OBSAH: * schůzka ODV s biblickou úvahou * příběh * Stezka písmáků * informace * misijní dílo MOST

OBSAH: * schůzka ODV s biblickou úvahou * příběh * Stezka písmáků * informace * misijní dílo MOST

Motto: Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Iz 53,5 V lednu jsme společně začali přemýšlet o tom, jak je to s naší schopností něco oslavit. Ukázalo se, že má-li být skutečně co slavit, musí to nejprve vyrůst. Všechno krásné roste pozvolna, vyžaduje cestu - a tedy také trpělivost a věrnost. Pokud budete číst pozorně Bibli, pak zrovna o tomhle platí zkratka z písně Wericha a Voskovce „David a Goliáš“: Čtěte Bibli - tam to všechno je. Všechny známé starozákonní příběhy jsou vlastně různými variacemi na téma „trpělivost a věrnost“. Stačí si jen vzpomenout na příběh Jákobův či jeho syna Josefa Egyptského. V únoru jsme na to navázali dalším pokračujícím tématem: i když ten náš život může vypadat hodně šedivě, přece jenom je jeho základem jedinečná Boží myšlenka. Totiž tvůrčí myšlenka o našem jedinečném povolání. A vtělením oné jedinečné myšlenky je každý z nás. Tím se dostává oné věrnosti a trpělivosti velmi konkrétní důvod: jsou podmínkami toho, abychom svým životem mohli tohle svoje jedinečné poslání naplňovat. A zase - čtěte Bibli - tam to všechno je. Pro změnu uvedu jako „modelový příklad“ Abrama. Jeho poslání je přímo v jeho přezdívce, kterou dostal od Boha: Abraham - otec mnohých. Oboje - tedy nutnost umět trpělivě a věrně čekat i vědomí vlastní ceny a určitého nezastupitelného úkolu - není sice dnes ničím tak samozřejmým, ale není třeba sahat ani po Bibli, abychom pochopili, že tohle jsou univerzální podmínky úspěchu jakéhokoli lidského života. Na to skutečně stačí jen pozorovat život lidí, kteří něco dokázali. Třebas sportovců. Bez důvěry ve vlastní schopnosti a současně ochoty tvrdě na sobě pracovat by vůbec žádný výsledek nebyl. A dokonce tehdy, je-li talent člověka mimořádný, ale není schopen ho podpořit a rozvinout tvrdou a trpělivou prací na sobě, dojde k jeho promrhání. Smutným případem z poslední doby byl argentinský fotbalista Diego Maradona. Možná největší talent našeho století. Zničil se vlastní nekázní. Zpětně dokonce můžeme soudit, že klíčovým bodem jeho pádu byl gól na mistrovství světa v zápase s Anglií dosažený rukou, ačkoliv dobře věděl, že je to gól neregulérní ...

Jsou ovšem v životě situace či období, kdy s pouhou „lidskou moudrostí“ nevystačíme. Situace, kdy neplatí „teď se zapři, něco vydrž - a časem uvidíš, jak ti to půjde.“ Mohou to způsobit vnější okolnosti. Pro mě a mou generaci to například byla sovětská okupace v roce 1968. Pošlapala naše právě se rodící naděje na život ve světě, kde se dá aspoň trochu svobodně dýchat. Může to být nemoc s trvalými následky. Neúspěchy v zaměstnání, které definitivně zmaří práci mnoha let. A také zrada někoho blízkého, která se už nedá napravit. Všechno jsem zažil. A to ještě je „v záloze“ smrt. Nikoho z nás nemine. Nejen naše - hlavně našich blízkých. Tady jsme prostě s lidskou moudrostí v koncích. Kdo si to chce přečíst pěkně stručně a hutně, také může sáhnout po Bibli - najde to v knize Job. Rady Jobových přátel jsou ukázkou téhle bezmoci. Pater Jiří Reinsberg - jinak náš známý bratr Amundsen - jim ironicky přezdívá místo těšitelé - děsitelé. V knize Job to nakonec skončí ještě „dobře“ byť - alespoň mně to přijde jako hodně zkratovitý happyend. My víme, že to takhle dobře skončit nemusí. Prohra je definitivní. Rozhodně to tak vypadá: „Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“ (Iz 53, 2 - 3). Co zbývá v téhle situaci jiného, než si zoufat? Protože sám vím, jak je člověku, když se ho něco takového „dotkne“, zůstanu ve svých radách hodně „při zemi“. Tedy předně - je třeba alespoň nějak vydržet. Žádné hrdinské výkony à la Schwarzenegger. V 6. kapitole 2. knihy Makabejské je případ starého Eleazara, který umírá za hlasitého sténání. Je tedy třeba být skromný na své možnosti projít něčím takovým. Velmi mnoho znamená, když tuto „nehrdinskost“ dokážeme odpustit sami sobě. Někdy bývá zranění způsobené zklamáním ze sebe nejhorším důsledkem takové životní etapy. A pak: přijmout to jako úděl, kterým můžeme aspoň trochu odlehčit někomu jinému. Většinou si totiž velmi málo uvědomujeme naši hlubokou svázanost se všemi ostatními lidmi - dokonce i s těmi kteří nás předešli a kteří přijdou po nás. Nikdo si ve skutečnosti nežije jen sám pro sebe. Nejen na povrchu - ale právě v hloubce bytí. Právě proto může naše porážka být zárodkem vítězství dobra pro někoho jiného. Nevím, jak vám, ale pro mě, je tohle nesmírně silnou oporou - ona solidarita s ostatními, díky které se mé utrpení může pro někoho změnit v pomoc. Tak, jak o tom čteme u Deuteroizajáše: „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal... byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53,4-5). Jistě - v plnosti to platí pro Ježíše. Ale něco z toho také pro nás. Ovšem to už je téma velikonoční - a o tom příště. Edy Rozhodující část březnového jednání ODV byla věnována závěrečné redakci římskokatolické verze podmínek Liliového kříže (v dubnu vyjdou jako příloha). Příprava 2. ročníku Stezky písmáků pokračuje podle plánu. At-pui kontaktoval J.K. Babyho a dále bude ve věci jeho skautského archívu jednat s jeho synem.

