak okrouhlost) z moci mkké hmoty (z mkká) opt vymyká se tvrdá a vyvodí z téže píiny jehlicí (znak štíhlost). Trrdo, mkko, srv. krásno, dobro. Vystelí =. vyskoí, vypuí. LX. Ta dvojice, t. hmot, zde rostlina. V pvodní stránky, t. ve stav onen, kdy ob hmoty, tvrdá a mkká, ješt nebyly spojeny, kdy trvaly samostatn každá pro sebe. Opisem tím eeno zkrátka nežli rostlina odume. Jaké pée, jaké schránky. Básník rostliny zde zosobuje a pikládá jim vli a vdomý úmysl chrániti plod svj od zkázy. Proto jádra ovoce a semena bylin skrývají do vnit a zvláštním obalem chrání od škodlivých vplyv. Takto druh co druh z=z každý rod, jeden jako druhý. — Památku hytí svého, vl. všecku bytnost svou, její rod i podobu. Beze zmatku, beze zmny. Postat z=z podstata; podoba. dálným pose
;
:
—
slali,
budoucím
— asm
— K
zachovati.
—
vkm
—
86
—
•
— as
LXI. V roucho smaragdové^ zelené. rozNove luk a zahrad koberce. Pro nové? mrce, Bdh. V tyto chrámy. Básník líbeznou pírodu jarní zobrazuje jako chrám boží. Jako v tom jsou oltáe,
—
koberce, sloupy a oblouky, tak je vidti i zde. Sr. Svatyní je les od Heyduka. (Lesní kvítí; v Malé Slovesnosti na str. 220.) ne smyslem zvíecím. Budme pamtlivi toho, dlíce v pírod, že jsme tu .
.
.
— A
jako v chrám. Kochejme se v kráse, podivujme se velebnosti, opojujme se sílivou vání její a nepoítejme jen, jaký bychom z eho mli užitek a zisk hmotný, prospch tlesný. Didaktická báse tato sem vhodn byla vsuta, tená si odpoine trochu po únavné filosofii pedchozích písní tím, že básník v nás vzbuzuje píjemnou náladu vzpomínkou krásného jara. I pi tom vsak ucf nás patiti na pírodu ješt jinalc než prospchásky anebo chladn vdecky. LXII. Smyslolnd, co smysly oluzuje. Rže krásou vdkuplný, milý, Vdný až smysly oluzuje.
—
—
=
Nad tvé Jcrásy pramenem, nad tvým kvtem (pate na pln rozkvetlou rži).
sladký.
se
Tvé nesmírné rozvinutí pineslo jim úbytek. Když díváme do vnit kvtu rže, vidti na míst tyiuek,
ve kterých jest ve zpsobe prášku obsažen pyl, Imiotu zúrodující, samé lístky. Tyinky t. promnily se v lístky, a semeno nemže uzráti, ponvadž není oplozeno. Suti, žertuje, vtipkuje,
ponvadž
hledí
jenom na
užitenost a zisk. Svtu t. se nelíbí, že i-že dbajíc jen krásy a vn, nepostarala se také o svou budoucnost, aby semenem se molila rozplozovati, že tedy jest íkajíc lehkomyslná a píliš marnivá a marnotratná. Dle nho mla by býti lepším hospodáem, liledti pedevším své budoucnosti a toho, aby nevyhynula.
—
87
a pak teprv dbáti o krásu. svt šlehá vtipem.
Kdo nejedná
tak,
toho
vn
V sob chovám zisk i chlouhu. Yedle krásy a chová také schopnost rozplozovati se okováním, odnožemi a štpováním. Tím rže vyvrací obavy básníSa.ienéiu, kovy a odbývá žerty a vtipy „svta". Rže se mže okovati a roubiti jen lidy káže as. dvakrát do roka v uritý cas (když je v míze).
—
Forma dialogická svdci o dvrnosti a úzkém styku básníkov s pírodou. Rže tu jest zástupcem nemajících semena a pres to se rozi jiných kvtin, plozujících, jako pivoky, jiiny a j. LXIII. Svta duše, duch vše oživující. Tichým Duch u rostlin jen skrovnoa mrou se jeví; letem. život jest tu prostý, chudý, tichý, jako by duch jen letmo jim jej byl udlil. Valným víí proudem. Mocn, hlun, mnohonásobn se jeví život u zvíat. íše se tu srovnávají a tím básník pechází ke
—
—
Ob
zvíen.
Tam
jeden
vždy
stojí. Život rostlinstva Rostlina klíí, rozkvete, odkvtá a zahyne, postaravši se semenem o potomstvo, a ten pochod se opakuje rok co rok. Nemá jiné duševní schopnosti než ití. Jelikož však i tato jediná schopnost už jí jakéhosi života dodává, smí básník metonymií zamniti úin s píinou a mluviti zde o jednom, níže pak o dvou, tech životech m. o schopnostech duševních, ten život zpsobujícícli. jieváhti rozhvítá. Ovšem v barvách, útvarech a podobácli kvtových jeví se pestrost a rozmanitost bohatá. Zde se dniží dvojí, trojí. Zvíata jsou schopna vedle ciii iéz pohyhíi a nkterá jeví též jakýsi stupe rozumnosti. Tam od zvuku k melodiím atd. Básník znázoruje pechody, jevící se od nejjednodušších rostlin až k nejvyvinutjším, píkladem z hudby vzatým: pechodem od
znaí
život
se jednoducliostí.
—
A
—
—
zvuku jednoho k i-ytmicky upravené posloupnosti jelio, Živoich nejjednodušší jest však už jako melodii. spojení více zvuk v jeden souladný, v akkord. A jako tchto více zvuk základnícli rozvedeno co nejrozmanitji dává pak jednodušší neb umlejší souladnou píse nebo hudbu vbec, tak i u zvíat od prostého spojení dvou schopností duševních v nejmén dokonalém tvoru postup se jeví a rozvoj prerozmanitý až k nejdokonaleji vyvinutým a ustrojeným.
k
LXIV. Ncjprv
t. j. pedevším Ti hýbáni se nese, od rostliny tím, že se dovede pohyVíceživotí, tvor mající více duševních schopností život zpsobujících. Srov. v básni pedešlé Zde
se liší bovati.
živoich
—
:
druží se dvojí trojí (život). Polypi a he.zelenci k pohi/hm nedosplí, t. k pohybu s místa na místo; samovolný poliyb jinak mají.
Míru hnutí, krmu, ití atd. Odpoved na otázku druhé sloze položenou, llozdil hmoty, íslo žití. Podmet. Prvé udává rozdíl v jakosti, druhé, v jaké v
stupni zmínné dušeuž schopnosti které zvíe. toho, jaká Smysl: Podle jest hmota zvíete, a dle toho, jaké má kvantum životních schopností, rozdílná jest i míra pohyblivosti, poteba pokrmu a jemnost, vtší i menší míra ití neboli vnitního života, duševní ilosti jeho.
míe, vní
jakém
má
LXV. JDmh že hmotu tla po své moci uvzil? Básník obrací se proti tm, kdož uí, že duch má výhradní vliv na tlo, že vlastn se omezuje, pina sebe tlo, že duch jest vlastn lovk bíraje (spiritualismus).
