Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
Diplomová práce Vývoj evidence nemovitého majetku a jeho význam pro současnou praxi katastru nemovitostí Lucie Karpíšková 2007/2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vývoj evidence nemovitého majetku a jeho význam pro současnou praxi katastru nemovitostí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
…………………………… podpis
Obsah 1.Úvod ............................................................................................................................ 4 2.Základní pojmy ........................................................................................................... 5 3.Veřejné knihy .............................................................................................................. 7 3.1. Desky zemské a dvorské ..................................................................................... 7 3.1.1. Historický exkurz ......................................................................................... 7 3.1.2. Desky zemské .............................................................................................. 7 3.1.2.1. Vývoj zemských desk ........................................................................... 7 3.1.2.2. Dělení zemských desk......................................................................... 10 3.1.2.3.Vklad a jeho formalismus .................................................................... 11 3.1.2.4. Zásady vkladu ..................................................................................... 11 3.1.2.5. Vzhled zemských desk ........................................................................ 12 3.1.2.6. Zemské desky na Moravě ................................................................... 12 3.1.3. Desky dvorské............................................................................................ 12 3.1.4. Ostatní veřejné knihy s evidencí majetku .................................................. 13 3.2. Pozemkové knihy .............................................................................................. 14 3.2.1. Problematika vymezení pojmu pozemkových knih ................................... 14 3.2.3. Gruntovní knihy ......................................................................................... 15 3.2.4. Pozemkové knihy zřízené na základě zákona z roku 1871 ........................ 15 3.2.4.1. Vznik pozemkových knih ................................................................... 15 3.2.4.2. Systematika pozemkových knih ......................................................... 16 3.2.4.3. Zápisy v pozemkových knihách.......................................................... 17 3.2.4.4. Knihovní zásady.................................................................................. 18 3.2.4.5. Soulad pozemkových knih s katastrálními údaji ................................ 19 3.3. Horní knihy ....................................................................................................... 21 3.4. Železniční knihy................................................................................................ 22 4. Pozemkové katastry ................................................................................................. 24 4.1. První pokusy o soupis půdy a evidenci vlastnických vztahů ............................ 24 4. 2. Berní rula a lánské rejstříky ............................................................................. 26 4.2.1. Historický exkurz ....................................................................................... 26 4.2.2 Berní rula .................................................................................................... 27 4.2.3. Revizitace berní ruly .................................................................................. 28 4.2.4. Lánské rejstříky.......................................................................................... 29 4.3. Tereziánské katastry.......................................................................................... 29 4.3.1. Historický exkurz ....................................................................................... 29 4.3.2. První tereziánský katastr ............................................................................ 30 4.3.3. Druhý tereziánský katastr .......................................................................... 31 4.3.4. Katastr panské půdy ................................................................................... 32 4.3.5. Význam tereziánských katastrů ................................................................. 33 4.4. Josefský katastr ................................................................................................. 34 4.4.1. Historický exkurz ....................................................................................... 34 4.4.2 Návrhy nového katastru .............................................................................. 34 4.4.2. Josefský katastr .......................................................................................... 35 4.4.2.1. Měřičské a popisné práce .................................................................... 36 4.4.2.2. Kontrolní mechanismus - revize ......................................................... 36 4.4.2.3. Katastrální obec .................................................................................. 37 4.4.2.4.Výsledky provedené evidence ............................................................. 38
2
4.5. Tereziánsko – josefský katastr .......................................................................... 38 4.5.1. Historický exkurz ....................................................................................... 38 4.5.2. Tereziánsko – josefský katastr ................................................................... 39 4.6. Stabilní katastr .................................................................................................. 39 4.6.1. Historický exkurz ....................................................................................... 39 4.6.2 Stabilní katastr ............................................................................................ 40 4.6.2.1. Císařský patent .................................................................................... 40 4.6.2.2. Katastrální práce ................................................................................. 41 4.6.2.3. Výsledky stabilního katastru ............................................................... 42 4.6.2.4. Reambulovaný katastr......................................................................... 43 4.6.2.5. Revize reambulovaného katastru ........................................................ 44 4. 7. První československý katastr ........................................................................... 44 4.7.1 Historický exkurz ........................................................................................ 44 4.7.2. První československý katastr ..................................................................... 45 4.7.2.1. Vznik pozemkového katastru.............................................................. 45 4.7.2.2. Katastrální práce ................................................................................. 46 4.7.2.3. Struktura pozemkového katastru......................................................... 46 4.7.2.4. Zásady pozemkového katastru ............................................................ 47 4.8. Jednotná evidence půdy .................................................................................... 48 4.8.1. Historický exkurz ....................................................................................... 48 4.8.1.1. Poválečná situace – pozemková reforma ............................................ 48 4.8.1.2. Situace po únoru roku 1948 ................................................................ 49 4.8.2. Jednotná evidence půdy ............................................................................. 49 4.8.2.1. Vznik jednotné evidence půdy ............................................................ 49 4.8.2.2. Měřičský operát .................................................................................. 50 4.8.2.3. Písemný operát .................................................................................... 50 4.8.2.4. Nedostatky jednotné evidence půdy ................................................... 51 4.9. Evidence nemovitostí ........................................................................................ 51 4.9.1. Historický exkurz ....................................................................................... 51 4.9.2. Evidence nemovitostí ................................................................................. 52 4.9.2.1. Vznik evidence nemovitostí ................................................................ 52 4.9.2.2. Struktura evidence nemovitostí........................................................... 52 4.9.2.3. Zásady evidence nemovitostí .............................................................. 53 4.9.2.4. Nedostatky evidence nemovitostí ....................................................... 54 4.10. Katastr nemovitostí ......................................................................................... 54 4.10.1. Historický exkurz ..................................................................................... 54 4.10.2. Katastr nemovitostí .................................................................................. 55 4.10.2.1. Vznik katastru nemovitostí ............................................................... 55 4.10.2.2. Struktura katastru nemovitostí .......................................................... 55 4.10.2.3. Zápisy katastru nemovitostí .............................................................. 56 4.10.2.5. Zásady katastru nemovitostí ............................................................. 56 5. Současné využití dřívější pozemkové evidence ....................................................... 58 6. Závěr ........................................................................................................................ 61 Klíčová slova ............................................................................................................... 63 Summary ...................................................................................................................... 64 Seznam obrazových příloh ........................................................................................... 66 Seznam použité literatury ............................................................................................ 67
3
1.Úvod Historicko-právní téma jsem si vybrala proto, že oblast historie a práva odpovídá oborům mého studia a jsem si vědoma toho, jak podstatnou úlohu hraje pochopení historického kontextu pro současný právní systém včetně problematiky evidence nemovitostí a současného katastru, který nebyl vytvořen ad hoc, ale navázal na předchozí evidenční nástroje a téměř tisícileté zkušenosti s jejich tvorbou.
Ve své práci sleduji vývoj evidence nemovitostí ve dvou liniích – v linii katastrální a v linii veřejných knih. Tento postup jsem zvolila proto, že oba druhy evidenčních nástrojů existovaly po dlouhou dobu jako samostatné právní instituty, které byly vytvořeny v různých dobách a sledovaly odlišné cíle. Zatímco katastr vznikl pro potřeby daňové (tzn. potřeby panovníkovy) a sloužil k evidenci nemovitého majetku, veřejné knihy chránily zájmy jednotlivce tím, že evidovaly vlastnické vztahy. Vývoj a vznik těchto evidenčních nástrojů byl determinován jejich zaměřením. Nové katastry vznikaly v dobách silné pozice panovníka, naopak veřejné knihy disponovaly největší vážností v období úpadku centrální moci. To samozřejmě platí především pro období středověku a dobu novověkou, ale v určité míře to lze aplikovat i na 20. století. Pozemkové knihy hrály významnou roli v době první republiky, tj. v době demokratické občanské společnosti, která kladla důraz na individuální práva. Oproti tomu v druhé polovině 20. století, době tuhého centralismu, musely ustoupit potřebám státním.
Cílem mé práce je postihnout vývoj evidence nemovitostí v jejich historickém kontextu, neboť každý evidenční nástroj je výrazem doby, ve které vznikl. Jeho výsledná struktura a míra přesnosti zanesených údajů je limitována soudobou úrovní technického poznání a zároveň historickou kontinuitou jeho předchůdců. Nejinak je tomu i v případě současného katastru nemovitostí, který v mnohém navázal na předchozí evidenční nástroje.
4
2.Základní pojmy Na úvod svého výkladu považuji za nutné vysvětlit pojmy „katastr“ a „nemovitost“, které se prolínají celou prací. Pojem nemovitost je nutné ozřejmit zejména proto, že byla v různých dobách chápána odlišným způsobem.
Katastr Slovo katastr pochází ze středolatinského slova capitastrum,1 což v překladu znamená listina uspořádaná podle hlav či také seznam daně z hlavy. První překlad odpovídá pojetí katastru v širším slova smyslu, neboť zahrnuje nejen soupis nemovitostí, ale i jakoukoli listinu poskytující přehledný seznam a popis např. katastr voličů či katastr vodstva. Druhý z obou zmíněných překladů pak váže tento pojem na souvislost s daněmi, a v důsledku toho na evidenci nemovitostí. Byla to právě potřeba určitého daňového přehledu, která dala vznik prvním soupisům půdy. V Ottově slovníku naučném je pojem katastr vysvětlen následovně: „Katastr daně pozemkové jest úřední sepsání všech pozemků dani podrobených s udáním jejich polohy, majitelů, rozměru, kultury, čistého výnosu i příslušné daně pozemkové.“2 Uvedená definice se v zásadě neliší od významu katastru tak, jak jej vnímáme dnes a jak jej definuje katastrální zákon. Postupem času se rozšířil především účel katastru, který již primárně neslouží jen jako podklad pro vyměření daně, ale i jako garant vlastnický práv. „Katastr je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Katastr je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů.“3
1
Caput lze přeložit jako hlavu a tastrum znamená v překladu listina. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 14. Kartel-Kraj. Praha : Paseka, 1999, s. 66. 3 §1 odst. 2,3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
2
5
Nemovitost Význam slova nemovitost také prošel svým vývojem. V období „temného“ středověku byly za nemovitost považovány hmotné věci, které tvořily veškeré rodinné jmění. Opakem k nim byly věci movité, tj. osobní, jež si člověk mohl vzít s sebou. Postupem času se přiřadila k věcem nemovitým také práva váznoucí na nemovitostech. Občanský zákoník z roku 1811 definoval nemovitosti negativním způsobem. Nemovité věci byly všechny ty, které nespadaly pod jím vymezený pojem věcí movitých tj. věcí, které se mohly přenášet z jednoho místa na druhé, aniž by došlo k porušení jejich podstaty. Za nemovitost byla považována i movitost, pokud tvořila příslušenství k věci nemovité.4 Střední občanský zákoník pod pojem nemovitost zahrnul pozemky a stavby s výjimkou staveb dočasných,5 přičemž zrušil zásadu superficies solo cedit6 a vdechl stavbám postavení samostatné věci. Ke stejnému pojetí se přihlásila i následující dodnes účinná právní úprava – občanský zákoník z roku 1964, který stávající pojem rozšířil i na stavby dočasného charakteru např. rekreační chaty či garáže, jak vyplývá z následující definice. „Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“ 7
4
§ 293 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský. § 26 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. 6 Zásada superficies solo cedit (v překladu povrch ustupuje půdě) vázala stavbu k pozemku. Stavba byla považována za jeho neoddělitelnou součást. 7 § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 5
6
3.Veřejné knihy 3.1. Desky zemské a dvorské 3.1.1. Historický exkurz Na počátku dějin českého státu byl kníže největším pozemkovým vlastníkem. Jeho statky pocházely z doby centralizace země, kdy se kníže zmocnil půdy staré rodové aristokracie a podmanil si svobodné obyvatelstvo dobytých území. Část své půdy i s lidmi na ní usazenými rozdával kníže v léno8 svým družiníkům, kteří bránili zemi proti útokům zvenčí a spravovali stát z hradů zakládaných po celé zemi. Během doby se tito družiníci změnili v šlechtu tak, že si přivlastnili léna propůjčená jim knížetem původně jen dočasně. Roku 1189 byl tento proces dovršen vyhlášením zákoníku – Konkordátu knížete Oty. Tento kodex v úvodní klauzuli zaručil šlechtě dědičnost právně nenapadnutelné držby nemovitého majetku. Tím se nová vrstva obyvatel vymanila z lenní závislosti na českém králi a upevnila svou pozici v zemi. Stala se tak jedinou společenskou skupinou podílející se spolu s panovníkem na politické moci a řídící se vlastním nepsaným právem, které nalézalo vrcholné právní fórum šlechtické obce – zemský soud. Ten se při své činnosti nemohl obejít bez písemností, které by zachycovaly úřední jednání před touto institucí. Vznikaly ručně psané poznámky soukromého charakteru, které se postupně institucionalizovaly v zemské desky,9 tedy v záruky šlechtických práv.10
3.1.2. Desky zemské 3.1.2.1. Vývoj zemských desk Desky zemské byly úředními knihami zemského soudu, do kterých se zapisoval průběh a výsledky jednání projednávaných před touto institucí. Tyto knihy byly nejprve zavedeny v Čechách. Stalo se tomu tak za vlády Přemysla Otakara II. 8
Léno neboli feudum byly věci (nejčastěji pozemky), k nímž držitelům náleželo právo doživotního užívání. Za udělení léna byl leník povinen poskytovat senioru určité služby např. vojenskou či finanční pomoc. 9 Ve své práci používám vedle novodobého výrazu desky také výraz archaický dsky. 10 V kapitolách historický exkurz neodkazuji na použitou literaturu, protože čerpám ze svých znalostí nabytých v průběhu studia historie na FF MU. V použité literatuře uvádím zdroje, ze kterých je možno získat všeobecný historický přehled.
7
pravděpodobně v období mezi lety 1263 – 1269. První písemný doklad o jejich existenci však pochází až z roku 1278. Tato doba se pojí s existencí zmínky o nejstarší městské knize pražské, která měla být založena podle vzoru desk zemských. Od roku 1348 byly zemské desky vedeny také na Moravě, a to u brněnského a olomouckého soudu. Ve Slezsku se s nimi setkáváme až začátkem 15. století. 11 V době svého vzniku byly kvaterny, neboli desky zemské, považovány za královskou instituci. O tom svědčí jejich původní latinské označení registra regalia. Teprve v pozdějším období nabyly rázu stavovského a získaly tak význam, v němž je chápeme dnes. 12 Ve svých počátcích desky sloužily především k zápisu soudních procesů, půhonů a obeslání k soudu. Na počátku 14. století, v době politicky nestabilního prostředí,13 byly šlechtou využívány k potvrzení majetkových práv. Od druhé poloviny 15. stol., v časech, kdy narůstala mocenská pozice stavů,14 rostl i význam zemských desek, do kterých byla vkládána usnesení zemských sněmů. Kvaterny se tak staly nástrojem zajišťujícím stavům jejich práva. Není tedy divu, že stavy měly v roce 1541 značný zájem na obnovení desk zemských. Dne 2. června roku 1541 byl Pražský hrad zachvácen požárem, který zničil téměř všechny zemské desky.15 Zachoval se pouze jediný svazek16 – kniha půhonná z let 1316 – 1325.17 K obnovení knih došlo rozhodnutím zemského soudu v prosinci téhož roku. Při znovuzavedení kvatern se dbalo o to, aby do nich byla vložena všechna práva zapsaná ve shořelých deskách.18 Práva se vkládala na základě písemných dokladů či 11
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s.134. 12 Tamtéž, s.134. 13 Když roku 1306 vymřel dynastický rod Přemyslovců, stal se novým králem Jindřich Korutanský. Čechy však byly prohlášeny za uprázdněné říšské léno a na český trůn byl dosazen Rudolf Habsburský. Ten po roce zemřel a nový českým králem se stal opět Jindřich, který byl po třech letech vystřídán Janem Lucemburským, jehož častá nepřítomnost v zemi způsobila její úpadek. 14 Toto období je nazýváno dobou stavovské monarchie, které se vyznačuje dualismem moci panovníka a silné pozice stavů spočívající ve významném postavení zemského sněmu. 15 Stavy obviňovaly z požáru Ferdinanda I., který tak učinil prý proto, aby ohrozil četná práva stavovské obce. 16 Dochované zbytky zemských desk vydal Josef Emler v edici – Pozůstatky desk zemských království českého roku 1541 pohořelých. 17 BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 4. 18 Při obnově zemských desk došlo k rozporu mezi stavy a králem, který byl proti vkladu některých stavovských privilegií. Jejich znovuzapsání stavy prosadily až roku 1545, tedy poté, co Ferdinand I. dosáhl změny jeho volebního reversu z roku 1526 v jeho prospěch.
