O vytrvalosti OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * knihovnička * příběh * informace * předsněmová diskuse * poezie

OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * knihovnička * příběh * informace * předsněmová diskuse * poezie _______________________________________________________________________________________________________________________________

O vytrvalosti Slovo, které chutná tvrdě jako zakalená ocel. Odpírání, dny plné potu už dávno nepočítané, závazek, úkol, ale i radost z naplnění času. Vytrvalost, kdy i dny odpočinku mají příchuť naléhavosti a ruka se znovu netrpělivě chápe dláta, štětce, pera. Nezdolnost Sisyfa, nekonečné cesty apoštola Pavla, sebeobětování Matky Terezy, kilometry Emila Zátopka, všední starosti a povinnosti každého z nás. Vzpomínka na jedno horké turecké léto. Teploty ve stínu nešly pod třicet stupňů, moře připomínalo horký olej. Prchli jsme tehdy na mírnější sever a odložili tak průstup jeskyní Ráj k propasti Peklo na někdy příště. Vzdali jsme to, nevydrželi, vrátili se, přišli o prožitek Ráje a Pekla, o kus skutečnosti. Vytrvalost znamená průstup do míst, na který nám za normálních okolností chybí dostatek sil. Znamená to setkat se sám se sebou, s překvapující novou skutečností. Vytrvalost proměňuje náš pohled na svět. Často trénujeme vytrvalost na zkoušku, bobříky a tři orlí pera plníme „jako“, ale jsou vážnou přípravou na dny doopravdy. Některé zkoušky přijdou párkrát, zato nás plně prověří, považujeme je pak za životní, desítky menších prožíváme každý den. Vytrvalost znamená nevzdávat se, když se mi v těchto zkouškách nedaří. Vytrvalost je naděje, že i v těch největších, životních zkouškách, obstojím. Co to vlastně znamená obstát ve zkoušce? (Ve škole jsou karty rozdány jasně stupnicí od jedničky do pětky, ale v životě?) Obstojíme asi velmi těžko bez rozpoznání svého úkolu, bez milosti poslání, které se každý snažíme ve svém životě nahlédnout, aby naše vytrvalost, energie, síla, kterou vkládáme do světa, měla smysl, respektive abychom v ní smysl sami začali vidět. Vytrvalost je trpělivost na naší cestě. Počítá s utrpením, šrámy, překážkami. Bez hlubšího zakotvení našeho života bychom nebyli ochotni být vytrvalí, ani ochotni za něco trpět, něčemu či někomu se obětovat. Co to ale znamená založit svůj život na něčem hlubším, (vy)trvalém? Být vytrvalý znamená nečekat na náhodu, ale tvořit. Makat pro to, co jsem si před-se-vzal; pro to, co jsem slíbil a co jsem si naložil. Odpovědnosti je bez vytrvalosti jenom půl, nedaří-li se nám ji potvrdit skutky. Ale i práce omrzí a nadšení vyschne, zapomeneme-li na milost poslání, důvod, či lépe hvězdu, která nás vede. Chce se mi říci, že aby nám vytrvalost vydržela, musíme pracovat pro Království Boží, ne pro pomíjivý úspěch nebo movitost, které se s úspěchem dostaví. A abychom toto zacílení dokázali rozpoznávat, abychom se nechali nést na této vlně, zkrátka aby náš vnitřní pramen smyslu, a tedy i vytrvalosti za ním bez výhrad jít, nevyschl, neobejdeme se bez vytrvalé, každodenní modlitby. A zase vytrvalost... Hraboš 1

•

ODV projednal v září: •

stav přípravy Stezka písmáků 04 a na místě provedl kontrolu soutěžních archů 1. kola

•

návrh směřování ODV do dalšího období činnosti přijal pozvánku na 1. misijní sympozium církve římskokatolické dne 30.9.2004 u sv. Vojtěcha v Praze.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

5. ročník Stezky písmáků Soutěž byla v září zahájena soustředěním přihlášek do 1. kola (konaného v místě bydliště účastníků), podle nichž jsou průběžně zasílány soutěžní otázky. Soutěžní archy zasílají vedoucí resp. učitelé a vychovatelé soutěžících obratem k opravě organizátorům do Prahy na adresu redakce, uvedené na poslední straně tohoto čísla. Kdokoliv z dospělých – i čtenářů Na dobré stopě – se může zúčastnit v kategorii „mimo pořadí“. Celkově se letošnímu ročníku v místech, kde jsou soutěžící děti, věnuje 55 dospělých (vůdců a vůdkyň Junáka a Klubu Pathfinder, učitelů i rodičů, kteří na regulérnost soutěže dohlížejí. V Praze pracuje 9-členný organizační tým. Do 1. kola byly přihlášeny děti z necelých 40 míst naší vlasti, v několika případech se „mimo pořadí“ bude účastnit také mládež nad 17 let a někteří dospělí. Díky pochopení místních organizátorů byla rozeslána velká většina soutěžních archů s otázkami elektronickou poštou; těm, kdo ji nemají, odešla pošta listovní – touto poštou proběhne rovněž odeslání archů k opravě do Prahy a vracení zpět řešitelům (s vyznačením, kdo postoupil do 2. kola soutěže).

K N I H O V N I Č KA Na 2. České instruktorské lesní škole, jejímž zřizovatelem byla v roce 2004 - obdobně jako první ČILŠ před třemi roky - Krajská rada Junáka Praha, probíhalo v rámci rétorických praktik mimo jiné také představení oblíbených knih, doplněné čtením ukázek. Jednou z nich byla kniha Paolo Coelho „ALCHYMISTA“, kterou autor napsal v roce 1988 a jež se stala opravdovým bestsellerem. Je to příběh člověka, hledajícího poklad. Kniha představuje výzvu k naplnění vlastního života. Průvodcem a zasvěcovatelem hlavní postavy knihy - mladého pastýře jménem Santiago - je moudrý alchymista, který ho učí skrze viděné věci dojít duchovního poučení. Kniha obsahuje nejen vlastní vyprávění, ale i příběhy a podobenství. Jeden z příběhů vypravuje, jak mladý pastýř vyslechl poučný příběh: Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní poušti, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal. Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch; kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.

