O věrnosti OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * čtení na pokračování * informace * knihovnička * poezie * příběhy

OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2004 * čtení na pokračování * informace * knihovnička * poezie * příběhy _______________________________________________________________________________________________________________________________

O věrnosti ...silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky. (Citadela - A. de Saint-Exupéry) Věrnost je slovo, které je, vedle skautského zákona, slibu či biblických knih, skloňováno ve společnosti velmi často. Každý člověk, který vstupuje s někým nebo něčím ve vztah, se setkává se zvláštním pocitem odpovědnosti a závazku. Nic na tom nemění fakt, jestli si toho není vědom. Věrnost není pojem, na který si můžeme sáhnout, vyčerpat jej nějakým pravidlem. Přichází k nám jako oslovování, jako nárok na stálost. Věrnost můžeme v našich svěřencích (nejsme hokejoví trenéři, ale praktikujeme zápas výchovy) pěstovat, ale ne předat v dárkovém balení. Napřed se musíme my sami pokoušet osvědčovat věrnost ve svém životě, pak jí začínáme proměňovat i naše okolí. I přesto, že nám nabízí naše skautské duchovní zázemí směrovky, zůstáváme vystaveni znovu a znovu zkouškám naší věrnosti. Sloužit Pravdě a Lásce, bližnímu, vlasti, jsou nároky zásadní. O to víc jim hrozí vyprázdnění, stanou-li se jenom slovy, které pokřikujeme na naše mladé koně ze střídačky. Ovšem slib nás vybízí, abychom věrnost vzali především jako výzvu naplnit svůj vlastní život, vzali naší skautskou orientaci vážně, na svou čest. Zavazuje nás být mu věrní, jak jen dovedeme, v čase celého našeho života, v době, ve které žijeme. Kruh se uzavírá, co je to tedy věrnost? Jsme věrní přátelům, partnerům, závazkům, svému svědomí, ale především cestě životem, kte­ rou se chceme ubírat? Jsme důvěry-hodní? Věrnosti můžeme vychovávat jen vlastní věrností, živým, hledajícím postojem k Otevřenu. Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur. Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukazovat jim styl, aby mohli věci uchopit. Nebudete jejich způso­ bilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom či onom směru. Neboť nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíce zápa­ sil sám se sebou. Budete proto přihlížet především k lásce. (Citadela - A. de Saint-Exupéry) Hraboš 1

ODV v březnu jednal o následujících bodech: -

pro svoji další činnost celkový harmo­ nogram - ODV ke Stezce písmáků 2004 vzala na vě­ domí, že br. Dawy zadal další leták Stezky písmáků, br. Kamzík zadal výtvarnou část účast$icského listu a diplomu pro 2. kolo (odznak 1. kola bude modrý, v kole druhém červený. - Br. Kamzík stručně uvedl zahájenou práci týmu pro téma valného sněmu Junáka, ve­ deného br. Sedlákem - Číňanem (které se také účastní).

Prvním bodem byla další diskuse nad podkladem „Směřování ODV“, připra­ veným br. Kramplem již na minulou schůzku; diskuse vyústila do konkrétních zaměření resp. úkolů, které sahají až do po­ prázdninové doby, a to především tak, že ODV vytvoří „zásobník námětů/problémů“ ke své činnosti a v souvislosti s ní po prázdninách za vedení br. Edyho sestaví

_______________________________________________________________________________________________________________________________

5. ročník Stezky písmáků Soutěž se jako v předchozích létech koná ve 2 kolech, - v prvním v místě bydliště účastníků - ve druhém v Praze dne 20. 11. 2004. Zájemci se již nyní mohou obracet na redakci „Na dobré stopě“, tj. na adresu: Vladislav Jech, redakce NDS, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223, mobil: 737 537 534, e-mail: vjech.kamzik@volny,cz _______________________________________________________________________________________________________________________________

Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová Liturgický rok VII Velikonoce Největší křesťanské svátky – Velikonoce či pascha, chcete-li. Těch se naštěstí komerce nezmocnila v tak hojné míře. Špatně se totiž opěvuje něco tak zlého jako smrt. Tajemství vzkříšení ateisté nerozumějí. Pro­ to jsou obchody přecpány atributy nějakých svátků jara – vidíme slaďoučké kýčovité ovečky, zajíčky a kuřátka a sem tam nějaké ty kraslice. Ne, nechci zde psát proti folklóru, i ten má něco do sebe (pokud je autentický), ale chci spíše připomenout, že pro křesťany leží ta obrovská důležitost Velikonoc v něčem ji­ ném. Slavíme Ježíšovu smrt pro nás. To by bylo samo o sobě málo. Mohli bychom být nařčeni ze záliby v temných stránkách života. My navíc slavíme také Ježíšovo vzkříšení a společně s apoštolem Pavlem vy­ znáváme: „A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše víra klamná…“ (1.K 15,14). Bezprostřední přípravou Velikonoc je Květná neděle. Čte se evangelium o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Oslava Velikonoc samých se pak v jednotlivých křesťanských tradicích liší, ale podstata zůstává stejná. Z biblických dob nemáme slavení Velikonoc doloženo. Pro věřící rané církve byla připo­ mínkou velikonočních událostí každá neděle. Ve 2. polovině 2. století je však již doložen spor o datum slavení Velikonoc. Církve v Malé Asii a Sýrii slavily tento svátek vždy 14. Nisanu – bez ohledu na to, na který den připadl. První eku­ menický koncil v Niceji (325) rozhodl, že Ve­ likonoce mají být slaveny následující neděli po prvním jarním úplňku. V praxi to znamená, že neděle velikonoční kolísá mezi daty 22.3. a 25.4.

Na výpočet data Velikonoc existují poměrně složité algoritmy, které se v průběhu staletí něko­ likrát měnily. Rozdílné výpočty se dokonce staly jedním z kontroverzních témat mezi keltskou a římskou církví, které bylo řešeno na synodu ve Whitby (664). V našem prostoru mají v současnosti nejpro­ pracovanější slavení Velikonoc církve katolické­ ho typu. Oněm velikonočním dnům se také někdy říká Triduum (tří-denní). Patří do něj den Poslední večeře Páně, pro nás vlastně večer Ze­ leného čtvrtka, který je jinak posledním dnem postu, den Utrpení Páně (Velký pátek) a Vzkří­ šení (neděle velikonoční).

