Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství
Diplomová práce Právní regulace směnárenství Dominik Šolc Akademický rok 2015/2016
„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Právní regulace směnárenství zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“
V Brně dne 31. 3. 2016
……………………………… Dominik Šolc
2/ 76
Na tomto místě bych rád poděkoval v první řadě JUDr. Daně Šramkové, Ph.D., MBA za velice vstřícný přístup a za cenné rady a konzultace, které vedly ke vzniku této práce. Zároveň bych rád poděkoval Ing. Martinu Slezákovi, a to za ochotu konzultovat můj výkladový problém i mimo pracovní dny. Poděkování pak patří také mé rodině za podporu během studia a v neposlední řadě samozřejmě Anně zejména za to, ţe to se mnou vydrţela.
3/ 76
ABSTRAKT Práce je věnována právní regulaci směnárenství, jakoţto části devizové oblasti práva. V první části je stručný popis vývoje právní úpravy směnárenství aţ po aktuálně účinnou úpravu. Druhá část obsahuje popis procesu vedoucího k zisku oprávnění k provozování směnárenské činnosti pro jednotlivé druhy subjektů, vymezení jednotlivých povinností vztahujících se ke směnárenství a v neposlední řadě také souhrn rozhodovací činnosti České národní banky ve vztahu k správním deliktům v oblasti směnárenství. V závěru jsou pak dvě vedlejší oblasti vztahující se ke směnárenství, a to nástroje v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a finanční arbitr. Klíčová slova Směnárenství; Směnárenská činnost; Legalizace výnosů z trestné činnosti; Finanční arbitr; Devizový zákon; Zákon o směnárenské činnosti ABSTRACT The thesis deals with the legal regulation of foreign currency exchange as a part of a foreign exchange branch of law. In the first part, there is a brief description of the evolution of the foreign currency exchange regulation up to the currently effective one. Second part includes the description of the procedure leading to an obtainment of a right to operate as an bureau-de-change for the respective subjects, alignment of the respective duties tied to the foreign currency exchange and last but not least an overview of the Czech National Bank’s decisions regarding administrative offences in the foreign currency exchange branch of law. Final part includes two secondary branches tied to the foreign currency exchange; those are anti-money laundering and financial arbitrator. Key words Foreign currency exchange; Bureau-de-change activity; Money laundering; Financial arbitrator; Foreign Exchange Act; Act on bureau-de-change activity
4/ 76
ÚVOD .............................................................................................................................. 8 1.
HISTORIE ............................................................................................................ 10
1.1
Období před vytvořením státního devizového monopolu .................................. 10
1.1.1 1.1.2
Období mezi lety 1919 – 1946 ......................................................................... 10 Období mezi lety 1946 – 1953 ......................................................................... 11
1.2
Období státního devizového monopolu .............................................................. 12
1.2.1 1.2.2
Období mezi lety 1954 – 1970 ......................................................................... 12 Období mezi lety 1971 – 1989 ......................................................................... 13
1.3
Období po sametové revoluci ............................................................................. 14
1.3.1 1.3.2 1.3.3 2.
Devizový zákon z r. 1989 ................................................................................. 14 Devizový zákon z r. 1990 ................................................................................. 14 Devizový zákon z r. 1995 ................................................................................. 15 AKTUÁLNÍ ÚPRAVA PROVOZOVÁNÍ SMĚNÁRENSKÉ ČINNOSTI..... 16
2.1
Základní pojmy ................................................................................................... 16
2.2
Oprávnění k výkonu směnárenské činnosti ........................................................ 18
2.2.1 2.2.1a 2.2.1b 2.2.1c 2.2.1d 2.2.1e 2.2.2 2.2.2a 2.2.2b 2.2.2c 2.2.3
Směnárník ......................................................................................................... 19 Sídlo.................................................................................................................. 19 Důvěryhodnost ................................................................................................. 20 Vzdělání............................................................................................................ 21 Věk ................................................................................................................... 21 Ukončení provozování směnárenské činnosti .................................................. 22 Banka ................................................................................................................ 23 Tuzemská banka ............................................................................................... 24 Zahraniční banka .............................................................................................. 25 Změna a zánik bankovní licence ...................................................................... 25 Spořitelní a úvěrní druţstvo ............................................................................. 26
2.3
Registr směnárníků ............................................................................................. 27
2.4
Povinnosti podle zákona o směnárenské činnosti ............................................... 28
2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5
Ohlašovací povinnost ....................................................................................... 28 Provozovna ....................................................................................................... 29 Kurzovní lístek ................................................................................................. 29 Informace před provedením směnárenského obchodu ..................................... 31 Doklad o provedení směnárenského obchodu .................................................. 32
5/ 76
2.4.6
Informační a archivační povinnost ................................................................... 32
2.5
Souhrnně ke správním deliktům a rozhodovací činnosti České národní banky . 34
2.6
Povinnosti podle zákona o oběhu bankovek a mincí .......................................... 37
2.6.1 2.6.2 2.6.3 3.
Oběh tuzemských bankovek a mincí ................................................................ 37 Ochrana před paděláním ................................................................................... 39 Odborný kurz .................................................................................................... 39 LEGALIZACE VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI ....................................... 41
3.1
Vývoj právní úpravy ........................................................................................... 41
3.2
Nástroje v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti ................................... 41
3.2.1 3.2.2 3.2.3
Povinnost identifikace ...................................................................................... 43 Uchovávání informací ...................................................................................... 44 Postup při podezřelém obchodu ....................................................................... 44
3.3
Vztah legalizace výnosů z trestné činnosti a směnárenství ................................ 44
3.4
Trestní odpovědnost............................................................................................ 48
4.
FINANČNÍ ARBITR............................................................................................ 51
4.1
Vývoj právní úpravy ........................................................................................... 51
4.2
Základy řízení před finančním arbitrem ............................................................. 52
4.3
Forma rozhodování ............................................................................................. 54
4.3.1 4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3
Rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty.......................................................... 55 Rozhodovací činnost finančního arbitra v oblasti směnárenství ........................ 57 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/59/2014 ............................................................. 57 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/329/2014 ........................................................... 59 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/427/2014 ........................................................... 59
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 61 SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ......................................... 63
6/ 76
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK AML
předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti (z angl. Anti-Money Laundering)
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
EUR
euro
FAÚ
Finanční analytický útvar
Kč, CZK
česká koruna
MFČR
Ministerstvo financí České republiky
NSS
Nejvyšší správní soud
PO
právnická osoba
7/ 76
ÚVOD S účinností od 1. 11. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti (dále jen „zákon o směnárenské činnosti“), který nahradil dosavadní úpravu směnárenské činnosti v zákoně č. 219/1995 Sb., devizovém zákoně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „devizový zákon“). Obsahem a hlavním cílem této diplomové práce je charakterizovat povinnosti spojené s provozováním směnárenské činnosti na území České republiky, a to zejména povinnosti obsaţené v zákoně o směnárenské činnosti. Dále je, spíše však vedlejším, cílem statisticky shrnout rozhodovací činnost České národní banky (dále také někdy „ČNB“) ve vztahu ke správním deliktům v oblasti směnárenství. Vzhledem k tomu, ţe k právní regulaci směnárenství se vztahují i další oblasti veřejného práva, tj. zejména boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a finanční arbitr, bude se tato diplomová práce věnovat i těmto dvěma oblastem, které, i přes to, ţe jsou vedlejšího charakteru, tvoří významnou část právní regulace směnárenství. V případě legalizace výnosů z trestné činnosti je třeba upozornit na to, ţe směnárny jsou hojně vyuţívány k legalizaci výnosů z trestné činnosti. To je také důvod, proč povinnosti stanovené právní úpravou boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti tvoří nedílnou součást právní regulace směnárenství a povinnosti osob oprávněných k provozování směnárenské činnosti ve vztahu k zákonu č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“), tedy nesmí být v této práci opomenuty. Dále je třeba se věnovat i finančnímu arbitrovi, jakoţto orgánu, kterému bylo ke dni účinnosti zákona o směnárenské činnosti svěřeno oprávnění rozhodovat mj. i spory z oblasti směnárenství, byť jeho rozhodovací činnost v této oblasti není početná. Hypotézou této diplomové práce je, ţe „rozdíl mezi bankovním a nebankovním provozováním směnárenské činnosti je pouze ve vzniku oprávnění k jejímu provozování“, kdy k jejímu potvrzení či vyvrácení by mělo dojít za pomoci metod analýzy, syntézy a částečně komparace.
8/ 76
Z formálního hlediska je práce členěna do čtyř hlavních kapitol, kdy v první kapitole je nastíněn historický vývoj právní úpravy na českém území, a to od odtrţení devizového práva jakoţto samostatného odvětví práva aţ po nynější účinnou úpravu. Druhá kapitola je věnována samotné – aktuálně účinné právní úpravě směnárenské činnosti. Velká pozornost je zde věnována podmínkám pro zisk povolení k činnosti směnárníka pro nebankovní subjekty. V případě bankovních subjektů je pak zisk povolení, zejména s ohledem na komplexnost těchto řízení, zpracován mnohem stručněji (a to i s ohledem na fakt, ţe základní podmínky a výklad k nim se opakuje). Po zisku povolení následuje rozbor povinností při samotném provozování směnárenské činnosti. Další významná část druhé kapitoly, v souvislosti s jedním z cílů vytyčených výše, je pak autorem zpracované statistické shrnutí rozhodovací praxe České národní banky týkající se správních deliktů na úseku směnárenství, přičemţ tato praxe je promítána i ve vztahu k jednotlivým povinnostem. Konečně v závěru druhé kapitoly jsou stručně vymezeny povinnosti na základě zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oběhu bankovek a mincí“). Třetí a čtvrtá kapitola se pak zaobírá vedlejšími právními obory spojenými se směnárenstvím, a to legalizací výnosů z trestné činnosti a finančním arbitrem, jak je nastíněno výše.
9/ 76
1.
HISTORIE
1.1
OBDOBÍ PŘED VYTVOŘENÍM STÁTNÍHO DEVIZOVÉHO MONOPOLU
První právní úprava devizových vztahů, tedy vztahů upravujících nakládání s cizozemskými platidly, se aţ počátkem 20. století stala natolik významným odvětvím práva, ţe se dalo hovořit o relativně samostatném odvětví práva.1 Za první výrazný časový úsek lze označit období od vzniku, resp. od vyčlenění devizového práva, aţ do vzniku státního devizového monopolu začátkem padesátých let dvacátého století. 1.1.1 OBDOBÍ MEZI LETY 1919 – 1946 Vznik devizových předpisů lze pozorovat koncem první světové války, přičemţ však aţ rok 1919 je rokem, od kterého lze pozorovat vývojovou linii devizových předpisů.2 Za první devizovou úpravu lze označit nařízení č. 47/1919 Sb., o zřízení Československé devisové ústředny, na kterou však navazovala značně roztříštěná právní úprava v oblasti devizového hospodářství, např. zákon č. 7/1924 Sb., o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění pozdějších předpisů. V období Protektorátu Čechy a Morava a krátkou dobu po konci války, konkrétně v období od 10. 7. 1939 do 14. 5. 1946, bylo směnárenství (toho času označeno jako obchodování s cizozemskými platidly) upraveno primárně vládním nařízením č. 155/1939 Sb., kterým se vydává daňový řád (dále jen „daňový řád“). Daňový řád zároveň nahradil onu roztříštěnou úpravu z období první republiky. Na základě toho pak bylo právo obchodovat s cizími platidly přiznáno pouze vymezenému okruhu subjektů, přičemţ zákon nerozlišoval mezi bankovní a nebankovní směnárenskou činností, všechny peněţní ústavy a podniky, které dostaly povolení od ministerstva financí po slyšení Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze (právní
1 2
GRÚŇ, Ľubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, s. 230. Ibid.