Ovšem neuznává
ani
uení
tomu
opané
Drží se cesty pravé. stední myslí, že psobí na sebe duch i tlo vespolek jako duch obmezil hmotu, tak hmota obmezila („uvzila") ducha. (materialismu) ;
za
—
89
—
^
ideje, Tcé vidy, (1. pád jedn. ísla vida) myšlenky. Z osohna nevanou I' ncroclatm. Osohno (analogie u lovka osoba), tvor úpln vyvinutý, plození a rození schopný, (Jiní vykládají: z osobná je tolik, Vanouti, vztahovati se. jako speciáln, zvlášt). Nerodée, mlád v prvních dnech a msících života, které íkajíc ješt nemá rodu. (Mládata jsou i v mluv vesms rodu stedního.) Ještf Ivíata atd. „Ješt" není stupováním, nýbrž náleží ke slovesu. Lvíata v prvních dnech jsou ješt podobna jehatm. Tím uvádí básník doklad pro svj nesouhlas s naukou spiritualistickou. Dle ní by duch jeviti se od samého vzniku tvora. Ale když lvice jest v prvních dnech ješt podobno (povahou) mládti zvíete tichého a za hloupé pokládaného, mládti ovímu, jehnti, aokoli lev má mnohem vyšší uschopnlost duševní, vidti z tolio, že v jDrvních dobách života duch ješt neúinkuje na tlo Teprve když údy mohutnji a vbec tlo dorstá, stejným asi krokem probouzí se duch, Tedy také hmota psobí navzájem na ducha.
—
:
—
—
ml
Ale z ráliy menší vtší.
tlo
jest
procitne
Yáha
duch procitne
silné,
slabji.
Vbec
zr:
silnji,
závisí
Kde
hmotnost.
v slabém tle
na tuhosti a tenkosti
úd
a na tom, z jakýcli rodi zvíe vzalo krotké i divoké, ilé i nejapné.
pvod,
je-li
LXVI. Korunou tvorstva jest lovk. Výprava, Mnohontim. Má duševních schopností nejvíce. Sr. v Sušilov výklad sv. Marka: lovk byt s nerosty, cit s rošty, život se zvíaty, rozum s andly výplod.
—
spolen má. v
nm
ob
—
Jest
nejdokonaleji utváen, se pronikly a spojily.
hmoty nejlépe
Ohih, hojnost, bohatost.
Kollár praví ve Slávy své letice.
Dcei
—
Letíce,
o Milkovi:
peru.
Pyšn
nebo
Podobn rozpávil
—
90
—
—
=
Mol erv. Kontrast, Ve šprýmu holnn. Básník pokládá za pouhý šprým, za nedosti vážné pojímání vci, nazývají-li nkteí lovka hyperbolicky bohem nebo ervem. Jemu se nejlépe podobá a nejpimenjším zdá název pán všeho tvorstva. St/ivlooJc. Bleskem svého oka lovk nade všechny živoichy vyniká oko jest zrcadlem jeho duše. Již starý Homér pikládal bohyni moudrosti, Athén, zdobný pímtek jasnooká, skA^looká Cyf-cívxnig). LXVII. ára ta a kruh prvotni atd. mén pi tvoru nkterém vystupují znaky hmoty tvrdé (áry)
—
:
;
:
ím
a
mkké
(kruhy), tím jest tvor dokonalejším,
Prodivá se =. protrhuje se, proniká dej). V hlahé dob, za mladu.
—
vyšším. pro-
(prodíti,
LXVIII. Nad mým i tvým pohytcm^ t. j. v život každého lovka týž zákon platí. S prvním nsvitem (roz. života), tedy v prvních letech pevládá mkkost a zvolna ustupuje tvrdosti. O poledne, tedy v mužných letech jsou hmoty v rovnováze. lalijž svtlo denní fdedne, v stáí.
A
ob
S
drsnou tíH
(=
hlesají.
S pibýváním drsné tvr-
ubývá lepoty tvarv a svžesti sil. Po posledním dn tch hrohii atd. Básník zde vyslovuje pevnou víru svou v posmrtný život, jako ji mli skoro všichni velcí myslitelé, na p. Kant, Purkyn, Darwin. dosti
tíže)
LXIX. Kamž
ta
cesta
se prostírá
atd.
Uvažuje
lidského života tvrdost a mkkost se k sob mají, vidí, že ten vzájemný Pemýšlení jich pomr se nevyskytuje toliko u tla. jeho vede jej dále a málem by pokládal za psobení njakého mamu, objevuje podobný zákon, jaký si stanovil pouze pro rozvoj tlesný, také u rozvoji duševním. V mladosti pevládá obrazivost, ve vku mužném si o
tom,
jak v jednotlivých
údobích
drží
rovnováhu
pevládá
91
—
asi fantasie a stízlivý
rozum, v stáí
tento.
Obraznost si orlím pérem kruhem prostor odmyM. Obraznost jest jako orel. Ten. v kruzích se vznáší do výše, a fantasie zase každou vc pronáší obrazem jí podobným a tedy jaksi okolky ji obchází, pestávajíc na podobnosti a hledíc si hlavn krásy a názornosti. Rozum naproti tomu vc jmenuje pímo pravým slovem, jemu jde toliko o pesnost. stái on a ona h mládí atd. Rozum zastupuje Pro rozum se tvrdost u duše a fantasie mkkost. vine k stáí a obrazivost k mládí? Kdy padou^sí v náruí. Sr. nahoe: V rovnováze o poledne atd. Život potvrzuje pravdivost posledních
K
dvou verš,
Sr. též
a Vrchlického
báse
báse
LXX. Otázka po
echa: Týrán Rozum
Sv.
Mozek a
:
pvod
srdce.
a
úelu svta
lidského. Darmo! Slova nepostihnou., jáditi. Básník dospl toho výsledku.
a života
nedovedou vy-
—
Šeré závitii
=. záhady.
Nesmrnost jaké jednoty a pro básníka dsí? Z diamant Pán jaJc tamo atd Z diamant jest
podadný pívlastek ke slovu paprsk, =i démantových. Ke smyslu sr. v básni následující: Ty-li tajnost tu odkryl bys, jak svt^ tvoil Hospodin. Nedlužno tu mysliti toliko na svtlo, nýbrž na veškero ízení osud
Bohem. LXXI.
A
Jest jaksi
pokraování básn pedchozí.
(=. ale) byl bys Jeho Slovo, ve smyslu biblickém m. rozum. Jeho Syn^ stejné podstaty s Bohem, tedy jaksi jemu roven. Skrýš ta sr. nahoe: šeré závity. Jasným ptod nebem roztáej. Pedložka pod má zde zvláštní draz.
—
—
Jeví
se dle teto
cendentální
básn Celakovský stoupencem
filosofie
Kantovy, která hlásala,
transže jsou
92 meze, jichž lidský rozum nepekroí; tudíž nikdy nevybádá, co jest Bh, co duše, jaký bude život posmrtný a podobné záhady metafysické, elakovský proto vyzývá, aby se tím nikdo neodrážel od vdeckého zkoumání vbec, nýbrž badal a v badání postupoval až tam, kam staí schopnosti zdravých smysl. Pedevším obrací zetel na tento svt. Pod jasným nebem prý každý najde dosti látky ku práci. Pochopíme-li jen z ásti na p. tvory, úkazy a zjevy pírodní (zvi. lovka) aneb události a pochody djinné a dovedeme-li jich vnitní zákonnost a pícinnost proniknouti, ukojíme tím s dostatek vdeckou touhu svou. LXXII. Tvorci jiskra až se vznítí^ až se duch probudí k samocinnosti. Rajské kvítí umní a vdy. Sr. verše Krásnohorské v básni „Nad proudem
jisté
—
=
života"
Lepé krásy a moudrosti luh nad žití proudem zkvétá;
tká ve snu jen blouznivý duch, jenž k oné výši vzlétá? Bez úelu netkej^ t. j. nerozptyluj se na všecky strany, nýbrž pozoruj to „kvítí", zabývej se umnami nebo
vdami dkladn, úeln,
vytrvale. Více ohni nežli ledu, radji nadšenosti nežli chladnosti, nevcasné rozumovosti, vypoítavosti neb netecnosti. toho stedu =: centra; z útlých ader, ze srdce, tedy rád a upímn. Za ctnost odjdaty nežádej. Starati se o dobro bližnílio a nežádati za to odmny, to myšlenka teprve filosofské školy starovké kesanská. Všechny pokládaly za nejvyšší cíl životní peovati o vlastní blaho své (eudaimonismus), rzníce se jen v názorecli o tom, co vlastn jest pravé blaho. Jedni ho hledali v požívání (epikurejci), druzí v odíkání (stoikové). První vylouil eudaimonismus z ethiky Kant.
