K zamyšlení OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * soutěž Stezka písmáků * příběhy * vzpomínky * informace * poezie * přání

OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * soutěž Stezka písmáků * příběhy * vzpomínky * informace * poezie * přání _______________________________________________________________________________________________________________________________

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť se Hospodin smiloval nad svým lidem, vy­ koupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha! Iz 52,7-10

K zamyšlení Není snadné proniknout přes silnou vrstvu vzpomínek a zážitků starých i čerstvých k podstatě Vánoc. Ta totiž netkví ani ve starých pohanských zvycích, ani v novodobé tradici rodinných svátků. Vánoce v sobě nesou velmi podstatné a pro mnohé těžko pochopitelné poselství - poselství o vtělení Syna Božího. Tedy poselství o tom, že se Bůh přiblížil člověku tím největším způsobem - sám se stal člověkem a nepřestal být Bohem. A tím se mění všechno. K Bohu se od té chvíle nepřichází bez člověka a mimo člověka. Ale člověk od té chvíle nemůže být plně viděn a chápán bez pochopení Boha. Nebe a země nejsou spojeny dohromady v něco nového, ale nebe a země nelze nijak oddělit. Bůh a člověk v Ježíši Kristu srostli v neuvěřitelně pevný svazek. Zdroj: „Bible na neděli“ z internetu, 20. 12. 2005 K odebírání této neplacené služby je možné se přihlásit na: [email protected]. ____________________________________________________________________________________

„Lidé potřebují slyšet, že uvě­ řit

v

Boha

znamená

uvěřit

v Dobro, Pravdu a Lásku, že žít jako věřící znamená pěkně žít.”

Rudolf Štěpánek - Jestřáb

1

• •

V lednu odbor duchovní výchovy: •

vyhlásil nové biblické knihy pro 7. ročník soutěže Stezka písmáků 2006; projednal způsob distribuce Metodiky duchovní výchovy po jejím vydání;

•

projednal stav v předplatném měsíčníku Na dobré stopě; projednal termíny a program Dne sv. Jiří a Dne sesterství.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Redakční ohlédnutí nazpět i výhled na prahu roku 2006 V tomto čísle našeho měsíčníku Na dobré stopě nenajdeme nic vysloveně převratného nebo naprosto nového. Na jednu stranu je to vlastně dobře – jsme hodnověrné a tradiční společenství autorů i čtenářů. Ale možná, že to není tak jisté. Existuje důvod k takovému pochybování? Redakce ovšem každoročně dostává přání i dopisy, které vyslovují díky za zpracování a vydávání tohoto časopisu - to nás opravdu těší a řečeno s básníkem - přímo nás to hřeje u srdce! Již méně radosti nám však připravuje ten fakt, že se původně 200 kusů po zhruba pětiletém po­ stupném ubývání předplatitelů zmenšilo na 150 výtisků, předplacených k zasílání poštou resp. k osobní­ mu odběru, a to včetně 10 kusů v reservě (slouží pro získávání nových odběratelů). Toto číslo ovšem po­ někud zvyšují čtenáři NDS na internetu – odhadujeme je na dle našich informací asi 20 osob. Znamená to, že se redakce zmocňují nějaké pochyby nad dalším způsobem práce nebo snad dokonce deprese? Nikoliv! Optimismus nám „vlévá do žil“ především to, že přibývá přispěvatelů textů i ob­ razových příloh – přáli bychom si, aby v tom byl základ naší budoucnosti, která musí spočívat ne v množ­ ství rozesílaných výtisků, ale v kvalitě a užitečnosti toho, co si zde předáváme, co se zde můžeme dočíst. Chceme proto jako redakce PODĚKOVAT za příspěvky a vyslovit NADĚJI, že budou dále přibývat! _____________________________________________________________________________________

7. ROČNÍK STEZKY PÍSMÁKŮ Ročník 2006 této soutěže bude mít otázky z biblických knih: - čtyři evangelia, - Soudců, - Izajáš od 40. kap. do konce, - epištola Galatským. Rozdělení knih do věkových kategorií N, M a S: • nejmladší ve věku do 9 let včetně: 4 evangelia a Soudců; • prostřední ve věku od 10 do 12 let včetně: 4 evangelia, Soudců a „druhý“ Izajáš; • nejstarší od 13 do 16 let včetně: 4 evangelia, Soudců, Deuteroizajáš a epištola Galatským. Ohlédnutí: Advent, vánoce a skauting Prožili jsme další adventní dobu plnou shonu a vzrušení, ale bohužel leckdy bez té pravé ná­ plně a ztišení i zvážnění před připomínkou naro­ zení Spasitele. Tím nechci nijak brojit proti tomu půvabnému, z hluboké lidové víry vzniklému folklóru a koloritu. Onomu rituálu domácího smýčení a zdobení, nákupů a shánění dárků i zá­

sob na tradiční vánoční cukroví, z kraje na kraj jiné a se svými zvláštnostmi. Nemám nic ani proti hraní koled, ovšem ne­ smělo by to být stále jen asi šest stejných a hraných jen jako doprovod nákupu v supermar­ ketech. Máme skutečně nádherné lidové koledy, bohužel se málo znají a málo zpívají. 2

Málo se však zpívají i ty známé, ať v rodi­ nách nebo i v našich oddílech. Tam se vůbec málo zpívá a tradiční skautské písně naši mladí už téměř neznají.