8
ústních prohlášení, která se zapisovala do zvláštních knih. Vklad se stal platným po uplynutí doby tří let a osmnácti neděl19 za podmínky, že proti němu nikdo nevznesl námitku. Roku 1543 rozhodl zemský soud o pořizování duplikátů zemských knih. Papírové originály byly uloženy ve zvláštní chráněné komoře na Pražském hradě a opisy na pergamenu měly být deponovány na Karlštejně.20 V době stavovského povstání (v letech 1618 – 1620) spadal Úřad zemských desk pod dohled stavovské vlády – direktoria.21 Po porážce rebelie byly roku 1627 Obnoveným zřízením zemským v monarchii zavedeny prvky absolutistického státu a pozice stavů slábla. Úřad desk zemských nebyl nadále ve stavovských rukou, stal se královskou institucí a jeho úřadníci se stali královskými rady. Intabulace z doby povstání byly prohlášeny za neplatné a zápisy ze sněmu se již neprováděly z pověření stavů, ale z rozhodnutí krále. Zemský soud pozbyl své postavení nejvyšší soudní instance a zemské desky ztratily svůj státoprávní význam.22 Vlivem poválečné situace23 docházelo v zemi k četným převodům šlechtických nemovitostí. Počet vkladů do zemských desk tak neustále rostl. Od počátku 18. století byl povolen vklad nekatolíkům a židovským věřitelům. Pod tlakem sílící pozice měšťanské vrstvy byly umožněny vklady statků také všem svobodným obyvatelům Čech.24 V roce 1783 vydal Josef II. patent, kterým zrušil Úřad desk zemských a připojil kvaterny přímo k registratuře civilního zemského soudu. Desky již nesloužily k zapisování soudní pře, pouze evidovaly svobodný majetek. Poté, co byla zrušena robota, postupně vymizel i rozdíl mezi svobodnými statky zapisovanými do desk a poddanským majetkem evidovaným v pozemkových knihách. Zemské desky byly postupně uzavírány, až nakonec splynuly s pozemkovými knihami. Roku 1964 byly zemské desky definitivně zrušeny.25 19
Tato doba je nazývána zemskou lhůtou. BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 4-5. 21 Příčinou českého stavovského povstání byly náboženské spory mezi katolíky a protestanty. Za počátek povstání se považuje druhá pražská defenestrace, kdy napětí stavů vedlo k vniknutí do Pražského hradu a vyhození místodržitelů z oken. Tehdy byla zřízena také prozatímní stavovská vláda třiceti direktorů. Stavovské povstání dalo podnět k rozsáhlému konfliktu – třicetileté válce. 22 BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 6. 23 V roce 1648 skončila třicetiletá válka. Po této válce byly české země hospodářsky vyčerpány a mnohé statky vyplněny. 24 BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 7. 25 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 137-138. 20
9
3.1.2.2. Dělení zemských desk Zemské desky byly již od svého počátku vedeny v několika řadách. Nejstarší byly desky půhonné, které sloužily k zápisu žalob, půhonů a celých soudních procesů. Majetková práva se evidovala v knihách trhových společně s převody nemovitého majetku vrchnosti, prodejem a koupí svobodných šlechtických statků. Dluhy se zapisovaly do knih zápisných vedených ve dvou řadách jako knihy větší pro dluhy nad 100 kop grošů a menší pro dluhy pod tuto hranici. V polovině 15. století byly zavedeny knihy památné, které původně sloužily k zápisu nedořešených případů doby husitské a následně k evidenci písemných smluv a rozsudků zemského soudu. Vedle těchto hlavních řad existovaly i další druhy knih související s procesní činností soudu. Doloženy jsou tak knihy obeslání, registra svědomí či knihy úroční aj.26 Po stavovském povstání byly zřízeny zvláštní kvaterny – napravení desk, do nichž se zapisovaly vklady bezúhonných osob a katolíků. Došlo tak k revizi těch vkladů, které byly po potlačení vzpoury neoprávněně prohlášeny za neplatné. V první polovině 17. století byla řada kvatern rozšířena o desky pro cizince. Stalo se tak poté, kdy cizí šlechta nabyla v Čechách oprávnění nabývat statky. Od roku 1645 byly vedeny kvaterny rozdílných výpovědí mezi věřiteli, od roku 1651 knihy přihlášek k dědictví, od roku 1655 se začaly vést kvaterny dílčích cedulí, kvaterny odhadů a od roku 1658 knihy svatebních smluv.27 Počátkem 18. století se původní řady kvatern rozštěpily podle druhů zápisu na zemské desky pro majetkové převody, testamenty a svatební smlouvy, cedule dílčí při dělení majetku, kvitance při splácení dluhů, cese a odhady při exekučním řízení.28 Roku 1795 byl zaveden nový knihovní systém. Jeho základem se stala hlavní desková kniha, která odkazovala na příslušný kvatern, do něhož se zaznamenávala všechna podání k soudu, žádosti o intabulace aj. Podle obsahu byly desky rozděleny do tří skupin – na desky větší, menší a stavovské. Nejvýznamnější skupinou byly desky větší se záznamy majetkoprávní povahy.29
26
Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 7. Dánsko-Dřevec. Praha : Paseka, 1997, s. 364-369. 27 Tamtéž, s. 369-370. 28 BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 7. 29 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 137.
10
3.1.2.3.Vklad a jeho formalismus Žadatel o vklad se musel osobně dostavit před soud, kde před jeho úředníky požádal o intabulaci. Poté začalo soudní jednání, jehož výsledkem bylo nadiktování vkladu zemskému písaři a zapsání do zemských desk. Vklad se stal platným až po schválení na následujícím soudním zasedání.30 Vklady do zemských desk byly jednoduchými zápisy. V souladu s písařskou tradicí té doby byly psány podle ustálených formulí,31 které zaručovaly formální bezchybnost zápisu. Udělal-li písař chybu, mohl ji opravit po straně vkladu jen se souhlasem zemských úředníků. Změny ve faktickém stavu zapsané skutečnosti (např. postoupení majetku jinému majiteli) se prováděly mřežováním tj. několikerým přeškrtnutím původního zápisu.32 Po znovuzavedení zemských desk v roce 1541 bylo dodržováno původní členění kvatern i formalismus psaných záznamů. Obsáhlejší byly zápisy posledních vůlí a vklady do památných desek, kam se opisovalo celé znění písemných smluv o majetkovém převodu, dělení statků a poručenství. Provádělo se také ocenění majetku, popisovaly se poddanské povinnosti a vyměřovaly pozemky.33 Po vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627 se změnil úřední postup intabulací. Vklad mohl být zapsán pouze na základě písemného dokladu. Nadále tedy nestačilo již jen pouhé ústní přiznání.34 3.1.2.4. Zásady vkladu Zápis do zemských knih podléhal zásadě intabulačního principu s volním prvkem. Zápis údajů se prováděl na základě vkladu, přičemž nikdo nemohl být k intabulaci do desk nucen. Kvaternám byla vlastní také zásada materiální publicity – právní závaznosti zápisů a princip formální publicity – výraz skutečnosti, že zemské desky byly přístupné každému a každý si z nich mohl pořizovat výpisy.35
30
BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 5. Písaři měli k dispozici tzv. formulářové sbírky, do kterých se zapisovaly vzory pro jednotlivé zápisy. 32 BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, s. 5. 33 Tamtéž, s. 5. 34 Tamtéž, s. 5. 35 BUMBA, Jan. Zeměměřičské právo : Zeměměřičství a katastr v technicko-právních souvislostech. Praha : Linde, 2004, s. 33. 31
11
3.1.2.5. Vzhled zemských desk Původně byly zemské desky vedeny v tzv. kvaternách, pergamenových složkách po čtyřech dvojlistech svázaných v knihu, v níž se jednotlivé složky označovaly písmeny abecedy. Po roce 1541 byly knihy psány na papír a vázány do kůže.36 Kvaterny se až do konce 18. století nečíslovaly, ale rozlišovaly se podle barevných hřbetů, na nichž se objevovaly různé symboly a motivy.37 Číslování knih bylo nařízeno až roku 1795.38 3.1.2.6. Zemské desky na Moravě Moravské zemské desky byly zavedeny podle českého vzoru roku 1348.39 Vedly se dvě řady - kvaterny trhové a půhonné, a to v obou moravských zemských soudech, tedy po dvou řadách v Brně a Olomouci. V roce 1642 došlo ke sloučení brněnské a olomoucké agendy. Nadále se již vklady zapisovaly jen do knih brněnských, rozšířených o kvaterny zápisné a ostatní druhy, tedy tak, jak tomu bylo v Čechách.40 V průběhu 14. století byly zemské desky zavedeny také v knížectví opavském a krnovském. Tyto kvaterny se na počátku 15. století rozdělily na knihy zadní (odpovídaly pravděpodobně trhovým) a knihy přední (paralelní k půhonným).41
3.1.3. Desky dvorské Desky dvorské (manské, tabula curie) byly úředními knihami vedenými u dvorského soudu42 od poloviny 14. století. Původně se jednalo o protokoly se zápisy soudních jednání. Když na konci 14. století přešla část pravomoci dvorského soudu na zemský soud a působnost dvorského soudu se tak omezila na věci lenní, změnilo se i 36
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 134. 37 Barevné provedení hřbetů - viz. obrazová příloha 1. 38 Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 7.Dánsko-Dřevec. Praha : Paseka, 1997, s. 371. 39 Desky trhové brněnské a olomoucké se dochovaly v kompletních řadách od roku 1348 do roku 1642. 40 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 138-139. 41 Tamtéž, s. 139. 42 Dvorský soud byl veden při královském dvoře. Osobní příslušnost soudu byla omezena na úředníky, služebníky krále, many, rychtáře a lidi, které král na tento soud odkázal.
12
poslání dvorských knih. Napříště se do nich zapisovaly osoby, statky a zboží v lenní závislosti na českém králi.43 Desky dvorské vedl, stejně jako tomu bylo v případě zemských kvatern, Úřad desk zemských. Není tedy divu, že se zemské desky staly po formální stránce vzorem dvorských knih. Jako ony byly manské desky vedeny v několika řadách – řadě půhonné, trhové, zápisné a provolací (knihy proklamační). První tři řady se shodovaly s členěním zemských desk s tím rozdílem, že působnost manských knih byla omezena pouze na lenní vztahy. Specifické postavení i formu vedení měly knihy proklamační.44 Do proklamačních knih se zapisovala provolání statků a zboží, která v důsledku šlechtické odúmrti připadla králi. Po smrti šlechtice, který neměl své právní nástupce, byl statek několikrát provolán s tím, že pokud se nikdo do čtrnácti dní po posledním provolání nepřihlásí se svým právním nárokem, připadne statek králi. V mnohém případě pak král dával tyto statky jako výsluhu svým úředníkům. Přihlásil-li se někdo v uvedené lhůtě, konalo se jednání před dvorským soudem, jehož výsledek byl zapsán v provolací knize. Knihy provolací byly vedeny pouze do roku 1497, kdy se král Vladislav II. práva odúmrti vzdal.45 V průběhu 17. a 18. století byly zaváděny nové druhy desk (např. knihy památné či příruční) a od konce 18. století se podle vzoru hlavní knihy desk zemských zřídily lenní extrakty pro evidenci držby a zadlužení statků.46 Dvorské desky byly vedeny až do poloviny 19. století - do roku 1850, kdy se zrušil nejvyšší dvorský lenní soud. 47
3.1.4. Ostatní veřejné knihy s evidencí majetku Urbáře, neboli knihy úroční, byly soupisy vedené vrchnostenskými úřady evidující poddanské hospodářství, na jejichž základě se vypočítávala výše daní
43
Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 7.Dánsko-Dřevec. Praha : Paseka, 1997, s. 360. 44 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 139-140 . 45 Tamtéž, str. 140. 46 Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 7.Dánsko-Dřevec. Praha : Paseka, 1997, s. 361 47 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 140 .
13
(roboty, peněžních a naturálních odvodů). Urbáře se vedly dvojího druhu – urbář soupis a urbář účet. Jejich účel byl především inventární a účetní.48
3.2. Pozemkové knihy 3.2.1. Problematika vymezení pojmu pozemkových knih Terminologická otázka pozemkových knih nebyla dosud jednoznačně vyřešena. S jistotou lze říci, že se jedná o knihy, které zaznamenávají pozemkově právní vztahy. Značně neurčitý a diskutabilní je však rozsah tohoto pojmu. Někteří badatelé rozlišují pozemkové knihy v užším a širším slova smyslu. In stricto sensu jsou jako pozemkové knihy chápány knihy založené a vedené okresními soudy podle knihovního zákona z roku 1871. Toto pojetí vyplývá také z definice Ottova slovníku naučného, jenž definuje pozemkové knihy jako „veřejné knihy od soudů spravované, do nichž zapisují se všechny právní poměry na nemovitostech. Účel jejich jest skutečného vlastníka a všechny ostatní právní poměry, zejména zástavní práva i jiná břemena na věcech nemovitých uvést u veřejnou a bezpečnou známost a tím poskytnouti pevný základ obchodu a úvěru s těmito věcmi.“49 In lato sensu jsou za pozemkové knihy považovány všechny úřední knihy, které evidovaly majetkové vztahy, tzn. i předchůdci pozemkových knih 19. století – knihy gruntovní, městské a zemské desky. 50 Nejrozšířeněji používaná definice zahrnuje pod tento pojem nejen knihy, které vznikly na základě knihovního zákona v 19. století, ale i knihy gruntovní – jejich předchůdkyně.51
48
Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 26. U-Vusín. Praha : Paseka, 2002, s. 582. 49 Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 14. Kartel-Kraj. Praha : Paseka, 1999, s. 434. 50 Toto pojetí zastává např. historik a archivář Oldřich Turčín. 51 CHOCHOLÁČ, Bronislav. Pozemkové knihy – neprávem opomíjený historický pramen. In Historie a současnost veřejné správy : Sborník příspěvků z vědecké konference, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993, s. 8-9.
14
3.2.3. Gruntovní knihy Gruntovní52 čili pozemkové knihy byly patrimoniální evidencí, do které se zapisovaly skutečnosti týkající se majetkoprávních změn zakoupených poddanských usedlostí. Počátky knih můžeme vysledovat do 15. století,53 kdy si jejich vznik vyžádaly majetkové změny doby pohusitské. Důsledkem značného rozmnožení majetkových a dědických práv poddaných byly častější prodeje, koupě, směny, odkazy a kšafty (závěti) poddanských statků a pozemků. Bylo tedy v zájmu vrchnostenských úředníků i poddaných samotných všechny změny písemně zaznamenat a právně pojistit.54 Gruntovní knihy spočívaly na zásadách veřejnosti, platnosti a přesnosti. Do pozemkových knih se vkládaly pouze záznamy správné a ověřené. Zapisovala se pořízení, která byla učiněna za účasti svědků.55 Od 80. let 18. století knihy postupně zachycovaly jakékoli nemovitosti a změny v jejich majetkoprávním držení.56
3.2.4. Pozemkové knihy zřízené na základě zákona z roku 1871 3.2.4.1. Vznik pozemkových knih Staré pozemkové knihy nevyhovovaly potřebám 19. století, protože byly neúplné, neevidovaly pozemky příslušející k usedlosti a místo popisných čísel používaly v některých případech speciální označení. Tyto skutečnosti vedly k určité nepřehlednosti a snížení spolehlivosti pozemkových knih. „Byl proto zákon ze dne 25. července 1871 č. 95 ř. z., jímž upraviti a doplniti se měly knihy pozemkové v zemích rakouských, velikou vymožeností na prospěch právní jistoty ve věcech knihovních, a jednotlivá království a země v říšské radě zastoupené ruče chopily se příležitosti, aby 52
Slovo grunt označovalo selskou usedlost. Již dříve však byly vedeny jisté písemné záznamy o držbě pozemkového majetku. Ty měly formu chirografů (text listiny byl napsán na jeden podklad vícekrát a jednotlivé exempláře byly odděleny zubovitým řezem, na kterém byla napsána písmena), nezpečetěných a neověřených zápisů smluvních stran. 54 CHOCHOLÁČ, Bronislav. Pozemkové knihy – neprávem opomíjený historický pramen. In Historie a současnost veřejné správy : Sborník příspěvků z vědecké konference, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993, s. 10. 55 Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 14.Kartel-Kraj. Praha : Paseka, 1999, s. 437. 56 Tamtéž, s. 437. 53
15
dle něho své vlastní zákony zemské vypracovaly.“57 Český zákon o zřízení nových knih byl vydán dne 5. prosince roku 1874.58 Zákon ve svých ustanoveních definoval strukturu knih, jejich zásady a způsob zápisu. V souladu se zněním občanského zákoníku se věcná práva k nemovitosti nabývala vkladem do pozemkové knihy. Stejné pravidlo obsahoval i § 4 knihovního zákona.59 Zápisy do pozemkových knih tak nabyly konstitutivní charakter tím, že k převodu vlastnického práva nestačil jen právní titul nabytí, ale byl nutný určitý modus – intabulace. Záznamu nepodléhaly veřejné statky60 a nemovitosti evidované v horních a železničních knihách či deskách zemských. Pozemkové knihy se staly významným evidenčním nástrojem, který poskytoval přehled o vlastnických vztazích a ostatních věcných právech k nemovitostem. 3.2.4.2. Systematika pozemkových knih Zákon definoval strukturu pozemkových knih následovně. Pozemková kniha se skládala z knihy hlavní, ze sbírky listin, z mapy pozemkových knih a pomocných rejstříků. Pro každou katastrální obec se zřizovala jedna hlavní kniha61 tvořená knihovními vložkami, jež byly určeny k zápisu knihovních těles62 a věcných práv vztahujících se ke knihovním tělesům. Každá knihovní vložka obsahovala tři listy označené majuskulními písmeny A, B, C. Součástí hlavní knihy byl také zvláštní seznam nemovitostí, které nepodléhaly zápisu do pozemkových knih. List A (list statkové podstaty) měl dvě části. Do první části se podle parcelních čísel zaznamenávaly nemovitosti tvořící knihovní těleso včetně jejich druhu a kultury. Do části druhé byly zapisovány změny knihovního tělesa a také oprávnění spojená 57
ČEČETKA, V. J. Všeobecný knihovní zákon se stanoviska praxe. Praha : F. Šimáček knihtiskárna, 1891, s. 6. 58 Zákon č. 92/1874 ř.z., o založení nových knih pozemkových pro Království české a o jejich vnitřním zařízení. Pro Moravu byl zákon vydán dne 2. června 1874 (č. 97/1874 ř. z.) a pro Slezsko dne 2. června 1874 (č. 98/1874 ř. z.). 59 „Nabytí, převedení, obmezení a zrušení knihovních práv stane se jedině vkladem jich do hlavní knihy“. 60 Veřejný statek byl definován v občanském zákoníku z roku 1811 v §287 a 288. Tvořily jej silnice, ostatní veřejné cesty, ulice, náměstí, návsi, řeky, přístavy, ostatní plochy. Tedy věci, které si nikdo nemohl přivlastnit, ale každý je mohl užívat. 61 Pro větší katastrální obce bylo stanoveno i několik místních obvodů, z nichž každý pak měl samostatnou hlavní knihu. 62 Za knihovní tělesa byly považovány jednotlivé nemovitosti.
16
s vlastnictvím uvedených nemovitostí, tedy služebnosti a věcná břemena. Zapisovala se sem rovněž oprávnění spojená s veřejným statkem. List B (list vlastnický) evidoval vlastníky nemovitostí zapsaných na listu statkové podstaty, způsob nabytí vlastnického práva popř. jeho podíl a změny vlastnictví. Do listu B se zapisovala také osobní omezení vlastníků či jejich dispozic s majetkem, tedy nezletilost, nesvéprávnost, konkurz aj. List C (list závad) obsahoval údaje o věcných právech váznoucích na knihovním tělese, evidoval reální břemena a knihovní práva.63 Sbírka listin byla vedena společně pro veškeré katastrální obce, které příslušely k jednomu soudu. Sloužila k zakládání ověřených opisů všech písemností, na jejichž základě docházelo ke knihovním zápisům a dále obsahovala sbírku žádostí s žádostmi, koncepty a doručovacími lístky. Mapa pozemkových knih, jež byla kopií katastrální mapy, sloužila k záznamu lokalizace a tvaru nemovitostí vedených v hlavních knihách. Součástí systému pozemkových knih se stala až v roce 1883, tedy poté, co byl vydán zákon o evidenci katastru daně pozemkové.64 Pomocné rejstříky usnadňovaly vyhledávání informací v pozemkových knihách. Rejstřík nemovitostí měl tři části - seznam popisných čísel, soupis stavebních a pozemkových parcel. Osobní rejstřík byl složen ze dvou indexů – z abecedního rejstříku vlastníků k listu B a z abecedního rejstříku věřitelů či oprávněných k listu C s uvedenými čísly knihovní vložky. 3.2.4.3. Zápisy v pozemkových knihách Formalismus vedení pozemkových knih zaručoval zápisům jejich spolehlivost, srozumitelnost a dostatečnou přehlednost. Zápisy v pozemkových knihách podávaly úplný přehled o historii vlastnických práv k nemovitostem tím, že se neplatné údaje neškrtaly, ale červeně podtrhly. Zákon formuloval tři způsoby knihovního zápisu – vklad, záznam a poznámku. Vkladem (intabulací) se bezpodmínečně nabývalo právo k nemovitosti nebo se toto právo převádělo na jinou osobu popř. se uvedené právo omezovalo či rušilo.
63 64
Do listu C se zapisovala např. práva z pachtu nebo nájmu či práva předkupní. § 11 odst. 2 zákona č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové.