Křesťané ze skautských oddílů, činovníci i R+R se setkají v Hradci Králové na Pouchově v sobotu 31. 3. 2001. 900 mše sv. v kostele 1000 Katolický dům: Mgr. P. Marek Vácha – Orko - posilování vůle s nadpřirozenou pomocí (jak, nutnost, zkušenosti autora osamoceného polárníka v Antarktidě, diapositivy, debata) 1230 oběd z vlastních zásob - nápoje připravíme 1300 náměty pro ustavení diecézní rady ze zástupců nových krajů. Pokud oddíly nevyšlou zástupce, sdělte ihned písemně změny v počtu registrovaných a adresář nových vedoucích.

Otec biskup potřebuje přehled, zda stoupá či klesá zájem o náboženskou výchovu v oddílech, počet Liliových křížů. Od nádraží jede autobus 13 - blízko pošty – v 912 pak 53 min.; trolej 3-bok hotelu-803 pak si po 10 min. Ale od zastávky "Dopravní podnik" pěšky přes koleje rovně ke kostelu asi 8 min. Pozvánky rozmnožte, rozdejte – posílám je jen vedoucím dle poslední presence. O modlitby prosí: P. J. Tichý SI - Jestřáb, Velká 1, 503 41 Hradec Králové 7, tel. 049/615 083

Světové setkání a konference katolických skautek - tentokrát v Africe Když se před třemi lety na konferenci v italském Assisi rozhodlo, že příští celosvětové setkání ICCG se bude konat v Africe, většina lidí si nebyla příliš jista, že by se toto přání opravdu mohlo uskutečnit. Doposud se v pořádání střídaly především evropské země. Afričtí představitelé však získali důvěru a byla to pro ně velká výzva. Po dlouhých jednáních a přípravách padla volba na Togo. Nakonec se ukázalo se, že skautky a skauti z Toga dokáží být vynikajícími hostiteli a uspořádání tak významné akce jim dodalo mnoho impulzů do jejich další činnosti. Togo je na africké poměry vcelku malá země vklíněná mezi Ghanu a Benin na západním pobřeží kontinentu. Lze říci, že je to opravdová Afrika, jak si ji mnozí z nás představují podle knížek a filmů: horko, palmy, prašné cesty, džungle, divoká zvířata, většinou skromné chatrče a usměvaví černí obyvatelé s neuvěřitelným smyslem pro rytmus. Tamtamy, zpěv a tance nesmějí chybět při žádné důležité události, ať je to třeba nedělní bohoslužba nebo návštěva cizinců z dalekých krajin, jakými jsme byli právě my. Na setkání se sešlo asi 70 skautek a duchovních rádců doslova z celého světa (kromě Afriky byla zastoupena také Evropa, Jižní Amerika i Střední Východ). Mně bylo umožněno se zúčastnit díky předchozí aktivní činnosti v Evropskému týmu ICCG a z České republiky jsem byla jediný účastník. Téma setkání znělo: „ICCG - Jaká tvář a jaké poslání v příštím tisíciletí?“

První týden akce byl zaměřen na poznání života v Togu a problémů i radostí jeho běžných obyvatel. Jedním z nejsilnějších zážitků byla jistě návštěva „obyčejné“ vesnice. Celý den jsme strávili s jejími obyvateli a měli možnosti poznat, jak vypadá jejich každodenní život. Přivítal nás náčelník vesnice s nejváženějšími muži kmene. Na naši počest se shromáždila celá vesnice a předvedla nám tradiční tance, zpěvy a hry. Lidé žijí většinou v obyčejných hliněných chatrčích se střechou z palmových listů, jen ti nejbohatší si mohou dovolit domy zděné. Ke každé chatrči přísluší vždy jakýsi dvorek se zastřešením, na němž se vaří - přímo na ohni ve velkých hrncích. Dětí se rodí v Africe hodně (rodina mívá okolo 8 dětí) a mladí lidé do 30 let tvoří v Togu dvě třetiny populace. Také ve vesnicích jsou děti nepřehlédnutelné. Setkání s člověkem bílé pleti je pro ně vždy velkým zážitkem. Každé si chce sáhnout, každé chce pohladit. A když dojde na fotografování, každé z dětí by chtělo být alespoň na jedné fotce! Na evropské poměry chodí samozřejmě oblečené velmi skromně, ale při slavnostních příležitostech se člověk nestačí divit, jak krásně barevné, čisté a nažehlené oblečení jim maminky dokážou pořídit! Každá větší vesnice má dnes již školu, i když vypadá samozřejmě úplně jinak než školy evropské. Je to zděná budova bez oken, s jednoduchými dřevěnými lavicemi a starou tabulí. Chybějí knížky a školní pomůcky, papír a tužka jsou velmi vzácné. Ne všechny děti také mohou do školy chodit. Musejí pomáhat rodičům v zemědělství nebo „v obchodě“ (pouliční prodej zeleniny, ovoce, chleba atd.), děvčata pomáhají mamince v domácnosti a stále ještě platí, že přednost ve vzdělání mají chlapci, protože ti se budou v budoucnu muset postarat o své rodiny. Škola mívá pouze jednoho nebo dva učitele, který vyučuje především čtení, psaní a počítání. Vzdělání je hodnota, která se v Africe velmi cení. Za zmínku stojí ještě nádherné mše, které jsme v Africe měli možnost prožít. Ať již to bylo v kostele nebo ve volné přírodě, vždy byly doprovázeny africkým zpěvem a zvuky tamtamů, případně celého dechového orchestru. Afričané mají hudbu a rytmus skutečně v krvi a krásné několikahlasé melodie vám na místě zazpívá několik desetiletých špuntů, kteří nikdy neviděli noty a za svůj život se zatím nedostali dál než pár kilometrů od své vesnice. Druhý týden našeho pobytu v Togu už byl zaměřen mnohem pracovněji. Nabiti zážitky z minulého týdne jsme schválili nový statut asociace ICCG, dokument upravující vztahy se světovou organizací WAGGGS, zvolili světovou koordinátorku, kterou se opět stala Francoise Parmentier z Francie. Vedení evropského týmu zůstává v Itálii, koordinátorkou se stala Elisabetta Brunella, kterou jsme měli možnost dobře poznat na evropském setkání