—
Z
tém
—
93
-
Za liOist celou poJdádpj, t. j. za zisk nejvtší, nejhlavnjší. Tvj-li šlechtí zemský hyt mravní shoda^ Jcrasocit, dostoupíš-li vrcholu vzdlanosti lidské, nerozlun sdruženy jsou dobro (a s ním na pravda) a krása; jsi- li pravým mužem, karaktérem. Již ekové kladli za vrchol ušlechtilosti, za podmínku pravé povahy Jcalokagathii, slouení mravního souladu, mravní dokonalosti s vytíbenou krasochutí v jedné
—
nmž
bytosti.
Necekejme, až duch sám od sebe k samocinnosti, nýbrž vzdlávejme a tibme
Celkoví) smysl: se probudí
ducha sami a záhy; ume jej pravidlu starorímskému non multa, sed multum, aby se tedy nerozptyloval, nebyl ve vdách a umnách jen prelétavým motýlem. K tomu
teba
nadšenosti, zápalu; ten také jinocha zdobí, srovnávaje se s povahou mladosti. Když pak hojn vdomostí nashromáždí, když se náležit vzdlá školou i životem, a vdomosti a zkušenosti pejdou íkajíc v jeho tlo a krev, pak je žádoucno, aby vlastním duchem zpracované (zúrodnné) byly šíeny dál, ne ponechávány sobecky jen sob. Za tyto a takové dobré skutky nežádej nikdo odplaty, nýbrž nacházej odmnu a útchu v tom, že sám dostoupil ATcholu vzdlanosti lidské, spojuje v sob touhu po pravd s dokonalostí mravní a vytíbenou krasochutí. LXXIII. Hosanna! zz: vznešen radostné, nadšené city, (vl. hebr. Pane, pomoz mu, blaze mu !). Snad míní se tu básn t. zv. asové. Zitei, divák, zde tež tená mínn. Rozvinuj let svj, své umní. Tedy: myšlenky vznešené odívej ve formu vzletnou a zvlášt umlou. Za sebou tnu pokijnuj, t. j. povznášej tenáe k sob do své výše. Sebe-li umíš skrýti., t. j. dovede-li básník pti tak objektivn, aby jeho osoba sebe vbec nepipomínala, mimo báse zstávala, jak toho píklad máme :
—
—
—
94
—
na ])evcích pi-ostonárodnícli nebo na Goethovi. I C. vyniká takovou íkajíc Goethovskou objektivností, jak už Wenzig poznamenal r. 1S56. ve spise „Kránze aus dem bohm, Dioliterg-arten". Tof ovsem nesnadnjší, ale pístupnjší a úinnjší zpsob básnní. Celakovsky klade zde tedy básnictvo subjektivní a reflexivní proti objektivnímu, snad i idealistické proti realistickému nebo tendenní proti netendencnímu. A v se stowpiti jest synonym on k pedchozímu, skrýti se v sebe "=. nebýti subjektivním,
Zajímavo
tendenním.
jak Lessing srovnává s básníky Bájenka jeho zní: „Co íci o básnících, kteí tak rádi vzlétají daleko nad chápavost nejvtšího dílu svých ctenád? Co jiného než co kdysi
skivana a
povdl
jest,
slavíka,
skivanu
LXXIV.
Vznášíš-li
slavík:
proto tak vysoko, aby
t
Carolícná.
se,
píteli,
nebylo slyšeti?"
Pro
se tak
nazývá noc?
jen
—
Ticho žhmé. Básníkovi není ticho noní odpoinkem, spánkem pírody. Ta mu teprve v noci odhaluje svá tajemství a své pvaby, jejím úinkem chápe teprv ruch všehomíra, tu duše jeho se napluje vznešenými myšlenkami a city, vše k íkajíc mluví, les, livzdy, píroda, vesmír. Ticho noní jest tedy pro básníka tak živné, jako pro „syny clileba" den. Též by se mohlo epitheton „živné" vykládati jako „osv(totiž všecko tvorstvo) podobn žující, oberstvující" lat. almus, na p. sol almus. Tím ovšem by odpadl pkný kontrast mezi básníkem, synem (at tak díme) Eliška Krásnohorská zná ducha a synem clileba. jiné, ne zcela nepodobné ticho v pírod. Pjet v básni Poesie Ty mne chráníš, jako temno lesa
nmu
—
žhavým paprskm kvt jemný
kryje,
a tvj stín tím zvuným tichem plesá, jež mi v duši požehnání lije.
—
95
—
LXXY. Tamo rže Me
nevadlé atd. Básníci rádi rajskou zemi jakousi, kde jest vcné jitro, kde rže stále kvetou, voda nikdy nezkalená díla boží obráží na své hladin, kde duch se orlem stále vznáší u výšinách hvzdných, a mysl nadšená stále tone v blahém souladu, a v této vysnné íši žijí celou duší, veškerou bytostí svou, o skutenost vykouzlují
si
ve svých
snech
nedbajíce. íši. Host z=. cizí ; tedy i já v té nejsa nejsa cizím v této íši, také jsa básníkem. tvých zdroj plnívám íši, t. j. erpám z téhož pramene, z téže íše obrazotvornosti, jako básníci ostatní. V hujarosti mladiclé. Básník totiž už dávno vy-
Host
—
I já,
Z
kroil
z let
mladických do mužných,
ale to
neujímá
mu
tvoivosti básnické. Když básní, zmocuje se ho bujarost mladická, poesie jeho erpá se svžestí mladých let z téhož istého pramene kastalského, který prýští u duch vyvolených z bohaté obrazotvornosti, zvlášt jemné vnímavosti a plamenné nadšenosti pro vše krásné a dobré. LXXYI. Tichá vlažiha. Je-li zde zdrobnlý tvar bez významu? Mezi listí zmlazené tedy z jara. Klasové kdy vedou hustí septy, opis m. v lét. Syká vkami naznauje se ten šust a šepot (onomatopoia). Víníni =. váním (vanu, vjii). Vlna za vlnou lidy šplomm atd. rz: podzim. I zde veselý zvuk vtru ve stromech huícího a vody rozvinujícího naznaen onomatopojicky. Šoumati,
—
—
—
—
—
mén
—
stupováno z šumti. Vhod tu srdci milovnému plesati. Každá doba roní má pro lovka pírodu milujícího své pvaby, kde jich jiný nehledá, jako v jarním dešti, v šepotu klasu v lét, šplounání vln a šumní strom na podzim. Divná {=. podivuhodná) hudbo p)rírody. Veškerá i
innost v pírod,
plná rozmanitých
zmn,
milých
—
90
—
nemilých, pipadá básníkovi jako hudba, plná ladu zdánlivého nelad, an ten nelad se konené rozvádí v soulad, takto jej jenom zvyšuje. Tichý déš, šelest klas, šplounání vln a liucení vetru ve stromech úmysln zvoleny jakožto zvuné, ale lovku, jenž není zvláštním milovníkem pírody, všední výjevy. Zvuonost a jakási rytmicnost jejich zavdaly námt k celému obrazu. i i
LXXVII. Klen, acer platanoides nebo javor
(veli-
kolistý).