2

Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny. „Chci tě ale o něco poprosit,“ dodal Mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje. „Vezmi sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“ Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k Mudrcovi. „Tak co,“ zeptal se Mudrc, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík se zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen na to, aby nerozlil olej, který mu Mudrc svěřil. „Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl Mudrc. „Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.“ Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k Mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl. „Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?“ zeptal se Mudrc. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil. „Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout při tom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“ Santiago pochopil příběh…rád dále chodí světem, ale nikdy nezapomíná na své ovečky. Převyprávěl: V. Jech-Kamzík instruktor 2. ČILŠ

___________________________________________________________________________________

Za zesnulým bratrem Viktorem Hladilem – VIKINEM (* 20.01.1925, + 31.07.2004) Člen 384. odd. OS-Klubu JUNÁKA Přerov, oldskaut Viktor Hladil – VIKIN, opustil řady přerovských sester a bratří v sobotu 31. července 2004 ve věku nedožité osmdesátky. Zesnul na resuscitačním oddělení přerovské Nemocnice s poliklinikou v Přerově na následky těžkého úrazu, utrpěného ve svém bytě, nejtěžším ze série pádů na zem za poslední roční období (pro dlouhodobě opakované poruchy motorického mozkového centra). Na skautskou stezku vstoupil za 1. republiky ve svém rodišti – v Kroměříži - jako člen místního 1. skautského "homogenního" oddílu (1937). Skautskému hnutí zůstal věrný až do posledních dnů svého života. Zažil trojí "vzkříšení" JU­ NÁKA: po ukončení 2. světové války v květnu 1945, po dvacetiletém údobí komunistického protektorátu v šedesátém osmém roku a posléze po následné bolševické "normalizaci" v listopadu 1989. Jako stoupenec masarykovské par­ lamentní demokracie byl za svých vysokoškolských studií persekvován, nedokončil studium medicíny a byl nucen pracovat pouze jako středně zdravotnický pracovník v proti­

tuberkulózních plicních sanatoriích a na obdobných nemocničních pra­ covištích na Moravě. Po politickém zvratu v listopadu ´89 se zapojil do aktivní činnosti v rámci střediskové a okresní rady JUNÁKA Přerov, vykonával funkci zdravotnického instruktora při vůd­ covských zkouškách, z titulu své profese prováděl kontrolní návštěvy letních táborů, byl členem Sdružení přátel JUNÁKA a oldskautského klubu v Přerově. Po katastrofální povodni v roce 1997 spolupracoval při rekonstrukč­ ních a adaptačních pracích na inte­ riérních opravách a výzdobách oddí­ lových kluboven (zvláště klubovny OS-Klubu JUNÁKA v Přerově). Jako

3

zdravotník se pravidelně účastnil Svojsíkových závodů a tradičních Memoriálů k poctě druhého náčelníka JUNÁKA – bratra RNDr. Rudolfa Plaj­ nera na trase Tesák – Svatý Hostýn a mnoha dalších junáckých aktivit, navzdory svému značnému zdravotnímu handicapu. Za své aktivity a reprezentaci JUNÁKA na veřejném fóru byl několi­ krát dekorován skautskými vyzname­ náními, medailemi a řády. Jedním z význačných ocenění jeho práce bylo přijetí do Svojsíkova oddílu. Přerovské středisko JUNÁKA ztrácí v odchodu bratra VIKINA "do věčných lovišť" jednoho z nejpocti­ vějších bratří, kteří zde za

posledních patnáct let pracovali na několika funkčních postech – především však v oboru zdravotnic­ kém. Věříme, že jako praktikující katolík se již těší věčným nebeským slastem. Zůstane - především na poli etiky a osobní disciplíny – na dlouhá léta zářným, na slovo vzatým vzorem a příkladným junáckým či­ novníkem. Poslední dík za jeho věrnost skautským ideálům a za zdravotnic­ kou činnost v přerovském středisku JUNÁKA vzdává oldskaut - senior ALBI – František Ant. Cigánek, zást. rádce Hanácké družiny Svojsí­ kova oddílu. V Přerově 2. srpna 2004

______________________________________________________________________ Ve dnech 27.-29.8.2004 se uskutečnilo v Maďarsku druhé zasedání ICCS – oblasti pro střední Evropu, jehož se zúčastnil delegát Junáka-ODV br. Vojtěch Dabrowski. Zaznělo tam rovněž pozvání na Světové dny mládeže, které se uskuteční v srpnu 2005 v Kolíně nad Rýnem. Na tomto setkání bude zřízen samostatný skautský tábor. Před vlastním setkáním jsou bratři a sestry z ČR zváni na tábor, pořádaný mnichovským biskupstvím, odkud by pak společně s německými skauty odcestovali do Kolína nad Rýnem. Překlad pozvánky připojujeme:

Katolický skautský svaz Deutsche Pfadfinderschaft St. Georg (DPSG) pořádá diecézní setkání v Mnichově a ve Freisingu na táboře, který bude ve dnech 11. - 16. srpna 2005 vybudován na starém letišti u Mnichova. Skautky a skauti DPSG připravují zajímavý program, při kterém se bude také konat návštěva i města Mnichova, přičemž pro všechny hosty bude bezplatně poskytován pobyt ve stanech,

strava a účast na programech – v naléhavých případech se DPSG pokusí přispět také na dopravu hostů. Zájemci o XX. Světový den mládeže v Německu ve dnech 16. – 21. srpna 2005, kteří se budou chtít se skautkami a skauty z DPSG přesunout do Kolína nad Rýnem, jsou vyzváni, aby se předem ohlásili na adrese:

Alexander Fischhold, Diözesenkurat Deutsche Pfadfinderschaft St. Georg (DPSG) Diözese München und Freising Kapuzinerstrasse 39 D-80469 München Tel. +49 (089) 20 10 278 Fax +49 (089) 20 23 96 13 e-mail: [email protected] další informace jsou na http://www.dpsg1300.de Bližší informace o XX. Světovém dni mládeže v Německu jsou na www.wjt2005.de

4

Stará paní a strážník Unaveně jde stará paní městským parkem. Její cesta vede podél dětského hřiště, kde je mnoho dětí. Většina dětí pobíhá bez bot. Vesele se honí na hromadě písku. Blízko stojící strážník dává bedlivý pozor. I stará paní se dívá na děti. Najednou se sehne, něco zdvihne a schová to pod zástěru. Strážník je hned u ní a ptá se: „Co jste to schovala pod zástěru?” Paní je trochu zmatená a nemůže hned odpovědět. Strážník si myslí, že asi našla peněženku a nechce ji vrátit. Proto jí pohrozí: „Musím vás vzít sebou, jestliže neřeknete, co máte pod zástěrou!” Tu paní pomalu odhrnuje zástěru a ukazuje strážníkovi skleněný střep. Muž se udiveně ptá: „Co s ním chcete dělat?” Paní odpovídá: „Jen jsem myslela, že jej odnesu pryč, aby na něj děti nešláply bosýma nohama.” „Promiňte,” řekne na to strážník. Autor minipříběhu: Leo Thurgau

______________________________________________________________________

S čím se setkává nositel Liliového kříže Snad nejčastější je otázka: „Bratře, co to máš za odznak?” Tak se ptají především ti, kdo vůbec nic nevědí o Odboru duchovní výchovy při Ústředí Junáka (který LK prostřednictvím ústředních duchovních rádců přiznává). Jiní, kteří jsou do věci trochu lépe zasvěceni, se tážou: „Prosím Tě, proč to nosíš? Má to pro Tebe i pro ostatní nějaký zvláštní význam?” Přiznám se, že v takovém okamžiku jsem rád, že takové či podobné otázky padnou. Vždyť to je vítaná příležitost k tomu, nevtíravým způsobem odstartovat diskusi o křesťanství vůbec, o křesťanské víře a zvláště o víře v existenci Boha, jeho konání a nejvyšší svrchovanosti. Nejčastěji zahajuji svou odpověď protiotázkou na to, zda tazatel byl pokřtěn v kostele nebo chodil někdy na vyučování náboženství. Podle toho pak musím směřovat svůj výklad. Necituji přesný popis podmínek udělení LK, ale zhuštěnou formou odpovídám, že můj liliový kříž znamená potvrzení věrnosti Kristovu učení, že se vyznám v Bibli a také v ní umím nalézat poučení i posilu pro sebe i pro druhé, pokud oni sami chtějí. Ti, kteří se ptají jen a jen z obyčejné zvědavosti, většinou poděkují a snaží se nějakou nezávaznou větou další rozhovor ukončit a ty se snažím zachytit otázkou, co si myslí o existenci Boha a jeho funkci jako Stvořitele „nebe i země”, nebo jinak „celého vesmíru”.