lidová moudrost uměla tuto polohu Ježíšovu vy­ stihnout kultem malého bezbranného dítěte v jes­ ličkách a to v přemnoha podobách našich krásných betlémů. Mám za to, že i některému z těchto betlémů by to slušelo v mnohé skautské klubovně. Věřím, že mezi tím vším, možná i formálním koloritem, se v mnohém z nás zadrhla otázka: "A co my Ti, milý Bože, který jsi přišel v podobě bezbranného dítěte, co my Tobě dáme?" Janek, Kuba i Anička na betlému to mají jednoduché. Janek jde s ovečkou, Anička s vánočkou, Kuba s píšťalkou, a tak dál, i ostatní. Co my, děti postmoderní doby, co my může­ me tomu děťátku a synu Božímu dát? Myslím, že můžeme dát dosti, zač se nemusíme stydět. Jen chtít a být věrný skautskému slibu i zákonu. Pak naplníme mnohé z toho, co náš Pán Ježíš vy­ učoval. Jak je psáno v Písmu, Bůh je nejvyšší Pravda i Láska a my se zavázali sloužit jí věrně v každé době. Plnit povinnosti vlastní, tj. pomáhat, aby lidé byli ohleduplní a poctiví v každém činu i jeden k druhému. Duší i tělem jsme slíbili pomáhat svým bližním i celé své vlasti a i k tomu nás přišel vy­ bídnout Pán Ježíš. Být druhým ku prospěchu, umět pomoci skutkem i radou nebo i pouhou pří­ tomností. Vždyť Ježíš ve svém poslání říká, že cokoli dobrého jste učinili i těm nejméně vý­ znamným okolo sebe, jemu jsme to učinili. Prostě svým životem člověka i skauta máme jít pokud možno ve stopách našeho Pána a Krále Králů. Vypůjčím-li si slova evangelického faráře B. Bašteckého z jednoho adventního rozjímání, říkám: "Jdu se všemi postavami Betlémů, za dudami a píšťalkami, za tím Děťátkem a jdu rád. A nevím, zda je to věkem nebo dobou, vnímám A přece by koleda na předvánoční schůzku i víc nežli dříve tu bezmoc Boží a raduji se, že se besídku patřila, stejně tak, jako připomínka toho, Pán Ježíš narodil chudý. Vždyť tak mu mohu i já že lord B. P. založil skauting na ryze něco dát, i ty nebo vy - my všichni!" křesťanských zásadách. Málo se mladým připo­ Pevně věřím, že se tam, bratři a sestry, sejde­ míná silná podoba našeho skautského zákona i me i napřesrok, Ježíška najdeme a společně se slibu s učením Ježíše Krista, který byl poslán mu pokloníme i od srdce zazpíváme. nikoliv, aby se jemu sloužilo, ale aby On sloužil Pro jeho slávu a naši společnou radost. těm, kteří v něho uvěří. A je příznačné, jak stará M. Hejl - Rodrigo _____________________________________________________________________________________ ! DĚKUJEME VŠEM, KDO POSLALI JEŠTĚ V ROCE 2005 PŘEDPLATNÉ ! VELICE SI PRÁVĚ V TÉTO SITUACI VÁŽÍME TĚCH, KTEŘÍ POSLALI VĚTŠÍ SUMU. TOTO LEDNOVÉ ČÍSLO JSME – BOHUŽEL – JIŽ MOHLI ZASLAT POUZE TĚM, KDO MAJÍ UHRAZENO PŘEDPLATNÉ PŘINEJMENŠÍM ZA ROK 2004. VYZÝVÁME OPĚT K ZASLÁNÍ PŘEDPLATNÉHO ZA 2 ROČNÍKY: 2005 A 2006.

________________________________________________________________________ 3

M A L Í

V Y Z N A V A Č I

V jedné škole kdysi za socialismu v občanské nauce se soudružka učitelka, přesvědčená komunistka,vysmívala víře. Na konci hodiny se smíchem obrátila na třídu se slovy: „Kdybych teď řekla, ať vstane kdo tady chodí do kostela, určitě by nikdo nevstal. Takovému člověku bychom se určitě všichni zasmáli.” V ten moment vstalo jedno děvčátko a po chvíli se postavil také jeden malý kluk v zadní lavici. Nesmál se nikdo. Ve třídě nastalo hrobové ticho, i když již zvonilo na přestávku. Učitelka zbledla, beze slova si sbalila svoje věci a odešla ze třídy.

Skauti v čele Akademie věd České republiky Nerad bych se mýlil, ale předpokládám, že jména vysokoškolských profesorů a vědců Rudolfa Zahradníka, Heleny Illnerové a Václava Pačesa jsou většině našich skautů a skautek zná­ má. Všichni tři v uvedeném pořadí stáli respek­ tive stojí v čele Akademie věd České republiky. S Rudolfem, skautským jménem Jiskrou, členem proslulé Foglarovy pražské „Dvojky“, jsem se poznal jako se svým spolužákem v roce 1948 na Vysoké škole chemicko-technologické­ ho inženýrství ČVUT v Praze. Byl podzim, ko­ munisté po únorovém puči přebírali rychle moc. Rozpracována byla i násilná likvidace skautingu, která v té době v podstatě již probíhala mimo jiné i díky úsilí akčního výboru Junáka. Vzpomí­ nám si, že jsme oba na klopě svého saka hrdě nosili malý činovnický smaltovaný odznak a pod ním stužku „Junáckého kříže Za vlast 19391945“. Pak se naše cesty rozešly a já na krátký čas skončil v komunistickém vězení. Ani Ru­ dolfova cesta nebyla snadná. Také celý jeho život i vědecká práce byly velice komplikované. Občas jsem se setkal s jeho jménem v odborné literatuře a měl jsem z toho radost. Po listopadu 1989 a pádu komunismu u nás jsme měli možnost Rudolfa slyšet v rozhlase,vidět a slyšet v televizi i jeho úvahy a rozhovory s ním číst v různých časopisech a denících. V té době pro něho bylo příznačné, že nosil modrou kravatu se skautskou lilií. Ke skautingu se vždy veřejně hlá­ sil a hlásí, a snaží se jej dodnes podporovat. Ru­ dolf byl v roce 1990 zvolen ředitelem Ústavu fy­ zikální chemie a elektrochemie ČSAV (přej­ menován později na Ústav fyzikální chemie Ja­

