PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva. Diplomová práce

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Diplomová práce Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu

Karel Košťál 2007/2008

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“.

V Brně, dne 22. května 2008 …………………………… Karel Košťál

1

Úvod Pro zdárné fungování každého lidského společenství je potřeba stanovit pravidla a meze lidského chování. Pomineme-li pravidla chování stanovené náboženskými normami a normami morálky, zůstává v každém společenství rozsáhlá materie norem právních. Regulace lidského chování pomocí právních norem – byť není zcela dokonalá – se postupem času ukázala jako nejuniverzálnější a nejefektivnější. Každá regulace lidského chování však potřebuje účinný mechanismus kontroly jejího dodržování, jinak ztrácí smysl. Postupně jak se vytvářely a vyvíjely státní útvary, vznikaly v jejich rámci i instituce, které zajišťovaly dohled nad dodržováním stanovených pravidel. Během historie se tak vytvořilo celé odvětví státní správy zajišťující ochranu bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku. Součástí bezpečnostní správy států je instituce přímo vykonávající dohled nad chováním osob na území státu. Pro tuto instituci se vžil obecný pojem policie. Institucí, která v České republice dohlíží na dodržování právního řádu, je Policie České republiky. Policie ČR je ozbrojeným bezpečnostním sborem, který se podílí na uskutečňování bezpečnostní politiky státu, a to zejména tím, že zajišťuje ochranu osob, majetku a veřejného pořádku. Policejní činnost je službou veřejnosti. Příslušníci policie jsou nadání rozsáhlými oprávněními, která často prolamují ústavně zaručená práva občanů. Ovšem tato oprávnění slouží k tomu, aby policie byla schopna plnit úkoly svěřené ji právním řádem a zajišťovat bezpečnost na území státu. Tato diplomová práce se věnuje právě tématu Policie ČR. Jejím cílem je popsat a vysvětlit vývoj, organizaci a činnost Policie ČR jako součásti veřejné správy státu. Policie ČR tvoří významnou součást bezpečnostní správy. Je složkou, která se nejvíce dostává do styku s širokou veřejností a z tohoto důvodu je také jednou z nejsledovanějších a nejvíce kritice podrobených složek veřejné správy. První kapitola práce stručně pojednává o historickém vývoji a souvislostech policejní správy a jednotlivých bezpečnostních sborů na našem území, a to od pádu rakousko-uherské monarchie, přes období tzv. První republiky, okupace a II. světové války, období vlády komunistické strany, až po současnost. Druhá kapitola se zaměřuje na současný bezpečnostní sbor - Policií ČR. Kapitola popisuje organizační strukturu Policie ČR, její úkoly a činnost. Na úkoly policie pak navazují práva a povinnosti policistů při výkonu služby, jejich oprávnění v souvislosti s plněním úkolů policie, používání donucovacích prostředků, používání zbraní a dalších prostředků. Další část

2

druhé kapitoly se věnuje zpracovávání osobních údajů Policií ČR, vztahům Policie ČR k jiným orgánům a osobám a mezinárodní policejní spolupráci. Třetí kapitola se věnuje služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů jako speciálnímu pracovněprávnímu předpisu, vysvětluje speciální úpravu vztahů policistů ke službě u Policie ČR. Čtvrtá kapitola práce zpracovává organizaci a činnost obecních policií. Problematiku obecní policie jsem se rozhodl začlenit do své práce z důvodu, že obecní policie a Policie ČR mají obdobnou oblast činnosti a zaměření, obdobné jsou i pravomoci policistů a strážníků. Na druhou stranu rozdíly mezi oběma složkami jsou poměrně významné a je nutné se o nich zmínit. Jak Policie ČR, tak i obecní policie jsou důležitou součástí bezpečnostní správy České republiky. V závěru práce jsem si dovolil uvést několik zamyšlení nad současností Policie ČR.

3

1. Historie bezpečnostní správy

Pro lepší pochopení současného systému bezpečnostní správy a Policie ČR je potřebné provést alespoň stručné ohlédnutí za vývojem policie a bezpečnostní správy v našem státě. Vývoj policie popisuji od roku 1918 tedy od vzniku ČSR. To ovšem neznamená, že by před tímto rokem na našem území neexistovaly žádné bezpečností složky. Naopak. Rakouskouherská monarchie měla velmi vyvinutý systém bezpečnostní správy, ale jeho popis by mohl být, vzhledem ke své obsáhlosti, samostatným tématem pro diplomovou práci z oboru historie. Historické ohlédnutí jsem rozdělil do čtyř částí, a to období let 1918 – 1938, období okupace a 2. světové války (tj. léta 1938 – 1945), dále období let 1945 – 1989 a nakonec období od roku 1989 do současnosti. I když obecný názor považuje období let 1938 – 1945 za přetržku v kontinuitě vývoje českého státu a právní předpisy v tomto období vydané nejsou považovány za platné, rozhodl jsem se i tuto část naší historie do přehledu zařadit. Informace o historii policie jsem čerpal především z velmi pěkně zpracovaných publikací od Pavla Macka a Lubomíra Uhlíře Dějiny policie a četnictva I. – III. díl (období tzv. První republiky a okupace a 2. světové války), z webových stránek Ministerstva vnitra (zejména období let 1945 – 1989) a dalších pramenů.

Období 1918 - 1938 Po vzniku ČSR byl zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. (tzv. recepční normou) převzat policejní aparát rakousko-uherského systému, který stále na území nového státu existoval. Nadále tedy u nás fungovala jistá trojkolejnost policejní správy. Policejní správu prováděla na území ČSR policie státní, policie komunální a četnictvo. Státní a komunální policie prováděly bezpečnostní službu ve městech a obcích. Četnictvo pak vykonávalo bezpečnostní službu v terénu a v obcích, ve kterých nebyl zřízen státní policejní úřad, ani zde nefungovala policie komunální. Po vzniku ČSR bylo potřeba zcela nově vybudovat instituce, které nebylo možno převzít z bývalé rakousko-uherské monarchie. V roce 1929 byla z tohoto důvodu zřízena Všeobecná kriminální ústředna při policejním ředitelství v Praze (dále VKÚ). Hlavními úkoly VKÚ bylo zejména vedení ústředního přehledu zločinců, kteří „působí“

4

na celém území ČSR, dále zločinců „specialistů“, zvlášť nebezpečných zločinců, a to včetně sbírání informací o těchto osobách a spolupráci při výcviku bezpečnostních orgánů.1 Státní policie existovala na území ČSR v podobě státních policejních úřadů. Šlo o dvě policejní ředitelství, a to v Praze a Brně a dvě policejní komisařství, v Plzni a Moravské Ostravě. Vláda byla zmocněna ke zřizování dalších policejních ředitelství a komisařství zákonem č. 165/1920 Sb. z. a n.2 V čele policejních ředitelství stáli policejní ředitelé, v čele policejních komisařství správci policejních komisařství. Jim byl podřízen potřebný personál zejména uniformovaná policie (Sbor uniformované stráže bezpečnosti – SUSB) a policie neuniformovaná (Sbor neuniformované stráže bezpečnosti – SNSB).3 Agenda vykonávaná státními policejními úřady byla různorodá. Jednalo se zejména o dohled nad zachováváním veřejné bezpečnosti a pořádku, dohled nad záležitostmi spolků, shromáždění a tisku, dohled nad divadly včetně povolování veřejných produkcí. Dále pak státní policejní úřady vykonávaly službu dopravní a zbrojní. Státní policejní úřady vznikaly postupně tam, kde to bylo potřebné, a také podle finančních možností zřizovatele (tj. ČSR). Podle rozsahu a charakteru úkolů jimi plněných to byla buď policejní ředitelství, policejní komisařství (popřípadě expozitury těchto úřadů) a pohraniční policejní komisařství. Koncem dvacátých let již bylo těchto policejních úřadu kolem třiceti, avšak jejich činnost nebyla nijak zvlášť koordinována. Koordinace a spolupráce mezi jednotlivými policejními úřady a státní policejní správy vůbec přichází až v době nárůstu nacistické hrozby. Ke sjednocování napomohlo vládní nařízení č. 51/1936 Sb. z a n. Na jeho základě pak policejní úřady vznikaly podle potřeby a bez ohledu na souhlas obcí, takže v roce 1938 přesáhl počet policejních úřadů sto. 4 Města a obce si mohla ustanovit vlastní bezpečnostní službu, tzv. komunální policii (v dnešní terminologii obecní policii). Komunální policie se řídily obecnými předpisy platnými pro policii státní, a zároveň předpisy lokálními, které byly označovány jako směrnice, instrukce nebo policejní řády.5 Během období tzv. První republiky začal být patrný ústup komunálních policií ve prospěch policie státní.

1

Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vydání. Praha: Police History, 2004, s. 45. Historie policie a četnictva [citováno 14. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. 3 § 1 zákona č. 230/1922 Sb., o sborech stráže bezpečnosti. 4 Historie policie a četnictva [citováno 14. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. 5 Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vydání. Praha: Police History, 2004, s. 45. 2

5

Třetí a nejpočetnější bezpečnostní složkou na území ČSR bylo četnictvo. Četnictvo bylo vojensky organizovaný strážní sbor podléhající vojenským trestním zákonům a soudům6 určený k tomu, aby na území ČSR udržoval veřejný pořádek a bezpečnost.7 Četnictvo spadalo do působnosti Ministerstva vnitra.8 V čele četnictva stál generální velitel četnictva. Struktura četnictva vypadala následovně. Nejvyšší jednotkou byla zemská velitelství, níže stála oddělení v jednotlivých zemích a nakonec okresní velitelství, kterým podléhaly jednotlivé četnické stanice.9 Generální velitel četnictva byl do své funkce jmenován prezidentem republiky, a to z četnických důstojníků správních. Generální velitel četnictva byl odpovědný Ministerstvu vnitra za dodržování vojenského pořádku a kázně v četnictvu, dále informoval Ministerstvo vnitra o všech poznatcích, které zjistil, prováděl kontrolu podřízených důstojníků a stanic, řídil výcvik četnických důstojníků, jejich povyšování, přemísťování nebo penzionování, povoloval sňatky, apod.10 Zemská četnická velitelství byla zřízena v každé zemi (tj. nejvyšší politické správní oblasti ČSR). Jejich sídla byla v Praze, Brně, Opavě, Bratislavě a Užhorodu. V čele zemského četnického velitelství stál zemský četnický velitel. Zemský velitel velel četnictvu v zemi, měl na starosti vojenské, hospodářské a správní záležitosti četnictva, prováděl kontrolu podřízených četníků, zajišťoval osobní záležitosti četníků (dovolené, výcvik, povolení k sňatku), ručil za správné hospodaření s finančními prostředky a materiálem. atd.11 Četnická oddělení zahrnovala území dvou a více okresů. V čele těchto jednotek stáli správní četničtí důstojníci. V jednom obvodu četnického oddělení bylo vždy několik okresních četnických velitelství (vždy jedno na okres). V jejich čele stál výkonný četnický důstojník, popřípadě vrchní strážmistr, který byl vojenským představeným všech četnických stanic v okrese.12 Výkonnými orgány československého četnictva byly četnické stanice. Četnické stanice tvořily nejnižší organizační článek četnictva. Jejich obvod působnosti zpravidla

6

§ 12 zákona č. 299/1920 Sb., o četnictvu. § 1 zákona č. 299/1920 Sb., o četnictvu. 8 § 3 zákona č. 299/1920 Sb., o četnictvu. 9 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 52-53. 10 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 53. 11 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 54. 12 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 56-57. 7

6

nepřesahoval 4 až 5 obcí.13 Četníci zařazení na četnických stanicích, vykonávali tzv. četnickou službu, která byla rozdělena na dvě části: službu obyčejnou, která patřila k základním povinnostem četníka a byla vykonávána bez zvláštních pokynů a službu zvláštní, která se vztahovala k výkonu zvláštních vrchnostenských nařízení a asistencí, které byly nařízeny úřady k tomu určenými, popřípadě eskortování vězňů.14 Dalšími organizačními jednotkami četnictva bylo Ústřední četnické pátrací oddělení a četnické pátrací stanice. Ústřední četnické pátrací oddělení bylo zřízeno v roce 1922 jako vyvrcholení snah četnictva o samostatnost v oblasti kriminalistiky. Oddělení bylo stejně jako celé četnictvo podřízeno Ministerstvu vnitra. Úkolem oddělení bylo vedení daktyloskopické služby četnictva, podávání znaleckých posudků a jednotné řízení pátrací služby.15 Četnické pátrací stanice byly zřízeny v roce 1928 u některých okresních velitelství (převážně v sídlech krajských soudů). Četnické pátrací stanice měly z úkoly vypátrat a zajistit pachatele trestných činů spáchaných v jejich obvodě, zajišťovat důkazní prostředky, provádět hlídkovou službu, ve výjimečných případech vypomáhat místním četnickým stanicím ve svém obvodu ve výkonu bezpečnostní služby, apod.16 Četnictvo také provozovalo na celém území ČSR letecké hlídky. Během prvních dvaceti let existence samostatného československého státu doznala původní rakouská organizační struktura četnického sboru rozsáhlých změn. Byly zavedeny nové činnosti, technické prostředky, kterými disponovaly nově zavedené specializované útvary na jednotlivých stupních četnické organizace. Tyto specializované útvary působily na větších územních obvodech a doplňovaly výkon služby četnických stanic. Jejich činnost umožnilo a ulehčilo zavedení spojovacích a dopravních prostředků (automobily, motocykly, letadla, telefon, apod.), čímž se zvýšila operativnost a akceschopnost četnického sboru. Specializované útvary byly zřizovány zemskými velitelstvími často pouze dočasně. To byl případ např. kontrolních pohraničních stanic (14 stanic pro provádění výhradně pasové kontroly na hranicích s Německém – 12 a s Rakouskem – 2),17 polního četnictva, četnických

13

Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 57. 14 Historie policie a četnictva [citováno 14. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. 15 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 59. 16 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 60. 17 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 63.

7

pohotovostních oddílů (zřizovány ve městech s převahou německého obyvatelstva18).19 Další speciální útvary byly zřízeny trvale. Šlo o četnické silniční kontrolní stanice, četnické letecké hlídky a jak bylo uvedeno výše také četnické pátrací stanice. Nová republika se samozřejmě aktivně zapojila do mezinárodní spolupráce v oblastech bezpečnostní politiky. Na úseku kriminální policie byla tato spolupráce realizována prostřednictvím Mezinárodní komise kriminální policie (MKKP). MKKP byla založena v roce 1923 na mezinárodním kriminalistickém kongresu ve Vídni. Jejím úkolem bylo vytvořit a zajistit přímou spolupráci států a jejich bezpečnostních složek, protože dosavadní spolupráce pomocí diplomatického zprostředkování nebyla dostatečně rychlá a pružná. MKKP přijala zásadu, že zločin obecného práva je skutek, který je za zločin souhlasně označován v právních řádech smluvních států.20 Dále se ČSR aktivně podílela na vzniku mezinárodní organizace Interpol.21

Období 1939 – 1945 Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se bezpečnostní složky dostaly do sféry vlivu německé okupační správy a německých bezpečnostních složek. Protektorát byl autonomní součástí Německé říše, měl vlastní státní správu, bezpečnostní složku i vojsko. České státní správě však byla nadřízena německá okupační správa v čele s říšským protektorem. Po celou dobu okupace působily v Protektorátu německé složky bezpečnostní správy (pořádková policie – Schupo, kriminální policie – Kripo, tajná policie – Gestapo, informační služba – SD). Během okupace byly provedeny četné změny v protektorátních bezpečnostních sborech. Podstatné bylo zejména zrušení SNSB. Neuniformovanou složkou policie zůstala pouze policie kriminální. Veškerá činnost v oblasti politické policie byla podřízena německé okupační správě. V roce 1942 došlo k podstatné reorganizaci protektorátní bezpečnostní správy za účelem sjednocení struktury mezi protektorátní a okupační správou. Na základě této reformy vznikly dvě nové složky: protektorátní uniformovaná policie a protektorátní neuniformovaná policie. V roce 1944 byly obě složky sloučeny do tzv. protektorátní policie.

18

Celkem 10 měst: Děčín, Frývaldov, Hlučín, Cheb, Chomutov, Krnov, Most, Německé Jablonné,Teplice – Šanov, Trutnov 19 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999, s. 65. 20 Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vydání. Praha: Police History, 2004, s. 45. 21 viz část práce s názvem Mezinárodní spolupráce Policie ČR

8

Období 1945 – 1989 Po obnovení ČSR se již organizace bezpečnostní správy nevrátila k předválečnému systému. V roce 1945 se základem nové státotvorné činnosti v osvobozeném Československu stal tzv. Košický vládní program (přijat 5. 4. 1945). Dne 17. dubna 1945 schválila vláda hlavní zásady pro vytvoření nového bezpečnostního aparátu země. V dubnu 1945 nastoupil do čela Ministerstva vnitra komunistický politik Václav Nosek. Směr výstavby nového bezpečnostního sboru formuloval nový ministr vnitra do tří hlavních bodů. 1. ponechat stávající složky bezpečnostní správy ve výkonu služby (samozřejmě bez nacistů a kolaborantů), vzhledem k tomu, že je prozatím není možné nahradit nově vycvičenými orgány. 2. podchytit ozbrojenou masu obyvatelstva a snažit se urychleně doplnit personál bezpečnostní služby. 3. vytvořit speciální pohotovostní jednotky jako zálohy do pohraničních oblastí.22 Zajímavostí poválečné organizace bezpečnostní správy bylo vytvoření Pohotovostního pluku 1 Národní bezpečnosti. Ten byl vytvořen během léta roku 1945. Důvod pro zřízení Pohotovostního pluku byla především činnost nacistických skupin "wehrwolf" (vlkodlaků). Tyto oddíly, sestavené převážně z bývalých příslušníků jednotek SS a Hitlerjugend, prováděly na území obnoveného Československa sabotážní a diverzní akce. Velitelé Pohotovostního pluku 1 Národní bezpečnosti byli většinou důstojníci armády a příslušníci bývalého četnictva. Vzhledem k úkolům Pohotovostního pluku a hlavně rychlé potřebě nasazení, prošli jeho příslušníci intenzívním výcvikem a již na konci července 1945 zaujali pozice v celém severním a severozápadním pohraničí.23 Hlavním úkolem pluku bylo zabezpečit a střežit obnovenou státní hranici.24

Obnovená republika uváděla v život nové orgány veřejné správy - národní výbory – a začala zajišťovat svoji vnitřní bezpečnost způsobem, který odpovídal Košickému vládnímu programu. Dne 30. června 1945 vzniknul nový bezpečnostní sbor - Sbor národní bezpečnosti (SNB), který navázal na bezpečnostní sbory předválečného Československa.25 Systém SNB se skládal ze dvou částí, a to Veřejné bezpečnosti (VB), která zajišťovala pořádkovou a kriminální službu, a Státní bezpečnosti (StB) zajišťující funkci politické policie a zpravodajskou službu. Základním článkem nového systému se staly stanice SNB, které byly podřízeny okresním a zemským velitelstvím SNB. Na vrcholu systému stálo hlavní velitelství SNB. Systém SNB byl ministrem vnitra Noskem odpočátku budován jako opora Komunistické strany a jejím mocenským záměrům. Rozsáhlá personální opatření a čistky v SNB, které měly za následek likvidaci nepolitičnosti této bezpečnostní složky, 22

Historie policie a četnictva [citováno 14. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. Přibližně na oblouku vymezeném městy Trutnov, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Tachov Historie policie a četnictva [citováno 15. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. 25 Historie policie a četnictva [citováno 15. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html. 23

9

počátkem roku 1948 přímo vyvolaly vládní krizi a následně umožnily komunistický převrat.26 SNB a zejména StB se stávají významnou oporou nového režimu. StB se aktivně podílí na likvidaci všech odpůrců režimu a jeho reforem, na rozsáhlých perzekucích obyvatelstva (zejména členů ostatních politických stran než, inteligence, ale i bojovníků proti nacismu a nepohodlným členům komunistické strany). První změna v systému SNB nastala v roce 1949, kdy došlo ke zrušení zemí a tyto byly nahrazeny kraji. Tím došlo ke změně organizační struktury SNB, kdy byly zavedeny krajské správy a jim podřízena okresní oddělení. Území okresů bylo rozděleno na tzv. okrsky obsazené okrskovými zmocněnci.27 Během období mezi léty 1950 až 1968 došlo v bezpečnostní správě republiky k mnoha změnám a reformám. Některé byly úspěšné jiné nikoliv. Je zde velmi patrná snaha vlády, komunistické strany a vedoucích pracovníků SNB kopírovat a přebírat vzory a metody fungování bezpečnostní správy ze SSSR. Často neuvážené a nesystémové změny vedly k mnoha nedostatkům a chybám ve fungování bezpečnostní správy. Na přelomu 50. a 60. let podstatně ovlivnila činnost SNB územní reorganizace státního území. Namísto devatenácti původních krajů, rozdělených na 306 okresů, bylo nově vytvořeno deset krajů se 108 okresy a hlavní město Praha s deseti obvody. V souvislosti s touto změnou bylo vytvořeno deset krajských správ Ministerstva vnitra a v rámci každé z nich z nich správa Veřejné bezpečnosti. Zůstala však zachována městská správa VB v Praze i se svými obvodními odděleními. Na jednotlivých okresech vznikla okresní oddělení Ministerstva vnitra a v jejich působnosti oddělení VB. Přesun činností VB do okresních měst mělo negativní dopad na výkon služby hlavně v tom, že se vzdalovala od potřeb obyvatelstva. Počínaje 1. 1. 1964 byla zřizována oddělení VB, jako základní organizační článek bezpečnostní správy. Jejich úkolem bylo zabezpečování veřejného pořádku, ochrany života, zdraví a majetku občanů, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a další. 28 V roce 1966 došlo ke zrušení krajských a okresních správ Ministerstva vnitra a na místo nich byly zřízeny krajské správy SNB a okresní oddělení VB. K další změně v systému SNB dochází v letech 1968 - 1969. Ústavním zákonem č. 143/1968 vzniká československá federace. Otázky vnitřního pořádku a bezpečnosti státu se dostávají do společné působnosti ČSSR a obou republik.

26

Milan Churaň a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století II. díl. 2. vydání. Praha: Libri, 1998, s. 26. Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vydání. Praha: Police History, 2004, s. 47. 28 Historie policie a četnictva [citováno 14. dubna 2007]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/historie.html.

