Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra správní vědy a správního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra správní vědy a správního práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Územně samosprávné jednotky jako subjekty majetkových vztahů Vendula Jelínková 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Subjekty územní samosprávy jako subjekty majetkové zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně dne 10. 4. 2015

___________________

Podpis autora práce -22 -

Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce doc. JUDr. Petru Havlanovi CSc. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích. Mé poděkování patří též Ing. Kamilu Válkovi, tajemníkovi města Uherský Brod, za pomoc s přiblížením mé práce praxi.

-33 -

Abstrakt Diplomová práce na téma Subjekty územní samosprávy jako subjekty majetkové, souhrnně představuje obce a kraje v kontextu s jejich právním postavením, účelem a funkcí v systému územní samosprávy, na poli majetkoprávním vztahů. Základní problematika je porovnána z pohledu španělské platné právní úpravy. V návaznosti na právní pohled teoretiků na danou problematiku, právní rámec získaný z právních předpisů a relevantní judikaturu následuje dále autorčina úvaha de lege ferenda ve vztahu k platné právní úpravě.

Klíčová slova Územně samosprávné celky; obec; kraj; majetek; vlastnictví; nakládání; hospodaření; nabývání; příspěvkové organizace; zastupitelstvo; rada;

Abstract The topic of this thesis is "Bodies of local government entities as the subjects of property relations". It constitute with municipalities and regions in the context of their position and function in the system of territorial self-government from the legal point of view and in connection with property relations. The basic issue is compared with Spanish legal regulation. Following the legal theorists view, the legal framework derived from legislation and relevant case law, author's expresses her own opinion together with de lege ferenda reasoning.

Keywords regional administrative unit; municipal; region; property ownership; disposal; management; acquisition; institution receiving contributions from the State Budget; council; council;

-44 -

Obsah 1

Úvod

2

Stručně k historii

12

3

Vymezení základních pojmů

14

4

5

9

3.1

Veřejná správa, samospráva, vlastnictví a majetek

14

3.2

Vymezení územních samospráv

17

Obce v současné právní úpravě

19

4.1

Vznik a zánik obce

19

4.2

Dělení obcí

20

4.3

Orgány obce

21

4.3.1

Zastupitelstvo obce

22

4.3.2

Rada obce

23

4.3.3

Starosta obce

24

4.3.4

Obecní úřad

24

4.3.5

Správce obce

25

Kraje v současné právní úpravě

26

5.1

Orgány kraje

27

5.1.1

Zastupitelstvo kraje

27

5.1.2

Rada kraje

27

5.1.3

Hejtman kraje

28

5.1.4

Zvláštní orgány

28

5.1.5

Krajský úřad

28

6

Vlastnictví územních samosprávných celků

29

7

Výkon vlastnického práva a jiných majetkových práv

31

7.1

Organizační složky obcí a krajů

33

7.2

Příspěvkové organizace

34

7.3

Svazky obcí

37

8

Vymezení majetku obcí a krajů

39

9

Nabývání majetku územně samosprávnými celky

41

-55 S

9.1

Nabývání majetku na základě smlouvy

41

9.1.1

Bezúplatné nabývání majetku

43

9.1.2

Úplatné nabývání majetku

44

9.1.3

Zadávání veřejných zakázek

46

9.2

Mimosmluvní nabývání majetku

47

9.2.1

Nabývání zákonem

48

9.2.2

Nabývání na základě zákona

49

9.2.3

Nabývání děděním ze závěti

50

9.2.4

Nabývání pravomocným rozhodnutím

51

Hospodaření s majetkem

10 10.1

54

Základní povinnosti při hospodaření

55

10.1.1 Povinnost využívat majetek účelně a hospodárně v souladu se zájmy a úkoly obce a kraje vyplívajícími ze zákonem vymezené působnosti 56 10.1.2

Povinnost vést majetek v evidenci

57

10.1.3

Povinnost pečovat o rozvoj a zachování majetku

59

10.1.4 Povinnost chránit majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení 61 10.1.5 Povinnost trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplívajících práv

63

10.1.6 Povinnost rozhodnout o nepotřebnosti majetku a naložit s nepotřebným majetkem způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy 63 10.1.7

Povinnost neručit za závazky fyzických a právnických osob

Nakládání s majetkem územních samosprávných celků

11

65 67

11.1

Podstata nakládání s majetkem

67

11.2

Převod vlastnictví

70

11.3

Přechod vlastnictví rozhodnutím státního orgánu

72

11.4

Přenechání majetku obcí a krajů do užívání jiným osobám

74

11.5

Nakládání s pohledávkami obcí a krajů¨

74

11.6

Účast obcí a krajů v právnických osobách a sdruženích

76

Komparace s právní úpravou Španělského království

78

12 12.1

Stručně k historii Španělského království

78

12.2

Územní samospráva Španělského království

80

-66 -

12.2.1

Obce (Municipios)

80

12.2.2

Provincie

81

12.2.3

Ostrovy

81

12.3

Majetek územně samosprávných celků

82

12.4

Nabývání majetku územně samosprávnými celky

82

12.5

Základní povinnosti při hospodaření s majetkem

85

12.5.1

Povinnost vést majetek v evidenci

85

12.5.2

Povinnost chránit majetek

86

12.6

Hospodaření s majetkem územně samosprávných celků

86

12.6.1

Veřejný majetek

86

12.6.2

Investiční (vlastní) majetek

88

12.6.3

Komunální majetek

88

12.7

Převody majetku

89

12.7.1

Nemovitý majetek

89

12.7.2

Movitý majetek

90

Závěr

91

Přílohy

94

Seznam literatury

96

-77 S

Seznam použitých zkratek

Ústava ČR

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

LZPS

Listina

základních

práv

a

svobod,

vyhlášená

předsednictvem ČNR dne 16. Prosince 1992 jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.), ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. OZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

OZř

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

KZř

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

StZ

zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

ZMS

zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (tzv. zákon o majetku státu)

Ústava ŠP

Constitución Española, núm. 311 de 29 de Diciembre de 1978.

-88

1

Úvod Územní samospráva představuje v České republice jednu ze specifických

forem veřejné moci, a zároveň je vnímána jako neodmyslitelná součást veřejné správy. Ústava České republiky dává územní samosprávě ve svém hlavě sedmé obecný právní rámec, Listina základních práv a svobod pak, jako součást ústavního pořádku České republiky, vztahuje právo na samosprávu na subjektivní veřejná práva jednotlivců. Územní samosprávu představují obce, jako územní samosprávné celky základní, a kraje, jako územní samosprávné celky vyšší. Obce jsou dle Ústavy ČR vždy součástí vyššího samosprávného celku, tedy kraje, které nemohou být zřizovány jinak než ústavním zákonem. Územně

samosprávné celky jsou společenstvím občanů, jež právní systém České republiky vnímá jako subjekty práva s právem na samosprávu. V článku 101 Ústavy České republiky, konkrétněji v odst. 3, nalézáme ústavní zakotvení postavení územně samosprávných celků v systému českého práva, v souladu s tímto ustanovením denotujeme obce jako veřejnoprávní korporace s právem vlastnit majetek a hospodařit s ním dle vlastního rozpočtu. Předmětem práce jsou subjekty územní samosprávy jako subjekty majetkové, budu se tedy zabývat analýzou účasti obcí a krajů ve vztazích majetkoprávních. Cílem této diplomové práce je souhrnná analýza problematiky hospodaření jednotek územní samosprávy, charakteristika majetkových vztahů v souvislosti s pohyby majetku, ať již směřují dovnitř jednotky, či vně veřejnoprávní organizaci. Pro svou diplomovou práci jsem zvolila téma Územně samosprávné jednotky jako subjekty majetkových vztahů, zejména z toho důvodu, že jsem se studiu dané problematika věnovala již v rámci volitelného předmětu Veřejný majetek.

-99

Neméně důležitý je také fakt, že se jedná o téma, které postihuje širokou veřejnost, tedy všechny občany České republiky, ačkoliv mnozí z nás, přes znalost státních orgánů a vazeb mezi nimi, o svém územně samosprávném celku (obci), v němž žijí, moc nevědí. Při své práci v příspěvkové organizaci rodného města, jsem se s majetkoprávní problematikou setkala a ze svého subjektivního pohledu mohu říci, že je velmi složitá, v praxi mnohdy působí nejednoznačně a funkcionáři územních samospráv velmi často s touto problematikou nejsou dostatečně obeznámeni. Základní úpravu právního postavení a fungování územně samosprávných celků obsahují předpisy č. 128/2000 Sb. Zákon o obcích a č. 129/2000 Sb. Zákon o krajích. Dle mého názoru, je jsou však tyto předpisy zákonodárcem pojímány příliš obecně, kdy poskytují z mého pohledu příliš velký prostor pro uvážení, stroze, mnohdy neposkytují definice pojmů, s nimiž pracují, a na některé otázky bychom v nich odpověď hledali marně. Tedy jak již je tomu v českém právním prostředí zvykem, k pochopení dané problematiky a k případnému řešení problémů, bude zapotřebí velkého množství dalších zákonů speciální, které v případě mezer subsidiárně bude třeba doplnit i zákony obecnými, soukromoprávními. Z logiky věci plyne, že se při zpracovávání dané problematiky objevujeme na hraničním bodě mezi právem veřejným a soukromým, avšak není pochyb o tom, že by de lege ferenda mělo být přistoupeno k sepsání uceleného hmotně právního předpisu, který by majetkoprávní vztahy v případě obcí a krajů systematicky upravoval. V diplomové práci bude použit zejména výklad teoretický, výklad de lege lata, dále tyto výklady budou dále podrobeny konzultaci s praxí. Na základě takto provedené konzultace budou popsána doporučení de lege ferenda. Poslední část této práce bude, na základě již zjištěných poznatku, věnována komparaci české právní úpravy územně samosprávných jednotek jako subjektů majetkových se právní úpravou dané problematiky ve Španělském království.

- 10 1 0

Svou práci koncipuji v souladu s teoretickým výkladem základních institutů, které jsou pro mou práci stěžejní, dále postupuji k organizaci územně samosprávných celků, obecnému hospodaření až ke konkrétním případům nakládání s majetkem obcí a krajů, přičemž ve všech dílčích částech své práce používám příslušných právních předpisů, tištěných odborných publikací, časopiseckých textů, metodologických doporučení, relevantních elektronických zdrojů a judikatury atd., vše citováno v souladu se směrnicí děkana č. 4/2013. V poslední části pak přistupuji ke srovnání (komparaci) dané problematiky majetku a majetkových vztahů územně samosprávných jednotek Španělského království.

- 11 1 1

2

Stručně k historii Pokud nahlédneme do historie úpravy dané problematiky, prvním

důležitým vodítkem pro moderní chápaní obecního majetku jako takového, bylo konstituování základních kategorií: „obecního statku a obecního jmění“, jak je uvádí obecný Občanský zákoník z roku 1811 ve svém § 288. Obecní statek byl dle výše zmíněného zákona charakteristický zejména vlastností sloužit k potřebě každého člena obce. Tentýž předpis pojímá obci jako subjekt práva. Vlastní zakotvení obce a její samostatné působnosti však nalézáme až v zákonech z let 1863 a 1864, ačkoliv se tato idea již objevovala mnohem dříve.1 Prvorepubliková právní úprava obecního majetku pohlížela na pojem obecního jmění jako na souhrn movitého i nemovitého majetku v obecním vlastnictví včetně všech majetkových práv obce. Zlomem nastal k 1. lednu 1950, kdy nabyl účinnosti zákon 279/1949 o finančním hospodaření národních výborů.2 Tímto zákonem však došlo k rozloučení se samosprávným majetkem pouze de iure, de facto k tomuto zlomu došlo už dříve, a to v polovině roku 1948. K soudobému pojetí této problematiky se začal tvořit prostor po listopadu 1989.3 Na evropské úrovni je třeba zmínit Evropskou Chartu místní samosprávy,4 která byla vyústěním hledání optimálního modelu místní samosprávy a snahy o sblížení právního a politického pojetí samosprávy.5

1

HAVLAN, Petr., JANEČEK, Jan. a kolektiv. 1. vyd. Majetek územních samosprávných celků v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, 2013, s. 15. 2 KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 115. 3 HAVLAN, JANEČEK, op. cit. s. 16. 4 Viz. Zákon č. 181/1999 o přijetí Evropské charty místní samosprávy. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 5 Více k Evropské chartě Viz. Evropská charta místní samosprávy. Epravo [online]. 2001, č. 13600 [cit. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropska-charta-mistnisamospravy-13600.html

- 12 1 2

Charta měla mít z počátku pouze doporučující charakter, avšak posléze byla konstituována jako mezinárodní smlouva, k níž se po několika leté zdrženlivosti přistoupila i Česká republika. Postupně přibývaly další dokumenty osvětlující tuto problematiku na evropské úrovni, za zmínku jistě stojí Evropská městská charta z roku 1922, která definovala veřejný zájem ve velkých městech jako občanské právo.6

6

EXNER, Jiří. Obce, města, městské části: O místní veřejné správě a její dekoncentraci statutárními vyhláškami v územně členěných městech. Praha: Libri, 2004. s. 22-23. ISBN 807277-289-9.

- 13 1 3

3

Vymezení základních pojmů Pro uvedení do problematiky shledávám za vhodné vymezit základní

instituty, o nichž bude v této práci pojednáváno. Vzhledem k tomu, že se ve své práci hodlám zabývat tím, jak subjekty veřejné správy vstupují na pole typicky soukromoprávní, majetkoprávní, považuji za vhodné svou práci uvést definicí veřejné správy, samosprávy, vlastnického práva a majetku jako takového. Propojení těchto institutů se mi jeví pro mou práci stěžejní.

3.1

Veřejná správa, samospráva, vlastnictví a majetek Veřejná správa je činností, jenž vedle zákonodárství a soudnictví

vykonává stát.7 Stát vykonává veřejnou správu prostřednictvím svých orgánu. Dále veřejnou správu mohou vykonávat i jiné subjekty zpravidla veřejnoprávní povahy. Jedná se o tzv. „ spoluzabežpečování“ výkonu veřejné správy. Výkon veřejné správy zabezpečují veřejnoprávní subjekty, z tohoto pohledu můžeme veřejnou správu dělit na centralizovanou a decentralizovanou. Veřejnoprávními subjekty pak rozumíme veřejnoprávní korporace8, jejichž subjektivitu odvozujeme přímo od státu. Výkon veřejné správy veřejnoprávní korporace zabezpečují svým jménem a v mezích své působnosti, typický je pro ně systém orgánů a nadanost mocí samostatně plnit veřejné úkoly. Takový výkon veřejné správy nazýváme samosprávou.

7

PRŮCHA, Petr. Správní právo, Obecná část. 8. dopl. a aktualiz. vyd. Brno-Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2012, str. 56-57. 8 Vice k pojmu veřejnoprávní korporace HENDRYCH, Dušan. a kol.: Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 101.

- 14 1 4

Veřejnoprávní korporace dělíme na územní neboli místní (obce, kraje, země atd.) a zájmové (komory, svazky, grémia atd.)9 Místní samosprávu10 vykonávají veřejnoprávní korporace pod státním dohledem, jsou nadány pouze aprobovanou částí subjektivity, která je od státu odvozená. Rozsah veřejné moci je omezen, v rámci samosprávy, jenž je zpravidla vykonávána prostřednictvím samosprávných orgánů, jsou veřejnoprávní korporace omezeny pouze zákony. 11 Z logiky věci jsou tedy státní zásahy do činnosti samosprávy účelné pouze za předpokladu, že jedná o ochranu zákona.12 Vedle státní správy je třeba chápat samosprávu jako její svébytnou část, nikoliv jako pouhou součást.13 Orgány samosprávy nejsou k orgánům státu ani orgánům vyšší samosprávy ve vztahu podřízenosti, z toho plyne, že zde neplatí vertikální hierarchie. Ustanovování orgánů samosprávných celků probíhá obvykle prostřednictvím voleb a další orgány jsou poté odvozeny.14 Jednotky územní samosprávy představují plnohodnotné právní subjekty, a tudíž plnohodnotné subjekty vlastnického práva.15 Ve své diplomové práci se nadále budu zabývat pouze samosprávou územní. Vlastnictví můžeme definovat jako subjektivní vlastnické právo, jenž je objektivním právem kvalifikováno jako právní panství fyzické či právnické osoby nad věcí. Jedná se o absolutní právo, jenž působí vůči všem „erga omnes“.

9

PRŮCHA, Petr. Správní právo, Obecná část. 8. dopl. a aktualiz. op. cit. s. 58. Srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 1/01 z 11. července 2001. 11 PRŮCHA, op. cit. s. 66 12 Viz. §7 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 13 KOUDELKA, Zdeněk. Obce a kraje: podle reformy veřejné správy v 2001. Praha: Linde a.s., 2001, str. 16. 14 PRŮCHA, op. cit., s. 70 15 HAVLAN, Petr. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. 2. aktualit. a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, 2008, str. 19-23. 10

- 15 1 5

Toto panství nad věcí je panstvím výlučným a přímým, vyjadřuje vlastníkovu moc nezávislou na moci někoho jiného, s výjimkou „moci“ zákona. Tato nezávislá moc je tedy jedinečným znakem vlastnického práva, odlišující jej od ostatních občanských subjektivních práv.16 Vlastnictví je vymezeno souhrnem oprávnění, a to: oprávněním věc držet, užívat a požívat a s věcí nakládat, avšak vymezení oprávnění není zdaleka konečné a vyčerpávající. Kromě těchto oprávnění je vlastník nositelem řady dalších, jako např. právo věc zničit, opustit apod.17 Občanský zákoník (dále OZ) vymezuje vlastnictví ve svém §1011 jako: „vše co někomu patří, ať už jde o věci hmotné či nehmotné.“ 18 Ani toto vymezení není dle mého názoru vyčerpávající. Majetek je možno souhrnně definovat jako soubor veškerých statků, vůči nimž vlastník disponuje vlastnickými právy. Každý má právo vlastnit majetek, toto právo je garantováno Listinou základních práv a svobod (dále LZSP), a to konkrétně v čl. 11.19 Z toho vyplývá, že vlastnit majetek může jak fyzická tak právnická osoba bez rozdílu. Majetek dělíme na majetek hmotný a nehmotný. Za nehmotný majetek pokládáme zejména práva duševního vlastnictví.

16

HAVLAN, Petr. Veřejné vlastnictví v právu a společnosti. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 10-11. 17 HAVLAN, Veřejné vlastnictví v právu a společnosti, op. cit. s. 11-12. 18 §1011 Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 19 čl. 11 Usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015].

- 16 1 6

Hmotný majetek dále dělíme na: 

Majetek nemovitý – domy a budovy pevně svázané s půdou a pozemky



Majetek movitý - fyzické předměty, jako jsou výrobní stroje, automobily, zařízení nebo materiál.20

3.2

Vymezení územních samospráv Ustanovující základ územně samosprávných celků předkládá Ústava ČR.

Konkrétně se jedná o hlavu VII. Ústavy ČR, zde v čl. 99 až 105 nalézáme úpravu územní samosprávy.21 Česká republika se dělí na obce a kraje.22 Dle Čl. 100 Ústavy se územně samosprávným celkům jako společenstvím občanů garantuje právo na samosprávu.23 Toto právo je garantováno již v základních ustanoveních Ústavy ČR, konkrétně v čl. 8.24 Obce a kraje jsou územně samosprávnými celky, přičemž obce jsou územně samosprávnými celky základními, kraje pak vyššími. Jak již bylo řečeno výše, neexistuje vztah nadřazenosti a podřízenosti mezi základními a vyššími územně samosprávnými celky. „Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku a vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.“25

20

Viz. GERLOCH, Aleš. Teorie práva 6. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380454-1. 21 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění zákona č. 515/2002 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 22 Viz čl. 99 Zákona č. 1/1993 Sb. 23 Viz čl. 100 Zákona č. 1/1993 Sb. 24 Viz čl. 8 Zákona č. 1/1993 Sb. 25 Viz čl. 100 Zákona č. 1/1993 Sb.

