OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * knihovnička * příběhy * informace * poezie _______________________________________________________________________________________________________________________________
Cesta k moudrosti „Blahoslavení chudí duchem.“ Tak údajně začal Ježíš z Nazaretu svoje programové vyhlášení, známé dnes jako horské kázání. Aspoň takhle jsem to slyšel jako dítě – a už tehdy jsem si řekl, že je to nějaké podivné. Přeloženo do současné populární češtiny to totiž vypadalo, že Ježíš fandí těm, kteří nepobrali moc rozumu – natož tedy vzdělání. Zkrátka hlupáčkům. Je to skutečně tak? Každopádně současní Čechové si velmi zakládají na tom, že jsme národ vzdělaný. Když se nedávno v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a u nás zjišťovalo, čím občané z těchto zemí si myslí, že hlavně oslní po svém přijetí v Evropské unii, tak všichni společně uváděli, že v prvé řadě tím, že jsme lacinou pracovní silou. Ale pak Češi – stejně jako Slováci - za svůj hlavní specifický trumf pokládají svou vzdělanost. Maďaři kulturu a Poláci morální hodnoty a náboženství. Jak je to ve skutečnosti s Maďary a Poláky, teď pochopitelně řešit nebudu. Ti si totiž nezakládají na tom, že jsou vzdělaní. My a Slováci ano. Ostatně – jedním z nejvýznamnějších Evropanů posledních staletí byl náš Jan Ámos Komenský – učitel národů, tak jak bychom mohli být pozadu ve vzdělání, že? Srovnávací výzkumy evropské populace provedené v posledních letech i u nás však ukázaly v tomhle našem obrazu pořádnou vadu na kráse a obecně ji lze vyjádřit větou, že česká populace je sice vzdělaná, ale toto vzdělání neodpovídá požadavkům doby. První výzkum potvrdil poznatek, že patříme mezi země s největšími rozdíly mezi řešením praktických a „akademických“ úloh. Čím více se sledují praktické dovednosti, tím horších výsledků naši žáci dosahují. Druhý výzkum prokázal - přes výborné znalosti tehdejších „osmáků“ – nejmenší oblibu matematiky ze všech zúčastněných zemí, přičemž fyzika a chemie nedopadly o moc lépe. V občanské výchově se pak ukázal rozpor mezi nadprůměrnými znalostmi českých žáků a jejich mimořádně pasivními postoji. A konečně výzkum na dospělých zjistil, že naším největším problémem je porozumění delšímu textu a řešení praktických problémů. Pokud se tedy opíráme o fakta a nikoliv o nějaké dojmy, pak se ukazuje, že nejen celkový charakter našeho vzdělání neodpovídá potřebám doby, ale ani moc netoužíme po poznání a tuto touhu neumíme u dětí a mladých lidí probouzet. Jistě i proto, že většina lidí – včetně rodičů - považuje za samozřejmé, když děti škola nebaví. Vzdělání umožňující porozumění současnému světu se přitom ukazuje jako rozhodující podmínka fungování demokracie. Lidé, kteří přestávají světu, v němž žijí, rozumět, se stávají snadnou hříčkou všech možných demagogů. Kdo myslíte, že jsou nejvěrnější čtenáři a diváci těch nejbulvárnějších novin či televizí? Kdo myslíte, že volí nejčastěji ty nejpokleslejší politické strany a nejméně důvěryhodné politiky? Právě lidé bez vzdělání potřebného k tomu, aby vůbec chápali, co se kolem nich i s nimi děje. Vzdělání ovšem není totéž, co hromadění titulů nebo vědomostí. Tohle skutečně moc nepomáhá. Jde o získání nadhledu, vytvoření celkového obrazu světa, kterému nechybí smysl a řád, z něhož plyne schopnost vybírat na správných místech ty správné informace. Jelikož mezi tím, co se běžně učí ve školách, a tím, co patří k současným poznatkům skutečné vědy, bývá zpravidla rozdíl víc než jedno století, patří k rozhodující kvalitě dnešního vzdělání samotná touha po poznání a schopnost se vzdělávat po celý život. 1
Tohle je mimořádně důležité i pro náboženské vzdělání. Třeba už jen proto, aby člověk zjistil, že Ježíš neblahoslaví chudé duchem, ale ty, kdo z Ducha zvolili chudobu. To je – už jen tváří v tvář situaci dnešního životního prostředí – přece hodně aktuální a moudrá rada, nemyslíte? Vůbec nic pro hlupáčky. Edy __________________________________________________________________________________________________________
ODV v říjnu jednal o záležitostech : -
-
systematického zpracování informaci z oblasti duchovní výchovy v Junáku o součinnosti ODV Junáka a Duchovní rady Římskokatolické církve pro skauty a skautky
-
stav hospodaření odboru do konce r. 2004 a výhled do r. 2005 současnou situaci soutěže Stezka písmáků v roce 2004 vč. přípravy 2. kola a projekt soutěže na rok 2005
_______________________________________________________________________________________________________________________________
5. ročník Stezky písmáků 1. kolo soutěže proběhlo! Do 2. kola, které se koná v Praze dne 20. 11. 2004, se ze 454 dětí a mládeže a 4 dospělých (mimo pořadí) z 1. kola kvalifikovalo 243 dětí a mladých soutěžících a 4 dospělí mimo pořadí, tedy 247 soutěžících. JEDNÁ SE REKORDNÍ POČET POSTUPUJÍCÍCH ! ! ! Největší počet postupujících byl dosud v roce 2003 – 177 soutěžících. Abychom „odškodnili“ naše čtenáře za zpoždění tohoto čísla, neboť bylo třeba vyčkat opravy všech soutěžních archů, uveřejňujeme otázky pro nejstarší kategorii. Řešení naleznete v dalším textu. Evangelia 1. V době, kdy se Alžbětě měl narodit za několik měsíců Jan Křtitel, se vypravila za ní Maria, která už rovněž čekala narození Ježíše, ale nikdo kromě Josefa to zatím nevěděl. Při setkání těchto dvou žen to však Alžběta z Ducha svatého poznala a zvolala: a) „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele.“ b) „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.“ c) „Hle, on jest dán k pádu i povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude vzpírat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnohých srdcí.“