27

10

Období po roce 1989 Po roce 1989 dochází v Československu k rozsáhlým změnám. Celkem čtyřicet let trvající vláda komunistické strany se hroutí a republika se navrací k ideálům demokracie. V návaznosti na změnu politického klimatu bylo nutno změnit i právní předpisy. Z ústavy ČSSR byl vypuštěn článek o vedoucí úloze KSČ, houfně se rušily předpisy, které již nevyhovovaly nové době. Sbor národní bezpečnosti je zrušen a nahrazen Policií. Bohužel v euforii ze znovunabyté svobody dochází k útlumu činnosti bezpečnostních složek státu. Policie je politickými špičkami zanedbávána, rozsáhlými prověrkami příslušníků je oslabována její činnost. Otevřením hranic a zjednodušením migrace obyvatel, bouřlivým rozvojem

soukromého

podnikání

zažívá

republika

nebývalý

nárůst

kriminality,

a to i v oblastech, které dříve zůstávaly trestnou činností téměř nedotčeny. Objevují se nové způsoby páchání trestné činnosti (organizovaný zločin, rozsáhlé hospodářské trestné činy, daňové trestné činy, podvody). Pachatelé trestných činů využívají k jejich páchání nových způsobů a metod, které jsou jim novým režimem zpřístupněny. Obecný nedostatek financí se projevuje i u policie. Šetří se všude, bohužel i na nepravých místech. Vzhled služeben a technické vybavení policie ustrnulo na mrtvém bodě a vládní představitelé i policie samotná musí stále dohánět rozdíly a odstraňovat nedostatky, které se během prvních let po revoluci nastřádaly. Veškeré tyto faktory tak postupně oslabují důvěru k policii ze strany občanů.

11

2. Současnost Policie ČR V prvé řadě by bylo vhodné zmínit se o významu pojmu „policie“. Pojem policie měl v historii mnoho významů. Původně pochází z řeckého slova „politea“, což znamenalo spořádaný stav města29, ale pojem policie během svého vývoje přibíral další významy. Na počátku pojem policie zahrnoval veškerou státní činnost, později pak znamenal jen určitou část činnosti sátu – státní správu. V období tzv. policejního státu (na našem území např. Bachovský absolutismus v letech 1848 až 1858) zahrnoval pojem policie pouze tzv. vnitřní správu.30 Nakonec se obsahem pojmu policie stává ochrana veřejné bezpečnosti a pořádku realizovaná činností správních orgánů.31 Policie České republiky (dále jen policie) byla založena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (dále jen ZPČR), jako ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky podřízený Ministerstvu vnitra. Policie není podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu32 právnickou osobou. Policie nemá ani způsobilost být účastníkem soukromoprávního soudního řízení. Tuto způsobilost má místo ní stát.33 Policie ovšem může být účastníkem soudního řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, vzhledem k tomu, že toto řízení přezkoumává rozhodnutí všech orgánů veřejné správy, bez ohledu na to, jestli je orgán právnickou osobou nebo není. Policie není ani organizační složkou státu podle § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky.34 Hlavním cílem činnosti policie je ochrana vnitřního pořádku a bezpečnosti. Policie vykonává tzv. pořádkový dozor a zásahovou činnost prováděnou formou bezprostředních zásahů nebo faktických pokynů. Příslušníci policie jsou pro zdárné plnění úkolů svěřených policii vybaveni specifickými pravomocemi a možností používat donucovacích prostředků, popřípadě zbraně.35 Policie je při své činnosti vázána právními předpisy (Ústavou, ústavními zákony, zákony, vyhláškami a nařízeními), mezinárodními smlouvami, které Česká republika uzavřela, a vlastními interními předpisy.

29

Jurníková, J. a kol. Správní právo – zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 67 30 Jurníková, J. a kol. Správní právo – zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 67 31 Jurníková, J. a kol. Správní právo – zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 68 32 Stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1997, sp. zn. Plsn 2/96. 33 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 12. 34 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 12. 35 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 10.

12

Kapitola o současnosti Policie ČR je rozdělena do několika částí. První část se zaměřuje na organizaci a řízení policie. Jsou zde charakterizovány jednotlivé útvary, organizační složky policie a jednotlivé služby existující v policii. Druhá část kapitoly pojednává o úkolech svěřených policii v ZPČR. Na úkoly policie navazuje třetí část, která popisuje oprávnění policistů při plnění svěřených úkolů, donucovací prostředky a používání zbraní policisty. Další části se věnují policejním celám a zpracovávání informací pro účely policie. Vzhledem k tomu, že policie není izolovanou institucí, je v závěru pojednáno o vztazích mezi policií a dalšími orgány státní správy, policií a veřejností a vztazích policie se zahraničím.

Organizace a řízení policie Jako orgány bezpečnostní správy vystupují: Ministerstvo vnitra, Policejní prezidium Policie ČR, útvary policie působící na celém území ČR, útvary policie s územně vymezenou působností. Ministerstvo vnitra je nadřízeným orgánem policie a za činnost policie je odpovědno vládě. Policejní prezidium je vrcholným orgánem Policie ČR. V jeho čele stojí policejní prezident. Z dikce zákona vyplývá, že policejní prezidium není útvarem policie, byť se někdy označuje jako policejní útvar sui generis. 36 Útvary policie zřizuje ministr vnitra na návrh policejního prezidenta. Útvary policie s celostátní působností jsou: Kriminalistický ústav Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Správa kriminální policie a vyšetřování (SKPV), Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Národní protidrogová centrála SKPV, Útvar speciálních činností SKPV, Útvar zvláštních činností SKPV, Útvar pro ochranu ústavních činitelů, Letecká služba Policie ČR, Služba cizinecké a pohraniční policie a nakonec Útvar rychlého nasazení (URNA). Útvary s územně omezenou působností pak jsou: krajské správy, Správa hl. města Prahy, okresní ředitelství, Městská ředitelství v Brně, Ostravě, Plzni, Obvodní ředitelství pro Prahu I, II, III, IV a jednotlivá obvodní (v Praze místní) oddělení policie. Struktura policie je zákonem rozdělena na tzv. služby. Tyto služby jsou pak součástí jednotlivých útvarů policie s územně omezenou působností. Rozdělení jednotlivých služeb je interní záležitostí policie a vůči veřejnosti vystupuje policie vždy jako celek. Každá osoba má právo obrátit se na jakýkoliv policejní orgán, a tento má povinnost v mezích

36

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 33.

13

své působnosti pomoc poskytnout.37 Služby policie jsou: pořádková policie, služba kriminální policie a vyšetřování, služba dopravní policie, služba správních činností, ochranná služba, služba cizinecké a pohraniční policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba. 38 Pro získáni informací ohledně organizační struktury a jednotlivých služeb policie jsem mimo jiné využil přehledu umístěného na internetových stránkách Ministerstva vnitra.39

Policejní prezidium Policejní prezidium řídí veškerou činnost policie mimo zákonem stanovených výjimek. Policejní prezidium nezasahuje do činnosti policistů, kteří jsou povolání k plnění úkolů na Ministerstvu vnitra (např. Inspekce ministra vnitra vyšetřující trestné činy policistů). V čele Policejního prezidia stojí policejní prezident jmenovaný a odvolávaný ministrem vnitra a odpovědný mu z titulu své funkce.40 Policejní prezident je představeným všech policistů41 mimo těch, kteří jsou určeni pro plnění úkolů Ministerstva vnitra.42 Policejní prezident má tři náměstky, a to náměstka pro uniformovanou policii, náměstka pro trestní řízení a náměstka pro ekonomické záležitosti. Policejní prezident na ně může převést pravomoci, které se týkají výše uvedených oblastí. Takové převedení pravomocí jej ovšem nezbavuje odpovědnosti vůči ministru vnitra. Současným (jaro 2008) policejním prezidentem je plk. Mgr. Oldřich Martinů, náměstkem pro trestní řízení plk. JUDr. Jiří Houba, náměstkem pro uniformovanou policii plk. Mgr. Ing. Ivan Bílek a náměstkem pro ekonomické záležitosti plk. Mgr. Tomáš Kužel. Policejní prezidium je rozděleno na několik odborů, oddělení a ředitelstev, která řídí jednotlivé oblasti činnosti policie. Jedna se o: Hospodářskou správu, Hudbu Hradní stráže a Policie ČR, Odbor mezinárodní policejní spolupráce, Odbor služební kynologie a hipologie, Odbor vnitřní kontroly, Oddělení speciálních potápěčských činností a výcviku, Operační oddělení, Oddělení centrálních nákupů, Preventivně informační skupina, Ředitelství služby

37

§ 43 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. § 3 odst. 3 ZPČR 39 http://www.mvcr.cz 40 § 3 odst. 6 ZPČR 41 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 24. 42 § 3 odst. 5 ZPČR 38

14

dopravní policie, Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie, Ředitelství služby správních činností policie.43

Útvary s působností na celém území ČR

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování (dále ÚOOZ) vznikl v lednu 1995 ze zaniklé Ústřední kriminální policie a Národní drogové informační služby a je policejním útvarem s působností na celém území ČR. Odhalováním a vyšetřováním organizovaného zločinu se podílí na udržování bezpečnosti a veřejného pořádku v republice. Hlavním důvodem vzniku ÚOOZ byl prudký nárůst organizovaného zločinu na počátku 90. let. Česká republika se po roce 1989 stala díky své geografické poloze a mírné vízové politice „mostem“ do západní Evropy pro různé skupiny organizovaného zločinu. Mezi hlavní oblasti trestné činnosti, kterými se ÚOOZ zabývá, patří zejména násilná trestná činnost, nelegální obchod se zbraněmi a štěpnými materiály, organizované převaděčství, obchod s lidmi, nelegální obchod s omamnými a psychotropními látkami, padělání peněžních prostředků, cenných listin a dokladů a v posledních letech i boj proti terorismu.44 Vývoj organizovaného zločinu od počátku 90. let do současnosti má přes úspěchy ÚOOZ při jeho odhalování stále stoupající tendenci. Česká republika se postupně stala cílovou zemí pro působení organizovaného zločinu (oblast obchodu s omamnými a psychotropními látkami, obchodu s lidmi, padělání, obchodu se zbraněmi atd.). Došlo k rozšíření sfér vlivů jednotlivých zločineckých uskupení na našem území. V případech, kdy se policii podaří rozbít zločineckou strukturu jedné organizace, na uvolněné místo okamžitě nastupuje další. Na základě dosavadního vývoje lze předpokládat, že i v dalším období bude pokračovat současný trend sílícího tlaku organizovaného zločinu na našem území.45

43

Prezentace Policie ČR [citováno 11. dubna 2008]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/policie/index.html Prezentace Policie ČR Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování [citováno 10. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uooz.html. 45 Prezentace Policie ČR Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování [citováno 10. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uooz.html. 44

15

Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování Na přelomu let 1994 a 1995 byla vytvořena Národní protidrogová centrála (dále NPC), která se stala součástí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV. V lednu 2001 byla NPC na základě rozkazu policejního prezidenta vyjmuta z organizační struktury ÚOOZ a stala se samostatnou jednotkou, která je působí především v oblasti odhalování a dokumentování organizované drogové kriminality v ČR. NPC spolupracuje s Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky a dalšími ústředními orgány státní správy, zároveň se podílí na prevenci drogové kriminality a na vzdělávání policistů v oblasti drogové kriminality.46 V čele NPC stojí ředitel a dva jeho zástupci. NPC se člení na dvě hlavní oddělení, a to I. oddělení pro přírodní drogy a II. oddělení pro syntetické drogy. Dále pod NPC patří šest expozitur (Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem), které jsou výkonnými jednotkami NPC. Struktura NPC samozřejmě obsahuje několik podpůrných skupin určených pro zajištění fungování NPC.47

Útvar rychlého nasazení Útvar rychlého nasazení (URNA) je specifickým policejním útvarem určeným zejména pro boj s terorismem. Jeho působnost je na celém území České republiky. URNA je přímo podřízena policejnímu prezidentovi. Policejní prezident se souhlasem ministra vnitra rozhoduje o tom, kdy bude jednotka vysílána. URNA provádí služební zákroky proti teroristům, únoscům, dále proti nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů. Příslušníci útvaru jsou vybaveni speciální policejní technikou, včetně odpovídajících prostředků pro rychlý přesun. Příslušníci jsou vybírání na základě přísných kritérií a jsou vycvičeni pro plnění úkolů při mimořádných akcích. Výcvik URNY je zaměřen tak, aby splňoval všechny požadavky, které vycházejí z úkolů útvaru. Útvar rychlého nasazení musí být schopen zasáhnout během krátké doby kdekoliv na území ČR. Organizace URNY je rozdělena do tří sekcí: Sekce rychlého nasazení, která v sobě zahrnuje tři zásahové skupiny a jednu skupinu výcvikovou, Sekce speciálních služeb, kam patří odstřelovači, spojaři, dokumentaristé, vyjednávači, řidiči a Sekce administrativně 46

Prezentace Policie ČR Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování [citováno 18. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/npdc.html 47 Struktura NPC [citováno 10. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/npdc/gifs/struktura.gif

16

logistická skládající se ze sekretariátu, právníka, personální, organizační a materiálové skupiny. 48

Letecká služba Policie ČR Hlavní pilíře činnosti letecké služby Policie ČR spočívají v pohotovostním zajišťování policejních akcí na záchranu života nebo zdraví osob, popřípadě pro odvrácení hrozícího nebezpečí, v pátrání po pohřešovaných osobách a po nebezpečných pachatelích závažných trestných činů. Letecká služba provádí průzkumné lety, které jsou spojeny s ostrahou státních hranic, s pátráním po odcizených vozidlech a sledováním plynulosti dopravy ve městech a na hlavních silničních tazích. Letecká služba Policie se svými vrtulníky provozuje také leteckou záchrannou službu. Dále se podílí na realizaci transplantačního programu. Provádí záchranné a přepravní lety při velkých přírodních katastrofách a v jiných krizových situacích. Vrtulníky letecké služby Policie ČR jsou rovněž využívány při vyhledávání důkazů o trestné činnosti ve volném terénu, v odlehlých oblastech, v rekreačních oblastech a nad vodními plochami, včetně pořizování dokumentace potřebné k vyšetřování trestných činů.49

Kriminalistický ústav Je zcela specifickým a vysoce odborným pracovištěm Policie České republiky. Jeho sídlo je v Praze. Zaměstnává špičkové odborníky z různých oborů. Jednotlivá oddělení Kriminalistického

ústavu

provádějí

odborné

expertizy

v oblasti

daktyloskopie,

mechanoskopie, balistiky, mikrobiologie, antropologie, chemické analýzy apod. pro účely vyšetřování trestné činnosti.

48

Prezentace Policie ČR Útvar rychlého nasazení [citováno 13. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/urna.html. 49 Prezentace Policie ČR Letecká služba Policie České republiky [citováno 13. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/letka.html.

17

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV (dále ÚOKFK) byl zřízen dne 15. března 2003 jako útvar Policie ČR s působností na celém území České republiky.50 ÚOKFK vznikl jako nástupce dvou útvarů policie, a to Úřadu finanční kriminality a ochrany státu SKPV a Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti SKPV. Důvodem pro vznik ÚOKFK byla nutnost vytvoření specializované a odborně zdatné policejní složky zaměřené na boj s nejzávažnějšími formami korupce a závažné hospodářské a finanční kriminality. V roce 2006 došlo k reorganizaci ÚOKFK s cílem zefektivnit a zkvalitnit dosavadní činnost útvaru. Útvar v rámci své působnosti odpovídá především za plnění úkolů policie při odhalování, prověřování a vyšetřování trestných činů v oblasti korupce a finanční kriminality.51

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (dále ÚDV) vznikl v roce 1995 sloučením Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB a Střediska dokumentace protiprávnosti komunistického režimu. Od 1. ledna 2002 je ÚDV součástí služby kriminální policie a vyšetřování.52 ÚDV se podílí na odhalování a stíhání trestných činů mezi léty 1948–1989, které nebyly ve své době z politických důvodů pravomocně rozhodnuty. Kromě vyšetřovací činnosti ÚDV je neméně důležitá i jeho činnost dokumentační spočívající zejména ve shromažďování

a vyhodnocování

materiálů

a dokumentů

z období

vlády

KSČ.

ÚDV se podílí na provádění bezpečnostních prověrek ve smyslu zákona o ochraně utajovaných skutečností. Výsledky šetření ÚDV tvoří důležitý podklad pro vydání osvědčení Národního bezpečnostního úřadu.53 Sídlem ÚDV je Praha, ale pro zefektivnění činnosti bylo zřízeno detašované pracoviště v Brně.

50

Nařízení Ministerstva vnitra č. 71/2001, kterým se stanoví organizace Policie České republiky Prezentace Policie ČR Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV [citováno 16. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/uokfk.html 52 zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR 53 Prezentace Policie ČR, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV[citováno 11. dubna 2008]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html

51

18

Útvary policie s územně omezenou působností Útvary s územně omezenou působností tvoří: •

Správa hl. města Prahy

•

Správy jednotlivých krajů

•

Městská ředitelství (Brno, Ostrava, Plzeň)

•

Okresní ředitelství

•

Obvodní ředitelství pro Prahu I, II, III, IV.

•

Jednotlivá obvodní ( v Praze místní) oddělení policie Vrcholnými útvary jsou krajské správy a Správa hl. města Prahy. Jim podřízena jsou

městská ředitelství, okresní ředitelství a obvodní ředitelství pro Prahu I, II, III, IV. Nejníže v hierarchii útvarů stojí obvodní oddělení policie. V útvarech policie s územně omezenou působností pak působí jednotlivé služby policie.

Služby Policie ČR Pořádková služba Služba pořádkové policie tvoří jeden ze základních pilířů policie. Příslušníci policie zařazeni ke službě pořádkové policie, jsou v přímém kontaktu s veřejností. Rozsah a charakter činnosti služby pořádkové policie je v prakticky univerzální a zasahuje do celého spektra činností policie. Služba pořádkové policie je díky své univerzálnosti, určitou základnou pro výběr policistů do jiných specializovaných a odborných služeb policie.54 Vzhledem k důležitosti služby pořádkové policie bych se chtěl na její činnost zaměřit podrobněji. Základními výkonnými články služby pořádkové policie jsou Obvodní oddělení Policie ČR. Obvodní oddělení vykonávají svoji činnost na úseku správy pořádkové policie těmito způsoby: dozorčí službou, obchůzkovou službou, hlídkovou službou, procesní činností a preventivní činností. Nepřetržitá dozorčí služba zajišťuje akceschopnost obvodního oddělení policie. Činnost dozorčího oddělení navazuje na činnost operačního střediska okresního (městského nebo obvodního) ředitelství policie. Dozorčí služba zajišťuje nepřetržitý styk základních

54

Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http: //www.mvcr.cz/policie/prezentace/poradkova.html.

19

útvarů policie se státními orgány a organizacemi a je obvykle prvním místem, kam se obracejí se svými stížnostmi, žádostmi nebo oznámením občané. Obchůzková služba, kterou policisté vykonávají v určených územních oblastech obvodního oddělení, je zaměřena především na dohled nad dodržováním veřejného pořádku, na ochranu bezpečnosti osob a jejich majetku, předcházení a zabraňování páchání trestné činnosti, odhalování trestných činů a přestupků, pátrání po osobách a věcech a provádění prvotních opatření na místě činu. Narozdíl od obchůzkové služby je hlídková služba pořádkové policie vykonávána v určitých úsecích nebo na určených stanovištích, a to za účelem ochrany bezpečnosti osob a jejich majetku, předcházení porušování veřejného pořádku a zakročení proti osobám, které se dopouštějí protiprávního jednání. Policisté určení k hlídkové službě řeší přestupky a dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a v případě jeho porušení činí příslušná opatření. Ve větších městech se pro plnění úkolů hlídkové služby zřizují speciální Oddělení hlídkové služby. Ve statutárních městech existují tzv. Pohotovostní pořádkové odbory nebo Pohotovostní motorizované jednotky, které posilují výkon hlídkové služby, zajišťují plnění úkolů z výjezdů na oznámení na linku 158 (popřípadě linku 112). Dále tyto jednotky provádějí výjezdy v reakci na signály centralizované ochrany objektů. Procesní činnost služby pořádkové policie je zajišťována zejména plněním úkolů policie na úseku trestního, přestupkového a správního řízení a dalších administrativní činností (výkon spisové služby, hlásná služba, vkládání dat do informačních systémů atd.). Služba pořádkové policie vyvíjí preventivní činnost v boji proti protiprávnímu jednání osob, a to ve spolupráci s dalšími orgány a organizacemi (orgány činné v trestním řízení, správní orgány, obecní úřady, obecní policií apod.).55 Činnost obvodních oddělení policie a zejména jejich hlídková činnost jsou nezbytným základem veškeré policejní práce. Je smutným faktem, že právě výkon hlídkové činnosti je u Policie ČR v současnosti zanedbáván. Právě nedostatek policistů v ulicích je jedním z faktorů nedůvěry občanů v dnešní policii. Policista, který je uzavřen v budově obvodního oddělení, je pro většinu občanů nedostupný právě v momentě, kdy byl opravdu potřebný. Dalšími výkonnými jednotkami služby pořádkové policie jsou pořádkové jednotky krajských správ, okresních ředitelství a Pořádková jednotka Policie ČR Správy hlavního města Prahy. Tyto speciální pořádkové jednotky mimo obecných úkolů pořádkové policie, 55

Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http: //www.mvcr.cz/policie/prezentace/poradkova.html.