- 17 1 7

Nelze přehlížet fakt, že samospráva bez státu neexistuje, stát bez samosprávy ano. Samospráva jako taková funguje tedy jako tzv. „katalyzátor“ konfliktu mezi vládní byrokracií a demokratickými principy. Tento princip obdobně funguje i v soukromé sféře, kdy pluralita subjektů vede k větší svobodě jedince, v našem případě se pak jedná o pluralitu mocí. Z tohoto pohledu je vztah státu a samosprávy konfliktní.26 Územně samosprávné celky jsou oprávněny chránit své právo na samosprávu. Obce (kraje) jsou nositeli aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti v případě porušení tohoto práva, přičemž ústavní stížnost jménem obce (kraje) je oprávněno podávat obecní (krajské) zastupitelstvo.27

26

KOUDELKA, 2001.op. cit. s. 18. § 72, odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 342/2006 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 27

- 18 1 8

4

Obce v současné právní úpravě Obec považujeme za základní jednotku územní samosprávy. Jak již bylo

řečeno, jedná se o veřejnoprávní územní korporaci, vyznačující se základními znaky, mezi něž patří vlastní území (územní základ), obyvatelstvo nesoucí znak trvalosti (personální základ), právní subjektivita (právní základ) a vlastní majetek, s nímž hospodaří dle vlastního rozpočtu (ekonomický základ). Pro právní status obce je stěžejní soulad se zákonem o obcích č. 128/2000 Sb., přičemž se jedná o speciální zákon upravující uceleně problematiku „života“ obcí v našem právním systému.28

4.1

Vznik a zánik obce Nové obce dle zákona o obcích č. 128/200 Sb. mohou vznikat v zásadě

trojím způsobem, a to: 

sloučením sousedících obcí29



oddělením části obce30



změnou či zrušením vojenského újezdu.31

V praxi se nejčastěji setkáváme s případem sloučení. Ke sloučení obcí dochází na základě dohody.32

28

KOUDELKA, Zdeněk. Obce a kraje: podle reformy veřejné správy v 2001. Praha: Linde a.s., 2001, str. 51. 29 § 19 Zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) 30 § 20a Zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) 31 Vojenský újezd, vojenský prostor a vojenský výcvikový prostor jsou názvy pro zvláštního části státního území, která jsou vyhrazena k výcviku nebo působení ozbrojených sil, zejména armády. K tomu: Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. 32 pokud do 30 dnů od zveřejnění tohoto rozhodnutí není podán návrh na konání místního referenda o této věci v souladu se zákonem č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb.

- 19 1 9

Dohoda o sloučení musí obsahovat jednoznačný souhlas zastupitelstva dotčených obcí. Dohodu je dále třeba projednat s krajským úřadem, který k dohodě zpravidla zaujímá stanovisko, které však není pro obce závazné. Nová obec pak převezme název od jedné z obcí nebo o názvu může rozhodnout Ministerstvo Vnitra, pro případ neshody.33 V tomto případě je jedná o právní skutečnost, při níž dochází ke vzniku a zániku obce současně.

4.2

Dělení obcí Obce můžeme dělit dle její působnosti, a to na tři stupně: 

obce I. stupně



obce II. stupně, jsou obce, které požívají širšího rámce působnosti ve státní správě, označujeme je jako obce s pověřeným obecním úřadem



obce III. stupně, mající ještě rozsáhlejší rámec působnosti, jsou nazývány obcemi s rozšířenou působností

Dále v našem právním prostředí rozlišujeme obce, města a městyse. Městem je obec, jenž dle zákona o obcích č.128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů byla městem před účinností tohoto zákona. Nově pak mohou vznikat města z obcí, která má nejméně 3000 obyvatel a pokud tak na návrh samotné obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny s vyjádřením vlády.34 Městys můžeme označit za jakýsi přežitek raného novověku, pojmem městys byla od 16. století označována menší obce, které však byli významné pro okolní vesnice, a to zejména kvůli obchodu se zemědělskými produkty. Status městyse byl v dobách komunistického režimu zrušen, k obnovení došlo a v roce

33 34

KOUDELKA, 2001, s. 63-64. § 3 Zákona č.128/2000 Sb.

- 20 2 0

2006, kdy byl novelou zákona č. 128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tento status vrácen obcím, které tohoto statusu požívaly přede dnem 17. května 1954 a požádá o to předsedu Poslanecké sněmovny.35 Dále se v našem právním systému setkáváme s městy statutárními, těch je v současné době 16, přičemž k těmto počítáme i naše hlavní město Prahu, ačkoliv se za statutární město výslovně neoznačuje a platí pro něj zvláštní režim města hlavního v souladu se speciálním zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.36 Statutární město lze stanovit pouze zákonem. Specifikem statutárních měst je možnost členění na tzv. městské části či městské obvody, které mají své vlastní samosprávné orgány, s takovým členěním se pojí povinnost měst vydat statut upravující vnitřní poměry města. Statut města se vydává ve formě obecně závazné vyhlášky. Obce mají právo užívat ke svému označení vlastní symboly: znak, vlajku a razítko (pečeť).37

4.3

Orgány obce38 Obce jsou územně samosprávnými celky. V rámci své samosprávy zřizují

orgány, jenž mají za úkol zabezpečovat chod obce, jedná se o typický projev

35

BALÍK, Stanislav. Komunální politika: Obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009, str. 20-21. 36 Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 342/2006 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 37 Obecní symboly: Stanovisko odboru dozoru a kontroly MV ČR. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2008, č. 04 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.mvcr.cz/clanek/obecnisymboly-stanovisko-odboru-dozoru-a-kontroly-mv-cr.aspx 38 Viz. Příloha č. 1 této práce.

- 21 2 1

samosprávy a jak již bylo výše vícekrát uvedeno k zásahu státu do výkonu samosprávy by se mělo přistupovat pouze v ojedinělých situacích.39 Jak předesílá Ústava ČR, pohlížíme na obecní zastupitelstvo jako na stěžejní orgán spravující místní záležitosti. Podrobnější úpravu fungování zastupitelstva obce nalézáme v zákoně 128/200 Sb.40 Dále mezi orgány obce patří starosta obce, obecní rada, úřad obce a další specializované orgány obce, jako jsou například nejrůznější komise.41 U měst je tomu velmi podobně, stejně jako u městyse.42

Zastupitelstvo obce43

4.3.1

Zastupitelstvo obce, jak již bylo popsáno výše, je orgánem ústavně zakotveným. Současně je to také jediný orgán obce, kterého se Ústava ČR výslovně dotýká. Zastupitelstvo obce je orgánem kolektivním, svou legitimitu odvozuje od demokratických voleb občanů dané obce. V českém právním prostředí je obecní zastupitelstvo tradičně vnímáno jako orgán hlavní, který je nadřazen ostatním orgánům obce.44 Funkční období zastupitelstva je čtyřleté, ustanovuje se prostřednictvím demokratických voleb obyvatel dané obce, jenž jsou nositeli aktivní volebního práva, čili mají právo volit dle zákona č. 128/2000 Sb. Členové zastupitelstva jsou voleni z řad občanů.45

39

HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo: obecná část. 8.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 178. 40 § 67-83 Zákona č. 128/2000 Sb. 41 komise pro projednávání přestupků, povodňové apod. 42 Malé odlišnosti platí pro statutární města, v těchto městech je stejně jako u obcí zastupitelstvo orgánem, které město samostatně spravuje. Dalšími orgány jsou: městská rada, primátor, magistrát a i zde se ustanovují mimo základní orgány i orgány specializované. 43 V případě měst plní stejnou funkci zastupitelstvo města, ve statutárním městě pak zastupitelstvo města či městského obvodu a v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy. Viz: HENDRYCH, op. cit., s. 160. 44 KOUDELKA, 2001, op. cit. s. 89. 45 § 16 Zákona č. 128/2000 Sb.

- 22 2 2

Občanem obce je dle zákona 128/2000 Sb. ten, jemuž náleží vedle aktivního volebního práva právo pasivní, čili právo být volen. Počet členů obce je stanoven od 5 minimálně do 55 členů, dle počtu obyvatel dané obce.46 Obecní zastupitelstvo řadíme mezi přímé vykonavatele vlastnického práva obce, daná majetková práva jsou vykonávána zastupitelstvem bezprostředně a přímo na účet daného územně samosprávného celku.47 Zastupitelstvu obce zákon o obcích vyhrazuje pravomoc rozhodovat ve velké škále obecních záležitostí, sem patří např. schvalování rozpočtu obce, zřizování a taktéž rušení příspěvkových organizací, zřizování obecní policie, stanovoval výši odměn a cestovních náhrad apod. Významnou pravomoc pro téma této práce, jež je zastupitelstvu svěřena, představuje nabytí a převod nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor, popřípadě jejich zastavení. 48

4.3.2

Rada obce49 Obecní rada je orgánem výkonným ve své samostatné působnosti. Rada

obce odpovídá za výkon své pravomoci obecnímu zastupitelstvu. V přenesené působnosti je rada způsobilá rozhodovat jenom, pokud tak výslovně stanoví zákon. Rada obce je tvořena starostou, jedním nebo více místostarosty a dalšími členy, jež jsou voleni z řad členů zastupitelstva obce. Pokud zastupitelstvo obce nemá více jak 15 členů, pak se rada obce neustanovuje a její funkci plní starosta obce.50 Rada obce je stejně jako její zastupitelstvo přímým vykonavatelem majetkových práv obce.51 Radě obce je vyhrazeno právo zabezpečovat

46

§ 68 Zákona č. 128/2000 Sb. HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, 2008, op. cit., s. 26. 48 § 84 a 85 Zákona č. 128/2000 Sb. 49 V případě statutárních měst zastává tuto funkci rada městského obvodu nebo městské části, v Praze hovoříme o radě hlavního města Prahy. 50 § 99 Zákona č. 128/2000 Sb. 51 HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, 2008, op. cit., s. 28. 47

- 23 2 3

hospodaření obce dle schváleného rozpočtu a provádět rozpočtová opatření v rozsahu, jejž stanoví zastupitelstvo.52

4.3.3

Starosta obce53 Starosta obec zastupuje navenek a z toho jednání je odpovědný

zastupitelstvu, nímž je také volen z řad jeho členů. Starosta ve své působnosti odpovídá za včasné objednání přezkoumání rozpočtu obce, za informování veřejnosti o obecních záležitostech, dále svolává a řídí zasedání zastupitelstva a rady obce. Vedle toho starosta plní úkoly zaměstnavatele, v případech, kdy tajemník není stanoven. V nepřítomnosti zastupuje starostu obce místostarosta, kterého zástupem starosty pověří zastupitelstvo obce.54

4.3.4

Obecní úřad55 Obecní úřad tvoří starosta, místostarostové, tajemník a zaměstnanci

obecního úřadu.56 Starosta obce stojí v čele obecního úřadu. Tradičně je obecní úřad členěn na odbory, v nichž se případně vytvářejí oddělení. Takové členění obecního úřadu však není pravidlem, nejedná se o zákonnou povinnost. V samostatné působnosti plní obecní úřad ty úkoly, které mu ukládá rada obec a zastupitelstvo, vedle toho pomáhá v činnosti výborům a komisím. V působnosti přenesené vykonává jen takové úkoly, jež nespadají do pravomoci ostatním orgánům obce. Funkce obecního tajemníka je obligatorně zřizována u obcí s pověřeným obecním úřadem a v obcích s rozšířenou působností, přičemž tajemník má

52

BUBENÍČEK, Václav, ČMEJREK Jaroslav, ČOPÍK Jan Demokracie v lokálním politickém prostoru [online]. 2010 [cit. 5. 4. 2015]. ISBN 978-80-247-3061-5. Dostupné z:http://books.google.cz 53 V případě statutárních městech a hlavního města Prahy vykonává funkci starosty primátor. 54 § 103 a 104 Zákona č. 128/2000 Sb. 55 V městech vykonává jeho agendu městský úřad, ve statutárním městě magistrát a v Praze magistrát hlavního města Prahy. 56 Viz. Příloha 2 této práce.

- 24 2 4

dle zvláštního předpisu postavení zaměstnavatele vůči zaměstnancům obce, kteří působí na obecním úřadu.57 Tajemník odpovídá za plnění úkolů obecního úřadu jak v samostatné, tak v přenesené působnosti. Pokud funkce tajemníka zřízena není, pak plní tyto úkoly starosta obce.58 Úkolem obecního úřadu je mimo jiné zřízení úřední desky.

4.3.5

Správce obce Správce obce je jakýmsi záchranným orgánem v případech kdy

zastupitelstvo obce není schopno řádně plnit svou funkci. Obecního správce jmenuje mistr vnitra na nezbytně nutnou dobu. Správce obce zabezpečuje po dobu svého působení úkoly v samostatné působnosti místo zastupitelstva, rady a starosty obce. Správce obce je oprávněn k stanovit pravidla rozpočtového provizoria, zastupovat obec navenek a řídit chod obecního úřadu.59

57

Nařízení vlády č. 253/1992 Sb. o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů., In ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 58 Více k postavení tajemníka: DUDA, Milan, Poslavení tajemníka Epravo [online]. 2002, roč. 2002, č. 01 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/ spravnipravo/postaveni-tajemnika-15611.html 59 BUBENÍČEK, Václav, ČMEJREK Jaroslav, ČOPÍK Jan Demokracie v lokálním politickém prostoru [online]. 2010 [cit. 5. 4. 2015]. ISBN 978-80-247-3061-5. Dostupné z:http://books.google.cz

- 25 2 5

5

Kraje v současné právní úpravě Kraj je stejně jako obec územním společenstvím občanů mající právo

na samosprávu. Kraj se vyznačuje stejnými znaky jako obec, čili územím, obyvatelstvem, právní subjektivitou a vlastním majetkem. Kraj je v českém právním prostředí chápán jako vyšší územně samosprávný celek. Z tohoto pohledu je tedy kraj v hierarchii územní samosprávy výše postaven než obec. To však neznamená, že by se jednalo o vztah nadřazenosti a podřízenosti, nýbrž o vztah vzájemné spolupráce a součinnosti. Jak je zakotveno Ústavou ČR, obec je vždy součástí kraje, jako vyššího územně samosprávného celku. Kraje stejně jako obce při výkonu samosprávy vystupují jako právnické osoby, jsou veřejnoprávními korporacemi. Podrobněji problematiku krajů upravuje zákon č. 129/2000 Sb. o krajích.60 Česká republika se skládá ze čtrnácti krajů: Hlavní město Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Kraj Vysočina, Královehradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Zlínský kraj.61

60

Viz. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 303/2013 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2014]. 61 Kraje, okresy, obce. Statnisprava.cz [online]. 2010 [cit. 5. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.statnisprava.cz/rstsp/redakce.nsf/i/kraje_okresy_obce

- 26 2 6

5.1

Orgány kraje Kraje se svojí strukturou orgánů od obcí příliš neliší. Stejně jako obce, jsou

i kraje spravovány zastupitelstvem, jako nejvyšším orgánem kraje, dále radou kraje, hejtmanem, krajským úřadem, popřípadě zvláštními orgány. Stejně jako u obcí i u krajů orgány svou legitimitu odvozují od demokratických voleb občanů.62

5.1.1

Zastupitelstvo kraje Zastupitelstvo kraje je jako jediný z orgánů ústavně zakotveno, jeho

členové jsou přímo voleni z řad občanů. Jedná se stejně jako u obcí o orgán hlavní, který je k ostatním orgánům kraje ve vztahu nadřazenosti. Volby do krajského zastupitelstva vyhlašuje prezident ČR. Zastupitelstvo kraje rozhoduje v rámci své samostatné působnosti, v přenesené působnosti pak jedině pokud to zákon výslovně ukládá. Mezi vyhrazené pravomoci zastupitelstva kraje patří mimo jiné majetkové úkony.63

5.1.2

Rada kraje Rada kraje je tvořena hejtmanem, náměstkem hejtmana či více náměstky

a dalšími členy volenými z členů zastupitelstva, jemuž je taktéž rada odpovědná při výkonu své působnosti. Rada je orgánem výkonným ve své samostatné působnosti, v přenesené rozhoduje jen, pokud tak stanoví KZř. Mimo veřejnoprávní záležitosti rozhoduje rada stejně jako zastupitelstvo také o záležitostech majetkových.64

62

HENDRYCH, op. cit., s. 160. HENDRYCH, op. cit., s. 160. 64 KOUDELKA,. op. cit., s. 108. 63

- 27 2 7

5.1.3

Hejtman kraje Hejtman zastupuje kraj navenek, je volen zastupitelstvem kraje z vlastních

členů, zastupitelstvu je také hejtman kraje odpovědný. V případě nepřítomnosti hejtmana kraje je zastoupen náměstkem kraje. Hejtman kraje musí mít české státní občanství.65

5.1.4

Zvláštní orgány Zvláštní orgány kraje zřizuje hejtman kraje dle KZř. Jedná se o orgány,

které se zřizují k výkonu přenesené působnosti kraje, v čele těchto orgánů stojí osoba odborně způsobilá k výkonu této přenesené působnosti.66

5.1.5

Krajský úřad Krajský úřad s rámci samostatné působnosti plní úkoly, které mu ukládá

rada či zastupitelstvo kraje. V přenesené působnosti pak krajský úřad plní dozorovou a kontrolní činnosti nad orgány, kterým je svěřen výkon přenesené působnosti. V čele krajského úřadu stojí ředitel krajského úřadu. 67

65

§ 61 Zákona č. 129/2000 Sb. § 65 Zákona č. 129/2000 Sb. 67 § 66 a dál Zákona č. 129/2000 Sb. 66

- 28 2 8

6

Vlastnictví územních samosprávných celků Vlastnictví v obecné rovině bylo dle mého názoru vyčerpávajícím

způsobem popsáno v kapitole vymezení základních institutů, k tomuto se tedy již ve své práci vracet nebudu a přistoupím konkrétně k stěžejnímu institutu pro toto téma, kterým je vlastnictví územně samosprávných celků, čili obcí a krajů. Obce a kraje, jak již bylo výše popsáno, jsou právnickými osobami, z tohoto chápání obcí a krajů jasně plyne, že jsou tedy způsobilými subjekty k právům a povinnostem, a to včetně a zejména ve vztazích majetkoprávních. Obce a kraje jako veřejnoprávní korporace hospodaří s vlastním majetkem, přičemž jednají svým jménem a na svůj účet.68 Obce a kraje se jako právnické osobnosti a účastníci majetkoprávních vztahů řídí obecnými ustanoveními občanského a obchodního zákoníku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak (zákon o obcích, o krajích). Uplatňuje se zde zásada lex speciális derogat lex generali, čili pokud zvláštní zákony neupravují danou problematiku, obecné zákony se použijí podpůrně. Důležité je, že obce a kraje jsou naším právním řádem vnímány jako plnohodnotné právní subjekty, které mají principiálně rovné postavení s jinými vlastníky, čili jsou nadány stejnými oprávněními i omezeními jako vlastníci ostatní. Nesmíme však přehlížet fakt, že vzhledem k tomu, že se jedná o subjekty veřejnoprávní, je na ně právní úprava přísnější. Obce a kraje tradičně naplňují tzv. sociální funkce vlastnictví a veřejného zájmu, tudíž je možné je označovat za vlastníky se „zvláštním posláním“.