10/ 76
předchůdce dnešní České národní banky), byly označeny souhrnně za devizové banky.3 Kromě Národní banky pak bylo k 7. 7. 1939 celkem 45 devizových bank.4 Následně bylo ministerstvo financí oprávněno, a to kdykoliv bez udání důvodu, povolení omezit či odejmout.5 Povolení od Národní banky pak podléhalo i nabytí cizozemských platidel za tuzemská.6 Zároveň pak daňový řád ustanovil povinnost všech tuzemců odvést jakákoliv cizozemská platidla, a to do tří dnů od jejich nabytí.7Tato povinnost byla promítnuta i do úpravy vývozu a dovozu cizích platidel, tedy do případů cestování do zahraničí, kdy byla stanovena zásadně maximální částka ve výši 100 K měsíčně, jejíţ ekvivalent bylo povoleno vyvézt do zahraničí bez povolení Národní banky a následně po návratu nespotřebovanou část vrátit, a to do tří dnů od návratu.8 1.1.2 OBDOBÍ MEZI LETY 1946 – 1953 Po konci druhé světové války byl daňový řád s účinností od 15. 5. 1946 nahrazen zákonem č. 92/1946 Sb., o vázaném devisovém hospodářství (devisový zákon) (dále jen „devisový zákon“). Devisový zákon nebyl revolučním obratem v devizové oblasti, naopak zachoval rámcově obdobnou úpravu, jako devizový řád.9 Zůstala zachována odvodová povinnost, pouze však s tím rozdílem, ţe lhůta pro odevzdání Národní bance byla prodlouţena na deset dnů.10Stejnou zůstala i povinnost mít povolení Národní banky k nabytí cizozemských platidel za tuzemská či s nimi jakkoliv nakládat.11
3
§ 1 odst. 4 daňového řádu. Vyhláška ministra financí č. 160/1939 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o devisových bankách. 5 § 1 odst. 5 daňového řádu. 6 § 1 odst. 7 daňového řádu. 7 § 11 odst. 1 písm. a daňového řádu. 8 Čl. 1 vyhlášky ministra financí č. 327/1940 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o vývozu, dovozu a průvozu platidel v cestovním styku, ve znění pozdějších předpisů. 9 GRÚŇ, op. cit., s. 232. 10 § 8 odst. 1 devisového zákona. 11 § 15 odst. 1 devisového zákona. 4
11/ 76
Novinkou však byla první úprava archivační a informační povinnosti, kdy devisový zákon zakládal povinnost vést záznamy o provedených obchodech a povinnost k jejich předloţení Národní bance.12 Rovněţ novým bylo vtělení pojmu „valuty“, jakoţto cizozemské peníze, přímo do textu zákona.13 S tímto pojmem dále pracovala i navazující právní úprava v devizové oblasti. 1.2
OBDOBÍ STÁTNÍHO DEVIZOVÉHO MONOPOLU
Po roce 1948, s ohledem na devizové ztráty způsobené účastí soukromého sektoru, začal být budován státní devizový monopol, tedy „výlučné právo státu uskutečňovat platební styk se zahraničím, soustřeďovat na tento účel zahraniční platební prostředky a rozhodovat o jejich použití.“14 Proces budování státního devizového monopolu vyvrcholil vydáním zákona č. 107/1953 Sb., o devisovém hospodářství (dále jen „zákon o devizovém hospodářství“).15 1.2.1 OBDOBÍ MEZI LETY 1954 – 1970 Zákon o devizovém hospodářství v duchu státního devizového monopolu zásadně zakazoval vývoz a dovoz československé měny. Výjimkou byli devizoví tuzemci cestující do ciziny, kterým bylo na pas (či obdobný doklad) povoleno vyvést maximálně 300 Kč, coţ muselo být celnicí potvrzeno právě v pasu. Tyto peníze však nesměly být v cizině pouţity a při návratu muselo být potvrzeno, ţe jsou dováţeny zpět.16 Se směnou československé měny za cizozemskou měnu zákon o devisovém hospodářství vůbec nepočítal, počítal pouze se směnou opačným směrem, kdy však tuto směnu byla oprávněna provést pouze Státní banka československá, popř. jiná,
12
§ 26 devisového zákona. § 3 odst. 2 devisového zákona. 14 GRÚŇ, op. cit., s. 235. 15 BAKEŠ, Milan et. al. Československé finanční právo. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979, s. 259. 16 § 1 vyhlášky ministerstva financí a ministerstva zahraničního obchodu č. 6/1963 Sb., k zákonu o devizovém hospodářství (dále jen „vyhláška k zákonu o devizovém hospodářství“). 13
12/ 76
ministerstvem financí určená místa.17Mezi tato místa patřily zejména peněţní ústavy, cestovní podniky či celnice.18 1.2.2 OBDOBÍ MEZI LETY 1971 – 1989 S účinností od 1. 1. 1971 byl zákon o devisovém hospodářství nahrazen zákonem č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství (dále jen „zákon o devizovém hospodářství“), který – na rozdíl od předchozího zákona – státní devizový monopol zakotvoval výslovně v § 2. Oprávnění obchodovat s devizovými prostředky (tedy i valutami) příslušelo Státní bance československé a dalším peněţním ústavům a organizacím, které byly Státní bankou československou pověřeny.19 Ţádný nepověřený subjekt nesměl obchodovat s devizovými prostředky, jak vyplývalo ze zákazu obsaţeného v § 9 zákona o devizovém hospodářství, přičemţ tento zákaz byl absolutní, další výjimky tedy mohly být přiznány pouze prováděcím předpisem, nikoliv v samotném pověření Státní banky československé.20 Zákon o devizovém hospodářství dále rozlišoval devizové banky a devizová místa, kdy devizové banky byly oprávněny obchodovat se všemi devizovými prostředky a zároveň provádět platební styk se zahraničím. Oproti tomu devizová místa byla oprávněna pouze k některým z těchto úkonům.21 Za tato místa se daly označit třeba směnárny interhotelů či cestovních kanceláří.22
17
§ 2 odst. 6 zákona o devisovém hospodářství. § 5 odst. 2 vyhlášky k zákonu o devizovém hospodářství. 19 § 7 zákona o devizovém hospodářství. 20 BAKEŠ, 1979, op. cit., s. 269. 21 § 8 zákona o devizovém hospodářství. 22 BAKEŠ, 1979, op. cit., s. 269. 18
13/ 76
1.3
OBDOBÍ PO SAMETOVÉ REVOLUCI
1.3.1 DEVIZOVÝ ZÁKON Z R. 1989 Po sametové revoluci byla dosavadní právní úprava devizového hospodářství nahrazena zákonem č. 162/1989 Sb., devizovým zákonem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „devizový zákon z r. 1989“), na základě kterého bylo povolení obchodovat s devizovými hodnotami, mezi které patřily i valuty, svěřeno ex lege Státní bance československé a dále, na základě jejího povolení, rovněţ devizovým peněţním ústavům (srov. § 4 devizového zákona z r. 1989) a jiným právnickým osobám.23 Zachovanou však zůstala nabídková povinnost, tedy povinnost devizových tuzemců nabídnout devizové prostředky k odkoupení za tuzemskou měnu.24 1.3.2 DEVIZOVÝ ZÁKON Z R. 1990 K 1. 1. 1991 nabyl účinnosti zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „devizový zákon z r. 1990“), který nahradil dosavadní devizový zákon z r. 1989, který byl „jedním z nezbytných předpokladů pro zavedení vnitřní směnitelnosti československé měny.“25 Devizový zákon z r. 1990 sám o sobě nepředstavoval příliš zásadní průlom, ten přišel aţ s 1. 1. 1992, kdy nabyly účinnosti zákony č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a č. 455/1991, o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ţivnostenský zákon“). K tomu následně, s účinností od 1. 2. 1992, přispěl i zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“). Přelom spočíval v tom, ţe jednak ţivnostenský zákon upravoval směnárenskou činnost jako koncesovanou ţivnost (k jejímuţ udělení se musela Státní banka československá a
23
§ 21 devizového zákona z r. 1989. § 12 devizového zákona z r. 1989. 25 PETRUS, Viktor; TANZER, Jan. Devizový zákon s komentářem Viktora Petruse a Jana Tanzera. 1. vyd. Praha: Československá obchodní a průmyslová komora, 1992, s. 2. 24
14/ 76
následně Česká národní banka závazně vyjádřit),26 jednak dále byla směnárenská činnost omezená § 1 odst. 2 písm. o zákona o bankách pouze na nákup devizových prostředků. Toto vymezení bylo dále uţíváno i v prováděcích předpisech, např. v opatření České národní banky č. 20/1994 Sb., kterým se stanoví podmínky pro provádění směnárenské činnosti, ve kterém byla směnárenská činnost vymezena obdobně jako v zákoně o bankách, tedy jako nákup devizových prostředků za českou měnu. Pokud tak daný subjekt chtěl jak nakupovat, tak prodávat devizové prostředky, potřeboval: -
k nákupu koncesi dle ţivnostenského zákona;
-
k prodeji devizové povolení k obchodování s devizovými prostředky, a to dle § 7 odst. 5 devizového zákona z r. 1990.27
1.3.3 DEVIZOVÝ ZÁKON Z R. 1995 Devizový zákon z r. 1990 byl s účinností od 1. 10. 1995 nahrazen zákonem č. 219/1995 Sb., devizovým zákonem, kterým byl završen proces postupné liberalizace českého devizového hospodářství.28 Ve vztahu ke směnárenství však zůstala zachována dualita povolení k nákupu a prodeji cizí měny. Tato dualita setrvala v českém právním řádu aţ do 1. 9. 2008, kdy k tomuto datu nabyl účinnosti zákon č. 254/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tímto zákonem nabyla směnárenská činnost té koncepční podoby, která je aktuální aţ do dneška, kdy do devizového zákona byla přidána úprava registrace ke směnárenské činnosti a zároveň ţivnostenský zákon od 1. 9. 2008 výslovně stanoví, ţe směnárenská činnost není ţivností.29
26
srov. § 26 a násl., a přílohu 3, skupina 314 ţivnostenského zákona účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1993. 27 PETRUS, op. cit., s. 10. 28 BLECHOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Petr. Devizový zákon a předpisy související: zákon č. 219/1995 Sb. s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 1995, s. 5. 29 § 3 odst. 3 písm. a ţivnostenského zákona.
15/ 76
2.
AKTUÁLNÍ ÚPRAVA PROVOZOVÁNÍ SMĚNÁRENSKÉ ČINNOSTI
2.1
ZÁKLADNÍ POJMY
Zákon o směnárenské činnosti je posledním článkem ve vývoji právní úpravy směnárenství (potaţmo devizového hospodářství) na území ČR. Jistý posun lze vidět ve smyslu regulace směnárenství, kdy v porovnání s historickou úpravou, kdy smyslem byla ochrana státních zájmů, tak aktuální úprava, stojící na značně liberalizovaném devizovém hospodářství, chrání více klienty vyuţívající směnárenských sluţeb.30 S přijetím zákona o směnárenské činnosti byly některé pojmy, s nimiţ pracuje české devizové právo, upraveny či byly přidány pojmy nové. Tyto pojmy, se kterými bude dále níţe pracováno, je třeba pro potřeby této práce definovat, a to následovně: -
Směnárenský obchod je „obchod spočívající ve směně bankovek, mincí nebo šeků znějících na určitou měnu za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu,“31 přičemţ tento pojem (v porovnání s pojmem směnárenská činnost definovaném níţe) je uţíván v ustanoveních ke konkrétním transakcím.32
-
Směnárenská činnost je „soustavná činnost provozovaná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, která spočívá v provádění směnárenských obchodů.“33 Tento pojem je pak v porovnání se starou úpravu v devizovém zákoně definován věcně stejně a je uţíván „zejména v souvislosti s regulací přístupu jednotlivých subjektů k této činnosti.“34
-
Směnárník je nebankovní poskytovatel směnárenské činnosti, kterému bylo Českou národní bankou vydáno povolení k činnosti směnárníka, nehledě na to, jestli se jedná o fyzickou, nebo právnickou osobu.35
30
BERAN, Jiří. K novému zákonu o směnárenské činnosti. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5., č. 1112, s. 325. 31 § 2 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti. 32 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti. Sněmovní tisk 845/0, část č. 1/5. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 2 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=845&CT1=0 33 § 2 odst. 2 zákona o směnárenské činnosti. 34 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti, op. cit., s. 2. 35 Ibid., s. 3.
16/ 76
-
Banka je právnická osoba výlučně ve formě akciové společnosti, které byla ČNB udělena bankovní licence, na základě které je banka oprávněna vykonávat činnosti vymezené § 1 zákona o bankách, mezi které – vedle hlavních činností jako je přijímání vkladů od veřejnosti či poskytování úvěrů – patří i směnárenská činnost.36
-
Spořitelní a úvěrní druţstvo, pro které se zkrácené pouţívá také termín druţstevní záloţna, je subjekt výslovně odlišný od banky, provozujícím finanční činnosti za účelem podpory hospodaření jeho členů.37
-
Česká národní banka je ústřední bankou České republiky, jejíţ činnost je vymezena zejména zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČNB“) a je samostatnou právnickou osobou, které je svěřen dohled nad finančním trhem v České republice.38
-
Skutečný majitel je fyzická osoba, která má skutečný vliv při řízení podniku.39 Dají se rozlišit dva základní přístupy k definici skutečného majitele, a to formální – v podstatě za uţití exaktních kritérií, a materiální – tedy pouţití vágnější terminologie za účelem zasaţení většího okruhu osob, které by nešlo podřadit pod pojem skutečného majitele za uţití pouze formálního přístupu; přičemţ v praxi pak lze vypozorovat kombinaci obou přístupů.40 Také zákon o směnárenské činnosti kombinuje oba přístupy, kdy za formální se dá označit podmínka, ţe skutečným majitelem je vţdy osoba, „která sama nebo na základě dohody s jiným společníkem nebo společníky disponuje více než 25 % hlasovacích práv podnikatele.“41 Materiálně se pak dá skutečný majitel vyloţit ve smyslu výše parafrázovaného § 6 odst. 2 písm. a zákona o směnárenské činnosti, tedy jako osoba vykonávající rozhodující vliv (bez uţití exaktních kritérií, co se povaţuje za vykonávání rozhodujícího vlivu).
36
HENDRYCH, Dušan et al. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 33-34. HENDRYCH, op cit., s. 1061. 38 HENDRYCH, op cit., s. 81. 39 § 6 odst. 2 písm. a zákona o směnárenské činnosti. 40 KOSTOHRYZ, Milan; MIKULÁŠ, Jan. Anonymita skutečného vlastnictví a její zneužívání. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013, s. 8. 41 § 6 odst. 2 písm. b zákona o směnárenské činnosti. 37
17/ 76
-
Provozovnou je prostor, ve kterém je po ohlášení České národní bance provozována směnárenská činnost.42
2.2
OPRÁVNĚNÍ K VÝKONU SMĚNÁRENSKÉ ČINNOSTI
K tomu, aby jakákoliv osoba byla oprávněna vykonávat směnárenskou činnosti, je třeba povolení od státu. Toto povolení má různou formu u jednotlivých subjektů, kterým je umoţněno vykonávat směnárenskou činnost. V případě směnárníků se jedná o povolení k činnosti směnárníka podle zákona o směnárenské činnosti,43 v případě bank se jedná o bankovní licenci podle zákona o bankách,44 konečně pak v případě druţstevní záloţny o povolení podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spořitelních a úvěrních druţstvech“).45 Všechna tato povolení jsou vydávána Českou národní bankou a stejně tak je právě Česká národní banka oprávněna k jejich změně či odnětí. Samotná Česká národní banka, vystupující v této úpravě primárně jako orgán dohledu,46 je pak ve zvláštním postavení, kdy její oprávnění provozovat směnárenskou činnost vyplývá přímo ze zákona.47 Je otázkou, do jaké míry je moţné provozovat činnost podobnou směnárenské činnosti, jako je např. akceptace plateb cizí měnou a následné vrácení rozdílné částky v českých korunách (tak, jako je tomu v některých obchodech). K tomu se ČNB vyjádřila tak, ţe je třeba rozlišovat smysl a účel dané transakce, tedy v případě přijetí platby v jiné měně, neţ je česká koruna, jíţ se uhrazuje závazek, není smyslem transakce samotná směna, ale úhrada závazku. Z tohoto důvodu je tak moţná provozovat tuto činnost bez povolení od ČNB, i kdyţ její povaha můţe připomínat provozování směnárenské činnosti.48
42
§ 10 zákona o směnárenské činnosti. § 6 zákona o směnárenské činnosti. 44 § 4 zákona o bankách. 45 § 2a zákona o spořitelních a úvěrních druţstvech. 46 BAKEŠ, Milan et al. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxx, s. 39. 47 § 3 písm. d zákona o směnárenské činnosti ve spojení s § 36 zákona o ČNB. 48 GYALOG, Zoltán. Je k přijímání plateb v cizí měně nutné povolení k činnosti směnárníka? [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/je_k_prijimani_plateb_v_cizi_mene.pdf 43
18/ 76
Podobnou záleţitostí se zaobírala bankovní rada ČNB v rozhodnutí o rozkladu ze dne 14. 1. 2016, č.j. 2016/6182/CNB/11049, kde se jednalo o osobu nakupující cizí měnu „pro vlastní potřebu“, nicméně jelikoţ tato směna mj. neproběhla v rámci úhrady jiného závazku (jednalo se tedy o standardní směnárenský obchod), potvrdila bankovní rada ČNB prvoinstanční rozhodnutí, kdy dále bankovní rada ČNB doplnila, ţe „zákon o směnárenské činnosti nezná pojem „směnárenský obchod pro vlastní potřebu“. Za takový obchod by bylo možné považovat směnu, ke které by došlo mezi dvěma osobami s určitou vzájemnou sociální, příbuzenskou nebo jinou vazbou, ale nikoli směnu, která proběhla v osobním automobilu mezi účastníkem řízení a jemu neznámými náhodnými osobami, jimiž byli kontrolní pracovníci správního orgánu prvního stupně.“50 2.2.1 Směnárník Povolení k činnosti směnárníka je základně upraveno v § 6 zákona o směnárenské činnosti, který stanoví čtyři základní předpoklady pro udělení povolení, kterými jsou, ţe ţadatel: -
má sídlo, podnik nebo organizační sloţku podniku na území České republiky;
-
je důvěryhodný, coţ musejí splňovat i vedoucí osoby a skuteční majitelé;
-
osoby, které skutečně řídí provozování směnárenské činnosti, dosáhly středního vzdělání s maturitní zkouškou; a
-
ţadatel dosáhl věku 18 let a má (v případě fyzické osoby) plnou způsobilost k právním úkonům.51
2.2.1a Sídlo První povinností je, ţe ţadatel má sídlo, podnik nebo organizační sloţku podniku na území České republiky. Tato povinnost je dále nepřímo obsaţena ve vyhlášce č. 315/2013 Sb., o směnárenské činnosti (dále jen „vyhláška o směnárenské 49
Rozhodnutí České národní banky ze dne 30. 10. 2015, č.j. 2015/119304/570, sp. zn. Sp/2015/127/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00127_CNB_573.pdf 50 Ibid. 51 § 6 zákona o směnárenské činnosti.