20

jak jsou uvedeny výše, provádějí za účelem obnovení veřejného pořádku zákroky „těžkooděnců“ pod jednotným velením. Dále se podílejí se na výkonu služby v případech mimořádných událostí, přírodních katastrof, průmyslových havárií, popřípadě plnění úkolů Integrovaného záchranného systému,56 dále tyto jednotky posilují výkon hlídkové služby v rámci mimořádných bezpečnostních opatření. Vězeňsko-eskortní oddělení Policie ČR poskytuje služby pro jiné útvary policie v souvislosti s prováděním ostrahy policejních cel, převozem osob omezených na svobodě, apod. Následující výkonné jednotky služby pořádkové policie jsou určeny pro dohled nad dodržováním veřejného pořádku ve specifických oblastech. Poříční oddělení zajišťují ochranu veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku na významných vodních plochách a vodních tocích. Dále dohlíží na dodržování řádu plavební bezpečnosti a zákona o vodách. Oddělení jízdní policie se podílí na ochraně veřejného pořádku zejména v okrajových a těžko dostupných oblastech, v parcích, atd. Jízdní policie vypomáhá při konání velkých shromáždění osob např. fotbalových utkáních, demonstracích, pochodech, ale i při pátrání po osobách a věcech Speciální jednotkou pražské služby pořádkové policie je Oddělení METRO. Oddělení METRO se zabývá ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a majetku ve vlacích stanicích pražského metra.57

Služba železniční policie Služba železniční policie náleží z organizačního hlediska pod službu pořádkové policie a pod Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie. Služba železniční policie plní podobné úkoly jako služba pořádkové policie, ale se zaměřením na úsek železniční dopravy a přepravy. Příslušníci služby železniční policie vykonávají hlídkové a obchůzkové služby v prostorách a objektech Českých drah a.s., doprovází důležité zásilky, odhalují a objasňují trestnou činnost v souvislosti s železniční dopravou, provádějí úkony v trestním a přestupkovém řízení. Služba železniční policie má dvě základní výkonné a organizační jednotky, a to: Oddělení železniční policie a Oddělení doprovodu vlaků. Oddělení železniční policie plní

56

zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systém, ve znění pozdějších předpisů Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http: //www.mvcr.cz/policie/prezentace/poradkova.html. 57

21

úkoly policie na úseku ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku v železniční dopravě, dále plní úkoly v trestním a přestupkovém řízení a provádí pátrání po osobách nebo věcech. Oddělení doprovodu vlaků spolupůsobí při zajišťování bezpečnosti a plynulosti železničního provozu, provádí doprovody vlaků a důležitých zásilek. Mezi speciální úkoly Oddělení doprovodu vlaků patří asistence a ochrana jaderného materiálu při jeho přepravě po železnici.58

Služba dopravní policie Služba dopravní policie dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, šetří dopravní nehody a projednává přestupky v blokovém řízení59 nebo ve správním řízení60 v oblastech svěřené jí zákonem. Službu dopravní policie řídí Ředitelství služby dopravní policie, které je součástí Policejního prezidia České republiky. Ředitelství služby dopravní policie řídí nižší stupně dopravních inspektorátů na krajské a okresní úrovni. Okresní (popř. městské) dopravní inspektoráty se dělí do dvou skupin. První skupina dopravních inspektorátů se zabývá dohledem nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Druhá skupina pak řeší dopravní nehody. Do 30. června 2001 existovala ještě třetí skupina dopravních inspektorátů, která se zabývala evidencí vozidel a související agendou. Od 1. července 2001 na základě zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, však tato agenda přešla do působnosti orgánů obcí s rozšířenou působností. Důvodem pro tuto změnu byl přesun agendy evidence vozidel od Ministerstva vnitra pod Ministerstvo dopravy.61

Služba kriminální policie a vyšetřování Služba kriminální policie a vyšetřování (dále SKPV) plní úkoly zejména při odhalování a vyšetřování závažné trestné činnosti, provádí pátrání po osobách a věcech, zjišťuje totožnost neznámých mrtvol, spolupracuje s ostatními orgány veřejné správy na odhalování příčin provozních havárií, výbuchů, požárů, apod. Dále zjišťuje podmínky a příčiny páchání trestné činnosti a podílí se na jejich odstraňování, vede kriminalistické 58

Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby pořádkové policie a služby železniční policie [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http: //www.mvcr.cz/policie/prezentace/poradkova.html. 59 § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích 60 § 51 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích 61 Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby dopravní policie [citováno 12. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/dopravni.html.

22

evidence a statistiky.62 K závažným trestným činům zajišťuje tzv. „výjezdovou službu“, přítomnost

kriminalistického

technika,

psovoda

a

další

potřebné

specialisty.

Vlastní vyšetřováni provádí SKPV v útvarech s územně omezenou působností (tj. krajské správy, okresní nebo městská ředitelství).63 SKPV se na úrovni okresních (městských nebo obvodních) ředitelstvích policie zpravidla dělí do několika částí. Jako příklad lze uvést oddělení SKPV při Městském ředitelství v Brně. SKPV se zde dělí do dvou odborů a do dvou skupin. Jde o I. odbor obecné kriminality, který se ještě rozděluje na I. oddělení násilné kriminality, II. oddělení majetkové trestné činnosti a III. oddělení dopravních nehod, a II. odbor hospodářské kriminality. Dále jsou to Skupina technické ochrany a Skupina pro domácí násilí. Samostatnou část SKPV zde tvoří oddělení kriminalistických techniků.

Služba cizinecké policie České republiky Vstup České republiky do schengenského prostoru změnil dosavadní systém pohraniční a cizinecké policie. Na jeho základě vznikla Služba cizinecké policie ČR. Organizační struktura Služby cizinecké policie je obdobná jako u jiných složek Policie ČR. V jejím

čele

stojí

ředitel,

který

je

podřízen

náměstkovi

policejního

prezidenta

pro uniformovanou policii. Ředitelství služby cizinecké policie je řídící a kontrolní jednotkou. Podílí se na plnění úkolů v oblasti ochrany státních hranic, rozhoduje o povolení fyzických osob ke vstupu, pobytu nebo vycestování z území České republiky. Dále rozhoduje o odepření vstupu fyzické osobě, o správním vyhoštění cizinců a plní závazky, které vyplývají z mezinárodních smluv. Ředitelství přímo řídí inspektoráty cizinecké policie na pěti mezinárodních letištích v České republice.64 Nižší organizační jednotkou jsou oblastní ředitelství služby cizinecké policie. Ta jsou přímo podřízena Ředitelství služby cizinecké policie a jsou umístěna v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Oblastní ředitelství řídí inspektoráty cizinecké policie ve vnitrozemí. Inspektoráty cizinecké policie vznikly v souvislosti se vstupem České republiky do schengenského prostoru. Byly vytvořeny sloučením oddělení cizinecké policie a referátů

62

Budka, I. a kol. Základy činnosti kriminální, cizinecké a pohraniční policie. Praha: Policejní akademie ČR, 1997, s. 19. 63 § 3a odst. 1 ZPČR 64 Prezentace Policie ČR Ředitelství Služby cizinecké policie [citováno 16. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=48965

23

cizinecké policie na hraničních přechodech. V České republice je celkem 48 inspektorátů, z nichž pět je umístěno na mezinárodních letištích (Praha - Ruzyně, Brno - Tuřany, Ostrava Mošnov, Karlovy Vary a Pardubice). Inspektoráty plní úkoly policie zejména na úseku povolování vstupu, pobytu a ukončování pobytu cizinců, zároveň provádí pobytové kontroly. V případě dočasného obnovení státních hranic zajišťují inspektoráty jejich ochranu. Dále kontrolují stav a úplnost vyznačení průběhu státních hranic a zařízení upozorňujících na jejich průběh. Inspektoráty umístěné na mezinárodních letištích se zřízeným hraničním přechodem pro vnější lety provádí úkoly spojené s ochranou vnějších hranic, kontrolují stav vyznačení a zabezpečení bezpečnostního prostoru letiště, provádí kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zbraní a střeliva a podílí se na plnění úkolů policie při ochraně civilního letectví. Dále se inspektoráty cizinecké policie podílí na plnění úkolů policie v souvislosti s bojem proti terorismu a organizovaného zločinu.65

Služba správních činností Služba správních činností policie vykonává bezpečnostní správu v oblasti zbraní, střeliva, vojenské munice, střelnic, výbušnin a bezpečnostního materiálu.66 Státní správu vykonává na základě zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, zákona č. 61/1988 Sb., o výbušninách a dále na základě zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem. Nejdůležitějšími oblastmi činnosti služby správních činností je vydávání zbrojních průkazů, provádění odborného přezkoušení žadatelů o zbrojní průkaz, provádění kontroly v oblastí zbraní a střeliva, atd. Na úseku výbušnin vede evidenci skladů výbušnin, podílí se na kontrolách skladů výbušnin, zabezpečuje monitorování přeprav výbušnin, apod. Služba správních činností projednává a vyřizuje přestupky na úseku zbraní a střeliva v blokovém řízení. a projednává přestupky neoprávněného přechovávání omamných a psychotropních látek.67

65

Prezentace Policie ČR Ředitelství Služby cizinecké policie [citováno 16. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=48965 66 Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby správních činností policie [citováno 13. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/spravni.html. 67 Prezentace Policie ČR, Ředitelství služby správních činností policie [citováno 13. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/spravni.html.

24

Úkoly policie Policie ČR byla založena z důvodu ochrany veřejného pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti. Úkoly policie taxativně vypočítává § 2 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR (ZPČR). Případná modifikace těchto úkolů je přípustná pouze pomocí novelizace zákona a nelze připustit, že by k rozšíření úkolů policie mohlo dojít na základě podzákonných předpisů.68 Úkoly policie bychom si pro lepší porozumění mohli rozdělit na úkoly obecné povahy, úkoly správněprávních činností a úkoly trestněprávních činností. Takové rozdělení úkolů policie sice není ideální vzhledem k tomu, že se jednotlivé úkoly navzájem prolínají a jejich obsah se často přesunuje z oblasti správního práva do oblasti práva trestního a naopak. Úkoly jsou do těchto kategorií rozčleněny z důvodu lepšího porozumění. Do úkolů obecné povahy náleží: ochrana bezpečnosti a majetku (§ 2 odst. 1 písm. a) ZPČR), ochrana a zajišťování veřejného pořádku (§ 2 odst. 1 písm. b) ZPČR), boj proti terorismu (§ 2 odst. 1 písm. c) ZPČR), ochrana státních hranic a ochrana ústavních činitelů (§ 2 odst. 1 písm. f,g,h) ZPČR), vedení evidencí a statistik pro vlastní potřebu (§ 2 odst. 1 písm. l) ZPČR), zajišťování ochrany jaderných zařízení (§ 2 odst. 1 písm. p) ZPČR). Do úkolů v oblasti správněprávní můžeme zařadit: dohled nad bezpečností silničního provozu (§ 2 odst. 1 písm. i) ZPČR), odhalování přestupků (§ 2 odst. 1 písm. j) ZPČR), kontrola dokladů o pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla (§ 2 odst. 1 písm. q) ZPČR). Úkoly oblasti trestněprávní zahrnují: odhalování trestných činů a jejich pachatelů (§ 2 odst. 1 písm. d) ZPČR), vyšetřování trestných činů (§ 2 odst. 1 písm. e) ZPČR), vyhlašování celostátního pátrání (§ 2 odst. 1 písm. m) ZPČR), pronásledování osob uprchlých z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody (§ 2 odst. 1 písm. n) ZPČR), zadržování uprchlých svěřenců s nařízenou ústavní výchovou (§ 2 odst. 1 písm. o) ZPČR). Tolik stručný výčet úkolů policie. A nyní bych se chtěl na jednotlivé úkoly policie zaměřit podrobněji.

68

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 15.

25

Ochrana bezpečnosti osob a majetku § 1 odst. 2 ZPČR uvádí zajišťování vnitřní bezpečnosti jako jeden z hlavních cílů činnosti Policie ČR. Můžeme říci, že se jedná o bezpečnost v širším smyslu, která zahrnuje veškeré další úkoly a činnosti policie. Bezpečností v užším smyslu, pak rozumíme jednotlivé úkoly výše uvedené.69 Bezpečnost lze jako rozsáhlý a do jisté míry neurčitý pojem definovat dvojím způsobem - pozitivním a negativním. Pozitivním způsobem definujeme bezpečnost jako stav, ve kterém se jednotlivec, společnost nebo stát necítí být ohrožován žádnými hrozbami, popřípadě se domnívá, že je schopen se těmto hrozbám účinně bránit.70 Negativní způsob definice je založen na pojmu nebezpečí, respektive na jeho minimální míře. Tedy bezpečností rozumíme minimální míru nebezpečí, které ohrožuje společnost. Ochrana bezpečnosti osob a majetku zahrnuje veškeré osoby na území České republiky, a to jak státní občany, tak i cizince, popřípadě bezdomovce (apatridy). Majetkem rozumíme veškerý movitý i nemovitý majetek nacházející se na území České republiky. Ochrana ústavních činitelů a ostatních osob jimž je ochrana poskytována na základě mezinárodních smluv (např. diplomaté, konzulové včetně pomocného personálu) je upravena ustanovením § 2 odst. 1 písm. g) ZPČR. Stejně tak je i ochrana speciálních úřadů a institucí upravena v § 2 odst. 1 písm. h) ZPČR. Činnost policie by se neměla zaměřovat jen na zásahy v případě porušení bezpečnosti, nýbrž by měla neustále dohlížet a monitorovat situaci, aby omezila možnost porušení bezpečnosti, vzniku nebezpečí a umožnila co nejúčinnější návrat k původnímu stavu.

Ochrana veřejného pořádku Veřejný pořádek je v našem právním řádu považován za neurčitý pojem. Jeho definici nevyčteme z žádného předpisu. Ochranou veřejného pořádku můžeme rozumět ochranu veřejných statků, jak hmotných, tak nehmotných, které jsou alespoň potenciálně veřejně přístupné, mohou být společností využívány a zároveň se společnost podílí na jejich tvorbě.71 Teorie přijala rozdělení pojmu veřejného pořádku na veřejný pořádek v užším smyslu a veřejný pořádek v širším smyslu. Veřejný pořádek v užším smyslu zahrnuje pouze pravidla chování lidí, která nejsou upravena právními normami. To ale neznamená, že by takové chování nebylo normováno vůbec. Veřejný pořádek v užším smyslu je například

69

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 16. Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 16. 71 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 18.

66

26

upraven normami morálky, slušnosti nebo normami náboženskými. Veřejný pořádek v širším smyslu pak zahrnuje právními normami upravená pravidla chování lidí na veřejnosti. Ochrana veřejného pořádku není pouze záležitostí policie. Podílejí se na ní všechny orgány státu i nestátní korporace, zejména obce.72 Policie má v této oblasti ovšem nejvýznamnější postavení. Působnost policie je zde dána subsidiárně. Policie působí v těch oblastech, kde není založena působnost jiných orgánů.73 Ovšem na druhou stranu je policie oprávněna zakročit všude tam, kde jiné orgány mající zakročovací povinnost nejsou schopny zajistit dostatečnou ochranu.

Odhalování trestných činu a jejich pachatelů, vyšetřování trestných činů Boj proti páchání trestné činnosti je spolu s činností policie v silničním provozu jedním z veřejností nejvíce sledovaným posláním policie. Je to zřejmé, neboť vysoká míra kriminality je považována za velmi negativní jev a velkou měrou snižuje bezpečnost státu a společnosti. Definici trestného činu nalezneme v § 3 zákona 140/1961 Sb., trestního zákona (dále TZ). Trestným činem rozumíme pro společnost nebezpečné chování jehož znaky uvádí trestní zákon. Na potírání kriminality a odhalování pachatelů trestné činnosti se podílejí všechny složky policie, avšak největší mírou je zde zastoupena Služba kriminální policie a vyšetřování, která je v systému policie přímo určena pro boj s kriminalitou. Vyšetřováním

rozumíme

stadium

trestního

řízení

před

podáním

obžaloby

(§ 161 z. č. 141/1964 Sb., trestního řádu – dále TŘ). Vyšetřování provádí SKPV v součinnosti se státním zástupcem.74 Ministerstvo vnitra může vyšetřováním pověřit i jiný policejní orgán.75

Dohled na bezpečností silničního provozu Bezpečností silničního provozu rozumíme takový stav, kdy je nebezpečí ohrožení života a zdraví osob nebo majetku minimalizováno.76 Souvisejícím pojmem je plynulost silničního provozu, což je souhrn opatření, která vedou k zajištění plynulého pohybu účastníků silničního provozu na pozemních komunikacích.77 Správu a dohled v oblasti

72

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 18. Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 19. 74 § 3a odst. 3 ZPČR 75 § 3a odst. 1 ZPČR 76 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 24. 77 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 24.

73

27

silničního provozu nevykonává policie samostatně. Státní správu v oblasti dálnic, silnic, místních a účelových komunikací vykonávají silniční správní úřady podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Silničními správními úřady jsou Ministerstvo dopravy, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obce. V oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu vykonává státní správu Ministerstvo vnitra, které vede centrální evidenci dopravních nehod, a Policie ČR V rámci policie pak působnost v této oblasti vykonávají okresní a krajské dopravní inspektoráty a Ředitelství služby dopravní policie. Činnost policie při dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Státní správa prováděná policií je upravena v § 124 odst. 8 zákona. Policie dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu zejména tím, že kontroluje dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích, podílí se na řízení provozu, objasňuje dopravní nehody, vede evidenci dopravních nehod, je oprávněna projednávat přestupky na úseku bezpečnosti silničního provozu v blokovém řízení a provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Policisté jsou podle § 124 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb. oprávněni při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích zastavovat vozidla, zabránit v jízdě řidiči, který splňuje podmínky ustanovení § 118a zákona č. 361/2000 Sb., zadržet řidičský průkaz řidiči, který splňuje podmínky ustanovení § 118b zákona č. 361/2000 Sb., zakázat řidiči jízdu na dobu nezbytně nutnou, vyzvat řidiče, aby se podrobil vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiných omamných látek, požadovat doklady od vozidla, rozhodnout o odstranění vozidla, které je překážkou provozu, použít technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla a vybírat kauce dle § 125a zákona č. 361/2000 Sb. .

Odhalování a projednávání přestupků Legální pojem přestupku nalezneme v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále PřesZ). Přestupkem rozumíme zaviněné jednání, které ohrožuje nebo porušuje zájmy společnosti a je za přestupek označeno v přestupkovém zákoně nebo v zákoně jiném. Příslušnost policie k projednávání přestupků je dána ustanovením § 52 přestupkového zákona. Policie projednává přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (§ 30 odst. 1 písm. j)) a další přestupky, stanoví-li tak zvláštní zákon. Místně příslušná k projednávání výše uvedených přestupků jsou okresní (městská nebo obvodní) 28

ředitelství policie. Funkčně příslušná jsou pak oddělení služby správních činností v prvním stupni. Odvolacími orgány jsou oddělení služby správních činností v rámci krajských ředitelstev policie. Odlišný režim však existuje pro projednávání přestupků v blokovém řízení. Policie je oprávněna v blokovém řízení ukládat pokuty v případě přestupků podle § 30 odst. 1 písm. j) PřesZ, přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, proti pořádku ve státní správě (§23 odst. 1 písm. a), f), g), i), § 24 odst. 1 písm. b), § 30 odst. 1 písm. a) až písm. o), § 42, § 42b, § 44, § 44a, § 46 PřesZ), přestupky proti veřejnému pořádku (§47 odst. 1 písm. b), c), d) PřesZ), proti občanskému soužití (§49 PřesZ) a proti majetku (§ 50 PřesZ). V situaci, kdy se orgán policie dozví o přestupku, který nespadá do jeho působnosti, je jeho povinností oznámit tento přestupek příslušnému správnímu orgánu. V případech spáchání přestupků má policejní orgán povinnost provést šetření, zjistit osobu podezřelou a zajistit důkazní prostředky. Oznámení příslušnému správnímu orgánu o zjištěných věcech má pak policejní orgán učinit do 30 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl.

29

Práva, oprávnění a prostředky policistů Aby policie mohla plnit úkoly na ni kladené, je potřebné vybavit její příslušníky určitými specifickými oprávněními a prostředky. Příslušníci policie vykonávají svoji činnost prostřednictvím dvou základních úkonů. Jedná se o služební zákrok a služební úkon. Služebním zákrokem rozumíme takový úkon policisty, kterým za použití násilí vynucuje splnění právních povinností od povinné osoby, popřípadě jím sjednává potřebný právní stav.78 Při provádění služebního zákroku je policista povinen řídit se právními předpisy. Je nutné, aby míra násilí použitého policistou neúměrně nepřevyšovala přiměřenou potřebu vzhledem k nastalé situaci, kterou musí policista řešit. Služební úkon je úkon policisty, pomocí kterého plní úkoly policie, ale na rozdíl od služebního zákroku policista nepoužívá fyzického ani psychického násilí a donucení.79 Nejčastější formou služebního úkonu je faktický pokyn. Hranice mezi služebním zákrokem a služebním úkonem není jasně vymezena. Jednání policisty při provádění úkolů policie se plynule pohybuje mezi oběma typy. Záleží na situaci, kterou policista řeší. Například v průběhu služebního zákroku proti agresivní osobě může služební zákrok přejít v případě uklidnění osoby v služební úkon a samozřejmě i naopak. Policista je povinen při provádění služebního zákroku nebo úkonu, které jsou spojeny se zásahem do práv a svobod osob, tyto osoby poučit o jejich právech. Poučení se nevztahuje pouze na osobu pachatele, ale ke každému, proti komu zásah směřuje. Poučením o právech se rozumí i poučení o právních povinnostech osob. V případě že by hrozilo nebezpečí z prodlení je možné dodatečné poučení provést až následně. Policista je povinen provádět služební zákrok nebo služební úkon v mezích zákona. Zvláštní povinností policisty je jeho povinnost provést služební zákrok i v případě, kdy je mimo službu.80 Výčet jednání, proti kterým může policista zasáhnout je uveden v § 7 odst.2 ZPČR. Týká se jednání, která bezprostředně ohrožují život, zdraví a majetek. Dalším specifikem při provádění služebního zákroku je povinnost policisty použít odpovídající výzvu. Výzva zní: „Jménem zákona!“ a policista ji musí použít vždy, kdy to dovolují možnosti zákroku.81 Druhy oprávnění policistů upravuje ZPČR oddílu II v § 12 až § 25. Jsou to: •

oprávnění požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti - § 12, § 13 ZPČR

78

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 38. Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 38. 80 § 7 ZPČR 81 § 9 ZPČR

79

30

•

oprávnění k zajištění osoby - § 14 ZPČR

•

oprávnění k omezení pohybu agresivních osob - § 16 ZPČR

•

oprávnění odebrat zbraň - § 17 ZPČR

•

oprávnění k prohlídce dopravních prostředků - § 18 ZPČR

•

oprávnění při zajišťování bezpečnosti chráněných osob - § 19 ZPČR

•

oprávnění zakázat vstup na určitá místa - § 20 ZPČR

•

oprávnění k držení nebezpečných látek - § 20a ZPČR

•

oprávnění při zajišťování bezpečnosti železniční a letecké dopravy - § 20b, § 20e ZPČR

•

oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven - § 20d ZPČR

•

oprávnění otevřít byt neb jiný uzavřený prostor - § 21 ZPČR

•

oprávnění rozhodnout o vykázání osoby ze společného obydlí a zakázat jí vstup do něj - § 21a až § 21d ZPČR

•

použití technických prostředků k omezení jízdy vozidla - § 22a ZPČR

•

oprávnění k používání výbušnin a výbušných prostředků - § 23 ZPČR

•

oprávnění k využití podpůrných a operativně pátracích prostředků, zabezpečovací techniky, zvláštních finančních prostředků, konspirativních prostředků a informátora § 23a až § 23f ZPČR

•

oprávnění k úkonům v souvislosti s řízením o přestupcích (vyžádání opisu z Rejstříku trestů, lékařského vyšetření a odběru krve, jiných odborných vyjádření) - § 24, § 25 ZPČR

Oprávnění požadovat vysvětlení Příslušníci policie jsou oprávněni požadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob, je–li to potřebné pro objasnění skutečností, které jsou důležité pro odhalování přestupků a jejich pachatelů, popřípadě pro pátrání po pohřešovaných nebo hledaných osobách a věcech. Formu pro poskytnuté vysvětlení zákona nestanovuje. Může se tedy jednat o neformální ústně podané vysvětlení na místě, popřípadě může být osoba od níž je vysvětlení požadováno, vyzvána, aby se dostavila na určité místo (zpravidla se jedná o pracoviště policie) za účelem sepsání protokolu o podání vysvětlení. Osoba je povinna se k podání vysvětlení dostavit. Odmítnout podat vysvětlení může pouze z taxativně vymezených důvodů, které jsou uvedeny v § 12 odst. 3 ZPČR.