2. V Evangeliu podle Lukáše je popsána situace, kdy se dvanáctiletý Ježíš při pobytu v Jeruzalémě rodičům ztratil. Od té doby, když ho zase našli, pak a) svoje rodiče poslouchal b) už nikdy sám nešel do Jeruzaléma c) Marie nenechávala Ježíše nikdy samotného 3. Kdo byli první čtyři Ježíšovi učedníci? a) Šimon Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub a Jan Zebedeovi b) Filip, Šimon Petr, jeho bratr Ondřej a Matouš-Levi c) Jakub a Jan Zebedeovi, Natanael, Matouš-Levi 4. Ježíš o Janu Křtiteli mluvil několikrát. Několikrát hovořil i Jan o Ježíšovi. Řekl toto: a) Mnohokrát a mnoha způsoby hovořil Bůh k našim otcům, ale teď hovoří skrze Ježíše. b) To je ten, o kom jsem vám říkal, že přijde. Toho poslouchejte. c) On musí růst, já však se menšit. 5. Jeden z evangelistů zaznamenal tajemnou návštěvu významného farizeje Nikodéma v noci u Ježíše. Jak ta návštěva dopadla? a) Ježíš se Nikodéma vyptával na to, co proti němu chystá velerada. b) Ježíš Nikodéma překvapil tím, co mu řekl. c) Ježíš Nikodéma vůbec nepustil dál, protože ten nedokázal odpovědět na jeho otázky
2
6. Jednou se Ježíš potkal se samařskou ženou u studnice a požádal jí, aby mu dala napít. Jak to dál pokračovalo? a) Samařanka mu dala napít a on jí za odměnu proměnil džbán z nepálené hlíny na zlatý. b) Samařanka se podivila, že s ní vůbec Ježíš mluví, dali se do hovoru – a Ježíšovi nakonec napít nedala. c) Samařanka se Ježíše polekala, a proto Ježíš jí sám dal napít. 7. Když zástupy lidí zůstaly s Ježíšem na opuštěném místě za Tiberiadským jezerem, Ježíš vyzval svoje učedníky, aby těm všem lidem dali najíst. Ondřej na to odpověděl: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“. Na to Ježíš řekl: a) „Samozřejmě. Vy sami byste nic nedokázali, ale já těm lidem dám najíst.“ b) „Ať se všichni posadí.“ c) „Ondřeji, tak dlouho jsem s vámi, a nerozumíš mi?“ 8. Ježíš řekl: „A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa“. Židé, kteří to slyšeli, se mezi sebou přeli: a) „Jaktěživ nikdo takhle nemluvil, to se nedá poslouchat?“ b) „Je to blázen, vůbec neví, co mluví!“ c) „Jak nám ten člověk může dát k jídlu svoje tělo?“ 9. V evangeliích jsou svědectví o tom, že Ježíš uzdravil a) slepého, hluchého, malomocného, ochrnulého, němého, chromého i další nemocné b) jenom hluchého, němého, slepého, malomocného a ochrnulého c) kohokoliv, kdo k němu přišel s nějakou nemocí 10. Ježíš učil a) jenom v chrámě b) všude možně, ale nikdy v synagóze c) v chrámě, v synagóze, na ulici i jinde 11. Ježíš o nebeském království také řekl: „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli,…“ a) který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. b) kde čeká, až ho probudí Boží déšť. Pak přinese užitek stonásobný. c) proto hledejte – a naleznete! 12. Jednou, když Ježíš se svými učedníky byli v okolí Týru a Sidónu, za nimi vyběhla cizinka – kananejská žena a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův. Má dcera je zle posedlá!“ Učedníci Ježíše žádali: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ Jak to nakonec dopadlo? a) Ježíš jim odpověděl: „Správně smýšlíte – vždyť jsem byl poslán jen ke ztraceným ovcím lidu izraelského.“ A odešli z těch míst. b) Ježíš je pokáral: „Nevíte, jakého jste ducha? Byl jsem přeci poslán, abych zachránil všechny lidi“. A ženě vyhověl. c) Ježíš nejprve cizince nevyhověl, ale nakonec, pohnut její vírou, řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva. 13. Když učedníci na Ježíše naléhali, aby jim také řekl o konci tohoto světa, Ježíš odpověděl: a) O onom dni vám raději nic neprozradím, protože byste to strachy neunesli, ale na má slova dojde. b) O onom dni bych vám měl mnoho co říci, ale ne teď, nýbrž až budu vzkříšen. Teď byste mi totiž nevěřili. c) O onom dni a hodině neví nikdo, ani Syn, jenom Otec sám. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. 14. Cestou do Getsemanské zahrady řekl Ježíš svým učedníkům: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete.“ a) Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ b) Učedníci mu vůbec nerozuměli, a tak byli všichni zticha c) Na to se ho Jidáš otázal: „Mluvíš, Mistře, i o mně?“
15. Podle evangelisty Matouše byla poslední Ježíšova slova: a) „Je dokonáno.“ b) „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ c) „Co na zemi odpustíte, bude odpuštěno i na nebi, co na zemi neodpustíte, nebude odpuštěno ani na nebi.“ 3