2

Stará církev četla na Zelený čtvrtek večer evangelium o Ježíšově poslední večeři a modlit­ bě v zahradě Getsemanské. Později se stalo tradi­

čtvrtku. Zelená zde není symbolem jara, jedná se o zkomolený staroněmecký výraz pro pláč. Druhým obřadem se stala na Zelený čtvrtek dopoledne bohoslužba biskupa se svými kleriky. Alespoň jednou v roce mohou být všichni spolu a připomínat si jednotu. Z praktických důvodů se při této bohoslužbě žehnají oleje určené k biř­ mování (křižmo) a k mazání nemocných. Velký pátek je dnem pokání a postu. V kato­ lické církvi je navíc dnem aliturgickým. To zna­ mená, že se neslaví bohoslužba oběti, ale pouze bohoslužba slova – čte se evangelium o utrpení Páně (pašije). Této bohoslužbě se také někdy říká liturgie předposvěcených darů (tento typ bo­ hoslužby je běžnější na křesťanském Východě). Pokud chtějí věřící k přijímání, přijímají ze zá­ sob z minulého dne. Od 4. století jsou také doloženy obřady uctívání kříže. Některé protestantské církve – zvláště ty, které vzešly z tradice kalvinismu a u nichž je Večeře Páně řídkou a velmi slavnostní záležitostí – naopak na Velký pátek Večeři Páně vysluhují. Bílá sobota je liturgickým dnem. Nebyla pro ni předepsána žádná bohoslužba. Až v noci ze so­ boty na neděli se slaví Vigilie vzkříšení. Omyly a liturgické neznalosti posunuly tuto bohoslužbu ve 14. století do sobotního odpoledne (v někte­ rých případech dokonce do sobotního do­ poledne). K tomu, abychom pochopili, proč vigi­ lie patří zrovna do noci ze soboty na neděli, mu­ síme trochu počítat, tak, jak je zvykem u Židů: den začíná večerem, konkrétně vyjitím první hvězdy. Jako celý den se počítá i jeho část. Ježíš byl pohřben v pátek ještě před započetím svá­ tečního klidu, tedy před tím, než vyšla první hvězda. To je jeden den. Pak jako další den počí­ táme dobu od pátečního večera (pro Židy to byla již sobota) do sobotního večera, kdy začala nedě­ le. V neděli ráno byl hrob nalezen prázdný. Pod­ le J 20,1 byl hrob prázdný a kámen odvalený brzy v neděli ráno: „První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.“ Takže byť jsme nenapočítali 3x24=72 hodin, ale při­ bližně asi 36, podle židovského pojetí jsou to 3 dny. Vigilie začíná v úplné tmě liturgií světla. Nejprve je zapálen nový oheň, od něho se za­ paluje velikonoční svíce (paškál) jako symbol Krista. Od 4. století je doložen také zpěv Exsul­ tet, který vysvětluje tuto symboliku. Následuje bohoslužba slova, která obsahuje 7 staro­ zákonních čtení. V případě nutnosti mohou být zkrácena na dvě. Čtení, které však musí zaznít

cí číst Janovo evangelium (J13,1-30) o umývání nohou učedníkům. A dokonce se stalo tradicí nohy umývat. Jenže z tradice se stal záhy rituál a vytratila se původní myšlenka, takže i v sou­ časnosti můžeme vidět takové slavnostní ošplouchnutí nohou pečlivě vybraných jedinců, kteří jsou pak pozváni k příslušnému hodnostáři, který obřad vykonával, na večeři. V takovémhle pojetí se vytrácí smysl a cíl úkonu. Uvědomme si, že učedníkům myl nohy jejich Pán a Mistr. Ten, koho považovali za Mesiáše, konal práci ot­ roka. A tak má obřad smysl tehdy, pokud umývá­ me nohy jeden druhému a uvědomujeme si při­ tom nutnost smířit se spolu navzájem, velikost i obtíže služby, do níž jsme byli postaveni jako lidé, křesťané – a třeba i skauti. Je obrovským zážitkem umýt nohy těm, kdo mi byli svěřeni. Je ještě větším zážitkem nechat si umýt nohy od nich a připustit tak, že je člověk na druhých zá­ vislý, že se bez nich neobejde, že nemůže jít sám… Potom dostane jiný obsah i někde praktikovaná večerní meditace a modlitba (někdy i při svíč­ kách) o Ježíšově modlitbě v Getsemane. Najednou jako by se otvíraly člověku oči, aby mohl zahlédnout něco málo z Božího ponížení i Boží slávy. Církev později zařadila na Zelený čtvrtek ještě dva další důležité obřady. Prvním z nich byla re­ konciliace – znovupřijetí kajícníků k plnému společenství. Tento den byl posledním dnem jejich (v dobách rané církve často několikaletého a vůbec ne jednoduchého) pokání. Biskup je znovu přivítal a uvedl do společenství. Právě to­ muto obřadu vděčíme za jméno Zeleného 3

vždy, je vyprávění o Božím vysvoboditelském činu při přechodu Rudého moře (Ex 14-15). Kaž­ dé čtení je doprovázeno žalmem či jiným poe­ tickým textem Písma, chvílí ticha a modlitbou. Následuje žalm, čtení Ř 6,3-11, zpěv slavného Aleluja a nakonec se čte text jednoho z evange­ lií. Po výkladu čteného bohoslužba pokračuje

v ideálním případě křestní liturgií, protože křest je právě podle textu Ř 6 spojen s Ježíšovou smrtí a vzkříšením. Po 2. Vatikánském koncilu se řím­ skokatolická církev vrátila k tomu, že není-li v této noci nikdo křtěn, věřící si své křestní sliby přesto připomínají.

Od konce 6. století se stala zvykem další bohoslužba v neděli ráno. Biblické texty, které v ní zaznívají, vyprávějí o šoku prázdného hrobu, údivu a strachu učedníků a o setkáních se Zmrtvýchvstalým. Při samotné oslavě Velikonoc se setkáme s mnoha biblickými texty, ať již se starozákonním vyprávěním o vysvobození Božího lidu z Egypta (Ex 12-15), které se stalo základem oslavy židovské paschy, nebo s novozákonními texty pašijí (Mt 26-28; Mk 14-16; L 22-24; J 13-20), či s novozákonními reflexemi této události (Ř 6; 1 K 11,23-29; 15,3-28; Ef 2,4-7.14-18; Fp 2,6-11; Ko 1,15-20; 2 Tm 2,11-13; Žd 10,1-18 – tento výčet zahrnuje pouze hlavní texty). Není tedy třeba hledat inspiraci jinde, než v textech, které nás postupně jednotlivými dny Velikonoc doprovází.

K N I H O V N I Č KA Opět jsem navštívila knihkupectví U sv. Jindřicha a opět jsem vyprázdnila peněženku. Chci se s ámi po­ dělit o některé knížky tam získané. Jsou to především nově vydané Zpěvy a modlitby z Taizé (vydala Rosa – 189,-Kč) v pěkné úpravě podlouhlého formátu s pohodlnou kroužkovou vazbou. Obsahuje však nejen zpěvy, které pro Vás už asi nejsou novinkou, ale v úvodu „Modlitby na každý den“ v průběhu celého církevního roku. Nabízí vždy žalm, odkaz na čtení z bible a sérii krátkých modliteb. Další knížkou, kterou byste mohli velmi dobře využívat také v oddílové praxi, jsou Léta 1938/1945 – Válečné vzpomínky od Hedy Kaufmannové. Heda Kaufmannová /(1905 – 1981) pocházela z židovské ro­ diny, za německé okupace pracovala v odboji, její bratr byl pro tuto činnost popraven, matka zahynula ve vyhlazovacím táboře. Heda unikla transportu tím, že se „potopila“ – odešla do ilegality v září 1942 a ukrývala se na různých místech, posledních 22 měsíců ji skrývaly Hana a Eva Málkovy. Heda byla skautkou, na skautskou výchovu vzpomíná v celé své knížce. Skautky se o ni staraly na konci jejího živo­ ta, kdy už zůstala zcela sama a těžce nemocná. Sestra Heda píše velmi poutavě, skromně, bez pathosu, věcně, její odbojová činnost je pro ni samozřejmostí. Je to překrásné svědectví o obětavosti, vlastenectví, odvaze a přátelství. Čtení jejích příběhů strhne určitě nejen vás, ale i vaše svěřence. Knížku vydal Ústav pro novodobé dějiny AV ČR a koupila jsem ji za pouhých 130,-Kč. hb