31

Mezi důvody odmítnutí patří možnost, že by osoba podávající vysvětlení vystavila nebezpečí trestního stíhání, popřípadě postihu za přestupek buď sebe nebo příbuzného v pokolení přímém, sourozence, manžela, osvojitele, osvojence, druha a osobu blízkou, jak ji definuje § 116 občanského zákoníku.82 Policista nesmí požadovat vysvětlení o skutečnostech, na které se vztahuje státem uložená povinnost mlčenlivosti (§ 12 odst.4 ZPČR). Tato výjimka neplatí v případě, kdy byla povinná osoba příslušným orgánem povinnosti mlčenlivosti zproštěna, popřípadě jde o skutečnosti o osobě v jejíž prospěch byla povinnost mlčenlivosti uložena. Vzhledem k tomu, že osoba má povinnost dostavit se na výzvu policisty k podání vysvětlení, náleží jí podle § 12 odst. 6 ZPČR náhrada nutných výdajů a ušlého zisku. Tuto náhradu poskytuje povinné osobě policie. Za náhradu nutných výdajů se považují například prokazatelně vynaložené náklady na jízdné. Náhrada ušlého výdělku zahrnuje náhradu skutečné ztráty výdělku u osob v pracovním, služebním či jiném obdobném poměru. Osobám samostatně výdělečně činným je nutno nahradit skutečně ušlý zisk. Nárok na náhradu zaniká po uplynutí 7 dnů od doby, kdy s osoba na výzvu policisty dostavila k podání vysvětlení. Policie náhradu nepřizná osobě, která se k podání vysvětlení dostavila ve vlastním zájmu, popřípadě za své protiprávní chování.83 O podání vysvětlení policista sepíše protokol. V případě, že se povinná osoba nedostaví, může jí policista nechat předvést.

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti Znát pravou totožnost osoby je klíčovou záležitostí pro práci policie. § 13 ZPČR opravňuje provedení úkonu prokázání totožnosti osoby. Požadovat prokázání totožnosti může policista pouze, je-li splněn některý z taxativně stanovených důvodů, které jsou uvedeny v § 13 odst. 2 a 3 ZPČR. Mezi tyto důvody patří prokázání totožnosti osoby, která byla přistižena při jednání majícím znaky trestného činu nebo přestupku, od které je požadováno podání vysvětlení dle § 12 ZPČR nebo která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby.

Dále

je

policista

oprávněn

požadovat

prokázání

totožnosti

u

osoby,

která se bezdůvodně zdržuje v blízkosti chráněných objektů, která má na místě veřejně přístupném zbraň a policista je důvodně přesvědčen, že by tato osoba mohla zbraň použít k násilí nebo k pohrůžce násilím. Dále je možné zjistit totožnost osoby která se zdržuje poblíž místa, kde došlo ke spáchání trestného činu, k dopravní nehodě, požáru nebo jiné mimořádné 82

Text § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku: „Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“ 83 § 12 odst. 6 ZPČR

32

události. Policista může na základě § 13 odst. 3 ZPČR požadovat prokázání totožnosti osoby, která má být předvedena nebo která je oznamovatelem přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Osoba může být požádána, prokázala svoji totožnost na žádost jiného subjektu majícího právní zájem na zjištění totožnosti osoby. Policista je oprávněn zjistit totožnost i u žádající osoby. Výzvě policisty k prokázání totožnosti je osoba povinna vyhovět. Odmítne-li svoji totožnost prokázat nebo ji není schopna prokázat, předvede ji policista k provedení služebního úkonu za účelem zjištění její totožnosti.84 Tento postup ovšem neplatí po důvody uvedené v § 13 odst. 3 písm. b) a c) ZPČR. Policista zjišťuje totožnost osoby podle jejího sdělení a údajů z evidence obyvatel. Nelze-li totožnost zjistit podle těchto údajů, vyzve policista na základě ustanovení § 13 odst. 6 ZPČR zjišťovanou osobu aby strpěla provedení dalších nezbytných služebních úkonů, a to snímání daktyloskopických otisků, pořízení fotografií osoby, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení. § 13 v odstavci 8 ZPČR stanoví, že nepodaří-li se policii zjistit totožnost osoby do 24 hodin, musí být tato osoba propuštěna.

Zajištění „Zajištěním se rozumí krátkodobé omezení svobody fyzické osoby, jejímž účelem je ochrana života, zdraví, majetku nebo úspěšné dokončení jiného služebního úkonu policisty.“85 Důvody, kdy je možno fyzickou osobu zajistit, jsou uvedeny v § 14 odst. 1 písm. a) až e). Jedná se o taxativní výčet a rozšíření důvodů pro zajištění jiným způsobem než novelizací příslušných ustanovení zákona nelze připustit. Osobu lze zajistit na dobu nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Výjimka platí pouze v případě, kdy orgán rozhodující o ukončení pobytu cizince na území ČR tohoto cizince zajistil. V tomto případě trvá maximální doba zajištění 48 hodin od okamžiku omezení svobody cizince.86 Zajištěná osoba může policistu požádat, aby o jejím zajištění informoval osobu, kterou ve své žádosti uvádí. Pokud byla zajištěna osoba mladší 18 let, je policista povinen o jejím zajištění informovat zákonného zástupce zajištěné osoby. Je-li zajištěná osoba mladší 15 let, je nutné o tomto vyrozumět jak její zákonné zástupce, tak i orgán sociálně-právní ochrany

84

§ 13 odst. 6 ZPČR Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 57. 86 § 15 ZPČR

85

33

mládeže. Je-li zajištěnou osobou voják, informuje o jeho zajištění policista nejbližší vojenský útvar nebo posádkovou správu.87

Oprávnění k omezení pohybu agresivních osob V případech, kdy se osoba chová agresivně, fyzicky napadá jinou osobu nebo policistu, popřípadě poškozuje cizí majetek, může policista podle § 16 ZPČR tuto osobu omezit na volném pohybu, a to tak, že ji připoutá k vhodnému předmětu. Zásah policisty musí být přiměřený agresivitě osoby a musí být bezodkladně ukončen, jakmile osoba upustí od svého agresivního chování. Policista může agresivní osobu omezit na volném pohybu po dobu, která nepřesáhne 2 hodiny.88 V případě, kdy osoba své agresivní chování obnoví, může být opětovně omezena na volném pohybu.

Oprávnění odebrat zbraň Při předvádění, zajišťování osoby nebo při omezení agresivní osoby na volném pohybu se může policista přesvědčit, že osoba nemá u sebe zbraň, kterou by mohla použít k ohrožení života, zdraví jak svého, tak ostatních.89 Zbraní se rozumí cokoliv, co by mohlo učinit útok proti tělu důraznější.90 Jedná se zejména o zbraně střelné, nože, boxery, řetězy, slzné a pepřové spreje, a podobně. Nepodrobí-li se osoba výzvě k odevzdání zbraně, může policista k jejímu odebrání použít přiměřeného násilí. O odebrané zbraní vystaví policista osobě potvrzení o převzetí zbraně. Po propuštění předvedené nebo zajištěné osoby se jí zbraň opět vydá, pokud tomu nebrání zákonem stanovené důvody.

Oprávnění k prohlídce dopravních prostředků V případech, kdy policejní orgán pronásleduje nebo pátrá po pachateli zvlášť závažného trestného činu (§62 TZ ve spojení s § 41 TZ) nebo jiného úmyslného trestného činu nebo při pátrání po hledaných osobách, zbraních a střelivu, výbušninách, omamných

87

§ 14 odst. 4 ZPČR § 16 odst. 2 ZPČR 89 § 17 ZPČR 90 § 89 odst. 5 TZ 88

34

prostředcích a odcizených věcech, je oprávněn prohlížet dopravní prostředky, nenacházejí-li se v nich výše uvedené osoby nebo věci.91

Oprávnění při zajišťování bezpečnosti chráněných osob Provádět specifická opatření při zajišťování bezpečnosti chráněných osob jsou oprávněni pouze policisté zařazení v ochranné službě. Tito policisté mohou provádět prohlídky osob, věcí, dopravních prostředků nacházejících se v prostoru, ze kterého by bylo možno ohrozit chráněné osoby. Dále jsou oprávněni kontrolovat dodržování hygienických limitů ukazatelů kvality pitné vody, potravin a dodržování hygienických požadavků na výkon epidemiologicky závažných činností, má-li jich být užito pro potřeby chráněné osoby.92 Osoby považované za ústavní činitele jsou zejména funkcionáři stanovení Ústavou ČR, a to prezident republiky, poslanci a senátoři Parlamentu ČR, členové vlády, soudci Ústavního soudu, soudci a prezident Nejvyššího kontrolního úřadu.93 Poskytování trvalé ochrany ústavním činitelům je upraveno nařízením vlády č. 138/1998 Sb. Trvalá ochrana se podle § 1 tohoto nařízení poskytuje prezidentu republiky, předsedovi Poslanecké sněmovny, předsedovi Senátu, předsedovi vlády, a dále ministru zahraničních věcí, ministru vnitra, ministru spravedlnosti.

Oprávnění k držení nebezpečných látek Nebezpečné látky jako jsou výbušniny a výbušné předměty, omamné látky, psychotropní látky, jedy, padělky peněz, známek a cenných papírů je policista k tomu určený oprávněn držet, skladovat a používat za účelem výuky, výcviku, zkoušek, expertizní činnosti a podobně.94

Oprávnění při zajišťování civilní letecké dopravy Z důvodu celosvětové hrozby teroristických útoků v posledních letech bylo od zákona o Policii ČR včleněno ustanovení § 20b, které ukládá policii oprávnění ke kontrole civilní letecké dopravy. Kontrola se zaměřuje na předměty, které by mohly ohrozit bezpečnost letecké dopravy. Jde zejména o střelené zbraně, bodné a sečné zbraně, výbušniny a výbušné 91

§ 18 ZPČR § 19 ZPČR 93 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 68. 94 § 20a ZPČR 92

35

předměty, popř. žíraviny. Policista je pro dosažení účelu kontroly oprávněn podrobit prohlídce osoby a zavazadla i celé letadlo. Prohlídka se provádí převážně za pomocí technických prostředků, jako jsou např. rentgenové brány. Policista je ovšem oprávněn provést i tělesnou prohlídku. Při jejím provádění je však potřebné zajistit, aby prohlídku prováděla osoba téhož pohlaví jako prohlížená osoba. Tato tělesná prohlídka nemá charakter osobní prohlídky podle § 82 TŘ.95 Fyzické osoby i majitelé letadel jsou povinni takovou prohlídku strpět.

Oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven Pojem živnostenské provozovny je definován v § 17 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona.96 Policisté mohou při plnění úkolů policie vstupovat do všech prostor živnostenské provozovny, které jsou určeny pro veřejnost, a to v době otevíracích hodin. V případech, kdy v živnostenské provozovně dochází k nákupu použitého zboží nebo zboží bez dokladů původu, mohou policisté vstupovat do všech prostor provozovny. 97 Důvodem pro takový postup je, že v těchto provozovnách dochází často k prodeji nelegálně nabytých věcí (zejména věcí získaných krádeží). Po skončení otevírací doby může policista vstoupit do živnostenské provozovny pouze v případě, že má důvodné podezření, že se uvnitř nalézají osoby.

Oprávnění při zajišťování bezpečnosti železniční dopravy Oprávnění policistů při plnění úkolů policie v oblasti železniční dopravy můžeme rozdělit na dvě části. První část představuje oprávnění policistů při pátrání po hledaných zásilkách. Policista je oprávněn přesvědčit se, že hledaná věc se nenachází v dopravních prostředcích, skladištích nebo jiných objektech provozovatele dráhy.98 Druhou částí jsou oprávnění k bezplatné přepravě policistů ve vlacích (i ve vlacích místenkových nebo mezinárodních) včetně přepravy služebního psa, dále oprávnění k jízdě na stanovišti

95

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 72. Text § 17 živnostenského zákona: „Provozovnou se rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se pro účel tohoto zákona považuje i stánek, pojízdná prodejna a obdobné zařízení, sloužící k prodej zboží a poskytování služeb.“ 97 § 20d ZPČR 98 § 20e písm. a) ZPČR 96

36

strojvedoucího, ve služebním voze, popř. na nákladním vlaku. Policisté mají též právo vstupovat do vyhrazených prostor provozovatele dráhy.99

Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor Nedotknutelnost obydlí je zaručena Ústavou ČR. Pod pojmem obydlí rozumíme byty, hotelové pokoje, ubytovny, apod. Zákonná definice obydlí je uvedena v § 82 odst. 1 TŘ. Porušit nedotknutelnost obydlí může policista při plnění úkolů policie. Otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor je policista oprávněn, má-li důvodné podezření, že by mohl být ohrožen život nebo zdraví osob, popřípadě, jestliže hrozí větší škoda na majetku. Vstoupit do bytu nebo jiného uzavřeného prostoru může policista také tehdy, má-li důvodné podezření, že se v bytě nachází mrtvola.100 Vzhledem ke specifičnosti oprávnění vstupu do bytů a uzavřených prostor a s ohledem na závažný zásah do ústavně zaručených práv osob, je policista na základě § 21 odst. 3 ZPČR povinen zajistit při tomto služebním úkonu přítomnost nezúčastněné osoby. Za nezúčastněnou osobu se nepovažuje vlastník, uživatel ani nájemce bytu nebo jiného uzavřeného prostoru.101 Po provedení potřebného služebního zákroku je policista povinen informovat uživatele bytu a zároveň byt zajistit proti vstupu nepovolaných osob. Tato policistova povinnost má subsidiární charakter. Policisté byt zajistí pouze v případě, že jeho zajištění nemůže provést uživatel bytu sám.

Oprávnění rozhodovat o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj Domácí násilí je velmi nebezpečným společenským problémem s dalekosáhlými dopady na další život poškozených osob. Jeho odhalování je problematické vzhledem k tomu, že probíhá v úzkém okruhu osob a poškození často o násilí mlčí z obavy před následky oznámení. Z tohoto důvodu byla do ZPČR včleněna ustanovení § 21a – § 21d, která opravňují policistu k tomu, aby vykázal z bytu nebo jiného společného obydlí osobu, u které je důvodné podezření, že by mohla provést útok proti životu a zdraví jiné osoby, popřípadě proti její svobodě nebo lidské důstojnosti. V těchto případech je policista oprávněn vykázat tuto osobu ze společného obydlí včetně bezprostředního okolí (zahrada, dvůr, přístupové cesty, společné

99

§ 20e písm. b) ZPČR § 21 ZPČR 101 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 85. 100

37

nebytové prostory, apod.). Zároveň s vykázáním policista této osobě zakáže vstup do těchto prostor, a to na dobu 10 kalendářních dnů ode dne vydání rozhodnutí o vykázání. Tuto dobu nelze zkrátit, a to ani se souhlasem poškozené osoby. 102 Vykázání není faktickým pokynem policisty, nýbrž se jedná o správní řízení vykázání se provádí formou rozhodnutí.103 Rozhodnutí o vykázání se ústně sdělí osobě, které se týká, a teprve následně je písemně vypracováno a doručeno. Rozhodnutí o vykázání je účinné, jakmile je prokazatelně sděleno osobě, proti níž směřuje. Rozhodnutí lze vydat i v případě, že ohrožující osoba není přítomna. V tom případě nabývá rozhodnutí o vykázání účinnosti v okamžiku, kdy se o něm vykázaná osoba dozvěděla. V případě, že by bylo vykázání osoby spojeno s ohrožením provozu objektu, popřípadě by byl znemožněn výkon zaměstnání jiné osobě, je policista povinen o vykázání bezodkladně informovat provozovatele objektu nebo zaměstnavatele, aby přijal nezbytná opatření.104 Dále je policista povinen při vykazování z bytu zajistit přítomnost nezúčastněné osoby (zpravidla souseda). Tuto povinnost policista nemá pouze v případě, že by hrozilo nebezpečí z prodlení. O vykázání osoby sepíše policista úřední záznam. Rozhodnutí o vykázání osoby se vydává bez projednání a nevyžaduje se ani souhlas ohrožené osoby. Vykázat ohrožující osobu lze tedy i proti vůli ohrožené osoby. Rozhodnutí se vyhotoví v písemné formě do 24 hodin od momentu, kdy policista vstoupil do společného obydlí. Rozhodnutí se v opise doručuje jak osobě vykázané, tak osobě ohrožené. Rozhodnutí doručí policista osobám do 24 hodin od jeho vydání. Rozhodnutí o vykázání spolu s opisem úředního záznamu doručí policie příslušnému intervenčnímu centru a v případě, že ve společném obydlí žije nezletilá osoba, i příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí. Proti rozhodnutí o vykázání lze podat odvolání. Odvolání lze podat do 15 dnů odporučení rozhodnutí. Postup při odvolání se řídí z. č. 500/2004 Sb., správním řádem. Vzhledem k účelu rozhodnutí o vykázání se odvolání proti tomuto rozhodnutí nepřiznává odkladný účinek.105 Desetidenní lhůta se podáním návrhu na předběžné opatření dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále OSŘ) prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Vykázanou osobu policista vyzve, aby mu vydala všechny klíče od společného obydlí, které drží. Zároveň jí na základě § 21c odst. 1 ZPČR umožní, aby si vzala ze společného 102

§ 21a odst. 1 ZPČR Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 88. 104 § 21a odst. 4 ZPČR 105 § 21b ZPČR

103

38

obydlí věci, které slouží výlučně její soukromé potřebě, osobní dokumenty a cennosti, a to nejpozději během výkonu rozhodnutí. Do 24 hodin od výkonu rozhodnutí musí policista umožnit vykázané osobě vzít si ze společného obydlí další osobní věci a věci potřebné k podnikání nebo zaměstnání. Policista dále poskytne vykázané osobě informace o ubytování a poskytne jí nezbytnou součinnost. Policistovou povinností je poučení vykázané osoby o jejich právech a povinnostech. Stejně tak je policista povinen poučit i osobu ohroženou. Tu informuje o možnosti podat návrh na předběžné opatření podle § 76b OSŘ a zároveň ji poučí o možnostech využití psychologických, sociálních, mediačních nebo jiných služeb pomoci obětem násilí.106 Policista je povinen provést kontrolu, zda je rozhodnutí o vykázání dodržováno, jak ze strany vykázané osoby, tak ze strany osoby ohrožené. Kontrola musí být provedena do 3 dnů od vydání rozhodnutí o vykázání.107

Použití technických prostředků k zabránění jízdě vozidla Pro zajištění možnosti zjistit pachatele přestupku je policista podle ustanovení § 22a odstavce 1 ZPČR oprávněn použít technické prostředky určené k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je to zakázáno a kdy není možno okamžitě zjistit řidiče vozidla.

Použitím

technických

prostředků

se

zlepšuje

důkazní

situace

policie,

protože v situaci, kdy by řidič s vozidlem odjel, je následné usvědčení z přestupku velmi ztíženo. Technickými prostředky jsou například známe „botičky“. Policista musí nařídit okamžité odstranění technického prostředku v případě, kdy je přestupek projednán v blokovém řízení nebo, nesouhlasí-li osoba s blokovým řízením, zjištěním totožnosti osoby řidiče, popř. provedením úkonů směřujících k zjištění totožnosti řidiče.108 V případě, kdy policista není schopen po odpadnutí podmínek zajistit okamžité odstranění, nesmí technické prostředky použít. Přiložení a odstranění technických prostředků se provádí na náklady řidiče. Nejedná se však o sankci, ale o náhradu nákladů za použití technických prostředků. Použití technických prostředků není donucovacím prostředkem policisty podle části V. ZPČR,109

106

§ 21c odst. 3 ZPČR § 21d odst. 3 ZPČR 108 § 22a odst. 3 ZPČR 109 § 22a odst. 6 ZPČR 107

39

ale jedná se o bezprostřední zásah, kterým se odvrací stav ohrožující právní zájem, a to právní zájem na zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.110 Technické prostředky zpravidla nepřikládá ani nesnímá policista osobně, ale vzhledem k tomu, že se jedná o čistě technický úkon, provádí jej fyzická nebo právnická osoba zabývající se podnikatelskou činností a mající s Policí ČR uzavřenou smlouvu o poskytování těchto služeb. Technické prostředky k zabránění jízdy vozidla nesmějí být použity v případech, kdy je vozidlo překážkou silničního provozu nebo je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, popřípadě se jedná o sanitní vozidlo, vozidlo pro invalidy a vozila osob požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodní smlouvy (vozidlo prezidenta, diplomatických a konzulárních zástupců).111

Oprávnění k používání výbušnin a výbušných předmětů Obecná úprava zmocnění osob k nakládání s výbušninami a výbušnými předměty je obsažena v zákoně č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti. Tento zákon ale neupravuje práva a povinnosti bezpečnostních sborů. Z tohoto důvodu obsahuje ZPČR ve svém ustanovení § 23 zvláštní zmocnění pro používání výbušnin a výbušných předmětů. Policisté jsou oprávněni tyto prostředky využívat při ochraně bezpečnosti osob a majetku. Jejich využití je typické zejména při likvidaci nástražných systémů, staré munice a v boji proti terorismu.

Oprávnění k využívání podpůrných operativně pátracích prostředků K plnění úkolů policie je policista oprávněn využívat podpůrné operativně pátrací prostředky (POPP). POPP jsou odlišné od operativně pátracích prostředků, které upravuje § 158b a násl. TŘ. Mezi POPP náleží krycí doklady, konspirativní prostředky, zabezpečovací technika, zvláštní finanční prostředky a využití informátora. Výčet POPP je taxativní a nelze tedy POPP rozšiřovat bez novelizace příslušných ustanovení ZPČR. Krycí doklad (§ 23b ZPČR) je listina nebo jiný dokument, který slouží k zastírání skutečné totožnosti osoby nebo k obdobnému účelu. Krycí doklad opatřuje příslušný útvar policie se souhlasem Ministerstva vnitra. Evidenci krycích dokladů vede Ministerstvo vnitra. jako krycí doklad nesmí být použity: průkaz poslance, člena vlády, senátora, guvernéra ČNB, 110

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 99. 111 § 22a odst. 4 ZPČR

40

člena NKÚ, soudce Ústavního soudu, služební průkaz soudce nebo státního zástupce. Obecně je zakázáno používat jako krycích dokladů doklady žijící nebo zemřelé osoby. Policista je oprávněn pro vytvoření krycího dokladu zajistit vložení a vyjmutí potřebných údajů do informačních systémů, které jsou vedeny podle zvláštních zákonů. Takto vložené údaje se v evidenci nijak neoznačují ani nevedou odděleně od ostatních. Správní úřady jsou povinny bez zkoumání důvodů provést úkony požadované policií a krycí doklady vydat.112 Konspirativním prostředkem (§23c ZPČR) rozumíme věc, prostor nebo činnost umožňující zastření skutečné totožnosti osoby nebo činnosti policie. Mezi konspirativní prostředky řadíme například byty a nebytové prostory. Za zabezpečovací techniku (§23d ZPČR) se považují technické prostředky a jejich soubory, které jsou používány za účelem předcházení nebo odstranění nebezpečí ohrožení života, zdraví a majetku osob. Na úhradu některých výdajů při používání operativně pátracích prostředků (§ 158b TŘ) a při používání POPP slouží zvláštní finanční prostředky. Úprava zvláštních finančních prostředků je obsažena v § 23e ZPČR. Vzhledem k tomu, že pro nakládání se zvláštními finančními prostředky se neuplatňují pravidla pro hospodaření s peněžními prostředky státu (např. z. č. 128/2000 Sb.),113je policista povinen se svěřenými zvláštními finančními prostředky nakládat hospodárně a v souladu s účelem, ke kterému byly tyto prostředky poskytnuty. Ministr vnitra stanoví na návrh policejního prezidenta pravidla pro nakládání se zvláštními finančními prostředky. Informátor (§23f ZPČR) je fyzická osoba, která není příslušníkem Policie, ale poskytuje policistům informace nebo služby, které jsou důležité pro plnění úkolů policie. Informátor spolupracuje s policií takovým způsobem, aby nebyla jeho spolupráce vyzrazena. Služby informátorů využívá zejména Služba kriminální policie a vyšetřování, ale je zřejmé, že použít informátora může i jakákoliv jiná složka policie.114 Informátorovi může policie poskytnout finanční nebo věcnou odměnu.