19/ 76
činnosti“), kdy – nehledě na to, jestli je ţadatelem fyzická, nebo právnická osoba – jsou náleţitostmi ţádosti identifikační údaje ţadatele, mezi které patří „adresa bydliště, případně i sídlo, pokud se liší od adresy bydliště“52 v případě fyzické osoby, a sídlo v případě právnické osoby.53 S účinností zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, se Česká národní banka napojila na systém základních registrů, coţ v praxi znamená, „že Česká národní banka před zahájením zpracování žádosti musí identifikovat žadatele v registru obyvatel (ROB), po registraci zajistit přidělení identifikačního čísla osoby (IČO), pokud ho dosud nemá přiděleno, a zapsat danou osobu do registru osob (ROS) v těch případech, kdy je editorem. Ostatní osoby pouze identifikuje v ROB nebo v ROS.“54 2.2.1b Důvěryhodnost Důvěryhodnost některých osob spojených s provozováním směnárenské činnosti je druhou z podmínek. Týká se primárně ţadatele, přičemţ ale tuto podmínku musí splňovat i vedoucí osoby a skuteční majitelé, pokud to jsou osoby odlišné od ţadatele. K důvěryhodnosti, jakoţto neurčitému právnímu pojmu, se vyjádřila Česká národní banka tak, ţe „[d]ůvěryhodnost osoby spočívá jednak v její bezúhonnosti a jednak v její profesní, podnikatelské integritě. Bezúhonnost tvoří součást důvěryhodnosti.“55 V konkrétním případě pak ČNB zkoumá, „zda osoba činná u poskytovatele finančních služeb nebyla v minulosti odsouzena pro trestný čin, zda jí v souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání, funkce nebo podnikatelské činnosti nebyla pravomocně uložena sankce pro správní delikt nebo povinnost k náhradě škody, zda vždy dostála svým závazkům vůči orgánu dohledu nebo státního dozoru při výkonu své funkce a zda dbala 52
§ 2 vyhlášky o směnárenské činnosti. Ibid. 54 Česká národní banka. Informace o připravovaných změnách v povolovacích a registračních činnostech v souvislosti se základními registry. [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/povolovaci _schvalovaci_rizeni/download/informace_REGIS.pdf 55 Úřední sdělení České národní banky ze dne 3. prosince 2013, k výkladu pojmů důvěryhodnost a odborná způsobilost. [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2013/download/v_2013_13_ 21413560.pdf 53
20/ 76
zásad poctivého obchodního styku a nenarušovala hospodářskou soutěž.“56 Pro účely posouzení důvěryhodnosti je třeba k ţádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka přiloţit doklad k posouzení důvěryhodnosti,57 přičemţ ČNB za tímto účelem vydala vlastní tiskopisy (zvlášť pro právnické a zvlášť pro fyzické osoby). 2.2.1c Vzdělání Vedoucí osoby ţadatele, které skutečně řídí provozování směnárenské činnosti, musejí dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou. Zde právní úprava nepřímo odkazuje na zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (dále jen „školský zákon“), který stanoví podmínky pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou.58 Seznam konkrétních oborů, ve kterých je moţné dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou je uveden v příloze č. 1, oddíl D nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. Samotný zákon o směnárenské činnosti však nestanovuje podmínku oboru, ve kterém by muselo být středního vzdělání s maturitou dosaţeno. Doklad o dosaţeném vzdělání je pak povinnou přílohou ţádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka.59 2.2.1d Věk Poslední podmínkou je dosaţení věku 18 let a plné způsobilosti k právním úkonům, je-li ţadatelem fyzická osoba. Co se týče první části této podmínky, tedy dosaţení věku 18 let, tak datum narození je zapsáno do základního registru, na který je Česká národní banka napojena (viz výše). K druhé části je pak fyzická osoba povinna, jakoţto přílohu ţádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka, doloţit prohlášení o způsobilosti k právním úkonům, ke kterému však ČNB nevydala jednotný formulář.60
56
Ibid. § 3 odst. 2 písm. b a § 4 odst. 2 písm. d vyhlášky o směnárenské činnosti. 58 § 58 odst. 4 školského zákona. 59 § 3 odst. 2 písm. a a § 4odst. 2 písm. c vyhlášky o směnárenské činnosti. 60 § 3 odst. 2 psím. d vyhlášky o směnárenské činnosti. 57
21/ 76
Ţádost, včetně všech příloh, se pak podává elektronicky prostřednictví aplikace ČNB,61 přičemţ
tímto
podáním se
zahajuje standardní
správní řízení dle
zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).62Pokud ţadatel splní všechny podmínky vymezené výše, ČNB mu udělí povolení k činnosti směnárníka a zapíše jej do registru směnárníků (viz níţe). Směnárník je dále povinen ČNB informovat o jakýchkoliv změnách v údajích uvedených v ţádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka či v jejích přílohách, a to bez zbytečného odkladu.63 Zde se opět jedná o neurčitý právní pojem a splnění této podmínky se tedy bude posuzovat v kaţdém případě individuálně. Vodítko, i kdyţ z jiné oblasti veřejného práva, by se dalo nalézt a analogicky pouţít v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 6 As 1/2008 – 48, kde NSS vymezil období „bez zbytečného odkladu“ jako „dobu několika dnů, maximálně týdnů.“64 Bliţší vymezení však, s ohledem na fakt, ţe se jedná o neurčitý právní pojem, nelze v obecné rovině poskytnout. 2.2.1e Ukončení provozování směnárenské činnosti Konečně, co se týče povolení k činnosti směnárenské činnosti, tak zákon o směnárenské činnosti rozlišuje zánik a odnětí povolení, Zánik povolení nastává ex lege,65 a to smrtí v případě fyzické osoby, zrušením v případě právnické osoby, nebo právní mocí rozhodnutí o úpadku či rozhodnutí o zamítnutí insolventního návrhu v případě nedostatku majetku. Odnětí povolení se pak dělí na dobrovolné, tedy to, o které směnárník poţádá, nebo na nedobrovolné, které je následkem individuálního správního aktu, který je Česká národní banka oprávněna vydat ve správním řízení.66 Důvody pro zahájení správního řízení (a
61
§ 7odst. 1 vyhlášky o směnárenské činnosti. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti, op. cit., s. 3. 63 § 8 zákona o směnárenské činnosti. 64 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 As 1/2008 - 48. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3. 2016]. 65 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti, op. cit., s. 4. 66 Ibid. 62
22/ 76
následné potenciální odejmutí povolení) jsou opakované nebo závaţné porušení povinností stanovených jak zákonem o směnárenské činnosti, tak i jiným, k zákonu o směnárenské činnosti speciálním právním předpisem (např. zákon o oběhu bankovek a mincí, zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti). Dále pak nesplňování podmínek potřebných pro udělení povolení k provozování směnárenské činnosti, nebo sdělení nepravdivých nebo neúplných informací, které vedlo k vydání povolení k provozování směnárenské činnosti.67 Opravným prostředkem proti rozhodnutí ČNB je rozklad dle § 152 a n. správního řádu, který se uţije subsidiárně, s výjimkou ustanovení o způsobu ukončení řízení o rozkladu. Vzhledem k podobnosti úpravy je dle názoru autora moţné dále pouţít analogicky speciální úpravu v § 41 zákona o bankách, tedy ţe rozklad nemá odkladný účinek a rozhoduje o něm bankovní rada ČNB. 2.2.2 Banka Banka je oprávněna provozovat směnárenskou činnost na základě bankovní licence udělované Českou národní bankou podle § 4 a n. zákona o bankách. Na rozdíl od směnárníků je v případě bank směnárenská činnost spíše sekundárního – doplňkového charakteru. To lze dovodit ze systematického zařazení směnárenství v § 1 zákona o bankách, kdy v prvním odstavci se nacházejí hlavní sluţby, tedy přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů, a následně ve třetím odstavci jsou vymezeny další fakultativní sluţby, mezi které patří i směnárenství. Je tedy moţné zaloţit banku, které bude řádně vydána bankovní licence, ale která nebude oprávněna provozovat směnárenskou činnost. Vzhledem k výrazně většímu rozsahu činností, které bankám přiznává zákon o bankách, je logické, ţe podmínky pro získání bankovní licence jsou výrazně přísnější neţ pro povolení k činnosti směnárníka. Zákon o bankách rozlišuje tři druhy bankovních licencí, a to bankovní licenci pro tuzemské ţadatele, bankovní licenci pro zahraniční banky, které mají záměr zřídit pobočku na území ČR, a jednotnou licenci pro banky ze 67
§ 9 odst. 3 zákona o směnárenské činnosti.
23/ 76
členských států EU. Ţádost o bankovní licenci lze podat výhradně na formuláři vydaném ČNB68 a ČNB má povinnost vydat rozhodnutí o udělení (či zamítnutí) ţádosti o bankovní licenci do šesti měsíců od zahájení správního řízení.69 Vydaná bankovní licence je „správním aktem typu veřejnoprávního povolení udělovaného ad personam […] Česká národní banka tak musí při splnění zákonem stanovených podmínek povolení udělit.“70 2.2.2a Tuzemská banka V případě tuzemských bank jsou předpoklady pro udělení bankovní licence uvedeny v § 4 zákona o bankách, přičemţ v porovnání s povolením k provozování směnárenské činnosti stojí za zmínku zejména: -
základní kapitál v minimální výši 500.000.000,- Kč, který musí být splacen v plné výši a jehoţ původ základního kapitálu musí být nezávadný;
-
okruh osob, které musejí splňovat podmínku důvěryhodnosti a odborné způsobilosti, se kterou pracuje i zákon o směnárenské činnosti, je rozšířen na osobu, jíţ má být bankovní licence udělena, osoby s kvalifikovanou účastí na bance a členy orgánů banky;
-
sídlo na území České republiky, coţ koresponduje s podmínkou dle zákona o směnárenské činnosti;
-
další povinnosti, související zejména s faktem, ţe banky jsou výrazně významnější finanční subjekty neţ směnárny a je tedy logické, ţe jsou na ně kladeny větší poţadavky, jako je např. obchodní plán.
Splní-li tak ţadatel všechny podmínky a doloţí-li všechny přílohy dle vyhlášky České národní banky č. 233/2009 Sb., o ţádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob, musí mu být bankovní licence udělena. 68
§ 4 odst. 8 zákona o bankách. § 40 odst. 3 zákona o bankách. 70 PIHERA, Vlastimil; SMUTNÝ, Aleš; SÝKORA, Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 47. 69
24/ 76
2.2.2b Zahraniční banka Zahraniční banka, jejíţ záměr je otevřít na území České republiky pobočku, můţe jednak podat ţádost k České národní bance, přičemţ řízení se zahraniční bankou je obdobné jako v případě tuzemské banky, kdy i podmínky pro udělení jsou obdobné, pouze přizpůsobené faktu, ţe se jedná o uţ existující subjekty podle zahraničního práva. Pro porovnání např. podmínka pro tuzemského ţadatele o vydání bankovní licence, ţe základní kapitál musí činit minimálně 500.000.000,- Kč je v případě zahraniční banky přeformulována na podmínku „dostatečn[ého] objem[u] a průhlednost[i] původu finančních zdrojů poskytnutých zahraniční bankou její pobočce s ohledem na rozsah a rizikovost činností pobočky, přičemž minimální výše poskytnutých finančních zdrojů činí 500 000 000 Kč.“71 Druhou moţností, pouze však pro banky mající sídlo v členském státě EU, je vykonávání taxativně vymezených činností na území jiného členského státu EU na základě jednotné licence podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, která byla do českého právního řádu implementována § 5a a násl. zákona o bankách. Pro účely této práce je minimálně zajímavý fakt, ţe mezi činnostmi uvedenými v § 5d zákona o bankách, tj. činnostmi, které je banka mající sídlo na území členského státu EU, není výslovně uvedena směnárenská činnost. To ovšem neznamená, ţe by zahraniční banky vykonávající činnost na území České republiky na základě principu jednotné licence nebyly oprávněny provádět směnárenskou činnost, jelikoţ ta se dá „podřadit pod kategorii obchodování s peněžními prostředky v cizích měnách.“72 2.2.2c Změna a zánik bankovní licence Vzhledem k tomu, ţe bankovní licence zahrnuje větší okruh činností, neţ povolení k činnosti směnárníka, umoţňuje zákon o bankách změnu bankovní licence, tj. z procesního hlediska zásadné shodné řízení jako ţádost o udělení bankovní licence, 71 72
§ 5 odst. 4 písm. a zákona o bankách. PIHERA, op. cit., s. 87.
25/ 76
avšak s tím rozdílem, ţe v případě změny se jedná o rozšíření nebo zúţení okruhu povolených činností, a to jak na základě ţádosti banky, tak i bez návrhu v případě tzv. opatření k nápravě ve smyslu § 26 zákona o bankách.73 Co se týče odnětí bankovní licence, tak úprava v zákoně o bankách, stejně jako v jiných oblastech, obsahuje výrazné rozšíření oproti úpravě v zákoně o směnárenské činnosti. V tomto případě se tedy jedná o důvody pro odnětí bankovní licence, které – navrch k důvodům obsaţeným v zákoně o směnárenské činnosti – jsou v § 34 zákona o bankách rozšířeny. Opět se zde promítá větší důraz na kontrolu provozu bank oproti směnárnám, coţ je pochopitelné, zejména s ohledem na rozsah činností prováděných bankami a potenciální okruh dotčených účastníků. 2.2.3 Spořitelní a úvěrní druţstvo Druţstevní záloţny jsou posledními (nestátními) subjekty oprávněnými k provozování směnárenské činnost na základě zákona o směnárenské činnosti. Za zmínku stojí fakt, ţe k 20. 3. 2016 figuruje v databázi České národní banky pouze jedna druţstevní záloţna oprávněna k provozování směnárenské činnosti s celkem třemi pobočkami.74 I přes to, ţe druţstevní záloţna výslovně není bankou,75 tak dle názoru autora je moţné – výlučně však pro účely rozdělení provozování směnárenské činnosti na bankovní a nebankovní – zařadit druţstevní záloţny pod bankovní provozování směnárenské činnosti, a to zejména s ohledem na fakt, ţe druţstevní záloţny jsou oprávněny „vykonávat některé z činností prováděných jinak obvykle pouze bankami.“76 Dále také, podobně jako u bank, je směnárenská činnost u druţstevních záloţen spíše vedlejšího charakteru a druţstevní záloţny jsou „podrobeny stejnému režimu pravidel obezřetného hospodaření jako banky.“77Konečně, podobnost lze vypozorovat i z platné 73
PIHERA, op. cit., s. 362. Česká národní banka. Ostatní směnárenské provozovny (stav ke dni 20. 3. 2016)[online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE_3?p_lang=cz&p_DATU M=20.03.2016&p_hie=HI&p_rec_per_page=25&p_ses_idx=304 75 § 1 odst. 4 zákona o spořitelních a úvěrních druţstvech. 76 Bakeš, 2012, op. cit., s. 57. 77 Ibid., s. 58. 74
26/ 76
legislativy, kdy se v některých právních předpisech lze setkat s výrazem „úvěrové instituce,“ pod nějţ se zařazují jak banky, tak právě druţstevní záloţny.78 Vznik povolení působit jako druţstevní záloţna vydává, stejně jako v případě směnáren a bank, Česká národní banka, přičemţ formulář předepsaný ČNB pro banky je společný i pro druţstevní záloţny a také podmínky obsaţené v § 2 odst. 4 zákona o spořitelních a úvěrních druţstvech jsou obdobné jako v zákoně o bankách. Směnárenství je pak jednou z činností obsaţenou v povolení působit jako druţstevní záloţna (samozřejmě za předpokladu, ţe o tuto činnost bylo poţádáno v ţádosti), a to konkrétně v podobě oprávnění nakupovat a prodávat cizí měnu dle § 3 odst. 1 písm. f zákona o spořitelních a úvěrních druţstvech, coţ je však pouze jinak formulovaná definice směnárenského obchodu dle zákona o směnárenské činnosti. Další podobnosti mezi úpravou druţstevních záloţen a bank lze nalézt i v úpravě odnětí povolení působit jako druţstevní záloţna, kdy § 28g zákona o spořitelních a úvěrních druţstvech obsahuje obdobnou úpravu jako § 34 zákona o bankách. 2.3
REGISTR SMĚNÁRNÍKŮ
S nabytím účinnosti zákona o směnárenské činnosti byl zřízen registr směnárníků provozovaný a spravovaný Českou národní bankou, do které se dle § 5 odst. 2 zákona o směnárenské činnosti zapisují standardní identifikační údaje, datum vzniku oprávnění provozovat směnárenskou činnost a případné datum zániku či odnětí tohoto oprávnění. Registr směnárníků je součástí seznamu regulovaných a registrovaných subjektů,79 ve kterém lze najít široký okruh subjektů finančního trhu podléhajících dohledu České národní banky.