68

čl. 101 odst. 3 Zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve spojení s § 2 Zákona č. 129/2000 Sb. o obcích

- 29 2 9

Dle čl. 11 odst. 2 LZSP může být majetek, který je nezbytný k zabezpečování veřejných potřeb, rozvoji národního bohatství a veřejného zájmu být pouze ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob.69 V českém právním systému zákon, jenž by výlučně vyhrazoval majetek do vlastnictví obcím, či krajů nemáme. Za určitou výjimku můžeme považovat zákon o pozemních komunikacích, který vyhrazuje ve svém § 9 silnice II. a III. třídy do vlastnictví krajů a místní silnice do vlastnictví obcí.70 Co se týká spoluvlastnictví obcí a krajů, je třeba si uvědomit, že není žádoucí, avšak není možné se tomu vždy vyhnout, a to zejména pokud spoluvlastnictví vzniká ze zákona či na jeho základě. Obec, potažmo kraj je spoluvlastníkem podílovým a platí pro ně stejná práva a povinnosti jako pro ostatní spoluvlastníky. Zájmem obce či kraje by však mělo být se spoluvlastnictví vyvarovat, či již vzniklé vypořádat.71 Z logiky věci totiž vyplívá, že při spoluvlastnictví dochází k omezení vlastnictví jednoho spoluvlastníka ostatními spoluvlastníky. Tato omezení jsou pro obce a kraje nevýhodné, pokud mají hospodařit s majetkem v zájmu veřejnosti. Obce a kraje jsou způsobilé být nositelem nejen práv vlastnických, ale i dalších práv majetkových. Obce a kraje jsou oprávněny zejména z pohledávek na poplatcích a pokutách, z peněžitého a nepeněžitého plnění, z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení, z majetkových práv vyplívajících obci z účasti v obchodní společnosti, dále z pohledávek a jiných práv, která na obec přešla, z práv na průmyslové či duševní vlastnictví, z práva na ochranu názvu a pověsti obce či kraje a v souvislosti s takovým porušením na přiměřené zadostiučinění.72

69

čl. 11 odst. 2 LZSP Usnesení č. 2/1993 Sb. § 9 Zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 71 Viz. § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. 72 HAVLAN, JANEČEK, op. cit. s. 21-26. 70

- 30 3 0

7

Výkon vlastnického práva a jiných majetkových práv Před rokem 2001, tedy před účinností zákona o rozpočtových pravidlech

územně samosprávných celků,73 výkon vlastnických a ostatních majetkových práv obcí zajišťovali jejich rozpočtové a příspěvkové organizace. Tyto organizace majetek obce však fakticky nevlastnily, jenom s ním hospodařili, navíc chyběla ucelená právní úprava hospodaření s majetkem obcí. S účinností zákona č. 250/2000 Sb. byl výkon vlastnických a jiných majetkových práv svěřen organizačním složkám obce, příspěvkové organizace zůstaly. Příspěvkové organizace nyní představují určitou kontinuitu, jelikož moderní právní úprava příspěvkových organizací navazuje na právní úpravu předchozí.74 Organizační složky jednají jménem obce (kraje) a bezprostředně obec z právních úkonů, jež činí, zavazují. V případě organizačních složek mluvíme o tzv. faktické správě majetku, organizační složky obce (kraje) jsou zřízení bez právní subjektivity, tudíž majetek nemohou vlastnit. Naproti tomu příspěvkové organizace jsou nadány právní subjektivitou, tedy odlišně od organizačních složek mají vlastní majetkovou způsobilost, obecní (krajský) majetek však nevlastní, vykonávají nad ním pouze správu.75

73

Zákon č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 74 HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, op. cit., s. 35. 75 Více k tomu: Havlan, P.: Nový právní rámec hospodaření s majetkem územních samospráv, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, roč. 8, 2000, č. 12, s. 535-539

- 31 3 1

V souladu s výše uvedeným rozlišujeme několikerý výkon vlastnického práva obcí a krajů, a to: 

bezprostřední přímý výkon práva, tedy prostřednictvím samotnými územně samosprávnými celky, potažmo jeho orgány, vlastním jménem a na vlastní účet,



organizačné zprostředkovaný výkon práva organizačními subjekty, tedy organizačními složkami včetně, jedná se o výkon jménem a na účet územně samosprávného celku,



právně zprostředkovaný výkon práva, kdy jsou některá z majetkových práv vykonávána prostřednictvím obcemi či kraji zřízenými svébytnými právnickými subjekty, tedy příspěvkovými organizacemi, jedná se o výkon práva vlastním jménem a na vlastní účet příspěvkových organizací.

Úprava hospodaření s majetkem územně samosprávných celků je obsažena ve zvláštních zákonech, zde myšleno zákon o obcích a o krajích. Tuto úpravu je však kvůli nedostatečnosti doplnit zákony, které upravují hospodaření s majetkem obecně ale i zvláštně, mezi něž patří zejména OZ, obchodní zákoník a zákon o rozpočtových pravidlech.76 Zvláštní zákony (OZř a KZž), upravují základní povinnosti při hospodaření s majetkem územně samosprávných celků obdobně. Zákon o obcích ve svém § 38 ukládá obci povinnost využívat majetek účelně a hospodárně, v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti, dále je povinna o majetek pečovat stejně jako o jeho zachování a rozvoj.

76

HAVLAN, Petr. Veřejný majetek. Brno: Masarykova univerzita, 2011, str. 76-77. ISBN 978-80210-5606-0.

- 32 3 2

Obce a kraje jsou účetními jednotkami, tudíž jsou povinny vést evidenci majetku a to vedle účetní evidence i evidenci nemovitostí, či evidenci operativní. Neméně důležitou povinností územně samosprávných celků je povinnost chránit majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a vydání bezdůvodné obohacení.77

7.1

Organizační složky obcí a krajů Obce a kraje jsou oprávněny ve své pravomoci a k plnění svých úkolů

zřizovat organizační složky, právní zakotvení organizačních složek v našem právním systému je poměrně nové78 a nalézáme ho v § 23 odst. 1 zákona č. 250/2000, kde je konstatováno, že: Územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity.79 Z toho vyplývá, že obce a kraje mohou zřizovat a rušit organizační složky, jedná se o výkon práv v samostatné působnosti obce (kraje). Územně samosprávný celek zřizuje organizační složky obce na základě rozhodnutí zastupitelstva obce (kraje). Zřizovatel jmenuje vedoucího příslušné organizační složky obce (kraje) a určí jeho práva a povinnosti.80 Organizační složky obcí (krajů) nejsou samostatnou právnickou osobou ani účetní jednotkou, hospodaří s majetkem jménem a na účet svého zřizovatele,

77

v případě krajů § 17 Zákona č. 129/2000 Sb. Blíže k tomu: Janeček, J.: Některá úskalí nové úpravy pravidel územních rozpočtů. Moderní obec, Praha : Economia, a. s., 2009,č. 2, 2 s. 79 § 23 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 80 § 24 zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 78

- 33 3 3

nemají právní subjektivitu, o vzniku organizační složky vydá zřizovatel zřizovací listinu.81 Jednání bez právní subjektivity je pro organizační složky typické, jde tedy pouze o organizační útvary, to však neznamená, že by nemohly vstupovat do právních vztahů. Právem je jednání organizační složky obce (kraje) vnímáno jako vlastní jednání obce (kraje), které přímo obci (kraji) zakládá práva a povinnosti.82

7.2

Příspěvkové organizace Příspěvkové organizace jsou dominantní právní formou, prostřednictvím

níž poskytují územně samosprávné celky služky občanům. Příspěvkové jsou organizace veřejnoprávní působící zejména ve vzdělání a školských službách, kultury, zdravotnictví a sociálních složek.83 V roce 2013 dle Registru ekonomických subjektů Českého statistického úřadu bylo v České republice více než deset tisíc příspěvkových organizací zřízených územně samosprávnými celky. Stejně jako obce a kraje i stát může být zřizovatelem příspěvkových organizací, avšak stát tohoto práva zdaleka nevyužívá tak hojně jako územně samosprávné celky.84 Příspěvkové organizace jsou v zásadě organizace neziskové, které jsou zřizovány k činnostem, jejichž rozsah a složitost vyžaduje právní subjektivitu. Příspěvkové organizace jsou právnickými osobami veřejného práva, zapisují se do obchodního rejstříku, a to na návrh zřizovatele. Ke vzniku příspěvkové organizace je potřeba zřizovací listiny, kterou vydává zřizovatel.85

81

MILANA OTRUSINOVÁ, Dana Kubíčková. Finanční hospodaření municipálních účetních jednotek po novele zákona o účetnictví. Praha: C.H.Beck, 2011. str. 5. ISBN 978-80-7400-342-4. 82 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 28. 83 OTRUSINOVÁ, op. cit. s. 250. 84 Příspěvkové organizace jako konkurent nestátním neziskovým organizacím. In: Vláda České republiky [online]. 2014 [cit. 7. 4. 2015]. 85 Obecný vzdělávací systém pro úředníky místních samosprávných orgánů. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2009 [cit. 7. 4. 2015].

- 34 3 4

Jak již bylo konstatováno výše, příspěvkové organizace jsou právnickými osobami, avšak ne zcela tradičními. Označujeme je jako tzv. „jiné právnické osoby“ nebo také jako právnické osoby „sui generis“, tedy mající svérázný ráz.86 Legislativně zakotvuje příspěvkové organizace veřejnoprávní předpis. Obce a kraje zřizují příspěvkové organizace k zajištění hospodárného využívání majetku a k zabezpečování veřejně prospěšných činností.87 Základní ustanovení pojednávající o příspěvkových organizacích nalézáme v zákoně o obcích, a to konkrétně v §35a odst. 1, který zní: „Obec může pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obce, pokud zákon nestanoví jinak.“88 Z těchto ustanovení je zřetelné, že ani jeden ze jmenovaných zákonů příspěvkové organizace výslovně nezmiňuje, počítá s nimi jako s právnickými osobami, příspěvkové organizace však, jak jsem již uvedla, nejsou právnickými osobami tradičními. Podrobnější úpravu příspěvkových organizací obsahuje, jak již bylo naznačeno výše, zákon č. 250/2000.89 Příspěvkové organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými buďto vlastní činností, anebo s prostředky, které přijaly z rozpočtu zřizovatele.90 Pokud se jedná o výkon vlastnických a jiných majetkových práv obce (kraje) označujeme příspěvkové organizace právně zprostředkovanými vykonavateli těchto práv.

86

Slovník cizích slov ABZ [online]. 2005 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/sui-generis 87 HAVLAN, Petr. Mohou příspěvkové organizace ÚSC vlastnit majetek? Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání., 2003, roč. 4, č. 2, s. 12 a 13. 88 v případě krajů § 14 odst. 3. Zákona 129/2000 Sb. 89 jedná se o ustanovení § 27 – 37 Zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 90 § 28 Zákona č. 250/2000 Sb.

- 35 3 5

Příspěvková organizace hospodaří s majetkem, který je ve vlastnictví jejího zřizovatele, má tedy pouze tolik práv k tomuto majetku, kolik jí zřizovatel svěří, není subjektem vlastnického práva k majetku obce či kraje.91 Do svého vlastnictví může příspěvková organizace nabývat majetek pouze a jedině v tom případě, pokud je potřebný k výkonu činnosti, pro kterou byla zřízena, a to: 

bezúplatným převodem od svého zřizovatele,



darem s předchozím písemným souhlasem zřizovatele,



děděním; bez předchozího písemného souhlasu zřizovatele je příspěvková organizace povinna dědictví odmítnout, nebo



jiným způsobem na základě rozhodnutí zřizovatele.92

Z výše uvedeného vyplývá, že je na zřizovateli, jakým směrem se bude příspěvková organizace ubírat.93 Zřizovateli mimo jiné přísluší, aby ve zřizovací listině stanovil rozsah majetku, se kterým bude příspěvková organizace hospodařit, popřípadě podmínil předchozím souhlasem majetek, který bude příspěvková organizace nabývat, ať už se bude jednat o nabývání majetku ve prospěch organizace či zřizovatele.94 Zřizovatelem příspěvkové organizace je dle ustanovení § 84 odst. 2 písm. d) zákona o obcích (kraj § 35 odst. 2 písm. j) zastupitelstvo obec (kraje), tomu také přísluší příspěvkové organizace rušit. V případě zrušení přecházejí majetek, práva a povinnosti příspěvkové organizace jí svěřené zřizovatelem automaticky na zřizovatele.95

91

HAVLAN, Petr. K úskalím zákonné úpravy majetku územních samosprávných celků. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, Praha: C. H. Beck, 2003, Roč. 11, č. 7, s. 356 -360. ISSN 1210-6410. 92 § 27 odst. 5 Zákona č. 250/2000 Sb. 93 JANEČEK, Jan. Některá úskalí nové úpravy pravidel územních rozpočtů. Moderniobec.cz [online]. 2009, č. 3 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z: http://moderniobec.profipress.dev2.cz/nekterauskali-nove-upravy-pravidel-uzemnich-rozpoctu/ 94 § 27 odst. 3 a 4 Zákona č. 250/2000 Sb. 95 § 27 odst. 7 Zákona č. 250/2000 Sb.

- 36 3 6

Krátce řečeno, příspěvkové organizace obcí (krajů) jsou sice právnickými osobami, ale právnickými osobami „polonesvéprávnými“, legislativně zmrzačenými". Vstupovat do právních vztahů s nimi nese pro třetí osoby značná rizika.

7.3

Svazky obcí Svazky obcí jsou jakýmsi smíšeným typem, sdružením svého druhu

(„sui generis“). Z logiky věci vyplívá, že členem svazku mohou být pouze obce. Svazky obcí jsou právnickými osobami.96 Dle ustanovení § 49 OZř: „Svazek obcí nabývá právní osobnosti zápisem do rejstříku svazků obcí vedeného u krajského úřadu příslušného podle sídla svazku obcí.“97 Návrh na zápis do rejstříku podává osoba zmocněná členy svazků obcí, k návrhu se přikládá smlouva o vytvoření svazku obcí spolu se stanovami. V návrhu musí být jasně určeno, kdo jsou první členové statutárního orgánu.98 Obce mohou do svazku vstupovat, respektive stávat se členy svazku, buď při jejich vzniku, nebo i následně ke svazku přistoupit. Právo obcí vstupovat do svazků váže zákon na účel ochrany a prosazování společných obecních zájmů. Jak uvozuje předchozí věta, zákon přiznává obcím právo být členem svazku, nikoliv povinnost, svazky obcí jsou tedy svazky dobrovolnými. Svazky obcí nejsou subjekty státní správy ani samosprávy, nýbrž se jedná o specifické, svébytné subjekty vykonávající vybrané veřejnoprávní úkoly.99 Hospodaření svazku obcí upravuje zákon č.250/2000 Sb. tak, že svazek obcí hospodaří s majetkem, který členové svazku, tedy obce, ze svého vlastního majetku dle stanov do svazku vložily, popřípadě s majetkem, který svazek nabyl 96

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 51. § 49 odst. 4 Zákona č. 128/2000 Sb. 98 § 49 odst. 5 Zákona č. 128/2000 Sb. 99 ZDENĚK KOUDELKA, Radek Ondruš, Petr Průcha. Zákon o obcích (obecní zřízení) komentář. 4. doplněné vydání. Praha: Linde a.s., 2009, s. 180-181. 97

- 37 3 7

svojí vlastní činností. Obecní majetek, který obce do svazku vkládají, zůstává ve vlastnictví obce, jedná se tedy pouze o převod některých majetkových práv z obce na svazek, přičemž není možné převést majetková práva, jež jsou vyhrazena zastupitelstvu obce.100 Svazky obcí hospodaří dle svého vlastního rozpočtu, jehož obsahem jsou příjmy a výdaje svazku obcí plynoucí z jeho činnosti dle stanov svazku. Svazky obcí zpracovávají o svém finančním hospodaření závěrečný účet a ten po schválení orgánem svazku předkládají zastupitelstvům členských obcí.101

100 101

§ 38 Zákona č.250/2000 Sb. § 39 Zákona č.250/2000 Sb.

- 38 3 8

8

Vymezení majetku obcí a krajů Majetek obcí a krajů tvoří velmi důležitou sociálně ekonomickou

kategorii.102 Právo vlastnit majetek zaručuje obcím a krajům jak Ústava České republiky, tak přímo zákon o obcích a zákon o krajích. Majetek obce (kraje) je jedním ze základním prvků, bez majetku by tedy obec nebyla obcí a kraj krajem jak je známe. Jedná se o velmi důležitý aspekt fungování obce (kraje). Majetek obce (kraje) by měl sloužit k uspokojování veřejných potřeb, zejména pak k uspokojování potřeb bydlení, k ochraně zdraví a přírodního prostředí, k rozvoji územně samosprávného celku, dopravy, poskytování informací, vzdělání a výchovy, kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Z tohoto pohledu se jeví žádoucí stanovit dolní hranici majetku obce (kraje), jakési minimum nutné k zajištění služeb, ke kterým je zejména vůči svým občanům povinna. V našem právním řádu však nalézáme jediné ustanovení, které na tuto potřebu reflektuje.103 Územně samosprávné celky mají právo na majetek všeho druhu. Toto právo vyvozujeme ze skutečnosti, že v žádném z právních předpisů nenacházíme specifikaci majetku, který je či není obcím (krajům) dovoleno mít ve výlučném vlastnictví, neexistuje žádné omezující ustanovení, ani ustanovení upravující rozsah majetku obce (kraje). Součástí majetku obce tedy můžou být věci, byty a nebytové prostory a jejich ideální části, majetková práva, typicky pohledávky, které vznikly z činnosti obce, jejích orgánů, tedy i organizačních složek nebo jejich vznik souvisí s hmotným majetkem obce (kraje).104 Obce a kraje mohou být výlučnými vlastníky i spoluvlastníky.

102

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 63. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 64. 104 Tamtéž str. 64 103

- 39 3 9

Majetek územně samosprávných celků je specifický tzv. rozpočtovou sférou. Rozpočty obcí a krajů můžeme označovat jako rozpočty municipální, tedy rozpočty městské samosprávy popřípadě orgánů územně samosprávných jednotek.105 Jedná se o část majetku, resp. peněžních prostředků, které jsou tvořeny příjmy a výdaji územně samosprávného celku. Rozpočet obce (kraje) je hlavním finančním nástrojem hospodaření obce (kraje). Vyznačuje se svojí limitací a vyjadřuje vnitřní i vnější vztahy obcí a krajů ke státnímu rozpočtu a k peněžním fondům.106 Mezi majetkem rozpočtové sféry a ostatním majetkem obce a kraje je nacházíme přes specifičnost rozpočtové sféry společný jmenovatel, v souvislosti s tímto konstatováním pokládáme vztah zákona o rozpočtových pravidel k OZř a KZř za vztah speciálního zákona k zákonům obecným.107 ČL. 11 Odst. 2 LZSP nám říká, že zákon stanoví, který majetek nutný k zachování veřejných potřeb, bude předmětem výhradního vlastnictví státu či určených právnických osob.108

105

PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Finance územní samosprávy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 55. ISBN 978-80-210-4511-8. 106 PAŘÍZKOVÁ, op. cit. s. 60 107 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 63. 108 Jediným zákonem, který vyhrazuje majetek do rukou státu či územně samosprávných celků je v našem právním systému Zákon o pozemních komunikacích, který vyhrazuje ve svém § 9 silnice II. a III. třídy do vlastnictví krajů a místní silnice do vlastnictví obcí. 108

- 40 4 0

Nabývání majetku územně samosprávnými celky

9

Jak jsem již popsala výše, majetku je obci (kraji) zapotřebí, k naplňování základních úkolů a funkcí, tedy k péči o všestranný rozvoj a potřeby občanů obce (kraje). Obce i kraje o svůj majetek přirozenou cestou přicházejí, dochází k opotřebení majetku apod., z tohoto důvodu je samozřejmě zapotřebí, aby obce (kraje) majetek také nabývaly. Při nabývání majetku je třeba, aby si obce a kraje počínaly s co největší efektivitou a hospodárností, zejména pak při smluvním nabývání. O nabývání majetku mluvíme pouze tehdy, pokud je subjekt, od něhož obec (kraj) majetek nabývá, svébytným subjektem vlastnického práva. Nejedná se tedy o nabývání majetku, pokud se jedná pouze o pohyb majetku mezi organizačními složkami téže obce, či mezi příspěvkovými organizacemi, kdy fakticky pouze o změnu správce majetku.109 Obce a kraje mohou nabývat majetek hned několika způsoby, jenž budou podrobně popsány v následujícím textu práce.

