OBSAH: ∗ ∗ ∗ ∗ ∗ ∗ ∗
úvaha schůzka ODV informace nejen ze svatojiřské poutě knihovnička čtení na pokračování příběh poezie
_______________________________________________________________ O naději Křesťanská naděje přináší do života věřícího člověka zvláštní paradox, jenž člověku umožňuje, ba dokonce mu přikazuje, aby se zcela otevřel budoucnosti a zároveň aby se s důvěrou ponořil do přítomného okamžiku. Johanes Feiner Může nás napadnout najednou mnoho různých vysvětlení tohoto paradoxu. Myslím si ale, že to nejpravděpodobnější je v křesťanské víře, že skrze člověka, který uvěřil v Krista a jeho zmrtvýchvstání, koná, konal a bude konat Bůh. Proto nemusíme mít obavu, že právě nyní, v tomto okamžiku, není dobré to, co konáme, že nám to pokazí budoucnost. Je tu ovšem jedna podmínka, abychom to mysleli upřímně a vážně, kdykoliv se modlíme: „Bože, pro sím Tě, dej mi poznat, že konám to, co si Ty přeješ, a nikoliv to, co je z mé falešné důležitosti a pýchy“. A protože víme, že Ježíš Kristus je ta cesta, pravda i život, jsme zbaveni strachu z toho, co nastane v budoucnosti. Vždyť On nám slíbil: „A aj, já s vámi jsem po všechny dny až do skonání věků“ (Mt 28,20) – proto s důvěrou v jeho neustálou blízkost se můžeme zcela ponořit do právě probíhajícího okamžiku. Plně se zapojit do právě teď naléhavé pomoci bližnímu nebo do úsilí narovnávat pokřivené prakti kování skautského zákona i celé základní myšlenky skautingu. Snažit se a bojovat o to, aby skauting zů stal hnutím a nestával se pouhým „spolkem pro náplň volného času mládeže“, který budou řídit profesio nální manažeři, jež třeba ani nikdy nebyli skauty. Bojujme o to se skálopevnou nadějí a prosbou „Pane náš, v Tvou pomoc doufáme, buď, prosíme, s námi a posiluj nás.“ Milan Hejl - Rodrigo Zamyšlení nad citátem z knížky „Myšlenky moudrých“, vydané v r. 2000 nakladatelstvím „Nové město“. 1
ODV měl v dubnu na pořadu jednání: - informaci o projektu „Lidská práva“ (příruč ka pro Junáka) - zprávu o své činnosti, kterou tři zástupci od boru přednesou na jednání Výkonné rady Ju náka v dubnu 2004
-
-
mimo program vznikla v souvislosti s pre sentováním práce odboru diskuse o kompe tencích, která vyústila v hlubší diskusi o ve dení odboru (pokračovala v dalších dnech dubna) předložený leták Stezky písmáků, který bude odsouhlasen na příštím jednání
Stručná zpráva ODV k jednání na VRJ dne 28.4.2004 ve složení: V. Jech, H. Bouzková a J. Zajíc 1. Zhodnocení dosavadní činnosti odboru • odbor pracuje osvědčeným způsobem tak, že má tři typy stálých členů: ústřední duchovní rádce církví, které Junáka v oblasti duchovní výchovy aktivně podporují (v současné době jsou to CŘ kat., ČCE a CASD), dále představitele „Lesních škol“ pro vzdělávání dospělých (ELŠ a DELŠ) a nakonec má členy, jejichž zájem o duchovní výchovu je natolik výrazný a trvalý, že se této činnosti věnují dlouhodobě (jsme rádi, že jsou mezi zapojeni nimi také pravidelně studenti teologie a filosofie) • jako velmi operativní se ukazuje pravidelná účast br. M. Bárty, čímž se vhodně propojují infor mace a aktivity redakce Skautingu s informacemi ODV; podle potřeby se schůzek ODV za re dakci Kapitánské pošty zúčastňuje také br. P. Česák • díky br. Petru Kramplovi - Karbousovi má ODV již dosti rozvinutou informatiku na www.skaut.cz , a to ve třech oblastech: zaprvé mají čtenáři možnost si stáhnout texty (rádce ke skaut. slibu, texty o sektách apod.), zadruhé mají ke stažení vždy 10 čísel měsíčníku Na dobré stopě v běžném roce a zatřetí