roslava Heyrovského AV ČR), aby se stal roce 1993 prvním předsedou nově ustavené Akademie věd České republiky. Je nositelem několika čestných doktorátů na významných našich i za­ hraničních univerzitách. Dnes je čestným předse­ dou AV ČR. Přečtěte si třetí kapitolu knihy rozhovorů Lenky Jaklové s Rudolfem Zahradníkem (Aca­ demia Praha 1998), kde hovoří o skautingu a Jestřábovi-Foglarovi. Určitě Vás zaujme. Skaut Rudolf Zahradník – Jiskra byl prvním předsedou Akademie věd ČR. Měl jsem příležitost s ním po listopadu 1989 několikrát mluvit nejen jako s chemikem, ale také jako se skautem. Vybavuji si, že jsem při jedné z návštěv prezidenta Václava Havla vítal v Národním muzeu nejen Rudolfa Zahradníka jako předsedu AV ČR, ale také kardi­ nála a arcibiskupa Miloslava Vlka. Když jsme si stiskli ruce, řekl jsem bratru kardinálovi, že bychom si jako skauti měli správně podat levou ruku. Jeho odpověď byla stručná a jasná „to víš, že ano“ a hned jsme vše napravili. Se jménem Illner jsem se poprvé setkal, když jsem se dočetl v programu Junákem pořá­ dané konference „Postavení a smysl skautingu v dnešním světě“ v roce 1996, že tehdejší ředitel Sociologického ústavu AV ČR JUDr. Michal Illner bude hovořit na téma „Česká společnost dnes a na počátku století – poznámky k měnícím se sociálním a kulturním kontextům skautingu“. O Heleně a Michalu Illnerových se tehdy s na­ prostou samozřejmostí hovořilo jako o skautech. Předpokládám, že přednášející Michal a dnešní profesorka Helena Illnerová jsou spřízněni, 4

možná dokonce manželé. Nepátral jsem po tom. Mohu se mýlit. Profesorka Illnerová dodnes při každé příležitosti hovořila a hovoří o tom, že se dlouhodobě podílí na výchově mládeže. Bylo jasné, že v podstatě jde o skautskou výchovu, i když ji obvykle tak přímo necharakterizovala. Myslím, že příčina spočívala ve skutečnosti, že jí vedený oddíl působil za totality skrytě v některé z povolených organizací a jen díky tomu přežil. Ona pak z úcty k tomu o skautingu přímo ne­ hovořila, jakkoliv se to dalo mezi řádky a mezi slovy vyčíst. V době, kdy Rudolf Zahradník pů­ sobil jako předseda AV ČR, byla Helena Illne­ rová ve funkci jednoho z místopředsedů AV ČR, aby pak, když nastal příslušný čas, byla zvolena za Rudolfova nástupce ve funkci předsedy AV ČR. Skaut Rudolf předal vedení Akademie věd do rukou skautky Heleny. Když mi v roce 1994 předával v Karolinu tehdejší místopředseda AV ČR profesor Václav Pačes diplom doktora věd, netušil jsem, že je také skaut. Teprve letos mě v té souvislosti za­ ujaly dvě skutečnosti. Václav Pačes odpovídá v Lidových novinách (LN 28. 06. 2005) na otáz­ ku „moje dovolená“ slovy „moje nejlepší dovo­ lené byly prázdniny se skautským oddílem. V době mého mládí byl oddíl ukryt pod různými tělovýchovnými organizacemi, ale byl to pravý nefalšovaný oddíl vodních skautů (pátý přístav). V té době se ještě mohlo tábořit na­ divoko, vařili jsme i z říční vody, na řekách jen málo vodáků – pohoda, která se už nevrátí…“

Ejhle, Václav je vodní skaut jako já. Nedávno byl na ČRo2 Praha vysílán téměř hodinový rozhovor s novým předsedou AV ČR profesorem Václavem Pačesem. Na otázku moderátorky, co mu řekla profesorka Helena Illnerová, když mu po jeho zvolení předsedou Akademie věd České republiky předávala tuto funkci, přišla krátká, výstižná, charakteristická a příznačná odpověď. Profesorka Illnerová mu totiž krátce a jasně řekla „je to dobrý, zůstane to ve skautských rukách“. Skautka Helena předala předsednictví Akademie věd České republiky do rukou skauta Václava. Dalších slov snad ani netřeba. Usilujme o to, aby i mezi našimi dnešní­ mi mladými skauty byli tací, kteří se s úctou a hrdostí budou ke svému skautství hlásit tak, jako činili a stále činí vysokoškolští profesoři Helena Illnerová, Rudolf Zahradník a Václav Pačes. Vy­ hledávejme mezi osobnostmi naší vědy a kultury současné a bývalé skauty a poskytněme jim prostor, aby mohli oslovit dnešní mládež. Třeba si mezi nimi mládež najde své vzory, když už volba mezi současnými „idoly mládí“ je tak problematická a často víc než naivní a primitivní. Skauting znamená pro společnost mnohem více než jen naučit se vázat uzly nebo nosit krátké kalhoty. Toho jsou si dobře vědomi a hrdě to veřejně prohlašují mimo jiných i Orlí skauti – američtí astronauti. Snad to dříve nebo později pochopí i naše současná mladá skautská generace. Bylo by to ku prospěchu nejen jí samé, ale také celé naší společnosti.

V Roudnici n.L., 2. července 2005

Jiří Čejka - Péguy

Hlavním posláním Akademie věd a jejích pracovišť je uskutečňovat základní výzkum v širokém spektru pří­ rodních, technických, humanitních a sociálních věd. Tento výzkum - ať již svou povahou vysoce specializovaný nebo interdisciplinární - usiluje o rozvoj poznání na mezinárodní úrovni, respektuje však přitom aktuální potřeby české společnosti a domácí kultury. Pracoviště Akademie věd se podílejí na vzdě­ lávání, a to především výchovou mladých badatelů při uskutečňování dok­ torských studijních programů, ale i pedagogickou aktivitou svých pracovníků na vysokých školách. Akademie též rozvíjí spolupráci s aplikovaným výzkumem a průmyslem. Nejvyšším samosprávným orgánem Akademie věd je Akademický sněm složený ze dvou třetin ze zástupců všech ústavů a dále z reprezentantů vy­ sokých škol, státní správy, podnikatelských kruhů a jiných význačných osobností. Výkonným orgánem Akademie je Akademická rada v čele s předsedou Akademie věd, Vědecká rada se zabývá především vědní politikou Akademie věd. Nezávislé hodnocení vědecké úrovně jednotlivých ústavů zajišťují Komise pro hodnocení výzkumné činnosti pracovišť AV ČR a jejich výzkumných záměrů, odpo­ vídají svou odbornou působností jednotlivým oblastem věd Akademie. Zdroj informací: www.avcr.cz _______________________________________________________________________________________________________________________________