78
Srov. např. § 3 písm. a zákona o oběhu bankovek a mincí, nebo § 2 odst. 1 písm. a AML zákona. Česká národní banka. Základní seznamy regulovaných a registrovaných subjektů [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS?p_lang=cz 79
27/ 76
Za zmínku stojí, ţe banky a druţstevní záloţny jsou zapisovány do svých zvláštních seznamů a v registru směnárníků mají pouze vymezenou svojí vlastní část, ve které jsou uvedené jejich provozovny. Do registru směnárníků zapíše ČNB kaţdého ţadatele, kterému udělí povolení k činnosti směnárníka, přičemţ tento zápis je konstitutivného charakteru, ţadatel je tedy oprávněn zahájit provozování směnárenské činnosti aţ okamţikem zápisu do registru směnárníků.80 2.4
POVINNOSTI PODLE ZÁKONA O SMĚNÁRENSKÉ ČINNOSTI
Na samotné provozování směnárenské činnosti se vztahuje několik základních předpisů, kterými jsou zákon o směnárenské činnosti, který stanovuje základní povinnosti pro provozovatele směnárenské činnosti, přičemţ s většinou z nich jsou následně spojeny správní delikty, dále pak zákon o oběhu bankovek a mincí, AML zákon (jemuţ je věnována samostatná kapitola níţe) a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Za zmínku dále stojí, ţe na směnárenskou činnost se výslovně nevztahuje právní úprava omezující platby v hotovosti.81 2.4.1 Ohlašovací povinnost První povinností je výše zmíněná ohlašovací povinnost v případě změny údajů uvedených v ţádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka. Zde je třeba říct, ţe tato povinnost se vztahuje pouze na nebankovní provozovatele směnárenské činnosti, jelikoţ na banky a druţstevní záloţny se vztahuje speciální úprava v zákoně o bankách a zákoně o spořitelních a úvěrních druţstvech. Ohlašovací povinnost se nevztahuje na referenční údaje dle zákona o základních registrech.82 V případě, kdy směnárník nesplní tuto povinnost, dopustí se tím správního deliktu dle § 21 zákona o směnárenské činnosti, za který mu můţe být udělena pokuta aţ do výše 1.000.000,- Kč. 80
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti, op. cit., s. 3. § 2 odst. 2 písm. e zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 82 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti, op. cit., s. 3. 81
28/ 76
2.4.2 Provozovna Dalšími povinnosti, které se jiţ vztahují i na bankovní provozovatele směnárenské činnosti, jsou pak povinnosti ve vztahu k provozovně dle § 10 zákona o směnárenské činnosti, kdy provozovatelé jsou povinni: -
provozovat směnárenskou činnost výlučně uvnitř své provozovny, v případě porušení se jedná o správní delikt s moţností udělení pokuty aţ do výše 1.000.000,- Kč;
-
označit provozovnu obchodní firmou, jménem a příjmením, či názvem provozovatele. V tomto případě však zákon o směnárenské činnosti nedefinuje správní delikt korespondující s porušením této povinnosti, přičemţ autor má výrazné pochybnosti, zda toto bylo skutečně úmyslem zákonodárce; a
-
oznámit provozovnu České národní bance a případnou změnu v údajích o provozovně.
Zde
jiţ
opět
zákon
o
směnárenské
činnosti
vymezuje
korespondující správní delikt v případě porušení tohoto ustanovení, a to opět s pokutou aţ do výše 1.000.000,- Kč. 2.4.3 Kurzovní lístek Osoba oprávněná provozovat směnárenskou činnost je povinna uveřejnit v kaţdé své provozovně kurzovní lístek, který musí srozumitelně a přiměřeně velkým písmem obsahovat: -
„označení, že se jedná o kurzovní lístek,
-
obchodní firmu nebo název anebo jméno, popřípadě jména, a příjmení provozovatele a identifikační číslo osoby,
-
názvy nebo jiná označení měn, mezi nimiž provozovatel směnu provádí,
-
informace o směnných kurzech, jimiž je prováděn přepočet mezi těmito měnami a které jsou pro zájemce o provedení směnárenského obchodu (dále jen „zájemce“) nejméně výhodné, a
29/ 76
-
informace o úplatě za provedení směnárenského obchodu.“83
Kurzovní lístek musí jednoznačně určovat, jestli se jedná o kurz nákupní, nebo prodejní, a to výslovně, tedy, jak vyplývá z příkazu na místě České národní banky ze dne 30. 1. 2015, č.j. 2015/011345/CNB/580, „z hlediska požadavku určitosti a srozumitelnosti informací o směnných kurzech na kurzovním lístku musí být označení směrů směny zájemci o směnu sděleno jednoznačně, tj. specifikovat směr směny např. označením „nakupujeme (we buy)“ / „prodáváme (we sell).“84 Co se týče informace o úplatě za provedení směnárenského obchodu, tak v této informaci musí být přesně a srozumitelně sděleno, jak vysoký poplatek bude, s čímţ souvisí příkaz České národní banky ze dne 14. 5. 2015, č.j. 2015/52206/570, ve kterém došla Česká národní banka k závěru, ţe „[z] informace o úplatě za provedení směnárenského obchodu ve znění: „Minimální poplatek při nákupu valut je 30,- Kč a maximální je 9 %“, neplyne, kolik přesně v tomto daném intervalu bude úplata činit.“85 Uvedená informace o úplatě za provedení směnárenského obchodu byla v tomto případě zhodnocena jako nedostatečně určitá a v rozporu s § 11 odst. 2 písm. e zákona o směnárenské činnosti. Do kurzovního lístku se promítá právě i ochrana spotřebitele dle zákona o ochraně spotřebitele, a to zejména v oblasti nekalých obchodních praktik. To se projevilo např. v rozhodnutí České národní banky ze dne 2. 10. 2015, č.j. 2015/107264/570, kde provozovatel směnárenské činnosti na kurzovním lístku uvedl, ţe v případě výměny české měny na zahraniční je uplatňován poplatek ve výši 2,7 %, a v případě směny zahraniční měny na českou je poplatek ve výši 27 %. Česká národní banka v tomto případě došla k závěru, ţe údaje 2,7 % a 27 % jsou pro průměrného zákazníka snadno 83
§ 11 odst. 2 zákona č. o směnárenské činnosti. Příkaz na místě České národní banky ze dne 30. 1. 2015, č.j. 2015/011345/CNB/580. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00042_CNB_573.pdf 85 Příkaz České národní banky ze dne 14. 5. 2015, č.j. 2015/52206/570, sp. zn. Sp/2015/121/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00121_CNB_573.pdf 84
30/ 76
přehlédnutelné a takto uvedená informace o úplatě za provedení směnárenského obchodu je jednak v rozporu s povinností určitého a srozumitelného způsoby uvádění informací ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o směnárenské činnosti, a jednak naplňuje definici klamavé praktiky ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, s čímţ je následně spojeno naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 24 zákona o ochraně spotřebitele.86 Konečně, ke kurzovnímu lístku, zákon o směnárenské činnosti v § 12 sice zakazuje uskutečnit obchod za méně příznivý (z pohledu zájemce) kurz, neţ jaký je uveden na kurzovním lístku; nicméně v odstavci druhém připouští tzv. VIP kurzy, tedy zvýhodněné kurzy pro určitou skupinu osob, standardně v závislosti na pořízení tzv. „věrnostní karty“ či jiného obdobného instrumentu. Zároveň však je třeba, aby standardní a VIP kurzy byly jasně rozpoznatelné. Není tedy moţné, aby informace o VIP kurzech byla větším písmem, byť by pod ní bylo označení „toto není kurzovní lístek“, „mělo by [totiž] platit, že informace o základních podmínkách směny (kurzovní lístek) by měla být klientovi prezentována jako primární, tedy výrazněji oproti informaci o výhodnějších podmínkách, aby byla minimalizována možnost záměny.“87 2.4.4 Informace před provedením směnárenského obchodu Provozovatel směnárenské činnosti je povinen před uzavřením obchodu sdělit zájemci zákonem vymezené informace,88 a to v textové podobě (tedy takovým způsobem, kdy lze tyto informace uchovat a opakovaně zobrazovat) a minimálně v českém a anglickém jazyce. Tato povinnost musí být splněna, a zájemce tedy musí předsmluvní informace obdrţet a podepsat,
s předstihem
před
provedením
směnárenského
obchodu
a
kopii
86
Rozhodnutí České národní banky ze dne 2. 10. 2015, č.j. 2015/107264/570, sp. zn. Sp/2015/174/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00174_CNB_573.pdf 87 Rozhodnutí České národní banky ze dne 8. 4. 2015, č.j. 2015/38276/570, sp. zn. Sp/2014/357/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2014_00357_CNB_573.pdf 88 § 13 zákona o směnárenské činnosti.
31/ 76
předsmluvních informací, aby byla zachována moţnost předsmluvní informace uchovat a opakovaně zobrazovat. Vydání předsmluvních informací po provedení směnárenského obchodu je v rozporu s § 13 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti.89 2.4.5 Doklad o provedení směnárenského obchodu V § 14 zákona o směnárenské činnosti se nachází opětovná spojitost s ochranou spotřebitele, kdy zákon o směnárenské činnosti odkazuje na zákon o ochraně spotřebitele, a to při povinnosti provozovatele směnárenské činnosti vydat bez zbytečného odkladu doklad o provedení směnárenského obchodu dle § 16 zákona o směnárenské činnosti. S nevydáním tohoto dokladu je pak spojen správní delikt dle § 22 odst. 1 písm. h zákona o směnárenské činnosti s moţností uloţení pokuty aţ do výše 1.000.000,- Kč. 2.4.6 Informační a archivační povinnost Subjekty oprávněné k provozování směnárenské činnosti mají dále podle § 15 zákona o směnárenské činnosti informační povinnost vůči České národní bance, jejímţ obsahem je povinnost sdělovat informace o objemu směnárenských obchodů za určité období (v závislosti na konkrétním objemu směnárenských obchodů). Zde je pak třeba rozlišovat bankovní a nebankovní provozování směnárenské činnosti s ohledem na způsob plnění informační povinnosti. V případě nebankovního provozování směnárenské činnosti se postupuje podle § 8 vyhlášky o směnárenské činnosti, tedy vyplňuje výkaz DEV (ČNB) 26-04 – Nákup a prodej cizí měny, a to následovně: -
pokud objem směnárenských obchodů provozovatele přesáhl v uplynulém kalendářním roce částku 20.000.000,- Kč, je povinen do 15 kalendářních dnů od konce čtvrtletí předloţit České národní bance výkaz objemu směnárenských obchodů uskutečněných za uplynulé čtvrtletí;
89
Rozhodnutí České národní banky ze dne 12. 10. 2015, č.j. 2015/111224/570, sp. zn. Sp/2015/175/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn a_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00175_CNB_573.pdf
32/ 76
-
pokud objem směnárenských obchodů provozovatele nepřesáhl v uplynulém kalendářním roce částku 20.000.000,- Kč, tak je provozovatel povinen předloţit České národní bance souhrnný výkaz objemu směnárenských obchodů za celý uplynulý rok, a to do 20. února následujícího roku.90
Banky jsou vyňaty z této povinnosti dle § 8 odst. 6 vyhlášky o směnárenské činnosti, a to z toho důvodu, ţe se na ně vztahuje vlastní úprava dle vyhlášky České národní banky č. 346/2013 Sb., o předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o předkládání výkazů bankami“). Na základě vyhlášky o předkládání výkazů bankami se na banky uplatní výkaz Dev (ČNB)
11-12
-
Měsíční
výkaz
banky/pobočky
zahraniční
banky
o
vybraných inkasech a platbách,91 jehoţ součástí je výkaz objemu nakoupené a prodané cizí měny.92 Výrazně komplikovanější je pak situace v případě druţstevních záloţen, které vykazují v souladu s vyhláškou č. 426/2013 Sb., o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy České národní bance (dále jen „vyhláška o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy“). V ţádném z výkazů, které stanovuje tato vyhláška pro druţstevní záloţny, není ţádná část věnující se směnárenské činnosti, resp. objemu nakoupené a prodané cizí měny. Stejně tak ani ona jediná druţstevní záloţna, která je oprávněna ke směnárenské činnosti, v ţádném výkazu předloţeném ČNB nevykázala směnárenskou činnost.93
90
§ 8 vyhlášky o směnárenské činnosti. § 3 odst. 1 písm. e vyhlášky o předkládání výkazů bankami. 92 Česká národní banka. Metodika České národní banky - Dev(ČNB)11-12 / PESIFE11 Měsíční výkaz banky/pobočky zahraniční banky o vybraných inkasech a platbách [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/predpisy_CNB_statistika/predpisy_ menove_bank_stat/vykazy_metodika_2012/cast_I/download/1_Dev11-12_1201.pdf 93 Telefonní rozhovor s Ing. Martinem Slezákem, náměstkem ředitele brněnské pobočky ČNB, 25. 3. 2016. 91
33/ 76
Zde autor předkládá dva moţné výklady vztahu vyhlášky o směnárenské činnosti a vyhlášky o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy v oblasti výkaznictví: -
vyhláška o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy speciální předpis vůči vyhlášce o směnárenské činnosti a druţstevní záloţny tedy nejsou povinny směnárenskou činnost vykazovat; nebo
-
jelikoţ vyhláška o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy neupravuje směnárenskou činnost, vztahuje se na ni vyhláška o směnárenské činnosti a druţstevní záloţny by tak měly stejné povinnosti jako směnárníci.
Autor se, na základě gramatického výkladu § 8 odst. 694 vyhlášky o směnárenské činnosti, kloní jednoznačně k druhé moţnosti. K tomu by přispíval i teleologický výklad, ţe je oprávněným zájmem státu (v tomto případě prostřednictvím ČNB) kontrolovat druţstevní záloţny ve všech činnostech podnikání. Stejně tak je však autor toho názoru, ţe by bylo vhodné vykazování směnárenské činnosti druţstevními záloţnami – čistě z důvodu přehlednosti – promítnout do vyhlášky o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy, byť by tato povinnost připadla i druţstevním záloţnám, které povolení ke směnárenské činnosti nemají. Konečně pak zakládá § 16 zákona o směnárenské činnosti povinnost pořizovat a po dobu pěti let uchovávat doklady či jiné záznamy v takovém rozsahu, aby bylo moţné řádně osvědčit plnění povinností spojených s provozováním směnárenské činnosti. 2.5
SOUHRNNĚ
KE SPRÁVNÍM DELIKTŮM A ROZHODOVACÍ ČINNOSTI
ČESKÉ
NÁRODNÍ BANKY
Zákon o směnárenské činnosti v části páté vymezuje přestupky a správní delikty, přičemţ přestupky, jakoţto delikty, kterých se můţe dopustit osoba bez nebo před vydáním povolení k provozování směnárenské činnosti, tvoří výrazně menší část oproti správním deliktům, kterých se můţe dopustit provozovatel směnárenské činnosti. Zákon
94
„Předkládání výkazů způsobem uvedeným podle této vyhlášky se nevztahuje na provozovatele, který pravidelně sestavuje a předkládá České národní bance výkazy obsahující údaje o směnárenských obchodech podle jiných právních předpisů.“
34/ 76
o směnárenské činnosti dále zakotvuje jednoletou subjektivní a pětiletou objektivní promlčecí lhůtu.95 Jak vyplývá ze znění ustanovení § 24 odst. 1, coţ bylo potvrzeno i v rozhodovací činnosti České národní banky,96 odpovědnost za správní delikty je odpovědností objektivní, není tedy třeba zkoumat zavinění. V souladu s § 24 odst. 7 zákona o směnárenské činnosti, zveřejňuje Česká národní banka na svých internetových stránkách97 pravomocná rozhodnutí o uloţení sankce (a případná rozhodnutí soudu o zrušení takto uloţené sankce). K 20. 3. 2016 takto zveřejnila Česká národní banka celkem 107 rozhodnutí, přičemţ: -
v 64 případech se jednalo o rozhodnutí ve formě příkazu na místě ve smyslu § 150 odst. 5 správního řádu, dle kterého je maximální výše pokuty (která je v závislosti na závaţnosti správního deliktu buď 1.000.000,- Kč, nebo 5.000.000,- Kč) omezena na 10.000,- Kč. V těchto řízeních byly uloţeny pokuty v celkové výši 289.000,- Kč a nejčastěji (celkem v 16 případech) byla pokuta uloţena ve výši 2.000,- Kč;
-
v 29 případech se jednalo o rozhodnutí ve formě příkazu ve smyslu § 150 odst. 1 správního řádu. V těchto řízeních byly uloţeny pokuty ve výši celkem 1.975.000,- Kč v rozsahu od 10.000,- Kč do 300.000,- Kč. Nejčastěji se přitom pokuty pohybovaly v rozmezí 20.000,- Kč – 60.000,- Kč; a
-
v 14 případech se jednalo o rozhodnutí ve formě rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu, tedy v těch případech, kdy byl podán odpor proti příkazu dle § 150 odst. 1 správního řádu. V těchto řízeních byly uloţeny pokuty v celkové výši 2.110.000,- Kč v rozsahu od 10.000 do 800.000,- Kč, nejčastěji pak (ve třech případech) byla uloţena ve výši 50.000,- Kč.