v rámci aktualit lze např. odpovídat na ankety (poslední vyhlásil ODV vloni a publikoval ji ve Skautingu a NDS) aj. • členové ODV jsou tradičně instruktory lesních (i jiných) kursů, lesních a instruktorských škol, kde nejen sami předávají výsledky práce ODV, ale také přinášejí cennou zpětnou vazbu od frek ventantů • jedinou dlouhodobou soutěží, kterou ODV organizuje, je „Stezka písmáků“, která zároveň zna mená konkrétní spolupráci s Klubem Pathfinder (s adventistickým zázemím) • je rovněž výhodné, že členem ODV br. Jiří Zajíc – Edy je ředitelem Kanceláře ČRDM, který soustavně dbá na zprostředkování informací z celé palety organizací pro děti a mládež, v Radě sdružených (nehledě na to, že je také členem redakce NDS) • ODV je rovněž pravidelně seznamována s činností dvou zkušebních komisí pro OČK ZHS (polovina jejích členů je členy ODV) • ODV se také věnoval otázce duchovní formace vůdců, pod jeho patronací uspořádali br. Marek Bárta a jeho manželka několik duchovních obnov a pracovní seminář zaměřený na náboženský program oddílů se zdůrazněnou náboženskou výchovou 2. Plán činnosti do Valného sněmu Junáka • vypracovat „příručku“ pro oblast duchovní výchovy (angažují se Edy a s ním Kamzík, Marek a Karbous) • sestavit „čítanku inspirativních textů“ (angažují se br. M. Kramář - Hraboš pro činovníky a ses. Hanka Bouzková pro skautský a roverský/rangerský věk) • sledovat „předsněmovou diskusi“ (jako shromažďování došlých námětů koordinuje br. Kamzík) • vytvořit „databázi ODV“ (úkol převzal br. J. Bláha – Gandalf) • rozvinout téma „formace vůdců“ – dosud neobsazeno (v současné době se tomuto tématu věnují každoroční semináře, samostatně organizované ELŠ za součinnosti DELŠ a podle potřeby i s účastí členů ODV)
2
Pomoc ODV hnutí • pravidelné přispívání do vlastního měsíčníku NDS (má cca 200 odběratelů po celé ČR, a to i mimo řady Junáka) • přispívání články do Skautingu • dvě publikace (pro vlčata a světlušky, pro rovery a rangers) od Petra Hájka - Balůa • instruktorská činnost • zajištění činnosti komise OČK ZSH • vedení vlastního segmentu www.skaut.cz • aktivní přenos informací z oblasti duchovní výchovy mezi 3 kmeny v Junáku 3. Hospodaření a rozpočet Náklady a výnosy podle kont (rok 2003) [Středisko]:19 Duchovní; Zisk CELKEM 0,00 518,0010 Poštovné 518,0070 Materiální služby 518,0100 Nájemné
26.4.2004 Má dáti 4 379,40 3 012,70 866,70 500,00
DAL 4 379,40 3 012,70 866,70 500,00
Na rok 2004 má ODV v rozpočtu plánované náklady do 10.000,– Kč. Bilance redakce NDS na prahu roku 2004: Zůstatek z roku 2002 Příjmy z předplatného a startovného vč. dotace Výdaje vč. podílu na Stezce písmáků 02 Zůstatek roku 2003
9 559,20 Kč 25 870,00 Kč*/ 21 919,80 Kč*/ 13 509,40 Kč
Meziroční bilance
+3 947,20 Kč
V lednu 2004, kdy byla bilance přednesena, přijal odbor návrh rady střediska Junáka 112.38 „Ječná“ a souhlasil s převedením financování redakce NDS do tohoto střediska. Dobrým důvodem pro to bylo, že již dva roky toto středisko bez problémů zajišťuje financování celostátní soutěže „Stezka písmáků“. 