5

Nejsou sžití s rolí skauta jako člověka aktivního v životě, ve víře – a zejména ve své vlastní víře. Toto vše je důsledkem nedostatečné for­ mace vůdců. A rovněž nedostatečné komunikace s duchovními, kteří nejsou zapojeni do skaut­ ských aktivit (tábory, exkurze, dobrovolná práce) a tudíž nedokážou skauty zapojit do duchovního života uvnitř farnosti. V současnosti je v Jordánsku 1200 skau­ tů, rozdělených do 8 středisek. Ale katoličtí skauti Jordánska jsou zastoupeni i v Izraeli a Palestině. To proto, že politická situace v těchto zemích neumožňuje fungování skautingu, který je „blokován” konflikty v těchto zemích. Když vidíme současnou situaci, můžeme hovořit o komplikacích katolického skautingu – nejprve zmíním vnitřní obtíže. První obtíží je spolupráce s církví. Jak jsem již řekl, téměř neexistuje spolupráce mezi skautskými oddíly a církví. To je důvod, proč je nezbytné oslovit mladé kněze a vybízet je k účasti na různých skautských aktivitách za úče­ lem vytvoření duchovna prostřednictvím kama­ rádských vztahů s mladými. Druhou obtíží je mentalita mladých. Mladí se musí cítit více zapojeni do života naší organizace. Rolí skautingu je probudit iniciativu. Ale jak jsme naznačili, mladí nejsou aktivní ani v životě farnosti ani ve skautských aktivitách. Každý se musí cítit zodpovědným za pokrok ve skautingu vedoucí k moderním formám, Třetí obtíží je cesta výchovy. Obtíže v ro­ dinách se v naší zemi zvětšují a výchova dětí tak vázne. Je zde mnoho příkladů, na nichž lze toto dokázat, ale existuje jeden, který považuji za stě­ žejní: problém s čistotností. Skaut miluje příro­ du: to je věta skautského zákona. Tedy – proč mladí nerespektují přírodu? Proč odhazují papíry na školním hřišti nebo na ulicích? Poslední vnitřní obtíží našich oddílů je formace vůdců. Jak jsem již řekl, naši vůdcové nejsou formováni. Jak tedy mohou vychovávat k dodržování morálky, duchovních hodnot, ná­ boženství, pokud nemají v těchto oblastech zku­ šenosti? Je nezbytné vůdce formovat v oblastech skautské pedagogiky, ale rovněž morálních hodnot. Na druhé straně stojí katolický skauting tváří v tvář vnějším obtížím, spojeným s poli­ tickou situací, globalizací a nedostatkem komu­ nikace. Máme následující příležitost – změnit naše společenství, změnit skauting v souladu s křesťanskými kořeny a skautským zákonem.

Katoličtí skauti ve Svaté Zemi Překlad br. Dabrowského: presentace jordánského národního skautského duchovního P. Imada Twala (na semináři, o kterém referoval jako účastník se sestrou V. Matějíčkovou v před­ chozím čísle). Prvně bychom rádi poděkovali za možnost prezentovat realitu naší skautské or­ ganizace. Jak jistě víte, Svatá Země dnes prožívá období těžkých křížů a komplikací – a to jak vnitřních, tak vnějších. Nebudu hovořit o politických náhledech, ale o hlediscích humanitárních a sociálních, do nichž jsou skauti zapojeni. Začnu nástinem reality skautingu ve Sva­ té Zemi, komplikací vnitřních i vnějších. Ná­ sledně budu prezentovat vztahy s ostatními ná­ boženstvími v regionu a v ostatním světě. Na zá­ věr pohovořím o projektech, které plánujeme do budoucna. Katolický skauting vznikl při kostelech, farnostech a katolických školách. Musíme si však uvědomit, že katolická komunita ve Svaté Zemi je „minoritou v minoritě”. A navíc, ačkoli byly tyto oddíly založeny při kostelech, jsou zde problémy v oblasti víry. Důvodem je zřejmě fakt, že křesťanská zpráva je obsažena ve skautské pe­ dagogice, ale značně chybí v průběhu realizace jednotlivých skautských aktivit. Můžeme například vidět skauty na ne­ dělní mši, ale tito se účastní pouze pasivně. 6

Ve třetí části prezentace budu hovořit o vztazích s příslušníky jiných vyznání a světovým skautingem. Naše katolická komunita je minoritou (3% z celkové populace), takže ve svém každo­ denním životě žijeme více jako křesťané, než jako katolíci. Navíc v našich školách jsme blízko k příslušníkům jiných vyznání – muslimům nebo pravoslavným – to platí i o našich farnostech. Toto nepůsobí problém v liturgii nebo jiných ob­ řadech ve skautingu, protože se s těmito skauty setkáváme ve školách a v našem každodenním životě. Navíc, ve skautingu není realizována žádná duchovní výchova, není zde žádný program zabývající se vírou. Ve vztazích se světovým skautingem mů­ žeme hovořit o spolupráci se skauty z Francie, Libanonu a s německou organizací DPSG. Problémem je, že tato spolupráce je v sou­ časnosti omezena na setkávání náčelníků. Skau­ ting ve Svaté Zemi potřebuje zkušenosti partner­ ských organizací z oblasti duchovní, výchovné a pedagogické dimenze. Proto je komunikace mezi členy těchto organizací a jordánskými skauty nejlepší cestou za moderním skautingem. Doufáme, že se v budoucnu podaří sestavit program pro formaci našich vůdců za účelem

„modernizace” skautingu. Toto se jeví jako jedna ze základních priorit naší organizace. Přemýšlíme rovněž o možnosti pozvat francouzský oddíl do Jordánska a uvidíme, který oddíl ve Svaté Zemi by byl vhodný pro takovou pilotní spolupráci. Vydali jsme časopis o skautech ve Svaté Zemi s názvem „Cesta”. Tento časopis je rozdě­ len do 4 částí: spiritualita, skauting, výchova a komunikace v oblasti novinek v katolickém skautingu. Účelem vydání tohoto časopisu je po­ moci lokálním oddílům dozvědět se něco o kato­ lickém skautingu, jeho založení a podpořit ko­ munikaci mezi všemi skauty ve Svaté Zemi. První vydání časopisu bylo možné v listopadu 2001 díky podpoře DPSG v nákladu 1500 výtis­ ků – 500 pro Palestinu, 500 pro Izrael a 500 pro Jordánsko. Závěrem můžeme říci, že katolický skau­ ting ve Svaté Zemi je blízko změnám, které se při pohledu na dnešní realitu zdají být nezbytný­ mi. Jedná se o změny způsob u práce, změny v oblasti výchovy, změny ve spiritualitě. A forma­ ce vůdců je jedním z klíčů tohoto možného pokroku. Publikování časopisu „Cesta” a budou­ cí návštěva partnerských organizací směřují k jednomu cíli – je to důležitý krok pro katolický skauting ve Svaté Zemi.