Kniha Daniel 1. Za kterého judského krále přitáhl Nebukadnesar k Jeruzalému, a oblehl jej? A. Ve 3. roce panování krále Jojakíma. B. V pátém roce panování krále Jošijáše. C. Nebukadnésar nikdy neobléhal Jeruzalém. 2. Která strava se prokázala jako nejlepší pro život Daniele a jeho druhů? A. Královské lahůdky a víno. B. Dostatek masa. C. Zelenina a voda. 3. Z jakého důvodu nemohli mudrci vyložit Nabukadnesarovi jeho sen? A. Protože vykládat sny bylo výsadním právem Daniele. B. Protože propadli u krále v nemilost a chtěl je vyhubit. C. Protože král sen zapomněl a odhalit ho mohl jenom Bůh. 4. Proč dal Bůh králi tento sen? A. Aby krále postrašil a pohrozil mu. B. Aby mu poodhalil budoucnost. C. Aby se zbavil hvězdopravců a vyvýšil Daniele. 5. Co bylo smyslem vystavění zlaté sochy na poli Dúra? A. Oslava babylonských bohů. B. Oslava a uctění Nabúkadnesara. C. Oslava boha ohnivé pece. 6. Z jakého důvodů se tři mladí Judejci nepoklonili před sochou? A. Protože chtěli krále varovat, že ho Bůh zahubí. B. Protože pohrdali králem a jeho moci se nebáli. C. Protože uctívali jen jediného živého Boha navzdory všem důsledkům. 7. Co spálil oheň v peci, do které byli vhozeni? A. Provazy, kterými byli svázání. B. Oblečení, které měli na sobě. C. Čtvrtého muže, který byl omylem s nimi vhozen do pece. 8. Jaký druhý sen Nabukadnésar měl a jakou radu dostal od Daniele? A. Viděl čtyři zvířata a Daniel mu radil, ať se nebouří proti budoucnosti. B. Viděl strom, který měl být poražen a Daniel mu radil, ať je spravedlivý a milosrdný. C. Viděl kozla a berana a Daniel mu radil, ať se má na pozoru před Kýrem. 9. Proč Nabukadnésar na sedm let přišel o své království? A. Protože se proti němu vzbouřil jeho syn. B. Chtěl rozjímat v přírodě, a tak vládu svěřil svým správcům. C. Pro svoji pýchu. 10. Co znamenala pro krále Belšasara trpká zkušenost jeho otce? A. Poučil se z ní a žil v souladu s Bohem. B. Belšasar nebyl Nabukadnesarovým synem. C. Nijak se ho nedotkla, rouhal se Bohu.
4
List Jakubův 1. Epištola je určena: a) pouze křesťanské obci v Jeruzalémě b) pouze křesťanské obci v Římě c) všem křesťanům, rozptýleným mimo Palestinu 2. Autor list začíná: a) smutkem nad utrpením křesťanů pro jejich víru b) výzvou k radosti ze zkoušek víry c) nabádáním, aby si nic nedělali z nedostatků 3. Kdo pochybuje, je podle Jakuba podobný a) dešti, který, jak chce, padá s nebe b) vodě potoků a řek, tekoucí do moře c) mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí 4. Jazyk člověka není v epištole přirovnán k: a) kormidlu b) ohni c) hadu 5. Co má podle autora udělat nemocný člověk? a) zavolat starší sboru b) zavolat lékaře c) zavolat samaritána 6. Skutky jsou podle autora epištoly důležité: a) ke spáse b) k osvědčení víry c) nejsou potřebné 7. Doplňte citát: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,… a) …neboť obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.“ b) …přibližte se Bohu a přiblíží se k vám.“ c) …oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ 8. Věřící nemají mít snahu o to, aby: a) všichni prorokovali b) všichni chtěli učit druhé c) všichni trpělivě snášeli soužení 9. Podle nabádání této epištoly: a) nesmíme dělat rozdíly mezi lidmi b) máme si vážit vzdělaných učitelů c) je třeba se modlit za vladaře 10. Doplňte citát: „Vyznávejte hříchy jeden druhému… a) …protože Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští.“ b) …a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ c) …protože Bůh nás probudil k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.“
5
Kniha Jozue 1. V Zajordání zůstaly kmeny a/ Rubenovci, Gádovci, polovina kmene Manasesova b/ kmen Judův c/ kmen Josefův 2. Rachab skryla izraelské zvědy a/ ve sklepě b/ v pazdeří na střeše c/ v přístěnku 3. Jordán se rozvodňoval a/ v zimě b/ na jaře c/ v době žní 4. Na památku přechodu Jordánu byl v Gilgálu postaven památník a/ z 12 kamenů b/ dřevěný sloup c/ ze tří kamenů 5. Izraelci obešli Jericho a/ 6x b/ 7x c/ 13x 6. Akán byl z rodu a/ Judova b/ Manase c/ Ruben 7. Akán se provinil tím, že a/ zlořečil Hospodinu kvůli kořisti b/ přisvojil si to, co propadlo klatbě c/ utekl zbaběle z boje 8. Izraelci nepobili Gibeoňany, protože a/ byli jimi podplaceni b/ jim přísahali, že je nechají na živu c/ báli se jich, protože jich bylo mnoho 9. Proč si začali Izraelci dělit zaslíbenou zemi? a/ Byl to Hospodinův příkaz. b/ Protože to bylo strategicky výhodné. c/ Neboť se už nemohli shodnout na společné vládě. 10. Jozue byl v době dělení zaslíbené země a/ mladík statného vzhledu b/ muž středního věku c/ stařec pokročilého věku 11. Z kmenů Izraele dostali svůj podíl před a za Jordánem všichni kromě kmene a/ Levi b/ Manase c/ Ruben
6
12. Území Předjordání bylo rozděleno a/ 11 a půl pokolení b/ 12 pokolení c/ 9 a půl pokolení 13. Dědičný podíl byl přidělen jednotlivým pokolením a/ podle počtu osob b/ podle udatnosti v boji c/ losem 14. Josefovci, kteří nebyli spokojeni se svým hornatým územím, nedostali radu a/ že své území, jestliže nepostačí jejich počtu, mohou rozšířit vykácením lesů b/ aby se spokojili se svým územím a s okolními kmeny se smířili c/ že budou mít víc území, pokud si podrobí Kenaance 15. Města útočištná byla města, v nichž a/ byli obyvatelé opevněni před nepřáteli b/ se člověk mohl uchránit před krevní mstou c/ se obyvatelé připravovali na obsazování země
