Purchased From. Funds Donated. The Andrew W. Mellon. Foundation

Purchased From

Funds Donated by

The Andrew W. Mellon Foundation

Na Pranýi.

Vilímkova ;knihovna.

Rud, Jar. Kronbauer.-

'

v

NA PRANÝI PO

VI D KY.

NAKLADATEL ]OS. R.

VILÍMEK v PRAZE SPÁLENÁ ULICE

13.

Tiskem

jos. R.

Vilímka v Praze.

JUC.

VÁCSLAVU PANÝRKU-VARKOVI

Z

VRNÉHO pátelství

R.

J.

Kronbauer.

NA PRANYR

Na pranýi.

dlouhé, ist vybílené svtnici naleNa zince je odestláno asi ticet postelí. každé sbaleno v malý podlouhlý raneek

Ve

rozvaleno s roztomilou neomaleností údík leží po baculatých a zaržovlých jednom dítti. Jsou mezi nimi urputní a tvrdošíjní kiklouni, které je slyšeti od rána do veera a po celou noc, až úpln zmodrají. Kií tak dlouho, až zmní se hlas v pouhé

anebo

chrivé

sípáni.

Matky tchto dtí jsou roztroušeny po rznu po celé síni. Nkolik jich pobíhá s dckem v náruí ve dlouhé stední ulice mezi poste-

hýká a pohazuje jimi od levé strany na pravou a mrzutý, hrubý a drsný hlas mechanicky a beze všeho citu odzpvuje ukolé.« bavku: »Spi, andílku, spi, zavi oka svy U dvou nebo tí postelí sedí na malé stolice mladé matky se zaboenou hlavou v peinách. Dcko klidn díme u jejich hlav, jimiž každou chvíli zatese keovitý a bolestný plá, jejž lemi,

.

.

NA PRANÝI

pidusují pitlaením

svj plá ped

za

se

Stydí úst do podušky. ostatními, aby se jim

hrub nevysmály. pohromad asi tyicet kleslých žen rzných konin zem. Tžko íci, že také rzných stav. Své pírstky rekrutuje po-

drsn

a

Je tu

z z

vtšinou chudých

veliké a nespoítatelné pracujících lidí, kde je nouze a bída nejvtší kuplíkou. Velice snadno nejvtší díl pipadá by ta dvata roztídil na služky, pak nejastji hledají útulku v ústav tovární dlnice, fabriky a tu a tam njaká chudokrevná šika nebo zdravím kypící holka

rodinec

armády

z té

a

.

.

.

menšího venkovského statku nebo chalupy. Jsou pohromad jako vzni v žalái, a tu shrne osud dohromady ve spolenou tlupu ty nejrznjší povahy. Vedle tch, jimž íkává se v ústavním jargonu »vojandy«, žijí dvata,

z

o

nichž

—

možno

užiti

parado.xa,

že jsou proti

pannami. Každá z nich má zcela jinou a rozdílnou minulost a genesis svého pádu. Pro všecky bez rozdílu je to neštstím, ale mnohá z nich vidí v tom jenom dlouhé perušení svého dosavadního života a na to nevinné rob penese veškeru svoji zlobu a záš. Tímsíního, nkdy delšího pobytu v nalezinci se každá bojí a štítí a kdyby mohla voliti mezi tžkou a sebe namáhavjší prací a mezi jednotvárným a nudn zahálivým životem v ústav, každá by se rozhodla pro práci. Jsou odloueny od ostatního svta jako

nim

i

vze

v žalái a to je to jediné, co je nejvíce

NA PRANVRI trápí.

Plakávají sžíravou

5

nepokojem a

zlostí,

obavami, co asi dlá jejich milenec a zstane-li jim po tak dlouhou dobu vren. Na veer ploužívají se podél ústavu pepické postavy vychrtlých a zbídaelých mladých muž, upen hledících do osvtlených a nezastených oken ústavu. Za oknem mihne se ženská postava v nedbalkách, jejíž rozzáené oi vidí do tmy jako koka. Dvce zalomí rukama a na prstech dá znamení, za kolik msíc bude volna a svobodna, a pepík šourá se líným krokem s oharkem provlhlého doutníku dol do msta k nejbližší krm. Ty lidi tam nepudí ani láska k žen ani touha po tom dítti, jemuž dali život. Osud dítte je jim celkem lhostejný a tak ješt nejv tialezinci radji by slyšeli, že umelo nebo u pstoun ve venkovském ošetování. Jsou to lidé, o nichž se prost íkává, že prodávají svoje mužství. Ta dvata mají na svobod tuhý a trpký život. Od tmy až zase do tmy pracují takka do vysílení a peníze krvav zasloužené a vydlané dávají svým milánm. Tím, že stala se milenka matkou, stoupla velice v cen, protože mže se státi kojnou v lepším dom, a ty prý jsou placeny jako kuchaky v hotelích. A po tom, aby se to stalo co možná nejdíve, touží oba A tu vždycky hlavní pekážkou, matoucí všecky pedbžné plány, je jenom to dít. O jednom domácím zvíeti je známo, že zpo-

bu

.

žírá

.

.

Co, .všecka svoje mláata. íci o krkavích matkách?

lovk

probh, má

t

«

NA PRANÝI

Jednoho dne k veeru zaadno bylo mezi kojné mladé, asi dvacetileté dve. Hezký, ba bezvadn pravidelný a krásný obliej skuten ostré, jedovat bodavé a neobyejn pišlo na veer, hluboké zapadlé oi. venku siln pršelo a hlava byla zahalena ve Opatrovnice dovedla je veliký vlnný šátek. k posteli, dve se svléklo a z hluboká si povzdychnuvši, pevalilo se na postel a tvrd usnulo. Zvdavé družky její šly jedna za druse zavenýma hou se na ni podívat. oima vypadalo jako nevinn spící dít, a za malou chvíli stála nad její hlavou celá skupina. Pozorující ženy byly v první okamžik pekvapeny. Prsy její, jasn ohraniené istou plátnou košilkou, mly a zachovaly si onen bájený útvar kdoulí, na kteréžto srovnání mívají právo jenom panny. V následujícím okamžení probudila se mezi dvaty záš

kazily

Dve

Dve

.

Pocit tento vyvolala

bezdná poznámka

.

.

ška-

redého dvete, jemuž vyklouzlo maní z úst: »Paneku, ta je z vás ze všech nejhezí.«

A pi tom íci:

»Když

dve

se

ta se

íci já ubohá. Ostatní zaaly

jak to

sukn, bude

usmálo,

sem dostala

jako

— co

by chtlo

pak

mám

nov

pibylou pomlouvati, prohlédly dopodrobna její botky a prádlo a usoudily konen, že

vbec

šlo,

neznámá

v lepším

bu

služkou

nebo

panskou

dom.

»Oblékla se na to jako na posvícení,« prose špiatým zrzavé a pihovaté úšklebkem.

hodilo

dve

NA PRANÝI

7

—

»Nu výslužku si ponese jako my,« poznamenala sousedka, a všecky se pitlumen rozchechtaly. Venku byla hanebná listopadová plískanice Pocit teplého a déš šlehal prudce do oken. a vytopeného písteší všem zalahodil. by mne Véna nedostal ven, kdyby pískal jako italský flašinetl,« eklo zrzavé dve, pitáhlo peinu až na bradu a zvolalo »ah«, jako by vstouplo do hodn teplé vody. dostal sem na»Jemu asi postaí, že horu,« odsekla sousedka a když se na to nad svým vlastním vtipem rozchechtala, znlo to

»Te

t

asi tak, jako když bží ejka s rozevenými kídly po hladin rybníka. Všecky dti tu noc spaly, jako by se na-

pily

makového odvaru. V nejzazším kout

které z

dvat

tiše

n-

a sotva slyšiteln plakalo.

Vypadalo to chvílemi zrovna tak jako zalehnutí vtru, jenž se venku divoce prohánl po ulicích.

Dve,

jež tiše plakalo

na

posteli,

za

salo se stny svítilnu s olejovým kahancem a svítilo si na své dít. Ruce její se zimnin chvly, a vyjeven vyboulené oi hltaly každý rys na tvái dítte, jež byla chvíli vstalo,

Dve

postavilo svítilnu nehybná a ztrnulá. na peinu a obma rukama nadzvedlo oní klapku, která se více nezavela. Otevené oko Mladé bylo úpln jasné, ale jako sklenné. matce zmodraly hrzou rty, celé tlo sebou prudce škublo, a zárove pod ním poklesly

nohy.

Matka poznala, že

je

dcko

mrtvé

.

.

.

NA PRANÝI Strašlivý,

oste pronikavý

a

vydšený vý-

Mladá matka probudil všecky pítomné. tak usedav a tak bolestn plakala, že si žádné z dvat netroufalo jí okiknouti. »To je divná holka,« procedila rozespale

kik

skrze zuby zrzavá Vénova znejmilejší, pevalila se na druhou stranu a petáhla si peinu až pes uši, aby jí plá nerušil. Nov pibylá spala tvrdým a zdravým spánkem šastné a bezstarostné holice.

dve

ješt spalo, když opatrovnice na lžko zdravé, silné a neobyejn vyvinuté dcko. Tak hezké a roztomilé dít už dávno nepišlo do nalezince. Vera obdivovala dvata matku a dnes u vytržení rozestavila se kolem toho robátka, jež otvíralo tu malou, zaržovlou hubinku jako kapík. Vera hádaly, ím je asi mladá matka, dnes podle rzných známek pátraly, kdo asi mže býti otcem dítte. V tom se dve probudilo, protáhlo se lín na loži, až zapraskalo, a spativši kolem sebe zástup zvdavých žen, zamrailo se a hrubým vyhrklo: »Prosím vás, uhrate hlasem na mne.« Když spatilo pak vedle sebe dít, zervenalo najednou v celém oblieji a ješt drsnji než ped chvílí eklo: »Už jsi tady ... ty dra.« však já ti neuteu bante Všecky ostatní ženy vdly, s kým je jim

Ráno

vedle

položila

nho

n

.

.

co dlat.

.

.

Na protjší

posteli

.

ležela poloblbá,

NA PRANÝI asi

dvacetiletá

holice

odkudsi

z

Rudohoí,

která si mezi svými družkami odbyla pravý oistec. Pes tu chvíli nadhodila jí nkterá hrubou a neurvale surovou narážku na jejího

Dve tomu ani nerozumlo a tma hloup vyjevenýma oima dívalo se s tupou naivností s jedné na druhou. Rosiky a mladé svdce.

želvy mají podobný, neskonale pitomý, ale dobrácky naivní pohled. Sama ubohá byla škaredá jako noc a zvláštní náhodou povila prapodivné dít. íkalo se mu všeobecn »krtek«, ponvadž bylo na celém tle zarostlé jemným, Jako uhel erným srstnatým páprím, které

ovšem

bhem asu samo

»Ty,

miníkem

horako, ?«

—

škádlila

sebou zmizí.

nebyl ten tvj milý koji touto otázkou každý

den zrzavá Vénova milá. Horaka s jakousi úctou upen se zadívala na dít, jež sebou v tsném povlaku nepokojn vrtlo a tak dlouho sebou zmítalo, až vybavilo šastn jednu nožiku ven. Zdálo se, že nco jako radost zamihlo nejasn na té tímto namáháním až zarudlé tvái. pracovalo vytrvale dále, až rozvalilo se na povlaku jako jádro v rozloupnutém oechu. Chvíli se zdálo, že je nic jiného nezajímá a netší, než ta volnost, které si tak tžce vydobylo. Ale to dlouho netrvalo, a dcko vrtlo hlavinkou na všecky strany a vyplazovalo ržový jazýek, chytajíc vláhu z navlhlých rt. Horaka pozorovala, že má dít žíze. Vidla, jak matka otevírá njaký kufík a že se rozehrabe s napjatou horlivostí. v

drobné,

Dcko

—

nm

Te

NA PRANVRI

vela njaké psaní a dala se horliv do tení. byl to jeden Dít doposud ani nezapíplo z tch ídkých zjev dtských, jež spí po celou noc jako dudek a jež takka ani nezapláe. Zatím už neleželo na povijanu, pevanohou postele a všecko, livši se hloub do k emu se jen dostalo, odhrabalo rukama

—

nebo odkopalo nohou. pozorovalo matku jeho s bolestnou výitkou vidlo, jak se nad psaním usmívá Pomalu a že je v tvái radostí celá zardlá. slezlo s postele a pistoupivši k matce, zabrané do tení, zaukalo jí jemn na rameno a eklo:

Dve

—

»Váš ervíek má žízerí Toto vyrušení tenáku

—

-

dejte

mu

pít.«

dsn

podráždilo, hodila psaní do kufíku, práskla víkem, až sebou dít na posteli leknutím trhlo a zbledlo jako ta plena, na níž leželo, založila ruce do bok, v její oích to zajiskilo, jako když na

oblázek zakese. »I ty jedna drzoto nestoudná... co ty...« V tom spatila zarostlé dít v kolébce vedle postele. Vypadalo ovšem na bílých poduškách trochu podivn a exoticky. Z nejvtšího hnvu tak se najednou a z istá rozchechtala, až jí vyhrkly slzy z oí. Ubohá horaka si v prvním okamžení pomyslila, že pišlo nadobro o rozum, a omlouvala netenost jeho k dcku. chechtalo se ím dále více, až se musilo podepíti o pelest', by neupadle. Chvílemi znl nevázaný a bujný ten smích jako usedavý vzlykot. Horaka brzo poznala, pro

dve

Dve

NA PRANÝI

—

smje dve totiž chtlo nco íci, nemohlo však promluviti pro samý chechtot a kuckání ani slova a proto jenom ukazovalo rukou smrem k posteli s obrostlým dckem. »Chachacha to chachacha je Panenko Maria chachacha ... já dostanu

se tak

— .

ke to

.

je

—

.

.

mdiánek

.

.

... .

.

.

—

.

chachacha

.

.

.

.

to

hihihi

.

.

je

.

.

.«

.

hihihi

.

Pak

.

.

.

.

.

.

svalila

se jako bezvládná celým tlem na svou postel a v tu chvíli, kdy celé tlo se chvlo a táslo, zdálo se, že byla skuten zachvácena prud-

kými kemi. Když konen vstala, byla v oblitmavá zardlá, a slzy jako hrách veliké kanuly jí po tvái. Najednou sebou prudce

eji do

bílé a ržové dít a pohoralina »krtka«. Zatím sebhlo se vše k obma postelím.

vzala

škubla,

svoje

ložila je vedle

»Je to rozdíl ... co

?

.

.

.«

Na matku ubohého toho tvoreka bylo žalostno pohledti. Chtla nco íci, ale hlas jí

úpln

selhal,

rukama, a ztrnulé,

podél

chtla se

ale ty visely

bok.

udšeným

purclíci leží

nakazí

.

.

tsn

a protestovati

tžké

bez vlády,

ochromené studem,

»Panno Maria«

dve

brániti

úpln

lítostí a

hanbou,

—

vykiklo rozchechtané »ti polekaným hlasem vedle sebe a to moje se ješt

a

.

.

.

.«

Trapnou a kiklavou scénu tuto ukonil píchod primáe nalezince, chvaln známého a proslulého magistra porodnictví. ubo-

Tm

hým dtem z

byl

více nežli

otcem,

a

tch nevinných obtí má jenom jemu

mnohé co

d-

«

NA PRANÝI

12

kovati, že nezahynulo pod poduškou, na jejímž vlastní matka. Pro-

druhém konci spala jeho fesor okamžit poznal, co

se dje.

Pouhé jeho

objevení se mezi dvemi rozprášilo místa. kojné na urená pro

všecky

n

»Co

se

stalo ?«

tu

zstala jediná míst.

Ta ubohá, pousmála »I

jak

—

nic

se to

rznou

tázal

utírajíc

si

ekla

s

a

my

jen

mají

.

.

se

horaky,

jež

jako solný sloup na svém

státi

.

slzy s oí zástrkou, dtským pízvukem:

tak

.

hm

...

.

.

koukaly jsme ty dti ple .

.

.

.

.

.«

A na

to rychle odskoila ke své posteli, zaboila hlavu do pein a propukla v usedavý plá. Vzpomnla si teprve v tu chvíli, když pronesla slova o rzné pleti, jak podivné dít povila, a teprve nyní provalila se ta tžká bolest mateské lítosti. Profesor k ní pistoupil, pohladil ji jemn po vlasech, a když oddanou, skorém psí dvrou ozáené oi k pozvedla, budila ta žena velkou a vzrušující

nmu

soustrast. »1

nepla, holka, «

primá,

—

»to

tvoje

—

ekl vlídn a jemn dít zblá jako všecky

ostatní.

políbila mu za tato utšující slova ruku, pak vzala to své dít do náruí a tak se s ním laskala a mazlila, že ty fifleny zadívaly se na tento boulivý projev mateské lásky s úctou. Primá obešel všecky postele a naposled se zastavil u novicky.

Žena

vroucn

i

«

NA PRANÝI

—

na to dít mžete býti »Hrazanová hlete, mu pyšná. Je zdravé jako buk dáte na venek dobrý základ. se ušklíblo, podívalo se na své dít a vidouc je tak svží, zdravé a pliíouké, samolib se usmálo. V tu chvíli mlo týž pocit, jako by se podívalo do zrcadla. Ale hned v záptí na .

.

a

.

Dve

to se

nepkné

»Prosím

—

mái ?« ekla

a

nepíjemné oi

lekala odpovdi. »Jste zdravá, zachovalá a silná

msíce fesor,

pod ti nedlejte valnou nadji, « ekl prostiskl zlehounka temi prsty dít na .

.

.

si

malém, tlusoukém ramínku

usmáv

zakalily.

její

jak tu dlouho budu, pane pripolohlasem, jakoby se naped

a

dobrotiv se

odešel.

Hrazanové vyhrkly zlostí slzy z oí Ten celý den si dítte takka ani nepovšimla. Celou hodinu psala na kufíku njaké psaní, jež si potom bezpotukráte petla. Po polednách zaalo její dít slab vrnti a v ústech zaslechlo dumlalo tkaniku od povijanu. tu a tam hlasit pronesené poznámky, pestalo .

.

.

Dve

ísti a vztekle rozhrnuvši košili na fiadrech, vzalo dcko k prsu. To zrovna hltav a nenasytn pilo. Horaka zadívala se na ni s lapozorností skavou a zdálo se, jako by ji v duchu odprošovala, že jí v myšlénkách

mkkou

—

ukivdila. Ale tento mateský záchvat netrval dlouho. Hrazanová odtrhla násilím dít od prsu a nevrle jím hodila do pein. Na tvái dcka bylo možno postehnouti pocit nepíjemnosti a ne-

NA PRANÝI

Celý obliej byl najednou jako vráskanni, jichž utvoil se celý tlum. Malá ústa se odhrnula a navlhlý jazyk, pobíhaje zmaten z koutka do koutka, hledal dychtiv potravu. Celé odpldne sebou dcko na posteli netrpliv pohazovalo a malé ruky jeho ustahmataly. Matka, skrena na vin po stolice za postelí, etla njaký román, usmolený a zašpinný jako dlnická zástra. Ten den bylo brzo tma, protože zase od rána do veera nepetržit pršelo. Asi na deseti postelích kiely dti až do ohlušení. Dcko Hrazanové spalo se svšenou hlavou na prsou. Ústa jeho byla otevena, a rty již nebyly ervené. Mly bled zelenavý nádech dušeného ovoce a okraje byly úpln vyprahlé a popryskané. Asi dv dvata stála u okna. Najednou se okno prudce otevelo, a hodilo nco v papíru zaobaleného na dlažbu. Cinklo to asi tak, jako když házívají služky z oken kolovrátkám peníze v papírku. Po hozeném pedmtu skoil njaký muž, jenž se tsn kril ke zdi, aby nepromokl na kži. Byl to Véna, jemuž zrzavá jeho krasavice hodila nco drobných, aby ml na doutník a pivo. Nco podobného opakovalo se za njakou chvíli u druhého okna. Hrazanová z dlouhé chvíle všecko pozospokojenosti.

pekižován tenkými koleni zavených oí

nem

dve

mdné

—

rovala.

»Co sedky.

to

tam dlají ?« otázala se

svojí sou-

NA PRAN^iRl

»Ty u okna? aby neml milán ob den nco na a dít, aby ml .« doutníky Hrazanová se .

—

15

—

—

to je pošta ah hlad nebo žíze, dávají nnu

pilepšenou. Okrádají sebe flamendr na pivo a na

ten

.

usmála.

»To mají pece ony spíše dostávati peníze od nich,« ekla s pízvukem, jako by to, co pronesla, rozumlo se samo sebou. Sousedka se útrpn usmála. »Ty obejdy, ty fifleny, které mají delší ofinu než

—

ty jsou rády, že mají

spodniku?

aspo nkoho. Umí-

aby se jim nezvtil Až vyjdou je udržují. strí mu celý svj výdlek, a on jim za to ješt nabije, co se do nich vejde. Tamhle ten zrzoun má ran na tle jako houska máku. Já tomu sice nemohu rozumti, ale ona pece .« íká, že ho má k smrti ráda Hrazanová založila si ruce pod hlavu a pemýšlela. Už neodpovdla a na nic se už rají

beztoho

strachy,

tmi

dvacetníky

nu, a odtud,

.

.

také netázala. Povahou bylo

.

.

.

divné dve. Byla rozvelkého statku, jenž pišel na buben. Otec se obsil a matka hoem a hanbou se usoužila. Dcei nezbývalo nic jiného, než aby šla do msta na službu. Na kterési tanení zábav seznámila se s mladým mužem, jejž si oblíbila proto, že ml bílé, neupracované ruce a skipec na nose. Pozdji se dovdla, že nco studuje aby se optala co, to jí ani ve snách nenapadlo. Pilnula k s otrockou vášní, a každé jeho pání bylo jí

mazlenou dcerkou

to

z

—

,

nmu

NA PRANVRi

zákonem. Student byl jedním z tch, kteí to své živobytí na vysokých školách bídn protloukají. Hrazanovou mrzelo, že nemá hodinek, a když si tak vzpomnla, že doma ml každý jejich chasník hodinky se stíbrným, tžkým etízkem, zastydla se za to, že jich nemá její milenec.

Za msíc pinesla mu hodinky, které mu sama zapla do vesty. Pozdji pozorovala jem-

ným instinktem zamilované ženy, že se jejímu milenci leceho nedostává, a tak to došlo pomalu tak daleko, že mu dávala peníze. Jednoho dne mu ekla, že se s ní stala zmna. Mladý muž se strašliv ulekl a dve, které v první chvíli to nepovažovalo za žádné velké neštstí, uleklo se k vli nmu. Když pak pišla do ústavu, tšila se ustatou myšlénkou, že snad dcko zeme. Ale zatím povila zdravé a silné dít, jemuž se všichni obdivovali. i

vin

Druhý den ráno primá neobyejn dlouho prohlížel její dít. V Hrazanové byla malá dušinka. Zvážili dít a profesor zjistil, že ubylo mu za ten krátký as, co je v nalezinci, pes

dv st gram

na váze. Primá se na matku podíval, jí domluvil a naídil opatrovnicím, by na ni dávali pozor.

drazn

oste

Opatrovnice nkdy takové rozkazy jenom nevykonávají. Dít oividn cha-

slyší, ale

dlo, a

—

co bylo nejdivnjší,

nechtlo více

ssáti

«

NA PRAiNVKl

Bhem

matina.

Z prsu

17

týdne

zjistil

primá,

že ztratilo to robátko na váze pes tisíc gram. Jednou v noci nemohla horaka usnouti. Nad postelí Hrazanové svítila noní lampa.

Vtom

pozorovala horaka, že Hrazanová vstává jako zlodj z postele, a že se pozorn a opatrn na všecky strany ohlíží. Horaka pivela oi, ale nespustila jí se zetele. Hrazanová otevela kufík, nco z nho vyala a pak se natírala na prsou. Horaka si myslila, že to bude bu* njaká mast nebo olej. Ale pece jenom vrtalo jí mozkem, pro to iní tak tajn tiše,

a v noci, když všechno kolem pohrouženo ve

hluboký spánek. Ráno, když vešel primá, vzala Hrazanová ihned dít k prsu. To ucuklo hlavinkou a hlasit prskalo. Hrazanová dala se do pláe Na dítti neshledány pražádné známky njakého násilí. Když primá odcházel, odplížila se za ním horaka. »Pane doktore .« zašeptala a pi tom tetelila se strachy, aby jí nkdo nevidl »já vidla dnes v noci Hrazanovou, jak se mazala a natírala na prsou. se zdá, že .

.

Primá zjistil,

jinými a

ml

—

dátko

že

se si

co

Mn

vrátil,

Profesor

si

—

.

.

pemáhati, aby

—

a

chininem a ješt ošklivostí odplivl se nezapomnl.

»Jdte netvore « ekl rozrušení odešel z ústavu.

Na pranýi.

.

Hrazanovou

prohlédl

—

.

.

ním

umoit hladem.

natírala prsa

vcmi se

.

.

.

chce to

.

a v

nejvtším

«

NA PRANÝI

18

Druhého dne ráno ml profesor v posluchárn pednášku. »Mortalita, pánové, v nalezinci se vzmáhá a vzrostla dnes na úžasné íslo sedmprocent. Píinou toho jsou v první matky, jichž dobrá polovina jsou fifleny, se dojež dti nechávají hladovti, aby staly brzo z ústavu anebo aby je umoily. Ped týdnem pijal jsem do nalezince dcko, jež bylo krásné jako obrázek a jež vážilo pes 3200 gram. Dnes to dcko váží pouze 2000 gram matka jeho umoila je hladem. Ale bestiálnost její šla ješt dále .« a nyní líil profesor ty hrozné a neuvitelné prostedky, jimiž vlastní matka iní potravu vlastnímu dcku, po níž tolik baží a touží, odpornou a nechutnou. Mladí kandidáti lékaství trnuli desáti

ad

bu

—

.

.

hrzou. »Umínil jsem

má,

si,

pánové, «

pokraoval

pri-

vám ukážu dcko netvora matku. Mám pi tom na zeteli mimo vdecký expe»že

riment že se

ješt

i

morální

ped vámi

pohnutku. Myslím si, bude státi jako

ta žena, až tu

na pranýi, pece jenom zastydí a že se polepší.« Dvée se otevely a opatrovnice vešla s mladou ženou s dckem v náruí. Byla to Hrazanová, zardlá až po vlasy. Primá položil dít na stl. »Vidíte pánové to je už jen pouhý stín toho krásného tvora, jemuž dala život a toho není schopna ani .

.

— —

ekl slovo velice ošklivé a drsné), toho je schopna jenom žena, je-li netvorem a je-li navedena anebo k tomu nepímo v^edena (profesor

svým svdcem.

NA PRANÝI

17

Hrazanová zvedla oi a bleskem pehlédla shromáždné. Najednou vztáhla ruce do výše jako lidé, již se topí, vykikla a skácela se ve mdlobách k zemi. O ze podepen, ve tvái zsinalý a bledý, stál

mezi posluchai

její

milenec.

z

POLEPSOVNY.

Hošíka,

o

nmž

hodlám níže obšírnji pro-

mluviti, naleznete v registratue nalezince

ve knize tak zvané »knihou základní« na stránce 732., jediného živoucího tvora na tyech stránkách, na nichž vedle jmen nalezenc všude úmrtní kížek. Nevím, chtl-li tím osud docíliti neho jiného, že nakupil kolem nho malý knihovní hbitvek, než abych já jednou, pehrabávaje se v tchto úmrtních listech, nad nimiž statistika v rukou humanity ruce spíná, napsal malý obrázek. Dít to narodilo se na tak zvaném bývalém »tajném oddlení« a opateno znaménkem v podob ímské jedniky, což vše znamená asi tolik, že matka mla asi dvody velice závažné nedáti svému dítti svého jména a že byla velice bohatá. Jen tak mimochodem podotýkám, že všecky tyto dti dostávaly velice pkná, zvuná a vzácná jména kestní, jako Alfred, Arthur, Richard, Alma, Irma, Berta k praobyejným rodovým, která se nahodile vybrala,

jménm

jako Kapika,

Vondráek nebo Kubíek.

NA PRANVRI

Dít zanesené na stránce 732. se znaménjmenuje se zcela správn podle uvekem 1.

dené praemissy Arthur Koudelka. Dobe, že za tch trnácte let, se jmenuje Koudelka co byl pod dozorem ústavu, navinulo se v re-

—

gistratue

s

jeho

jménem

tolik akt,

že dostal

pihrádku jako

notorický darebák a tulák z professe u soudu. Za ta léta vystídal zkrátka, devt pstounv a sbhal tyi okresy natropil tolik kousk, že s ním ml ústav pravé soužení a trpké starosti jako tatík s nepodaeným synkem. Jistý uitel shrnul konduitu jeho v obsažné a výmluvné názvisko »arcinaíkaje si žalostivým tónem, že luciper«, zvláštní

—

všecky tresty, hlad, bití, všecka napomínání zstávají hlasem volajícího na poušti. Pímo bravurního kousku, který zaínal prý míti velice vážné a pozoruhodné pozadí, dopustila se tato »arciluciperská« duše ve svém dvanáctiletém putování u sedmého pstouna. V obci bylo slavnostní svcení praporu a zatloukání hebík každý z odrostlejších

—

školák doma«

ml

—

zatlouci jeden

ekl

heb. »Ty zstaneš

k nalezenci

veejn pede

krátce

a

úsen

všemi žáky. Hoch zstal vyteštil oi a jakoby z kamene vytesán zbledl. Celý týden ped slavností povídaly si dti o tom a tšily se na to, až vezmou malé kladívko do ruky a odíkají nauený veršíek. Nalezenec se také tšil vždy si sám vynašel z jedné staré, tlusté knihy pstounovy dva pkné ádky, které se mu tak líbily a s kterými si zabhl do les k rybníku, aby uitel

—

—

/

POLEPSOVNV

20

se jim tam dobe nauil napamf a aby se nespletl. »Cistý a neporušený jako to nebe nad hlavami našimi vlaje prapor tento ke cti této obce, celé a krále našeho, « od-

a

zem

íkával z plných plic, aby to ekl hezky naby to každý slyšel a každému slovu rozuml. Tomu arciluciperovi vytryskly najednou jako jiskry z popela dv veliké slzy z vybouiených oí. Celé nitro zatáslo se hanbou, zlostí, h'tostí a sklamáním. Stál ped vysmvavými pohledy a škodolibým zamnutím rukou jako na pranýi, veejn potupen a zahanben. Strnulé zraky jeho bloudily plaše, rozpait a nesmle s postavy na postavu, nenalézajíce nikde soucitného oka, pátelské tváe a útrpného pohledu. Tlo jeho se chvlo jako ze strachu a bázn ped bitím a v koutcích bledých rt kmitalo se keovité škubání. Slzy prudce vytrysklé dobhly jen do pl tváe uschly na suché, rozžhavené tvái jako na vyprahlém písku. Rty, které se zvolna v udivení pootevíraly, zstaly v podob polokoule vyšpuleny oteveny, dodávajíce ustrašené a zlekané tvái rázu strašn smšného, hloupého a zoufalého hlas,

—

Oi, které s poátku neklidn bloumísta na místo, zahledly se upen, strnule na uitele, jakoby se chtly na nco optati, emu duše neporozumla a co necházárove. dily

s

chápala. Hoch vyhlížel, jakoby zblbnul. Rty se v tu chvíli zavely a otevely, chtly nco íci, chtly se na nco otázati, ale hlas uvázl v hrdle, úpln selhal. Byl to instinktivní protest duše úpln ohromené, která mla dosti sil, aby stvo-

-

NA PRANYKI

26

ila slzy, ale které se nedostávalo více

sil

slovo.

pro

—

Uitel si nalezence více ani nevšiml hoch za hochem, za dvetem jde k taa se zarumnými tváemi, buli, na pódium se hlasem ods jiskivým okem a chvjícím íkává nauenou prupovídku. Uitel sedí u stolu,

dve

opravuje, tu kývá spokojen hlavou, tomuto zase pedíkává, onoho chválí, jiného kára, tu zase zamuje nauený veršíek jiným, Nalezenec jakoby zalepším a draznjším. tváe se zapomnl, co se práv pihodilo pálily živým karmínem a oi rozšíené a záící tu

—

s radostnou a živou úastí sledují deklamatorské pokusy spolužák. Zdá se, jakoby ekal na tu chvíli, až dojde ada na nho, usmívá se tak blažen, spokojen, sebevdom hoch tuší, že si vybral nejlepší, nejráznjší našeptává, zeje heslo a nco mu tak pednese nejlépe, nejvýraznji, s citem, ohnm a porozumním. Zase se mu ruce chvjí, oko plane tohou a rty se tesou nedokavostí, jakoby si to heslo jeho vybhlo z duše až na ten rudý práh a tázalo se, kdy že už dojde na ada. Hoch zaklopil ve snivé touze oi

—

svdn

—

n

v

duchu

vidí

ten kostelík

v

prosted

vsi

okrášlený ervenými a bílými fábory, ped kostelem stojí ve zlatém a stíbrném ornáte pan fará s velebným pánem, kolem do kola stojí zástupy lidí a uprosted na dlouhém, bílém stole leží zelený prapor, vedle tye heby se zlatou hlavikou, bére kladívko do ruky a ja-

sným,

zvuným

a

istým hlasem

zavolá: »Cistý

z

POLEPŠOVNV

27

a neporušený jako to nehe nad hlavami našimi vlaje prapor tento ke cti této obce .« Hoch otevel oi líce jeho zardly se studem a strachem do krvavá. Všecko vstává s lavic, dívá se udiven na nho, hoch u ta-

a

bule, který se

—

práv

chystal k

.

nesmlému

átku, hledí na nho tup a zmaten v tom okamžení vidl nalezenec jenom

—

.

zaale

jak uitel prudce vyskoil, slyšel drsný kik, jako zmámený plížil se ke kathede a snad ty dv rány pes ruce ani necítil. Byl bit, ale pro, nemohl pochopiti. Všem dovoleno na pódium, všichni odíkávají, a pro je za to bit, za co jiní jsou chváleni a hlazeni po tváích a po vlasech? Už nesledoval výstup svých spolužák, ale hledl zarputile do kouta, namáhaje se nadarmo nalézti dvod, pro mu poruil uitel, aby o slavnosti zstal doma a pro ho potrestal, když odíkával své heslo. Vázal otázku k otázce jako lánek etzu ke lánku, každou si zodpovídal, ale na pravou píinu a na pesvdivý dvod nemohl pipadnouti. Celé dv hodiny prosedl, zadumán a zabrán do kížového ohn otázek a odpovdí. Když pak šly dti ze školy, plížil se za nimi matným tžkým krokem, jakoby ml na nohou velké kameny. Hanbil se, stydl se za potupení, které mu vmetnuto ve tvá pede všemi, a proto byl tomu rád a povden, že zstává pozadu, samoten. Ale dti se tím nespokojily, že byl ped nimi zahanben, že byl ponížen, chtly dáti prchodu své škodolibosti, kterou musily ve škamnech utlumiti a zatajovati, byly to,

NA PRAXVRI píliš rozjaeny a rozradostnny vyznamenákterého se jim dostalo ped nalezencem, zachtlo se jim vidti jaksi to své štstí, tu svou radost a tu svou pýchu ješt jednou na nínn,

pokoeném, poníženém svém druhovi

a proto

nho

pokaly. Nalezenec se zastavil. se, jakoby pemýšlel, má-li vykati jejich píchodu nebo se obrátiti. V tu chvíli se zdálo, jakoby záblesk vzdoru a tvrdošíjnosti zakmitl jeho okem. Nepohnul ani brvou, když se mu vysmívaly, zahledl se na a jako ve snní, snad maní vyslovil otázku: »a pro já nesmím pibíjeti o slavnosti hebík ?« Sám si nemohl na Zdálo si

n

k této otázce odpovdti, snad si myslil, že se to doví aspo od nich. Jeden z hoch vystoupil ze ady, skril hlavu do ramenou, piblížil se k nalezenci a jako dvod, jako píinu udal jeho

tsn

neznámý, nezavinný a nešastný pvod, vmetnuv mu do tváí ošklivou, drsnou a surovou nadávku, která iní ubohé ty dti vyhnanci, která je tak tvrd zapuzuje z rodinného, útulného kroužku a která je strašliv bolí, aniž by samy tušily pro. Dti se rozbhly jako stádo na všechny strany, jakoby si toho byly dobe vdomy, jak mnoho a jak knjt ublížily svému spolužáku. Týž zstal stát jako pibit k pd. Hledl vyjeven za utíkajícími druhy najednou stiskl si hlavu do rukou, jakoby ucítil velikou ránu, zdálo se mu, že hlava, celé tlo jeho hoí studem a hanbou. Nešel dom, protože neml žádného domova, protože neml nikoho, komu by si požaloval

—

7.

POLEPSOVNY

neml nikoho, kdo by vlídným laskavým a srdeným slovem schladil rozpálené elo a utišil rozbouené, rozlítostnné a postýskal,

—

srdce utekl za ves, k lesm, kde byl jist, že mu nikdo tak oškliv, tak ukrutn nebude pezdívati. Klidná samota a chlad vanoucí z hladiny rybníka stišily rozbouené nitro jeho zapomnl na lidi, na uitele, na dti, ale za to tím více a usilovnji kroužily myšlénky zeleného praporu. jeho kolem Hoch ve své bezmyšlenkovité toulce dostal se až na návrší ped kostelem. Na malém prostranství ped chrámovými dvemi bylo už Kolem devné vše pipraveno ke slavnosti. tribuny postaveny byly malé smrky, opodál dlouhý, úzký stl, sbitý z prken, pipravený pro prapor. Hoch se v tu chvíli zatásl na celém tle, jakoby mráz probhl každou žilou vidl v duchu všecko zde shromáždno, vidl radostné, záící, spokojené oblieje všichni jsou tu, jenom on jediný sem nesmí, jenom on jediný musí zstati doma, jenom on jediný nesmí se radovati, když se všichni veselí a v tu chvíli bude hanba jeho ohromná, všichni to budou vdti a všichni budou o tom

—

—

—

—

povídati.

Hoch hledl strnule na bílý stl. Zdálo se mu, že tam vidí zelený prapor, o nmž toho již tolik krásného a vznešeného slyšel povís kathedry. Nejlépe líbilo kazatelny prosloví nco nad to, že každý, kdo praporem, jakoby jej požehnal a posvtil bylo mu to v tu chvíli tak líto, že nesmí on

dati

se

s

i

mu

—

i

NA PRANVRí požehnati, že nemže íci nad ním vroucné, plné duše krásná slova, která si pro nj vyhledal. V tom okamžení zdálo se, jakoby zaobliejem jeho peletl zvláštní úsmv hledl se vzhru k ohvzdénému nebi a dlouho hledl v zanícení na ten veliký, ohromný prapor zelený, protkaný tisíci a tisíci zlatými heby. Když kráel s návrší, nešel již tak bezstarostn, ba spíše kradl se jako lovk, který

jej

z

—

nechce býti poznán. Zamíil ke škole. Okna byla otevena vlezl do vnit a stál na míst, kde prožil tolik trpkých hodin. Jako stín kradl se chodbou a pes schody nahoru, až stanul ped malým pokojíkem ureným pro rzné školní pedplný, velký mty a pomcky. Otevel dvée msíc osvtloval bohatými proudy zlaté tepení kolem praporu, který ležel ped ním jako kídla ohromného, bájeného ptáka. Hoch, nejvyšší mrou vzrušen a dojat poklekl ped praporem a šeptem, jakoby se modlil, pronesl pkné, plné a výrazné heslo svoje. V tom zaslechne za sebou drsné: »co tu

—

—

dláš ?« Ohlédne

—

se ve dveích stál uitel. jeho byla strašlivá. Tžko íci, co dlo se v duši hochov v tu a v následující chvíli, kdy byl veden ke starostovi obce a kde blb a tup vyslechl hroznou, zdrcující obžalobu, že chtl ze msty prapor ukradnouti nebo zniiti. Zalekl se tak, ba spíše zhrozil se, že nebyl s to, aby ze sebe jediné slovo vypravil. Hledl s jedné tváe na druhou, mrkal oima a pohyboval rtoma, jakoby chtl íci, že to není

Tvá

bu

7.

POLEPSOVNV

.!1

—

bránil se a protestoval jedin tím pravda vyplašeným, udšeným okem, které se dralo ven a které za svým skelným, matz ným leskem skrývalo duši úpln strnulou a neschopnou každého záchvvu. Druhého dne bylo v celé obci pravé zdšení a prudká rozhoenost proti nalezenci. Nikdo se ho na nic netázal, nikoho nenapadlo, aby pátral blíže po pohnutce tak ohavného inu byl dopaden pozd veer u praporu, do školy se vloudil oknem, ped tím byl pokárán

dlk

——

—

a proto byl

— usvden —

a

bit,

hodn,

spra-

vedliv bit ten arciluciper. Pak pedveden byl nebyl doposud nikdy na fae, k panu farái ml jakousi nevysvtlitelnou báze ped tou malou, jako pihrbatlou budovou, kam byly zvány ob as dti ze školy, smly se probhnouti v malé, hezounké zahrádce, která mu pipadala jako pkný, hodn pestrý a barevný výkres a kam on nikdy nepišel. Zašel jednou se podívat, co tam vlastn dlají, piblížil se k vysokému palisadovému plotu, nahlédl do vnit a vidl, jak pan fará utrhuje kvítka ze záhon a jak jimi podluje jednoho po druhém. Vztáhl, aniž by o tom vdl, instinktivn puzen lítostí a svou osamlostí, ruku skrze laoví v tom cítil, že ho nkdo ze zadu surov chytil za rameno, že jím hrub zatásl, až zrak se mu zakalil, a druhého dne musil za trest, že chtl pana faráe okrásti, kleeti plné ti hodiny na tvrdých dlaždikách. A dnes stál v temné, studené, klenuté chodb, ekaje, až ho pan fará zavolá. Na

—

NA HRANYRI

32

stn

nkolik cenných, lesklých obraz, dlouhých jako domovní dvée. upen, ale pece nemohl na Díval se na nich nieho rozeznati. V ten okamžik byla duše jeho jako ty obrazy zatemnna, plná erných stín a neznámých, úzkostlivých obav. viselo

velikých

Marn

a

n

se namáhal, aby setásl se sebe tupost

a ztrnulost,

která

na všecko jeho

hezkou

matn

chvíli,

ím

tím

dále

myšlení pohlížeje

a

více

cítní.

ustavin

uléhala

Cekal již na temné,

jakoby se snažil jasnjší a svtlejší místa v njaký ladný, plný celek. Chvílemi zaujalo rozptýlenou jeho mysl na okamžik hluné veselí a bujný, lahodný smích ozývající se za dvemi po levé stran. Rozhlédl se kolem sebe, pohlédl na mlící, zasmušilé obrazy visící po stnách jako smutení roucha, a udivený zrak jeho jakoby se tázal, jak pijde do tch vážných, klidných chodeb ten zvonivý a bezstarostný smích. plný proud V tom nkdo otevel dvée svtla vnikl ze svtlé kuchyn do tmavé, Ve dveích objevila se díví velké chodby. hlava, faráova ne, jejíž vlasy ozáeny pruhem svtla byly jako zlaté. Oi nezvyklé na hoch zpozoroval na té šero se rozevely usmvavé tvái náhlé zamraení, hnvivé a opovržlivé, dvée se prudce zavely a zase lesknoucí obrazy,

spojiti

—

—

pkn

bouchly. Hlas, který se prve tak smál, zdál se mu najednou

jemn

drsný a tvrdý. to

»1

to

je

Práže«, slyšel zcela

se tomu,

pro

se to

dve,

pí-

nezbedný kluk, zeteln. Divil tak hezké a mla-

ten

jasn

a

nepkný,

a

z

POLEPSOVNY

nho zamrailo, ale nechápal nieho. Pruh svtla na druhém konci obrátil jeho pozornost jinam. V rámci dveí spatil chladnou, písnou a vážnou tvá knzovu. Vidl, že na popošel blíže a bojácn vešel nho kývá do vnit. Knz se usadil na pohovku, skížil

dinké, na

—

ruce na prsou a hledl upen nalezinci do tváe. V tom zahrely na stn hodiny hoch pohlédl tím smrem a vidl, jak se nad ciferníkem odšoupla malá dvíka, jak spadla jako mstek dol, na nmž stanul malý, erný devný pták, který nkolikráte zakukal. Hoch

—

na všecko zapomnl a zasmál

nému

uklánšní

apím nohám Písný

i

se

tomu

devné kukaky

a

pitvor-

dlouhým,

vytáhlému krku.

knzv

hlas ho brzy upamatoval, na knze, kde se nachází. Díval se sice ale neposlouchal ho. Ale pojednou zaal hoch bedlivji poslouchati. mluvil nco o nepolepšitelném srdci, o ústavu, jak to ty pány tam zamrzí, až se dovdí o posledním jeho a což kdyby kousku matka dodal vážn tonem a soucitným. »Dobe, že už se toho ani nedoví,« dodal pan fará podivným tonem. Z toho, co dále knz vypravoval, neušlo nalezenci ani slvka. Celá tvá jeho plála horeným ohnm, obliej byl nadechnut onou nedokavostí, která do-

upen

Knz

—

vdla

.

.

.

mkkým

mu

vzezení udiveného pekvapení. V tu mladé nitro bouilo, pevracelo a mnilo. To, co ješt nikdy nezavadilo o sluch jeho, to dnes poprvé slyšel, to drahé, sladké a konejšivé slovo matka. Za dvanácte

dává

chvíli

Na

se celé to

pranýi.

3

NA PRANÝI

34

let

vidl

slov,

tolik té

spatil

lásky, slyšel

vždy hledl na to tklivé

trpkým zármutkem

.

.

vroucích a vždy a s lítostí a

tolik

nžných polibk

tolik

skupení

.

Sám nevdl

o tom, jak odešel z fary, ba nevšiml, kam ho vedou. Zaveli ho za prapor, do tmavé kotrest, že chtl zniiti ani

si

—

mrky

tolik s jedním oknem. Ku podivu bouilo v tom mladém srdci, tolik nezavinných pokut a kivd zranilo srdce jeho, a lítosti

pece ani slzy neuronily oi jeho. Co to slyšel

—

když

mu

slovo

za

suché, mraziv jasné nyní teprve chápal,

slovem

odíkávala jeho

Ml, má snad doposud matku, hodnou krásnou. Ped rokem prý, zámožnou a snad prý psala do ústavu, tázala se po svém dítti a oni jí odpovdli, že to dít jest zvrhlé, duše.

i

zkažené a nepolepšitelné. Zalekla se toho, div prý si nezoufala, touží po svém dítti, má je den ráda, blouzní po nm, vzpomíná na ale nesmí se nyní k nmu hlásiti, co den nesmí pivésti svému muži dít nehodné, zkazapomenouti pro žené, dít cizí, musí na vlastní svj klid a pro blaho a spásu vlastních svých dtí, teba jí pitom srdce pukalo.

n

—

n

—

poslala je prý Pak slyšel nco o penzích jeho matka s úpnlivou prosbou, aby se pokusili o jeho nápravu a lepší vychování. stýská, Má tedy matku, které se po která po touží a kterou nezná, o které se nikdy nedozví, aby jí mohl povdti, že není špatný, že trpí už po tolik rok ^nevinn za a ^dnes je zaven viny, kterých nespáchal

nm

nm

—

z POLEPSOVNY

35

Hanbil se za svou a sám neví za a pro. špatnost, sám si namlouval, že musí býti zlý a nenapravitelný, stydl se sám za sebe a zase se rozplakal, že se sám pipravil o shledání se svou matikou. Vytýkal si trpce, že kradl ano kradl jednou, byl chycen a od té doby mu íkali, že je mladý, nebezpený zlodj. Ale matiko má, já kradl proto, že jsem hlad, dostával jsem málo jídla a když jsem prosil pstoun a oškliv o kus chleba, bil nadával. Za trest jsem nedostal celý den utekl jsem, pelezl do úst a chtl se nasytiti ovocem, kterého bylo na stromech, až chytili a tak surov se vtve lámaly se mnou smýkali. Stranil jsem se lidí, bál jsem se jich, protože se každý na mne utrhl a jim íkali, že jsem zarytý, to nebylo- také vhod tvrdohlavý a zavilý zarputilec. Celý den a celou noc prožil nalezenec v samých omluvách a obžalobách sebe sama všecko na sebe povdl, jakoby naproti stála starostlivá matka jeho a pozorn poslouchala. Chtl se ospravedlniti, chtl se omluviti žaloval na sebe, povídal na sebe všecko, na co' se jenom dovedl upamatovati a neml o tom ani zdání, jak ta duše jeho pibírala na sebe krásné, šlechetné roucho. Jak záila istá, neporušená ale také velká, ne-

—

ml

mn

m

mj

—

ze

m

—

—

—

nmu

—

—

vinná trpitelka.

Ráno usnul. Probudilo ho slavnostní huení zvon. Piblížil se k oknu, vyšplhal se nahoru a díval se na ty dti slavnostn odné, jak jedno za druhým jde k praporu, bére chv-

NA PRANÝI

36

jící

se

rukou malé kladívko

rukou a ne-

do

smlým, tesavým hlasem odíkává nauenou prpovídku. Držel se pevn míží, vise celým tlem dol. Cítil, jak mu prsty nabíhají krví a jak modrají, ale

jeveným,

pece

horen

se

pevn

držel a vy-

okem

rozpáleným

hledl, jak se dlouží ada zlatých hebík, jak se prapor v lehkém vtru svíjí zavel oi a ješt jednou, po tetí opakoval tenkým, slabým jako umírajícím hlasem krásné svoje heslo. Zdálo se mu, že mkký prapor zavál kolem jeho hlavy, že ji zavinul lak hebce, jemn... v hlav to zavíilo, oi se zatemnily, prst jeden za druhým odstával od rezaté míže a v nkolika vteinách zadunla hluchá rána. Tlo spadlo na dlažbu hlavou. Zvony hlun hlaholily, bubny víily a v to mísilo se hlasité, .

ryné V

.

.

volání slávy registratue nalezince je zaznamenáno: »Byl otcovsky, mírn napomenut, byl upamatován na svou matku, která je tak nešastna, tak zoufalá nad jeho chováním, ale ani brvou nepohnul, ani slzy neuronil jenom se nezbedn smál, nepromluvil ani slova, neprosil, nesliboval, že se polepší. Kdo by v tak mladém srdci hledal takovou zvrhlost a úplnou zkaženost a zvrácenost mrav. Za trest, že chtl ped samou slavností ukradnouti prapor .

.

.

—

na nkolik jej nkam, byl zaven hodin do šatlavy. Udlali jsme to také z obavy, aby, až vše bude shromáždno o slavnosti ped kostelem, nedopustil se inu, jehož bídná duše jeho je pln schopna. Je to neuvitelno,

a zahoditi

z

POLEPSOVNY

37

—

to hrozné ale irá, hrozná pravda. Ráno nalezen hoch s roztíštnou hlavou. Pokusebevraždu. sil se o Ubohá matka jaké štstí pro ni a pro rodinu její, že se dovedla zíci toho netvora. A nkolik stránek dále se dotete, že se z nho zloinec. Nkdo ekne: Jmenujte vyvinul ale pro Búh ty stupn, kudy to dít dosplo k tak závratné propasti? Šlo z ruky do ruky, od pstouna k pstounu, z místa na místo, zacházel, protože byl s nímž každý špatn oklamán ve svém oekávání. eklo se mu: je

je

—

•

—

—

—

to

dít špatné, vyvrhel,

ale

má bohatou

matku.

Snad se pihlásí a odmní vás. Pstoun ekal msíc, dva, rok, ale konen ho to omrzelo a vrátil dít s hroznými obžalobami, že to není s

ním k vydržení.

A

tak

se

dostal

svém trnáctém roce

ve

do uení. Mistr byl zavolán do ústavu, upozornn na vše a slíbena mu odmna, podaí-li se mu z hocha udlati ádného lovka. A za ntrnácte dní byl ústav pímo podšen jaký dopis šel z ruky do ruky a každý se nad ním kižoval a ruce spínal. Je to jenom

—

nkolik ádek, povím vám

Mistr psal náje. Zacházel jsem s hochem jako se svým vlastním díttem, mírn, laskav a shovívav. Ale kluk, zhojný a tvrdý jako sloup, se nikdy ani neusmál, nepromluvil na nikoho ani slova a na každého hledl tím svým veliJednou k veeru kým okem tak tvrd rozlil jsem ho trochu tlesn potrestal naschvál a zúmysln nkolik kbelík s roz-

sledující:

.

.

.

—

mn

NA PRANVRI

dlanou barvou. Veer, když jsme

ulehli, probudilo nás hlasité, úzkostlivé volání, že hoí ano hoelo u nás, u mne, nad mou hlavou. Chytilo ve pístavku, kde spal nalezenec. Stál na zahrad a škodolib se díval na dravý

—

plamen. Když ho že prý pálil

byl v

než on

.

.

—

tvrdošíjn nikdo jiný neza-

chytili, zapíral

polích

—

ale

.

Za takových okolností nemohl ovšem mistr

un

zlotilého

na dále podržeti. Ale co

s

mla-

dým, nenapravitelným niemou? Byla dlouhá, vážná porada, jejíž výsledkem bylo zavení

—

—

nalezence až do jeho dvacátého roku do polepšovny. To jsem ho vidl ponejprv, když velký, štíhlý, vytáhlý hoch praho pivedli videlného, ale zamraeného, jako ve snní pohíženého oblieje. Pkné, jasné oi jeho hledly však pevn a upen na každého, s kým ekli, že to pohled smlý, drzý se setkal a nestydatý. Zavedli ho do ústavu mezi ostatní. Divil se, kam ho to vedou, ale nepromluvil

—

—

mnoho

ani slova.

Hoch

zkusil. Nic

ho nemohlo pekvapiti,

ten

mnoho niemu se

prožil,

nedivil.

Na otázku pedstaveného, jak se chová nový chovanec, odvtili dozorci: »Hledí tvrdošíjn ped sebe, jakoby chtl zapáliti. « »Dejte na nho bedlivý pozor,« ekl vážn pan pedstavený »je to mladý sebevrah a žhá.«

—

NA DEN

SV.

BARBORY.

mmmmm Ve

dne to byla

hospdka

s

njakým

bídným dolno- nebo herno-

* * *

pra-

ským

pivem, v noci, respektive až do dvou po plnoci kavárna s nepatrným buffetem, zásobená nkolika lahvemi rzných likér, vlastn obarvených a alkoholem na-

hodin

parfumovaných vodiek. Jaký

byl

»úední«

její

název, nevím, ale myslím, že ji pektil každý kroužek pravidelných návštvník dle své choutky a libovle. íkali tam »u Toníka« anebo »u Tondy«, protože se hostinský jmenoval Antonín, íkali tam »u harfy«, protože tam drnkala na tento Davidv památný nástroj stará žena, ale nejvíce bylo v užívání názvisko »u zlatého bodu« anebo »u zlaté áry«. Hospdka ta nalézá se v uzounké ulici na levém behu Vltavy, zastrena, správnji e-

eno do

všoupnuta svými nepatrnými místnostmi

krátké

ani jediné

tu

vždy,

slepé uliky. Naproti ulice není lampy, chodníky jsou tu tmavé, a táhl-li se pes ulici dlouhý svtlý

NA PRANÝI

42

pruh, poznali

oteveno

ili

noní návštvníci nic.

z

daleka,

je-li

—

není to hospoda a Jak jsenn již ekl není to kavárna, je to obojživelník, jemuž se daí daleko lépe v noci než ve dne. V nejbližším okolí je nkolik vtších a slušných restaurant, které jsou hlavními dodavateli rozjaeného publika pro tuto celkem dost umounmístnost. Avšak tu nepopiratelnou pednost má pede všemi noními kavárnami s harfou solidní a proto tam tak a harfenicí, že je nkdy zabloudí zámožnjší emeslník nebo

nc

—

menší úedník s panikou a dcerkou na »punnebo »téko«, dají si zahráti njakou »tu ne ubreenou« a odejdou s blahým vdomím, že uinili pro svou zábavu co mohli.

ek«

Vlastní

život,

eknme

kavární

jitro,

zaíná

pl

jedné, kdy pijde první transport z hostince, který už pro pokroilou dobu zaveli a kde dopilo se poslední pivo.

tam tak

o

se dvée ani nezavrou, jeden podává takka druhému, a k jedné hodin je tam

Pak už je

v oule. Každý má neb bílého moku

toho proradného trochu v hlav, tudíž mén nebo více rozumu, jeden kií pes druhého, všichni by rádi mluvili jako z tribuny, a každý by nejradji, aby ho všichni do poslouchali jako knze na kazateln toho zadrnká unylým hlasem harfa, nkolik jich zpívá, dva nebo ti pískají, jeden zvoní prstenem o sklenici, druhý luská prsty nebo bubnuje na okno a to všecko dohromady je malý Babylon. už jako

erného

—

NA DEN

SV.

BARBORY

43

Nikdo by nevil, co všecko sem do toho zastreného kouta pedmstského zabloudí, nkolik diplom a všecko bez rozdílu

—

doktorand všech tí fakult, professoi, úedníci, vojáci bez hvzdiherci, umlci, poddstojníci i

lokajové; zeptejte se jich iek, panští koové všech, otažte se mne, žádný vám nedovede uvažte íci, pro tam vlastn chodí. Prosím sami. Malá, nízká a klenutá místnost ve výmrné ploše asi ticeti tverených metr, malovaná asi ped dvaceti lety a místy a asem i

—

opravovaná samým hostinským, uprosted jeden stl pro dva ti veerní hosty, vyhrav tom pípad, kdyby se zdrželi zený pro do »rána«, po stranách pt stol, pokrytých obyejnými ervenými ubrusy anebo vbec nepokrytých, v jednom rohu harfa, ervotoinou po stranách mosaikovaná, s harfenicí, ve druhém buffet, podobný spíše kuchyfískému regálu s nápoji pochybné kvality, v polovici jedné stny popraskaná a spravovaná kachlová kamna, nahnutá jako Pisánská vž, na stn švarcvaldské hodiny s kusem podkovy a palikou od hmoždíe na místo závaží, na levo a na právo po jednom obraze, z nichž jeden má býti vrným portrétem Napoleona a druhý generála Radeckého, a to je celý fundus instruktus noní kavárniky. Posluhu dosti lik-

n

I.

nav obstarává mladé, asi dvacetileté dve, o níž jeden malí ekl, že má nco viln smyslného v oích a v tazích kolem rt. Stailo by to, akoli je to pro všecky ostatní karakteristika velice relativní,

ale

když už

se

o

ní

NA PRANÝI

vbec

má

dosti

píjem-

nou tvá, velké, trochu potutelné oi,

štíhlé a

mluví, sluší dodati, že

dost kypré tlo,

má

z pravidla špinavý rozcuchané vlasy, že málo mluví a že klopí oi jako novicka. To je hospdka »u Tondy« a kavárnika »u zlatého bodu«. Dle toho, co jsem napsal, mže každý s naprostou jistotou tvrditi, že jsem tam byl také, a já nemám nieho proti tomu. Jednou bylo to v pedveer svátku sv. Barbory zabloudil jsem tam z delší vycházky asi o sedmé hodin veerní. V místnosti bylo pološero a prázdno, na stn tikaly lín a pomalu hodiny,

krk,

a

že

umolousané ruce

a

—

—

kamnech praskal ohe, prozrazuje

se pukliu tetího patra, na buffetu ped lahvemi s alašem, vanilkou a koakem spal strakatý kocour, a na staré, vypelichané a odené lenošce za buffetem klímalo v

nami

až

nahoe

dve

novinami v ruce. Když jsem vstoupil, zívla na celé kolo, promnula si oi, protáhla se, až stará lenoška zaúpla, vyskoila a pronesla nedbale pivítací svoji formuli: »Pejete si, pane?« Byl jsem už na odchodu, když v tom vbatolila se do dveí harfa a za ní její majetnice. Je jí už sedmdesát let a den co den musí s

tolik hodin v dusném dýmu, kiku a smíchu, musí den co den za nkolik krejcar hráti po nkolik hodin a na požádání zazpívati. Je to dost milá staenka, v oblieji plná, okrouhlá a ku podivu zachovalá, jenom kolem retních koutk jsou dva veliké výmoly,

prožiti

i

—

NA DEN

SV.

BARBORY

45

nasvdující tomu, že staena jest bezzubá. Usmála se na mne, uinila neohrabanou poklonu na

pl

ke

mn,

na

pl

k harf, kterou

ku svému stoleku, a vlídn ekla: vítám'.« Pak vyfíala z košíku njaké

pistavila

»Pkn hadíky,

k

klí

regulování

strun,

karty, jimiž prý dotazuje se osudu,

vykládací nabude-li

její zraku, njakou chudou veei skývu chleba k ní, talíek na peníze, brejle s kostným lemováním a njaký starý, švabachem tištný román, v nmž s kraje s konce chyblo nkolik stránek. Na to zahrábla vetchými prsty, jejichž mozoly pi prvním doteku nepíjemn zaskípaly, do strun, pehrála skonou písniku, naladila struny -jednu po druhé, nkolik okamžiku poslouchala a na to zahrála

slepý syn a

i

milý, táhlý

a

vleklý

nápv,

zpívajíc k

nmu

slabým hlasem: Jsou jeptišky v kláštee, zpovídají je jedna se

ta

aby

jí

dal

tam pátee

—

pepobožn mo.í, pánbh všecko dobrý.