Bázliv sám se den prokrádá. Jak to ? Bližším, hližším šiimrm nad hlavou již slyším. V sladkéiii duše Napodobení šumotu (onomatopoia). zobrazuje význan onu opojnou v sebe požasnutí hrouženost a ono sebezapomenutí, které se nás zmocuje, dlíme-li za krásného bezvtrnélio dne v hlubokém lese. Velebné ticho vkol a jemný šumot ve vrcholcícli stromv ukolébává mysl ve stav básníkem tak trefn poznaený. Strunými rysy vzbuzuje básník touto písni ve tenái náladu touž, kterou byl sám ovládán pi svém pobytu v lese. Mistrovsky ji zobrazil též Goethe ve známé vbec písni: Ober allen Gipfeln ist Ruh'.
—
—
LXXVIII. Skví se leskne.
se.
Veer
hladina vodní
mocnji
—
Pohlud, slovo Zrak ovlhlý. Pro ovlhlý? Celakovským utvoené, znaí vlastn blud, zde pak bloudní, krivolakou cestu vln.
Z
plamene, jakého? Sloha poslední trastem vyjaduje hlavní myšlenku.
pkným
—
kon-
SvatLXXIX. Vyniká zvláštní laliodou mluvy. Pes veer se odzvonil, bylo po veerním klekání. ohržené hory. Pívlastek neobvyklý, ale výraznjší než „v erváncích se lesknoucí". Letní den se peklonil (pes hory) názor antický a prostonárodní.
—
—
— O =: do
—
97
duše všehomíra. Nomin. duch.
—
Mého do
citu
nitra. !Metonymie.
Ztiš ty
Jaké vlny
vlní/,
míní?
t.
—
ty,
které
V pláni
básník má na mysli. Mluvíváme hladinu.
v prose o nitru rozboueném, bouemi zmítaném. Zde píhodn rozšíen obraz. Podobný obraz rozvádí Goethe v Písni duch nad vodou; závr její zní: „Seele des Menschen, v,ie gleichst du dem Wasser! Schicksal des Menschen, wie gleichst du dem Wind!" Báse dlí se na dv poloviny; prvá zabírá prvních šest verš, druhá ostatních šest. i
A
Sirý svt LXXX. si jak chce moe zmítá. zobrazuje se moem. luneh mého života. Podobného obrazu užil KoUár ve znlce: Život jesti rovný ece dravé, pje
—
Dáš-li slepým losm clunek hebký, bys i víc než Kolumb proploval, ani kroku nešels od kolébky.
Zdrobnlý tvar clunek není zde položen bez Básník patrn ml na mysli jednotlivý život
úmyslu.
proti celému Kterých živl?
lidský
širému
svtu.
—
Živl
vztek.
—
^
Bohem uloženou. pout životem. Výpravu Jaký názor chová básník? hlazenému pístavu. Život posmrtný dle pedstav pohanských i kesanských se pokládá za odpoinek po strastiplné pouti slzavým údolím tímto. Jiným obrazem se zde nazývá blaženým pístavem.
— K
Tajné moci., podmt. Pro tajné? Víra, láska nadje nejen zjasují noci erné (množné íslo naznauje, že erné noci {=. smutné doby) netrvají napoád, než jen ob as se vyskytují), nýbrž zárove také zajišují bezpenou plavbu životem.
a
Bílý,
elakoTského
Kže
stolistá.
7
— jako
Báse tato jediná z druliélio Pomnnka Yatavská. Vr;itiv Celakovský
Prahy,
mu
oddílu složena je.stt; >-<• ze Strakonic do
ted teprve pocítil v plné tr])kosti „\' Strakonicícli byl své.
hmotné existence
nejistotu se
—
98
vzor
živobytí
jak by niolilo
zjevil,
býti
žití
uspoádané ve fantasii; v Praze pak seznal skutenou svou nynjší dobu, t. nadji holou (na místo lidské
v Rusku), jež však den co den více ukazovala se sklamanou." (Hanuš.) Jiného pevného místa neml ani nezvolil, rozhodnuv se pijmouti nabídku skvlou od ruské vlády jemu, Safaíkovi a Hankovi uinnou, založiti a uspoádati slovanskou knihovnu v Petrohrad Rozlinými a pracovati o všeslovanském slovníku. okolnostmi povolání to nevešlo A'e skutek. Tuše to 1830.: „O, 11. prosince roku již, psal Kamarýtovi kdyby ti stav mj nynjší znám byl, zajisté bysi se nehnval na svého pítele (t. že ti tak dlouho nepíše), ale spíše srden bys ho jjolitoval. Jsem vskutku nešastný, nespokojený, stísnný, jak jsem jaktživ nebyl. možné-liž i<»rr. co život? Bídný tento život! trapné den ke dui se motání životem nazývati?"
—
—
LXXXI. sladký?
—
Truchlosladkfi
cit
Spaní spí iJohojnf.
Pro
ovládá.
triícbb.-
Obyejn:
Spí spanktin. neb více slov
snem (spravedlivých). Sjjojení dvou od téhož kmene odvozených, slov parov jedné nomasie ili fig'ura zvuková. Krásný píklad poskytuje moravská národní ])íseií (v. Sušil, Písn str. dól.).
vt
Skb'iiirko sklenná, pozdrav Hulí poínající takto: sklenáe, který skbMiil rrhc. S/>fy)i/ jt^st ]>i't>(iint vniti-jií. JJ sv.
sraf
Trojici.
Trojic
faii/
/
P]-až,>kýc]i
na
lii'lii1ovr
lirbitovu
jí
za>v'CtMH''i!i
za-svccn jest
Košíský.
An
v té
iiKini
livr)n-.
>v\.
k
prívla>tkii
výrok Salomouiiuv: Mainu>t nad niarnost. sliast (spr. zhaslé).
Euemismus.
—
touni Vtiitii)j
— LXXXII.
Na
Život jestif rovný
—
života
—
99
Srov. u KoUára: Podobenství asté. na mé mysli rozJcvetá, hned všecek omládnu.
bystin.
ece dravé
.
—
.
na sta máj nadsázkou eeno m. pokaždé Hebe, dcera Zevova a Heina, bohyn mladosti, Za jarou Ržové rty. Cí? zde mladost sama.
Každou
dohoii
—
tu úrodu., hojnost
vztahuje
národu
pvab se
na
mladosti.
—
eský pvod
—
Danou mému Mariin.
Srv.
ís. VII.