K N I H O V N I Č KA Tentokrát bych vás chtěla upozornit na knihu Zdeňka Vyšohlída, Jiří Reinsberg - Hovory před věčností o světě i o nás; vydal ji Nussberger v r. 2004, cena je 168,-Kč. Jsou to opravdu hovory u stolu, či jak je nazývá Jiří Reinsberg „kecání okolo stolu“, vznikaly natáčením hovorů zřejmě delší dobu, jsou pak věrným přepisem, naštěstí doslovným, neupravovaným, často s použitím výrazů ne právě spisovných, takže v nich vyvstává celá košatá osobnost Jiřího Reinsberga opravdu zpřítomněná a pro ty, kteří ho znali , v nich i zní jeho dikce. Hovory jsou vedeny o nejrůznějších životních otázkách i osudech a rozhodně stojí za přečtení. A zde je krátká ukázka: Ještě k těm hříchům: My nechceme o hříchu raději slyšet. Slovo „vina“ raději vytěsňujeme ze svého vědomí. Nemůžeme vytěsnit, co jsme si vůbec nepřipustili. „Vina“ je tak cizí slovo, ani nevím, jestli se píše s měkkým „i“ nebo s tvrdým „y“! – Nechávám to plavat. Ale proč? – Protože se nám to nehodí! Když vezmeme základní pocit člověka, vina, to je něco, co dneska nemá nikdo pod kůží. Odpovědnost, to je rovněž něco, co nemáme pod kůží: Do roku 1989 vám málem nikdo nic nedal písemně: on vám to řekl, ale tak, aby mohl v případě potřeby popřít, že vám to řekl. Kdežto kdyby to bylo černé na bílém, na papíru, tak už se to popřít nedá. Tak se nikdo písemně svému slovu nezavazoval. Nemáme vinu, nemáme odpovědnost, nemáme… Nemáme věrnost. Nemáme takovou tu opravdovost, řekl bych: to znamená, že jednáme
„jako“. Děláme, jako by to bylo, ale ono to není. – Jak k tomu došlo, k tomu „jako“? Když císař Franz Josef dělal, že je českým králem, ale nebyl – a naši předkové dělali, jako že ho berou, ale nebrali ho tak. Potom nemáme vinu, nemáme, jak jste říkal, hřích. No jistě, protože hřích, to je vina před Bohem. A dokonce nemáme ani trest. To je zvláštní a zajímavé: nemáme trest. To násilí, jehož jsme dneska svědky, to je řekl bych, způsob myšlení fašisty nebo nacisty. Zkrátka je to způsob myšlení člověka, který má mindrák. Protože je malý, tak se vytahuje. A tak si vynucuje úctu tvrdostí, násilím. Když tamhle napadli zrovna jednoho nevinného, úplně nevinného člověka baseballovou pálkou. Že byl Rom. To udělali kluci, když přišli z hospody. Jen tak…. Strašný!! hb 7
Radujme se vždy společně O víkendu 1. – 3. 10. 2004 se konalo v Kutné Hoře zasedání náčelnictva kmene dospělých Junáka (NOS) – od pátku do neděle probíhala nesnadná jednání před sněmem OS. V neděli 3. října jsem se „ulil”, abych mohl jít na bohoslužby. V tomto čase totiž probíhal v Kutné Hoře také Sjezd evangelické mládeže a bohoslužby se konaly v chrámu svaté Barbory. Evangelická bohoslužba v tomto chrámu byla snad poprvé od Bílé hory. Takovou příležitost si nemohu nechat ujít! Do chrámu jsem přišel okolo ¼ na 10, když už byl kostel dosti zaplněn. V ulicích i uvnitř chrámu skupinky mládeže, jak se rozptýlené Boží stádo z celé země sjelo do našeho města, pomalu se scházeli v uvnitř jednoho z našich největších domů Božích, a stále ještě přicházeli další a další, očekávajíce bohoslužby s vysluhováním svaté Večeře Páně. Ještě nikdy jsem neviděl tak zaplněný chrám. Je vidět, že Boží věc u nás není tak docela ztracena. Všude samá mládež (téměř tisícovka)– seděli v lavicích, postávali tu i seděli na zemi na karimatkách, a s nimi i místní věřící všech věkových kategorií. Vyslechli jsme kázání na téma Ef 34,1-4. Potom přišlo vysluhování sv. Večeře Páně: kruh kolem celého chrámu, mezi tím různě poházené karimatky, do toho nás vysluhující obcházeli s plnými košíky chleba a kalichy s vínem. No prostě nádhera! Takovou atmosféru si představuji při Ježíšově kázání na hoře, když lačným lámal chléb. Teď, když píši tyto řádky, je právě druhý kruh vysluhování sv. VP a tak mohu vnímat Ježíšovu přítomnost mezi námi. (VP se účastnilo okolo 900 lidí). Chrám svaté Barbory 3.10.04, 10.55hod Ladislav Marek (Určitě stálo za to vynechat jeden den zasedání náčelnictva OS.) _______________________________________________________________________________________________________________________________
Přijď ráno se svým čtvernohým národem a já přijdu se svým šestinohým – a potom uvidíme, kdo bude pánem.“ „Dobře,“ řekla puma, „je to sice velmi směšné, ale když to tak chceš, tak vás rozmačkáme a zadupeme do země.“ Příštího dne přišli s pumou všichni čtvernožci – jaguáři, medvědi, psi, lišky, lamy, býci, jeleni, krávy, ovce, zajíci a krysy – aby se vrhli na šestinožce. A právě tak přišli ve velkém množství cvrčci, včely, čmeláci, vosy, ovádi, komáři a mravenci. Ti napadli čtvernožce ze všech stran, zdola i shora, někteří se vyšplhali na stromy a spadli na ně dolů. Bodali a kousali čtvernožce do jazyků, uší, do očí, takže ti už nemohli ani vidět, ani
O boji čtvernožců a šestinožců V lesní houštině se jednoho krásného dne potkali puma a cvrček, oba králové svého lidu. Začali se hádat, kdo z nich je prý mocnější. A rozumí se, že obávaná puma se díky své velikosti považovala za silnější. Ale cvrček řekl: “Ano, ty můžeš být provždy královnou čtvernožců, ale já jsme králem šestinožců a my všichni dohromady jsme silnější.“ Puma zařvala: “Co si myslíš? Rozdrtím tě jediným úderem.“ Cvrček odpověděl: „Protože si myslíš, jak jsi silné a neporazitelná, tak tě vyzývám k boji.