Poznámka: Všechny tyto projekty pro katolické skauty ve Svaté Zemi platí pro katolické skauty ve všech arabských zemích.

7

Mozaika Jordánsko je zemí mozaiky. Přibližuje bohatou náboženskou historii této země a zprostředkovává sbližování lidí mnoha odlišných náboženství a kultur. Již v byzantském období používali umělci mnoho 8

různých malých kousků materiálu, aby mohl vzniknout krásný obraz. Jordánsko představuje sjednocení dvou odlišných náboženství a mnoha křesťanských církví. Metafora mozaiky se částečně vztahuje také ke skautingu. Společenství jednotlivců z různých zemí a kultur tvořících jeden „oddíl” je hmatatelným přínosem dnešnímu světu. To je věc, kterou skauti uskutečňují a která se uskutečňuje rovněž v Jordánsku.

Svatá země Jordánsko je jednou ze zemí, které tvoří mapu biblické Svaté země. Od Mojžíše až po Jana Křtite­ le bylo Jordánsko domovem několika nejdůležitějších osobností v křesťanské tradici. Velká část spasi­ telné zvěsti byla vyřčena v této malé zemi. Duchovní zvláštnost Jordánska vytvořili starozákonní proroci a první křesťanští světci. Dnes mohou skauti čerpat z této studnice. Je pravdou, že je jen málo míst na Zemi, která umožňují tak hlubokou meditaci o tajemstvích naší víry. Rovněž tento překlad z textů semináře provedl br. Dabrowski ____________________________________________________________________________

Vzpomínka otce Karla Již v jedné ze svých prvních audiencí pozdravil Svatý otec Benedikt XVI. české poutníky také v českém jazyce, věren tradici, kterou zavedl jeho ctihodný předchůdce Jan Pavel II. Zda někdy předtím navštívil Joseph Rat­ zinger naši zemi, nám není známo, i když je to velmi pravděpodobné (každý po­ ctivý Bavorák musí aspoň jednou vidět Prahu) - možná, že byl někdy v doprovo­ du Jana Pavla II. při jeho návštěvě České republiky. Jisté ale je, že měl příležitost setkat se s Čechy jako jejich biskup ve své mnichovské arcidiecé­ zi. Na to jsme se zeptali prvního faráře tamější české farnosti, mons. Karla Fořta. děti!" Užasli všichni, užasl jsem Kdy jste se poprvé setkal s já a stejně tak i Sáša (dr. Hei­ kardinálem Ratzingerem, dnešním dler), nevěda sám, co to má zname­ papežem Benediktem XVI.? nat. Kardinál Ratzinger, podstatně Vlastně to bylo ještě před tím, mladší než Sáša, se dal do smíchu a než se stal naším mnichovským arci­ vysvětloval. Hned po svém vysvěcení biskupem. Někdy v 60. letech přelo­ v roce 1951 byl kaplanem v jedné žili v Římě do češtiny jednu v mnichovské farnosti, kde Sáša v tu prvních Ratzingerových knih "Úvod dobu celebroval. Tamější farář do křesťanství" a já dostal za úkol zrovna s nadšením připravoval právě vyžádat od něho souhlas k českému povolenou noční velikonoční vigi­ vydání (to byl ještě profesorem v lii, ve které je předvídáno i udě­ Řezně a jeho přednášky poslouchal i lení křtu, ale ve farnosti právě náš P. Radim Valík OSB). Joseph nikoho ke křtu neměl, a tak zoufale Ratzinger se chtěl jen ujistit, že hledal nějaké křtěňátko. Sáša našel překlad je kvalitní, a dal ochotně naštěstí dvě děti v naší české ko­ souhlas k tisku (a velkodušně se munitě, a tak na Květnou neděli vzdal jakéhokoliv honoráře). mohl pan farář oznámit: "jsme za­ chráněni - tady český farář má dvě Pak se stal Vaším biskupem... děti." Kaplana Ratzingera a jeho Někdy koncem 70. let (byl kardi­ kolegu toto dvojsmyslné ohlášení nálem ještě za Pavla Vl., takže se jejich šéfa prý neobyčejně poba­ již zúčastnil i volby Jana Pavla). vilo. Náš nový papež měl a má smysl Setkání bylo neobyčejně veselé. pro humor. Přijal nás, několik desítek kněží z cizojazyčných misií, mezi nimi i Jak můžeme vidět z foto­ mne a mého staršího spolubratra dr. grafie, setkal jste se s ním i Alexandra Heidlera - otce Křišťana později... - jak ho znali posluchači Radia Přirozeně, jako každý farář se Svobodná Evropa. A hned, jak ho svým biskupem. Bylo to o první lis­ uviděl, ukázal na něho se slovy: topadové neděli roku 1981 při pří­ "To je ten český kněz, co má dvě

9

ležitosti mých 60. narozenin. Navštívil naše nedělní bohoslužby v kostele sv. Štěpána, odkud byla po 44 let Svobodnou Evropou vysílána mše sv., a mohl tak nejen nám, tam shromážděným, ale i našim poslucha­ čům v Čechách i na Slovensku adre­ sovat slova solidarity a přátel­ ství. Byl to jeho poslední úkon jako mnichovského arcibiskupa. Již odpoledne odlétal spolu s mons. Škarvadou, který na to před časem vzpomínal v rádiu Proglas, do Říma, aby tam zůstal dodnes.