4. Seznam dosavadních členů předseda: Jiří Zikmund (a zástupce ústředního duch. rádce za CŘkat.) místopředseda: Vladislav Jech (koord. „Stezky písmáků, ústř. duch. rádce za CČE, redaktor NDS) členové: František V. Lobkowicz (ústřední duch. rádce za CŘkat.) David Čančík (rovněž člen redakce NDS, ústř. duch. rádce za CASD) Hana Bouzková (členka zkuš. kom.OČK ZSH, zástupce DELŠ) Miloš Blažek (předseda zkuš. kom.OČK ZSH, zástupce ELŠ) Jiří Zajíc (předs. zkuš. kom. OČK ZSH, rovněž člen redakce NDS, GEMINI) Petr Krampl (člen redakce NDS se zvl. zaměřením na web) Marek Bárta (člen zkuš. komise OČK ZSH) Pavel Česák (za Hlavní kapitanát VS) Vojtěch Dabrowski (zahraniční kontakty - ICCS) Zuzana Vankeová (členka redakce NDS a zahr. kontakty s ICCG) Michal Kramář (nově zapojen do programu) Jan Bláha (nově zapojen do programu) hostující člen: Marek Fajfr (nově zapojen do programu) Poznámka: v závorce za členy jsou jen ta nejdůležitější zaměření v rámci aktivit ODV, nikoliv jejich celková činnost v Junáku, jež by zabrala podstatně více místa
Zpráva k 26. dubnu 2003 za správnost: Vladislav Jech
3
ZPRÁVY duchovní rady brněnské diecéze (výběr: Kamzík)
Dopis ústředního duchovního rádce Junáka za ŘKC biskupa Františka Václava Lobkowicze skautkám a skautům Milé sestry, milí bratři, srdečně vás všechny zdravím v tomto jarním období, kdy si společně mimo jiné připomínáme svátek sv. Jiří, patrona skautů. Svatý Jiří není jen histo rická postava, která žila před sedmnácti sty lety a která byla námětem středověkých legend. Je pro nás symbolem a vzorem boje proti zlu. Tomu v nás i kolem nás. Přeji nám všem, abychom se věrným naplňováním skaut ských principů – povinnosti vůči Bohu, bližním i sobě, které se odrážejí ve skautském slibu, zákoně, heslu i příkazu, dobře připravili na celoživotní boj se zlem. Pracujme usilovně na sobě. Máme k tomu dobré nástroje: plnění skautských stezek a odborek, závody, výpravy, tábory. Pro věřící je k dispozici Liliový kříž, který zpracoval kolektiv Ústřední duchovní rady skautů katolické církve v ČR. Ten vyšel nedávno ve Skautingu a v doplněné verzi pro mladší členy je k dis pozici u duchovních rádců, kteří jsou vám připraveni pomoci podle svých možností ve všem, o co je požá dáte. K vašemu sebezdokonalování chce přispět Ústřední duchovní rada skautů katolické církve v ČR také pořádáním kvalitních vzdělávacích akcí. Letos v květnu (7.-9.) začínají pod vedením bratra P. Josefa Ti chého, SI – Jestřába setkání nazvaná Kapitoly z duchovního života. První témata nesou názvy O svědomí a Přátelství s Kristem. V květnu začne i Biblický kurz pod vedením bratra P. ThLic. Stanislava Pacnera – Pardála prvním víkendovým setkáním (28.-30.). Dalším velmi zajímavým setkáním bude jistě Víkend s desatery (přáteli), který ve dnech 8.-10.10.2004 povede na faře na Fryšavě pod Žákovou horou bratr Mgr. Petr Hájek-Balů. Na jaro 2005 připravujeme Víkend se skautským slibem. Na tyto akce se můžete hlásit u mého tajemníka bratra RNDr. Aleše Mikuly. Kontakty na něj jsou: e-mail:
[email protected] ; tel. 543 235 030 ; mobil 723 938 484 Již řadu let pořádají také duchovní rady některých diecézí velmi kvalitní akce, jako např. vzdě lávací semináře, duchovní obnovy aj. Věnujte jim i výše uvedené nabídce patřičnou pozornost a doporuč te je i ostatním skautským činovníkům. Věřím, že alespoň s některými z vás se setkám při pěší pouti na setkání středoevropských národů a na jeho vyvrcholení v Mariazell ve dnech 17.-23.5. letošního roku. Váš bratr František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavský a ústřední duchovní rádce skautů katolické církve v ČR ______
Akce pořádané Ústřední duchovní radou skautů katolické církve v ČR Aleš Mikula; e-mail
[email protected], tel. 543 235 030, mobil 723 938 484 1. Biblický kurz: 1. víkend 28.-30.5.2004 Vede br. P. ThLic. Stanislav Pacner – Pardál. Místo konání bude upřesněno podle přihlášených zájemců. Přihlášky Aleši Mikulovi do 23.5.2004.