ZA J Í M A VÉ

I NFO R M A C E

ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE V ČESKÉ REPUBLICE Plné znění příspěvku k veřejnému slyšení v Senátu 16. dubna 2002 Jiří Zajíc, Česká rada dětí a mládeže

Soustředím se na dva články Úmluvy, které mají z hlediska oblasti mého rozhodujícího zájmu – a tou je výchova a doprovázení dětí – zásadní postavení. Ukáže se přitom jejich celkem jasná souvislost. Nejprve je to tedy článek 6, ve kterém se konstatuje, že každé dítě má přirozené právo na život a že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte. K tomu mohu především konstatovat nadějnou skutečnost, že zatímco před dvanácti lety bylo toto „přirozené právo na život“ v mé zemi každoročně upíráno více než sto tisícům dětí, dnes je to třikrát mé­ ně. Přesto nelze nevidět, že i těch dva a třicet tisíc dětí za rok, kterým je naplnění tohoto práva druhými 4

lidmi znemožněno, je číslo děsivé a nemůže nikoho, komu skutečně leží zájmy dětí na srdci, nechat lhostejným. Nemyslím si, že by tu s nějakým účinným řešením dnes mohl přijít stát, nicméně jde o spolu­ práci na vytváření celkové mravní atmosféry, která je životu mnohem příznivější než dnes. To není zdale­ ka problém jenom náš, nýbrž ho v plné nahotě ukázala rozsáhlá studie evropských hodnot. Z ní totiž jasně vyplynulo, že morální (a následně i právní) ochrana věcí je v západní společnosti výrazně jednoznačnější než ochrana života v jeho různých variantách. Vedoucí řešitelského týmu rakouský profesor Paul Zuleh­ ner to vyjádřil hořkým bonmotem „Vypadá to tak, že člověk by měl v naší kultuře štěstí, kdyby na svět přišel jako auto.“ Dnes skutečně pozorujeme i u nás, že tresty za brutální vraždy se mnohdy nijak výrazně neliší od trestů za majetkové trestné činy. Tady je už odpovědnost státu zřejmá. Druhá část článku 6 poukazuje na závazek zabezpečovat v největší možné míře rozvoj dítěte. Stát má tady jeden přímý nástroj – a tím je škola. Naprostá většina našich dětí navštěvuje státní resp. veřejné školy. O kvalitě výuky se jistě budou zmiňovat jiní. Já tu musím jen poukázat na jev nikoliv výjimečný – a tím je rezignace školy na výchovnou funkci. Kořenem je jistě i to, že mnozí učitelé dnes vlastně vůbec nemají žádnou vnitřní oporu pro uplatňování výchovné autority – a bez takové opory se skutečně žádná výchova uskutečnit nedá. Hlavním výchovným prostředím je jistě rodina. Aby se naplňovalo předsevzetí zabezpečovat v největší možné míře rozvoj dítěte, musí to být pochopitelně rodina funkční, kde se lidé mají rádi a děti jsou účinně milovány. Zkušenosti, které máme od tisíců našich vedoucích, bohužel jasně potvrzují ne­ blahý trend nárůstu nefunkčních rodin. Někde děti z takového prostředí tvoří skoro polovinu. Stát přitom nemá žádné jednoduché přímé nástroje, aby přispěl ke zlepšení těchto rodin. Bohužel – nástroje, které v oblasti podpory má nebo může mít, jsou u nás velmi málo účinné. Ačkoliv z hlediska zdravého vývoje dítěte je výhodné, když vyrůstá v početnější rodině – tedy má alespoň dva sourozence – je u nás ze všech dat zřejmé, že „mít děti“ – natož „mít dětí více“ - je v naší zemi jasným ekonomickým a většinou i soci­ álním handicapem. Pro záchranu „nemocných bank“ věnoval stát v předchozím desetiletí více než 700 miliard korun. Snadno jistě odpovíte na otázku, zda srovnatelnou částku věnoval na záchranu nemocných rodin, nebo dokonce na podporu těch dosud zdravých. O to více záleží na strukturách a institu­ cích, které mohou dnešní rodině účinně pomoci. A tím se dostávám ke druhému článku Úmluvy, o kterém chci ještě stručně pohovořit. Je to článek 31. Podle něj je uznáváno právo dítěte na odpoči­ nek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku – a státy napomá­ hají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpoví­ dající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umě­ lecké, oddechové činnosti a využívání volného ča­ su. V naší zemi působí kolem 400 sdružení, která poskytují svou nabídku dětem a mladým li­ dem. Využívá ji téměř 300 tisíc – z toho dvě třeti­ ny jsou členy sdružení, která vytvářejí Českou radu dětí a mládeže. Shodná zkušenost – a jedno, zda skautů, tomíků, zálesáků nebo pionýrů – po­ tvrzuje, že jde o jednu z nejúčinnějších prevencí budoucích sociálních patologií mladistvých. Přesto finanční náklady na jiné typy prevence, neřku-li na ře­ šení následků její neúčinnosti, jsou mnohonásobně vyšší, než prostředky poskytované na tuto mimořádně efektivní prevenci. O tom, jak málo si dosud náš stát uvědomil klíčový význam této péče o děti a mladé lidi, svědčí i struktura okresních úřadů. Prakticky nikde nenajdete odbor, do jehož působnosti by tato sféra patřila. Mohu však skončit mírně optimisticky. Naše zkušenosti z posledních let při vytváření právních dokumentů, které se podstatně týkají naší činnosti (např. Zákon o práci s dětmi a mládeží nebo Hygi­ enická vyhláška), ukázaly, že i na straně státu jsou lidé, kteří nás dovedou brát jako partnery. Je jasné, že z výsledků takové spolupráce mají užitek všichni. 5

Informace doplňuje další text Jiřího Zajíce:

Vytvářet svět pro děti Příspěvek k semináři o naplňování Úmluvy o právech dítěte v ČR Poslanecká sněmovna P ČR – 8. ledna 2004