Píseí tato je jakousi spolenou písní všech, všem stejn milou a oblíbenou, je to místní kavární hymna, kterou zpívají všichni s jiskivým okem a usmvavým rtem; harfenice pedzpvuje slabým, sotva slyšitelným hlasem a ostatní ve hromadném a hluném unisonu ženou se za ní jako smeka rozvášnných chrt za skonávající laní. Je to vítací píseí vtšiny píchozích a malý pramének píjm

usmvavé staenky, tesoucí

se na každý krej-

NA PRANVRI

46

car

—

sob

z

nepatrného výdlku ne-

toho

dopeje nieho, vše pinese

dom

pro to své tyicetileté dít, slepé od narození. a co dlá váš synek ?« prohodí »Nu hodiv furiantsky desetník na tácek; kdosi, staena úsmvem na rtech dkuje za dar a oima zalitýma slzami odpovídá na otázku. íkává, že bude hráti až do posledního dechu když ne pro a možno jí viti na slovo syna, tedy ze zvyku, protože hraje už pes tyicet let. Tak se nkdy zdá, jakoby nehrála

—

—

jen

z

emesla,

na

výdlek

a na

pilepšenou

pro svého syna, ale také trochu z lásky a píchylnosti k hudb. Jednou v noci zabloudil ke »zlatému bodu« známý hudebník a virtuos vzal harfenici nástroj z rukou a na harfu v zimníku, s kloboukem na hlav a doutníkem v ústech hrábl do strun dovednou rukou, že rázem každý umlkl. Co hrál, nikdo nevdl, ale každý poslouchal se zatajeným dechem byla to improvisace rozjaeného umlce, rvoucí v šíleném a kvapném tvoení tony se strun, jako vichr kvty s ratolestí, vysmívající se tomu sob samému, celé spolenosti, ba

—

—

i

umounnému

zvyklému na obyejné písn a všední odrhovaky. Staena sepjala ruce a s piblblým úžasem hledla brzo na ruce umlcovy, míhající se na strunách, jako sídlo nad vlnami, brzo na krásnou hlavu jeho a jeho doutník, jenž hoel jako pochode. Tak asi dívá se kachna na majestání labu a kue batolící se v popeli na skivana v nadoblané výši.

nástroji,

«

NA DEN

SV.

BARBORY

47

Tenkráte se ta ubožka stydla hráti a stajejí hledly s vyjevenou uctivostí na umlce, hrajícího s bravurní lehkomyslností hazardní hry v karty. »Pane, to byla hudba jako sen,« íkává dodnes, vzpomínajíc na tu noc, jako na nejlepší chvíli ve svém živo-

iké oi

—

bytí.

—

Staena mi hrála neúnavn píse za písní, nezapomnla ani na oblíbenou v kruzích jedné kasty umlecké: »Když jsem já šel tou buov-

—

skou branou«

—

poslouchal. Asi

pldruhé hodiny

snad jsem ani nebyl jsem samojediným hostem. Pil-li jsem vbec nco, inil jsem tak jenom proto, aby se neeklo, že jsem se pišel jenom ohát. V tom pišel nový host a sklepnice rozžala druhý hoák. Místnost nabyla tím trochu veselejšího a jasnjšího vzhledu. »Alášek, sleinko, alášek,«

pál

si

nov

a já?

pibylý,

usednuv

ke

kamnm

naproti mn. Je to starý, šedivý muž, dobrý šedesátník, v oblieji zmoený a co do zevnjšku schátralý. Vypil sklenku jedním douškem, zamlaskl si labužnicky, zapálil pracn vlhký oharek doutníku a utev si ústa, ekl: »Jo jo, pane drahý tak to je a nic

—

jinak.

Pohlédl jsem na nho a dobrý ten muž, považuje tento pohled za dostatené úastenství a pozornost k tomu, co ekl, spustil pólo pro sebe a pólo ke »Vidíte, pane,

zvdav

mn:

jsem na tom bídn, tuze bídn, ale já si nezoufám, a když je mi nejh, tu si vždycky pomyslím, že když pánbh živí toho mrave-

«

NA PRANVRI

4S

neka, že vezme také njaký ohled na nnne.« Takovou vedl stále, opakuje za každou druhou

vtou

oblíbené svoje poekadlo: »Jo, jo, pane drahý, jedno jest milosrdenství boží a jsou desky Mojžíšovy. « Co všechno vypravoval o sob a o jiných, nelze opakovati, a sice ze

dv

dvou píin: všecko jsem neposlouchal

a ostatní

mn

utkvlo za mnoho nestálo. Jenom tolik v pamti, že jako krejovský chasník, na práci u jakéhosi mistra krejovského v Železných

ml dve

až v Náchod. »Jo jo, pane drahý, jedno jest milosrdenství boží a dv sleinko, alášek, na jsou desky IVlojžíšovy zdraví mé lásky ješt jeden pane, to nebylo jaký ty nynjší jo jo, pane ... a ta její chze! když šla po námstí, nesla se

dveích,

dve

— — —

—

jako sardinka na oleji. Ml jsem ji rád, ale nic na plat, do svta jsem musel, daleko, až sem do Prahy. »Tu nadcházel as první pouti, o které jsem a protanil se svou koikou celou noc vidíte, pane, já praštil rozdlaným kabátem, zahodil jehlu a hajdy pšky do Náchoda pane, dvaaticet hodin, ve dne v noci na cest celou cestu jsem se tšil jako formanský a pane, jo jo, jedno jest milosrdenství boží a když jsem tam dv jsou desky Mojžíšovy konen došel, zdevnly klouby jako cepy, nohy opuchly, já ulehl a trnácte dní jsem ležel jako Lazar. Konen jsem mohl na pletly jedna pes drunohy, ale ješt se hou jako msínímu štnti, chci ku svému dveti, potká mne kamarád a upímn mi

—

—

k,

—

mn

mn

NA DEN

SV.

BARBORY

49

—

radí, abych tam nechodil, že prý mla dnes první ohlášky, Jo jo, pane, jedno atd.« Na chvíli umlkl, zadíval se smutn na skleniku ped sebou, (nevím, zda pro zradu dvete, anebo proto, že byla prázdná) a najednou mne pekvapil otázkou: »A pane což, bavil jsem vás dobe ?«

—

»Ó

zajisté, «

pisvdil jsem ochotn.

—

»Mám

ti alášky nic víc a nic mí, pane, jeden si naleju na vaše zdraví, a vy to laskav zaplatíte, « ekl s roztomilou familiárností a aniž ekal na moje zajisté, kikl »alášek«, dal si zahráti: »žádnej neví, co já zkusím« a pohodln usednuv, máchl významn rukou smrem ke mn, což pimlo sklepnici,

aby neváhala a pinesla

likér,

a harfenici, aby

zahrála.

Za to mne hovorný krejík astoval historkami ze svého pohnutlivého života. Pozoroval jsem, že si z toho docela nic nedlá, že ho neposlouchám povídal, povídal, sklánl hlavu níž a níže, až usnul, breptaje ješt ze

— —

spaní: »Jo

pane, jedno atd.« usnul, shasla sklepnice svtlo. V kavárnice zavládlo ticho, rušené jenom tikáním hodin a pidušeným chrápáním, harfenice slabikovala pracn román, a sklepnice, pokukujíc na mne se strany, šimrala spícího kocoura slámkou od viržinka v uších a na tlam. Když ji to omrzelo a když poznala, že jsem takový njaký »budiž k niemu«, pleskla kocoura, že udšen vyskoil, pehoupnuv se pes stl do kouta, práskla dvemi a odešla. jo,

Sotva že

Na

pranýi.

4

NA PRANYRt

50

Harfenice

zvedla

ekla pro

knize,

oi sebe:

a sklopivši

je

zase ke dát ty

»Taky by mohli

dvée namazat.« Sedím neinn, kouím,

a

jedinou

snad

prací mojí bylo vynasnažiti se, abych nemyslil na nic a piblížil se tím zpsobem co možná nejvíce brahmínské nirván. Tu se nco jemn

mého lýtka, pohlédnul jsem dol a dv oi na mne zasvítily. Napadlo mne, že tomu kocouru je divno, pro tu sedím, snad a že mne pišel upomenout, abych šel dom. dotklo zelené

i

»Jo jo, pane drahý, tak to je a nic jinak,« sekundoval krejík ze spaní. Švarcvaldky s podkovou a palikou od

hmoždíe odhrely devátou. Harfenice, která asi zapomnla pi tení na mne, na krejíka a na celý svt,

zavela knihu

a s

povzdechem ekla:

smutn

dopadlo«. Sklepnice pišla se podívat na chvíli do lokálu, postavila se pede mne, zazubila se, pitáhla volný živtek za nejdokonalejší cípy dol, že fíádra tvoila odešla, oblouk, a když já zase ani muk pokrujíc rameny a pobzukujíc si njakou písniku. »Je tam njaký host?« slyšel jsem z mužský, hodn vypily bas. takový ninra,« zaslechl jsem málo »Je už se týkala mne anebo uctivou odpov, krejíka. Konen se nade mnou smilovala harfepísniek s uplakanou nice, zahrála nkolik melodií a plativým nápvem, jak se dva milovali a oba nešastn skonili v rybníce

»To

to

—

vní

—

a

vrn

NA DEN SV BARBORY

31

pode mlejnem. Patrn úinek smutného konce románu. Stává se dost asto, že si lovk zasedne nkam do zastreného kouta, nechce se mu do práce, domov ho nevábí, a hluná spolenost nebo zábava by mu pekážela. Sedí, nic neoekává, o niem nepemýšlí, jednu chvíli by rád se zvedl a odešel, ale nohy jsou zmalátnlé a vle slabá jako ttina. V takových

——

chvílích je líné odtikávání hodin, chrápání tu-

lákovo a pedení kocourovo celým svtem, duše lidská má svj mrtvý bod, kde uleví ve i

své innosti.

Nkolik minut ped desátou hodinou tichá kavárnika neobyejn oživla. S hluným kikem a drsným smíchem vešli, vlastn vevrádo místnosti ti lidé, dle nejisté chze rozjiskených zrak náležit rozjaení. Jsou to lidé tlesn ku podivu vyvinutí, širokých, svalnatých a jako žulových ramenou, osmáhlí vorali

a

jako cikáni. Dva z nich jsou asi tyicátníci, tetí je mladý, statný a urostlý muž nanejvýše ptadvacetiletý. Obleeni jsou piléhajeden jako druhý; mají kožené, spodky ve vysokých juchtových botách, jící pes jejichž okraje vystupují asi na tyi palce a opálení

tsn

erven

a

lehkou,

mode

pruhované vlnné punochy, linkovanou plátnou a bíle bundu s vestou, ozdobenou silným, masivním etzem stíbrným s tžkým závsem nkolika dvouzlatník, a pes bundu krátký kožich ovinou podložený; strakat kostkovaná epice ze sukna se štítkem, nasazená do týla, hodila bíle

NA PRANÝI

52

se zcela dobe k celku. Všichni mli vlasy krátce pistižené a oblieje holené, následkem ehož zdravé a bronzové tváe jejich tím lépe vynikly. Bujné, skálopevné zdraví a otužilost prozrazoval každý sval a kloub. Vešli

hmotn

tžkopádn

jako dragouni, posunuli epice s jedné strany na druhou, což mlo znamenati pozdrav, povytáhli s rachotem židle z pod trnož a obsadili prázdný stl. »Pivo!« komandoval nejstarší, »ale ne do tchto sklenných štamprlátek, nýbrž do poctivých vesnických plechá!« Nejmladší, zpozorovav, jak se zdálo, teprve nyní spícího krejíka, vstal, zatásl jím jako dckem a probudiv ho, podal mu plechá. »Na a napij se, nabubíš jako fasole,« pobízel ho se surovým smíchem. Krejík vzal plechá do obou rukou jako novorozen, utel si zpsobn ústa špinavým rukávem a chystal se k pití. »Pokej,« zakikl ho nejstarší, »pij hodn, ale pij na zdraví našich žen.« žíznivý jako saharKrejík, patrn ský písek, napil se, až se mu oi pelily .« slzami. »Jo, jo, jedno jest milosrdenství boží ». a dva litry jsou v pekle, « dodal nejmladší z muž, postaviv na stl nádobu skoro prázdnou. Pili všichni ti dost a dost, a krejík jim vydatn pomáhal; usmívaje se na plecháe s pnivou apkou jako kdysi ped lety na svou holici v Náchod. Vtom zadrnela harfa a jeden z vyskoil, jakoby ho byla zmije uštkla. a

a

vn

.

.

.

muž

.

«

NA DEX

»Babiko,

my

Harfenice se

SV.

jsme

BARBORY

53

tu ti.«

pívtiv

usmála.

»Jsme tu ti, a tvrtý pijde co nevidt. Staenka pikývla hlavou, nevdouc chudrka, co má vlastn tomu hromotlukovi odpovdít. »lVly

jsme všichni

Ubohá kývla

žena,

hlavou

pi tom

hojíc

jako

z

ženati.«

aby

se,

partesu a

ho

neurazila,

pehloup

se

tváila.

»Naše ženy se jmenujou Barbory, a za pl druhé hodiny je jejich svátek, a my ho oslavujeme, rozumíte, babiko ?« »Víte vlastn, kdo jsme my za?« Úsmv v levém retním koutku staeniny máj božínku, jak tváe znamenal asi toto: bych tohle mohla vdti. »Nevíte já vám to tedy poádn povím. Já a tuhleten a tamhleten soused se jmenujeme Kabrna, Matek a Svorák, jsme všichni z Bezce a plavíme vory až do Hamburku to je náramn daleko, tam byste už ani po železnici nedojela. To je jinaí msto než kam pak s tou harfou. Celé léto, od Praha jara až do podzimu, pokud nezamrzne eka, jakoby ji s obma behy sešil, jsme ve dne v noci na vod, a v zim, tak do vánoc, do štdrého veera pracujeme v devárn, nco vydláme a do jara si hovíme. A tak to jde, babiko, rok od roku, poád stejn, na vlas jako ty vaše písniky. A te nám nco zahrajte hezky od podlahy, aby si mohlo to piveko v hrdle poskoit, a pak nco na poI

—

—

—

pkn

«

«

NA PRANÝI

54

—

to est tch našich »rebarbor«. Juchuchu totiž ta moje a tuhle mých dvou jedna nám psala kamarád, slyšíte, babiko

jsou ženy,

—

dovdli pk-

za všecky ostatní, a to jsme se

nou vc... hahaha... no, potš ho pánbh... a hrajte, babiko, a to stojí teba celou borovici.

»Jo jo, tak to krejík poznámku. Ti

lidé

je

a nic

popál

jinak,«

zaínali býti vskutku

si

zajímavými.

Ti obi, drsní a neurvalí jako staleté kmeny v lesích kolem jejich rodné vísky, mli dtinskou radost z toho, že jejich ženy, kterých ne-

n

vzpomnly. vidli už skorém od jara, na Na místo, aby oni jim blahopáli ,k svátku, píšou ony jim. Mají radost a pijí, až sklepnice, na nco podobného zvyklá, ruce spíná. Už v první kií, zpívá a pije s nimi všecko stará harkrejík, sklepnice a naposled fenice, která se nadarmo vymlouvá, že už nic nesnese. Náchodský rodák vzpomnl si na svou historku o zrádné milence a opuchlých nohách s puchýi jako dvougroš, tuze rád by vypravoval, ale jazyk už se mu motá na poji za to tím anebí jako nohy na podlaze stji proplitá natrženou osnovu milosrdenstvím

—

ad

i

—

božím a deskami Mojžíšovými. »Eh, pij a nepovídej, když jazyk kulhá, perušil

energicky jeden z jeho

konenou motaninu

Kabrno, máš si nejmladší ;>Mám co chceš

»Ty,

vzpomnl

—

hostitel ne^

slov. s

sebou

z

pla.

s

ním?«

naše

psaní ?«

«

NA DEN

»Te

bych

ho

SV.

BARBORY

ješt jednou

rád

«

slyšel,

ponkud jemnjším hlasem. »Hm« — poškrábal se Kabrna rozpait

zatoužil

—

uchem

»já už na

tení neuvidím;

te

za

bych

už tak tak rozeznal borovici od javora.

»Já to petu, já ochotn krejík, aby

ím

petu, «

to si

hlásil

pe-

se

aspo n-

dnešní poctu

zasloužil.

Kabrna vyal vážn

z náprsní kapsy dozabalený do trojích novin, a vybaliv jej podal s jakousi nedvrou krejíkovi smakaný pis,

lístek.

—

—

to to pjde je to švabach »Sláva tak, páni, jako s koárem po silnici pozor, pokejte chvilku, trochu se napiju tááák a te to mže jíti.« .

.

pkn

—

.

»»Nejmilejší mužové!

My jsme tšíme a

.

.

se,

.««

»Hm

všechny zdrávy a den budete doma

chvála bohu na štdrý

že

—

hned,

ušmodrchané

páni,

— eh —

hm

tady

— aha

to

je .

.

.

njak

tedy:

—

-«

všichni sousedé se na vás také tší tuze mnoho, že budete vypravovati noviny z a Nmec. «« »Vojna letos už nebude, to jim mžete smle íci,« dovolil si krejík malou radu.

»»a

ech

—

pokraoval v ped»»Pantáta Kutino'ic«« ítání »»už doklepal, a kostelník Hloužek už taky mlátí z posledního. Nezapomete nám nco koupit potebujeme zimní jupky, teplé

—

—

NA PRANÝI

66

bakory, Mareka by ráda na trvanlivé šaty, Svoraka taky a já už chodím hnedle jako

Dti naše jsou zdrávy jako ledajaká. buci v lese, rostou jako z vody, a Toník už hezky mluví. Ale malou radost bude míti Ma-

njaká

runa

.

.«<.

.

»Kdo z

ten

je

Maruna

—

není

to

nikdo

nás?« ustal ve tení krejík.

»ti

jen dál

—

do toho

ti

nic

není,«

za-

kikl ho Kabrna. »Jo jo, tak to je a nic jinak, « uklouzlo krejíkovi se rtu, jakoby se nechumelilo. »» pokraoval ve až pijde dom;«« tení. »»Za tyi dny po jeho odchodu na vodu narodil se mu kluík, a z jara se mu narodí .«« druhý. To bude pro nho rána

—

•

—

.

»To »»

—

bute

s

si

vím

.

(poznámka peditatelova). A tak ani mu to radji neíkejte. bohem, tšíme se na vás, vzpomefíte !«

na nás o náš svátek, a

bute

zdrávi. ««

za odmnu poádn pihnul a ostatní pili na zdraví svých ženušek. Bylo znáti na všech tyech, že už to dlouho nevydrží brzy tomu, brzo onomu poklesla hlava, ruce visely malátn dol, a- víka tžce dopadala na oi. Staenka drnkala melancholickou píse, slab, jakoby je chtla co nejdíve tiše a uspati. Chvílemi nkterý spíše ze zvyku než žízn zvedl ochablou a tžkou ruku, sáhl po plechái, zamumlal nkolik nesrozumitelných slov a nádobu pevrhl. Krejík, který se z veera ponkud prospal, byl z nich ješt nejidomlouvaje brzo tomu, brzy druhému, lejší,

Krejík

si

—

NA DE\

BARBORY

SV.

57

aby nezapomnl koupiti ty bakory a vatované jupky, udávaje zárove ulici a krám, kde lze dostati nejlacinjší a nejlepší zboží. Pozdji zaal sentimentální hovory, vzpomnl Náchodaku, co pro ni za tch si na svou dva a ticet hodin na té dlouhatánské cest jak mu nohy zdevnly a chodidla opuchla, a naposled utíral si oi politým ubrua ten je na tom sem. A ten ubohý Maruna chudák teprve špatn! Zapla pánbh, že se ví, co by byla ta holka zekla

zkusil,

—

mn

.

vyvádla

... jo, jo

.

.

.

.

bh

.«

na stl a usnul. Když odbíšvarcvaldky dvanáctou, spali všichni tyi.

Položil hlavu jely

V tom vstoupil do místnosti mladý muž obliejem zohaveným a zbrázdným stopami po neštovicích. Jinak to byl urostlý, zdravý a silný junák jiskrného oka a bodré, upímné Byl obleen práv tak jako mužové, tváe. patrn kteí ped nkolika okamžiky usnuli patil k nim. s

—

Byl to ten tvrtý. Když zahlédl skupinu spá, usmál se shovívav, jakoby jim to dnešní pití neml za zlé.

Ten

úsmv

ku podivu

oživil a okrášlil zohav tu chvíli byly oi a rty jeho vskutku krásné. Usedl ke stolu, poruil si pivo a hned prvním s kraje staten zatásl v tom spatí nco bílého na stole, vztáhne

vené

líce

—

—

po tom ruku,

rozeve, te

.

.

.

a strašlivý vý-

«

NA PRANÝI

58.

kik

blesk místností. Mladý muž a zavrávoral jako dcko, chytil se keovit za prsa, nkolikráte tžce vydechl a jako opilý vrávoraí ze dveí. Vyšel jsem za ním. Mezi dvemi jsem si všiml, že se krejík probudil a že se udiven a hloup kolem sebe rozhlíží. Když jsem vyšel ven, zaslechl jsem na cest, vedoucí ke mlýprojel jako

zbledl

nm, k vod, trhaný a pracný dech a chvílemi vzlykot. U nárožní svítilny poznal jsem zcela dobe silhuetu mladého plae, puzen dsným tušením pospíchám za ním ale více jsem ho nespatil. Pede mnou dlouhá, nkolika svítilnami slab ozáená ulice na jedné stran domy, na druhé voda, prudká, jak bývá pod mlýny. Obloha byla tžká, sytá snhovými mraky a bez jediné hvzdy. Dole pode zdí huela voda a vlna, tmavá jako hrob, rvala se s vlnou jako v zápasu o koist. Zadíval jsem se do vody, která ve slab se mihotala jako

—

—

tm

hbet

zmije.

»Zde, v tch vinách nkdo zmizel na vždy,« projelo mi hlavou. A v tom za mnou ozval se vrávoravý krok, a tžký, neohebný jazyk zabreptal: »Jo jo, tak je

to

a

nic jinak.

'*#=^

STOHY. (panu JANU

VILÍMOVI.)

Pamatuji

se,

že jsem za mladých

let jezdí-

na svátky nebo na prázdniny se stísnnou duší. Už jako hoch jsem tušil, že doma není vše v poádku, že eká na nás všechny njaká katastrofa, ale jakého druhu asi bude, neml jsem ani zdání. Byli jsme na studiích ve velkém tyi brati já, pak neustále chorobný a úžasn bledý Jindich, trochu lehkomyslný, ale ^nadaný a bystrý Alfréd a val

—

mst

pilný Miloš. Bydlili jsme spolen v jednejstarších Starého Msta u ženského krejího, který stáím a snad pln tyicetiletou neúnavnou a piplavou prací s jehlou a nití takka oslepl; závod, pokud se pama-

vzorn nom z

dom

dosti ilý a výnosný, protože hlavními zákaznicemi .byly šlechtiny a cho jakéhosi podnikatele staveb, zbohatlého do milion, potebující týdn dva župany a jedny šaty, vedly to vím urit tyi jeho dcery, z nichž ti byly velice nehezké, malé a s podraženými nohami, mrzuté staré panny s vráskovitými

tuji,

—

—

-

NA PRANVRI

62

v cukru pálený velikou chutí bílého vína s pomeranovou šávou, kdežto tvrtá, asi rostlá, lišila dvacetiletá a velice hezká, tím, že nese od svých tí sester mimo jiné byla pannou, protože mla asi tíleté nemanželské dít, hezkého, buclatého kluinu, který by se byl nejradji celý den povaloval u nás, Pro to tahal knihy a zpevrhoval kalamáe. dít byly mrzutosti od rána až do veera. Starý mistr, který u vdomí lovka, pojídajícího chleba z milosti, šoural se z kouta do kouta ve svých plstných bakorách s ustrašen pozornou tváí, jen aby nikoho nevyrušil a co možná nikoho na sebe neupozornil, to dít rád, až to bylo proti pánubohu, jak lícemi, pojídající

puškvorec a

po celý den

popíjející

s

pkn

i

ml

íkala

s

úsenou

a drsnou

jízlivostí

nejstarší

jeho dcer. Vlastní matka jeho, která pracovala od rána až do soumraku a pošilháváním po svém dítti, kde se batolí ve strachu, aby si neublížilo, kazila si krásné svoje oi, asto proplakala celý den a zalila každý steh horkou slzou. Tomu všemu jsem tenkráte ovšem nerozuml, ale upímn jsem se nad tím pozastavil, jak se mohou ty ti mlsné ženské (jinak jsme jim neíkali, protože jsme o nich slyšeli, že by promlsaly nos mezi oima), zlobiti nato dít, když po zadeku smýká se po svtnici, mávajíc pi tom tlustými nožkami jako vesly kolem sebe, a tak prost a milounce se usmívá, že by se lovk samou láskou do nho zakousl. Každá ze tí sester volila pro svou potebu rzné pojmenování, pomocí kterého se z

STOHY

63

—

mezi sebou o dítti dorozumívaly jedna mu íkala »fakan«, druhá »špunt« a tetí »rajstajbl«. Jednou, když se zase kvli dcku strhl "rámus, vlastn neladná kombinace z výitek, sprostých nadávek, usedavého pláe a prosebného, stáím selhávajícího a harašivého hlasu,

mj

prohodil

nejstarší bratr zvláštní

vtu, která

mi na dlouhou dobu zstala záhadnou a nese zdá, že ty ti megery (mohl jasnou: bych na to písahat, že vyslovil toto ošklivé a nepkné slovo) závidí své seste to, eho

»Mn

samy

neužily. «

Vojákovi

Hledal jsem tenkráte v

Lepai

kloudného jsem nenašel, le od té doby jsem se na díval asi tak, jak mne zralejší vk o smyslu záhadné té vty pouil. i

ve

to

slovo,

ale

nic

n

Asi tak na jae rozhodl se nejstarší bratr, tehdy septimán, že se nebude již stravovati doma, ale že bude choditi na obd do hostince. Když nám tento svj úmysl oznamoval s podotknutím, že tak iní jenom k vli novinám, že je to hanba, když tak starý student bratr ml vtší plnovous, než náš faktum, tídní neví, co se kolem nho ve svt dje, že vyjde ze stedních škol a že neví nieho o politice, o socialismu, že o Viktoru Hugovi, Dostojevském, hrabti Tolstém, Zolovi

—

—

a o

mj

mnoha

jiných ví asi tolik co o

Kamatce

nebo o zemi Františka Josefa, zdálo se mi, že se ped námi omlouvá a jaksi táže o souhlas a dovolení, a to mne tenkráte zamrzelo. Pozoroval jsem už dávno, že nerad zasedá mezi ty ti ta jedna hrozn ráda sedla vedle .

.

.

NA PRANÝI

64

nho

a tuze nerada to vidla, když nkdy na z domu... že za celou tu dobu obda nepromluví ani jediného slova. Jenom

veer vycházel

nkdy

usmál na dít,

pohladil je po vlápo matce, a pi tom úkradkem pohledl na nejmladší z dcer pánových, který nesml jísti s námi spolen u stolu, protože prý byl ušupaný jako sv.-*^*ský kostelník a zatím proto, abychom nevidli, že dostává k obdu zbytky, odpadky a slivky. vždy, kdySamy si dopály, co hrdlo ráilo koli vyšly ven do msta, zašly si k cukrái na okoládu nebo zmrzlinu, nakoupily veliké kornouty divadelních bonbon a drahé, celý píjemnou vní naplující ananasy, obas navštívily divadla nebo koncerty, uily se na citeru, vybírajíce si k tomu mladého a hezkého uitele, mly psa, takovou malou, protivnou a šerednou potvoru, na kterou jsem se nemohl bez ošklivosti podívati, protože mla hlavu jako chuchvalec chlup se stále zalitýma a pomrkávajícíma oima, a k tomu ke všemu užívaly všech výhod módních pedností svého závodu k vyfintní svého ubohého tla, které Míval jsem bylo asi bh ví jak zmrzaeno. na nkdy takovou zlost, že jsem se nemohl ani uiti. Veer, když šiky a švadleny odešly, se

skách, které

mlo

—

—

dm

n

hrály

se svými psy, a tu bylo ustavin hnusné mazleni: »Licínko, pojmaliká, si na polštáíek, nebo, chceš-li, do klína;« si

slyšeti

lehni

den ospalá a líná, šourala se když jsem na to za chvíli zaslechl mlaskání, podobné na vlas hubikování, psí ohava, celý

pomalu k

ní a

STOHY

65

ml

jsem tisíc chutí vyskoiti ze dveí, popadnouti ubku za chtán a uškrtiti ji. A tu se dost asto pihodilo, že ten malý »špunt« si

nkde v kout hrál pod všákem, kde visely rozdlané šaty a župany, a že jeden z nich strhl dol, a tu býval ten malý capartík bit, po výprasku se stulil nkam do kouta a díval se na to, jak ubika papá ananas a bonbony, až se jí samými laskominami zalévaly oi Jednou bylo to asi pátého zaátkem

—

—

—

msíce dostal bratr z domova psaní, které nám ostatním bratím nedal ísti. Stalo se tak poprvé; bratr byl na to neobyejn vážný a zamlklý. »Rozmyslil jsem se,« ekl hlasem, jakoby jej skrze zuby cedil, »nebudu chodit do hostince na obdy. « Zapomnl jsem docela na to, pro nám nedal peísti psaní, ale v tom kmitlo mi hlavou, že bratrovi nco vážného zabrauje choditi do hostince na obdy, ísti noviny, a tu ho bylo tolik líto. že se ne-

mn

nieho

té politice, o tom socialismu, Hugovi a o tom hrabti, kterého jsem si pedstavoval velkého a ctihodného jako našeho velkopevora maltánských Johannit. Týž veer, když mne posýlal jako obyejn pro kuivo, pekvapilo mne, že si neposýlá pro doutníky, o nichž s jakousi pýchou asto íkával,

doví

o

o

kouí náš císa, nýbrž jenom pro obyejný tykrejcarový tabák do dýmky. Mne to trochu zamrzelo, ba skorém urazilo, protože jsem si vzpomnl, že týž tabák kouí naši orái a že náš šafá kouí po celý den ovšem ty nejlacinjší, ale pece jenom doutníky. Týž že takové

Na

pranýi.

i

3

NA rRANYRl

veer

bratr na knihy ani

—

nesáhl a já

vdl

—

že má velice mnoho bylo to na sobotu práce a že má míti na zítek eský úkol, který vždycky velice svdomit a rád pracovával. Když jsem ulehl do postele, tváil jsem se,

jakobych

spal,

ale zatím

jsem

ho

z

pod pi-

vených víek bedliv Když

a úzkostliv pozoroval. myslil, že jsme tvrd usnuli, vyal s tž-

kým povzdechem z náprsní kapsy psaní rodi, dlouho a pozorn je etl, zastavuje

od se

nad každým slovem, a když doetl až ke konci, ml oi plné slz. Chtl jsem vstáti, chtl jsem ho njakým zpsobem vbec upozorniti, že bdím, abych ho pivedl na jiné myšlénky, ale bázefí a stud ped výtkou, že ho špehuji, Díval jsem se na v úmyslu mém zabránily. nho již ne potaji, ale plným, oteveným okem, domýšlel jsem se toho a onoho a pátral v zarmoucené tvái jeho po utvrzení své domnnky. Šetrnost jeho, kterou dnes zahájil, byla mi v té zmatenin hádanek a domnnek vdí mysnad pišlo krupobití a zkazilo šlénkou celou úrodu, otec nebyl asi pojištn a to bude pro nás všecky veliká rána, snad nebudeme ani moci dokoniti studií, a co se z nás stane? A nyní jsem zaal uvažovati jako rozumný lovk, kam se kdo z nás vrhne. Já, proto že jsem vyvinutý, zdravý a silný, pjdu na sladovnictví k našemu panu starému, Jindich, ze všech nás nejslabší, pjde nkam do lékárny za praktikanta, Alfréd, který už má na to dávno chu, a si jde tedy do kadetní školy už se musí chtj nechtj maminka s tou

mn

.

—

•

.

.

STOHV

67

—

myšlénkou spáteliti ale co s Milošem? Už je v sedmé a to by byla vná škoda, aby s toho sebhl. A ke všemu je jedním z nejlepších student ... A tu mi zase napadlo, že si .

.

.

knih ani nevšiml a že snad na eský docela zapomnl. Snad jej ješt udlá, vždy není tak pozd, uchlácholil jsem na chvíli své obavy a dále jsem se zabýval jeho budoucností, kterou jsem velice snadným zpsobem rozešil vezme si nkolik kondic, tu a tam dostane njaký obd nebo veei a tak pfi šetrnosti udlá maturitu a pak jíti do semináe a to by se njak matince zavdil! Bláhové nadje a pestré obrazy mne brzo ukolébaly ve spaní. Ráno mne probudilo svtlo lampy bratr sedl u stolu a dopisoval eský úkol a z toho jsem ml velikou Bylo to jenom pokraováním mých radost. veerních plán, když jsem si pomyslil, že by nyní bylo pro bratra vtší neštstí, kdyby nepinesl úkol, než krupobití samo, které mi ráno nepipadalo už tak hrozným a zdrcujícím Týž den jsem nco zaslechl, co mne dlouho zarmucovalo. Odpldne jsem nešel do školy, protože mi nebylo dobe. Lehl jsem si do postele, otoil se hlavou ke zdi, a abych zapomnl na bolesti v hlav, vžil jsem se tak do budoucnosti, že jsem se najednou vidl, kterak jako pan starý pecházím po dvoe, jak rozkazuju, jak se strašliv zlobím na sladovníky,

dnes úkol

—

mže

— .

.

.

—

kteí každou chvíli nco provedou, jednoho jsem na hodinu vyhnal (ale pi tom jsem jen tak mimochodem si pomyslil, že až pijde

«

NA PRANÝI

68

prosit,

že

mu

odpustím

—

a

že to odnese pí-

ale nejdéle a s nejkrým napomenutím) vtším zalíbením jsem prodlel pi myšlénkách na »ernou várku«, kterou uvaím na štdrý veer nebo v noci z bílé soboty na Boží hod velikononí, kdy o tom nikdo nebude míti ani

zdání, pivo pak, aby mi na

n

nepišli finanní

—

to udsvém salonu lám nkolikráte a tak si v krátkém ase pomohu k pknému jmní. V tom, jako když

dozorci, rozestavím ve

v

proudu nejlahodnjší melodie praskne

píjemn

a ne-

zaslechnu z vedlejší komnaty, oddlené od naší studentské mansardy tenkou zdí na jednu cihlu, diškantový hlásek majitelky té psí obludy. »Ty, Máry, kolikátého pak dnes vlastn je?« celý den,« odsekla její se»Šestého bratr nedávno ekl, že stika, o které bude co nevidt slaviti tyicetileté jubileum své panenské zdrženlivosti. zafií

struna,

—

mj

»To je vskutku divné. »Co je divné ?« .« »Nu »Ba že!« Nyní,, mezi tmito dvma krátkými odpoodehrála se asi nmá hra vysvtlovai, kterou mi dodaten objasnila hovorná a trochu podráždná Máry svým struhadlovým diškantem. .

.

vmi

te už se docela nedivím, co práv píšou tu nco o »intelligentním proletariatu«, jak roste a se vzmáhá a jak vážné obavy budí pro budoucnost tato massa s uni.« versálním mozkem a žebráckou mošnou »Ale

tu

—

.

.

.

STOHY

zpvného spádu

Podle

69

hlasu poznal jsenn,

Máry nco pedítá, patrn z novin, emuž jsem ovšem mnoho nerozuml. Snad jsem ani že

píliš

pozorn neposlouchal, protože jsem uva-

ví-li Miloš, když nemže ísti novin, co je to ten intelligentní proletariát a co znamená armáda jeho pro budoucí asy? Najednou ve hrklo jako v hodinách, než zanou

žoval,

mn

bíti.

—

to nápad « slyšel jsem hlas, projakémsi hnvivém udivení každou slabiku, » nemíti penz a dáti najednou tyi hochy na studie a k tomu ješt do hlavního

»Ale

je

tahující

msta

.

v

—

.

.

»A jednu sleinku' mají prý v dívím ústav v Zákupech, « pospíšila si s poznámkou druhá. » pedešlý msíc « rozjela se Máry svým diskantem jako jehlou na Singrov šicím ,

—— — »poslali

—

stravovné teprve tetího. No, ani onak paní hrabnka nechala také jednou ekat, ale ^ * ^ nás u šlechty je to nco jiného, kavalírská zapomntlivost; ale u takového nájemce dvora je to žebráctví. Cekám na peníze už sedmý den tatínek by poteboval njaký nový oblek a my abychom mly zítra nebo pozítí na abonmá do nmeckého divadla, pijde v sobotu gastýrovat Sonnenthal a ty lidiky si naposled myslí, že máme bankál anebo že si ukrajujeme vzduchu. Ale na pány si to umí hrát mají prý asi šest pokoj, ve tyech parkety z podbabské parketárny, v oknech jutové záclony jako v panském dom, mají landauer, stroji

—

nemukla jsem tak

.

—

bu

—

.

NA I'RANYRI

70

bryku

koárové kon, když

to pijde do na vrchnost, ale aby poplatili, to jim ani nenapadne. Když jsem je brala do bytu, myslila jsem si, že se nám to vyplatí na podzim pošlou nkolik pytl brambor, nkolik hrnc prevareného másla, pár kop vajec bože, vždy na takovém dvoe je všude slepic jako máku pak njakou tu koroptev, bažantíka nebo srnku, ale až po dnešní den zstalo pi laskomin. A toho .« stromy se pod jeho tíží lámou ovoce

a

Prahy, hraje

si

to

ádn

—

—

—

—

.

Rozhoená slena

jen

sípla,

hlásek peskakoval. »Ty, Máry, mir šajnt, že

doma,«

slyšel

je

až

ten

jí

.

slabý

okounek

jsem pidušené, varovné napo-

menutí. »Podívej se tam.«

—

Nkdo

vešel do mého pokoje tváil jakobych spal, z bázn a zárove ze studu za jejich ei. Pamatuju se na to, jakoby to dnes bylo stiskl jsem dechem trochu chíp nosu dohromady, aby se zdálo, že dokonale spím, a pi tom jsem usilovn pemýšlel, pro mne vlastn nazvaly »okounkem«. »Okounek« je pece malá ryba ... A nyní jsem cítil, že se nade mnou nkdo naklání a že se mi dívá upen do tváe. Až mi bylo horko myslím, že jsem se siln zapálil, vlastn jsem se zardl namáháním, abych pravideln chrápal. Když jsem zaslechl, že se dvée zavely, sípal jsem chípmi ješt

jsem

se,

—

—

njakou chvilku za dvemi.

z

obavy, neposlouchá-li

nkdo

»Spí jako dudek;,« slyšel jsem na to trochu poznámku ve vedlejším pokoji. »Nu a kdyby nakrásn nespal, « kasala se Máry a hned na to spustila plativ rozmazleným hlasem: »Ale Licínko co to dlá? vždy si sedla na atlas s umounnými pracinkami.« Zvedl jsem se pomalu na loži, aby postel nezapraskala, a vypukl jsem najednou v lítostivý hlasitjší

—

i

—

plá

ze studu, že rodie nezaplatili, že jsme na šestý den dlužni stravovné, že máme ty nešastné parkety z Podbaby, kam jsem chodil

botanisovat, a nejvíce

—

mne

trápil

ten

pro-

pipadalo mi to slovo tak ošklivé, tak protivné! Najednou mne až zamrazilo byl jsem tak sám a nejradji bych byl už nkam utekl, ale za živý svt bych byl nešel pokojem, kde sedly sleny. »Kdyby tak pánbh dal a pišly te peníze, « pomyslil jsem si a bylo mi pi té myšlénce tak píjemn, jakobych skoil do teplé .« vody. »To bych se na slenu Máry podíval a pi tom jsem se zhurta postavil na podlahu. V tom mne pišel navštívit soudruh ze letariat

—

.

.

školy. Vyptával se na to a ono, vypravoval, co pednášel professor nového z mathematiky a co z djepisu, deset že jich dostalo dnes jeden za druhým z latiny nedostatenou, protože nevdli, kdy se užívá vazby akkusativu cum infinitivo, »primus« prý dostane z mrav »zákonku«, protože u nho našel tídní ne-

mravnou

fotografii.

a

jako

já

byl

na

se smál a kiel Jen jsem se ohh'žel

Pi tom trní.

NA PRANÝI

Úzkostliv a úkosem po dveích, oekávaje, každý okamžik vejde slena Máry a že ekne: »Jste dlužni a ješt si sem vodíte námohlo vštvy. « Ta hanba potom ve škole vliv na známky z proby to míti dokonce že

—

i

spchu

a z

Skuten

mrav. se mi trochu uvolnilo,

brati

když

mj

dom,

odhodili knihy, smáli se, škádlili se mezi sebou a já v jakémsi nevysvtlitelném studu a v rozpapešupoval kufr od kamen k posteli, cích vedle zakryl. Tu abych tu jejich veselost

soudruh

odešel.

Pišli

tm

najednou si vzpomnl ten lehkomyslník Alfréd, že si zahrajou v karty, a poslal Jindru, aby karty. Hrza mne vypjil od sleny si v tu chvíli pipadal jsem si jako obešla lovk, který ví o podkopu a musí se dívati na ostatní, klidn se bavící a netušící nieho hrozné nástraze. Jindra otevel dvée a o se zdálo, že dokonce rozpusmlým, ba stile bezstarostným hlasem ekl: »Sleno Máry, pjte nám laskav karty. « Tepal jsem v rozpacích rukama, pešlapoval jsem s nohy na nohu, otevíral jsem ústa, chtje nco íci a

—

—

mn

—

ale celý mj skruje zase malátn hlavu zevnjšek, veškeré moje chování jakoby mluvilo: »Pro boha, co vás to hoši napadá vždy jsme dlužni. « Ale na štstí prošla ta jejich nestoudnost

—

hladce,

hráli

asi

hodinu,

mlaskajíce

kartami

voskované plátno, pohádali se nkolikrát, ponvadž oba fixlovali, a jednou se šel Jindra dokonce optat pána do vedlejšího pokoje. o

neplatí-li mariáš pi hlášené stovce. sed! na kufru, žmole šos kabátu

nebo

platí-li

Já zatím v

uinný

žvanec a dívaje

na

se

n

smutn

vyítavým pohledem, z nhož ani jeden nevyetl varovnou vtu: »Kdybyste vdH, co já zašla chu ke kartám. « Alfréd všiml mého umueného vzezení, ale také mne nepochopil, že mi toho bylo velice líto, ne k vli mn, ale k vli nim samým. »IVln se zdá,« ekl skoro s úšklebkem, »že Jára dostal njakou »pecku«, že tu sedí jako mochnika na mezi.« Jindra, o nco starší než já a v pyšném vdomí svých eminencí, ekl napomínav: »Kdybys nezevloval a vzal radji knihu do ruky k jinému jsi tady vlastn?« A se zdálo, že ekl velikou pravdu, že

vám

vím, to by

konen

si

—

emu

mn

bychom

mli

se

všichni

do uení, pokud ješt

horenou

s

as

,

.

pílí

pustiti

.

Druhého dne, když jsme obdvali, leccos jsem

eho

jindy nebývalo. Každé sousto v hrdle a nejradji bych byl utekl od stolu. Jindy dostávali jsme každý po tretince piva, dnes nám dali poprvé vodu. Nikdo

pozoroval,

pálilo

mne

nepromluvil ani slova, ale byli jsme všichni v rozpacích já se ervenal, nejstarší bratr se zle mrail. Alfréd, na jsem pozoroval, že náhle zrudl hnvem, procedil zlostn skrze zuby: »Kde je ubrousek ?« sice

—

nmž

»Jsou

Máry

se

všecky v zlomyslnou

prádle, «

odsekla

radostí, že

jí

slena

výpoty

její

nezklamaly.

»A maso

je

dnes jako

houžev tuhé,« st-

«

NA RANVRI žoval

si

za chvíli

bratr,

který

ml vbec

ve

zvyku mluviti bez obalu. Už ani nevím, co mu slena odpovdla ml jsem jen strach, aby nepropukla njaká mrzutost. Velikou radost jsem ml z toho, když malý hošík, sedící na klín matin, hrabaje nemotornými prackami po stole, pevrhl sklenici vody slen Máry zrovna do klína. Bylo to nco píbuzného s pocitem, když sedával jsem ve škamn úpln nepipraven a ekaje každou chvíli, že budu vyvolán, jsem si myslíval: »Kdyby tak nyní spadla pavla anebo chytlo

—

na pd.« Slena Máry, nadržená hnvem a vztekem jako oblaka ped bouí elektinou, vylila si svou zlost na dítti a jeho matce. Po obd vraceli jsme se do pokoje našeho já a Miloš

smutni, zaraženi a zahanbeni, Alfréd a Jindra, nemajíce ani tušení o našich trampotách, pohnváni a uraženi. »To je pece nešetrnost pímo urážlivá, ulevoval své zlosti Alfréd, pecházeje prudce po pokoji a uvolfíuje si podél celého krku, do temna zrudlého, ukazovákem tsný límec. a co to všechno vlastn znamená?« »Nu prohodil Jindich, který snad jediný o celé té

—

záležitosti

rozumn

pemýšlel.

zavolal tohoto jako nejstaršího z bratr vyzývav Alfréd k zodpovídání. Nastala ona kritická chvíle, kdy se vše musí rozhodnouti byl jsem tomu skoro povden, že pece jednou budu zbaven strašlivých domnnek a trapné nejistoty. Na Miloše jsem v tuto chvíli pohlížel s úctou a vážností,

»Miloši!«

—

STOHY

75

potom po dlouhých a dlouhých nepihodilo. Nikoliv snad proto, že byl nejstarší, nýbrž proto, že skorém po celé

jak

se

mi

letech více

dva dny tajil patrn ped námi njaké hrozné neštstí v naší rodin nebo v hospodáství a že

celou

tíhu

bolesti

sám

nesl

sám tak

a

a

hrdinn, že toho druzí dva brati,

již odnepozorovali. Miloš popošel ke dveím a pimáknuv je rukou, aby se pesvdil, jsou-li úpln uzaveny, vyal z náprsní kapsy psaní a skoro šeptem nám oznamoval jeho obsah. jako dti starého, To byly dsné noviny dlouholetého a zkušeného ekonoma chápali jsme až píliš jasn jejich rozsah. Z jara poslynoucí po cestižen náš krásný dobytek lém okolí a teprve na podzim pedešlého roku zlatými medailemi, pochvalnými diplomy a ce-

rostlejší,

—

—

—

dobytím v dukátech vyznamenaný morem a všecko šmahem podlehlo zkáze — pes sto dvacet kus skotu nejistšího a nej-

nami

alpského a uhernenasytné epiského plemene padlo za demii. V týž as, kdy mor ádil ve stájích a ušlechtilejšího švýcarského,

ob

výme

pes šedesát kravínech, znieny ve polí lány epky housenkami « psala matka, tmito straš»Drahé dti livými ranami ochuravlá, »je u nás jako po vymení. Vyjdu-li na dvr, všude cítím zápach krve dobytka v plné síle a bujarosti poraženého. V kravínech je hrobové ticho, skoták sedí ped chlévem se založenou ve dlan hlavou, nic jinak, než jakoby mu dti pomely,

mr

—

.

.

.

NA PRANVRI

7(5

na provazech pod klnou visí nkolik stažených kozí a bez pláe se nemohu na podívat. A letos nnli jsme tak krásná telátka, byla jako lafiky, z celého okolí chodili se na lidé dívat a tatínek chystal se s nimi na výstavu a to je všechno pry, mléko, máslo a tvaroh musím kupovat od tch lidí, kteí kupovávali od nás, a to mne nejvíce bolí, když musím dávati peníze na to, eho bylo u nás až v nadbytené hojnosti. Pán bh dal, pán vzal, budiž jméno jeho pochváleno nerada vám to, drahé dti, píšu, protože se bojím a chvji o vás, abyste nezmalomyslnly a nezapomnly na své uení, ale jednou se to dovdti pece musíte. Jsem ve velikých obavách o tatínka však ho znáte, jaký je, že s nikým se neporadí a že nenadlá mnoho eí celé noci nespí a celý boží den prochodí jako bez ducha. Tšili jsme se nadjí, že nám kníže pán sleví aspo jeden tvrtletní nájem, velikými prosbami a domluvami vypravila jsem otce do Vídn, ale nadarmo jel a zbyten se pokoil, že prosil a to ho, tuším, nejvíce hnte. Odbyl ho, že prý nemá sám na zbyt a nedávno prý prohrál na dostizích a v kartách skoro tvrt milionu. Dti, nevím, nevím, jak to s námi dopadne .. Nemýlím-li se, máme na epku už na podzim vzatou zálohu, a to jist aspo pt nebo šest tisíc zlatých, a na epu bude dozajista již také nco vybráno. Ta snad nás zachrání, je jí skorém pes ti sta a radost se na ni

n

n

—

—

bh

—

—

—

—

.

mr

podívati, chrást není sice velký, ale za to

má

«

STOHY

koeny

jako

a

slité

zvící

77

dtské

hlavy.

krásné, nejlepší prý v celém okolí tatínka se ani mi vera vypoítal

je

otázati

—

—

že

budeme

míti

letos

nebo dvanáct velkých stohu po mandelích.

obé letos

posýlám

Obilí

— šafá nesmím

aspo tyech

deset stech

máme nejvíce a to Penz na stravu ne-

Pšenice a žita

náramn

platí.

— nemohla jsem

jich sehnati. Poproste pána, aby nám msíc posekal. vždy ty Má snad uznání a srdce v tle rány stihly nás nejkrutji. Nastádaný nepokoj, úzkost, soustrast a lítost provalily se z duše mojí horkým proudem slz. Plakal jsem proto, že jsme utrpli tak velkou ztrátu, plakal jsem pi pomyšlení na ohromné starosti rodi, o nichž jsem poprvé ve svém živobytí slyšel, že mohou oekávati to nejhorší, nouzi a bídu ale pak zapomínal a div že jsem jsem zvolna na se pi vzpomínce na náš dobytek nerozplakal práv tak lítostiv a žalostn. Hned s kraje vysokých, istých a vzdušných stájí stál isto-

v

mém jmén

—

n

—

krevný švýcarský býk s podélným, uprosted nco málo prohnutým hbetem, na celém tle erný s malou bílou lysinkou v podob kíže pod zakoením rohu. Bylo to strašlivé zvíe, které, když zalomcovalo vzdorovitou hlavou, petrhlo etz jako ruka silný jako motouz nebylo jiné pomoci, než uvázati nezkrotné zvíe na nepodajný klaneník. Zvíe bylo odchovancem našich stájí a kolem do kola na levo a na právo byly všecky jaloviky, starší krávy, mladší voli a telata jeho dtmi. Jako

—

NA PRANVK/ desetiletý hoch nosíval jsem

mu

chléb se

solí,

mi zvyklo, a když jsem je šimral na choulostivém míst mezi rohy, mruelo spokojené, a zelenav hndé oi jeho smály se pravou zvíeckou rozkoší; nkdy vcumlalo struhadlovitým jazykem mou ruku až nad loket do tlamy, stisklo ji, a tu se mi zdálo, jakoby ty jeho velké a skuten krásné oi pátraly, mám-li strach. Každý jiný, kdokoli mu pišel na blízko, byl v nebezpeí života, a já si s ním hrál, škádlil jej, klopil mu násilím masitá víka na oi a spoutaný zuivec

zvíe

jen pokukoval a

výhružn

chrastil

etzy. Když

mn

svou jsem odcházel ze stáje, toil po neohrabanou hlavu a ve stoených oích bylo znáti stopy stesku já se obyejn ješt na chvilku vrátil, ukradl z obronice mírku ovsa, zasypal mu do žlabu a zvíe radostí z hluboká mruelo, jako když v dálce hmí. Na to vše jsem si nyní vzpomnl a tu se mi zdálo, že vidím udivené a smutné oi jeho, když jej uvazovali ke sloupu u klny a zamávali mu palicí nad hlavou. Napadlo mi, zda si na mne to zvíe v posledním okamžiku vzpomnlo. Jak je asi nyní na tom našem dvoe, když ráno, v poledne a na veer nežene chasa skot býk, který mezi ostatní k náhonu k nápoji nesml, val vztekle ve stájích, kopal do pa-

—

—

žení

a

etzy, jalvky

chrastil

se

plašily

a

roztaženými nohami, dívala bylo se hloup na ten rej a buela. Toho najednou tolik líto, že jsem plakal znovu. A ku podivu, na co vše jsem si vzpomnl telata,

stojíce

s

mn

—

STOHV

79

na to teplo ve stájích, prosáklé dobytinou a pící do nosu a do oí, na malé špinavé lampiky noní, blikající nad spícím skotem, na táhlé, rupavé oddechování, na pravidelné a vytrvalé pežvykování dvou nebo tí kus, na kik a nadávky stájních dvat v krátkých sukních a s obnaženými lýtky, na voláky, sedící na dojakách, pokuující z krátkých bez dýmek a volající chvílemi »lehneš!« toho všeho jsem si nemohl ten náš dvr ani

a

—

pedstaviti.

Z okruhu tchto reminiscencí, které tak zmírovaly mj zármutek, vypudila mne vzpomínka na knížete. Kdyby byl tatínkovi odpustil tvrtletní nájem, mohl koupiti jiný dobytek, maminka nemusila kupovati mléka a másla, a my bychom byli nezstali dlužni stravovné ale on toho neuinil, a to jsem velice za zlé. Byl velikým pevorem, mu nosil erné sametové šaty s velikým bílým kížem v erveném poli na prsou, íkali o nm, že je dopoledne knzem a odpldne obyejným lovkem jako my všichni a že se nesmí a ženiti bývalo divno, jak míti ti dcery, které prý byly velice krásné, pece jsem na nho hledíval s obdivem. Byl vysoký a štíhlý, ale hlavu nosil ku pedu nahrbenou; to prý inil naschvál, jen tak pro parádu. Umínil jsem si svatosvat, že se na nho více ani nepodívám, kdyby se v kostele sebe pobožnji modlil je to jenom klam a petváka, myslil jsem si, protože nemá s lidmi soucitu a milosrdenství.

—

ml

—

a mn

mže

—

«

NA PRANÝI

8"

Ve svém zadumání jsem

ani

nepozoroval,

kdo a jakým zpsobem má slenám matin vzkaz vyíditi. Tžký tento úkol pipadl ovšem na Miloše, jako na nejstaršího. Mezi tím, co on vyjednával, ekali jsme každou chvíli, že slena Máry si že

brati

se

mezi

sebou

radí,

neodepe nkolik jízlivých a uštpaných poznámek. Volnji jsme si oddechli teprve tehdy, když bratr od té doby zstala mu pezdívka vyslanec se mezi námi objevil. »Co íkala ?« tázali jsme se ho takka

—

—

jednmi

ústy. »Nic.«

»Docela nic?« »Kývla hlavou a shodila Licínku

mla

»To

kapitální

zlost, «

s

klína.

ekl znalecky

Alfréd a víc se o celou záležitost nestaral. Asi tetí den na to pišel bratr s novinou, že dostal v jedné zámožné rodin kondici s celým

zaopatením.

ubudu

»Aspofí trpce.

A

koupiti

jsem

já

pkná

Až do

této

a lahodném rodi, jenž

si

já,«

ekl

s

úsmvem,

pomyslil: »Za to se

ale

mže

jalovika.«

doby

žil

jsem v tom blahém

domnní, že jsem synem bohatých nemá zapotebí v niem si initi

mn

jakousi újmy; toto vdomí vzbudilo ve ctižádost nezstati za ostatními bohatými druhy

pozadu. Tetí den po tom, když jsem poprvé se doma nedostává penz, vybíralo

slyšel, že

STOHY se ve škole

na

Rl

njaký hunnánní úel.

Když

vyvoial moje jméno, abych donesl píspvek ke kathedre, zapálil jsem se a nesmlým krokem prošel jsem ulikou. Jindy jsem dával pi podobných píležitostech celý zlatý, dnes byl jsem rád, že jsem sehnal desetinu. Profesor se na písn podíval, zakýval podivn hlavou, ale neekl ni jediného slova. Když byla sbírka ukonena a zjištna úhrnná suma, ekl, zavadiv o mne pohledem: »Nkteí vylákají doma na rodiích mnohem více, než darují, a to z té píiny, aby jim zstalo na pamlsky, hraky a na všelipodobného, pojaké trety. Dovím-li se trestám vinníka co nejpísnji. « V tu chvíli se ve zatajil dech chtl jsem vstáti, chtl jsem protestovati, chtl jsem íci, že nám zhynul veškerý dobytek, chtl jsem mluviti o epce, o nájmu, o stravovném, o matce a otci, o knížeti pánu, o svém bratru, který dostal kondici a již s námi nebydlí, ale nepromluvil

profesor

—

m

neho

—

mn

mn a

jsem ani slova, jenom slzy inuly proudem po tváích. Snad jsem v tu chvíli byl podoben kajícím uhíšníku. Druhého dne, jsem se, hnán njakým tušením, uil pozd do noci, dostal jsem první nedostatenou, za ní druhou, tetí, v msíní konferenci byl jsem jmenován mezi tmi, jichž mravy nejsou bezúhonný a já nevdl pro. Vzpomnl jsem si na matinu výstrahu, uil jsem se, až mne hlava pálila, a když jsem byl vyvolán nevdl jsem nieho z toho, co jsem uml^vera ped usnutím napam jako otenáš. asto-

—

—

—

—

Na

pranýi.

6

«

NA PRANYRI

82

kráto slyšel jsem z úst professorových hrozné

—

narážky, kterým jsem nkdy ani nerozuml pokazil prý jsem se, tropím prý ví jaká allotria, starám prý se o vše možné, jenom o knihu nikoliv, atd. Ke konci roku byl jsem poítán mezi nejhorší žáky, já, bývalý premiant, prý jen taktak že »prolezu«. Jednou mi napadlo: »to snad

bh

jsme zchudli«, a tu se mi zdálo, že musí býti a nic jinak. Když jsem pi-

proto, že to tak

nesl

vysvdení

druhou známkou

s z

dostateným prospchem a divili se tomu všichni.

mrav,

»Vždy

se uil skoro den co den až do plnoci, vysvtloval Alfréd Miloši, který si myslil, že on je vším svým odchodem od nás vinen. nevdl jsem, co bych vbec Já se nehájil odpovdl. Odpldne jsem sedl sám doma. Vedle si nco povídali; vytrhl jsem se ze zadumání a slyším, že se mluví o nás. »Všichni ti mají eminence jenom ten to je divné, « ekla jedna ze švadlen. tvrtý ne z té jednoduché píiny, protože »Pro? má na mozku kuí oka,« zaiškantovala si slena Máry, a já jsem si pi tom maní sáhl na hlavu, jakobych chtl ta podivná kuí oka

—

—

— —

nahmatati.

Poznámka

mne pivedla k pemýšlení,

tato

pro jsem vlastn

obstál s tak

špatným pro-

spchem. V tom vzpomnl jsem místo v

matin

nkolikráte

si

na jedno

dopise, který jsem od té doby

peetl.

»Nerada

dti, píšu, protože se bojím abyste nezmalomyslnly a

vám to, drahé chvju o vás, nezapomnly na

a

«

STOHY

83

své uení,« opakoval jsem vina zdála se mi mnohem

v

si

duchu a moje

menší.

»Já za to

nemohu, « omlouval jsem se, »všeho píinou je ten nešastný dobytí mor a ty housenky. Napadlo mi také jednu chvíli, abych ekl slen Máry, že nemám žádných kuích ok na mozku, ale k tomu jsem neml dosti odvahy :r ""Druhého dne jsme jeli dom na prázdniny. Celou cestu byl jsem zamlklý, pemítaje o tom, jak mne asi naši doma pivítají. Mezi námi dtmi a mezi rodii, vlastn jenom otcem, byl Matka byla dobrácká, pro zvláštní pomr. blaho naše byla volna podstoupiti každou ob, všecky naše záležitosti vyizovala ona, vychování dtí ídila jenom ona, do škol uváotec si nikdy nieho, dla nás jen ona co se dtí týkalo, nevšiml. Ba byl to zvláštní .

—

lovk;

jediný

lovk

stant, o

nmž

povídali,

svt, ekl

o

nm:

.

—

na že

to je

vsi,

rolník a prote-

peetl všecko na povaha

—

ostatní

nenazvali ho jinak než podivínem. S námi dtmi nepromluvil nikdy ani slova, leda když se na nco tázal nebo když nám rozkazoval. Pi našem návratu na svátky nebo na prázdniny nikdy nás neoekával ani ped domem, vždy jsme ho museli teprve vynajíti, a tu nám na pivítanou nastavil stranou tvá, jakoby chtl íci: »No tak ale honem, nemám mnoho asu,« my ho jeden po druhém beze slova políbili, a když ho to omrzelo pijíždívalo nás jeden as až šest odvrátil se ku své práci, a tak se asto pihodilo, že já jako nejmladší jsem se nkdy ani k polibku nelidé

—

dom

— —

NA PKANYRI

84

Kdykoli jsem však líbal otcovu tvá, míval jsem podivný, skoro nepíjemný pocit, nebolené vousy protože drsné, nkolik jeho píchaly jako bodláí. Za tento pocit jsem se stydíval a pozdji, po mnoha letech, když otec náhle zemel a já si pipamatoval, že jsem se svým otcem vlastn nikdy jako syn s otcem nemluvil, pehoce jsem plakávai. Nad babika našimi vysvdeními ronila matka šafá, slzy radosti, kde kdo byl ve dvoe poklasný, nádvorný, ovák, skoták, pišel a nahlédl z daleka do vysvdení s úctou nikdy nejenom vlastní otec náš se na podíval, vzal je z našich rukou bez jediného slova pochvaly nebo uspokojení, opatrn je svého psacího složil a zaobalil a zavel do stolku, kde ml uloženy svoje nejdležitjší listiny. Matka ho omlouvala tím, že má v nás plnou a možná, že mla pravdu. A tu jsem ze všech dtí oklamal já první, a pi tom pomýšlení bylo mi tak trapno, jakobych byl otce zradil. dostal.

dn

i

—

—

n

dvru — dvru

——

*

Spal

jsem

první

doma v dvemi od

noc

oddleném sklennými

pokojíku, ložnice

a

pracovny zárove. Dlouho jsem nemohl usnouti, protože veer, když jsme sedli pohromad v jednom koutku, vypravovala nám matka hrnou, všecky útrapy, které se nyní na lííc nám s pláem trapné úzkosti, když už mine ráno, mine nadejde pátek, je sobota

n

—

STOHY

85

poledne a peníze na výplatu ješt nejsou pohronnad, ba už se také stalo, že musiJi býti Asi o plnoci lidé odkázáni na nedli ráno. probudilo mne svtlo v otcov komnat. Co kdož ví, bdí-li vbec a nezapoasi dlá? mnl-li shasit lampu, pomyslil jsem si, seskoil postele, poodhrnul záclonu a nahlédl do s pracovny. Otec stál u psacího stolku a pro-

—

—

naše vysvdení. V tu chvíli div že v prvním okamžení mi stud nepodrazil nohy jsem chtl vejíti k otci a všecko mu vysvtliti, že za nic nemohu, že to všecko zase píští rok vynahradím, ale písná a ledová tvá jeho lásky k mne lekala. Této dvojice citové hlížel

—

— —

nmu

jsem se vbec strachu ped ním za jeho života nikdy nezbavil. Ulehl jsem, ale více jsem neusnul. Bál jsem se rána, prvního otcova pohledu. Stalo se však nco docela jiného. Pi snídani matka oznamovala, že se otec rozhodl, a

zárove

mn

dáti

mne na To mne

sladovnictví. všichni ostatní

zarazilo

—

pjdou

na studie, jenom já jediný budu se uiti emeslu. Po celém okolí se bude vypravovati, že propadl, anebo, že mne vyhnali ze jsem škol. Bloudil jsem po polích a lesích, a jedinou mou touhou bylo, abych zase mohl do škol Zatím nastaly žn. Pracovali jsme všichni na polích jako ostatní dlníci nejstarší bratr po celý den nakládal mandele, my mladší nakládali na povísla, nahrabovali nebo snášeli snopy. V nedli nejeli jsme jako obyejn v koáe do kostela, nýbrž jsme šli pšky,

bu

.