2. Víkend s desatery (přáteli) 8.-10.10.2004 Vede br. Mgr. Petr Hájek-Balů. Místo konání: fara Fryšava pod Žákovou ho rou. Přihlášky Aleši Mikulovi do 3.10.2004. 4
Vodopád Kolik krásy a kolik různorodých tónů hudby je ukryto v tom jediném slově! Je krásný ve svém hukotu, posilován vydatným přílivem pří valové vody, je krásný v tichém zurčení svého letního nedostatku a je tajemný v zimě, kdy jeho krásu změnil panující mráz na pohádkovou bě lost namrzajících rampouchů, pod nimiž tušíme víc, než je vidět: skryté proudění živé vody s její silou, která po miliony let obrušuje a proměňuje tvář Země. Krása a síla se tu potkaly, jedna posiluje druhou, jsou jako dvě nerozlučné sestry. Sdílejí tu své místo s omšelými balvany, s dřevinami, které bojují o holý život v té troše zeminy skalních rozsedlin, vždy znovu zraňované stře pinkami ledu a vždy znovu udržované při životě rozstříkanými kapičkami vlahé letní vody, která jim nedá zahynout. Hudba zpívajících vod tu je slyšet za nesmě lého čiřikání pobřežního ptactva a můžeme v ní slyšet vše - od hlubokých a temných tónů varhan po cinkání zvonkohry droboučkých provazců vody, které splývají z kamenných převisů do studánek droboučkých tůněk. Kolik kapek tu krásu vytvořilo, nikdo nespočítá. Je osobitá, je nenapodobitelná, je neuchopitelná, ba co víc, ona je věčná, aspoň měře-no délkou lidského života a paměti. Posedět v takovém místě v kteroukoli roční dobu, to přináší užitek. První spočívá v tom, že jsme vytrženi v tichu přírody ke vnímání hluku, ne ale ledajakého. Hluk vody je přirozený. Jako by nám chtěl připomenout, že je zby tečné prahnout po tiché harmonii mezilidských vztahů, dokud nerozeznáme, že jí musí před cházet pro-žívání všelijakých trampot, ne ne podobných hukotu vod. Vodopád učí naději, že všechno, i vodopád těžkostí, břemen a závazků, stejně tak krásných chvilek, nás nakonec přivede k tiché tůni tam dole po potoce a o to silněji bu deme vnímat krásu toho uklidnění.
