Předkládací zpráva pro Parlament České republiky ___________________________________________________________________________ Smlouvy o předávání a přebírání osob, které nelegálně pobývají na území státu, tzv. readmisní smlouvy, tvoří právní základ pro realizaci navracení protiprávně pobývajících osob. Readmisní smlouvy jsou tak jedním z prostředků v boji proti nelegální migraci a proti dalším negativním jevům s ní souvisejícím. Česká republika má sjednány readmisní smlouvy s Rakouskem, Polskem, Německem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem, Chorvatskem, Moldávií, 1 Bulharskem, Rumunskem, Vietnamem a Kanadou. Podepsána byla i readmisní smlouva s Francií a Švýcarskem. Dále jsou pro Českou republiku závazné smlouvy, které s třetími státy sjednává Evropská unie, resp. které sjednalo Evropské společenství. Platné jsou v současnosti takovéto readmisní smlouvy s Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Hongkongem, Makedonií, Moldávií, Ruskem, Srbskem, Srí Lankou, Macaem a Ukrajinou. V současné době nemá Česká republika sjednánu žádnou smluvní úpravu s Arménií týkající se vzájemného předávání osob, které nelegálně pobývají na území jednoho ze států. Podle statistik cizinecké policie bylo v roce 2009 na území České republiky zjištěno 80 nelegálně 2 pobývajících Arménů. Arménská republika nemá diplomatické zastoupení v České republice (působí zde pouze pražská kancelář zastupitelského úřadu Arménské republiky ve Vídni) a Česká republika nemá diplomatické zastoupení v Arménii (Arménie spadá pod zastupitelský úřad České republiky v Tbilisi). Uzavřením readmisní smlouvy s Arménií by tak měly být odstraněny některé problémy v komunikaci mezi úřady obou států při identifikaci zadržených protiprávně pobývajících osob či při realizaci jejich předávání. Tím dojde ke zrychlení postupů za účelem předání dotčených osob, zkrácení jejich doby pobytu v zajišťovacích zařízeních a ke snížení celkových nákladů souvisejících se zadržením a následným předáním osob. Návrh Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o předávání a přebírání protiprávně pobývajících osob (dále jen „Smlouva“) byl arménské straně předán již v roce 2002. Od roku 2002 proběhlo několik kol expertních jednání. V roce 2005 byl arménské straně předán i návrh ujednání k provádění Smlouvy upravujícího konkrétní podmínky realizace předávání nelegálně pobývajících osob. Vzhledem k dlouhotrvajícím jednáním, texty Smlouvy a Ujednání poněkud zastaraly, v letech 2008 - 2009 proto proběhla korespondenční cestou další jednání s arménskou stranou, kdy byly odstraněny poslední sporné otázky.
1
Bilaterální readmisní smlouva mezi ČR a Moldávií byla z valné části překryta smlouvou mezi Evropským společenstvím a Moldávií. 2 V souvislosti se zapojením České republiky do plné aplikace schengenského acquis se změnil způsob statistického sledování nelegální migrace na území České republiky. V současnosti se sleduje tzv. nelegální migrace přes vnější schengenské hranice České republiky a tzv. nelegální pobyt (dělí se na nelegální migraci na vnitřní schengenské hranici a nelegální pobyt ve vnitrozemí).