Můj příspěvek bude vůči naprosté většině těch, které tu zatím zazněly, komplementární. Zastupuji tady Českou radu dětí a mládeže a z té pozice vyjadřuji vděčnost všem, kteří se starají o „průšvihové situace“, protože naším hlavním úkolem je prevence. Tu totiž považujeme za bezkonkurenčně nejú­ činnější formu zajišťování práv dětí. Proto také svoje tři následující poznámky odvodím ze začátku III. kapitoly dokumentu Svět pro děti VS OSN z květena 2002, kde tato kapitola nazvaná Akční plán uvádí: 14. Svět vhodný pro děti je … svět, ve kterém děti, mají dostatečné příležitosti rozvíjet své osobité schopnosti v bezpečném a podnětném prostředí. Chceme podporovat tělesný, psychický, duchovní, společenský, emocionální, rozumový a kulturní rozvoj dětí jako národní a celosvětovou prioritu. 15. Rodina je základní jednotkou společnosti a jako taková by měla být posílena. Má nárok na komplexní ochranu a podporu. 1) Rodina Naváži tam, kde jsem skončil citátem dokumentu OSN. Jde o onu komplexní ochranu a podporu rodi­ ny. Nic takového u nás neexistuje. Není to ovšem žádná specifická situace naší země. Jde o kolosální problém celé západní civilizace: rodina, která jediná může být opravdu tím základním bezpečným a podnětným prostředím, které Akční plán žádá pro každé dítě (a proto také žádá, aby byla posílena), je vy­ stavena v naší civilizaci několika zásadním ohrožením – a společně s ní na prvém místě právě děti. Uvedu dvě, která jsou patrná na první pohled: a) Nedostatek času rodičů na vlastní děti. To vidíme zcela masově i v tzv. „funkčních rodinách“. Paní poslankyně Rujbrová tu říkala, že u nás děti nevyrůstají na ulici. Možná – ale rozhodně zcela běžně vyrůstají před obrazovkou televizoru a počítače. b) Rozvody. Rozvodová epidemie, která bývá častokrát banalizována právě těmi, kteří k ní přispívají, zá­ sadním způsobem otřásá bezpečím postižených dětí (někdy už i těch zatím nepostižených, neboť mají strach, aby nedopadly podobně jako jejich spolužáci) a většinou nevratně poškozuje jejich vývoj. Ne­ popírám, že jsou výjimky (kterým se ovšem dostává nepřiměřené publicity), ale my v našich oddílech jasně zažíváme, jak tím děti opravdu trpí. Stát tu nemůže udělat mnoho, i když by mělo být samozřejmé, že péče o předškolní děti se považuje za celospolečensky důležitou a podle toho finančně hodnocenou práci. Rozhodující vliv tu má veřejné mí­ nění – a tedy v našich poměrech média, která jej zásadním způsobem utvářejí. Je třeba jasně konstatovat, že převládající hodnotové orientace, životní styly i způsoby navazování a prožívání vztahů i řešení konfliktů, jak jej prezentují naše média – komerční na prvém místě – jsou životu rodiny nepřátelské. Na změnu samozřejmě nestačí kompetence Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. K tomu je třeba spo­ jeného úsilí nás všech. Jde o naši občanskou odpovědnost. Každého z nás zde přítomných. Významný teoretik „otevřené společnosti“ Karl R. Popper ve svém posledním eseji před smrtí varuje, že největším ohrožením demokracie jsou v současnosti „média utržená ze řetězu“. Musíme si přiznat, že v té situaci jsme. 2) Práva a odpovědnost Moje druhá poznámka vychází z výsledků výzkumné sondy IDM (červenec 2003; http://www.idmmsmt.cz/prilohy/cz_vyz/nazdo.doc) Názory dospělých na uplatňování dětských práv, o níž tu přede mnou už hovořila paní kolegyně Sigmundová. Jednak i tento výzkum potvrdil slabou pozici rodiny, o níž jsem hovořil před chvilkou. Na otázku Domníváte se, že je u nás Úmluva dodržována? odpověděl kladně následující podíl lidí: lékaři ve škole ve zdravotní, sociální policií v legislativě, soudní praxi

62% 55% 54% 50% 45%

v možnostech trávení volného času televizemi, médii na úřadech v rodinách dospělými obecně

6

44% 44% 42% 38% 23%

Nejen lékaři a učitelé, ale i policisté a dokonce média podle respondentů víc dodržují vůči dětem Úmluvu než jejich rodiče (!) Jak je tomu ve skutečnosti, to je samozřejmě otázka…. Druhá skutečnost, na níž chci zaměřit Vaši pozornost, je srovnání odpovědí z let 1999 a 2003 na následující tři otázky uvedené takto: Souhlasíte s následujícím tvrzením? Tvrzení 2003 1999 a) děti nechápou svá práva, a pokud jsou jim zaručována, zneužívají je 41 30 b) do plnoletosti musí děti spíše poslouchat a být vedeny k odpo­ 46 39 vědnosti a plnění povinností, než k seznamování a využívání svých práv c) děti by měly být vedeny spíše k vědomí povinností a odpovědnosti, 58 52 než k prosazování svých práv

D +11 +7 +6

Ve všech třech odpovědích je patrný výrazný nárůst přesvědčení, že prosazování práv dětí se dostává na jakési scestí, charakteristické tím, že děti ztrácejí schopnost respektovat potřebnou autoritu. Proto volání po „poslušnosti“, „povinnostech“ „odpovědnosti“. Jde ovšem o vývoj v našich poměrech zcela zákonitý, jehož kořeny docela přesně pojmenoval Václav Havel v jednom ze svých prvních prezi­ dentských projevů v Kongresu USA, 21. února 1990: Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje. Tlumočníkem mezi námi a touto vyšší autoritou je to, co se tradičně nazývá lidské svědomí. Vyžadovat odpovědnost bez toho, že by měla opravdu transcendentní zakotvení, je zcela neúčinné. Není sice pravda, že „člověk se musí někoho nebo něčeho bát“, ale musí někoho bez výhrad přijímat, vůči komu má skutečnou úctu a od něhož čerpá důvěru ve smysl a naději svých mravních pokusů. Jedná se tedy o duchovní život (což není totéž, co náboženství či dokonce církevní příslušnost). Tady má nesporně naše škola manko. Ani ve stra­ tegických dokumentech (Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007 či Stra­ tegie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva škol­ ství, mládeže a tělovýchovy na období 2001 – 2004) se s žádnou podporou duchovního života nepočítá. Jelikož ani rodiče si tu zpravidla nevědí rady (dnes dokonce i tehdy, když vycházejí z křesťanského prostředí, protože účinná podpora duchovního života dětí vyžaduje zcela jiné než tra­ diční přístupy), překvapivě mnoho tu dokáží právě různé neziskové aktivity, z nich ty výchovné na prvním místě. Zájemci si mohou v posledním loň­ ském čísle časopisu ARCHA (který je zde k dispo­ zici) najít, jak právě tuto oblast se snaží rozvíjet v různých sdruženích dětí a mládeže. 3) Spolupráce s Národním parlamentem dětí a mládeže – participace. Na závěr se s Vámi chci rozdělit o povzbudivou zkušenost z více než roční spolupráce s Národním parlamentem dětí a mládeže. To jsou ti dospívající, kteří se formou žákovské, studentské či regionální samosprávy podílejí na tom, co se dnes trochu módně nazývá participací. Pořádáme společně setkání s osobnostmi, které mohou být pro tyto mladé lidi skutečnými vzory. Zítra to bude novinář Jaromír Štěti­ na, před měsícem prof. Jan Sokol, ještě před tím ředitelka Výboru dobré vůle Milena Černá, v únoru by to měla být Jiřina Šiklová. Tato setkání krásně ukazují, že tito dospívající dokáží ocenit lidskou věrohodnost, 7

odbornou kompetenci i partnerský postoj. Jsou živým důkazem toho, že naplňování Úmluvy o právech dí­ těte má v této oblasti šanci. Vyžaduje to ovšem trojí: - musí se jim někdo dlouhodobě a obětavě věnovat, což skutečně Andrea Kožuchová (koordinátorka Národního parlamentu dětí a mládeže, DUHA) se svým malým týmem řadu let dělá, - je třeba dát mladým lidem důvěru a „zatáhnout je“, aby převzali podstatnou část úkolů na sebe, - a konečně musí mít podporu v místě, kde se snaží, ve škole nebo místní samosprávy. Zkrátka – tito mladí lidé potřebují dospělé, kteří si uvědomují, že i oni potřebují ty mladé. _____________________________________________________________________________________

Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Holešov Vás srdečně zve na

XV. ročník Memoriálu RNDr. Rudolfa Plajnera k uctění památky druhého náčelníka čs. JUNÁKA 1939 – 1987

v sobotu 22. května 2004 DOPOLEDNE - Vzpomínkový pochod z Tesáku na Hostýn - Skautská mše v 11:30 h v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně ODPOLEDNE - Pietní vzpomínka u památníku br. Plajnera ve 13:00 h na Hostýně

Propozice Dopolední část na Tesáku (určena pro mobilní účastníky) Po zapsání účastníků do pamětní knihy (bude k dispozici do 9:45 h) následuje individuální vzpomínkový pochod z Tesáku na Hostýn po turisticky značené lesní cestě (nenáročné chůze) s pří­ chodem na Hostýn přibližně po dvou hodinách. Dopolední část na Hostýně Skautská mše v 11:30 h ve Svatohostýnské bazilice. Dále je možnost prohlídky hostýnských památek – historického hřbitova, rozhledny, architektonického skvostu Křížové cesty význačných umělců Dušana Jurkoviče, Jano Kolera, Maxe Švabinského aj. Odpoledne na Hostýně Ve 13:00 h bude pietní vzpomínka u památníku br. náčelníka Ru­ dolfa Plajnera. Informace S. Štěpán, Komenského 1013, 769 01 Holešov, tel. 573 397 180 Spojení Cílová stanice – ČD Bystřice pod Hostýnem - příjezd ze směru od Hulína v 8:19 h - příjezd ze směru od Valašského Meziříčí 7:49 h Odjezdy linkových a posilových autobusů od nádraží ČD v Bystřici pod Hostýnem - na Tesák v 8:43 h - na Hostýn v 8:23, 8:28, 9:56 h - z Hostýna zpět 13:50, 14:00, 14:50, 16:00 h Další možnosti příchodu nebo výjezdu na Hostýn: Samostatný pěší výstup od nádraží ČD cca 1 a půl hod. Při příjezdu vlastním vozidlem je v Bystřici velké vhodné parkoviště přímo pod Hostýnem. Výjezd na Hostýn vlastní­ mi vozidly pouze na povolení Městské policie (zámek v Bystřici p. H.) nebo taxislužbou, případně linkovým auto­ busem od parkoviště.

8

Občerstvení a obědy na Hostýně v Poutním domě, ubytování je možno zajistit v kanceláři Matice Svatohostýnské (tel. 573 381 693)

______________________________________________________________________

Ekumenická lesní škola Je vyvrcholením vzdělávání a formace skautských vůdců. Nabízí hlubší pohled na filo­ zofii skautingu, aniž by opomíjela další obory skautské teorie a praxe (např. experimentální ar­ cheologie, psychologie, zážitková pedagogika, historie skautingu, rétorika, práce s kůží, vázané stavby, lasování, příroda, mezinárodní skauting a další). ELŠ věnuje zvláštní pozornost

duchovním hodnotám, které patří k základním pilířům skautingu. Vychází přitom z křesťanské tradice. Tato lesní škola je založena na kla­ sickém pojetí skautské výchovy, je jednou z po­ sledních nekoedukovaných škol v republice, ur­ čena pouze pro chlapecký kmen. Její ab­ solvování je vhodnou průpravou k získání OČK Myšlenkové základy skautingu a historie.

Termíny: 7. - 15.8.2004 Měsíční údolí u Vlašimi 17. - 19.9. 2004 Sedlec-Prčice Uzávěrka přihlášek: 30.4.2004 Přihlášky a informace: Ing. Jan Pečený - Neptun, Tlustovousy 3, 250 82 Úvaly, e-mail: [email protected]

__________________________________________________________________________________________________________

Zkušební komise OČK

„Myšlenkové základy skautingu. Historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení VII. zkušebního období v roce 2004. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná 22. října 2004 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 26. listopadu 2004 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“ a komise rovněž doporučuje „Čítanku pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené infor­ mativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor na základě písemné práce v rozsahu cca 10 stran A4, odevzdané nejpozději do 11. listopadu 2004. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 15. října 2004 na adresu: Miloš Blažek, předseda komise, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) nebo na e-mailovou adresu tajemníka komise: [email protected] (tel.281865223). _____________________________________________________________________________

Upozornění: V současné době jsou funkční tři zkušební komise pro OČK Myšlenkové základy skautingu a historii. Dvě v Praze (předsedové Edy a Merkur) a jedna v Brně (předseda Fetišek). 9

V roce 2004 vyhlásila Nadace Civilia program na podporu zaří­ zení, které se označují jako Domy na půli cesty. Jedná se o ubytovny a dočasné pracovní příležitosti pro mladé lidi, kteří strávili různé části svého dětství ve státních vý­ chovných zařízeních a nemají žádné

rodinné zázemí. V 18 letech opus­ tili dětský domov a nemají kam jít. Ocitnou se na ulici a často končí jako bezdomovci, drogově závislí, následné ve vězení (50 % všech vězňů v České republice strávilo dětství v dětských domovech nebo nápravných zařízeních).

Vyrůstali nejenom bez lásky, ale i bez základní individuální péče, neo­ svojili si pracovní a sociální návyky. Odborníci z Domů na půl cesty tyto mladé lidi učí pracovat, hospodařit s penězi, hledat si práci a vlastní bydlení a získat si samostatnost. Prostřednictvím Nadace Civilia bylo od roku 1991 podpořeno více než 300 nestátních neziskových or­ ganizací v sociálně - zdravotní oblasti na celém úze­ mí České republiky částkou přesahující 250 milionů korun. Kontakt: Nadace Civilia, Jelení 15, 110 00 Praha 1 Tel: 233 354 709 E-mail: [email protected]