112

§ 23b odst. 3 ZPČR Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 104. 114 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 104.

113

41

Oprávnění k úkonům v souvislosti s řízením o přestupcích Jedním z úkolů policie je vyšetřování přestupků. Z tohoto důvodu má policista určitá oprávnění pro zdárné odhalení pachatele přestupku. Policista je například oprávněn požadovat opis z Rejstříků trestů, a to v případech, kdy by mohl předchozí trestní postih vést k posouzení skutku jako trestného činu (§ 24 odst. 1 písm. a) ZPČR). Dále je policista oprávněn z důvodu zjištění přítomnosti alkoholu (§ 24 odst. 1 písm. b) ZPČR) nebo jiné návykové látky vyžadovat lékařské vyšetření včetně odběru krve a moči nebo jiná odborná vyjádření (§ 24 odst. 1 písm. c) ZPČR). Osoba je povinna se lékařskému vyšetření podrobit. Tuto povinnost ale nemá, bylo-li by podrobení se vyšetření spojeno s nebezpečím pro její zdraví. Je-li úkon nebezpečný pro zdraví osoby, posuzuje vždy lékař. Odběr krve provede lékař i v případě, kdy o to požádá osoba podezřelá ze spáchání přestupku. Policista je dále oprávněn provést ohledání místa nebo věci, které mají vztah ke spáchanému přestupku a zjišťovat a zajišťovat stopy.115 Policista je oprávněn při plnění úkolů policie v řízení o přestupcích odejmout osobě věc v případě, kdy lze předpokládat, že v přestupkovém řízení bude vysloveno její propadnutí (§ 15 PřesZ), popřípadě její zabrání (§ 18 PřesZ). Věc je policista oprávněn odejmout po předchozí marné výzvě, aby povinná osoba věc vydala. Není možné odejmout věc, jejíž hodnota je ve zjevném nepoměru k povaze přestupku. Policista o odnětí věci sepíše úřední záznam a osobě, které byla věc odňata, vydá potvrzení o odnětí věci a odňatou věc předá orgánu, který o přestupku rozhoduje.116

Donucovací prostředky Při plnění úkolů policie jsou policisté oprávněni použít proti fyzickým osobám, které svým chováním ohrožují jiné osoby, majetek nebo veřejný pořádek donucovací prostředky. Donucovacími prostředky rozumíme převážně technické nebo věcné prostředky, jejichž použití přichází v úvahu za předpokladů stanovených zákonem a jejich použití má formu přímého donucení.117 Použití donucovacích prostředků má za úkol donutit fyzickou osobu ke splnění určité právní povinnosti nebo jí má zamezit v pokračování

115

§ 24 odst. 1 ZPČR § 25 ZPČR 117 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 116. 116

42

v protiprávním jednání. Typickým znakem donucovacích prostředků je použití fyzického násilí policistou proti osobám. Policista je oprávněn používat donucovací prostředky v případech, kdy osoba klade odpor. Odpor osoby můžeme rozdělit na odpor aktivní, kdy osoba aktivně brání policistovi v provedení služebního zákroku, a odpor pasivní, při kterém osoba sice neužívá proti policistovi fyzické násilí, ale v provedení služebního zákroku brání svojí nečinností a zároveň svým pasivním chováním ohrožuje bezpečnost osob nebo majetku, popřípadě veřejný pořádek. § 38 odst. 1 uvádí taxativní výčet typů donucovacích prostředků a policista nesmí použít jiný donucovací prostředek než stanoví zákon. Mezi donucovací prostředky řadíme: hmaty, chvaty, kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušek, pouta, použití služebního psa, vytlačování koňmi, technické prostředky určené k zabránění odjezdu vozidla, zastavovací pásy, popřípadě jiné prostředky určené k násilnému zastavení vozidla, vodní stříkače, zásahové výbušky, úder střelnou zbraní, hrozba střelnou zbraní a varovný výstřel. Hmaty, chvaty a kopy používá policista v sebeobraně, ale mohou být použity pro překonání jak aktivního tak i pasivního odporu kladeného fyzickou osobou. Slzotvorné prostředky používá policista při potlačování aktivního odporu, zejména na otevřených prostranstvích.118 Obušek je úderná zbraň určená k úderům na nechráněná nebo lehce zranitelná místa lidského těla. Nesmí se použít na ty části těla, kde by hrozilo poškození důležitých orgánů. Obušek často slouží jako prodloužení policistovi ruky při obraně proti útočníkovi. Pouta lze použít jako prostředku pro omezení pohybu agresivních osob podle ustanovení § 16 ZPČR. Dále jsou používána při předvádění nebo eskortování osob. Vzhledem k tomu, že ZPČR ani jiný předpis neupravuje způsob používání pout, je na zvážení policisty, jakého způsobu spoutání pro danou situaci využije. Specifické použití pout upravuje ZPČR v § 38 odst. 6. Podle tohoto ustanovení může policista použít pouta při doprovodu osoby zajištěné, zadržené, zatčené, dodávané do výkonu trestu odnětí svobody nebo osobě, jež byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu. Toto oprávnění může policista využít v případě, existuje-li důvodná obava, že by mohla být ohrožena bezpečnost osob a majetku nebo ochrana veřejného pořádku. Použití pout podle ustanovení § 38 odst. 6 není považováno za donucovací

118

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 117.

43

prostředek, spíše se jedná o způsob zajištění bezpečného dokončení služebního nebo procesního úkonu.119 Použít služebního psa jako donucovacího prostředku lze tehdy, je-li to v zájmu ochrany osob nebo majetku, popřípadě veřejného pořádku. Avšak ne každé použití služebního psa je donucovacím prostředkem (pátrání po „horké“ stopě, metoda pachové identifikace pachatele, apod.). Vytlačování koňmi se používá především při zásazích proti demonstrantům nebo fotbalovým fanouškům. Velmi zde působí psychologický prvek hmoty koní. Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla jako donucovací prostředek nesmíme zaměňovat se stejnojmenným institutem upraveným v § 22a ZPČR. Technické prostředky slouží policistům k zabránění odjezdu vozidla, jehož řidič se odmítá podrobit služebnímu zákroku a policista má podezření, že se chystá s vozidlem ujet. Z toho vyplývá, že technických prostředků jako donucovacích prostředků lze užít pouze proti osobě přítomné. Zastavovací pásy a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla se využívají v situacích, kdy je potřeba zastavit vozidlo nebo zabránit v odjezdu stojícího vozidla. Jako technický prostředek lze využít jakoukoliv překážku, kterou je policie schopna postavit ve směru unikajícího vozidla. Jedná se zejména o různé zátarasy, zábrany, lze však použít například i nákladního vozidla, apod. Při demonstracích, při kterých dochází k porušování veřejného pořádku nebo poškozování majetku, může policie proti demonstrantům použít vodní stříkače (zejména lafety na cisternových automobilech a vodní děla). Ke krátkodobému zneškodnění nebezpečného pachatele lze využít i zásahovou výbušku. Její účinek je založen na zvukovém a světelném efektu, který působí na útočníka jako moment překvapení. Proti zvlášť nebezpečným pachatelům, kteří ohrožují zasahující policisty, lze použít úder střelnou zbraní. Střelná zbraň musí být zajištěna odpovídajícím způsobem tak, aby nemohlo dojít k náhodnému výstřelu. V případě, že je bezprostředně ohrožena bezpečnost jiné osoby nebo policisty, může policista použít jako donucovacího prostředku hrozbu střelnou zbraní. Policista vyzve pod hrozbou namířené zbraně útočníka, aby zanechal svého protiprávního jednání.120

119

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 120. 120 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 129.

44

Jako poslední a nejsilnější donucovací prostředek zákon uvádí varovný výstřel. Varovným výstřelem dává policista útočníkovi najevo, že pokud neustoupí od svého protiprávního jednání, bude proti němu použita cílená (mířená) střelba. Varovný výstřel musí policista vést tak, aby neohrozil zdraví nebo život osob včetně osoby útočníka. Policista je oprávněn použít donucovací prostředky v případě, kdy je ohrožena jeho vlastní bezpečnost, bezpečnost jiných osob nebo majetku, popřípadě je ohrožen veřejný pořádek.121 Policista musí před tím, než použije některý donucovací prostředek, vyzvat osobu, aby ukončila své protiprávní jednání. Zároveň ji varuje, že neuposlechne-li, použije proti ní donucovací prostředky. Vyzvu policista nemusí učinit v případě, kdy se jedná o použití technických prostředků k násilnému zastavení vozidla. Od výzvy s výstrahou může policista upustit pouze v případě, že je ohrožen život nebo zdraví policisty nebo jiné osoby.122 Jaký donucovací prostředek bude použit, záleží na rozhodnutí policisty v konkrétním případě. Policista není povinen užít mírnější donucovací prostředek a teprve při jeho neúčinnosti použít prostředek důraznější. Policista má při služebním zákroku postupovat efektivně, avšak není oprávněn využít donucovací prostředek zjevně nepřiměřený k útočníkovu chování. Při používání donucovacích prostředků jsou policisté povinni dodržovat a zohledňovat zásady platné pro služební úkony a uvedené v § 6 ZPČR.123

Použití zbraně Nejdůraznějším prostředkem, který může policista proti osobě použít, je zbraň. Za zbraň se podle § 39 odst. 2 ZPČR považují zbraně střelné, bodné a sečné mimo speciální zbraně upravené v § 39a odst. 3 ZPČR. Použití zbraně se považuje za nejvýznamnější oprávnění policisty, kterého by měl policista užít pouze v krajním případě, vzhledem k tomu, že se jedná o vážný zásah do integrity jednotlivce, často se závažnými následky (zranění, smrt). Použitím zbraně rozumíme její užití k účelu, pro který byla vyrobena.124 Oprávněné použití zbraně policistou v souladu se ZPČR je okolností vylučující protiprávnost podle § 15 TZ. Důvody pro použití zbraně jsou uvedeny v § 39 odst. 1 písm. a) až i). Opět se jedná o taxativní výčet situací, ve kterých je policista oprávněn zbraň použít. Důvodem muže být 121

§ 38 odst. 2 ZPČR § 38 odst. 3 ZPČR 123 § 38 odstavce 4 a 5 ZPČR 124 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 122. 122

45

situace nutné obrany, kdy přímo hrozí útok proti osobě policisty nebo jiné osobě Dále situace kdy se nebezpečný pachatel na výzvu policisty nevzdá nebo neopouští svůj úkryt.125 Definice nebezpečného pachatele není v ZPČR upravena. Rozumíme jím zejména pachatele zvlášť závažného trestného činu podle § 41 odst. 2 TZ nebo pachatele trestného činu, k jehož stíhání je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou, pachatel závažného trestného činu, který byl při činu přistižen policistou, osoba uprchlá z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, popřípadě pachatel, kterého policista z jiných důvodů pokládá za nebezpečného.126 Policista je dále oprávněn použít zbraň v případě, kdy nemůže jiným způsobem zamezit jednání osoby, které směřuje k zabránění v provedení závažného služebního zákroku policistou,127 v případě, kdy policista zabraňuje v útěku nebezpečného pachatele a nemá možnost jej jinak zadržet128 nebo když odvrací útok na chráněný objekt.129 Dále může být zbraň použita v situaci, kdy policista potřebuje zastavit vozidlo, jehož řidič ohrožuje bezohlednou jízdou život a zdraví osob a nereaguje na výzvy k zastavení.130 Policista může použít zbraň proti osobě, která i přes použití donucovacích prostředků hrozby střelnou zbraní nebo

varovného

výstřelu

stále

od

svého

protiprávního

jednání

neupustila.131

Poslední možností použití zbraně policistou je situace, kdy je třeba zneškodnit zvíře ohrožující zdraví nebo život osob.132 Při použití zbraně je policista povinen omezit riziko usmrcení nebo zranění jiných osob. Pro použití zbraně platí zásada, že zbraň má útočníkovi zabránit v útoku, popřípadě v útěku, ale neměla by jej usmrtit.133 Dojde-li při použití donucovacích prostředků nebo střelné zbraně ke zranění osoby, musí policista zajistit ošetření zraněné osoby, jakmile to okolnosti dovolí. V případě použití zbraně je potřebné, aby byly učiněny veškeré neodkladné úkony pro zjištění, zda policista použil zbraň oprávněně či nikoliv. Na základě § 40 odst. 3 ZPČR každý služební zákrok, při kterém byl použit donucovací prostředek nebo zbraň, je policista povinen oznámit svému nadřízenému.

125

§ 39 odst. 1 písm. a) ZPČR Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 123. 127 § 39 odst. 1 písm. c) ZPČR 128 § 39 odst. 1 písm. d) ZPČR 129 § 39 odst. 1 písm. e) ZPČR 130 § 39 odst. 1 písm. f) ZPČR 131 § 39 odst. 1 písm. h) ZPČR 132 § 39 odst. 1 písm. i) ZPČR 133 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 125.

126

46

§ 41 ZPČR omezuje použití některých donucovacích prostředků nebo zbraně proti určitým skupinám osob. Jedná se o těhotné ženy, osoby mladší 15 let, osoby vysokého věku a osoby se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou. Proti těmto osobám policista nesmí použít úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků, zásahové výbušky, obušku, pout, služebního psa, úderu a hrozby střelou zbraní, varovného výstřelu ani použít střelnou zbraň. Pokud však tyto osoby bezprostředně ohrožují život a zdraví policisty nebo jiné osoby, popřípadě hrozí-li větší škody na majetku, smí policista výše uvedené donucovací prostředky použít, stejně tak smí použít i střelnou zbraň. Ovšem jedině v případě, že policista nemůže nebezpečí odvrátit jinak. O použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně rozhoduje každý policista samostatně podle nastalé situace. Výjimku tvoří služební zákroky, které jsou prováděny pod jednotným velením. V těchto případech o použití donucovacích prostředků nebo zbraně rozhoduje velitel zakročující jednotky, popřípadě jeho nadřízený. Rozhodnutí velitele musí být zadokumentováno buď písemně nebo na zvukovém nosiči.134 Policisté,

kteří

jsou

zařazeni

v zásahových

jednotkách

pořádkové

policie,

v Útvaru rychlého nasazení, policisté v ochranné službě, stejně tak policisté cizinecké a pohraniční policie jsou oprávněni při plnění úkolů policie používat speciálních donucovacích prostředků jako jsou dočasně zneschopňující prostředky, speciální vrhací prostředky a speciální úderné prostředky. Zároveň jsou oprávněni používat i speciální zbraně jako jsou odstřelovací pušky, brokové zbraně, zbraně s tlumičem, zbraně se zařízením pro osvětlení cíle, mechanické střelné zbraně, jinak upravené střelné zbraně a speciální výbušniny.135 Používání těchto speciálních donucovacích prostředků a zbraní se řídí obecnými zásadami

používání

donucovacích

prostředků.

Dočasně

zneschopňující

prostředky,

odstřelovací pušky a brokové zbraně nejsou vázány k použití pouze ve výše uvedených útvarech policie, přesto je mohou používat i policisté z jiných útvarů avšak po provedení příslušného výcviku.136

134

§ 42 ZPČR § 39a ZPČR 136 § 39a odst. 4 ZPČR 135

47

Policejní cely Policista je při plnění úkolů policie oprávněn osobu zajištěnou podle §§ 14 – 15 ZPČR v případě potřeby umístit do policejní cely. Umístění osoby do policejní cely nepředchází žádné formalizované řízení, jedná se o bezprostřední zásah prováděný policistou. Vzhledem k tomu, že umístění osoby do policejní cely je závažným zásahem do práva na svobodu pohybu zaručené Listinou základních práv a svobod, lze osobu umístit do policejní cely jen na základě zákonem stanovených důvodů. Taxativní výčet osob, které je možné umístit do policejní cely je uveden v § 26 odst. 2 ZPČR. Jedná se o osoby, které byly zadrženy (§§ 75 – 76 TŘ), zatčeny (§ 69 TŘ) nebo mají být dodány do výkonu trestu odnětí svobody (§ 321 TŘ), popřípadě byla policistou převzata z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody k provedení procesních úkonů. Dále lze do policejní cely umístit osobu, která byla podle § 13 odst. 5 ZPČR předvedena a pokud nelze jinak zajistit provedení úkonů podle § 13 odst. 7 ZPČR. Z důvodu podstatného zásahu do ústavně zaručených práv osoby, ZPČR obsahuje velmi podrobnou úpravu povinností policie a náležitostí nutných pro umisťování osob do policejních cel. Mimo ZPČR byl vydán pokyn policejního prezidenta č. 158 ze dne 29. 12. 2004 o policejních celách. Tento pokyn upravuje zejména zřizování cel a jejich rušení, umisťování osob do cel, režim v celách a výkon ostrahy nad osobami, které jsou v celách umístěny.137 Policista je povinen před umístěním osoby do cely provést její prohlídku a odebrat jí věci, kterými by mohla ohrozit zdraví sobě nebo jiné osobě.138 Taková osobní prohlídka nemá charakter osobní prohlídky podle trestního řádu. Přesto je policista povinen respektovat důstojnost prohlížené osoby. Osobní prohlídku může provádět pouze příslušník policie stejného pohlaví jako osoba umisťovaná do cely.139 Policista může osobě odebrat zdravotní pomůcky, třebaže jejích odebráním může být osobě způsobena fyzická nebo psychická újma, v případě, kdy jsou pro tento postup zvláštní důvody. Mezi tyto důvody patří zejména agrese osoby, opilost nebo ovlivnění návykovými látkami.140 Zároveň je povinností policisty poučit osobu o chování v cele, o povinnosti dbát příkazů a pokynů policistů konajících ostrahu cel, nepoškozovat zařízení cely, atd. O věcech, které policista

137

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 109. 138 § 27 odst. 1 ZPČR 139 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 110. 140 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 110.

48

osobě před umístěním do cely odebral, je sepsán seznam, ve kterém je uveden podrobný popis odebraných věcí. Osoba umísťovaná do cely pak tento seznam podepíše. V případě, že seznam odebraných věcí odmítne podepsat, učiní o tom policista záznam. Odebrané věci se ukládají na vyhrazeném místě vně cely. Veškeré úkony v souvislosti s umísťováním osob do policejních cel v zásadě provádějí nejméně dva policisté. 141 § 28 ZPČR upravuje způsob umísťování osob do policejních cel. Do cely není možné společně umísťovat osoby různého pohlaví, mladší 18 let a dospělé, agresivní osoby. Dále se do cel odděleně umísťují osoby zadržené nebo zatčené, u kterých lze předpokládat, že proti nim bude vedeno společné trestní řízení nebo jejich trestní věci spolu souvisejí. Osoby, které jsou pod vlivem alkoholu, návykových látek nebo léků, jsou přednostně umisťováni do speciálních zařízení. Je-li třeba tyto osoby lze umístit do policejní cely jen v případě, že lékař tyto osoby prohlédne a neshledá důvody pro jejich umístění v protialkoholickém záchytném zařízení nebo ve zdravotnickém zařízení.142 V případech, kdy osoba oznámí policistovi, že trpí závažnější chorobou nebo má-li policista podezření, že takovou chorobou trpí, musí policista zajistit této osobě lékařské vyšetření. Po vyšetření lékař rozhodne, zda může být osoba umístěna v policejní cele nebo zda je potřebně tuto osobu hospitalizovat v zařízení veřejného zdravotnictví nebo ve vězeňské nemocnici.143 Vybavení policejních cel se řídí pokynem č. 158/2004. Cely musí být hygienicky nezávadné a jejich vybavení musí odpovídat účelu, ke kterému jsou zřízeny. V celách se nesmějí nacházet předměty, které by mohly ohrozit život a zdraví osob do cel umístěných nebo které by mohly sloužit k útoku na policisty.144 V situaci, kdy osoba umisťovaná do cely, nemá dostatečný oděv, zapůjčí jí potřebný oděv policejní útvar. Policisté musí dbát na hygienickou a zdravotní nezávadnost zapůjčeného oděvu a zároveň musí šetřit čest, vážnost a důstojnost osoby.145 Osobě umístěné v policejní cele se na základě § 31 ZPČR poskytuje strava, a to nejdéle do šesti hodin od omezení svobody. Stravování se zabezpečuje podle místních podmínek příslušného policejního útvaru. Poskytnutá strava se hradí z provozní zálohy policejního útvaru, u kterého je cela zřízena. Odmítne-li osoba poskytovanou stravu, je policista povinen nechat si toto potvrdit do protokolu o umístění osoby do policejní cely.