9.1

Nabývání majetku na základě smlouvy Jedním ze základních a nejčastějších způsobů nabývaní majetku, jak

u osob fyzických či právnických, veřejnoprávních korporací včetně, je nabývání smluvní. Z toho plyne, že obcím a krajům je naším právním řádem umožněno nabývat vedle jiných způsobů nabývání majetku také nabývání na základě smlouvy.

109

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 74.

- 41 4 1

Smlouvou rozumíme dvoustranní právní akt, jež zakládá závazkový 110

vztah

, v našem případě je pak jedním ze subjektů vztahu právě územně

samosprávný celek vystupující v právních vztazích samostatně vlastním jménem a na svou odpovědnost. Smlouvy mohou územně samosprávné celky uzavírat v režimu OZ, obchodního zákoníku, či dle zvláštního předpisu, typicky dle zákona o veřejných zakázkách. Český zákonodárce v tomto případě bohužel opomněl obcím a krajů nabídnout ucelenou hmotněprávní úpravu, která by předkládala více než jen pouhá doporučení pro oblast nabývání vlastnického práva k majetku. Není pochyb o tom, že v případě nabývání majetku na základě smlouvy, měla by smlouva mít v zásadě písemnou formu a měla by být podepsána stranami smlouvy na jedné listině, a to i tehdy, kdy to předpisy výslovně nevyžadují. Nebylo by to však české právo, kdy by i zde neexistovala nějaká výjimka z pravidla. Takovou výjimkou je například běžné a pravidelné nabývání zejména movitých věcí v rámci obvyklého hospodaření obce či kraje. Smlouvy, na základě nichž územně samosprávné celky nabývají majetek, mohou být úplatné nebo bezúplatné.111

110

Viz. GERLOCH, Aleš. Teorie práva 6. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380454-1. 111 HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, op. cit. s. 67-70

- 42 4 2

9.1.1

Bezúplatné nabývání majetku Bezúplatným nabýváním majetku rozumíme skutečnost, kdy k přechodu

práva došlo na základě smlouvy darovací112 nebo smlouvou o bezúplatném převodu majetku.113 Co se týká darovací smlouvy, ta musí být dle § 2057 Zákona č. 89/2012 Sb. uzavírána v písemné formě vždy, pokud má být předmět daru nemovitost, nebo pokud u věci nemovité nemá dojít k odevzdání a převzetí v tentýž okamžik. V souladu s obecnými právními pravidly, dochází k vlastnímu nabytí majetku v případě darování nemovitosti dnem vkladu vlastnického práva obce (kraje) do katastru nemovitostí. Tak je tomu, pokud je darovaná nemovitost předmětem vkladu, pokud není, rozhodující je den uvedený v darovací smlouvě. Rozhodování o převodu vlastnického práva k nemovitosti patří mezi vyhrazené pravomoci zastupitelstva114, tudíž při nabývání majetku darovací smlouvou záleží jen na vůli příslušného zastupitelstva obce či kraje, zda k tomu dá souhlas. Bez souhlasu je totiž v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 OZř (§ 23 odst. 2 věta první KZř) od počátku neplatná. Darovací smlouvu stvrzuje podpisem hejtman kraje či starosta obce, nebo osoba jím pověřená. V případě bezúplatného převodu movitých věcí rozhoduje příslušná rada obce (kraje)115, avšak jenom pokud si zastupitelstvo obce (kraje) pravomoc rozhodovat o převodu vlastnického práva k věci movité výslovně nevyhradilo.116

112

Více v § 2055 – 2078 Zákona č. 89/2012 Sb. sem patří například smlouva o převodu majetkové účasti v obchodní společnosti 114 § 85 Zákona č. 128/2000 Sb., § 36 odst. 1a) Zákona č. 129/2000 Sb. 115 § 102 odst. 3 Zákona č. 128/2000 Sb., § 59 odst. 2e) Zákona č. 129/2000 Sb. 116 V případě města Uherský Brod, k vyhrazení pravomoci rozhodovat dle § 84/4 Zákona č. 128/2000 Sb. zastupitelstvo obce nepřistoupilo. 113

- 43 4 3

Pravomoc rozhodovat o tomto typu převodu majetku je možné delegovat v případě kraje na hejtmana kraje či krajský úřad, v obcích pak obdobně na starostu či úřad obecní.117 Je třeba mít na paměti, že starosta obce (hejtman kraje) však v žádném případě nemůže sám vytvářet vůli obce, je pravomocný pouze vůli obce (kraje) sdělovat a projevovat navenek. Není pochybnosti, že při majetkoprávních úkonech musí napřed rozhodnout, při úkonech spadajících do vyhrazené pravomoci zastupitelstvo obce (kraje), v ostatních případech rada obce (kraje). Toto rozhodnutí je třeba považovat za zákonem stanovenou podmínku právního úkonu (conditio legis).118

9.1.2

Úplatné nabývání majetku Obce a kraje by měly při nabývání majetku za úplatu mít na paměti,

že jejich hlavním posláním je naplňování veřejného zájmu a jeho ochrany, tedy péče o všestranný rozvoj vlastního území a péče o potřeby občanů. Za tímto účelem jedině by měl být majetek za úplatu obcemi (kraje) nabýván a následně využíván.119 Při úplatném nabývání majetku územně samosprávnými celky je žádoucí, aby cena byla stanovena osobou odborně k tomu způsobilou, jíž může být pro tyto účely vyškolený zastupitel, popřípadě jeli to účelné znaleckým posudkem v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku120, a tu by kupní cena neměla přesáhnout.121

117

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 77. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 30 Cdo 3598/2006 119 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 77. 120 Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 121 HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě., 2008, op. cit., s. 71. 118

- 44 4 4

Zákon č. 151/1997 Sb. v této souvislosti pracuje s tzv. „cennou obvyklou“.122 Totéž platí pro případy, kdy se obec (kraj) svého majetku zbavuje.123 Případná odchylka od „ceny obvyklé“ musí být vždy řádně zdůvodněna,124 v souladu s judikaturou potvrzeným právním zhodnocením, že obec (kraj) ani jako účastníka soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných. Obec (kraj) je veřejnoprávní korporací, má tedy při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti, které plynou z postavení obce (kraje) jakožto subjektu veřejného práva. Platí proto, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné.125 Odůvodnění musí splňovat podmínku objektivnosti, tedy obecné přijatelnosti. Důvod pro odchýlení se od ceny obvyklé tedy nesmí být odvozen od subjektivní potřeby, ale od objektivní relevantní skutečnosti, mohou jimi být např. případy, kdy se dlouhodobě nedaří prodat za cenu obvyklou a obci hrozí vysoké náklady na nutnou rekonstrukci, také v případě, kdy převažuje veřejný zájem, např. prodej objektu za nižší cenu než je cena obvyklá za podmínky zbudování zdravotnického zařízení, nebo pronájem pozemku za symbolickou cenu126, kdy nájemce bude pozemek obhospodařovat apod.

122

K ceně obvyklé více §2 odst. 1 č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku: „oceňování obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.“ 123 Viz §38 odst. 1 Zákona č. 128/2000 Sb., §18 odst. 2 Zákona č. 129/2000 Sb., 124 Viz §39 odst. 2 Zákona č. 128/2000 Sb.: „Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna“. V případě krajů pak obdobné ustanovení §18 odst. 2 Zákona č. 129/2000 Sb. 125 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008 126 Srov. s Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007

- 45 4 5

Pozor je třeba si dát na správnou kvalifikaci smlouvy, častá je záměna smlouvy o výpůjčce se smlouvou nájemní.127 V případě neodůvodněné odchylky od ceny obvyklé nebo při nedostatečném odůvodnění z důvodu neobjektivity, tedy nedostatečného ospravedlnění odchylky, je na místě uvažovat o neplatnosti uzavřené smlouvy, ostatně tento názor byl „posvěcen“ judikaturou Nejvyššího soudu ČR.128 Jinak je tomu v tom případě, pokud je cena regulována státem. Dle § 3 odst. 1 Zákona č. 526/1990 Sb. o cenách se rozumí regulací cen: „ stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány.“129

9.1.3

Zadávání veřejných zakázek Problematiku veřejných zakázek upravuje, zákon o veřejných zakázkách

a dále jeho prováděcí předpisy. Mezi zadavatele veřejných zakázek dle tohoto zákona, konkrétně dle ustanovení §2 písmeno c) patří i územně samosprávné celky, čili obce a kraje a jimi zřízené příspěvkové organizace. Obce a kraje jsou tedy tzv. veřejnými zadavateli. Zadavatel může zadavatelskou činnost buď vykonávat sám, nebo může zpravidla na základě mandátní smlouvy zadáváním pověřit jinou osobu. Zadavatel se ovšem tímto nezprošťuje odpovědnosti za dodržení zákona o veřejných zakázkách, to lze jenom v tom případě, že by zadávání obstarával tzv. centrální zadavatel. Zadavatel je povinen dodržovat určité zásady a to zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákaz diskriminace.

127

HAMPLOVÁ, Jana. Majetkoprávní dispozice s nemovitostmi obce/1. Moderní obec, 2009, roč. 15, č. 2, s. 37 a 38. 128 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3950/2010 129 § 3 odst. 1 Zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014].

- 46 4 6

Veřejnou zakázku zákon definuje jako zakázku, jenž je realizována na základě písemné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, popřípadě dodavateli. Předmětem smlouvy je úplatné poskytování dodávek a služeb či úplatné provedení prací. Veřejné zakázky se tedy dělí na zakázky na dodávky, na služby a na stavební práce. 130

9.2

Mimosmluvní nabývání majetku Mimosmluvní nabývání majetku můžeme jinak nazvat jako nabývání

z úřední povinnosti, či nucené nabývání. Pokud mluvíme o mimosmluvním nabývání majetku je zřejmé, že se nejedná o nabývání dohodou, ale nabývání na základě jednostranného projevu vůle. Při mimosmluvním nabývání majetku mnohdy způsobuje problém určit, kdy vlastně k nabytí vlastnického práva k majetku dojde. V případech, kdy den nabytí není stanoven, se nabízejí následující řešení, a to:  dnem nabytí je den, kdy bylo o nabytí majetku pravomocně rozhodnuto,  den, kdy příslušný orgán nabytí majetku potvrdil, nebo  den, kdy se obec majetku fakticky ujala. Pro mimosmluvní nabývání majetku by mělo platit, že s vlastnickým právem k majetku nepřecházejí závazky předchozího majitele. Současně s přechodem vlastnictví majetku ve prospěch obce (kraje) by měla zanikat zástavní práva na tomto majetku váznoucí.131

Více k tomu Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 131 HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, 2008, op. cit., s. 93. 130

- 47 4 7

9.2.1

Nabývání zákonem V případě nabývání zákonem je zákon sám o sobě nabývacím titulem.

K vlastnímu nabytí majetku dochází pouhou účinností příslušného zákona. Takovým zákonem je například zákon č.172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Tímto zákonem přešlo vlastnictví věcí movitých i nemovitých z České republiky na obce. Jednalo se o majetek (věci movité i nemovité), k němuž měly ke dni zrušení právo hospodaření národní výbory (23. 11. 1990), a dne účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991) s ním hospodařila obec. Tímto zákonem taktéž přecházely nemovité věci, které byly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví obce, i když k tomuto majetku požívala právo hospodaření státní organizace, existují však výjimky, např. pozemky, jenž byly v rozhodné době zastavěny. Typicky přecházely obytné domy a pozemky s nimiž hospodařil podnik bytového hospodářství či jiná státní organizace, v případech kdy funkce zřizovatele podniku přešla na obec.132 Zákon č. 172/1991 stanovil podmínky pro přechod i dalších věcí z majetku státního do majetku obcí, avšak nezabývá se přechodem nehmotného majetku, jelikož práva a závazky přešla již dříve, a to na základě zákona č. 367/1990 Sb. o obcích.133 Z výše uvedeného plyne, že v období od 24. 11. 1990 do 24. 5. 1991, disponovali vlastními majetkovými právy a cizím státním majetkem, se kterým hospodařily.134 Dalším zákonem tohoto typu, jehož pouhou účinností nabyly obce a kraje majetek do svého vlastnictví je zákon č. 290/2002 Sb. o přechodu některých dalších věcí, práv a závazku České republiky na kraje a obce, občanská sdružení v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách. 132

HAVLAN, Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, 2008, op. cit., s. 93-94. zrušen zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích 134 Tamtéž, s. 95. 133

- 48 4 8

9.2.2

Nabývání na základě zákona V tomto případě zákon sám o sobě nabývacím titulem není. Zákon pouze

upravuje za jakých podmínek a v jaké situaci obec či kraj majetek nabývají. Pokud se jedná o nabývání na základě zákona lze uvést jako příklad hned několik předpisů našeho právního řádu, stejně jako v předchozí kapitole můžeme jako příklad uvést zákon č.172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.135 Dalším zákonem, který je v souvislosti s tímto způsobem nabývání nutno uvést je zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. Tento zákon upravuje přechod majetku, ke kterému došlo na základě rozhodnutí ústředních správních úřadů, tedy například ministerstev.136 Třetí zákon, který se jeví pro tuto problematiku relevantní, je zákon č. 174/2003 Sb., o převodu některého nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, z majetku České republiky na územní samosprávné celky. Dle tohoto zákona se majetek převáděl darovacími smlouvami.137 Významným institutem, jenž umožňuje nabývat majetek na základě zákona, je nám znám zejména z vztahů soukromoprávních. Jedná se o institut vydržení.138 Náš právní řád stanovuje určité podmínky pro vydržení majetku, tyto podmínky platí stejně pro obce jako pro jiné osoby, platí tedy všeobecně bez rozdílu, zda se jedná o osobu s povahou soukromoprávní či veřejnoprávní.

135

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 107. Tamtéž s. 108. 137 Tamtéž s. 110 – 111. 138 Viz. §§ 1089 až 1098 Zákona č. 89/2012 Sb. 136

- 49 4 9

Obec (kraj) může nabývat majetek vydržením za podmínky, že má věc v držbě, přičemž se jedná o oprávněnou držbu, tedy je v dobré víře, že jí věc opravdu patří a je splněna časová podmínka nepřetržité doby stanovená zákonem139. Uplynutí této doby dochází k nabytí vlastnického práva k věci, jedná se o originární způsob nabývání majetku, z čehož plyne, že pro vydržení není třeba již žádného další právního úkonu.140 Obce a kraje mohou nabýt věc i zpracováním cizí movité věci na věc 141

novou.

Nabytí věci tímto způsobem závisí na současném splnění dvou

podmínek, první z nich je zachování dobré víry a dále podíl obce na nově vzniklé věci nesmí být menší než podíl vlastníka věci zpracované. V případě stejných podílů, kdy není možné dojít k dohodě, rozhodne na návrh jednoho z účastníků o vlastnictví k věci soud.142 Dle OZ, je možné, aby obce nabývali vlastnických práv k věcem ztraceným, skrytým a opuštěným.143

9.2.3

Nabývání děděním ze závěti Územně samosprávné celky mohou nabývat majetek také děděním.

Dědicem v závěti nemusí být pouze konkrétní osoba, jak bývá obvyklé, ale dědicem může být i obec nebo kraj. V Občanském zákoníku v příslušném ustanovení §1494 sice nenalezneme úpravu dědění územně samosprávných celků, avšak vyloučeno to také není. Podmínkou pro to, aby se obec mohla právoplatně nabýt majetek v dědickém řízení, je platná závěť zůstavitele. Závěť musí mít písemnou formu.

139

V případě věcí movitých se jedná o lhůty 3 let, u nemovitostí 10 let. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 111. 141 Viz. §§ 1074 až 1077 Zákona č. 89/2012 Sb. 142 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 112. 143 Viz. §§ 1051 – 1065 Zákona č. 89/2012 Sb. 140

- 50 5 0

Obce a kraje jsou postaveny naroveň ostatním dědicům, mají stejná práva a povinnosti, mohou být právoplatnými dědici a naopak mohou dědictví odmítnout. K nabývání majetku ze závěti dochází dne zůstavitelovi smrti. Pokud je dědicem ze závěti určitá organizační složka obce či kraje, nebo příspěvková organizace, je na místě, aby správa takto nabytého majetku byla svěřena výslovně této složce či organizaci. 144 Tento názor potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu.145

9.2.4

Nabývání pravomocným rozhodnutím Nabývání majetku na základě rozhodnutí příslušného orgánu v této práci

i v praxi způsobem posledním, s ohledem na fakt, že přistoupení k tomuto způsobu nabývání dochází ve výjimečných a většinou bezvýchodných případech. Jedním z možných případů, kdy takto dochází k nabývání vlastnictví, představuje institut vyvlastnění146, v tomto případě je nabývacím titulem rozhodnutí o vyvlastnění. O vyvlastnění rozhoduje zpravidla vyvlastňovací úřad ve správním řízení. Před rokem 1992 mohl být vyvlastnitelem147 pouze stát, dle nynější úpravy může být nabyvatelem vyvlastňovaného majetku (vyvlastnitelem) i obec či kraj, což bylo umožněno prostřednictvím novely č. 262/1992 Sb., zákona č. 50/1976 Sb., (zrušeno StZ).148

144

Viz. Havlan, P: Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, op. cit. str. 104 Srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 158/2007. 146 Dle §2 písm. a) Zákona 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů, se vyvlastněním rozumí: „odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.“ 147 Dle §2 písm. a) Zákona 184/2006 Sb. se vyvlastnitelem rozumí ten: „kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě, aby v jeho prospěch bylo k pozemku nebo stavbě zřízeno věcné břemeno nebo aby k nim bylo zrušeno nebo omezeno právo vyvlastňovaného odpovídající věcnému břemenu“ 148 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 113 – 114. 145

- 51 5 1

Ucelenou úpravu procesu vyvlastňování poskytuje Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Obecnou úpravu základních podmínek „svazujících“ vyvlastňování majetku nalézáme v Občanském zákoníku a Listině základních práv a svobod. Občanský zákoník149 stanovuje, že věc je možné vyvlastnit, případně vlastnické právo omezit, ve veřejném zájmu, pokud účelu nelze dosáhnout jinak, jen na základě zákona, pro daný účel, v rozsahu, který je pro daný účel nezbytný a za náhradu ve výši ceny obvyklé. Vyvlastnit majetek lze dále jen v souladu s úkoly a cíli územního plánováním.150 Pouze za současného splnění všech těchto podmínek lze majetek vyvlastnit. Listina také obsahuje zmínku o vyvlastnění majetku, a to konkrétně v článku 11 odst. 4. LZSP, v němž obdobně jako OZ stanovuje, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva lze pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Rozhodovat o vyvlastnění majetku přísluší obecnímu úřadu s rozšířenou působností (vyvlastňovací úřad). Pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění je přezkoumatelné v přezkumném řízení, a to na základě žaloby účastníka řízení o vyvlastnění, žaloba v tomto případě má odkladný účinek.151 Další případ, kdy lze nabývat majetek na základě rozhodnutí, nastává okamžikem rozhodnutí soudu, jenž rozhoduje o vlastnictví věci nové, jež vznikla zpracováním věci původní. Tento případ nastává jenom tehdy, pokud jsou podíly na věci nové stejné a podílníci se nemohou dohodnout. Pak tedy rozhoduje soud, kterýžto pokud rozhodne ve prospěch obce, stává se obec takovýmto pravomocným rozhodnutím vlastníkem věci nové.152

149

Viz §§ 1037 – 1039 Zákona č. 89/2012 Sb. Viz §3 odst. 2 Zákona 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 151 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 115. 152 Tamtéž s. 115 150

- 52 5 2

Posledním případem, který bych ráda ve své práci zmínila, je situace, kdy byla na pozemku zřízena stavba bez patřičného oprávnění. Pokud odstranění stavby není účelné, rozhoduje soud o přikázání neoprávněné stavby se souhlasem obce (kraje), jako vlastníka pozemku, do obecního (krajského) vlastnictví za přiměřenou náhradu.153

153

§ 1084 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.