Pokud odpoví, že je to nezajímá a nikdy o tom nepřemýšleli, pak obyčejně i pro mne hovor končí. Pokud odpoví, že přímo v Boha jako Stvořitele nevěří, ale že si myslí, že něco jako vyšší řád bytí nad námi asi je, pak už zde je vhodné pole k širšímu rozhovoru o duchovní dimenzi našeho života jak jednotlivců tak celého lidského společenství. I když dotyčný bratr nebo sestra dosud v existenci Boha nevěří nebo víru někde na cestě svého dospívání či stárnutí ztratil(a), většinou se snadno shodneme na tom, že pro každého z nás jako jedince (a obzvláště skauta, věrného ideálům našeho slibu a principům skautského zákona) je lepší a posilující vědomí, že jsme potomky Božího stvoření než pomyšlení na to, že naše existence je výsledkem náhodného shluku molekulárních řetězců některých aminokyselin. Shodneme-li se na tom, co je výše uvedeno, dostáváme se pak na mnohem těžší otázky: Co dokazuje Boží existenci? Jak získat víru v Boží konání? Jaký je život Ježíše Krista mezi námi? 5

Co je Kristova spasitelná oběť z všechny, kteří v něho uvěří? Formulace odpovědí na tyto otázky musím volit různě podle tazatelovy vzdělanosti v duchovní a náboženské problematice, jeho zážitků s některou církevní denominací. Pokud v tom nemá jasno, snažím se na prvním místě velmi pregnantně vysvětlit rozdíl mezi církví sektou. Moje vysvětlení k tomu, jak se vyrovnat s nadhozenými otázkami, je asi takové: „Milý bratře, milá sestro, kdyby se existence Boha dala dokázat chemickou cestou nebo matematickou rovnicí, nemluvili bychom o víře v Boha, ale o nauce o jsoucnosti Boží jako o vědní disciplíně. Víru nelze zevně nijak definovat ni se jí naučit jako matematickou formulku. Víra je neza­

sloužený dar, který má ovšem jednu nutnou podmínku: člověk si totiž musí přát, poctivě a silně, aby tento dar obdržel! Obyčejně tuto obtížnou otázku odlehčuji poukazem na to, jak často již lidstvo stálo na prahu svého sebezničení – v moderní době dík hrozbě atomové války, a přece stále je tu zachováno. Písničkář Fr. Nedvěd o tom zpívá … a kdyby nebyl žádný Bůh, pak rakety země-vzduch a nezůstane na kameni kámen … a pak by byl amen... Věřím v Boha pro mnoho dalších nepřímých důkazů a svědectví v Bibli, věřím v jeho milosrdenství, které stále trvá a bude trvat. Německý teolog, nebojácně odsuzující nelidskost Hitlerova nacismu, záměrně popravený v koncentračním táboře v dubnu 1945 (aby se nedožil porážky nacistického zla), popisuje víru takto:

Víra vidí omyly, ale věří v pravdu, vidí vinu, ale věří v odpuštění, vidí umírání, ale věří ve věčný život. Nevidí nic a věří v Boží čin a milost! ” (Dietrich Bonhoefer) Milan Hejl – Rodrigo 212. klub OS, Votice /dokončení příště/ _____________________________________________________________________________

Víc než hra Když napíšu, že sport mám rád, oprávněně můžu být hned dotázán, jaký sport to mám vlastně na mysli. Jestli ten, který je dnes tvrdým byznysem, kde se točí miliardy stejně tvrdých měn, kvete korupce a svými chapadly nemilosrdně řádí do­ ping, nebo tu jeho skoro náboženskou tvář, kdy davy volají v lepším případě „Hašek je bůh” a v tom horším „Kdo neskáče, není Čech?” Tohle všechno samozřejmě také vidím, ale já vím o sportu mnohem víc. V našem skautském (později tu­ ristickém) oddílu patřil k naprosto zásadním výchovným metodám a jeho kouzlu propadali i ti, kteří k nám původně přicházeli v pevné víře, že jim se nemůže stát, aby s plným na­ sazením hráli fotbal, hokej nebo košíkovou. Sporty, zejména ty ko­ lektivní, umožňují člověku velmi intenzívně zažít několik principů, které mají naprosto universální platnost pro celý náš život. A po­

važuji za velký handicap dnešních dětí, že mnozí z nich tohle nikdy pořádně nezažijí, protože místo po­ řádného zápasu na pískovém hřišti, s koženým míčem, propoceným trič­ kem, odřeným kolenem a pravými „chlapskými” objetími po vítězném gólu, si tohle osaměle – pokud vů­ bec - virtuálně „střihnou” u svého počítače, přičemž si nastaví „le­ vel”(obtížnost) tak, aby spolehlivě vyhráli. Ten opravdový sport totiž na­ bízí v prvé řadě zážitek toho, že bez pravidel a jejich dodržování, si nikdo pořádně nezahraje. A pro­ tože v drtivé většině takovýchto zápasů jsou rozhodčími sami hráči, těžko je napadne taková vychytra­ lost, že „klamání rozhodčího patří ke hře”. Nepatří – to všichni hned vědí. Klamali by sami sebe. Ve sportu je dál nad slunce jasnější, že nic není zadarmo. Chceš vyhrát? Musíš trénovat, musíš zatnout zuby, musíš něco vydržet. Ten, kdo se

6

ulejvá, záhy obdrží od ostatních „svou odměnu”. Protože – a to je další skvělý princip kolektivních sportů – všichni nemusí umět stejně dobře hrát totéž, ale je potřeba, aby hráči správně obsadili role v týmu. To, co rozhoduje, je sou­ hra. Jeden může spoléhat na dru­ hého. Základem vítězství je dobrá přihrávka. Mimochodem hluboký du­ chovní prvek kolektivních sportů. A nakonec – i když samozřejmě leckdy o vítězství rozhodně „náhoda”, přesto je sport oblastí, kde

v zásadě vládne spravedlnost. Vět­ šinou opravdu vyhrávají ti lepší. Myslím, že právě tohle je základem dnešní ohromné popularity sportu v naší civilizaci: přes všechny aféry s podplácením, anaboliky či přetahováním hráčů lidé dobře cítí, že vítězství jsou zpravidla krytá skutečným výkonem. Sport je moc dobrá průprava pro život – i ten duchovní. Je jen třeba nezapomenout, že vítězství – to definitivní – je darem. Ji ří Zajíc