141

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 111. 142 § 28 odst. 2 ZPČR 143 § 28 odst. 3 ZPČR 144 § 29 ZPČR 145 § 30 ZPČR

49

Strava se osobě poskytne i tehdy, jestliže odmítne protokol podepsat. Policista by měl sledovat, zda osoba poskytnutou stravu také zkonzumovala.146 V případech, kdy osoba umístěná do policejní cely onemocní, ublíží si na zdraví nebo se pokusí o sebevraždu, je policista, který vykonává ostrahu cely, povinen jí bezodkladně poskytnout první pomoc a přivolat lékaře. Zároveň musí informovat o nastalé události svého nadřízeného a ten musí neprodleně informovat příslušného státního zástupce. Dojde-li k úmrtí osoby umístěné v policejní cele, je povinností policisty informovat blízké příbuzné (§ 42 ZPČR) zejména rodinné příslušníky, partnera, osvojitele, osvojence, apod.147

Zpracovávání informací policií Pro efektivní plnění úkolů policie je nutné, aby policie získávala informace o osobách a věcech. Tyto informace je policie oprávněna zpracovávat, a to v souladu s právními předpisy (ZPČR, z. č. 100/2000 Sb.) v rozsahu, který je nezbytně nutný pro plnění úkolů policie.148 Policista je při získávání informací oprávněn osobám snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky a provést měření těla, dále je oprávněn pořizovat obrazové, zvukové nebo obdobné záznamy a odebírat biologické vzorky, které umožňují získat informace o genetickém vybavení. Tyto informace může policista získávat pouze tehdy, neníli možno tyto informace získat jiným způsobem a pouze u osob obviněných ze spáchání trestného činu, u osob ve výkonu trestu za spáchání úmyslného trestného činu, osob, jímž bylo uloženo ochranné léčení, osob nalezených, osob, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům.149 Vzhledem k tomu, že výš uvedené získávání informací je vážným zásahem do ústavně zaručených práv nedotknutelnosti osoby, je potřebné, aby policisté dodržovali při získávání a zpracovávání informací příslušné předpisy. Při zjišťování vnějších tělesných znaků a měření těla

je

nezbytné,

aby

prohlídku

prováděl

příslušník

policie

stejného

pohlaví,

popřípadě odborně způsobilý zdravotnický pracovník (v tom případě nemusí být podmínka stejného pohlaví splněna). V případě, že je potřebné odebrat osobě vzorek krve nebo učinit odběr biologického materiálu, který je spojen se zásahem do tělesné integrity, provede jej odborně způsobilý 146

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 114. 147 § 32 ZPČR 148 § 42d ZPČR 149 § 42e ZPČR

50

zdravotnický pracovník na žádost policejního orgánu. Za odborně způsobilého pracovníka se považuje lékař nebo střední zdravotnický pracovník.150 Odběry biologických vzorků, které nejsou spojeny se zásahem do tělesné integrity, nemusí provádět zdravotnický pracovník. Ovšem mimo případy, kdy osoba klade příslušníkům policie při odběru odpor. Odběr biologických vzorků musí být prováděn tak, aby neohrozil zdraví osoby. Jen zdravotnický personál je oprávněn posoudit, který postup při odběru vzorků by mohl zdraví zjišťované osoby ohrozit.151 Policista je oprávněn překonat odpor osoby při zjišťování jejích osobních údajů, nejdeli o odběr krve nebo jiný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity. A to v případě, kdy osoba klade policistovi odpor a zabraňuje tak provedení potřebných úkonů. Policista je povinen osobu vyzvat, aby upustila od svého jednání a provedení potřebných úkonů strpěla. Zvolený způsob překonání odporu zjišťované osoby musí být přiměřený intenzitě odporu, jinak by policista porušoval ustanovení § 6 ZPČR. Policie je oprávněna pořizovat obrazové, zvukové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, jsou-li tyto záznamy potřebné pro její činnost. § 42f představuje tzv. úřední licenci podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,152 která umožňuje pořizovat záznamy bez svolení fyzické osoby pro úřední účely a na základě zákona.153 Policie je též oprávněna pořizovat záznamy v neveřejných prostorech (obydlí, sídla obchodních společností, apod.), ale pouze v případě, že se jedná o záznamy průběhu služebního úkonu nebo zákroku. Ve veřejných prostorech, kde policie pořizuje obrazové, zvukové nebo jiné záznamy pomocí stálých technických systémů (tzv. automatické monitorování) je podle § 42f odst. 2 ZPČR její povinností vhodným způsobem uveřejnit informace o zřízení těchto systémů. Za vhodné způsoby uveřejnění můžeme považovat stále vývěsky, nápisy, upozornění v hromadných sdělovacích prostředcích, apod.

Oprávnění policie při získávání osobních údajů Osobní údaje osob jsou předmětem ochrany ústavním právem, které zaručuje nedotknutelnost a ochranu soukromí osob. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

150

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 136. 151 § 42e odst. 2 ZPČR 152 Text § 12 odst. 2 občanského zákoníku: „Svolení (osoby) není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.“ 153 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 137.

51

(dále ZOOÚ), pak tuto ochranu provádí. Ukládá povinnosti osobám, které osobní údaje zpracovávají (správci a zpracovatelé osobních údajů) a práva osobám, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány (subjekty osobních údajů). Policie při předcházení a odhalování trestné činnosti a při vyšetřování trestných činů má na úseku ochrany osobních údajů oprávnění, která prolamují některá práva subjektů osobních údajů podle ZOOÚ. V případě, že policie zpracovává osobní údaje k jiným účelům, platí pro takové zpracování úprava v ZOOÚ bez výjimky. Za účelem boje proti trestné činnosti je policie oprávněna zpracovávat osobní údaje osob. Přitom je povinna shromažďovat pouze informace, které odpovídají stanovenému účelu, a to pouze v rozsahu nutném pro naplnění tohoto účelu. Platí zde zásada přiměřenosti. Osobní údaje získané za účelem boje proti trestné činnosti je nutné vést odděleně od údajů zpracovávaných k jiným účelům policie. ZOOÚ ukládá správcům osobních údajů zpracovávat pouze přesné osobní údaje.154 Z tohoto pravidla ovšem ve svém § 3 odst. 6 stanovuje výjimku. Na základě ustanovení § 42g odst. 2 ZPČR je policie oprávněna zpracovávat i nepravdivé, nepřesné nebo neověřené osobní údaje, je-li to potřebné pro činnost policie v oblasti boje proti trestné činnosti. Tyto údaje je však nutné označit, aby nemohlo dojít k záměně s přesnými osobními údaji jak je uvádí § 5 odst. 1 ZOOÚ. Policie je oprávněna shromažďovat tzv. citlivé osobní údaje, je-li to nezbytné pro plnění úkolů policie v trestním řízení. Citlivý osobní údaj je definován v § 4 písm. b) ZOOÚ. Rozumíme jím osobní údaj, který vypovídá o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, náboženství, filozofickém přesvědčení, politické orientaci, členství v odborových organizacích, odsouzení za trestný čin nebo vypovídající o zdravotním stavu osoby, sexuální orientaci a životě. Citlivým osobním údajem jsou jakékoliv biometrické nebo genetické údaje osoby. Pro shromažďování citlivých údajů platí podle ZOOÚ zpřísněné podmínky. Tyto se ovšem při shromažďování citlivých osobních údajů policií neuplatní. Policie může osobní údaje shromažďovat v zásadě bez souhlasu osob, k tomu ji zmocňuje ustanovení § 42g odst. 4 ZPČR. V případě, kdy již nehrozí zmaření plnění úkolů policie, musí policie informovat subjekt údajů o tom, že jeho osobní údaje byly shromážděny a zpracovány. Pro toto sdělení není potřebné, aby si subjekt podával žádost. Policie má ze zákona povinnost jej informovat. Subjekt údajů nemusí být informován v případě,

154

§ 5 odst. 1 ZOOÚ

52

že policie zpracované osobní údaje o jeho osobě fyzicky zničí.155 Osobní údaje, které jsou součástí spisové dokumentace a nejsou zpracovávány automatizovaně, policie nelikviduje.156 Při shromažďování a zpracovávání osobních údajů musí policie dbát na ochranu soukromého života subjektů údajů. V případě, že policie vede pátrání po osobách, je oprávněna na základě § 42h ZPČR o nich shromažďovat osobní údaje včetně citlivých osobních údajů, které byly získány k různým účelům. Jakmile je osoba nalezena, je policie v zásadě povinna tyto údaje bez zbytečného odkladu zničit. Z tohoto postupu zná zákon tři výjimky. Policie nemusí likvidovat osobní údaje osoby, která byla pohřešována nebo hledána opakovaně157 nebo u které lze předpokládat, že bude v budoucnu opět hledána nebo pohřešována.158 Třetí výjimka přichází v úvahu v situaci, kdy osobní údaje nalezené osoby budou zpracovávány v souvislosti s trestním řízením.159 Policie má podle § 42i ZPČR povinnost nejméně jedenkrát za tři roky provést kontrolu shromážděných osobních údajů, jsou-li stále potřebné pro plnění úkolů policie. V případě, že nikoliv, zajistí policie bez zbytečného odkladu jejich likvidaci. Aby mohla policie tuto kontrolu efektivně provádět, potřebuje součinnost dalších státních orgánů. Orgány činné v trestním řízení, Ministerstvo spravedlnosti, Ústavní soud a Kancelář prezidenta republiky mají povinnost průběžně informovat Policii o pravomocných rozhodnutích, promlčených trestních řízeních, výkonech trestů, rozhodnutí prezidenta republiky ohledně udělených milostí a amnestií.160 Subjekt údajů může na základě ustanovení § 42j písemně požádat policii, aby mu sdělila osobní údaje o něm shromážděné nebo aby jeho osobní údaje zlikvidovala, popřípadě aby opravila nepravdivé nebo nepřesné osobní údaje. Policie sdělí žadateli požadované osobní údaje nebo provede žádané úpravy osobních údajů do 30 dnů od doručení žádosti. O podaných žádostech rozhoduje Policejní prezidium. V případě, že je žádost zamítnuta, může žadatel podat novou žádost až po uplynutí jednoroční lhůty. Žádosti subjektu údajů nemusí policie vyhovět tehdy, kdy by mohlo dojít k ohrožení plnění úkolů policie v trestním řízení nebo k ohrožení oprávněných zájmů třetích osob. Na postup při vyřizování stížností se nevztahuje použití zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 155

Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 141. 156 § 42g odst. 5 ZPČR 157 § 42h odst. písm. a) ZPČR 158 § 42h odst. písm. b) ZPČR 159 § 42h odst. písm. c) ZPČR 160 § 42i odst. 2 ZPČR

53

Policie zpracovává osobní údaje především pro vlastní potřebu, ale ZPČR jí umožňuje za stanovených podmínek předávat získané údaje jiným orgánům nebo osobám.161 Policie předá osobní údaje jinému orgánu nebo osobě, pokud ji takovou povinnost stanovují zvláštní zákony (např. z. č. 133/2000 v § 7, z. č. 301/2000 v § 17, aj.). Osobní údaje lze předat v případě, kdy je to ve prospěch subjektu údajů a tento dal k předání osobních údajů svůj souhlas nebo lze jeho souhlas důvodně předpokládat. Je-li to potřebné pro odstranění bezprostředního závažného ohrožení bezpečnosti osob nebo veřejného pořádku, lze též předávat jiným orgánům nebo osobám zpracovávané osobní údaje. Z principu vyplývá, že v tomto případě není vyžadován předchozí ani následný souhlas subjektu údajů, jehož osobní údaje policie poskytuje. Policie předává osobní údaje, které jsou pravdivé a přesné. V případech, kdy se předávají osobní údaje nepravdivé, nepřesné nebo neověřitelné, je nutné takové údaje označit a uvést u nich míru jejich spolehlivosti. Příjemce osobních údajů od policie je oprávněn tyto údaje zpracovávat pouze k účelu, pro který byly předány. K jinému účelu je lze zpracovat pouze tehdy, pokud takové zpracování umožňuje právní předpis a pouze s předchozím souhlasem Policie ČR. § 42k odst. 6 ZPČR umožňuje předávat osobní údaje získané policií do zahraničí, a to organizaci Interpol, do informačního systému Schengenského systému nebo jiné mezinárodní policejní organizaci, popřípadě zahraničnímu policejnímu sboru. Vzhledem ke specifičnosti některých úkolů, je policie oprávněna osobní údaje zveřejňovat, a to v rozsahu potřebném pro trestní řízení nebo pro pátrání po osobách.162

Povolávání vojáků a příslušníků Vězeňské služby k plnění úkolů Policie ČR Vznikne-li mimořádná situace při zajišťování ochrany státních hranic nebo je-li to potřebné pro plnění úkolů pořádkové policie může vládá povolat vojáky Armády ČR v činné službě k plnění úkolů policie.163 A to v situaci, kdy prostředky policie nestačí ke zvládnutí nastalé mimořádné situace. Stejně tak může vláda povolat příslušníky Vězeňské služby ČR pro plnění úkolů policie v oblasti pořádkové policie nebo na úseku ochranné služby.164

161

§ 42k ZPČR § 42l ZPČR 163 § 50a ZPČR 164 § 50b ZPČR 162

54

Kontrola činnosti Policie ČR Kontrolou rozumíme činnost, pomocí které příslušné kontrolní orgány zjišťují, zda stav, který existuje, je shodný se stavem, který by měl ze zákona být. V případě nesouladu pátrají po příčinách a stanovují příslušná opatření.

165

Kontrola tedy zaručuje, že policejní

činnost se bude odehrávat v mezích stanovených právním řádem a případné excesy budou zjištěny a napraveny. Kontrolu můžeme podle teorie správního práva rozdělit na kontrolu vnitřní a vnější (podle postavení kontrolního orgánu), na předběžnou (preventivní), průběžnou a následnou (podle časového hlediska).166 Vnitřní kontrolu policie a jejích příslušníků provádí Inspekce ministra vnitra a Odbor vnitřní kontroly. Vnější kontrolu provádějí podle teorie správního práva zastupitelské orgány, soudy, Nejvyšší kontrolní úřad, jiné správní orgány, občané a institut Veřejného ochránce práv.167

Inspekce ministra vnitra Inspekce ministra vnitra (dále jen inspekce) je orgánem Ministerstva vnitra, který byl založen za účelem odhalování, prověřování a vyšetřování skutečnosti nasvědčujících spáchání trestných činů příslušníky policie.168 Inspekce se podle § 12 odst. 2 TŘ v řízení o trestných činech příslušníků policie považuje za policejní orgán. Inspekce ale není podřízena policejnímu prezidiu, nýbrž přímo ministru vnitra. Pro úspěšné plnění úkolů je nutné aby byla inspekce funkčně nezávislá a organizačně oddělená od dalších řídících orgánů Ministerstva vnitra. V čele inspekce stojí ředitel jmenovaný ministrem vnitra, dále jeho zástupce a vedoucí jednotlivých oddělení. Ředitel je za činnost inspekce odpovědný ministru vnitra.169 Ačkoli jsou příslušníci inspekce příslušníky policie, jsou na policii zcela nezávislí a nespadají pod pravomoc Policejního prezidia. Příslušníci inspekce podléhají přímo jejímu řediteli. Veškerá činnost inspekce jakožto policejního orgánu je pod přímým dozorem státních zástupců příslušných okresních státních zastupitelství, v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Inspekce v mezích své působnosti provádí operativně pátrací činnost s možností použití operativně pátracích prostředků (§ 158b a násl. TŘ) i podpůrných operativně pátracích

165

Průcha, P. Správní právo. obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno: MU Brno, 2004, s. 257. Průcha, P. Správní právo. obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno: MU Brno, 2004, s. 257. 167 Průcha, P. Správní právo. obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno: MU Brno, 2004, s. 262. 168 § 2 odst. 4 ZPČR 169 Prezentace Ministerstva vnitra, Inspekce ministra vnitra [citováno dne 15. května 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/ministerstvo/imv.html. 166

55

prostředků (§ 23a a násl. ZPČR), dále zjišťuje, zda příslušníci policie nespáchali trestný čin, vyřizuje stížnosti na policisty, kteří jsou povoláni k plnění úkolů na ministerstvu vnitra, na policejního prezidenta a jeho náměstky, na ředitele středních policejních škol, jsou-li příslušníky policie. Inspekce se dále podílí se na tvorbě koncepcí a programů pro předcházení a pro odhalování trestné činnosti policistů. Inspekce navazuje mezinárodní spolupráci s obdobnými institucemi v jiných státech.170

Odbor vnitřní kontroly Odbor vnitřní kontroly je kontrolním útvarem se všeobecnou působností v rámci Policejního prezidia. Odbor zajišťuje kontrolu výkonu služby a související činnosti Příslušníků policie i policejních útvarů. Odbor při své činnosti spolupracuje zejména s ostatními orgány veřejné správy, s mezinárodními organizacemi a zahraničními bezpečnostními sbory, analyzuje a provádí kontrolu činnosti policie, spolupodílí se na realizaci bezpečnostní politiky státu, spolu s ostatními orgány Ministerstva vnitra spolupracuje na zajišťování fungování vnitřního kontrolního systému. Odbor se dále podílí na provádění resortního interního protikorupčního programu a mimo kontrolu policejní činnosti také vyřizuje stížnosti, oznámení a podněty, které směřují na příslušníky nebo útvary policie.171

170

Prezentace Ministerstva vnitra, Inspekce ministra vnitra [citováno dne 15. května 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/ministerstvo/imv.html. 171 Prezentace Policie ČR, Odbor vnitřní kontroly [citováno 16. května 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/stiznost.html

56

Vztahy Policie ČR k jiným orgánům veřejné správy a k veřejnosti Kdokoliv se může obrátit na policistu nebo policejní útvar se žádostí o pomoc. Policisté a policejní útvary jsou povinni v rozsahu své působnosti tuto pomoc poskytnout.172 V případě, kdy žádost nespadá do působnosti policejního orgánu, tento orgán poučí žadatele o tom, který útvar policie je pro jeho žádost příslušný. Požádat policii o pomoc může kdokoliv (státní občan, cizinec, apatrida, dítě, aj.). Formu žádosti zákon nestanovuje. Žádost může být podána ústně, písemně, elektronicky nebo jinak. Stejně jako formální náležitosti nemá žádost stanoven ani okruh záležitostí, pro které lze žádost podat. Z povahy věci však vyplývá,

že se musí jednat o náležitosti z oblasti bezpečnosti nebo ochrany veřejného pořádku, tedy o oblasti působnosti policie. Směřuje-li žádost do působnosti jiných orgánů, policie žadatele poučí o tom, na koho by se měl obrátit.173 Policejní orgány dále asistují osobám, které provádějí výkon rozhodnutí pomocí exekuce zejména podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, popřípadě podle jiných předpisů.174 Exekuce movitého a nemovitého majetku bývá často pro povinné osoby nepřijatelná, a tak se snaží vykonávajícím osobám znemožnit práci. Z tohoto důvodu mají soudní exekutoři, osoby pověřené výkonem rozhodnutí soudu, jiného státního orgánu nebo rozhodnutí obce, osoby provádějící daňovou exekuci podle zákona o správě daní a poplatků (z. č. 337/1992 Sb.) a správci konkurzní podstaty právo požádat policejní orgán o poskytnutí ochrany, v případě, že nemohou provést výkon rozhodnutí z důvodu ohrožení života a zdraví. Příslušným orgánem je místně příslušné obvodní oddělení Policie ČR. Pro zajištění veřejného pořádku a plnění úkolů policie si policejní útvary a orgány obcí navzájem poskytují informace nezbytné pro plnění jejich úkolů. Podrobnou úpravu vztahů orgánů obcí a Policie ČR upravuje vládní nařízení č. 397/1992 Sb. Spolupráci policejních orgánů a obcí uskutečňují okresní (městská) ředitelství policie ČR spolu s orgány obcí, městských obvodů nebo městských částí statutárních měst a obecní policií, je-li zřízena.175 Vzájemnou spolupráci lze rozdělit do několika oblastí. Policie se vyjadřuje k návrhům obecně závazných vyhlášek nebo jiných opatření obcí, které slouží k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.176 Rada obce může policii požádat, aby se jí ustanovený zástupce zúčastňoval přípravy právních předpisů obce. Policie naopak na základě vlastních 172

§ 43 ZPČR Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 151. 174 § 44 ZPČR 175 § 1 nařízení vlády č. 397/1992 Sb. 176 § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 397/1992 Sb.

173

57

zjištěných poznatků navrhuje orgánům obce přijetí příslušných právních předpisů pro zabezpečení veřejného pořádku.177 Policie působí při prevenci a výchově obcí k ochraně veřejného pořádku, a to zejména tím, že se zástupci policie účastní přednášek, které jsou zaměřeny na způsoby předcházení protispolečenským činnostem a výchovu občanů směrem k dodržování veřejného pořádku.178 V situaci, kdy obec není schopna svými prostředky zabezpečit záležitostí místního pořádku, je povinna tyto záležitosti zajišťovat Policie ČR na základě pokynů uložených radou obce.179 Není-li policejní útvar schopen zajistit provedení úkolů uložených radou obce, Je povinností velitele útvaru o tom bezodkladně informovat radu obce a velitele nadřízeného útvaru spolu s uvedením důvodů, ze kterých není schopen daný úkol splnit. Policie ČR může úkoly v záležitostech místního pořádku provádět společně s obecní policií. Je však potřeba, aby se vedoucí pracovníci obou složek dohodli na společném postupu.180

Vztahy Policie ČR a zahraničí Vzhledem k tomu, že se trestná činnost neomezuje pouze na oblast jednoho státu, ale pachatelé se často přesunují z jednoho státu do jiného, popřípadě převádí výtěžek z trestné činnosti do různých států, je potřeba, aby existoval účinný systém mezinárodní spolupráce policejních složek jednotlivých států. V dnešní době světové globalizace a evropské integrace spojené s odstraňováním vnitřních hranic států je tato spolupráce stále více důležitá. Policie spolupracuje s různými mezinárodními organizacemi a zahraničními bezpečnostními sbory. Pro koordinaci mezinárodní policejní spolupráce byl v roce 1993 vytvořen v rámci Policejního prezidia Odbor pro mezinárodní policejní spolupráci. Mezi nejvýznamnější patří spolupráce Policie ČR a organizace Interpol (v celosvětovém měřítku), Europol (pro oblast ES) a SIRENE (spolupráce v Schengenském informačním systému). Mezinárodní organizace kriminální policie (anglicky ICPO - International Criminal Police Organization) – Interpol - je největší mezivládní policejní organizací na světě. V současné době sdružuje Interpol 184 členských států. Interpol zabezpečuje policejní spolupráci mezi členskými státy. Ke své činnosti využívá čtyř oficiálních jazyků: angličtina,

177

§ 2 odst. 2 nařízení vlády č. 397/1992 Sb. § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 397/1992 Sb. 179 § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 397/1992 Sb. 180 § 4 odst. 3 nařízení vlády č. 397/1992 Sb. 178

58

francouzština, španělština, arabština. Generální sekretariát Interpolu sídlí od roku 1989 ve francouzském Lyonu. Každý členský stát má tzv. Národní ústřednu Interpolu. Národní ústředny plní důležitou úlohu kontaktního místa s dalšími organizačními jednotkami Interpolu (Generálním sekretariátem, regionálními kancelářemi a dalšími).181 Europol (Evropský policejní úřad) byl založen za účelem zvýšení efektivnosti a zlepšení spolupráce v oblasti bezpečnostní zprávy členských států EU.182 Europol podporuje členské státy tím, že usnadňuje výměnu informací, především operativních dat mezi styčnými důstojníky, kteří jsou do Europolu vysláni členskými státy, dále poskytuje bezpečnostním sborům operativní, strategické a kriminalistické analýzy. Dále Europol poskytuje odbornou a technickou podporu při vyšetřování a následných operacích, které provádějí orgány členských států činné v trestním řízení. Zřízení Europolu bylo schváleno Maastrichtskou smlouvou o EU ze 7. 2. 1992. Úmluva o Europolu vstoupila v platnost v roce 1998. Europol zahájil v plném rozsahu svoji činnost 1. 7. 1999.Sídlem organizace Europol je Haag. Rozpočet Europolu tvoří příspěvky od členských států.183 SIRENE (Supplementary Information Request at National Entry) má za hlavní úkol zprostředkovat doplňující informace ke stručným záznamům v Schengenském informačním systému. SIRENE přímo komunikuje s národními bezpečnostními a justičními složkami a ostatními národními centrálami SIRENE. Dále zajišťuje výměnu kriminalisticky relevantních informací dle Schengenské prováděcí úmluvy a je ústředním centrem zejména pro přeshraniční sledování osob. Národní centrála SIRENE je součástí Odboru mezinárodní policejní spolupráce spolu s Národní jednotkou Europolu a Národní ústřednou Interpolu. Je národním centrem pro vykonávání spolupráce v SIS. Národní centrála zajišťuje nepřetržitou službu zejména pro potřeby orgánů činných v trestním řízení. Avšak Národní centrála SIRENE není dostupná přímo občanům. Veškeré své požadavky musí občané vždy realizovat přes místně příslušný útvar Policie ČR, popřípadě přes jiný státní orgán.184 Schengenský informační systém (dále SIS) slouží zejména k pátrání po hledaných, pohřešovaných, popřípadě nežádoucích osobách nebo věcech. Informacemi do SIS přispívají všechny členské státy z národních databází. Záznamy jsou dostupné příslušníkům

181

převzato z Prezentace Policie ČR Odbor mezinárodní policejní spolupráce [citováno 20. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/omps.html. 182 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 169. 183 Prezentace Policie ČR, Odbor mezinárodní policejní spolupráce [citováno 20. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/omps.html. 184 Prezentace Policie ČR, Odbor mezinárodní policejní spolupráce [citováno 18. května 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/omps.html.