ICCG v roce 1999 v Praze. Evropským duchovním rádcem bude pravděpodobně Belgičan. Konference přijala také řadu doporučení pro další tříleté období, z nichž jako nejdůležitější se jeví: - prezentovat ICCG a její práci uvnitř národních skautských asociací, - vytvořit v rámci ICCG nabídku vzdělávání duchovních rádců a dalších spolupracovníků v oblasti duchovní dimenze, - využívat skautskou pedagogiku ve všech oblastech, kde žijí děti; podněcovat organizace sdružené v ICCG k tomu, aby rozšířili skauting i v netradičních oblastech tj. vesnice, okraje měst, handicapovaní atd., - motivovat další organizace ke vstupu do ICCG. Další světové setkání a konference se bude konat za tři roky v Argentině. Jeho tématem by mělo být „Jakou Církev si přejeme a jakou roli by měli mít mladí lidé v této Církvi?“ Všichni věříme, že to bude opět velké dobrodružství nabité poznáním, novými zážitky a užitečnou prací. Zuzana Vankeová

Po 53 letech znovu na lesní škole V roce 1947 jsem absolvoval Valašskou oblastní lesní školu na "Ujmiskách", vysoko na jižním svahu Radhoště nad Dolní Bečvou, řízenou moravským zemským starostou br. Bohumilem Pipkem. Ved1 jsem tehdy homogenní katolický oddíl. V jarních měsících jsem si jako student přivydělával administrativní prací na Zemské junácké radě, kde jsem poznal silně levicový duch většiny členů rady. Ze 32 frekventantů byla jen menší část praktikujících katolíků. Můj spolubydlící ve stanu byl aktivní komunista. Nedalo se předpokládat, že by nám mohl být nakloněn instruktorský sbor, v němž důležitou roli hrál pozdější předseda akčního výboru Junáka br. J. Preininger - Průkopník. Přesto se mi VOLŠ 1947 stala na celý život symbolem skautské tolerance. Vůdce školy br. Pipek vybral katolickou cvičnou družinu, se kterou byl její duchovni rádce. K jejímu táboru patřil i oltář, kde se denně sloužila mše svatá. Nedělní bohoslužba se stala slavnostním rituálem celé lesní školy, kterému byli důstojně přítomni všichni

frekventanti, instruktoři v čele s vůdcem LŠ i Čestný host br. Táta Plajner. Když jsem se na stará kolena vrátil k vůdcovské praxi, pochopil jsem, že se změnila doba, lidé a patrně i pojetí skautských ideálů. Jak žijí a myslí malé světlušky a vlčata, skautky a junáci jsem již poznal. Záhadou pro mne zůstali roveři a rangers a mladí vůdcové. Proto jsem se přihlásil na ELŠ, o níž jsem předpokládal, že ctí tradice, a přesto se na ní setkávají jak instruktoři, tak i mladí lidé s různými pohledy na svět. Vůdce ELŠ br. Merkur mě přijal. Od 18. do 27. srpna 2000 jsem strávil 10 rušných dní v Měsíčním údolí u Vlašimi. I když jsem nezvládal všechno perfektně, našel jsem přesně to, co jsem hledal. Pestré spektrum názorů na život i na skautské ideály a množství zejména praktických aktivit, které lze využít nejen ve vlastní skautské činnosti, nýbrž i v prezentaci našeho hnutí

na veřejnosti a to nejlépe ve vesnickém prostředí. TV a počítačové hry upoutávají dnes i vesnické kluky víc než aktivní pohyb v přírodě. Ven je mohou vytáhnout jen nějaké atrakce, při nichž prožijí alespoň chvilku vzrušení. K tomu dobře poslouží různé překážkové dráhy, srovnání vlastní zručnosti se zručností primitivních lidí, jednoduché závody, při nichž je možno se trochu poučit. Moc se neunavit, přece ale se předvést. Zvláště poučné pro mne byly pohledy do duší mladších bratrů, které nabízely srovnání s postoji mladých mužů - skautů před 50 lety. Dříve byli nepochybně hoši tvrdší, měli ale větší cit pro rozlišování dobra a zla. Cenili nejen dovednosti, ale snažili se také využít životní zkušenosti starších. Více věřili ideálům. Méně jich mělo nějakou hlubší ránu v srdci. Dovedli se proto více navzájem otevřít, lépe navzájem komunikovat, pochopit problémy druhého, potěšit se společným zpěvem. Ačkoliv by řada

bratrů mohla být mými vnuky, cítil jsem se jako jeden z nich. Spojovala mne s nimi víra v lepší budoucnost, i skautskou, o kterou musíme všichni bojovat. Nespadne nám automaticky do klína. Přece ale ve mně zůstával pocit, že v nás ve všech, u frekventantů i u instruktorů, hlodala obava, abychom neporušili demokratické principy, abychom se neprohřešili proti toleranci. Zasáhl nás moderní relativismus. Na rozdíl od VOZŠ 1947 nedokázali jsme si otevřené říci: to podle mne není správné, já věc vidím jinak, nemůže být věc, resp. jednání dobré, přinese-li objektivní zlo. Bojíme se důrazně poukázat na omyly, kterými nás často napájejí media, připomenout nutnost oběti, význam utrpení. Stále nám zůstávají důležitá témata pro pochopení duchovního rozměru skautingu. Zdá se mi, že se tento pojem stal v našem hnutí málo obsažnou frází. Br. King