Básník klade mladost nejvýše mezi dary životními. Mladostí a krásou Mariinou bývá proto tak okouzlen, až by sám skládal chvalozpv na ni. Ale vzdává se toho a uznává za vhodnjší pro ústa ^Mariina, která jsouc v kvetu mladosti a majíc za to býti vdena, že se dostal jí a skrze ni (ponvadž jest eška) též národu, má k více pohnutek. Jiný smysl vzniká, vykládáme-li verš za jarou iu úrodu danou mému národu na hojnost spanilých dev eských. Pak slušno vykládati píse takto Básník vzdává se sám oslavy mladosti, k níž jej rozncuje slinost Mariina a které zasluhuje za tu hojnost mladosti (a krásy), za tu hojnost spanilých dívek eských oslavovati za ten dar mohou prý jí hodneji rdžovn rty; proto tem pidluje úkol, k nmuž sebe samé
nmu
:
neuznává dostateným. LXXXIII. S námi štstí nech zahrálo. Názor prostonárodní. Lid klade rozmanité osudy lidské vesnit-s na vrub štstí, ku priinlivosti, zásluze a p. tuze nehled. Ka pány neb posluhy. Protivy. Okruhy, oby. okres, psobišt. Pustý darmochléb, lovk, jenž darmo chléb jí, k niemu není, nic nedlá. Pívlastek pustý zvyšuje
—
—
píhanu;
znamená tolik asi jako špatný, niemný. Sloha druhá vztahuje se na „pány". Jednu rží, jeden štp, jeden skutek krásný nebo dobrý. Komu
—
—
100
—
los však )iu'ii stkvoucí týká se ^posluh". Pro hiuloarí poidnílnj atd. Co znamená toto obrazné rení?
LXXXIV. Hrabe Lev Thun (nar. r. 1811. v Decíne) byl elakovskému velmi naklonn až do jeho smrti. V korrespondenci elakovského zachovaly se toho doKladu j'*k srdcem veleno, vdností. klady. z rže lístek jeden, jednu píse.
—
—
A
Vlast že miluješ, to víme. Nauiv se dokonale jazyku eskému, hr. Thun pilnul s upímnou láskou k národnosti eské, i stal se jedním z pedních obránc jejích. R. 1848. stal se ministrem vyuování a byl jím až do roku ISiO. Jím založeny též eské reálné školy V Praze a zaveden eský jazyk vyuovací na akad. ^'•ymnasium pražské, jakož i na nkterá •gymnasia na
uherském Slovensku. LXXXV. Do památníku J. Y, Kdo by tím byl mínn, nesnadno uriti najisto; snad otec Mariin? Sloha první obsahuje výraz nejširší; vky dlouhé a rod sloha druhá sestupuje o nco níže (národ) všeliký míní jen povst po národ vlastním ti^etí udává stupe nejnižší: obec a rodinu. Takové sestupování od výrazu silnjšího ke slabšímu slov antikliraax. ;
;
Dar veršm.
božstva veliký,
to
protiklad proti
pedešlým
V
tom však vlastní vle dílu každému dal tvorce slov by byl: tvorce dal každému dílu (== každé ásti) vlastní vle sílu v tom,
sílu.
(=
Obyejný poádek
tu),
býti
atd.
a jménem svým,
LXXXVI. Bez pítele.
Srv.
.
„Každému" jsouc za pívlastkem
má tudíž 82:
tvé
O
drjiz a vyráží oste smysl svj. hlahotvorné družby atd,, bez mladosti, blahotvoruá bohyn!
LXXXVII. Potem, krví svatá zem. svcena prací rukou a krví pedk za ni instruraentál
?
Zem
jest po-
prolitou.
Jaký
—
—
101
Mst tvých úel hf/val atd. Msta eská skoro všecka jsou v djinách národních proslavena bohatými A co ves to bystré hlavy. Z eského osudy a dji. A co venkova se zrodili nejlepší mužové národa. eská Šlechta lirdinností bývala to hrdiny, hrad proslulá. Hrady a zámky její jsou nerozlun spojeny s djinami celého národa, ano tvoí vtší jejicli ást, A«i té pozasuté sopky tajné kobky. t. rozliné doby minulosti eské pokryté ne pamtí. Nemá-li obraz Svou pochodní osvécúj^ sopky zde smysl hlubší? pochodní ducha, badání svého. Do Palackého málo vykonáno v oboru djezpytu domácího. On teprv na pr. archivy otevel djepisu eskému, je probadati dávaje a sám prozkoumávaje. Divní lásku rozncuj.,- bývalou. Tvaru dávní místo dávný mén se užívá. Znalostí djin budí se láska k národu a zemi. Tou láskou echové kdys vynikali nad jiné. Aby potomkové toho vzpomnli a takovou opt láskou k rodné mluv a zemi vzplanuli, k tomu má prispti Palacký svými djinami. LXXXVIII. Bez slavíka, metonymicky m. beze
—
—
—
—
—
—
zpvu
—
Podobn
Jenž. Ye bez básníka. eské užíváno tohoto tvaru mužského pro všecky rody a ísla (absolutivn). Ten
stední
slaviího.
dob
literatury
chybný zvyk pešel i do doby nové. Nyní však už žádný spisovatel dobrý tak nepíše. Zteštnými za mamlasy. Ostrým a nebásnickým výrazem tím C. projevuje svou rozhoenost nad tmi, kdož národ odvrátili od požívání krásy tohoto svta a smýšlení jeho zamovali jen k vcem náboženským a k asketickému pímo životu. Blyskotky. Tím se
—
naznauje zdánlivá a nauk hlásaných.
toliko
cennost
—
a
dobrota
hesel
To
Všecka sláva, všecka krása polní tráva. bylo heslo eských bratí. Básník si je však vykládá píliš do slova, jakkoliv upíti nelze, že k umní se
—
102
—
bratí mli zcela netené a na život že patili jedno" strann. ertu ze neodplo^ voleno asi pro kontrast k pedchozímu: Jich nebeské. Že by Bratí svou naukou byli pispli k úpadku národa, djinami nelze doložiti. Naopak, zakládajíce všude školy a knilitiskárny, zasloužili si v dob, kdy humanismus šíil zálibu v cizot, hojných dikv a trvalé zjednali zásluhy o jazyk mateský. Bratí byli po výtce vlastenci. Básníkovu píkrost omlouvá (ponkud) neobmezená jeho láska ku pírod a kráse, pak doba nová a názor svtový, od XYI. stol. znan se odchýlivší.
— K
—
LXXXIX. Boubí hnusné
zásehy^
abys
nemohla
t.
proniknouti.
Hadochvjné upiny.
Vlas
Medúsin propleten
byl všecek hady.
Na
bezectné zlosyny, i. nepátele pravdy. boj pravdy se lží ode dávna byl básníkm vítanou látkou. V eské poesii jest vbec známa znlka Kollárova: Nechtj zoufat, když se proti tob , a nejnovji týž námt si obral k velkolepé básni Svato-
Vítzný
.
pluk
ech
.
.
(Pravda).
XC. Stídmost^
—
brate.,
rozumí
se
'stídmost ve
všem poínání. Nekvapná^ stálá práce. Jakož se zahálka právem nazývá matkou všeho híchu, lze míti za nejlepší obranu proti ní práci. Ta pak nebudiž
—
jen okamžitá a unáhlená, nýbrž s životem naším a rozvážná.
nerozlun
Všem padouchm. Padouchem, bídným
— —
spojena
lovkem
stává se nestídmý i zahálivý, Pod nos luskám, bujný výraz m. vysmívám se. Klada k trnshám. Truska, lépe trska, obyc. troska. Zde ve smyslu bezcenná, nicotná. / radost bublinkovou, okamžikem pomíjející nebo radost z bublinek t. j. na poliled pvabných, avšak bezcenných, planých cetek a blýskavek.