Metoděje, když jsme s jednou z na­ šich krajanek, oblečenou do krásné­ ho českého kroje, spěchali na met­ ro. Vycházel právě z jednoho po­ stranního vchodu do Vatikánu a s nadšením se k nám hlásil a pozval nás na kávu nebo na Campari. Byl tehdy v Římě právě 4 roky a na naší otázku, jak se mu tam líbí, si se smíchem posteskl: "Když jsem byl profesorem, mohl jsem učit, jak se mi to právě zdálo - dnes se o všem musím radit se Svatým otcem." Nyní je teolog Ratzinger sám Svatým ot­ cem, a tak se bude muset zase on radit se svými teology - tak to v církvi chodí a je to tak dobře. Myslím, že máme dobrého papeže. Zdroj, poskytnutý br. K. Fořtem: Magazín SETKÁNÍ 2/2005

A od té doby jste se neviděli?

Ale ano, v roce 1985, po slavnostních bohoslužbách ve sva­ topetrské bazilice v Římě, u pří­ ležitosti 1100. výročí smrti sv.

Fotografie z roku 1981: mnichovský arcibiskup kard. Joseph Ratzinger při návštěvě české farnosti v Mnichově u příležitosti 60. narozenin mons. Karla Fořta. ______________________________________________

Tuto informaci doprovodil bratr mons. Karel Fořt,skautskou přezdívkou „Fík”, přáním všeho dobrého a díky za přátelství. S br. Fíkem se lze také spojit na adrese: Kněžský domov, Želivského 3, 370 06 České Budějovice, tel.: 387 021 622 nebo po e-mailu: [email protected]

10

OPAKOVANÁ VÝZVA:

28. 4. – 1. 5. 2006 v Klokotech u Tábora Zváni jsou všichni činovníci i činovnice, roveři i rangers od 15 let, kteří se chtějí setkat, ztišit, ale také společně sdílet, zahrát si a hlavně načerpat nový elán do života. Předběžná cena 350 Kč, přihlášky do 15. 3. 2006 na tel. 721962369, nebo e-mail [email protected] . Těší se Modřinky.

_____________________________________________________________________________________

Příběh, vhodný nejen ke svátečnímu čtení… Jeden chudý skotský muž, který sebe a svoji rodinu živil z plodů, které rostly na jeho půdě, uslyšel jednou při práci úpěnlivé volání nějakého dítěte. Ihned upustil svoje nářadí a spě­ chal na pomoc. Byl to chlapec, kte­ rý vězel až po pás v mazlavém bahně, a zoufale se sám snažil vy­ prostit. Farmář chlapce ihned vytáhl z pasti, která se ho snažila zahu­ bit. Chlapec, poté co se uklidnil, byl nakonec schopen dojít domů sám. Druhý den se u nevzhledného far­ mářova domu zastavil pěkný kočár. Z něho vystoupil módně oděný gentleman a představil se jako otec zachráněného hocha. Ihned oslovil farmáře: „Vy jste zachránil mému synovi Winstonovi život. Chtěl bych Vám poskytnout odškodnění za Vaše úsi­ lí.” Odpověď farmáře zněla: „Nikoliv, za svůj čin nemohu přijmout žádné peníze”, což doprovodil i odmítavým mávnutím rukou. Vtom se objevil ve dveřích farmá­ řova domku jeho chlapec. „To je Váš syn?” zeptal se gentleman. „Ano, to je můj syn Alexander”, řekl se zjevnou hrdostí v hlase farmář. Ten urozený muž navrhl farmářovi: „Uzavřeme tedy dohodu. Já zaplatím Vašemu synovi vzdělání stejné úrovně, jaké má mít můj syn. Je-li

chlapec tak zdatný jako jeho otec, budeme mít oba důvod k hrdosti.” A tak se také stalo. Alexander Fleming vystudoval prestižní St. Mary's Hospital Medi­ cal School v Londýně a - již jako známý lékař – při svém boji se smr­ telnými nákazami vynalezl lék, kte­ rý nazval „penicillin”. Tento lék

dodnes zachraňuje miliony lidí. Gentlemanův syn Winston Churchill vystudoval nejprestižnější univer­ situ a během 2. světové války vedl jako ministerský předseda Velkou Británii tak rozvážně a moudře, že byly zachráněny miliony životů. Oba mužové jsou zapsáni (nejen) v análech jejich země s přídomkem „Sir”. Volně převyprávěl podle anglické předlohy:

Kamzík.

_____________________________________________________________________________

11

K letošnímu Mikulášskému semináři pro rovery a rangers Junáka vydal Respekt ve svém č. 47/2005 dvojstranu, ze které vybíráme:

TOTALITARISMUS - NEKONEČNÝ PŘÍBĚH Totalitarismus poznamenal při nejmenším ve dvacátém století život téměř celého světa. Po vládě „dějinami vyvolených” komunistických či nacistických stran zůstaly miliony mrtvých, oceány slz a potoky krve, Jaké znaky totalitní režimy nesly? Jak vznikaly? Hrozí jejich znovunastolení? totalitarismu: bolševickou, nacis­ tickou a islamistickou.

Totalitarismus: jev pradávný, či moderní? Mnoho desetiletí se mezi sebou přou společenští vědci o to, zda je totalitarismus fenoménem pradávným či moderním. Jedna skupina (např. E. H. Carr, K. R. Popper či V. Čer­ mák) tvrdí, že totalitarismus je nedílnou částí lidské přirozenosti od počátku civilizace. Příklady to­ talitních režimů pak nemusíme hle­ dat pouze ve 20. století, ale např. již v systémech antické Sparty, in­ kvizičního Španělska, Kalvínovy Ženevy či jakobínské Francie. Tota­ litarismus v tomto pojetí pomáhá nasytit pradávný hlad vládců po lidské duši.