—

.

.

NA PRANÝI

85

celá rodina v ele s otcem. Všichni okolní nájemci pijíždli v elegantních ekvipážích s premovanými koími a my picházeli polními pšinkami se zaprášenými botami a upocení. Pamatuji se, že sestry, které si rády hrály na velké sleny, plakávaly studem, vzpomínajíce na to, jak škodolib na lidé zevlovali, prosily matku za pímluvu, aby nám otec povolil koár, ale otec byl jak z kamene. Ve

—

n

mn

se dlo nco podobného; pemýšlel jsem ustavin o tom, co všecko zavinily už ty dv

nešastné rány, které nás Už bylo po žních.

stihly

.

.

.

Na žitništi za stodolami stálo trnáct podlouhlých, v podob stavení budovaných stoh. Vždycky, kdykoliv ráno jsem vyšel za stodoly, mezi stohy, pipadalo mi to, jako bych vešel do

ulic

msta. Bývalo tam

podél

stoh

pažit,

který

velice

píjemno

—

vzrostlo vydrolené obilí v hustý v ranním stínu, zatopen rosou,

byl jako nejtmavší zelený aksamit.

Tam

jsem

chodíval nejradji a vždy se mi zdálo, že ty stohy jsou jedinou mojí nadjí. Když se opelo letní slunce o svtlé jejich boky, vypadalo tch trnáct stoh jako zlaté balvany. Jednou na veer pibhla služka do pokoje se zprávou, že za Ervínovým lesem hoí. Vybhli jsme na terasu a dívali se na ohnivou záplavu. Opodál nás pozorovala toto divadlo, které naplní diváka vždy jakýmsi nepokojem, úzkostí a soustrastí celá dvorská eládka s dtmi, hádajíc, kde a co asi hoí. V tom

—

okamžení

—

vylítly

do

výše

celý

oblak

jisker

«

STOHY

8'

jako zlatý déš, a tu tam vymrštil se do výše celý ohnivý ohon jako kometa. »Chytly stodoly nebo stohy, « ekl šafá. Jeden z chasníkti, který v tuto stranu asto jezdíval s obilím do mlýna, podotkl: »Hoí dvr AIexandrov.« »Je-li poádn pojištn, pomže si nájemce k pkným penzm, « prohodil nkdo ze zástupu, a do dnes nevím, kdo to byl. pohlédl jsem na naše stohy, které ozáeny požárovou záplavou, jakoby se chvly neznámou touhou po ohni. V tu chvíli pipadaly jako vojsko v záloze, dívající se na zápas svých bratí a hoící touhou, nedokavostí po boji. Když jsme se vrátili dom, modlila se babika pi hromniní svíce.

Man

—

mn

»Zapla pánbh, dti,

že

jsme

pojištni,

ekla, zavírajíc modlitební knihu. Tu noc jsem zase nespal. Ml jsem vyhlídku na stohy a s postele jsem je docela dobe vidl. Zavel jsem oi, abych se na nemusil dívati, ale za chvíli jsem se zase na jaksi ztrnule zadíval. Najednou zmocnila se mne strašlivá úzkost, a já se zaal, aniž bych si toho byl vdom, modliti. Když jsem odíkal

n

n

všechny modlitby, které jsem uml, zašeptal jsem zase nevdomky: »Zapla pánbh, že jsme pojištni. « Konen jsem usnul. Bylo hnedle k ránu, když jsem vydšen vyskoil zdálo se z postele, tesa se na celém tle

—

mi,

že

Vyhlédl

naše

jsem

stohy

stojí

oknem

[a

v

pi

jednom

plameni.

pohledu

na

ty

NA PRANÝI

88

ohromné kupy

obilí, nedotknuté a zachovalé, jsem nevysvtlitelnou nelibost. Druhého dne, když jsem stál ped domem a chasníci vypáhali, poslouchal jsem jejich hovor.

pocítil

—

»Pane, to se mu to vyplatilo má peníze bez práce a bez starostí, « ekl nkdo nich, a já ihned vdl, že se mluví o nájemci

doma z

alexandrovského dvora, jemuž vera shoely stohy na padr. »Kdyby tak naše s'.ohy shoely, « kmitlo mi bleskem hlavou a bylo mi najednou, jakoby se o

mne závra

pokoušela.

myšlénky jsem se vbec nezbavil. Celý den jsem uvažoval, jaké by to mlo pro nás všechny a pro mne výhody. Otec by dostal ihned peníze, pomohl by si, a já bych nemusii na sladovnictví. A tu jsem si s trpkostí vzpomnl na školu, kde jsem tolik vytrpl, na letošní prázdniny, kdy jsme musili tak mnoho pracovati, na sestru, která musí zstati letos doma, protože by to otec nevydržel, a skoro ustavin jsem chodil mezi stohy anebo

A

té

na blízku nich. Prázdniny blížily se kvapem ke konci. Prosil jsem matku, aby se za mne pimluvila šla k nmu, ale nepoídila. Ten u otce veer jsem otevel ve svém pokojíku okno a v kuchyni jsem sebral škatulku sirek. Pro, to jsem doposud nevdl, ale nco jsem tušil. Když otec ulehl, poslouchal jsem u dveí tak dlouho, až jsem se pesvdil, že tvrd spí. Vylezl jsem na okno, pi emž se mi tásly tak prudce nohy, že když jsem zavadil prsty

—

STOHY

89

zaukalo to, jakoby nkdo zaklepal na dvée. Noc byla tmavá, obloha zamraená, bez msíce a bez hvzd. Seskoil jsem s okna a nkolik okamžik zstal jsem v posici, jak jsem dopadl, naslouchaje se zatajeným dechem, O pelest',

dom

se v njaký šramot. Všude jako zlodj plížil jsem se zahrádkou, kráeje po travnatém okraji pšinek, aby mne písek neprozradil. Stohy temnily se pede mnou jako pyramidy. Stál jsem v poli a za okamžik došel jsem ke stohm. V kapse tiskl jsem sirky; když jsem vytáhl ruku, svtélko-

neozve-li

ticho

—

fosforem. Rozhodl jsem se, že zapálím prostední stoh. Sebe menší šramot div mne k zemi nesrazil. Na zámecké vži bila zdálo se mi, že je to brzo. Skril jedenáctá jsem se pod stoh a umínil jsem si, že pokám ješt hodinu. Zatím jsem uvažoval, co uiním, byl jsem bos až podpálím. Bylo mi zima a v noním odvu. Schoulil jsem se do kobila pl. Ješt pl hodiny, a pak se toue Najednou se mi zdálo, že tma to rozhodne vkol mne houstne a houstne, a já se usmíval pi vzpomínce, jak se celý kraj ozáí, až ta spousta obilí chytne a trnácte ohromných pochodní osvtlí kraj Tu mne nkdo objal, probudil jsem se, otevel oi zdálo se mi, že hoí. Byl jsem z ruky vypadly zkehlý na celém tle sirky. Dva nebo ti prudké, vášnivé polibky a horké slzy mne vzpamatovaly. Zárove jsem cítil, že mne kdosi k sob vášniv tiskne. Otevel jsem ješt jednou oi a v jakémsi bezvala celá

—

—

—

.

.

.

———

—

—

mn

NA PRANÝI

vdomí, do kterého jsem svého otce. To bylo ráno, jsem horeku. Upadl

v

tžkou

upadl, jsem poznal asi ve tyi hodiny. nemoc, ve strašlivou

MLYNA KORYBUT

«

Tatínku

.

.

.

vám

se

nco

nemilého piho-

dilo.

ale smutek »Nic, Jiíku ... nic mne napadl, že nám voda odplavala kíž, na matinu památku postavený ... a te jdu .

spát

.

.

.

dobrou noc

Mlyná Korybut

.

.

.

.

.«

vstal

od

stolu,

políbil

sy-

ohlédnuv kuzbyten okn na cosi která snaše, se po hlubokým hlasem ješt jednou tila, zahuel dobrou noc. Ješt mezi dvemi se starý mlyná ohlédl a ve dlouhém, pátravém jeho pohledu, jímž mladou ženu synovu zhlídav zmil od paty až k hlav, zablýskla se výstraha a varování. Mladá Korybutka zachytila to ostré po-

novu dcerušku, Jiíkovi podal ruku

a

a pohodila hlavou, až se jí krásné, po zádech rozpuštné a jako híva husté vlasy pesunuly na kyprá a svží fíádra. Syn prošel dvakráte svtnicí a zastaviv se u dveí, zamyslil se na chvíli a potásl hlavou.

hlédnutí

«

NA PRANÝI

94

vy jste

»IVlílo ...

nco ud-

tatínkem

s

si

lali.

Mlynáka

jakoby irou náhodou Shýbla se a horliv

v tu chvíli

rozsypala škatulku sirek. je

sbírala,

»Já

aspo

niem

o

nevím

.

.

pan

.

otec

nadarmo nám svou zarputilostí kazí rozmar dva dny a náladu. Co bych mu udlala .

.

.

zase nemluví a oima mne div neprobodá. A co vbec na mne doléháš a pátráš, co za každým jeho zaškaredním vzí... víš pece, že mne nemá rád a že ti to nemže odpustit, že

si mne vzal.« Mlyná zadíval se

jsi

svou ženu. Vlasy dol, vinuly se svdn po adrech a obhalovaly celé její úchvatné poprsí v omamující kouzlo. Mladý Korybut se usmál, shýbl se a zaboil svpu hlavu do vonných a jiskrnatých vlas. »Nech ty sirky na zemi.« A souasn poklesl na kolena, strhl ženu ve svou náru a pitiskl ji na svá mohutná a

jako

záplava

zlatá

na

visely

jí

široká prsa tak prudce, až zajikla. »Mílo snad se nebudeš na .

vat ...

.

to

.

víš

.

.

mj

je to

.

otec,

mne hnbych

a já

vás tak rád smíil. «

Mlynáka skoro mocí

vyvinula se

z

jeho

náruí.

»Tak pus pece

vysmje

se

nám

.

.

.

.

.

kdyby

pišla

holka,

.«

Korybut prudce povstal, a v oích jeho zakmitl

silný

natém

to obru,

V silném tom muži, svalroztouženém svdností ženinou

blesk.

«

MLYNÁ KORYBUT

95

planoucím po rozkoši, zaburácel vztek. Neže se mu žena vyvinovala z objetí skorém štítivostí, a že slova s odporem, ba »tak pus pece« pronesla hrub, drsn s pí-

a

ušlo mu,

dechem

ošklivosti.

Mlynáovi

v tu

chvíli

na-

jednou napadlo, že to není poprvé, vzpomnl si, že už po njakou dobu je žena k nmu chladnou, studen odmítavou ... a te, ped malým okamžikem, když ji k sob pitiskl, pocítil, jakoby s hnusem odstrkovala jeho tlo a vyhýbala se jeho polibkm. Vešla služka, aby sklidila se stolu. Mlyná sotva oddychoval. Vše v velo a burácelo. Vyrazil ven na erstvý vzduch, aby se uklidnil a vzpamatoval. Znal svoji vášnivou prudkost, a ml až dosud tolik duchapítomnosti a chladné krve, že se dovedl ovládati. Vyrazil ze mlýna, k ece, na její beh, kde to tak chladiv vanulo a horen bijící spánky tišilo. Dunivá a smutná píse jezu psobila na nho, jako by si horké elo vinnými listy obkládal. Na pažení pod mlýnem, zrovna nad jezem stál pan otec Korybut. Syn pistoupil k nmu a rozjiteným zrakem zadíval se mu ve tvá. »Tatínku víte, co jsem tuhle slyšel ?« »Povídej, hochu, povídej. Mlyná nutil se do bezstarostného pízvuku, ale ml co dlati, aby zachoval klid. Otázka synova ho zrovna píchla vdl dobe, kam syn míí »Tuhle jsme mli obecní ízení v panském pivovae. Byl tam správec, adjunkti, zkrátka celá komise. Když jsme byli hotovi, pozval

nm

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

«

«

NA PRANÝI

96

nás pan starý na sklenici svého ležáku. Pilo se, až se hory zelenaly, a za tyi hodiny byla celá komise hodn rozjaena. Zaalo se mluviti bujn a rozpustile, míchalo se páté pes deváté, pipíjelo se všemu na svt, až došlo na ženy. »A žije Korybutova žena ta nejkrásnjší ženuška na celé kolátue,« zvolal pan lesní ... tu ale vzalo vše obrat. Pan starý sotva jazykem hýbal, ale tolik jsem pece rozuml, abych prý si dal na svou ženu pozor ... že pan adjunkt Krušina po ní stílí oima a že by si nejradji peložil revír ke mlýnu. Vyskoil jsem, jako by mne had uštkl, a na mou est, že bych byl sládka srazil k zemi. Ostatní to omlouvali náladou ale já jsem si povšiml, že adjunkt se zarazil a zbledl. Bylo po zábav nebylo už volno a otrava rozežírala se po celé duši. Rozešli jsme se sice v dobrém, ale ve už se usadila hokost. Ale cestou k domovu jsem se trochu uklidnil uvažoval jsem, v jaké chvíli slova ta padla, a konen nemohl jsem pece pipustiti, že by na tom tlachu bylo nco pravdy, a kdyby ... že by moje Míla jenom myšlénkou mohla mne klamat a zradit. eknte sám, tatínku, nejednal-li i

.

.

.

—

.

.

.

mn

.

.

mn mn

.

jsem správn, když jsem se Milen ani slovem o

tom nezmínil.

Mlyná

jen cosi zahuel. »Dával jsem však dobrý pozor na každé hnutí adjunktovo. Od té doby se u mlýna ani neukázal. Ale za to jsem pozoroval cosi jiného. Starý Korybut na synovi oima takka visel.

«

MLYNÁ KORYBUT

97

Poznal

»MíIa není už taková, jako bývala.

jsem to teprve tehdy, když jsem byl poprvé tak siln rozrušen myšlénkou, že by si ji mohl nkdo jiný nadbíhati. Tatínku, dej Búh, abych se mýlil ... ale já pocítil, že mezi nás vstupuje mrazivá cizota. Nemohu se dohádat, co je toho

píinou já

ji

...

zabiju

vinu na

najdu-li

ale .

své

žen

.

.

.

.«

.

hrzou na

Starý Korybut zatásl se

celém

tle.

poslechni zkušeného otce »Jiíku máš svou ženu píliš rád, a láska píliš ern všechno maluje. Pamatuj se máš dít a sám rozkvtu zahubil bys jenom jsi v plném sebe a svého jedináka. Na ten tlach nedbej, .

.

.

.

.

.

a

žen

nekivdi

kolem s

.

.

.

.

.

lovk

není v rkdo jsou zrovna tak je to

zamrzí,

a

ti,

už to pocítí. A a s tvou ženou také.

tebe,

.

.

vždycky

Nco t

žové nálad.

.

.

každým jiným

lovk

penáhlí a pozd lituje ... jdi jen klidn dom a pamatuj si, co ti vždycky íkám: nepodezívej nebo tím jen svoje srdce užíráš

se

.

.

.

a bodáš.

Syn

s

otcem

po vod, loce.

anebo

»Dobrou noc,« hlasem syn jako byste

Na

pranýi.

.

.

.

mn

si ruku a rozešli se. na rozchodu, že se projde že se projede na ece po

podali

Starý poznamenal

volal

za ním

»dkuju vám,

rozveseleným

tatínku, je

duši vykoupal

.

.

.«

mn,

NA PRANÝI

9S

II.

Pan otec ploužil se volným krokem po behu. Zastavil se na míst, kde stával kíž, jejž postavil na památku nebožky své ženy. Z památníku zstal jenom žulový podstavec ... kíž urvala dravá voda, smetla zábradlíko, odplavala kytky, z koene vyrvala mladou lípu

nmž

si pan otec tak rád se sedátkem, na Korybut posadil se na kámen a zahovíval. Veliká bolest a strach ložil hlavu do dlaní. Tak se tomu vzpíral vyhnal ho ze stavení a bránil, aby syn nebral si tu mstskou krásoi

rozmazlenou a povrchní osobiku, která kusá opravdového srdce nemla v tle. Pan otec, prchlý a vzntlivý jako jeho syn, slavn

tinku,

k satku nikdy nesvolí a byl by dozajista prosadil svou. Ale v tu dobu zrovna roznemohla se jeho dobrá žena, a ta ho na smrtelné posteli užadonila, aby Jiíkovi neKdyž se berou z lásky, bude prý to bránil šastné manželství. Pan otec tiskna umírající v náruí a dívaje se do tch prosebných, vyhasínajících oí, neodolal, slíbil ... a slovo dané mlyná Korybut nedovedl odvolat a nedodržet. prohlásil, že

.

.

.

Rok, dv léta po svadb neml nejmenší nápravda, neml jí rád, mitky proti své snaše ale choval se k ní co nejšetrnji a nejlaskavji. Celou svou lásku penesl na miláka, na vnuku, jež mla po matce arokrásné vlasy, ale celou tvá, oi, úsmv po otci. .

.

.

.

MLYNA

KORYBUT

99

Hlava mlynáova sklánla se hloub a hloub. Dlouhé a tžké vzdechy draly se z jeho hrudi a okoralý a zvtralý jeho obliej sesmutnl a zasmušil se. Na jeho dít, na jediného jeho syna, radost a chloubu starého mlynáského rodu Korybut, valila se hrozná rána. Pan otec povstal a v rychlém kroku bral se hloub k lukám, jež zahaleny byly bílými parami. co jenom uinit?« »Co te. Pan otec zalomil nad hlavou rukama. Stanul uprosted luk a tup seMíval na své kost»0h ... ty naté ruce, malomocn sepjaté. .

.

prázdná, ty bídná ženo!«

zaslechnuv svj hlas, a

Mlyná sám

udšen

se

se ulekl,

kolem sebe

rozhlédl. Kus cesty ped ním vyuhoval z naechrané páry mlýn ... na právo msícem ozá-

en

jako stíbrný prut blal se huící a rozMlyná dlouho se díval na tu jez. stíbitou áru, a pi tom hledal východ z hrozného zmatku, ve který ho uvrhla jeho mladá Ošklivostí se až otásl, když si vše snacha. pipamatoval, co vidl na vlastní oi. Jií byl

pnný

v

mst,

ná

úedním ízením na okresním hejtdoma ho ekali až k plnoci. Mly-

za

manství a

hospodáství a zasedl poveeel. U stolu sedla vnuka .. holka pinesla veei. »Kde je mlynáka ?« napadlo panu otci, se vrátil z obhlídky

za stl, aby

aby se

optal.

... už je dobré dv hodiny pry.« Korybut podíval se na dít, a podivný nepokoj se ho zmocnil. »Dejte pozor na dít,« ekl a nemoha se

»Nevím

NA PRANÝI ubrániti silnému pohnutí, políbil dvátko na Vyšel ze mlýna a beze všeho úmyslu

vlasy.

zamíil k lesm. Bylo již silné šero, a mlynái bylo njak úzko a nevolno, jako bývá ped velikými vodami. Došel k lesu a po mkkém mechu zvolna se šoural dál a dál, nemoha se nikterak k tomu odhodlati, aby se vrátil. Došel až k ekání, ke svží budce, teprve nedávno pipravené pro panstvo ze zámku. Kopohoví rybutovi napadlo, aby si sedl do vnit si tu, zakouí, as mu ujde, a tak se pece doká plnoci a syna, jemuž pjde ješt kus .

.

.

cesty naproti.

Najednou ucukl, jako by ho kdosi udeil do prsou. Mlyná vyjekl a vyteštil oi vidl svou snachu v náruí adjunkta Kuery. záletník prudce vyOba zdšen vykikli razil druhou stranou a zmizel v lese. Korybut ošem.e+nici udeil již již vztáhl ruku, aby ale tu vzpomnl si na syna, na to malé rob, celým tlem projela mu hrza a ds, co se stane z tch drahých a milých dvou by.

.

.

.

.

.

.

.

.

tostí.

Mlynáka'schoulila se do kouta a urovnási v rozpacích rozcuchané vlasy. Korybut chtl vykiknouti, ale jenom zachrel. Vrazil do ekání, strhl celou ohradu a v divala

vokém vzteku popadl cizoložnici za hrdlo. sáhnete-li na mne,« zaje»Budu kiet ela mlynáka. .

.

.

to Korybut se rázem vzpamatoval. Ne nesmí dopustit ... to musí zstat pochováno, jakoby nevidno a nikdy se nestalo. Mlynáka .

.

.

MLYNA KORYBUT povstala

a

jako

lasika

01

proklouzla

kolem

nho^ven.

nco Jiímu

.,« zvolala drzým, »uteku ješt dnes v no.« ci .. to víte ... já vím, co by mi udlal Mlyná svalil se na mechové sedátko. Ano... dobe to ekla ... to by se stalo. Korybut zavždy on musí mlet, on sám musí úpl se na to dále dívat, jak plouhají est synovu v kalu a blát cizoložství, nesmí se prozradit, že nco ví, aby neuvrhl vlastního syna v záhubu. Co to stálo tenkráte starce za úsilí, aby nic nepoznal, když se o plnoci syn na spolu setkali nedaleko strašného toho místa, kde tak hrozným zpsobem byl pokoen a potupen. A nyní neví staroch, kam by hlavu svou položil, aby z ní vypudil dsné dsledky ohavného tajemství. Což má právo, aby mlel a hích podporoval a živil? Milence zastrašil svým pekvapením ... ale oni oba dobe vdli, že starý mlyná radji si jazyk vyízne z hrdla, než by synovi nco povdl. A mlyná hrozn trpl, vše vidl a pozoroval ... a dnes musil ješt svého syna chlácholit a uklidovat. Staroch bojoval nkolik hodin a když dlouho po plnoci vracel se do mlýna, hrza zrovna išela z jeho oblieje.

»eknete-li

výhružným hlasem

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

nm

Ped

mlýnicí

setkal

se

noních táck.

s

mládkem, jenž

Mladík pozdravil, Stál na hrázi jako ale mlyná ho neslyšel. pibitý a nespouštl oí z blavých peejí pod jezem, jež vinuly se a splítaly jako ohromná vracel se z

hromada had.

NA PRANÝI

»Budu, musím mlet, « zahuel mlyná pod tou podmínkou, když Jiího oi.« stím a zachráním .

.

»ale jen

.

.

III

Asi ti

nedle pozdji

stala

mlýn

ve

se

hrozná píhoda. Mlynáka vyprosila si na svém muži novou, krásnou loku, za kterou dal mly-

ná .

skorém ti stovky.

Chtla

mermo-

míti

mocí na vlas takovou, jakou mají inspektoroMlynáka radostí víc na zámeckém rybníku. nad tou hezkou a omalovanou hrakou byla celá u vytržení. Celý den by se byla jen projíždla na ece.' Korybut se jen mrail starý mlyná takové rozmailosti z té duše nenávidl. Míla jen se kuckala smíchy nad jeho kabonním a v bujném rozmaru vyzvala pana Sama se podivila, otce, aby se s ní projel. že starý mlyná poslechl a usedl k ní na loku. Loka se nesla jako labu ... už celou hodinu se voln kolébali v zátoin ... ale najednou dostala se loka do proudu. Míla se jen smála a tleskala rukama vždy pan otec je zkušený plavec ... V tom uchvátil prudký vír ,

.

.

.

.

.

loku, jež jako lehká skoepka hnala vém úprku k jezu. Ješt okamžik lo se kavý výkik zalehl okolím

—

.

.

se v di.

pronidostala

až na jez, sjela prudce dol, do peejí, pekoa mlyná s mlynákou spadli do hlubiny. Na neštstí byli ve mlýnici zabráni v nej-

tila se,

«

«

MLYNA

KORYRUT

103

pilnjší práci ... až najednou i<dosi zaslechl ve mlýnském hukotu volání: »pomoc«. »To je

pan otec,« vykikl stárek, vybhl ven s Jiím s ostatní eládkou pod jezem vidli pekocenou loku, v peejích pana otce, zápasícího s vlnami a volajícího o pomoc. Chtli i

.

pispti jemu

...

.

.

mlyná

ale

vyplavu vsednte mlynáka je pod vodou. »Já Jií

.

zkamenl

.

.

odmítl pispní. na pramici .

takka mžikem

leknutím,

—

.

.

byl

pod jezem s pramicí ale mlynáky nenašli. Teprve druhého dne k veeru vylovili její mrtvolu. »Tatínku tatínku jak se to jenom mohlo stát,« hoekoval Jií »vy, takový zkujak jste se jen mohli dostat šený plavec až na jez.« »Vidíš synu sám se divím neznal vír jsem loky ... je to taková hraika nás popadl, a už jsme byli v tom. Pekotím ponoím se do vody, ohlížím se po Míle se nkolikrát pod vodu ... ale ani jsem o ni .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

nezavadil.

Bože naíkal mladý mly»Bože .«, ná, »tatínku, to mne bude vždycky bolet a to si budu vždycky vyítat, že jsem jí kivdil a že jsem byl zrovna ty poslední dny k ní .

.

.

.

.

.

.

tak chladný a urputný.

adjunktem

vždy on

jsem

má

jí

Vidíte, tatínku, s

pece jenom

kivdil

tím .

.

.

úmyslu vzít si sládkovu dcerjj. Ml jste pece jenom pravdu lovk nemá podezívat raní jenom sebe. A to mne tak bolí, že jsem se na vždy musili roprý

v

.

.

zejít

.

bez jediného slova

.

.

.

.«

.

.

NA PRANVRI

104

Starý mlyná ani nedutí. Sedl ped mlýslunce na nho jen jen pražilo, ale pan otec se^pece jenom chvílemi otásl, jakoby ho zamrazilo. A z jezu ani oí nespustil. Pak pitiskl svou vnuku k prsoum a hlasem slzanicí,

mi prochvlým ekl: »Já nemohl jinak

.

.

.«

»Ale tatínku kdo pak by vám mohl nco vytýkat vždy jste slyšel, co ekla komise od soudu ... za neštstí pece nikdo nemže. Naposledy si budete dlat výitky, že jste Míly nezachránil, ani já vám nemohu té nejmenší viny piítat. To každý dobe ví, že jste znamenitý plavec a že byste byl Milušku hrakou vynesl na beh ... Ah jinak usoudil moje štstí je znieno, to veliké, závratné štstí, jehož jsem si neuml .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Bh

.

vážit.«

Starý Korybut jakoby každou chvíli chtl zvolat, vykiknout silným hlasem ale vždy zaal zuby zavas do rt, div že krev z nich nevytryskla. Na poheb pan otec nešel ráno dostal silnou horeku a v blouznní mluvil divné a záhadné ei. Lidé si o tom vypravovali po celém okolí, jak starý mlyná v deliriu zoufale naíká, že mlynáky nemohl zachránit

—

nco

.

.

.

.

.

.

Pak ubožák starý spletl všechno dohromady... nikdo se v tom nemohl ani vyznati. Paneku ... je to rána pro otce, když mu takka Qed rukama utone nevsta, synem tak horoucn,

však

tak neskonale a nevysloviteln milovaná, Dlouho to trvalo, než se starý Korybut vy-

.

MLYNA

KORVBUT

5

kesal. Z lože vstal jako vetchý staroušek, kterého nemohli lidé ani poznati. To první, co starý mlyná uinil, že na místo odplave-

ného kíže postavil nový a naproti jezu druhý klekátkem, kam chodíval s vnouátkem ale nikdo ho nevidl, aby u toho kíže poklekl

—

s

a se pomodlil.

Ale za to celé hodiny trávíval na modlitbách u památníku nebožky ženy. Vnouátko hrávalo si v tráv a kdykoliv je pak starý Korybut bral do nárue, plakával tak usedav, div

mu

srdce neutrhlo

to

.

.

.

IV.

Jedno neštstí je kulichem, jenž pivolává pan otec jak se to stalo druhé. cosi spravoval nad kolem, najednou ho to chytlo... až hrza vyliovat. Donesli ho celého

Bh su

.

.

.

zkrváceného do svtnice na mlynáovu postel. Stárek bžel pro doktora, mládek pro velebného pána. Pan otec asi za pul hodiny pišel k vStrhané oi hledaly syna. domí.

»Jiíku

.

.

.

pošli

lidi

ven,«

chab

zaprosil

mlyná. nedokám se ani doktora ani »Hochu knze. Poj sem... nemohu mluvit,., cítím, jak duše valem z tla prchá. Jiíku umírám s velikým híchem na svdomí .. tebe starý

.

.

.

mn

.

.

.

jsem zachránil,

ale jiný život

obtoval... Mu-

NA PRANVRI

106

sím to íci, musím si ulevit... pálí to na duši jako ohefí .. Jií... Míla t klamala... já to vidl na vlastní oi... bál jsem se o tebe... tenkrát u jezu mne zachvátila píšerná myšlénka... sám jsem loku vehnal do proudu, pekotil... mohl jsem ji zachránit... mohl... dvakráte se chytla za ruku... já ji odvrhl... a odplaval od ní... slyšel jsem, jak kiela: »smilujte se .« a já... Jií... pomo.« dli se za Veliký výkik rozlehl se stichlým mlýnem. Lidé vrazili do vnit... Jií ležel celým tlem .

mn

.

.

.

.

vedle postele

———

^M. S& e.Cí

LEGENDA.

svobodný pán Schonhals svém díle Vpolních výpravách nazvaném:"'»Vzpomínky rakou-

podmaršálek Polní napsal ve do

Itálie,

ského vysloužilce z italské války r.'l 848. a 1849.« toto: »Jak nekalých a nemužných prostedkij užívalo se v piemontském vojsku, aby sesílena byla bojechtivost jeho proti nepíteli, o tom nejmarkantnji svdí dokázané faktum, že dstojníci íkali ped bitvou vojákm: »Brate se ze všech sil, a chrate se zajetí, nebo Ravypichují zajatým oi.« Po bitv kušané u Santy Lucie, kterou sám polní maršálek hrab adecký prohlásil za nejslavnjší válený in v této válce, byly nemocnice ve Ve-

—

ron peplnny rannými

z

obou tábor, pá-

Je

smrt a nemoc parlamentáem. A tu pihodilo se, ehož byl sám podmaršálek Schonhals svdkem, že ranní piemontští vojáci se sepjatýma »aby rukama a úpnlivým hlasem prosili jim aspo oi byly zachovány«. V bitv telského

i

nepátelského.

nejvtším

.

.

.

«

svobodný pán Schonhals díleVpolních výpravách nazvaném:"~»Vzpomínky rakou-

podmaršálek Polní napsal ve svém

do Itálie, ského vysloužilce z italské války r.'1 848. a 1 849. toto: »Jak nekalých a nemužných prostedk užívalo se v piemontském vojsku, aby sesílena byla

bojechtivost jeho

nejmarkantnji

svdí

proti

nepíteli,

dokázané

o

faktum,

tom že

dstojníci íkali ped bitvou vojákm: »Brate se ze všech sil, a chrafíte se zajetí, nebo Ravypichují zajatým oi.« Po bitv kušané u Sahty Lucie, kterou sám polní maršálek hrab Radecký prohlásil za nejslavnjší válený in v této válce, byly nemocnice ve Ve-

—

ron peplnny rannými

z

obou tábor, pá-

Je

smrt a nemoc parlamentáem. A tu pihodilo se, ehož byl sám podmaršálek Schonhals svdkem, že ranní piemontští vojáci se sepjatýma »aby rukama a úpnlivým hlasem prosili jim aspo oi byly zachovány«. V bitv telského

i

nepátelského.

nejvtším

.

.

.

«

NA PRANÝI

110

u

Santy

Lucie

dly

se

vbec

podivné

vci.

koistí,« píše vojenský autor, »nalezen byl veliký poet ábelských škrabošek, a jeden piemontský voják takto zakuklen padl v bitv. Tvrdilo se, že Vlachové chtli tínn Chorvátm nahnati strachu. « Na jednom míst znnifíuje se Schonhals jenom nkolika slovy o tom, že dva dny ped bitvou u Santy Lucie nalezena byla v aleji na silnici, vedoucí ze Sakky ke Goitu, mrtvola piemontského vojáka s prostes vypíchanýma oima. Je leným srdcem a hrozno pomysliti, spáchal-li tuto bestiální su»lVlezi

—

—

nkterý z rakouských vojín. Ráno ped bitvou bylo o pípadu tomto mluveno v generálské porad. Ale v boulivých

rovost

dn

zapadla celá událost nade vši pochybnost dokázáno, že válená est rakouské armády, tak slavn v tch dobách za vedení generál Radeckého, Hessa, Schonhalse, Assua z Hoonbroucku, Vratislava a Jiího z Thurnu vítzící, nebyla touto sveepou a tureckou brutálností pokálena, ale je naproti tomu ze soudních událostech píštích zapomenutí. v

t

Je

zjištno, že ped váleným obdobím a bylo v severní Itálii spácháno nkolik vražd, kde vrahové nešastné obti tímto zp-

annál po

nm

sobem

zohavili.

Ped

lety vystupoval z aktivní armády staplukovník *^*ského pluku, jenž v bitv u Santy Lucie dne 6. kvtna r. 1848. byl jako

iký

poruík tžce rann

a

vyznamenán válenou

medailí za udatnost. Na oslavu plukovníkovu dávána skvlá hostina, pi které první toasto-

LEGENDA

staiký

111

památce tiaosmdesátihrabte Radeckého. Veer, jak se samo sebou rozumí, vyplovaly po vtšin ... z úcty k oslavenci reminiscence na italské polní pro zábavu tažení. Plukovník byl nadšeným ctitelem polmaršálka Raního podmaršálka Schonhalse deckého ctila a milovala celá rakouská armáda jenž byl jakýmsi generálním tajemníkem armády. Mezi dstojnictvem a mužstvem uinil se Schonhals proslaveným svým mladicky vášnivým, ohniv energickým a resolutním denním rozkazem ze dne 12. bezna 1849, kterým po jeho vydání pipravil králi Sardinskému mravní porážku, kterou den u Novary strašliv zrealisoval. Schonhals postupoval jako Napoleon Bonaparte. Staiký pán hovoil velmi a s nadšením o svém zamilovaném generálu. Když pak se na chvíli odmlel, ekl jeden z dstojník: »A co je pravdivého, vlastn z eho vznikla ta bídná a mrzká pomluva o vypíchaných oích?« Plukovník dlouho neodpovídal, ale nikomu val

veterán

letého reka a vítze polního maršálka

—

i

.

.

.

—

pkn

vážn

—

zadumal.

»Ah, ano,« pozorovati, že myslí na nco docela jiného »Schonhals píše o tom nco ve svých klassineušlo, pravil

že

na

se

to,

ale

doposud bylo na

nm

.

ckých ani

.

.

ale o tom neml že jednu noc ped bitvou u Santy udalo se nco strašlivého, co je

vzpomínkách

.

.

.

.

.

.

zdání,

Lucie

dodnes temnou záhadou.

mn

V mých válených

reminiscencích uvázla událost ta

s

pronikavou

NA PRANÝI

112

Povím vám to, pánové, a bude-Ii se tam nco záhadným a nejasným, nepodám vám vysvtlení, protože celou pídil. adu let marn jsem se sám po svžestí.

vám

zdáti tu a

nm

.« než vdl Na to plukovník vypravoval toto:

Spíše jsem je

tušil,

Den ped bitvou

.

u Santy

.

Lucie

byla ar-

máda polního maršálka rozložena na mírných svazích veronských po pravém behu Adiže. Brigáda Strassoldova ležela v Sant Lucii a pišla první do ohn. Ostatní brigády táboily ve vesnicích Chievo, Croce Bianca, San Massimo, Roveggie a Porta San Zeno. Proti 20.000 rakouského vojska stálo veer ped bitvou úpln pohotov 41.000 piemontských voják. K tomu ke všemu mlo naše vojsko za zády

nebezpený podkop, nedávno pokoenou Veronu. Posádka její byla tak nepatrná, že stajedno z tch straila k udržení poádku tegických opatení, jehož existenci zachovává

—

strach a nejistota pokoeného obyvatelstva. Polní maršálek Radecký uznal za dobré vzkámsta Verony, že obrátí ji v ssuzati

obanm

tiny,

podnikne-li se

kouskému vojsku. Ten den ped

nco

na úkor a proti ra-

bitvou, kterou voják tuší jako za dusného a parného dne boui, pracovalo se od rána do veera na opevfiování každé píznivjší posice. Polní podmaršálek

«

LEGENDA

113

Schonhals byl šestnácte hodin na koni a jenom jednou jedl. Všeci
.

.

.

.

.

sniku: Na pranýi.

8

«

NA PRANÝI

114

Palba tu ádila

do nepátelských et, mrtvých zaadila Icamarád poet.

K severu zavšena byla na tmav zeleném obzoru svtlá záe, která prozrazovala, že pod ní leží msto Verona. Veerní ohe zažíhal se jeden po druhém., a v tu chvíli bylo pi vyskakování tchto ohnivých chumá mnohem volnji a veseleji. Pamatuji se, že jednou ekl poruík Jií Kurulski, Polák odkudsi od Krakova: »Ty ohn ped bitvou pipadají jako umrlí svíce, které lidé rozsvcují naped ped svou smrtí. « Mne pamatovaly na domácí krb, na ohn po strnišatech a lukách a jeho Na samém konci hbitova zase na smrt. u kostnice nebo hrobníkova obydlí hoel veliký

mn

ohe. U nho sedl

jediný

muž

.

.

.

»Dobrý veer, milý Jií,« pozdravil jsem týmž tónem, jímž pozdravujeme, když vcházíme do hostince mezi známé. Poruík Jií Kurulski se ani nehnul. Zabruel nco, emu jsem naprosto nerozuml. Pisedl jsem k ohni. Poruík hledl podiv-

nýma oima do ohn. »Schonhals

tvrdí, že zítra

bude parný den,«

ekl jsem. »Kde je

polní maršálek ?« »Noclehuje ve Veron. Kurulski si Delší chvíli jsme mleli oba. , nabízel jednu Když zapaloval papirosu. z nich, ekl ku podivu smutným hlasem: »Tak zdá, že tch papiros ani nedokouím,« se

mn

mn

«

LEGENDA

í;5

Vdl

jsem, kam míí, a proto jsem s bezstarostnou ledabylostí ekl: »Nestarej se, já ti

pomohu. Pak jsem chvílemi ješt nco prohodil

a

když neodpovídal, kouil jsem a hrál si palašem s hoícími oharky. Kurulski byl zvláštní vypravovalo, že V pluku se o muž. vypadá jako lovk, jenž pomýšlí každou Nenadlal mnoho eí, chvíli na sebevraždu. nehrál karet, nepil a se ženskými neml žádné pletky. Byl rozhodn hezký muž, a chování jeho bylo uhlazené a elegantní. Žádal-li nco od kohokoliv, dlo se to až s mkkou nž-

nm

ností,

cigaretky, si u markytánky laskav deset papiros.« Nepedstavenými mluvil bez ostychu

kupoval-li

mn

ekl: »Dejte

ml

dluh,

s

bez devótní podlízavosti, uniforma jeho byla vždycky bezvadná a istá, a danému slovu dostál vždy a za všech okolností. Nebyl sice

a

oblíben, o

každý

ale

ho

si

nco

mže

dstojníci, stailo, dosvditi Kurulski.

»Nespcháš nikam »Ne

—

dnes

?«

bych

ekl po prosedl

se

Peli-li

vážil.

eklo-li

se,

že

to

chvíli.

teba celou

noc.«

povím. Dnes v noci ml myslím, že to byl sen, ale tak markantn živý, že chvílemi je Šel jsem až úzko, když na to myslím. .« zvolna alejí po silnici ze Sakky ke Goitu .« poznamenal »Dnes ráno tam našli jsem. tak lanevyrušuj mne »Pokej

»Dobrá jsem divný

.

nco

.

.

sen

.

.

ti

.

aspo

mn

.

.

.

.

.

.

— bu

.

NA PRANVRÍ

116

skav. Bylo trochu

men

rozechvn

podmrano,

Pamatuju že jsem

svítil.

a

se,

a

msíc

že jsem by!

ml

pitlu-

ponkud

nepíjemný

pocit,

jako když na nkoho ekáme, jenž dlouho nepichází. Plnoní dlový signál s hradeb ve-

—

ronských jsem slyšel o tom vím zcela dobe, pak následovalo volání stráží, jedno za druhým jako ozvna v lese. Podepel jsem se o strom ... na vži zámeku v Goitu odbíjela plnoc pamatuji si také zcela dobe, že jsem jeden úder poítal za druhým. Když vše utichlo, slyšel jsem, jak huí splav pod obloukovým kamenným mostem ped zámkem. Tyto podobnosti pivádjí mne k zoufalství. Chvílemi myslím, že mám za sen vci, které jsem si za noci ped ním nkolikráte zažil. Podepen o strom ekám asi deset minut ... v tom vidím ve zúžené aleji stín a ustoupím za strom. blížil se piemontský voják Ke vy-

—

mn

.

.

.

stelím a voják se svalí na znak. Ani nehlesl a když se skácel, necuknul

stoupím ze ani

stínu,

údem Ráno se probudím .

.

.

a chvíli

pemýšlím,

byl-li

nebo skutenost. Bylo teprve pt hodin a o pl šesté byla vojenská lokální konfeVstanu a zavrávoral jsem jako opilý. rence. Když jsem pišel do rady, ekl nkdo, že vypadám, jako bych byl celou noc nespal. V tom pozoruji mezi dstojnictvem njaký rozruch, jako by se bylo udalo nco neobyejného a to sen

mn

hrozného.

Pistoupím vídají,

blíže

.

.

.

poslouchám, co

a cítím, že blednu ve tváích.

Na

si

po-

silnici

«

«

LEGENDA

117

Sakky ke Goitu nalezena byla mrtvola piemontského vojáka s prosteleným srdcem a vypíchanýma oima. Úžas' všech pítomných dstojník byl veliký, ale muj byl nejvtší a ze

—

hrozný. Promluvil-Ii v tu chvíli na mne nkdo, nevím, ale to vím, že bych byl nedovedl vypraviti ze sebe ani jediného slova. Odešel jsem a zeptal se, kam uložili mrtvolu Piemonana. Chtl jsem ji stj co stj vidti. Když odhalil voják prostradlo s mrtvoly, vyteštil

jsem oi

.

.

.

t3yl

to

týž

Piemonan,

kte-

rého jsem ve snu vidl a kterého jsem ... ve snu stelil. Ale to strašlivé zohavení ... ty vybodnuté oi byly hrozné, byly kiklav píšerné a strašlivé. Zakryl jsem si oi rukama a

zaúpl

.

.

.

»Je to bídnost a nízká špatnost, pane poruíku, « ekl voják a pi tom si nad tou špatností odplivl.

»Je to beztoho njaká léka,« ekl, a petahuje prostradlo až za hlavu mrtvoly, kterou nadzvedl a podstril pod ní cíp, aby povlak se nesvezl, dodal smutným hlasem: »Spi klidn, kamaráde my ti to neudlali. Stál jsem nad mrtvolou zdrcen a hluboce rozrušen, jako by to byl nejbližší píbuzný. Slyšel jsem docela dobe, jak kdosi za mými

—

mj

zády polohlasem ekl: »Což pak ho znal?« »Znal, neznal,« ekl s nádechem rozhorlevoják, jenž pikrýval mrtvolu prost-

nosti

—

radlem »ale Kurulski se

to hanba. na dlouho odmlel.

je

V

ležení

NA PRANÝI

lis

bylo už ticho, jenom tu a tam ozvalo se ržání koní. Otvory, nadlanými ve hbitovní zdi, pozoroval jsem, že ohn tu a tam pohasly. JVlezi hbitovními vraty kmitla se vysoká a štíhlá silhouetta nkterého z inspekních dijstojník. Vidl ohe, zahlédl naše postavy, ale nevešel. Byl to jist dstojník, který se nebál

kulového dešt, ale na hbitov se mu pece nechtlo. Druhého dne veer leželo tu na tyi sta mrtvol možná, že byl mezi nimi. Chvílemi bylo slyšeti duniv jednotvárné huení, jež jsem si nemohl nikterak vysvtliti. Teprve

—

pozdji jsem si vzpomnl, že to huel splav, hukotu tomto zmínil také Kurulski. Bylo deset hodin polní maršálek Radecký teprve veeí, a Schonhals si jde dv nebo ti^i hodiny prospat. Kurulski byl v tu chvíli podoben kamenné soše. Upímn eeno, až do této chvíle jsem pranic nechápal, co chce svým podivným snem vlastn íci. Sedli jsme na hbitov, a tu jsem si myslil, že zalehla do duše jeho trochu podivná a fantastická sentia že se o

—

mentálnost.

»Pede dvma

manévrovali jsme v senajednou Kurulski svžejším hlasem, a já ml skuten velkou radost, že na Piemonana jeho vypíchané oi zapomnl. »Byl jsem ubytován u njakého hospodáského správce na osamlém, ale velikém dvorci. Veeel jsem s rodinou bože, jak Nu nevadí... se ti lidé jenom jmenovali? snad na to pozdji pijdu. U stolu sedl správce, bývalý voják, muž asi ptatyicetiletý, verních

lety

echách, «

zaal

i

.

— .

.

«

«

LEGENDA

doposud statný, svží a zachovalý; subtilní, ba skorém hubená paní správcová, chováním a taktem pravá aristokratka, asi šestnáctiletý hošík, gymnasista, jenž propadl asi ze tí peda jenž kouil papirosy jako starý dragoun, osmnáctiletá jejich dcera a já. To bylo skuten krásné hoch jí byl nápadn podoben a proto jsem ekl, že jsem jednou také propadl. Slena mla svého bratíka asi velice ráda, protože klasicky modré oi její se

mt

dve

.

.

.

vdn

na mne upely. Za veee prohodí propadlý gymnasista: »To už inženýr asi nepijede.« Protože jsem se tázav podíval s jednoho na druhého, prohodila paní správcová:

»Ah tak.

Tak

.

.

— snoubenec naší dcery.

promite

mn

se

zdálo, že to nebylo

slen

píliš

vhod. Hoch pi nalévání piva ze džbánu do sklenice trochu pelil, a eklo hnviv »ty nešiko«. Ten nešika ale patil na vrub jeho prostoekosti Poruík se zase odmlel a já nadarmo pemýšlel, k a pro vypravuje s takovou podrobností celkem zcela bezvýznamnou epi-

dve

.

.

.

emu

z manévr. »Na mou est,« ekl Kurulski pomalu a vážn »to dve byl bych mohl milovat. O tom inženýrovi se obas prohodilo njaké slvko,

sodu

.

.

.

jako vbec o lovku, jenž ml mezi námi sedti a jenž patí k domácímu kroužku. Ona vbec nepromluvila ... ale co to sama o bylo vše platné, když pece jenom byla snoubenkou. Už jsem si vzpomnl Hofman

nm

.

se jmenoval ten správce.

.

.

NA PRANÝI

120

Tímto slovem ekl Kurulski

vtou

a jedinou tou

ženou Za tím

tknutelná. u nho platil

muže

ek

.

.

...

veeí

potuloval se kolem stolu s rozneomalenou neohrabaností velký novofundlanský pes. Byl to slenin miláPo veei a proto si tak leccos dovolil.

Mezi tomilou bílý

'

jako

mnoho

ním

a poctivou povahu.

než pouhou

velice

obnažil celou svou bodrou více Žena mu byla snoubenka byla nedovzí závazek a slib, který estné slovo u estného

a

se produkoval tím, že chodil po pokoji na zadních nohou. Tak uplynul hrav veer a nikdo

nepozoroval, že je plnoc. Hošík mne doprovodil do pízemí, kde bylo pro mne ustláno. »Sem se ped týdnem dobývali zlodji na pokladnu,« povídá hoch, já se usmál a vyfíal

ani

jsem z plášt pistoli. »Tatínek po nich také stelil, « ekl chlapec a já pozoroval, že by rád se mnou ješt chvíli pobyl. Ráno jsem ale musil asn vstávati a proto jsem se zaal svlékati. Hoch dal dobrou noc. Za pt minut jsem tvrd usnul. Spal jsem asi hodinu. Ve spaní, tvrdém a hlubokém, slyším podivné zvuky, podobné vrzavému zvuku, vzbuzenému pejíždním neht na strunách. Zúplna jsem se snad ani neprobudil ... já vbec se na velice málo pamatuji. O tom vím zcela dobe, že bylo škrábáno piskoím k oknu, rozevu na okenice ped oknem stála vysoká prudce okenice postava se svalí bílá postava. Stelím já lehnu a usnu, jako by mne do vody hodil.

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

LEGENDA

Co

se stalo?

mn

ubožák

V

.

chtl

noci ránu v

.

Zastelil jsem psa, který

.

dáti

dom

121

na jevo, že

je

na blízku.

ponvadž jsem

neslyšeli,

masivní svtnice ven. Ráno psa v kaluži krve ... a já o niem ne-

stelil z klenuté a našli

vdl

.

.

.«

.« ekl jsem se »To pece není možné shovívavým úsmvem, ale oi moje hledly pátrav a zkoumav na poruíka, jenž byl nyní neobyejn rozilen, v oblieji do temna zarudlý a hlas, když ekl slova »a já o niem nevdl«, znl podráždn a skorém hnviv. tomu »Nu já ráno jsem se díval .

—

v

.

—

jednoho na druhého, když mne pesvdovali, že jsem psa zastelil, udivenýma oima. na mou est. Na sen teprve Mluvím pravdu pozdji jsem se upamatoval ... ale na ránu, na výstel se nepamatuji. Nevím o ale z pistole bylo vysteleno. Mám ji dosud je to stará, ale doposud velice dobrá zbra. .« Je to památka po mém otci Na zámecké vži v Goitu bila plnoc. Kdykoliv jsem se podíval na Kurulského, bylo jaksi úzko a nevolno. Zvuk hodin, huící do hrobového ticha, byl duniv smutný a hluchý. V tu chvíli litoval jsem, že jsem z veera ekl, že bych dnes prosedl až do rána. Jií vypadal v tu chvíli neobyejn rozpait piz

—

nm

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

mn

.

.

padal jako zloinec, jenž uvažuje, má-li se piznati. Nkterou chvíli se na mne oste zadíval. Pak zahledl se do prázdna a oi jeho zabodávaly se ped sebe se strnulým zármutkem. »V minulosti naší rodiny udalo se nco

NA PRANÝI

122

strašlivého

aspo

.

.

nejsi

.

dosud ospalý, povím

ti

co vím já.«

tolik,

»Vypravuj,« ekl jsem a zapálil si papirosu, nabídl. kterou Kra»lVlj otec ml velkostatek nedalo ml proto slušnou cenu. Dnes už kova mojí zásluhou. nám patí tak asi polovice Byla léta, kdy jsem nesmysln hýil. Nco podnes se za nco zhltly ženy hltili kon, jednou to vru stydím. Mám jedinou sestru zaslechl jsem, jak kdosi ekl: »Dostala by hezké vno, kdyby Jií všecko neprohýil.« asi patilo, byl jsem hotov S tím, co Nu ... a to vlastn sem a bylo po hýení. zemel, když jsem byl asi nepatí. Otec Ale s tou jeho tíletý. Ani ho nepamatuji smrtí je spojena strašlivá záhada. Otec ml bratra, který byl pokladníkem Jednou pišlo podobným v nebo psaní, v žádá otce za velikou penžitou nepomže-li, že bude on ztracen pjku

mn

.

.

—

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

ím.

ním

nmž

.

i

.

.

Co

celá rodina.

se nikdy

.

.

všem tmto dtklivým žádostem

skorém

ale

pro poteboval nedovdl

a

se stalo

tak nakvap penz, jsem

pedcházejí malversace. Já bych se zastelil vlastn horší zbablost, než zstati matka nebyli na živu. Faktum je, že otec Otec ani na okamžik na rozpacích, co uiní. sehnal peníze a vydal se s nimi sám na cestu. .

.

ale to je

i

Osudná

nám dtem

cesta.

bylo

—

nemohl, že bylo ti

Mn

Dom

eeno,

oslepl na

léta a

se

že

ob

seste

více

oi

rok.

nevrátil

a

na cest roz-

se

a že zemel. Dorstali jsme

LEGENDA

123

gymnasium. Už jako dít zaráaž chorobná zádumivost; oích neustále, tehdy, když se

a já pišel na žela

bylo

mne matina v

její

i

nco hrozn tesklivého a bolestného. Jednou udalo se nco zvláštního se mnou ve usmála,

škole. Byl jsem ve tvrté latinské. Profesor vypravuje ve strunosti dj Sofokleova dramatu »Oidip král« a koní touto vtou, kterou jsem už nezapomnl: »Hrozné tyto osudy dolehly na Oidipa krále s takovou tžkostí, že si oi vypálil. « Profesor doetl dsné toto slovo, já zbledl, strašliv vykikl a upadl do mdlob. Tehdy jsem stonal prudkou horekou asi dva msíce. Když matce vypravovali, co se se mnou pihodilo, zbledla, zakryla si tváe rukama a usedav zaplakala. Profesoi nechápali ani mne, ani mou matku. »Jsou lidé, kteí mají nervy jako pavuina jemné, « ekl katecheta a tím myslil, že celou

—

záhadu dostaten vysvtlil. Uplynula tyi léta. Tu udalo se nco na vlas podobného. Matka pijela do msta a když si zaídila svoje záležitosti, šli jsme se podívat do obrazárny.

Mimo nás

nebylo v sále niod obrazu k obrazu spolen, sdlujíce jeden druhému své dojmy. Najednou všichni ti onmíme hrzou ... na vysokém, podlouhlém plátn zobrazen statný a krásný muž s oslepenýma oima. Pod obrazem byl tento nápis: »Jaromír, kníže eský«. Matka zavrávorala a já ji s tží 'zadržel, že neklesla k zemi. Byl to druhý, hrozný pípad

koho

.

.

.

chodíme

—

NA PRANÝI

124

a já tušil,

Že

nco dsného

nás

všecky,

ze-

jména však naši matku pronásleduje. »Ješt Tentokráte se roznemohla matka. jedno podobné vzrušení nepežije, « ekl léka a nám obma, seste, domlouval nejasný instinkt, abychom nemluvili o záhadných tchto dvou episodách, za kterými, jak nám pravil varovný vnitní hlas, skryto bylo velké a strašlivé rodinné tajemství. Za nemoci matiny jsme se sestrou stídav bdli u jejího lože. Jednou nalezl jsem vedle matiny postele njaký zápisník. Poznal jsem okamžit, že je to denník otcv. Asi na deseti stránkách byly rzné obchodní a domácí poznámky. Uprosted istých a nepopsaných list bylo na jednom nkolik kalných skvrn a pak v tesoucích tazích napsané jméno: Verletti. Písmo to bylo nápadn zmnné, ale pece jsem poznal známou otcovu frakturu. »Ty skvrny píšerné tujsou zpsobeny krví,« eklo šení, jehož jsem se už pozdji nikdy nezbavil. A tu noc, kterou jsem probdl u matiny postele, nabyl jsem sice nejasné, ale pevné pesvdení, že otec nezemel smrtí pirozenou, a strašlivou smrtí. ale že zahynul hroznou Jméno, osobu nebo vc, oznaenou názvem »Verletti« hledal jsem a hledám po nkolik vlastn nieho let. Jsem o tom pesvden, ped smrtí anebo v pednevím, že otec,

mn

i

mn

a

bu

tuše, že se

mu nco dsného

pihodí,

napsal

nezapomenutelný odkaz pro svého syna, pro mne.«

toto

jméno jako výstražný

Poruík

zakryl

a

tvá rukama

a více nepro-

«

LEGENDA mluvil.

125

Na východ slab svítalo. Ležení se ale doposud se nic nehý-

zvolna probouzelo,

Chovalo se jako spící lovk, jenž se probudil, ale z lože ješt nevstává. To, co poruík vypravoval, uinilo na mne

balo. sice

hluboký a dusný dojem. Ne proto, co vypravoval ... ale spíše proto, že to vše mluvil hlasem zasteným a že to všecko bylo tak smutné a ponuré. To vše bylo dkazem, že dojde k bitv za nkolik hodin. Staí dstojníci aspoí vypravovali, že ten veer ped bitvou stávají se vojáci melancholickými a že rádi vypravují truchlivé vci. Kurulski chtl nco íci, ale sám nevdl, jak a kudy do toho. Z toho, co jsem slyšel, bylo mnohé vysvtlením pro podivné chování jeho ale ostatnímu jsem valn nerozuml. Tušil jsem jako on za otcovou smrtí njaké drama, ale tušení to nebylo ani tak jasné, abych se mohl ustáliti na njaké pevnjší a konkrétnjší pedstav. Díval jsem se delší chvíli na svého soudruha, jenž hledl ztrnulýma oima do blikajících ohark. Pak na mne pišla mdloba a já podepev hlavu

mn

mn

.

o

ze

tvrd

.

usnul.

Probudil jsem se jarním chladem asi o páté hodin ranní. Kurulski byl pry. Když jsem vstal, až jsem slabostí zavrávoral. Pede mnou kmitl se njaký voják. Poznal jsem poruíkova famula. Podivná myšlénka projela jako blesk mozkem. povídám k vojákovi »Ty »byl tvj

mn

—

.

pán na verejšek v noci venku ?« »Byl, pane poruíku.

.

.

«

««

«

NA PRANYRI

]26

»Nepamatuješ se, kterou hodinu to asi hylo?« Byla plnoc, »Pamatuji, pane poruíku. .« když už byl z domu .

»A kdy

.

se vrátil ?«

»Asi k jedné.

»Ml

s

sebou njakou zbra ?« ... ale myslím, že ml

»To nevím svou

»A podle eho tak soudíš?« »Protože na noc jsem pistoli jsem

s

sebou

pistoli. «

ji

ráno prohlížel,

»Kam »Ped

šel

bylo

z

nabíjel a

ní

když

vysteleno.

tvj pán?«

chvílí

jsem ho potkal za hbitovem.

ekl,

že se jde projít. »Kterou stranou se dal ?«

»Ke Goitu.« V tom zateskl tichem ranním, prosyceným vní a rosou, poplašný signál. Levé kídlo Piemontské armády se pohnulo a jako ohromný hlemýž posunovalo seku pedu. Setník Brand, velitel 10. polního mysliveckého praporu, vrazil s konm na hbitov a spšn pozdraviv, ekl: »Za dv nebo za ti hodiny bude tu soudný den ... a nevím, jak to s námi dopadne. Bylo 8 hodin a pravé kídlo nepátelské armády vyrazilo rázn ku pedu. Pl sta ti-

voják se hnulo a zvlnilo ohromnou plochu, která byla v tu chvíli jako živé jezero. Setník Brand se neklamal ... už bylo nade vši pochybnost jisto, že první pijde do ohn brigáda Strassoldova, jíž bylo uloženo, aby za každou cenu uhájila posici u Santy síce

LEGENDA

127

levému kídlu, jež odlouptlesa, ítajícího asi nuvši se z hlavního 50.000 muž, vzalo s sebou dobeni 5.000 hlav, byla brigáda naše smšné slabá. ítala celkem dva prapory, dv škadrony a šest dl, dohromady asi 2300 bojovných sil. Setník Brand disponoval še svým praporem a temi dly asi sto krok pod hbitovem. Asi deset minut ped útokem na pední naše stráže pijel ke hbitovu a ekl bodrým svým hlasem, stoje mezi vraty: »Zaplatíme vstupné, ale nedostaneme se dovnit.« Za pl hodiny po nepatrné šarvátce s pedními našimi strážemi pijel setník ješt jednou ke hbitovu. Bylo už devt hodin a slunce píjemn hálo. »Ti lidé nemají patrn ani potuchy, co je to za pohovu pi práci za rosy,« prohodil pólo žertem a pólo do opravdy setník Brand a opt odejel tentokráte již do tuhého boje. Lucie. Proti celému

—

.

.

.

V tom závratném zmatku

horeném ped-

a

bitevním rozilení jsem na Kurulského úpln zapomnl. Brigáda naše napadena byla prud-

kým a divokým útokem. Za nkolik takka vtein byl myslivecký prapor Brandv klínem, vraženým do nepátelské pesily. Tento klín zpsobil malý válený zázrak odrazil nepítele a zahnal od hbitova. Zrovna v tu dobu a ve svrchovaný as dorazil ohroženým na pomoc velitel prvního armádního sboru polní podmaršálek hrab Vratislav se tymi setninami granátnické divise pšího pluku Haugwitzova a arciknížete Sigmunda. .