Ustavující sněm Skauta – českého skautingu ABS dne 25. listopadu 2000 v Brně usnesl mimo jiné bod, týkající se duchovní dimenze skautingu: „Uvědomujeme si současnou duchovní vyprahlost naší společnosti, a proto chceme být hnutím, kde je spiritualita chápána jako přirozená součást života každého člověka a kdy jejím hledáním a naplňováním dáváme teprve svému životu skutečný smysl a nacházíme jeho opravdovou podstatu. Duchovní dimenze je pro nás nikdy nekončící a stále se obnovující proces spoluodpovědnosti za současnou i budoucí mladou generaci. Odpovědným v plném slova smyslu však může být jen ten, kdo je prodchnutý ideály humanismu, demokracie, je vzdělaný a vychovaný.“ -KamzíkStarost o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem je jistě důležitým rozměrem výchovy i duchovního života. A také schopnost poznané dobro hájit - potud br. Kingovi rozumím. Jsem ovšem přesvědčen, že se mýlí ve své diagnóze současného stavu Junáka i základní atmosféry na ELŠ. Vždyť i úvodníky z posledních měsíců ukazují, že skutečnosti oběti, utrpení a sebepřemáhání nejsou v našem hnutí málo obsažnou frází. Edy

Jeden bohatý Američan se spolu se svým synem věnoval sběratelství cenných uměleckých děl. Měli ve své sbírce takové skvosty, jako byly originály od Picassa, Rafiaela, Rembrandta, Vincenta van Gogha apod. Často spolu seděli nad díly starých mistrů a obdivovali se jejich geniálnímu umění. Syn byl povolán do armády, která byla poslána do Vietnamu. Při jedné akci, kdy pracoval na záchraně druhých vojáků, byl sám zraněn. Na následky tohoto zranění zemřel. Zpráva o úmrtí jediného syna otce hluboce zarmoutila. Asi měsíc poté, právě před vánocemi, kdosi zaklepal na dveře jeho domu. Za dveřmi stál mladý muž s rozměrným balíkem pod paží. „Pane, vy mně neznáte,“ říká mladík, „ale já vás ano. Já jsem ten, kterému váš syn dal svůj život. Ten den zachránil životy mnoha našich kamarádů. A právě v okamžiku, kdy ošetřoval mne, ho zasáhla kulka nepřítele. Váš syn nám často vyprávěl o vás a o vaší lásce k umění...“. Při těchto slovech mu podal balík, který dosud držel pod paží. „Já vím, že to není nic moc. Nejsem ve skutečnosti žádný velký umělec...“ Otec rozbalil balík. Byl to obraz jeho syna, který namaloval tento mladý umělec. Podařilo se mu vystihnout osobitý výraz tak věrně, že syn na obraze vypadal jako živý. Otci vstoupily do očí slzy. „Kolik to bude stát?“ zeptal se, „rád vám zaplatím, co si řeknete.“ „Ne, pane,“ odvětil mladý muž, „nikdy nebudu moci splatit to, co váš syn udělal pro mne. Toto je dar.“ Otec zavěsil obraz na čestné místo své sbírky. Každého návštěvníka, který si přišel prohlédnout vzácná díla starých mistrů, vždy nejprve přivedl k obrazu svého syna jako nejcennějšímu skvostu své sbírky. Když starý muž zemřel, celá řada odborníků a vlivných lidí se ucházela o vzácná díla z jeho sbírky. S napětím čekali na první příležitost; kdy si budou moci v aukci zakoupit některý z těchto obrazů. Konečně přišel ten okamžik. Jako první byl do prodeje nabídnut obraz „Portrét syna“. Aukcionář s paličkou v ruce klade přítomným zájemcům tradiční otázku: „Kdo dá první nabídku za toto dílo?“ - Na stojanu byl vystaven portrét syna majitele sbírky, namalovaný amatérským umělcem. Po chvíli mlčení kdosi ze zadní řady zavolal: „My chceme vidět slavné mistry! Tento obraz přeskočte!“ Vyvolavač však vytrvale opakoval: „Má někdo zájem o toto dílo? Kdo nabídne 100 nebo 200 dolarů?“ Ze sálu se ozval jiný rozzlobený hlas: „My jsme nepřišli obdivovat amatéry, máme zájem o díla mistrů. Předložte nám van Gogha, Rembrandta, a ne tohoto "mazala". Pak dostanete naši nabídku!“

Aukcionář však pokračoval ve výzvách: „Syn! - Syn! - Kdo má zájem o Syna???“ Nakonec se kdesi vzadu ozval hlas starého zahradníka, který celá léta pracoval v domě majitele sbírky. „Dám deset dolarů za tento obraz.“ Byl to chudý muž a 10 dolarů bylo maximum, které mohl nabídnout. „Deset dolarů poprvé; kdo nabídne dvacet?“ „Deset dolarů podruhé; dá někdo 20?“ Shromážděný dav nervózně zahučel - nikdo z těch, kteří rozumějí umění, přece nemá zájem o bezvýznamný obraz „Syna“. Oni sem přece přišli, aby své peníze investovali do hodnotných děl. „Deset dolarů potřetí,“ vyvolavač cen udeřil paličkou na důkaz přijetí konečné nabídky, „...prodáno za 10 dolarů!“ Muž sedící ve druhé řadě netrpělivě vykřikl: „Tak pojďme už k obrazům ze sbírky!“ Vedoucí aukce odložil svou paličku se slovy: „Lituji, aukce je u konce.“ V sále to zahučelo. „A co prodej obrazů?“ „Lituji, ale když jsem byl povolán realizovat tuto aukci, byl jsem zavázán podmínkou z poslední vůle majitele sbírky. Tu jsem však nesměl představit dříve, než bude jako první prodán obraz "Syn". Tento jediný obraz mohl být podle poslední vůle majitele vydražen; ten, kdo v aukci koupí obraz syna, zdědí celý majetek, včetně sbírky obrazů. Kdo získal "Syna", dostává i všechno ostatní.“ Z přílohy PATHFINDER časopisu ADVENT č. 10/2000 vybral Kamzík Stezka Písmáků 2. ročník soutěže ve znalosti Bible z knih: Genesis, Exodus, 4 evangelia a 3 Janovy listy proběhne opět na podzim 2001. Upravená pravidla platí pro soutěžící děti:

MLADŠÍ KATEGORIE = do 12 let včetně STARŠÍ KATEGORIE = nad 12 let do 16 let (i ve věku nad 16 let lze soutěžit „mimo pořadí“). Duchovní rada Junáka ve spolupráci s Občanským sdružením dětí a mládeže „Klub Pathfinder“ vyhlásila přípravu akce, která má za cíl podpořit již podruhé mezi dětmi současné doby zájem o osobní poznávání Bible. Jde o celostátní soutěž dětí ve znalosti Bible. Tato soutěž nechce nahrazovat jiné soutěže, jako např. soutěž v rámci Křesťanského magazínu vysílaného v televizi apod., ale má dát našim dětem příležitost za poněkud jiných podmínek. Samotná soutěž je sice koncipována na prověření znalosti textového obsahu Bible, ale celkový záměr této akce je daleko širší. Má vytvořit především pro vedoucí oddílů podmínky k tomu, aby mohli děti motivovat k osobní četbě Písma sv. a zároveň této příležitosti maximálně využít k aplikaci čteného slova a příběhů do konkrétního života dětí.

Doufáme, že se k organizátorům soutěže z řad Junáka a klubu Pathfinder i při vlastní soutěži přidají faráři, učitelé náboženství, dětské sobotní školy, nedělních škol nebo laičtí členové církví, kteří vedou děti ke čtení a životu podle Bible. Bude to jistě ku prospěchu tohoto záměru a podpoří ekumenický význam práce s Biblí. Metodická doporučení: (nejedná se o „závazné pokyny“, ale o zobecnění dřívějších zkušeností) 1. Vyzvěte jednotlivce anebo vytvořte 2 – 4 členná soutěžní družstva v kategorii mladších či 2 členná soutěžní družstva v kategorii starších, která budou v budoucnu spolupracovat a přihlaste je včas do soutěže na adresu buď: „Redakce Na dobré stopě, Vladislav Jech, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9“ nebo „Klub Pathfinder, Jaroslav Šlosárek, Senovážné nám. 24, 116 00 Praha 1“. 2. Zadejte dětem úměrnou část biblické knihy (dle letáku k soutěži) – tj. její kapitoly k pročtení do dalšího přípravného setkání nebo „studijní chvíle“. Vyzvěte děti, aby před každým čtením Bible poprosily na modlitbě o moudrost k porozumění, postupujte tak i při společných setkáních. Modlitba jednotlivce jistě může být spíše tichá, společný modlitební úvod bude spíše hlasitý, zahájení ve formě vhodné písně je také velmi osvědčené. 3. Na schůzce s dětmi ve skupině pohovořte o obsahu přečteného úseku a ověřte zábavnou formou, zda byly při čtení pozorné. Klaďte jim otázky typu: Které postavy se zde vyskytovaly…, K jakým událostem zde došlo…, Co nového, zajímavého se z čteného textu dozvěděly…, apod. 4. Upozorněte děti na význam přečtených událostí pro ně samotné a otázkami při společné diskusi je veďte k uvědomění si toho, jaké poučení, příklad a nebo varování z toho vyplývá pro nás, a proč. Tato část práce s Biblí je v podstatě pro děti ještě důležitější než samotné vědomosti o tom co je kde napsáno a proto se na ní sami připravte a věnujte její přípravě dostatek času a pak také i samotné její společné realizaci. Využijte k tomu třeba část času na schůzkách nebo táborech. Doporučte také křesťansky orientovaným rodičům, aby s dětmi vybrané úseky Bible doma přečetli a o aplikaci přemýšleli sami i se svými dětmi společně. 5. Povzbuzujte děti k maximální pozornosti již při čtení, aby v budoucnu mohly úspěšné reprezentovat váš oddíl na samotné soutěži. Některé děti se třeba zeptají, jak si lépe pamatovat důležité věci – doporučte jim způsob, jak si dělat vhodně poznámky do bible a nebo do samostatného sešitku. Bude se jim jistě i jednou v budoucnu hodit. A to jak sešitek tak i zkušenost s poznámkami. 6. Můžete uspořádat své oddílové anebo střediskové kolo soutěže a přispět tak k lepší přípravě vašich soutěžních družstev, aby vás pak mohla dobře reprezentovat v závěrečném finálovém kole. Pokud se k takovému „předkolu“ rozhodne přidat i nějaký farní sbor, kam místně příslušíte nebo odkud máte děti, bude to jistě dalším vhodným zpestřením celé akce.

7. Opět připomínáme, že základem pro soutěž zůstává ekumenický překlad Bible. Pilnější a hloubavější děti však mohou přijít s Kralickou Biblí nebo jinými překlady – v takovém případě je možné je uznat jako rozšiřující „studijní pomůcku“, ale nelze z nich vybírat znění otázek. Věříme, že tato akce přispěje k rozšíření zájmu dětí o poznávání Bible a stane se vhodným doplněním zájmové činnosti, zvláště v oddílech s křesťanskou orientací. Pokud přispěje i ke sblížení s jinými skupinami dětí, zajímajících se o Bibli, budeme naše radost ještě větší – třeba se přidají i k našemu ostatnímu programu. V příštích číslech NDS budeme informovat podrobněji o skladbě otázek a postupně uveřejníme i vzory otázek, včetně otázek k procvičování na táborech. Za odbor duchovní výchovy Junáka Jaroslav Jerry Šlosárek, Vladislav Kamzík Jech, P. Tomáš At-pui Biňovec DOUFÁME, ŽE KDO SOUTĚŽILI VLONI JISTĚ BUDOU NEJEN POKRAČOVAT, ALE TAKÉ SAMI ZÍSKÁVAT PRO NAŠI SOUTĚŽ DALŠÍ ZÁJEMCE!