Podstatné rysy totalitních zřízení Řada politologů se pokusila se­ stavit základní výčet podstatných znaků totalitarismů. Vyberme z nich alespoň nejpodstatnější. Předpokladem vzniku totalitních režimů je společnost složená z je­ dinců vykořeněných ze všech tradič­ ních společenských struktur. Existuje Strana, která je středo­ bodem jak politické moci, tak všeho dalšího dění. Veškeré společenské funkce jsou jí zaštiťovány, mimo její vliv nemůže být nic (politické strany, zájmové organizace). Strana je faktickým velitelem armády a po­ licie a zcela ovládá média. V jejím, čele stojí obvykle všemocný Vůdce Prorok a Vykupitel, přičemž jeho kvazibožské atributy mohou mít nejrůznější zdroje. Totalitní režim deklaruje jednoznačnou antináboženskost, ve skutečnosti při­ nejmenším využívá mnoha nábožen­ ských prvků. Společnost je zcela podřízena jedné ideologii, která se domnívá, že vysvětluje veškerou skutečnost. Jedná se o režimy při­ rozeně aktivistické. Ke svému pře­ žití nutně vyžadují aktivní účast občanů na veřejném životě. Horečná aktivita, neustálý pohyb, činnost to jsou nezbytné charakteristiky. Zpočátku se tato aktivita vybíjí na bourání starého řádu, na bojích s jeho příznivci, později se obrací dovnitř Strany - čistky ve stranic­ kých řadách, popravy apod. Společnost ovládá teror, který může mít podobu jak přímého fyzic­ kého násilí, tak podobu psy­ chologickou - formu hrůzy, strachu. Společnost je kontrolována pro­ střednictvím tajné policie, která si vytváří efektivní sít donašečů. Totalitní společnosti mají schi­ zofrenní charakter, jsou spletitým

Druhá skupina vědců (např. H. Arendtová, G. Sartori či J. J. Linz) upozorňuje na to, že spole­ čenské a především technické pod­ mínky neumožnily spartským tyranům ani Maxmiliánu Robbespierrovi ovlá­ dat společnost v úplnosti. Totali­ tarismus je proto podle nich vý­ lučně projevem a výrazem moderní masové společnosti - společnosti bez vnitřních vazeb, jejíž členové žijí izolované životy. Pouze v (post)moderním světě mají vládcové s totalitními choutkami v rukou technické nástroje, které jim umož­ ňují proniknout do osobního života člověka. Mohou si tak dělat nárok na jeho plnou oddanost, kterou si umí vynutit. Podle tohoto přístupu znají dějiny prozatím tři podoby

12

předivem klamu a sebeklamu. Ačkoli vyžadují bezmezný aktivismus, vzbuzují lhostejnost.

černou. Totalita se rodí všude tam, kde jsou v masovém měřítku přetrhávány přirozené vazby mezi lidmi, kde se člověk snaží zbavit zodpovědnosti za svůj život a pře­ dat ji něčemu vyššímu (straně, státu), kde si lidé myslí, že může vzniknout nebe na zemi (společnost rasově čistá, beztřídní, ekolo­ gická), kde se snaží pod pláštíkem krásných úmyslů přinutit ostatní žít podle vlastních představ.

Jak vzniká totalita?

Řada myslitelů se snažila vy­ pořádat s otázkou, jak vzniká to­ talitní zřízení. Pozoruhodným po­ střehem přispěl český filozof Rio Preisner, který poukázal na „sílu a lstivost” totalitarismu. Ve svo­ bodném státě se totiž jeho pravá tvář vynořuje až ve chvíli, kdy všechna moc, jež by byla schopna jej zničit, je definitivně podlo­ mena. Totalitarismus se, jednoduše řečeno, nikdy neutkává se svým ne­ přítelem tváří v tvář. Totalita je dále budována na lhostejnosti. Vy­ chází ze zásady, že vražda jednoho člověka vždy zneklidní lidské vě­ domí, zatímco vražda tisíců či mi­ lionů lidí, jev jakoby „nemysli­ telný” ve „století vědy a pokroku”, přesahuje lidské vědomí. Vy­ Zásadním nepřítelem totalitarismu hlazovací praxe stalinismu tak ni­ je svoboda a pluralismus. Kde je jak nebránila západním intelektu­ společenská svoboda omezována a kde álům vzdávat hold sovětskému reži­ jsou pod dohled státu zařazovány mu jako pochodni zítřka. nejrůznější společenské instituce, Žádná společnost na světě není plíživě se vkrádá totalita. Spousta vůči totalitním tendencím netečná. lidí ji ignoruje. Až se projeví na­ Budoucí totalitarismy však nemusí plno, bývá na dlouhou dobu pozdě co­ mít pouze ty barvy, které už dě­ koli činit. jiny zaznamenaly: rudou, hnědou či Stanislav Balík, výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury, vůdce skautského střediska v Bludově Obrázky: redakce Na dobré stopě

Důsledky minulosti aneb když už nejde jen o peníze, ale o spravedlnost Zámek Štiřín kdysi dostali skauti vláda zničenou památku po válce ráda předala skautské organizaci Junák a po dvou letech jí ho odprodala. Byla to drobná náhrada za škodu, kterou skautům způsobili nacisti, když jejich majetek v hodnotě 25 milionů prvorepublikových (!) korun zabavili ve prospěch Hitlerjugend. Jenže nacismus nahradila nová to­ talita a s ní staré pořádky - skauti o majetek opět přišli, jen jej místo Hitlerjugend tentokrát dostal Čes­ koslovenský svaz mládeže. Po roce 1989 mnozí čekali, že se zámek dostane brzy do rukou tomu, komu patřil, tedy skautské organizaci Junák a jejím prostřednictvím dětem a mladým lidem. Někdo mohl snít o tom, že se uskuteční poválečné plány na vybudování velkého vzdělávacího centra pro skautské vedoucí a mezinárodní základny pro děti.