17
Vklad se prováděl na základě veřejných listin nebo listin soukromých, které byly notářsky ověřeny.65 Záznamem (prenotací) se rovněž nabývalo, převádělo, omezovalo či rušilo vlastnické právo. Na rozdíl od vkladu se tak dělo pouze podmínečně tj. pod podmínkou následného spravení. Tento prozatímní zápis se prováděl v případech, kdy žadatel nepředložil knihovnímu soudu potřebné perfektní listiny. Po doplnění chybějících náležitostí se záznam změnil na vklad s účinky ex tunc.66 Poznámka (adnotace) byla formou zápisu, jež nezpůsobovala vznik nebo zánik vlastnického práva. Její funkce spočívala v
evidenci některých relevantních
skutečností spojených s osobními poměry příslušných osob (např. v listu A se uváděla nezletilost) a v zaznamenávání skutečností, které měly způsobit určité právní účinky (např. do listu B se zapisovalo vyvlastnění či oddělení pozemku).67 3.2.4.4. Knihovní zásady Protože pozemkové knihy plnily významné funkce, jež spočívaly v garanci věcných práv k nemovitostem, byla striktně dodržována nejen formální pravidla vedení knih, ale i zásady, na nichž se knihy zakládaly. Mezi hlavní principy patřily zásada intabulace, volnosti, legality, materiální publicity, formální publicity, přednosti, speciality a zásada souladu pozemkových knih s katastry.68 Zásada intabulace byla definována v § 4 knihovního zákona. Toto ustanovení uložilo povinnost vkladu do hlavní knihy jako podmínku pro nabytí vlastnictví a jiné dispozice s vlastnickým právem. Tento princip však nebyl absolutní, neboť z logiky věci vyplývá, že nemohl být aplikován za všech okolností. Tak např. v případě nabytí vlastnictví vydržením, přecházelo vlastnické právo na nového nabyvatele již udělením příklepu. Obdobným případem byla zákonná zástavní práva,69 jež vznikala také bez zápisu. Princip volnosti znamenal, že se zápisy do pozemkových knih prováděly zásadně na návrh žadatele. Záleželo tak výhradně na vůli stran, zda o zápis do veřejných knih požádají. 65
Vzor vkladu - viz. obrazová příloha 2b. Vzor záznamu - viz. obrazová příloha 2c. 67 Vzor poznámky - viz. obrazová příloha 2d. 68 Poslednímu ze zmíněných principů je vzhledem k jeho důležitosti a historickému kontextu věnována samostatná kapitola. 69 Zákonné zástavní právo se používalo např. při vymáhání daní a poplatků. 66
18
Zásada legality (platnosti) kladla důraz na zákonnost zápisu. Ten musel být v souladu s právním stavem a řádně podložený příslušnými listinami. Zásada materiální publicity poskytovala ochranu nabyvatelům práv, kteří jednali v důvěře ve veřejné knihy. Jejich dobrá víra nemohla být zklamána tím, že by se proti nim uplatnil právní stav odlišný od údajů v pozemkové knize, bez ohledu na to, zda knihovní zápis souhlasil s reálným stavem. Důvěry v knihovní zápis se však nemohl dovolávat ten, kdo věděl o nesouladu knihy se skutečným stavem. Princip veřejnosti, nazývaný též zásadou formální publicity, dovolil každému nahlédnout do knih, činit si z ní výpisky a požádat o opis. Nahlížení do knih bylo umožněno jen za dozoru úředníka, který sám vyhledal příslušný dokument a dohlížel na to, aby se s knihou nakládalo příslušným způsobem.70 Zásada priority (knihovní přednosti) chránila žadatele zápisu, který podal návrh jako první, před pozdějšími zápisy téhož druhu ke stejné nemovitosti. Dodržení časového pořadí bylo do doby, než byl zápis proveden, zajištěno plombou znemožňující dispozici s relevantním majetkem. Zásada speciality (čili přesnosti) vyplývala ze striktního dodržování formálních pravidel ve způsobu vedení knih a formulací jednotlivých zápisů. Tím byla zajištěna určitost a nespornost knihovních údajů. 3.2.4.5. Soulad pozemkových knih s katastrálními údaji Zásada souladu pozemkových knih s katastrem zabezpečovala shodný přístup obou evidenčních instrumentů ke sledovaným nemovitostem. Ve svých počátcích byly pozemkové knihy vedeny nezávisle na údajích v katastru. Princip souladu obou institutů se prosadil v roce 1883, kdy byl vydán zákon o evidenci katastru daně pozemkové, jenž zakotvil ohlašovací povinnost vlastníkům nemovitostí, soudům a správním úřadům.71 Příslušné osoby a instituce byly povinny hlásit změny údajů evidovaných v katastru do pozemkových knih, a naopak. Změna se promítla také do označování jednotlivých nemovitostí, které začaly být v knihách zapisovány pod čísly shodnými s katastrálními.
70
Dle nařízení ministerstva práv nesmělo být při vypisování použito pero, ale jen obyčejná tužka a nesmělo se psát na papíru položeném na knize. 71 §11 zákona č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové.
19
Uvedený princip převzala i nová právní úprava z roku 1927. V roce 1950 byl však přijat občanský zákoník, kterým zásada shodnosti údajů zanikla. Po tomto roce rostl rozdíl mezi zápisy v pozemkových knihách a skutečným stavem, protože k nabytí vlastnického práva již nebylo třeba jeho zaknihování.72 Od této doby se nabývalo samotnou smlouvou, která se zapisovala do pozemkových knih jen na základě dobrovolnosti. Často pak docházelo k situacím, kdy nebyly zápisy do pozemkových knih realizovány.73 Nabyvatel, který ztratil kupní smlouvu, tak pozbyl jediný důkaz o vlastnickém právu a vystavil se nebezpečí, že dědicové původního vlastníka uplatní svůj nárok na základě údajů evidovaných v pozemkových knihách. Také samotný stát nekladl jako vlastník nemovitého majetku důraz na zapsání příslušných práv. Následky této „liknavosti“ se výrazně projevily především v případě sporů o restituční majetek, kdy proti sobě stáli restituent a přídělce s přídělovou listinou nezapsanou do pozemkových knih.74 Navíc nepřehlednost situace byla zhoršena ustanovením občanského zákoníku, které zrušilo zásadu superficies solo cedit. V mnohých případech tak docházelo k výstavbě nepovolených a neoprávněných staveb, které nebyly nikde evidovány. Právní vakuum v zápisu vlastnických práv trvalo až do roku 1964, kdy byl vydán zákon o evidenci nemovitostí, který zrušil a částečně nahradil dosavadní knihovní zákon z roku 1871. Nová právní úprava ukončila zapisování do pozemkových knih a svěřila jejich správu do rukou státních notářství. Pozemkové knihy se postupem času stávaly minulostí. Jakmile se realizovaný převod vlastnického práva zaznamenal do nové evidence,75 byla příslušná knihovní vložka pozemkové knihy uzavřena.
72
Počet případů nesouladu pozemkových knih s katastrem se zvyšoval již před vydáním občanského zákoníku, protože vlivem poválečné situace docházelo k významným majetkovým změnám. Vydáním Benešových dekretů o konfiskaci majetku bylo zabaveno množství nemovitostí, které byly následně přiděleny v přídělovém řízení. Noví vlastníci tak nabyli svých práv na základě přídělových listin nezapsaných do pozemkových knih. 73 Docházelo k tomu často zejména v případě nabytí zemědělského majetku, s nímž byla spojena povinnost vstupu a práce v jednotném zemědělském družstvu pro vlastníka a jeho děti. 74 Stav právní nejistoty v této věci ukončil až Ústavní soud, který ve svém nálezu vyjádřil názor, že dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950 byl výslovně opuštěn intabulační princip. Proto nedostatek intabulace v dané věci nemá za následek, že by přídělce nenabyl vlastnictví k přídělu. Nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95. 75 Majetkové převody se zapisovaly na list vlastnictví (součást evidence nemovitostí), které vedla střediska geodézie.
20
I když po roce 1989 stoupl význam pozemkových knih v souvislosti s jejich využitím jako důkazní prostředek, k jejich obnovení nedošlo. Při přípravě nové legislativy týkající se evidence vlastnického práva bylo konstatováno, že „není reálné obnovit institut pozemkové knihy, ale naopak využít nové možnosti k uplatnění výpočetní techniky na tomto úseku.“76 Rozhodlo se, že k záznamu vlastnických práv budou využita stávající střediska geodézie a jejich instrumenty. Proto byl zvolen model, jenž kombinoval systém stávající evidence nemovitostí, principy vedení pozemkové knihy a řízení o registraci prováděné státním notářstvím.77
3.3. Horní knihy Horní knihy byly v Čechách založeny již v 16. století. Byly to evidence, do nichž se zapisovala horní tělesa s právy s nimi spojenými a jiné akty horní správy. Obecný horní zákon z roku 185478 odňal dispozici s tzv. vyhrazenými nerosty vlastníkům pozemků a prohlásil právo dobývat nerosty za samostatné. Tím ovlivnil i způsob vedení knih, jejichž účel ve svých ustanoveních nově definoval. Podle znění nového zákona sloužily horní knihy k zápisu horních oprávnění, která byla pro evidenční a právní účel považována za nemovitost. Mezi horní oprávnění patřily dolové míry,79 přebytky,80 pomocná díla,81 denní míry82 a stavby zřizované na povrchu země za účelem zajištění důlního provozu. Systematika horních knih se v mnohém shodovala
s členěním knih
pozemkových. Také horní kniha se skládala z knihy hlavní a ze sbírky listin. Hlavní knihu tvořily tři listy A, B, C. List A se označoval jako list držebnosti, protože se do něj zapisovala horní podstata (oprávnění) s uvedením rozsahu a vymezením dolových měr. List B (list vlastnický) evidoval vlastníky s horním právem a do listu C (listu závad) se zaznamenávala věcná práva, jimiž byla horní oprávnění zatížena. 76
Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Stenoprotokoly- ČNR 1990-1992 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. 77 Když byla k 31.12.1992 státní notářství zrušena, převzaly pozemkové knihy katastrální úřady. 78 Zákon č. 146/1854 ř.z., obecný horní zákon. 79 Dolové míry určovaly rozsah podzemního prostoru, ve kterém se mohlo dobývat. Maximální dobývací plocha byla stanovena na velikost 45 116 m². 80 Přebytky byly zbytkovými plochami měřící méně než 45 116 m². 81 Za pomocná díla byly považovány štoly a šachty situované mimo důlní pole. 82 Denní míry představovaly právo dobývat nerosty na povrchu země v naplaveninách, řečištích aj. přičemž maximální velikost povrchové míry byla stanovena na 115 000 m².
21
Znárodněním dolů roku 1945 pozbyly horní knihy svůj význam, a když byl v roce 1957 přijat nový horní zákon, evidenci v podobě zvláštních knih zrušil.
3.4. Železniční knihy „Železniční knihy jsou knihy veřejné ustanovené pro dráhy železné, jež slouží veřejné potřebě a k jejich zřízení jest uznáno právo vyvlastňovací.“83 Železniční knihy byly nejmladším druhem veřejných knih. Jejich vznik je datován do roku 1874, kdy byl vydán zákon o zakládání železničních knih.84 Nová právní úprava, která v mnohém navázala na svého předchůdce, byla přijata v roce 1930.85 Podle ustanovení zákona z roku 1874 se do knih zapisovaly pozemky, které měl v držení podnik provozující železniční dráhu,86 a to bez ohledu na to, zda byl jejím vlastníkem. Na rozdíl od ostatních veřejných knih se trať příp. její část zaznamenávala jako samostatné knihovní těleso v jedné složce bez ohledu na skutečnost, že železniční dráha protínala několik katastrálních území. V knihovním tělese se vedle nemovitého majetku evidoval i všechen materiál, železniční park a zařízení sloužící k provozování dráhy. Struktura železničních knih odpovídala systematice knihy pozemkové. Každá kniha obsahovala hlavní knihu, sbírku listin, mapu a pomocné rejstříky. Hlavní knihu tvořily jednotlivé vložky se zápisy knihovních těles. Nejprve se otevíraly prozatímní vložky, které sloužily k tomu, aby se podnikatel mohl dovolat hypotekárního úvěru a odkoupit potřebné pozemky. Následně byly tyto nemovitosti zaevidovány do definitivních vložek. Knihovní vložka obsahovala tři listy, označené majuskulemi A, B, C. Do listu A, známého jako list železniční podstaty, se zapisovaly veškeré železniční pozemky a věcná práva vztahující se k dráze. List B (list vlastnický) obsahoval jméno držitele licence a případné údaje o omezení vlastnictví. List C (list závad) měl dvě složky. Do
83
Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 14.Kartel-Kraj. Praha : Paseka, 1999, s. 439. 84 Zákon č. 70/1874 ř.z., o zakládání železničních knih. 85 Zákon č. 132/1930 Sb., o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách. 86 Podnik provozující železniční dráhu musel vlastnit řádnou koncesi.
22
první se zaznamenávaly závady celého železničního tělesa, v druhé byly evidovány závady jednotlivých pozemků a práva třetích osob. Sbírce listin, mapě železničních knih a pomocným rejstříkům přiřkl zákon stejné funkce, jako tomu bylo v případě pozemkových knih.
23
4. Pozemkové katastry 4.1. První pokusy o soupis půdy a evidenci vlastnických vztahů Od nejstarších dob byla pozemková držba nejen pramenem práv, ale i měřítkem povinností obyvatel. Stát měl vždy zájem na tom, aby věděl, jak velký kus pozemku mají lidé ve svém vlastnictví, a aby jej mohl zatížit daňovou povinností. První soupisy půdy tedy vznikaly pro potřeby daňové. Za počátek dějin katastru v Čechách bývá označován rok 1654, který se pojí se zavedením první berní ruly. Jakéhosi předchůdce veřejného katastru však můžeme nalézt již v době Oldřichově.87 První zmínka o existenci „evidence nemovitostí“ je datována do roku 1022. Tehdy byl pořízen soupis půdy pro daňové účely. Ve spise zemského měřiče Šimona Podolského z Podolí88 je o počátcích měřičských prací uvedeno následující: „kníže Oldřich vida, že předešlý biskup nemírný desátek nařídil, dal nejprve všechny dědiny vorné v Čechách měřiti na lány a k tomu měření ustanoven byl měřič knížecí velikou přísahou obelžený, tu neb jest ustanoveno i rozkázáno knížecím a biskupským rozkázáním, aby z každého lánu dáno bylo faráři jeden strych pšenice a druhý ovsa, a strych aby byla nádoba okrouhlá tří pídí z šíři a pěti pídí z výši a na to dvou prstův, a ta míra aby byla knížecím s jedné strany a z druhé biskupským znamením horkým železem znamenána“89 Základní plošnou jednotku prvních soupisů půdy tvořil jeden lán,90 jehož velikost se v průběhu času měnila v závislosti na hospodářské situaci země91 a společně s ní stoupalo či klesalo daňové zatížení obyvatel. Roku 1517 přijal zemský sněm usnesení určující všeobecnou daň z majetku, která se vypočítala podle výše jmění, jež přiznali držitelé statků před sněmem.92 Pravdivost přiznání byla ověřována prostřednictvím svědeckých výpovědí osob 87
Kníže Oldřich panoval v Čechách v letech 1012-1033 a 1034. Šimon Podolský z Podolí žil v letech 1561 – 1617. Od roku 1590 působil jako geometr ve službách Petra Voka z Rožmberka a v roce 1599 se stal měřičem zemských desk. 89 PODOLSKÝ Z PODOLÍ, Symeon. Knížka o měrách zemských. Praha : Česká matice technická, 1933, s 10. 90 Jeden lán měl 12 prutů tj. 60 jiter tj. 300 provazů tj. 12600 loktů tj. 37800 pídí. V Čechách se jeho velikost pohybovala od 16 do 18,5 hektarů. 91 Nejvíce – 18,5 hektarů měl lán v době vlády Karla IV. Usedlosti tak zabíraly méně lánů a platila se z nich menší daň. Naopak nejmenší rozlohu 16 hektarů měl lán za dob panování Jana Lucemburského, který většinu času trávil v cizině. Ten kvůli své vášni k válkám podrobil českou zemi největšímu daňovému zatížení. 92 Přiznával se počet statků a odhad jejich ceny. 88
24
znalých skutečných poměrů. Výsledky takto provedené „evidence“ však nebyly příliš uspokojivé, protože absence řádného kontrolního mechanismu způsobila, že velikost a ocenění zjištěných statků byla hluboko podhodnocena.93 K novému pokusu o vytvoření soupisu usedlostí došlo roku 1544 za vlády Ferdinanda I. Habsburského, který přikázal, aby byly statky znovu přiznány a nově odhadnuty. Ani poté se však situace nezlepšila. Výše daně se stále získávala pouhým odhadem, množil se počet nepoctivých přiznání a panovníkovy příjmy klesaly.94 Roku 1571 navrhl zemský sněm opatření, které mělo nahradit neuspokojivé výsledky předchozích evidencí. Stavy se tehdy dohodly na kompletním zaměření českých zemí. Dvorská komora však takový postup odmítla s odůvodněním, že by měřičské práce trvaly příliš dlouho. Skutečným důvodem, jenž vedl komisi k odmítnutí návrhu, byla pravděpodobně obava před zdaněním dominikální půdy.95 K opětovné snaze vyměřit zem a založit soupis půdy dochází až po padesáti šesti letech, tedy roku 1627, kdy stavovský sněm nařídil „zaměřit role všech poddaných a zavést soustavu podle nové berní jednotky – lánu, tj. plochy, kde by se 60 strychů pražské míry vysít dalo.“96 Tenkrát stavy z opatrnosti vyloučily z měření dominikální půdu. I v tomto případě však k realizaci plánu nedošlo. Na prázdno vyšel i králův patent z roku 1638, kterým Ferdinand II. nařídil vyměření půdy na lány a žádal stavy, aby schválily daně podle nové výměry. Stavy se však bránily objektivnímu zjištění výměr půdy, a tak přijaly jen opatření, které spočívalo v shlédnutí poddaných a spoléhalo se na pravdivost údajů poskytnutých na základě dotazování. Výsledky šetření byly přinejmenším překvapivé. Počet poddaných klesl na některých panstvích oproti dřívějšímu sčítání až o 98 %. Již tedy nebylo pochyb o tom, že jsou přiznání nepravdivá. Za této situace zasáhl král, který stavům upřel právo povolovat berni. Těm pak nezbývalo nic jiného, něž se podrobit králově vůli a souhlasit s vytvořením přesnější evidence známé jako první berní rula.97
93
BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 34. 94 BUMBA, Jan. České katastry od 11. do 21.století. Praha : Grada Publishing, 2007, s. 17. 95 BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 35. 96 Tamtéž, s. 35. 97 Tamtéž, s. 35.