_____________________________________________________________________________

Ze

ZPRÁV Duchovní rady brněnské diecéze č. 65 - srpen 2004 Akce pořádané Ústřední duchovní radou skautů katolické církve v ČR: Víkend s desatery (přáteli) - 8.-10.10.2004. Vede br. Mgr. Petr Hájek-Balů. Místo konání: fara Fryšava pod Žákovou horou. Přihlášky na: Aleš Mikula, e-mail [email protected], tel. 543 235 030, mobil 723 938 484 do 3.10. 2004!!! Skautský podzim 2004 aneb letos trochu expediční putování 1.– 3. 10. 2004

Místo: Tábořiště rajhradských skautů u bývalého mlýna na Věžnici nedaleko Kladek a nedaleko hradu Bouzova. Od pátečního večera je možné putovat z několika míst na tábořiště, nocleh bude ve vlastních stanech na trase. Po příchodu na tábořiště, v sobotu po poledni na Vás bude čekat teplý oběd a různé skautské aktivity. V podvečer bude slavena mše svatá a den zakončí táborový oheň, kde si navzájem sdělíme své zážitky z cesty a splněné úkoly, které pro jednotlivé trasy budou určeny. V neděli po snídani bude možné se zúčastnit mše svaté v Kladkách v 9.30, či prožít dopoledne v okolí tábora. Zpáteční trasu si bude možné vybrat zase z několika variant a tak důkladně poznat tento krásný a trochu zapomenutý kraj. Přihlásit se je třeba do 19. 9: 2004 na kontaktech: [email protected] mobil 602 384 719 nebo [email protected] mobil 737 982 406 Jednotlivé trasy začínají v: Bouzově, Městečku Trnávce, Mladči a v Chornici. Příspěvek na stravu – od sobotního oběda do nedělní snídaně: 80,- Kč. 7

Ohlasy vykonaných akcí: Skautský Máj Čučice 7. – 9.5. 2004 V pátek 7. května v odpoledních hodinách se to na brněnském Hlavním nádraží hemžilo skautskými kroji. Co se to dělo? Jelo se přece na Skautský Máj! A tak jindy poloprázdný vláček do Studence byl k prasknutí. Naštěstí v Rapoticích všichni vysedali, do 7 km vzdálených Čučic se šlo pěšky či autobusem. Obrovská farní zahrada se proměnila na stanové městečko, více než 60 stanů v sobě ukrývalo přes 200 účastníků této akce, organizované diecézní duchovní radou. Téma letošního setkání skautských oddílů bylo rytířství a jeho doba. V pátek v potemnělém kostele, osvětleném jen plameny voskovic, jsme se stali svědky pasování na rytíře a seznámili se s rytířskými ideály. V sobotu ráno jsme se rozdělili do 16 rytířských družin, které se snažili plněním nejrůznějších úkolů předčit ty druhé. A tak se obléhal hrad, budoval klášter, navštívili jsme pravou mučírnu, své umělecké sklony jsme využili při výrobě erbů, intarzií či slepování papírového modelu

hradu, rovněž nácvik zpěvu středověkého chorálu nám dal zabrat. Svoje znalosti jsme museli oprášit při záludných otázkách poustevníka. Při svém putování byly rytířské družiny podrobovány nejrůznějším úkladům – přepadali je lapkové, musely se brodit ledovou vodou Oslavy, na své dřevce se při rytířském turnaji napichovaly obruče, oblékalo se brnění, či mečem ťala soupeřova hlava. Od zkušených rytířů jsme se učily základům boje s mečem či lukem. Po návratu z cest se rytířské družiny posilnily výborným gulášem a poté i účastí na mši svaté. Velkému zájmu se večer těšily ukázky bojového umění, které nám předvedli zkušení rytíři. Večerní program u táboráku sice narušil déšť, a tak se do nočních hodin zpívalo v prostorné farní hale. V neděli jsme se po bohoslužbě vydali do nedalekého lesa, kde jsme se bojovkou rozloučili s letošním Májem. Kdo nebyl, ať lituje. Dík patří všem, kdo se o letošní Máj zasloužili. Vašek Procházka

_____________________________________________________________________________

Z úvah ve Zpravodaji: Skloněni k vodě Peřej Takové libozvučné slovo! Mnohovodá jarní řeka ji skryje našedlým vlnobitím z tajícího sněhu. S jarem pak voda zjasní, vlny ozdobí stříbrné hřebínky k slavnostem přibývajícího slunce. Teď, teď se rozbíjejí o kameny a běží od těch balvanitých stařečků řečištěm dál v neustálém pospěchu. Až slunce vyhraje boj s chladem a vyhřeje kameny, které omyly a opustily jarní vody, bude už řeka připomínat spíš mlčenlivé procesí shrbených stařenek a stařečků, těžce kráčejících balvanů, svlažovaných vodou, která proudí tu skryta, tu v nesčetných prudkých vzepětích své pradávné cesty. Peřej - takové libozvučné slovo. Kdybych se chtěl vyučit básníkem a hledal k němu do veršů rým, asi bych nenašel jiné, než veřej, to starobylé označení přitesaných dřev střežících vchod, střežících lidské vcházení i vycházení. Asi by se mi hodilo. Peřeje totiž mohou být i veřejemi. Tudy se přece také někam vstupuje, vplouvá, vjíždí. Je tu otevřena brána dovednosti, odvahy, plaveckého umění překonat nastavené překážky a zkusit se prodrat tudy, kudy se naše řeka prodírá už miliony let. Ty zaoblené a omšelé kameny jsou její dílo, stopy nesčetných návratů nesčetných kapek vody a jejich neutichající práce na tvářnosti krajiny. Co že takové plavbě peřejemi předchází? Rozhodnutí. První pokusy. Prvotní neúspěchy. Konečně úspěch! Opakování plavby pak přinese i radost. To je i má cesta peřejemi života. Tam dole tuším klidnější vodu, mírný proud, bezpečnější plavbu, ale stejně nebo i více námahy, protože místo úvah ke všem těm slovům, která provázela první odvážné rozhodnutí teď přistoupila zkušenost.

8

Jak je v plavbě, tak je i v životě zkušenost solí života. Získat ji není snadné, ale stojí za to ji mít. Vlastně by bylo lepší říci: udělat ji. Ono to opravdu dá práci. Musíme pracovat na sobě, musíme hledat těch, kdo už cestu znají, šli tudy totiž před námi. Musíme se ptát nejen jich po smyslu cesty a třídit pak jejich rady, abychom sobě vybrali tu pravou. Musíme se zeptat i přátel - knih a v těch mapách lidské zkušenosti najít cestu pro sebe. Musíme být na cestě, být si vědomi cíle. Někde v daleké údolní nivě je cíl jedněch, někde v moři druhých, ještě jiní míří až do vzdáleného vlnobití oceánu a dál na jeho druhý břeh. Doplují. Kdo z nich byl úspěšnější? Nevím, ale zdá se mi, že cíl každé té plavby nějak odpovídal velikosti odvahy, která zdolala tu první peřej. Taky vím, že nezáleželo vždycky na délce plavby, ani na skvělosti cíle. Mnohem víc záleželo na tom, jaká ta plavba byla, co o ní řeklo svědomí. Podle toho totiž vypadá i život v cíli. Odvaha zúročená zkušeností a vytrvalostí dává jistotu. Jistota, to je domov: ten dočasný na lodi a pod stanem, na táboře; ten dlouho hledaný a ještě déle žitý v prostředí vlastní rodiny. Měli jsme štěstí. Našli jsme přátele, našli jsme věrnost. Peřeje nás už neděsí. Snad nebude příliš chmurné, když jako tečku za dnešním zamyšlením připojím skautský epitaf jednoho z mých přátel, jehož plavba peřejemi života za nepřízně časů byla zvlášť obtížná: Je doma lovec z pohoří. Je doma plavec z úmoří. Zde leží, kde chtěl vždycky být. Petr Hájek – Balú _______________________________________________________________________________________________________________________________