8
slyšet, ani cítit. A tak bolestivé a četné byly jejich kousance a bodnutí, že ani pumy a jaguáři tomuto útoku nemohli čelit, ale dali se na útěk. Tak netrvalo dlouho a čtvernožci se vrhli pobodáni a pokousáni do nejbližší řeky, aby si tam ochladili své bolestivé rány.
Šestinožci naopak opanovali pole a zůstali vítězi. Neboť když se spojí malí a slabí, nemůže se jim postavit na odpor nic a nikdo, alespoň tehdy, když jsou počtem v takové přesile, jako šestinožci nad čtvernožci. pohádka z Ekvádoru - přeložila Ida
_______________________________________________________________ Strom starostí Když se chasidští židé navzájem předstihovali v nářcích, kdo z nich je prý nejvíce pronásledován utrpením a proto má největší právo si stěžovat, vyprávěl jim poté zaddik (mudrc) příběh o stromu starostí. O dnu posledního soudu smí každý pověsit všechna svá trápení na jednu větev velkého stromu starostí. Když každý najde větev, na níž muže zavěsit všechny své nářky, začnou všichni pomalu chodit kolem stromu dokola. Každý si smí vyhledat ten raneček starostí, který předčí jeho vlastní. Nakonec si každý raději zase vezme ze stromu ten svůj vlastní uzlík nářků, než by nesl nějaký cizí, a každý odchází moudřejší, než přišel. chasidský příběh přeložila Ida _______________________________________________________________________________________________________________________________
Oldskaut br. Pavel Petrů – Akéla opustil řady předplatitelů našeho měsíčníku v říjnu ve věku nedožitých 73 let. Jeho vždy ochotnou pomoc postrádá jeho zarmoucená rodina a světlušky, vlčata, skautky i skauti v Jablonném n/Orlicí. Velice si po řadu posledních let cenili bratři i sestry jeho tkalcovské umělecké dílny, z níž vyšel nespočet nášivek a záložek, které reprodukují obrazy, emblémy i znaky skautské a „civilní“ – jako např. zde uvedenou Madonu s Ježíškem. Pro oldskautky a oldskauty je jeho památka snad nejtrvalejší díky oldskautským šátkům v barvách naší státní vlajky z jeho výroby, které jsou již známé nejen v České republice, ale doslova po celém oldskautském světě – a zájem o ně neustává. _______________________________________________________________________________________________________________________________
Na cestu 1. Uč se stále více přijímat své vlastní hranice, pak také dokážeš akceptovat hranice jiných lidí. 2. Důvěřuj svým snům, jsou pravdivými ukazateli tvé duše. 3. Následuj své srdce, i když se to nelíbí všem. 4. Moudrost a dobrota jsou dary lásky. 5. Jsi člověk, proto děláš chyby a jsi vinen. Také ostatní jsou lidé, pros o to, abys jim dokázal odpouštět. 6. Věř, že tvé lidství je božím přáním. 7. To božské tě probudilo k životu z klína země. 8. Po celý svůj život se budeš snažit „vrátit se domů“. 9. Tajemnost a láska ti vyplní okamžiky této touhy. 10. Utišení této touhy po domově dosáhneš teprve ve smrti. Helga Koster – přeložila Ida
9
S čím se setkává nositel Liliového kříže (dokončení z čísla 130) O tom, že Panovník Hospodin se skloní k lidskému pokolení a vydá mu svého Syna, který sám na svém těle dosvědčí zmrtvýchvstání a bude je učit milosrdenství a spravedlnosti - je mnoho svědectví v předpovědích starozákonních proroků. Zejména pak Izajáše, který asi 800 let před narozením Krista prorokuje Hospodinovu lidu: "…a aj, narodí se vám dítě, bude vám dán syn, a nazváno bude jméno jeho: Rek přeudatný, Roztodivný rádce, Vládce věčnosti, Kníže pokoje." Je pravdou, že význam "oznámení" Ježíšova příchodu na svět je vyvolán především tím, že jsme v Ježíše uvěřili. Avšak i historické prameny římské administrace provincie Judské osvědčují pozoruhodnou shodu historio grafických detailů, jak je popisují evangelisté v Novém zákoně. I významný židovský filosof Filon Alexandrijský (asi léta 13 př. Kr.- 40 po Kr.) zmiňuje trojí nejvznešenější úřad, který bude vykonávat Mesiáš, nástupce Mojžíšův. Židovský spisovatel Josephus Flavius (léta 37100 po Kr.) při pátrání po rodinném původu Mesiáše (Krista) uvádí ho jako syna Josefova, t.j.
Efraimova z Galileje. Postava Ježíše, je pro křesťana tedy značným procentem historicky doložena. Ale jeho význam začíná teprve tehdy, když uvěříme, že on jako Boží syn přišel mezi nás jako Spasitel, Beránek Boží, který na sebe béře všechny hříchy světa, ač sám nevinný a bez hříchy, a přijmeme ho jako svého osobního spasitele. Tuto těžkou otázku úplné a nepochybující víry v Ježíše většinou odlehčuji citací nádherné písně (básně) Karla Kryla "Děkuji". Tento text nosím většinou u sebe, neboť prostě i krásně vyjadřuje stav křesťanovy duše.