- 53 5 3

10

Hospodaření s majetkem Institut hospodaření s majetkem postihuje široký okruh práv a povinností

v souvislosti s nakládáním s majetkem obcí (krajů). Nakládání s majetkem můžeme označit za jednu z oblastí, která pod institut hospodaření spadá. Hospodaření s majetkem chápeme zejména jako finanční hospodaření, užívání majetku pro sebe a získávání užitku z vlastní dispozice s majetkem. Hospodaření s majetkem spadá do výkonu samostatné působnosti, v této souvislosti nese zastupitelstvo obce (kraje) za svá rozhodnutí zodpovědnost.154 Zákon ukládá obcím (krajů), aby majetek využívaly účelně a hospodárně, dá se tedy říci, že zákonná úprava apeluje na územně samosprávné celky, aby ke svému majetku přistupovaly s péčí řádného hospodáře.155 Pokud se na ustanovení zákonů podíváme kriticky, nemůžeme si nevšimnout, že je velmi obecné, fakticky je pouze na posouzení konkrétního zastupitelstva, zda to či ono pokládá za účelné a hospodárné. Nenacházíme dokonce ani žádná pravidla sankcionování pro případ porušení povinnosti přistupovat s péčí řádného hospodáře k majetku obcí (krajů). Obec (kraj) má dále majetek užívat v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti, přičemž obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Výše popsanou zásadu je třeba vnímat jako zásadu obecnou, jíž je třeba věnovat maximální pozornost a respektovat ji při rozhodování o jakékoliv majetkové dispozici, ať již v daném případě rozhoduje zastupitelstvo, rada, starosta či obecní (krajský) úřad.

154

KERNER, Jan. Hospodaření s majetkem obce. In: Vzdělaný zastupitel [online]. 2010 [cit. 8. 4. 2015]. 155 Viz §§ 38 – 44 Zákona č. 128/2000 Sb., §§17-23 Zákona 129/2000 Sb.

- 54 5 4

V praxi to znamená, že obce (kraje) jsou povinny každou dispozici s majetkem pečlivě zhodnotit z hlediska její „přínosnosti“ („výhodnosti“) pro obec.156 Naše právní úprava institutu hospodaření s obecním (krajským) majetkem poskytuje jen velmi strohou a příliš obecnou úpravu. Z tohoto důvodu je třeba doplnit otázky speciálními zákony neupravené obecným občanskoprávním předpisem (OZ) a dalším speciálními právními předpisy např. zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, o oceňování, o přezkoumávání hospodaření územně samosprávných celků atd. Vodítkem při řešení složitých otázek může být i mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.157

10.1 Základní povinnosti při hospodaření Vzhledem k již několikrát proklamované speciální veřejnoprávní povaze územně samosprávných celků, stanovuje právní úprava hned několik pravidel pro hospodaření obcí a krajů s majetkem. Tato pravidla slouží zejména k ochraně veřejného majetku před zneužitím a k zajištění právního prostředí, které je příznivé pro správné fungování a naplňování úkolu a účelu obecního, potažmo krajského zřízení.

156

Metodologické doporučení k činnosti územních samosprávných celků [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2014, 66 s. [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/ clanek/odbor-verejne-spravy-dozoru-a-kontroly.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D 157 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 117.

- 55 5 5

Povinnost využívat majetek účelně a hospodárně

10.1.1

v souladu se zájmy a úkoly obce a kraje vyplívajícími ze zákonem vymezené působnosti Právní zakotvení této povinnosti nalézáme v ustanoveních §38 Ozř a §17 Kzř, která souhlasně ve větě první prohlašují, že: „Majetek musí být využíván účelně a hospodárně v souladu se zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti“.158 Povinnost v těchto ustanoveních popsanou můžeme označit za jakousi obecnou povinnost úvodní, která se dále prolíná dalšími ustanoveními, které svým obecným a úvodním charakterem zastřešuje dále popsané. Zařazení této povinnosti nepokládáme tedy za náhodné, avšak za zákonodárcem zamýšlené, vyjadřující důležité postavení. Nicméně jak již bylo výše naznačeno, zásada je příliš obecná a konkretizace či vymezení pojmů v ní obsažených v zmíněných zákonech chybí. „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem“159, z toho dovozujeme, že veřejný zájem představuje pro obec (kraj) jakousi minimální právní hranici, na níž musí obec (kraj) v každé situaci chránit. Můžeme říct, že zájmem obce by měl být zájem veřejný, při řešení úkolů vyplívající obci (kraje) z přenesené působnosti musí obec (kraj) nalézt kompromis mezi nimi a svými zájmy, tedy dosáhnout souladu mezi zájmy úkoly.160

158

§38 Zákona č. 128/2000 Sb., §17 Zákona č. 129/2000 Sb. §2 odst. 2 Zákona č. 128/2000 Sb., §2 odst. 3 Zákona č. 129/2000 Sb. 160 ZDENĚK KOUDELKA, Radek Ondruš, Petr Průcha. Zákon o obcích (obecní zřízení) komentář. 4. doplněné vydání. Praha: Linde a.s., 2009, s. 130-131. 159

- 56 5 6

Definici účelnosti a hospodárnosti nalezneme v zákoně o finanční kontrole, a to konkrétně v ustanovení par. 2 písm. m), kde je definováno, že: „hospodárností rozumíme takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů“161 a dále v tomtéž ustanovení písm. o): „účelností je takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů“.162

10.1.2

Povinnost vést majetek v evidenci Jak již bylo dříve uvedeno obce (kraje), taktéž příspěvkové organizace,

jsou účetními jednotkami, na rozdíl od jejich organizačních složek. Povinnost vést majetek obce v evidenci zakotvuje ustanovení § 38 odst. 1 OZř, v případě krajů pak § 17 odst. 1 KZř poslední věty. Jedná se však pouze o čisté zakotvení povinnosti jako takové, bez jakékoliv konkretizace.163 Podrobnosti musíme hledat v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který obsahuje obecné zásady a postupy účetnictví, dále v souvislosti se tímto zákonem nesmíme opomíjet na některé prováděcí vyhlášky, tedy na vyhlášku č. 410/2009 Sb., prováděcí vyhlášku 383/2009 Sb., a dále prováděcí vyhlášku 270/2010 Sb.164 Pokud se podrobněji podíváme do vyhlášky č. 410/2009 Sb., konkrétně do ustanovení § 2, dovodíme, že podrobněji upravuje dva typy účetních jednotek, a to územně samosprávné jednotky a dále jejich příspěvkové organizace.

161

§ 2 písm. m) Zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 162 § 2 písm. o) zákona č. 320/2001 Sb. 163 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 126. 164 Tamtéž, s. 124 - 125.

- 57 5 7

V případě obcí (krajů) je účetnictví ovlivněno zejména rozpočtovým hospodařením, zatímco u příspěvkových organizací hospodařením prostřednictví fondů a kladením důrazu na minimalizaci ztrát.165 Povinnost vést evidenci majetku vnímáme jako povinnost konsistentní v čase, tedy trvající od vzniku obce (kraje) až po zánik. Předmětem účetnictví dle zákona o účetnictví je účtování o stavu a pohybu majetku, aktiva, pasiva, závazky a taktéž náklady, výnosy a výsledky hospodaření. V dalších ustanoveních téhož zákona pak nalezneme další základní povinnosti, jenž je třeba dodržovat, zejména pak dodržování směnné účetní osnovy, metod, účetnictví v českém jazyce i měně a dále vést evidenci srozumitelně, trvale, systematicky a průkazně.166 Je třeba zdůraznit, že územně samosprávné jednotky stejně jako jiné osoby s právní subjektivitou, taktéž podléhají povinnosti nechat nemovitý majetek evidovat v Katastru nemovitostí. Stěžejním zákonem upravujícím tuto problematiku je pak logicky zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Zákon taxativně vymezuje, které nemovitosti spadají pod povinnost evidence ve svém § 3 odst. 1, jedná se o:  pozemky v podobě parcel,  budovy, kterým se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, pokud nejsou součástí pozemku nebo práva stavby,  budovy, kterým se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby,  jednotky vymezené podle občanského zákoníku,

165

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 126. § 1 - 8 Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 166

- 58 5 8

 jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů,  právo stavby,  nemovitosti, o nichž to stanoví jiný právní předpis.167 Jak vyplívá z výše uvedeného ustanovení, ne všechny stavby jsou předmětem zápisu do katastru nemovitostí, např. drobné stavby se zde neevidují. Do katastru nemovitostí se dále zapisují nejrůznější práva, zejména právo vlastnické, věcná břemena, práva zástavní, stavby a jiná. Zápis je možné provést ve formě vkladu, záznamu či poznámkou.168

10.1.3

Povinnost pečovat o rozvoj a zachování majetku Povinnost pečovat o rozvoj a zachování majetku se snoubí s povinností

využívat obecní majetek účelně a hospodárně, jedná se v podstatě o povinnost chránit majetek obce (kraje) před jeho poškozením, zničením, odcizením či zneužitím. Právní zakotvení této povinnosti nalézáme v ustanoveních § 38 odst. 2 Ozř a § 17 odst. 2 Kzř, obdobně pak povinnost zakotvuje zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky v případě organizačních složek státu (dále ZMS).169 Povinnost pečovat o rozvoj a zachování majetku neznamená však pouze ochranu před znehodnocením, avšak taktéž snahu zákonodárce o vyjádření zájmu na zkvalitnění a zvětšení majetku územně samosprávných celků. V neposlední řadě je obsahem povinnosti údržba hmotného majetku.

167

§ 3 odst. 1 Zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 168 Více v §§ 6 – 27 zákona č. 256/2013 Sb. 169 KOUDELKA, 2009, op. cit., s. 133-134.

- 59 5 9

Pod pojmem údržba pak rozumíme různé čištění, seřizování, drobné úpravy, jejichž cílem je především zpomalení procesu fyzického opotřebení majetku. Pokud mluvíme o údržbě, mluvíme o pravidelné činnosti, naproti tomu, pokud se jedná o opravy, jedná se o úkon postrádající znak pravidelnosti směřující k odstranění závadného stavu věci a navrácení do stavu způsobilého k užívání.170 Stavební úřad může nařídit tzv. nezbytné opravy dle ustanovení § 137 odst. 1 Stavebního zákona (dále StZ), avšak pouze a jen v případech významného ohrožení, nebo pokud při stavbě či užívání došlo k porušení podmínek dané povolením stavebního úřadu.171 Vedle těchto aktivních kroků, je třeba pamatovat taktéž na prevenci. Důležitou roli zastává tzv. fyzická ochrana majetku, která brání vzniku podmínek, které by mohli vést k nežádoucím stavům majetku. Předpokladem pro kvalitní fyzickou ochranu je pak logicky evidence, inventarizace, ostraha, apod. Právo samozřejmě přichází i s právními prostředky takové ochrany, jimiž jsou zejména institut odpovědnosti za hodnoty svěřených předmětů nebo jejich ztráty a pojištění.172 Dle zákoníku práce je za ztrátu svěřených věcí zásadně odpovědný zaměstnanec, avšak pouze v hodnotě nejvýše 50.000 Kč. Pokud je hodnota ztracených věcí vyšší či se jedná o odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, musí být uzavřena písemná dohoda o odpovědnosti.173 Pokud se jedná o pojištění, jistě nemusíme dlouze polemizovat o funkci prevence. Český právní systém sice v obecných zákonech povinnost pojištění obecního majetku nezakotvuje, avšak lze ho bez de lege ferenda pochyby doporučit. O pojištění majetku by měla zásadně rozhodovat rada obce.174

170

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 145. § 137 odst. 3 Zákona č. 183/2006 Sb., (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 172 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 146-148. 173 Více k tomu v §§ 252 – 264 Zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 174 Více k tomu §102 odst. 3 Zákona č. 128/2000 Sb., §59 odst. 3 Zákona č. 129/2000 Sb. 171

- 60 6 0

V případě příspěvkové organizace, může být stanovena ve zřizovací listině povinnost pojistit majetek ve smyslu ustanovení §27 odst. 2 písmeno f), taktéž může tuto povinnost příspěvkové organizaci stanovit přímo obec (kraj).175 Zákonná pojištění můžeme přeci jen nalézt, jedná se o povinnost stanovenou zvláštními zákony, např. u odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla, či zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V zákoníku práce pak nalézáme ještě jeden prostředek prevence, konkrétně v §248 odst. 2, jedná se o možnost zaměstnavatele provádět kontroly a prohlídky.176 Jako poslední příklad právně zakotvené prevence bych ráda zmínila oznamovací povinnost obce (kraje) vůči orgánům činným v trestním řízení při podezření ze spáchání trestného činu vůči majetku obce.177

10.1.4

Povinnost chránit majetek před neoprávněnými zásahy

a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení „Obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení“, tak je psáno v § 38 odst. 6 Ozř (§17 odst. 6 Kzř). Tato povinnost navazuje a vlastně doplňuje povinnost obce nakládat s majetkem účelně a hospodárně a taktéž povinnost pečovat o majetek. Povinnost chránit majetek před neoprávněnými zásahy je obci uložena typicky ve vztahu k subjektům stojícím vně soustavy orgánů obce, avšak platí i dovnitř soustavy, tedy vůči obecním zaměstnancům i příspěvkovým organizacím, pokud by tito takový zásah zavinili.

175

§27 odst. 2 písm. f) Zákona č. 128/2000 Sb. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 152. 177 KOUDELKA, 2009, op. cit., s. 135. 176

- 61 6 1

V případě, že vznikne obci škoda nebo se někdo bezdůvodně obohatí na obecním majetku, v zásadě je obec povinna podniknout kroky, jenž vedou k identifikaci viníka.178 Prostředek proti neoprávněným zásahům představuje typicky tzv. petitorní neboli soudní ochrana vlastnického práva dle §1040 až 1042 ObčZ, přičemž se jedná o klasické vlastnické žaloby, a to žalobu vindikační, směřující k vydání zadržované věci, a žalobu negatorní, směřující proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva. Další žaloba důležitá pro samotné určení vlastnického práva představuje žaloba určovací dle § 80 písm. c) Zákona 99/1963 Občanský soudní řád (dále OSŘ). Nemůžeme opomenout ani svépomoc dle §6 ObčZ. Pokud hrozí bezprostředně zásah do vlastnického práva, může obec sama zasáhnout přiměřeným způsobem.179 Pro uplatňování nároku na náhradu škody, či na vydání bezdůvodného obohacení, jak upozorňuje J. Janeček ve své disertační práci, je třeba pamatovat na zákonné lhůty, tedy lhůty promlčecí, přičemž rozlišujeme promlčecí lhůtu objektivní, jenž běží od okamžiku, kdy došlo k právní skutečnosti, a dále subjektivní, která běží od okamžiku, kdy se oprávněný subjekt o skutečnosti dozvěděl.180 V případě obcí je aktivně legitimován k podání výše zmíněných žalob starosta obce, případně jím pověřená osoba, obdobně u kraje hejtman, či jím pověřená osoba. Za příspěvkové organizace obce (kraje) podává žalobu zpravidla statutární orgán (§27 odst. 2 písm. e) RPÚR) nebo také zaměstnanec dané příspěvkové organizace na základě pověření.181

178

KOUDELKA, 2009, op. cit., s. 142. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 152-153. 180 JANEČEK, Jan. Hospodaření územním samosprávných celků [online]. Brno, 2011 [cit. 8. 4. 2015]. Disertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. 181 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 154. 179

- 62 6 2

10.1.5

Povinnost trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní

své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplívajících práv Zákon obcím (krajům) ukládá povinnost trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv.182 Pokud se na tuto povinnost podíváme podrobněji, můžeme její obsah dělit na tři základní body. Prvním bodem je uplatňování pohledávek obce, zde je kladen důraz na včasnost uplatnění již splatné pohledávky. V případech, kdy dlužník odmítá dluh uhradit, lze přistoupit k vymáhání pohledávky, které představuje druhý bod povinnosti. Posledním bodem je pak povinnost požadovat úroky či poplatky z prodlení a sjednané smluvní sankce.183

10.1.6

Povinnost rozhodnout o nepotřebnosti majetku a naložit

s nepotřebným majetkem způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy Zákon o stanovuje, že: s nepotřebným majetkem obec naloží způsoby a za podmnek stanovených zvláštními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.184Jak si můžeme povšimnout je toto ustanovení velice obecné a nic neříkající, pokud nebude odpovídajícím způsobem konkretizováno. Předně musíme definovat, co se nepotřebným majetkem vůbec dle zákona myslí.

182

§38 odst. 7 Zákona č. 128/2000 Sb., §17 odst. 7 Zákona č. 129/2000 Sb. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 161-167. 184 §38 odst. 2 Zákona č. 128/2000 Sb., §17 odst. 2 Zákona č. 129/2000 Sb. 183

- 63 6 3

O nepotřebném majetku pojednává ustanovení § 14 odst. 7 ZMS (č. 219/2000 Sb.): za nepotřebný se považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné organizační složky státu, anebo majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný zájem, v případě věcí též takové věci, které pro ztrátu, popřípadě zastarání svých technických a funkčních vlastností nebo pro nepřiměřenou nákladnost provozu nemohou sloužit svému účelu.185 Nepotřebný majetek jako takový, můžeme dále dělit na majetek přebytečný a majetek neupotřebitelný. Majetek nepotřebný představuje majetek, který přesahuje potřeby dané obce (kraje), popř. příspěvkové organizace, také však majetek, na jehož ponechání obci (kraji) přestal být veřejný zájem. O tzv. majetku neupotřebitelném hovoříme tehdy, pokud u věci dojde ke ztrátě technických a funkčních vlastností, přičemž neupotřebitelnost může být dvojí, a to fyzická, např. při poškození věci a morální, např. při nepřiměřených nákladech na provoz věci. O nepotřebnosti majetku zpravidla rozhoduje rada obce (kraje), popř. statutární orgán jí zřízené příspěvkové organizace.186 Není vyloučeno, aby o nepotřebnosti majetku rozhodl starosta obce, hejtman kraje, či pověřený zaměstnanec, popř. u příspěvkových organizací vedoucí organizačního útvaru.187 Pro posouzení nepotřebnosti daného majetku lze ustanovit i speciální komise, tyto komise však nemají rozhodovací pravomoc, čili jejich vyjádření má pouze doporučující charakter.188 S majetkem, jenž byl shledán nepotřebným, musí být naloženo v souladu s předpisy, taktéž může být ponechán, avšak pouze při možnosti využití k jinému účelu.