Pro naše čtenáře přetiskujeme výzvu k hlavnímu tématu pro

XI. valný sněm Junáka – Třebíč 2005 aby i oni měli možnost se k této diskusi vyjádřit.

Předsněmová diskuse k hlavnímu tématu sněmu Hlavní náplní Valného sněmu Junáka, který se bude konat v únoru 2005, bude diskuse nad otázkou: „Jak Junák chápe sám sebe a svoji roli v dnešní společnosti?“ Téma, které se dotýká všech činovníků, protože je základem naší výchovné práce. Jako zásadní vnímáme potřebu vzájemné shody v této základní věci. Cestou ke společné odpovědi je vyvolání široké diskuse v hnutí nad tímto tématem. Závěry ze všech úrovní sněmů, setkání, vzdělávacích akcí i od jednotlivců budou základem dokumentu, který bude předložen Valnému sněmu Junáka. Tento dokument bude rozhodující pro směřování Junáka v následujících letech. Podkladem pro přemýšlení je následující text a doprovodné otázky. Sněm vnímáme jako vhodnou příležitost k této diskusi. Závěry z ní by ale měly být přínosné a užitečné především pro vaše středisko, pak budou mít největší smysl i pro Junáka jako celek. Náčelnictvo Junáka vyzývá střediskové, okresní a krajské sněmy i další setkání, aby se těmito otázkami zabývaly. Závěry vašich diskusí zašlete na adresu: [email protected] nebo poštou na Junák – sněm, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1. Přejeme hodně zdaru v našem společném úsilí. Zdeněk Prančl – Wabi, náčelník Hanka Vogeltanzová, náčelní

9

Text pro inspiraci Následující text je volnou inspirací k uvedeným otázkám. Zabývá se třemi tématy: 1) s jakým posláním a za jakých okolností skauting vznikal, 2) jak se dnešní společnost liší proti tehdejší době a co to znamená pro naše usilování, 3) jak se nám dnes daří naplňovat naše poslání. V roce 2007 oslaví skauting sté výročí a vstoupí do druhého století své existence. Bude to období postupného úpadku a rozmělnění, nebo příležitost k obrození, trvalému rozvoji a růstu? Prvá desetiletí skautingu u nás byla příběhem úspěchu a rozvoje. Další přinesla důkaz o síle výchovného působení skautingu. O jeho schopnosti se vždy znovu zvednout z popela. Dnes, po více než čtrnácti letech od znovuobnovení, se Junák nachází v nelehké situaci. Zásadní proměny společnosti, klesající počet členů, rostoucí konkurence, nedostatky ve výchovné práci, to vše se negativně podepisuje na schopnosti Junáka aktivně naplňovat své poslání. S tím v některých případech přichází pochybnost o vlastním smyslu naší práce. Vede k poklesu sebedůvěry a ke ztrátě motivace, která je pro dobrovolné hnutí zásadní. Proto se domníváme, že je třeba pohlédnout na samu podstatu skautingu. Na jeho místo v dnešní společnosti. Zlepšení tohoto stavu, které jistě všichni chceme, může začít pouze pokud popíšeme jeho příčiny. Od nich pak odvodíme konkrétní kroky k nápravě. Základem pro naše uvažování se stalo poslání Junáka, tedy to, co definuje, proč zde jsme, co nabízíme světu a jak toho chceme dosáhnout. A zároveň pohled k pramenům, který nás uvádí do doby vzniku skautingu a k důvodům, proč k němu došlo. Od nich odvozujeme pohled na dnešní skauting a jeho místo ve společnosti.

Zde zjistíme, že se zásadně změnily obě výchozí skutečnosti, o něž se opírali zakladatelé skautingu:

Skauting se zrodil z touhy svých zakladatelů zlepšit svět. Z přesvědčení, že cestou k tomu je výchova jedince přecházející do sebevýchovy.

Skauting se zároveň zrodil ze zájmu dětí o něj... Mladí lidé procházejí hlubokou proměnou. Od vrstevníků předchozích generací je neodlišují samotné hodnoty, po nichž touží. Odlišuje je ale způsob, jak si je osvojují, a předpoklady pro jejich naplňování: Média jim poskytují obrovskou zásobárnu informací, většinou však bez hlubších souvislostí. Svět reklamní nabídky a moderních technologií utváří jejich zájmy a tužby. Opravdové zážitky, zkušenosti i vztahy jsou nahrazovány umělými napodobeninami. Rodinná výchova je často protikladem stability, důvěry a

Skauting se zrodil z touhy svých zakladatelů zlepšit svět... Snaha „zlepšit svět“ je (po strašných zkušenostech s revolučními utopiemi minulého století) velice snadno ztotožňována s manipulací a s ovládáním lidí výchova se již netěší všeobecné důvěře, natož společenské prestiži. Ve společnosti, která je orientována na krátkodobý výkon a „hmatatelný výsledek“, se velmi těžko prokazují výsledky účinné, dlouhodobé výchovy. Je zřejmé, že klima ve společnosti není nakloněné našim snahám. Nesmíme se však nechat zviklat v přesvědčení, že cesta výchovy je cestou správnou. Pouze vyžaduje větší úsilí a sílu pro její naplňování. Oporou nám mohou být slova, která před více než sedmdesáti lety napsal místonáčelník Junáka Jan Novák: „Hnutí skautské je hnutí mravné a obrodné…staví se rovnýma nohama přímo do společnosti třeba rozvrácené a touží přispěti k jejímu obrození…“Skauting má všechny předpoklady být úspěšný. Opravdovým důkazem budou samozřejmě ti, kteří skautingem projdou, stanou se součástí společnosti a budou ji pozitivně ovlivňovat. Mnohým z nich se to již daří. Čím více jich bude, tím lépe. To ovšem neodpovídá současnému stavu, kdy Junák každý rok přitahuje méně a méně dětí, a to i pokud zohledníme klesající počet dětí v populaci1/. Čemu to můžeme připisovat?