25
4. 2. Berní rula a lánské rejstříky 4.2.1. Historický exkurz Na přelomu 15. a 16. století se postupně přesouvalo těžiště vnitropolitického vývoje do jiné roviny – raně novověké stavovské společnosti. Šlechta vlastnila 72 % veškerého pozemkového majetku, města 26 %. Král i církev byli téměř na mizině. Moc tak byla rozdělena dualistickým způsobem mezi panovníka a stavy tvořenými šlechtou s královskými městy. Stavovské korporace a jejich příslušníci se podíleli na moci prostřednictvím zemských sněmů, soudů, nejvyšších zemských úřadů a královské rady. Po nástupu Habsburků na český trůn98 a zavádění centralizačních postupů, které měly sjednotit středoevropskou monarchii v pevný státní celek, sílil odpor českých stavů. Docházelo tak k protihabsburským odbojům, z nichž nejznámější byla druhá pražská defenestrace ze dne 23. května roku 1618, která vyústila ve stavovské povstání, jež skončilo drtivou porážkou českých stavů na Bílé hoře dne 8. listopadu roku 1621. Po bitvě na Bílé hoře byla pozice stavovské obce silně otřesena. Dne 15. května roku 1627 král vydal Obnovené zřízení zemské, které právně zakotvilo důsledky porážky povstání. Obnovené zřízení se stalo novou ústavou země, v níž král ve své osobě spojil nejvyšší moc výkonnou, zákonodárnou i soudní. Stavům zůstal v rukách poslední významný právní instrument – zbraň proti absolutistickým snahám habsburského rodu, jímž bylo povolování berně na zasedání zemského sněmu. I toto právo však bylo v době pobělohorské ohroženo. Po třicetileté válce totiž vrchnost přiznávala stále méně osedlých s odůvodněním, že mnoho gruntů bylo vypáleno a opuštěno. Počet klamných přiznání se zvyšoval. Výše berně tak byla nízká a zdaleka neuspokojila finanční požadavky krále, které se vzhledem k válečné situaci země neustále zvyšovaly. V roce 1646 bylo vybírání berně svěřeno osobám ustanoveným králem, jež nahradili sněmovní berníky. Stavům sice nebylo odňato jejich nejvýznamnější právo, tj. povolovat berni, ale ztratily vliv a moc tím, že již nadále nevybíraly a spravovaly daně přímo. Aby
98
Roku 1526 nastoupil na český trůn Ferdinand I. Habsburský.
26
stavovská obec neztratila toto právo zcela, rozhodla se vypracovat podklady pro berní repartici – zemský katastr.99
4.2.2 Berní rula V roce 1652 král svolil k tomu, aby nově povolenou daň z osedlých vybírali stavovští berníci. Byl také ochoten souhlasit s tím, aby byl i pro budoucnost znovu zřízen královský berniční úřad spravovaný stavovskými berníky nezávislými na dvorské komoře. To vše pouze za předpokladu, že se stavy postarají o řádný katastr poddaných a o skutečné splacení povolených sum. Tehdy byl v Čechách zřízen Úřad nejvyšších berníků ze zástupců z každého stavu, který vykonával dozor nad vybíráním berně a jejím rozdělením a došlo k vytvoření krajských komisí pověřených kontrolou přiznávacích listů.100 Podrobný soupis veškerého majetku provedly čtyři nově zřízené vizitační komise, kterým byla svěřena generální vizitace celé země. Komise měly vyslechnout každého poddaného, samy shlédnout pole, přepočítat jeho dobytek a porovnat urbáře a pozemkové knihy s reálným stavem.101 Na závěr komisaři ke každé vesnici zpracovali závěrečné vyhodnocení s charakteristikou vsi a zhodnocením úrodnosti polností.102 Tímto způsobem vzniklo několik svazků berní ruly rozdělených podle krajů. Jednotlivé svazky byly členěny podle dominií. Nejprve se uváděly statky královské, poté duchovenské, panské, rytířské a městské. Uvnitř dominia se evidovaly jednotlivé obce a osady se všemi usedlými poddanými. U usedlého se zapisovalo množství držené a obdělávané půdy, evidován byl také počet dobytka, domácích zvířat, obhospodařování vinic, chmelnic či provozování řemesla a živnosti. Evidenci nepodléhali podruzi ani čeleď, protože nevlastnili žádný zdanitelný majetek.103
99
PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 4. 100 Tamtéž, s. 5. 101 Skutečnost však byla jiná, často docházelo k tomu, že se komisaři osobně nepřesvědčili o rozloze jednotlivých polí, ale spokojili se jen se záznamy vedených v urbářích. Navíc komisařům chyběly potřebné znalosti, a tak v některých případech nezbývalo, než se spokojit s tvrzením vrchnostenských úředníků a pokládat je za pravdivé. 102 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 252-253. 103 Tamtéž, s. 252-253.
27
Výsledkem práce bylo stanovení počtu základních zdaňovacích jednotek tzv. osedlých.104 Celková zemská roční berně byla pak vydělena celkovým počtem osedlých, a tím byl stanoven daňový podíl na jednoho osedlého.105
Ačkoli je berní rula považována za
první celozemský soupis půdy, není
pozemkovým katastrem v tom významu, jak je vnímáme dnes, protože neobsahuje evidenci všech pozemků a jejich výměr, ale spíše údaje berního charakteru o poddanských usedlostech.106
4.2.3. Revizitace berní ruly Náročnost situace a omezené časové možnosti visitačních komisí vedly spíše k očekávaným výsledkům – nedůkladné kontrole. Především nebyla provedena evidence všech pozemků, sepsána byla většinou jen orná půda. Navíc mnohé majetky a výnosy byly přeceněny tak, že někteří poddaní podléhali neúměrnému daňovému zatížení. Lidé předkládali zemskému sněmu stížnosti, a také na dvoře panovalo přesvědčení, že berní rula není prosta velkých vad. To vše volalo po nápravě.107 V roce 1666 se zemský sněm usnesl na provedení generální revizitace. Komisařům bylo uloženo rozlišit půdu na dobrou, prostřední a neúrodnou, zvlášť stanovit úhor, lad a pustá pole. Vizitace probíhala v letech 1667 – 1668. Tehdy ji však sněm z finančních důvodů zastavil.108 Protože přibývalo čím dál víc statků, které mohly dokázat, že nemají tolik osedlých, kolik jim vyměřila rula, rozhodlo se v roce 1669 o provedení nové vizitace. V letech 1670 – 1682 se přistoupilo k přepracování ruly v nejpostiženějších panstvích. Dělo se tak jen pouhým odhadem bez skutečného měření na základě instrukce z roku
104
Za osedlého byl považován většinou sedlák, který vlastnil celý lán půdy. Jedním osedlým byli také čtyři chalupníci nebo osm zahradníků. V případě horských oblastí bylo přihlédnuto k menší úrodnosti půdy – tam se za jednoho osedlého počítali dva až tři sedláci. 105 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 253. 106 Berní rula se nedochovala celá. Ztratil se kraj Slánský, část Boleslavského kraje a duchovní stav kraje Bechyňského a Čáslavského. 107 PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 28-33. 108 Tamtéž, s. 28-33.
28
1666. Takto revidovaný katastr platil v Čechách s drobnými změnami109 až do roku 1748.110
4.2.4. Lánské rejstříky Problematika vybírání berně na Moravě se příliš nelišila od té v Čechách. Také zde zemský sněm rozhodl o pořízení soupisu majetku kvůli daňovým účelům. Od roku 1655 probíhala na Moravě lánová visitace, jejímž výsledkem bylo pořízení lánských rejstříků vytvořených podle přiznávacích listů vrchnosti. Vizitace probíhala obdobně jako v Čechách, tedy prostřednictvím místního šetření. Základní berní jednotkou byl však na rozdíl od českého osedlého – lán.111 Také na Moravě byly výsledky této práce prohlášeny za neuspokojivé a přistoupilo se k provedení revize. Výsledkem druhé lánové vizitace, která proběhla v letech 1669 – 1679, se stal druhý moravský lánový rejstřík. Ten společně s prvním rejstříkem sloužil jako podklad pro výběr daní až do roku 1748.112
4.3. Tereziánské katastry 4.3.1. Historický exkurz V době vlády Karla VI.113 spravovala státní záležitosti přestárlá, neschopná a zkorumpovaná byrokracie. Armáda byla početně slabá, špatně vybavená a státní pokladna zela prázdnotou. Pro královnu Marii Terezii,114 která na počátku své vlády upadla do nepřízně evropských panovníků, a musela tak vojensky prosadit své nároky na trůn, byl tento žalostný stav země překážkou znovusjednocení habsburské monarchie. Přestože většina evropských mocností nakonec uznala Pragmatickou 109
V osmdesátých letech byly provedeny reformy kancléře Kinského. Při první reformě, která byla provedena v roce 1683, odstranil Kinský největší nesprávnosti v hodnocení výnosu tím, že zavedl dva divizory (dělitele) pro určování krajních velikostí v osedlostech. V roce 1684 proběhla druhá reforma, která spočívala v tom, že se pustá role započítávala do výměry osedlostí jen poloviční výměrou. 110 PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 33-56. 111 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 254. 112 Tamtéž, s. 255. 113 Karel VI. vládl v letech 1711 až 1740. 114 Marie Terezie byla českou královnou v období let 1740-1780. Ačkoli nastoupila vládu v Čechách již v roce 1740, korunována byla až o tři roky později v roce 1743.
29
sankci,115 rozpoutal se o rakouské dědictví tuhý boj, v němž Rakousko ztratilo Dolní a značnou část Horního Slezska. Vědomí kritické situace státu přinutilo Marii Terezii k reformnímu úsilí. Správa země byla zbyrokratizována, došlo k omezení vlivu zemských stavů, bylo centralizováno soudnictví, reorganizována a posílena armáda. Tyto reformy se Marii Terezii podařilo prosadit i přes odpor české šlechty, která odmítala zásahy ze strany panovnického kabinetu a zdlouhavě přijímala i ta nejpotřebnější opatření. Měla také vinu na liknavém odvádění daní a na špatném zaopatření armády. Na počátku 18. století se znovu objevila potřeba přesnějšího geometrického vyměření země. V této době však ještě nebylo prakticky možné provést přesnější měření a evidenci dominikální116 půdy. Pokusy o podrobnější měření narážely na odpor šlechty, která se bránila objektivnímu zjištění jejího majetku a poddaní ani přesně nevěděli, jakou rozlohu jejich pozemky mají. Navíc podrobné měření půdy by si vyžádalo veliké finanční náklady a mnoho času. Protože si Marie Terezie byla vědoma těchto skutečností, spokojila se zavedením prvního dominikálního katastru, v němž jedinou zárukou pravdivosti přiznání byla šlechtická čest.
4.3.2. První tereziánský katastr Přípravy tereziánského katastru časově sahají až k prvním létům vlády Josefa I. a nepřímo tkví již v době Leopoldově. Roku 1704 předložil král Leopold stavům žádost, aby zvážily způsob všeobecné kontribuce a berně.117 O rok později rozhodl Josef I. o zřízení zvláštní komise, které bylo uloženo navrhnout nový způsob kontribuce a vypracovat návrh na založení panské daně. Král dále rozkázal, aby vrchnost vybrala přiznání o majetku svých poddaných a zaslala je komisi ke kontrole.
115
Pragmatická sankce byl dokument, který roku 1713 vydal císařem Karel VI. – otec Marie Terezie. Císař v něm ustanovil nedělitelnost habsburských držav a nástupnictví po ženské linii v případě, že by nebylo mužských potomků. 116 Pojem dominikál označuje panskou půdu, která sloužila pro potřeby vrchnosti. Její režim se odlišoval od půdy poddanské – rustikální. 117 První záznam o potřebě katastru však pochází z reskriptu císaře Leopolda I. z 10. října roku 1696, kterým se vyzývají gubernia všech zemí, aby poslala do Vídně po dvou osobách na konferenci, jejímž úkolem je zavést jednotnou kontribuční úpravu.
30
Komise pak v říjnu roku 1708 předložila stavům jednoduchý formulář přiznání polí poddanských a panských.118 V císařském reskriptu ze dne 17. února roku 1710 Josef rozkázal stavům, aby katastr připravily, a aby „zvolily komisi, která by vypracovala ein Instructionsproject a uvážila navrženou nedávno formu přiznání.“119 O rok později byla ustanovena jedenáctičlenná komise, která znovu vypracovala formuláře fasí. Vypracováno bylo čtvero přiznání – pro duchovenstvo, vrchnost, města a poddané. Nejpodrobnější byly rustikální fase, protože zachycovaly stav nemovitého majetku poddaných. Pozemky usedlostí byly evidovány každý kus pole odděleně s uvedením rozlohy a polohy v obci. Správnost fase stvrzovali dva rychtáři ze sousedních panství.120 Od roku 1714 se prováděla systematická revize doručených přiznání. Za tímto účelem vznikly revizitační komise, které porovnávaly přiznání s pozemkovými knihami, urbáři a prováděly osobní šetření na místě. Tato revize na nižších stupních byla ukončena roku 1729. Výsledky kontrol se společně se zprávou o průběhu vizitace odesílaly do Prahy ke komisi při rektifikační kanceláři. Na této úrovni byly doplňovány a upřesňovány informace až do roku 1747. Poté se přistoupilo k sepsání katastru, který byl vyhlášen roku 1748.121
Na rozdíl od berní ruly přinesl tereziánský katastr již soupis veškeré rustikální půdy s její výnosností, tzn. neomezil se jen na evidenci orných polí.
4.3.3. Druhý tereziánský katastr První tereziánský katastr neměl stejně jako jeho předchůdce dlouhého trvání. Nevole poddaných, kteří si stěžovali na špatně stanovenou bonitu pozemků, dala podnět k jeho přepracování. Již 16. dubna roku 1750 píší stavy královně: „Mimo nadání je proti katastru z r.1748 podáno mnoho stížností. Netýkají se plošné výměry jednotlivých gruntů, nýbrž odhadů jejich bonity a tím jejich výnosu. Reklamace jsou 118
PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 101-105. 119 Tamtéž, s. 105. 120 Tamtéž, s. 106-109. 121 Tamtéž, s. 113-116.
31
důvodné. Kdyby šlo jen o nesprávnosti ve výměře půdy, bylo by lze lamentům učinit konec místním shlédnutím jednotlivých případů. Ale třeba pomýšleti na nápravu všeobecnou tj. na jenerální revizitaci země. Tato revizitace týkala by se nikoli výměry polností, nýbrž pouze jejich kvality a výnosu. Neboť bývalé komise vizitační stanovily výnos jednou příliš stricte, jindy příliš laxe.“122 Provedením revize rustikálního katastru, chtěly stavy docílit toho, aby se kvůli rozsahu prací na nové poddanské evidenci přestalo mluvit o katastru panském. Znovu tak byly vytvořeny komise s cílem provést revizi země. Práce na novém katastru probíhala od roku 1751 a byla zaměřena pouze na přepracování výnosnosti usedlostí a kvalitativního zařazení pozemků. Nový revidovaný katastr byl dokončen v roce 1757.123
4.3.4. Katastr panské půdy V průběhu let 1749 – 1756 vznikl katastr dominikální. Jednalo se o nezávazný katastr panské půdy, která byla do té doby zbavena jakékoli berní povinnosti. Šlechta pak dobrovolně odevzdávala daň rozvrženou podle jejich zaevidovaného majetku.
Protože se od roku 1748 množily žádosti královně o spravedlivější rozvržení daně, byl dne 22. května roku 1749 vydán patent, jímž Marie Terezie uložila podat přiznání z panské půdy. Podával-li přiznání sám pán, měl to potvrdit svým podpisem a pečetí. Jako kontrolní mechanismus byly stanoveny pokuty, které hrozily tomu, kdo vydal nepravdivé přiznání. Navíc v podezřelých případech mohla být provedena vizitace, jež by zjistila skutečný stav věci.124 Dne 21. ledna roku 1750 královna reskriptem nařídila, aby po dokončení podání fasí byla podniknuta všeobecná místní vizitace dominikálu, tak aby mohl být založen katastr. Reskript způsobil v Praze zděšení. Zemský sněm se dne 23. února roku 1750 usnesl na rozkladu, ve kterém mimo jiné nesouhlasil s označením revize za katastr. „V rozkladu pravilo se, že stavové se kojí nadějí, že královna snad přece nezamýšlí pojmenovat panské zřízení vyrovnávací (exaequační) jménem katastru anebo něco selskému katastru podobného z něho učiniti. Jméno katastru sluší se jen 122
Tamtéž, s. 199. Tamtéž, s. 201. 124 Tamtéž, s. 199-200. 123
32
pro poddanskou půdu kontribuční. Její cís. a král. Milost přece byla v této záležitosti již nejmilostivěji výslovně slíbila, že nedopustí, aby stala se urážka dobře nabytým právům a privilegiím stavovským a že nová exaequace nebude míti s katastrem řádné daně vojenské nic společného.“125 Stavy se také ohradily proti vizitaci samé. Pokládaly ji za projev nedůvěry v šlechtickou čest a žádaly, aby přiznání podléhala vizitaci jen v tom případě, kde by vznikly důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Požadovaly, aby byl vytvořen nový katastr rustikální a při té příležitosti shlédnuta panská pole. Stavy potíraly vizitaci dominikálu s poukazem na to, že by bylo dostatečné porovnat fase s přiznáními z roku 1713. Bránily se především časovou náročností a finanční nákladností navržené vizitace. Nakonec se královna stavovským požadavkům podvolila a dne 23. ledna roku 1751 schválila jejich podmínky. V únoru roku 1756 byla ke dvoru zaslána zpráva o hotové panské exaequaci. Součástí zprávy byl úvod, v němž stavy pro zdůraznění svého postoje uvedly, že panské extraordinarium není daní, ale dobrovolným příspěvkem vrchnosti ve prospěch poddaného.126 Dominikální katastr byl rozdělen do pěti částí. Skládal se z evidence berní půdy, druhou položku tvořila evidence daně z piva, třetí rubrika zahrnovala dávky poddaných vrchnostem (činže, dávky naturálií, platy z mlýnů, hospod aj.), čtvrtá roboty a v poslední části byly odhadnuty obytné domy a paláce.127
4.3.5. Význam tereziánských katastrů Soupisy půdy provedené v období vlády Marie Terezie jsou významné tím, že byly poprvé v českých dějinách vytvořeny na základě měření, poprvé v naší historii se zaevidovala panská půda a katastr se stal veřejně přístupným. Tereziánská reforma podrobila panskou půdu 29% dani z pravého výnosu, poddanský katastr uložil daň ve výši 42,25 % z výnosu. Katastr poddanský byl založen z největší části na výtěžku z půdy (92,3 %) a jen malým dílem na výtěžku z činnosti řemeslné a průmyslové (7,7 %). Naproti tomu katastr panský spočíval na dani gruntovní jen ze 38 %. 128
125
Tamtéž, s. 240. Tamtéž, s. 249-250. 127 Tamtéž, s. 254-258. 128 Tamtéž, s. 261. 126
33
Tereziánské katastry nebyly příliš přesnou evidencí, protože vycházely z přiznání majitelů půdy bez dostatečné konfrontace s reálným stavem. Kontrolní komise se ve většině případů spokojily se zcela povrchní a spíše nahodilou kontrolou údajů. Ačkoli si Marie Terezie uvědomovala potřebu vytvořit katastr na základě důkladného měření země, za jejího života nebyla tato reformní myšlenka uskutečněna.