185

§ 14 odst. 7 Zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a její vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 186 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 168. 187 Viz §103 odst. 4 písm. g) ve spojení s §102 odst. 3 Zákona č. 128/2000 Sb. (§61 odst. 3 písm. h) ve spojení s §59 odst. 3 a 4 Zákona č. 129/2000 Sb.) 188 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 169.

- 64 6 4

Povinnost neručit za závazky fyzických a právnických

10.1.7 osob

Kogentním pravidlem dopadajícím na hospodaření obcí a krajů je ustanovení § 38 odst. 3 OZř (§17 odst. 3 KZř), které výslovně zakotvuje zákaz ručit za závazky fyzických a právnických osob, a to zejména v zájmu nezmenšování obecního majetku a riskantnímu postavení obce (kraje) při převzetím ručitelského závazku s možným negativním dopadem na jejich hospodaření. Zákonodárce zároveň však nijak neomezuje možnost obcí (krajů) zajistit závazky třetích osob, jako např. bankovní záruka, finanční zajištění apod.189 Obce dle platné právní úpravy sice nemohou ručit za závazky fyzických a právnických osob, avšak i z toho pravidla existují výjimky, jedná se např. o závazky ze smluv o úvěru, v případě že jsou finanční prostředky určeny pro investici s finanční podporou ze státního rozpočtu, státního fondu či národního fondu. Jak uvádí Janeček, pokud se jedná o smlouvy o úvěru, nalézáme drobnou odlišnost v rozsahu ručení obcí a krajů. V případě obecního zřízení je připuštěno zajišťovat takovéto úvěry pouze tehdy, pokud z nich má být investováno do nemovitosti obce, u krajské zřízení zajištění úvěru připuštěno i v případech, kdy z něj být hrazena investice do nemovitosti ve vlastnictví obce.190 Dále mohou obce (kraje) např. ručit za závazky obchodních společností, jejíž zřizovatele je sama obec (kraj), popřípadě stát, a v případě, že daná obec (kraj) má zde sama či spolu jinou obcí (krajem) nebo státem nadpoloviční míru účasti.191

189

JANEČEK, 2011, op. cit., s. 78. JANEČEK, 2011, op. cit., s. 78. 191 Tamtéž, s. 228. 190

- 65 6 5

Kraje na rozdíl od obcí nesmí ručit za závazky bytových družstev a honebních společenstvech. Pro obce i kraje společně platí, že v případě ručení nad rámec výjimek stanovených právními předpisy, pak bude takový úkon považován za absolutně neplatný v souladu s ustanoveními §38 odst. 4 OZř (§17 odst. 4 KZř).192

192

JANEČEK, 2011, op. cit., s. 82.

- 66 6 6

11

Nakládání s majetkem územních samosprávných celků Obce a kraje jsou společenstvím osob a majetku disponující s oprávněním

nakládat s vlastním majetkem na určitém území. Obec (kraj) je při nakládání s majetkem postavena naroveň ostatním subjektům, tedy neuplatňují svůj mocenský charakter. Obce (kraje) při hospodaření s majetkem vydávají rozhodnutí, tato rozhodnutí označujeme jako akty hospodářského řízení, nemůžeme je zaměňovat s akty správními.193

11.1 Podstata nakládání s majetkem „Obce mají při nakládání se svým majetkem v zásadě identické postavení jako jakýkoli jiný vlastník,“ jak uvádí JUDr. Adam Funek.194 Nakládání s majetkem obce (kraje) je postaveno na stejných základech jako nakládání s majetkem v soukromoprávní sféře, samozřejmě obce a kraje jako veřejnoprávní korporace jsou díky svému specifickému postavení povinny jednat v souladu s požadavky, jenž jsou na ně právním systémem kladeny. Zvláštní postavení obcí ostatně bylo specifikováno judikátem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3297/2008 ze dne 8. 4. 2009: „Obec ani jako účastník soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných.

193

ŠIMEK, Martin a Tomáš ZACHA. Nakládání s majetkem obce - část 1.: Postavení a majetek obce. Elaw.cz [online]. 2011, č. 5 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.elaw.cz/clanek/ nakladani-s-majetkem-obce 194 FUREK, Adam., Nakládání s obecním majetkem podle zákona o obcích, Moderní obec. 2012, roč. 18, č. 1, s. Speciál I.

- 67 6 7

Obec jakožto veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení jakožto subjektu veřejného práva. Proto i zde platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Tyto zásady jsou ostatně vyjádřeny i v některých ustanoveních zákona č. 128/2000 Sb. (např. § 2 odst. 2 či § 38 odst. 1). Zásady průhlednosti a účelnosti nakládání s majetkem se však hroutí při představě, že záměr obce prodloužit nájemní smlouvu (jejímž nepřímým předmětem je navíc nemovitost sloužící veřejným potřebám) není třeba zveřejňovat, není třeba s ní seznámit občany obce běžně takovou nemovitost využívající či že není dána možnost jiným subjektům předkládat jiné (výhodnější) nabídky.“195 Jak vyplívá z právních předpisů a související judikatury, jsou obce povinny při dispozicích se svěřeným majetkem splňovat určité požadavky, ty můžeme dělit na požadavky obsahové a procedurální. Obsahové požadavky umožňují zhodnocení realizované dispozice z hlediska jejího přínosu pro obec, procedurální pak představují zvláštní postupy pro rozhodování o konkrétní majetkové dispozici, např. zveřejňování návrhu.196 Nakládání s majetkem obcí a krajů je tedy spoutáno těmito veřejnoprávními požadavky, tyto určují dispozici s majetkem obcí (krajů) určité mantinely, v principu je však současný model postaven především na soukromoprávních úkonech, typicky na smlouvách. Úpravu nakládání s majetkem obcí (krajů) nalézáme ve zvláštních předpisech (OZř a KZř), velkou část však zejména v předpisech obecných soukromoprávních, tedy zejména v občanském a obchodním zákoníku.

195

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008. FUREK, Adam., Nakládání s obecním majetkem podle zákona o obcích, Moderní obec. 2012, roč. 18, č. 1, s. Speciál I. 196

- 68 6 8

Velký význam beze sporu pro nakládání s konkrétním majetkem obce (kraje) bude mít zodpovězení otázky, který orgán je pro tyto případy pravomocný rozhodovat. Zvláštní zákony (OZř a KZř) přesně vymezují, který orgán územně samosprávného celku je oprávněn v tom či tom konkrétním případě rozhodnout. Z výše uvedených zákonů plyne, že stěžejním orgánem pro nakládání s majetkem obce (kraje) je obecní, potažmo krajské zastupitelstvo. Zastupitelstvu obce (kraje) vyhrazují zvláštní zákony pravomoc rozhodovat o nabytí a převodu nemovitých věcí, včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, a dále o převodu bytů a nebytových prostorů z majetku obce (kraje)197. Při disponování s obecním (krajským) majetkem je třeba míti na paměti veřejnoprávní povahu subjektů, a tudíž na specifické požadavky, jako např. povinnost zveřejnit záměr obce (kraje) prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku, a to po dobu nejméně 15 dnů (30 dnů v případě kraje) před rozhodnutím v příslušném orgánu obce (kraje). Obce a kraje zveřejňují své záměry na svých úředních deskách.198 „Účelem požadavku publikace záměru obce podle již ustálené judikatury je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem. Jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost sami vstoupit do tzv. nabídkového řízení jako zájemci.“ 199 Tento účel je naplněn tehdy, obsahuje-li listina obecné sdělení o záměru převést nemovitosti s výslovnou výzvu občanům k předložení jejich nabídek, ale také v případě, že je zveřejněn záměr obce prodat nemovitosti již konkrétnímu zájemci při splnění určitě identifikace nemovitostí a s výzvou občanům uplatnit v zákonné lhůtě připomínky k zamýšlenému převodu.200

197

Viz §85 písm. a) Zákona č. 128/2000 Sb., §36 písm. a) Zákona č. 129/2000 Sb. § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., § 18 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb. 199 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009 200 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007. 198

- 69 6 9

Povinnost zveřejnění záměru nelze chápat jako návrh na uzavření smlouvy ani jako veřejnou nabídku.201 Institut záměru v taxativně stanovených případech, které souvisejí s předpokládanými (zamýšlenými) právními úkony, jež by měly zakládat, měnit či rušit právní vztahy majetkoprávního charakteru, je nezbytným (esenciálním) předpokladem pro perfekci následně učiněného právního úkonu obce.202 Pokud by obec (kraj) záměr nezveřejnila, bude právní jednání absolutně neplatné.203

11.2 Převod vlastnictví Převod majetku z vlastnictví obcí (krajů) na fyzické či právnické osoby se uskutečňuje na základě smlouvy, a to buď za úplatu (kupní smlouva) či bezúplatně (smlouva směnná či darovací). Převádět majetek z vlastnictví obcí (krajů) lze pouze v těch případech, kdy se jedná o: 

prodej za účelem zabezpečování hospodaření dle schváleného rozpočtu radou obce (kraje), tedy převod věcí pravidelných, sloužících k obvyklému hospodaření, které jsou k prodeji přímo určeny,

201

Ústavní soud, ve svém usnesení ze dne 24. září 1998, sp. zn. III. ÚS 258/98, judikoval, že záměr sám o sobě nepředstavuje právní úkon, který by jako takový podléhal tomu kterému režimu občanského zákoníku, dokonce nemá ani charakter smlouvy o budoucí smlouvě, ale je pouze (zásadním) rozhodnutím neomezeného vlastníka 202 Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Linde. Praha 2002, resp. in ASPI – komentář k § 39 zákona o obcích] 203 k problematice neplatnosti se dále vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008, který zdůraznil, že zákon o obcích přesně stanoví, jaké povinné náležitosti záměru obce k nakládání s majetkem obce musí být splněny. Povinné náležitosti nelze rozšiřovat na údaje zákonem nevyžadované a z jejich absence pak dovozovat absolutní neplatnost následně uzavřeného právního úkonu. Dále uvedl, že je logické, že naprosto postačí, aby záměr obce obsahoval pouze zákonem stanovené základní informace, když jeho smyslem je pouze informovat o tom, že obec hodlá určitým způsobem s určitým majetkem obce naložit.

- 70 7 0



smluvní převod (tedy bezúplatný) věcí trvale nepotřebných, jenž původně nebyly určeny k prodeji, nejsou pravidelné ani neslouží k obvyklému hospodaření obce.204

Bezúplatný převod by měl připadat v uvážení pouze v souladu s požadavkem účelnosti, hospodárnosti a veřejného zájmu, popřípadě pokud je převod stanoven zvláštním předpisem. V případě příspěvkových organizací zásadně náš právní řád bezúplatný převod nepřipouští, výjimku tvoří pouze obvyklé dary a logicky také převody majetku mezi příspěvkovou organizací a jejím zřizovatelem, v případech kdy tento majetek příspěvková organizace od zřizovatele nabyla.205 Vzhledem ke skutečnosti, že v případě smluvního převodu majetku z obce (kraje) na fyzickou či právnickou osobu se jedná o převod svou povahou delikátní, de lege ferenda se dá doporučit, aby měla smlouva písemnou formu. Samotnému úkonu pak mnohdy předchází schvalovací proces, kdy v souladu s § 41 odst. 2 OZř a ustanovení § 23 odst. 2 KZř musejí být určité právní úkony schváleny příslušnými orgány obce (kraje). Pro rozhodnutí o schválení zamýšleného převodu je třeba adekvátních podkladů, tím se rozumí zejména to, aby bylo určitě, přehledně a konkrétně vyjádřeno odůvodnění daného převodu a zhodnocení efektivnosti a účelnosti převodu pro obec (kraj).206 Schvalovacími orgány pro případy převodu majetku z vlastnictví obce (kraje) jsou zásadně obecní (krajské) zastupitelstvo a obecní (krajská) rada.207

204

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 190-191. HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 191 - 192 206 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 200. 207 Tamtéž s. 198. 205

- 71 7 1

Schvalovací proces se zásadně řídí několika pravidly:  zastupitelstvu obce (kraje) je zásadně vyhrazeno rozhodovat o převodu nemovitých věcí (ať úplatném či bezúplatném), bytů a nebytových prostor,208  rada obce (kraje) rozhoduje o převodu movitých věcí,209  zastupitelstvo obce rozhoduje o poskytování věcných darů v hodnotě převyšujících 20 000 Kč (v případě krajů nad 100 000 Kč) a peněžitých darů v hodnotě nad 20 000 Kč (u krajů nad 100 000 Kč) jedné fyzické či právnické osobě,210  rada obce rozhoduje dále o poskytování věcných darů v hodnotě 20 000 Kč a nižší (kraje 100 000 Kč a méně) a peněžitých darů v hodnotě a nižší 20 000 Kč (kraje 100 000 Kč a méně).211

11.3 Přechod vlastnictví rozhodnutím státního orgánu Přechod vlastnictví z majetku obce (kraje) je upraven obecným právním předpisem, tedy občanským zákoníkem. K přechodu vlastnického práva z obce (kraje) v praxi dochází v případech, kdy: 

obec (kraj) či příspěvková organizace zřídí stavbu na cizím pozemku, v takovém případě OZ vychází z toho, že stavba je součást pozemku (zásada „superficies solo cedit“), tudíž stavba připadne vlastníkovi

208

§ 85 písm. a) Zákona č. 128/2000 Sb., § 36 písm. a) Zákona č. 129/2000 Sb. § 102 odst. 3 Zákona č. 128/2000 Sb., § 59 odst. 2 písm. e) Zákona č. 129/2000 Sb. 210 § 85 písm. b) Zákona č. 128/2000 Sb., § 35 písm. b) Zákona č. 129/2000 Sb. 211 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 198 – 199 a § 102 odst. 3 Zákona č. 128/2000 Sb., § 59 odst. 2 písm. e) Zákona č. 129/2000 Sb. 209

- 72 7 2

pozemku.212 Před 31. 12. 2013, tedy před účinností nového občanského zákoníku nebyla stavba součástí pozemku.213 

byla věc ve vlastnictví obce (kraje) zpracována jiným subjektem, pokud ke zpracování nedošlo v dobré víře a současně věc již nelze vrátit do původního stavu, a ani není možné určit jediného vlastníka nové věci, věc náleží do spoluvlastnictví vlastníků zpracovaných věcí, v takovém případě se podíly stanoví dle hodnoty zpracovaných věcí nebo jestliže není podíly možné určit, má se za to, že jsou jejich podíly shodné.214



se spoluvlastníci nedělitelné věci (obec či kraj a jiný subjekt) nemohou dohodnout na zrušení spoluvlastnictví, v těchto případech rozhodne soud na návrh jednoho ze spoluvlastníků o zrušení spoluvlastnictví. Danou věc pak soud přikáže za náhradu jednomu z nich a rozhodne o způsobu vypořádání.215



došlo k vyvlastnění obecního (krajského) majetku, přičemž k vyvlastnění lze přistoupit jen za současného splnění všech zákonných podmínek (viz kapitola 9.2.4).216

212

Viz § 506 a § 1084 zákona č. 89/2012 Sb. K tomu více: PAKOSTA, Viktor a Vojtěch RŮŽIČKA. Rizika nové právní úpravy součásti nemovitosti a předkupního práva. Epravo [online]. 2014, č. 94322 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/rizika-nove-pravni-upravy-soucasti-nemovitosti-apredkupniho-prava-94322.html 214 Viz § 1074 - § 1076 zákona č. 89/2012 Sb. 215 Viz § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. 216 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 206. 213

- 73 7 3

11.4 Přenechání majetku obcí a krajů do užívání jiným osobám Přenechání se od převodu či přechodu majetku liší zejména tím, že nedochází k převodu ani přechodu vlastnického práva, děje se tak zejména na základě nájemní smlouvy či výpůjčky. Vlastník majetku se tedy nemění, mění se pouze jeho uživatel. K přenechání majetku typicky dochází v případech, kdy obec (kraj) ve veřejném zájmu přenechá majetek do užívání příspěvkové organizaci např. přenechání budovy základní škole za účelem výuky. Přenecháním majetku, není-li smluvně dohodnuto jinak, se vlastník nezbavuje povinnosti vést majetek ve svém účetnictví ani povinnost pečovat o majetek apod.217 Pro platnost úkonu přenechání majetku do užívání jiným osobám je třeba předchozí zveřejnění záměru přenechat majetek na úřední desce dle zvláštních předpisů (OZř, KZř). Po uplynutí zákonné lhůty (15 dnů pro obce, 30 dnů v případě krajů) rozhodne příslušný schvalovací orgán o přenechání majetku do užívání jiného.218

11.5 Nakládání s pohledávkami obcí a krajů¨ Jedním ze základních principů samosprávy je právo nakládat s majetkem, a to včetně finančních zdrojů, tedy i nakládání s pohledávkami. Obce a kraje při hospodaření se svým majetkem mají mimo jiné povinnost své dlužníky sledovat, případně při neplnění pohledávky vymáhat a k uspokojení své pohledávky použít všechny zákonné prostředky.219

217

Tamtéž, s. 206 – 207. Tamtéž, s. 207. 219 HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 218 – 219. 218

- 74 7 4

Při nakládání s pohledávkami mají obce (kraje) následující možnosti: 

Plnění ve splátkách – Zájmem obce obyčejně bývá jednorázové plnění, pokud však k jednorázovému splnění dluhu nedojde, mají obce (kraje) možnost přistoupit na plnění ve splátkách. Úpravu plnění ve splátkách nalezneme v občanském zákoníku.



Postoupení pohledávky - Obec (kraj) za úplatu, či na základě písemné smlouvy postoupí pohledávku jiné fyzické či právnické osobě.



Poměrné uspokojení pohledávky – K poměrnému uspokojení pohledávky dochází pouze výjimečně, ostatně takové řešení ani není v zájmu obce. Tento postup se uplatňuje pouze tehdy, pokud dlužník svůj dluh nesplní, pak obec (kraj) může přistoupit k poměrnému či částečnému plnění pohledávky.



Prominutí dluhu – Stejně jako v předchozím bodě, se i k prominutí dluhu přistupuje pouze ve výjimečných situacích, a to tehdy kdy dlužník o prominutí dluhu písemně požádá v případě, že u něj nastaly tíživé sociální poměry. Prominutí dluhu může být částečné nebo úplné. 220

Nakládání s pohledávkami podléhá schvalovacímu režimu, stejně jako převod vlastnictví.

220

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 219 – 227.

- 75 7 5

V případě pohledávek rozhodují následující orgány obce (kraje): 

Zastupitelstvo obce (kraje) výhradně o dohodě o splátkách, překročí-li lhůta splácení 18 měsíců, o postoupení pohledávky obce vyšší než 20 000 Kč (u krajů 200 000 Kč), o prominutí dluhu, při stejných podmínkách pro obce a kraje jako při postoupení.