Užitkem z takového pozorování je pak i zku šenost, že to všechno způsobila obyčejná voda. Stačilo jen, aby jí bylo dost a dostala ten správný spád. I my tu zkušenost můžeme zužitkovat. Říká třeba starou pravdu, že sám nejsem nic, kde se sejdou k dobrému cíli dva nebo tři, už dokáží
mnoho. Jen musí mít společný cíl, vůli a vytrva lost. O tom vodstvo nespoutaných vodopádů ví své a ohlazené kameny ve vodotečích také. Víte, kolik životadárného kyslíku načerpá voda na svých pádech do hlubin, ve svém čeření a dovádění mezi kameny? Víte, kolik čistoty jí přibude, kolik užitečnosti pro její budoucí život? I tím nás může oslovit, když říká: Z každé život ní situace existuje východisko, každá životní situace má pro nás svou školu moudrosti. Petr Hájek – Balú
Čím se v životě dostávám dál, tím stále více cítím, že skutečný klid spočívá v tom, že se člověk „zřekne“ sebe sama a rozhodně připustí, že být v běžném slova smyslu „šťastný“ nebo „nešťastný“ neznamená vů bec nic. Osobní úspěch či uspokojení nezasluhují, aby se u nich člověk zastavoval, když přijdou, ani aby se trápil, když nepřijdou nebo se opožďují. Cenu má jen věrná činnost pro svět – v Bohu. Než to člověk pozná a než podle toho začne žít, musí překročit jakýsi práh, zažít jakési obrácení od toho, nač jsou lidé obecně zvyklí. Jakmile však k tomuto kroku dojde – jaká svoboda pro práci a pro lásku! Pierre Teilhard de Chardin 5
Výzva všem čtenářům „Na dobré stopě“! Vážení a milí, sestry a bratři, v rámci založení archivu a elektronické databáze ODV bychom vás tímto chtěli požádat o pomoc. V případě, že máte jakékoli materiály s duchovní tématikou jakož i odborné články a literaturu, která by se mohla hodit skautským činovníkům v jejich výchovné činnosti, související s myšlenkovými základy skautingu, prosíme vás o jejich zaslání. Ideální pro archivaci i pro další použití je forma elektronická. Uvedené materiály či odkazy na web, kde je možno se k nim dostat, můžete posílat na e-mail:
[email protected]. Samozřejmě budeme rádi i za kopie tištěných materiálů či jakékoli odkazy na ně. V tom případě může te použít adresu: Jan Bláha – Gandalf, Hubáčkova 254, Chotěboř, 583 01. Gandalf Š.
ČÍM JE MI SKAUTSKÉ BRATRSTVÍ Dostávám mnoho dopisů od lidí mně známých i neznámých. Jakmile nad prvním řádkem zahlédnu oslovení "Bratře", nebo dokonce "Milý bra tře", vždy se zaraduji a přiznám se, že takový dopis čtu jinak, ji nýma očima - vždyť mi píše někdo, kdo je se mnou "spřízněn volbou", jak to kdysi nazval J. W. Goethe ve stejnojmenné knize. Píše mi přece b r a t r skaut, s e s t r a skautka, píše mi někdo ze skautského hnutí a už to krásné oslovení naznačuje něco z duchovních hodnot, které společně uznáváme, které hledáme, které se i snažíme skautskou výchovou prosa zovat ve společnosti: konečný cíl bratrské porozumění mezi lidmi ce lého světa! A neodrazuje nás ani vědomí, že tento vznešený cíl je dosud tak velice, velice vzdálen! Považuji tedy ono oslovení "bra tře", "sestro", které je v celém skautském hnutí, na celém světě, vžité už od samého založení skau tingu, za něco zásadního, důleži tého, dokonce neodmyslitelného. Věřte, není to jen nějaký roman tický rituál, nějaký "spiklenecký", poznávací obřad, něco, co by nám skautům a skautkám - mělo v očích veřejnosti dodat na zajímavosti, odlišnosti atd. Trvám na tom, že už v tom oslovení je kus vyznání, je v tom prvek přihlášení se k duchovním hodnotám, je v tom i souhlas s oním prvním principem ze tří základních povinností, jak je do pevných základů hnutí posta vil sám Baden-Powell: "Duty to