—
:
:
vc
—
103
—
Mr
Icdo vyšších netuší. Míra zde ve smyslit XCI. morálním: meze (svého jednání a snažení), cíl. Vtipnou hru nehrá-liž dosti as s tehou. Dležitost oasu a naléhavá poteba co nejlépe ho užívati klade se zde na srdce obrazem, jako by as s námi poád hrál. Odchyln od lidí ve he si libujících neraduje se vsak, vyhraje-li sám, nýbrž když jest obehrán. Pak vyliráli my, jsme pány asu. Sr. ve Ver^iL jsme na Aen. Tempus breve et irreparabile neb Goethovu sentenci Gebraucht der Zeit, sie eilt so schnell von hinnen, doch Ordnung- lernt euch Zeit g-ewinnen. Angl. poekadlo pak dí opt s jiného stanoviska: as jsou peníze. Vyklízí ty staré dti. Jestliže nkdo neovládne asu, potácí se životem bez úelu, nic nemolia vykonati. Trefn takové lidi nazývá báse starými dtmi. Ty také nevdí, pro a nac žijí, co to svt a život lidský jim jest hlavním úelem: hráti si. Jak smetí. Tím pímrem básník dává na jevo své mínní o takových lidech. Hynou bez památky. Sme, obyejn v množném
nm
:
—
—
=
ísle užíváno smeti co smeteno, smetí. XCII. Ne horoucnost povalená, i. j. horoucnost jalová, beze skutk, ne ze srdce a z pevné vle, nýbrž jen z úst plynoucí. Zjedná duchu potravu, tou nezjednáme sob ani jiným vdomostí, vzdlání, nezušlechtíme ducha svého ani jiného. Práce tichá a spolená, tedy svorná. Zajímavá jest opt shoda s podobnou myšlenkou Kollárem ve Slávy Dcei vyslovenou ve znlce Pracuj každý s chutí usilovnou a zvi. s poslední její slohou (asto tichá pastuchova chýžka více ^ pro vlast mže :
dlati,
nežli
tábor,
hluboké Krasoslav
zajisté o
=
válil Žižka), Svdit základní myšlenky. Chmelenský. z
nhož
—
pravdivosti
Ostožil, stohy
naplnil.
Kdo však marnou chloubou
práší.
Mamá
chlouba (chlubivost) jest jak vítr zdvihající
(planá)
odporný
—
104
—
—
prach. Koše plev na trii vynáší. Kdo jen veejné horuje slovy a jimi vše zahraditi míní, inem však neprovází slov svých, ten jako by plevy, bezcennou, vynášel na trh, jíž nikdo nekoupí, ponvadž z ní není užitku, a již odvje vítr, jako odvje i jej samého, Sr, Glossu Yl. Šastného na první slohu této básn v Malé Slovesnosti (5. vyd.) na str. 281. XCIII. Ušlechtilé úrody =z plemene. Plaše :=z prudce, nezkrocen. Kec eská jest haluzí kmene indoevropského, tedy vyvinutá, ušlechtilá. Není ve schopnosti a v rozvojnosti své obmezena jen na nkteré obory duševní neb tlesné innosti, nýbrž obsáhne všechny. Jest národu svobodného, nikoli
vc
—
e
eí
otrok, surového
Z
oi
šlehá
Smysl slohy
:
hlesJc
Mže
smle
eí
lidu.
býti
a
llesl-.
Pro
opakování?
to
na svou minulost
i
pítomnost
aditi vedle jiných kulturních eí. Jsouc jádra dobrého, dovede býti ohnivá, silná i výrazná, pes to Utvarnost její jest jemná, vyniká ohebností i boliatstvím forem. Zobrazuje se tedy zde síla a jemnost eské. echým taktem tancuje. Jest schopna i prosodie asomrné, pevn vázané, pirozená jest jí toliko prosodie pízvuná. V této sloze opt dochází výrazu jednak volná plynnost, jednak rytminost eské ei. XCIV. Jrdf r ohol neobyejné spojení m. projíždí se. MiJ ii'i )i vzezeni. Radostno ísti nebo poslouchati mistia sioliu eského, na p. Palackého. Hrdotup, t. j. pyšn, jako by byl mistrem nejlepší, v jízd, jako by jazykovou obratnost a pece zase tupé, tedy bez náležitého jemnocitu jazykovélio. Kdo na p. smle tvoí nová slova, neznaje zákon tvoitelnosti ei, ten dojde jen výsmchu, tomu jazyk se nepoddává k žádoucí srozumitelnosti, prostot a lahod. lirda a
se
ei
a
—
•
ml
—
105
—
Do soustavné háry po nmechti jeho žáry (=. \l. ohe, prudkost, zde samorostlost a skvlá bohatost tvar a ducha) nevpravíš. Ale ani ten, kdo by se pokoušel mluvnici a zvlášt bohatou skladbu eskou skládati dle njaké nmecké soustavy mluvnické, ne-
—
Marn., hrachu., svéhlaviš. Svéhlavéti =z svéhlavým se stávati, hlavu si stavti. Sloveso jest obyejnjší ve slovenštin. Básník snad tu ml na mysli uritý pípad; ale verše mají platnost obecnou. pochodí.
Pkn
XCV. Slin stav je do ady. jsouce uspoádány, drahokamy mohou lépe vyniknouti, získávají na kráse. Druhá sloha opt rozpoluje báse na dva díly. První obsahuje pímr, druhá pedmt pirovnáMiste, vylož nám lihledn umu svého poklady. vaný. Slovo úhledn má draz. Pro asi? Jazylx tak cti jako vdu. Obsah nebudiž cenn výše než ibrma, ve které se podává. To míí proti tm, kdož hlásají, že pi vdeckém badání a pi podávání výsledk jeho nezáleží na jazyku. Myšlenky, vdomosti prý jsou hlavní vc; uenec prý nemá kdy zabývati se ješt pravidly grammatickými. Chyby mluvnické jsou prý tretky, kde se podávají velké myšlenky a p. Takovým praví básník, že by práce jejich stokráte vtší pinesla užitek, kdyby psána byla pelivou mluvou. Ostatn všichni skoro velcí myslitelé byli též (už ve starovku) výborní stylisté. Srov. výrok Buffonv:
—
„Le
style c'est
Thomme."
z nho soli, medu. vtipnost, duchaplnost,
Pidej attická,
t.
XCAI.
Na
Sl
rozumí se
medem lahoda Amerlimju mj, s pány
zde
slohu.
bratry horlivý šiitel vdomostí pírodovdeckých, nadšený paedagog" a humanista, psal uená díla svá vesms slohem nesrozumitelným tenái
pamatuj.
Karel
to.,
Amerling-,
v tom kterém oboru výrazy nové, i když
mén jicli
obeznalému. Tvoil nebylo teba, nic se
si
chut
pi tom
—
UK)
—
neolilédaje po zákonech jazykové tvoivosti. V tomto jazyku nebezpeném novotaení nebyl osamlý. Odvážn si v tom poínal též J. Sv. Presl, pekladatel Iliady Jan Vlek (Vlkovský), Fr. Sír ve Výboru ze spisovatel eckých, Ant. Marek ve filosof, spisech svých a j. XCVIÍ. Milý! osvtou netrap si rozum. eeno ironicky. A jím svédomí, t. j. nepátelm osvty národní. l'en má svtla plné Icapsy., t. j. myslí si, že má svtla dost (byt i na nepravém míst) aneb že má peníze a že tedy nepotebuje se trápiti vzdláváním. Onoho až v nose pi. Má ho tolik, až mu atd. Snad i pouhé slovo „osvta" už jest mu odporno. Pravá osvta vsak nemže býti odporná. }^'ec}i fo zhoM hesaci, vzdlanost. I tato sloha propovdna ironicky a sarkasticky. Teprve sloha tetí pecliází ze satiry ve vážnost. lid jest obmezenjší jsou rody lalnjší. a nevzdlanjší, tím snáze ho lze použiti k úelm nepravým, lze z nho tžiti. XCVIII. Lichota, uskok, bezpráví. XCIX. Pararase 136. žalmu, složenélio dle domnní Jeremiášem Nad clanii Bahylona. První slolia tohoto žalmu poíná týmiž slovy (Nad ekami Babylona, tu jsme sedávali a plakávali, když jsme se rozpomínali na Sión.) F hoi naše plém dlí. Rovnž dle první sloliy. Jah proroclcá harfa ona. Druhá sloha žalmu zní: „Na vrbí uprosted nho (království babylonského) jsme zavšovali nástroje hudby své." Nechtli tedy zpívati, vyzváni jsouce, než vzpomínati jen Jerusalema. Bídná dcero Bahylona. Sloha osmá žalmu zní: „Dcero babylonská bídná: blahoslavený, kdož odplatí tob mzdu tvou, kterou jsi platila nám." Dle toliu praví též básník náš: Mocný tvou odplatí ti odmnou; za zlé zlvm. Ze Siona. Co rozumí básník Siónem?