.

.

NA PRANVKI

128

V pravé poledne obnovili Piemonané útok zuivou prudkostí. Do jedné hodiny zuil na hbitov strašlivý boj. To jsem mluvil na-

se

posledy

s

Brandem.

»Doposud jsou ranni ti dstojníci, « ekl setník Brand.

»Ten jeden jmenuje

se Jií Kuriilski,« dodal. »Tušil to,« pomyslil jsem si a hned na to

jsem na Poláka zapomnl.

O jedné hodin odpolední zmocnili se monané hbitova a brigáda Strassoldova

Pie-

byla

nucena vykliditi hbitov a celou osadu. Na tomto ústupu, kde jsme strašliv draze zaplatili každou pí ztracené pdy, sražen jsem byl s kon. Byl jsem rann kulí do levé strany prsou. V tu chvíli jsem ml pocit, jakoby nkdo vyškubl kus masa z tla. Vzpomnl moje jsem si na nkolik vcí najednou vdomí bylo v tu chvíli jako hoící hranice, jež vzplane mohutnou záí naposledy ped uhasnutím. Nejintensivnji vzpomenul jsem si svj na Kurulského. »Ten je vším vinen osud tušil a mne k nmu pipoutal. « Tuším, že jsem byl ješt asi dv nebo ti minuty pi vdomí. Ležel jsem mezi koskými kopyty a rád bych se byl dopátral, je-li to mj Ale to jediné, co bylo na celém mém tle schopno pohybu, byly oi, jež v tu chvíli bez oslabení a zaslzení zíraly do žhavého slunce. zrovna kolem Aby tak te jela kavalerie mne .« pomyslil jsem si a instinktivn jsem zavel oi. A pi tom vzpomnl jsem si na vypíchané oi a na ostré záhyby koských

mn

.

.

.

.

.

.

k.

.

.

.

.

.

«

LEGENDA podkov. Když jsem na to za chvíli opt otevel oi a vidl to isté, bezmraké nebe nad zem strašliv vesvou hlavou, zdála se

mn

nebe malé a nepatrné, jako útulné a bezpené místeko, po nmž jsem zatoužil s neskonalou a pímo dtsky nžnou tesknobylo, jako bych usínal a já se stí. Pdk zrovna tak, tomu spánku bránil. Bylo jako když jsem ítával v posteli a kniha zvolna a tžce padala z ruky, já sebou dva nebo tikráte trhl, peetl s nejasným pochopením nkolik ádek, abych na to tvrd usnul. V této smrtelné únav, kdy cítil jsem, že tuhnou ruce, stydne elo a nohy a že balvany, napadla mne jež byly tžké jako tžká lítost, že jsme musili ustoupiti. Pak zachytil jsem na tmícím se obzoru svých pedstav silhouettu setníka Branda, o nmž jsme íkávali, že bude jednou se smrtí o svj vlastní život v karty hrát, vzpomnl jsem si na hrozný liká a to

mn

mn

mn

jeho vtip o vstupném

bezprostedn ped

mn

mn

bitvou,

pak chtl jsem ješt jednou otevíti oi, abych naposledy vid! modrou oblohu, zlaté slunce a bílé svtlo ... ale už jsem neml ani tolik síly, abych víka otevel Probudil jsem se v nemocnici na Veron, kam byli nemocní z obou tábor houfn transportováni. Nade mnou sklánl se njaký lovk, snad léka. »Jak to dopadlo ?« bylo moje první, co jsem promluvil. »Dobe Bylo bojováno až pes pátou .

.

.

.

.

.

.

hodinu. Na

pranýi.

9

NA PRAN\RI

130

Teprve nyní jsem se podíval, s kým mluvím. rakouský léka. »Tedy jsme pece vyhráli, « oddechl jsem

Byl to si,

a tato

útcha

mn mn

vrátila plné

vdomí.

—

po pravé stran ležel si, že tvá jeho je strašliv hranatý a špiatý. Po levé

Zrovna vedle Kurulski. Všiml jsem

a obliej sténal piemontský voják. Bylo asi devt hodin. Zavolal jsem na Kurulského jménem, ale ve tvái nepohnul se

bledá

stran

ani jediný sval.

nmu

Práv urený k

pistoupil k rakouský voják, obsluze nemocných. »Jde se podívat, je-li ješt živ,« pomyslil jsem si a otevel jsem dokoán oi, aby vidl, že

doposud žiju. V tom bylo slyšeti

z

vní

otevenými okny

njaký hluk. Slyšel jsem docela jasn, jak kdosi úpnliv prosebným hlasem vlašsky zvolal: »A nevypícháte nám oí?« Pamatuji se, že jsem se pi tchto slovech otásl hrzou a že jsem se podíval na Kurulského. Bylo jisto, že zvolání- toto, jež bylo udšen pronikavé, zaslechl. Oi jeho se otevely, a ústa jeho se nkolikráte pohnula, jako by chtla nco na toto zvolání íci V tom pihodilo se nco zvláštního. Piemonan, zvednuv se s napjetím veškerých sil na loži, vykikl: »Slyšíte ... slyšíte ...vy barbai, udláte nám to všem jako Verlettimu Ten to snad zasloužil .. otec jeho byl bídák, .

.

.

.

.

.

.

který

loupil

a

vraždil a

který

ješt ke všemu oi vylupoval

svým obtem

... ale

nás ušette

«

«

.

LEGENDA .

.

my

.

vrn vy

.

.

131

za svého krále zrovna tak poctiv, jako vy za svého císae

bojovali a

.

Piemonan, vyerpán tímto hrozným

.

roz-

se polomrtev na lože. Kurulského bylo v tu chvíli hrozno

ilením,

Na

.

.«

podívati.

svalil

Když

vyslovil

letti,

zvedl se na

ješt

více.

loži,

se

Piemonan jméno: Veroil a

vyteštil

zbledl

Verletti »Ježíši Kriste ... co to ekl ? tedy je to pece pravda? ... oh ... já už se pamatuji. Kurulski zahekl, škubl nohami, prsa jeho se vzedmula, pravá ruka zamávala nad hlavou, která svezla se s podušky dol a nkolikráte zachroptl. Léka konstatoval, že práv vypustil duši. Do sálu vešel práv setník Brand. Jeho do ohromné šachty, zásluhou pišel aspofí .« vykopané na hbitov v Sant Lucii .

.

.

.

.

—

.

.

Když plukovník domluvil, nikdo se dlouho Pak rozmlouváno v cerclech o podivném píbhu. »Zítra se podívám, « ekl jeden mladý poruík, »mluví-li Schonhals o podobném pípadu s vypíchanýma oima. »Dva dny ped bitvou u Santa Lucie nalezena byla v aleji na silnici, vedoucí ze Sakky ke Goitu, mrtvola piemontského vojáka s prosteleným srdcem a vypíchanýma oima,« proneozval.

NA PKAXVRl mluvil za jeho zády

prochvlý baryton plukov-

níkv.

Zárove pedložil ped užaslého poruíka otevenou knihu, kde bylo místo, jež práv peetl, zaškrtnuto ervenou tužkou

——

PIJEDEME!

I.

jakousi podloudnickou opatrností roznášela se po pikantní zprávika. Vzklíila v divadle, v šatn ped zrcadlem, kde abonentka páté ady sedadel svila ji abonentce z druhé koniny pízemí. Novinka šla z úst do úst jako pi hostin znamenitá pochoutka z ruky do ruky. Nkdo si vezme hodný kousek, kdo nepijme nabízené, aspo se podívá, co se mu podává. Toho veera zstala dv sedadla prázdná abonenti manželé Narvalovi poprvé scházeli. Náhodou dával se kus, prosycený

mst

S

.

.

.

manželskou nevrou. Posluchaky, zasvcené v nejnovjší skandál, ochotn a teba také

mimodk

assimilovaly

a

zamovaly

U Narval pihodilo se nco nelze jen tak plnýma ústoma

jména.

delikátního,

co

íci, jak to

pofrancouzský statká.

na jevišti hovorný Nestoudnost je prý píznakem celé aféry a divadlem a spoleenskými schzkami v kon-

vídal

^A PRANÝI

136

haute

versaci. .vyškolená

volée

našla

už

ve

svém slovníku píslušné eufemistické oznaení. Dobrý ton žádá, aby se nikdo dychtiv nepídil však ony detaily dojdou po podrobnostech s jiné strany anebo se obratným zpsobem vymakají. A zatím se na jevišti hrálo, a o man.

želské rismy.

neve

.

.

deklamoval svdce cynické afo-

Ob prázdná

sedadla v

naplnném

jevišti

psobila pro zasvcence dojmem kiklav rušivým. Na levém sedával vážný úetní rada Jindich Narval, jehož všichni kolegové dosáhli téže hodnosti teprve na sklonku své úadní kariéry ... a Narval byl už adu let radou a dosud nebyl ani padesátník. To vše jako by nez toho prázdného sedadla se hlásilo obsazený prostor jako by chvílemi se rozestupoval na všecky strany, šíil a prohluboval v zející propast, ve kterou až hluboko na dno škodolibost posazovala radu Narvala, svrhujíc ho v tu chvíli se spoleenského kesla, jehož abonentem stal se svou kariérou, svou nepo.

.

.

rušenou ctí, tušenou zámožností, spoádaným životem a rodinným štstím. Z druhého sedadla vanulo cosi pikantního. Narvalova žena mla v divadle houfec obdivovatel, kteí své dojmy shrnovali v malý prostor divadelního kukátka, více o nmž kdosi dobe ekl, že je v drzosti než v pívalu neomalených ^lov. Prozrazuje hladovost po sblížení, po n^em uritjším, pivinujíc k diváku lepé formy a vtírajíc se v nejintimnjší záhyby a zákoutí. Pod ním za ním skrenou do vidíte pootevené rty, ramenou hlavu, která jako by tetelila se touhou

nm

PRljEDEMf-:

137

vsunouti se celá do kukátka, hodné blízko k obdivovanému tlu. Vru, že vypadávají tito spoleenští gourmandi ve svém skroucení a se svými kukadly jako pavouci ped svou sítí na íhané. Narvalovi bývalo v ohni tch skel nevolno dobe vdl, že ani jediné kukátko a horko, o nho nezavadí. Zdávalo se mu, že žena jeho volí z marnivé samolibosti pro své ob-

a

hodn vdné a pohodlné posice. zatknutá v mírn obnaženém poprsí dráždila Narvala každým svým lístkem. astý pohyb krásné ruky ke kvtu namlouval mu jakousi duševní spojitost mezi obdivovanou divovatele

Rže

a obdivovateli, kterým rozechrávání stolístky prstíky psobilo závra a zmatení, a kteí úzkou trubici kukátka v tu chvíli div že v oi nevtiskli. V tch vrstvách zpsobilo prázdné sedadlo paní Narvalové sklamání. Jakási hokost, promísená nejasnou výitkou, rozlila se jim v útrobách, a uražená samolibost probouzela zahanbení, jen tmto lidikám vlastní. Nevra byla tu vcí vedlejší, byla ním, co každý ve svém egoismu pipouštl ... a na skle kukátka, jež tolikráte obíralo se tím, co se dnes povídalo jako hotová událost, jako by oko hledalo na otázku, kdo je ten šastný smrtelník! Skla v zimniném chvatu honem hledala vhodnou

zaržovlými

odpov

a po

ase vdnjší

náhradu, ob

chvíli ze

zvyku

zavadila o prázdná sedadla, a uražená dušika vmetla v sedadlo Narvalové zahalenou výitku slovem »nevdnice« a na sedadlo radovo slinu

.

NA PRANÝI

138

Škodolibosti a satisfakce pro svou osobu poznámkou »ty hlupáku«. Tradice patricijských rodin, hrdých na vzorné a bezúhonné vychování svých dcer, vidly v pádu Narvalovy ženy nco zcela pirozeného. Vznešené matrony ze starých zájezdných hostinc, pivovar a závod, které v moderní staré Prahy dominují svými dv st let starými usedlostmi, neubránily se pokrení ramenou. Což Narval nevdl o jejich neporušených ro-

pemn

bezúhonné minulosti, vzorném vy-

dinách, o

chování a znaném chodil do spoleností

vn

jejich

jejich,

byl

dcer? Léta zván na sou-

kromé dýchánky ve starých salonech s gotickým klenutím, po celá ta léta byl u nkolika rodin v pelivé revisi a reserv ... a pak dopustí se na spolenosti, která ho uvedla v svt, tak bezohledné beztaktnosti, a vezme si za ženu dceru pomocnice ku porodu! »Fi, pane úetní rado jsou ploty, v nichž nkdy klacky po letech se zazelenají ... to bude nco pro vaši kvtomluvu, « ekl na nejblíže píštím dýchánku lokální causeur, jenž si liboval v metaforách zvláš appartních. Posluchai sice úpln .

.

.

smyslu aforistické rakety, causeur snad sám by byl pišel do rozpak, kdyby se byl našel skromný lovk, jenž by se byl piznal, že nerozumí, a požádal o bližší vysvtlení ... ale to každý vytušil, že je v tom njaká urážka, a to postailo. Narvala nemohlo nic jiného ekati prosím vás dcera Snad si nemyslíte, že sleinky poskvrnily svoje cudné rty vyslovením slov: porodní babiky nepostihli

vt

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

«

PRIJEDE^rE

119

A pi tch všeobecných, pichlavých a jedovatých poznámkách, i
.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Kdyby se byl úetní rada Narval pes noc ve svém úad diurnistou, byl by zasedl oddan a trpliv ke stolu a byl by si ekl: »Jindro, ml, trp, sedni a pracuj dost možná, že se pece jednou radou ješt staneš. A když by byl opsal svou porci, dovedl by stal

.

.

.

toho, že by nesl spisy do pokoje radova s pokorou nejnižšího aspiranta praktikantského povýšení. To mu napadlo cestou do kanceláe po hrozném onom objevu, jenž uinil z útulné jeho domácnosti špinavý a sprostý pelech. Šlapal po bílém snhu, vidl nad svou hlavou oblohu

^'A

140

PRANVRI

neporušenou jako svoji úadní konna které nebylo ani jediné skvrny, srovnával tu ženu v duchu se vším možným, ale každé srovnávání zavrhl, ponvadž všecko na svt lze oistiti, jenom nevrnou ženu ne! istou

a

duitu,

Disciplinárky se

vk

asem zapomenou,

lobyh na

opilý

vystízliví, dstojníci degradováni

kmány a zase povýšeni... on... rada Narval by se mohl státi diurnistou, a pak zase z diurnisty radou ... ale jeho žena už nikdy nemže se státi ženou poestnou. V mravním smyslu zstane torsem, jako lovk, jenž pišel o jedno oko a nahradil je sebe dovednjší napodobeninou, zstane jednookým. Ztrnul nad ztrátou ušlechtilé této pednosti,

pi tom lítosti se svou vlastní Nepovažoval ani tak sebe v té míe za oloupena jako spíše svou ženu, ku které pišel irou náhodou. Až do tyiceti let žil jen pro svj úad, pro své pedstavené, svou kariéru a jisté spoleenské závazky. Postupoale

nepocítil

osobou.

úad

val v a souasn rostl ve a kolikráte ho napadlo, že vlastn

spolenosti, úkol lovka na svt je velice jednostranný. Zasa své existenci ránu, otes jí, a všecky vztahy k celému okolí se oslabí, utrpí zvadnou jako nedostaten zalitá kvtina. tedy dobrým a pelivým zahradníkem svého já, a máš vyhráno. Svou ženu pipoutal k sob jenom z egoismu, ponvadž vidl ped sebou ženu úchvatn krásnou. Na- to se pranic neohlížel, že byla dcerou pomocnice ku porodu »radovou stane se satkem se mnou a spoleen.

.

snahy

i

.

Bu

.

.

.

PIJtDE.ME

141

její krásy, « ekl umínil, to provedl. Chcete snad teba vdti, jak se s ní seznámil? Byl kamsi pozván na krtiny, kde nemohl se jen

ská rehabilitace bude úkolem si

Narval, a co

si

plan vymluviti. bika vzala s sebou tak

Šel tedy, a i

ponvadž

svou dceru, setkali a

bavi-

dli se poprvé. Za rok na to prokázala matka svojí dcei službu, na kterou se plných ticet let prakticky pipravovala. Pt let uplynulo, a Narvalovi nikdy ani ve snu nenapadlo, že by v pozornostech, jež muži jeho žen vnovali, vzel zárodek a zkáza jeho domácnosti. Považoval za nejsvtjší povinnost svojí družky, aby jako žena jako matka bdla nad svou neporušeností. Jemu to pipadalo jako nco tak pirozeného, jako jeho závazek, aby svojí žen dával na vydržování domácnosti dv st zlatých msín. Všecko považoval za povinnost... sám jednou dokonce ekl, že povinností pírody je, aby vydala kvty a plody, a povinností manžel je, aby se milovali. Slovo povinnost bylo u nho tím arodjným proutkem, jenž každou temnotu, každou špatnost zapuzoval. Byl ke své žen šetrný, pozorný a dvorný, chodil s ní do divadel, do koncert a do zábav ale v duchu svém nkolikráte zaadil projevy tyto mezi povinnosti ne valn píjemné. Žhavjších a ohnivjších záchvat duše jeho nebyla schopna. svatební objetí jeho mlo ráz obadný, odmený, chladný... v malých oích pod zlatými brejlemi nco rozkesalo prchavou jiskru, i

i

.

I

.

.,

NA PRANVRI

malomocná

ale ta byla píliš

a neduživá,

než

váše v horoucí plamen. Za nkolik nedl po svadb nadhodila mu tchyn dost obratným zpsobem, že se chová ku své mladé a krásné ženušce jako polární medvd.

aby rozvíila

pišel do rozpak. rada cídil si brejle... a oba se rozešli mlky, bez jediného slova. »Je t, Lenko, líto,« ekla ku své »ale pochybuji, že svého dcei porodní bába

Narval

zrovna

Tchyn ekala

ztrnul

na

a

odpov,

mn

.

.

.

muže pedláš. « Na její pokrení ramenou ekla mladá žena pouze »jaká pomoc«. Porodní bába zahledla se zpytav na svou dceru a pythicky odvtila: »Nebudeš první ani posiední.« Narval nešel tentokráte rovnou cestou do kanceláe. Stalo se poprvé za dvacet let, že ješt o 9. hodin nebyl ve své úadovn, kde abnormalita tato vzbudila všeobecné vzrušení. »To se stalo nco velikého, mínili staí kan»bu ho ranila mrtvice nebo celáští kozáci zlomil nohu.« <-<-

.

.

.

puntikáskou svdomitostí svého manželství. Bylo mu pi tom asi tak, jako když mu byl sven obzvláš mohutný svazek dležitých spis za tím úesvé dobrozdání. U oné lem, aby podal o Rada

celé

probíral s

lustrum

nm

interpelace se strany svojí tchyn se zarazil. Nejasné tušení mu pravilo, že tady je skryto

závažného. Znlo to tehdy jako výstražné a výtka zárovefí ... a ta pedpokládala jakousi mezeru, nedostatek ehosi, co náležit a v plném rozsahu nepochopil. Kdyby cosi

napomenutí

PIJEDEME

143

nco podobn

nejasného pišel v útech, na tom míst zamodral se veliký otazník nebo vykiník. Tenkráte chtl se ptáti na vysvtlení, ale ostýchal se ped na

dozajista

by

byl

vlekla

pochybením a vadou tehdy, chyba celým manželstvím jako

Bylo-li to

tchyní.

se

ta

vada v útech. Narval mrazu smekl klobouk

Pokraoval

pot.

mu

chyba

zdálo, že

zakaluje

ty

dále ta

mimodk, ve

své

ela bohatý

s

a tak se

revisi

všude proskakuje, a že stránky.

nejistší

za nejtužšího

utíral si

a

nahodilé

Jisté

na onu Ve druhém roce jejich manželství dostala protjší okna nové obyvatele. Byli to novomanželé, kteí se po celý den cukrovali jako dva holubi. Jednoho veera zastal Narval svou ženu v zadumání u okna. Za chvíli zaslechl ztlumený, ale naí-

poznámky ženiny padaly jako památnou rozmluvu

kav

s

refle.x

tchyní.

hoekující a lítostivý vzlykot. Rada^^se pemýšlel, co asi ženu rozžalostnilo.

zarazil a

Svdomí

jeho

u

hrdém sebevdomí, že plá nevysvt-

ten nebyl zavinn jeho vinou, bylo litelným pláem nelib doteno. pro pláeš ?« ekl »Apoleno .

mým

.

svým zná-

.

pízvukem, jenž vždy

ností byl naichlý úseností mluviti jenom k podízeným.

a za všech okol-

zvyklého

muže,

mn

tak »Ah ... to by tebe nezajímalo .« protáhla duší žalostivá tesknost Naproti hoela v útulném obydlí ržová lampa. Záslony nebyly zakryty a každý pedmt vypadal, jako by byl zalit veerní ervánkovou záí. V pozadí stály vedle sebe dv postele, .

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

144

naechrané vystlání vypadalo jako závj kameliových kvt. Na polovin ržové koule na lamp, obrácené k oknm, jasn blal se

jejichž

poátek nžné prpovídky:

»Smavé

štstí a

Ostatek jako by se zatáel do vnit, k zaržovlé dvojici loží, kde roztoužené a zaslzené oko mladé ženy tušilo dokonení bílých slov. Naproti oknm stáli mladí lidé, novomanželé, jejichž hlavy v nžném zatulení vlasy spínaly do vlas, a jejichž zanícené pohledy stáply se ve hlubiny roztoužených a blahem navlažených oí. A to ržové svtlo, mkké a hebké jako prášek liliových kalich, jako by zvalo a vábilo k tm naechraným povlakm Narval jediným pohledem zavadil o rozkopochanou tuto idylku, která vzbudila v cit zahanbující dotrnostl a vtírání se v intim-

ra

.

.

.«

.

.

nm

soused. ekl na to ke služce klidn a »stáhnte pece ty záslony.« vážn Mladá žena odbhla do pokoje, zaboila hlavu do pein a usedav si poplakala. pi této episodce se Narval ve svých myšlénkách zastavil. Tady vzelo nco píbuzného, nco, co upomínalo na to, eho se dovolávala u nho jeho tchyn. Narval najednou zhrozil

nosti

»Marie,« .

.

.

1

se otázky, které

si

nedal a kterou cosi v jeho

nitru vzbudilo:

»Snad nežádala žena

nco podobného

mne?« Chtj nechtj

ode

myslil rada na manželský protjška. Vzpomíná si, že mladý muž pinesla profesorem. Jednou pi

párek byl

i

z

obd

«

«

PIJEDEME služka

Marie

voka,

a násilím

pivo,

146

zardlá ve tvái jako

pi-

tlumíc nevázaný a nespoutaný smích, který tak tak že držela za cípky mezi rtoma bílými a silnými svými zuby. »Co pak vás tak rozveselilo, Marie ?« ptá se vlídn a ze zvdavosti mladá žena. Holka vybuchla na plné kolo a smála se, až slzela. »Protjší pan profesor se rozstonal. »Táak ... a co pak mu chybí?« »Nic,« rejholila se služka »ale ženušce jeho se prý tuzince stýská a proto se pan profesor roznemohl. Mladá žena pelila pivo a pan rada se zakabonil. »Pak svte takovému uiteli svoje dít,« poznamenal s jizlivým posmchem. »A to by mu odpustila každá matka,« odsekla na to podráždn a s" hokým pízvukem žena. Z kuchyn zaléhal do pokoje hluný smích služek. »To bych ale rád vdl, co je na < tom .

.

.

k smíchu, « uklouzlo radovi, jemuž smích ten byl

protivný.

»Ba vru žena »ono

prohodila zaduman mladá k plái« Narval ani nepozoroval, že ve svém zadumání došel až do Chotkových sad.' Mráz~mu chrupal pod nohama jako zalupání rozjetého kruhadla. Praha ve svém zachumelení, jehož bílé tásn špinila nasedla mlha s kalnými šmouhami továrního dýmu, psobila na Nar.

.

Na

.

.

pranýi.

.

.«

to je tolik

10

NA PRANÝI

dojmem zmateným. Na stezce, zatáející pod Belvederem dol, tiskli si zmrzlé ruce dva blázínkové, kteí se nemohli a nemohli rozlouiti. Pekaský hluk, jenž tudy uhánl vala se

s

peivem,

jež chrastilo v

nši jako

jeho drko-

zamilovaný párek poznámku: »Jo jo vy byste takle potebovali putnu uhlí ... to by bylo hubiek co?« Narval zadíval se na prostoekého kluka, rozpaitý párek, a sám potom pozdji nemohl pochopiti, pro s tak podivnou hokostí si vzpomnl, že nedávno koupil fru uhlí. Pro koho? Píbytek je prázdný ... a vytopená kamna ne vždycky znamenají útulný rodinný krb. Žena, dít služky prchly ped hnvem,

tající

zuby,

hodil .

.

.

na .

.

.

.

.

.

i

oekávaly a který nepropukl. Naproti v oknech hoelo mírné a záhevné ržové svtlo, mladý muž nco pedítal, a plavovlasá který

jeho žena poslouchala s nadšením a s uctivou pozorností. Rada pistoupil k oknu, aby stáhl záclony. Nkdo zazvonil a Narval šel otevít, aby pivítal svého právního pítele. A mezi tím, co Narval ledovým hlasem provádl pytvu nevry své ženy, zahledl se advokát ku pro-

tjším oknm. Rada mimodk upel týmž smrem svoje kalné oi, jejichž koutky zataženy byly krvavou síkou, a na otoené kouli na lamp doetl druhou poloviku nápisu »radost kéž je tu domovem. « Mladé lidi omrzela kniha, vyskoili od stolu jako skotaivé dti a zatuhli se pod zažloutlou záslonu. oba jako by se dívali do protjších oken zrovna ve_chvíli, kdy advokát [v zamyšlení^^nad tou .

.

.

Te

.

_

.

.

PKlJEDEMli

idylkou záhlaví:

147

maloval fantastickou obrubu kolem »Rozvod manžel Narvalových«.

Narval stál ješt na téže stezce a povšiml kluka, jenž vracel se s prázdnou nší. »Pane, ztratil jsem cestou pt housek a dva loupáky chybudu bit, bude-li bti jediný krejcar, « zažadonil kluk ustrašeným si

.

.

mn

.

hlasem a skehlýma a zamodralýma rukama zaprosil o náhradu. Narval slyšel jen to slovo

mže

a jako by vítal píležitost, že si své duševní samomluvy uleviti hlasitým .« slovem, zamumlal »já ztratil mnohem víc

»ztratil«

ze

.

Pak

brodil

se

.

.

.

.

snhem

vysoko napadaným

na vyšlapané cesty. Zana svou revisi, tápaje nahodile po kižovatce jednotlivých svého krátkého manželství. Hledal svtlé momenty a podivil se, že jich mají upomínky tak málo ve svých vonných ložích. Vzpomnl si na jednoho svého bez

cíle

a bez zetele

pomnl

píbh

úadníka, otce etné rodiny, jenž v každém msíci aspo dva dny simuloval nemoc. Ve slabé chvíli se piznal, že to iní jenom k vli svým dtem a své žen, aby jich také pece jednou po celou adu hodin neporušen užil a s nimi se potšil. Hodinu ped pravidelným odchodem z kanceláe byl jako na jehlách... a když už dávno všichni odešli, sedával Narval v kancelái nad nepebranou spoustou akt ješt ti tyi hodiny. Jiní pospíchali do kai

váren, jiní na promedádu na Ferdinandov jenom tíd, druzí do divadla, jiný k milence Narval neíhal na hodinách po každém obratu .

ruiek, jenom on nikdy

z

.

.

kanceláe nepospí*

NA PPANÝI

148

chal,

nikoho nepohešoval, k vli nikomu na nikoho nemyslil. Ml jenom

nepopíiil a

si

to

nebezpené, ale zárove hrdé vdomí, že ruí za správnost chyby skorém ticeti podízených, a že každá jejich roztržitost pikládá polínko na jeho velkou zodpovdnost, která je základem a sloupem jeho chefovství. To by to krásn vypadalo, aby se tak rada zamiloval jako dvacetiletý praktikant, jenž na úadní akt, který putoval k nejvyšší instanci do Vídn, napsal na míst suchého data: »psáno na den sv. Žofie léta Pán 18 .« Hm ... a .« napadlo vida ... a už je pece oficiálem s jakousi hokou výitkou panu radovi, jenž nespolehlivému praktikantu zamlel v konduit dv disciplinárky jenom proto, aby povýšil a i

.

.

.

mohl se konen oženit. A kdož ví, nestane-li se jednou se všemi tmi škraloupy svého konduitního archu také radou Bude mezi Rada Sehnal je zrovna nimi njaký rozdíl? .

.

.

.

.

.

tak radou jako Narval, a dvakráte mu hrozilo pro nejhrubší porušení discipliny pedasné pensionování. Hm stejná práva, stejné oda pi tom plnní povinností tak dia.

.

.

mny

metráln rzné. Úadu vnoval každou svou myšlénku ... ale jak pochodil pi tom jeho život! i žádá to nkdo na svt, má k tomu vbec nkdo právo, aby lovk svému povolání vnoval každý úder tepny? Radovi kmitaly trpké myšlénky hlavou s jakýmsi cukavým a násilným trháním. »No, to se

tším

požehnaného

zítra

na nedli, «

oficiála

.

.

.

slyší hlas

»to je vám,

dtmi

lidi,

po-

PIJEDEME

14
když moje žena ty caparty koupá. to jako kapi postaví se to plácne bíškem na vodu a už mám plný obliej. « Kdyby byl ekl, že se tší na husí játra nebo »biskupa«, bylo by to tehdy pro radu páním daleko pochopitelnjším. mu teprve napadlo, že nedli co nedli a svátek co svátek sedl za svým psacím stolem a dobe vdl, že tuto jeho mimoádnou horlivost úadníci dívaná,

Ono

je

.

.

.

.

.

.

Te

tžce nesou, ponvadž aspo se

aby

nutili,

nezstali

ti

pozadu.

svdomitjší A zase mu

lovk

napadl ten oficiál ... co ten spohltil papíru, násadek, per a inkoustu. Kradl je prozradil ho svtlý svrchník, do kterého uložil .

.

.

špatn zazátkovanou

láhev od vína, naplnnou zavadil o kabát, láhev se naklonila a svrchník se zalil ernou tekutinou. Rada tušil, že nosí všecko pro své dti, a nedovedl píke na nho dokroiti. staré noviny ten chlap nosil dom, všecky staré papíry zkasírovaných registratur, hromadil balíky k balíkm v alkovn, pak je prodal a za stržené peníze koupil žen rukávník nebo

Nkdo

inkoustem.

dom

1

bu

klobouk

.

.

.

Rada ho považoval za ludráka svého departementu a v jeho pítomnosti neubránil se pocitu štítivosti. Oficiál byl náruživým kuákem, ale kouil jenom tehdy, když se nkdo smiloval nad lanýma jeho oima a dal mu doutník. Ba Stalo se, že mohl-li, lepší doutník prodal. A teprve dnes, na opuštných hradbách, za Belvederem, napadlo Narvalovi, že ten chlap je vlastn svdomitým otcem, jemuž se to asi

« .

NA PRANVRI

150

tžko ohání

dvanácti sty a sedmi hladovými

s

Vzpomnl

krky.

že ho

si,

nj vánoce mimoádnou v sezení

se

drzosti, « s

za

píke

ho

odbyl

ticeti akty a žádáte

Te

nedávno

prosil,

aby

pimluvil, by dostal na podporu. »Divím se vaší rada,

»jste v restu

mimoádnou odmnu.

vzpomíná, že tomu

tatíkovi vyhrkly odcházel váhav a se schlíplou hlavou. A pak bylo slyšeti od jeho stolu pitlumený povzdech: »Ach, Bože dti si

slzy z oí,

a

že

.

dti

...

to

budou smutné vánoce

.

.

.

.

.

.

.

.«

Narval zadíval se na zasnženou plá, ve za noci prudký vítr narovnal hebkou vlnu za vlnou. Dole pod hradbami na silnici vlekl staroch s chundelatým psem malé sáky, naložené stohem vánoních stromk. Málem by byl na nho Narval zakikl, aby mu ten nejštíhlejší nahoe dovezl dom. Dom?... Komu? Sklonil hlavu a šoural které

se

snhem,

a v tu chvíli

prudká bolest zalom-

covala jeho nitrem. Otoil se a zadíval se za starochem, jenž v tom svém jehlií na sákách vezl tak velkou tíhu radosti a štstí. Co nepak to bylo loni s tím oficiálem? Aha ml na vánoní stromek, a kolegové uinili mezi sebou sbírku po desetníku, aby ti caparti mli slušný vánoní stromek. Slyšel a pozoroval vše ... už chtl vyskoit a to žebráctví jako nedstojné tak velkého úadu zapovdít .

.

.

.

tom »zapla

a v

mn brána

slyší

Pánbh

vyjeví ... .

.

.«

.

rozechvný, pitlumený hlas... .

.

to

.

lidiky ... strom

bude

ti

puntíci

jako

se

Prašná

PIJEDEME Staroch

sanmi

se

msta.

vracel se do

zmizel, a rada zvolna vloni chtla Apolena

Už

koupit stromek a Narval se

tyletému najednou

dítti

.

.

.

jí

vysmál.

napesrok už

vzpomnl na

si

mi

to

»Na ?

spíš.«

koupání

..

inkoust a papír, jež nosil

tužky, péra,

.

A

.

.

.

tu

na ty oficiál

domu. »Muj Bože ... co já jsem tomu svému kdy pinesl a koupil? Ani ten bídný

dítti

.« piškotek ne Narval založil ruce na prsou a zadíval se ped sebe do zem. Úad pohltil jeho ženu jeho dít, které vyrstalo bez oteckých nžnijstek a láskyplného mazleni. Zdálo se mu, že mnoho zameškal a že toho je tolik, co musí dohánti. Jeho dít zjevovalo se jako svtlý bod v ponurých mranech rozbité jeho domácnosti. A lovk, kterého se štítil a kteludrákem kanceláe, tlail se rého nazval se všech stran a imponoval mu svým k obtavým otcovstvím, jež naložilo na jeho sebezapení. bedra tolik strádání a .

.

i

nmu

vné

v

ze

Hezky dlouho stál tu rada, necít mrazení nohou a chladu na celém tle. Probudily ho ztrnulosti dv dti, jež nesly s nábožnou

pozorností pestré etzy na stromek. Narval vidl zarudlé jejich tváe, svítící neskonalým blahem, a všiml si, že ubožáci mají rozedrané boty. Nco vlahého rozlilo se v jeho prsou, a tklivá z

mkkost

V tom vyjel sanmi. Obrat v duši Nartoužil po dobrém skutku, po

zjemnila jeho duši.

Brusky staroch

valov

hledal a

nem, jasn

co

tušil

se

by ho táhlo blíž k tomu, co netolik toužil. Když dojel po

a

em

NA PRANVRI

152

staroch až k nmu, zastavil ho a koupil krásn urostlý stromek. »Dovezte jej do úadu *^.* a uložte k vrát-

nému, « ekl rada zmaten, podávaje starci ptku. Na svatovítské vži odbíjela jedenáctá. Rada sebou trhnul, podíval se na hodinky a ku podivu rychlým, ale zároveií svižným krokem ubíhal nejkratší cestou do úadovny. »]Vlilostpane .... milostpane .... dostanou zpátky, « volal za ním staec. Rada Narval zamával odmítav rukou, aniž by se už obrátil .

.

.

Narval vrazil do své kanceláe jako mladík.

V

ad

pokoj v tu chvíli nezaskíplo ani Jako generál na inspekci prošel rada všemi kanceláemi. Ticet lidí pokorn povstalo

péro.

ze svých sedadel, ale ve všech oích zrail se úžas a podivení. »Je to náš rada? ... Je to Narval ?« tázal se druh druha, z nichž nikdo nechápal tu jasnou, oduševnlou tvá, ze které od nepamti jenom shlídavá písnost išela, která kontrolovala a vyhrožovala zárove.

»Pane Kafko

oslovil rada z istá jasná tak laskav.« Ubohý oficiál zbledl jako plena, a nohy se mu podchvly, jakoby mu žíly podízl. »Ó je ten toho nahrabe, « pošeptal kanceláský šašek sousedu.

oficiála

.

.

.

.

.

»bute

.

.

.

.«

.

PIJEDEME

153

vplížil se do radova pokoje jako Narval stál u okna a se zalíbením prohlížel si ledové arabesky. Pak se zvolna ohlédl a prohlédl si Kafku, jakoby ho poprvé vidl. Oficiál bloudil oima po parketách a utkvl na plivátku, v utvoena byla v zahndlém

Oficiál

stín.

nmž

pkná hvzda

logru

»Vy

z

jste žádal za

dvody mžete

jaké

»Pane

pilin.

mimoádnou pomoc uvésti

.

.

.

.

.

.

?«

rado ono- je jich, prosím, celá koktal oficiál, jenž ustavin pe»dtem rád bych mýšlel, co asi provedl a žena už také tak koupil zimníky ... nu schátrala, že se ostýchá chodit naproti .. stydí se ped kolegy ... a nejstarší kluk mne .« sužuje o niklové hodinky Narval pešel nkolikráte po pokoji. Po oku díval se na oficiála, kterému by byl tak rád ekl, aby pokraoval. To všecko on mohl koupiti, vše, na si jen láskou a touhou po štdrosti provanuta duše vzpomenouti. Takové kouzlo spoívalo v tom vypoítávání, kterému jakoby se teprve uil a které jako by se bál aby nezapomnl. Ta touha po penzích starostlivého otce ukazovala mu docela jinou dráhu, docela jinou perspektivu. Kafka ml lásku, ale neml penz Narval ukládal peníze do spoitelny a pi tom netšil se ani tou lákavou nadjí, že bude .míti dcera jednou slušné vno. Cítil jakési uvolfíování v tu

ada

.

.

.

.

.

.«,

.

.

.

.

.

.

mn

.

.

mže

.

chvíli,

kdy zaal

si

pesn

a

.

.

jasn uvdomo-

svoje závazky, které srdce tvoí a láska vymýšlí. Postavil ped sebe toho ustaraného vati

NA PRANÝI

aby postehl tu bájenou pemnu, kdy radost dtem zpsobená jeví se ve šast-

ubožáka,

ném úsmvu na

tvái,

jejž

vyvolalo sebeob-

tování. Nové, doposud neznámé a netušené povinnosti hlásily se o místo ve stupnici, která nezdála se vykazovati ani jediné mezery.

pesn

úkol, jehož pravítko, zatoužil

Životní

vymezené

dráhy arabeskových ozdobách a lahodnjším vyboení. A ten malý zázrak, to obrození stvoilo dít ve chvíli, kdy matka poskvrnila bránu jeho poetí, používajíc zárovefí práva a stejné litery zákona, aby pipoutala je k sob a zavinula ve kletbu svého provinní. A to dít pivinoval poprvé s probuzenou láskou na svá prsa otce ... ale kreslilo

po

vn

co

tmi

pokoení

hanby,

a smrtelné pouto kdekoliv jeden útržek povlee za sebou žena, ale druhý bez zavinní dít. »Co by asi udlal tenhle lovk?« kmitlo hlavou Narvalovou, když oficiál pipamatoval svou trapnou pítomnost rozpaitým zakašs

.

.

cáry

Pestihni

urážky?

špinavé

to

.

i

láním.

Je to víc odpustiti anebo je to vtší obtí zahrabati a udolati všecky svoje vášn a z lásky? Rada vzpomnl na staré balíky novin, které oficiál skrýval pod svrchníkem, a zhrozil se pomyšlení, že by teba on jednou ml pinésti. takovou Jakou má vbec píležitost, aby se svými tisíci píjm prokázal svému dítti njakou ob, sebezapení nebo strádání? A co S2 stane na s jeho díttem, když uvrhne jeho matku

choutky a strádati

si

i

ob

i

vi

PIJEDEME

155

veejný praný potupy ? Jako híchy otc znazrovna tak poznatelný bývají na dtech .

mená

erstv

navalené

A co jsem kázal,

by

co

snhové

tomu

.

vlny.

doposud propedpokládalo dosavadním pohodlí a

dítti

až

vyžadovalo

a

zmnu

ústupek a

.

poetí bylo tak isté jako

to dít, jehož

v

zvyklostech ? Na ledových kvtech pozahrál paprse'k, a snhové iilie zazáily v ržových kališích. Narval zastavil se u okna a kdesi v dálce zalahodila oku známá ržová lampa. Rada octl se tam, odkud ráno vyboil ve zmatku, když postihl své svdomí v rozpaitém kolísání. Což jestli on sám pomáhal viklati onou závorou, za kterou v malomoci svíjely se hích a provinní? Což jestli sama vinnice pijde s vý-

pak ztrácí odpuštní glorioly obti analysováno plíží se až k hranicím tch ztrnule vykrystalisovaných povinností. Tvá Narvalova v duševních tchto zápasech se vyjasovala, a výraz oí mknul a

itkami? a

.

.

.

pesn

bloudí

mu už v tyto konené lovku, jenž doposud temným lesem, ale jemuž se

jedné

stran objevila

jihnul. Bylo

pasu jako

se

známá

a

chvíle zásice

ješt

zdá, že na

bezpená

stezka.

Kdyby se ho byl nkdo otázal, co vlastn zamýšlí, byl by se na nho zahledl v rozjaby dáti nedoené rozpaitosti; ale vedl. Tušil jen, že se sebe setásl nco, co ho tížilo, co olupovalo ho o pravou radost, a pro co neml dost pesného výrazu. Tušil spíše

odpov

NA PRANÝI

156

prsek

než vidl

pevnou nohou kácení

.

.

a

bludišt,

z s

k

nmuž pjde

pipravenýma na

rukama,

.

V tu chvíli dokal se zaražený Kafka neho, co vzbudilo v nm svrchované vyjevení. Rada pistoupil tsn k nmu, naklonil svou tvá hodn blízko, a oficiál s naivním úžasem sledoval

odmené Rada

široký a plný úsmv na té písné, a chladné tvái a rozjiskené oi. poklepal užaslému úadníku na ra-

a s chvatem a tesavým, rozechvným hlasem ekl: »Tak, pane Kafko, se mžete bude tšit na mimoádnou vánoní podporu vtší než obyejn .... mžete jít dom a oznámit to svým capartm. Zastavte se ale naped dole u vrátného ... je tam vánoní stromek, který jsem pro vás koupil .... tak .« jdte

meno

.

.

.

.

.

Oficiál vyteštil

na radu oi. V první

chvíli

pod bezprostedním dojmem podivného a nevysvtlitelného chování radova ho napadlo, že se Narval zbláznil. Vedle spínali úadníci ruce, nechápajíce z toho všeho ani zbla. Kdosi práv Byl to vrátný, jenž se pišel ptát, pro ten vánoní stromek, jejž pivezl staroch z venku. Zárovefí vrátil staec ti zlaté, Oficiál zbystil pi jež nemohl kupci dodati. vešel.

koho

je

vyslovení prvních slov uši. »Tak je to pece pravda, « zajásal, a dobré oi ustaraného a sešlého tohoto otce zalily se slzami.

»Ty peníze

tzy

si

vezmte

k tomu ... na

a cukroví,« zašeptal rada

azamnul

si

e-

ruce.

PIJEDEME »Poctivý muž,

tenhle staroch,« zamumlal v kancelái. »Pro vracel a nouze z nho iší ... ale

osaml

Narval, když ty

167

peníze? Bída vyššího a

nco

nedopouštlo,

istšího

aby

.« jednal jinak Rada Narval zakryl si obliej rukama a dlouho, dlouho tak postál v rohu své kanceláe. Tlustá jeho šíje škubala sebou, a skrze prsty hledaly si cestu slzy. Pak zvolna, jakoby váhav spouštl ruce dol, a zdálo se, že nerad opouští ten kout, kde poprvé po tak dlouhých letech popál svému srdci a své duši, aby po své vli si ulevily Pak sedl ku stolu a nepetržit pracoval po nkolik hodin. .

.

.

.

.

*

Dopoledne ped štdrým veerem byl Narval jenom dv hodiny v kancelái. Ped polednem vzal dva posluhy a koupil spoustu hraek. Neobyejn dlouho prodlel u klenotníka Rummla, u nhož koupil drahocenný náramek. Ve vekoupil skvostnou visací lampu dlejší ulici s

ržovou

koulí

.

.

.

Bylo k páté hodin, když Narval vstoupil do svého obydlí. Všecko bylo mile proháto a vytopeno a v kuchyni bylo slyšeti neznámé

ženské hlasy. Na malém stolku stál vysoký vyzdobený stromek a pod ním a kolem nho celá

vánoní

výstava.

Rada požádal dve z kuchyn, aby rozsvítilo lampu. Lahodné ržové svtlo rozlilo

«

«

NA PRANÝI

158

po pokoji. Na kouli napsáno: »Pane, zsta

se

s

bílými literami bylo námi, neb se již pi-

pozdívá. Narval stál uprosted pokoje. Domovník oznámil, že dole eká povoz. »Prosím mám stáhnouti záclony ?« tázalo se dve. »Ne není teba. Radova tvá byla jasná, ale vážná a klidná. »Na kterou hodinu se máme chystati s ve?« optalo se ješt dve. Narval podíval se na hodinky. »Pijedeme za pl hodinky« odpovdl Narval a vyšel z pokoje, rychle sestupoval po schodech, vskoil do koáru a zvolal na ko.

.

.

.

.

.

eí

—

ího: »Rychle

.

.

.

Apolináská

ulice

.

.

.«

hlída seehorn.

rozvedeným citátem písma. Vyjsem ji, a již pi exposici napadlo, že by bylo radno, aby se dostala na forum veejnosti. Má svou hrzu mo-

Historie

je

slechl

m i

jako jádro ze skoápky se vylupující, a lovk tak ztží odolá, aby lovenstvu nepipamatoval memento odplaty, jež trouchniví, aby svým koínkm zjednalo sílu, výživu a pravý okamžik k výpadu a rán. Kažrálku,

dého pece jenom

blaží a heje to vdomí, že pítomnost má a tají v sob zárodky pro zodpovdnost budoucnosti, o které aforismus básníka dí, že je etníkem Boha. Vypravovaná píhoda celou svou interpretací oddychovala tímto milým, bezpenost vzbuzujícím pocitem

a suggesce konala tu pravé divy u všech poslucha. Byla trvalá, pilnavá, tak že s ne-

odbytnou dotrností a umínností vymohla zastoupení hned v prvních ádcích. Na pranýi.

11

si

NA PRANÝI

162

Lidé

bohatých

a

zvláštní smysl pro ních. Autor historie

pestrých zkušeností mají

úinnou vervu ve srovnáml mimo to tu pednost,

pi svém živém líení inil dojem, jakoby bohatého zídla svých reminiscencí jednotTo bohužel partie vyvažoval okovem. livé nedá se odkoukati a napodobiti. Kdo by se o nco podobného chtl pokoušeti, docílí asi takového efektu, jakoby žíznivému vypravoval o tom, jak lidé lokali pln>mi doušky prame-

že z

vodu.

nitou

Proto

líbivá

se

mn

upímnost

tch, kdož mají nco živjšího vypravovati a pedávají slovo hbitjším a obratnjším ústm. v pisaTato poctivost skromnosti ozvala se teli, jenž nabízí se vypravovateli pouze za .

i

sprostedkovatele. Asi ped dvaadvaceti lety vzrušila klidný a všední bh svtového chodu zpráva o strašlivé železniní katastrof.^ (Zdá se, že vypravovatel

líí

pohromu

u Švarcenavy

r.

1874.)

Výkik hrzy a zdšení projel veejným mínním, když vyšlo na jevo, že neštstí bylo dílem bídné a ohavné zlomyslnosti. Pi pohbu obtí píšerného inu neznámého stály v duchu hlavou a hlubokým, miliony s obnaženou opravdovým soucitem. áblova nástraha, s chladnou krví a ohavnou duchapítomností nalíená, zstala pi divém a slepém ádní katastrofy neporušena. Pod hromadou trosek a zícenin,

skropených krví, ukryta byla jako hadí hnízdo. Jedna kolej byla ze svazu vybavena a posuHeby byly nuta do prosted mezi kolejnice. pomocí kleští vytrhány a po náspu rozhozeny.

HLÍDA SEEHORN

163

Ješt nad neoschlou

a nezernalou krví jako nad teplou mrtvolou konáno pesné a dokonalé vyšetení. V rychlosti té zraila se snaha zachytiti stopy, jež zloinec ve zmatku po sob zanechává. Ale zmizely pod údery pohromy jako kroky v orosené tráv pod úžehem prudkého slunce. Povoláni znalci a odborníci všichni dávali na jevo, ze všech konin že jsou si vdomi vážného svého poslání, hledali, pátrali, prohlíželi a do jednoho v duchu pokrovali ramenoma. Vypoítali, že padouch byl se svým dílem hotov za tyi minuty, ponvadž kolejnice byly pipevnny k pražci pouhými hebíky. Po trati došla ada na personál. V první byl zodpovdným hlída trati. lovk ten zlomil ostí hnvu a zodpovdnosti, na jeho hlavu navalené. Pamatuji se velmi dobe na první setkání s ním. Byl to lovk asi ptadvacetiletý, silný a ramenatý. Jmenoval se Seehorn a byl svoboden. Když první píval chvatného, rozrušeného a nervosního vyšetování ho pekvapil, stál ped svými soudci jako socha z kamene. Úžas katastrofy podruhé zalomcoval tmi, které zodpovdnost zasahovala již ve vzdálenjším kruhu, a kterým tato odstedivost ulehovala. Seehorn, jenž by] oitým svdkem, jak rozbitá massa ádila

—

ad

a

vraždila,

onml

hrzou

a

zdšením.

Zjev toho muže drtil a otásal. Zamával nad hlavou rukama, jež jako centové dopadaly dol, kde zstaly bezvládn viset. Stranou ležely mrtvoly pod plachtami, do nichž vtisko-

NA PRANYRr

IQ4

vala se beztvárnost tl, jichž zohavení vykikovala do okolí veliká krvavá kola na placht. Hlavy jako pouhé koule tlaily se ven, a každý se chvl pi myšlénce, co asi za výrazy skryto

pod povlakem. Nkolik menších tl prozrazovalo se pod plachtou, jež ve služb svého nmého milosrdenství nemohla zapíti a zatajiti, že jsou to mrtvoly dtské. Kdosi pibhl s jektavým nákem a v šílené bolesti, jež nemá smyslu pro hrzu jiných, odkryl plachtu. Vyteštné oi mžikem pebhly celou adu, tlo neznámého sebou škublo, sklonilo se, jakoby

noha vykroila ... ale tlo nemlo k výkiku a skácelo se, jakoby ze zadu zasaženo bylo smrtelnou ranou. všichni s vydNikdo mu nepomáhal se zlomilo,

sil

ani

.

šenýma oima, tkvli

poutati,

.

.

jež

nemohly

se odvrátiti a od-

na

hromad

mrtvol,

jichž ob-

Z každé úpla bolest a úžas, jenž vtisknut byl v každou ást tla. Diváci zrovna hroutili se do sebe a pitiskovali údy ku svému zdravému a neporušenému trupu. Nkdo chtl zaplakati a zavyl tak táhle a zlomen, že se každý otásl. Pibhl železniní zízenec, jenž s jakýmsi rozdurdným chvatem, jakoby chtl všechny šmahem vyhubovati za to, kdo mrtvoly odkryl, Ve zmatku a hrze se zaplachtu pehodil. nažení

ohromovalo

a

drtilo.

že ped chvílí k hromad mrtvol omdlelý lovk. Všem se znateln ulekdyž plachta hrozné divadlo zahalila. vilo, V tom kdosi na ni pohlédl a spatil, že se pod pokrývkou cosi pohnulo. Tento pohyb

pomnlo, klesl

HLÍDA SEEHORN

163

vyrazil celou hrzu pítomných, dalo se na divý, šílený útk. Seehorn stál asi deset kroku ped plachtou. Vypadal a inil dojem opilého lovka, jenž by rád každého pesvdil, že docela dobe pranic nevrávorá a se nekolísá. stojí a že Spodní elist se tásla tak prudce, že bylo mráz chvílemi slyšeti drkotání zubu, pi bžel po tle. Lidé, kteí ho mli vyslýchati

na mrtvolách

a dvacet

lidí

nmž

kteí na nho na chvíli zapomnli, ponvadž smrt je strhla ve svj strašlivý majestát, Jeden ustoupili od nho na nkolik krok. z nich sebral všechny svoje síly, aby mu peda

ložil

otázku,

Hlída lami,

trati

onen

nkolik tch slov zakoktal. spoleného s tmi mrtvovýkik nezavinného neštstí, jež ale

ml nco

odzbrojuje.

mla spouNež první tíska vagón se do prsou tch pod plachtou, pod-

Písnost

a

úední bezohlednost

tané ruce soucitem. vrazila

ízla katastrofa jazyk tomu, jenž dle své povinnosti ml dáti výstrahu ohroženému vlaku. Velemocná vis major omlouvala jeho provinní, jež on sám nejtíže cítil a pod nímž jako pod

balvanem úpl a klesal. Hrozící zhouba poínala si s prohnanou promyšleností zloince, jenž naped otráví psy, aby mohl tím bezpenji loupiti. Tajemná touha zbsilého ádní rozpoutaného netvora ohromila a odstranila naped toho, jenž tu stál proto, aby strašné její dílo v zárodku zniil a pekazil. To byly myšlénky, jež vyvolával zdrcený a zlomený zjev hlídav. Zapomínalo se na

NA PRANÝI

166

sousteoval se na osobu Pišel léka, jenž jednal s ním mkce a laskav jako s dckem. Hlída zlekan se kril a tup se díval ustavin na hrozné vypukliny na placht. Chvílemi vychrlil se sebe skek, jakoby tetelil se mrazem, a zakrýval rukama tvá ... ale zas a zase díval se vyteštn na plachtu. Bylo zejmo, že nebohý mrtvoly,

a soucit

Seehornovu.

muž hrozn

trpí,

a že katastrofa zasadila

mu

ránu na míst nejcitlivjším a nejbolestnjším. Najednou vrhl se vped, zvolna, jakoby kdosi ze zadu hrubými ranami ho pobízel, nohy se podlamovaly v kolenou a tlo se celou váhou ítilo v dep, ruce vzpíraly se ku pedu, jakoby

neho zachytiti a o nco opíti dovrávoral k samé placht, ped kterou rázem, jako podražen, upadl na kolena a pak celým tlem pevalil se na jednu z mrtvol. Seehorn vyrážel ze sebe chraptivé zvuky, jež mly ráz vavé, bolestné naíkavosti. Byly to skeky, upomínající na vyjevené a z hrdla chrlené lkáni lidí, kteí byli dsným snem pose

chtly

.

.

až

lekáni a kteí nemohou býti vzpamatováni a úpln probuzeni. Rukama keovit zatknutýma hrabal po placht a hlavou tel o její drsný povrch, nohy zarývaly se do a celým tlem lomcovalo škubání, jež kivilo a kroutilo údy jako záchvat padoucnice. Ko-

zem

nen

udolán a ztráven sžíravou bolestí skulil

se do

kotoue, obtoiv hlavu

a více

a

se nepohnul.

pistoupil

vzali jeho

k

tlo a

Léka

obma

rukama, nad ním zízencm, kteí

sklonil

se

železniním položili na draisinu.

.

hlída seehorn Seehorn

jako ty kolem, s

v ní

ležel

Kdo

plachtou.

stál

mrtvoly

nmým

poJ

úžasem

zahledl se na znieného mladého muže, jehož

práv

tak porážející, jako neznámého mrtvol našel bytost jenž v ze svých nejdražší. Zízenci chystali se k odjezdu s draisinou. V tom proniklo vzduchem bol

byl

ad

cestujícího,

volání:

»Josefe

.

.

.

Josefe

.

.

.«

prudce pohnul, nazvedl hlavu a poslouchal. Na zsinalém oblieji jeho zachycovaly se ztuhlé rysy nového úžasu. Po-

sebou

Seehorn

depel

se

obma

ruplo.

V

tu

rukama

chvíli

o plech,

až

to za-

pibhlo sem venkovské

dve.

Bylo skorém v úplných nedbalkách. Bylo na první pohled vidti, že vyskoilo z lože a že uhánlo na tra. Vlasy byly rozpuštny, a život na prsou na pólo rozhalen a rozeven. V prudkém vlnní mladistvých ader jevil se šílený její let a v nesteženosti její pvabu nevšímavost k laným pohledm, ped kterými cudnost zapomíná na vrozenou opatrnost. Ve chvílích všeobecné hrzy nahost ženského tla ztrácí svj pvab. Oi vidí, ale smysly zaporozevelo ob ruce a menou vnímati. s jásotem spchalo k hlídai, jenž prudce se vymrštil až do zadu draisiny, nastavil proti ní ruce a vyrazil ze sebe odpuzující, nenaznaitelný ev. Pak máchl obma rukama, vyskoil z draisiny a než se kdo nadál uhánl do polí, kde klopýtl pes hroudu a jako palicí udeen V bezvdomí svalil se celým, rovným tlem. dopraven s krvácející ranou na ele do ná-

Dve

NA PRANYKI draží,

odkud pomocným vlakem zárove

nnými

s ra-

dopraven do nejbližšího místa do nejako vrný pes dlouho bželo mocnice. za vlakem a usedav naíkalo.

Dve

II.

Vyšetování zloinu a pátrání po strjci pomalu usínalo, až úpln ustalo. Zahájeno s horlivostí a prudkostí vymrštného

katastrofy

péra chablo ím dále tím znatelnji, až nikdo toho nepozoroval, že vlastn nieho nebylo vypátráno. Nad hroby zarstaly rovy travou, a dv ti jiné pohromy uložily na katastrofu silné vrstvy nových, úinnjších zájm a dojm, jimiž tak snadno pamt se nepropracovala. Jako ve všech podobných pípadech nezvstnosti pachatele odkázáno vyízení celé affairy budoucnosti a náhod, ve které má spravedlnost pece jenom svého nejspolehlivjšího detektiva. Pohroma zkomírala ješt ve zostených .

instrukcích, jež za tu a v živé pamti byla

dobu valn

se uvolnily, jen v nejbližším okolí, kde ješt za plstoletí tradice dochová si adu

podrobností.

Seehorn i

samo

tastrof v

a

osud

jeho

iditelství dráhy, jež

nutno

spatovati

samu ochrannou

louení povinnosti

odzbrojil

dojal

pímé zasahování

zárove vyzárove zodpovdnosti.

službu, a tím a

a

uznalo, že v ka-

hlída SEEHORN Stav

hlídav

byl

tak

zvláštní a

lr,9

mimoádný,

píilo se pímo lidskosti nasypati na ubohou hlavu jeho ješt eavé uhlí njaké viny. Všichni, kdož pítomni byli scénám na trati, že

potvrzovali, že Seehorn bolestí div nezšílel, a že by byl dozajista v nestežené chvíli na sebe vztáhl ruku. Byl zdrcen, byl ohromen a

poražen hrzou a bolestí, plakal a úpl ba ve své malomyslnosti a vydšenosti ani svou vlastní milenku nechtl vidti. Vše ustujen povalo stranou, pro nic neml smyslu ds bouil v jeho nitru a rval jeho duši, zje.

.

.

.

.

.

venou hrozným divadlem. A kdykoli njaká pochybnost nebo stín nejasného podezení hrozil zahýbati tajemnou záhadou zloinu, vždy našel se kdosi, jenž cosi varovného pipomínal hrzou omraujícím faktem, že Seehorn onml. Ztráta ei v osudném tom okamžení byla nezvratn psychologickým vývodem, že povinností svých dbalý zízenec postižen byl touto fysickou pohromou jenom následkem

—

ohromného

leknutí a závratné, bleskurychle vyvrcholené obavy, zda-li pece jenom pi vší své ostražitosti nco nepehlédl, a zda-li nedalo se ješi svdomitjší prohlídkou katastrof pedejíti. Práv tato pílišná úzkostlivost pivodila u hlídae domnlou- možnost výtky a s ní spojených následk, ehož nejpádnjším dokladem je ochromení, kterým postižen byl asi v okamžení, když katastrofa nastala. Bylo zjištno, že tra prošel, byl dvma svdky na své obchzce spaten ... a jakoukoli vinu v jiném smru vyluuje jeho onmní, jež

«

NA PRANÝI

jasn bem

že Seehorn nižádným zpsopedvídati nemohl, a že byl jí nejsvrchovanjší mrou pekvapen. Tak asi, pokud se dovedu upamatovati, byl pípad, pokud se Seehorna týe, definitivn vysvtlen objasnn. Dalším dsledkem toho ovšem a bylo, že Seehorn ponechán dále ve služb, že peložen, aby osudné místo a strašlivé dojmy a vzpomínky ohrožené duševní jeho zdraví nadobro nepodkopaly, a že vyhledáno pro nho zamstnání, jemuž nmota jeho nebyla na závadu. Asi za rok po katastrof spatil jsem hlídae odt. Byl bych ho nepoznal, ale kdosi zavolal ho jménem, jež svou ídkostí utkvlo

mn

stál

hled

dokazuje, katastrofu

v pamti. Ohlédnu se pede mnou vychrtlý, vymoený chuas, na první po.

aspo

.

.

tyicetiletý. Obliej jeho

ml

barvu

skorém špinav nazelenalou, a ve hluboce zapadlých oích pobíhala jako ve zmatku nervosní nestálá plachost. Pohlédl na mne se strany a zdálo se, že se ponkud zarazil a ulekl. Staniní úedník a

mn

povšiml

usmál

si

mého pekvapení, soustrastn

se

a p"i*ohodil:

»Ten

ubožák

strašnou

dostal

Vzpomnl jsem

si

na

dve,

památku.

jež tenkráte

za Seehornem plno udšení pibhlo a jež tak neklamným projevem prozradilo velikou svou lásku.

»Seehorn je dosud svoboden ?.. .« oženil se asi ped dvma msíci. »Ne .