59

bezpečnostních složek všech členských států. Záznamy jsou vedeny ve všech jazycích. Příslušníci bezpečnostních složek členských států jsou povinni na základě záznamu v SIS okamžitě jednat vzhledem k tomu, že záznam je mimo jiné roven evropskému zatýkacímu rozkazu.185 Na žádost zahraničního bezpečnostního sboru je Policie ČR oprávněna použít operativně pátrací prostředky, je-li to potřebné pro objasnění skutku, který je podle českého trestního práva považován za úmyslný trestný čin.186 Mezinárodní smlouva může upravit oprávnění a povinnosti příslušníků zahraničního bezpečnostního sboru na území České republiky. V případě, že není uzavřena mezinárodní smlouva mezi ČR a státem policisty, může tento policista vykonávat na území ČR, je-li to potřebné pro plnění úkolů policie, činnosti taxativně vymezené v § 48b odst. 2 ZPČR. Zahraniční policista může být využit jako agent, pro provedení předstíraného převodu, ke sledování oso a věcí, k použití zabezpečovací techniky a k provedení služebního zákroku proti teroristům. K využití cizího policejního příslušníka musí dát souhlas policejní prezident, ten zároveň ustanoví služebního funkcionáře, který bude řídit činnost zahraničního policisty. Příslušník Policie ČR může působit na území jiného státu v případě, kdy je uzavřena mezinárodní dohoda. V tom případě s oprávnění policisty řídí touto smlouvou. Vláda může na základě rozhodnutí mezinárodní organizace rozhodnout o účasti policistů

mírových

operacích. Policista může být vyslán k plnění úkolů policie na území jiného státu na základě rozhodnutí ministra vnitra, a to se souhlasem nebo na žádost příslušného orgánu cizího státu.187

185

Evropský zatýkací rozkaz viz § 403 a násl. TŘ § 48a odst. 2 ZPČR 187 § 48c ZPČR 186

60

3. Služební poměr policistů Služební poměr je speciálním druhem pracovněprávního vztahu příslušníků bezpečnostních sborů (tedy i příslušníků policie). Pro specifičnost náplně jejich pracovních vztahů je potřeba upravit jejich práva a povinnosti odlišně od obecné pracovněprávní úpravy uvedené v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Služební poměr je upraven zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále ZSP). Služebním

poměrem

rozumíme

pracovněprávní

vztah

fyzických

osob,

které vykonávají službu u některého z bezpečnostních sborů. Tyto fyzické osoby se označují jako příslušníci.188 Příslušník je ve služebním poměru k České republice prostřednictvím bezpečnostního sboru. Bezpečnostní sbor vůči svým příslušníkům vykonává za Českou republiku práva a povinnosti zaměstnavatele.189 Vzhledem k tomu, že zákony upravující působnost jednotlivých organizací, v nichž příslušníci vykonávají službu, nepoužívají jednotné označení pro vyjádření povahy a postavení těchto organizací, zavádí pro ně ZSP jednotné označení "bezpečnostní sbor", i když všechny v něm uvedené organizace bezpečnostní úkoly neplní.190 Bezpečnostními sbory České republiky jsou: Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace. Různé označení se z obdobných důvodů používá též pro ředitele jednotlivých bezpečnostních sboru (policejní prezident u Policie ČR, generální ředitel u Hasičského záchranného sboru, Celní správy a Vězeňské služby, ředitel u Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace).191 Ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů rozhoduje jménem státu

ředitel

příslušného

bezpečnostního

sboru

nebo

jím

pověřený

vedoucí.

Ohledně záležitostí služebního poměru ředitelů bezpečnostních sborů rozhoduje ministr, kterému je bezpečnostní sbor podřízen. O věcech v souvislosti se služebním poměrem příslušníků Policie ČR, kteří jsou povoláni ke službě na Ministerstvu vnitra, a příslušníků zařazených k Policejní akademii ČR rozhoduje ministr vnitra.192 Osoby, které rozhodují ve věci služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se nazývají služební 188

§ 1 odst. 1 ZSP § 1 odst. 3 ZSP 190 Důvodová zpráva k návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Systém ASPI - stav k 14.4.2008 do částky 37/2008 Sb. a 7/2008 Sb.m.s. 191 § 1 odst. 2 ZSP 192 § 2 ZSP 189

61

funkcionáři. Jedná se o nadřízené ředitelům bezpečnostních sborů, ředitele bezpečnostních sborů a osoby pověřené rozhodovat o služebním poměru příslušníků. 193 Do služebního poměru může být na základě § 13 a následujících ZSP přijat občan České republiky, který splňuje zákonem stanovené požadavky. Uchazeč musí být bezúhonný, starší 18 let, mít plnou způsobilost k právním úkonům, musí mít potřebné vzdělání (minimálně středoškolské ukončené maturitní zkouškou), dále musí být zdravotně, osobně a fyzicky způsobilý. Uchazeč nesmí být členem politické strany nebo hnutí a nesmí vykonávat živnostenskou ani jinou výdělečnou činnost. S uchazečem se na základě jím podané písemné přihlášky zahájeno přijímací řízení. Přijímací řízení bezpečnostní sbor zahájí podle vlastní potřeby (Policie ČR z důvodu momentálního nedostatku policistů zahajuje přijímací řízení většinou okamžitě, ale např. u Hasičského záchranného sboru, kde je příslušníků prozatím dostatek je čekací doba v řádu několika měsíců). Pro zjištění zda uchazeč splňuje stanovené požadavky, je bezpečnostní sbor oprávněn zpracovávat jeho osobní údaje, dále si může vyžádat opis z evidence Rejstříku trestů (vzhledem k tomu, že se v přijímacím řízení nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle § 69 a násl. TZ, ani k rozhodnutí prezidenta republiky o zahlazení odsouzení),194 výpis z evidencí vedených Ministerstvem vnitra a dalšími orgány veřejné správy nebo provést vlastní šetření o bezúhonnosti uchazeče. ZSP nepovažuje za bezúhonného občana toho, kdo byl během posledních deseti let pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody nepřevyšující dvě léta (§ 14 odst. 1 písm. a) ZSP) nebo během posledních patnácti let byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin s dolní hranicí převyšující dvě léta, ale s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody nepřevyšující 5 let (§ 14 odst. 1 písm. b) ZSP), popřípadě byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný k trestu odnětí svobody, který převyšoval pět let nebo k výjimečnému trestu(§ 14 odst. 1 písm. c) ZSP). Za bezúhonného není považován žadatel, byl-li v posledních pěti letech pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný z nedbalosti, a jednání vedoucí k trestnému činu je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka (§ 14 odst. 1 písm. d) ZSP). Bezúhonným není též žadatel, u něhož nedošlo k pravomocnému odsouzení za trestný čin, jehož spáchání je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, vzhledem k tomu, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno pravomocným rozhodnutím o narovnání podle § 309 a násl. TŘ a od tohoto rozhodnutí ještě neuplynulo pět let.195 Dále žadatel jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a od konce

193

§ 2 odst. 6 ZSP § 14 odst. 3 ZSP 195 § 14 odst. 2 písm. a) ZSP 194

62

zkušební lhůty ještě neuplynulo deset let, popřípadě pět let od podmínečného odložení návrhu na potrestání.196 Bezúhonným není ani žadatel, který byl v posledních pěti letech uznán vinným z přestupku a jednání, jakým přestupek spáchal, není v souladu s požadavky kladenými na příslušníka bezpečnostního sboru.197 Do služebního poměru nebude podle § 14 odst. 2 písm. d) ZSP přijat žadatel, který je závislý na alkoholu, psychotropních látkách nebo určitých činnostech (např. hra na výherních automatech). Přijímací řízení na základě doručené žádosti občana bezpečnostní sbor zahájí v případě, že má pro uchazeče volné služební místo, ihned. Samotné přijímací řízení se skládá ze čtyř částí: ze zdravotní prohlídky uchazeče, z psychologického vyšetření, z testu fyzické zdatnosti a ze závěrečného pohovoru s vedoucím pracovníkem. Během přijímacího řízení může jak bezpečnostní sbor, tak i uchazeč toto řízení bez udání důvodů ukončit. Přijetí občana do služebního poměru nelze odmítnout z důvodu věku, rasy, pohlaví, barvy pleti, sexuální orientace, víry a náboženství, manželského nebo rodinného stavu, apod.198 Před přijetím do služebního poměru musí být žadatel podle § 16 odst. 3 ZSP písemně seznámen s textem služebního slibu, předpokládaným dnem vzniku služebního poměru, druhem služebního poměru, místem, podmínkami a dobou služby, služebním zařazením, výší služebního příjmu a dnem jeho výplaty, délkou dovolené a podmínkami skončení služebního poměru. Služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře bezpečnostního sboru. 199 Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí. Nenastoupí-li příslušník v uvedený den bez závažné překážky nebo neuvědomí-li o této překážce do týdne služebního funkcionáře, služební funkcionář rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší. Službu v bezpečnostním sboru vykonává příslušník podle potřeb sboru, a to na celém území České republiky, popřípadě v zahraničí.200 Příslušník je přijat do služebního poměru na dobu určitou v délce 3 let. Po uplynutí této doby může být příslušník přeřazen do služebního poměru na dobu neurčitou v případě, že úspěšně složí služební zkoušku a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby.201 Služební zkouška je určena k tomu, aby příslušník prokázal znalosti potřebné k zařazení do služebního poměru na dobu neurčitou. Skládá se z písemné a ústní části. Příslušník ji vykonává před nejméně tříčlennou komisí,

196

§ 14 odst. 2 písm. b) ZSP § 14 odst. 2 písm. c) ZSP 198 § 16 ZSP 199 § 17 ZSP 200 § 6 odst. 1 ZSP 201 § 11 odst. 1 ZSP 197

63

kterou jmenuje ředitel bezpečnostního sboru, popřípadě jím pověřený funkcionář. Služební zkoušku musí příslušník vykonat nejdříve šest měsíců a nejpozději jeden měsíc před uplynutím lhůty služebního poměru na dobu určitou. V případě, že příslušník u služební zkoušky neuspěje, má právo ji jednou opakovat. Způsob přípravy a obsah služební zkoušky stanovila vláda nařízením č. 506/2004 Sb.202 Během trvání služebního poměru může být příslušník převeden na jiné služební místo (§ 25, § 26 ZSP), zařazen do zálohy (§ 28 a násl. ZSP), převelen (§ 36 ZSP), vyslán na služební cestu (§ 37 ZSP) nebo na studijní pobyt (§ 38 ZSP). Dále může být příslušník pověřen zastupováním na jiném služebním místě (§ 39 ZSP) nebo zproštěn výkonu služby (§ 40 ZSP). Služební poměr může být skončen, uplynutím doby u služebního poměru na dobu určitou, propuštěním, úmrtím nebo prohlášením za mrtvého podle OSŘ nebo k poslednímu dní kalendářního roku, ve kterém příslušník dovršil věk 65 let.203 § 42 ZSP upravuje způsoby propuštění příslušníka bezpečnostního sboru. Příslušník bude ze služebního poměru propuštěn, byl-li pravomocně odsouzen pro trestný čin úmyslně spáchaný. A to i v případě, že trestní stíhání proti němu vedené, bylo podmíněně zastaveno nebo bylo soudem pravomocně schváleno narovnání. Propuštěn bude též příslušník, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliže jednání, kterým se tohoto trestného činu dopustil, se neslučuje s požadavky kladenými na příslušníka bezpečnostního sboru.204 Dále může být příslušník bezpečnostního sboru propuštěn z důvodu porušení služebního slibu a takového porušení se dopustil zavrženíhodným jednáním. Takové jednání musí mít znaky trestného činu a mohlo by být schopné ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.205 Dalšími důvody pro propuštění příslušníka jsou uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti nebo bylo-li příslušníkovi odňato osvědčení o fyzické zdatnosti, osobnostní způsobilosti nebo o odborné způsobilosti. Některé důvody propuštění lze použít pouze na příslušníky ve služebním poměru na dobu určitou. Příslušník ve služebním poměru na dobu určitou může být propuštěn, jestliže jeho služební místo bylo v důsledku organizačních změn zrušeno a nelze ho ustanovit

202

§ 12 ZSP § 41 ZSP 204 Důvodová zpráva k návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Systém ASPI - stav k 14.4.2008 do částky 37/2008 Sb. a 7/2008 Sb.m.s. 205 Důvodová zpráva k návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Systém ASPI - stav k 14.4.2008 do částky 37/2008 Sb. a 7/2008 Sb.m.s. 203

64

na jiné služební místo, jestliže zaniklo jeho osvědčení seznamovat se s utajovanými skutečnostmi a není možno ho ustanovit na jiné služební místo, a také tehdy, jestliže byl příslušník vyhodnocen služebním hodnocením jako nezpůsobilý pro výkon služby.206

Práva a povinnosti příslušníků Policie ČR podle ZSP Vzhledem ke specifickému účelu, pro který je služební poměr zaveden, jsou práva a zejména povinnosti příslušníků bezpečnostních sborů poměrně rozsáhle upravena. Příslušníkům ukládá ZSP poměrně významná omezení jejich práv. Příslušník nesmí být členem politické strany ani politického hnutí207, nesmí vykonávat živnostenskou ani jinou výdělečnou činnost. Dále nesmí být členem řídícího orgánu právnické osoby, která vykonává výdělečnou činnost.208 Příslušník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl během výkonu služby. Mlčenlivost je povinen zachovávat i po skončení služebního poměru. V důvodných případech může příslušníka povinnosti zachovávat mlčenlivost zprostit služební funkcionář.209 Službu je příslušník povinen provádět nestranně a tak, aby její výkon nebyl ovlivněn příslušníkovým politickým nebo náboženským přesvědčením. Další povinnosti příslušníků upravuje ZSP v §§ 45 – 46. Příslušník musí podle § 45 odst. 1 písm. a) ZSP dodržovat služební kázeň. Co zákon rozumí služební kázní nalezneme v § 46 ZSP. Služební kázeň spočívá v nestranném, svědomitém a řádném plnění služebních povinností, které pro příslušníka vyplývají z právních předpisů, služebních rozkazů a pokynů.210 Příslušník je povinen splnit rozkaz daný vedoucím příslušníkem. V situaci, kdy je takový rozkaz v rozporu s právními předpisy, upozorní na to vedoucího příslušníka, který rozkaz vydal. Jestliže tento trvá na provedení rozkazu, je příslušník oprávněn požádat jej o vydání rozkazu písemně. Vedoucí příslušník mu musí vyhovět. Pokud okolnosti neumožňují vydat rozkaz v písemné formě, musí vedoucí příslušník učinit rozkaz v písemné formě bez zbytečného odkladu poté, co okolnosti pominou. Příslušník je povinen rozkaz splnit a zároveň musí oznámit provedení rozkazu bez zbytečného

206

Důvodová zpráva k návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Systém ASPI - stav k 14.4.2008 do částky 37/2008 Sb. a 7/2008 Sb.m.s. 207 § 47 ZSP 208 § 48 odst. 1 ZSP 209 § 45 odst. 1 písm. c) ZSP 210 § 46 odst. 1 ZSP

65

odkladu nadřízené osobě vedoucího příslušníka, který rozkaz vydal. Příslušník nesmí provést rozkaz, kterým by zřejmě spáchal trestný čin.211 Vedoucí příslušník má možnost v případě, že příslušník projeví osobní statečnost, splní zvlášť významný úkol nebo příkladně plní služební povinnosti, udělit tomuto příslušníkovi kázeňskou odměnu.212 Kázeňskou odměnou může být buď písemná pochvala nebo peněžitý či věcný dar, popřípadě udělení služební medaile. Stejně tak může vedoucí příslušník uložit kázeňský trest příslušníku, který spáchá kázeňský přestupek. Kázeňský přestupek je zaviněné jednání, kterým příslušník porušil služební povinnost, pokud nejde o trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.213 Za kázeňský přestupek se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. Kázeňský přestupek lze spáchat jek konáním, tak opominutím. Za spáchání kázeňského přestupku se příslušníkovi uloží kázeňský trest ve formě písemného napomenutí, snížení základního tarifu až o 25 % nejdéle na dobu 3 měsíců, odnětí služební medaile, odnětí služební hodnosti, pokuta, propadnutí věci nebo zákazu činnosti.214

211

§ 46 odst. 3 ZSP § 49 ZSP 213 § 50 ZSP 214 § 51 ZSP 212

66

4. Exkurz – obecní policie Zajišťování veřejného pořádku je jednou z hlavních činností obcí v jejich samostatné působnosti (§ 35 z. č. 128/2000 Sb. o obcích – dále ObecZ). Pro zajištění veřejného pořádku může obec zakládat organizační složky nebo právnické osoby.215 Takovou organizační složkou obce může být i obecní policie. Obecní zastupitelstvo může založit obecní policii za účelem zabezpečování veřejného pořádku, popřípadě i k plnění jiných úkolů, ke kterým je zmocněna zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále ZOP). Zastupitelstvo zřizuje obecní policii obecně závaznou vyhláškou obce. Pro rozhodnutí o zřízení nebo zrušení obecní policie není potřebné žádné vyjádření nebo svolení jiného státního orgánu.216 Stejně tak i organizace a rozsah struktury obecní policie je zcela v kompetenci zastupitelstva obce. To, že obec zřídí obecní policii neznamená, že by Policie ČR přestala v dané obci plnit své úkoly k zabezpečování veřejného pořádku. Existence obecních policií, nezbavuje Policii ČR jejích povinností. Ve vztahu Policie ČR k obecním policiím se uplatňuje zásada koordinace.217 Policie ČR s obecní policií spolupracuje na zajišťování veřejného pořádku a je oprávněna ji pověřovat úkoly v souvislosti s jeho ochranou. Obecní policii můžeme charakterizovat jako ozbrojený bezpečnostní sbor s působností omezenou na území obce.218 Podle údajů Ministerstva vnitra existovalo k 31. 7. 2007 v České republice na 330 obecních policií, ve kterých bylo zaměstnáno cca 8.000 strážníků.219 V čele obecní policie stojí starosta obce (primátor statutárního města), nepověří-li zastupitelstvo obce vedením obecní policie jiného svého člena.220 Rada obce však může řízením obecní policie v některých oblastech pověřit i zaměstnance obecní policie – určeného strážníka.221 Obce, které si obecní policii nezřídily, mohou s obcemi, kde již obecní policie funguje, uzavřít veřejnoprávní smlouvu, na jejímž základě bude obecní policie zabezpečovat stanovené úkoly i na jejích území. Tato forma činnosti obecní policie je výjimkou ze zásady územního 215

§ 35a ObecZ Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 192. 217 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 192. 218 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 192. 219 Obecní policie: Úvod do problematiky obecní (městské) policie. [citováno dne 22. dubna 2008]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/bezpecnost/opolicie/stanop/uvod.pdf 220 § 3 odst. 1 ZOP 221 § 3 odst. 2 ZOP

216

67

omezení působnosti obecních policií. Veřejnoprávní smlouva a její uzavírání je upraveno v § 3a ZOP. Pro platnost veřejnoprávní smlouvy je potřeba souhlasu krajského úřadu. O souhlasu rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti ve správním řízení. 222 § 2 ZOP podává demonstrativní výčet úkolů, které obecní policie provádí při zajišťování a ochraně veřejného pořádku. Obecní policie přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku.223 Tato činnost je charakteristická pro všechny bezpečnostní sbory, zejména pak pro Policii ČR. Obecní policie doplňuje Policii ČR hlavně v těch oblastech, kde nemá Policie ČR dostatečné prostředky. Obecní policie zajišťuje stíhání deliktů menší společenské nebezpečnosti, ke kterým by nebylo efektivní povolávat Policii ČR. V souvislosti s ochranou osob a majetku dohlíží obecní policie na dodržování pravidel občanského soužití. Tato pravidla nejsou oficiálně formalizována v žádné právní normě, jsou ale všeobecně uznávaná jako pravidla chování, které je potřebné zachovávat, aby bylo zajištěno klidné, nerušené a spořádané soužití občanů. 224 Dále obecní policie pomáhá Policii ČR při zjišťování bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. ZOP ve svém § 17a upravuje oprávnění obecní policie na úseku provozu na pozemních komunikacích. Jedná se o institut použití technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla (botičky), jde o obdobné ustanovení jako je § 22a ZPČR. Další oprávnění obecní policie stanovuje z. č. 361/2000 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Podle tohoto předpisu jsou strážníci obecní policie oprávněni rozhodovat o odstranění vozidla, které buď stojí na vyhrazeném parkovišti225 nebo tvoří překážku silničnímu provozu.226 Podle § 67 odst. 4 z. č. 361/2000 Sb. může strážník obecní policie kontrolovat, zda osobě, která používá označení vozidla přepravujícího těžce tělesně postiženou osobu, byly opravdu přiznány mimořádné výhody podle předpisů o sociálním zabezpečení. Strážnicí obecní policie dále mohou usměrňovat provoz na pozemních komunikacích (§ 75 odst. 8 z. č. 361/2000 Sb.). Strážník ve služebním stejnokroji je oprávněn zastavovat vozidla, je-li osoba, která se v nich nachází, podezřelá ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Dále může zastavovat vozidla před přechodem pro chodce, je-li to potřebné pro zajištění bezpečného přechodu osob. Strážníci obecní policie mohou kontrolovat, zda řidič není pod vlivem

222

§ 3a odst. 2 ZOP § 2 písm. a) ZOP 224 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007, s. 195. 225 § 27 odst. 6 z. č. 361/2000 Sb. 226 § 45 odst. 4 z. č. 361/2000 Sb. 223

68

alkoholu nebo jiné omamné látky. Obecní policie odhaluje přestupky a jiné správní delikty, upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných předpisů a činí opatření k nápravě takových porušení. Zaměstnanci obecní policie se nazývají strážníci a jsou v pracovním poměru k obci, která je zřizovatelem obecní policie. Strážníci nejsou ve služebním poměru, jejich pracovněprávní vztah se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. Strážník obecní policie je při výkonu svých práv a povinností považován za veřejného činitele. Zákonné zmocnění nalezneme v § 89 odst. 9 TZ, který za veřejného činitele považuje mj. odpovědného pracovníka samosprávy, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a využívá přitom pravomoci, která mu byla v rámci jeho odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena.227 Strážníkem může být občan České republiky, který dovršil věk 21 let, je bezúhonný a je tělesně a duševně způsobilý vykonávat práci u obecní policie. Strážník musí mít platné osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů.228 Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, pokud se na něj podle trestního zákona nebo z rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen, nebo byl v posledních 5 letech odsouzena za nedbalostní trestný čin za jednání, které je v rozporu s požadavky kladenými na strážníka. Bezúhonnost dokládá uchazeč výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce. Zajímavým institutem osobní způsobilosti uchazeče je jeho spolehlivost.229 Za spolehlivého se nepovažuje uchazeč, kterému byla v posledních 5 letech uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt a jednání, kterým přestupek nebo jiný správní delikt spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na strážníka. Spolehlivost uchazeč prokazuje čestným prohlášením, které nesmí být starší než 3 měsíce. Oprávnění a povinnosti strážníků obecní policie jsou stanoveny obdobně jako oprávnění a povinnosti příslušníků Policie ČR. Strážníci jsou oprávněni požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti, mhou předvést osobu, odebírat zbraň, otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, zakázat vstup na určená místa, odejmout věc, vstupovat do živnostenských provozoven. Za obdobných okolností jako policisté mohou i strážníci používat donucovací prostředky.