Kdo navštíví jakoukoliv lesní školu v rámci Junáka, vždy kromě svých zápisků získá také literaturu, kterou mu vedení LŠ připravilo. Ekumenická lesní škola pokročila trochu dále: začala vydávat (vedle sborníků ze svých lednových seminářů) i publikace, které mají skutečný knižní charakter. V roce 2000 jako její 4. publikace v její edici vyšla kniha, kterou všem našim čtenářům vřele

doporučujeme – ať už si ji pořídí sami anebo využijí knihovnu svého střediska: „Duchovní aspekty výtvarného umění“ (s výběrem autorových kreseb). Sepsal ji nejčastější autor grafické výzdoby v našem měsíčníku, br. Ladislav Rusek – Šaman. Informace o tom, jak si ji pořídit, lze získat u redaktora edice ELŠ br. Miloše Blažka – Merkura. -red.-

Redakce obdržela milý dopis, který přetiskujeme: Milí přátelé, bratři a sestry, zdravím vás všechny a přeji Boží požehnání pro vše dobré, co budete podnikat v tomto roce! Mám radost z mnohých dobrých zpráv o živých reakcích na výzvu Ekologické sekce České křesťanské akademie k účasti na Dnech vděčnosti za stvoření loni na podzim. Určitě by stálo za to dát dohromady a publikovat souhrnnou zprávu za všechny skupiny, společenství, církve, školy...

Rádi bychom ji připojili k pozvání k opakování této kampaně na podzim 2001. Zveřejněním takového přehledu můžeme povzbudit a inspirovat sebe navzájem i další křesťany a probouzet naši společnost z lhostejnosti. Proto PROSÍM VÁS VŠECHNY, U KTERÝCH SE LONI NA PODZIM COKOLI HEZKÉHO KONALO VE SPOJITOSTI SE DNY VDĚČNOSTI ZA STVOŘENÍ, abyste nám poslali aspoň NĚKOLIK VĚT POPISU. Je li o čem, napište víc! Vyšlali jakákoli zpráva nebo dokonce reportáž v tisku, prosíme zmiňte se o ní. Chceteli, aby vyšla, dejte vědět, zkusíme za vámi poslat nějakého reportéra. K tomu by bylo dobré mít nějaké fotky i jiné záznamy. Prosíme o jakoukoli, aspoň stručnou reakci, pokud možno do konce února 2001. Po shromáždění informací, vám všem tento souhrn e-mailem rozešleme i s dopisem k podzimním Dnům vděčnosti za stvoření 2001 a dalším větším akcím Ekologické sekce CKA. Tuto práci chceme zajišťovat spolu s Petrem Kramplem, též studentem KTF UK Praha. Prosím, zasílejte vaše e-mailové zprávy vždy zároveň na 2 adresy: [email protected], [email protected]. Chcete li nám tuto zprávu, nebo kopie článků, fotografie, programy (...) poslat poštou, použijte prosím adresu: Česká křesťanská akademie, ekologická sekce, Vyšehradská 49, 120 00 Praha 2. S pozdravem váš bratr Vážení učitelé náboženství, vážení skautští vedoucí a všichni, kdo pracujete s dětmi a vychováváte je! Nabízíme vám ucelený program výchovy dětí k misijní činnosti a solidaritě s chudými. Složka obsahuje popis jednotlivých aktivit pro první část roku 2001, kdy zahajujeme tento projekt a chceme ověřit jeho možnosti. Tato první část programu bude vrcholit národním Misijním kongresem dětí 29. září 2001 ve Špindlerově Mlýně. Účast dětí v programu nevyžaduje nutně účast na kongresu a naopak. Program

František Převrátil slouží sice jako příprava na něj, ale jeho zaměření je obecnější a širší. Program vychází z těchto bodů: • Úkolem Papežského misijního díla (dále PMD) je napomáhat rozvoji misijní činnosti jak u nás doma, tak ve světě. Cílem není založit nové hnutí, ale podpora misijního ducha již stávajících aktivit a církevních struktur. Lidi, kteří v tom chtějí být aktivně nápomocni, sdružuje PMD v Misijním klubu a má s nimi pravidelný písemný nebo osobní kontakt. • Rok 2001 je prvním rokem nového tisíciletí a nového století. Je proto ideální příležitostí předložit program, který bude napomáhat rozvoji takových hodnot ve společnosti, jakými jsou stejná důstojnost všech lidí na celém světě a vzájemná láska vyjádřená solidaritou, smyslem pro spravedlnost

• •

•

•

a nezištnou službou. Bez těchto hodnot nemůže lidstvo udržet život na této zemi. Bez aktivního přispění k tomuto úsilí nesplní církev své poslání. Hlavní metodou misijního díla je "pohyb" směrem k těm, ke kterým jsem poslán. Obracíme se na vás, kdo pravidelně pracujete s určitou skupinou dětí. Je to proto, že PMD nemá tým placených pracovníků, kteří by mohli získávat děti "pro další aktivitu". Na druhou stranu chceme metodicky pomoci vnášet do různých setkání s dětmi prvky, které povedou děti k zájmu o dění ve světě a v církvi, ke konkrétní solidaritě se slabšími a budou v nich rozvíjet misijního ducha. Program nechce narušit osnovy výuky náboženství ani hlavní náplň oddílových či jiných schůzek, ale spíše inspirovat k zahrnutí oněch misijních prvků. Program PMD jsme nazvali MOST. Most spojuje dva břehy, pomáhá překonávat propasti. Naše činnost chce stavět mosty mezi lidmi různých ras a národů, mezi lidmi bohatými a chudými, mezi lidmi různého vyznání. Podmínka je jediná - chtít se přiblížit k druhému, mně neznámému člověku, poznat ho, komunikovat s ním. Proto zveme všechny děti, které mají rády společnost, rády poznávají druhé lidi a jsou ochotny jim i pomoci. Prostředky ke stavění mostů máme čtyři: Modlitbu, Obětní dar (sebezápor, dobrý skutek, finanční dar), Službu (tj. konkrétní pomoc bez nároku na odměnu) a Tvořivost (nikdo mi nemůže dát přesný návod, co mám dělat, je třeba se dobře dívat a přemýšlet...).