95
§ 24 odst. 3 zákona o směnárenské činnosti. např. Příkaz České národní banky ze dne 16. 9. 2014, č.j. 2014/38913/570, sp. zn. Sp/2014/257/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomoc na_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2014_00257_CNB_573.pdf 97 Česká národní banka. Pravomocná rozhodnutí České národní banky [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/ 96
35/ 76
Za zmínku dále stojí, ţe proti šesti rozhodnutím byl podán rozklad, který však nebyl ani v jednom případě úspěšný; a dále ve čtyřech případech došlo k odnětí povolení k činnosti směnárníka, z toho jedno odnětí bylo na základě ztráty důvěryhodnosti v návaznosti na spáchání trestného činu. Co se týče četnosti porušovaných povinností, tak nejčastěji porušovanou povinností byla povinnost sdělit předsmluvní informace dle § 13 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti, o jejíţ porušení se jednalo v 89 případech. Následovala povinnost uloţená § 11 zákona o směnárenské činnosti, tedy povinnost vztahující se ke kurzovnímu lístku, která byla poručena v 52 případech; a v 21 případech byla poručena povinnost oznamovat změnu údajů dle § 8 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti. Mimo zákon o směnárenské činnosti byly povinnosti dvě, a to jednak v 11 případech povinnost absolvovat kurz dle zákona o oběhu bankovek a mincí (k této povinnosti viz podkapitola 2.6.3 níţe) a v jednom případě se jednalo o poručení povinnosti dle zákona o ochraně spotřebitele. Konečně pak lze dovodit posun ve formě rozhodnutí, kterými jsou pokuty ukládány, a to následovný: Forma rozhodnutí
Rok vydání
Celkový počet
rozhodnutí
rozhodnutí
Příkaz na místě
Příkaz
Rozhodnutí
2013
3
1
0
2
2014
45
43
2
0
2015
45
18
19
8
2016
14
2
8
4
Tabulka: Četnost jednotlivých forem rozhodnutí uţitých v rozhodovací činnosti České národní banky Zpracováno
autorem
na
základě
rozhodovací
činnosti
ČNB
dostupné
z:
https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/susrlist.html?cnbyear=&cnbsegment=700.720&cnbtype=&cnbname=&cnbident=&cnbmark=&cnbzahf=&cnbzaht=&cnb mocf=&cnbmoct=&button_search=Hledat
36/ 76
Z výše uvedené tabulky lze vypozorovat trend, ţe Česká národní banka postupně ustupuje od ukládání příkazů na místě ve prospěch standardních příkazů. Z praktického hlediska pak lze vypozorovat, ţe zatímco pokuty uloţené ve formě příkazu na místě byly ukládány sekcí dohledu nad finančním trhem, tak pokuty uloţené ve formě příkazu či rozhodnutí byly ukládány sekcí licenčních a sankčních řízení. 2.6
POVINNOSTI PODLE ZÁKONA O OBĚHU BANKOVEK A MINCÍ
Druhým hlavním předpisem, který upravuje provozování směnárenské činnosti, je zákon o oběhu bankovek a mincí, přičemţ povinnosti subjektů vztahující se k provozování směnárenské činnosti dle tohoto zákona lze zařadit do dvou hlavních kategorií: -
povinnosti spojené s oběhem tuzemských bankovek a mincí; a
-
ochrana jak tuzemských, tak cizozemských bankovek a mincí před paděláním (či pozměněním).
2.6.1 Oběh tuzemských bankovek a mincí První kategorií je úprava obecného oběhu tuzemských bankovek a mincí, tedy oběhu zahrnujícího kaţdodenní operace (tj. v případě směnáren směnárenské obchody). Zákon o oběhu bankovek a mincí přiznává obecné právo (aţ na negativně vymezené subjekty, kterými jsou úvěrové instituce provádějící pokladní operace a Česká národní banka) odmítnout příjem tuzemských bankovek a mincí v případě, ţe se jedná o příjem o více neţ 50 tuzemských mincí v rámci jedné platby98, přičemţ zde lze vypozorovat rozdíl mezi bankovním a nebankovním provozováním směnárenské činnosti, kdy směnárníci jsou oprávněni takovou platbu odmítnout, zatímco banky a druţstevní záloţny k jejímu odmítnutí oprávněny nejsou. Další rozdíl mezi bankovním a nebankovním provozováním směnárenské činnosti lze nalézt v otázce zpracování přijatých bankovek a mincí dle § 7 zákona o oběhu bankovek a mincí, kde zatímco úvěrové instituce musejí ze zákona zpracovávat bankovky a mince 98
§ 5 odst. 1 písm. c zákona o oběhu bankovek a mincí.
37/ 76
v souladu se standardy zpracování (k těmto standardům viz část třetí vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí) a obecná povinnost kontrolovat pravost a platnost přijatých tuzemských bankovek a mincí a případný zákaz vrátit do oběhu podezřelé či neplatné bankovky, zatímco na směnárníky (jejichţ výslovné zmínění v § 7 odst. 3 je nejspíše spojeno s faktem, ţe směnárenství můţe provozovat i fyzická osoba jako podnikatel a bylo tedy třeba, aby tato povinnost spadala i na ně) se vztahuje pouze zmíněná obecná povinnost. Další povinností vztahující se na všechny právnické osoby (tedy i banky a druţstevní záloţny) a směnárníky (fyzické osoby) je povinnost nevracet do oběhu tuzemské bankovky a mince, které jsou nevhodné pro další oběh, a předat je České národní bance. K výkladu sousloví „nevhodné pro další oběh“ slouţí § 6 a násl. vyhlášky o provedení zákona o oběhu bankovek a mincí, dle které je nevhodnou pro další oběh např. bankovka, která je pomalovaná, ohořelá nebo proděravělá.99 Konečně pak jsou úvěrové instituce a směnárníci povinni přijmout v rámci směnárenského obchodu běţně poškozené bankovky a mince, přičemţ směnárníci, na rozdíl od úvěrových institucí, nejsou povinni přijmout bankovky a mince, které nejsou celé.100 I v tomto případě se uplatní úprava ve vyhlášce o provedení zákona o oběhu bankovek a mincí, a to s tím rozdílem, ţe v případě bankovek a mincí nevhodných pro další oběh se jedná o taxativní výčet, zatímco v případě běţné poškozených bankovek a mincí se jedná pouze o demonstrativní výčet.101 Česká národní banka pak poskytuje další výkladová vodítko102 k posouzení běţného opotřebení, kdy za běţně opotřebenou bankovku lze povaţovat třeba bankovku natrţenou či vypranou.
99
§ 6 vyhlášky č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí. § 9 zákona o oběhu bankovek a mincí. 101 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o oběhu bankovek a mincí. Sněmovní tisk 178/0, část č. 1/4. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 36 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=178&CT1=0 102 Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 26. března 2014, k některým ustanovením zákona o oběhu bankovek a mincí [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2014/download/vestnik_2014 _07_20714320.pdf 100
38/ 76
2.6.2 Ochrana před paděláním Součástí ochrany před paděláním bankovek a mincí (vzhledem k tomu, ţe zde chybí označení „tuzemských“, které se vyskytuje v úpravě oběhu, a také s odkazem na znění § 1 zákona o oběhu bankovek a mincí, je autor toho názoru, ţe se tato úprava uplatní jak na tuzemské, tak na cizozemské bankovky a mince) je povinnost všech právnických osob a směnárníků: -
zadrţet bez náhrady bankovky, u kterých je důvodné podezření, ţe by mohly být padělané či pozměněné;
-
vyzvat jejich předkladatele k prokázání totoţnosti;
-
předat takto zadrţené bankovky České národní bance; a
-
předat stejnopis potvrzení o zadrţení bankovek nebo mincí (přičemţ ČNB vydala vzor tohoto potvrzení103) České národní bance a Policii České republiky.104
2.6.3 Odborný kurz Konečně, zákon o oběhu bankovek a mincí stanovuje pro vymezený okruh subjektů (mezi které patří všechny osoby oprávněné ke směnárenské činnosti) povinnost, ţe všechny osoby, které v rámci výkonu podnikatelské činnosti posuzují pravost bankovek či rozhodují o jejich vrácení do oběhu, absolvovaly kurz o rozpoznávání bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování.105
103
Česká národní banka. Vzor Potvrzení o zadržení bankovek nebo mincí [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platidla/pravni_predpisy/download/potvr_zadr_ bankovek.pdf 104 § 12 odst. 2 zákona o oběhu bankovek a mincí. 105 § 33 zákona o oběhu bankovek a mincí.
39/ 76
Zajímavostí je, ţe jak zákon o oběhu bankovek a mincí, tak prováděcí úřední sdělení České národní banky106 rozlišují u směnárníků fakt, jestli je směnárník oprávněn ke směnárenským obchodům pouze mezi měnami česká koruna, euro, americký dolar, britská libra nebo japonský jen, nebo i mezi měnami jinými. To se dále projevuje na ceně kurzu dle ceníku peněţních a obchodních sluţeb České národní banky.107 Z logiky věci se však obdobné rozlišení neuplatní u bank a druţstevních záloţen.
106
Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 27. února 2014, o podmínkách organizace odborných kurzů o rozpoznávání bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování pořádaných Českou národní bankou [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2014/download/vestnik_2014 _05_20514320.pdf 107 Česká národní banka. Ceník peněžních a obchodních služeb České národní banky [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/cenik/cenik.pdf
40/ 76
3.
LEGALIZACE VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI
3.1
VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY
První úpravu boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v České republice obsahoval zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 61/1996 Sb.“) kdy směnárny byly povaţovány za jeden ze subjektů, „které jsou vybírány za prostředníky umožňující legalizaci výnosů,“108 přičemţ dle prvního návrhu tohoto zákona měly mj. směnárny povinnost identifikovat účastníky obchodu, ve kterém se jednalo o „směn[u] devizových hodnot za jiné devizové hodnoty nebo za koruny anebo naopak v objemu přesahujícím v kursové protihodnotě částku 500 000 Kč.“109 Vzhledem k postupným novelizacím zákona (zejm. zákonem č. 284/2004 Sb., jenţ byl přijat za účelem harmonizace českého práva s právem Evropské unie) se stal zákon méně přehledným a systematickým, coţ vedlo k nové úpravě, a to AML zákonu.110AML zákon dále nově implementoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, o předcházení zneuţití finančního systému k praní peněz a financování terorismu („AML směrnice“), coţ byla zásadní věcná změna oproti původnímu zákonu č. 61/1996 Sb.111 3.2
NÁSTROJE V BOJI PROTI LEGALIZACI VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI
Legalizace výnosů z trestné činnosti je „jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o
108
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. Sněmovní tisk 1972/0. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t197200.htm 109 § 2 vládního návrhu zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. 110 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Sněmovní tisk 385/0, část č. 1/2. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 38 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=385&CT1=0 111 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, op. cit., s. 39.
41/ 76
majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem.“112 Jedná se o nejvyšší formu manipulace s výnosy z trestné činnosti, kdy předněji jsou výnosy investovány spíše v oblasti osobní spotřeby jednotlivých členů zločineckých organizací či zajišťování jejího chodu a k samotné legalizaci tak dochází aţ v případě, ţe dané výnosy dosahují natolik vysokých částek, ţe je třeba je investovat do legálních ekonomických prostředků.113„Aby se jednalo o legalizaci výnosů, je podmínkou vědomost o tom, že majetek pochází z trestné činnosti; tato vědomost však může být i eventuální a lze ji dovodit i z širších objektivních skutkových okolností.“114 Za účelem zabránění legalizace výnosů z trestné činnosti, které byly akcentovány i na evropské a mezinárodní úrovni,115 představuje AML zákon hlavní nástroj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Za tímto účelem ukládá AML zákon vymezeným subjektům, mezi které patří mj. jak banky, tak obecně osoby oprávněné ke směnárenské činnosti, povinnosti za účelem minimalizace moţností legalizace výnosů z trestné činnosti, kterými jsou povinnost identifikace, povinnost uchovávat informace a stanovení postupu v případě podezřelého obchodu. Kromě těchto hlavních povinností stanovuje AML zákon (§§ 21 – 24) několik dalších, spíše vedlejších povinností, mezi které patří: -
systém vnitřních zásad (viz níţe);
-
povinnost určit kontaktní osobu, která bude vystupovat vůči Ministerstvu financí České republiky (dále také někdy „MFČR“), pokud takto nebude činit statutární orgán daného subjektu;
112
§ 3 AML zákona. BUDKA, Ivan; DVOŘÁK, Vratislav; ZIMMEL, Vladimír. Zisk produkovaný organizovaným zločinem, jeho legalizace a opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Kriminalistika. 2000, roč. 3., č. 4, s. 275. 114 TVRDÝ, Jiří; BÁRTOVÁ, Adriana. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s 101. 115 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, op. cit., s. 37-38 113
42/ 76
-
provádět kaţdoročně proškolení zaměstnanců, kteří se mohou v rámci výkonů svého pracovního poměru setkat s podezřelými obchody, a vést evidenci o účasti a obsahu takového školení; a
-
informační povinnost vůči MFČR.
3.2.1 Povinnost identifikace Povinnost identifikace podle § 7 a násl. AML zákona, dle kterého mají povinné osoby, tedy i směnárny, povinnost identifikovat klienta v případech obchodu s hodnotou nad 1.000 EUR. Zde je vhodné poukázat na rozdíl mezi AML zákonem a zákonem č. 61/1996 Sb., ve kterém sice byla tato hranice novelami postupně sníţena z původních 500.000,- Kč na 15.000,-EUR; nicméně i tak se s přijetím AML zákona jednalo o její výrazné posunutí. Důvodem pro posunutí této hranice bylo, ţe „[p]ouze toto řešení (vedle možnosti uložit povinnost identifikace vždy bez ohledu na limit, kterou rovněž některé státy EU uplatňují) přiměřeným způsobem umožňuje splnit AML směrnicí uloženou povinnost sledovat i obchody nižší než 15 000 eur, které „se zdají být spojené“. […] Kromě toho limit 1 000 eur odpovídá částkám, užívaným k obdobným účelům i v dalších předpisech, například v nařízení ES č. 1781/2006, a v některých jiných mezinárodních aktech.“116AML zákon, v souladu s AML směrnicí umoţňuje tzv. převzetí identifikace, coţ je situace, kdy daná povinná osoba nemusí (ale můţe)117 provést identifikaci dle AML zákona, pokud byly tyto úkony provedeny jinou úvěrovou či finanční institucí, s výjimkou několika subjektů, mezi které patří mj. „osoby oprávněné ke směnárenské činnosti podle devizového zákona (sic).“118 Z autorova gramatického výkladu tohoto ustanovení a z komparace jeho znění s čl. 15 AML směrnice vyplývá, ţe se výjimka vztahuje pouze na nebankovní osoby oprávněné ke směnárenské činnosti. K tomu lze přiloţit i autorův teleologický výklad, ţe pro banky je směnárenská činnost pouze vedlejší činností v rámci bankovní licence a dále, ţe banky 116
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, op. cit., s. 47. 117 REZKOVÁ, Marie. Zákon proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu: (zákon č. 253/2008 Sb.) : komentář s příklady a předpisy související : manuál pro podnikatele, zahraniční osoby, nepodnikatelské subjekty : podle stavu k 1.9.2008. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s. 55. 118 § 11 odst. 1 písm. AML zákona.