Velmi bych si přál, aby se všem nositelům LK podařilo rozptýlit pochyby o víře a Božím konání s námi, alespoň u dvou sester či bratří nebo i dalších osob. Prosme, ať Pán je námi a dá nám schopnost oslovení. Literatura: - Bible - ekumenický překlad - Bůh sestupující - Jan Heller (Kalich) - Básně a sonety - Karel Kryl - Modlitby a meditace - Zdeněk Susa (Kalich) Bible je rozcestí, kde se s námi Bůh potkává v Ježíši Kristu a všecky nás staví před poslední rozhodnutí – s ním nebo proti němu. Člověk má tu jedinečnou a hroznou možnost, odmítnout poslušnost svému Stvořiteli. Bůh totiž nestojí o otroky, nýbrž o syny. Suzanne dé Diétrich
Milan Hejl – Rodrigo 212. klub OS
______________________________________________________________________ 10
Budoucnost evropské tolerance ciletí zdiskreditovali takové hodnoty, jako je pevnost pře svědčení, věrnost přijatým zása dám, zodpovědnost za poznanou pravdu. Teď nám něco podobného připomínají muslimové. A vytýkají nám – mnohdy prá vem – duchovní malátnost, upad lost do materialistického kon zumu a zbabělost v hájení vlast ního přesvědčení. Na tyto výtky bychom měli být pozorní i v zájmu kvality naší tolerance. Uvedené případy totiž ukazují, že se zatím prosazuje pojetí nápadně připomínající po hádku o tom „Jak dědeček měnil, až vyměnil”. Na začátku měl hroudu zlata, příliš ho však tí žila. A tak ji postupně vyměňo val za koně, krávu, kozu, vepře, slepici a jehlu – kterou nakonec ztratil. Vždycky měl k té výměně nějaký důvod, který ovšem měl jeden společný rys: zjednodušit a usnadnit si situaci. Totéž se zatím děje s naším pojetím tolerance: postupně škr táme to, kde by se dalo „nara zit”. Takovéhle pojetí jde jed noznačně proti tomu, čím byla Evropa největším přínosem pro svět – pestrostí vzájemně se do plňujících tradic, které spolu kromě sporů dokáží vést i dia log. Je ovšem jasné, že v dnešní situaci by tolerance rozvíjející tuto „jednotu v různosti” vyža dovala mnohem větší míru vzá jemné důvěry, než jaká dnes v Evropě převládá. Zvláště u nás je míra důvěry mizivě nízká. To také ukazuje její příčinu: Ztrátu neotřesitelné důvěry v Boha. Kdo v Evropě 21. století bude nositelem téhle naprosto nezbytné důvěry – a tím dá i lepší tvář evropské toleranci? Křesťané? Muslimové? My i oni společně? Ji ř í Zajíc
Z Francie, kde nedávno zavedli zákon omezující prezentaci náboženských symbolů na veřej nosti, přišla tato zpráva: Vedení státního gymnázia v jihofrancouzském Toulon dalo vý pověď P. Antoine Galanovi, který zastával funkci školního kněze. Nosil totiž kleriku v budově školy. K podobným situacím došlo i v jiných francouzských diecé zích. A u našich německých sou sedů se rozhodli takhle: Německý federální administrativní soud na popud Německého humanistic kého svazu rozhodl, že v zemích, kde byl už dříve zakázán učitel kám muslimský šátek, budou muset přicházet do škol v civilu i ře holní sestry. Oboje události v sobě obsa hují mnohem víc, než jen nějaký místní konflikt nebo problém. Jde totiž o to, jakým směrem se bude ubírat evropská tolerance – a s ní konec konců i celá Evropa. Tolerance je přece jed nou z ústředních hodnot součas ného převládajícího smýšlení naší západní civilizace. Být označen za „netolerantního” – to se rovná rozsudku: patříš do středověku – ne do dnešní pou čené doby. Zásluhu na tom, že dnes je tolerance tak ceněná, mají nepo chybně křesťané všech denomi nací. Bohužel i tím, jak svou nesnášenlivostí v minulém tisí 11
Promluva na 6. kmenovém sněmu Kmene OS Junáka Milé sestry a milí bratři, nevím, jak vám, ale mně často vstupuje do duše neklid a smutek, když se rozhlížím kolem sebe a uvědomuji si, kam se naše společnost, případně celá Evropa, posouvá. Říkám si, že takhle jsme si naši společnost po pádu komunizmu nepředstavovali. Základ společnosti, rodiny, se rozpadají a tomu nejcennějšímu, co společnost má, totiž dětem, společnost připravuje velmi složité a nesnadné podmínky k přípravě na život. Nejenže musejí se svými rodiči prožívat krize jejich vztahů, což je často velmi kruté, ale jsou objektem nejrůznějšího lákání těch, kteří na nich chtějí vydělat prostřednictvím drog, sexu a násilí v mediích a počítačových hrách a dalšími podrazy. Vyprovokovaná snaha po prvotřídním značkovém zboží jako znamení uplatnění a uznání mezi spolužáky a kamarády přispívá k tomu, že mít děti je nesmírně nákladná záležitost a je to současně jeden z důvodů, proč máme tak zoufale nízkou porodnost a rychle vymíráme. Děti si navíc nezvyknou na skromnost a odříkání a jsou tak velmi špatně vybaveny do života, který se s nimi určitě nebude mazlit. Etická výchova jako samostatný předmět neexistuje a navíc škola stále víc rezignuje na výchovu a chce pouze vzdělávat, místo aby spolu s rodiči nesla odpovědnost i za výchovu. Jistě se nedivíte, že se já ze své pozice vyslovuji právě takto. Židovsko-křesťanské zásady pro dobré vztahy k sobě, k druhým i k Bohu, vyjádřené v Desateru a v Ježíšově přikázání vzájemné lásky, které jsou nejen moudrým základem