Rada obce o dohodě o splátkách s lhůtou splatnosti kratší než 18 měsíců, o postoupení pohledávky do výše částky 20 000 Kč u obcí (u krajů 200 000 Kč), o pominutí dluhu, při stejných podmínkách pro obce a kraje jako při postoupení. 221

11.6 Účast obcí a krajů v právnických osobách a sdruženích Obce a kraje mohou participovat v různých právnických osobách a sdruženích. Děje se tak zejména za účelem hospodářského využití majetku a zabezpečení veřejně prospěšných činností obce (kraje). Obce a kraje zřizují své organizační složky, které jsou typické absencí právní subjektivity, dále příspěvkové organizace jako právnické osoby, ty však tradičně nejsou zřizovány za účelem zisku a konečně obchodní společnosti, a to zejména akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, školské právnické osoby a veřejné výzkumné instituce.222 V případě obchodních společností je zřejmým zájmem obce (kraje) dosažení zisku. Z konzultace s tajemníkem obce Uherský Brod, panem Válkem, jsem zjistila, že v mém rodném městě je takovou společností např. Městská poliklinika Uherský Brod, v tomto případě se jedná o obchodní společnost s ručením

221 222

HAVLAN, JANEČEK, 2013, op. cit., s. 218 - 222. Tamtéž s. 234-235.

- 76 7 6

omezeným,223 do níž obec vložila kapitál za podmínky, že nadále bude společnost finančně samostatná, případně, že z ní obci bude plynout zisk. Obec (kraj) se může stát společníkem (účastníkem) činnosti jiných osob, zejména pak obchodních společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků.224 Z ustanovení § 85 písm. e) OZř (§ 36 odst. 1 písm. m) KZř) plyne, že o peněžitých a nepeněžitých vkladech do právnických osob rozhoduje zastupitelstvo obce (kraje). Obce a kraje mohou ve své samostatné působnosti zakládat tzv. Ústavy v souladu s ustanoveními obecného předpisu, konkrétně s § 402 až 418 OZ, za účelem plnění svých úkolů, zejména pak za účelem řádného hospodaření a zabezpečení majetku.225 O založení či zrušení právnických osob rozhoduje zastupitelstvo obce (kraje), nadto zastupitelstvu přísluší schvalovaní zakladatelských listin, společenských smlouvy, zakládacích smluv a stanov, a činit rozhodnutí o účasti v právnických osobách již založených.226

223

Viz. Příloha 1 této práce. § 23 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2000 Sb. 225 Před účinností zákona č. 89/2012 Sb. OZ, obce a kraje zakládaly obecně prospěšné společnosti (nyní Ústav) dle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, jenž byl však zrušen ustanovením § 3080 OZ. Obecně prospěšné společnosti mohou i po účinnosti OZ, nadále fungovat (§ 3050 OZ), nebo mohou svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond. 225 § 402 – 418 a § 3050 zákona č. 89/2012 Sb. 226 § 84 odst. 2 písm. e) Zákona č. 128/2000 Sb. a § 35 odst. 2 písm. k) Zákona č. 129/2000 Sb. 224

- 77 7 7

12

Komparace

s právní

úpravou

Španělského

království V této kapitole se budu věnovat popisu právní úpravy ve Španělském království. Tuto zemi jsem si pro svoji diplomovou práci vybrala zejména proto, že jsem zde strávila jeden semestr studiem v rámci programu Erasmus. Vzhledem k tomu, že právní úprava této problematiky se od české právní úpravy významně liší, rozhodla jsem se nejprve právní úpravu Španělského království popsat a poté se zaměřit na podobnosti s právní úpravou dané problematiky v České republice. Pro pochopení úpravy územně samosprávných celků v rámci Španělského království je důležité, abychom nahlédli do španělské historie.

12.1 Stručně k historii Španělského království Španělské království bylo dlouze sužováno diktaturou Francisca Franca. Převratným pro Španělské království byl rok 1978. V tomto roce vstoupila v platnost Ústava Španělského království.227 Ústavu Španělského království silně ovlivnily snahy demokratických a separatistických skupin. Výsledkem snah politických skupin byl výrazný odklon od frankistického režimu, kde se objevovaly snahy potlačující autonomii regionů. Dnes vnímáme Španělsko v souladu s ústavou z roku 1978 jako silně decentralizovaný stát, jenž je založen na autonomii, tzv. autonomních oblastí (čl. 2 Ústavy ŠP), do nichž se pak mohou sdružovat sousední provincie, dále na relativní autonomii provincií a místní autonomní samosprávy, tedy obcí (čl. 140, 141 Ústavy ŠP).

227

Constitución Española. In: Publicado en BOE núm. 311 de 29 de Diciembre de 1978.

- 78 7 8

Autonomní oblasti vznikly v návaznosti na historické a regionální tradice, jako např. autonomní oblasti Baskicko a Katalánsko228, které v dnešní době představují pro Španělsko nejproblematičtější oblasti, usilující o odtržení od státu a úplnou autonomii. Španělsko je rozděleno na 17 autonomních oblastí, čímž připomíná federální stát, avšak i přes toto dělení se stále jedná o stát unitární, jednotný a jediný nositel svrchované moci dle čl. 1.2 výše zmíněné Ústavy Španělského království. Španělský institucionální systém je postaven na zásadě oddělení pravomocí, přičemž zákonodárnou moc přiznává tzv. Generálním Kortesům a zákonodárným parlamentům autonomních oblastí. V praxi každá autonomní oblast vydává své vlastní zákony upravující konkrétní otázku pouze pro danou oblast, tyto zákony však nesmí odporovat zákonům, jež svou platnost vztahují na celé území Španělska.229 Samosprávné celky nemají právo vykonávat zákonodárnou moc, ale mohou vykonávat moc nařizovací, v praxi vydávají podzákonné předpisy ve formě nařízení.230 Nařízení územně samosprávných celků nesmí odporovat obecným zákonům ani zákonům, jenž vydala autonomní oblast, pod níž spadají.231 Z výše uvedeného můžeme dovodit, že na rozdíl od České republiky, kde máme dvoustupňové uspořádání státní moci, ve Španělsku je státní moc rozdělena do tří stupňů, a to na stát jako celek, autonomní oblasti a konečně na územně samosprávné celky.232

228

Vladimír KLOKOČKA, Ústavní systémy evropských států, Praha: Linde Praha 2006, s. 255. Srov. Pleno. SENTENCIA 86/2013, de 11 de abril de 2013 230 Právo členského státu - Španělsko. In: E-justice.europa.eu [online]. 2015 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: https://e-justice.europa.eu/content_member_state_law-6-es-cs.do?member=1 231 Srov. Pleno. SENTENCIA 132/2014, de 22 de julio de 2014 232 Vedle autonomních oblastí náleží ke Španělsku dvě zámořské provincie Cauta a Melilla mající postavení autonomních měst a stejně jako autonomní oblasti mají vlastní vládu. 229

- 79 7 9

Územně samosprávné celky ve Španělsku odvozují svůj majetek od příjmů z centrálního rozpočtu státu a taktéž z autonomních oblastí a samozřejmě z vlastních zdrojů, např. místní poplatky. 233 Pro komunikaci mezi všemi třemi stupni státní správy je zřízeno velké množství nejrůznějších orgánů.234

12.2 Územní samospráva Španělského království Vzhledem k velikosti španělského kontinentu a silně se projevující decentralizaci rozpoznáváme, že uspořádání územních útvarů požívající právo na samosprávu je ve Španělsku mnohem složitější, přistoupíme-li ke srovnání s uspořádáním v České republice. Státní správa Španělského království je rozložena mezi centrální moc, autonomní oblasti a územně samosprávné jednotky. Stěžejními samosprávnými jednotkami jsou provincie, jako seskupení obcí, obce a ostrovy. Na rozdíl od České republiky, kraje ve Španělsku sice nalézt můžeme, avšak pouze v rámci dvou autonomních oblastí, a to v Aragonu a Katalánsku. Všechny územní útvary jsou registrovány v centrálním registru těchto entit.235

12.2.1

Obce (Municipios) Obce (Municipios) jsou základními, nejdůležitějšími a nejvíce

decentralizovanými jednotkami územní samosprávy Španělského království. Obce jsou determinovány základními znaky (stejně jako obce České republiky), a to zejména územím a obyvatelstvem. Obce náleží do provincií, tedy do seskupení obcí a taktéž do autonomních oblastí.236

233

Entidades Locales. In: Administracion.gob.es [online]. 2010 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z:http://administracion.gob.es/pag_Home/espanaAdmon/comoSeOrganizaEstado/EntidadesLocale s.html#.VSWeZdysU89 234 Srov. Pleno. SENTENCIA 7/2013, de 17 de enero de 2013 235 ESTÉBAN CORRAL GARCÍA, José Antonio Lopéz Pellicer. Reglamento de bienes de Entidades Locales. Madrid: Wolters Kluwer, 2006. ISBN 84-7052-382-1. 236 Estudio sobre el registro de Entidades Locales. In: Gobierno de Espaňa: Ministerio de Política Territorial [online]. 2009 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.seap.minhap.es/dms/es/areas/ politica_local/sistema_de_informacion_local_-SIL-/registro_eell/publicaciones/parrafo/06/ Estudio-Registro-Entidades-Locales-INTERNET-1-.pdf

- 80 8 0

Právo na samosprávu obcí jak již bylo výše naznačeno, garantuje přímo Ústava z roku 1978. Právo na autonomii obcím je garantováno stejně jako plná právní subjektivita. Každá obec vykonává svou správu a administrativu prostřednictvím obecní „rady“ (Ayuntamientos), která se skládá ze starosty obce a radních. Obecní radní jsou voleni do obecní rady občany dané obce prostřednictvím demokratických voleb. Starostu obce volí buďto přímo občané nebo je volen radními.237

12.2.2

Provincie Provincie jsou seskupeními obcí, charakteristické svým územním členěním

a existencí za účelem plnění decentralizované státní moci. Charakteristika v přechozí větě představuje současně podmínku pro vlastní existenci provincií. Provincie stejně jako obce chápe španělský právní systém jako územní útvary s právní subjektivitou. Výkon správy provincií a administrativa je dle ústavy svěřena do rukou specializovaným radám (Diputaciones) či jiným reprezentativním orgánům. Vedle provincií počítá španělská ústava s jinými seskupeními obcí, které za provincie neoznačujeme, jedná se o seskupení obdobná svazkům obcí v české právní úpravě.238

12.2.3

Ostrovy Právo na samosprávu požívají také ostrovy náležící Španělskému

království, které svou správu vykonávají prostřednictvím svých rad reprezentantů (Cabildos).239 Španělské ostrovy logicky nevykonávají centralizovanou moc nad celým svým územím, ostrovní obce mají stejně jako v případě obcí španělského kontinentu právo na samosprávu.240

237

Art. 140 Constitución Española. In: Publicado en BOE núm. 311 de 29 de Diciembre de 1978. Art. 141 Constitución Española. 239 Art. 141/4 Constitución Española. 240 Srov. Pleno. SENTENCIA 5/2015, de 22 de enero de 2015. 238

- 81 8 1

12.3 Majetek územně samosprávných celků Španělský právní systém dělí majetek územně samosprávných celků do třech základních skupin, a to konkrétně na majetek veřejný, který slouží především k veřejnému užívání, majetek komunální sloužící primárně k zajištění řádného fungování územně samosprávného celku, tedy k uspokojování potřeb místních, a dále vlastní (investiční) majetek, jenž primárně není určen veřejnosti, ale k vlastnímu hospodaření územně samosprávných celků. Obecnou právní úpravu veřejného majetku jednotek územní správy předkládá Královský dekret č. 1372/1986. 241

12.4

Nabývání majetku územně samosprávnými celky Dle článku 9 Královského dekretu č. 1372/1986 jsou územně samosprávné

jednotky veřejnoprávními korporacemi s plnou způsobilostí k právním úkonům. Jako korporace mohou nabývat a vlastnit majetek všeho druhu a podat žalobu za účelem ochrany svých zdrojů a bránit své vlastnictví. Územně samosprávné jednotky jsou povinny přijmout nezbytná opatření, pro zachování svého majetek a ochranu vlastnických práva, dále mohou přijímat opatření, v případě ohrožení majetku. K opatření lze přistupovat po odborné konzultaci s tajemníkem, právním oddělením, či právním zástupcem místní jednotky.242

241

Real Decreto 1372/1986, de 13 de junio, por el que se aprueba el Reglamento de Bienes de las Entidades Locales. 242 Art. 9 Real Decreto 1372/1986

- 82 8 2

Územně samosprávné jednotky nabývají majetek následujícími způsoby:  přidělením ze zákona,  za úplatu či vyvlastněním za náhradu (upraveno zákonem o vyvlastnění),  děděním, odkazem či darem,  na základě nařízení, předpisu, či ustanovení,  vydržením,  jiným způsobem v souladu s právním řádem.243 V případě nabývání majetku za úplatu je požadováno, aby o takovém nabývání územně samosprávné jednotky uzavřeli smlouvu (kupní). Dále pak v případě nemovitého majetku např. budov historické hodnoty, a pokud hodnota majetku přesahuje jedno procento místního rozpočtu, jsou územně samosprávné jednotky vázány předchozí oznamovací povinností, čili jsou povinny uvědomit o zamýšlené koupi příslušné státní orgány.244 Bezúplatné nabývání majetku, pak dle dekretu nemá být omezováno, pokud není vázáno na podmínky, jež by mohli mít pro územně samosprávné jednotky negativní následky, např. nadměrné zatížení rozpočtu. Dědictví má být přijímáno, jen pokud bude pro územně samosprávný celek přínosné.245 V případech, že byl majetek územně samosprávný celkem nabyt za nevýhodných podmínek, bude nabytí takového považováno za platné dle práva, pokud majetek sloužil po dobu třiceti let svému účelu a ve veřejném zájmu.246

243

Art. 10 Real Decreto 1372/1986 Art. 11 Real Decreto 1372/1986 245 Art. 12 Real Decreto 1372/1986 244

- 83 8 3

Územně samosprávné celky ve Španělsku vydávají vlastní normativní akty (v rámci své nařizovací pravomoci), kterými mohou upravovat otázky související s nabývání, nakládání a hospodařením s jejich majetkem, tyto normativní akty však nesmí být v rozporu s obecnými právními předpisy, jež vydávají zákonodárné orgány Španělska. Územně samosprávné celky se při nakládání se svým majetkem mohou řídit také právními obyčeji. Vydržení majetku je upraveno Španělských Občanským zákoníkem (Códico Civil) a zvláštními předpisy.247 V případech, kdy je majetek územně samosprávnému celku přiřknut v rámci soudního či administrativního rozhodnutí, musí být majetek pro tyto účely řádně identifikován a oceněn znaleckým posudkem. Takto je dáno zejména pro případy, pokud byl majetek přikázán územně samosprávnému celku např. pro neplnění dlužníka vyplývajícího z úvěru územně samosprávným celkem poskytnutého. V případech, kdy hodnota majetku přesahuje dlužnou částku, pak má dlužník nárok na vrácení toho o co by se územně samosprávný celek obohatil.248 Právní rámec obecních pozemků včetně těch, jenž jsou určeny k pozemní komunikaci, upravují zvláštní zákony.249

246

Art. 13 Real Decreto 1372/1986 Art. 14 Real Decreto 1372/1986 248 Art. 15 Real Decreto 1372/1986 249 Art. 16 Real Decreto 1372/1986 247

- 84 8 4

12.5 Základní povinnosti při hospodaření s majetkem Cílem této kapitoly je komparace České právní úpravy územně samosprávných jednotek jako subjektů majetkových vztahů s úpravou dané problematiky ve Španělském království, v této subkapitole tedy souhrnně popíšu základní povinnosti, které jsou pro komparování relevantní.

12.5.1

Povinnost vést majetek v evidenci Stejně jako náš právní systém, tak i španělský klade důraz na podrobnou

inventarizaci a účetní evidenci majetku územně samosprávných celků. Španělské územně samosprávné celky mají povinnost vést v evidenci zejména:  věci nemovité,  věcná práva,  věci movité významné svojí historickou, uměleckou, či ekonomickou hodnotou,  hodnoty plynoucí územně samosprávnému celku z vlastních práv, či úvěrů,  vozidla v majetku územně samosprávných celků,  hospodářská zvířata v majetku územně samosprávných celků,  movité věci (která nebyly výše zmíněny),  majetek a práva dle ustanovení zvláštních zákonů. V ustanoveních dekretu nalézáme podrobný popis toho, jaká data je třeba o majetku územně samosprávných celků vést v evidenci, přičemž např. pro movité věci historické hodnoty je stanoven zvláštní režim. Obecně je zde vyjádřen požadavek na určitou, srozumitelnou a jasnou identifikaci jakéhokoliv majetku.

- 85 8 5

Tzv. Inventář majetku územně samosprávných celků se vydává ve více vyhotoveních, jedno vyhotovení zůstává v rukou místního úřadu, další jsou odesílány příslušnému státnímu úřadu a úřadu příslušné autonomní oblasti.250 Stejně jako české územně samosprávné celky, jsou i ty španělské povinny svůj nemovitý majetek a související vlastnická práva zapisovat do Katastru nemovitostí dle zvláštního zákona.251

12.5.2

Povinnost chránit majetek Dekret upravuje úschovu cenností, péči o půdu, zejména zalesněné

pozemky, a zvířata chovaná k uspokojování potřeb občanů. V kapitole pojednávající o pravomocích územně samosprávných celků pak nacházíme ustanovení týkající se vyšetřování a následné sankcionování v případě, že bude do majetku územně samosprávných celků nezákonně zasahováno.252

12.6 Hospodaření s majetkem územně samosprávných celků Jak již bylo výše popsáno, španělský právní systém dělí majetek územně samosprávných celků na tři skupiny, proto i v této kapitole pojednávající o nakládání s majetkem musíme toto dělení respektovat. Každému typu majetku je vyhrazen vlastní režim.

12.6.1

Veřejný majetek Zákonná úprava veřejného majetku je obsažena ve zvláštním zákoně,253

subsidiárně se pak použijí ustanovení kapitoly IV sekce I dekretu č. 1372/1986.

250

Art. 17 – 35 Real Decreto 1372/1986 Decreto de 8 de febrero de 1946, por el que se aprueba la nueva redacción oficial de la Ley Hipotecaria. 252 Art. 44-73 Real Decreto 1372/1986 253 Decreto de 17 de junio de 1955, por el que se aprueba el Reglamento de Servicios de las Corporaciones Locales. 251

- 86 8 6

Veřejný majetek má sloužit k uspokojování veřejných potřeb, zájmu a veřejnému užívání, čímž se dle dekretu č. 1372/1986 rozumí: 

Společné užívání, při rovném postavení všech občanů, přičemž veřejný majetek zde můžeme dále dělit na:  obecný, využívaný v běžném životě občanů,  zvláštní, určen k užívání v případech zvláštních okolností, např. v případě hrozícího nebezpečí apod.254



Soukromé používání části veřejného majetku ve veřejném zájmu, které však svojí povahou omezuje, či vylučuje využívání této části majetku širokou veřejností.