227

§ 89 odst. 9 TZ § 4 odst. 4 ZOP 229 § 4b ZOP 228

69

Strážníci jsou povinni při provádění zákroků a úkonů při plnění úkolů obecní policie dbát cti, důstojnosti a vážnosti osob i své.230 Dále jsou strážníci povinni poučit osoby o jejich právech. Míra strážníkova zásahu nesmí být větší než je účelné pro dosažení cíle zákroku nebo úkonu. Zřizování obecních policií je vhodný způsob, jak vyplnit mezery v činnosti Policie ČR zejména v provádění hlídkové a obchůzkové služby. Bohužel obce se pro činnost obecních policií rozhodly převzít model fungování Policie ČR. Strážníci jsou stejně tak jako policisté uzavřeni na svých služebnách a činnost v terénu obvykle provádějí až na základě výzvy občanů. Kvalitní hlídková služba, která by byla zaměřená spíše na preventivní činnost než na represi, chybí i u obecních policií. Další problém obecních policií zpočátku jejich činnosti spočíval v odborné nepřipravenosti strážníků. Strážníci obecní policie působili spíše jako zaměstnanci pochybných bezpečnostních agentur. Naštěstí postupem času se obecní policie tohoto negativa zbavily a v dnešní době dosahují strážníci odborné úrovně srovnatelné s policisty. Zároveň je (alespoň ve větších městech) patrná specializace jednotlivých jednotek obecní policie. Například Městská policie Brno zahrnuje mimo strážníky vykonávající pořádkovou činnost i specializované jednotky. Jedná se o jednotku operativního zásahu, jednotku psovodů, dopravní jednotku a poříční jednotku.231

Městská policie Brno Do kapitoly o obecní policii jsem zahrnul popis organizační struktury a fungování Městské policie Brno jako příklad organizace obecní (v tomto případě městské) policie. Městská policie v Brně byla založena vyhláškou Zastupitelstva města Brna č. 1/1992 jako organizační složka města, která nemá vlastní právní subjektivitu. Městská policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku (čl. 2 odst. 1), dále plní jiné úkoly podle ZPČR. Městská policie přispívá k ochraně bezpečnosti osob a majetku, podílí se na provozu městského kamerového systému a pultu centrální ochrany, dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití, přispívá ve svém rozsahu působnosti k ochraně bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Odhaluje přestupky a jiné správní delikty a projednává v blokovém řízení ty přestupky, jejichž projednání je v působnosti statutárního města a přestupky proti pořádku ve státní správě (z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Dále se městská

230

§ 6 odst. 1 ZOP Městská policie Brno – základní informace, [citováno dne 19. května 2008]. Dostupné z: http://www.mpb.cz/informacni-servis-mp-brno/mp-brno-zakladni-informace/ 231

70

policie podílí na realizaci Integrovaného záchranného systému a provádí prevenci proti protiprávnímu chování osob. Městská policie provozuje útulek pro opuštěná zvířata a odchytovou službu. Městskou policii v Brně řídí magistrátem pověřený strážník – ředitel Městské policie. Pouze ve věcech stížností na strážníky a ve věcech schvalování dohod Městské policie o spolupráci s Policií ČR zastupuje Městskou policii primátor města Brna. Strážníkem může být občan České republiky, který dosáhl věku 21 let, je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý. Strážník Městské policie musí mít platné osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů podle příslušných předpisů. Činnost Městské policie v Brně je rozdělena do tzv. revírů (čl. 4). V čele revíru stojí strážník – vedoucí revíru. Revír zřizuje Rada města Brna po konzultacích s městskými částmi. Jeden revír zpravidla zahrnuje několik městských částí. Zároveň Městská policie zahrnuje i specializované jednotky s celoměstskou působností (viz předchozí kapitola).

71

5. Závěr Ve své práci jsem se snažil zevrubně popsat činnost a organizaci Policie ČR. Policie jako jedna z bezpečnostních složek sloužících k ochraně společnosti a státu. Nyní bych se chtěl zastavit u několika problémů, které mě při psaní diplomové práce zaujaly. Policie hraje v naší společnosti dost nevděčnou úlohu. Z hlediska historického vývoje je občany považována za represivní nástroj státní moci, za organizaci potlačující ve jménu zákona práva a svobody jednotlivců. Po politickém převratu na konci 80. let a návratu naší společnosti k ideálům demokracie, se policie dostává do nezáviděníhodné pozice. Byť prošla stejně tak jako ostatní bezpečnostní složky rozsáhlou reorganizací, zůstává v mínění velkého množství občanů stále represivním orgánem, který utlačuje jejich nabytou svobodu. Bohužel mentalita a chování českého člověka směřuje spíš k obcházení a porušování norem, než k jejich dodržování, někteří dokonce považují takové porušování za svůj životní cíl nebo prostředek ke vstupu do určité společenské třídy. Vzhledem k tomu, že některé oblasti trestné činnosti nejsou vnímány jako společensky nebezpečné, považuje velká část společnosti jejich stíhání za zásah do své svobody (typickým problémem je např. počítačové pirátství). Policie jako jedna z bezpečnostní složek byla v 90. létech poměrně zanedbávanou oblastí. To se projevilo jak na možnostech policie aktivně plnit svěřené úkoly, tak i důvěrou občanů v policii jako celek. Zákonodárci bohužel začali uplatňovat systém vysokých sankci za protiprávní jednání, které policie víceméně náhodou odhalí. Mnohem výhodnější by však byl takový systém policejní práce, který by pachatele přesvědčil o tom, že za jakékoliv jejich protiprávní jednání bude okamžitě následovat příslušná, byť i nižší, sankce. Jako další důvod negativního postoje společnosti k policii spatřuji odcizení se policie občanům. Historickým vývojem a nevhodnými reformami se policie uzavřela do služeben daleko od potřeb občanů. Klasický obraz policisty obcházejícího svůj „rajón“ zmizel. Samozřejmě, že policie stále hlídkovou službu provádí, ale policisté čas od času se mihnoucí ve služebním autě těžko nahradí klasického „okrskáře“. Policie ovšem provádí i pěší hlídkovou službu, jenže velmi malém a nedostatečném rozsahu. Je záslužné, že policejní a vládní představitelé, popřípadě média upozorňují na úspěchy dosahované elitními jednotkami policie (ÚOOZ, URNA, NPC, atd.), ale to je jen vrchol pyramidy. Základ policejní činnosti spočívá právě v rozsáhlé a kvalitně prováděné hlídkové službě. Policista, který zná svoji hlídkovou oblast, je nenahraditelným zdrojem informací. Zná riziková místa, kde by mohlo docházet k páchání trestné činnosti, má přehled o osobách, 72

které by se jí mohly dopouštět. Takový policista je zpravidla nejblíže občanům, kteří jej mohou požádat o okamžitou pomoc. Aby hlídková služba policistů mohla popsaným způsobem fungovat je potřeba vytvořit menší oblasti působnosti přidělené hlídkujícím policistům. Je nemyslitelné, že by dvojice

policistů

byla

schopna

důkladně

znát

všechny

specifika

např.

osmnáctitisícového sídliště. Je smutným faktem, že kvalitní hlídková služba u Policie ČR i u obecních policií stále chybí. Podle mého názoru nejsou uniformovaní policisté procházející ulicemi

archaickým

obrázkem

z období

habsburské

monarchie

a

předválečného

Československa, ale jedinou možností, jak účinně bojovat proti kriminalitě. Zároveň by se jednalo i dobrou prevenci na potlačování ostatního protiprávního jednání. Dalším

bodem

mého

zamyšlení

je

jeden

obecný

nešvar

dnešní

doby,

který se neobjevuje pouze ve státní správě, nýbrž v celé naší společnosti. Jedná se o nekritické vyzdvihování jednoho detailu při záměrném potlačování objektivních informací o celku. Jednou z mírnějších forem tohoto jevu prof. JUDr. Petr Hajn na svých přednáškách z obchodního práva pěkně nazval jako „obvyklé reklamní přehánění“. Bohužel se takové chování objevuje i při správě veřejných záležitostí, kam rozhodně nepatří. Jako příklad bych chtěl uvést v současné době mediálně velmi známý projekt „P 1000“ - modernizace policejních služeben. Že policie potřebuje modernizovat své služebny (stejně tak i techniku), je jasné a je jistě záslužné, že se k tomuto kroku Policejní prezidium a Ministerstvo vnitra odhodlalo. Během své odborné praxe, kterou jsem absolvoval na Městském ředitelství Policie ČR Brno, jsem měl možnost navštívit několik policejních služeben. Všechny měly zrenovovány nebo nově vybudovány recepce pro příjem žádostí občanů. To je samozřejmě pro první setkání s policií určitě potřebné. Problém nastane v případě, že žadatel svoji věc nevyřeší na recepci, ale musí jít dále do budovy služebny. Jakoby se propadl o dvacet let nazpět. Čekají na něj stísněné, zašlé kanceláře s letitým vybavením. Tolik známé mechanické psací stroje jsou již sice nahrazeny počítači, ale stále jsou přítomny jako často využívaná náhrada při výpadku moderních technologií. Ovšem v médiích a v prezentacích odpovědných činitelů ohledně projektu „P 1000“ se objevují

pouze

modernizované

recepce

a

pouze

několik

opravdu

celkově

zrekonstruovaných policejních služeben v Praze. Nechtěl bych projekt „P 1000“ označit za špatný nebo zbytečný, ale bylo by vhodné k jeho prezentaci veřejnosti přistupovat objektivně. Celkové hodnocení však bude možné provést až po jeho skončení a podle slov čelních představitelů policie až po modernizaci většiny služeben Policie ČR v zemi.

73

Dalším problémem současné policie je přístup vedoucích příslušníků policie a ústavních činitelů k řadovým policistům. V dnešní době asi spíš převažují čísla příjmů a výdajů v tabulkách vedoucích manažerů nad snahou o dobré pracovní prostředí a spokojenost zaměstnanců (v našem případě příslušníků bezpečnostních sborů). Nový zákon o služebním poměru (č. 361/2003 Sb.) přinesl velmi málo pozitiv. Zato vnesl do řad policistů (a nejen jich) nejistotu, obavy, zlost a apatii. Spolu s organizačními změnami policie, přijetí nového služebního zákona vede k postupné destabilizaci poměrů. Asi 4000 chybějících policistů je znát. Přes snahy vedení policie i resortu o znovunaplnění stavu náborovými akcemi, se početní stavy policistů stále snižují. Policisté tak chybí na mnoha místech, kde jsou potřební. Nerad bych zakončil tuto práci pouze negativními postřehy z praxe. I když organizace a činnost dnešní policie není zcela ideální, myslím, že úkoly, které jí svěřuje zákon, provádí tak dobře, jak ji to okolnosti umožňují. Každé zkvalitnění její činnosti je pozitivní. Doufejme, že budoucnost umožní Policii ČR, aby se vymanila ze současné krize a stala se důstojným zástupcem bezpečnostní správy, na kterého se budou občané obracet s důvěrou.

74

6. Summary Every state needs a institution that will enforce observing legislation and public order, secure safety of persons and estate, detect and investigate persons who break a law. Czech Republic has special institution for fulfiling these tasks – Police of Czech Republic. This diploma work discourses and describes the police administration, its history, present organisation, separate units and activity of these units, police cooperation with international organisations. The first part of this diploma work discourses about history of the police administration from year 1918 to the present. The system of police organisation was consisted of three main parts: state police, local community police and gendarmerie. State police operated above all in larger cities. These cities, where did not operate state police, could establish a local community police for securing safeguard of public order. During the period of „First republic“ (1918 – 1938) was percetible a growth of state police. Gendarmerie was military organized armed force with national competence and it secured safeguard of public order in the country or in communities, where did not operate local community police neither state police. During the period of occupation and The Second World War was establish a german system of police administration. Three types of police were in 1944 consolidated into one: the protektorate police. Fater the liberation prewar system of police was not restored, but new system was made. In year 1945 was established Board of National Security (Sbor národní bezpečnosti – SNB). SNB was consisted of police on the beat (Veřejná bezpečnost – VB) and political police and inteligence service (Státní bezpečnost – StB). The police administration of new republic was not politicaly neutral organization as prewar police. New police system was very important assistant of new political régime. The next chapter decribes the present of police administration in Czech republic. Fater the revolution in 1989 was SNB canceled and it was made up for new police organization – Police of Czech republic (Policie ČR). Police of Czech republic (police) is armed security force with national competence. At the head of police is the police president. He is responsible to the minister of the interior. Police is divided to units with national competence and units with territorially rescricted competence. Units with national competence especially are: Unit for detecting organized crime, National drug squad, URNA, Unit for detecting and investigating corruption and financial crime, etc. In police units with territorially rescricted competence operate so-called services. Services are especially 75

divided to: police on the beat, traffic police, criminal police, foreing police, administration bureaus of the police. Police fulfils tasks for securing safeguard of persons, estate and public order, detecting and investigating administrative delicts and crimes, exeuting traffic behavior management of safety and continuation, leading fight against terorism and organized crime, etc. For succesful working of police is important so that policemen have special authority and authorizations. Policemen have authority to call for explanation form natural and artificial legal persons, to detain person, to establish identity of person, to use measures of coercion. Policemen are authorized to enter into closed object and business premises run under a trade licence. They can banish agressive person from common dwelling. They can use technical measures to prevent from departure of vehicle. Policemen have authority to use a gun. When policemen fulfil tasks of police, they can use gun especially against person, who obstucts policemen to execute a police action or imperils life or health of policemen in action or another person. Of course police is not isolated organization, but police cooperates with another state administration bodies and local self-government bodies, natural and artificial legal persons, international security organizations and foreing police organizations. Interpol, Europol and SIRENE belong to among most significant international organization, which Police of Czech republic cooperates. Next chapter discourses about Civil service Act. Employment relationship of policemen is not modified in general working legislation, but for its speciality is regulated in the special act – Civil service Act (act nr. 361/2003 Collection of Laws of Czech republic). Policemen are restricted of their personal rights. They are not alloved to run pursue the business and to operates as members of political parties. The last chapter describes the new age local community police. Local government authorities (community local councils) are qualified for esttablishing local community police as local authority for securing safeguard of public order at the territory of community. Activity of local community police is similar as activity of Police of Czech republic, but there are several differences. Constables of local community police are employees of community not a state (as policemen). Their authorizations are not so wide as authorizations of policemen. Activity of local community police is intent on keeping public order, executing traffic behavior management of safety and continuation and detecting administrative delicts. In conclusion of this work I mention several problems of today´s police administration in Czech Republic. 76

7. Použité prameny a literatura: Publikace Budka, I. a kol. Základy činnosti kriminální, cizinecké a pohraniční policie. Praha: Policejní akademie ČR, 1997 Bresler, F. Interpol. Přeložila Vladimíra Ráftlová. Vimperk: PAPYRUS, 1994 Filák, A. a kol. Teoretické a právní aspekty pořádkové činnosti policie. Praha: Policejní akademie ČR, 2001 Churaň, M. a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století II. díl. 2. vydání. Praha: Libri, 1998 Jurníková, J. a kol. Správní právo – zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné Obecná část Zvláštní část. 1. vydání.Praha: Linde Praha a. s., 2005 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. aktualizované vydání.Praha: Linde Praha a. s., 2007 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526 – 1918). Praha: Police History, 1997 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 – 1939). Praha: Police History, 1999 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III.: Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939 – 1945). Praha: Police History, 2001 Macek, P. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vydání. Praha: Police History, 2004 Macek, P. – Uhlíř, L. Dějiny obecních policií: (jejich odkaz v heraldice). Praha: Police History, 2004 Macek, P. – Hájek, V. Obecní policie. 2. rozšířené vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1998 Macek, P. – Zámek, D. Policie a hromadná narušení veřejného pořádku. Praha: Policejní akademie ČR, 2007 Macek, P. – Filák, A. Pořádková činnost policie: obecná část. Praha: Police History, 2002 Macek, P. – Filák, A. Pořádková činnost policie: zvláštní část. Praha: Police History, 2003 Macek, P. Bezpečnostní služby. Praha: Police History, 2001 Mates, P. a kol. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2007 Pavlíček, K. – Kopecký, Z. Dopravně bezpečnostní činnost policie: obecná část. 3. vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1999 Pavlíček, K. – Kopecký, Z. Dopravně bezpečnostní činnost policie: zvláštní část. 3. rozšířené vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1998

77

Průcha, P. Správní právo obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004

Články Fryšták, M. Policie České republiky a její právní subjektivita. Policista, 2001, č. 9 Fryšták, M. Mezinárodní policejní spolupráce. Policista, 2003, č. 4 Herzogová, Z. Policejní etika a její místo v systému profesních etik. Kriminalistika, 1999, č. 3 Herzogová, Z. Policejní korupce - mediální téma, nebo každodenní realita?. Kriminalistika, 2004, č. 2 Linhartová, D. Mezinárodní policejní spolupráce. Policista, 2003, č. 10 Protivinský, M. Prevence korupce v policii. Kriminalistika, 2000, č. 1

Internetové prameny Europol: http://www.europol.europa.eu Interpol: http://www.interpol.int webové stránky Ministerstva vnitra: http://www.mvcr.cz webové stránky Městské policie Brno: http://www.mpb.cz Právní informační systém ASPI

Právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 78

Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 56/2000 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády ČR č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády ČR č. 138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády ČR č. 206/2004 Sb., kterým se stanoví způsob přípravy na služební zkoušku, obsah služební zkoušky, její průběh, hodnocení a ukončení, ve znění pozdějších předpisů.

79

8. Obsah ÚVOD

2

1.

HISTORIE BEZPEČNOSTNÍ SPRÁVY

4

Období 1918 - 1938

4

Období 1939 – 1945

8

Období 1945 – 1989

9

Období po roce 1989

11

SOUČASNOST POLICIE ČR

12

2.

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ POLICIE

13

POLICEJNÍ PREZIDIUM

14

ÚTVARY S PŮSOBNOSTÍ NA CELÉM ÚZEMÍ ČR

15

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu

15

Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování

16

Útvar rychlého nasazení

16

Letecká služba Policie ČR

17

Kriminalistický ústav

17

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování

18

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování

18

ÚTVARY POLICIE S ÚZEMNĚ OMEZENOU PŮSOBNOSTÍ

19

SLUŽBY POLICIE ČR

19

Pořádková služba

19

Služba železniční policie

21

Služba dopravní policie

22

Služba kriminální policie a vyšetřování

22

Služba cizinecké policie České republiky

23

Služba správních činností

24

ÚKOLY POLICIE

25

Ochrana bezpečnosti osob a majetku

26

Ochrana veřejného pořádku

26

Odhalování trestných činu a jejich pachatelů, vyšetřování trestných činů

27

Dohled na bezpečností silničního provozu

27

Odhalování a projednávání přestupků

28

PRÁVA, OPRÁVNĚNÍ A PROSTŘEDKY POLICISTŮ

30

Oprávnění požadovat vysvětlení

31

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti

32

Zajištění

33

Oprávnění k omezení pohybu agresivních osob

34

Oprávnění odebrat zbraň

34

80

Oprávnění k prohlídce dopravních prostředků

34

Oprávnění při zajišťování bezpečnosti chráněných osob

35

Oprávnění k držení nebezpečných látek

35

Oprávnění při zajišťování civilní letecké dopravy

35

Oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven

36

Oprávnění při zajišťování bezpečnosti železniční dopravy

36

Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor

37

Oprávnění rozhodovat o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj

37

Použití technických prostředků k zabránění jízdě vozidla

39

Oprávnění k používání výbušnin a výbušných předmětů

40

Oprávnění k využívání podpůrných operativně pátracích prostředků

40

Oprávnění k úkonům v souvislosti s řízením o přestupcích

42

DONUCOVACÍ PROSTŘEDKY

42

POUŽITÍ ZBRANĚ

45

POLICEJNÍ CELY

48

ZPRACOVÁVÁNÍ INFORMACÍ POLICIÍ

50

Oprávnění policie při získávání osobních údajů

3.

51

POVOLÁVÁNÍ VOJÁKŮ A PŘÍSLUŠNÍKŮ VĚZEŇSKÉ SLUŽBY K PLNĚNÍ ÚKOLŮ POLICIE ČR

54

KONTROLA ČINNOSTI POLICIE ČR

55

Inspekce ministra vnitra

55

Odbor vnitřní kontroly

56

VZTAHY POLICIE ČR K JINÝM ORGÁNŮM VEŘEJNÉ SPRÁVY A K VEŘEJNOSTI

57

VZTAHY POLICIE ČR A ZAHRANIČÍ

58

SLUŽEBNÍ POMĚR POLICISTŮ

61

Práva a povinnosti příslušníků Policie ČR podle ZSP

65

EXKURZ – OBECNÍ POLICIE

67

Městská policie Brno

70

5.

ZÁVĚR

72

6.

SUMMARY

75

7.

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA:

77

Publikace

77

Články

78

Internetové prameny

78

Právní předpisy

78

OBSAH

80

4.

8.

81