4.4. Josefský katastr 4.4.1. Historický exkurz Josef II.129 pokračoval v reformním úsilí své matky. Již za jejího života tvrdě prosazoval politiku osvícenského absolutismu130 a připravil živnou půdu pro reformy, které podlomily nejen právní nýbrž i ekonomické kořeny nerovnoprávného vztahu mezi poddanými a vrchností. Josef II. snížil povinnost neplacené dvorské služby, roku 1781 omezil trestní pravomoc vrchnosti nad poddanými a stejný rok vydal patent o zrušení nevolnictví, který umožnil lidu stěhovat se bez souhlasu vrchnosti.
4.4.2 Návrhy nového katastru Již v době vzniku druhého tereziánského katastru nebylo pochyb o tom, že dosavadní evidence nevyhovuje potřebám tehdejší společnosti. Na jaře roku 1757 předložil sám referent pražské rektifikační komise Leiner řadu stížností na katastr a vypracoval návrh možného řešení. Také v hlavní rektifikační komisi ve Vídni si byli vědomi nedostatků tereziánského katastru a dne 1. května téhož roku schválili návrh nové kalkulace pro české země. Jejich názor však nesdíleli pražští komisaři, kteří odmítli pokusy o novou evidenci půdy i berních povinností.131 Až o dvacet let později byl královně předložen rozsáhlý elaborát o žádoucí obnově českých katastrů pocházející od soukromníka Petra Kašpara Světeckého z Třeboně. Ten navrhoval, aby byl nový katastr založen na přesném vyměření a mapování země, nikoli však na vyměření individuálním, ale na sumárním vyměření
129
Josef II. vládl v Čechách od roku 1780 do roku 1790. Osvícenský absolutismus byl způsobem formy vlády, při níž panovník z pozice své absolutní moci prosazoval v zemi politické a společenské reformy s cílem zlepšit životní situaci poddaných. 131 PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 296. 130
34
jednotlivých obcí. Královna předložila návrh dvorské kanceláři, která se však k návrhu postavila vyhýbavě s tím, že poukázala na nákladnost a časovou náročnost měřičských prací. Marie Terezie se nespokojila s tímto závěrem a dál zdůrazňovala nezbytnost přesného katastrálního mapování, neboť byla přesvědčena, že oprava dosavadního katastru nemůže přinést uspokojivé výsledky.132 Následně Jan Eichler, sekretář dvorské kanceláře, vypracoval návrhy možného řešení. Dvorská rektifikační komise pak rozhodovala mezi třemi variantami. V úvahu připadalo založení nového katastru vytvořeném na základě přesné výměry, druhou alternativou byl nový katastr, jenž by vzešel z fasí se zlepšenou kalkulací a jako třetí možnost se nabízela pouhá oprava vad kalkulací dosavadního katastru. Komise se nakonec přiklonila k první variantě. Tomuto řešení byla nakloněna také královna, která vyhodnotila první postup jako prioritní s odůvodněním, že skutečnou nápravu může přinést jen přesné zmapování země.133 Dílo josefské katastrální opravy tak bylo ideově z velké části připraveno, chyběla jen energická vůle, která by se nelekla revoluční myšlenky, že panská půda má být podrobena dani stejnou měrou jako selská. Přišel Josef II. a reformní myšlenka se mohla stát skutkem. Byl to právě Josef II., kdo přikročil k provedení přesného vyměření veškeré půdy, odhodlal se prosadit rovné zdanění dominikální půdy s poddanskými pozemky a zavést pozemkovou daň úměrnou velikosti a bonitě půdy.
4.4.2. Josefský katastr Zprvu měl Josef II. v úmyslu provést přesné geometrické vyměření veškeré užitkové půdy tak, jak předpokládal dříve schválený návrh. Pro nákladnost a časovou náročnost byl však císař nucen ze svých požadavků slevit a přistoupit k méně razantnímu řešení.
132
BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 41. 133 PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, s. 299-302.
35
4.4.2.1. Měřičské a popisné práce Základem katastrálních prací se stal patent ze dne 20. dubna roku 1785,134 jímž Josef II. nařídil, „aby v Čechách, Moravě, Slezsku… hned bez meškání ty k tomuž potřebné přípravy v stav uvedené byly, totiž: a) spisování a vyměření všech užitečných gruntů b) ustanovení vejnosu na zrně dle ourody gruntů.“135 Patent svěřil vyměřování pozemků do rukou poddaných a jejich vrchnosti. Zatímco vrchnost pověřila měřením své úředníky, sedláci si rozlohu svých polí zjišťovali obvykle sami.136 Na tento způsob práce dohlížel výbor ze šesti důvěryhodných mužů, který byl volen každou obcí podle zvláštního ponaučení. Pouze špatně přístupné pozemky jako jsou lesy, bažinaté či horské oblasti mapovali znalci v oboru, tedy měřiči a inženýři. Měření se týkalo jen plodných pozemků, ostatní se nezaměřovaly. Podle nařízení patentu měl každý přiznat počet pozemků a jejich výnos. Přiznání vrchnosti měla být učiněna u obecního výboru. Stejný postup byl zvolen i pro fase poddanské, které se navíc musely podat před soudcem. V případě, že by přiznání pozemků a jejich výnosu nesouhlasila s údaji dřívějších evidencí, bylo upuštěno od trestu. Naopak, když by se později zjistilo, že někdo nějaký pozemek nepřiznal, stala se nepřiznaná nemovitost majetkem toho, kdo učinil patřičné ohlášení. K patentu byl vydán předpis – Naučení137 podávající podrobnější instrukce pro provádění katastrálních prací. Před měřením se určily hranice každé obce, v nichž proběhlo změření a popsání všech pozemků138 i výnosů z plodin, přičemž parcely se označovaly pořadovým číslem. 139 4.4.2.2. Kontrolní mechanismus - revize Patent pověřil vrchní a krajské komise dohledem nad správností podaných přiznání. Krajské komise několikrát navštívily všechna panství ve svém kraji, aby se
134
Patent o reformě daně pozemkové a vyměření půdy – viz. obrazová příloha 4a. §1 Patentu o reformě daně pozemkové a vyměření půdy. 136 Sedláci měřili pozemek řetězcem nebo provazcem pod vedením vrchnosti podle instrukce inženýra krajské komise. 137 Naučení kterak vyměřování gruntu od obce ve skutečnosti konáno býti má - viz. obrazová příloha 4b. 138 Pozemky se rozdělovaly do čtyř druhů na role, louky, vinice a lesy. 139 Základem plošné míry bylo jedno jitro o rozloze 1600 čtverečních sáhů. Jitro mělo rozlohu 5760 m². 135
36
ujistily o korektnosti jednotlivých postupů. Vrchnost a jejich úředníci se však stále uchylovali k podvodům z obav před zvýšením daní. Kontrolou přiznání na nižší úrovni byli pověřeni vrchnostenští úředníci, kteří pořídili stručné výtahy z obecních fasí. Krajská komise pak svolala vrchnostenské úředníky se spisy i jejich výtahy k revizi. Jako vzorový příklad byla ke kontrole přibrána také obec se správným přiznáním.140 Krajské komise zkoumaly jednu fasi po druhé, dotazovaly se vrchnostenských úředníků a srovnávaly fase vrchnostenské s poddanskými. Poté komise předložila přítomným obcím výtahy od vrchnostenských úředníků, srovnala je s ostatními, vyslechla zastupitele obcí a pokusila se omyly v přiznáních napravit. Výsledky těchto vzájemných kontrolních shromáždění obcí byly veřejně publikovány v sousedících obcích k možným námitkám. Následně pak krajské komise vyplnily formuláře pro každou obec, kde byla kontrola již provedena a tyto formuláře v každé obci veřejně vyvěsily. Výše nastíněný kontrolní mechanismus byl doplněn ještě hlavní revizí krajských komisí a superrevizí vrchní komise. V roce 1788 byla evidence majetku po tříleté fázi kontroly konečně dokončena. 4.4.2.3. Katastrální obec Před zavedením josefského katastru tvořila základní správní jednotku vesnická sídliště a osady podřízené vrchnostenské správě. Tento systém však nebyl příliš přehledný, protože se často stávalo, že některé osady byly podřízeny více vrchnostem, kterým zde patřily jednotlivé grunty. To vedlo k roztříštěnosti panství a k poněkud neefektivnímu stavu zejména v případech, kdy osady ležely ve velké vzdálenosti od jádra panství a jejich faktická správa byla do jisté míry omezena.141 Takovéto členění země se dostalo do rozporu s rostoucími centralizačními snahami habsburské monarchie, která chtěla omezit zeměpanskou pravomoc feudální vrchnosti. Již koncem roku 1784, tedy v době, kdy začaly přípravné práce na novém katastru, bylo rozhodnuto o zřízení nových jednotek – katastrálních obcí. Dekret ze dne 23. října roku 1784 stanovil podmínku, aby každá katastrální obec čítala nejméně 40 až 50 domů a usedlostí. Gubernium bylo prostřednictvím krajských úřadů vyzváno 140
Později byly ke vzájemné kontrole svolávány obce z různých panství, aby se vrchnostenští úředníci s obcemi nedohodli. 141 Tento administrativní chaos působil obtíže patrimoniálním úřadům při vykonávání zeměpanských, berních, soudních i vojenských pravomocí.
37
k vypracování návrhu na rozdělení všech obcí v zemi podle krajů na katastrální obce. Tímto způsobem vzniklo v Čechách 6066 obcí.142 Dekretem ze dne 12. srpna roku 1786 pak byly stanoveny přesné zásady hranic katastrálních obcí. Veškerá půda ležící uvnitř obvodu katastrální obce náležela této obci, ať byl jejím majitelem kdokoli. Pro každou katastrální obec se zavedly knihy přiznání s uvedením rozlohy plodné půdy, topografickým číslem, jménem držitele, udáním polohy a výnosností parcely.143 Katastrální obce zřízené josefským katastrem zůstaly nejnižší berní jednotkou až do druhé poloviny 19. století. 4.4.2.4.Výsledky provedené evidence Převratnost josefského katastru spočívala v rovném zdanění půdy poddanské a vrchnostenské. V Čechách bylo zjištěno 7 784 361 jiter 1033 čtverečních sáhů půdy144 a z hrubého výnosu naturálních produktů byla stanovena berně 3 646 017 zl. 9 kr., z nichž rustikál představoval 1 251 986 zl. 44 kr. a dominikál 2 394 030 zl. 25 kr.145
4.5. Tereziánsko – josefský katastr 4.5.1. Historický exkurz Po smrti císaře Josefa II. nastoupil na český trůn jeho mladší bratr Leopold II..146 I on byl příznivcem osvícenských reforem (mnohdy ještě radikálnějších než jeho bratr). Na rozdíl od svého předchůdce je však prosazoval diplomatickou cestou. Během své dvouleté vlády v Čechách se mu podařilo uklidnit napjatou situaci a uzavřít smír se stavy, které kladly odpor rozsáhlým reformě centralizačním snahám Josefa II.. Jádro reforem se mu podařilo zachovat poté, co odvolal ty nejprogresivnější z nich.
142
ROUBÍK, František. Ke vzniku Josefského katastru v Čechách v letech 1785-1789. In Sborník historický, Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1954, s. 173-180. 143 Tamtéž, s. 173-180. 144 Jedno rakouské jitro se rovnalo 1600 sáhů tj. 0.575464 hektarům. 145 ROUBÍK, František. Ke vzniku Josefského katastru v Čechách v letech 1785-1789. In Sborník historický, Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1954, s. 181. 146 Leopold II. vládl v Čechách od roku 1790 do roku 1792. Když nastoupil na český trůn měl již vladařské zkušenosti, které získal během své dlouholeté vlády v Toskánsku.
38
4.5.2. Tereziánsko – josefský katastr Již za Josefovy vlády projevovala šlechta nesouhlas s daňovým zatížením svých pozemků. Příležitosti se chopila po smrti Josefa II., kdy si na jeho nástupci Leopoldu II. vymohla změnu úpravy pozemkové daně. Na nátlak šlechty byl tak katastr částečně zrušen a berní soustava se vrátila zpět k tereziánskému systému. Josefský katastr se však nadále používal jako základ zdaňování, i když s výraznou diferenciací berních sazeb ve prospěch pozemkové šlechty.147 Rozdíl ve zdaňování poddanské a vrchnostenské půdy byl odstraněn teprve v roce 1819 zavedením tzv. provozoria daně pozemkové. Podklady tereziánsko - josefského katastru byly používány až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost katastr stabilní.
4.6. Stabilní katastr 4.6.1. Historický exkurz Po vládě Leopolda II., který z části vyhověl stavovské opozici, nastoupil na trůn František I.148 a společně s ním se vrátila i centralizační politika. Absolutistická forma vlády byla vlastní i jeho nástupcům. V této době však již tendence k centrální vládě narážely na odpor moderně se rozvíjející „občanské“ společnosti, jež nakonec změnila politický i hospodářský ráz celé monarchie. 19. století, ve kterém katastr vznikal, bylo dobou vědeckého pokroku. V této etapě dějin se z akademických věd staly vědy s významnou úlohou v hospodářském životě a matematika pokročila vedle svého uplatnění v praxi k vytvoření nových oborů matematické vědy (rozpracována byla všeobecná teorie čísel, teorie množin aj.). Také technika prošla nebývalým rozvojem, jenž umožnil rozmach výroby a její přeměnu z manufakturní na výrobu průmyslovou. Tento vývoj přivodil zásadní změny nejen v ekonomice, ale i ve struktuře společnosti a ve vlastnických vztazích obyvatel. Hledal se tedy nový daňový systém a evidenční nástroje, jež by nahradily ty stávající, které neodpovídaly potřebám státu ani požadavkům moderně se rozvíjející
147
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, s. 263. 148 František I. byl českým králem v období let 1792 – 1835.
39
společnosti. Terčem kritiky byla především nerovnoměrnost ve zdanění poplatníků podle dřívějších katastrálních dat.
4.6.2 Stabilní katastr Císař František I. si byl vědom slabin předchozích katastrů, které nestály na vědeckých základech. Rozhodl se tedy vytvořit katastr na podkladě trigonometrického měření s přesným vymezením hranic jednotlivých pozemků. 4.6.2.1. Císařský patent Dne 28. března roku 1817 a 24. února roku 1824 byly vydány Instrukce o měření katastrovém. Tato podrobná technická, organizační a legislativní pravidla vytvořila Dvorní komise pro úpravu pozemkové daně,149 která byla přípravnými pracemi pověřena již roku 1810.150 Práce na stabilním katastru151 byly zahájeny císařským patentem o zavedení nové berní soustavy ze dne 23. prosince roku 1817.152 V jeho úvodu byla zdůvodněna potřeba vytvoření nového katastru následovně: „Znajíce nerovnosti, které při ukládání gruntovní daně podle pozůstávajícího pravidla rozvržení pro celé země, kraje, okresy a obce, jakož i pro zvláštní kontribuenty se vyskytují a pováživše co nejbedlivěji té nestejnosti i prostředků, jimiž by se jí pomohlo, usnesli jsme se na tom, abychom ve všech německých a vlašských zemích podle základních pravidel slušný a v užívání svém pevný pořádek daně gruntovní uvedli.“153 Císařský patent vymezil hlavní úkoly katastrálních prací, jež spočívaly v geometrickém zaměření, zobrazení a sepsání všech pozemků, které měly být rozlišeny
149
Hlavním úkolem komise bylo rozhodnout, zda se v Čechách bude postupovat podle vzoru Itálie (lombardsko-benátských prací) či zda se zvolí postupy zcela nové. Komise se zhostila své práce zodpovědným způsobem. Inspirovala se zkušenostmi nejen italskými, ale i výzkumy v jiných zemí a prováděla zkoušky praktického mapování. Nakonec se postavila proti tomu, aby se pro nové měření země použily podklady lombardsko-benátské úpravy a inspirovala se Bavorskem, kde se používala trigonometrická triangulace. 150 BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 45-47. 151 Katastr nesl označení stabilní, protože byl zamýšlen na věčné časy – měl být konečným a dokonalým seznamem všech pozemků podrobených dani. 152 Patent č. 162/1817 Sb.z.pol., o zavedení nového systému pozemkové daně - viz. obrazová příloha 5a. 153 Preambule patentu č. 162/1817 Sb. z. pol., o zavedení nového systému pozemkové daně.
40
podle kultur a užívání s tím, že plodné pozemky budou roztříděny do bonitních tříd bez ohledu na to, zda se jedná o držbu panskou či selskou. Patent dále stanovil, aby všechny údaje vycházely z přesného trigonometrického měření obce i jednotlivých parcel. Předmětem zdanění se stal pozemek, pro který byl určen čistý výnos a základní organizační jednotku tvořila jako v předchozím případě katastrální obec.154 4.6.2.2. Katastrální práce Katastrální vyměřování se provádělo vždy pro několik korunních zemí, spojených v celek.155 Měření probíhala ve dvou fázích. Ta první sloužila k vytvoření geodetických základů prostřednictvím triangulace156 a fáze druhá spočívala již v podrobném měření pozemkových hranic v základních jednotkách – katastrálních obcích. Podrobné měření zahrnovalo nejen zaměření katastrálních území, ale i číslování a protokolování parcel a výpočet jejich výměr. Po vytvoření triangulační sítě se přistoupilo k zaměření hranic katastrálních obcí, vytyčení hranic jednotlivých držeb157 a sestrojení map obcí „v níž je zobrazen její obvod, její ohraničení a uvnitř ní ležící každá jednotlivá pozemková plocha podle různého způsobu kultury, osoby držitelovy, přirozeného nebo umělého ohraničení v topografické poloze, tvaru a ustanoveném měřítku.“158 Následně byly pořízeny kopie těchto originálních map159 a další písemnosti jako je protokol pozemkových parcel (s určením jejich druhu, údaji o majiteli a plošné výměry), protokol stavebních parcel (s domy podle jejich čísel, údaji o majiteli, druhem budovy a výměrou pozemku), abecední seznam majitelů (se zachycením topografických čísel všech pozemků, které jedinci patřily), výkaz o využití půdy, výpočetní protokol (s vyznačením postupu při výpočtu rozlohy) aj. „Inspektoři přidělovali postupně zeměměřičům obce k měření ve svém okrsku, každý vhodný volný den pro polní práce co nejpřesněji revidovali práce zeměměřičů na měřičském stole, a to u každého zeměměřiče nejméně čtyřikrát měsíčně. Při tom 154
Katastrální obec byla berní obcí jejíž hranice byly shodné s hranicemi obcí v josefském katastru. Zatímco josefský katastr obsahoval 6066 obcí, stabilní katastr jich v Čechách vyměřil 9053. 155 Čechy byly spojeny s Horními Rakousy a Salcburkem. 156 Triangulace je geodetická metoda, která se používá pro určování polohy měřičských bodů zaměřováním trojúhelníkové sítě. 157 Určování držebnostních hranic probíhalo za asistence lidí znalých místních poměrů i držitelů pozemků. 158 §9 patentu č. 162/1817 Sb.z.pol., o zavedení nového systému pozemkové daně (pozn. volný přepis). 159 Z těchto kopií vycházely i původní pozemkové mapy, které tvořily přílohu pozemkových knih.