ŠANCE NA DOMOV STRUČNÁ HISTORIE TÉTO NADAČNÍ ČINNOSTI

Nadace Civilia navazuje na aktivity skupiny poradců, která zprostředkovávala přerozdě­ lování fondů z nizozemských nadací nestátním neziskovým organizacím, působícím v sociálnězdravotní oblasti, na celém území České repub­ liky od roku 1991. Uvedené fondy přicházely do České republiky prostřednictvím Sdružení spolu­ pracujících nizozemských nadací pro střední a východní Evropu (CNF CEE), což je zastřešují­ cí organizace 35 nizozemských nadací. CNF CEE se počátkem 90. let minulého století rozhodlo finančně pomoci demokratickému pro­ cesu ve střední a východní Evropě prostřednic­ tvím podpory organizací, které tvoří občanskou společnost, tj. nestátních neziskových organizací, které vznikají na základě konkrétních potřeb ob­ čanů v konkrétních regionech. Jako cílovou sku­ pinu si zvolilo zdravotně, resp. sociálně znevý­ hodněné občany, kteří se díky omezeným schopnostem postarat se sami o sebe ocitli v so­ ciální izolaci a stavu nouze. Na základě tehdejší aktuální potřeby v České republice zvolilo CNF CEE za oblast svojí podpory příspěvky do in­ vestičních nákladů spojených s rekonstrukcemi a úpravami budov, ve kterých neziskové organiza­ ce poskytují své služby. Finanční podpora z CNF CEE umožnila v le­ tech 1991 – 2003 fungování a zkvalitnění služeb více než 300 subjektů působících v sociálnězdravotní oblasti. Přispěla na opravy mnoha zničených budov na území ČR, na něž se nedo­

stávalo jiných finančních prostředků, částkou přesahující 230 mil. Kč. Potřeba neziskového sektoru stále rostla a ved­ la v roce 2000 k rozhodnutí poradního sboru za­ ložit českou Nadaci Civilia. Cílem této nástupnické organizace CNF CEE je pokračovat v započatém díle a osamostatnit se. Důvodem k osamostatnění byla především skutečnost, že CNF CEE se rozhodly ukončit svoji podporu v zemích, které přistupují v r. 2004 k EU, a pře­ sunout svoje aktivity dále na východ. V žádném případě to však neznamená, že by CNF CEE po­ nechalo Nadaci Civilia svému osudu a zcela bez prostředků. Při založení nadace na podzim r. 2000 da­ rovalo CNF CEE Nadaci Civilia částku 31 250 € do nadačního jmění a poskytovalo až do konce roku 2003 finanční prostředky na grantování a provozní výdaje v plné výši. Od počátku roku 2004 podpora ze strany holandských partnerů postupně klesá, nicméně v určité – byť postupně se snižující míře – bude pokračovat nejméně do konce r. 2006. Nadace Civilia si tak musí najít jiné zdroje, aby mohla pokračovat ve své práci. Přitom je třeba zdůraznit, že od CNF CEE se na­ daci nedostalo jen podpory finanční, ale i pod­ pory profesionální a metodické, kdy během dlouholeté spolupráce a nizozemské supervize se podařilo osvojit si velmi cenné know-how. Cestu k osamostatnění zahájila Nadace Civilia intenzivním vyhledáváním finančních zdrojů na území České republiky. Veškeré s fundraisingem 10

spojené aktivity však vyžadují mnoho času a Vedena snahou učinit maximum pro zviditelně­ mnoho prostředků, účinný marketing a PR, které ní Nadace Civilia v očích veřejnosti přijala vedou k obecnému povědomí o Nadaci Civilia a správní rada nadace strategii podpory pro r. jsou dostatečným základem k dlouhodobé spolu­ 2004. Rovnež na straně fundraisingu plánuje práci s firemními i jinými dárci. Nadace Civilia Nadace Civilia pro r. 2004 celou řadu aktivit, zatím není a ani nemůže být zcela finančně které by jí měly pomoci k získání finančních samostatná. Zanechala za sebou spoustu práce, prostředků z tuzemských zdrojů. Veškeré tyto ak­ spoustu práce však i nadále zbývá vykonat. tivity směřují k dalšímu osamostatnění nadace Nadace Civilia bojuje o čas. V souvislosti se tak, aby Civilia mohla samostatně fungovat i po vstupem ČR do Evropské unie se mění celá úplném ukončení podpory ze strany holandských struktura veřejného financování i neziskového partnerů a aby byla schopna v plném rozsahu sektoru uvnitř naší země. Změnami prochází i za­ navázat a nadále rozvíjet dosavadní výsledky své hraniční, zejména evropské, fondy dosud více než dvanáctileté činnosti v oblasti podpory dostupné pro nestátní neziskové organizace. neziskového sektoru. RNDr. Karel Janoušek, člen správní rady nadace CIVILIA a střediska Junák 112.38 Výsledky 1. grantového kola

Správní rada Nadace Civilia se rozhodla doporučit svým dárcům (spolupracujícím organizacím a spo­ lečnostem) k podpoře následující projekty: * Proxima sociale Praha - Najdi si svůj JOB v 3BK1 - chráněné byd­ lení a chráněná práce pro mládež v obtížné životní situaci. * Sdružení pro osobní asistenci a nezávislý život zdravotně posti­ žených Tábor. * Lada Pacov – chráněné praco­ viště a bydlení pro těžce mentálně a kombinovaně postižené. * Ledovec Ledce – centrum pro psychicky nemocné a mentálně posti­ žené. * Fokus Mladá Boleslav – soci­ ální centrum pro dlouhodobě duševně nemocné. Výsledky rozhodnutí dárců partnerů Nadace Civilia podpořit / nepodpořit a v jaké výši, budou zveřejněny na webových stránkách http://www.civilia.cz/ během měsíce května.

Nadace Civilia 2004 Podpora vzniku a rozšíření chráněných dílen nestátních ne­ ziskových organizací. Uzávěrka byla 29. února 2004 Správní rada Nadace Civilia se rozhodla z vlastních prostředků podpořit následující projekty: * Akord Praha - Komunitní cen­ trum pro děti a mládež s těž­ kým mentálním postižením a kombi­ novanými vadami od 3 do 26 let. * OCH Jihlava – Centrum U Vě­ trníku pro aktivní uživatele neal­ koholových drog. * Trianon Český Těšín – Program pro zdravotně postižení dospělé v produktivním věku. * Charita Holešov – Centrum pro dlouhodobě nezaměstnané zdravotně postižené občany. * Reintegra Krnov – Chráněné dílny pro osoby se změněnou pra­ covní schopností.

Sbírka, kterou vykonali studenti a studentky středních škol dne 7. dubna 2004, vynesla 155.160,Kč. Nadace Civilia plánuje na podzim roku 2004 uspořádat další charitativní sbírku. Zájemci o spolupráci se mohou již nyní hlásit na e-mailové adrese: sou­ [email protected].