K jednotlivým ustanovením Smlouvy: •
Pojmy použité ve Smlouvě (článek 1)
Článek 1 obsahuje definice některých pojmů dále užívaných ve Smlouvě, z nichž nejvýznamnější je pojem „protiprávně pobývající osoba“. •
Předávání a přebírání občanů smluvních stran (články 2 až 4)
Z hlediska účelu Smlouvy je zásadní článek 2, který stanoví závazek žádané smluvní strany přijmout na základě žádosti, resp. na základě oznámení o předání žádající smluvní strany, na území svého státu vlastního občana, který nesplňuje platné podmínky pro vstup a pobyt stanovené pro cizí státní občany na území žádající smluvní strany. V článku 3 jsou vyjmenovány doklady, kterými se pro účely Smlouvy prokazuje státní občanství obou smluvních států (jsou-li takové doklady k dispozici, postačí pro předání osoby oznámení o předání) a dále doklady, na jejichž základě se občanství bude věrohodně předpokládat (v tomto případě je vždy vyžadována žádost o předání osoby). V případě, že se občanství bude pouze předpokládat, platí tento předpoklad, není-li prokázán opak. V článku 4 je upravena forma a obsahové náležitosti žádosti o převzetí neoprávněně pobývající osoby včetně lhůt pro její vyřízení. Žádaná smluvní strana by měla odpovědět na žádost o readmisi ve lhůtě 30 dní. Lhůta je poměrně dlouhá z důvodů obtížné identifikace některých arménských občanů (někteří disponují starými ruskými pasy). Pro samotnou realizaci převzetí občana žádanou smluvní stranou je stanovena již standardní lhůta 7 dní od okamžiku souhlasu s přijetím občana. Oznámení o předání, které nahrazuje žádost v případě, že je předáván občan, který disponuje platným cestovním dokladem žádané smluvní strany, resp. občanským průkazem v případě občana České republiky, má obdobné náležitosti jako žádost. Předání je třeba písemně oznámit žádané smluvní straně 7 dní před předáním občana. Smlouva dále stanoví zvláštní podmínky pro osoby, které vyžadují zvláštní zacházení, ať už z důvodu svého zdravotního stavu, věku (děti či osoby staršího věku) či z důvodu potřeby ochranných a bezpečnostních opatření. Tyto osoby jsou předávány a přebírány s doprovodem a o jejich předání se sepisuje protokol. Pro případ omylu při stanovování občanství předávané osoby, je zakotveno pravidlo, že žádající smluvní strana je povinna převzít osobu zpět, jestliže se dodatečně zjistí, že předávaná osoba nebyla občanem žádané smluvní strany v době podání žádosti o převzetí, resp. zaslání oznámení o předání. •
Přebírání občanů třetích států (články 5 a 6)
Závazek přijmout na své území občany třetích států (resp. osoby bez státního občanství), kteří neoprávněně pobývají na území žádající smluvní strany, vzniká v případě, že tyto osoby mají platné vízum nebo povolení k pobytu žádané smluvní strany, nebo na území žádající smluvní strany vstoupily do pěti dnů po opuštění území žádané smluvní strany, tzv. přímou cestou. Tento závazek však nevzniká, pokud je osoba držitelem víza nebo povolení k pobytu, účelem jejichž vydání není dlouhodobý pobyt, ale např. tranzit přes území (letištní tranzitní
2
vízum, tranzitní vízum), vycestování (výjezdní příkaz) nebo podání a vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu. Možnost podat žádost o převzetí občana třetího státu je omezena na jeden rok od doby, kdy se žádající smluvní strana o nezákonném vstupu nebo pobytu tohoto občana na svém území dozvěděla. I zde byla zakotvena lhůta 30 dnů pro odpověď na žádost. Stejně jako v případě vlastních občanů bude předávání a přebírání probíhat s doprovodem v případě osoby, která potřebuje zvláštní pomoc nebo péči, nebo jsou-li nutná ochranná a bezpečnostní opatření. •
Průvozy občanů třetích států (články 7 a 8)
Tato ustanovení obsahují závazek umožnění leteckého průvozu občana třetího státu přes území žádané smluvní strany. Letecké průvozy se využívají pro realizaci návratů tehdy, pokud neexistuje přímé letecké spojení s cílovou zemí. Smlouva vyjmenovává důvody pro odepření průvozů, které jsou standardně součástí readmisních smluv, stanoví formu a náležitosti žádostí o průvozy. Obě smluvní strany se zavazují upustit od požadavků vízové povinnosti pro prováženou osobu a osoby ji doprovázející. 3 Provážené osoby a jejich doprovod zpravidla neopouštějí tranzitní prostor letiště. Arménská strana původně požadovala zajišťování průvozu orgány žádající smluvní strany za pouhé asistence orgánů žádané smluvní strany, což by ale vyžadovalo rozšířit text Smlouvy o ustanovení umožňující pobyt a výkon pravomocí policejních orgánů jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, což nebylo pro českou stranu přijatelné. Arménská strana nakonec souhlasila s prováděním průvozů pouze leteckou cestou, a to jak s doprovodem zajišťovaným orgány žádající strany, tak bez doprovodu. I v případě že je průvoz realizován s doprovodem, je za pobyt provážené osoby v tranzitním prostoru letiště a její nástup na navazující let odpovědný stát, který průvoz přes své území povolil. •
Ochrana osobních údajů (článek 9)
Předávání a zpracování osobních údajů jsou upraveny standardním způsobem a plně v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Údaje, které mohou být při provádění Smlouvy předávány, jsou taxativně vymezeny. •
Hrazení nákladů (článek 10)
Hrazení nákladů je upraveno běžným způsobem, náklady spojené s předáním občanů smluvních států a občanů třetích států nese žádající smluvní strana až do okamžiku předání osoby. Problematika hrazení nákladů je dále podrobně upravena v prováděcím protokolu.