41
měli zeměměřiči poskytnout přiměřená poučení a vést je k správnému postupu při měřičské práci. Inspektor byl spoluodpovědný za správnost prací všech zeměměřičů jemu podřízených a musel při závadách měření nést ze svého jednu třetinu nákladů na jejich odstranění.“160 Takto organizovaným postupem byly provedeny měřičské práce, které si vyžádaly téměř 20 let.161 Po dokončení měřičských prací byl vytvořen písemný operát, jenž spočíval v oceňování pozemků a určení čistého výnosu z půdy.162 Tuto operaci prováděli odhadní komisaři pod dohledem inspektorů. Ve svých pracích vycházeli z katastrálních map, z nichž zjistili kulturu každého pozemku. Na místě pak porovnali různé pozemky stejné kultury a roztřídili je podle jakosti. U každé plodiny zjistili její střední cenu, vypočítali hrubý výnos sklizně a převedli jej na peníze. Výnosy jednotlivých obcí se pak porovnávaly mezi sebou, aby se odstranily případné rozdíly. Nesrovnalosti se však podařilo revidovat pouze u sousedních obcí. U vzdálených obcí nebyly rozdíly uspokojivě vyrovnány. Oceňovací práce se od těch měřičských lišily v nárocích na zkušenosti a schopnosti odhadců. Zatímco činnosti v první (tj. měřičské) etapě tvorby nového katastru byly jasně definovány matematickými pravidly, oceňování pozemků nemělo přesně stanovená kritéria. Byl tak vytvořen široký prostor pro uvážení, který zapříčinil, že tento operát zdaleka nedosáhl kvalit operátu mapového. Navíc oceňování pozemků probíhalo v průběhu několika let. Tento časový odstup způsobil, že pozemky oceňované později byly ohodnoceny rozdílně od těch předchozích. 4.6.2.3. Výsledky stabilního katastru V Čechách byly práce dokončeny v roce 1860 s výsledkem čistého průměrného výnosu na jedno jitro ve výši 5 zlatých a 72 krejcarů. Na Moravě, kde práce skončily již v roce 1851, byl stanoven výnos ve výši 5 zlatých a 61/2 krejcaru. Celkově byla v Českém království vyměřena pozemková daň 13 874 000 zlatých
160
BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 51. 161 Měření trvalo od roku 1824 do roku 1843. 162 Čistý výnos byl takový výnos, kterého držitel dosáhl při obvyklém obhospodařování půdy v roce obyčejné (průměrné) úrodnosti, po odečtení všech nutných a v obci obvyklých výloh na osev, zpracování půdy, svážení, opatřování plodin apod.
42
z půdy o rozloze 7 932 800 ha a bylo zaměřeno 12 696 katastrálních obcí163 s počtem parcel čítající číslo 15 359 513.164 Stabilní katastr odhalil veškeré nepřesnosti dřívějších soupisů půdy a ukázal, jak byly oproti skutečnému stavu podhodnoceny. Zjistilo se, že berní rula zachytila sotva jednu pětinu existující půdy a první tereziánský katastr zmapoval zhruba třetinu. Druhý tereziánský katastr zaevidoval přibližně jednu polovinu pozemků a josefský katastr zaměřil devadesát procent země. 4.6.2.4. Reambulovaný katastr Vlivem kombinace politických změn s hospodářským a technickým vývojem země došlo k situaci, kdy pojem stabilní v názvu katastru ztratil své opodstatnění. Katastr se postupně stával zastaralým, protože nedokázal reagovat na náhlý nárůst změn ve vlastnických vztazích, který přinesl rok 1848.165 Odstranění nedostatků stabilního katastru mělo být provedeno zákonem ze dne 24. května roku 1869 o úpravě daně pozemkové,166 kterým se nařídilo přepracování katastrálních operátů – tzv. reambulance. Reambulance doplnila písemný a měřičský operát stabilního katastru tak, že zachytila nastalé změny a provedla nové tzv. všeobecné vcenění a vtřídění pozemků. Změny vyšetřovali na místě zeměměřiči podle indikční skici za přítomnosti starostů a zástupců velkých poplatníků. Ty obce, kde došlo k výrazným změnám, měly být nově zaměřeny. K takovému postupu však ve většině případů nedošlo. Výsledky revize nebyly uspokojivé, protože práce probíhaly ve spěchu a k měřičským činnostem se často povolávaly i nekvalifikované osoby. Nově vytvořený měřičský elaborát tak změnil stabilní katastr spíše k horšímu. Na straně druhé je nutno poznamenat, že vcenění a vtřídění pozemků bylo doplněno o informace, které se pro daňové účely využívaly až do poloviny 20. století.
163
Jan Bumba ve své publikaci České katastry uvádí 12 691 katastrálních obcí. MAŠEK, František. Pozemkový katastr : Soupis, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha : Ministerstvo financí, 1948, s. 17. 165 Revoluční rok 1848 zásadním způsobem změnil postavení rolníků. Od tohoto roku přestalo platit omezení jejich pohybu, docházelo tedy k četné migraci obyvatelstva. V té době byly zrušeny také patenty Josefa II., které zakazovaly drobení daňové půdy. Vzrostl tedy počet vlastníků půdy a drobných parcel. Vlivem nových technických vynálezů a pokroku v oblasti techniky došlo k přeměně dosavadních manufaktur na průmyslové podniky a společně s nimi vznikala i nová sídliště pro ubytování dělníků a úředníků. 166 Zákon č. 88/1869 ř.z. o úpravě daně pozemkové. 164
43
Ačkoli zákon o úpravě daně pozemkové počítal ve svých ustanoveních s pravidelnými revizemi vždy po 15 letech, skutečnost si vyžádala jiná opatření. Reambulance byla dokončena v roce 1882 a již v té době bylo zřejmé, že takto upravený katastr musí být revidován. Stalo se tak roku 1883 vydáním nového katastrálního zákona.167 Tento evidenční zákon zavedl povinnost udržovat katastrální operát v souladu se skutečným stavem a s obsahem veřejných knih. Vlastníkům nemovitostí uložil, aby oznamovali každé změny skutečností vedených v katastru a nařídil pravidelné revize katastrálních dat. Nový zákon dal také podnět k vytvoření pracovišť evidenčních geometrů.168 4.6.2.5. Revize reambulovaného katastru V roce 1896 proběhla další revize stabilního katastru. I v tomto případě se tak stalo na základě zákona,169 jenž reagoval na neutěšený stav dosavadní evidence, ve které byly zjištěny podstatné nedostatky především v systematice roztřídění pozemků do bonitních tříd a v sazbách katastrálního čistého výnosu. I tato revize nebyla provedena důsledně. K opravě chyb v katastrálních operátech totiž docházelo z větší části pouze na žádost majitelů nemovitostí. Často se pak stávalo, že reklamované pozemky byly přeřazovány do jiné bonitní třídy a pozemky stížností nepostižené se ponechaly v původním umístění. Těmito dodatečnými úpravami tak došlo spíše ke zhoršení dosavadní stavu katastru.170
4. 7. První československý katastr 4.7.1 Historický exkurz Dne 28. října roku 1918 vznikla na troskách rakousko – uherské monarchie Československá republika. Nový státní útvar byl vytvořen spojením českých zemí,
167
Zákon č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové. Pracoviště, která se zřizovala v každém větším městě, se v první polovině 20. století transformovala do katastrálních úřadů. 169 Zákon č. 121/1896 ř.z., o revisi katastru daně pozemkové. 170 BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, s. 60. 168
44
Slovenska a Podkarpatské Rusi. Zatímco v Čechách platily bývalé rakouské zákony, Slovensko a Podkarpatská Rus podléhaly uherské právní úpravě. Tato skutečnost vyžadovala vydání unifikačních předpisů, jež by sjednotily nejednotnou legislativu zemí. V době války nebyly plánované revize katastru z finančních důvodů možné, a tak se prováděly jen formální úpravy, které nedokázaly postihnout všechny změny ve vlastnických vztazích, jež přinesla pozemková reforma a scelování pozemků.171 Potřeba unifikace a žalostný stav dosavadní evidence podnítily zákonodárce k nové právní úpravě.
4.7.2. První československý katastr 4.7.2.1. Vznik pozemkového katastru První československý katastr byl vytvořen na základě zákona172 přijatého dne 16. prosince roku 1927. Zákon, jenž ve své podstatě revidoval stabilní katastr a navazoval na předchozí úpravy, stanovil jednotný právní rámec pro území Čech, Moravy i Slezska a obsahoval přechodné ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. „Je třeba uvítati, že na místě asi 20 různých zákonů rakouských, uherských a pruských, jež upravovaly evidenci katastru pozemkového, dostává se nám zákona jednoho, v němž celá materie je obsažena. Je třeba však uvítati zvláště unifikaci služby v celém státě na jedné a téže zásadě, poněvadž jen tak umožněn bude řádný přehled držby pozemkové v celé republice a bude dán věcný podklad pozemkovým knihám, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde dosud téměř 1/5 celé rozlohy Slovenska postrádá řádných map katastrálních stejné hodnoty jako u nás na Moravě a v Čechách,“173 prohlásil o zákonu v průběhu schvalovacího procesu poslanec Bečák. Předpis převzal měřičské, písemné a oceňovací operáty svých předchůdců, doplnil je úpravami a navázal na již definované jednotné katastrální zásady.174 171
Pozemková reforma zabrala zemědělskou půdu nad 150 hektarů a veškerou půdu nad 250 hektarů. Většina půdy byla rozdělena drobným rolníkům, část byla prodána jako zbytkové statky. 172 Zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení. 173 Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Poslanecká sněmovna - Stenoprotokol – NS RSČ 1925-1929 [citováno 15. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. 174 Například ze zákona č. 83/1883 byla přijata zásada souladu katastrálních údajů se skutečným a právním stavem a ohlašovací povinnost majitelů nemovitostí.
45
K provedení zákona byla vydána vládní nařízení175 a instrukce, jež měly za úkol unifikovat katastrální práce. V tomto směru je za nejvýznamnější normu považována Instrukce A z roku 1932.176 Tímto pokynem bylo do katastru zavedeno moderní kuželové zobrazení se souřadnicovým systémem Jednotné trigonometrické sítě katastrální. 4.7.2.2. Katastrální práce Přípravné práce na katastru začaly již v roce 1918. Vedením zeměměřičských prací bylo pověřeno ministerstvo financí, které si jako prioritu stanovilo sjednocení právních předpisů a vytvoření jednotného geodetického základu, jenž by nahradil rozdílné původní zobrazovací systémy – systém rakouský, uherský a pruský.177 Samotné katastrální práce spočívaly v činnostech, jimiž se pozemkový katastr zakládal, reambuloval, obnovoval a vedl. K zakládání pozemkového katastru docházelo na dosud nezmapovaných územích,178 k obnově se přistoupilo tam, kde byl poškozen měřičský operát a reambulance probíhala v případech, kde se katastr odchyloval od skutečného stavu. Práce na zavedení a obnovení pozemkového katastru byly procedurálně shodné s postupy realizovanými při přípravě katastru stabilního. I ony byly rozděleny na katastrální vyměřování a vyšetření ryzího výtěžku. 4.7.2.3. Struktura pozemkového katastru Pozemkový katastr se skládal z operátu měřičského, písemného, sbírky listin, úhrnných výkazů, vedlejších a pomocných částí. Vnitřní úprava katastrálních operátů byla stanovena vládním nařízením č. 64/1930 Sb. následovně. Měřičský operát obsahoval katastrální mapy s geometrickým zobrazením pozemků a na nich umístěných nemovitých staveb. Mapy byly vyhotoveny moderním způsobem v měřítku 1:1000 nebo 1: 2000, který zajišťoval přesnost zanesených údajů.
175
Nařízení č. 205/1928 Sb., ku provedení I. hlavy katastrálního zákona a nařízení č. 64/1930 Sb., ku provedení II., III. a IV. hlavy katastrálního zákona. 176 Návod, jak vykonávati katastrální měřičské práce pro založení pozemkového katastru původním katastrálním řízením nebo pro jeho obnovení novým katastrálním řízením. 177 MAŠEK, František. Pozemkový katastr : Soupis, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha : Ministerstvo financí, 1948, s. 29. 178 Příkladem takového území je Hlučínsko.
46
Písemný operát byl veden podle jednotlivých katastrálních území.179 Skládal se z rejstříku parcel, parcelního protokolu,180 pozemnostních archů181 a rejstříku držitelů. Sbírka listin byla podkladem pro provádění zápisů do katastru. Tato složka zahrnovala mimo jiné výpisy triangulačních údajů, popisy hranic katastrálních území, ohlašovací listy, soudní usnesení, seznamy nesrovnalostí, výkazy a záznamy změn. Úhrnné výkazy sumarizovaly celkové údaje z písemných operátů pro správní potřeby. Obsahovaly přehledy pozemnostních archů, výkazy úhrnných katastrálních hodnot, úhrnná sestavení jakostních tříd a úhrnné výkazy o rozptýlenosti půdy a o velikostních skupinách držitelů půdy. K částem vedlejším patřily např. seznamy silnic, vod či soupisy elektrických vedení vysokého napětí. Do pomocných částí byly zahrnuty oceňovací pomůcky, výpisy z veřejných knih, seznamy domů a snímky map starých pozemkových knih. 4.7.2.4. Zásady pozemkového katastru Pozemkový katastr byl ovládán zásadou veřejnosti. Jeho operáty mohly být zpřístupněny na žádost správních úřadů, vlastníků pozemků příp. jiných zájemců. Na vyžádání se poskytoval opis, výpis nebo snímek příslušné části operátu. Zákon ve svých ustanoveních vyslovil zásadu souladnosti údajů katastru s veřejnými knihami.182 Tento princip byl zajišťován spoluprácí knihovních soudů s měřičskými úřady. Soudy zasílaly úřadům knihovní usnesení, jejichž předmět podléhal zápisu do katastru. Také měřičské úřady poskytovaly soudům údaje týkající se zápisů v pozemkových knihách. Katastrální úřady udržovaly zápisy a zákresy v souladu se skutečným stavem, prováděly trvalé změny a opravovaly prokázané nepřesnosti. Vlastníci dotčených nemovitostí byli povinni ohlásit změny bez ohledu na to, zda by mohl katastrální úřad získat potřebné informace odjinud. Měřičský úředník pak ohlášené změny vyšetřil na 179
Katastrální území navazovalo na katastrální obce. Krylo se s obvodem obce či jejích částí a v některých případech bylo složeno z více obcí. 180 Parcelní protokol obsahoval soupis všech parcel v daném katastrálním území. U parcely bylo uvedeno číslo mapového listu a pozemnostního archu, výměra, druh pozemku, jakostní třída, číslo vlastníka a ocenění nemovitosti. 181 Pozemnostní arch obsahoval soupis pozemkového majetku každého jednotlivce. Majitel pozemků v určitém katastrálním území mohl mít pouze jeden arch, který evidoval pozemky s označením jejich kultur, výměry a katastrální výtěžek. 182 § 42 zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení.
47
místě, případně je i zaměřil. Jednou za tři roky se prováděla úplná přehlídka držby, tj. revize pozemnostních archů, která probíhala v jednotlivých obcích právě za účasti měřičského úředníka, starosty a dvou důvěrníků z obce. Práce byly prováděny takovým způsobem, aby se celé katastrální území překontrolovalo v průběhu 15 let. Pozemkový katastr fungoval v kombinaci s pozemkovou knihou do konce roku 1950 a jako technický podklad sloužil ještě o několik let déle.
4.8. Jednotná evidence půdy 4.8.1. Historický exkurz 4.8.1.1. Poválečná situace – pozemková reforma Druhá světová válka a její důsledky s sebou přinesly mnoho změn v politickém, hospodářském i sociálním životě. Pro poválečné období byly příznačné četné změny ve vlastnických vztazích – následky znárodnění, konfiskace a přídělových řízení. Pozemková reforma byla souhrnem poválečných opatření vedoucích k přerozdělení majetku, jež započalo v první polovině roku 1945. Tehdy vydal prezident Beneš první dekrety183 týkající se problematiky konfiskace nepřátelského majetku, který se následně rozděloval v přídělovém řízení.184 V roce 1947 došlo k revizi první předválečné pozemkové reformy185 a o rok později byla provedena reforma nová.186 Výsledkem úprav provedených toho roku bylo zmenšení vlastnické výměry půdy soukromých osob až na výměru 50 ha a nucený výkup pronajaté půdy bez ohledu na výměru.
183
Dekret č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů; Dekret č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa; Dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu; Dekret č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. 184 Majetek byl rozdělen jako příděl mezi zemědělské dělníky a drobné zemědělce, kteří majetek získali do soukromého vlastnictví. 185 Stalo se tak zákonem č. 142/1947 Sb., o revizi pozemkové reformy. 186 Byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.
48
4.8.1.2. Situace po únoru roku 1948 Po únorovém převratu roku 1948 přistoupili komunisté k budování totalitního politického systému, kterým byla veškerá reálná moc soustředěna do rukou úzkého okruhu nejvyšších funkcionářů komunistické strany, stojících mimo jakoukoli demokratickou kontrolu. Bezprostředně po uchopení moci zahájil komunistický režim likvidaci soukromého sektoru. Od dubna roku 1948 přijal parlament v rychlém sledu řadu znárodňovacích zákonů, jejímž výsledkem byla skutečnost, že na konci roku 1948 pracovalo více než 98 % obyvatel země ve státním průmyslu. Tyto kroky komunistického režimu vedly k výraznému omezení vlastnických práv a k posílení užívacích vztahů, jež lépe vyhovovaly ideologii té doby. Z tohoto důvodu inicioval nově přijatý občanský zákoník187 zastavení zápisů do pozemkových knih, jenž svou úlohou evidovat soukromoprávní vztahy k půdě nadále nevyhovovaly centrálnímu plánování a řízení zemědělské výroby.
4.8.2. Jednotná evidence půdy 4.8.2.1. Vznik jednotné evidence půdy Na počátku padesátých let rostla potřeba přesné evidence půdy, která by odpovídajícím způsobem reagovala na nově vzniklé užívací vztahy. Dne 31. srpna roku 1954 přijala vláda usnesení o vyčísleni půdy podle kultur a doplnění údajů vedených v evidenčních listech místních národních výborů.188 Tehdy byl pořízen soupis půdy v celé zemi podle obcí, okresů a krajů. Následně byla usnesením vlády ze dne 25. ledna roku 1956 vytvořena jednotná evidence půdy,189 která měla sloužit k záznamu faktických užívacích vztahů pozemků bez ohledu na vlastnické vztahy. Půda v režimu soukromého vlastnictví byla evidována zjednodušenou formou, a to pouze v případech, kdy ji měl vlastník v osobním užívání. Nově vzniklá evidence převzala do svého systému operáty pozemkového katastru a podřídila je zásadě veřejnosti a principu souladu údajů se skutečným
187
Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Tato opatření bývají v literatuře nazývána jako tzv. štítková akce. 189 Usnesení č. 192/1956 Sb., o založení jednotné evidence půdy a jejím udržování v souladu se skutečným stavem.