_____________________________________________________________________________________ 11

Výzva, doručená po internetu…

Podpoříte „kulturu života“ ? Teroristé, kteří 11. března připravili v Madridu smrt dvěma stovkám lidí, bolest desetitisícům zraněných a pozůstalých a strach stamilionům obyvatel západního světa, ve svém následném prohlášení celkem bez obalu vyjevili svoje smýšlení: Vy milujete život, ale my milujeme smrt. Bylo by omylem považovat tenhle postoj za společné stanovisko všech muslimů. I význační zá­ stupci islámského světa na posledním setkání v Assisi, které pravidelně pořádá papež Jan Pavel II. pro představitele všech významných světových náboženství, na tom posledním společně se všemi jasně vy­ znali, že nikdo nemá právo dovolávat se Boha pro svoje násilné jednání. Bůh je Otcem všech a je těžkým rouháním, když ho někdo ve jménu své víry chce zneužívat proti lidem jiné víry. Výsměšné zvolání teroristů – Vy milujete život, ale my milujeme smrt – nás ovšem může přivést k otázce, zda opravdu my, lidé západní civilizace, milujeme život. Ano – nepochybně drtivá většina z nás na svém životě velmi lpí. A také mnozí lpí na životech svých blízkých – rodičů, dětí, partnerů. Jenomže – lpět na životě a milovat život – to je přece jenom něco podstatně jiného. Vždyť sám Ježíš důrazně upo­ zornil na ten rozdíl: Kdo by chtěl svůj život zachránit, ten o něj přijde. Co prospěje člověku, získá-li celá svět, ale ztratí svůj život? (Mk 8,35-36). A fakta o postojích a smýšlení lidí v naší západní společnosti nás nenechávají na pochybách, jak je to se skutečnou láskou k životu. Rozsáhlý průzkum, který se v Evropě koná každých deset let, ukázal jasně, že ochrana věcí je postoji současných Evropanů mnohem lépe zajištěna než ochrana života v jeho různých důležitých polohách. Auta jsou mnohem lépe nejen právně, ale i morálně chráněna, než nenaro­ zené děti, umírající lidé nebo partnerské vztahy. Autoři výzkumu to vyjádřili otřásajícím bonmotem: V současné naší kultuře by bylo mnohem větší štěstí přijít na svět jako auto – než jako člověk. Právě toto má na mysli Jan Pavel II., když hovoří o kultuře smrti a nutnosti, aby křesťané v prvé řadě byli mezi těmi, kteří proti ní hájí a sami žijí kulturu života: Proti mínění o nezbytnosti potratů – kroky, které mohou chránit matku i dítě. Proti mínění o nemožnosti trvalé lásky – věrná partnerství a přátelství. Proti mínění, že každý se musí postarat jen o sebe – solidaritu a ohled na ostatní. Proti mínění o nesmyslnosti nemocí ničeného života – důvěra ve smysl oběti a spolu­ účast s trpícími. Proti mínění o definitivním konci života smrtí těla – naděje na věčnost. Tváří v tvář tomu, jak se nám jeví dnešní svět, mohou vypadat ty postoje, které charakterizují důraz­ né přijetí kultury života, jako bláhová utopie. A vskutku – kdyby to záleželo hlavně na nás, bylo by to beznadějné. Jenomže naši odvahu nepodepírá pře­ hnaná důvěra ve vlastní síly, nýbrž důvěra v Toho, který nás ubezpečuje: Nebojte se, já jsem přemohl svět. (J 16,33b) On – Vzkříšený je hlavním architektem civilizace lásky. P. Augustin Šváček OFMcap. + Jiří Edy Zajíc _______________________________________________________________________________________________________________________________

12

Příběh o malém Indiánovi Jednou v noci se Tatanka ve spánku lekl a plakal. Sova zahoukala těsně u jeho stanu a Tatanka, malý Indián, se bál. "Buď tiše, Tatanko," řekla mu babička, přilákáš svým křikem divoká zví­ řata a nepřátelské válečníky!" Ale Tatanka plakal stále hlasitěji. A když sova zavadila o střechu stanu svými křídly, hlasitě vykřikl. Takový strach měl malý indián z velkého ptáka. Až k ránu se uklidnil při ukolébavkách své babičky, které ho uklid­ ňovaly krásnou melodií. "Podívejte se na Tatanku, toho křiklouna!" volaly ostatní děti další ráno. "Nikdy nebude statečným válečníkem!" Smály se a nechaly chlapce stát stranou. Tu se vyšplhal Tatanka na strom a nikdo ho už nemohl spatřit. "Ještě poznají", myslel si, "že nejsem bázlivka. Jednou ulovím, až budou všichni hladovět, nejtučnějšího medvěda a jedním šípem přemohu nejúskočnější nepřáte­ le!" Tak uvažoval malý indián až do večera. Pak sklouzl dolů se stromu a vrá­ til se do vesnice. Muži už byli nazpátek z lovu a seděli kolem hřejícího ohně. Ženy pekly a vařily maso. Děti si hrály. Když spatřily Tatanku, smály se a volaly: "Podívejte se, křikloun je zase tady. Určitě zastřelil sovu!" Chlapec by se málem rozplakal, kdyby ho otec, který seděl s muži u ohně, nezavolal k sobě: "Tatantko!" Tatanka poslechl a ostatní děti zvědavě šly za ním, protože by rády slyšely, co nebojácný muž řekne svému ustrašenému synovi. "Dobrý večer, Tatanko," pozdravil ho otec. "Podívej se, vědro je prázdné. Máme žízeň, ale není tu žádná voda. Jdi k prameni a naplň vědro." Děti se na malého Indiána z povzdálí dívaly. Všechny věděly, že cesta k prameni není bezpečná, a ještě navíc slunce dávno zapadlo za velikou horu. Odváží se toho Tatanka? Malý indián vzal mlčky vědro a šel. Ponořil se do divočiny a krok za krokem hledal stezku. Srdce mu hlasitě tlouklo a lekalo se, kdykoli praskla větvička nebo když zvíře zachrastilo. Opatrně jako kočka kladl svoje nohy, až konečně slyšel hučet pramen. Potom naplnil vědro. Stále znovu a znovu kolem něho kroužila sova a naříkala. Tatanka by nejraději nechal vědro stát a běžel do vesni­ ce, ale věděl, že teď může všem ukázat, že je statečný. A tak došel k ohni, kde tábořili muži. "Áaa", řekl jeho otec, "jsi už tady!" Potom vyprázdnil vědro s cennou vodou a přikázal chlapci, aby šel ještě jednou. Malý indián cítil, jak mu slzy stoupají do očí. Ještě jednou prodělat tu strašnou cestu! Ještě jednou do tmy mezi šustící a chrastící zvířata dojít k prameni! Tázavě se podí­ val na otce, ale ten se dávno obrátil k ostatním mužům a nikdo už si Tatanky nevšímal. Tu se sklonil k vědru a namáhavě po druhé hledal cestu v temnotě. Když se vrátil, stál jeho otec již před stanem a čekal na něho. "Budeš jednou statečný muž", řekl. Tu zakřičela a zcela blízko kolem přelétla zase sova. Ale malý Tatanka se hrdě podíval na otce. Právě prožil docela jiná nebezpečí. Jak by ho mohl křik nějaké sovy ještě po­ strašit! Autorka: Dolores Travaglini (vybráno ze sborníku "Večerníček" vydaného v samizdatu r. 1971)

13

Meditační zahrada s Památníkem obětem zla Je místem naděje, pravdy, odpuštění a usmí­ ření. Místem pro vzpomínku na všechny oběti zla, pro načerpání síly a pokory do všedního dne. Místem pro ozdravění duše člověka ... Autorem projektu zahradní architektury a celé realizace je Luboš Hruška z Plzně. Památ­ ník ve formě křížové cesty vytvořil v letech 1986 až 1991 akademický sochař Roman Podrázský z Přibyslavi. Dílo, vytvořené z hořického pískovce, za­ hrnuje čtrnáct zastavení ve dvanácti skulptu­ rách v životní velikosti. Autory kulturně duchovního objektu s kaplí sv. Maxmiliána Kol­ beho jsou plzeňští tvůrci ing. arch. Jan Soukup a ing. arch. Jiří Opl.