Skauting se zároveň zrodil ze zájmu dětí o něj. Z jejich hluboké touhy po přátelství, romantice a dobrodružství, z potřeby srovnávání se s vrstevníky a snahy být užitečný. Skauting nemůže existovat bez obou skutečností. Bez našeho úsilí výchovně ovlivnit mladé lidi a bez jejich zájmu o naši nabídku. Ne vždy se nám to však daří. Širší příčiny musíme hledat v dnešní společnosti. Ta vytváří základní rámec pro naše úsilí a ovlivňuje jak mladé lidi, tak nás samotné. 10

bezpečí. Citová a hodnotová oblast tak bývá plná napětí, protikladů a celkové nevyzrálosti. Stejně tak se mění i způsob trávení volného času a pohled dětí i rodičů na jeho naplnění: * narůstá nepřeberný počet možností, jak trávit volný čas. Konkurence se zvyšuje a jednotlivé instituce nabízejí programy, které jsou velmi přitažlivé. Děti se dostávají do situace, kdy jim na skauting již nezbývá čas, i když je pro ně potencionálně zajímavý. * rodiče dětí jsou skautingu příznivě nakloněni, ale nemají konkrétní představu o jeho náplni a přínosu pro jejich děti. Proto dají přednost aktivitám jako jsou sport, jazyky či umělecké kroužky, kde je přínos jasný. * tradiční pobyt v přírodě, který je se skautingem nejvíce spojovaný, už není pro děti tolik přitažlivý. Moderní formy (cyklistika, outdoor aktivity) si naopak rodiče ani děti se skautingem nespojují. * naše činnost není u dětí spjata s partou, radostí, zábavou a spontánností. Jsme bráni jako organizovaná instituce, ve které si mladí lidé hrají dle nařízení vedoucích, nikoli na základě svého zájmu. * některé naše vnější projevy, které nemají zásadní význam, odrazují potencionální členy od otevřeného zájmu o hnutí. Stejně tak některé programové prvky neodpovídají potřebám a tužbám mladých lidí. Sami mezi sebou nejsme schopni odlišit podstatu od formy. Vnitřní rozpory se poté odrážejí i ve vystupování navenek. * nedaří se nám srozumitelně a přitažlivě sdělit dnešním dětem a veřejnosti, co jim skauting může nabídnout. Tím se naše nabídka nedostává ke všem mladým lidem, kteří mají předpoklady dostát principům hnutí. Jak bylo naznačeno v předchozích řádcích, máme i my výrazný podíl na přitažlivosti skautingu mezi dnešními dětmi. Proto je třeba rozšířit pohled od okolní společnosti na nás samotné a naši schopnost dostát principům skautingu.

mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství v souladu s principy a metodami, stanovenými zakladatelem skautského hnutí, lordem R. Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu, prof. A. B. Svojsíkem.“ (Stanovy Junáka) Naplňování poslání: Rozvoj osobnosti Rozvoj osobnosti je ve skautingu od počátku postaven na aktivním zapojení mladého člověka do výchovy. Právě tento prvek je klíčem k přitažlivosti skautingu. Zároveň je tou nejlepší průpravou pro postupný růst zodpovědnosti, na jejíž nedostatek si dnes stěžujeme. Je častou chybou vůdců, že program připravují sami, nikoli ve spolupráci se členy oddílu. Chybí více důvěry vkládané do dětí. Jsme vnitřně přesvědčeni, že právě ony se musí stát hybatelem svého života, v němž si nakonec mají poradit bez nás. Je také otázkou, nakolik náš program vede k plnému rozvoji „duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností“. Či nakolik je pouze učením morseovky, květin či uzlů, které se stalo samo sobě účelem a ke kterému klopotně hledáme zdůvodnění a smysl. Naplňování poslání: Soulad s principy 2/ První princip: přestože většina činovníků přijala první duchovní princip do svého slovníku, chybí nám jeho praktické naplnění v oddílovém životě. Tento úkol patří k těm nejtěžším a vyžaduje od nás více přemýšlení a kvalitní metodickou podporu. Princip druhý: povinnost k ostatním se více a více v naší činnosti uplatňuje. Je jen na nás, aby se její naplnění stávalo odbornějším, protože i problémy společnosti kolem nás jsou obtížnější a složitější. Služba musí vyvěrat ze zájmu mladých lidí, nikoli pouze od vedoucích a dalších činovníků. Princip třetí: u sebe začínáme i končíme. Někdy se ovšem zdá, že u dětí nehodnotíme rozvoj jednotlivce a jeho posun na stezce osobního růstu. Spíše zvažujeme nakolik dosáhly určitých námi vytvořených „norem“, stejných pro všechny, schází individuální přístup.

Jak se nám daří dnes naplňovat naše poslání? Zlepšení světa prostřednictvím výchovy mladých lidí se naši zakladatelé rozhodli naplnit skautingem. Hnutím, jehož snahu definujeme posláním, které určuje tři pilíře skautingu: náš záměr (rozvoj osobnosti), naše hodnoty (principy) a postup jak toho dosáhnout (skautská metoda). „Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duchovních,

Naplňování poslání: Soulad s metodami 3/ Skautská metoda, podle zkušeností ze vzdělávacích akcí, představuje nejméně známou část našich tří pilířů. To je zarážející, protože právě její prvky jsou těmi jedinečnými 11

ingrediencemi, které tvoří skauting. Právě ty umožňují dosáhnout co nejefektivněji našeho cíle. Snad nejlépe je to vidět na družinovém systému. Může být jen těžko plnohodnotně naplňován, pokud více než polovina oddílů 4/ nemůže mít, z hlediska počtu členů, více než dvě družiny. Navíc často v několika věkových kategoriích. Od tří pilířů se odvíjí i pohled na skautský oddíl a jeho kvalitu, kde vždy musí přijít na řadu tyto otázky: Jak účinně rozvíjíme osobnost jednotlivých členů a vedeme je k sebevýchově? Jak silně je naše činnost postavena na hodnotách vyjádřených principy skautingu? Jak do hloubky se v oddíle uplatňuje skautská metoda a její jednotlivé prvky? Závěrečný okruh úvah se musí týkat nás činovníků, kteří se snažíme poselství skautingu zprostředkovat mladým lidem. Na výchovné otázky mnohdy nezbývá čas. Výchovní zpravodajové jsou často jen papírovou funkcí. Vzdělávání činovníků je nedostatečné. Lidí ochotných pracovat není nadbytek. Občas se zdá, že poklesáváme pod tíží naléhavých problémů a nejsme schopni být příkladem a nositelem naděje, že skauting je významnou příležitostí jak prospět dnešní společnosti. To, oč se můžeme opřít, jsou pevné základy skautingu, které nám dávají sílu být otevření současnému světu a přinášet mu hodnoty, jenž potřebuje, aby byl lepší. Potřebuje nás všechny, přesně tak, jak praví slogan amerických činovníků: „Veškerá naše naděje spočívá v tom, že skautští vůdci dokáží mladé lidi oslovit skautským programem a obohatit je tak na celý život. A na tom, že všichni ostatní v celé organizaci udělají první a poslední, aby se jim to podařilo.“

téměř 10 000 skautů a skautek ve věku 6–15 let v letech 1996–2002, z 41 tisíc na 31 tisíc (tedy o 24 %). Dětí v České republice ve stejném období ubylo jen o 10%. (Zdroj: ČSÚ, Junák – Registrace 2003) 2/

Principy Skautské hnutí je založeno na třech základních principech: * povinnost k Bohu, chápaná jako povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální; * povinnost vůči ostatním, chápaná jako věrnost své vlasti, která je v souladu s úsilím o mír, o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi, národy a různými sociálními skupinami; je pojata jako závazek účastnit se na rozvoji společnosti, jako úcta a láska prokazovaná bližním a přírodě; * povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama. Tyto základní principy jsou vyjádřeny ve skautském slibu a zákonu. (Zdroj: Stanovy Junáka) 3/