188
49
stavem. Poslední ze zmíněných zásad měla být zajištěna pravidelnou revizí, kterou by prováděla okresní střediska geodézie každých pět let. 4.8.2.2. Měřičský operát Měřičský operát obsahoval pozemkové, pracovní a evidenční mapy, jež vznikly pořízením kopií z původních map katastrálních. Zatímco pozemkové mapy převzaly úlohu prvorepublikových katastrálních map, mapy pracovní sloužily pro měření v terénu a evidenční mapy byly vedeny pro potřeby jednotlivých obcí. Právním podkladem pro vybudování měřičského operátu se staly Směrnice č. 1 pro založení jednotné evidence půdy a Směrnice č. 6 pro zakládání evidence půdy zjednodušeným způsobem. Uvedené normy definovaly způsob provádění měřičských prací v terénu. V souladu s jejich ustanovením probíhaly práce účelně a hospodárně, což v praxi znamenalo, že se měření provádělo jen v nutných případech, tj. v situacích, kdy nebylo možné přejmout údaje z předchozí katastrální evidence či v situaci, kdy vznikly důvodné pochybnosti o správnosti zapsaného stavu. Výsledky měření, které se provádělo zjednodušeným způsobem (pouze jednou a bez následné kontroly), se zapisovaly do původních katastrálních map bez respektování předchozího měřičského úzu a pravidel přesnosti. Zákresy se do map realizovaly i zcela netechnickými a přibližnými postupy, jež umožňovaly i trojnásobné odchylky190 údajů na mapě od skutečného stavu. U výpočtu ploch se sčítaly a odčítaly odhadnuté výměry částí parcel pozemkového katastru a nové stavby se do dosavadních map zakreslovaly přibližným půdorysem. 4.8.2.3. Písemný operát Písemný operát v sobě zahrnoval soupis parcel, výkaz změn, evidenční listy, seznam evidenčních listů, seznam domů a rejstřík uživatelů. Významným nástrojem byly evidenční listy vedené podle jednotlivých uživatelů, které obsahovaly soupis pozemků, jež měl dotyčný subjekt v užívání. U pozemku se zapisovalo jeho číslo, výměra i kultura. Bohužel zde nebyly zachyceny právní důvody, na jejichž základě byly jednotlivé nemovitosti užívány, protože se vycházelo pouze ze stavu faktického užívání pozemků. Na obranu písemného operátu
190
Trojnásobné odchylky od normy stanovené tabulkou VIII/1 v tzv. Instrukci B.
50
lze uvést, že byl již od svého počátku veden moderním způsobem. Při jeho zpracování se využívalo mechanických strojů tzv. děrnoštítkové techniky.191
4.8.2.4. Nedostatky jednotné evidence půdy Význam a míra přesnosti tohoto evidenčního nástroje jsou poplatné době a spěchu, ve kterém byla evidence vytvořena. Hlavním nedostatkem jednotné evidence půdy byla skutečnost, že se v ní až na výjimky nezaznamenávaly vlastnické vztahy, ale pouhé právo užívání. Za další negativní stránku považuji nízkou úroveň zpracování operátů. Povolení odchylek a nedostatečně kvalifikovaný personál totiž způsobily, že jsou v operátech značné nepřesnosti. Ve srovnání s pozemkovým katastrem a zápisy v pozemkových knihách byl tedy tento nástroj výrazným krokem zpět.
4.9. Evidence nemovitostí 4.9.1. Historický exkurz V druhé polovině 50. let se pokračovalo ve vyvlastňování nastoleném po únorovém převratu. Přistoupilo se k druhé vlně kolektivizace zemědělství a likvidace soukromé malovýroby se chýlila ke konci. V souladu s centrálně řízenou ekonomikou rostla potřeba zpracování evidence půdy, která by odpovídajícím způsobem zachytila systém užívacích vztahů a nahradila jednotnou evidenci půdy a předchozí nástroje, které neodpovídaly skutečnému stavu věci ani potřebám socialistické společnosti. „Požadavky budování naší vyspělé socialistické společnosti nemohou být již uspokojovány dosavadními evidencemi, zejména ne pozemkovými knihami, vzniklými za odlišných politicko-ekonomických podmínek. Účelem pozemkových knih bylo zajištění soukromého vlastnictví, obchodu s nemovitostmi a smluvního zástavního práva, které bylo typickým institutem kapitalistické společnosti.“192
191
Informace se zaznamenávaly na děrných štítcích. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Stenoprotokoly- NS-RČS 1960-1964 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. 192
51
4.9.2. Evidence nemovitostí 4.9.2.1. Vznik evidence nemovitostí V souladu s potřebami socialistické hospodářské soustavy byla zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí zřízena nová evidenční soustava,193 jejímž úkolem bylo shromažďovat údaje o pozemcích „pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby, pro ochranu socialistického společenského vlastnictví a osobního vlastnictví občanů, pro řádnou správu národního majetku a pro ochranu zemědělského půdního fondu a lesního fondu.“194 Evidence nemovitostí v mnohém navazovala na jednotnou evidenci půdy. Shodovala se s ní ve svém poslání i v systematice jednotlivých operátů. Novum, které přinesla, spočívalo v založení listu vlastnictví. 4.9.2.2. Struktura evidence nemovitostí Struktura evidence nemovitostí byla definována vyhláškou č. 23/1964 Sb. následovně. Evidence nemovitostí obsahovala měřičský operát, písemný operát, sbírku listin, sumarizační výkazy a pomocné části operátu, které tvořily záznam změn, záznam pro další řízení evidence nemovitostí a seznam nepovolených změn kultur. Měřičský operát byl vytvořen podle vzoru předchozí evidence. Skládal se z pozemkové, pracovní a evidenční mapy. Sbírka listin sloužila k zakládání písemných dokladů, které byly podkladem pro zápis do jednotlivých operátů. Do písemního operátu patřily výkaz změn, soupis parcel, evidenční listy, seznam a rejstřík uživatelů a nově také listy vlastnictví. Na listech vlastnictví byly vedeny právní vztahy k nemovitostem. Evidovaly se vlastnické vztahy podle existujících druhů a forem vlastnictví.195 Tyto údaje však byly, na rozdíl od důsledného zaznamenávání užívacích práv na evidenčních listech, zapisovány pouze symbolicky poznámkou, přičemž v pozemkových mapách nebyly vyznačeny vůbec.
193
K zákonu byla vydána prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb. , o evidenci nemovitostí. 194 §1zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. 195 Zjednodušeně se evidovalo soukromé vlastnictví zejména v případech zemědělských a lesních pozemků, které byly ve vlastnictví soukromých osob a jež mělo ve společném užívání JZD či další socialistické organizace.
52
Vnitřní struktura listu vlastnictví připomínala vložku pozemkové knihy, jejichž funkci měla nahradit. Vlastnický list se skládal ze čtyř částí označenými majuskulemi A, B, C, D. V části A se zaznamenávalo jméno vlastníka či uživatele s právem osobního užívání. Do druhé části se zapisovala parcelní čísla pozemků, v části třetí se evidovala omezení vlastnických práv a část čtvrtá byla určena k záznamu některých důležitých údajů vztahujících se k informacím uvedených v částech A – C. Zápisy do listu vlastnictví se prováděly pouze na základě pravomocných rozhodnutí soudů či příslušných správních úřadů, právních listin, návrhů orgánů či organizací k tomu oprávněných a podkladech místního šetření. Orgány geodézie neměly legitimitu k tomu, aby posuzovaly otázky spojené s platností listin, na jejichž podkladě se prováděl katastrální zápis. V případě zápisu vlastnických práv tedy nebylo možné napravit nesprávnosti novým hlášením změn, jako tomu bylo u evidence užívacích vztahů.196 Výkaz změn sloužil k evidenci změn v právních a užívacích vztazích.197 Jeho význam spočíval v tom, že byl podkladem pro zápis do jednotlivých operátů. Bez něj nemohly být změněné údaje zaneseny ani do písemné či měřičské části evidence. 4.9.2.3. Zásady evidence nemovitostí Hlavními principy evidence nemovitostí byly zásady legality, speciality, jednotnosti, univerzálnosti, veřejnosti, závaznosti údajů, souladu se skutečným stavem, oficiality a bezplatnosti zápisů. Protože se mnohé ze zásad uplatnily již při vedení pozemkových knih, zmíním se na tomto místě pouze o principech, které byly nějakým způsobem modifikovány nebo byly pro vedení evidence nemovitostí specifické. Princip univerzálnosti spočíval v tom, že se do evidence zapisovaly užívací i vlastnické vztahy, byť s nestejnou důsledností. Zásada veřejnosti byla oproti principu aplikovanému u pozemkových knih výrazně omezena. Zákon totiž vázal možnost nahlédnout do katastru na podmínku oprávněného zájmu, který nebyl blíže specifikován.198 Záleželo tedy na uvážení
196
Výjimkou byly případy, kdy k chybě došlo přehlédnutím či jinou nepozorností úředníka geodézie. U příslušného zápisu se uvedl také odkaz na zdroj, kterým byla změna vyvolána. 198 „Kdo osvědčí oprávněný zájem, může, pokud tomu nebrání zájem společnosti, nahlížet do evidence nemovitostí a pořizovat si z ní náčrty, opisy nebo výpisy.“ – § 9 odst. 1 zák. o evidenci nemovitostí. 197
53
středisek geodézie, jakým způsobem pojem interpretují199 a zda přístup k evidenci umožní. I v případě prokázání oprávněného zájmu mohl být totiž přístup odepřen z důvodu zájmu společnosti. Princip závaznosti se týkal údajů poskytnutých pro taxativně vymezené případy tj.“ pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a lesním fondu, pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými
organizacemi
a
pro
sepisování
smluv
a
jiných
listin
o
nemovitostech.“200 Zásada oficiality znamenala, že se zápisy prováděly z úřední povinnosti, tzn. z podnětu středisek geodézie, která spolupracovala s vlastníky, uživateli a zainteresovanými úřady, jež měly ohlašovací povinnost. Tímto postupem měl být zajištěn soulad zápisů v evidenci nemovitostí se skutečným stavem. 4.9.2.4. Nedostatky evidence nemovitostí Nedostatkem evidence nemovitostí, stejně jako její předchůdkyně jednotné evidence půdy, byla skutečnost, že obě sloužily především k záznamu užívacích vztahů pro potřeby socialistické společnosti. Další nedostatek evidence spatřuji v tom, že právní úprava tohoto evidenčního nástroje neobsahovala ustanovení o sankcích, které by se aplikovalo v případě nesplnění ohlašovací povinnosti. Absence sankčních opatření tak vedla často k nesouladu údajů v evidenci se skutečným stavem.
4.10. Katastr nemovitostí 4.10.1. Historický exkurz Po roce 1989 došlo vlivem demokratizačního procesu k výrazným změnám nejen v oblasti politické, ale i v oblastech hospodářské činnosti, v majetkoprávních a společenských vztazích. V důsledku transformace politiky, tj. přechodu od plánovaného centrálně řízeného systému hospodářství k tržní ekonomice, pozbyly na významu užívací vztahy a posílilo se vlastnictví soukromé. Tato změna ve vlastnických vztazích tak 199
Ustálená praxe považovala za oprávněného uživatele, vlastníka nemovitosti, zájemce o koupi nemovitosti, pracovníka JZD aj. 200 § 6 zákona o evidenci nemovitostí.
54
nekorespondovala s posláním evidence nemovitostí, která sloužila k zaznamenávání faktických užívacích vztahů, zatímco ty soukromé registrovala jen zjednodušeným způsobem. Potřebu zavedení nové evidence pociťovaly úřady, obce ale i občané, kteří požadovali dokumenty prokazující jejich vlastnický nárok, aby mohli uplatnit své restituční nároky.
4.10.2. Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí není jen dalším nástrojem ve vývojové linii evidence nemovitostí. Je to soupis údajů, který používáme dodnes. 4.10.2.1. Vznik katastru nemovitostí Katastr nemovitostí je v mnohém pokračovatelem předchozích registrů. Jeho soubor popisných informací přímo navazuje na písemný operát evidence nemovitostí a soubor geodetických informací zase ve svém základě vychází z upravené mapy stabilního katastru, a to až ze 70 %.201 Katastr převzal také funkci bývalých veřejných knih i zásady, na kterých byly knihy založeny. Nový soupis v sobě tak ve své podstatě zahrnul jak evidenci nemovitého majetku, tak evidenci vlastnických či jiných věcných práv k nemovitostem. Katastr byl založen souborem právních norem, které nabyly účinnosti k 1. lednu roku 1993. Vedoucí úlohu sehrál zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, který vytvořil základní právní rámec nového katastru a definoval jej jako „soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení.“202 4.10.2.2. Struktura katastru nemovitostí Katastr nemovitostí je uspořádán do katastrálních operátů, které tvoří soubor geodetických informací (s katastrálními mapami a geometrickým určením všech nemovitostí), soubor popisných informací (s údaji o katastrálním území, parcelách, 201
Mapy stabilního katastru byly postupně upravovány, protože byly poznamenány nejen nedokonalostmi při svém vzniku, nepravidelnou srážkou, lokálními deformacemi, ale hlavně nekvalitní údržbou za období téměř 150 let a mnoha obnovami. 202 §1 katastrálního zákona.
55
stavbách, bytech či vlastnících evidovaných nemovitostí), souhrnné přehledy o půdním fondu (poskytující údaje o rozložení jednotlivých druhů pozemků podle katastrálních území), dokumentace
výsledků
šetření a měření (které obsahují
výsledky činností v podrobném polohovém bodovém poli, při zjišťování průběhu hranic a podrobném měření a při projednávání místních a pomístních jmen, uspořádané podle katastrálních území) a sbírka listin, na jejichž podkladě byly provedeny zápisy údajů do katastru. 4.10.2.3. Zápisy katastru nemovitostí Zápisy práv do katastru se dějí trojím způsobem – vkladem, záznamem a poznámkou. Vkladem se zapisuje právo vlastnické, zástavní, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo. Právo je do katastru vloženo na podkladě listiny, vyjadřující projev vůle účastníků založit nový věcně právní vztah. Tím se katastrální vklad liší od vkladu do pozemkových knih, jehož podkladem mohla být i listina vyhotovená státním orgánem. Samotný vklad je pak výsledkem pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu, tzn. že vklad má konstitutivní charakter. Naproti tomu záznam má účinky deklaratorní. Formou záznamu se v katastru evidují práva, která vznikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem či zpracováním. Práva se do katastru zapisují na podkladě veřejných listin, které daný právní vztah potvrzují. Tento druh zápisu se tedy podstatně liší od svého předchůdce – záznamu do pozemkových knih, jenž evidoval pouze podmíněné (dočasné) nabytí, jehož právní titul musel být v určité lhůtě doložen tak, aby se zápis stal nepodmíněným. Poznámka je druhem zápisu s informačním charakterem, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práv. Prostřednictvím poznámek se evidují skutečnosti, které mají nebo by mohly mít významný vliv na právní vztahy. Její účel je tedy shodný s funkcí poznámky veřejných knih. 4.10.2.5. Zásady katastru nemovitostí Katastr nemovitostí je ovládán principy, z nichž mnohé převzal od svých předchůdců. Mezi hlavní zásady patří zásada intabulace, priority, legality, formální
56
publicity, speciality, materiální publicity, princip dispoziční a zásada souladnosti údajů uvedených v katastru se skutečným stavem. Zásada intabulace, typická pro vedení pozemkových knih, našla uplatnění i v případě katastru nemovitostí, i když v poněkud užší podobě. Tento princip je výrazem skutečnosti, že právo váže v některých případech nabytí vlastnictví na vklad do katastru. Tento druh zápisu má konstitutivní charakter s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad. Zásada priority fixuje časové pořadí návrhů na zápis podle údajů jejich doručení. Její účel je shodný s principem knihovním, tzn. znemožňuje provedení těch zápisů, které byly podány později, do doby než bude vyřešen návrh první v pořadí. Princip legality znamená, že může být do katastru zapsán pouze zápis neodporující právnímu stavu, který je v souladu s katastrálními údaji. Za tímto účelem je katastrální úřad vybaven pravomocí přezkoumávat právní nezávadnost listin, na jejichž podkladě dochází k zápisu příslušných práv. V zásadě se tedy jedná o přístup odlišný od toho, který byl aplikován v případě evidence nemovitostí, kde se k platnosti listin mohl vyjádřit pouze soudní orgán. Zásada formální publicity (veřejnosti) zaručuje každému přístup ke katastrálním údajům za přítomnosti příslušného úředníka. Oprávnění nahlédnout do katastru, činit si z něj výpisy a opisy, již není vázáno na oprávněný zájem žadatele, jak tomu bylo v případě evidence nemovitostí. K ostatním zásadám lze uvést následující. Zásada speciality se projevuje v jednoznačnosti a nespornosti zápisů, u kterých je určena forma, způsob, místo i jejich pořadí. Princip materiální publicity chrání práva každého, kdo jedná v souladu se zápisem v katastr, u něhož se předpokládá, že reflektuje reálný stav a zásada dispoziční se uplatňuje v případě podání návrhu na vklad, které se provádí jen z vůle účastníků. O principu souladu katastrálních dat se skutečným stavem platí totéž, co bylo řečeno již v kapitole Pozemkový katastr.
57
5. Současné využití dřívější pozemkové evidence Vztah současného katastru nemovitostí a dřívějších evidenčních nástrojů upravuje ustanovení § 29 katastrálního zákona, které považuje operát evidence nemovitostí za katastrální operát a ukládá povinnost vést nemovitosti v katastru podle dosavadních předpisů. Odstavec 3 téhož paragrafu ukládá vedení zjednodušené evidence u pozemků, které nejsou zobrazeny v katastrální mapě. Ty jsou evidovány v katastru v souboru popisných informací zjednodušeným způsobem, a to právě podle údajů dřívějších evidencí. Zobrazení jejich hranic je do souboru geodetických informací přebíráno postupně z map bývalého pozemkového katastru nebo jiných podkladů.203 Podle ustanovení § 29 odst. 4 katastrálního zákona mají katastrální úřady v úschově operáty bývalého pozemkového katastru, železniční a pozemkové knihy, ze kterých na požádání pořizují výpisy, opisy nebo kopie. Tyto podklady pak slouží v mnohých případech jako důkaz o věcných právech k nemovitému majetku. Výpisy z předchozích evidenčních nástrojů bývají v některých případech nezbytným důkazem vlastnických práv zůstavitele při soudním projednávání dědictví. Obvykle se jedná o předložení nabývacích titulů, kterými jsou podle právních předpisů v době vedení pozemkových knih výpisy z listu A a B k dni 31. prosince roku 1948.204 Výpisem z těchto evidencí se prokazují také restituční nároky. Důležitou úlohu plní pozemkové knihy také v souvislosti s prováděním pozemkových úprav, a to zejména v situacích, kdy se prověřují vlastnická práva a s nimi související věcná břemena, aby se provedlo takové funkční a prostorové uspořádání pozemků, jež by vytvořilo podmínky pro racionální hospodaření vlastníků
203
Tam, kde je vedena zjednodušená evidence, je příslušný pozemek zaznamenán prostřednictvím údajů dřívější pozemkové evidence, a to pod svým původním parcelním číslem, s původní nebo zbytkovou výměrou a je geometricky a polohově určen podle svého zobrazení v příslušném mapovém operátu dřívější pozemkové evidence. Uvedené vyplývá z ustanovení § 8 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 204 Projednání dědictví lze podle současné legislativy provést dodatečně i v případech úmrtí zůstavitele před mnoha lety.