13

O navrácení zámku začali skauti usilovat už v devadesátém roce. Ten mezitím připadl Ministerstvu zahraničních věcí, které zahájilo nákladné ve­ lebení interiérů i exteriérů. Pod patronátem ministerstva vznikla příspěv­ ková organizace Konferenční centrum Štiřín, zámek se stal luxusním hotelem. Návratu zámku do rukou skautů podle představ Ministerstva nejprve bránil „důležitý veřejný zájem” (skutečně tam jednu dobu působil mezi­ národní „veřejný dům”), později přišli provozovatelé s argumentem, že „sou­ časný Junák není tím Junákem, který zámek v roce 1946 dostal ...a že kdoví jestli jej vůbec dostal... a že opatření akčních výborů jsou legální správní akty...” atd. Krajský soud letos v létě jim dal za pravdu a faktu, že Junák existoval v exilu a ilegálně i doma po celá čtyři desetiletí tota­ lity, nedbal. Majetek zabraný zločinným režimem si tedy ponechává v rukou stát, a to proto, že onen zločinný režim kdysi Junáka zdánlivě zlikvidoval. Podle názo­ ru skautů je to nespravedlivé a nemravné. Skauti na zjevnou nespravedlnost upozorňují dvanáctý rok. Věří však, že neuspějí-li se svým dovoláním u Nejvyššího soudu, dá jim za pravdu ústavní soud, který ve velmi podobném případě - sporu o Lidový dům - dal za pravdu Čs. sociální demokracii. ____________________________________________________________________________

Novoroční ekumenická bohoslužba, které v televizi předcházely obsažné osobní vzpomínky i různé reportáže o tragicky zesnulém před­ staveném ekumenické komunity v Taizé, se vysílala z krásného nového kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze. Její celkové zarámování písněmi (vedenými pěveckým sborem a dvě­ ma sólisty) a myšlenkami br. Rogera Schutze, podle slov kardinála Mi­ roslava Vlka nebylo míněno jako tryzna za br. Rogera, ale jako příležitost ke společnému zahájení Nového roku. Úvodní modlitbu přednesl předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý, závěrečné přímluvné modlitby biskup Slezské evang. církve Vladi­ slav Volný, synod. senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml, su­ perintendent Ekumenické církve metodistické Josef Červeňák a ordi­ novaní i laičtí představitelé dalších církví v ČR. Čtyři čtení z Bible při této bohoslužbě byla z oddílů: - 10. žalmu jako úvodu k celé bohoslužbě, - 1. kapitoly knihy Genesis, k níž podal výklad biskup Církve československé husitské Štěpán Klá­ sek, - 12. kapitoly knihy Genesis, k níž přednesl svoje vyznání o tom, za jakých okolností přijal kněž­ skou službu Dušan Hejhal, kněz Starokatolické církve, - 17. kapitoly evangelia Janova, kterou přečetl vladyka Kryštof, představený Pravoslavné církve v ČR. Plzeňský biskup Církve římskokatolické František Radkovský k této „Ježíšově závěti“ připomněl, jak papež Jan XXIII právě od této výzvy Kristovy odvodil podněty k ekumenismu na základě smíření mezi křesťany; vyzval k překonávání tří nepřátel ekumenismu: podezíravosti, lenosti a netrpělivosti. Citované myšlenky br. Rogera, se nesly hlavním důrazem na moc Boží, spočívající v trpící, bez­ branné lásce a jeho osvobozujícím Slovu k člověku. Zcela v duchu Taizé si před závěrem navzájem zapálili všichni přítomní svíci. Na závěrečnou společnou modlitbu Páně navázalo požehnání, proslovené společně kardinálem M. Vlkem, předsedou P. Černým a synod. seniorem J. Rumlem. Celou tuto bohoslužbu slova ukončila píseň „Laudate omnes gentes“ (kterou mají čtenáři na str. 12 čísla 140 Na dobré stopě). K.

14

DELŠ - Škola hledání cest Milé sestry, ještě jednou a naposledy bych se pokusila uspořádat

Dívčí ekumenickou lesní školu, pokud náčelnictvo přijme její projekt. Vedení školy předpokládá

konání ve dnech 4.-13. srpna 2006 v Roztokách u Prahy, společně s Instruktorskou lesní školou. Přihlášky, prosíme, posílejte do konce dubna 2006 na adresu sestry Ludmily Štrofové, Křídlovická 8a, 603 00 BRNO. DELŠ je tradičně připravena pro sestry, které se hlouběji zají­ mají o duchovní rozměr skautingu, ale není určena pouze pro ty, které jsou aktivními členkami některé církve. Za vedení DELŠ srdečně zve Hana Bouzková _____________________________________________________________________________

Láska hoří (z básnické sbírky „Andělské dýchánky“ od autorky Aleny Břeňové) Svítí ti na cestu, pochodeň, gejzír života, zdroj vášně a síly tvé, zdroj moudrosti a nejhlubšího lidství, Tvá Božská podstata, věčné světlo v tobě, které ti otevírá brány k tajemství věků, k tajemství života.

jsou darem od Pána. Nevíme dne ani hodiny, kdy se rozejdeme. Nevíme, jak dlouho se ještě budeme moci těšit z blízkosti těch, pro něž nás bolí srdce. Neodkládej své štěstí, nenechávej na „potom“ svůj život. Žij teď, v tomto okamžiku, vždyť máš jen jeden život, tento tvůj život, který právě žiješ, život JEDINÝ.

Žij svůj život jako by každý okamžik byl ten poslední. Ti, kteří jsou zde s tebou, kteří tě chrání světlem svých srdcí,

____________________________________________________________________________

15

Br. Jiří Zeman z Uhřínova přeje hodně úspěchů, Božího požehnání a darů Ducha sv. do práce redakce. Zároveň nám popřál pokojné a požehnané vánoce, do nového roku zejména dobré zdraví, klid a pokoj. Za Svaz skautů a skautek ČR poslal srdečné přání k Vánocům 2005 a k Novému roku 2006 br. Michal Vondráček. Jeho přání rádi opětujeme jak za redakci Na dobré stopě tak za jeho čtenáře, které jistě vždy potěší výborná grafická podoba a výtvarná vyváženost. Také nás těší, že tentokrát je kresba tábora od Velena Fanderlika. _____________________________________________________________________________________ Sestra Jarmila Pelikánová – Fajnofka ze střediska Devětsil, Spálené Poříčí zaslala redakci přání „radostných a požehnaných Vánoc a hodně zdraví, štěstí, radosti v celém příštím roce 2006, mnoho krásných článků v časopise Na dobré stopě, které tak rádi čteme a které se nám líbí“.

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 150 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2006 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 120,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16