Skautská výchovná metoda Skautská výchovná metoda vede mladého člověka na cestě osobního růstu, je soustavou výchovy a sebevýchovy vedoucí k upevňování charakteru, vytváření hodnotového systému, rozvoji dovedností a znalostí. Skautskou výchovnou metodu tvoří systém vzájemně provázaných prvků, jimiž jsou: * skautský slib a zákon jako vyjádření životního stylu a hodnotového systému * učení se prostřednictvím praktických činností a her * týmová práce v malých skupinách (obvykle družinách), rozvíjející spolupráci, vůdčí schopnosti a odpovědnost za druhé * zájem a spoluúčast každého mladého člověka na jeho osobním rozvoji * symbolický rámec, nabízející pro určitou věkovou skupinu výchovnou motivaci a inspiraci * pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana podpora mladých lidí dospělými a vzájemná spolupráce * služba společnosti * postupné stimulující programy * využívání skautské symboliky a výchovného prostředí (Zdroj: Stanovy Junáka)

Odkazy 1/

Počet skautů a dětí v populaci Počet dětí v populaci České republiky klesá, počet skautů a skautek však klesá ještě rychleji. Když se podíváme na dětskou populaci ve věku 6–15 let, byl v roce 1996 podíl skautů v tomtéž věku 3,11 %, což znamená, že ze 100 dětí v ČR bylo členem Junáka průměrně 3,11 dětí. V roce 2002 byl podíl skautů už jen 2,66 % dětské populace. Pokud by počet skautů klesal shodně jako počet dětí v populaci České republiky, byl by procentuální podíl stále stejný. Zdánlivě se jedná o malý pokles – z 3,11 % na 2,66 %. Je však třeba si uvědomit, že v absolutních počtech členské základny Junáka to znamená pokles o

4/

Velikost dětských oddílů Více než 1/3 dětských oddílů má méně než 14 členů. Zároveň je třeba si uvědomit, že velká část 12

z těchto oddílů nepracuje jen s jednou věkovou kategorií, ale se všemi třemi. Výchovný program pro všechny tři věkové kategorie (vlčata, skauty, rovery resp. světlušky, skautky, rangers) je připravován téměř v polovině chlapeckých oddílů a ve dvou třetinách dívčích oddílů. Pozn.: velikost oddílu je počítána bez oddílového vedení (tedy bez vedoucích oddílů, jejich zástupců, oddílových rádců a odd. podrádců). (Zdroj: Registrace 2003)

* Jak je tomu u nás? 3. Jaká by měla být role Junáka ve společnosti? * Vyjadřuje naše poslání dostatečně to, o co usilujeme? * Daří se nám uskutečňovat naše poslání, jak jsme jej definovali ve stanovách ? * Důvěřujeme my sami možnostem skautingu zlepšit svět? 4. Jaké konkrétní kroky musíme učinit, abychom toho dosáhli? * Před jakými dalšími problémy dnes v oddílech, na střediscích stojíme? * Jaká jsou jejich řešení?

Doplňující otázky 1. Co vystihuje situaci ve vašem středisku a oddílech lépe: „lepší skauting pro více dětí“, nebo „horší skauting pro méně dětí“? Podle čeho můžeme posoudit kvalitu oddílu? Je to vůbec možné? Jak odlišit lepší skauting a horší skauting, dobré skautské oddíly a špatné skautské oddíly? Jak se změnil počet členů na středisku v posledních letech? Zápolíme s malým počtem členů v oddíle, v jiných oddílech na středisku? Pokud ano, čím je to způsobeno?

5. K pracovnímu textu: * V čem se změnili děti a mladí lidé? * Která část skautské metody dělá v používání největší problém? * Zaměňujeme někde v naší činnosti prostředek s cílem? * Jak my jako organizační jednotky podporujeme vedoucí oddílů v činnosti? Jak pečujeme o jejich růst? * Jak se staráme o výchovu nástupců? * Co z tradičních forem skautingu bychom dokázali opustit a nahradit něčím jiným, kterých bychom se naopak vzdávat neměli?

2. Jaké je postavení Junáka v dnešní společnosti a jaké jsou toho příčiny? * Jak vnímají Junáka děti? * Jak vidí Junáka rodiče, veřejnost? * Jak se dívají na Junáka děti v našich oddílech? * Čím můžeme odrazovat potencionální členy oddílů?

______________________________________________________________________________________________________

Buď připraven! Jaroslav Černý – Ursus

To je výzva. Bez známosti okolností, komu, kým a při jaké příležitosti byla řečena, nevíme proč, komu a k čemu že má být připraven. Můžeme se pouze domýšlet. Zde bych rád připomněl, že představy se jistě budou různit, zřejmě podle toho, z jakého prostředí pocházím, jaké jsou nejen mé znalosti a dovednosti, ale mé zájmy, moje morálka, moje vztahy k ostatním, moje životní zaměření, filosoficky řečeno: můj „světový“ názor. A tak jiné představy o připravenosti bude mít člověk, žijící na pokraji společnosti, který komunikaci se společností vyjadřuje svoji silou: znič, ber, neber ohledy při prosazování svého „já“, má neúctu k životům i hodnotám, ať duchovním, či duševním i materiálním. Jistě jiné představy bude mít člověk, který bude rád využívat všech vymožeností ve svůj prospěch, ale nerad bude na sebe upozorňovat (nejlépe je být statisticky průměrným občanem), který dělá ústupky v čemkoliv, jen aby nenarazil, ale „ohřívá si svoji polívčičku“ všude, kde je mu to umožněno. A pak jsou ti, kteří jsou nasměrováni přímočaře za svým