58
půdy.205 Mnohdy jsou pozemkové knihy jediným prostředkem, který poskytuje potřebné informace.206 V současné době je aktuální dohledávání nabývacích titulů k nemovitostem v pozemkových knihách a dalších dostupných evidencích, u nichž je v katastru uveden „neznámý vlastník“.207 Prověřovány jsou také majetkoprávní vztahy u nemovitostí, kde je zapsán jako vlastník stát. Šetří se, zda se nejedná o nemovitosti, které přešly na stát po 25. únoru roku 1948 z vlastnictví církví, náboženských řádů a kongregací a zjišťuje se, zda se nejedná o majetek obcí dle příslušných ustanovení zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Údaje z dřívějších pozemkových evidencí slouží jako podklad pro případné dokazování chyb v současném katastru nemovitostí. V souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona katastrální úřad opravuje chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Uvedeným ustanovením se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem, který ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že postupem dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona lze napravit i chyby, vzniklé při zakládání a vedení evidence nemovitostí dle zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.208 Soud vyslovil názor, že se při interpretaci tohoto ustanovení nelze držet pouze gramatického výkladu pojmu „chybný údaj“. Vyjádřil se tedy tak, že za chybný údaj nelze považovat pouze existující chybný údaj, ale i chybějící údaj. Uvedený pojem interpretoval v souvislosti s ustanovením § 4 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb.209 a § 10 zákona č. 22/1964 Sb. Ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb. ukládá povinnost provádět zápis právních vztahů v evidenci nemovitostí ve dvou etapách. Za relevantní považoval Krajský soud v Ústí nad Labem druhou etapu, která začala v roce 1967. V
205
§ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. 206 Například při zjišťování věcných břemen jsou pozemkové knihy cenným zdrojem informací, protože tato práva nebyla evidována v jednotné evidenci půdy ani v evidenci nemovitostí. 207 Tuto činnost provádí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v součinnosti s katastrálními úřady. 208 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.6.2001, sp. zn. 15 Ca 110/2001-31. 209 Vyhláška č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.
59
ní se postupně zapisovaly právní vztahy v evidenci nemovitostí ještě nevyznačené, tedy i vlastnictví k nemovitostem.210 Z dikce ustanovení § 10 zákona č. 22/1964 Sb. „právní vztahy orgán geodézie postupně vyznačí” pak soud dovodil povinnost orgánů geodézie vyznačit v této druhé etapě právní vztahy, tedy i vlastnictví k té které nemovitosti, a tudíž i založit list vlastnický.211 „Pokud tuto povinnost orgán geodézie nesplnil, ač vlastnickému právu svědčila mimo jakoukoliv pochybnost nabývací listina, založená ve sbírce listin pozemkové knihy (titulus) a zápis vlastnictví v pozemkové knize (modus) a vlastnictví nezpochybnila jiná listina, lze toto opomenutí orgánu geodézie opravit postupem dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.“212
210
V první etapě, prováděné do konce roku 1966, se vyznačovaly v evidenci pouze běžné změny vlastnických vztahů, např. nově vzniklá vlastnická práva. 211 Střediska geodézie mohla ve druhé etapě zápisů právních vztahů do evidence nemovitostí dle zák. č. 22/1964 Sb. vycházet též z údajů pozemkových knih o právních vztazích v pozemkové knize vyznačených. 212 Vyznačení opravy dle § 8 katastrálního zákona neřeší otázku, kdo je vlastníkem nemovitosti, nýbrž pouze určuje, kdo je jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí evidován. Opravou chyby v katastru nemovitostí se nemění právní vztahy k nemovitostem, neboť spor o vlastnictví nemůže být řešen a ani vyřešen postupem dle § 8 katastrálního zákona.
60
6. Závěr V mé práci jsem sledovala historii evidence nemovitostí od nepříliš dokonalých soupisů půdy, které se v mnohých případech ani nepřiblížily k reálnému stavu věci, až ke spolehlivým nástrojům s milióny informací zachycujících skutečnost.
V úvodu své práce jsem poznamenala, že je každý evidenční nástroj výrazem doby, ve které vznikl. Zmínila jsem se o úrovni technických možností a historické kontinuitě předchůdců, jež do určité míry určovaly výslednou strukturu evidence a přesnost zanesených údajů. Tyto okolnosti však nebyly zdaleka jediné, jak dokládá tato diplomová práce. Dospěla jsem k závěru, že podobu evidenčních nástrojů determinovaly kromě technických možností a míry kontinuity jejich předchůdců, další dva faktory. Na jedné straně to byli vykonavatelé exekutivní moci definující a sledující určitou státní politiku. Nejprve jimi byli panovníci, později po vzniku republiky vlády. Výrazným příkladem působení tohoto faktoru je jednotná evidence půdy, která svým posláním evidovat faktické užívací vztahy vyhovovala potřebám komunistického režimu reprezentovaného KSČ. Vůči státnímu faktoru působily regresivně opoziční síly, v jejichž zájmu bylo působit proti institucím formulujícím státní politiku. Jako demonstraci uvádím případ tereziánského katastru, kdy stavovská moc nedovolila, aby se stal katastr evidencí reflektující realitu poddanského a vrchnostenského majetku a to přesto, že již tehdy existoval naléhavý zájem panovníka vytvořit evidenci, která by nerozlišovala ve zdanění rustikální a dominikální půdy. Ve svých počátcích tak byly katastry především dílem kompromisu mezi státními zájmy a zájmy vysoce postavené vrstvy obyvatel.
V úvodu práce jsem mezi skutečnosti ovlivňující výslednou podobu katastrů i pozemkových knih zařadila vazbu na předchozí evidenční nástroje. Domnívám se, že kontinuita vývoje evidence nemovitostí sehrála významnou úlohu zejména v případě současného katastru nemovitostí, jenž navázal na obě vývojové linie evidenčních nástrojů, tj. na linii katastrální i linii pozemkových knih.
61
Kontinuální vývoj je typický pro linii katastrů, jež v mnohém navazovaly na své předchůdce přímo, tzn. zahrnuly dosavadní operáty do nové úpravy. V linii veřejných knih však došlo k násilnému přetržení vývoje, které znemožnilo jejich použití v současné praxi. Katastr nemovitostí ČR reflektuje vývoj obou evidenčních linií tím, že převzal operáty předchozího katastru i funkci pozemkových knih, které již nemohly navázat na svůj předchozí vývoj coby samostatný evidenční nástroj. Nová právní úprava katastru nemovitostí se tak přihlásila k dosud kontinuálnímu vývoji v dějinách katastru a vyřešila problém diskontinuity, který postihl pozemkové knihy.
62
Klíčová slova Berní rula Dvorské desky Evidence nemovitostí Jednotná evidence půdy Josefský katastr Katastr nemovitostí Knihy horní Knihy železniční Lánský rejstřík Pozemkové knihy Pozemkový katastr Stabilní katastr Reambulovaný katastr Tereziánsko-josefský katastr Tereziánský katastr Urbáře Zemské desky
63
Summary The diploma paper describes development of registration of real estate from the beginning to this day. History of land registration is described in two guidelines – the line of cadasters and the line of public books.
Cadasters The first registry of land in our country has origin in the year 1022. During the reign of prince Oldřich was created registry of land for tax aim. This inventory was an imperfect list, which didn´t offer needful information. After 600 years another register was created. It was in the time of king Ferdinand II., when the need of new registy overrode demands of nobility. In the year 1654 got done Berní rula, which set tax liability per capita. Another registers were made during the regin of Marie Terezie. The queen, who was known for her reform ambition, was aware of the fact, that it is necessary to create sure base for want of taxes. In the year 1748 was finished land registry that´s called Tereziánský katastr. The most important part of this registry was represented by serf´s declaration of taxes. The metod of calculation of land valuation was scarified, because it didn´t correspond to reality many times. Therefore this registry was remade and transformed into new land title Tereziánský katastr the second, which was drafted in years 1751-1757. Marie Terezie took a resolution to create a lord´s registry, too. She intended to tax lord´s property, but the epoch wasn´t prepare for this yet. Noble displeasure induced registry not to be binding. The situation changed, when the new governor Josef II. succeeded to the throne. Josef II. enforced lord´s taxation and create registry, which included inventory of land without reference to ownership. Although the registry was canceled partly, it was the base for the calculation of taxes until the year 1860, when the new land title was created. In contrast to its predecessor Stabilní katastr was based on trigonometrical measuring. This land registry served until the epoch of new republic´s birth. When the new state came into being, exigency to consolidate appeared, because legal regulations differed in every land of the state.
64
In the year 1927 was made land registry, which took over ancestral material and principles from its predecessors. The cadaster of land was very precise until 1938, when facts started to be grossly distorted. In the year 1948, when communists came to power, communistic mode initiated liquidation of private ownership, reduced property rights and reinforced usufructs, which conformed to centrally controlled economy. In this time the statute was passed, which founded new land title called Jednotná evidence půdy. This registry was replaced by Evidence nemovitostí containing paper of ownership. The essence of both cadasters was the recording of land use, regardless of ownership relation. In 1989 the undemocratic mode fell and owner relationships were varied. In accordance with these changes the form of registry had to be adapted. This need led in adoption of the act, which established new registry of real estates – Katastr nemovitostí České republiky. It integrated into one instrument the function of cadasters and the feature of land registry books. This land title is used to this day.
Land registry books – public books The first mention of this kind of book dated back to the Přemysl Otakar´s time. These books originally served for the recording actions in court. At the biginning of the 14th century in conntention with accumulative power position, nobility started to used these books to secure its private rights. In 1964 land records were abolished and marged in land books. Land books were conducted from the 15th century to file information on the servile possession. Gradually they became obsolete land title. So in 1871 new legal regulation was passed. This regualtion instituted land registry book, in which property rights were recorded. From 1883 principle of corresponence between cadaster and land registry books was initiated. Owners of real property and relevant offices had to report all needful information so that the conformity was guaranteed. This rule forced until 1950. In this year the importance of books fell because the input of property rights wasn´t obligatory. So the disproportion between cadaster and books grew. The importance of books intensified after 1989 but their restoting wasn´t realized. Their function was integrated to Katastr nemovitostí České republiky.
65
Seznam obrazových příloh Příloha č. 1 – Zemské desky – Barevné provedení hřbetů zemských desk Příloha č. 2 – Pozemkové knihy 2a) Ukázka zápisu v pozemkové knize úsovské židovské obce z let 17831835 2b) Vzor vkladu do pozemkových knih 2c) Vzor záznamu do pozemkových knih 2d) Vzor poznámky do pozemkových knih 2e) Výpis z pozemkové knihy Příloha č. 3 – Tereziánský katastr 3a) Zápis v tereziánském rustikálním katastru z roku 1757 3b) Zápis v tereziánském dominikálním exaequatoriu z roku 1757 Příloha č. 4 – Josefský katastr 4a) Preambule Patentu o reformě daně pozemkové a vyměření půdy z roku 1785 4b) Naučení kterak vyměřování gruntu od obce ve skutečnosti konáno býti má z roku 1785 4c) Náhled do knihy přiznání josefského katastru obce Rymaně 4d) Část mapy z josefského měření osady Ortvinovice z roku 1785 Příloha č. 5 – Stabilní katastr 5a) Patent č. 162/1817 Sb. z. pol., o zavedení nového systému pozemkové daně 5b) Nákres hlavní trigonometrické sítě katastrální v Čechách z let 1824 – 1825 5c) Původní mapa stabilního katastru 5d) Reambulovaná mapa stabilního katastru 5e) Mapa stabilního katastru z roku 1911 Příloha č. 6 – Katastr nemovitostí 6a) Mapa katastru nemovitostí ČR 6b) Výpis z katastru nemovitostí ČR
66
Seznam použité literatury Monografie BĚLINA, Pavel. Dějiny zemí Koruny české II. : Od nástupu osvícenství po naši dobu. 2. vyd. Praha : Paseka, 1993, 328 s. BOGUSZAK, František, CÍSAŘ, Jan. Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky : Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1961, 80 s. BUMBA, Jan. České katastry od 11. do 21.století. Praha : Grada Publishing, 2007, 190 s. BUMBA, Jan. Zeměměřičské právo : Zeměměřičství a katastr v technicko-právních souvislostech. Praha : Linde, 2004, 201 s. BURDOVÁ, Pavla. Desky zemské Království Českého. Praha : Státní ústřední archiv, 1990, 11 s. ČEČETKA, V. J. Všeobecný knihovní zákon se stanoviska praxe. Praha : F. Šimáček knihtiskárna, 1891, 423 s. ČORNEJ, Petr. Dějiny zemí Koruny české I. : Od příchodu Slovanů do roku 1740. 2. vyd. Praha : Paseka, 1993, 315 s. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, FIALA, Zdeněk, ŠEBÁNEK, Jindřich. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1971, 381 s. KLIMENT, Václav. Katastr nemovitostí pro každého : Od pozemkové knihy a obecního zákoníku občanského ke katastru nemovitostí a aktuální úpravě právních vztahů k nemovitostem v českém právu. Zdiby : Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, 2007, 114 s. KOŤÁTKO, Jiří. Pozemková reforma v Československu. Praha : Ministerstvo informací a osvěty, 1949, 35 s. KUBA, Bohumil, OLIVOVÁ , Květa. Katastr nemovitostí České republiky : podle právního stavu k 1.5.2004. 8. vyd. Praha : Linde, 2004, 440 s. MAŠEK, František. Pozemkový katastr : Soupis, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha : Ministerstvo financí, 1948, 224 s.
67
MICHAL, Jaroslav. Zeměměřičství a katastr nemovitostí. Praha : C.H.Beck, 2005, 82 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 6. ČechyDanseur. Praha : Paseka, 1997, 956 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 7. Dánsko-Dřevec. Praha : Paseka, 1997, 957 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 11. Hédypathie-Hýždě. Praha : Paseka, 1998, 1066 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí . Díl 12.Ch-Sv. Jan. Praha : Paseka, 1998, 1072 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 14. Kartel-Kraj. Praha : Paseka, 1999, 1066 s. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 26. UVusín. Praha : Paseka, 2002, 1077 s. PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789 : Se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. Praha : Historický klub, 1915, 364 s. PODOLSKÝ Z PODOLÍ, Symeon. Knížka o měrách zemských. Praha : Česká matice technická, 1933, 36 s. POSPÍŠIL, Boleslav. Právní aspekty a problémy evidence nemovitostí. Praha : Academia, 1975, 103 s. POTUŽÁK, Pavel. Katastrální mapování. 2. vyd. Praha : SPN, 1952, 130 s. SEDLÁČEK, Jaromír. Pozemková reforma : Pět civilistických úvah o záboru velkého majetku pozemkového a o tom, co se záborem souvisí. Brno : Barvič & Novotný, 1992, 294 s. ŠIMEK, Alois. Z dějin měřičství, zeměměřičství a geodetických strojů. Brno: Donátův fond, 1949, 225 s. TICHÝ, Alois. Pozemkový katastr a pozemkové knihy. Praha : J. R. Vilímek, 1931, 58 s.
68
Odborné články HANZAL, Josef. Současný stav a úkoly studia českých pozemkových knih. In Sborník archivních prací, Praha : Ministerstvo vnitra ČR - odbor vydavatelství a nakladatelství tisku, 1964, roč. XIV, č. 1, s. 39-56. CHOCHOLÁČ, Bronislav. Pozemkové knihy – neprávem opomíjený historický pramen. In Historie a současnost veřejné správy : Sborník příspěvků z vědecké konference, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993. s. 8-11. PĚCHA, František. Pozemkové knihy dříve a dnes. Právo a zákonnost, 1992, roč. XL, č. 8, s. 484-488. ROUBÍK, František. Ke vzniku Josefského katastru v Čechách v letech 1785-1789. In Sborník historický, Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1954, s. 140-185. ŠEŠINA, Martin. Postupný zánik pozemkové knihy a jeho důsledky pro dnešek. Ad notam, 2004, roč. X, č. 4, s. 95-96.
Internetové zdroje Internetové články ĎUROVIČ, Michal, et al. Historie, průzkum stavu a návrh technologie konzervování a restaurování desek zemských Království českého [citováno 17. února 2008]. Dostupný z: http://www.vkol.cz. PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : poprvé. Zeměměřič 1998, č. 1-2 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz. PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : podruhé. Zeměměřič 1998, č. 3-4 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz. PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : potřetí. Zeměměřič 1998, č. 5-6 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : počtvrté. Zeměměřič 1998, č. 7-8 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz. PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : popáté. Zeměměřič 1998, č. 9-10 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz.
69
PEŠL, Ivan. Katastr nemovitostí po kapkách : pošesté. Zeměměřič 1998, č. 11-12 [citováno 20. února 2008]. Dostupný z: http://www.zememeric.cz.
Ostatní Krkavec: Listiny [citováno 14. února 2008]. Dostupný z: http://www.krkavec.cz. Křovákovo zobrazení: Historie zobrazení [citováno 14. února 2008]. Dostupný z: http://krovak.webpark.cz. Respekt a tolerance: Několik osudů z mnoha [citováno 4. března 2008]. Dostupný z: http://www.respectandtolerance.com. Rymaně: Grunt N.C.1 [citováno 4. března 2008]. Dostupný z: http://www.rymane.com. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : České sněmy – 1605-1607 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Poslanecká sněmovna Stenoprotokoly – NS RSČ 1925-1929 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Poslanecká sněmovna Stenoprotokoly – NS RSČ 1929-1935 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Poslanecká sněmovna - Tisky- NS RSČ 1929-1935 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Senát - Stenoprotokoly –NS RČS 1925-1929 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Stenoprotokoly- NS-RČS 19601964 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Stenoprotokoly- ČNR 1990-1992 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Tisky- NS-RČS 1960-1964 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Tisky- ČNR 1981-1986 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz.
70
Společná česko-slovenská parlamentní knihovna : Tisky- ČNR 1990-1992 [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický: Terminologický slovník zeměměřičství a katastru nemovitostí [citováno 12. února 2008]. Dostupný z: http://www.vugtk.cz.
Zákony a ostatní právní předpisy Patent o reformě daně pozemkové a vyměření půdy z roku 1785. Naučení kterak vyměřování gruntu od obce ve skutečnosti konáno býti má z roku 1785. Patent č. 162/1817 Sb. z. pol., o zavedení nového systému pozemkové daně. Zákon č. 946/1811Sb. z. s., obecný zákoník občanský. Zákon č. 146/1854 ř.z., obecný horní zákon. Zákon č. 88/1869 ř.z., o úpravě daně pozemkové. Zákon č. 95/1871 ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách. Zákon č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové. Zákon č. 117/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení. Vládní nařízení č. 205/1928 Sb., jímž se provádí hlava I. zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení. Vládní nařízení č. 64/1930 Sb., ku provedení II., III. a IV. hlavy katastrálního zákona. Zákon č. 132/1930 Sb., o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách. Výnos ministerstva financí č. 60.000/38-III/6A. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Usnesení vlády č. 192/1956 Sb. o založení jednotné evidence půdy a jejím udržování v souladu se skutečným stavem. Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. Vyhláška Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb. , o evidenci nemovitostí. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
71
Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č.229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Judikatura Nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 15 Ca 110/2001-31.
Ostatní zdroje informací CD-ROM Zeměměřičství a katastr III. : Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, 2001. CD-ROM Zeměměřičství a katastr IV. : Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, 2005.
72