43/ 76
jsou podrobovány výrazně větší kontrole neţ směnárny, je zde tedy menší prostor pro manipulaci. 3.2.2 Uchovávání informací V případě obchodů, se kterými byla spojena povinnost identifikace výše, jsou subjekty mj. povinny uchovávat informace (údaje a doklady) po dobu desíti let po uskutečnění obchodu nebo obchodního vztahu. V případě směnáren se bude častěji jednat o první moţnost, tedy uskutečnění obchodu, nicméně nelze vyloučit ani závazky trvalejšího charakteru, při kterých má daný klient např. výhodnější směnný kurz, aj. Finanční instituce mají dále povinnost na ţádost Ministerstva financí České republiky sdělit informace o existenci a povaze vztahu s konkrétní fyzickou nebo právnickou osobou, a za tímto účelem zavést systém, přičemţ jeho velikost bude odlišná podle toho, zda se bude jednat o banku (či druţstevní záloţnu), nebo směnárníka.119 3.2.3 Postup při podezřelém obchodu AML zákon ukládá subjektům povinnost podat MFČR bez zbytečného odkladu, nejpozději však do pěti kalendářních dnů, oznámení o zjištění podezřelého obchodu (k definici podezřelého obchodu viz § 6 AML zákona). MFČR dále má moţnost uloţit odloţení splnění příkazu klienta, a to v případech, kdy by splněním tohoto příkazu mohlo dojít ke zmaření či podstatnému ztíţení zajištění výnosu z trestné činnosti.120 3.3
VZTAH LEGALIZACE VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI A SMĚNÁRENSTVÍ
Jak bylo zmíněno výše, uţ od prvního návrhu právní úpravy opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti byly směnárny označeny za jeden z rizikových subjektů, přes které mohla být legalizace prováděna. Proto jsou také směnárny, resp. „osob[y] oprávněn[é] ke směnárenské činnosti podle devizového zákona (sic),“121 jedním z povinných subjektů, na které se vztahují povinnosti dle AML zákona zmíněné výše. 119
§ 25 odst. 6 AML zákona. § 20 AML zákona. 121 §2 odst. 1 písm. b bod 10 AML zákona. 120
44/ 76
Označení směnáren za rizikové subjekty se rovněţ projevuje v kontrolní činnosti Finančního analytického útvaru – specializovaného odboru Ministerstva financí České republiky (dále jen „FAÚ“), zřízeného na základě § 31a AML zákona, kdy za rok 2014 byly směnárny jednak jedním z nejvíce kontrolovaných subjektů, a jednak jedním z nejvíce sankcionovaných subjektů.122 Zároveň FAÚ od roku 2014 ve vztahu ke směnárnám vyuţívá kontrolního nákupu, tedy zkušební směny valut s hodnotou nad 1.000,- EUR, jako jedné z metod kontroly subjektu, zda plní povinnosti stanovené AML zákonem.123 V souvislosti s tím pak FAÚ konstatoval, ţe v jednom konkrétním případě dokonce směnárník „[z]a účelem vyhnout se této povinnosti rozepsal každý obchod (směnu) na dvě transakce v hodnotách, na které se již nevztahuje povinnost identifikace klienta. Zarážející na tomto případu je, že směnárník dokonce sám kontrolním pracovníkům vysvětlil, že se tímto způsobem vyhne AML zákonem stanovené povinnosti identifikovat klienta.“124 Na osoby provozující směnárenskou činnost, tedy finanční instituce ve smyslu AML zákona, se dále vztahuje povinnost dle § 25 odst. 6 AML zákona, tj. udrţovat evidenci klientů, vůči níţ měly povinnost identifikace, a následně – na ţádost MFČR – jsou povinny sdělit informace týkající se konkrétní fyzické či právnické osoby a obchodních vztahů s takovou osobou, a to aţ deset let nazpět. Opodstatněností této povinnosti je fakt, ţe dílčí operace samy o sobě nemusejí působit podezřele, ale pokud je na ně pohlíţeno ve vzájemných souvislostech, můţe se jednat o pokus o obcházení AML zákona.125 AML zákon dále částečně přenáší na Českou národní banku oprávnění kontrolovat plnění povinností stanovených AML zákonem, kdy okruh subjektů je vymezen na 122
Finanční analytický útvar. Výroční zpráva 2014 [online]. Ministerstvo financí České republiky, 20052013, s. 17 - 18 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/ochranafinancnich-zajmu/boj-proti-prani-penez-a-financovani-tero/vysledky-cinnosti-financnihoanalytickeh/2014/zprava-o-cinnosti-fau-2014-20591 123 Ibid, s. 18 – 19. 124 Ibid, s. 19. 125 REZKOVÁ, op. cit., s. 86.
45/ 76
subjekty, vůči nimţ vykonává ČNB dohled.126 Poznámka pod čarou tohoto ustanovení vede do § 44 zákona o ČNB, kde ovšem osoby oprávněné poskytovat směnárenskou činnost explicitně vyjmenovány nejsou. Nicméně však, s ohledem na § 17 zákona o směnárenské činnosti, který je speciální úpravou k zákonu o ČNB, se dá vcelku jistě usoudit, ţe dané oprávnění se bude vztahovat i vůči osobám oprávněným ke směnárenské činnosti na základě zákona o směnárenské činnosti.127 Z autorova gramatického výkladu § 35 AML zákona vyplývá, ţe částečným přenesením dozoru na ČNB nezaniká právo MFČR, resp. FAÚ, ke generální kontrole všech subjektů. To také vyplývá z výroční zprávy FAÚ za rok 2014, dle které kontrolu provádí FAÚ, a to ve vztahu k finančním institucím na základě podnětů ČNB, kdy z tohoto podnětu bylo za rok 2014 zahájeno 7 správních řízení.128 K tomu je třeba dále zmínit, ţe i kdyţ byl FAÚ zřízen a je provozován Ministerstvem financí České republiky, tak kontrolní činnost ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), provádí, a za tím účelem mají umoţněn přístup do kontrolovaných objektů výhradně jen zaměstnanci FAÚ, nikoli kteříkoliv zaměstnanci Ministerstva financí České republiky.129 FAÚ má poměrně široké moţnosti co do získávání informací od jiných subjektů, přičemţ „[p]o prošetření rozhodnou o tom, zda oznámení bude uloženo (tedy že podezření se nepotvrdilo), nebo bude předáno k dalšímu opatření orgánům činným v trestním řízení. Takto uložením skončí ročně přibližně 9/10 z oznámených podezřelých obchodů.“130 V případě, kdy FAÚ dojde k závěru, ţe kontrolovaný subjekt zvlášť závaţným způsobem nebo opakovaně neplní své povinnosti dle AML zákona, můţe dle § 36 AML zákona předloţit podnět ke zrušení či odnětí oprávnění k dané činnosti. V případě směnárenské činnosti se tedy bude jednat o podnět k ČNB, která následně zahájí řízení o odnětí povolení ke směnárenské činnosti v případě směnárníků, bankovní licence 126
§ 35 AML zákona. RÝDL, Tomáš et al. Zákon o České národní bance: komentář. Praha: WoltersKluwer, 2014, s. 149. 128 Výroční zpráva FAÚ 2014, op. cit., s. 19 129 REZKOVÁ, op. cit., s. 99. 130 TVRDÝ, Jiří. Pár slov k novému zákonu proti praní špinavých peněz. Právní rozhledy. 2008, roč. 16., č. 5, s. II. 127
46/ 76
v případě bank, nebo povolení působit jako druţstevní záloţna v případě druţstevních záloţen. Dále pak je třeba podotknout, ţe zahájení řízení nemá vliv na případné uloţení pokuty, jelikoţ souběh těchto dvou sankcí není vyloučen.131 Konečně pak mají směnárny ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti povinnosti dle vyhlášky ČNB č. 281/2008 Sb., o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, kterou je ČNB oprávněna vydat na základě zákonného zmocnění obsaţeného v § 56 AML zákona. Těmito povinnostmi jsou: -
Zavedení a uplatňování systému vnitřních zásad, tedy metodické normy, jejímţ cílem je minimalizace rizika, ţe daná instituce bude vyuţita k legalizaci výnosů z trestné činnosti.132 Při vypracování systému vnitřních zásad instituce přihlíţejí k uznávaným standardům uveřejňovaným ČNB, kdy ČNB za takové standardy označuje zejména „standardy (standards), doporučení (recommendations), rozbory metod a trendů (methods and trends) reflektující vývoj v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu a obdobné dokumenty (např. návody k postupům – Guidance documents) určené k předcházení
legalizace
výnosů
z
trestné
činnosti
a
financování
terorismu, vypracované mezivládní organizací The Financial Action Task Force (FATF).“133 Kromě toho pak ČNB ve specifických oblastech finančního trhu uznává obdobné dokumenty vypracované dalšími renomovanými institucemi, např. Basel Committee on Banking Supervision (BCBS).134
131
REZKOVÁ, op. cit., s. 101. KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2009, s. 50. 133 Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 26. května 2009, k některým požadavkům na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu[online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2009/download/v_2009_08_ 21109560.pdf 134 Ibid. 132
47/ 76
-
Posuzování rizik, kdy instituce jsou povinny provádět kategorizaci klientů podle rizikovosti a následně, v případě zjištění rizikového faktoru, uplatňovat přiměřená opatření.
-
Vypracování hodnotící zprávy, a to alespoň jednou ročně, ve které instituce (tedy
v tomto
případě
jak
bankovní,
tak
nebankovní
poskytovatel
směnárenských sluţeb) uvede, zda postupy a opatření, které daná instituce uplatňuje, jsou dostatečně účinné či zda mají nějaké nedostatky, a to s odůvodněním. Součástí hodnotící zprávy pak jsou údaje o oznámeních o podezřelých obchodech. Konečně pak jsou instituce povinny danou zprávu archivovat nejméně po dobu pěti let. 3.4
TRESTNÍ ODPOVĚDNOST
Kromě správněprávní odpovědnosti dle AML zákona je legalizace výnosů z trestné činnosti povaţována za natolik zásadní, ţe byla s účinností od 1. 7. 2002 do tehdejšího zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, zavedena skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti (§252a). Zavedení této skutkové podstaty souviselo „se závazky, vyplývajícími z Evropské úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, která členským státům ukládá promítnout do vnitrostátního zákonodárství skutkovou podstatu trestného činu praní špinavých peněz, která by postihovala jednání, kterým se pachatel snaží dosáhnout legalizace výnosu z trestné činnosti.“135 Následně pak, s přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, byla skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti převedena do nové úpravy a zároveň byla
135
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1964 Sb., trestní zákon. Sněmovní tisk 972/0. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 25 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=972&CT1=0
48/ 76
nově zavedena skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, jejíţ úprava byla převzata z dosavadní skutkové podstaty podílnictví z nedbalosti.136 V souvislosti se směnárenstvím bude nejzajímavější výklad „zastírání věci nebo jiné majetkové hodnoty“, čímţ se „především rozumí tzv. „praní špinavých peněz“, ale je zároveň širší, neboť se netýká jen peněz, ale i dalších věcí a jiných majetkových hodnot. Zastření znamená, že informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je utajována nebo zkreslována. Prostředkem zastření původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je převod vlastnictví k věci nebo jiné majetkové hodnotě, vkládání takových věcí a jiných hodnot do legálního podnikání,‘“137 tedy např. směna nelegálně získaných finančních prostředků za jinou měnu. Pokud by se těchto trestných činů dopustily osoby uvedené v § 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti PO“), dalo by se vedle trestní odpovědnosti fyzických osob uvaţovat i o odpovědnosti právnické osoby za daný trestný čin (viz § 9 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti PO). Zde by následně hrálo roli, jestli se jedná o bankovní, nebo nebankovní instituci, a to konkrétně v případě jedné z moţných sankcí dle zákona o trestní odpovědnosti PO – zrušení právnické osoby podle § 16 zákona o trestní odpovědnosti PO. V případě bank, jakoţto bankovních institucí provozujících směnárenskou činnost, je soud ještě před uloţením trestu zrušení právnické osoby povinen vyţádat si vyjádření ČNB. Toto vyjádření „by mělo obsahovat závěr, zda je vůbec možné uložit některé z vyjmenovaných právnických osob, jejíž trestný čin se projednává, trest zrušení právnické osoby podle § 16 odst. 1, a pokud nikoli, odůvodnit to právě tím, jaké negativní důsledky by uložení tohoto trestu mělo zejména na třetí osoby (klienty, zákazníky, účastníky atd.) a na příslušný peněžní trh, trh s investičními nástroji apod., přičemž tyto důsledky je třeba 136
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu trestního zákoníku. Sněmovní tisk 972/0, část č. 1/9. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 264 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=410&CT1=0 137 ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s.2156.
49/ 76
kvalifikovaně konkretizovat alespoň co do povahy a rozsahu. Jestliže se Česká národní banka vyjádří kladně k možnosti uložení trestu zrušení právnické osoby, bude vhodné, aby rovněž zmínila, jaké mohou být jeho důsledky a že jejich povaha a rozsah nebrání uložení tohoto trestu.“138 V případě nebankovních poskytovatelů směnárenské činnosti však soud ţádnou takovou povinnost nemá, jelikoţ z autorova gramatického výkladu § 16 odst. věta druhá zákona o trestní odpovědnosti PO, ve kterém je výčet dalších finančních institucí, na které se uţije obdobná úprava jako na banky, vyplývá, ţe se jedná o výčet taxativní. Tomu by nasvědčoval i fakt, ţe zrušení např. banky, pojišťovny či investiční společnosti má dopad na mnohem větší okruh subjektů, zejména klientů daných finančních institucí, neţ v případě směnáren; odchylná úprava pro bankovní a nebankovní provozovatele směnárenské činnosti by tedy v tomto případě byla logická.
138
ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 355.
50/ 76
4.
FINANČNÍ ARBITR
4.1
VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY
Finanční arbitr, jenţ byl s účinností od 1. 1. 2003 zařazen do českého právního řádu zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), představuje jednu z alternativních moţností řešení sporů vůči obecným soudům, a to konkrétně pro případy sporů vzniklých z poskytování některých finančních sluţeb, mezi které bylo postupem času zařazeno i směnárenství. Cílem tohoto institutu měla být pruţnější, rychlejší, méně nákladná a zejména pro spotřebitele dostupnější alternativa k řešení sporů mimo soudní či rozhodčí řízení.“139 Zákon o finančním arbitrovi byl reakcí na dvě potřeby českého právního řádu, a to na potřebu
„rychlého
řešení
sporů
z realizace
platebního
styku podle
zákona
č. 124/2002 Sb., o platebním styku (pozn. k 31. 10. 2009 nahrazen zákonem, č. 284/2009 Sb., o platebním styku), [a také potřeby splnit] mezinárodní závazky České republiky
vyplývající
z budoucího
členství
v Evropských
společenstvích,
resp․ z připravovaných evropských požadavků na ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb.“140 Původní podoba zákona počítala pouze s relativně úzkým vymezením případů spadajících do příslušnosti finančního arbitra, kdy byla finančnímu arbitrovi svěřena pravomoc pouze rozhodovat spory z převodu peněţních prostředků do 50.000,- EUR a sporů z vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků.141 Spory padající do příslušnosti finančního arbitra byly postupně rozšiřovány, aţ byly do této působnosti zařazeny zákonem č. 278/2013 Sb. i spory ze směnárenské činnosti, a to z toho důvodu, ţe „[z]ejména klienti směnáren se často cítí poškozeni na svých právech, proto je jim
139
BAKEŠ, 2012, op. cit., s. 360. BORTEL, Lukáš. Finanční arbitr. Právní rádce. 2003, roč. XII., č. 2, s. 52. 141 § 1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi účinného od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2004. 140
51/ 76
nově dána možnost obrátit se nejen na soud či orgán dohledu nad osobami provozujícími směnárenskou činnost, ale též na finančního arbitra.“142 4.2
ZÁKLADY ŘÍZENÍ PŘED FINANČNÍM ARBITREM
Řízení před finančním arbitrem je výhradně návrhovým řízením, finanční arbitr tak není oprávněn zahájit řízení z vlastního podnětu;143 přičemţ i přes to, ţe jedním z důvodů pro přijetí zákona o finančním arbitrovi byla ochrana spotřebitelů zmíněná výše, tak výhradně spotřebitel mohl být aţ donedávna navrhovatelem pouze v řízeních o sporech ze spotřebitelského úvěru nebo kolektivního investování. V ostatních případech, tedy i v případě směnárenství, mohl být navrhovatelem i podnikatel. Nicméně, s účinností zákona č. 378/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „novela 378/2015 Sb.“), tj. od 1. 2. 2016, byla aktivní legitimace ve sporech před finančním arbitrem přenesena výhradně jen na spotřebitele a pasivní legitimace výhradně jen na podnikatele. Důvodem pro tuto změnu bylo zejména zajištění souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013, o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004a směrnice 2009/22/ES.144 Novelou 378/2015 Sb. byl zároveň novelizován i zákon o ochraně spotřebitele, který nyní v § 20d obsahuje výčet moţností mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, a to následovně: a) v oblasti finančních sluţeb finanční arbitr; b) v oblasti elektronických komunikací a poštovních sluţeb Český telekomunikační úřad;
142
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti. Sněmovní tisk 846/0, část č. 1/4. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 9 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=846&CT1=0 143 SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 26. 144 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sněmovní tisk 445/0, část č. 1/16. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 88 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=445&CT1=0
52/ 76
c) v oblasti elektrotechniky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad; a d) v ostatních případech Česká obchodní inspekce. Poměrně zásadní odklon od řízení před obecným soudem či jiným orgánem se dá nalézt u náleţitostí návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem. Zejména se jedná o doklad o neúspěšném pokusu vyřešit spor s finanční institucí ještě před podáním návrhu. Podmínku tohoto dokladu ve standardním správním řízení nelze nalézt, kdy § 37 odst. 2 správního řádu, který se uţije pro řízení před finančním arbitrem subsidiárně – viz § 24 zákona o finančním arbitrovi, ţádnou takovou náleţitost nepředpokládá. S ohledem na jisté soukromoprávní aspekty řízení by se daly hledat spojitosti i se standardním občanským řízením, nicméně ani tam není zmiňovaný doklad bezpodmínečnou náleţitostí návrhu, podobný institut je pouze – podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“) – předpokladem pro náhradu nákladů řízení. Nicméně, nahlédneme-li do jiného mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, např. do zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě kterého je Český telekomunikační úřad oprávněn rozhodovat spory v oblasti elektronických komunikací a poštovních sluţeb, tak ten v § 129 odst. 3 předpokládá obdobnou povinnost, a to v tomto případě proces reklamace jakoţto předpoklad, který musí být splněn před podáním návrhu. Důvodem pro stanovení této podmínky, a tedy odklonu od jiných druhů řízení, je nejspíše zajištění jisté kompenzace s ohledem na to, ţe řízení nepodléhá poplatkové povinnosti a standardně si kaţdý účastník nese své vlastní náklady řízení, a také ochrany finančních institucí před vznikem zbytečných nákladů v případech, kdy by se jednalo o běţnou chybu, kterou by bylo moţné vyřešit i bez zahajování řízení před finančním arbitrem.