Od roku 1995 je zahrada ve správě: Biskupství plzeňské Nám. Republiky 35 301 14 Plzeň tel.: 377 223 112 adresa správce objektu: Jiří Kutek Kardinála Berana 34 301 27 Plzeň tel.: 603 809 798 __________________________________________________________________________________________________________________

Královna květin Jiří Edy Zajíc (1983)

Byli tři sourozenci. Dva bratři a nejmladší sestřička. Bydleli daleko od města na kraji velké­ ho lesa. Jednou v lese našli tři malinkaté kvě­ tinky. Takové zvláštní, jaké nikdy před tím nevi­ děli. Zalíbily se jim natolik, že si ji vzali sebou a

zasadili je do záhonu na zahrádce před domem. Od toho dne každý z nich opatroval jednu kvě­ tinku. Zalévali ji, pečlivě ji ošetřovali a chránili jako vzácný poklad. Co je to jenom za květinu? Tato otázka je všechny velice vzrušovala...

Jednoho dne zabloudil do jejich lesa známý profesor botaniky z hlavního města. Když se po mnoha hodinách konečně dostal na cestu, zavedla ho právě k domku, kde bydlely tyto tři děti. I když byl profesor již velmi unavený, přesto si hned všiml tří malých květinek na záhonu - a nadšeně zvolal: "Ó, to je neuvěřitelné!" a pak ještě řekl jakési latinské, hrozně zamotané a dlouhé jméno. Děti se hned k němu seběhly - chtěly totiž chránit svoje květiny - ale on jim hned začal nadšeně vy­ světlovat: "To je nejvzácnější rostlina na naší planetě. Je to velice krásná květina. Hotová královna květin. Pokud se správně opatruje, dorůstá velikosti několika metrů. Má úžasně velikánské květy – modré, červené i žluté barvy, které krásně voní a jsou ještě navíc léčivé." Na chvíli se odmlčel a pak se náhle zeptal: "Chtěly byste, aby z těchto malinkých výhonků vyrostly ty nádherné květy?" "Ano, ano, chceme!" volaly děti jako o závod. Profesor však zvážněl: "Ve vašich podmínkách ale z takového malinkého výhonku tak krásná květina vyrůst nemůže."

14

"Proč?“ ptaly se překvapeně děti. "U vás je příliš chladno", vysvětloval profesor. "Máte tu i málo sluníčka. Také tu není dobrá půda - má málo potřebných výživných látek. Rostlinu je navíc třeba chránit před škůdci. Zkrátka, aby květina dosáh­ la své krásy, musela by být dlouhou dobu ošetřována ve skleníku". "Ve skleníku?" zklamaně vydechly děti. ''Ale my tu žádný takový skleník nemáme." "Ovšem,'"' pokýval hlavou profesor, "takový skleník mám pouze u nás v hlavním městě. Bylo by třeba přesadit květinu k nám." Oba bratři vykřikli: "Ne! Moje květina se nikam přesazovat nebude" Profesor opět vážně pokýval hlavou a řekl: "Ano. Je to vaše květina - a nikdo vám ji namůže bez vašeho souhlasu vzít. Ale pokud ji nepřesadíte do skleníku v hlavním městě, nikdy z ní nebude tak nád­ herná královna květin. Zůstane malou, drobnou kvě­ tinkou. A nejspíš zanedlouho zahyne." Děti mlčky přemýšlely. Mají svěřit tomu neznámému člověku svou květinu? Svůj poklad, který opatrovaly jako oko v hlavě? Profesor sice říká, že z ní může být květina ještě neskonale krásnější, ale co když to není pravda? "Aťsi!" vyhrkl nakonec starší bratr, "raději si nechám květinu u sebe." "I já si raději, nechám svou květinu u sobe, " opa­ koval po něm mladší bratr. Sestřička mlčela. Dlouho se dívala a svou květinku. Pak k ní poklekla a něco jí šeptala ... Potom rychle vzala lopatku, květinu vyrýpla s kusem hlíny a podala ji profesorovi. Stále nic neříkala, jen se mu upřeně dí­ vala do očí. Profesor se na ni usmál, pohladil ji po vláskách a řekl: "Až z ní vyroste královna květin, pozvu tě do hlavního města - když budeš chtít, odvezeš si ji domů. Neboj se, já na tebe nezapomenu." Když profesor odešel, začali se oba bratři sestře po­ smívat: "Ty hloupá! Měla jsi vzácnou květinu a teď nemáš nic!" "Ale vždyť ten pán slíbil, že z ní vyroste královna květin a že mi ji pak vrátí, '' bránila se sestra. ''Sliby, chyby", pošklebovali se jí bratři. "Snad bys mu nevěřila. Věřit můžeš jen tomu, co vidíš. A my své květiny vidíme, zatímco místo té tvé je teď prázdná jamka. Jsi prostě hloupá holka!" divoce se smáli. Sestřička by nejraději utekla někam do opuštěného koutku. A tak si klekla ke své prázdné jamce a dlaněmi si zakryla slzící oči ... Uběhlo několik let ... Květiny obou bratří dávno uhynuly. Starší ji neuchránil před mrazem a mladší ji zapomněl jednou v letních vedrech zalít. Jen v srdci jejich sestry hořel malý plamínek naděje. A proto zpo­ čátku každý den vybíhala za listonošem a ptala se, jestli nepřišel dopis z hlavního města. Čím dále však musela čekat, tím častěji ji na­ padlo, že čeká zbytečně. Jednou se jí sice ve snu zdálo, že vidí svou květinu v plné kráse,

obklopenou zástupem obdivovatelů. Ale to byl pouhý sen... Bratři se jí už dávno přestali posmí­ vat. Když uhynuly jejich květiny, pouze prohlásili: ''Tak už jsme teď na tom stejně, jako ty." Ale sestra přece jen úplně nepřestala věřit, že její květina možná žije. Před bratry však o téhle své naději mlčela. Dobře věděla, že by ji nepo­ chopili...

A pak přišel dopis z hlavního města, a bylo v něm napsáno: ''Mé dítě, tvá květina dozrála. Čekám na tebe na hlavním nádraží v neděli odpoledne. Tvůj profesor.“ K tomu byla přiložena jízdenka do hlavního města, barevná fotografie jakési překrásné květiny a pod tou květinou na fotografii bylo připsáno: Tvá královna květin.

15

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství! K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu! Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále, pohleď jak na celém světě rychle zmizely temnoty!... To je ta noc, o které je psáno: "Noc jako den se rozjasní" a "Noc je mým světlem ve všech radostech". Z Velikonočního chvalozpěvu (Exsultet)

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2004 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * Prémiová otázka: O jaké duchovní skutečnosti je povídka Královna květin? Autory tří prvních správných odpovědí čeká pěkná knížka. Redakce Na dobré stopě se ještě jednou omlouvá, že v důsledku delšího onemocnění na přelomu r.2003 a 2004 (jak v redakci tak v tisku) stále dochází ke zpožděnému doručování. Děkujeme za pochopení.

16