Běžné užívání v souladu s hlavním úkolem a cílem veřejného majetku.255 Pokud se jedná o obecné a běžné využívání majetku, tyto dva typy

podléhají zpravidla úpravě veřejnoprávních obecných předpisů, naproti tomu v případě soukromého užívání a užívání majetku zvláštního určení se jedná o problematiku spadající pod samosprávu územních jednotek. V případě nakládání s majetkem určeným pro soukromé užívání obce ve veřejném zájmu a pro užití k zvláštním účelům předkládá dekret celou řadu podmínek, které je třeba při majetkoprávní dispozici dodržovat.256

254

K užívání majetku zvláštního určení je dle čl. 77 Královského dekretu třeba zvláštního oprávnění, jež je vždy udělováno na dobu určitou. 255 Užívání v rozporu se zde uvedeným se považuje za nezákonné. 256 Capítulo IV, seccion I, Real Decreto 1372/1986

- 87 8 7

Investiční (vlastní) majetek

12.6.2

Investiční majetek může být zdrojem příjmů státní pokladny, právní úprava tohoto majetku je zakotvena ve zvláštních předpisech, pokud jich není, tak se subsidiárně použijí soukromoprávní předpisy. 257 V již několikrát zmiňovaném dekretu nalezneme pouze dvě ustanovení týkající se investičního majetku, tato ustanovení zakotvují pouze základní rámec pro právní úpravu problematiky nájmu majetku ve vlastnictví územně samosprávného celku.258

Komunální majetek

12.6.3

Jak již bylo výše řečeno komunální majetek, je majetek ve vlastnictví územně samosprávného celku určený k vlastnímu fungování daných celků a veřejných potřeb v rámci daného území. Užívání a využívání tohoto majetku je možné pouze za účelem místního užitku či kolektivní kultivace. Pouze v případě, že by takové využití majetku bylo neúčelné, pak smí být majetek využit jiným způsobem v souladu se zvyklostmi či nařízeními daného územně samosprávného celku, nebo nabídnut k odkoupení ve veřejné dražbě. Upřednostňováni jsou ve veřejné dražbě místní obyvatelé. Cena majetku takto nabídnutého musí být schválena orgány územní samosprávy, tedy oproti našemu právnímu systému, Španělsko nepracuje s neurčitou cenou obvyklou. Detailně upraví nakládání s komunálním majetkem právě komunální předpisy (nařízení), nebo se bude postupovat dle místních zvyklostí. V některých případech (stejně jako u nás) bude záměr užití majetku předmětem schvalovacího procesu. Záměry jsou schvalovány příslušnými orgány územně samosprávného celku, po splnění oznamovací povinnost vůči Radě státu, či Poradního orgánu vlády, pokud je zřízen. 257

TOMAS COBO OLVERA. Régimen jurídico de los bienes de las entidades locales. Madrid: Wolters Kluwer, 2006. ISBN 84-7052-389-9. 258 Capítulo IV, seccion III, Real Decreto 1372/1986

- 88 8 8

Stejně jako u nás platí ve Španělsku zásada respektovat vlastnictví druhých, jimiž se musí logicky řídit i územně samosprávné celky při hospodaření s jejich majetkem. V případě majetku, jenž byl po dobu deseti let sice majetkem komunálním, avšak k těmto účelům po tuto dobu nebyl využíván, může být zbaven svého komunálního charakteru. Rozhodnout o tomto zbavení může orgán územně samosprávného celku nadpoloviční většinou hlasů jejich členů, přičemž toto rozhodnutí musí být následně schváleno příslušným orgánem autonomní oblasti. Část komunálního majetku může být využíván ke specifickým účelům, jako je výuka, rekreace, lov a další potřeby místních obyvatel.259

12.7 Převody majetku260 Úpravu převodů majetku z vlastnictví územně samosprávných celků nacházíme v kapitole V. královského dekretu č. 1372/1986.

12.7.1

Nemovitý majetek Nemovitý majetek ve vlastnictví územně samosprávného celku nesmí být

zcizen, vyměněn či zatížen bez povolení příslušného orgánu autonomní oblasti, pod níž územně samosprávný celek spadá. Povolení dle předchozí věty je zapotřebí vždy, když hodnota nemovitosti přesahuje 25 procent hodnoty obvykle převáděného majetku. V případech kdy je hodnota nemovitosti nižší, je třeba zamýšlený převod majetku příslušnému orgánu autonomní oblasti oznámit. Nemovitý majetek územně samosprávného celku nesmí být bezúplatně převáděn, s výjimkou převodů ve prospěch veřejných organizací s cílem uspokojovat veřejné potřeby občanů nebo ve prospěch organizací soukromých (neziskových) jednajících ve veřejném zájmu. Bezúplatný převod musí být 259 260

Capítulo IV, seccion III, Real Decreto 1372/1986 Capítulo V, Real Decreto 1372/1986

- 89 8 9

oznámen příslušnému orgánu příslušné autonomní oblasti a předně schválen usnesením absolutní většiny hlasů členů Rady územně samosprávného celku. 261 Zvýhodněný režim je stanoven pro převod pozemků do vlastnictví místních obyvatel, za účelem např. výsadby stromů.262 Naproti tomu v případě nemovitostí s historickou či jinou kulturní hodnotou, bude ke zcizení zapotřebí souhlasu specializovaného centrálního orgánu státu, kompetentního v těch případech rozhodovat.263 Nemovitý majetek a vlastnická práva k němu jsou i ve Španělsku předmětem zápisu do katastru nemovitostí.264 Dekret upravující tuto problematiku předpokládá, v souladu s dalšími ustanoveními, že k převodu nemovitého majetku bude docházet výhradně na základě smlouvy.

12.7.2

Movitý majetek V případě prodeje movitých věcí, jejichž hodnota by přesáhla 10 procent

rozpočtu daného územně samosprávného celku, musí být prodej schválen naprostou většinou hlasů členů Rady.265 Cena movité věci, má být cenou reálnou, odvozenou od technického ohodnocení věci (nejedná se o znalecký posudek).266 Jakékoliv zkreslení či dezinterpretace ceny s ohledem na charakter a právní povahu zboží, které jsou určeny k prodeji či výměně, se trestá dle Trestního zákoníku (Códico Penal).267

261

Art. 109 Real Decreto 1372/1986 Art. 116 Real Decreto 1372/1986 263 Art. 117 Real Decreto 1372/1986 264 Art. 113 Real Decreto 1372/1986 265 Art. 114 Real Decreto 1372/1986 266 Art. 118 Real Decreto 1372/1986 267 Art. 119 Real Decreto 1372/1986 262

- 90 9 0

Závěr Problematika územně samosprávných celků vystupujících v majetkových vztazích se svým postavením v českém právním systému nachází na pomezí mezi právem veřejným a soukromím, fakticky je vlastnictví typicky soukromoprávním institutem, v případě územně samosprávných celků, jenž vystupují ve vztazích jako veřejnoprávní korporace, se však uplatňují veřejnoprávní omezení. Veřejnoprávní korporace díky své plné právní subjektivitě mohou vlastnit majetek. Tento majetek hraje nezanedbatelnou socioekonomickou roli, jež významnou měrou ovlivňuje charakter a kvalitu výkonu veřejné moci ve státě, respektive její části. Z toho vyplívá, že majetek ve vlastnictví územně samosprávných celků, tedy obcí a krajů, můžeme označit za majetek veřejný. Na rozdíl od majetku v tradičním pojetí, kdy tento majetek slouží zejména k soukromým potřebám, či vytváření zisku, úkolem majetku veřejného je naplňování „vyšších“ cílů. Veřejný majetek lze chápat jako decentralizovanou část majetku státního, tento majetek má sloužit především veřejnému zájmu, potažmo zájmu státnímu, jehož nejvyšší prioritou by mělo být zachování majetku a jeho další rozvoj. Z tohoto pohledu je zásadní, aby bylo s majetkem hospodařeno s péčí řádného hospodáře. Územně samosprávné celky při hospodaření s majetkem tedy plní roli hospodáře pro stát, v rámci svého území, což je dle mého názoru v zájmu zachování majetku správným řešením, jelikož při složitosti majetkoprávních vztahů, ať již ve sféře veřejného či soukromého práva, by nebylo možné sledovat záměr péče a rozvoje majetku centralizovaně pro velká území. Ostatně obce, jako základní jednotky územní samosprávy, respektive obecní reprezentanti, mohou adekvátně posoudit co je a co není ve veřejném zájmu na území, kde žijí v patřičných souvislostech.

- 91 9 1

Tento názor potvrzuje i třístupňová soustava decentralizované státní moci ve Španělském království, kde vzhledem ke geografické rozsáhlosti území, bylo nutné státní moc dále dělit, což potvrdily i historické zkušenosti, kdy i v rámci jednoho unitárního státu můžeme nalézt opravdu markantní odlišnosti, jako jsou např. historie, náboženství, jazyk apod. Veřejný zájem je zájmem společným, kolektivním, národním, případně nadnárodním, avšak pro naplnění zájmu národního je třeba zohlednit veškeré dílčí. Dle mého názoru, je právní úprava dané problematiky ve Španělském království zdařilejší, zejména z důvodu dělení majetku na veřejný, komunální a investiční, taktéž pokud vezmeme v úvahu, že španělská právní úprava obsahuje jeden ucelený předpis, který pojednává o územně samosprávných jednotkách a o možnostech výkonu práv majetkových. Královský dekret č. 1372/1986 udává jistý právní rámec pro všechny územně samosprávné celky, tedy obce, provincie a ostrovy. Další konkrétnější úpravu zohledňující poměry daného území pak přinášejí autonomní oblasti v rámci své zákonodárné pravomoci. Českému právnímu systému, jak plyne jen z pouhého značného počtu právních předpisů, jenž byli pro mou práci použity, chybí ucelená právní úprava. Předpisy č. 128/2000 Sb. o obcích a š. 129/2000 Sb. o krajích, jsou zákony z mého pohledu „úvodními“, příliš obecnými a k hospodaření s majetkem obcí a krajů nabízí pouze velmi málo pravidel. Díky těmto mezerám je reprezentativním orgánům obcí a krajů nabízen široký prostor pro vlastní uvážení. Tímto autorka nechce říci, že by měl stát více zasahovat do územní samosprávy, naopak by měl poskytnout územně samosprávným celkům kvalitní právní rámec, tedy ucelenou hmotně právní úpravu, kdy prostřednictvím v ní obsažených ustanovení vymezí jasně a určitě prostor a hranice pro nakládání a hospodaření s majetkem obcí a krajů. Nejedná se tedy o kontrolu a zásah, avšak o spolupráci, na níž by měl být eminentní zájem.

- 92 9 2

V souvislosti výše uvedeným a také např. s nedávnými neblahými událostmi v městě Uherský Brod, se potřeba zvýšení úrovně spolupráce napříč spektrem státních orgánů na všech úrovních jenom potvrzuje. Kriticky hodnotím také strnulosti pocházející z minulého režimu v souvislosti s příspěvkovými organizacemi, s nimiž se dosud zákonodárce uspokojivě nevyrovnal, ačkoliv obecně považuji přijetí zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů za krok kupředu. Na závěr bych chtěla vyjádřit své přesvědčení, že ačkoliv je česká majetkoprávní úprava obcí a krajů značně nekomplexní, příliš obecná a roztříštěná do mnoha právních předpisy, pokud nahlédneme do judikatury českých soudů, zjistíme, že nepřináší žádné větší problémy, tedy že je pro české právní prostředí dostačující.

- 93 9 3

Přílohy Příloha č. 1: Organizační struktura města Uherský Brod

- 94 9 4

Příloha č. 2: Organizační struktura obecního úřadu města Uherský Brod

- 95 9 5

Seznam literatury Knižní publikace 1) HAVLAN, Petr., JANEČEK, Jan. a kolektiv. 1. vyd. Majetek územních samosprávných celků v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, 2013. 2) KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 3) EXNER, Jiří. Obce, města, městské části: O místní veřejné správě a její dekoncentraci statutárními vyhláškami v územně členěných městech. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-289-9. 4) PRŮCHA, Petr. Správní právo, Obecná část. 8. dopl. a aktualiz. vyd. Brno-Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2012 5) HENDRYCH, Dušan. a kol.: Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 6) KOUDELKA, Zdeněk. Obce a kraje: podle reformy veřejné správy v 2001. Praha: Linde a.s., 2001. 7) HAVLAN, Petr. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. 2. aktualit. A doplněné vyd. Praha: Linde Praha, 2008. 8) HAVLAN, Petr. Veřejné vlastnictví v právu a společnosti. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 9) GERLOCH, Aleš. Teorie práva 6. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-454-1. 10) BALÍK, Stanislav. Komunální politika: Obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 11) HAVLAN, Petr. Veřejný majetek. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5606-0.

- 96 9 6

12) MILANA OTRUSINOVÁ, Dana Kubíčková. Finanční hospodaření municipálních účetních jednotek po novele zákona o účetnictví. Praha: C.H.Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-342-4. 13) ZDENĚK KOUDELKA, Radek Ondruš, Petr Průcha. Zákon o obcích (obecní zřízení) komentář. 4. doplněné vydání. Praha: Linde a.s., 2009. 14) PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Finance územní samosprávy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 55. ISBN 978-80-210-4511-8. 15) KLOKOČKA Vladimír, Ústavní systémy evropských států, Praha: Linde Praha 2006. 16) ESTÉBAN CORRAL GARCÍA, José Antonio Lopéz Pellicer. Reglamento de bienes de Entidades Locales. Madrid: Wolters Kluwer, 2006. ISBN 847052-382-1 17) TOMAS COBO OLVERA. Régimen jurídico de los bienes de las entidades locales. Madrid: Wolters Kluwer, 2006. ISBN 84-7052-389-9.

Časopisecké publikace 18) HAVLAN, Petr.: Nový právní rámec hospodaření s majetkem územních samospráv, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, roč. 8, 2000, č. 12, s. 535-539 19) JANEČEK, Jan.: Některá úskalí nové úpravy pravidel územních rozpočtů. Moderní obec, Praha: Economia, a. s., 2009, č. 2, s. 2. 20) HAVLAN, Petr. Mohou příspěvkové organizace ÚSC vlastnit majetek? Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání., 2003, roč. 4, č. 2, s. 12 a13. 21) HAMPLOVÁ, Jana. Majetkoprávní dispozice s nemovitostmi obce/1. Moderní obec, 2009, roč. 15, č. 2 22) FUREK, Adam., Nakládání s obecním majetkem podle zákona o obcích, Moderní obec. 2012, roč. 18, č. 1

- 97 9 7

Právní předpisy 23) Zákon o přijetí Evropské charty místní samosprávy. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 24) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 25) Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 26) Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění zákona č. 515/2002 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 27) Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 342/2006 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 28) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 29) Zákon č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 30) Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 342/2006 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015]. 31) Nařízení vlády č. 253/1992 Sb. o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů., In ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015].

- 98 9 8

32) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 303/2013 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2014]. 33) Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 34) Zákon č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 35) Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 36) Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 37) Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 303/2013 Sb., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2014]. 38) Zákona 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014].¨ 39) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 40) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 41) Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 42) Zákon č. 183/2006 Sb., (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014].

- 99 9 9

43) Zákon č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 44) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a její vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 45) Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Linde. Praha 2002, resp. in ASPI – komentář k § 39 zákona o obcích] 46) Constitución Española. In: Publicado en BOE núm. 311 de 29 de Diciembre de 1978. 47) Real Decreto 1372/1986, de 13 de junio, por el que se aprueba el Reglamento de Bienes de las Entidades Locales. 48) Decreto de 8 de febrero de 1946, por el que se aprueba la nueva redacción oficial de la Ley Hipotecaria. 49) Decreto de 17 de junio de 1955, por el que se aprueba el Reglamento de Servicios de las Corporaciones Locales. 50) Ley Orgánica 10/1995, de 23 de noviembre, del Código Penal.

Judikatura 51) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 30 Cdo 3598/2006 52) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008 53) Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007 54) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3950/2010 55) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 158/2007 56) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008.

- 100 1 0

57) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009 58) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007. 59) Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. září 1998, sp. zn. III. ÚS 258/98 60) Usnesení Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 19. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008, 61) Pleno. SENTENCIA 86/2013, de 11 de abril de 2013 62) Pleno. SENTENCIA 132/2014, de 22 de julio de 2014 63) Pleno. SENTENCIA 7/2013, de 17 de enero de 2013 64) Pleno. SENTENCIA 5/2015, de 22 de enero de 2015.

Internetové zdroje 65) Evropská charta místní samosprávy. Epravo [online]. 2001, č. 13600 [cit. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropska-chartamistni-samospravy-13600.html 66) Obecní

symboly:

Stanovisko

odboru

dozoru

a

kontroly

MV

ČR. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2008, č. 04 [cit. 7. 4. 2115].

Dostupné

z:http://www.mvcr.cz/clanek/obecni-symboly-

stanovisko-odboru-dozoru-a-kontroly-mv-cr.aspx 67) BUBENÍČEK, Václav, ČMEJREK Jaroslav, ČOPÍK Jan Demokracie v lokálním politickém prostoru [online]. 2010 [cit. 5. 4. 2015]. ISBN 97880-247-3061-5. Dostupné z:http://books.google.cz 68) DUDA, Milan, Poslavení tajemníka Epravo [online]. 2002, roč. 2002, č. 01 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/ spravnipravo/postaveni-tajemnika-15611.html

- 101 1 0

69) Příspěvkové organizace jako konkurent nestátním neziskovým organizacím. In: Vláda České republiky [online]. 2014 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/ studie_skarabelova_prispevkove_organizace_pro_web.pdf 70) Obecný vzdělávací systém pro úředníky místních samosprávných orgánů. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2009 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/prirod-kraj-pdf.aspx 71) Slovník cizích slov ABZ [online]. 2005 [cit. 7. 4. 2015]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/sui-generis 72) KERNER,

Hospodaření

Jan.

s

majetkem

obce.

In: Vzdělaný

zastupitel [online]. 2010 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www. vzdelanyzastupitel.cz/data/fileBank/e6a0289a-cdcd-4e82-9d522b775f125728.pdf 73) Metodologické

doporučení

k

činnosti

územních

samosprávných

celků [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2014, 66 s. [cit. 8. 4. 2015].

Dostupné

z:

http://www.mvcr.cz/odk2/clanek/odbor-verejne-

spravy-dozoru-a-kontroly.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D 74) JANEČEK, Jan. Hospodaření územním samosprávných celků [online]. Brno, 2011, [cit. 27. 3. 2014]. Disertační práce. Masarykova univerzita. Právnická

fakulta.

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/th/53600/pravf_d/

Janecek-DP.pdf 75) ŠIMEK, Martin a Tomáš ZACHA. Nakládání s majetkem obce - část 1.: Postavení a majetek obce.Elaw.cz [online]. 2011, č. 5 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.elaw.cz/clanek/ nakladani-s-majetkem-obce 76) FUNEK, Adam. Nakládání s obecním majetkem podle zákona o obcích. Moderní obec [online]. 2012, č. 1 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://moderniobec.cz/nakladani-s-obecnim-majetkem-podle-zakona-oobcich/

- 102 1 0

77) PAKOSTA, Viktor a Vojtěch RŮŽIČKA. Rizika nové právní úpravy součásti nemovitosti a předkupního práva. Epravo [online]. 2014, č. 94322 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/rizika-novepravni-upravy-soucasti-nemovitosti-a-predkupniho-prava-94322.html 78) Právo členského státu - Španělsko. In: E-justice.europa.eu [online]. 2015 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: https://e-justice.europa.eu/content_ member_state_law-6-es-cs.do?member=1 79) Entidades Locales. In: Administracion.gob.es [online]. 2010 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z:http://administracion.gob.es/pag_Home/espanaAdmon/ comoSeOrganizaEstado/EntidadesLocales.html#.VSWeZdysU89 80) Estudio sobre el registro de Entidades Locales. In: Gobierno de Espaňa: Ministerio de Política Territorial [online]. 2009 [cit. 4. 8. 2015]. Dostupné z:http://www.seap.minhap.es/dms/es/areas/politica_local/ sistema_de_informacion_local_-SIL-/registro_eell/publicaciones/ parrafo/06/ Estudio-Registro-Entidades-Locales-INTERNET-1-.pdf

- 103 1 0