13

cílem. Ty lze ovšem ještě dělit na skupiny podle cíle, který chtějí ve svém životě prosadit. Od střízlivých „pragmatistů“ až po snílky, žijících ve vysněném, vybájeném světě. Variant je jistě mnoho. Nechci se ovšem zabývat přístupem jednotlivých skupin k výše řečené výzvě: buď připraven! Jistě, některé aspekty této výzvy lze konfrontovat s ostatními přístupy, ale jistě jen proto, aby pomocí kontrastů a protiv vynikl záměr: vysvětlit (pro skauty) zmíněnou výzvu. Po tomto úvodu jistě pochopíte můj záměr: mluvím o výzvě, ale mám na mysli něco jiného: skautské heslo, které máme napsané na svém opasku. Tím na sebe jistě upozorňujeme. Potíž je jistě v tom, že v „rudé totalitě“ si přisvojili s úpravou toto heslo Pionýři, naděje tehdy vládnoucí garnitury : „Buď vždy připraven“ (a mohu jen konstatovat, že jsou opravdu vždy připraveni, aby byli zastřešující organizací našich dětí v duchu idejí, které sice byly postaveny mimo zákon, ale proti jejich aplikaci se nic nedělá – nebudeme přece jako oni?). O to těžší je veřejnosti presentovat náš způsob výkladu tohoto hesla. Presentace ovšem je presentací nejúčinnější vlastním životem: našich činů, slov i myšlenek. Máme tedy ujasněno, co pro nás toto heslo, tato výzva: „Buď připraven!“ znamená? Mám obavy, že dnešní společnost (a tedy i skautská) příliš „nefilosofuje“, totiž nepřemýšlí o mnoha věcech, které za domýšlení stojí. Ve skautingu tomu říkáme duchovní dimense – chcete-li přeložit, je to náš vztah k třem základním principům (tedy k Bohu, k ostatním i k sobě). Život ze dne na den, užít si, dokud mohu, nepřemýšlet příliš o zítřku – však nějak bude, to je nepřipravenost právě ve vztazích. Odpovědnost? Povinnost? Kázeň? To přece omezuje moje veškerá práva! (Tak jsme převzali, mnohdy ochotně, životní styl některých menšinových skupin. Nepřevzali jsme od nich však pozitivní prvky jejich života, totiž velkou vazbu na komunitu, podřizování se jejím autoritám, jejich sounáležitost.) Je to život – neživot, uspokojování základních lidských potřeb a ohlušování svědomí nejen hlukem, riskováním s existencí i se životem, ale i zaháněním samoty televizí, hracími automaty, sázkami, prostitucí, drogami, násilím, terorismem a sadismem. Tam totiž může zavést naše lenost, která je opakem připravenosti. Teď tedy chápeme, co mám na mysli: připravenost – to je aktivita. Aby tato aktivita byla v souladu s pravým lidstvím, musím znovu a znovu připomínat připravenost k vztahům. A to ne ledajakým – ke vtahům lásky (L 10,27: Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.). To je ta úžasná sílá naší mnohé aktivity, naší činorodosti, našeho úsilí o lepší zítřek nejen pro naše děti, ale i za spravedlivý řád na zemi (spravedlnost skrze pravdu a lásku). Jen z lásky se může zrodit pravá kázeň, povinnost, odpovědnost a služba. Tyto všechny aspekty si jistě vyžadují vlastního zamyšlení, zůstaňme však u původního tématu připravenosti. Nejprve to znamená připravovat se sám na sebe, pro sebe, tj. poznat se ze všemi klady a zápory své osobnosti, ty dobré rozvíjet, ty špatné se učit potlačovat (odnaučovat). Chtělo by to jistě když ne denně, tedy občas si udělat rekapitulaci svých činů a slov (i myšlenek), promýšlet, co bylo v souladu s připraveností lásky a co nikoliv, tu nepřipravenost odstraňovat a napravovat. Znamená to ovšem i připravenost na svém osobním růstu. Jistě v mnoha oblastech: nejprve asi tam, kde mám k určité oblasti „nadání“, co mne zajímá, k čemu se cítím povolán, co je dar, který jsem přijal do svého života; jistě pak v oblastech, které tak či onak hrají úlohu v mém povolání, v mé angažovanosti, v mé rodině atd. Ta připravenost je ovšem připraveností služby lásky, neboť nebudu-li sám u sebe připraven, jak mohu naplnit ten druhý bod základních principů – k ostatním? Ostatními ovšem nemíním jen mé blízké, lidi, s kterými se setkávám, s lidmi dobré vůle – ale se vším stvořením živým i neživým. Klade to na mne ovšem veliké nároky. Tady už si mnohdy nevystačím se znalostmi toho, co mne zajímá, nebo co potřebuji pro svoji profesní, společenskou a rodinnou existenci.

14

Připravenost služby lásky v této oblasti „ostatním“ po mne vyžaduje poznání širších zákonitostí, vztahů, jejich ochranu a posléze i soužití – ten pravý ekologický vztah sounáležitosti k celku. Kdybych to chtěl vyjádřit prakticky, co to znamená pro skauty, asi bych odkázal na stezku a odborky, i když si myslím, že by to byl jen začátek. Skautem jednou – skautem na celý život znamená neustále stoupat stezkou na horu poznání, nikdy si nemyslet – jsem hotov. Je to také současně hora služby, služby lásky. Dokážeme jako praví stopaři a zvědové najít tuto stezku? Putování na této stezce nás učí i pravé moudrosti: rozlišovat podstatné od nepodstatného, cítit, kde lze dělat kompromisy a ústupky (v zájmu lásky) a kde jde o principiální otázky, stanoviska a postoje. Ta připravenost ovšem ústí k tomu prvnímu bodu základních principů. Tam je to řečeno jednoduše a samozřejmě: k Bohu. Pro dnešní společnost (a nejen skautskou) je to ovšem značný problém. Odnaučili jsme se podřizovat někomu nad námi, přestali jsme počítat s řízením našich osudů tou nejvyšší Pravdou a Láskou, přestali jsme jí důvěřovat a na ni spoléhat. A tak vira a naděje pomalu mizí z našich životů a posléze zmizí i láska. Takovou připravenost ovšem nemám na mysli. Připravenost na bezútěšné prázdno, nicotu, beznaděj. Proto naše aktivita (a Baden-Powell s ní počítá) nesmí skončit jen u stvoření, ale musí vnímat i Stvořitele. Jistě, úžasné a nádherné vazby v přírodě, jejich vzájemná souhra, neopakovatelné živé bytosti, zázraky všedních dnů, neopakovatelné zážitky uprostřed přírody, jasné hvězdné noci, všechna ta úžasná souhra všeho se vším (ty vazby a zákonitosti znovu nově a nově objevujeme) jako obrovský dokonalý orloj v nás mnohdy vzbuzuje dojem božího chrámu, kde pokorně a tiše vnímáme krásy jednotlivostí i celku. Ale ta připravenost v prvním principu jde daleko dál. Je ve společenství, a to společenství služby lásky (Mt 18,20: Kde dva neb tři se sejdou v mém jménu, jsem uprostřed nich). Zde se prolíná vše co jen matně cítíme ve slovech „nejvyšší Pravda a Láska“, učíme se to prožívat a uskutečňovat ve svém životě. Vědomí, že jedině v lásce se můžeme (s bázní a třesením) „podívat Bohu v tváří tvář“, že jedině v důvěře (víře) a spolehnutí (naději) můžeme přijmout ten spravedlivý verdikt našeho života. Jak obstojíme, to záleží na naší připravenosti. Připravenosti ke službě lásky. V Brně 17.2.2004

____________________________________________________________

U P O ZO R N Ě N Í Při poprázdninové kontrole předplatitelů jsme, bohužel, zjistili, že řadě předplatitelů vypadlo zaplacení předplatného. Přikládáme proto upozornění těm, kteří dle naší evidence zaplaceno nemají a žádáme je o nápravu. ________________________________________________________________________ 15

Modlitba na prahu nového pracovního roku Otče, nejistě hledíme se svými plány a nadějemi do budoucna, a můžeme odložit všechny obavy, neboť je to tvá budoucnost. Váhavě stojíme před prvním krokem do nového roku, ale můžeme odložit všechny obavy, neboť je to tvůj rok. Nech nás znovu začínat – neustále. Nech nás hledat mosty, které nás dovedou blíž k tobě – neúnavně. Nech nás jít kupředu s neotřesitelným vědomím, že láska, již jsi v nás vložil, je nevyčerpatelná a nezničitelná. Amen. Jürgen Kuhn (přel. Ida)

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2004 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *

16