3
Tento závazek vychází z požadavků české cizinecké policie, protože výrazně usnadňuje provádění tranzitů.
3
•
Prováděcí a závěrečná ustanovení (články 11 až 16)
Smlouva stanoví orgány příslušné pro její provádění, kterými jsou Ministerstvo vnitra České republiky a Ministerstvo územní správy Arménské republiky. Tyto orgány si budou vyměňovat vzory dokladů prokazujících státní občanství a oprávnění k pobytu a dále jsou zmocněny uzavřít prováděcí protokol ke Smlouvě. Prováděcí protokol mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem územní správy Arménské republiky k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o předávání a přebírání protiprávně pobývajících osob je mezinárodní smlouvou rezortního typu a byl podepsán zároveň se Smlouvou. Prováděcí protokol, který vstoupí v platnost spolu se Smlouvou, je k tomuto materiálu přiložen pro informaci. Prováděcí protokol stanoví útvary příslušné k podávání a vyřizování žádostí a realizaci předávání a přebírání osob, jakož i jejich průvozů (Policie ČR Ředitelství služby cizinecké policie a Migrační agentura Ministerstva územní správy Arménské republiky). Prováděcí protokol dále obsahuje hraniční přechody, na nichž budou osoby předávány (v České republice letiště Ruzyně, v Arménské republice letiště Zvartnots), dále v něm jsou upraveny vzory pro žádosti a oznámení podle Smlouvy, podrobnosti pro provádění průvozů a hrazení nákladů, doklady a prostředky určené k prokázání skutečnosti, že občan třetího státu přicestoval tzv. přímou cestou ve smyslu článku 5 odst. 1 bod 1.2 Smlouvy. Závěrečná ustanovení Smlouvy obsahují standardní úpravu odpovídající běžné smluvní praxi České republiky. *** Smlouva pro svůj vstup v platnost na české straně vyžaduje souhlas Parlamentu České republiky a ratifikaci prezidentem republiky, neboť jde o mezinárodní smlouvu „upravující práva a povinnosti osob“ (článek 49 písm. a) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Ústava“) a současně i o smlouvu „o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu“ (článek 49 písm. e) Ústavy). Předkládaná Smlouva je v souladu s právním řádem České republiky, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Smlouva je také v souladu s právem ES/EU. Smlouvu bude po jejím vstupu provádět Ministerstvo vnitra (Policie České republiky). Z ekonomického hlediska nebude navrhovaná nová smluvní úprava vyžadovat nové nároky na státní rozpočet. Náklady budou determinovány počtem předávaných cizinců. Cílem Smlouvy je zefektivnění zpětného předávání arménských občanů a zkrácení doby jejich pobytu v zajišťovacích zařízeních, tj. i snížení nákladů souvisejících s předáním. Případné zvýšené finanční náklady budou hrazeny z prostředků rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra.
4
Poté, co vláda schválila návrh na sjednání Smlouvy svým usnesením č. 289 ze dne 19. dubna 2010, byla Smlouva dne 17. května 2010 v Jerevanu podepsána a nyní ji předkládáme Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací. V Praze dne Předseda vlády, v.r.
5
pro informaci Prováděcí protokol mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem územní správy Arménské republiky k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o předávání a přebírání protiprávně pobývajících osob, podepsané dne 17. května 2010 v Jerevanu