—
—
ím
im
:
:
—
a
—
107
C.
Druhdy teba
v
liin. Tak tištno ve vydání
Liina, ruské slovo 3= škraboška. 1840. a 1847. Smysl: v rouše vypjeném, cizím. G. skládal souasn
z
r.
Ohlas písní eských snad je to narážka na jeho formu. Kdyby psáno bylo v lyin (jak v Nár. bibl.), byl by smysl: v rouchu z lýí, z nhož se dlají vci menší ;
:
ceny, krosny, stevíce a p., zde tedy: ve form umlecky cenné protiva k pedchozímu v zlat. Touha vede do jiných atd. Dokoniv Rži, básník slibuje zase vzdlávati jiný obor písemnictva.
mén
;
:
Druhý tento oddíl Rže nemá již takového sjednocujícího stediska, jako první. Po ásti filosofické, jež zaujímá 21 písní, ostatní jdou za sebou bez vnitrní spojitosti, žádnou základní ideou nesdruženy. Milostná píse už se zde nevyskytuje ani jedna; básník objevuje se nám se stránky nové, nikým v do té doby jeho života netušené, jakožto dmyslný a bystrý zkoumatel zákonv a tajv pírodních i hluboký myslitel. Básníci-myslitelé rádi ukládají konené výsledky svého pemýšlení o a jeho ádu ve svých básních; iní tak zadost vnitrní poteb a uí národ i zvlášt mládež, jak by se ke blahu svému a celé spolenosti mli mnohdy spravovati. Shakespeare uložil bohatý poklad, vzácných zkušeností v sentence, jimiž vyšperkoval až marnotratn všecka díla svá; Schiller uinil tak v plodu sedmileté práce, slavné Písni o zvonu; Goethe celou praktickou filosofii života vtsnal do veledíla svého, Fausta, o pracoval pes 30 let. Náš básník zvolil si k tomu podobu cyklu. Zkusiv vrtkavost pízn osudu, jako žádný vrstevník jeho, a zabývaje se studiemi filosofickými již od mladu, mohl se cítiti také oprávnna a povolána k této filosoficko-didakticko-vlastenecké zpsobe básnické.
nm
svt
nmž
—
108
—
Ve filosofických básních C. nevytvoil ovšem lu'jaké velkolepé soustavy, také mu o to nešlo chtl jen upokojiti nitro otázkami a pochybnostmi zmítané a najíti theoretické základní zákony, jimiž by si mohl vysvtliti leckteré úkazy a záhady pírodní a ád svtový. Takového zákonu domyslil se v polarit pralátky kosmické, z níž všichni tvorové a útvarové pírodní se vyvinuli. Zvláštní náhodou vystoupil s týmž skoro názorem Vratislavský univ. pro. Jan Baltzer, potíraje myšlenky známého materialisty Karla Vogta o pradjinách lovka, jež tento šíil pednáškami ve Vrati;
konanými. Ve spise svém O poátcích organism už po tetí (za rok) vydaném Baltzer pi-edpokládá rovnž dv kosmické moci, jednu sesteující oili tlesotvornou a druhou odstedivou ili aetherotvornou (u -lio hmota tvrdá a mkká). Kdyby prý vládla svémocn jen jedna, nebyl by mohl svt vzniknouti; nebo psobením jedné byla by vznikla samá l)evná hmota, psobením druhé praaether by se byl všecek rozplynul. V moci sestedlující hledá pak píinu gravitace tles k sob, v odstedivé píinu, pro se pres tu pitažlivost tlesa nespojují v jednu pevnou hmotu. Psobnost obou tchto mocí Baltzer nacliází ve veškeré pírod ústroj ué i neústrojné, v kulovitých kapkách, v perlách rosy, ve rtuových kulikách, v meteorových kulich, ve vzduchu, rostlinstvu atd. Toliko tím se liší od našeho básníka, že hmot sestedující pikládá vlastnost, vše v podobu koule sestedovati, slavi r.
1870.
kdežto u elakovského hmota hrany, hroty, pímé áry.
—
tvrdá
má
za vlastnost
Jiásník II. dílu Kže jest tedy prostá. ve filosofických názorech svých soustavy dualistické a rozeznávaje tudíŽ pedevším hmotu a ducha mluví naped o té, v . 58. poíná si všímati též ducha a posléz v ís. 09. dospívá pekvapujícího výsledku.
Osnova
drže
se
—
109
—
že jisté zákony platné pro tlesný život lovka i-sou také platný pro duši. K filosofii básníkov vizí se pirozen rozliné úvahy, ze kterých vysvítá, jak nazíral básník na svt se stanoviska mravního. Jeho mravní násor svtový jest istý, ducha povznášející; cíle a útchy života hfedáv práci, vJásce Ti pírod, lidem a Je národu. I následují tedy nyní básn didaktické (jichž první pedchdce, c. 57., vsuto mezi filosofické) a to v písni 72. a 73.; ale hned jsou petrženy básní, opvující kouzlo noci, jinou, v níž básník se raduje nad nezmenšenou vkem básnickou tvoivostí svou, a tymi líbeznými písnmi z pírody, z nichž 79. zvlášt do-
obrazv i myšlenky a lahodou mluvy. nastupují básn didaktické, pervané tu i onde písní píležitostnou, ze kterých vzletem i skladem nejvýše se šine c. 87, Palackému vnované. Proud básní didaktických potom už se nepetrhuje. až k závru básník uspoii jednou popouští uzdu žíle satirické, obraceje se proti nepátelm osvty národní, naež upadá v náladu všteckou i tón biblický a prorockým duchem slibuje národu brzkou šastnjší budoucnost. V poslední ana jej touha l^ísni posléz louí se s Rží a poesií, pudí k jiné innosti. Opravdu také od r. 1840. se
jímá lepostí
A
opt
.
všecek oddal filolog-ii, k emuž lilavn pisplo krom vnitní touhy povolání na stolici slavistiky do Vratislav.
—
Jak JRže stolistá hýla pijata, toho se nám v do l)isech pátel nezachovalo památky. Jedin z listu Yinaického ze dne 23. ledna 1840 dovídáme se, kterak ani nejdvrnjší pátelé nemli zdání o tom, že Cskládá Rži. Byla všem tedy pekvapením. Referáty o ní v cizích listech se vyskytly pochvalné, na p. v Aug-špurských Všeob. novinách z r. 1840. v c. 121., ve Varšavské ruskopolské Jutrzence z v. 1842. ve. IG, i
Z pražských list Dennice
Jak. Malélio psala
o
Rži
—
110
—
poclivaln, a asopis Ost und West téhož r. 1840. pinesl nadšený posudek. V témž list také Yiuaický báseii ocenil. asopis Musea, od nhož pedevším ekati bylo znalecký rozbor, nepodal ani širšího oznámení knihy. tenástvo však Rži uvítalo radostn ])íše po smrti -ho r. iSóŽ. životopisec jeho v Pražských No-
.