• Cílem programu je výchova dětí ke "stavění mostů". Konkrétněji chceme získat děti pro pravidelnou spolupráci a k tomu jim nabízíme spojení prostřednictvím Misijního klubka, dále chceme děti pozvat na první Misijní kongres dětí v České republice, který se bude konat 29. září 2001 ve Špindlerově Mlýně. Uvedený program MOST slouží také k přípravě na něj - děti získají za každou aktivitu, které se zúčastní právo na vlastní výrobu cihly (vystřiženou z papírové čtvrtky v rozměru 10 x 6 cm a ozdobenou podle vlastní fantazie). Cihly s sebou přivezou na kongres, kde budeme symbolicky "stavět" velký společný most (lepit na velkou plochu). Jsou navrženy konkrétní aktivity pro jednotlivé měsíce. Tématicky souvisejí s liturgickým obdobím nebo významnými dny příslušných měsíců. Doprovázejí je úryvky z Ježíšova Horského kázání, které je evangelním programem života z víry. Osnova programu MOST pro jednotlivé měsíce: Prosinec (advent) - Jeden dárek navíc příprava dárku pro neznámé chudé dítě ve formě finančního příspěvku (výše částky se rovná ceně dárku, který chci pořídit) Leden - Modlitba za mír a jednotu ve světě Únor - Myslíme na nemocné a osamělé - návštěva (i příbuzných), výroba dárků ap. podle místních podmínek Březen - Prožíváme postní dobu výroba velikonočního pohledu, případně účast na farní akci Misijní koláč

Duben - Neseme dál velikonoční radost - výroba plakátu na téma "Dobro je silnější než zlo" a jeho vyvěšení na veřejně přístupném místě (např. ve škole, ve farní vývěsce vedle kostela, ve výkladní skříni některého obchodu...) Květen - Modlitba a poznávání patronů misií - nebe, ve kterém je královnou Panna Maria, je také plné misionářů minulých staletí, kteří se zasloužili o rozšíření evangelia na jednotlivých kontinentech Červen - Těšíme se na prázdninové cesty - seznámení s africkou zemí Zimbabwe, kde mnoho dětí trpí hlady. Misionáři pro ně získávají chléb za peníze z prodeje čistých květinových pohledů - ušetříme na pohled a vybereme ten nejkrásnější pro africké kamarády.

Prázdninové měsíce - Misijní výpravy inspirace pro prázdninové tábory a chaloupky Září - bezprostřední příprava na Kongres - příprava a výzdoba všech získaných "cihel" ke stavbě mostu a zorganizování výletu do Špindlerova Mlýna. Vyprošujeme vám Boží požehnání pro vaše úsilí o dobrou výchovu dětí a zvlášť pro každou činnost, kterou se rozhodnete s dětmi ve prospěch misijního díla církve uskutečnit. Přejeme vám hodně radosti a vnitřního obohacení a věříme, že kdo pomáhá chudým, nikdy nezchudne. P. Jiří Šlégr, národní ředitel PMD v České republice a členové přípravného týmu programu MOST

B Ř E ZE N "Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí." (Mt 6, 18) PROŽÍVÁME POSTNÍ DOBU Velikonoční pohled - Misijní koláč Nebojme se mít radost, když se postíme. Svým odříkáním a třeba i tím, že uděláme něco navíc, než jsme povinni, se přibližujeme našemu Pánu, a to je důvod k radosti. Vyjádři tuto svoji radost nakreslením velikonočního pohledu, který potěší jiné, kdo si ho koupí, nebo komu bude poslán pro povzbuzení ve víře ve velikonoční vítězství. Můžeš se zapojit i do akce "Misijní koláč", která spočívá v napečení koláčů na 4. neděli postní neděli radosti (laetare) a v nabízení těchto koláčů za dobrovolný příspěvek ostatním. Můžeš kreslit - péct - nabízet koláče z příspěvků a pohlednic se budou radovat chudé děti v misiích.