Stal

se

.

z

.

nho

divný

lovk

... ale

trochu

«

HLÍDA SEEHORN toho morouství je se lékai obávali.

171

malým zbytkem

toho,

eho

»Hm eho pak .« »Že ho z nemocnice zavezou do blázince. Dvakráte si chtl v návalu šílenství rozbiti .

.

.

.

.

o ze. val jako tigr a roztrhal pokrývku na padr. Jindy zase napaden byl ve-

hlavu

likou bázlivostí, zahrabal si hlavu do klína opatrovatelky, objímal ji keovit a úpl, až ostatní nemocní utíkali z korridoru. Jednou požádal o papír a tužku. Byl rozechvn, neustále plakal, modlil se a tázal se, jsou-li smrtelné híchy odpustitelny. Když mu ekla papíru více nepijal opatrovatelka, že ano a nic nenapsal. Chudák ... zkusil dost a ješt se úpln nevykresal. Ale duševn je prý úpln i

.

zdráv

.

.

.

.

.«

.« »Odkud je jeho žena? »To je jeho stará láska. S .

to

skuten

podivné.

.

Myslím,

tou svatbou je že

to

v

hlav

jeho není všechno v poádku. Považte ... to ml šílen rád a ona jeho. Nu, Seehorn býval chlapík. Ale holka byla z chalupy,

dve

dostala

dai

nkolik stovek, a starý nechtl o hlíKdyby prý byl aspo prvodím

ani slyšet.

vlaku ... ale hlída

trati

je

prý tolik jako ná-

denník v mundúru. Seehorn se tužil, aby se dostal k vlaku, byl svdomitý, spoádaný, naprosto spolehlivý ... to je všechno pravda ale když zažádal o místo, eklo se mu, že ped dvma nebo temi lety není na povýšení jeho ani pomyšlení. Tenkráte se mlo všeJak se zdá, obecn za to, že si nco udlá .

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

172

mu jeho udlovala. Sám jsem je jednou vidl, když jsem jel po jeho trati na draisin. A co tomu eknete, že si ji Seehorn .« nechtl vzít spravilo

nkolik

to

Maenka

.

hubiek, které

štde

potaji

.

.« »Jak to tomu nerozumím »Když Seehorn byl propuštn z nemocnice a tady nastoupil, pišla za ním jeho Márinka. Hezká holka a hodná, vrná jako Maenka z pohádky. Pišla svému milenci oznámit, že .

.

.

.

.

satku

nic nenamítá, že že se tatínek obmkil neštstím, které ho stihlo, a že vbec si ho zrovna od té doby zamiloval. Seehorn stál ped ní jako zaezaný, tásl se na celém tle, dal se do tklivého a bolestného pláe, podal Maené ruku, smutn se na ni podíval a rychle odešel. Holka zstala jako ohromená. Musili

tatínek se

proti

mohou

jejich

ihned

vzít,

—

jsme zakroit my, domlouvali jsme mu ale Seehorn jen vrtl hlavou a napsal na lístek: nemže to býti.« »Ne .« zvolal jsem už podráždn. »A pro »Chlap se najednou svalil v kancelái na pohovku, zakryl si rukama tvá a spustil takové lamento, že jsme se jeden na druhého vyjeven dívali. Dali jsme mu na ten den pokoj, Maenka pišla zase za týden, pišla ješt jednou, pan pednosta a my všichni jsme mu promluvili do duše, a milý Seehorn si dal konen íci. Z hluboká si vzdychl a podal Maené ruku na znamení, že si ji tedy milostiv vezme. Víte my mu rozumli ... je to poholka je jako malovaná, má nctivá duše .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

«

HLÍDA SEEHON

l73

kolik stovek, a tu myslil, aby jednou nelitoAle svatba byla že si vzala nmého. pkná... až na toho nevlidu, jenž dlal tak zarmoucený obliej, že jsem nemohl pochopiti marno povídat ... vy jste nevidl jeho Jestli ta ho neuzdraví ženy podívejte se tamhle zrovna jde ze stanice. Posluhuje u pednost, jen aby mu mohla dát na vala,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

pilepšenou. Poznal jsem ji okamžit. Jako krev a mléko byla ta žena ve svém mladém manželském roztoužení, jež jiskry nítilo v její oích, a pružnou svižností dailo každý krok. Asi na sto krok od nás se manželé setkali. Z oblieje kypící ženy zrovna vyšlehovala láska a váše. Seehorn byl zamlklý, ponurý a zaražený. Ona pohladila ho s pítulnou a chtivou laškovností po tvái a div že se na špiky nestavla, aby mu byla blíže a tsnji u tla a hlavy. Celé její tlo chvlo se radostí a ochotou, a její hlas dušen byl nevystihlou touhou, jež celé nitro zaplavuje a hlasivky tísní. Seehorn dotkl se po stran ženy své, patrn, aby ji na nás upozornil. Ohlédla se rychle a plaše, zaervenala se, stiskla mu ve chvatu ob ruce, a jako laíka ubíhala pes koleje ku svému domku, za jehož okny plamenným kvtem svítily chu-

máovité kvty pelargonií. »Vite ta žena je jeho dobrodiním, « po.

.

.

znamenal staniní úedník... »uvidíte, že ona tu jeho melancholii vypudí .« Žena zmizela v domku, ješt jednou se po svém muži ohlédla a plným obliejem usmála. .

.

«

NA PRANÝI

Seehorn toho pohledu nezachytil... šoural se mezi kolejemi se shrbeným tlem, pendavaje nohy pes koleje, jakoby je ml kameny obtžkané.

Za nkolik rok zavál mne opt vítr do Na nádraží mne kdosi pozdravil

stanice S

divným,

.'

.

.

nepíjemn

chraplavým, jako soucho-

tináským hlasem. Podívám se lovku tomu do tváe... a zstanu s podivením a úžasem na

nho

hledti.

»Tak

mn

se

zdálo,

jakobyste

byl

See-

horn.

»Ano... pane

*:,(.*•••

jsem

skuten

See-

horn.

Moje pekvapení rostlo každým okamžikeiri.

Pede mnou »Nu... nabyl

stála kostra a ne

to

jste

rád...

jak

lovk. pak

jste

zase

ei?«

Seehorn se zachmuil a beze všeho úelu si vráskovité elo. »Je tomu asi rok... najednou cosi ze mne vyhrklo... já o tom ani nevdl ... moje žena Maria... Josef... ty mluvykikla: »Ježíš víš... promluv" ješt nco... promluv... vidím, že jsem se nemýlila: ekni jenom jedno slovíko ješt... vidíš... Pánbh t osvítil ..« Seehorn chtl nco íci, ale pestal, jako když utne. Zbledl a narazil si v nepochopí-

tel

.

.

.

a

.

«

«

HLÍDA SEEHORN telném rozechvní toval, obrátil

za

apku

17r>

Pak zasalu-

do oí.

se docela na jinou stranu a zašel

vz. Celou jakoby

cestu kašlal tak, že se

lovku

štkání. Z protjšího domeku jen jen snnály se za oknem kytky a uvnit Tak najednou napadlo, nemají-li Seehornovi dti. Za hovoru jsem se jakoby mimochodem na to zeptal staniního zdálo,

.

.

slyšel

m

.

úedníka. »Nemají... nemají... a dle všeho asi míti nebudou. »Nono... jak pak mžete tohle tvrditi. »lnu... to víte... Seehorn... je poád na stejném. Paní pednostová udlala narážku... že jako už by tu mohlo nco být ... to víte, jak se mezi ženskými mluvívá. A tu se dala Seehornka do pláe. Mli prý o tom s mužem ale sotva že o to zavadila, vyskoil, jakoby ho zmije uštkla, a vykikl: »nikdy nikdy ... to by mne ješt více musil potrestat .« Tak co s ním vzpomete si, co jsem vám povídal Seehorn má v hlav njakého erva. Je to chuas jinak by to

e

.

.

.

.

.

.

Bh

.

.

.

.

.

.

.

.

.

byl ten

nejádnjší

.

.

a nejspolehlivjší

muž

.

.

.«

msíce došla zpráva, jež poplacelou kancelá. Ze stanice S^*;,; došel telegram: Dnes ve dvhodiny odpoledne zachycen by] vozem železniní zízenec Josef Seehorn. Utrženy mu nohy. Je velice pravdpodobno, že Seehorn se zúmysln dal Asi za dva

šila

ob

.

NA PRANÝI

176

vlakem

Když

strhnouti.

se

sbíhali

k

nmu

»nechte mne umít slyšte já jsem tenkráte tu kolej uvolnil a nastražil volal:

lidé,

.

.

.

.

.

.

..

chtl jsem se vyznamenat .... chtl jsem dát vlaku znamení, že je tra poškozena ... a za to jsem myslil, že povýším a že si budu moci vzíti Maenku. Ale než jsem mohl dáti výstražné znamení vlak vrazil na osudnou .« Seehorn vypustil duši na kolejích... kolej .

.

.

.

.

MRTVOLA VE STATKU.

Na

pranýi.

.

12

Z

malého pízemního domeku, zastreného

na dvoe velkého statku sedláka Koziny jako holubník nebo psí bouda v nejzadnjším koutku, vyšel shrbený a vetchý staec. Za ním vybhlo do vysoko napadlého snhu vyhublé, ale hezounké asi šestnáctileté dve. Staec byl už v polovici dvora a zaslechnuv za sebou klepot stevíc, zastavil se, zvolna se obrátil a spativ ped sebou dve, vlídn se usmál.

Dve

postavilo se

nžným

ped

starce,

sepjalo ruce

hlasem domlouvalo: »Ddoušku hlete to vyrovnati po dovíte dobe, na koho by se to potom brém všecko svezlo. Jen na vaši starou hlavu a na mne. eknte jí to po dobrém ... vy to umíte tak íci dovedete tak dojemn rozebrati lidskou duši. Snad se slituje nad pea

.

.

.

.

.

.

pkn

.

.

.

NA PRANÝI

180

nešastným naším tatíkem, snad jí pece jesrdce roztaje, a snad si pece vzpomene,

nom

jak velikou a liroznou bolest tatíkovi psobí. hnvem a nezapomefíte se Prosím vás prchlostí mohl byste všecko pokaziti ... a vte, .« by to srdce utrhlo Pi posledních slovech vyhrkly dveti z krásných modrých oí slzy jako hrách. Staec byl tklivým pízvukem její slov tak dojat, že se bál promluviti, aby také nezaplakal. dátko, nestarej, « tšil ji »Nestarej se za chvíli, když svoje pohnutí ponkud utlumil. »Víš dobe, že jsem dlouho etl v bibli, než jsem se k této veliké cest odhodlal. Jsem na vše pipraven. Cestou opakoval jsem si slova, jež jsem ped chvílí etl: »Dnové moji rychleji minuli, nežli od tkalce plátno odstiženo bývá, a stráveni jsou beze vší nadje. Rozpomefí se, ó Pane, že jako vítr jest život múj a oko mé, .

.

.

.

mn

.

.

že

neuzí

Pi

.

jdi

.

.

.«

.

.

posledních

hlas starcv a »Jdi jdi .

.

oi .

.

.

.«

pevný

slovech zatásl se naplnily se vláhou.

nastydneš se ješt

.

.

.

.

dobrých vcí

více

.

odstrkoval staec

dve

.

.

skorém

.

jdi,

jen

násilím,

jakoby se bál tch vnitních hlas své duše, jež již již valem hnaly se nahoru ke hlav.

Dve

odbhlo

do

pízemního domku,

a

staec rousal se napadaným snhem pes dvr ke stájím. Odtud hlaholil bujný a bezstarostný smích nkolika lidí. Mladý chasník zahlédl starce a hlasit zvolal:

»Koukejte

.

.

.

táta do statku ?«

koukejte

.

.

.

snad nejde pan-

MRTVOLA VE STATKU

181

Sm(ch pestal jako když utne, a nkolik mladých dvat a chasníku nahrnulo se ke dveím. Staec minul stáje a zvolna šoural se k hospodáovu obydelnému stavení. »Jist ... už je tomu tak,« zvolal mladý chasnik, když staec vešel do stavení. .?« prohodilo jedno z dv;_ »Není tam ten at, zatleskavši rukama, jakoby tšilo se na .

.

njaké divadlo. ~ »Nu a kdyby, « poznamenal starší, rozvážný chasnik, zamstnaný horliv cídníni koského postroje »pece si nebudete my.

.

.

.

.

.

že to pantáta už dávno neví. Snad nemyslíte, že se to dá utajiti. Už jakoby to tutahle šila tvá,« ekl s trpkým pízvukem chasnik, pohodiv rukou smrem ke sleti,

nmá

i

koním. »Když jsem vera hndku hebílkoval, povídám k ní: Vidíš, vidíš, hndko ... už asi ,

hospodáe nedokáš

se svého

... a dostaneš-li

nového, ten už t nebude míti tak rád, jako mívával Kozina.' A tu hnedka smutn zaehtala, na mou duchou hnedle bylo do pláe.. že Ah ano asy se mní a lidé v nich. Na.« darmo asi pantáta do statku nešel

mn

.

.

.

.

.

.

»A poslouchejte, Sekyro ... co pak je vlastn vejminkái po tom, co mladá selka dlá,« uklouzlo prostoekému mladšímu chasníkovi, jenž byl kyra.

dobe

o

dvacet

let

mladší

než Se-

Sekyra zvedl vážn hlavu a ku podivu klidn ekl: »Ty ani nevíš, co jsi ekl za nepedlože-

NA PRANÝI

182

nost.

Je vidt, že

k nám.

z kraje

jsi

teprve

pedevírem

Nemáme hospodáe

pišel

... a bo-

nm

hužel, že musíme o íci, že není mrtev a není také živ. Nezapomenu nikdy na slova,

ekl o našem hospodái Kozinovi náš pan »Za nikoho na svt nemodlete se tak vroucn jako za hospodáe Kozinu. Jeho nemoc nevyléí nejslavnjší lékai, ani ti ne, co slouží císam a králm. Kozinovi mže po-

jež

fará:

moci jen Sekyra

Bh

a nikdo jiný

.

.

.«

odmlel, horliv pi tom cíd mosaznou sponku na koském postroji. Mladý chasník zstal, jakoby ho vaící vodou polil. »A co se vlastn tomu vašemu hospodái pihodilo, že se dostal do tak hrozných míst?« ozval se za chvíli hlasem nesmlým, chtje pokorným tímto dotazem staršího svého soudruha udobiti a usmíiti. »Hm .... co se mu vlastn stalo ? chlape upímn eeno ... to snad neví nikdo. Pišlo to tak náhle, jako když z istá ba jasná uhodí. Už je tomu hnedle rok ano zrovna dnes rok je tomu. Ano zrovninka rok ... na den a na hodinu. Bylo to loni jako dnes ped štdrým veerem. Hospodá vrazil jako velká voda do stáje, skoil jako divý ke hndce, vyhoupl se na ni a zaval na kon strašným hlasem. Kutil jsem nco vzadu u telat a hned jsem tušil nco hrozného, když jsem ten píšerný hlas zaslechl. Pibhnu ke koním, a do dnes nemohu zapomenouti na divoký a zjevený obliej hospose

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

«

«

MRTVOI-A VE STATKU

]S3

dáv. Oi ml na vrch hlav a celá ústa zakryta byla chumáem pny jako snhovou koulí. Kopal do kon jako divý, a kdyby to

k

byl býval jiný

než hnedka,

hospodá na dlažb

stáje s

by

byl

ležel

roztíštnou hlavou.

Ale byla to na štstí hnedka, kterou hospodá vychoval a na které mohl díví štípati. Nikdo vždy mne sajiný nesml k ní pistoupiti motného, který ji znal jako neposedné híb, .

.

.

nadosmrti poznamenala.

Chasník pi tchto slovech sehnul hlavu, rozhrnu] husté prošedivlé vlasy a ukázal po-

zorným

poslucham hlubokou

bedlivým

a

a

ohniv rudou jizvu, zpsobenou kopytem rozhnvané hnedky.

dlouhou,

»Pozoroval jsem,« pokraoval chasník ve vypravování smutného píbhu, »že chce sedlák s konm nkam vyjeti. Doposud jsem nechápal a neml ani nejmenšího tušení o hrozném ne-

hospodáe postihlo. »Hospodái hospodái pamatujte se pece ... co chcete probh dlati, « zvolal jsem štstí, jež

.

.

na Kozinu, jenž se

chodu

.

.

.

.

.

konm

s

již

.

již

blížil

k vý-

.

ven ven pry daleko sedlák hrozným a pronikavým pojedeme ve dne v noci, týden za msíc za msícem, až dohoníme poctivost, lásku a vrnost. Chachacha rozesmál se Kozina divokým smíchem ... ,to bude honba ... to bude let dostihy, jakých svt nevidl. Utekly ... na vždy ujely ty ti krásné sestry naped zmizela láska, za ní pocti,Hejsa

odtud hlasem týdnem, .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,

.

.

.

.

kiel

.'

.

.

.

.

.

.'

.

.

NA PRANÝI

184

a pak vrnost. Od nepamti zstávaly íomlo statku a od nepamti dávali jinn Kozinové štdré pohostinství ... až daly vý-

vost v

mn

opustily mne ... ale já je dohoním doženu je se svou bystrou hndkou ... a pivedu je zpt všecky ti

host

.

.

.

.

.

.'

.

.

.

.

.

»Vyteštil jsem na sedláka oi. Než jsem se vzpamatoval, vyletl jako vítr na neosedlaném koni ze stáje. Vybhl jsem za ním, volal, kiel, prosil, aby se vzpamatoval, aby se vrátil uhánl po lukách jako mrano po ale obloze. Vrazím do hospodáova obydlí a hledám selku... ale po té nebylo nikde ani stopy. V zadní sednici našel jsem Kozinovu dceru Ludmilu. kleelo u postele a usedav naíkalo. »Co se to pro umuená hodino stalo s hospodáem ?« vzkiknu ve svrchovaném zdšení. otoilo na smrt bledou a uslzenou tvá.

k

.

.

.

Dve

Dve

»Nco

hrozného

.

.

hoekovalo dve. »Já že macecha dopustila

nco

.

nic

se

hanebného, « zanevím jen tuším, .

.

.

neho

strašlivého.

náhle a neoekávan dom, pak jsem slyvrazil do macešiny sednice nkdo rychle utíkal šela hrozný výkik kolem oken ... a brzo na to vevrávoral otec sem se zsinalou tváí a s vyteštnýma oima. ,0h ... já to tušil ... to je hrozné

Otec

vrátil

se

.

.

.

.

.

.

.

vný

.

.

Bože ... té hanby jsi mne ml ušetiti. kterou Svou vlastní ženu ... tu ženu jsem tak miloval, že jsem zapomnl na svoje vidl jsem v náruí jiného. snad dít .

.

.

i

.

.

.

i

MRTVOLA VE STATKU

1S3

se mýlil pro ale neekla na svou omluvu ani jediného slova? Pro jen tak zaryt mlela... pro neodpovdla na moje du-

jsem

.

.

.

prosby? »Udolán velikou a sžíravou lítostí svalil se na zemi jako slabé dít. Chvíli se svíjel v nmé bolesti, najednou divoce vykikl, prudce vyskoil

tklivé

.'

.

zem

.

a jako bez rozumu vyítil se ven.« Krev ve tuhla a já poslouchal s vyjevenou tváí. Co se to stalo? ... co to vše znamená? Bylo to možno, aby se selka tak zapomnla? Nemla sice nejlepší povst, když si ji sedlák jako druhou ženu bral ale pece nevdl na ni nikdo nic špatného nebo nehodného. Tolikráte byl varován,- aby jediné své dcei nedával tak mladou macechu ale sedlák, jemuž pece už zaaly vlasy stíbrem prokvítati, byl do ní zamilován jako dvacetiletý mladík. Byla sice krásná jako obrázek ... ale duše a srdce její bylo tvrdé, nepístupné jemným citm. A než se rok s rokem sešel vyhnala mladá selka svou pastorkyni do výmnku k hospodáovu otci ... a rok na to tak neblahý výstup se udal ve statku, v nmž pede dvma lety slavena hluná svatba, pi níž celou tu noc proplakali dva lidé se

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

pastorkyn

a

vejminká

.

.

.

.

.

Hodinu na to, když sedlák vyjel na neosedlaném koni jako divý vítr do polí, pivedli ho lidé svázaného provazy jako nejnebezpenjšího zloince. Kozina tásl se na celém tle a dojemn tklivým hlasem prosil a žebral, aby ho posadili na hndku.

NA PRANÝI

186

dobí

,Lidé

mne

.

.

.

zlatí _sousedi

zmeškám

.

.

.

puste

už nikdy více bílé ty ti sestry nedohoním. Už už jsem je dohánl .. už jsem je z daleka zahlédl ... šly spšn vedle sebe a bílé obleky jejich jakoby na mne vlídn kývaly. V tom jste mne strhli dol, sestry zašly do lesa a já už je nikdy více neuvidím slyšíte, lidé dobí ... vy .

.

sice

.

a

.

.

ani

už

.

.

co to znamená, nikdy spatiti

že ty bílé zjevy

netušíte,

nemám

.

.'

.

»Sedlák propukl v usedavý plá. Shánli jsme lékae a selku. Možná, že ta jediná mohla ho v tu chvíli uzdraviti. Pak poklekl s jedné strany k nmu otec jeho a s druhé jediná

Kozina

dcera.

nepoznal ani

dceru

ani

otce.

Když staiký otec jeho pro smilování Boží ho prosil, aby se vzpamatoval, otevel sedlák oi a znavené rty jako po pamti odíkávaly: ,Byly ti a nezstala tu ani jediná. Poctivost vrnost ... a láska. Zašly do hlubokých les a moje hnedka jako zmatená pobíhá kolem hvozd, tmavých jako hrob a hlubokých jako skalní rokle zmizely .

.

.

.

.

.

.

a nevrátí se ,Byly ti

.

.

.

.

.

.' .

.

... a na místo nich píšery tmavé vidím obíhati kolem svého statku Zavete honem vrata, dokud je as, a ucpte všecky skuliny v oknech. Zavete, než bude .

pozd

.

.

.' .

.

»Za pl hodiny se vrata otevela. Na voze, slámou vystlaném ležel jako mrtvola, uštván hroznou nemocí, Kozina. Hndku musel jsem Za tikráte švihnouti, aby se hnula z místa.

MRT\OI.A VE STATKU

mnou jako kamenné

sochy, které už

187

nemohou

nedovedou plakati, sedli vejminká a Kozinova dcera Ludmila. To byla ta nejsmutnjší jízda, kterou jsem za svého života prodlal. Zavezli jsme milého hospodáe do filiálky zemského ústavu pro choromyslné v Kosmonosích. Selku jsem pi odjezdu nadarmo hledal .« »To je, chlape, vše, co se sedláku pihodilo, « dodal chasník ponurým hlasem a dále c.'dil mosazné ozdoby na koském postroji, že a

.

tpytily se jako zlato

.

.

.

.

II.

Vejminká Kozina vešel do statku po hrozném odchodu hospodáov poprvé. Staec zstal pede dvemi státi, oddychuje, jakoby vykonal

bh

Konen

ví jak dalekou cestu. kliku a vešel do svtnice, kde naposledy sedl za stolem tehdy, kdy svému synu rozmlouval satek s tou, která pivedla sedláka v tak smutné konce. Mladá selka pekvapen pohlédla na vstuKosina nevnoval jí takovou pujícího starce. pozornost, aby postehl, že nápadn zbledla v hezké a svží svojí tvái. Kozinova »vdova po živém«,jak jí ve vsi íkali, byla ženou skuneobyejn krásnou. Ale ty spanilé, pravidelné a jako namalované rysy oblieje byly pece jenom tuhé a drsné. Byl to hlazený, krásný mramor, do nhož nikdo nevloží ani cit ani útrpnost.

smákl

ten

«

NA PRANÝI

188

Yejminká zstal

samých dveí.

u

státi

»Pišel jsem, abych snad nevíte,« ekl po hlasem, když nedokal

vám nco povdl,

co

vážným odpovdi na svj staec

chvíli

se

vlídný pozdrav.

ponkud

Selka

zrudla v oblieji, ale neod-

povdla. »Zítra tomu bude rok, co jsme odvezli KoUž tam tedy bude podruhé zinu do ústavu.

smutný štdrý veer

slaviti

»Pantáto ... to vím

.

.

také

.«

pišel-li jste

a

mohl uspoiti cestu, odsekla podráždným hlasem selka. »Pišel jsem pro docela jinou píinu, « odvtil klidn, ale rozechvným hlasem starý Kozina. »Byla jste také tuhle v kostele, když pan páter na kazateln ekl, že nejvtší neštstí, jež mže lovka na tomto svt postihnouti, je, když mu shasne zlatá záe mozku Velmi krásn to ekl, ten velebný v hlav. pán ... až lidi rozplakal. Povšiml jsem si sedla jste jako na rozžhaveném uhlí, vás

jenom

.

ale

to jste

proto,

.

si

.

spravte Nu svým svdomím sama abych vám to vykládal ve zlé.

jedinou slzu jste neuronila.

Bohem

si

to s

já

nemám

se

nedá

»To

práva,

víte

.

nutiti

.

.

.

a se

.

pantáto .« prohodila .

.

.

.

.

.

.

nco

.

.

takového

selka ledovým

hlasem, až se staec zachvl na celém tle jako osyka. .« po»Mluvíte jako o cizím lovku »a je steskl si staec smutným hlasem to pece jenom váš muž, jenž vám ani v nejvším vás menším neublížil. Ba naopak .

.

.

.

.

.

.

.

«

MRTVOLA VE STATKU

189

obdail, takže zanedbával z lásky svoje vlastní dít, jež tu žilo na statku svého vlastního otce jako nalezenka, z milosti pijatá do domu. Ale proto jsem neSob psobím pišel, abych jitil staré rány. bolest a žal a vás pivádím do rozpaku a jak pozoruji, ješt dráždím. »iVláte skuten velmi bystrý zrak,« pozna-

zahrnul k vám

a

i

menala suše mladá

vzdorn pohodivši

selka,

hlavou.

Staec na

tuto bezohlednou

poznámku

od-

povdl hlubokým

povzdechem. štdrý veer,« ekl výminká za

»Zítra je

mkkým a tklivým hlasem. Selka obrátila hlavu docela ke zdi.

delší chvíli

»Druhý štdrý veer, který múj

i

syn, váš

manžel a Ludmilin otec, tráví mezi ponurými zdmi blázince, « mluvil staec dále hrobovým hlasem, násilím slovem. Selka sedla

a

trhav

na svém

vyrážeje

slovo

za

míst jako žulový

balvan.

»Ped dvma msíci jsem k vám poslal pana faráe, aby vás poprosil, byste se smilovala nad svým mužem a šla se na nho do ústavu podívat, odprosit ho a smíit se s ním .« Kozinová se prudce obrátila. Obliej její .

hnvem krvav vstný

zrudnul

v

a

oích zakížil

zlo-

poslal jste na

mne

blesk.

»Ano,

to jste

pana faráe

udlal

ped

.

.

.

mn

tím vzbouil jste proti celou vesnici. Lidé na mne pokikují, že jsem svého muže duševn zavraždila, že 'jsem mu a

.

NA PRANÝI vyrvala mozek z jeho lebky a že budu míti také jeho smrt na svdomí. Ano ... to jste zpsobil vy a to protivné vaše vnoue, které mne nenávidí proto, ponvadž jsem nedovolila, aby sedlák hovl její fintivosti. Zakoukala se do mysliveckého mládence, jenž sám takka nemá, co by dal do úst, rádi by se vzali ale naped potebují k tomu tenhle statek, který nevydám, ponvadž jsem byla tak opatrná, že jsem si jej dala pipsati na svoje jméno. .

.

.

Naposled eknete, že jsem ten postup na Kozinovi také vymámila. Ludmila dostane svoje vy" do smrti svj výminek... dva tisíce .

.

.

.« rozumíte? krejcaru Kozinová mluvila s takovou rozníceností a vášní, že se až zajíkala. Staec vyposlechl tyto výbuchy se svšenou hlavou.

ale

ani

víc

.

.

.

.

.

»Kozinová ... o tom všem dobe vím a nezávidím vám. Když vám vaše svdomí neiní výitky, že jste jediné dít tak hrozn zkrátila požehnej vám ten statek pánbh sám. Ale tak jsem si myslil, že aspo z vdnosti, když už ne z lásky a soucitu, uiníte vše možné, ím by se mohlo nešastnému synu mému uvolniti. Vy jste sice pana faráe vyslechla ... ale ani jste ho nepozvala, aby se posadil, a do ústavu jste nejela. Pak jsem .

vám

.

.

poslati

dal

psaní

z

ústavu,

jež

poslal

doktor z blázince našemu starostovi a jenž mu dopsal na mou prosbu a na mé naléhání .« .« vzkikla podráždn vím »Vím »ale nenamáhejte se, pantáto, zbyselka .

.

.

ten

.

.

.

.

.

.

.

.

.

psaní jsem

vám

vrátila, ale

netla

.

.

MRTVOLA VE STATKU

Staec sebou prudce pohnul

191

a rty jeho se

zatásly.

»Vy

psaní ani netla?« vyhrkl oí. »Petu vám tedy, co v bylo ... já znám to skoro napam, slovo za slovem jako modlitbu. »Sedlák Kozina píše ten hodný muž, pracizí lovk »vzbudil ve tu nejvtší soustrast. Je ho z té duše líto, když vidím, jak tak silný, mohutný že

to

jste

mu

a slzy vyrazily

z

nm

.

.

mn

.

.

.

.

mn

muž valem chadne ... na tle a na duši. Zde v ústav mu nepomžeme Prozatím není ani radno, aby ho navštívil jeho otec nebo dcera. Ti by ho jenom vzrušili. Ale myslím si, že by mla blahodárný vliv dobrá vle a nžnost se strany jeho ženy. Pozoroval jsem, že Kozina ženu svou do dnes miluje, a je dost možná, že kdyby sem pišla jako kající, pokorná, oddaná a obtavá žena, že by ho to mohlo ješt zachrániti a zachytiti na a zdravý

.

kam

srázu propasti,

nevyhnuteln

se

zítí.

.

.

Je

moje pevné pesvdení, které je správné a neklamné. Kozina má ke velkou dvru. Asi dvakráte mne v zahrad navštívil. Vidl jsem mu na oích, že ho nco tíží a že to

mn

má nco

na

srdci.

»Tak co, Kozino vaše oi jsou dnes tak smutné povzte mn, co vás trápí,« ekl jsem k nmu co nejvlídnji. .

.

,Pane

.

.

.

.

doktore,'

odpoví

Kozina

.

.

.

,byla

mn až doposud dodána správn všechna psaní, jež mn byla do ústavu zaslána?' »Ano píše

.

.

.

všechna

.

.

.

pokud

se pamatuji,

vám každý týden vaše hodná

dceruška, a

NA PRANÝI

192

jednou za msíc dává si na vás od starosty psáti dopisy váš otec.« ,A jinéhodopisu na mne nepišlo?' tázal se se smutným pohledem Kozina. Zavrtl jsem záporn hlavou a Kozina bez pozdravu odcházel mezi ostatní nemocné s hluboko svšenou hlavou. Od koho by mohl sedlák oekávati psaní? Od nikoho jiného než od svojí ženy, kterou má, jak aspo já soudím, ješt rád. Nco se mezi nimi pihodilo ... co, nevím, ponvadž jak se zdá, vc ta zstala neobjasnná ale nebylo to snad nic tak hrozného, co by nemohl sedlák odpustiti. Byl uražen a snad Kdož muže dnes íci, také velice potupen co zpsobilo tak náhlé zatemnní jasného a zdravého rozumu jeho ... ale to je moje pevné pesvdení, že den co den oekává píchod svojí ženy a že den co den touží po tom okamžení, až by mu ekla, že ho nepeje to pravda nebo stala nikdy milovati. ale soucit, lidskost a útrpnost s ubone hým a nešastným tím mužem by snad mohla vésti k této obti, možno-li tu vbec o obti Kozina vzbuzuje u nás vážné obavy mluviti. nechce-li se a jeho žena by nemla otáleti, .« státi co nejdíve zadíval se upen na Staec nedoekl .

.

.

.

.

.

A

.

.

.

a

.

^

.

.

.

.

pi posledních slovech tak podivn zaplanula tvá »Svrchovaný Bože ... vy tušíte, co následuje a po tváích a v oích peletla vám radostná záplava,« zhrozil se staec, jemuž se mladou

selku,

které

.

zdálo, že

ztží dovedla

utajit!

.

.

.

.

.

radost

.

.

.

MRTVOLA VE STATKU

193

»Pantáto doufám, že jste mne nepišel urážet, « bránila se selka, kterou výkik starcv záhy a v vzpamatoval .

.

.

as

»Dej Bh, abych se byl mýlil, « ekl šeptem staec, sepjav ruce jako k modlitb. »Není toho už mnoho, co vám chci íci! Dopis ten už máte skoro dva msíce ve svých rukou a netla jste ho. My tedy nadarmo ekali na tu chvíli, až vás Sekyra poveze do ústavu. Nyní však víte, že mžete mému synu mnoho prospti. Zítra je štdrý veer pišel jsem vás snažn prosit, abyste zítra zajela do ústavu. Je to tak veliký, vznešený a významný svátek. Smite se s mým synem ... a dost možná, že se vám podaí, abyste nám ho zase vrátila, abyste mu vrátila jasný rozum ... a já budu do poslední chvíle žehnat vaší dobré vli, vašemu velikému dobrodiní Vidíte ... já pláu jak malé dít a spínám ped vámi ruce, jako jsem iníval na modlitbách ped svou matkou .« smilujte se, jete do ústavu Staec rozechvním sotva se na nohou držel. Z dobrých starých jeho oí od nepamti poprvé tekly tak bohaté proudy slz. Ruce jeho se tásly, když je držel sepjaty na prsou, a celé .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

tlo navahovalo se touhou ku pedu

.

.

.

.

touhou

po laskavých slovech a píznivém rozhodnutí. Selka vstala a pistoupila k oknu. Bylo vidti, že je v rozpacích a že staec hluboko zahrábl do tch míst, kde tlouklo její srdce. »Nemohu ... až jindy snad po svátcích jsem na svátky pozvána,« vyhrkla konen trhavým hlasem. .

.

.

.

.

.

Na pranýi.

13

«

.

NA PRANYRI

194

»A kdo váš nnuž

.

vám na svt bližší, dražší, než vždy pece dobe vím, že jste

je

.

.

svt

nemáte písirotek a že na celém širém buzné duše,« doléhal starý Kozina, duse v sob s

všech

napjetím

»Nemohu

.

.

usedavý plá.

sil

nemohu

.

až jindy

...

.

.

.

jak

.« odmítla jsem ekla po druhé mladá žena a nepohlédnuvši na starce odbhla do druhé svtnice, zabouchnuvši za sebou prudce dvemi. Jako zmámený díval se staec v ta místa, kde .

selka

.

zesinalé

zmizela, a

rty

jeho

zašeptaly

mimodk

žalm krále Davida: »Spravedlnost Tvá, Hospodine, jako hory nekonené a soudové Tvoji jako propast nesmírná. Jako by ke hrobu svému šel, tak pomalu a ztžka kráel staec pes zasnžený dvr ke svému výminkáskému kouteku. Na prahu ekala ho s dychtivou tváí vnuka Ludmila. Staec vzal hlavu její na svá prsa a zlehka ji políbil na vlasy. pojedeme tedy nemže »Nepojede zítra sami dva. Mám tak divnou pedtuchu .. jdi k Sekyroví a ekni mu, že nás zítra po.« veze do Kosmonos do stáje. S uslzenýma oima bželo s nepoízenou. Za malou chvíli vrátilo se »Se»Ddeku .« vyizovala Ludmila sám by prý zase kyra by prý tuze rád jel jednou tatínka rád spatil ... ale musí prý zítra se selkou do Slatian.« zahoekoval staec Bože,« »tam tedy jede ... za híšnou a bídnou touhou .

.

.

.

.

.

.

.

dve dve

.

.

.

.

»Vný

svojí lásky

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

MRTVOLA VE STATKU

195

»Soudové Tvoji jako propast' nesmírná jsou,« zašeptal staec a rychlým krokem zamíil ke staré truhlici, ze které vyal dobe ukrytou tobolku

s

penzi.

—

s cizími komi »Pojedeme však pece ale pojedeme pece. Za dobré peníze vz dostanu všude, « ekl staroch, snad ani nepozoruje, že slzami kropí peníz za penízem. Pak natáhl .

.

.

na sebe starý svj kožich a zamíil do sousedního statku, aby tam poprosil a zaplatil navštíviti svého syna, píležitost, by mohl hospodáe Kozinu, majetníka nejvtšího statku ze

vsi.

Druhého dne asi k desáté hodin vyjel Kozinova statku hezký žlutý vozík, tažený dvma statenými a bujnými koni v nových

z

a jako zlacených postrojích. Na voze sedla jako knžna selka, obleená v nejnádhernjší svoje šaty a vyzdobená všemi skvosty, které jí ped dvma lety koupil sedlák Kozina v hlav-

ním

mst. Nkolik minut na

to

vyjel

ze

sousedního

statku druhý povoz. Na slamných, houní pokrytých sedadlech sedli vedle sebe výminká Kozina a jeho vnuka Ludmila. dal se zcela opanou stranou než vz selky Kozinové.

Vz

Ili.

Bylo ke tvrté

hodin

odpolední.

Ped mí-

žovými vraty ústavu pro choromyslné

v

Kos-

«

NA PRANÝI

196

monosích

dobe

Koí se zpoponvadž neznaje

zastavil selský povoz.

dobré

o

zdil

dv

hodiny,

cesty volil polní cesty,

zaváté.

Z povozu

sestoupili

vysoko snhem Kozina a jeho

vnuka. »Rádi bychom mluvili

s

panem doktorem

H*^*,« hlásil staec vrátnému.

»Musíte aspo pl hodinky pokati zavedu vás zatím do ekárny, « ekl píchozím vlídn starý vrátný. »Je tam hezky teplounko a .

.

.

pkn

se ohejete. Páni lékai jsou u tžce nekdož ví, zda nepracuje už k smrti. mocného »Ubohý muž dopejž mu pánbh lehkou smrt,« ekl soucitn Kozina a poznamenal se se zbožn kížem. Po dlouhém a dláždném dvoe, po jehož jedné stran je ústavní zahrada a po druhé .

.

.

.

.

.

dlouhá ústavní budova, kráeli píchozí ným do ekárny.

»A co byste dlali v ekárn podíváme se do korridoru na

.

.

.

s vrát-

pojte

íslo

Xi.

.

.

.

.

.

.

aspo

uvidíte, jak se u nás slaví štdrý veer, navrhoval dobromyslný vrátný a zavedl starce s dívkou do dlouhého pízemního korridoru, jenž byl zvláš upraven pro štdroveerní ústavní slavnost. Ohromný sál, asi ticet metr dlouhý a pt metr široký, byl píjemn vytopen a jednoduše, ale útuln vyzdoben. Na samém konci stál dobe tyi metry vysoký vánoní

stromek pro

chovance

a

chovanky

ústavu,

ústavu nco ke tyem stm. Ludmila byla tak dojata, že až slzy vyhrkly jí z oí. Stromek až ohýbal se pod

jichž

bylo

tehdy v

MRTVOLA VE STATKU tíhou

rzných drobných dar, urených

nešastné nosti.

197

a

pro

ubohé úastníky štdroveerní slav-

Dojala

ji

ta

pozornost ústavu, jenž ne-

zapomíná v tch dnech, kdy celý svt se raduje na a kdy celým svtem vane láska a štstí, svoje svence, vynasnažuje se, aby tu velikou bolest a tu hroznou samotu a opuštnost jei

jich

zmírnil a oddálil.

Pod stromem bylo na sta menších dárku. Bylo tu snad vše možné, na by si kdo jen mohl vzpomenouti. »Každý z nemocných dostane nco .

.

.

em

celý rok touží,« vykládal pravidla to, po ochotn vrátný. »Vtšina z nich peje si novou dýmku, a tch tu bude dobe pes padesát. tuhle tahací harAle jsou tu také jiné vci z

.

moniku dostane R*^*,

M*,;,*

pkný Kozenv

.

.

housle bývalý kapelník atlas pan uitel V*^*

vojenskou blzu pan major šlechtic K%* z K*-í.*, tuhle malou secí hraku hospodáský správec N*^* poítadlo a tabulku malá V*^*, obrázkové knihy student C*^*, okarinu varhaník J*:^:* noní vyšívanou epiku mydlá D*^*, župan komorník hrabte Z*.^"^, s poádnými tapci krajky slena B*^*, vyšívaný epeek paní .« stavitelova A*^* Ludmila pi tomto výpotu ani nedýchala. ekala každou chvíli, že vrátný bude jmeno.

.

také jejího otce, a byla zvdava, co asi on dostal a co si asi on pál. Již již chtla se otázati, co asi je ureno pro jejího tatínka, ale otázka ta nemohla a nemohla vydrati se vati

z jejího hrdla.

NA PRANÝI

198

každého z nemocných ústav nco vysvtloval dále vrátný, jenž, jak se ml z toho nadlení sám nejvtší radost. »Pro štdroveerní slavnost má totiž pan iditel zvláštní fond, který se rok od roku zvtšuje. Letos na píklad ustanovil pan iditel, že do fondu pijdou všecky peníze, stržené v naší zelináské zahrad. To jsou pkné peníze myslím, že letos bude štdroveerní slavnost »Pro

koupil, « zdálo,

.

státi

tu

více

jen

než

tisíc

.

.

zlatých. Podívejte se, co je

nových mužských

i

ženských oblek,

rukavic, stevíc a podobných vcí,« vykládal dále vrátný, ukazuje na otevené šatníky, peplnné tím nejrozmanitjším šatstvem. »Jsou tu ovšem také dary, které poslali

klobouk,

holí,

píbuzní, pátelé a známí chovanc. Ty jsou srovnány vedle na stolech podíváme se tam také.« Na dvou dlouhých stolech narovnáno bylo nepehledné množství pkných dar. Bylo tu zejména velice mnoho skínek lepších doutník a škatulek cigaret, peste malované kasetty na psací papíry, stíbrné kalamáe, špiky na doutníky, nádhern vázané knihy, dámské klobouky, jemné, kožešinou podšívané rukavice, nkolik erstvých a svžích kvtin, krásné a drahocenné harmonium, elegantní vásy Staec nad tím bohatstvím na chvíli zapomnl, v jak smutném míst se nalézá a koho pišel do dusných tch místností navštívit. .

.

.

.

Protíral to

vše

si

jen

oi,

.

ponvadž mu napadlo, není-li Pak si vzpomnl na svého by se byl hovorného prvodce

sen.

syna a tak rád

.

MRTVOL \ VE STATKU

I9'j

otázal, jak se mu daí, co dlá, je-li njaká si také nadje na jeho uzdravení a vzpomene nkdy, že na nho doma tak teskn vzpomíná li

otec a dcera. Ale ml týž pocit jako ped chvílí chtl se na tak mnohé tázati, jeho vnuka ale jazyk vypovídal mu službu. To, co vidl kolem sebe, tu nžnou a laskavou pozornost ke všem chovancm bez rozdílu, tolik ho potšilo. Mezi tmi všemi je také jeho syn jeho to neobšastní a zda a kdož ví, zda on se veer, až rozhlédne se tu kolem sebe, .

.

.

.

.

.

i

i

šastn

a blaživ

neusmje. V tom nahroma-

dném

štstí zdálo se starci, že vidí také povinný podíl svého syna, jehož velá otcovská láska nedovedla postrádati. V tom, co pozorují všichni vyložené dary, objevilo se na korridoru nkolik podivných Staec se tch tichých a zamlklých polidí. stav až ulekl. V první chvíli se mu zdálo, že to nejsou ani lidé, že jsou to pouhé lidské

peludy a »Aha .

stíny. .

.

naši

nemocní,«

zvolal

dobrácky

»zapomnl jsem

zavíti na klí a oni pišli se podívat na to nadlení. To jsou naši »dlníci«... vše, eho je v ústav potebí, uíkáváme dlají s ochotou a bez odmluvy. Nosí vodu, topí, štípají jim také »kuata«. vrátný...

díví, zatápjí v celém ústav, škrabou brambory, skládají do sklepa uhlí a díví, cídí ko-

na

pijdou, udlají jako stroj. Jsou všichni pes dvacet rok a snad ani nevdí, že jsou v ústav. Jsou všichni umístni v tak zvaném pracovním oddlení a

tle...

inu,

tu po

vtším

díle

«

.

NA PRANÝI

20U

ostatními takka nepijdou ani do styku. Sami jim íkají »neiTiocní« a když nkterý si zaburácí, poznamenají soucitn jeden ke druhému: »Chudák... už to na nho zase sedlo. a to jsou také blázni?« otázala »Nu

s

.

.

.

se Ludmila, dívajíc

podšenýma oima na

se

ploužící se postavy. »Pst... panenko... pst... to slovo se tu nesmí vysloviti, « zakikl ji pi-

dušeným hlasem to je

iditeli

vrátný... »to nejsou blázni... se jim nemá íkati...

nemocní. Tak nepkné slovo...

to jsou

se

ani

nelíbí

Panu

drsné a tvrdé. náš úední

název

ten

Nemocní to jsou »ústav pro choromyslné« všechny ostatní nemoci dovedou lékai vyhojiti... jenom tuhle ne. Proto je to ta nejhroznjší nemoc... jak se hojí, to ví jen Pán sám, jenž také jediný ji zná.« Staec piskoil, hluboce dojat, k dobráckému vrátnému a siln mu stiskl ruku. Staiký dozorce ústavu mu porozuml. »lnu... milý brachu... sešedivl jsem v této služb a hezkou adu jsem jich doprovodil na hbitov, « odvtil staroch za to uznání ku podivu mkkým hlasem. »To je hezká hromádka .

.

.

.

.

Ph

let,

co tu stojím u

tch

míží... a tuze

4tch,t^ které jsme odtud jednou jsme s naší ústavní

je

vyvezli.

mnoho Jenom

vžiky vyvsili prapor... bohužel... jenom jednou... « »A co, prosím vás, znamenal ten bílý prapor,« otázala se Ludmila. »To znamenalo, že za celý msíc nám tu nikdo neumel a že jsme tu nikoho nepochovali. Ale jiná léta... až smutno povídati. Také

bílý

MRTVOLA VE STATKU

201

umírali ubožáci ubozí až po deseti denné. Nu... jsme nestaili dlati rakve... od tch dob máme totiž svého rakváe v ústav. Povídával

ani

nebožtík pan iditel... oh... škoda, zlatého jeho srdce... že se každému uleví a že Pánbh dobe ví, pro je bral tak šmahem k sob do toho svého nebeského ústavu. Ano... odtud pijde každý do nebe... nu povz, Nežerný, jak to pijde, že všichni, kdo tu umeli, pijdou do nebe.« Vrátný oslovil bílého, dobe osmdesátiletého starce, jenž ztrávil v rzných ústavech

vždycky

peškoda

celé plstoletí. Staroušek živ zajiskil starýma svýma oima, pihladil si pozorn pekrásné svoje

vousy a tenince

bh

zpvavým hláskem

povídal

už po kolikáté svou pohádku. lidiky »Tak poslouchejte jak je Pánbh dobrý a laskavý. Sedí na svém diamantovém a pán Ježíš mu povídá, co se ve svt dje. Andlé sedí kolem do kola a poslouchají napjat, co Kristus Pán vypravuje. Najednou zaslechnou všichni úpnlivý náek. Poslouchají, poslouchají andlé blednou, ví

.

.

.

.

.

.

trn

.

Pánbh

zakrývá

si

tvá

a

.

.

Kristu

Pánu

valí se

slzy z oí. Až do nebe znl pronikavý, žalostný, pesmutný a srdcervoucí ná-

v

pramenech

ek, kvil, plá a bolestné sténání. »To je na zemi,« zašeptal andl, jenž Adama a Evu vyhánl z ráje. podivil se Pánbh tomu náku a tomu 1

lkáni bolest,

a

byl by rád poznal to neštstí a tu která ulevuje si tak žalostným naíká-

NA PRANÝI ním.

I

pátral,

poslal

kdo

povdt, co Andl se

andla, aby tak

se

na zemi

k zemi, vynaíkal, a pišel

sletl

úpnliv

to

stalo.

poklonil a letl na zemi. Nesl se oblaky dlouho a dlouho, a letl po náku, až se snesl nad touhle budovou. Bílý andl zastavil

mu

se

ped branou

a

najednou

vypovdla

bolestný náek, zakrvácelo, slzy vyhrkly ulekl se, mu z oí a andl se obrátil a letl zase dlouho a dlouho do nebes, kde Pánubohu na diamantovém vypravoval, co slyšel ... ale prosil Pánaboha za odpuštní, aby mu prominul, že nemohl dále a že nieho nevypátral. »Snad bych byl lítostí zahynul, « vypravoval andl se slzami v oích, »kdybych byl vstoupil

kídla

službu. srdce mu

Slyšel

trn

dále.«

Zadumal

se

Pánbh

na diamantovém

trn

zavolal andla, jenž Tobiáše provázel po jeho cestách. »Jdi, podívej se tam a pines zprávu, aby upokojeno bylo moje otcovské srdce, « naizoval Pánbh andlíkovi. Ten se poklonil a letl k zemi. Ale za dlouhou a dlouhou dobu vrátil se zrovna tak s nepoízenou, jako andl a

první. a zkoumavým zrazadíval se do ady a vyvolal z nich toho, jenž vidl devt tžkých ran egyptských. dlouho a dlouho s napjetím, ekali na vrátil se andl a zaaž se vrátí posel Boží. razil se Pán, když vidl slzy v jeho oích. »Vidl jsem, Ote nebeský, jak v Bgypt I

zadumal se zase Pán

andl

kem

I

trn

1

«

MRTVOLA VE STATKU

203

vody všecky v krev byly obráceny, vidl jsem druhou, tetí a tvrtou ránu, již dopustil jsi na Egyptské, vidl jsem, jak mor strašný uchvátil veškerý dobytek, vidl jsem lidi svíjející se pod mranem a puchý, zhrozil jsem se krupobití s ohnm smíšeného, vidl jsem tmy a kobylky, vidl jsem poslední a nejvtší ránu, ránu desátou, pobití všech prvorozených, ale do toho ponurého a zamraeného domu, odkud valí se jako široký proud žalostivý náek, jsem vejíti nemohl.

ved

se

podivil

I

kolem sebe

tuze

zadíval.

A

Pánbh

rozpait se sám Ježíš Kri-

a

tu vstal

stus a ekl, že se na zemi podívá sám. A Otec políbil Syna vznešeného a

vážn se

zadumán

a

a

vrátil,

když

šel.

A dlouho

konen

to

stanul

Syn

trvalo,

než

ped

dia-

mantovým trnem, byla tvá jeho nevystihle smutná A vypravoval Ježíš Kristus svému nebeskému otci, že pišel ped zamíženou bránu ústavu, odkud náek zaléhal, a že krvavé slzy .

nad

tmi

.

.

naíkajícími

všude zástupy

a vešel dále, a

vidl

všude

uronil.

vidl lidí,

1

vzal

tm mu

trpících.

lidem chybí, ekli,

že to

svt

nedovedou vyKristus bolest jejich dobrovoln

nemoc, kterou lékai na ve svou duši

nevrátil se

nevinn

podíval se Ježíš Kristus, co a podivil se ješt více, když 1

léiti.

Ale

hroznou bolest a

a dlouho, dlouho s nimi trpl, aby mohl nebes Pánu dáti podrobnou a vrnou zprávu. A zasedl Syn Boží po stran nebes Pána

«

NA PRANÝI a dlouho vypravoval,

až

všechny andle roz-

plakal.

Všechny bolesti vzal Syn Boží na sebe, všechny protrpl a o všech vypravoval, až zaslzel a hluboko k prsnn sklonil sám svou vznešenou hlavu. A vyprávl Syn Boží

Bh

o tom, jak vyhasla záe rozumu ve hlavách ní usadily se do hlavy, lidí a jak na místo pod lebky, podivné a zvláštní, nevylíitelné bonení konce, na které není léku a lesti, jimž

pro které není vysvobození než ve smrti. A podivení vzbudil Kristus Pán, když vypravoval, také jeden lovk, že je v tom hrozném jenž myslí o sob, že je sám Bh, a jenž všechno tak dlá, jak svatí vypovídali lidem. A ten ubohý muž trpí nejvíce, protože o sob praví, že všechny bolesti celého svta penesl do svého srdce, a že všechny híchy svta do krve zraují srdce jeho. A ješt vtší podivení vzbudil Kristus Pán, když vypravoval, že vidl ekl: »Jsem a mluvil s lovkem, jenž k syn Boha živého. Ježíš Kristus A dlouho, dlouho takovým zpsobem vypravoval Ježíš a zarmucoval se víc a více Otec nebeský a žasli andlé. A když domluvil Syn Boží, veliké ticho jako ohromný tžký oblak rozprostelo se kolem

dom

—

nmu

diamantového trnu. Pánbh dumal, pemýšlel, až zavolal všechny chóry andlské k sob a oznámil jim jasným a velebným hlasem: »Ode dneška všechny duše z tch ponurých zdí láskypln vezmte ve svou bílou náru a

pímo

s

nimi odlete do nebes

.

.

.

nebo jejich

«

MRTVOLA VE STATKl' je království nebeské od tla se odlouí.«

zaplesali a

1

v tu

zaradovali

kdy duše

chvíli,

hluné

se

hla-

a

sit andlé, a Kristus piklonil zlatou hlavu svou k prsm Otce nebeského, aby z nosti si v náruí jeho ulevil pláem nad bo.« lestmi, jichž tolik vidl Staroušek dopovídal svou krásnou a nžnou pohádku, kterou snad zná kde kdo v boleslavském kraji. Zadíval se kolem sebe a spativ slzy v oích starcových a v oích mladé jeho prvodkyn, pokývl smutn hlavou »Plakal sám Kristus Pán, plakali andlé, zaplakal sám Pánbh jak by neplakali lidé .« A v tom zahlaholil nad ústavem smutn tklivým a žalostným hlasem zvon. Staroušek, co ped chvílí dopovídal svoji pohádku, smekl apku, poklekl na kolena a nadšeným hlasem ekl: »1 vzal andl duši jeho ve svou bílou náru a pímo s ní oilletl do nebes nebo ekl Pán jejich je království nebeské v tu chvíli, když duše od tla se odlouí .« Ústavní umíráek doprovázel duši »nemocného« do nadhvzdných konin. »Ubohý Kozina ... už tedy dotrpl,« ekl vrátný a poznamenal se kížem. A dvojí pronikavý výkik zalehl prostranným korridorem. »Svrchovaný Bože ... to je muj syn,« vykikl staec. Bože ... to je mj tatíek drahý,

vd-

.

.

.

.

.

.

.

.

.

»Vný

zahoekovalo

dve.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

206

A staroušek, co pohádku vypravoval, potásl bílou svou hlavou a vážn ekl: »Nezapomete, co ekl Pán

A umíráek znl

.

.

smutn

dále

.«

a žalostiv.

Za hodinu na to nakládali na prostý venkovský vz tlo sedláka Koziny, uložené v jednoduché rakvi. Starý Kozina vyprosil si mrtvolu synovu a správa ústavu mu ji vydala výjis rakví. A když rakev vynášeli z ústavu jeho »dlníci« ... ta dobrá »kuata«, šoural se za rakví staec pohádká. A když rakev naložili na vz a staec dve hoekovali nad ní, naklonil se pohád-

men

i

i

ká

ke Kozinovi a

dtkliv mu ekl:

»Což jste vy to za otce, že svému vlastnímu dítti nepejete nebeskou radost, které už

je

nyní súasten.«

vdn

stiskl jeho ruku, nkolik lidí za mížemi zvolalo »s bohem« »s pánembohem«, koí práskl do koní a smutný

A výminká

.

náklad brodil

se

alejemi starých

vysoko napadaným

lip

dol

.

.

.

.

snhem

.

A zvonek dlouho za nimi spl a daleký kus cesty je doprovázel, až umlkl a dolkal nadobro, jako to tlo ubohého Koziny v rakvi.

IV.

Skorém k plnoci zastavil povoz ped statkem. Ve statku nebylo více života než v tom ztuhlém tle v rakvi na voze. Z oken šklebila se tma hrobky a na dvoe neozval se ani pes,

«

TVOLA

Vtí

STATKU

207

svého pána, jenž tak podivným odcházel ze statku, a jenž tak divn vracel zpt ... na cizím voze a v cizím

aby pivítal

zpsobem se

lžku

.«

.

.

»A kam

drahou hlavu uložíme ?« otázal 'nká, jenž ve svém kouašel místeka pro svou

ji,

se v rozpacích v teku tak tak že

vnuku. »Pantáto, myslím, abychom dali hospodáe patí,« mínil koí z vedlejšího statku. »Baže svatou pravdu jsi ekl,« souhlasil výminká. »Pokej, sebhnu do výminku pro jsem jich jsem je schoval, klíe už léta neužil. Staec odkvapil a za malou chvíli vrátil

kam

.

'.

.

se s

.

.

.

a

e

'

.

klíem.

Všichni ti snesli rakev dol. V celém statku neozvala se ani živá duše. Ani ten dobytek se neozval, jakoby tušil, že se to vrací do statku ten, jenž má k tomu plné právo, aby si

pod rodným krovem odpoinul. Staroch

a postavili

»A

ji

což,

koím odnesli rakev do sednice do prosted svtnice na dv židle.

s

pantáto,

vnou ml

abychom

dali

hospodái

lampu, « ozval se koí. bys pravdu ml, hochu »Nu ale nedáme však jsi slyšel, co povídali v ústav ... je v nebi ta moje zlatá hlava duše jeho tone ve svtle a zái, a tlo patí .« hrobu, temnotám Ješt se s nebožtíkem rozlouili, odšoupli víko pod postel, aby se nepovalovalo, zaveli dvée ... a z oken zase šklebila se tma hrobky. do hlav

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

208

Za

koí,

odjel

chvíli

odkud bylo

statku,

do vedlejšího jak pospíchá s od-

zajel

slyšeti,

strojováním koní, ve výminkáském domku Kozinov zaplanulo svtlo, za chvíli uhaslo a v celém statku byla tma jako v tle nebožtíka

.

.

.

Pak zvolna, sníh Asi za .

chumáích

padal

dv

hodiny zacinkaly na návsi z vestatkem Kozinovým zastavil druhý vz. eledín Sekyra musil pomáhati selce z vozu, jak byla vymrzlá a vykehlá. »Brr ... to je zima,« zadrkotala zuby mladá

Ped

selá rolniky. .

hustých

v

.

.

selka

.

.

.

»Ve svtnici bude pece jenom teplounko potšil

»Však

Koí

.

.

.«

eledín.

ji

se

.« ani dokati se nemohu pak pod klnu a slyšel docela

tším

zajel

.

.

.

.

.

dobe, jak zavrži v zámku klí, a jak selka za sebou prudce zabouchla dvée. Odstrojoval kon a rozmlouval po starém

zvyku s hndkou. »Co to?« trhl sebou eledín

»Pece jsem se

výkik

slyšel

mn

a ztajil

... ale

dech.

odkud? Tak

zdálo, jakoby to bylo pišlo z hospostavení.« eledín vyšel z pod klny a zadíval se

dáova

k hospodáovu obydlí. Sekyra zavrtl hlavou. selka si ani nerozsvítila. »Ku podivu Co pak to znamená? Abych se tak byl prvé .

nemýlil

a

.

.

skuten dobe

podivný zvuk

...

až

mne

slyšel.

To

byl ale

mrazí po celém tle.

«

..

MRTVOLA VE STATKU

209

aby tam byli Ale kdo to jen mohl býti zlodji? Snad abych se tam podíval... Ale to by mohlo tuze špatn dopadnouti ne .« nutil se eledín do smíchu, mu hahaha to nikterak nešlo. »Co pak by si selka o pomyslila ... to ona se pevalila ihned na postel a usnula, jakoby ji do vody hodil. Vždy pece už podimovala ve voze, a co jsem napose jí jen nabudil ze strachu, aby hlouposti sledy nezmrzla na voze. Eh zaco pak jsem dít nebo mám ve hlav skuel vítr nebo ve stáji se nco hnulo ... a lezou hned do hlavy tak podivné myšlénky. Selka už asi spí a má pkné sny však se dnes dobe pobavila ... až do sytá. .« povzdechl si eledín »Kde pak lnu ano jsou asi tamhle ti,« pomyslil si, zahledv se na výminkáský pístavek. »Ti asi nebudou ješt doma ... to ten sníh všecky stopy zavál a zametl, a lovk se v niem ani nevyzná. Dost možná, že se hospodái pitížilo po.« vídali lidé, že to s ním nebude dlouho trvati »Slyšíš-li pak .«, povídal eledín hndce, zavádje kon do stáje. »Ta se toho nemže ani dokati ... a ten její »ženich« teprve ne odpus to selce pánbh ... ale hezké Nu Lidé budou na ni nadosmrti ukazoto není. vati, že hospodáe pivedla naped do bláznice Bylo by mu lépe nebo a pak do hrobu. ví, jaké hanby by se ješt dožil. Sekyra už odstrojil kon, dal jim nco do žlabu, zapálil si dýmku a nerozhodn zstal státi na plácku. .

.

.

.

.

.

.

a

.

.

mn

.

mn

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Bh

Na

pranýi.

14

«

.

NA PRANÝI

210

mn

dnes njak úzko jakoby tu všecko nebylo A že ti se z toho ústavu nevraaspo bych se poptal, jak se daí hocejí spodái. Jestli mu to tak ekli, pro musel jeti pantáta s cizími koniky do ústavu. A kdož snad by to už ani nechápal ... už prý ví mu ten rozum zmizel z hlavy nadobro jako na podzim se stromu listí. Je lépe pro nho, když se nic nedozví a když nic nechápe. Sekyra šel ke dveím stáje, aby je zavel. byl už na pólo svleen, vyšel pece na

»Bože

...

to

mn

.

.

.

je

.

.

.

zdá,

tak se v poádku. .

.

.

A

a podíval se k oknm. Chvíli pozorn poslouchal všude hrobové ticho. »Co jsem to ml za bláhové slyšení, « ekl eledín a mnohem uspokojenjší vešel do si stáje a ulehl na palandu. njak tak je »To je divná vc smutno ... a co ta hnedka je tak nepokojná! Jak jsme vjeli do statku, zafrkala a pohazovala tak podivn hlavou. Jakoby byl nkdo

dvr

.

.

.

.

ped námi

.

mn

.

pijel. «

Sekyra zvedl se na paland a zahledl se ke

koské

stáji.

»Co poád toíš kikl

hndku

dost ... co?

.

.

.

.

.

tu

hlavu ke

dveím

?« za-

»snad toho nemáš ješt dnes

.«

V tom zvíe

táhle zaržálo a zadunlo kopyty o pažení. cítí je zdaleka »Aha ... už asi jedou .« vida to zvíe dobré ... ah ah Sekyra nkolikráte zívl, dýmka vypadla mu z úst a za chvíli siln chrápal .

.

.

.

.

.

.

.

.

——

.

«

«

«

MRTVOLA VE STATKU

211

Ráno O páté hodin jím nkdo zalomcoval. eledín protel si oi a s hloupým úžasem

ped sebou

poznal

pantátu.

»Což vy jste v noci pijeli ?« ptal se výminká. »lnu ovšem selka se najednou rozhodla, že pojede domú^ a nedala se nijak pemluviti .

.

.

k sekání.

»A kam šla selka na noc?« eledín vyskoil s palandy Podivné mra-

pebhlo mu

všemi údy. pantáto, povídáte? .« »Nu ... co bych povídal jiného, než"C0 slyKam šla selka spat?« šíš .. »Ale pro pánaboha, pantáto ... vy njak

zení

»o

to,

.

,

zmaten hovoíte

dom

než

.

.

.

Kam pak

.

by šla jinam

.«

.

»To není možná,« vykikl staec,

až se

e-

ledín ulekl.

»Ale je, pantáto vždy jsem slyšel, jak za sebou bouchla dvemi. »A co bylo potom ?« »Co by mlo býti? pantáto ... vy dnes tak divn mluvíte. »Rozsvítila si selka ?« »To ne, pantáto ... ale Ježíši te si vzpomínám Když jsem odstrojoval kon, zaslechl jsem ve statku, z hospodáova obydlí hrozný výkik ... ale pomyslil jsem si, že to bylo zahuení vtru nebo njaký hlas ze .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

bu

stáje

.

.

.«

Staec

v tu chvíli vypadal jako by z hrobu Prudce popadl eledína za ruku a vlekl ho po zápraží k hospodáovu obydlí.

povstal.

NA PRANVRI

212

»Poj je

.

.

poj

.

.

.

kiel temn

.«

statku mrtvola selka, která s ním

ve

býti

mad

.

živa

.

.

.

.

.

.

»vždy

.

by tam mohla nechtla býti pohrojak

.«

se po stran ustrašen na svatosvat za to, že se staec nad neštstím synovým pominul rozumem. Staec otevel svým klíem domovní dvée.

eledín

starce.

díval

Ml

U sednice kopl do dveí, ty se rozlétly ... a eledín zajeel, a staroch temn vykikl Uprosted sednice spoívala na dvou židlích rakev. Tvá Kozinova, vyzáblá a hubená, byla klidná a jako ozáena. Vedle rakve ležela mrtvola selina Co se stalo v noci, když pišla dom, ví jen Bh. Nedaleko mrtvoly její ležela pohozená .

.

svíka Svtlo svíky musilo ozáiti rakev

sirka a

.

.

.

.

.

.

.

a v ní

mrtvolu Kozinovu V tu dobu, když vjeli do statku kon, byla jedna mrtvola v Když odvádl Sekyra kon do stáje byly tam již mrtvoly dv. .

nm

.

.

.

.

.

.

.

.

U

TRI

ZASTELENÝCH,

<áS.

do hlubokých les a vystavna na mírném kopci vypadala sendražická myslivna jako rozkošný lovecký zámeek,

Zatulena

pro výletní sídlo a odpoinek nkterého kavalíra. Kdysi tam íkávali »na krásné vyhlídce«, ponvadž od myslivny byl úchvatný pohled do divukrásného kraje, jemuž nádherné a po dlouhou adu let šetené lesy dodávaly milého a svžího vzezení. Rozkošná vyhlídka je dodnes chloubou šavnat zeleného a poetického zákoutí, ale »na krásné vyhlídce« se tam už dávno neíká a lidé skorém už nadobro zapomnli, že se tam tak nkdy íká-

urený

valo.

Myslivna dostala nové, dsné a píšerné pojmenování. »U tí zastelených« byl název, jenž do zapomenutí pivedl pojmenování »na krásné vyhlídce«. Smutná kronika stala se otcem tohoto podivného jména! Myslivna není tak stará, je

NA PRANÝI

216

dodnes ješt skorém zánovní, ale záhy stala se smutn proslavenou. Byla zbudována nedaleko malé, lesácké byl

každý

vým

druhý

pytlákem.

vesniky Sendražic, ve

lovk

náruživým

které

a vášni-

Majitel panství Arthur

hrab

Davour zrovna zuil, když slyšel o novém podaeném kousku sendražických pytlák, svosvoje lesníky do svého zámku na Kohorách k porad, zdvojnásobil poet jejich, zvýšil všem platy, sliboval velké odmny, podaí-li se jim pytláckou kokotici z jeho panství nadobro vypleniti ... ale všechno úsilí lesník, kteí byli ve dne v noci na nohou, bylo marné ve hrahcích lesích jakoby byla a vzácná Lesníci konali pro pytláky výhradn urena. ve své služb pravé divy, byli neúmorní a nelával

zv

ohrožení, dávali svoje životy v šanc, pi každém odchodu z myslivny louili se tkliv a dojemn se svými rodinami, ponvadž nikdo z nich neživ a mohl íci, že se na veer vrátí zdráv, k ruce jejich dána byla celá armáda jako hora urostlých hajných, po vtšin vyale sloužilých vojín a bývalých etník proti bájené vychytralosti a ostražitosti py-

dom

—

tlák byli malomocni. A bylo ím dále tím he, hrab pijíždl na své panství jenom proto, aby svému lesnickému personálu udloval dtky a vyslovil jim naprostou nelibost, lesníci vyslechli jej se zakabonnou a zamraenou tváí ale už se ani nebránili, ponvadž tím nieho nezískali na své reputaci a hrabte darmo ješt spíše dráždili a hnv jeho jitili.

—

Tf ZASTELENÝCH

217

Tu se konen rozhnvaný kavalír odhodlal k tomu, že v samém doupii pytláku vystaví novou myslivnu, kam usadil jednoho ze svých Nový nejlepších a nejhorlivjších myslivc. lesník hlídal a chránil svj revír jako oko v hlav a pytláky pronásledoval s bezohlednou prudkostí. Hrab byl s ním úpln spokojen, zvyšoval mu plat a po kraji záhy zaalo se vypravovati, že lesník Stakora z »krásné vyhlídky« sendražické pytláky úpln zkrotí a znií.

A najednou rozletla se krajem strašlivá lesník Stakora nalezen asi padesát novina krok od myslivny mrtev. Byl stelen dvma dobe míenými ranami zákenickým zpsobem od zadu, patrn ve chvíli, když vracel se ku své rodin. Zahájeno rozsáhlé vyšetování, kde kdo ve vesnici byl, každý podroben písnému a podrobnému výslechu, ale vrahy lesníkovy vypátrati se nepodailo. Na míst, kde nalezena byla mrtvola nešastného lesníka, dal hrab postaviti krásný pomník, nad nímž mohutné koruny královsky vzrostlých buk šumly smutné písn. Uplynul rok, myslivna zstala neobsazena a na truchlivou událost se zvolna zapomínalo. Jenom dti nebohého lesníka chodily se k pomníku pomodlit a šel-li kolem myslivec nebo hajný, smekl epici, poznamenal .

.

.

dom

kížem Každému

a

se

odcházeje, z nich napadla

tžká

si

povzdechl.

teskná myšlénka, na nho tak smutný a hrozný osud. neeká-li Pytláci ádili dále s touž drzou a nestoudnou odvážlivostí jako díve. Kdo by se lesníz

i

NA PRANÝI

218

km

divil,

pytláky

znan

že ve své horlivosti

radji

a že leckdy

nedráždili.

ochabli

pimhouili oko, jen aby Každý z nich ml rodinu

zapomnl-li celý svt, lesníci na smrt Stakorovu zapomenouti nemohli. Ten pomník pod strašlivou opuštnou myslivnou byl pro a

n

výstrahou. to dobe vdli a proto byli ím tím smlejší a drzejší. Stíleli takka pod

Pytláci dál,

okny myslivc, jenom aby

dali

lesníkm na

pušek a ps nebojí. Brzo na to pekvapil hrab Davour lesní svj úad rozkazem, aby na myslivnu »na krásné vyhlídce« dosazen byl myslivec, jenž má po-

jevo,

že se pranic

svj pední možnými

važovati za

chasu

jejich

a hlavní úkol pytláckou

všemi

prostedky pronásle-

dovati.

Lesmistr

svolal

aby

zval lesníky,

celý lesní personál a vy-

nkdo

z

nich

za revírníka

na »krásné vyhlídce« dobrovoln se pihlásil.

dn

ekám, « ekl

»nelesmistr nikdo z vás dobrovoln, urím do myslivny kohokoli z vás.« Minuly ti dny v Kohorách marn ekali, a na lesním že by se byl nkdo z lesník objevil. Druhého dne ráno ustanovil lesmistr za revírníka na osudné myslivn svobodného mládence Sýkoru, jenž ovšem zárovefí povýšen za lesníka. Zárovefí mu bylo sdleno pání pana hrabte, aby se do tí rok neženil. Vdlo se ovšem hrab se obával, aby v píihned pro pad, kdyby pytláci odpravili Sýkoru, nebylo panství obtíženo starostí o osielou rodinu.

»Do tí

pihlásí-li

.

se

úad

.

.

.

i

.

.

U TRI

ZASTELENÝCH

219

byl mladý muž, jenž byl zaslepen tak záhy stal se samostatným lesníkem. Vždy za jiných okolností by byl musil ješt aspo dobrých deset let mládencovati. Uplynul rok a nový lesní byl živ a zdráv. Mladý lesník konal svoje povinnosti sice svdomit, ale kde se to dalo, pytlákm povoloval, aby s nimi nepišel do píkrého a zapísáhlého nepátelství. Ale lu pihodilo se nco, všechny pylláky šmahem poco proti štvalo. Sýkora srazil se s pytlákem, jenž po

Sýkora

tím,

že

nmu

nm

—

vystelil Sýkora se jen uhnul a kulka odstelila kus klobouku. Do lesníka vjela zamíil, stelil a pytlák nesmiitelná záš skácel se s prosteleným srdcem k zemi. Bylo všeobecným mínním, že osud Sýkorv je neodvolateln zpeetn. To se ješt nestalo, aby pytláci nepomstili svého soudruha!

mu

Uplynul

—

msíc,

minuly

dva

a

o

Sýkoru

ani

asn

jediný pytlák nezavadil. Jednou z rána zaslechli hajní výstel, pustili se smrem, odkud rána zahoukla, a našli pod myslivnou Sýkoru, dokonávajícího v kaluži krve. Byl už v mrákotách a nemohl ze sebe vypraviti ani slova.

Neušel ubohý svému osudu. Než rok s rose sešel, blal se v zelené lesní houštin druhý pomník, postavený na památku mladého, sotva sedmadvacetiletého myslivce Sýkory. Myslivna zstala zase na njaký as neobsazena. Ti z panských lesník dali výpoa obdrželi službu na jiném panství, kde pytlák vbec nebylo a kde mli docela po-

kem

v

NA PRA VÝI

22o

hodin

Lidé se tena bezstarostné živobytí. kráte domnívali, že hrab vbec žádných lesjak nnže nkoho ník nedostane. Bláhoví .

.

.

napadnouti nco takového v dob, kdy na jedno sebe menší uprázdnné místo eká sta a sta lidí! Na uprázdnná ti místa lesník na panství hrabte Davoura pihlásilo se tehdy pes dvacet lesník, z nichž vybral si hrab síly

nejlepší a

znamenit osvdené.

pijatých jmenoval ihned správcem revíru »na krásné vyhlídce«. Byl to lesník Hevera, jenž sice byl ženat, ale neml žádných

Jednoho

z

ohled úsporných molesník vdl, kam byl dosazen, vdl dobe o strašlivém osudu svých dvou pedchdc, ale pece jenom sebevdom prohlásil, že se nebojí a že pytlákm dítek.

To ovšem

ment

velice závažný.

byl z

Nový

»Co stihlo dva, nemusí jak se patí zatopí. býti osudem tetího, « ekl bezstarostným hlasem a také skuten ukázal, že významné

pomníky v bezprostední blízkosti myslivny nepsobí na nho v žádném smru výstražn. Hevera stal se pro sendražické pytláky pravou metlou. Lesník umínil si, že pjde na docela jinak, že je musí tu vražednou stj co stj polekati a zastrašiti. Hevera byl ve dne v noci na nohou, obklopil se celým štábem hajných a výtených ps, byl ostražitý jako liška, a bda tomu, koho ze sendražických v lese pistihl. Klukm napráskal, co se do nich vešlo, starým ženám bral nasbírané jahody a houby a potkai-li nkterého sendražického »niemu«, jenž sotva že se batolil pod

sb

U TRI

ZASTELENÝCH

221

nákladem nasbíraného klestí, piplížil se k nmu koka, vytáhl svou jako bitva ostrou žabku a v následující chvíli válel se »niema«, na znaku položený jak byl dlouhý, ve hromad klestí, jehož obvaz lesní peízl. Zdálo se, jakoby methoda lesníkova se osvdovala. Už dv léta spravoval revír a sendražití nadarmo mezi sebou potají a škodolib šeptali, »že už má v mst objednaný pomník«. Ostatní lesníci, kteí z poátku nad poínáním svého neohroženého druha trnuli hrzou, za-

jako

ínali se tšiti nadjí, že snad už jednou pro nastávají lepší asy. Ale lesník Hevera nedokal se lichého roku svého psobení na panství hrabte Davoura. Asi na týden ped vánoními svátky, kdy se toho nikdo ani ve snu nenadal, nalezen mrtev v snhové závji.

n

Tetí vražda ohromila

celé okolí, celá

eta

etník pátrala po úkladném vrahu ... ale opt s týmž výsledkem, jako v obou pedchápípadech. A když pozakvetly na lesní sasanky a první pták zapl tu svou hymnu na oslavu omládlé a probouzející se pírody, konala se v lese pod myslivnou tetí dojemná slavnost postavení pomníku na míst, kde již tetí lesník skolen kulkou z pytlácké pušky. Od té doby pestali íkati lidé osudné myslivn »na krásné vyhlídce« a dostala nové jméno, píšerný název »u tí zastelezejících

pd

první

ných«. Tentokráte zarazil se už

i

sám hrab, jenž

«

«

NA PRANÝI

222

na nešastnou myslivnu nedosadí

prohlásil, že

žádného

lesníka.

ekl tenkráte to, pane hrab, « hlasem šedivý lesmistr, »jenom obtováním nového života. Utrpíme ovšem veliké škody, pytláci, když uvidí, že prorazili svou vli, budou áditi jako diví ... ale si je spravedlivý a není možno, aby trojnásobný zloin nechal bez zasloužené od»Bylo

by

zasmušilým

.

.

bu

Bh

.

platy.

Tak

vena Tu

ejn

se stalo, že myslivna spustla, byla zaa živá duše neukázala se v její okolí. jednoho dne byl starý lesmistr neoby-

pekvapen návštvou

slivce asi v

a

nabídkou my-

tyicetiletého.

Píchozí nabídl se, že pijme místo lesníka myslivn »u tí zastelených«. »A víte-li pak, co za hroznou minulost má

nešastná

ta

myslivna?« tázal se užaslý

les-

mistr.

»Práv proto, že to vím, žádám o to místo, ekl dutým hlasem neznámý. »Jmenuji se Jan Havran a zde mám svoje listiny, z nichž se dovíte, že jsem dobrovoln vystoupil ze služeb hrabte Harburga, jenž mne nerad propustil a sliboval velmi

znané

na

smlého

zvýšení gáže.«

vtším úžasem díval se odvážlivce, jenž nelekl se strašného

Lesmistr se

stále

tí nebohých obtí pytlácké zlotilosti. svým zeMyslivec byl vbec zvláštní muž vnjškem. Byl dobrý sáh vysoký a jméno Havran jako by si byl schváln vyvolil. Byl v^oblieji sndý jako cikán, ml erné, velké

osudu

i

«

«

U TRI

ZASTELENÝCH

223

oi, tmavé vlasy a vousy až po pás dlouhé. Hlas jeho byl hluboký a dutý, jakoby z hrobu vycházel.

»Rozhodli jsme se,« ekl lesmistr, že revír už více neobsadíme, ponvadž svdomí nám kázalo, abychom trojnásobnou, tak strašlivou výstrahu respektovali. Je-li to však vaše

ten

pání

—

mžete

nastoupiti

teba

ihned.

»Dkuji,« ekl Havran, »ješt dnes odnesu si do myslivny svoje vci.« »Dovolte, pane lesní,« oslovil ho lesmistr, pozoruje, že lesník chystá se k odchodu, »jednu otázku: pro vlastn jste se rozhodl nastoupiti

dobrovoln tak nebezpenou službu ?« »Ce!ou tu smutnou kroniku myslivny »na krásné vyhiídce«, odpovdl Havran zasmušilým hlasem, »sledoval jsem od prvého pípadu po každé vražd zajel jsem na místo ohavného inu. V tom všeobecném zmatku nikdo si mne nepovšimnul. Jsem o tom pesvden, že vrahem všech tí lesník je jeden lovk a týž pytlák, a uložil jsem si za svj životní úkol, vraha odhaliti a nevinné obti pomstíti. To vám sdluji jako tajemství a rozumí se a

samo sebou, že se o nm nikomu ani slovem nezmíníte. Zárove žádám pro sebe plnou se

moc, abych

co

na

vypátrání vraha za dobré

uznám, mohl podniknouti. Tolik pravím naped,

mn mj

že do té doby,

nebudu

než se lesníkem, nýbrž

jen

a

úkol podaí, msti-

pouze

telem.

Lesník mluvil záhadná svoje slova hlasem tak

pesvdivým,

že

mu

lesmistr podal ruku.

«

.

NA PRANÝI

224

srden

potásl a ekl: »Konejte, co uznáte dávám vám k tomu plné právo. Nový lesník se uklonil a odešel rovnou cestou na místo nového svého psobišt. Objevení se nového revírníka zpijsobilo v celém kraji nesmírný poplach. Sami pytláci v Sendražicích kroutili nad neuvitelnou touto novinou hlavami a druh druhu íkal jí

za dobré

.

.

.

»To pece není možná

—a

:

je--li

to pravda,

je ten lovk šílenec, nebo ábel sám.« Z celého okolí dívali se na veer, když zaplanulo v oknech myslivny svtlo, bázlivými a ulekanými pohledy nahoru k lesm.

pak

»Zase jeden ubožák, jenž sama sebe dobrovoln k smrti odsoudil, « íkali v chaloupa ve mnohém asi stavení dobrá duše se pomodlila za odvážlivce, jenž tak smlým zpsobem Pánaboha vyzýval a pokoušel. Nový lesník druhého dne odjel a veer teprve se navrátil. Pivezl s sebou šest velikých, strašlivých ps, z nichž zrovna hrza išela. Psi ho poslouchali na pouhé znamení .. kikl-li, schoulili se na zemi a plazili se

kách,

vroucn

nmu

k

tak

skroušen, jakoby

to

byla malá

štátka. se jen

Pytláci

škodolib usmívali.

»Tak pan fot

s

si myslí,« íkali mezi sebou úšklebkem, »že nás zaleknou a zastraší jeho

psi.

Nu

dlouho

.

je

.

.

uvidíme,

bude

co

mu

prospjí,

a

jak

míti.«

Ale stala se divná vc ... psi jsou pece už^v^Tiyslivn na tvrtý den, ^a nikdo je dosud ,i

li

«

TÍ ZASTELENÝCH

U

22.-

okem nespatil. A nový lesník z myslivny takka také ani paty nevytáhl. To nešlo lidem na rozum ... co je to za ani

do lesa

patu nevytáhne, a s nimi po celý den uzavírá? Kdo se náhodou k myslivn piblížil, zstal na míst státi a udiven se k ní zahledl. Z myslivny bylo slyšeti táhlé vytí a vaní nkolika ps, a pi tch podivných a nevysvtlitelných zvucích bylo posluchai nevýslovn smutno a teskno. »Až jsem se zatásl, « vypravoval souseznámý houba sendražický, o se vdlo, že je také pytlákem »když jsem tak naíkati, napadlo m, slyšel tu psí zda-li se lesníkovi nic nepihodilo, a neleží-li který

lesníka,

co to

má

tmi

s

psy,

ani

že

se

dm

nmž

.

.

.

hav

naposledy

myslivn

v

v posledním tažení.

Vte

mn,

tak vyjí a lkají psi jenom tehdy, když pobíhají nad mrtvolou. Ale druhého dne bylo lesníka vidti kolem myslivny. Byl úpln zdráv ... ale njak byl zadumaný a zasmušilý. Pro pytláky zaala zase zlatá doba, a v noci a z rána houkaly jejich pušky se všech

asn

stran.

Lesník psi

se

»Nu

se

vbec .

.

.

stelí,« smáli

ped

stavením ani neukázal, a

neobjevili.

tohohle se

lidé

fota jist v

pytláci okolí a libovali

nezajak

si,

lesník na pány vyzrál. Asi osmý den, co se lesník Havran usadil v myslivn »u tí zastelených«, vešel k starý lesmistr. Byl v myslivn dobrou hodinu,

nmu

Na

pranýi.

15

«

«

«

NA PRANÝI

226

pan lesmistr Havranovi poádn vycinkal a že mu asi z príma ekl, že takového lesníka naprosto nemohou potebovati. Za dva dny na to jel lesník z myslivny »u tí zastelených« do krajského msta, kde navštívil velitele etnické stanice. Pobyl prý tam plné hodiny. »Co by tam jiného dlal, « hádali v Se-ndražicích »než že se ucházel o to, aby eta lidem ihned napadlo, že

dv

.

níci

.

.

tenhle lesník

bába

To

hlídali.

jej

.

.

je

podaený

strašpytel,

toho postraší a poleká každá

.

houbami.

s

»Ale co je to u všech kozl s tmi psy,« durdili se nkteí... »to už není k vydržení... celou noc vyjí a táhle vou, že lovku vstávají vlasy hrzou na hlav. Tu jednoho veera objevila se u všech tí pomník zvláštní novinka. Ve hlavách každého pomníku postavena byla rudá svítilna, ve které ve dne v noci hoela lampika. Lidé se až polekali, když ubírali se kolem a najednou vidli u pomníku rudé, až krvav rudé a ohnivé svtlo.

Kdo tam dal ty svítilny? Nikdo nevdl a nikdo nemohl dáti vysvtlení. Dotazovali se na lesním tam neml nikdo ani tušení, kdo by to mohl býti, ptali se ostatních lesník a hajných, a ti jen pokrili ramenoma. Nikdo se k tomu nehlásil, každý se tomu divil, a jenom staí lidé íkali: »Ale ale... vždy je to docela v poádku lidiky to svtélko plane dále za duše tch jen nebohých.

úad

.

.

.

.

.

a

.

.

.

.

.

.

.

U

TÍ ZASTELENÝCH

Druhého dne ekalo na kvapení.

Starý

pibhl do

vsi

Krista Pána, vidl ...

celý

lidiky

.

lidi

houba

pytlák,

227

ješlé

vtší pe-

ze

Sendražic,

uícen a udýchán. »Pro povím vám, co jsem .

.

Jdu vám lesem (nikomu v tu chvíli ani snu nenapadlo, aby se ho otázal, zda-li tam hledal po tm houby) a pijdu k pomníku lesníka Sýkory, a tu najednou zježily se rtó hlav vlasy ... po obou stranách pomníku sedí ohromní erní psi, a oi jim svítí jako ta ervená lampa. Vte mn, v první chvíli jsem myslil, že to tam sedí dva dablové!« K plnoci byl celý kraj zburcován hlasitým, smutným a táhlým vytím, daleko široko po celém kraji slyšitelným. Vytí bylo ím dále tím truchlivjší, že lidé zabedfíovali okna okenicemi a znamenali se kížem. Psi vyli až do jedné hodiny a pak najednou ve

mn

utichli.

V tom ozvali se na novo .... tentokráte samé vsi Sendražic, kolem níž pobíhali jako diví, vyli, až mráz lovku po tle pobíhal, a u

pobíhali jako píšery. Ti, kdož mli tu odvahu, že nahlédli oknem, vidli za msíného svitu na kraji vsi vysokou postavu Havranovu, jemuž vlál dlouhý vous kolem hlavy, jako hadi. Lesník strhl pušku s beder, zahoukl výstel, a psi utichli, jako když utne. Druhého dne si lidé o píšerném zjevu jenom šeptali, a v lese se nikdo ani neukázal. Za to celý den bloudil v nich lesník Havran,

NA PRANÝI

228

se každý, kdo ho náhodou z okoh' povyhnul na kolik kroku. A v noci na to zase vyli psi u pomníku celou hodinu mezi dvanáctou a jednou a pak jako áblové obíhali kolem vesnice Sendražic, ta nmá kde se nepohnul ani lovk ani pes. tvá bála se a ztichla ped hrozným vytím ohromných svých erných soudruh. A Havran zase vystelil za humny, a psi utichli, jakoby je všechny tou jedinou ranou

jemuž tkal,

I

postílel.

Minul celý týden, a vytí a výstel opakovaly se noc co noc. Sendražití se usnesli, že stžovat, a svj úmysl také prosi pjdou vedli. Ale špatn, tuze špatn pochodili. »A to vám není vhod,« ekli páni na úad, »když pan lesní chrání svj život a majetek svých pán, ale když z vaší vesnice pytláci zastelili ti nevinné lidi, to jste se nikdo ani neozval

!«

Te

najednou zaalo sendražickým v hlav vdli, pro byl Havran u vestanice, pro byl u nho pan litele etnické lesmistr, kdo dal svítilny k pomníkm, a pro si lesník svoje psy po tak dlouhou dobu

svítati

v

a všichni

myslivn uzavíral. A psi vyli dál, noc

noc, a každou noc Lesník Havran chodil lesem po celý den, ale stále bez ps. Ti po celý den leželi u pomník jako živé sochy. Minul msíc, a v lese nezahoukla ani jediná pytlácká rána. Na psy uinny všechny možné nástrahy, každou chvíli nalezl lesník

píšernji

a

strašlivji.

co

U TRI ZASTREÍ-ENVCU

229

nedaleko pomníku otrávenou krmi, ji

ani

ale

psi

se

netkli.

A tak

vyli

dál,

co noc, a sendražití

noc

rozum nepišli.

div že o

hrabte až do Prahy,

prosbou na pana tam teprve špatn

Šli s

ale

pochodili. Pytláci

jakoby

byli

Tu najednou zaali

nadobro vymeli. si

všímati nejodpytláka Karhana,

lidé

a nejmstivjšího

vážnjšího

jenž byl v dvodném podezení, že aspof^ jednoho lesníka zastelil. Ale Karhan byl tak schytralý, že ani soudy nemohly se mu do-

na kži. Tikráte byl vyšetován, ale stati vždycky se dostal zase na svobodu, ponvadž se mu nemohlo pranic dokázati. Karhan se z poátku jen posmíval a poškleboval, když lesník Havran dostal se na myslivnu. Ale najednou byl starý pytlák jako

vymnn.

Chodil neustále se svšenou hlavou, jeho hluboko zapadaly, a vlasy zaaly mu valem šedivti. Když pak lesník Havran slyšel, že si dal Karhan do svých oken udlati pevné a tžké dubové okenice, aby prý mohl spáti, významn se usmál a jenom pokývl hlavou. A od té doby vyli psi zrovna za jeho stavením, a pytlák svíjel se na loži a úpl, jako by trápen byl tmi nejstrašnjšími bolestmi. Pod veer Karhan ze svého stavení vbec nevycházel. Lekal a bál se každého stínu, a

oi

mu

všude se

Havranovy líval,

což

sliboval

zdálo, že vidí ty strašné,

psy.

nikdy

Na veer dlouho

pak hory a doly pytláckým soudruhm,

neinil,

vrným svým

ábelské mod-

se prý

«

NA PRANÝI

230

když koby

kan nný

tu

psí

eládku

postílejí.

Ale pytláci ja-

všechnu odvahu, podívali se ulena svého druha, z nhož stal se již ui-

ztratili

kostlivec,

a

jeden

po

druhénn

odešel,

nedav mu ani odpovdi. Jednoho dne pibhl hajný Havranv do myslivny celý udýchán. »Pane lesníku, víte-li co nového?«

»Nu

?«

»Pytlák Karhan se obsil, « hlásil hajný novinu. »A víte, co našli pod hannbalkami na pd, kde ho odízli jako stuhlou mrtvolu, za lístek?« zbystil Havran sluch. »Uinil jsem svému životu dobrovoln konec, « stálo na lístku, na nmž byl zlosyn ten podepsán, »vím, že by mne ta psí banda svým vytím dohnala k vyznání, a pak bych zahynul ješt bídnjší smrtí. Ano, já zastelil všechny

Te

ti lesníky. Oné noci vyli psi ješt strašlivji, vyli ješt druhou a tetí noc naposledy po pohbu vrahov. Vícekráte se ani neozvali a Havran již nestílel v noci ped vesnicí, ale za to není dnes v celém kraji ani jediného pytláka! Lesník Havran má do dnes svoje erné psy, jimž v Sendražicích íkají »erní dablové«.

^

ZLATÉ SRDCE.

a chudiké fae v pohorské osad Kmalé pod Rudohoím zajely už k samému ve-

eru

s

veselým zvonním obyejné

sel-

ské sán. Bylo zrovna ped Vánoními svátky a snhu napadlo, jakoby chtla zima tu eskou zemi mílovými závjemi srovnati s vysokými horami. Z nízkých dveí vybhla mladá holice, piskoila hbit k saním a pomáhala hostovi z houní a kožichu, jimiž byl zabalen až nad hlavu. Sotva že vyprostila se jedna ruka z chlupatých obal, ji rychle políbilo a uctiv eklo: »Vítám vás, velebný pane.« starý koí s kozlíku, aby Už seskoil velebnému pánu pomohl na zemi z vozu. Z obal vyklubal se mladý, asi tyiadvacetiletý knz, jehož obliej ml ku podivu nžnou, skorém díví ple. Mrazem zarudla celá tvá a velké erné oi svítily jako uhlíky. Bránil se pehnané ochot tch dobrých dvou lidiek ze

dve

i

NA PRANÝI

234

všech sil, ale ponvadž vidl, že mu to nic není plátno a že s nimi pranic nesvede, svil se jim s dtsky oddanou resignací. »Pan fará vzkazuje, aby velebný pán laskav prominul, že ho nepišel pivítat,« šveholilo

dve

a pi tom s mladickou horlivostí sbíralo tlumoky, nakupené v zadní ásti saní. »Chudák strýc nemže se ani na nohy postaviti, « pokraovalo dve, pedstavujíc se takto minio»trpí kloubním hostdk jako faráova ne cem a leží na pohovce jako Lazar.« Slova tato pronesla holice smutným a soustrastným hlasem, který ale v záptí zmizel. »Pamatovali jsme na velebného pána už od božího rána a topíme v pokoji jak v ciheln. Chvála Pánudíví máme dos a zejména letos bohu nám pišly velice vhod paezy, kterých poslali ze dvora plné dva žebináe. Pokoj se tžko vytápí, ponvadž zrovna pod ním máme sklep. Ale za to tam máme v lét pkný chládeek.« »Bože, holka ... co pak velebného pána vždy vidíš, že je jako rampouch,« zdržuješ ozvala se ode dveí dobrácky hnvivým hlasem scvrklá a hubená staenka. vítám vás »Ruku líbám, velebný pane pkn, « obrátila se k mladému knzi laskavým a pokorným hlasem. »Je to švadronilka nepovdla, kolik div, že vám ješt je to .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

máme

.

.

slepic a kolik telátek.^

Mladiký knz se shovívav usmál, ale pi tom otásl se zimou na celém tle. sem, »Honem, honem, velebný pane sem ... do pravých dveí,« pobízela ho s chva.

.

.

«

ZLATÉ SRDCE

235

tem staenka, které toto otesení neušlo. Mladý

knz z

zaklepal a vešel do nízké, klenuté jizby,,

ovanulo

níž

pryskyicovým

píjemné teplo, prosycené zápachem; paezy bouchaly

ho

ohromných, starodávných, kachlových kamnech jako hmoždíe, a pryskyice syela v nich továrních pára z jako kohoutk. v

Tsn

vedle kamen pólo ležel asi tyicetiletý, statný a silný muž, pan fará, zaobalen v houních

jako v peinách. »Vítám vás, pane brate,« zvolal fará bodrým a zvuným barytonem, rozesmáv se celým obliejem, jakoby chtl tím úsmvem nahraditi své nedostatené pivítání. jako »Odložte, prosím .

.

.

doma

.

.

.

jako

« pobízel dále, nahrazuje svou nehybdoma. nost živým pokynem obou rukou a zjasnnou, .

.

usmvavou

tváí. »Chytlo mne to, milý píteli, za paesy ... to brouzdání snhem od vesnice k vesnice je pro nohy pravý zabiják. Nehnte se pšky ani krok nerad bych, abyste na svou substituci naíkal. Dáme si stl ke kamnm, nebudete-li nic proti tomu namítati ... ah ... co vás to napadá ... ale prosím, pane brate, já zavolám lidi z kuchyn, zvolal pan fará rozpaitým hlasem, když mladý muž popadl stl vejpl a s lampou penesl jej ke ped pohovku. Teprve nyní podali si knží ruku a fará stiskl pravici mladého muže tak siln, až se tomuto v oích zajiskilo. »Zapalte si doutník,

poádn

.

.

.

i

kamnm

píteli

.

.

.

mám

výborné

.

hrabte darem. Sám bych

.

.

si

dostal jsem je od

nco podobného

«

.

NA PKANYRI

ovšem nemohl že

mám

že

se

dovoliti

tu svou

vám

tu

zbyten nebudu

.

snad

.

jste

si

všiml,

Doufám,

farku jako klícku.

však vás tu zdržovati. Ale do jara, myslím,

nezasteskne

.

.

.

pece budete musit zstati doufám, že mne to nebude déle trápiti. Ale jste vy mladiký junák,« dodal dobrý knz s oividným zalíbením, dívaje se na bujarou a svží tvá kaplanovu, jež ve vytopené jizb že tu

.

.

.

pevn,

zrovna hoela. »Teprve v lét jste vysvcen,

vite ?« »Ano, pane farái. »A hned vás dají na substituci!« kdy a kde, potom se »Sloužím Bohu netážu,« ekl mladý muž s nadšeným zápalem, že fará dojat stiskl mu prudce ruku. Jako duchové vešly do jizby staena s dvetem, prostely obratn na stl a hned na to pinesena kouící polévka. Mladý knz, jenž urazil na saních skoro ti míle cesty, pustil se do jídla s chutí, jak to dovede jenom vyhladovlý žaludek a vykehlé tlo. Okál jako po parní lázni a celým tlem provanulo mu píjemné a lahodné teplo. práv pinášelo zajíce na stl, když v tom zazvonily rolniky. Fará povytáhl brvy a poslouchal. .

.

Dve

Njaké sán

zastavily ped farou. ... to je nedobré znamení,« ekl vážn fará. Na chodb ozval se cupot vysokých bot a nkdo zaklepal. Vešel mladý, asi dvacetiletý

»Hm

výrostek s biem v ruce. »Prosím, velebný pane rate odpustiti paní Havelkové se pitížilo, na veer pivezl .

.

.

.

.

«

ZLATK SRDCE

237

jsem

doktora, a ten ekl, že do rána nevyAni jsem nevypáhl a jedu sem plným tryskem. Kaplan, sotva že pochopil, se jedná, odvstal a klidn ekl: »Hned ložil lžíci, rychle « pojedu Výrostek teprve nyní piskoil k farái a políbil mu ruku. Pak nesmle a bojácn zadrží.

o

.

.

.

hledl se na mladého knze. »To je nový velebný pán, jenž mne zastupuje a jenž pojede s tebou, « ekl fará a obrátiv se ku své netei, prohodil polohlasn: pokám, až se ve»Tak to, dátko, odnes « lebný pán vrátí Za deset minut uhánly sán s vtrem o závod po snhové pláni pes pole a rybníky k velkostatku »Alexandrovu«, kde na smrtelném loži ekala na poslední útchu cho majitele statku paní Havelková .

.

.

.

.

.

.

.

.

II.

»Jak daleko je do dvora ?« »Hodina dobré jízdy, velebný pane,« odpovdl výrostek, s ilou ochotou se obrátiv. »Ve dvoe všecko pláe paní Havelková je tuze hodná paní. A což teprve ty ubohé dti! Je jich jako kuželek a nejstarší dcei je teprve šestnáct rok. To sám ví, .

.

.

Bh

jak to tak pijde, že se zdravý a silný

lovk

najednou na smrt roznemže. Tady málo umí-

«

MA pranýi

238

tak padnou jako strom tak umel hajný Vejnar. lovk jako hora, inu lamželezo odpoledne pišel na paseku, vynadal lidem a

rají

když,

ale

lidé,

v lese. To byl

Ped týdnem

najednou se

.

jakoby mu nohy podrazil. a on zatím byl nadobro

svalil,

že se nebožtík.« Myslili,

oí.

.

.

opil,

Prudký mrazivý vítr šlehal výrostkovi do Mladého knze napadla najednou nevy-

kterou vyvolal bodrý ten a mírným hlasem. Vzpomnl si na ty dti; napadlo ho, že jde poprvé podšezaopatovat, a že svým zjevem slovitelná tesknost,

svým teským

chlapec

tm

ným dtem

mu

poví, že je zle.

mu

A

tu

najednou se

také vlhnou oi,

pitáhl si kožich až na oi. »Milostpán telegrafoval taky do Prahy pro profesora,« povídal dále výrostek, shýbaje se zdálo, že

i

dol do

saní, aby velebnému pánu pibalil nohy do houní. »Pan doktor ekl, že si to nebée na zodpovídání. To prý bude státi aspo ti stovky, a možná, že pojede naVelebný pán zajisté taky zná Prahu darmo bodej by neznal, « usmál se výrostek, ale .

.

.

.

bylo na jeho hlase znáti, že každý »Baže, hochu .

.

.

má nco na ba

kout,

.

.

srdci.

skoro

každý kámen.

tam musím podívat ... až budou Rád bych se na nco « pozeptal v tom erveném dom' Mladý knz sebou nápadn škubl a prudce

»Taky

jezditi

se

ty lacinjší vlaky.

.

,

.

.

se sebe shodil kožich.

»Velebný

pane,«

kikl

výstražn

výro-

SRDCE

;?LATE

stek... »rate se zabalit

.

ten

.

.

230

eže jako

vítr

pila.'-

»A co ty máš co dlat v porodnici ?« tázal znateln ulekaným hlasem. tuze mnoho. mnoho, velebný pane »Ah to vstoupí do hlavy a tu chodím Nkdy jako vrtohlavý. Narodil jsem se v erveném dom' a do Alexandrova' jsem pišel na vychování. Pstouni už dávno umeli, a tak bych vlastn dal život. se rád poptal, kdo Hnedle budu míti vojenská léta ... to vy ne-

knz

se

.

.

.

.

.

.

mn

,

,

mn

znáte, velebný pane, co to je za bolest, nemíti

matky ani otce. Když jsem dnes vidl ty .vte mn, já jim dti tak usedav plakat tu bolest a ty slzy závidl. lovk by si aspoí rád poplakal na tom hrob když nic jiného aby mohl sám sob íci tuhle « leží moje matka' Knz neodpovdl hoch zadrhoval v ei ani

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,

.

.

a

.

.

.

.

knz

zmizel v kožichu. »No tak hi hi .

.

pobízel hoch

prudce obrátil sebou zaslechl

.

.

kon .

.

.

.

a

.

.

.

.

pojedete-li

pi tom

tak se

mu

pec,«

Pak

plakal.

se

zdálo, jakoby za

ozvnu svého pláe

.

.

.

III.

Na dvoe stálo nkolik žen a asi mandel Ty sesypaly se kolem knze a rvaly se mezi sebou o jeho ruce. V prjezde obydel-

dtí.

ného stavení civla

v soustrastné

nedokavosti

NA PRANÝI

240

píštích událostí eládka. Všichni .-.mkli, hned za zády knze se dali do hovoru. »Vidlas? má ve tváích dolíky .

.

.

.

znamená ?« pošeptala holka

co to

z

.

ale

.

víš,

kravína

dveti

z mlékárny. »No, hezounký je ... to ani nemá být, aby velebný pán byl tak hezký,« zafilosofovala si holka z mlékárny, která ped chvilkou se sl-

zami v oích

panského obydlí. pešel chodbu a schody bral po tech jedním krokem. Nco ho hnalo nahoru a prsa se mu úžila nevyslovitelnou

Knz

vrátila se z

rychle

úzkostí.

Nahoe

dna

v

pokoji

nemocné byla shromážkleelo sedm dtí.

celá rodina. Podél lože

Majitel velkostatku stál u okna, ochlazuje horké o zledovatlé tabule. Nemocná ležela na

elo

hnutí a zavené oi s velikým, ertvoily na zsinalé tvái mohutná

bez

loži

ným obrvím kola.

Dti jedno po druhém Majitel

zahledl

velkostatku .

.

se

políbilo

knzi

ruku.

nho pekvapen

na

.

»Jsem substitut pana faráe, « pedstavil se mladý knz. Nemocná, zaslechnuvši šramot, otevela oi a spativši knze, matn se usmála. Z oí zárove vytryskly jí velké slzy, jež pomalu plynuly po tvái. Otec odvedl dti a knz pistoupil k loži nemocné, aby ji pipravil k poslední zpovdi.

Minula

Konen

už plhodina a otevel dvée .

.

.

knz Tvá

nevycházel. byla jeho

«

/LATÉ SDRCE

241

smrteln bledá. Pokynul dtem, aby se šly matkou rozlouit Usedavý plá pivedl naposled matku jejich k vdomí. Otevela oi, zdálo se, jakoby se chtla usmáti, zvedla malátn ruku, a poslední pohled utkvl na knzi, jenž s vyteštnýma s

.

oima

.

.

sledoval každé

její

hnutí.

Pak už více nespatil její obliej. Zmizel, pikryt hlavikami tch malých capart, jež líbaly matku se všech stran. »Maminko .

.

maminko

.

.« neodcházej volalo jedno po druhém v pronikavé úzkosti. Knz piskoil prudce k loži, poklekl ke hlavám a v usedavém plái zvolal: »Matko!«' Umírající se naposledy usmála, ruka se slab pohnula, rty se pootevely, v prsou to zajeklo ... a slabý dech ustal nadobro Zatím nahrnula se do komnaty všecka dvorská eládka. Všichni vidli, jak knz usedav pláe a jak horoucn líbá ruku zesnulé. « povídal pitlumen šafá... »Kleknte »už je po všem.« »A jeden po druhém poklekli »Púdívej se srdce mu to mže utrhnouti, « pošeptala holka z mlékárny své sou.

.

.

slyšíš

.

.

.

slyšíš

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

sedce.

»Prosím t ... snad také matku .

je .

.

mladý

to

mu

snad

knz

taky už

... má umela .

..

a te vidí tu drobotinu bodej by neplakal ... má jist zlaté srdce »Mlte, holky,« okikl je pidušeným hlasem, ale hnviv šafá. Knz zvedl práv hlavu a v naprosté od.

Na

pranýi.

.

.

——

ió

«

NA PRANÝI

242

vroucn

se modlil.

plným proudem

dopadalo

danosti

obliej

knzv

»Ježíši

podoben

.

.

.

.

.

.

.

.

Svtlo

lampy

visací

na tvá

zesnulé a

.

koukni,

jakoby

jí

Baro z

.

.

.

ten je nebožce

oka vypadl

.

.

.

«

IV.

Hodina ubíhala za hodinou, a ve dvoe nepomýšlel nikdo na spaní. Dvorská eládka, prací zemdlena, zapomnla na únavu a na to, že musí ráno vstáti ped šestou hodinou. Smrt na vsi je zjevem ídkým a v osamlém dvoe byla velkou událostí. Pomalu se lidé vytratili ze svtnice a všichni nahrnuli se do ratejny, kde poklasný topil jako v ciheln. Holky si šeptaly o knzi a muži teskn vzpomínali posledních okamžik

a

nebožiny vlády. »Ješt chudák

mne

a

vycinkala

ped týdnem vybhla na co se do mne vešlo,

mn,

protože jsem nkolikráte šlehl kon biem, vzpomínal šedivý koíák, jenž nahoe usedav plakal.

mn

zas íkala, že se budu vadit ješt posteli, « poznamenal šafá. Na chvilinku pišel se ohát výrostek. pojede »Co pak je s velebným pánem

»A

na smrtelné

.

.

.

nebo nepojede ?« tázal se nevrle. »Nu však se dokáš ... už k vli nebožce,« pokáral ho šafá. .

.

.

ZLATÉ SRDCE

Pak zaaly ženy, do pláe. »Ty dti to tak Pánbh ten

mám

tuhle

šest

243

každá se dala nejprve ubohé dti jak svt divn spravuje. Já

ale .

syn

ty

.

... dej

.

.

Pánbh

jim

svého požehnání, všichni mají vojnu za sebou a mne tu Pánbh poád nechává, abych se

svtem dále bídn plahoila.« Slova tato pronesla staiká žena, kterou trpli ve dvoe z milosti a soucitu s její neštstím. Staena ta dokala se malých radostí na svých dtech. Šest syn odchovala, všechny zaopatila, jak mohla a dovedla, a všichni odplatili jí erným nevdkem. Všichni provozovali emeslo, všem dailo se dobe, ale ani tak už jediný nepišel, aby ekl: »Matko odpotoho dení necht a pojte si ke inout. « Staena to zkusila u jednoho a ten ji odkázal na druhého, a tak obešla všechny a tím

.

.

.

mn

všichni

ji

odmítli.

Šafá, jenž byl znám svou až bezohlednou pímostí, užuž ml na jazyku: »Poslouchejte, Košako ... ti vaši synové by zasloužili poádný pardus, ale ne požehnání Boží.« Ale vas si vzpomnl, že nahoe leží nebožka, a že by to v tuto chvíli všeobecného zármutku

dvojnásobn zabolelo. Pak se podíval na hodinky že bude hnedle

plnoc.

»Hm

.

a .

.

až se ulekl,

hm,«

poky-

»co tam ten knz nahoe dlá!« Šel se podívat nahoru. Z dtí už nebylo vzhru ani jediné. Vedle nebožiny postele na zemi ležel s hlavou na tlapách zamilovaný její pes, velký a erný novofundladský hafan. voval

hlavou

.

.

.

«

NA PRANÝI

244

Kaplan práv se chystal k odchodu, statká ním rozmlouval a tiskl mu ruku. »Dkuji vám, dkuji z celého srdce, velebný pane, za tu poslední útchu, « pravil k nmu pan Havelka; ale knz neodpovdl a vrávoravým krokem kráel kolem šafáe, jemuž za pozdrav ani nepodkoval. Ženy, sotva že uslyšely na schodech kroky, vyhrnuly se ven, aby knzi políbily ruku. s

»Pánbh vám to zapla, velebný pane,« skuhrala v slzách stará Košaka, líbajíc knzi ruku. »Zlaté srdce vám dal Pánbh, velebníku, zlaté ... a nic jiného bych si nepála, než abyste se za mne také jednou tak vroucn pomodlil.

Hoch zašvihl biem a kon vyletli ze vrat diví. Rolniky znly jako umíráek a po

jako

pláni uhánl povoz jako píšera, a svítilna vypadala jako ohromné, krvavé oko její. Asi sto krok za dvorem se hoch obrátil. Vidl, že kaplan se také obrací ke dvoru, jenž se zvolna ztrácel ve tmách. Jenom dv okna byla osvtlena »Velebný pane, odpustí Pánbh na smrtelné posteli všecky híchyr« tázal se nesmle hoch. »Kdo upímné iní pokání, tomu odbílé

.

.

.

Bh

pustí.«

»A

je

to

hích, velebný pane, když matka

se nestará o své dít ?« »K se tážeš ?«

emu

ekl temným hlasem

kaplan.

»Protože paní Havelková mla prý také takový hích, « ekl hoch v rozpacích.

ZLAT

SRDCE

'J45

jak to víš ?« kikl prudce »Co mluvíš kaplan a vztyil se až k samému kozlíku »Ženské si to povídaly, velebný pane prý za svobodna zhešila ... A když pak se vdala za jiného muže, svila se mu se vším, ale dcko se prý ztratilo a nebylo k nalezení. Stala prý se njaká mýlka v Praze v nalezinci pi rozdávání dtí já tomu nerozum.ím ale ženské íkají, že jenom proto nebyla nebožka nikdy veselá, a že ji nevidl nikdo se .

.

.

—

usmát

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.«

Kaplan sklesl do saní jakoby omráen. Ta žena, kterou práv zaopatil a kterou vidl umíti, byla muednicí a svticí zároveií. »A proto jsem se vás, velebný pane, ptal, je-li to hích, « plaky povídal hoch »Protože mám strach, aby moje matka snad taky jednou nešla s híchem k Pánubohu. Což kdybych ji také nikdy nenašel Ach Bože, Bože, lovk by si aspo rád na hrob zaplakal« Kaplan neodpovdl ... hoch také umlkl. .

.

.

.

.

.

—

Pan fará ekal na svého substituta až do plnoci. Konen ho pemohla dímota a bodrý knz usnul v lenošce. Ale ješt ve spaní trápily ho obavy, zda se velebnému pánu nepihodilo se

njaké

neštstí.

Vjednu hodinu konen kaplan pijel. Fará probudil pi prvním zazvonní rolniek.

—

NA PRANÝI

246

»Vy

jste plakal, «

pivítal

mladého knze,

sotva že tento vstoupil. »To jste jist poprvé zaopatoval ?« dodal a pi tom se usmál, jakoby chtl íci: »zvyknete, zvyknete«. »Ano,« pravil mladý knz, pál farái dobrou noc a odebral se do kaplanky Rolniky slab cinkaly z dálky, a svítilna na saních letla tmou jako krvavý pták. .

.

.

»lovk

by si aspo rád na hrob zaopakoval si kaplan slova výrostkova. A te mohl si na jednom hrob zaplakati Nalezl matku a ztratil ji v téže chvíli opt na vždy! Bylo mu tak podivno u srdce, tak úzko, neskonale smutno. Cítil se opuštným od celého svta, opuštnjším, než kdy díve. Býval stále sám, ale ml nadji, doufal a ekal, že setká a obejme se kdysi se svou matkou. Nadje ta byla nyní zniena, pohbena, on pak dvojnásob sám. To byla jeho první štace nenadal se, byla to pro že bude na ní tak uvítán jedna ze zastávek bolestné pouti Kristovy na Golgotu Hledl ven, tam bylo temno a ticho, jakoby se tam všady klenul jeden velký hrob, v nmž jeho nadje pochovány. A to rudé svtlo na saních, mizící v erné noci, pipadalo mu jako jeho srdce probodené a jako srdce toho nešastného, opuštného výtmy a rostka, jenž tam venku ujíždl do mrazu. plakal, «

.

—

.

i

—

.

.

—

.

.

—

ÚSPORY.

veeru, když do vesnice vjel prkevystlaný peinami. Lidé vybíhali'ze stavení a vystupovali na špiky, aby vidli do vozu. Jeli krokenn, aby nárazy byly V zadu sedla stará Košvanka, co nejmenší. uplakaná a ustaraná jako umuení. Pozdravila na levo, na právo... ale nikdo jí nedkovala každý v tu chvíli díval se nkam jinam. Košvance pišlo to tak líto, že sklonila hlavu a k Bylo ák,

usedav Na

zaštkala.

její

klín

hlava mladého muže, oholenýma tváema. Ne-

ležela

do holá ostíhaná a

s

mocný ležel se zavenýma oima a vypadal jako umrlec. Byl hubený a vychrtlý tak, že ho bylo na peinách malá hromádeka. Byl v erných šatech a zdálo se chvílemi, že usnul na vky a že ho zrovna položí do truhly. Najednou otevel oi, strhané a kalné, hluboko za-

NA PRANÝI

250

padlé, vzal za

ruku svou prvodkyni a slabým

hlasem ekl: .« »lVlaminko ... už jsme doma vite Košvanka pohladila ho na spoceném ele, ale neodpovdla, aby syn nevidl, že pláe. Nemocný s namáháním nadzvedl hlavu a rozhlédl se po návsi. Lidé ukazovali si na nho prstem a div že ho svými pohledy nehltali. Nemocný se bolestn usmál a jako by ho kdosi srazil, klesl matce do klína. Zavel zase oi a vzpomínal. Osm let uplynulo od té doby, co tak divn rozlouil se s touto návsí a tmito lidmi. Bylo to tenkráte také veer, co ten milý kout vidl naposledy. Slunce zapadalo jako dnes a ervánky všechno zrovna zatopovaly. A tu vydraly se zpod zavených .

.

víek dv veliké slzy, matka sklonila a vroucn políbila ho na elo, aby vidli,

má

.

.

se k

.

nmu

že se za svého syna nestydí,

všichni a že ho

ped

tím, než

ráda,

jak ho milovala dív,

to

hrozná událost, která jí ho bezohledn vyrvala z nárue. zastavil ped malým, nachýleným a do se stala ta strašná,

Vz

zem

sraženým barákem. Malá, dovnit vtlapokivená okénka vypadala v té rachotin jako churavé a nemocné oi pod starým a vráskovitým elem. Kolem vozu nastavly se dti s vyjevenou zvdavostí, nahlížejíce do

ená

a

vozu, z sil,

nhož namáhav

opíraje

a s napjetím

svou Jedno

se o vetchou

všech matku, vystu-

poval mladý Košvan. z odrostlejších dtí zvolalo hlasit: »Jéjej vždy on vypadá jako ddeek. « Dti se strkaly a šouraly blíž, .

.

.

«

rSPORY

aby

jim

dveích

z

podívané

této

a na

251

Ve

neušlo.

nic

barák

zápražích

stály

ženy

a

každé hnutí na voze se zamraenou a nevlídnou pozorností. »istá návštva, « zamumlal soused od namuži,

sledujíce

proti a odplivl

Stará

nákem

si

pes

plot.

Košvanka ^div že nezadusila.

ekala

se zatajovaným asporí soucit s tím

nebožákem, na nmž pece je vidt, že má smrt na jazyku ... a na místo toho vidla všude chladné, tvrdé, zrovna odpuzující pohledy. Veerní zvonek na návsi zrovna zahlaholil veerní Ave Maria a všichni obnažovali hlavy ... ale ten nevlídný, ponurý a zamraený pohled smírná tato chvíle nezahnala a nezaplašila. Košvan smekl, zastavil se a mkkým pohledem zadíval se na kapliku, na které se tepetal zvoneek jako motýl. »Lidiky, koukejte ten má bílou hlavu, kikla mladá, kyprá holice vyjeveným hlasem. Košvan mimodk pejel si hlavu hubenou a kostnatou rukou, ohlédl se po dveti ... to uteklo za roh s voláním »hu ten vypadá jako smrtonoš« a Košvan zalit v oblieji náhlým a prudkým rumncem, zamíil do sta.

.

.

.

.

.

vení.

Mezi

dvemi

se zastavil

...

jako blesk

mu

myšlénka na osudný ten okamžik ped osmi lety, kdy mu etník na tomto

projela hlavou

prahu pipínal

železa. Celý jeho ztracený a život zjevil se mu v té chvíli v celé své nahot, nitro jeho se zachvlo a otáslo v tom okolí, kde pišel na svt a kde prožil

zmaený

NA PRANYKI

•

2r.2

mladá, krásná svoje léta, a Košvan se už více neudržel, položil hlavu na trám a usedav zaplakal. Byl doma, v tom svém drahém, milém rodném kouteku ... ale jak zubožen, jak na tle se sem vracel. zmrzaen na duchu ho to teprve pepadlo, na tom prahu mu pišel, jak je ubohý, všechno pipamatovalo, bídný, povržený a malomocný. Tolik toužil po té chvíli, tak neskonale se na ni tšil, ale zapomnl, že každý kámen, ta rozviklaná okna, i

Te

o

zprohýbaný a pelámaný plot, starý, omšený baráek, to vše že bude k nmu hovoit nmou výitkou, pro zavinil tak bolestné shledání.

Matka vzala ho vlídn za hlavu a jako nemocné dcko vedla ho do svtniky. Košvan znova vyrazil

v

prudký, škubavý plá. Všecko

tu bylo jako ped osmi lety stál jeho otec jako hromem

teštnýma oima

a zsinalou

bohem

.

.

.

tam

zadu

v

zasažený,

vy-

s

tváí. »S bohem,

mn

« odpuste nešastný syn, ale nedostal slyšel jen, jak cosi zadunlo, jako odpovdi když tlo kácí se k zemi. Byl už rok v trestnici, když se dovdl, že se tatík žalem a hanbou utrápil, že umel, když byl doma sám a sám a že tu nebylo nikoho, komu by mohl

tatíku zvolal

.

s

.

.

.

.

.

.

.

.

tenkráte .

íci, že

.

svému

V okn

zvdav

.

dítti odpustil. ti objevily se

dv

nakukující dovnit.

kouta a plaše se díval

z

pedmtu

Košvanka zatáhla záslonky, ani slova. Bála

dtské

hlavy,

Košvan usedl do ale

na pedmt. nepromluvila

se dáti na jevo svoje

roztrp-

ÚSPORY

253

Cení nad tím vším, co zažili, aby svému dítti ješt více nepitížila. Bhala jako mladice a shánla, aby mohla svoje dít po tolika dlouhých a hrozných letech pohostit. Mžikem se pevlékla, prostela, dobhla pro džbánek piva a s úsmvem, za nímž slzy se ukrývaly, zvala syna, aby jen s chutí pojedl. Syn zavrtl jen hlavou, svsil ji hluboko k prsoum a tup se díval na upchovanou hlinnou podlahu. IVlatka vidla, že v prachu pod ním dlají se hvzdiky, podívala se na své dít a když vidla zvadlou, spadlou jeho postaviku, to vy-

u

záblé

tlo,

ped oima

a

takka

se ztrácelo, pitiskla ruce k

prsoum

jež

hroutilo

se

v

sebe

hluku, tiše vyšla ven, na sporou zahrádku, kde ukryta ped zraky zvdavých bolestným pláem ulevovala svému nesmírnému žalu, jehož míra nebyla ješt dovršena a naa bez

plnna

.

.

.

11.

Zatím voilo o

ped každým stavením živ Košvanov návratu. Byla tak

píležitost celou

a

tu

smutnou kroniku

se ho-

lákavá si

pi-

pamatovat, ji každý znal na pam. Celkem všední událost, na které není pranic zajímavého a zvláštního. Košvan zamiloval se do dvete z vesnice a ml ji tak rád, že by byl pro ni do ohn skoil. Sám byl chuas, jenž mimo své ruce neml kusá majetku, a jeho Maenka nebyla ani o prst bohatší. A tu najednou

«

NA PRANÝI

254

soka

dostal z

msta,

.

.

.

Zeminka vrátil se svém domku, poteboval

Krejí

usadil se ve

ženu do domácnosti a vyhlídl si zrovna Košvanovu zaslíbenou. Její rodie byli v sedmém Holka bude paní mistrovou, ve svém nebi vlastním domku, a tak se stalo, že Košvanovi ukázali dvée. sice nechtlo o Zeminkovi ani slyšet, ale staí nepovolili ... a konec konc byl, že zaalo se vážn mluviti o svatb. Ubohý Košvan tehdy div, že o rozum nepišel a v té zmatenosti napadla ho bláznivá myšlénka zni mu tu velikou jeho pednost, zapal mu barák a budete si rovni. Košvan provedl svj hrozný nápad, zapálil, tenkráte div že celá vesnice nelehla popelem ... nu ... to ostatní je na vlas takové, jak to bývá v novinách. Kdosi ho vidl, jak utíkal od Zeminkova baráku, zatkli ho, odvedli, odsoudili na deset let a Maenka si Zeminku pak pece vzala. Košvan v trestnici vadl a chadl a když poznali, že by se konce svého trestu nedožil, navrhli ho pro milost, aby aspo na rodné své .

.

.

Dve

.

.

.

.

.

posteli

.

.

umel

díve dom. Když se

...

A tak

se dostal o

dv

léta

stará Košvanka do sytá vyplakala, do svtnice. Syn se jídla ani netkl, a matka ho už nevybízela. Rozsvítila a mkce ekla: »Dej Pánbh dobrý veer. Košvan odpovdl dutým, jako hrobovým, hlasem. Matce bylo zrovna úzko z toho jeho hlasu, jenž jakoby ani z toho tla nevycházel. Minulo asi deset minut a nikdo z nich ne-

vrátila se

promluvil.

«

ÚSPORY

»Maminl
.

.«

.

255

ozval se najednou syn »jal<

daí Marii ?« Košvanka si

se

ona

je

Vždy

z hluboká vzdychla. vlastn píinou celé té zkázy.

.« tuze špatn »Hochu špatn Syn zvedl prudce hlavu a oi jeho zasví.

.

.

.

.

.

.

.

tily.

»Vzali se

.

to ucházelo...

mu

se

.

.

ale

štstí

s

Rok

nimi nešlo.

Zeminka nennohl

ani

práce hrnula. Ale naichl ve

stait, jak

mst

ne-

zvedeným živobytím a netrvalo to dlouho, zaal pit a karbanit. Co vydlal, propil a prohrál, dva ti dny hýil a pak zase dohánl, co za-

Maenka je pravý tahoun, nedbal. za ti, snažila se, aby svého muže

pracovala

odnauila zlým návykm, ale nepodailo se jí to. Rok od roku bylo to horší, až ji zaal Zeminka trýznit a bít. Jednou... je tomu asi dv léta utekla sem ped ním s dtmi. Kdybys ji .

.

i

.

vidl, co se pro tebe naplakala a jak naíkala, že jsi se tenkráte tak zapomnl. Kdo ví, zda byste se byli pece za sebe nedostali. Košvan zakryl si tváe obma rukama. To všecko bylo tak kruté, tak erné .... nikde a v niem nevidl trochu úsvitu, trochu záe, které tolik poteboval pro své setmlé jitro a po které práhnul jako žíznivý po chladivém byl

nápoji.

»Domek

už jim nepatí,« vypravovala dále

matka smutnou kroniku bývalé jeho milenky. »Zeminka je více opilý než stízlivý, ženu

.

.

.

bije

na

ená

a

potkání ... a ona

vyhladovlá do

chudinka

kosti a

kže.

je

umo-

Je z ní

NA PRANÝI

25Ó

uinný

namáhá

víšek,

kousek chleba sehnala dlouho

takhle

bhnou

ní

s

de, aby

se,

... ale

nemže

tm dtem

myslím, že to

trvat.

Obas

za-

.« sem, nco jim seženu Košvanka najednou se odmlela, jakoby uvažovala, má-li íci to, co jí zatanulo na mysli. .« po»IVlarie má už sedmiletou holiku kraovala po chvíli »vru ten Zeminka si pito dít ani nezaslouží. Jednou se ke tulí a pošeptá mn: »Tetka váš Josífek prý

ta robata

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

ml

nco

špatného,

jí

rád naši maminku ... co pak je to že ji tatínek za to bije a že .?« vždycky tak oškliv vytýká .

to

.

Košvan bolestn zaúpl. Matka se odmlela. Vidla,

že synovi srdce rozdírá, a radji umlkla. Josef se neptal už na nic ... to, co slyšel, bylo tak kruté, že už ani více

neoekával.

Vzalo to tedy

s

nimi

obma

smutný konec ... a žádná nadje na vyváznutí z té neumoitelné bídy, z té životní nicoty, toho bláta, v nmž boili se oba až po krk. Košvanka nasadila si brejle a pedíkávala si polohlasem v nebeklíi. Syn peložil ruce kížem na prsou a s tupým pohledem do prázdna poslouchal smutný a tklivý hlas matin, jenž znl usedav a naíkav. Když zavela matka knihu, vstal Josef, pistoupil k ní a pohladiv ji po bílých vlasech, zadíval se do její upímných starých oí. »]Vlaminko chtl jsem vám nco íci... jste se pomodlila ... tu si tak myslím, neplate, maminko, že to spíše snesete. No vidíte ... vy to také víte, že jsem dobrá z

.

.

.

Te

.

.

.

.

.

.

«

.

rSPORY

na shasnutí a že jsem

257

pišel k

si

vám napo-

sled vydechnout.

Košvanka chopila jeho hlavu, pitiskla k

sob

mírn

a

hladila

ostré,

ty

bílé

ji

hrubé

Josefe snad Pánbh tady je docela jiný vzduch! ... já ti budu vait silnou políviku, masíko budeš míti každý den a uvidíš, že se vyke-

vlasy:

»Nemluv

jinak usoudil

šeš

.

.

.

.

tak,

.

.

.

.

.«

Košvan zavrtl hlavou. »Ba nedá zastavit

ne,

maminko.,

dojdu jako hodiny, které nelze už natáhnout. V nemocnici ležel jsem vedle medika a ten mi ekl, že nic na nepomže ani prý v Meranu

to

se

... já vím, že

mn

svt

.

bych se nespravil. Víte cené zdraví souchotinái ani

ume

tam nkolik

jich

aby

nezví,

.

.

z

.

.

.

tam

hledají ztra-

celého svta,

...

kdo tam jdou, mli

ti,

denn

nikdo o tom

ale

mn

aspo

nadji. Neplate maminko je pak teprve bolno a tžko u srdce. To se nedá zmnit pejte tu radost, že ta moje duše nepoletí k Pánubohu zamížovanými .

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

okny ... A ješt jsem vám chtl nco povdt. Vydlal jsem si v trestnici njaký groš dlá to dohromady dvaasedmdesát zlatých a .« osmatyicet krejcar Košvan vytáhl z náprsní kapsy balíek penz, zavinutých ve staré noviny. Košvanka .

.

vzala

jej

do

ruky

.

.

.

a v tu

chvíli

zatopila

jej

pívalem slz. »Ty noviny dejte, maminko, do rakve tam je o psáno, když jsem byl ped soudem: »lVlIadý zniený život .« tak to ten-

mn mn

.

.

Na

pranýi.

.

17

.

«

NA PRANÝI

krát

napsali, a já

ml

tolik

vle, piinit

se,

maminko tuhle dávám stranou to, co je pes padesátku schovejte si to, abyste nemla se mnou njaké

aby se to nesplnilo.

Tak,

.

.

.

.

.

.

rozpaky. Myslím, že to postaí ... a pak jsem vás chtl poprosit, abyste proti tomu nic nemla, když s ostatními penzi naložím, jak

mne moje

nitro

vždy radost

já .

.

nabádá

Josífku bych ti tak

»Josefe

.

.

.

.

.

.«

.

udlej co chceš ráda udlala njakou .

.

.

.

.

.«

Košvan políbil matce ruku, svlékl se a položil na chudé lože, jež mu pipadalo jako pohádkový kouteek. to »Maminko ... po osmi letech ... oh .

se

nedá

povdt,

co je to za slast

.

.

.

.

.«

Stará Košvanka šla druhého dne po své Byly žn a ve vesnici nezstalo takka ani živé duše. Košvan vyšel pes práh a zavolal na malou holiku, jež šla kolem. »Tu máš desetník ... a podívej se, je-ii

práci.

Zeminka doma.« »Je ... to

je

moje maminka.

»Tak ... to je tedy Košvan shýbl se k

tvoje dítti

matka

.

.

.«

prudce a náhle, jakoby je chtl obejmouti. Ale v posledním okamžení ucukl celým tlem a pohladil dít pouze po vlasech.

rSPORV

259

»Je sama doma maminka?« »Je dnes nemohla ani do .

.

.

za to ješt nabil Košvan se vrátil, vzal

tínek

jí

.

.

prre

... a ta-

.«

klobouk

a

zamíil

Dve

hopkovalo radostn k Zeminkovm. vedle nho a ustavin žvatlalo. »Víte, co povídal tatínek? Že ten kriminálník pišel domu .« zhebnout Mladý muž jen hlavu k prsCím naklonil. Do stavení ho dve pedbhlo. Když Košvan vešel, stála uprosted žena, kterou na první pohled nepoznal. Oba hledli na sebe vyjeven jeden druhému byl strašlivým a ustrašen zrcadlem. Podali si ruku a pi tom pohledy .

.

.

si

.

.

povdli, jak

je

svt zbídail

ten

a zbioval.

vypravovat a objasfíovat Každý ml svoje neštstí a svou bídu napsanou na své tvái. Oba se pemáhali, aby jeden nad druhým nezaplakal, oba dusili a potlaovali svoje slzy, aby bolest ješt více nenítili. .« »Já jsem té vidla už vera A Košvan rozuml, co tím chtla íci že už vera vdla, jak ubohý se vrátil. »Pišel jsem se na tebe podívat ... a poprosit t, abys odpustila. Dost možná, že by to bylo bývalo s tebou dopadlo jinak ne snad se mnou ... ale vbec kdož to mže vdt. Nemohu se dlouho zdržet ... to jenom tob bych ublížil. Jsem zícenina víš ... ale lidé by pece jen po tob hodili kamenem. Vidl jsem t a nic víc jsem si na svt nepál ... Po celých tch osm let jsem na tebe myslel a snad jsem proto neumel, že Nemusili

si

nic

.

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

260

mne živila a udržovala nadje, že t pece ješt jednou uvidím. Den co den jsem myslel jen na tuto chvíli, celých dlouhých osm let .. a te ani nedovedu íci, co mám na srdci. velikou radost., Vidíš, Marie, udlala bys vem si to tuhle jsem si nco uspoil tím prokážeš nesmírné pro ty dti vezmi to Marie jsou to isté, potšení neposkvrnné úspory ... to byla moje radost, .« ten kapitálek rostl když Zeminka" propukla v usedavý plá... .

mn .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mn

Josef

.

.

mn

.

.

položil

jí

peníze

do

.

.

.

klína,

stiskl

jí

obliejem jako osvíceným vycházel ze stavení. Když se v poledne vrátila matka, ležel v posteli, usmál se na svou rodiku ale slova ze sebe nemohl již vypraviti. Košvanka už nešla do práce, bžela pro doktora, vrátila se už pod samý veer, když náves oživla lidem, vracejícím se z polí. Kolem oken batoruku

a

s

.

lily

.

.

bohat naložené vozy, zapadající slunce svtniky a za ním tklivé zvuky

se

zabloudilo do

veerního zvonku.

n

Dvata

pokikovali a biem, jako když stílí. hoši na

zpívala veselé písn, z bujnosti práskali

Josef už matky nepoznal. Staenka na smrt ulekaná rozsvítila hromniní svíku. V tom povstal venku na návsi kik. Košvanka poznala hlas Zeminky, jenž v opilosti vískal a jásal. Do svtnice vplížila se malá jeho holika, bojácn pišourala se k staen a pohlížejíc zdšen na umírajícího, zadrkotatínek mamince ty peníze tala: »Tetka .« ukrad .

.

.

.

.

TESA TMÍNEK.

nedlním kázání Po nom žen tesae

mluvilo se

o

všude

je-

Tmínka. Na velá skoro úpln zapomí-

slova knzova se Tmínkova žena svalila

se najednou jako hlavou o dlažbu, až to zado sakristie, pokropili svbyla hezky chladná, a porase tásl na celém tle a byl aby s ní co nejšetrnji zacházel. Pan páter stál v rohu sakristie a zkoumavým zrakem díval se na plnou a statnou postavu tesaovy ženy, v jejíž oích byla neodvodnná plachost a zdšenost. Ulekaný Tmínek vzal pozorn svou ženu pod paží, a dkuje sousedkám za jejich láskyplnost a pomoc, skoro zahanben s ní vycházel z malých a nizounkých dveí, vedoucích na hbitov. Jakoby se za to stydl, že žena jeho zpsobila v kostele takové pohoršení. nalo.

špalek a udeila dunlo. Odnesli ji cenou vodou, jež dili mužovi, jenž bledý jako stna,

NA PRANYRr

264

»Andulko Co se ti to jenom stalo ?« ekl k ní muž, dosud rozechvn hrozným tím pádem, tím dunivým úhozem, pi nmž ho až .

.

.

zamrazilo. Stál pod kruchtou a chvíli, komu se to pihodilo.

k

nmu

ekl:

»Tmínku

to tvoje žena.«

V

tu

.

.

.

chvíli

nevdl

mn

v první

V tom

kdosi

se zdá, že je

jakoby

se

ho

to

nepíjemn

dotklo ... ale to podivné, nevyslovitelné a nejasné dotknutí pišlo tak najednou, že si nedovedl nijak vysvtliti, jak povstalo. Zastydl se za to a bolelo ho, že v takové chvíli, kdy jeho ženu potkala tak neoekávaná pohroma, probudil se v jeho nitru tak chladný, pocit.

cizí

Žena nedala mu odpov. Pozoroval, tese na celém tle, že prsa její prudce

že se a ne-

pravideln se zvedají, a že násilím tlumí plá. byla tak oškliv zabarvená na tváích ... až do zelena hrála, klopila hlavu a

A k tomu

Tmínek si umínil, že nedoléhat. Šli volným krokem vedle nejkratší cestou, aby byli co nejdíve

chvílemi vrávorala.

bude na sebe

ni

doma. Bylo na podzim a nebylo zrovna píjemno. Ze zaoraných polí to fielo hezky zostra. Tmínek se zapjal až ke krku, a když tak šel po pšin za ženou a pozoroval její kyprou se v

postavu, zachmuil se a ekl si, že musí na to zeptat lékae. Kdyby to bylo parném lét ... ale v kostele bylo jako

v

lednici.

a živou

choroby.

po bílá.

Aby

to

Tmínek

bok své ženy.

naposledy

popobhl

Tvá

její

nebyl

píznak

a pidružil se byla tvarohov

«

TESA TRMINEK

265

t nic, Andulo ?« nic Josefe prosím t ne»Ne mluv o tom,« zvolala jeho žena tak prosebn »Nebolí .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

a bolestn, že se Tmínek zarazil. Ustoupil zase zpt a šel za svou ženou po pšince. Nemohl se už ani dokati, až pijdou dom. Uvidí, co tomu ekne matka jeho. Je mnohem zkušenjší v takových vcech a dost možná, že se to njak vysvtlí. Tmínek dobe cítil, že usazuje se mu kdesi na dn duše njaký nepokoj, jenž nápadn vzdaloval se od vlastní

nehody

a zabíhal

kamsi

jak nevyznal a kde a nevolno.

Se ženou

mu

dál,

bylo

kde se tesa ninevýslovn úzko

nevymnil už

ani

slova.

Šla

pevléknout do komory. Tmínek zašel rovnou cestou do kuchyn ku své matce, jež chystala obd. »Maminko, víte, co se stalo ?« Tmínkova matka prudce se obrátila. »Andula omdlela v kostele.

se

Stará Tmínkova podívala se na svého syna a poznala na nm, že je zaražen. .« »To byl asi poprask ekla hlasem, jakoby celé vci nepikládala žádné váhy Andula není ani první ani poslední. »nu dám jí krapek To bude slabostí od žaludku višovky, a bude dobe. A prosím t, nevs hlavu, jakoby ví co Anna provedla. A kdy se jí to stalo ? to musilo být zrovna o ká.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Bh .

zání

.

.

»Pan

ml

.

.«

páter

takové

skorém

pkné

konil.

kázání.«

Dnes zrovna

Tmínek

usedl za

«

NA PRANÝI

266

stl a založil hlavu do rukou. »Škoda, maminko, že jste nebyla v kostele. »0 pak vlastn velebníek kázal ?« »Vidíte, maminko, ješt nikdy jsem nebyl tak dojat slovem Božím, jako dnes. Ale tomu panu páteru lovk musí všechno vit snad proto, že tak umuen vypadá. Ten nese vždy zdá, jakoby bude dlouho živ chtl všechno povdt dív, než shasne. Dnes

em

.

.

.

.

.

.

Mn

nm

ml

tak podivn zapadlé oi a tak to na bylo znát, že se o každý kousek toho hlasu tma plícema rve. Kázal o tom robátku s které víte ... o tom Pražátku, z Bualek jeho pstoun skoro do smrti ztrýznil. Kdybych vám jenom dovedl naznait, co velebníek v tom surovém skutku našel a co z nho dovozoval. Kde se to v tom knzi vzalo, to ví. Ty rány na tom drobném tlíku, tak malomocném a bezbranném, musí zabolet každého z nás a horkými slzami bychom je mli hojit a vymývat. Tak njak to bylo ... to víte, opakovat to nedovedu, ale cítil jsem, že mne to škube v nitru a v oích, že to eže a pálí. To, co povídal, bylo tak prostinké, jednoduché ... ba, nevypadalo to skorém ani' jako kázání ... ale lovk s nho nespustil oí, a celé jeho nitro se pi tom zalévalo hokou bolestí a soucitem, o ani nevdl, že ho tolik má ve své duši. Na to kázání nezapomenu do smrti se zdálo, jakoby mi uvnit se zazelenalo, co dlouho leželo ladem a ouhorem. Tolik je v našem kraji tch dtí, každý se na a pravdu má velebný pán .

.

.

Bh

nmž

.

.

.

mn

.

.

.

n

TESA TRMÍNEK

267

utrhne, každý mluví o nich s pošklebkem a opovržením, a každý mysh' o sob, že je nco lepšího, povznesenjšího, že má právo o se otít a hodit po nich kamenem. A nikdo nevidí jejich nmé, vyítavé, bolestné pohledy a nikdo se o to nestará, pro tak asto zalézají do ústraní a tak usedav pláou, div že to srdce netrhá. Nemají ochrany, nemají zajsou to siroty, kterým svt ve svém stání ukvapeném a nespravedliv bezohledném soudu vypálil na elo znamení hanby, kterou biovány a mrskány jsou od lna mateského tak neklesnou pod touto fadlouho, dokud lešnou kletbou anebo dokud nadlidským úsiTen malý lím nedonutí svt k zapomenutí. bualský muedník stojí tu se svým zohaveným a zjizveným tlem jako strašlivý žalobce, ped nímž ve zmatku musíme prchati a do nejhlubší duše se hanbiti. Není sám ... a v tom jeví se hrza obžaloby. V lét bylo v lese plno hub. Kdosi se vrátil na smrt udšen z lesa ... že prý málem šlápl na zmiji. Lidem sželelo se nechati híbky ztrouchnivti ... ale báli se poslati svoje dti do lesa. Tu pipadl dti do lesa šly, kdosi na píšerný nápad nalezenec. a vyšlapoval ale cestu zkoumal uštkne toho, nuže, Je-li zmije v lese kterého prý nikdo nebude oplakávat. A ty malé, zatracené nohy boily se do mechu a ploužily se kovím, to nií dít bylo nastreno, aby chránilo a po pípad svou smrtí vykou-

n

.

.

.

bu

.

.

.

.

.

a

.

bezpenost ostatních dtí. Co dále mluvil, jen tolik vím, nedovedu ani postihnouti

pilo

.

.

.

NA 1'RANYRI

25S

mn

slova stoupala do hlavy, že zaplavila oi se zamžily, srdce jihlo, a že rodilo se cosi nového, neznámého a dosud netuše-

Že

mou

ného

duši,

.

.«

.

Tmínková

Stará s

syna nejvtším napjetím.

poslouchala svého

rozevenýma oima

a s

Tmínek sedl pi tom poád

s

hlavou

do

rukou založenou, jakoby se díval do své duše jako do studn. V tom ozval se v jizb pidušený, bolestný plá. hlavu, a matka jeho se

kout

stála v

.

obrátila.

rychle

Anna

ruce tiskla k prsm. pece není dobe, « ulekla

.

krapek višíovky

zvedl

mrštn

ob

»Holka tob Tmínková matka .

se

a

Tmínek

.

.

.

.

.

.

»pokej

uvidíš, že

... já

ti

dám

budeš míti ža-

.« ludek jako fialku istý Tesaova žena vrhla se na .

.

židli a propukla usedavý náek. Tmínek stál nad ní s hlavou k prsm sraženou, jeho matka leknutím upustila skleniku. »Hochu, musíš pro doktora, « zašeptala opatrn svému synu do ucha a sklonila se s rozrušenou úastí ku své snaše, aby ji uchlá-

v

cholila

.

.

.

Ve stedu na druhý týden ml bualský nalezenec poheb. Ráno ekla Anna svému muži, že pjde na ípvaté pole. Bylo na ní znáti, že se pemáhá a že potlauje slzy a plá. Tesa to nerad slyšel, ale ani si netroufal,

TESA TRMINEK

269

aby to žen rozmlouval. Od pedešlé nedle vysthovala se od nich radost a spokojenost. Anna nedopustila, aby zavolali lékae, pon-

kud s

ní

se utišila ... ale stala.

Sousedky

ta

divná

íkaly

zmna,

sice,

co se

že

to

nic

nkdo uhranivýma oima obkoukl — Tmínek tomu nevil. Ono podivné, zá-

není, zeji ale

hadné zamrazení, jež požahlo ho ve chvíli, když žena jeho omdlela, vracelo se astji a práv ve chvílích, kdy Anna byla nejzamlknejzaraženjší. V její ztrnutí v její bylo cosi jinorodého, cizího, co vyvoláno bylo hodn daleko mimo nj a probouzelo lítost a bolest, kterou co v jenom on sám, v nejhlubším svém nitru byl rann, a která odpuzovala soucit k trpící žen. Dnes v noci se probudil keovitým pláem své ženy. Mla hlavu zaboenou do pein, ale to utajované stkáni ho zburcovalo. Tmínek se ani nepohnul a poslouchal. V tom náku bylo tolik lítosti, tolik palivé bolesti ... a tesa nadarmo hledal a pátral po rán, která zavinila toto krvácení srdce a duše. Zpytoval svoje svdomí a hledal vinu a pvod v sob. Jsou ti léta spolu, a dosud jí ani hrubším slovem neukivdil. Žena ležela vedle nho a keovité záchvvy jejího tla jako vlny se lejší

a

i

vzdechu

nm

ním

i

nmu

penášely. Kdyby aspo nco vypátral, mu pomáhalo zaplašiti tento tajený zármutek. To Tmínek vdl, že si ho Anna

k

co by

nebrala z lásky. Dlouho toftrvalo, než ji udolal a než svolila, že bude jeho ženou. Domlouvali stran, že je tesa ádný, hodný jí ze všech

NA PRANÝI

27

muž, vydatný emeslník, že má domek jako cukru a nco polí, a že ji bude zrovna na rukou nositi. »Práv proto, že je to tak dobrý lovk, si ho nevezmu, « ekla kdysi, a tetky v rozhorlení jí zahrozily, aby jí Pánbh za ta slova jednou nepotrestal. Tmínek tenkráte, když to slyšel, zarazil se a cosi ho zrovna

z

mst

Slýchával, že mla Anna v nelásku, a z toho usuzovali, že je tak zamlklá, že se straní lidí zábav Jiní zase povídali, že si píliš mnoho domýšlí na svou krásu a že eká na nkoho onaejšího, na ženicha s lepším živobytím, než s nádennickým chlebem a dením. Tak to trvalo píchlo.

šastnou

i

.

.

.

dv

léta,

Tmínek

byl

v patách, a konec svatba.

Ann

ustavin jako

konc

byla

z-

stín

toho ovšem

Tmínek probádal, propumyšlénkách celou minulost od prvního

Celou tu dobu toval v

ani na jediný kámen úrazu Nenašel a neobjevil nieho, co by objasnilo velké a hluboké toto rozjitení. Žena jeho asi za hodinu na to usnula.

setkání ... ale nenarazil.

ruce její, mkké a paliv horké, />bvinuly se kolem hlavy tesaovy a rty vášniv pitiskly se k jeho elu ve dlouhém, žhavém a vášnivém polibku. Tmínek ležel jako ztuhlý. Zhrozil se toho polibku, o vdl, že mu nepatí a že nikdy tak žhavé velosti nepoznal, A pece neml tolik síly, aby zapudil a vyhladil závratnou sladkost toho okamžiku, jenž omamoval. Teprve v tu chvíli poznal, co nebylo

V tom

nmž

TESA TMÍNEK V jeho manželství a

eho

271

za ta ti léta neza-

Pak ruce ženiny bezvládn

kusil.

klesly, a

na

úsmv

neskonalé blažeoblieji rozestel se nosti. Tesa zvolna, opatrn se pozvedl na loži a zadíval se v ženinu tvá. Tak ji doposud nespatil. Byla v ní záe velikého štstí, jež utajeno bylo kdesi v nejskrytjší hlubin duše. Co obsahovala ta bájená studánka* jež dovedla vykouzliti toto svítání a tyto ervánky ? Tmínek neznal ani pvod bolesti její, ani tajemnou záhadu tohoto ohromného pevratu.

O

vdl

že je výronem skutetak blaživou útchou, že ten úsmv blaha mohl vysvtliti milosrdným snem. Dokud pouze trpla, nezdálo se mu býti tak znepokojujícím a hrozným vždy bolest znamená tolik, jako nedosažení a neale zhrozil se toho, kdyby ten ukojení .. úsmv blaha a štstí byl vytouženým vykoubolesti

nosti ... a bylo

tolik,

mu

.

.

.

.

strádání, z marných nadjí a tužeb, svého splnní a nasycení. Tmínek podrobil úvaze každý krok své ženy. Ale stínu nenašel na její poestnosti, nj^dy a nikde nepistihl svou ženu tam, kde mohl by se zakotviti a usvditi její zdrcenost z touhy po uvolnní od muže, jenž stal se jí odporným.

pením ze

jež došly

Tmínek šeptala

tuln

.

.

.

.

.

dech.

zatajil

tak

Žena ve spaní

mkce, nžn,

sladce

a

cosi

pí-

.

»Andlíku být ochránce

Boží, strážce

mj

jako teplý vánek.

.

.

.«

mj, ra vždycky s kyprých rt

splynulo

NA PRANYRi

272

Tesa zmaten zamhouil mal. Když

ulehl

ani oka.

na

Do rána ne-

lože.

Pemýšlel, uvažoval

a

zkou-

hlavu ke svtlu, jevil se na ní veliký, hluboký smutek a zármutek. Opatrn naklonil se k elu své ženy a vtiskl na obrátil

n

velý polibek. Vstal s hlubokým vzdechem, když v pedsíni setkal se se svou matkou, ekl smutným hlasem: »Maminko ... už jsem na to pišel ... už

a

pro

vím,

Anna tak

je

zmnná

a rozbolest-

nná.« žena

Stará

»Ale namluvil

jdi .

až

se

ulekla.

dovdl nco

jakoby se .

.

.

,

to

ti

Syn

vypadal, šeredného. nco nekalého

hrozného,

nkdo

jist

.«

mn

dnes v noci to napadlo, a že se nemýlím. Nic jiného to nemže .« jen si to rozložte být ?« »Tak co vlastn myslíš »Anna se trápí, že nemáme dtí!« Stará Tmínka ani nehlesla. Syn ekl pouze

»Ba ne

.

.

.

vte, .

.

.

.

.

.

.

.

co ji dávno trápilo. Vidla ho, jak se svšenou hlavou zašel do komory, odkud se vrátil s náadím. Byla by nad ním zaplakala, jak zaražen a rozpait se díval kolem sebe, jakoby

to,

se za to stydl.

»Maminko

mj

... je

to

tak.

Tuhle nás potkal

tch capart máte ?« Anna zstala, jakoby nž do ní vrazil. A každou chvíli lovk pijde do takových rozpak. Povšimnte si jen Andulky, když polil,

mistr a povídá:

malé dti ... nkolikráte jsem

vidí

a

»Tak

kolik už

vždy, jakoby ji vidl, že má slzy

je

TESA TMÍNEK V ji

273

oích. Nic neekne, ale trápí to

dojalo s sama je plna

tak

tenkráte

A proto

to.

ji

bualským mateské touhy, tím

nalezencem najednou slyší, jak jiní jsou zasypáni zrovna štstím, o které ona tolik stojí a kterého se nemže dokat. Já si to tak aspo jinak ani nevím, zda li bych to vykládám .

.

.

a tu

.

.

dále snesl

.

.

.«

.

široinou, pehozenou mu zrovna u samé hlavy, matka se za ním dívala, a tu ji najednou pepadla pi pohledu na svislou jeho hlavu a tu široinu za ní taková lítost, že dala se do bolestného vzlykotu

Tmínek

odešel

pes rameno.

se

Blýštila se

.

V poledne obd.

Ml

nesla stará

na

promrhal na kládu,

pilno

tolik

a

.

.

Tmínková

nerad

drahého asu. jakoby

synovi

by

dvojí cestou Tesa posadil se

s nechutí. Matka nespustila z nho oí. Složila pak nádobí do koše, ale njak se jí nechtlo odejít. .« chtla jsem ti nco íci »Josefe

jedl ... ale

.

.

si

.

.

.

.

?« »Nu »Tak mi dnes dopoledne napadlo, že byste mohli prozatím vzíti njaké to Pražátko .. .« Tesa zrychla na matku pohlédl, ale obliej

jeho

.

.

souasn

»Maminko vás,

se rozjasnil. ... to je

promluvte o tom

Na pranýi.

prosím dobrý nápad s Annou. Dost možná, .

.

.

18

«

NA PRANÝI

2'74

Že to

bude

to

udláme

lovic ...

naše .

.

štstí

.

.

máte

.

pravdu

kouknte na Liškovy

radši než jiní své

.

.

.

Roža-

z

te

udlali zrovna tak a

to

ti

.

je

mají

vlastní.

Trmínková zamíila zrovna na hbitov. Vdla, že tu svou snachu najde. Pokala, až bylo po obadu, a nemohla se ani dokati, až vyjdou ze hbitovních vrátek. ekla snaše pímo, co v poledne Josefovi navrhla. Anna zbledla a zstala jako k zemi pimrazena. V záptí zardla se její tvá a oi zasvítily.

»A co íkal Josef?« vyhrklo

kan

radostn. »Co by íkal

to

z

ní

ule-

i

neobjal

.

Celou

tchyn

.

.

div že

.

.

.

mne

mj

za

nápad

.«

.

Trmínková

domovy

k

cestu .

hovoila

jenom

snacha

byla zamlklá a zaražená. tím horlivji se pimlouvala za svou

myšlénku.

Snacha si

a umínila

žhavé.

se si,

Snacha

brání uvažuje pomyslila že bude kouti, dokud je železo neíkala ani tak ani onak. .

.

.

.

Veer

.

.

chodila jako vyjevená z místa na místo a plaše se dívala po svém muži, jenž se zrovna rozplýval v hovoru o Liskovic schovance. Když chystali se na lože a stará na snachu doléhala, aby se pece njak rozhodla, nedostala vbec odpov. Tesa pistoupil k žen a ulekan ustoupil její rty byly modré a tásly se jako v zimnici. »Vidíš, Andulo to's musila na ten poheb .

.

.

.

.

.

.

TESA TRMINEK chodit ... já to

vdl, že

mkkým,

vyítal

Ulehli

275

se zase rozžalostníš

.

.«

.

laskavým hlasem.

ponkud

rozladni

všichni,

ne-

a

uspokojeni.

vbec

neusnula. Dvakráte vyšla muž za ní pichvátal, ve svtnici zadusit. Ve tyi hodiny ráno probudila muže a ekla mu, že se rozhodla a že si pojede do Prahy pro nalezence.

Mladá žena

dvr,

a když vymlouvala se, že se v

noci na

mže

»Tak

co ... hocha

Tmínek

vesele

nebo

holku ?«

zvolal

...

Tmínku,« prohodila se »Radji dve smíchem Anna, ale hlas se jí pi tom zajikl. Tentokráte šel tesa do práce a hlaholiv si prozpvoval. Matka práv vyšla se snachou, .

aby

doprovodila

ji

.

.

na

nádraží.

Dost možná,

že žena s holikou veer už pijede povídala sousedka, pstounka nalezence, že se dít nkdy nahodí v tu ránu. Tmínek prozpvoval si po celý den. »Ta naše maminka vida ... ta na to .

.

.

.

.

.

.« liboval si v duchu, a široina lítala pišla nad trámem jako sídlo nad hladinou. .« povídali si soudruzi v práci »No no .« »Tmínek jakoby byl vyhrál terno V osm hodin veer pišla žena s holikou. Anna byla jako vymnna Tmínek chvílemi nevdl, jestli pláe anebo se smje. Nalezenka byla asi ptiletá, boubelatá jako jablíko a švitoivá jako špaek. Tesa posadil si ji na stl, zvedal ji do výše a žadonil, aby mu ekla tatínku. To bylo jásotu, když se do.

.

.

.

—— .

.

.

.

.

.

.

.

NA PRANVT

276

syn že se jmenuje Aninka. Tchyn obskakovali nalezenku a byli by ji snesli pomyšlení. Tesa posadil si ji na klín, pohladil ji po vlasech a mkce ekl; »Tak poslyš, Andulko ... ode dneška já jsem tvj tatínek .. tamhle je tvoje maminka ... a tohle je tvoje

vdl,

babika Dít

i

.

.«

.

zaražen a vyjeven z jednoho na druhého. Bylo umdleno a zaraženo zmnou, které ješt nechápalo. Pod '"oima mlo tmavé prouhy od pláe, jímž oplakalo svou dosavadní pstounku. Když ponkud sedívalo se

znalo nové okolí, napadla je tesknota, a dvátko dalo se do náku. Chtlo stj co stj dom, ku své mamince, a za nic na svt nedalo se uchlácholiti. Usnulo konen v náruí Tmínkov, jenž s nžnou a tklivou opatrností ji na postel. Teprve nyní vnoval se tesa svojí žen. Vidl, že je rozechvna a rozilena vždy vpravovala se v úkol mateské ošetovatelky

položil

.

.

.

k dítti zcela cizímu a neznámému. Vyzval aby se posadila vedle nho a vypravovala mu, jak dít dostala. Anna byla dnes tuze špatnou vypravovatelkou. Souvisle nepovdla ani jednu vtu nalezenka byla prý náhodou se svou pstounkou v ústav, musili ji ponvadž prý se sthují nkam do vrátit,

ji,

.

.

.

Uher, a tak se stalo,

že

jí

páni

holiku

na-

bídli.

»Jak pak se jmenuje otázal se

»Bože

vlastn

to

dít ?«

Tmínek. .

.

.

ani

nevím .... docela jsem na

to

«

TESÁK TRMINUK

zapomnla

vzpom.^nu budu míti si odpovídala Anna, zadrhujíc každé slovo. Tmínek jen záil nad rozjasnnou její tváí, nad oživenýma oima a nad tím milým, vábným úsmvem, jenž oduševnil její obliej pi každém pohledu na spící dcko, bylo pece jež umounné od rozdírání slz jen roztomilé a hezounké. co íkáš, Andulko, »Necháme si je už ekl mkce tesa. Anna pitlumen vykikla, vebhla mu divoce v náru a obma rukama vášniv ho k sob pitiskla. Tmínka ten výozvalo, co buch zarazil, zase nco se v nedovedl nikdy zachytit a jasn si uvdomit ale to objetí bylo tak velé, tak omamující, tak pipomínalo ten noní polibek, že na vše

nkde

.

lístek

.

já

.

.

.

.

.

.

.«

.

.

.

nm

.

zapomnl

vnoval

.

.

jenom okamžiku, promnil. S tesaem se co nedovedl nikdo vysvtliti. Tak asi od té doby, co si vzali do domu nalezenku, chodil jako bezduchý. Jeho žena zrovna kvetla a kypla, byla erstvá a svží jako po vykoupání, zpívala, smála se a nesla se jako mladice. S nalezenkou vyvádla jako s uinným klenotem ... ale nic naplat, každý ji musil za to jenom pochválit. Tmínek slyšel o tom na potkání, jen se usmál, pokývl hlavou a pohledem jakoby chtl íci, že se to rozumí samo sebou. Byl zamlklý a zaražený. Tížila ho záhada, jejíž rozešení mu ustavin ubíhalo. S jeho ženou se nco pihodilo, co nemohl pochopiti, co ale tu musiJo býti, ponvadž ho to najejž

-

a

žil

a

se

vnost nco dlo,

by byl rád ve

——

...

NA PRANVRI

278

plovalo nepokojem a nevysvtlitelným strachem. Vzpomínal ustavin na onu noc, kdy si myslil, že tajemství ženino odhalil. Nemohl si

nijak

jak

vysvtliti,

to

je

možná

... ale

na omylu. To, co volili na odstranní její zádumivosti, úinkovalo .. to vidl a poznával na první pohled každý ..

tenkráte

musil

býti

Tmínek nemohl a nemohl se sebe stásti mrazivost, kterou pocioval pi každém nžném projevu ženin k nalezence. A to si vždy vzpomnl na onen podivný pocit, jenž se v jeho nitru tak mohutn pihlásil, když v kostele jeho žena omdlela. žena jeho spala zdravým, Vše se obrátilo

ale

tu

.

.

.

silným spánkem, tesa pevaloval se na loži a bdl, obíraje se svou muivou hádankou. Den co den jasnji poznával, že na manželství jeho leží erný, dusivý a umoující stín. Díve nyní souží se on. vadla a trpla jeho žena probh vzí ten neblahý rozkol, jenž V nepipustí objasnní a dorozumní, které by je snad k sob pipoutalo? A tesa pece jen miloval svou ženu tak, nalejako v den svatební, a zamiloval si zenku, která vrátila žen jeho radost ze života. Ba, ona svým píchodem obdaila jeho docela žena jeho byla od té doby k jinou, v její polibcích už nebyla ta chladná objímající lhostejnost, ta suchá stízlivost ruce její se tásly a chvly zanícením a smyslným napjetím, a ona klesávala mu v náru jako sluncem osmahlý kvt k lodyze se kloA na co tenkráte zapomnl ve varu nící. .

.

.

em

i

i

nmu

—

.

.

TESA TRMINEK

279

vášn

... to nedalo se už odehnati a zapuditi, otravovalo každou intinnnost a stávalo se tak silným a mocným, že se tesa zaal stykm takovým jenom proto vyhýbati, aby ono neznámé, to cizí, to tajemné, co bilo a tepalo ho v celém nitru, nevyvolával a neprobouzel. Jednou Tmínek náhodou pohlédl na otevený ženin kufr, kam ukládávala cennjší listiny. Bez všelijakého úmyslu vci, peníze zahrábl pod šaty a vytáhl malou skínku. Nahoe bylo nco ušetených penz, spoitelní knížka, domovské a kestní listy, na samém i

dn

nkolikráte peložený, papírek ronahoe bylo vytištno: Král. eský zeve zemský nalezinec. »Jediný dokument naší berušky,« ekl soucitn Tmínek ... v tom vyo

malý lístek, žlutý, vtší osmerky.

nic

.

.

Tmínek

.

obliej se zkivil hrzou a zdšešením, a silný muž zavrávoral. Na lístku bylo jméno nalezenky vlastní jméno jeho ženy. teštil oi,

.

Tesai

.

.

se zdálo, jakoby

uvnit

nco

puklo

a se provalilo. Nalezenka byla vlastní dít jeho ženy. Ono cizí, chladné a neznámé, co po léta žilo, spalo a chodilo s nimi, bylo zde, pihlásilo

se a obnažilo.

Tmínek

hodiny prosedl nad tím malým, papírkem, Když vyhlédl oknem a spatil ženu, matku a nalezenku, vracející se dom, vyšel zadem pes humna a zamíil k lesm. Pozd veer bral se k domovu. Ni-

nepatrným

koho nepozdravil a nikomu nedkoval. Když se ubíral kolem fary, zaslechl oteveným oknem plá. Kdosi na dvoe pronikavým, žalostn

NA pranýi]

280

udiveným hlasem

volal:

»Velebný pán

práv

.« vypustil svou zlatou duši Tmínek smekl a s obnaženou hlavou bral se k domovu. Vzpomnl si na všechno, co .

s

mladým knzem ješt

.

tu žilo,

jakoby dosud

byla tvrkyn jeho šlechetných snah v jeho tle, a hoko zmocnilo se jeho duše, když si vzpomnl na svj dojem tenkráte v kostele .

to

mu

se

zdálo,

.

,

jakoby chtl všechno krásné

povdt dív

než shasne. matka když pišel už spala, žena kleela u postele nad spícím díttem a modlila se. Tesa zahuel pozdrav... Pistoupil ke stolu a mlky položil na stl

Bylo

—

dom

pozd,

dtský lístek z nalezince. Anna vyskoila, hrábla po ho poznala svj lístek

rozevela

lístku,

zajektala ... a ve chvíli na to vrhla se Josefovi k nohám. Josefe ... ty nevíš, co jsem vy»Odpus .« trpla ... já nemla k tomu sil Horké slzy smoily ledov studené ruce .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

tesaovy. její vydšených oí, a hork-o po útrobách. To, co je odcizocítil nevalo, spadlo s nho jako šupiny skonalé uvolnní, cítil, jak úpln mizí a prchá ten mrazivý pás, jenž horká jejich tla a duše po souzvuku a splynutí toužící a planoucí od sebe odpuzoval, neptal se na nic, netoužil po zpovdi její ... ale ruce jeho se rozevely v tu chvíli, co slovo kající vydralo se z její úst a co v duši jeho jako chorálem zazvuelo veliké a radostné odpuštní.

Pohlédl

rozlilo

se

do

mu

.

—

.

.

K

SOUDU.

(píteli JANU JlRÁKOVl

Z

KNŽMOSTA.

po Bylo na požehnání, jak žních, a v

vily

se

spolené

pánubohu podkovat

ovenickém kostele by

nabil.

Na veer

obžínky,

a lidé za bohatou úrodu.

lidu sla-

pišli

V

loni

tou dobou bylo pi téže píležitosti asi padesát lidí. Sklize byla tak nepatrná, že to nestálo takka ani za kosení. Co nepotloukly kroupy, odplavila prtrž nnraen, a lidé hlasit reptali. Dnes jakoby se za to každý stydl, a zejnnéna ženy modlily se vroucn a upímn. sedláci pišli do kostela všichni. Báli se faráe, který na své kazateln býval bezohledný a bezbožníka, jenž vyhýbal se kostelu, teba jménem 1

pojmenoval. Zrovna v sedlákovi ze

vsi,

loni

stalo se to

Nechojdomu, jenž

prvnímu

o posvícení

veejn ped lidmi ekl, že modlitba mu nepinese, co zniily kroupy a co splavila voda. Fará tehdy pochopil malomyslnost svých osadník, plamennými slovy povzbuzoval k d-

NA PRANVRI

284

ve

a nadji a zpupného sedláka jmenoval jako výstražný píklad, jenž ve svém furiantství zapomíná, že soudy boží na sebe volá. Na Ovenicku drží ješt lid na Boha a na

kostele úctou.

lpí

s

dtinskou dvrností

Všem zatajil všech s vyteštnou

a

oddanou

ve hrudi dech a oi bázlivostí zahledly se na se

knze, jehož jiskivý zrak a vztažená ruka míila smrem, kde leží sedlákv statek. Po všechno jako na povel ohlédlo se na skusedlákv syn, a do posledních lavic, kde sedla sedlákova chasa. Když pak bylo po pobožnosti, holky zstaly státi ped vraty a daly se do usedavého pláe. »V tom dom nebude požehnáno, « ekla ke skupin plaících holek pllánice Kejmarová, jejíž syn byl letos vysvcen na knze. Staena si na tom velice zakládala a tšila se proto veliké úct a všeobecné vážnosti. Zkusila pro toho synka dost a dost a ustavin slyšela úštpky, že ho tomu svtu a životu vnutila a takka vypiplala. Hoch totiž do desíti let postonával, a proto ho dala selka na studie, byl její jediný syn a ddic pkného plté

pinu, kde stál

a

Synek studoval ... ale pi studiu ml prý po levé ruce kalamá a po pravé medicínu. Selka se dela do úpadu, sama skoro nejedla, všecko všude zpenžila, jen aby hoch si mohl nco dopáti na posilnnou. Tak ho udržovala jako páru nad hrncem, a když hoch pišel na prázdniny, byla by ho nejradji nosila v plenkách jako malé dcko. A pánbh vyslyšel úpnlivé její prosby a modlitby, zacholánu.

285

K SOUDU

ho pi živobytí, a když hoch byl hotov krajském mst, došla s ním na »Pánbah ho tu nechal, tedy faru a ekla: mu za to nadosmrti slouží. « A tak se stal val

jí

se studiemi v

a

Kejmar knzem, a Kejmarka div že rozum nepišla. Když pak mladý knz sloužil v Ovenicích

mladý

samou první

radostí o

mši

svatou,

myslili

lidé,

že

to

stará

Kejmarka nepežije. Syn stal se pak kaplanem nkde v Nmcích, a Kejmarka se modlila k pánubohu, aby byl brzo faráem a aby mohla k nmu za hospodyni. Pro tyto všecky vci hrála Kejmarka v obci po panu farái ve vcech náboženských prim. Vždy a všude jakoby byla obhalena záí synova dstojenství. Holky, když Kejmarka s nevolí a hnviv pronesla k nim slova o hnvu božím, daly se ješt do usedavjšího pláe. »Já už tam ani nohou nevkroím a kdyby dal dukát jako lívanec, « stkala mladá holice, která u sedláka sloužila asi

mn

—

týden.

Kejmarka dvata ješt popichovala. Nemla pi tom zlého úmyslu, ale lovk bezbožník byl u ní horší než zloinec, zlodj nebo žhá. Tentokráte vmísil se do toho sám starosta, sedlákv dobrý kamarád. Domluvil a Kejmarce zpíma ekl: »Váš syn je snad dobrý muž ... ale vy jste dotrná pobožnstkáka, která by se nejradji modlila na vžní báni, aby to každý vidl. «Kejmarka leknutím div že neomdlela, ale

dvatm

NA PRANVRI

286

na starostu si pece net ufala. Schoulila hlavu do velikého strakatého vlnného šátku jako slepice do peí, zabruela nco o oplatkách, jež

pánbh pee,

a

zahanbena cupala k do-

movu. Letos zastupoval sedláka Nechojdomu jeho syn Antonín. Tak si leckdos z pítomných pi pobožnosti vzpomnl na Kejmariny oplatky. Starý sedlák se tenkráte, když slyšel, co se stalo v kostele, na plné kolo rozesmál. Sedlák si postavil hlavu a do kostela nechodil. Pišla sena, a Nechojdomu ml na svých lukách toho božího požehnání, že nebylo podobného pamtník. Napchované vozy zabraly celou silnici, a poslední fra uvázla ve vratech. Sedlák vyskoil na fru, aby podél vrátní trochu seno vytrhal, by mohli snáze projeti. Aby se náklad pi škubnutí potahu nezvrátil, podepírali s obou stran chasníci fru podávkami. Nechojdomu ješt vykikl: »Tak už!« kon prudce zatrhli, sedlák se pevážil a stemhlav sletl dol zrovna na podávky, ostré jako jehly. Než ho donesli do sednice, vypustil duši. Vždy se, ubohý, v pravém toho slova smyslu nabodl Na požehnání nespustila Kejmarka s mladého Nechojdomu pi modlitbách ani oí. Jí to tak njak lichotilo, že byl sedlák za svou

—

——

zpupnou pýchu tak strašliv

a

Bh

dsn

potrestán.

tresce liknavost Byla utvrzena ve víe, že ve víe, a tu její dít, sluha Pán, vyrostlo v jejích oích do oblané výše. Mladý Nechojdomu zamíil po pobožnosti

K SOUDIT

287

Kejmarka stelila po

nm

svýma malýma, jako bazilišíma oima-

a po-

rovnou myslila

na si:

faru.

»Te

pozd. Kdyby .

.

.

musil

by

Pan fará

tu

mu

leze

byl dáti

ke kíži ... ale trochu syn panem faráem

mj

patiný

díl.«

ješt v sakristii pevlékal, a proto usedl sedlák na laviku ped farou. Nechojdomu byl statný a ramenatý junák. Býval snad nejveselejším chasníkem, ale od tatíkovy smrti byl jako zaezaný. Bylo to osudné neštstí, tatík skonal bídnou smrtí ... ale as by se

Vždy nco tuto ránu zmírnil a zhojil. na vlas podobného udalo se na panských lukách už dvakráte. Naposled pihodilo se to ped pti roky ... ba, to bylo daleko horší. Jedna fra zstala nedoložena na lukách. Kterýsi chasník si ulehl do sena, zapadl a usnul jako o plnoci. Odpoledne vystoupí poklasný na fru, zabodne podávky, a v tom se mu chce zdá, jakoby slyšel ztlumený výkik podávky vytáhnout ... ale šlo to njak ztuha ... a když je vytrhl mocí ven, byly až po násadu zakrváceny. Tenkráte hrozilo poklasnému ješt k mukám svdomí vzení. Nechojdomv byl

i

—

pípad byl tetí, stalo se to také nešastnou náhodou ... ale Kejmarka z toho hned udlala oplatu boží, a každý tomu vil. Mladý Nechojdomu nadarmo se vynasnažoval, aby tento proud zastavil. Kejmarka dala se dokonce slyšeti, že

takový híšník

svcené zem.

msta a objednal tam na hrob skoro ti metry vysoký, jako

krev, ze vzdoru zajel do tatíkovi

nepatí ani do po-

V mladém sedlákovi vzkypla

«

NA PRANÝI

2S8

uhel erný jehlancový náhrobek se zlatým nápisem. Z msta pak telegrafoval Kejmarinu synu snažnou prosbu, aby pijel jeho otci na poheb. Kejmarka zstala jako solný sloup, vykropit hrob když tetí den pijel její syn .

.

.

toho neznaboha.

uml

mstít sedlák. Ale proto pece naseté Kejmarkou, vzklíilo a Nechojdomu nechal lidi povídati a ujalo se myslil si, že je to brzo pejde. Znal lidi a ocenil jejich slabosti, jež škodolibost rodí a živí. nepovídalo, že má rozum Nadarmo se o na pravém míst a že tak jako tak bude jednou starostou obce. S Kejmariným synkem studoval na mladoboleslavském gymnasiu asi pt latinských škol, ale jednou nco provedl Resolutní tatík dal a byl vylouen z ústavu. synka ihned do hospodáské školy a po roce

Tak

sím

se

pomluv,

nm

ho vzal dom. Tvrdohlavou a nepoddajnou neústupnost zddil po svém otci, a když si vzal nco do hlavy, bylo všechno úsilí marné, zmniti jeho náhled nebo úmysl. Tato houževnatá, abych zrovna ekl, svéhlavá duševní setrvanost zraila se v celém jeho vzezení. Proto také poznamenala farská hospodyn, když usedl na laviku ped farou: »Z toho paliáka paliasi

tého nekouká nic dobrého.

Fará

uvítal

Nechojdomu

upímn

velice

vlídn

ruku. Sedlák pimhouil a podal mu oi, a sotva že vstoupili do faráovy pracovny, ekl z príma: »Pane farái, jdu vám oznámit, že se budu ženiti. «

«

Fará

se na chvíli se chystá k

odmlel.

nm

Bylo na námitce. »Nikdo vám v tom nebrání,« ekl hlasem, »jste mladý muž, vlídným a jste plnoletý a máte až nazbyt, abyste ženu uživil. Ale než se oženíte, dobe uvažte, jak svrchovan nebezpené vášni jste podlehl. Vím, koho si chcete bráti, a proto vás otcovsky varuju a dtkliv vám kladu na srdce, abyste se slavn zapísáhl, že zeknete se té strašné libstky, která vám hrozí nejen zkázou vaší znáti, že

njaké

konen

mkkým

obanské

cti,

ale

i

smrtí.

»Dkuju vám, pane

farái, za radu,« ekl sedlák ledovým hlasem, zblednuv v oblieji vy mluvíte, nebylo jako plena, »ale to, o nikdy ješt pekážkou sfíatku. Kdybyste byl tedy tak laskav a ohlásil nás v nedli po .« prvé Knz už nepromluvil, sedlák pozdravil a chvatn odešel z farv.

em

.

—

.

II.

Staí a zkušení lesníci, kteí vyrostli s tmi stromy ve svých revírech, tvrdí, že pytláctví je vášní, kterou ddí syn po otci. Na Ovenicku byl nebožtík Nechojdomu nejsmlejším pytlákem. Po dvacet let íkali o lidé, že nesejde smrtí pirozenou. Staroch byl ovšem opatrnjším pytlákem než hospodáem. Tatík tajil úzkostliv svou váše ped svým synem. Jednou pijel pozd na veer

nm

Na pranýi.

19

NA PRANÝI

msta. Tatík stál pi s nákladem z skládání a nkolikrát syna pochválil, že dobe koupil. Když pak syn odešel s poslední koupenou vcí na sýpku, vylezl hospodá na vz, aby se podíval, zda chasníci nic na voze nebyl až do poloviny vyložen zapomnli. slámou, v níž byly vytlaeny koupeným zbožím hluboké jámy. Najednou se hospodái zdálo, že našlápl na nco tvrdého. »Aha ... to asi zlámali cestou lištu a dali dlati novou, abych nevdl, « pomyslil si hospodá a rozhrábl slámu. V tom, jak poodhrnul slámu, zablesklo se vozu jako zmije. Hospodái zanco na tajil se dech ve hrudi ... Už vdl, že to není vozu na stará lišta. Odhrnul slámu dál ležela krásná dvojka, jejíž kohoutky peliv byly zabaleny kusem starého sukna. Hospodá slámu zase zahrnul a rychle skoil s vozu. V oblieji byl bledý a z tžká oddychoval. S ela inul se mu horký pot v hrachových krpjích a staré ruce se mu

Toník

Vz

dn

—

dn

chvly. také na nho sedlo, « zašeptal, a jako k modlitb, položily se na ústa, jakoby se bál a chtl zabrániti, by více nemluvila. Starý sedlák vrávoral od vozu jako opilý. Nevešel do svtnice, protože se nechtl Vyšel na zahradu a setkati se svým synem. tup zadíval se na erné lesy, vinoucí se po svazích kolem do kola jako píšerný pás. V tu lesm neproti chvíli pojala starocha

»Už

to

ruce, sepjaté

tm

návist.

«

K SOUDU

291

—

« zamumlal skrze zuby, mého syna.« ve svou sí »už jste Pak slyšel sedlák, jak ho syn volá a jak mladší chasník odpovídá, že vidl sedláka vcházeti na zahradu. Mladý hospodá neodpoa otce dále nehledal. Podíval se na prodašické lesy a tušil, kam asi otec nejspíše zamíil. Tajili oba svou váše a jeden se ped druhým ani slovem o ní nezmínil. Jednou se stalo, že v mýtin peletl rychlostí jelena syn

»Prokleté

lesy

pohltily

i

vdl

kolem

otce. Sešli

a jeden

se

stydl

se

pak

souasn

ped druhým

na zahrad oba byli

a

v rozpacích.

Když pak sedlák skonal strašnou smrtí, ušetil »Tak vida íkali revírníci a hajní:

—

nám

mladého to nemine. Ale Nechojdomu byl opatrný a lstivý jako úho. Starý lesníkm vyklouzl jenom svou smrtí a proto se tšili, že to mladému, až ho dopadnou, dvojnásobn vynahradí. Nechojdomu ovšem nebyl jediným pytlákem ve vsi. Bylo veejným tajemstvím, že v každém druhém Pytláci stavení je dobe uschovaná runice. mli svj systém, kterým pepadali hrabcí honitby. Nikdy nešli dva dohromady a nikdo Dtenický s nikým o své choutce nemluvil. kníže a velkopevor maltánských rytí Johanit Othenio Lichnowski -Werdenberg byl sám vášnivým myslivcem a nkolikráte ekl, Jednou dal si že mu pytláci ztrpují život. práci ... ale

faráe, jehož byl patronem, a žádal ho, aby to zkusil s kazatelny a obany napoznáti, že menul. Fará svolil, ale bylo na

zavolati

nm

NA PRANÝI

292

velice nerad

vyhovuje. ovenické fae,

Za tch ticet

let,

co

dokonale své oveky a vdl, že toto bejlí naprosto není možno vykoeniti. Ale patron je patron, a toho musel poslechnouti. Sotva že zavadil o choulostivé thema, poznal ihned, že to padá na na

byl

poznal

jeho oveek jako eavé uhlí. Protedy ješt s chvatem nkolik slov a odboil na docela jiné pole. Do smrti prý nezapomene ty pohledy, které na nho byly vrženy ze skupiny sedlákv a chalupníkv. Myslivci lítali lesem ve dne v noci jako chrti, ale rány houkaly na všech stranách a valem ubývalo. Jednou byla v zámku veliká hostina. Hrab jako husarský rytmistr pozval asi sto dstojník, manévrujících v nejbližším okolí, k hostin. Chtl se pochlubiti svou zvinou, aranžován veliký hon, a konec všeho byl, že pi hostin jevil se této labužnické pízdoby citelný nedostatek. Hrab zuil,

hlavy nesl

zve

vynadal svým myslivcm niem a darmochleb, a aby je potrestal, naídil, že nesmí nikdo z lesnického personálu ke svým vyjíždkám užívati panských koár. To byla ovšem pro manželky a sleinky pán lesmistr veliká rána, když musily choditi do kostela pšky jako vesnické nebo dokonce dvorské podruhyn, manželky a dti šafá, poklasných a

hlída.

polních

Ve

vsi bylo z

toho

ovšem náramné gau-

dium. se nedostalo zviny na zámku?« impertinentní starostlivostí plstat-

»Tak prý prohodil

s

SOUDU

K

nmž

nik že

293

si

Švejda, o bylo všeobecné známo, hm ... ale tuze rád zapytlaí. »Hm .

tot k neuvení

.

.

pokraoval

plstatnik, prohrabuje se ve svých zrzavých a sporých vousiskách na brad a pimhuuje levé oko, lesy jako jakoby ho bhvi jak svrblo, ». moe a myslivc jako ryb.« »Inu je v tom háek, « pihodil si chalupník Kocura, pohodiv opovržliv rukou, na u'
.

.«

.

.

—

»zv

dom

»lVlámo

ezaku

.

.

Kriste

Ježíši

.

.

.

.

honem honem

chvilku tu budou etníci s myslivci lesník Kaldarar mne postelil .« musím to njak zatušovat Chalupnice zalomila sice rukama, ale neztratila duchapítomnosti. Vdla, co to zna.

... za

.

.

.

.

.

mená, ustelený prst

.

.

.

.

.

budou

hledati od sta-

vení ke stavení a vinníka snadno najdou. Kocurová chvla se sice na celém tle, v prvním okamžení nemohla ani nalézti cestu do stáje, ale tušila, že tu bží o Kocurovu kži, a proto si

ustavin

mn

bylo, ale

šeptala: »Pane Bože stj pi ubohé dti ... co by z nich, ubožek, kdyby tatíka zaveli do kriminálu .

.

.

tm

ho nevydám

dopej. « Tak

nla

.

... ty

.

.

jen tu radost jim nese posilovala, aby nezmalomysl.

.

.

a neztratila strachem a leknutím rozvahu.

.

NA PRANÝI

294

Ve

obsluhoval dobytek mladý výrostek. kmitlo hlavou loské vyšetování, kdy strážmistr vyslýchal nejen dti, ale veškerou eládku. Popadla putynku a chvatn vyhrkla: »Sko pro vodu pantáta ezal ezanku a nco si udlal. « Rázná a ostrovtipná chalupnice ihned pochopila, co sedlák zamýšlí se estáji

Žen

i

.

.

.

zakou. »Dyk pantáta není

doma,«

ani

ekl

vý-

rostek.

pl hodiny eže lenochu líná hybaj jsi tu s vodou ... a vyvážíš erstvou ... ne abys ji nabral ze žlabu, « spustila zhurta Kocurová, a kluk upaloval ke studni. Chalupnice si zhluboka oddychla, popadla ezaku a ubíhala s ní do stavení. Na cest sebrala ješt otep jené slámy a vše postavila do pedsín. Kocura, jenž byl jako mrtvola bledý, ba zsinalý, kleel na zemi a del suchým hadrem podlahu. »Dával jsem dobrý pozor, abych neukáp'... a pece jsem trochu utrousil. Pak se podíváš ekni, že nco hledáš ... a te na záspí ruka naež trochu ezanky ... já nemohu mne strašliv pálí,« ekl chalupník takka jedním dechem, ani se na ženu nepodívav. dobe, že na ni mže spolehnouti. »Jak pak

za tebe

—

není,

ezanku

když už

—

... ty

a

a

.

.

.

.

.

.

Vdl

»Kde

t

»Ale

nestojí to ani za Ale v pekle.

váek mám

vlastn stíhli ?«

e

he

také piškvírio prostední prst

.

.

—

ale

je,

že

.

ukazo-

mn

nkdo

jde

to .

.

K SOUnU

295

te

sem nikdo nesmí,« ekl chalupezace. Chalupnice vybhla ven a vzala od kluka

slyšíš

.

.

.

ník a piklekl k

vodu.

»Sko honem se

poádn

dobe mu

pospš

... ale

si

.

.

.

pantáta

poezal ... je samá krev ... ale vždycky íkám: ;dej trochu tak .

.

.

fik fik fik a te to ale to ne pozor ho muila krutá má,« slyšel chalupník, a bolest, spokojen se usmál. v tom straChalupnice vejde do dveí Kocura vytáhl zrovna z ešliv vykikla zaky ruku jako kus erstvého masa zakrvácenou. druhý prst musel na to »Už je to prasknout,« ekl chalupník a zaal zuby do rt, až mu slzy jako hrách proudem vytryskly. .

.'

.

.

.

.

.

.

.

a

.

.

.

.

»Naíkej

.

.

.

.

.

.

.

bre hodn, « zaúpl pitlumen

Kocura, a chalupnice zalomila rukama a spustila usedavý náek. Ani se nemusila mnoho pohled na Kocurovu ruku byl pemáhati píšerný. Vypadala jako krvavý pahýl. Vešel etník s nkolika myslivci. Kaldarar Vidl Kocurovu ruku a strašliv zaklel ihned vdl, kolik uhodilo. V tom pibhl kluk. .

.

.

.

»Panímámo

.

Najednou a myslivc. »

.

.

,

.

.

.

.«

se

zarazil

tady je arnika

.

.

.

.

ulekl

.

se

etníka

.«

»Vidíte, pantáto ... já íkal, že jste ten

tuze z

co

mnoho

úst,

co

vera

pibrousil,«

ped

chvílí

vyjelo

slyšel

pantátovi o noži

nž

mu mimodk

od chalupnice a ekl.

skuten

NA >RAN\'-r

206

—

»1 ml, kluku. « okikl ho sedlák. »Je neštstí, « dodal, ohrátiv se k etníkovi. Tomuto a lesníkm nezbylo, než aby s nepoí-

to

zenou odešli. Kocura zaplatil svou svobodu dvma prsty, a každý myslil, že už nikdy nevezme runici do ruky. Ne snad proto, že by byl pestrašen a

že

dostal

poádn

za

vyuenou,

ale

z

té

jednoduché píiny, ponvadž bez ukazováku a prostedního prstu nemohl spouštti kohoutek u runice. Ale za msíc po události s ezakou šeptaly si sousedky, že u Kocurú mají v troub zajíce jako tele. Samo sebou se rozumí, že koup zve byla naprosto vylouena. A Kocura stílel dále ... na spouš navázal špagát, jimž kohoutek strhoval,* a nikdy prý Že byl Kocura lepším stelcem než nechybil. všichni panští myslivci dohromady, bylo všeobecn známo. Tu a tam pece se stalo, že myslivci pytláka »dobhli«, ale nikdy se zbraní v ruce.

To obyejn

stluen jako slivci

ani

pes.

pytlák.

doplazil se pytlák dom, nemluvili ani my-

O vci

— — — —————

ml

Nechojdomu asi msíc ped svatbou. tou svou^ ženitbou také leckoho podráždil íkali, že to je také jeden z jeho a zamrzel. zamilovaných »naschvál«. V Rykyanech byla pošta a poštmistrem starý, vysloužilý šikovatel. Oženil se už na vojn, ale dtí neml, si je oba velice páli. Když už starochové vidli, že jejich nadje jsou marné, vzali si pro potšení z Prahy Pražátko, holiku asi S

a

«

«

.

K SOUDU

297

sedmiletou. Nalezenka rostla jakož vody, nikdo se o ni nehlásil, a tak zstala na pošt a poštmistrovala lépe než zkušený pstoun.

Nechojdomu

Mladý

ml

mst

ješt

z

gymnasij-

která mu každý týden dopisovala, a Antonín odpisoval. Co se tatík naláteil a nahuboval, že je škoda ních

let

v

krajském

lásku,

Synek však nepovolil, a tatík mu zkrátka a dobe ekl, že mu na to »zamilované patlání« nedá ani krejcaru. »Dobrá, tatínku, « ekl chladn syn, »nebudu tolik kouit, a je to spraveno. Jednou ped veerem pinese poslice psaní Toník zrovna shazoval otýpky sena s pdy. Skoil rovnýma nohama s vikýe, až se poslice pokižovala leknutím. Toník pohlédne na psaní a s psaní na poslici. »Takhle jste to psaní dostala ?« kikl na

známek.

—

poslici

a zrudl

hnvem

v

oblieji.

»lnu ovšem ... co pak bych s ním dlala?« »A kdo vám je dával ?« kdo jiný než slena pošt»Ale Bože

— ovšem —

mistro'icr«

—

»Inu klepna klepavá « hartuToník, »na pošt ženská je tolik jako kuna v kurníku. Psaní je zase na pl otevené Když už je tak zvdavá, tak jí eknte, aby to dlala trochu chyteji. Ale pokejte neíkejte jí nic ... já si to s ní spravím sám už je to po tetí, co je psaní celé umolousané Véno poklidíš 3 naa pólo zalepené krmíš sám tatíkovi ekni, že jsem bžel na sil

.

.

.

.

.

— .

—

poštu.

.

.

.

—

.

.

NA PRANÝI

298

A UŽ uhánl pes zahradu, pes potok, lukách a pes pole jako k ohni. »Pomoz pánbh té frajlince ... ta toho dostane, že si bude moci vybrati, « ušklíbl se Véna, jenž se hledl touto zlomyslnou škodolibostí odškodniti za práci, kterou mu mladý

hospodá

udlil. dorazil k vesnici uícen a upocen. Celou cestu se podpaloval, aby pišel na místo hodn rozzloben. Když dorazil na kopec, pod nímž hned stála pošta, tak že do ní hledl jako s do dvorka, uvolnil trochu v kroku.

Toník

pdy

V malé zahrádce uprosted

kola,

posypaného

žlutým pískem a pipadajícího mu jako ohromná pampeliška, sedl starý poštmistr s poštmistrovou. Starý pán etl njaké noviny a paní nco pletla v rukou. iVlla na oích veliké kulaté okuláry s kostnou obrubou, a Toníkovi napadlo, že vypadá z dálky jako sva.

Toník njak ve své zlosti ochabl nco jako stud pebhlo mu duší. »Pece ten staten za nic roch nebude otevírati psaní všeho je vinna ta zvdavá fiflena,« nemže ekl si jaksi na posilnnou, ale do kroku už nepidal. V tom objevila se na žluté cestice se zelenou konví v ruce štíhlá díví postava v jasn modrých kartónových šatech. Na zádech visel na rudé pentli shozený široký klobouk slas velikým vlím mákem. »To je ona,« vyjelo Toníkovi z úst. Zastavil se a díval se do zahrádky, jakoby sem byl k vli tomu piNechojdomu poštmistrovu schovanku ani šel. .

—

mn .

mný

.

.

.

.

K SnUnU

kloudn

neznal.

v kancelái,

ale

Vždy to

ji

2q9

na pošt pravideln zády

zahlédl

sedávala

dveím

a nikdy se neohlédla, pracujíc jako úpadu. mu však pipadala docela jinak ... za psacím stolkem bývala skrená, že vypadala jako »shrbená« ... a na tom záhon vlnilo se její krásné a štíhlé tlo jako na obrázku. Toník už nadobro zapomnl, pro pišel, a sledoval každý pohyb schovanky. »Je jako kytika,« ekl nahlas a ekal, až se k obrátí obliejem. Ale zrovna kleklo k zemi a dalo se do plení. Za chvilku zaala zpívati, a Toník postupoval blíž a blíže, aby lépe slyšel a vidl. Už byl u samého plotu a do zahrady se díval jako vyjevený. Konen se zvedlo a se zpvem odkvapilo do stavení. Toníka uchvátila touha, aby ji vidl z blízka, tváí v tvá. Honem honem pemýšlel, co by na pošt vyídil, a ponvadž na nic kloudného nepipadl, šel si koupit známky na psaní. Do kanceláe vešel jako školák, a když zahlédl u psacího stolku »slenu expeditorku«, vzpomnl si na poslici a zaervenal se studem. »Ona jí to ekne a co si o pomyslí,« napadlo ho, a byl by za to v tu chvíli dal nevím co, kdyby byl nic neekl. Slena až do jeho píchodu zpívala, a Toník s nadšením si v duši opakoval, že pje jako slavík. Nesmle a zaraženým hlasem poprosil o známky a po oku se na expeditorku zadíval. »Bože ta je hezká, « pomyslil si a lekl se, neekl-li to nahlas.

ke do

Te

dve

nmu

dve

.

mn

—

.

.

«

NA PRANÝI

300

Jak se dostal ven, na to se nepamatoval. tolik ví, že se mezi dvemi dlouho

Jenom

slena neohlédla. Na kopci se zase zastavil a ekal, pijde-li slena do zahrady. ekal pl hodiny, a když

kroutil a že se

vidl, že staí odcházejí ze zahrady, upaloval ji do vesnice, aby vyhledal poslici.

Konen

našel,

aby

dal

slen

do ruky a zapísahal neíkala, co odpoledne na

zlatník

jí

nic

ji,

ni

hartusil.

Od té doby byl Toník jako zmnný, když se ho druhý den ráno Véna ptal, co ekl, dostal

frajlince

poádný

záhlavec.

a té

Jindy

dostal se Toník na poštu jednou nebo dvaby tam byl nejradji kráte do roka ... ale chodil dvakráte za den. Dlouho to trvalo, než Toník nco poídil,

te

ale

pl

za

níko

dá

léta

nosila poslice Toníkovi psa-

známky a bez peeti. Mladý hospopece jenom hezký, jediný ddic veli-

bez

byl

kého statku a vzdlání ml také slušné. Starý Nechojdomu, když o tom slyšel, jen se usmál. Sedláka ani ve snu nenapadlo, že by to synek myslil s expeditorkou a nalezenkou k tomu do opravdy, a pomyslil si: »No tak vida už ho ty známky omrzely ... má to blíže, snad .

i

lepší a

V

této

poznal

.

.

k tomu bez porta.

ervánkové dob

vyvinující se lásky jeho díme

mladý sedlák, že v duši

nco mocnjšího

než vášefí lásky. Pokud byl táckách, byl povolný jako dít, a když se zadíval do oddaných a mírných oí

na

pošt na

«

K SOLDU

301

nevsty, zapísahal se, že nevezme rudo ruky. Stalo se velmi asto, že u stolu pišla na pytláky e, a starý poštmistr vypravoval drastické píklady z rzných dob a

svojí nici

rzných »To

míst.

váše,« ekl poštmistr hrubým a hlasem, upomínajícím na bývalého »která je horší než karban a pivojáka jáctví. To je jako kokotice ... té nevypleníš a nevyhubíš. Obra pole vzhru nohama a za rok vyrazí zase. Když je zle, stílí pytlák do myslivc jako do zve. Je to jako na jeden vojn, když se srazí našinec s cizím je

úseným

—

.

.

.

.

.

.

—

musí padnouti. Srážka nemusí

míti

svdk

pro

jsou pytláci tak bezohlední. Jsou však také pípady, kdy jsou suroví, a kdy se z nich stanou hyeny. Asi

to

je

to

celé tajemství,

ped

dvaceti lety provádli pytláci na Kivoklátském panství ohavné vci inu, byly to pravé bestie v lidské kži. Takové lidi na vojn stílíme jako ochrnulé kon a vzteklé Chytili jednou, vlastn zákenicky pepsy. padli lesmistra, kterého svlékli do nahá, uvázali ke kmeni, pod nímž nalézalo se hnízdo velikých lesních mravenc, hlavou dol, ústa zavázali, rozrýpali runicemi hnízdo a odešli. Za msíc našli lidé na strom pouhou kostru. Nechojdomu zbledl a nebyl schopen slova, paní poštmistrová hrzou utekla, a nevsta chvla se hrzou. Mladému muži neušlo, že stírala kradí slzy s oí. Když se pak na veer mladý hospodá vracel dom, zastavil se .

u

božích

muk

a

.

.

slavn písahal,

že

rozbije

.

NA PRANÝI

runici

na

ale

delší,

K domovu

kusy.

mnohem pohodlnjší

volil sice cestu než pes zoraná Cesta vedla asi tchto místech

pole a rosou zatopená luka. deset minut lesem, jenž v z ohromného celku vybíhal v podob jazyku do selských polí. Bylo hezky tma a Nechoidomu slyšel, jak odbíjí ve vsi desátá. Vzpomínal na poslední rozhovor, vidl ped sebou zlekanou a ustra-

šenou

tvá

svojí

nevsty

a hrozil

se

pomy-

by ty slzy mohl také jednou vyvolati vlastní jeho osud.

šlení, že

V tom okamžení peletlo mu nco pes hlavu a v záptí po té strh! ho nkdo ze zadu k zemi. Nechojdomu jenom polohlasn vyjekl .

strašlivé tušení

pach kofíské

projelo

houn

mu

hlavou.

a slyšel

sném zmatení dupot nkolika

Ucítil zá-

kolem sebe v dlidí a pitlumené

hlasy. Kdosi ho pevn držel za ruce a na kolenou a prsou kleeli dva muži. Sedlák vzepjal

se

celou

svou

silou,

až

mu spánky

za-

praskaly a v oích zabolelo, ale pesila byla hrozná. To vše bylo dílem nkolika vtein. V tom ucítil strašlivou ránu na levé noze pod kolenem, až mu vyhrkly bolestí z oí slzy. Rána dopadala za ranou, a sedlák, zaúpv táhlým stonem, upadl v bezvdomí. Asi o pl noci probral se mladý muž z mrákot. Pohnul rukama, ale strašlivá, pichlavá bolest projela jeho údy. Sedlák dal se do pláe bolestí a vztekem. Už hned v tom okamžení, když mu pehodiii houni pes hlavu, vdl, že

K SdUDU si

nm

na

pak

kovi

schladili

303

Sedlápoznal ba-

panští hajní žáhu.

se zdálo, že mezi iiiasy

sový orgán lesního Kaldarara. Vzpomnl si na poštmistra a jeho vypravování, a škodolibá radost mu ponkud ulevila. Zaal zuby do rt a zkusil postaviti se na nohy. Bolestí až zaval levá noha byla úpln bez viády, oteklá až nahoru a visela jako kus deva. Podepel se tedy pravou nohou, a poznal, že na ni .

.

.

Dom

mže

spoléhati. se musel dostati stj co stj, a to bez pispní cizích lidí. Tu hanbu, posmch a úšklebky celého okolí by nepežil. Plazil se, položen na bok, odsunuje se pravou nohou a podepíraje se zdravou levicí pímou cestou lesem, pes pole a luka ke statku. Peraženou nohu vlekl za sebou jako pták postelené kídlo. Tato strašná cesta trvala plné tyi hodiny.

S napjetím všech

doplazil se k po-

sil

ml

toku, odkud už jen asi dvacet krok na zahradu. Tu poznal, že se zmátl a že musí udlati okliku dobrých st krok, aby se dostal k lávce. Strhané oi jeho podšen pehlédly oblohu ... na východ objevoval se svtle mlhavý pruh. Sedlák zaryl hlavu do trávy, aby se rosou oberstvil, a pustil se se zoufalou odhodlaností dále Zase to trvalo plnou hodinu, než se dostal do statku. U stáje se zastavil, kopl do dveí a kikl na Vénu. Ve vesnici kokrhali již kohouti, a temno valem ustupovalo svtlu, jež za chvíli probudí celou vesnici. Véna, spativ sedláka, vykikl leknutím a

dv

.

.

.

«

.

NA RA.WRI

304

uskoil O krok zpátky. Sedlákovy oi byly vybouleny a zality krví, a husté vlasy, zalité seschlou a špinavou krví, byly na ele slepeny v chuchvalec, podobný kouli z koských žíní.

»Zapáhni ... a ujíždj pro doktora pojedeš do Libán, a nezastihneš-li doktora Š., je až do Jiína. Lidem ekneš, že jsem ráno spadl s pdy na záspi ... až pivezeš doktora .. obra a je na poštu tam to také .

.

ekni

.

.

.

.

.

.«

.

Sedlák tato slova zrovna

sípal.

Skoro po

každém slov nadzvedl hlavu a ta opt a opt klesala malátn dol. Ústa se pootevírala dokoán, lapajíce dychtiv plnými doušky erstvý ranní vzduch.

»Poj sem

blíže nu neboj se mne hajní ... ve vnit a na hlav jsem celkem zdráv ... to je to hlavní ... a te pí.« sahej, že nikomu nic nepovíš Ubohý hoch tásl se na celém tle a jektal sedláka rád, a když zuby jako v zimnici. ho tento vzal za ruku a slab ji stiskl, vyhrPak poklekl na kly mu proudem slzy z oí. kolena, sundal epici, pehrnul si vlasy do zadu, udlal kíž, zvedl dva prsty do výše a sotva oddychuje, ekl hlasit: »Písahám!«

m

stloukli

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Ml

ob

»Tak dobe

.

.

.

te je

.

.

.

doktorovi také já už s ním

ekni, že jsem spadl ... to ostatní

.« zaídím »Abych vám, Antoníne, trochu .

.

pomohl,

nabídl se hoch, pozoruje, jak sedlák pi pokusu, dostati se dále, zaal zuby do rt a strašnou bolestí zkivil celý obliej.

K SOUDU

305

»Není teba když už jsem se dostal až radji si sem, dostanu se také do postele hlavn si pospš a nikde se nepodekni Josefina nic nedej pozor na pošt ... .

.

.

.

.

.

.

.

.

a

pozná

.

.

.«

Véna skoil mrštn do stáje a sedlák plahoil se po záspí do své ložnice. Za deset minut vyjel ze statku vz, Véna šlehl do koní a ti jak diví uhánli k mstu, vzdálenému ti hodiny dobré jízdy Sedlák s nadlidským úsilím vyšplhal se na postel, sklesl bez vlády do pein, a to, co polohlasem odíkával, byla strašlivá modlitba pomsty .

.

.

.

.

.

III.

noní setkání s hajnými odplnými dvma msíci. Lidem to ovšem nadlalo plné hlavy, co dlal sedlák ve ti hodiny ráno na a jak mohl tak nešastn spadnouti ... ale pes všecko pátrání nedovdli se nic kloudného. Sedlák a hajní mleli, majíce k tomu vážné dvody, a Véna roznášel o svém pánovi klep, že byl sedlák trochu napilý. lovk jiné konstrukce než Nechojdomu by se byl z toho asi sotva vybral. Asi za trnácte dní, když se sedlákovi trochu polevilo, trousila se do statku návštva za návštvou. Pišel také Kocura, jenž se pi eech o a napití vždycky prapodivné usmíval. Podal sedlákovi ruku, usedl na pelest', Nechojdomu

ležel

pd

pd

Na

pranýi.

20

—

«

NA PRANÝI

3U6-

opatrn

se

kolem sebe rozhlédl

a

soustrastn

eW: »Hochu ... ale ti t zídili!« A Kocura si odplivl a vztekle zaklel. Nechojdomu neekl na to ani ano ani

ne.

Podíval se na Kocurovu zohavenou ruku a tu se mu ped zkušeným pytlákem njak do té

nechtlo. Už se mu samotnému to ustaviné opakoval denn nkolikráte, hnusilo.* »To je v tom ten Kaldarar,« pokraoval. »Však- ten Kocura, neekaje žádné odpovdi. te má už moje. jednou své odplat neujde dva prsty a tvoji nohu na svdomí. Dnes^ týden šel tsn kolem mne ... na mou duši, ale ml na kahánku a že jsem se modlil Mlí jako byl bych to byl do nho nasypal. ryby ... a pedevírem zase stloukli Mladotu. Ale stel ho, a rok abys nevyšel ze stavení, usadí se tu etník, lovku se stýská a chtj nechtj vpadl by jim do pasti. A napili se za jako boby ... a Kaldarar dostal stovku tebe pídavku. Ale já. ho po ertech vyplatil Kamaráde ... do dnes se mohu rozházeti smíchy, když si vzpomenu na: ten jeho dlouhý obliej, když mne vidl u ezaky. Hlupáci aby tak byli hledali druhý s tím etníkem Tuhle se mne ptal hajný Manýr prst. jak prý však ten pi tom jist nescházel . lži

Ihanaj které

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

•

.

i

.

.

.

.

se

daí

pacientovi, a

kousav

už na pdu nepoleze. Kocura poznal, že

emi chodili

píliš

dodal.:

sedláka

.

.

» však, ten

podobnými

nebaví, a proto se chystal k od-

«

K SOUDO

»Te

je

si,

strašili

... nu ...

—

volnji«

trochu

»mysK

307

že nás tou tvou

a

to

si

liboval

si

—

nohou trochu zamyslí vždycky .

.

.

lépe pro nás.« Sotva že sedlák zaponnnl trochu na Kocuru a trochu se utišil, vešla Kejmarka. Byla neopatrný jí hnedle plná sednice. »1 vy jeden

love

.« pi tom spráskla ruce nad hlavou »co jste to jenom dlal? Psala jsem ihned k velebnému pánu Kejmarka jinak syna neaby na vás pamatoval pi pojmenovala modlitbách. to nejde nikterak do hlavy, jak jste tak mohl spadnouti. Že trochu nepamatujete na neštstí, které se pihodilo tatíkovi dkujte pánubohu, že to tak dopadlo .« a že vás neu Kejmarka ve spchu div nevybreptla, co ji pálilo na duši jako nejtžší její hích. .« po»lnu ona je to hezká vejška .

.

.

.

.

—

—

Mn

.

.

.

.

.

spíšila se

.

.

.

si

.

honem

s

opravou

nachalupníka Livoru

spadl

také

pdy

s

...

a

.

.

.

No tak se

zabil

.

»pamatujete vidíte, ten

na

dosmrti.

Chvála Bohu vidím, že je vám už mnohem lépe. Tuhle jsem vám pinesla trochu slezu., na zlomeninu je tuzince dobrý. To jsem se vás nalitovala ... a což teprve té vaší ubožky. Ješt štstí, že nemusíte se svatbou spchati umírala jsem strachy, aby vás to nehnalo .

.

.

.

.

z postele.

Sedlák pi posledních slovech zrudl v eji.

»Tetka« pjsteli,

—

ekl sedlák

3ž zapraskala

.

.

.

a

»to

podepel jste

obli-

se na

hodná,

že

«

NA PRANÝI

308

jste

si

mn

na

mne vzpomnla

... ale

po

druhé

sem nechote, sic na vás poštvu psy ... udlám, kdyby byl váš syn biskupem ..

a to

i

rozumíte?«

A Kejmarka

pelášila ze statku, jakoby za psy sedlák skuten poštval. Každý den odpoledne pišel na hodinku poštmistr se svou schovankou. Staroch se všemožn vynasnažil, aby nemocného ponkud povyrazil. Vypravoval všechny možné svoje píhody, jen aby pacienta pivedl na jiné myšlénky. »Co pak je tohle ... to nic ne.« íkával, ní a pi tom kiel, až ho bylo slyšeti na dvr »jako kluk jsem si na led zlomil nohu tikráte a za msíc za dva už jsem zase peskakoval krechty. To's ml, holenku, vidti moji polízanou, když jsem v Uhrách sletl s kon. Hnalo se pes moje tlo deset koní, a každý o mne zavadil. Rozšlapali mne na sekaninu, msíc jsem o sob nevdl ... a podívej se na mne dnes. Zataním ti ardáš, až se ti budou dlati mžitky ped ní ty

.

.

.

.

.

oima. Sedlák se vždycky s chutí rozesmál horlistarochov, ale kdykoliv pohlédl na svou nevstu, zarazil se a smích uvázl mu v hrdle. V mírn zpytavých jejích oích jakoby byla utkvla njaká otázka, na kterou odpovídala hrozná pedtucha. Pi eech otcových pociovalo onu známou, sympatickou rozpaitost, která nám vhání stud a nevolnost v duši To všecko, co se kolemi ní dlo za druhého. a vypravovalo, pipadalo dveti njak nevosti

dve

K

SOUDU

309

a dlané, a nevysvtlitelná úzkost zaplavila celou její duši. bylo to jediné, jež srovnávalo bez-

upímné, nepirozené

Dve

prostední

hovory

ped neštstím

s

podrob-

nostmi, které ušly všem ostatním. Napadlo jí, že ten poslední veer byl Antonín neobyejn zaražen a zamlklý, a když zaslechla, že byl Mladota v lese napaden hajnými, že mu pe-, hodili houni pes hlavu a že ho sbili, až zstal bez vdomí ležeti, vzpomnla si, že chodil Antonín veer k domovu lesem, a že práv v ten osudný veer zahýbal na cestu, vedoucí k lesu. Duší její probhlo jako ledové zamrazení strašlivé tušení, že je Antonín pytlákem. Toto mlhavé tušení dotvrdila hrozná nehoda a sžíravou úzkostlivost a obavy množila nevysvtlitelná tajemnost, ve kterou milenec sedlo -celou událost zúmysln zahalil. u lože nemocného, ale na tisíce otázek, na které nebylo odpovdi, svíralo a muilo její duši. Pro svedl poranní na pád s pudy, pro nepátrá po vinnících, a pro nezasazuje se o jejich potrestání? A v dobrých a mkkých tch oích byla ustavin znatelná plachá a úzkost-

Dve

livá

mlha

oblieji

a v

mluvil

zmrné obav

tom mladistvém a ustaraném každý rys zrovna tak o ne-

jako o nesmírné lásce. Nechojdomu, jemuž toto vše neušlo, snažil se proto, aby byl hodn veselý a aby všechny ty chmury zaplašil. Hovoil o nedaleké svatb s takovým zápalem a opravdovým zanícením, že dve skuten zvolna zapomínalo na pízraky své pedtuchy a dalo se strhnouti do

NA PRANÝI

•310

proudu, jenž

unášel

oba dva k nové budou-

cnosti.

pkn

»Jen tu svou nemoc pošli express pry,« vpadl svým zpsobem do nžného tohoto pediva poštmistr, jenž tak mnohým svou až dtinskou láskou a starostlivostí dokázal, že bývají

nkdy pstounové

lepší

otc

.

.

.

Jednou zavolal si sedlák Vénu k sob .do svtnice a poruil mu, aby zavel dvée. Nechojdomu chtl svou nevstu pekvapiti náhlým a rázným uzdravením. Zkusil to s chzí ale .pi tom bolestí div neplakal, a chudák .

.

.

Véna, jenž ho podpíral, málem by se byl skás ním na zemi. To trvalo plných trnácte dní, až si noha zvykla a udržela celé tlo bez podpory cizí. Sedlák se tšil jako dít na to cel

i

divení

.

.

.

V se

ten den musil Véna na stráž, a sedlák oblékl jako do kostela, postel dal ustlati,

si doutník a s rozechvnou nedokaekal na píchod své nevsty. Konen vebhl, sotva dechu popadaje, Véna do svtnice a zahoukl jako na lesích: »Už jdou!« Nechojdomu byl nedokavou radostí v oblieji celý zapálený. Pomalu vyšel na záspí a

zapálil

vostí

jakoby

šel

po náledí, zamíil

pes dvr ped

vrata.

Poštmistr se ho tak ulekl, až si odplivl. Josefina vykikla a s jásotem bžela mu vstíc, nejsouc schopna souvislé vty. Švadroniia jako malé dít páté pes deváté. .« projevoval svou radost »Hochu, hochu »tys to vzal po poštmistr bruivým basem .

.

—

.

SOUDU telegrafieku. Ale se

potíš

.

.

.

hezky se

mžeš

zítra to

nepehánj

Nechojdomu

311

to

.

podepi

.

.

.

.

.

koukej, jak tak ... a

zase zkusiti. « byl

napadlo, aby se o

skuten

nho

rád, že starocha

podepel.

Potil se skuna celém tle a v oích se mu slabostí až zatemnilo. Poštmistr samou radostí dovádl jako chlapec a pi tom klel, až Vénovi radostí srdce v tle skákalo. To bylo jinaí klení, než když spustí panský šafá. Poštmistr sešmo-

ten

pi tom maarštinu a nminu s VlaVéna si myslil, že to klení je trochu panské nco podobného slýchával totiž na drchal

stinou, a .

.

.

honech, když pišoural se až ke

tic

.

.

skupin

šlech-

.

Za msíc po

té

ml

Nechojdomu svatbu

.

.

IV.

Bylo

kvtu

to

na

poátku

listopadu, v

a

dob

od-

Nechojdomu, celá duše jeho byla jako zavalena štstím a omamující pedtuchou, povšiml si, že na jeho svatb byli a opadávání.

všichni pytláci do jednoho. Sedlák trochu pokulhával, a tu se mu zdálo, že ti muži všichni hledí na jeho nohu, která neobyejn ochabla a seslábla. Ti všichni vdli, kdo sedláka schromil, ale nikdo z nich o tom nemluvil. Svatba byla v pondlí, ale kostel byl nabit. Nechojdomu ob as vyhlédl záslonou, zahalující

s

vchod do sakristie, a pehlížel ty davy uspokojením, jemuž se nedovedl

ješitným

NA PRANYKI

312

Tšil se na tu chvíli, až vyjde se svou nevstou, krásnou, štíhlou, soumrnou jako socha, v tch naechraných, bílých šatech, pod nimiž arovná, bujará prsa se ztrácela v cudné a prosté skromnosti. Sedlák díval se na ni jako na zázrak, a nevysvtlil:elné chvní projelo jeho údy, když její tlo se zavlnilo v krajkovém okolí. Nedokavá touha zardla jeho tváe, a ruce pálil pot a dech se súžil. Pikroil s prudkostí nevyerpaného atleta ke své nevst, a veejn, ped kostelníkem, svdky a ministranty, kteí se potuteln ušklebovali a pišuchovali, ji vášniv zlíbal, aby sama sebe usvdil, že už je jeho, a že nikdo na svt nemá na ni práva. Pak urovnával jí krajky na prsou a pomyslil si, že jsou jako pápeí mkkounké, a hladil jí vlasy na bílém krku a zas a zase ubrániti.

ji

líbal.

V tom

zaslechl v kostele

neobyejný šumot

pošupování nohou. Zárove ozvaly se hrubé kroky nkolika lidí, obutých patrn ve vysoké boty. Hospodá piskoil k záslon, nahlédl do kostela ale rázem zbledl a pitlumen a

—

vyjekl.

Stedem kostela kráel k hlavnímu oltái lesník Kaldarar v ele šesti panských hajných. Nechojdomu

tušil,

pro

pišli. Byla to stra-

demonstrace škodolibosti a jaksi veejné odhalení jeho tajemství s peraženou nohou. Sedlák s vyteštnýma oima zavadil o parádní uniformu lesníkovu, zahlédl silný obušek v jeho ruce a povšiml si úlisn zdvoilého úsmvu, šlivá

K SOUDU

313

dkoval na pozdravy chudých

lidí, kteí klanli z obavy, aby je nevyhnal z lesa. Z nriužú si ho nepovšiml ani jediný, Kocura a Švehla obrátili se k nmu nápadn zády. Zrovna ped nimi na takka ležela Mladotová studené podlaze hrstkou dtí kolem sebe, které roztržit s odšeptávaly modlitbu, aby jim pánbh uzdravil

jímž

se ho báli a kteí se

ped ním

tatínka, jejž stloukli

panští myslivci.

V celém tomto výstupu bylo

tolik vyzývakaždý byl jako ohromen. V kostele bylo ticho jako v hrob. Sedlák pece jenom vdl, že té jeho pohádce o pádu s pdy lidé neví, a že o tom nemluví jaksi ze šetrnosti k události, ke které se chystal s tak oividnou radostí. To, co se tehda stalo, byla pro hrdého vosti, že

silného sedláka, jehož železné svaly bývaly nezmrná hanba, potupa a ponížení. Sám nedivil se tomu, že nezstal mrtev pod houní, ale obdivoval se své houževnatosti, a

obdivovány,

kterou doplazil se dom, pokryt ranami jako Lazar vedy. A nyní, když pomluvy a šepotání trochu utuchlo, když nemluvilo se o niem jiném než o svatb, pijdou, aby zkalili mu ty nejkrásnjší okamžiky a svou vyzývavou pítomností utvrdili nejasné povsti v nezvratnou s

pravdu.

Sedlák už se

nedíval

omráen stál podepen co má dlati. V první

skulinou,

ale

jako

o veej, jsa na vahách,

chvíli ho napadlo, aby svatbu odroil. Ale jediný plachý a kratiký pohled na nevstu, která se klidn a vroucn

«

NA PRANÝI

^'+

modlila,

zahnal

o jejím

tušení a

jenom

tento

nápad.

véd!

Sedlák

skutkem tímto by

ji

v

nm

utvrdil.

Sebral veškeru duchapítomnost, aby se vzpamatoval. Urážka, veejn tváí v tvá celé obce jemu uinná, probudila v nepoddajný vzdor. Odstoupil od vchodu, nutil se do úsmvu a ekl: »Podívej se, panští myslivci vyznamenali nás svojí návštvou. Na štstí si ve všeobecném rozruchu a roztržitosti nikdo nepovšiml strašného hlasu, jímž sedlák tchto nkolik slov pronesl. »Jist?« zvolala nevsta, a na jejím hlase bylo znáti, že jí to lichotí. Rue piskoila ke dveím a dívala se do kostela, volajíc ženicha, aby se šel také podívat. »Sluší mu to že?« ekla, dívajíc se na

nm

.

.

Kaldarara, jenž byl urostlý jako habr.

.

dobe

šest stop

vysoký

a

Sedlák nevidl ani Kaldarara ani jeho unizahlédl však Mladotovou, jež usedav formy plakala, nemajíc asi potuchy, co se kolem ní dje, a její dti, jež ustrašen pokukovaly po .

.

.

sukovité myslivcov holi. si ti ubožáci myslí, že je to ta hl, kterou sbil jejich otce,« projelo ženichovi hlavou. Za chvilku po té vyšli ze sakristie. Nechojdomu šel pevným, stateným krokem, ale od hlavy až k pat cítil v zádech pálení. Po celý obad vidl ped sebou škodolibý úsmv na tvái lesníkov a jízlivou spokojenost na neurvalých a surových obliejích jeho otrok. silné,

»Snad

Když odíkával za knzem svatební sliby, hlas jeho se chvl a nkolikráte mu selhal. Pošttrému mistr se mu po obT-adech smál, že jako školák ped zkouškou. Sedlák cítil na celém tle, že se chvje, a nadarmo hledal posily v pohledech na svou krásnou ženu. Po dlouhou dobu ucítil zase poprvé strašlivé píchání v noze, kterou, když kleel na klekátku ped hlavním oltáem, podložil pod pravou nohu, aby ji ti padouši nevidli. Za potluení to se stydl, a pi pomyšlení na pítomnost jeho katan lomcoval jím

ml

Písahal vrnost svojí žen, a když si pak vzpomnl, že soubžn s touto písahou myslil na hroznou odvetu, bylo mu jeho ženy vztek.

tolik

líto,

že

mu

vyhrkly

oí

z

Když zavšen odcházel

slzy.

oltáe do sakristie,

svou ženou od zdálo- se mu, že

tch nkolik kroku nepejde

a že se svalí na

hlavního

se

ped sebou ani na krok, a zástup pipadal mu jako ohromný strakatý šátek.

zemi. Nevidl lidu

dále dlo v sakristii, nevdl, jenom všiml, že se tam nahrnulo najednou mnoho lidí, kteí mu nco povídali a tiskli V tom zahlédl vysokou postavu lesníruce. kovu, jenž postoupil až ped dvée a se díval do sakristie Celé tlo sedlákovo se vzpružilo jako struna. Zapomnl na všecko kolem sebe a zahrozil nad hlavou zaatou pstí. Kocura strhl mu prudce ruku dol a zašeptal: »Zbláznil jsi .« na to je asu dost se

Co

se

toho

si

úsmšn

.

.

.

.

.

.

.

*

.

316

NA PPANYRI

*

V.

Bylo k osmé hodin veerní, a ze svatební hostiny odešel poslední host. Zstal jenom poštmistr se svou ženou. Staroch nebyl s novomanželem valn spokojen. Po celý den se ani neusmál, a staec dobe vidl, že nevzal skoro ani kloudn do úst. Poštmistr byl vesel, ráno plakal jako dít, ale ostatek chtl vnovati

bezstarostnému

veselí.

Ve svtnici, plné koue a ostrého zápachu po jídlech a nápojích, bylo ono unavené, dusné ticho opuštných hodovních síní, kdy hostitelé zemdleni a unaveni poprvé si voln a svobodn oddychnou. Poštmistr položil se do houpací rákosové lenošky, usmíval se blažen na mladou ženu, dal si šátek složený pod hlavu, a usnul s doutníkem v ústech. Staena asi pl hodiny šeptem udlovala mladé žen instrukce. Sedlák sedl na pelesti a pomalu stahoval postele pikrývku. Staena zahlédla tento pohyb, rychle se Poštmistr se prozvedla a zbudila starocha. táhl, až lenoška se prudce rozhoupala a zaletla hlavami až k oknu. Konené vstal a sotva se na nohou udržel. »Toníku ... dej zapáhnout podívej se na tatíka ... a maminka je také unavena,« pošeptala svému muži žena, jenž ji políbil a vybhl pede dvée, volaje silným svým hlas

.

.« sem: »Véno! Véno Ale nikdo se neozval. »To se kluk jist pepil .

.

.

.

a chrápe

jako

«

«

K

SOUDU

317

v maštali,« zabruel sedlák a šel do Ale po Vénovi nebylo nikde ani památky. Podíval se ješt pro všechno na palandu, a tu vidl Vénovy všední šaty. »Aha,« usmál se sedlák »to on bude jist ve dvoe u šafá na tái.«

dudek stáje.

.

.

.

Chvilku nerozhodn postál, pokril rameny ekl: »Jakáž pomoc musí pšky. Tuto novinu poštmistr sice nepivítal s velikou radostí, ale nebylo pomoci, neml-li jeti sám hospodá. Manželé doprovodili starochy až za luka a pomalu se vraceli k domovu. Sedlák musil svou ženu vésti. Byla už vysílena a uštvána celodenním bháním a nezvyklostí nových pomr. Byla jako zmámena nejasnými pedtuchami. Hlava její položila sena široké rám mužovo, jenž každý krok zrovna a

.

.

.

dom

odmoval. Když pišli na dvr, zaslechli ze stájí vaní Nkterý kus se patrn utrhl a pobíhal po stáji. Bylo slyšeti, jak kon bijí podkovami dobytka.

do prken, a jak krávy rachotí etzy. »Ten kluk dostane svj podíl, « zlobil se sedlák >>ješt aby se tak stalo njaké neštstí telatm. Podívám se tam a trochu to .

utiším tebou.

.

.

—

jdi

naped

... za chvilku

pijdu za

Žena zašla do svtnice a sedlák vešel do Zde bylo dopuštní boží býk, statné to a mohutné zvíe, se utrhl a pobíhal z místa na místo. Sedlák se nadarmo snažil, aby zvíe chytil. Dva nebo tikráte se o to pokusil, ale

—

stáje.

poznal, že

bez

provazu, aniž _by ,vydal

svj

NA PRANÝI Život V Šanc,

zvíe nepolapí.

svtnice

klí,

Vrátil se tedy do aby opatil ze zásobárny silný klaneník a opra. Tu vidl, že žena položila se na postel a že usnula. Pistoupil k ní po špikách a zlehka ji políbil na kypré rty. Když odcházel, vzal pro všecku jistotu sebou svou silnou hl. Býk zatím dostal se do svého stání a dal se klidn spoutati. Sedlák vyšel ze stáje a mimodk se na chvíli zastavil. Msíc byl v úplku a svtlo bylo jako ve dne. Rozlehlá luka vypadala jako ohromný zelený list, kolem nhož jako moe ernala se zoraná pole. Najednou se sedlák shýbl a zatajil dech. na lukách objevila se vysoká postava. Nechojdomu poznal Kaldarara. Na všecko kolem sebe zapomnl a jako štvaný chrt pebhl zahradu, pomocí hole peskoil potok a uhánl k poli, aby lesníkovi nadbhl ...

pro

.

VÍ.

Za pl hodiny vrazil sedlák do svtnice. Žena se prudkými jeho kroky probudila, ale sotva že na nho pohlédla, vykikla a vztáhla

hrzou

ruce do výšky. Sedlák sotva dýchal, a vyboulené jeho oi a otevená, stží oddychující ústa vštila nco strašného. »Josefino

nco hrozného se stalo zatáhni záslony a ješt nepišel Véna? zavi dvée a shasni svtlo. Venku je jako ve .« dne .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

«

ob

ruce Sedlák sklesl na postel a položil podél tváí. Mladá žena drkotala zuby, a v horeném spchu pobíhala od okna k oknu, zakrývajíc je záslonami. Pak skoila ke svtlu, shasla a stáhnuvši muži ruce s tváí, udšen mluv a chvatn ekla: »Svrchovaný Bože mluv, co se stalo ?« Sedlák jakoby byl zblbnul. Když natáhl ruku, aby pitáhl ženu blíže, chvla se mu tak, že žena vykikla a dala se do usedavého pláe. Zdálo se, že vydšený sedlák pláem jejím .

se

ponkud

.

.

.

.

vzpamatoval.

»Josefino všecko záleží na tob když jsem prve vyšel ze stáje, zahlédl jsem na louce Kaldarara. Šel k lesu ... ty nemáš ani pontí, co ráno udlal. ti musím všechno íci Pamatuješ se, jak jsem tenkráte byl u vás a jak tatínek mluvil o pytlácích a myslivcích? Šel jsem lesem a myslivci mne pepadli a hajní mne zbili, že jsem zstal na zemi bez vdomí ležeti. Stydl jsem se za to ped tebou a ped lidmi doplazil jsem se domu, a na té cest div že jsem stokráte nevypustil duši. Všecko jsem utajil lidé trochu na to zapomnli, ale oni na tom nemli dost, že mne zmrzaili. Já tenkráte poznal podle hlasu, že je Kaldarar mezi nimi ... a dnes ráno mne v tom utvrdil. Ty nevíš, jak tu vznešenou .

.

.

.

mn .

.

.

.

Te

.

.

.

.

.

.

.

mn

chvíli

otrávil.

Mladý muž

dal se do usedavého pláe, tlo k zemi a hlava zaboila se do ženina. ^ Horké slzy ^dopadaly na jeho

jeho pokleslo klína

NA PRANÝI

320

a oi její jako oi muednice hledly vzhru, hledajíce u Boha pomoci a síly. »Když jsem ho zahlédl, bylo mn, jakoby mne závra pojala. Rozbhl jsem se za ním,

ruce

mu

abych

ekl, že to, co ráno udlal, bylo zbaa bídácké. Nechtl jsem ho napadnouti ze zadu, a proto jsem si nadbhl, abychom

ble nízké

musili potkati. Srazili jsme se na témž míst, co mne div k smrti neutloukli. ekl jsem mu, že ráno jednal jako uliník, jako do padouch, a bídák se ušklíbl a plivl tváe. Nebyl jsem sebe mocen a udeil jsem ho po hlav holí. Bez hlesu skácel se k zemi. údy kleknu Strašlivé leknutí projelo zdálo se mn, že nedýchá. V tom k nmu poslyším nedaleko hlasy nkolika lidí byli to hajní, kteí se slouchám vteinu mli nejspíše s lesníkem v tchto místech setkati Ml jsem svrchovaný as, abych trefil jsem utekl. Myslím, že jsem ho zabil ho zrovna do spánku sukem, který prorazí prkno. Teprve na zahrad jsem si vzpomnl, víš, je to ta, že jsem tam zapomnl hl se

mn

—

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mn

.

.

.

.

mst

.« tatínek koupil v vždy je na ní tvoje »Ježíši Kriste jméno,« zajektala žena a zalomila rukama. nikdo není »Budou tu každou chvilku

co

.

.

.

.

doma a ty

hnul

mn

kdo odpisáhneš,

.

..

.

.

.

.

.

.

nikdo dokáže? že jsem se od tebe to

.

.

.

.

.

.

ne-

.«

Žena vyskoila a v jejím oblieji zrail

se

hrozný úžas a zdšení. vždy to poznají,« pronesla instin»Já .

.

.

K SOUDU

321

ktivn

strašlivá slova, jimiž nezvratn dokázala neporušenost. »Pannatuj se, Josefino snad pece nedopustíš, abych byl na nkolik let zaven. Mže to trvati dobrou hodinu, než najdou etudlal níka. Považ jenom, co pomysli na to, co jsem vytrpl, jako Lazar jsem tu sténal skorém plné dva msíce, a oni z toho mli radost a mnuli si ruce, já val a svíjel se v bolestech, a jim dal kníže na pití a Kaldararovi pidal stovku vzpome si jenom na tatínka a na maminku, ty by ta hanba sklátila do hrobu, a na tebe by si ukazovali prstem a íkali by: Koukejte, Nechojdomce vytáhli muže ze svatebního lože a odvedli ho do kriminálu. vyjde na jevo všecko doktor také musí povdti, co se vlastn pihodilo, a tak dojde na tvoje svdectví To nebude hích, když odpisáhneš, že jsem se od tebe ani nehnul ekneš, že jsme dosvoji

.

.

.

mn

.

.

.

.

.

.

—

Te

mn

.

.

.

.

.

.

kousek cesty tatínka a maminku a že jsme šli spát. To ti pece každý uví vždy jsme mli ráno svatbu .« provodili

—

.

.

.

Josefina po kolenou piplazila se k obrazu Ukižovaného. Modlila se více strhanýma oima než duší. Sedlák rychle se svlékl .

Strašlivá

a otužilým

zimnice

tlem

onu hroznou

jeho,

lomcovala které bylo

.

.

mohutným slabší než

kdy pokryto bylo nesetnými ranami. Plamenná láska k jeho žen byla zrovna rdousena píšerným vdomím vykonané vraždy. A pece jenom bylo pro spásu jeho nutno, aby svou ženu sevel ve své chvv

Xa

prnnýíi.

chvíli,

21

NA PRANVRI

322

náruí, a aby zamodralé a chvjící se pitiskly se k neporušeným jejím rtm. Tušil, že musí stj co stj dopustiti se druhého, daleko podlejšího skutku, že musí zneužiti a znesvtiti panenství svojí drahé ženy

jící

se

rty

k tomu, aby snáze podailo se mu vyváznouti rukou uražené a trestající spravedlnosti. S vydšenou vyjeveností díval se na svou ženu, kleící se zbožností svtice ped obrazem Ukižovaného, v jehož znavené tvái jakoby úžas se usadil na místo bolesti. Se zatajez

ným dechem naslouchal sedlák, neozve-li se na dvoe hromadný hluk nkolika lidí. Nesml již

ani

ztratiti

okamžiku.

jediného

S

smrteln bledou pistoupil ke své žen a ji usedav lkající ve své náruí .

.

.

.

.

Asi za hodinu po té ozvaly hluné hlasy nkolika lidí

tváí pojal

se na

dvoe

.

Do svtnice vstoupil etník v plné zbroji. Za ním objevilo se ve dveích nkolik hajných. Z oí

šlehala nepokrytá zloba a záš.

jejich

Sedlák seskoil

s

lože.

»Ve jménu zákona vás zatýkám, sedláku Nechojdomu,« pravil etník ledov vážným hlasem.

Na

ozval

loži

pronikavý

se

a

usedavý

vzlyk.

»Mne ... a pro?« zajektal sedlák, vstávaje jako lovk, jenž po tžké nemoci chystá se k prvnímu kroku.

»Pro z hajných

.

?

.

.

.

.

.

ješt

se

»zabil jsi

ptej,«

zaval

Kaldarara.«

jeden

«

K SOUDU

323

etník ml rozhnvaného hajného co držeti, aby na Nechojdomu nevyrazil. Sedlák, spativ zuivý obliej hajného a škodolibé tváe ostatních jeho soudruh, valem jakoby se pamatoval, a nové síly vproudily do ochablého tla. »Nejsem si vdom žádné viny,« ekl hlasem »ale upoku podivu klidným, ale dutým

—

slechnu vyzvání zákona. A mezi tím, co zatený se rychle oblékal, vyskoila poloobleená žena jeho z lože a prudce strhla svého muže v náruí. s etníkem zahledli se Všichni pítomní na odhalené svatební s jakýmsi zaražením i

lože.

Za nkolik minut po té odvádl etník sedláka Nechojdomu do msta Opuštná žena bez vlády klesla na zemi. .

.

.

VI

Za dva msíce po

té

Véna zapahal, aby

dovezl selku do Boleslavi k soudu. U koní stál Kocura, a do svtnice práv vešla Kejmarka. Nechojdomka byla za ty dva msíce k nepoznání zmnna. Zdálo se, že každou chvíli klesne vysílením k zemi. Kejmarku bylo slyšeti až na dvr, jak svým pronikavým diš-

kantem kárala. Kocura pecházel

nm

místo a bylo na chutí vejíti do vnit.

netrpliv vidti,

že

z

by

místa

na

ml

sto

.

NA PRANÝI

Kejmarka dala se konen do usedavého Kocura nahlédl oknen-i a tu vidl, jak Kejmarka klekla ped selkou na kolena a sepjatýma rukama ji prosila, aby neuvalovala na svou duši tak hrozný hích. To už nemohl Kocura vydržeti, skoil do sednice, odstril pláe.

Kejmarku, až upadla, nehorázn zaklel a vyzval selku, aby usedla, že

Selka

Véna

s

as

spchá.

namáháním vystoupila do

vozu, a

vyhoupl na kozlík. Kocura vlezl na vz a pibaloval selce 'starostliv fnohy do noune. \'/^ il^ šsr^w^.*;?.'"': ^•'^5*^^ --' .« šeptal, zastrkuje jí houni »Panímámo do zadu za tlo .... a je to jak chce, ale pamatujte, co nám už udlali. Co já pamatuju, zastelili už šest lidí a dva utloukli. Kouknte Mladota je už také na pravd boží, a nikdo se nestará, kdo bude živiti tch šest capart. Váš muž, kdyby to bylo pravda, že se s ním srazil ... se pece jenom bránil ... A pak nese

.

.

.

.

i

mžete veer vrátiti s mu.« žem Pak slezl dol, zamnul si ruce a ekl, jakoby se nechumelilo: »To je kakraholtská

zapomefíte, že se .

.

.

zima.«

»Pamatuj na spasení své duše,« kiela ejmarka a bžela za vozem zárove se psem, jenž

zuiv

štkal. Vlil.

Bylo šest hodin, a ostrý mráz jako bi podo oblieje. Nebylo snhu, ale zima

šlehoval

«

K SOUDU

byla

A

velice tuhá.

325

asn,

velmi

bylo

skorém ped každým stavením lidé. vykukovaly za vozem udivené dti,

stáli

Za okny jež

nieho

nechápaly a jež si mezi sebou povídaly, že bude sedlák Nechojdomu obšen. Selka si v tu chvíli vzpomnla na vypravování pstounovo o tom, jak bhávali vojáci ulicí. Hned mezi vraty se Véna optal, má-li koním pustiti ve vesnici uzdu, aby co nejdíve byli za humny. Selka se na okamžik zamyslila a ekla: »Je jen krokem. Tak jí napadlo, aby lidé neekli, že hanbou ujíždjí

domova

z

a že

se

lidských

štítí

po-

hled. Doposud nevdla, co ped soudem vypoví ... ale už tímto rozkazem bránila sebe a svého muže. U poslední chalupy stál plstatník Švehla. Jako jinoch vyskoil ze zadu na vz.

»Nu

.

.

.

máte

hezkou

cestu

.

.

.

pojedete

po mlat,« zaal, jakoby jela selka do msta na trh a ne ped porotu. »V devt to

jako

zane, a

zanou

kon

vaši

to

mohou

nežete to pokají. Ostatn

hodiny. chvilku

Ale

.

.

pamatujte eká patí .

.

se,

.

dv

uraziti za

a

na vás radji vámi ihned ne-

.

s

selka, a seberte

se,

na vás krušná hodina. Ve vsi je pes sto pytlák kdo ví, kdo ho zabil. Každý má u myslivc njaký dloužek a hl nedovede mluvit. Pamatujete se ale kde pak vy byste to mohla pamatovati ... co se stalo ped ticeti lety na Skalicku? Tam zabil nkdo kostelníka, a u mrtvoly našli epici domkáe Stakory. Daleko široko neml jak se

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

NA PRANÝI

nikdo takovou epici ... a co mu mohli udStakora se nepiznal, a musili ho pulat .. A taky to neudlal ... je podnes živ a stiti. bude tu ješt hezkou hromádku let. Tak vás nezapomefíte ped porotou potš pánbh íci, že byste byla sedláka ani nepustila. A to, co vidl etník, to taky eknte ... to je náramn dležité. Takové dkazy platí ... po takovém hrozném zloinu nedovede nikdo miA ty. Véno, až pijdeš rozumíte lovati nkomu kon a od selky se do msta, .

.

.

.

.

.

mn?

,

sv

ani nehni. Udláte-li chybu,

pantáta

jete

adu

na dlouhou

... a nežeíte to

.

.

zstane vám tam Tak ... a te

let.

.«

Tu

naklonil se pytlák nad selku a velké pohnutí bylo znáti v jeho oblieji. »Nezapomete na nás,« ekl pidušeným a dojatým hlasem »už jsem vám ekl, co jsme dostali ran. Je to jen spravedlivá od.

.

.

musí pánbh souhlasiti. Pona Mladotku kdo pak pohnal ty surovce k soudu? Nikdo ... a vsadím se o svou hlavu, že v tom ml Kaldarar také svoje kostnaté ruce. Sedlák jenom z ásti splatil, co dostal on a co jsme dostali my

plata, s kterou

se

dívejte

jen

i

.

.

.

.

A te

.

.

.« bohem ... a držte se Nechojdomka sedla na voze jako kamenný sloup. To, co jí ekl Kocura a po nm Švehla, lahodilo její duši. Vyjevené oi její bloudily po známých místech, jakoby hledaly více po-

s

.

to, co má za ti nebo za hodiny uiniti. Nejlepší pražský advokát ekl, aby vylíila vše, co se dalo hned po-

dobných opor pro

tyi jí

.

K SOUDU

Líil jí to tak tom, když pstounové odešli. sotva se za nimi zavely živými barvami dvée, piskoil k ní sedlák a zaal ji vášniv a divoce líbati. Selka, až do této chvíle smrteln bledá, zardla se studem. Mla vypovídati ped cizími lidmi nejvtší svoje tajemství, líiti onu zmatenou, drsnou, hrubou a zárove tak vznešenou chvíli, které pedcházela tak hrozná událost. Advokát mnul si ruce a zaruoval se Mluvil nco o tom, za osvobozující výrok že tak zdrcující dkaz neviny ješt nikdo nepodal. A to práv selku mrazilo a drtilo. Uplynuly od té strašné doby dva. msíce, co muže jejího odvedli, a selka poznala, že je matkou. A matkou mohla se státi jen v tu chvíli, co pstounové odešli a co vrazil do svatební komnaty etník, jenž vidl lkající svatozái jejího A to prý bude jedním z hlavních panenství. dvod, jímž Nechojdomv advokát bude dokazovati jeho nevinu. »Vy jenom odpisáhnete, že se sedlák od vašeho lože ani nehnul, « ekl doktor ledabyle, jakoby mluvil o njaké malikosti »Jenom,« zašeptala selka, a duši její se.

.

.

.

.

.

.

.

.

vela nevystihla úzkost. »Už pro to svoje dít,

jež nosím pod srdpísahati, « zalkala a povrenou hrzou, vtisknutou do duše pelivým vychováním ve víe, otásla se na celém tle. »Pro celý jeho život dala bych nevinnému tomu tvoreku nezaslouženou ktetbu do vínku, a požehnání boží zahnala bych od prahu, jenž « stane se jeho útulkem

cem, nemohu

kiv

.

.

.

«

NA PRANÝI

328

Najednou vz zastavil. Selka jako ze sna probuzena udiven se zahledla na Vénu. Rozteprve nyní si povšimla, že zastarou poštou. Pi pohledu na shrbený a vetchý domek, jenž stal se jí tak hlédla

se a

stavili

ped

a milým, vyhrkly selce z oí slzy. ustrašené a vyjevené oi jakoby ješt jednou a naposledy chtly vidti všecky ty nžné drobnstky a pamatovatelky její isté a zbožné duše. Kdož ví, s jakou duší pojedu zavanulo jí hlavou, a nejasná tudy zpt pedtucha v její duši po druhé už bez jejího vdomí a rozhodnutí vyzrazovala, co se stane Chab a malátn, jako tžce nemocná vešla do píbytku starých svých pstoun. Oba se mocilili a oba mli v oích stopy po dlouhém a bolestném plái. Poznamenali ji kížem a louili se s ní, jakoby se nemla nikdy již vrátiti. Staiký veterán dobe tušil, co za boui zmítá duší odchovaninou. vnukne, « ek!, nemaje »Dlej, co ti odvahy, aby radil,: a nejsa s to, aby zrazoval ..

drahým Její

.

.

.

.

.

.

bh

.

Ve

chvilce

uhánl povoz domousnickým

lesem, nad nímž naposled zakmitla se vž vesnického kostela. Ve slunci zazáil nad kopulí kíž, a selka mimodk opakovala si slova pstounova: »Dlej, co ti bh vnukne. Cestou dále nevidla selka nieho kolem sebe. Hrozný a krutý její osud zatemnil její oi, které vidly jen do hloubky, do nitra, v nmž jako na dn hluboké studn nco svtélkovalo. A ten jasný bod, tak malý a nepatrný, jakoby zahíval celou její duši, a milé

.

SOUDU

K

.!29

teplo prosakovalo do všech žil. Žena ta byla matkou a dovdla se sama o tom teprve nedávno. Nco druhého hlásilo se v její bytosti o život, o práva a povinnosti toho, kdo toto

A toto nejasné vyznaování o mateských radostech a starostech rozlévalo se po celé duši její, která rozjasnila se a zazáila jasností jako tmavé vody, polité prvními proudy ervánkové záe. Selce se zdálo, jakoby celé její tlo propadalo se nspolužití vyvolal.

pedtuchy

kam hluboko mého,

ale

ve snaze,

nco

neskonale milého a

druhého, nezná-

nžného

zobjí-

mati a zavaliti neumoitelnou laskavostí a obtavostí. Jako obrozena a posílena podívala se jako matka svému úkolu do tváe. Nco vzdoru jiskilo se v otevených seliných oích. »Jenom já rozhoduju o budoucnosti jeho jenom já mohu zapuditi ten hrozný pízrak, jejž by jako dít odsouzencovo po celý svj .

,

.

.« život vleklo s sebou Ohrožující síla prosvžila celé její tlo, tak ochablé a zdrcené. Selka se vzpímila a pevným rozhodným hlasem zvolala: »Véno .

.

.

.

.« co mžeš Jako zašlehnutí projelo do duše mateské zanícení. Horená touha ji hnala ped to hrozné místo, kde na ni bude treti erné tlo Ukižovaného uprosted dvou svtel. Chvla a tásla

popože kon,

.

.

se nedokavostí, aby svým rozhodujícím slovem smyla všecko podezení, jež dopadalo na mateskou její nadji a jež ji už nyní bolelo a uráželo. Zapomnla na svého muže, za kterého šla z vrné a první lásky, nevzpomnla

NA PRANÝI

pstoun, kteí jako rodie ujali se odložené a zanedbané nalezenky ... oi její, rozžhavené a vyboulené, hledly ped sebe da dálky a nemohly se dokati, až uvidí mladoboleslavské vže kostelní. A když první špice svých

na víru a piprorazila mlhou, zapomnla pamatovala si pohádku, kterou jí jednou pstounka vypravovala. Bylo to jednou veer, a kdosi jí na ulici ekl ošklivou nadávku. Joi

pibhla s pláem dom nemá maminky, že ji

sefina

usedav naodstrila a že

a

íkala, že

se k ní nechce a nebude hlásiti. Pstounka ji chlácholila a slibovala jí, že maminka si pra nemže a nesmí. ni pijde ... že však

te

»Nepijde a bolem a .

bloudívá, « víš

nepijde, « hoekovala nalezenka^

lítostí

tišila

tom,

o

.

.

se zajikala. »Bloudku staenka »co pak ty to láska mateská. Pokej,

až

ji

co je

.

.

.

Tak bylo jednou rádo hezkého hocha. A tu jednou tomu dveti napadla podivná vc eklo svému hochovi, aby zabil svou maminku a pinesl jí její srdce. Hoch se zhrozil a utekl. Pišel druhý den a zase povím

.

hezkou

ti

dve,

jedno

.

a

pohádku.

to

mlo

.

dve

opakovalo svou hroznou žádost. Tu ten hoch šel, zabil svou maminku, vyrval jí srdce z tla a bžel s ním ke svému dveti. A když tak bžel, zaklopýtl, upadl a tuze se uhodil. A tu to srdce

maminino v úzkostlivosti jsi si, synáku ?«

se tázalo:

»Neublížil

Pi vzpomínce této dala »ekají mne velká muka vleku

s

se selka do pláe. .

.

.

sebou hrozný balvan ...

celý

život po-

ale ten

balvan

«

K SOLDU

331

vždy pece hoe mohu nésti já sama nemám práva uvalovati je na svoje dít Pak ... a se stane se mnou col
.

.

.

.

.

.

deváté.

.

.

Z poátku

.

pomalu

tuze

jel

.

.

.

.

.

.

.

.

ani

msta valn

nechtlo, a když mu selka poruila, aby kon popohnal, nemohl zameškané dohoniti. Na námstí byla hlava vedle hlavy. Když pijela selka do davu, hlujako o bouce v oblacích. elo to v Selka pi pohledu na ty vlny hlav zatásla

jemu

se do toho

nm

se

odporným pocitem.

»Ti všichni ... by mu to jednou vytýkali, jí do duše. Když slézala s vozu, zavrávorala jako opilá. Kdyby jí byl Véna honem nepodepel, byla by se svalila na zem. Na cest do porotní sín tiskla si obma rukama srdce, jež prudce a siln tlouklo. voláš oh »Voláš rozumím já « chlácholila selka sebe samu tomu hlasu tak nejasná, dotu druhou bytost, která, posud takka jen vtlená, dávala té žen sil, aby neklesla V porotním sále bylo dusno a hrobové ticho. Naivn a zlekan udivena, spíše chabá a zemdlená než rozpaitá, vstoupila Nechojdomka dovnit. Oi její vidly nejdíve krucifix a roz-

zaezalo

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

a

i

.

.

.

žehnuté svíce. »Já jdu oistit svoje dít,« omlouvala se její duše ped tajemnými hlasy svého rozbou-

eného

nitra.

Pak teprve vidla svého muže. Prudce vy-

NA PRANÝI

332

skoil a zbledl jako plena. Vyboulené oi jeho pohlcovaly její tvá a hledaly na ní stopy rozhodnutí. Selka byla chvíli v tu ne-

obyejn Sedlák

klidná,

zakryl

si

a oi její podivn záily. rukama tvá a usedl. Vid!

oích svojí ženy pevné odhodlání. Pak nastala hrozná chvíle. Jako hrudy na rakev dopadala slova pedsedy pelíení do duše sedlákovy. Slovy dojemnými a tklivými, jimiž zachvívala písnost zákona, domlouváno Nechojdomce a dovoláváno se spravedlnosti a boha Selka stála jako socha. Pedseda a všichni v

.

.

.

písedící byli pevn pesvdeni, že se zachová jako zbožná žena. Za pl hodiny po té ekla Nechojdomka pevným a zvuným hlasem, jenž dusným tichem projel jako blesk: »Písahám, že

mj

muž

Za mohutného odebrala kolik

mne

v osudnou chvíli byl doma, u

se

minut

a

se

.

.

«

rozechvní

vzrušeného

porota k porad. Ale vrátili

.

již

soudcové

za z

nlidu

do porotního sálu a hlavní porotce, staiký a blovlasý rolník, oznámil, že porota jednohlasn ke kladeným otázkám odpovdla záporn. Na základ toho byl sedlák obžaloby sproštn a okamžit propuštn na svobodu. Za pl hodiny po té v nejprudším klusu ujíždl s obma Véna k domovu .

KONEC.

.

.

Obsah. Strana

Na pranýi

1

Z polepšovny

21

Na den

39

sv.

Barbory

Stohy

59

Mlyná Korybut

91

Legenda

107

Pijedeme!

133

Hlída Seehorn

159

Mrtvola ve statku

177

U

213

tí zastelených

Zlaté srdce

231

Úspory

247

Tesa Tmínek

261

K

281

soudu