;
vinách, sám úastník života eského v r, 1840., takto: ^Cím déle byl básnický g-enius -éhn dímal, tím vtší byl jásot nad novými jeho plody (Ohlasem písní eských a Rží). Po dlouliých 10 letech objevuje se nám tu v úplné pedešlé erstvosti, dosáhlou zatím zralostí a usedlostí vtší nabyv hloubky, aniž ]iozbyv pi tom
k vyššímu vzletu. 1 jeví se jak pravý Janus o dvou tváích zde pvec zcela proniklý duchem národnosti, naplnný slavnými vzpomínkami a tajeplnými bájemi, hned útlojemným citem dýšící, hned zas laškující skotaivým liumorem tamto zas básník svtooban, splítající v jeden vnec kvítka nžné milosti s drasil
:
—
hými perlami moudrosti;
zde
ráz
individuiílnosti
—
tamto ráz povšechnosti." Opravdové básnické nadání C-7/o tedy jeví se již volbou látky a jmenovit udomácnním^^nVor/// s jejími záhadami a jímavymi krásami v poesii eské; ale osvdilo se skvle též po stránce formální. Jako z celé sbírky vane pravý duch národní, tak i na formu písní mocn úinkovalo bedlivé stiulium národní poesie slovanské. Ovšem i tak ješt jazyková stránlca Rže v odznanjší obtíže díle 11. namítla básníkovi mnoliem než v oddíle I. Byl sice C mistrem básnického jazyka ve své dob nepedstiženým, ale pokus jeho ])odrobiti básnický jazyk také jhu íilosoftckému, kde myšlenka žádala druhdy jen tolio neb onoho slova a jiného nedopouštla, žádal i po mistru jistýcli ústupk. Z prací Klácelovýcli a Markových patrno, s jakými potížemi zápasiti bylo
tmto
mužm
v prói^r filosotické
;
tím ne-
—
111
—
snadnjší úkol si obral ("*., jenž výzkumy vdeckého myv roucho básnické. Nepekonal tedy nkterých nejasností a stroj eností (na p. z odkrytých se desk 11., k tonám liché míení LIV., íslo žití LXIV., dsí netu i tam LXX., v licin C. smrnost a mýlí jednoty avšak zápas mluvy s myšlenkou byl píliš mocný, j.) aby byl básník mohl zvítziti hned na celé áe, byt mu vydatn pomáhala jeho znalost slovanských jazyšlení odíval
m
5?
;
kv
a vlastní slovotvorné nadání. Nad to C. nebyl obfantasií tak mocn bujivou a vzletnou, která hýíc až obrazy, letmo se penáší pes všeliké obtíže; skutenosti a z té ho duch jeho koeny tkvl v
daen
pd
žádný vzlet fantasie nedovedl vyrvati. Zde pak poprvé hylo hásnikovi vytvoiti
si
samému
obsah ; zde nebylo lze opírati se o vzory jako pi Ohlasech. Nesnáze tudíž se nahrnuly se všech stran tím radostnjší a estnjší bylo vítzství. Filosofické verše elakovskélio vymáhají na svou dobu namnoze podiv nad názorností, kvtnatostí a básnickou silou svou. Nkteré ty nejasnosti a strojenosti jejicli ostatn básník nahradil bohatou mrou v písních nefilosofických, vybrousiv, zjemniv a ulahodiv jazyk tou mrou, že mnolié podnes se pokládají za vzory jazykového krásna, any vynikají liladkostí a oliebností, lepotou a silou, rovnž jako zvucností a hudebností, a samodk v ucho a duši se tisknou (v. na p. z odd. I. pedevším Pomnnky Yatavské, pak c. 1., 3., 17., 19., 38. a 45., z oddílu II. Gl., 74., 75., 77., 79., 80., 92., 93. a 99.), kdežto zase zdravým a cenným jádrem a myšlenkovou obsažností vynikají 51., 52., 57., 72., 85., 87., 90. a 95., neítajíc v to ostatních ísel didaktických, o nichž nejlepší svdectví vydává, že písn ty íkajíc znárodnly. Té dokonalosti formy básník domníval se docíliti také tím, že zkusil slouiti prosodii pízvucnou s casomrnou, nechávaje asto dojiadati pízvuk rytmický
formu
—
i
—
112
-
místo na první slabiku slova na slabiku druliou, ví>ak casomrne dlouhou, ímž hledl získati náliradu za pízvuk slabice scházející, jakož i odstraniti násilné a neeské vyslovování verše. Na p. Jakéž kouzlo te vodívá (> s námi štstí neciv zalirálo mladosti, ó mladosti ;
i
Ale asomíra protiví se pirozené mluve eské není divu, že (J. nenašel v tom pokuse následník.
Snadno tudíž se vysvtluje, pro, jakkoli už málem nás dlí od prvého vydání Kže stolisté, pece znovu a znovu se vydává (po druhé hned r. 1847.), že došla pozornosti i za hranicemi posudky a ásteným ])rekladem a doma že vtšina básní jejich žije napoád v pamti a srdci vzdlaných Cech a stále šlechtí pedevším mysl mládeže naší, vtiskujíc jí zdravý názor svtový, plníc ji vznešenými ideály, chutí do práce a láskou k vlasti, poesii a vdám, svujíc jí
pl
století
pro život nejspolehlivjší zásady a tíbíc
její krasocit.
—
Ke tení ve škole doporuují se zvi. c. 1. 5., 7., 9.— 12., 16., 17., 25., 27., 29.— 34., 37., 40., 41., 43., 45—50. Oddíl 11. celý aneb aspo písn 51., 52., 57., 61., G6.— 100. K výkladu neb úlohám liodí se tato themata: Osnova
Rže.
—
Rže
—
Jaké Jaký jest stolisté.
—
Výklad filosofické soustavy stolisté. Jak pedstavuje si (?. dokonalého vlastence. požadavky klade C. na pravélio uence. mravní iiázor svtový Celakovskélio dle Rže Rozbol- a výklad jednotlivýcli básní.
—
—
Poznámka k I. vyd. Konám milou povinnost, vzdávaje upímné díky pp. proí- P. Krippnerovi a red. Ant. Krondlovi za všeliké pátelské pispní jejich k žádoucí dokonalosti dílka. P. ed. Krondl zapjil mi také laskavé k nahlédnutí výklad 16. tilos. básni Rže od uitele svého, píliš záhy zesnulého professora J. Niederla. Vci vzaté odtud mají pi sob chiffru N.
2225068
SÉRIE
I.,
ÍSLO
4.
Z NAŠICH POVSTÍ. Vypravuje
VÁCLAV PETR. 1.
ivbelka. 3.
U
Cena
2.
Stíbrný zvonek.
kostela a v kapli.
brož. 30 kr.,
SÉRIE
I.,
váz. 38 kr.
ÍSLO
S.
JUBILEJNÍ PAMÁTNÍK na oslavu rtyicetiletélio
panování
Jeho
Velienstva
císae a krále
mAKTIŠKA JOSEFA
I.
(S podobiznou.)
Cena
brož. H8 kr., vázané 80 kr.
Tiskem K.
Stýbla v Praze.
Cena hro/. —.38
kr.,
váz.
—
.4.'»
kr,
/
PG
5038 CM7R8 1894 C.l
ROBA