53/ 76
4.3
FORMA ROZHODOVÁNÍ
Výsledkem řízení před finančním arbitrem je rozhodnutí správního orgánu ve věci soukromého práva,145 přičemţ zákon o finančním arbitrovi předpokládá dvě formy rozhodnutí, a to: -
usnesení, kterým finanční arbitr zastaví řízení; nebo
-
nález, kterým finanční arbitr rozhoduje ve věci samé.
Proti kaţdé z výše zmíněných forem rozhodnutí byl aţ do 31. 1. 2016 předpokládán jiný opravný prostředek, kdy proti usnesení šlo – za subsidiárního pouţití správního řádu podat odvolání (jelikoţ samotný zákon o finančním arbitrovi nemá u této formy svou úpravu), které má – viz analogicky § 85 odst. 1 správního řádu – odkladný účinek. O odvolání rozhodoval opět finanční arbitr, jelikoţ neexistuje jiný orgán, jemuţ by rozhodování o tomto odvolání mohlo příslušet.146 Nicméně novela č. 378/2015 Sb. zasáhla i v této oblasti a ustanovila, ţe jak proti usnesení, tak proti nálezu jsou podávány námitky. Tuto změnu lze zcela jistě povaţovat za přínosnou, a to zejména s ohledem na větší přehlednost řízení. Co se týče námitek, tak zákon o finančním arbitrovi obsahuje jejich speciální úpravu výhradně pro řízení před finančním arbitrem, přičemţ finanční arbitr můţe s konečnou platností nález či usnesení buď potvrdit, nebo změnit. Konečně i proti rozhodnutí o námitkách lze vyuţít opravného prostředku, a to konkrétně ţaloby podle části páté občanského soudního řádu, k čemuţ došel Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 176/2006 – 96 následovně: -
„[v případě finančního arbitra] se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci, který není soudem, byť má jisté atributy nezávislosti […], a který v řízení postupuje podle zákona o finančním arbitrovi a subsidiárně podle správního řádu […], přičemž předmětem rozhodování jsou individuální práva sporných
145 146
SCHOLZ, op. cit., s. 40. Ibid.
54/ 76
stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt […], který je závazný a nuceně vykonatelný;147 -
[s]oudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi proto spadá do režimu části páté občanského soudního řádu, a nikoli do režimu žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s.“148
S tím, ţe finanční arbitr je orgán veřejné moci, souvisí také fakt, ţe v případě škody vzniklé z výkonu jeho funkce je odpovědný stát ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.149 4.3.1 Rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty Konečně vedle výše zmíněných forem rozhodnutí existuje ještě jedno – výlučně procesní rozhodnutí, a to rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty podle § 23 zákona o finančním arbitrovi, které můţe finanční arbitr vydat v případě, kdy finanční instituce (odst. 1) či jiná právnická nebo fyzická osoba (odst. 2) ztěţují řízení. Ve vztahu ke směnárenství se lze podívat na rozhodnutí sp. zn. FA/P/105/2015, ze kterého lze vypozorovat širokou pravomoc finančního arbitra co do rozsahu podkladů, které si je finanční arbitr oprávněn vyţádat, a to od základních podkladů, jako je kurzovní lístek, aţ po více specifické, jako jsou kamerové záznamy či interní předpisy instituce.150
147
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 111. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3. 2016]. 148 Ibid. 149 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4744/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 20. 3. 2016]. 150 Rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. FA/P/105/2015. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016].
55/ 76
I úprava pořádkových pokut byla k 1. 2. 2016 změněna novelou č. 378/2015 Sb., a to zejména v následujících oblastech: -
došlo ke změně kvalifikace neposkytnutí údajů, a to na „procesní delikt a lze za něj uložit pořádkovou pokutu. Jedná se o speciální úpravu vůči § 62 správního řádu, zcela ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu.“151
-
maximální výše pokuty, jeţ můţe finanční arbitr uloţit instituci, byla sníţena z 1.000.000,- Kč na 100.000,- Kč. Zde se jedná o jistou rozpolcenost zákonodárce, jelikoţ sníţení maximální výše pořádkové pokuty neodpovídá důvodové zprávě: „[n]astavená výše sankcí a možnost jejich uložení opakovaně plně odpovídá subjektům a kauzám, vůči kterým primárně směřují, tedy subjektům na finančním trhu, které jsou na základě poznatků z praxe standardně podřízeny značným sankcím takovým způsobem, aby plnily svoji primární funkci individuální a generální prevence. Namátkově se dané částky mohou pohybovat od statisíců v případě stavebního spoření, po miliony či desítky milionů v případě investic. Instituce ve smyslu zákona o finančním arbitrovi jsou natolik finančně silné, že nižší sankce by mohly značně snížit pravděpodobnost, že se spotřebitel domůže svých zákonných práv. […] Jakékoliv snížení předmětných sankcí by znamenalo nepřijatelný zásah do práv spotřebitelů.“152Dané nekorespondování právní úpravy s důvodovou zprávou je tedy poměrně matoucí a ne řádně zdůvodněné. Vezmeme-li dále v potaz, ţe na rozhodnutí finančního arbitra o uloţení pořádkové pokuty se uplatní rovněţ omezení, ţe pořádková pokuta nesmí být v likvidační výši (viz Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008 - 144),153 nastává otázka, jaký je smysl tohoto sníţení.
151
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, op. cit., s. 93. 152 Ibid. 153 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 144. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3. 2016].
56/ 76
-
Finanční arbitr můţe pořádkovou pokutu uloţit nově nejen finanční instituci, ale také jiné fyzické či právnické osobě, přičemţ maximální výše pokuty je stanovena na 50.000,- Kč.
Konečně, co do opravných prostředků, řádným opravným prostředkem jsou, stejně jako u usnesení či nálezů výše, námitky. Soudní přezkum však nespadá pod řízení podle části páté občanského soudního řádu, nýbrţ podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.154 4.4
ROZHODOVACÍ ČINNOST FINANČNÍHO ARBITRA V OBLASTI SMĚNÁRENSTVÍ
Rozhodovací činnost finančního arbitra v oblasti směnárenství není příliš obsáhlá, kdy za roky 2013 (tj. rok, od kterého příslušelo finančnímu arbitrovi rozhodovat směnárenské spory) a 2014 bylo zahájeno pouze třináct řízení.155 Ze sporů, které byly finančním arbitrem řešeny, jsou významné zejména tři nálezy, a to nálezy sp. zn.: -
FA/SM/59/2014;
-
FA/SM/329/2014; a
-
FA/SM/427/2014.
4.4.1 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/59/2014 V daném sporu tvrdil navrhovatel, ţe ho finanční instituce (v tomto případě směnárna) na fakt, ţe směnný kurz pro výkup byl rozdílný pro standardní a VIP klienty a ţe „pracovník Instituce úmyslně zakrýval svým tělem kurzovní lístek tak, aby byl viditelný pouze výhodnější směnný kurz uvedený v horní části kurzovního lístku, zatímco ten měně výhodný uvedený v dolní části kurzovního lístku byl skrytý.“156 Dále pak tvrdil, ţe po zjištění reálného směnného kurzu odmítl od finanční instituce převzít protiplnění. 154
SCHOLZ, op. cit., s. 60. Kancelář finančního arbitra. Výroční zpráva o činnosti finančního arbitra za rok 2014 [online]. Kancelář finančního arbitra, 2016, s. 11 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/kestazeni/Vyrocni_zprava_2014.pdf 156 Nález Finančního arbitra ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. FA/SM/59/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. 155
57/ 76
V případě prvního tvrzení, tedy moţného uvedení v omyl, došel finanční arbitr k závěru, ţe monitor s kurzovním lístkem sice obsahoval všechny zákonem vyţadované informace, tyto informace však nebyly uváděny „v přiměřené velikosti určitým a srozumitelným způsobem“157 (v tomto případě se jednalo o fakt, ţe na jeden řádek informací o směnném kurzu připadal méně neţ 1 cm, a dále také o fakt, ţe „levá polovina obsahuje nejprve směnné kurzy CZK ->cizí měna, poté cizí měna ->CZK, pravá polovina obsahuje nejprve směnné kurzy cizí měna ->CZK, poté CZK ->cizí měna“158). Nicméně i přes tento nedostatek nemohlo být navrhovatelově návrhu vyhověno, protoţe ještě před provedením směny byl navrhovatelem podepsán transakční formulář, který jasně a srozumitelně informoval o konkrétním směnném kurzu při této transakci. Z tohoto důvodu se tedy nemohlo jednat o uvedení v omyl ve smyslu § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). U druhého tvrzení, tedy ţe navrhovatel odmítl převzít plnění, došel finanční arbitr k tomu, ţe „směnárenský obchod má povahu jednorázového plnění, obchod byl tedy konzumován okamžikem, kdy Instituce vyplatila Navrhovateli směněnou částku 15.093 Kč. Z tvrzení Navrhovatele současně nevyplývá, že by Instituce odmítala Navrhovateli směněnou částku vydat, když sám Navrhovatel uvádí, že ,[z]a 900,- EUR mi bylo předáváno 15120,- CZK.´“ Nicméně navrhovatel nepředloţil ţádný důkaz o tom, ţe by finanční protiplnění nepřevzal a tak mohl dále finanční arbitr pouze zkonstatovat, ţe „[p]okud by si Instituce tuto částku úmyslně ponechala, mohlo by se s vysokou mírou pravděpodobnosti jednat o trestný čin, o němž by však finanční arbitr nebyl příslušný rozhodovat. Finanční arbitr však nemá žádné hodnověrné informace nasvědčující tomu, že se tak stalo.“159 Nadto se finanční arbitr nad rámec zabýval moţností neúměrného zkrácení ve smyslu § 1793 občanského zákoníku, kdy – i přes to, ţe o něm nemohl rozhodovat ex offo – nastínil svůj výklad pojmu neúměrného zkrácení, a to tak, ţe „finanční arbitr 157
Ibid. Ibid. 159 Ibid. 158
58/ 76
vnímá hranici neúměrného zkrácení v případech, kdy hodnota plnění jedné strany odpovídá jedné polovině hodnoty plnění druhé strany.“160 4.4.2 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/329/2014 Nález se dotýkal úplaty za směnárenský obchod, kdy navrhovatelka tvrdila, ţe doklad s předsmluvními informacemi ve smyslu § 13 zákona o finančním arbitrovi byl jednak nečitelný, a jednak ţe část tohoto dokladu zůstala při jeho podpisu navrhovatelkou za přepáţkou. Vzhledem k tomu, ţe ani jedno z těchto tvrzení nebylo v řízení před finančním arbitrem potvrzeno, finanční arbitr tak konstatoval zejména, ţe „[p]okud Navrhovatelka měla za to, že Předsmluvní informace je nečitelná nebo jí nebyla Předsmluvní informace poskytnutá (část zůstala za přepážkou), neměla Předsmluvní informaci podepisovat a směnárenský obchod vůbec uskutečnit. Pokud tak učinila, hodnotí finanční arbitr její jednání jako nedbalé. Nedbalost Navrhovatelky přitom nelze přičítat k tíži Instituce.“161 4.4.3 Nález v řízení sp. zn. FA/SM/427/2014 V tomto případě se, podobně jako nález FA/SM/59/2014 výše, zaobírá různými směnnými kurzy pro standardní a VIP klienty a jejich vyobrazením v provozovně. Co se týče umístění kurzovního lístku, tak finanční arbitr došel k závěru, „že označení kurzovního lístku „TOTO JE KURZOVNÍ LÍSTEK“ až na spodní tabuli spolu s ostatními údaji zveřejněnými Institucí není v souladu s § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona o směnárenské činnosti, tedy s požadavkem označit určitým a srozumitelným způsobem, že se jedná o kurzovní lístek.“162 Nicméně, i přes tento nedostatek, finanční arbitr se musel dále zaobírat tím, ţe navrhovatelka
podepsala
předsmluvní
informaci,
která
nebyla
shledána
nesrozumitelnou. V tomto ohledu nejednala navrhovatelka s běţnou péčí a finanční 160
Ibid. Nález Finančního arbitra ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. FA/SM/329/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. 162 Nález Finančního arbitra ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. FA/SM/427/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. 161
59/ 76
arbitr tak shledal, ţe„nemůže přiznat Navrhovatelce nárok na vrácení rozdílu mezi výhodnějším směnným kurzem a směnným kurzem uvedeným na Kurzovním lístku.“163 Konečně se finanční arbitr zaobíral odstoupením od smlouvy ve vztahu ke směnárenství, kde k ujednání obsahujícím 15 % „odstupné“ nahlíţel dvěma způsoby: -
Jedná se o odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2001 občanského zákoníku; kde pak shledal, ţe „[d]ůležitým rysem obecného institutu odstoupení je jeho bezúplatná povaha. Jde vždy o právo, které může oprávněná strana využít bez nutnosti uhradit jakékoli platby.“164
-
Jedná se o právo zrušit závazek zaplacením odstupného podle § 1992 občanského zákoníku; zde finanční arbitr, vzhledem k formulaci pouţité v tomto případě v předsmluvní informaci finanční instituce, která vyloţeně pouţívala pojem odstupné, došel k závěru, ţe je třeba pouţít výklad pro spotřebitele výhodnější (viz § 1812 občanského zákoníku) a dané ujednání spojující odstoupení se zaplacením procentuálního poplatku prohlásil za neplatné.165 Nicméně, nikde nebylo vyloučeno, aby finanční instituce jinak formulovala svou předsmluvní informaci, a tak, dle názoru autora, není vyuţití institutu zrušení závazku zaplacením odstupného ve směnárenské (a obecně spotřebitelské) oblasti zakázáno.
Tento případ byl tak doposud jediným, ve kterém byla finanční instituci udělena pokuta ve smyslu § 17a zákona o finančním arbitrovi.