povinností, ale též práv a svobod člověka, jsou považovány za překonané a děti ve většině nemají šanci být jimi formovány. Děti a mládež místo toho přebírají vzory chování filmových hrdinů a šoubyznysových hvězd a také různých aktérů skandálů, o nichž nám denně podávají zprávu media (o pozitivním jednání se většinou moc nedovíme, to není mediálně zajímavé a přitažlivé). A tak jsme stále víc svědky smutných příběhů nezletilých vrahů a násilníků. Paradoxně se řeší pouze otázka jejich trestů a nikoliv výchovy a prevence. A mohl bych pokračovat dále. Ne, opravdu nechci ani strašit, ani naříkat. Chci jen pravdivě postihnout skutečnost a burcovat všechny kolem sebe k odpovědnosti. Naše mládí, i když jsme ho mnozí prožili již v době války či v době komunismu, bylo nesrovnatelně jednodušší. Nepřítel a škůdce byl jasný a způsob, jak se ho uchránit také. To dnešní mladí zdaleka tak snadné nemají. Proto potřebují pomoc. Skauting jako výchovný systém dobrého životního stylu je, jak dobře víme, takovou konkrétní pomocí. Bohužel skautů a skautek dnes ubývá, jak je patrné z oficiálních statistik. Snažme se tomu zabránit svou pomocí a vlivem. Náš oldskautský kmen nemůže žít sám pro sebe, je třeba, aby úzce spolupracoval s celým Junákem a byl nápomocen svou zkušeností, schopnostmi, službou a vším, co je třeba a je možné. Přeji novému vedení, aby se mu tato spolupráce dařila. Dále považuji za důležité, aby se skauti, především příslušníci našeho kmene více angažovali ve veřejném a politickém životě. Aby pomohli ozdravit naši společnost značně poznamenanou korupcí. Naše společnost potřebuje jasnější duchovní zaměření a morální posílení. Na tom by se měli spojit všichni lidé dobré vůle, skauty nevyjímaje. Kdo víc dostal, od toho se také více požaduje, řekl můj Vůdce, Ježíš Kristus, a platí to stále, i pro nás. S odvahou a Boží pomocí do práce! Biskup František Radkovský duchovní rádce náčelnictva kmene OS Zaznamenal: Kamzík
Řešení otázek Stezky písmáků 2004 : Evangelia - 1.b); 2.a); 3.a); 4.c); 5.b); 6.b); 7.b); 8.c); 9.a); 10.c); 11.a); 12.c); 13.c); 14.a); 15.b) kniha Daniel - 1.a); 2.c); 3.c); 4.b); 5.a); 6.c); 7.a); 8.b); 9.c); 10.c) epištola Jakubova-1.c); 2.b); 3.c); 4.c); 5.a); 6.b); 7.b); 8.b); 9.a); 10.b) kniha Jozue-1.a); 2.b); 3.c); 4.a); 5.c); 6.a); 7.b); 8.b); 9.a); 10.c); 11.a); 12. c); 13.c); 14.b); 15.b)
12
Mistr a žák Mistr zestárl. Na jeho oči se rozestřela noc. Jeho duch byl však bdělý a pln moudrosti a pochopení. Tu povolal svého žáka a pokynul mu, aby se po sadil do jeho blízkosti. Byl to slavnostní a důstojný okamžik. Přišel totiž čas, kdy by měl žák zaujmout místo svého mistra. Vše bylo řečeno. Vše má svůj čas. A kde jeden přestane, může druhý pokračo vat. Moudrost je přece nevyčerpa telná. Zůstávala však krátká lhůta ke zkoušce. Pak teprve se chtěl stařec odebrat na odpočinek. Po tři dny měl žák putovat svě tem a učit se. Jeho úkol byl právě tak jednoduchý jako neřešitelný: po této době měl přinést tři věci, jež by dosvědčily hloubku jeho moud rosti. Žák tedy vstal, poklonil se Mis tru a opustil jeho chatrč, jež byla mnoho let jeho školou. Šel bez zásob jídla, bez peněz, a nevěděl kam. Jeho myšlenky ne ustále putovaly a hledaly řešení a odpověď. Ale ať se namáhal jak chtěl, nepřicházelo mu na mysl nic, co by mohlo být hodno velikosti jeho úkolu. Tak došel do jakési vesnice. Roztrpčeně tam zjistil, že místní lidé vyplýtvali všechny své síly v hádkách a sporech. Jeden tam šel proti druhému. Nepřátelství a zášť ležely nad tím prosluněným místem jako těžké dešťové mraky. Chtěl bez zastávky pokračovat dál, protože tady nesídlila ani moudrost ani rozum. Procházel již kolem posledních chatrčí, a tu jej zasáhl kámen, vržený se slepou zu řivostí. Bleskla v něm myšlenka na odplatu; měl však svůj cíl, a to bylo silnější. S klidem vzal kámen do ruky a zastrčil jej hluboko do své kapsy. Pak už ležela vesnice za ním, a on byl opět sám se svým hle dáním. K večeru přišel k chýši chu dého rolníka. Ten seděl se ženou a s dětmi přede dveřmi u chudého jídla. Žák chtěl jít dál, aby nebyl na obtíž. Rolník však vstal a polo žil přátelsky ruku na jeho unavená ramena. Také v očích ženy a dětí plál ohýnek pozvání, a tak zůstal. Neměl s sebou žádné jídlo, neboť se
měl
13
při
této
zkoušce
postit,
ze
srdce však poděkoval za studenou vodu z dřevěného poháru. Ustlal si na otýpce slámy a brzy zemdlen usnul. Zdvihl se při prvním kohoutím zakokrhání, poděkoval hos titeli a pokračoval ve své cestě. Hodinu za hodinou, ranní rosou, žá rem poledne i chladem soumraku. Druhý den se chýlil ke konci a on se domníval, že řešení jeho úkolu se vůbec nepřiblížilo. Náhle jej obklopilo naprosté ticho. Ulehl tedy a usnul a nalezl klid. Třetí den jej zavedl zpět do chýše jeho Mistra. Předstoupil před něj s prázdnýma rukama a pravil: „Jsem nehodný toho, abych se stal tvým následovníkem, Osvícený.” Tu se ho stařec zeptal na obsah jeho kapes. Váhavě vytáhl žák na denní světlo kámen a začal vyprávět jeho příběh.