Metodické pokyny: Velikonoční pohled 1. Motivace k aktivitě Proč si lidé posílají pohlednice? Stejně jako se Bůh dívá na každého z nás, můžeme i my "pohlédnout" do tváře mnoha lidí, kterým pohlednice udělá radost. Velikonočním přáním vyjadřujeme také společnou víru, vděčnost za Kristovu oběť a vítězství nad zlem a smrtí. Člověk misijního ducha by měl myslet jen na ty, pro které hmotný ani duchovní dostatek není samozřejmostí. Pohledem od nejmladších spolupracovníků PMD lze potěšit i ty, kteří pro misie pracují již dlouho i v naší republice. 2. Praktická realizace • PMD nechalo předtisknout zadní stranu pohlednic, na kterou se píše adresa a sdělení adresátovi. Přední strana je čistá a na ni má být nakreslen obrázek. Prvním úkolem toho, kdo chce kreslení nebo malování pohlednic zorganizovat je, napsat si na adresu PMD o příslušný počet těchto předtisků. • Děti kreslí svůj obrázek jen na přední stranu pohlednice, zadní nechají čistou. • S nakreslenými pohlednicemi mohou naložit několika způsoby: můžete sami zorganizovat jejich prodej ve vašem okolí za dobrovolný příspěvek na účel pomoci chudým dětem v misiích a vybrané peníze poukázat na účet PMD podle návodu uvedeného na posledním listě této složky; druhou možností je odeslat nakreslené pohlednice na adresu národní kanceláře PMD. Poznámka: V případě odesílání vybraných peněz i nakreslených pohlednic prosíme o uvedení údajů, kolik dětí se do aktivity zapojilo, výši vybrané částky a případně kolik pohlednic se takto podařilo prodat. Údaje slouží pro sestavování výroční zprávy PMD. Misijní koláč Jde o pečení koláčů, které se nabízejí za dobrovolný příspěvek nejlépe o 4. neděli postní laetare (neděle radosti) např. účastníkům bohoslužeb. Lze však využít i jinou dobu a jiný typ setkání. Význam aktivity netkví jen v získání finančního příspěvku, ale také v obohacení pojetí postní doby. Půst nespočívá jen v tom, že si odříkáme něco, co máme rádi, ale například i v tom, že vynaložíme námahu, abychom nabídli něco "dobrého" druhým a oni zase svým příspěvkem za ten dobrý koláč umožnili chudým zlepšit jejich životní podmínky, udělat jim byť malou radost. Kreslení či malování velikonočních pohlednic nebo pečení misijních koláčů nejsou jedinými aktivitami, které lze v postní době využít. Vaše tvořivost může zrealizovat nějakou podobnou akci. Těšíme se na další nápady. Nezapomeňte! Za účast na kterékoliv aktivitě získává dítě jednu cihlu ke stavbě mostu. Redakce NDS sice získala tento program poněkud opožděně, ale má zprávy, že některé skautské oddíly již jsou v MOSTU zapojeny – přidáme se k nim?

Dík, pane Foglar! Vzpomněl si někdo z Vás na sice smutné, ale přesto pro Nás významné výročí? Už uplynuly celé dva roky od doby, co naposled zamával křídly náš bratr Jaroslav "Jestřáb" Foglar. Stalo se tak 23.1.1999. Nikdy však neodlétne z mého srdce, protože jeho poselství ve mne zahnízdilo nadosmrti. Bohužel, nebylo mi dopřáno, abych se s ním mohl setkat osobně, přestože jsem přes dobré lidi a skauty měl příležitost a chybělo už opravdu málo k onomu osobnímu setkaní. O to víc jsem cítil potřebu zúčastnit se jeho pohřbu v Praze - Strašnicích a doprovodit tak Jestřába na posledním "velkém letu" do nebe. Aspoň to se mi splnilo, jelikož jsem velkým dlužníkem Jaroslava Foglara. Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím právě jemu a jeho nesmrtelným knížkám, které všechny zaujímají čestné místo v mojí skromné knihovničce. Skvěle to také vystihla skupina Kamelot slovy své písně: "Ty knížky daly víc, než sbor občanských nauk, co nám život natlouká." Opravdu mi daly nejvíc a jsem nesmírně rád, že díky nim jsem dnes tam, kde jsem, a znám spoustu fajn lidí, jak ve skautu tak i mimo něj. „Tak dík „pane Foglar“, jsem stále Vašim obdivovatelem a velkým dlužníkem zároveň. (A jednou, pane Foglar, jednou se sejdem u Tří skal...) Sepsal Tommy (to ten co má rád stromy) ***** A ještě pár slov o Tommym - je to skaut - rover, který sice pochází z Hořic v Podkrkonoší, ale RK navštěvuje u nás v Heřmanově Městci. Pracuje v zahradnické firmě, po večerech studuje angličtinu na Jazykové škole v Hradci Králové a chystá se od příštího roku na vysokou školu. Jeho velkou láskou jsou stromy a vůbec celá příroda. Jak sám říká, má neuvěřitelné štěstí na dobré lidi, které potkává všude, kde se octne – takže: Dobrý člověk ještě žije!!! Tommy je taky velký cestovatel... Zaslal: br. Voříšek, středisko Leknín, H. Městec Poznámka redakce: Oslovení „pane Foglar“ je převzato z uvedené písně Kamelotů; vyjadřuje tedy Tommyho úctu, nikoliv nedostatek skautského bratrství.

Redakce s uznáním a díky oznamuje všem čtenářům, že obdržela již 85% předplatného na rok 2001! Jen asi 15 % předplatitelům bychom rádi upřesnili, že předplatné vybíráme podle kalendářního roku. Zároveň velice děkujeme 14 předplatitelům, kteří ze svého rozhodnutí zaslali vyšší předplatné (někteří ještě v minulém roce) a tím významně přispěli k tomu, že můžeme nadále držet 16 stránek rozsahu našeho měsíčníku!

Betlémské světlo v blízké cizině Druhé číslo slovenského časopisu MÉDIUM uvádí, že Betlémské světlo putovalo ve skautských rukách z Rakouska přes hraniční přechod Lysá Poľana. Polští skauti – HARCEŘI – si je i se slovenským doprovodem odvezli do hraniční obce Glodowka, kde světlo vítali nejen Harceři v kroji, ale také místní „goralové“ (kdopak zná o nich tu starou písničku?) v lidových krojích. V této obci je totiž skautská – harcerská – chata. Zde světlo vítali i polští policisté a železničáři. Slavnostní předání Betlémského světla bylo doprovázeno dále vztyčením polské a slovenské vlajky a v nedaleké kapličce sv. Petra a Pavla se konala mše svatá. Světlo potom cestovalo se slovenskou skautskou stráží až do Krakova. Sestra Ida nám zaslala informaci z Německa: Kromě toho, že se v Německu v roce 2000 k této akci spojily ty dva největší skautské svazy, které jsou členy WOSM, došlo ještě k další zajímavé události. Bylo vydáno zvláštní cédéčko s osmi písněmi, speciálně složenými pro tuto příležitost, a také pěkná grafika, kterou znázorňuje náš obrázek.

NA DOBRÉ STOPĚ - duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků. * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a Jaroslav Šlosárek. * Předplatné pro rok 2001 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,– Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce.