Odmítnutí univerzálního subjektu Odlišnosti v sociálním prostoru Helena Kubátová Katedra sociologie a andragogiky FF UP v Olomouci
Osnova příspěvku 1. Diskuse odmítnutí univerzálního subjektu a předpokladu konstruování světa pod strukturálním vlivem. 2. Možnosti aplikace teorie: výzkum spotřebního chování (logika spotřeby), výzkum životních drah, výzkum sociálních nerovností a sociálních tříd. Zúčastněná objektivace.
Proč neexistuje univerzální aktér, zájem, vkus, životní styl, volba? Vše je nutné vztáhnout k aktérově pozici v konkrétním sociálním poli produkce: 1. Třídně odlišná situace (projev objektivních diferencovaných pozic v poli produkce), ve které aktéři na pozicích jednají. o Třídně odlišná situace se vyznačuje třídně odlišnými zájmy, zdroji a ambicemi a projevuje se v třídně odlišné kulturní praxi aktérů (životní styly a vkusy). 2. Každé pole je mikrokosmem s vlastními zákony a s objektivními vztahy mezi pozicemi uvnitř pole.
Kulturalistický přístup k třídní analýze propojuje: marxistické socioekonomické východisko, weberovské kulturní východisko. Třída není kolektivita lidí, kteří by si uvědomovali svou třídní příslušnost. Třída je forma jednání
založená na
vnitřní homogenitě a vnější
heterogenitě kulturní praxe: Aktéři mají podobné postavení uvnitř prostoru sociálních pozic. Mají k dispozici podobné zdroje. Vyznačují se podobnými zájmy a zvyky: materiální a kulturní spotřeba, preference v životosprávě a sportovních aktivitách apod.: jedná se o podobnou kulturní praxi – životní styly a vkusy.
Předpoklad konstruování světa pod strukturálním vlivem 1. Vztahová a dispoziční teorie 2. Sociální prostor, sociální pole, kapitály a habitus 3. Jednání na základě praktické logiky: ontologická souhra mezi habitusem a polem. Aktér je vybaven „citem pro hru“ (illusio).
Vztahová a dispoziční teorie 1. Vztahová: v centru pozornosti jsou objektivní (nikoliv substanciální) vztahy, které se musí dobývat, budovat a prosazovat vědeckou prací. 2. Dispoziční: v centru pozornosti je dvousměrný vztah mezi dvěma typy dispozic: 1. Dispozice vepsané do těl aktérů (habitus): mentální struktury. 2. Dispozice vepsané do struktury situací, v nichž aktéři jednají: objektivní struktury sociálního pole.
Vztahové pojetí sociální struktury Stojí na dvou principech: 1. Princip homogenity: podobnost životních stylů a socioekonomického postavení aktérů na blízkých pozicích. 2. Princip homologie: struktura prostoru kulturní praxe (životních stylů) souzní s prostorem sociálních pozic. Principy jsou objektivní a neměnné. Konkrétní projevy těchto principů je třeba chápat jako konkrétní historickou konstelaci, nikoliv jako neměnnou substanciální podstatu.
Sociální prostor Sociální prostor je tvořen třemi dimenzemi: 1.Celkovým objemem kapitálu 2.Složením kapitálu 3.Proměnami objemu a složení kapitálu
Sociální pole v sociálním prostoru Sociální prostor je rozdělen na sociální pole – sociální světy; (ekonomické pole a kulturní pole produkce). Každé sociální pole je autonomní a má tři vlastnosti: 1. Je to prostor možností – dispozic 2. Vnucuje své typické tendence všem, kdo do něj vstoupí 3. Je to silové pole: místo bojů o zachování (aktéři na dominantních pozicích), nebo o změnu (aktéři na subdominantních pozicích). Sociální pole se historicky mění – nabývá časově různé stavy. Stav pole je objektivně definován stavem možností + subjektivně tím, jak tyto možnosti aktér pro sebe hodnotí.
Na základě čeho aktér hodnotí stav pole? 1. Na základě svého habitusu = vtělená dispozice, praktická identita. 2. Na základě svých zdrojů (kapitálů). Habitus a zdroje se mění v čase (biografie, životní dráha). Stav pole (pole možností), ve kterém je aktér umístěn, se historicky mění.
Jednání: praktická logika Ontologická souhra mezi habitusem a polem (illusio): Aktér je aktivní a jednající, ovšem sociálně disponovaný: o Aktér jedná na základě habitusu ve smyslu „citu pro hru“ o „Být ve hře“ (illusio): mít zájem, být zaujat hrou, věřit, že hra stojí za námahu. Jde o praktický vztah zaujetí, nikoliv o vědomou kalkulaci. o Illusio existuje vždy jen ve vztahu ke konkrétnímu poli.
Možnosti aplikace teorie 1. Konstruování sociálního prostoru → empirické záznamy se podřizují této konceptuální konstrukci. Příčiny sociálních jevů jsou v systému objektivních vztahů, do nichž je aktér vpleten. 2. Zúčastněná objektivace: zkonstruujeme-li sociální prostor, odhalíme vlastní hledisko. Sociální prostor slouží sociologům k objektivaci jejich pohledu – objektivizovat konkrétní postavení sociologa v rámci jeho profesního světa.
Příklady aplikací Výzkum spotřebního chování: odhalení logiky spotřeby na základě stanovení strukturálního souladu (homologie) mezi prostorem životních stylů a prostorem sociálních pozic různých skupin. Výzkum sociálních nerovností: kulturalistické pojetí tříd Výzkum životní dráhy: Historické proměny stavů pole: konstrukce postupných stavů pole, v nichž se odvíjela životní dráha aktéra. Proměny objemu a složení kapitálů aktéra v čase – tím odhalíme způsob a cestu, jimiž aktér dosáhl své stávající pozice. Proměny habitusu (pomocí něj aktér hodnotí stav pole jako pole možností).