„Nalezl jsi kámen smíření a od puštění a zvítězil jsi nad pomstou a nepřátelstvím”, vysvětlil mu Mistr. Pak se dotkl ramen svého žáka a zeptal se: „Co pociťuješ nyní? ” Tu si žák vzpomněl na rolníkovu ruku, vyprávějící o přátelství, skromnosti a štěstí. „Nalezl jsi ruku bratrskosti a prostoty a zvítězil jsi nad nena sytností a nespokojeností”, řekl Mistr. Nakonec stařec položil ruku na srdce svého žáka. A to mu vyprávělo o klidu a tichu jeho cesty a jeho spánku. Mistr mu pak vyložil toto: „Na lezl jsi srdce klidu a šíře a zví tězil jsi nad nestálostí a nekli dem. Nyní ti mohu uvolnit své místo.” Mistr tak okamžitě učinil a brzy na to se navždy odebral na věčnost.
Z knihy „Zeltdach und Horizont” od Paula Hüstera, vydané v r. 1994 v nakladatelství Georgsverlag, SNR, vybrala a přeložila Ida
_____________________________________________________________________________________
26. 10. 2004 zemřel profesor Zdeněk Matějček Tuto zprávu jsme zaznamenali na internetu a i když lze očekávat řadu reakcí, nebude jistě na škodu uctít jeho památku ocitováním ne dávného rozhovoru v evangelickém časopisu Český Bratr č.12/2004. Je pro prof. Matějčka charakte ristický zejména v tom, jak se do
kázal věnovat i ožehavým tématům. Nemáme sice viditelně tento problém v Junáku „na pořadu dne”, ale informováni bychom měli být právě od autorit. Rozhovor s prof. Matějčkem byl veden v redakci časopisu Český Bratr.
Mají homosexuálové vychovávat děti? OTÁZKA: S jakým nárokem je podle Vás třeba uvažovat o případných právních úpravách registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, a to konkrétně z hlediska pravděpodobného dopadu podobné úpravy na model rodiny? Jak hledíte na uznání svazků osob stejného pohlaví? Podpořil byste, aby měly možnost společně jako v rodině vychovávat děti? Jaký by k tomu měl být postoj církve? ODPOVĚĎ: Vycházejme z konstato vání, že psychosexuální orientace je jev daný biologicky. Není podmí něn výchovou či zvláštním zacháze ním s dítětem, tím méně nějakým hříchem předků nebo homosexuálních jedinců samotných. Tato orientace může byt více nebo méně vyjádřena, přičemž přechody jsou mnohdy ne ostré.
Lidé s homosexuální orientací představují ve společnosti určitou menšinu se svými osobitými problémy a potřebami a ovšem i s určitou menšinovou mentalitou. V té lze mezi jiným rozpoznat i následky dlouhé tradice obecného (většino vého) odporu k tomuto jevu, ostatně jako ke všem zvláštnostem v oblasti lidské sexuality. Jako menšina jsou lidé s homosexuální orientací bez
14
vlastní viny vůči většinové společ nosti ve velké nevýhodě. Sami si pomoci nemohou - zaslouží tedy sym patii, porozumění a pomoc. Nevidím pádné důvody, proč by jejich partnerské svazky neměly byt v určité formě legalizovány - ne mělo by se jim však říkat manžel ství a jejich uzavírání by nemělo být spojováno s církevním obřadem. Vidím však několik důvodů, proč by těmto partnerským párům neměly být svěřovány do adopce nebo do pěs tounské péče děti, které z nějakého důvodu své vlastní rodinné zázemí ztratily. Náš Zákon o rodině i Úmluva o právech dítěte, jež je nadřazena zákonům národním, jsou založeny na přednostním „zájmu dí těte” - nikoliv tedy dospělých, kteří o takové dítě žádají. Ti, kdo jsou odpovědni za předání dítěte do rodiny náhradní, musí vážit a pomě řovat zájem dítěte s podmínkami, které jsou mu v nové rodině nabí zeny. Tyto podmínky by přinejmenším neměly být poznamenány nějakou zvláštností nebo výrazným vychýle ním ke krajnostem. Homosexuální uchazeči o dítě by nutně spadali do pásma těchto kraj ností. Vůči běžným uchazečům, jichž
je čtyřikrát více než nabízených dětí, by stejně neměli naději na úspěch. Opuštěné děti, které nemohou být z nějakého důvodu adoptovány a při cházejí do pěstounské péče, zpravi dla vyžadují speciálně zaměřeného, víceméně léčebného výchovného ve dení, takže jsou pro ně vhodní pěs touni cíleně vybíráni. Neplatí tedy představa, že homosexuální pár by se mohl ujmout dítěte, „které už nikdo jiný nechce”. Konečně je tu otázka identity, čili vědomí vlastního „já”. K té patří přijmout sebe sama s omezu jící zvláštností či charakteristi kou, kterou si (patrně každý z nás nějakou) v sobě neseme. Z toho pro homosexuální pár vyplývá, že jest liže má zdravou identitu a vskutku přijímá sama sebe (i se svým omeze ním), pak nebude žádat o svěření cizího dítěte do své péče. Pokud vím, zachovaly se u nás homosexu ální páry vskutku rozumně a vy spěle, neboť žádost o registrované partnerství nespojují s nárokem na adopci dítěte. Znamená to, že samy sobě rozumějí patrně lépe, než se veřejnost obecně domnívá.
15
D Ě K U J I Karel Kryl Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, bych mohl věnce vázat. Děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat. Děkuji, děkuji za nezdar, jenž naučí mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly. Děkuji, děkuji, děkuji… Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí. Děkuji, za slzy děkuji, ty naučí mne citu k živým již, k živým již žalují a křičí po soucitu. Děkuji, děkuji, děkuji... Pro touhu, pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, za to že, za to, že utká se láska a nevraživost. Pro sladkost, pro sladkost usnutí děkuji za únavu. Děkuji za ohně vzplanutí i za šumění splavu. Děkuji, děkuji, děkuji... Děkuji, děkuji za žízeň, jež slabost prozradila. Děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla. Za to že, za to, že miluji byť strach mi srdce svíral, Beránku děkuji. Marně jsi neumíral. Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji… Písně a balady, 1989
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2004 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16