163
Ibid. Ibid. 165 Ibid. 164
60/ 76
ZÁVĚR Tato diplomová práce byla věnována směnárenství, potaţmo provozování směnárenské činnosti na území České republiky. První část, byť ve velice omezeném rozsahu, poskytla náhled na dosavadní vývoj směnárenství, jakoţto součásti devizového práva. Druhá – nepochybně hlavní – část této práce se pak věnovala současné právní úpravě směnárenství a s tím spojeným cílem vztahujícím se k povinnostem subjektů oprávněných provozovat směnárenskou činnost. Povinnosti, kterým byla věnována pozornost, by se daly označit za ty, které jsou jistým způsobem specifické pro směnárenství. S ohledem na rozsah práce tak nebyl prostor (a dle názoru autora by to nebylo ani účelné) věnovat se obecnějším povinnostem, které však nejsou nijak spojeny výlučně se směnárenstvím, nýbrţ se vztahují, aţ na výjimky, na všechny podnikající subjekty na území ČR (např. daňové či korporační aspekty právní úpravy). Co se týče druhého cíle, tedy rozhodovací činnosti České národní banky v oblasti směnárenství, tak za zmínku stojí zřetelný posun ve formě rozhodování a s tím logicky spojenou zvyšující se průměrnou výši sankce. Dle názoru autora je z tohoto posunu moţné vypozorovat větší důraz ČNB kladený na kontrolu subjektů oprávněných k provozování směnárenské činnosti, coţ se zcela jistě dá povaţovat za krok správným směrem. Je rovněţ pozoruhodné, jak málo je k případným sporům vyuţíván institut finančního arbitra, kdy jeho rozhodovací činnost je v porovnání s rozhodovací činností ČNB zanedbatelná. Hypotéza práce, vymezená v úvodu jako „rozdíl mezi bankovním a nebankovním provozováním směnárenské činnosti je pouze ve vzniku oprávnění k jejímu provozování“ se dá zcela jistě označit za vyvrácenou, kdyţ rozdíly lze pozorovat na více úrovních napříč celou prací.
61/ 76
Kromě vzniku povolení, coţ je nepochybně nejvíce markantní rozdíl, by se další rozdíly daly nalézt v: -
v samotném postavení směnárenské činnosti v rámci povolení, kdy pro směnárníky se jedná o hlavní činnost, zatímco pro banky a druţstevní záloţny spíše vedlejší, a s tím souvisejícím rozsahu povolení;
-
ohlašovací povinnosti dle § 8 zákona o směnárenské činnosti;
-
úpravě výkaznictví dle zákona o směnárenské činnosti a vyhlášky o směnárenské činnosti;
-
rozsahu práv a povinnosti dle zákona o oběhu bankovek a mincí, např. v oblasti zpracovávání přijatých bankovek a mincí či v rozsahu povinnosti zajistit pro své zaměstnance odborný kurz;
-
moţnosti převzít identifikaci dle AML zákona; a
-
konečně také v moţnosti zrušit právnickou osobu ve smyslu zákona o trestní odpovědnosti PO.
Dle názoru autora lze tyto rozdíly povaţovat za spíše vedlejšího a poněkud specifického charakteru a v reálném provozování směnárenské činnosti, tj. v rozsahu povinností spojených s kurzovním lístkem či předsmluvními informacemi, jsou povinnosti totoţné. Konečně v průběhu práce vyšlo dle názoru autora najevo, ţe by bylo moţné právní úpravu směnárenství v některých oblastech upřesnit či vylepšit. Těmito oblastmi jsou: -
spojit s povinností dle § 10 odst. 3 zákona o směnárenské činnosti, tj. s povinností označit provozovnu obchodní firmou, jménem a příjmením, či názvem provozovatele odpovídající správní delikt;
-
zařadit úpravu výkaznictví u druţstevních záloţen přímo do vyhlášky o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy, byť se to v současnosti týká pouze jediné druţstevní záloţny; a
-
konečně, byť se to týká širšího okruhu účastníků, zvednout maximální výši pokuty, kterou je finanční arbitr oprávněn uloţit, zpět na původní částku 1.000.000,-Kč.
62/ 76
SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ODBORNÁ LITERATURA MONOGRAFIE 1.
BAKEŠ, Milan et. al. Československé finanční právo. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979, 309 s.
2.
BAKEŠ, Milan et al. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. ISBN 978-80-7400-440-7.
3.
BLECHOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Petr. Devizový zákon a předpisy související: zákon č. 219/1995 Sb. s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 1995, 106 s.. ISBN 8085647-87-7.
4.
GRÚŇ, Ľubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. ISBN 978-80-7201-745-4.
5.
HENDRYCH, Dušan et al. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1.
6.
KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2009, 92 s. ISBN 978-80-7265-147-4.
7.
KOSTOHRYZ, Milan; MIKULÁŠ, Jan. Anonymita skutečného vlastnictví a její zneužívání. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013, 93 s. ISBN 978-80-87975-02-2.
8.
PETRUS, Viktor; TANZER, Jan. Devizový zákon s komentářem Viktora Petruse a Jana Tanzera. 1. vyd. Praha: Československá obchodní a průmyslová komora, 1992, 44 s. ISBN 80-7003-314-2.
9.
PIHERA, Vlastimil; SMUTNÝ, Aleš; SÝKORA, Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, 499 s. ISBN 978-80-7400-389-9.
10. REZKOVÁ, Marie. Zákon proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu: (zákon č. 253/2008 Sb.) : komentář s příklady a předpisy související : manuál pro podnikatele, zahraniční osoby, nepodnikatelské subjekty : podle stavu k 1.9.2008. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, 248 s. ISBN 978-80-7201-733-1.
63/ 76
11. RÝDL, Tomáš et al. Zákon o České národní bance: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, xxiv, 318 s. ISBN 978-80-7478-622-8. 12. SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, xx, 110 s. ISBN 978-80-7400-091-1. 13. ŠÁMAL, Pavel et al.Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012, xviii, 802 s. ISBN 978-80-7400-116-1. 14. ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. v-xiv, 1451-3586. ISBN 978-80-7400-428-5. 15. TVRDÝ, Jiří; BÁRTOVÁ, Adriana. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xiv, 501 s. ISBN 978-80-7400-099-7. ODBORNÉ ČLÁNKY 16. BERAN, Jiří. K novému zákonu o směnárenské činnosti. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5., č. 11-12, s. 325-327. ISSN 1803-6554. 17. BORTEL, Lukáš. Finanční arbitr. Právní rádce. 2003, roč. XII, č. 2, s. 52-55. ISSN 1210-4817. 18. BUDKA, Ivan; DVOŘÁK, Vratislav; ZIMMEL, Vladimír. Zisk produkovaný organizovaným zločinem, jeho legalizace a opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Kriminalistika. 2000, roč. 3., č. 4, s. 275. ISSN 1210-9150. 19. TVRDÝ, Jiří. Pár slov k novému zákonu proti praní špinavých peněz. Právní rozhledy. 2008, roč. 16., č. 5, s. II. ISSN 1210-6410.
64/ 76
ROZHODOVACÍ ČINNOST ROZHODOVACÍ ČINNOST NEJVYŠŠÍHO SOUDU A NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU 20. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č.j. 2 Afs 176/2006 111. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2006/0176_2Afs_0600096A_preve deno.pdf 21. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č.j. 6 As 1/2008 - 48. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3. 2016].
Dostupné
z:
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0001_6As__0800048A_preve deno.pdf 22. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 144. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 20. 3. 2016].
Dostupné
z:
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0009_1As__0800_cf0a7db0_ b982_4060_9c40_5f618a98cf62_prevedeno.pdf 23. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4744/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/46B1B7933BE1DAD6C1 257A4E006ACFCA?openDocument&Highlight=0, ROZHODOVACÍ ČINNOST ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY 24. Rozhodnutí České národní banky ze dne 30. 10. 2015, č.j. 2015/119304/570, sp. zn. Sp/2015/127/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 20032016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00127_CNB_573.pdf
65/ 76
25. Příkaz
na
místě
České
národní
banky
ze
dne
30.
1.
2015,
č.j.
2015/011345/CNB/580. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 20032016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00042_CNB_573.pdf 26. Příkaz České národní banky ze dne 14. 5. 2015, č.j. 2015/52206/570, sp. zn. Sp/2015/121/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00121_CNB_573.pdf 27. Rozhodnutí České národní banky ze dne 2. 10. 2015, č.j. 2015/107264/570, sp. zn. Sp/2015/174/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00174_CNB_573.pdf 28. Rozhodnutí České národní banky ze dne 8. 4. 2015, č.j. 2015/38276/570, sp. zn. Sp/2014/357/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2014_00357_CNB_573.pdf 29. Rozhodnutí České národní banky ze dne 12. 10. 2015, č.j. 2015/111224/570, sp. zn. Sp/2015/175/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 20032016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2015_00175_CNB_573.pdf 30. Příkaz České národní banky ze dne 16. 9. 2014, č.j. 2014/38913/570, sp. zn. Sp/2014/257/573. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z
https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyk on_dohledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/S-Sp-2014_00257_CNB_573.pdf
66/ 76
ROZHODOVACÍ ČINNOST FINANČNÍHO ARBITRA 31. Rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. FA/P/105/2015. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné
z:
http://www.finarbitr.cz/download/sbirka_sbirka_cs/FA_P_105_2015_rozhodnuti_o _pokute.pdf 32. Nález Finančního arbitra ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. FA/SM/59/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné
z:
http://www.finarbitr.cz/download/sbirka_sbirka_cs/FA_SM_59_2014_nalez.pdf 33. Nález Finančního arbitra ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. FA/SM/329/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné
z:
http://www.finarbitr.cz/download/sbirka_sbirka_cs/FA_SM_329_2014_nalez.pdf 34. Nález Finančního arbitra ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. FA/SM/427/2014. Kancelář finančního arbitra [online]. Kancelář finančního arbitra, © 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné
z:
http://www.finarbitr.cz/download/sbirka_sbirka_cs/FA_SM_427_2014_nalez.pdf ELEKTRONICKÉ PRAMENY 35. Česká národní banka. Ceník peněžních a obchodních služeb České národní banky [online]. Česká
národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/cenik/ cenik.pdf
67/ 76
36. Česká národní banka. Informace o připravovaných změnách v povolovacích a registračních Česká
činnostech
národní
banka,
v souvislosti 2003-2016
se [cit.
základními 20.
3.
registry
2016].
[online].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vyko n_dohledu/povolovaci_schvalovaci_rizeni/download/informace_REGIS.pdf 37. Česká národní banka. Metodika České národní banky - Dev(ČNB)11-12 / PESIFE11 Měsíční výkaz banky/pobočky zahraniční banky o vybraných inkasech a platbách Česká
[online]. národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/predpisy_CN B_statistika/predpisy_menove_bank_stat/vykazy_metodika_2012/cast_I/download/ 1_Dev11-12_1201.pdf 38. Česká národní banka. Ostatní směnárenské provozovny (stav ke dni 20. 3. 2016)[online]. národní
banka,
Česká 2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE_3? p_lang=cz&p_DATUM=20.03.2016&p_hie=HI&p_rec_per_page=25&p_ses_idx= 304 39. Česká národní banka. Pravomocná rozhodnutí České národní banky[online]. Česká
národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocna_rozhodnu ti/ 40. Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 26. května 2009, k některým požadavkům na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu[online]. Česká národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2009/ download/v_2009_08_21109560.pdf
68/ 76
41. Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 3. prosince 2013, k výkladu pojmů důvěryhodnost a odborná způsobilost [online] Česká národní banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2013/d ownload/v_2013_13_21413560.pdf 42. Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 27. února 2014, o podmínkách organizace odborných kurzů o rozpoznávání bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování pořádaných Českou národní bankou [online]. Česká
národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2014/d ownload/vestnik_2014_05_20514320.pdf 43. Česká národní banka. Úřední sdělení České národní banky ze dne 26. března 2014, k některým Česká
ustanovením
národní
banka,
zákona
o
2003-2016
oběhu [cit.
bankovek 20.
3.
a
2016].
mincí
[online].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2014/d ownload/vestnik_2014_07_20714320.pdf 44. Česká národní banka. Vzor Potvrzení o zadržení bankovek nebo mincí [online]. Česká
národní
banka,
2003-2016
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platidla/pravni_predpisy/ download/potvr_zadr_bankovek.pdf 45. Česká národní banka. Základní seznamy regulovaných a registrovaných subjektů[online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS?p_lang=cz 46. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu trestního zákoníku. Sněmovní tisk 972/0, část č. 1/9. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 264 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=410&CT1=0
69/ 76
47. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti. Sněmovní tisk 846/0, část č. 1/4. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s. 9 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=846&CT1=0 48. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1964 Sb., trestní zákon. Sněmovní tisk 972/0. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016,
s.
25
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=972&CT1=0 49. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sněmovní tisk 445/0, část č. 1/16. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, s.
88
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=445&CT1=0 50. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Sněmovní tisk 385/0, část č. 1/2. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=385&CT1=0 51. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. Sněmovní tisk 1972/0. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016, [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t197200.htm 52. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o oběhu bankovek a mincí. Sněmovní tisk
178/0,
část č. 1/4. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=178&CT1=0 53. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o směnárenské činnosti. Sněmovní tisk
845/0,
část č. 1/5. PSP ČR: Digitální repozitář [online]. PSP, 2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=845&CT1=0
70/ 76
54. Finanční analytický útvar. Výroční zpráva 2014 [online]. Ministerstvo financí České
republiky,
2005-2013
[cit.
20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/ochrana-financnich-zajmu/boj-proti-pranipenez-a-financovani-tero/vysledky-cinnosti-financniho-analytickeh/2014/zprava-ocinnosti-fau-2014-20591 55. GYALOG, Zoltán. Je k přijímání plateb v cizí měně nutné povolení k činnosti směnárníka? [online]. Česká národní banka, 2003-2016 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/je_k_prijimani_plateb _v_cizi_mene.pdf 56. Kancelář finančního arbitra. Výroční zpráva o činnosti finančního arbitra za rok 2014 [online]. Kancelář finančního arbitra, 2016, s. 11 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/kestazeni/Vyrocni_zprava_2014.pdf PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÁ REPUBLIKA 57. Nařízení č. 47/1919 Sb., o zřízení Československé devisové ústředny. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 58. Zákon č. 7/1924 Sb., o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 59. Vládní nařízení č. 156/1939 Sb., o soupisu, povinné nabídce a odvodu cizozemských platidel, drahých kovů, cenných papírů a pohledávek proti cizině. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 60. Vyhláška ministra financí č. 160/1939 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o devisových bankách. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016].
71/ 76
61. Vyhláška ministra financí č. 327/1940 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o vývozu, dovozu a průvozu platidel v cestovním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 62. Zákon č. 92/1946 Sb., o vázaném devisovém hospodářství (devisový zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 63. Zákon č. 107/1953 Sb., o devisovém hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 64. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 65. Vyhláška ministerstva financí a ministerstva zahraničního obchodu č. 6/1963 Sb., k zákonu o devizovém hospodářství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 66. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 67. Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 68. Zákon č. 162/1989 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 69. Zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 70. Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), veznění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 71. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 72. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016].
72/ 76
73. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 74. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 75. Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 76. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 77. Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 78. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 79. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 80. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 81. Zákon č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 82. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016].
73/ 76
83. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 84. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 85. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 86. Zákon č. 281/2008 Sb., o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění vyhlášky č. 129/2014 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 87. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 88. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 89. Vyhláška 233/2009 Sb., o ţádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 90. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 91. Nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 92. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016].
74/ 76
93. Vyhláška č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 94. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 95. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 96. Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 97. Zákon č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 98. Zákon č. 278/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 99. Vyhláška č. 315/2013 Sb., o směnárenské činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 100. Vyhláška č. 346/2013 Sb., o předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 101. Vyhláška č. 426/2013 Sb., o předkládání výkazů spořitelními a úvěrními druţstvy České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016]. 102. Zákon č. 378/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2016].
75/ 76
EVROPSKÁ UNIE 103. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneuţití finančního systému k praní peněz a financování terorismu. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2016].
Dostupné
z:
http://eur-lex.europa.eu/legal-
content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32005L0060&qid=1458093514708&from=CS 104. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2016].
Dostupné
z:
http://eur-lex.europa.eu/legal-
content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32006R1781&qid=1458093635922&from=CS 105. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20.
3.
2016].
Dostupné
z:
http://eur-lex.europa.eu/legal-
content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013L0011&qid=1458093679870&from=CS 106. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z:http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013L0036&qid=1458093261747&from=CS
76/ 76