God", "Povinnost k Bohu" (nikoliv jen k neurčitým, mlhavým, všemožně vyložitelným kategoriím Pravdy a Lásky!). Bratři a sestry, domyslíme-li to poctivě, máme přece společného Otce, svého Stvořitele - a píšu-li zde slovo Otec s velkým začátečním písmenem, hlásím se tím i k víře ve svého Stvořitele. A rozšířím-li své bratrské cítění na veškeré stvo ření, tak jak to dokázalo láskou překypující srdce svatého Františka z Assisi, pak mi jsou bratry a sestrami i ptáci, zvířata, květiny, všechno v přírodě; pak je můj vztah k přírodě vždy laskavý, šetrný, ochraňující, bratrský. Pak teprve nabudou pravého významu ona často citovaná, ale mnohdy jen papouško vaná slova Mauglího z Knihy Džun glí: "Jsme jedné krve, ty a já". Ano, jsme v duchovním obsahu těch slov bratry, sestrami! Žel, toto překrásné oslovování z našich řad mizí. Mizí hlavně v mladší a střední generaci a nijak to nezakryje fakt, že alespoň na různých poradách a sněmech přece jen takto oslovují přítomné i naši nejvyšší činovníci... Kdysi byly články ve skautských časopisech, majících přece nejen bavit, ale především vychovávat, vždy uváděny oslovením "bratři a sestry" - úvod níky zcela samozřejmě! Ale co říci na fakt, který jsem si se znepoko jením uvědomil při pozornějším pro listování některých skautských pub likací (nejnověji jde o "Čítanku pro instruktory", TDC 2000), že ani
6
v úvodu, ani ve statích všech ostatních pisatelů se slova "bratr", "sestra" už vůbec nevysky tují. Co říci na to, že v po sledních deseti číslech Skauta-Ju náka (ověřte si to!) se bratrské oslovení nevyskytuje ani v re dakčních článcích, najdete ho zcela výjimečně jen v nějakém dopise čtenáře. Zato spíš objevíte větu "kamarádky v oddíle" atd. Než by redaktoři a publicisté po užili oslovení bratrského, raději neoslovují vůbec, nebo to nějak opíší - nejčastěji přezdívkou apod. A důslednost této pisatelské tech niky až zaráží. Jak tedy můžeme žá dat po mladší a nejmladší skautské generaci, aby chápali i prožívali a hlavně uskutečňovali skutečné skautské vztahy, bratrství a ses terství, když na chodbách skaut ských domů zaznívá místo "Nazdar, sestro", Vítám Tě, bratře" ono cizí, mělké, nic neříkající "čau, kámo", nebo "Ahoj, kluci" (pokud nezazní něco hrubšího)? Jak tedy plní svůj výchovný úkol skautský dětský časopis, kde už slova bratr, sestra nenajdeme? Vzpomeňme si, s jakou nenávistí totalitní režim potlačoval všechny skautské projevy - a jak důsledně z dětí a mládeže vytloukal pojem bra trství svým vnucovaným, povinným "soudruhováním". Není to, co jsem výše popsal, nějaký důsledek tota litní převýchovy? Neozývá se v těch, kteří vzpomínají na státem zabezpečené i dozírané pionýrské tábory, v nichž duchovně založené, skutečně lidské vztahy a city byly nahrazeny kolektivismem, materia lismem a zcela bezduchým "soudruž stvím", jakási recidiva? Nebo je to (a tak to také vidím) jakýsi pu dový, snad i neuvědomělý odpor vůči všemu duchovnímu, jak to v prazá kladu těch slov - bratrství, ses terství - vnímavému srdci vskutku zaznívá? A až se to bojím domýšlet: není v tomto vytlačování bratrského cítění z hnutí i jedna z "nová torských" snah, sblížit a při podobnit skauting v Junáku jiným
spolkům a organizacím, kterým lépe vyhovuje nezavazující oslovení "ka marád"?! Sestry a bratři, je na nás, aby chom takovým trendům čelili. Za nikne-li náš pozdrav rukou, v němž tři vztyčené prsty připomínají onen princip tří základních povinností skauta, zanikne-li postupně naše oslovování, omezí-li se na minimum nošení skautského kroje, zanikne s tím i to zbývající, co nás tak významně odlišuje od "mládežníků" (jak ošklivé je to slovo!), od členů jiných spolků a organizací. Budeme jen pasivně přihlížet, s e stry a bratři?
7
Dvě poznámky nejen na okraj: Archiv NDS "vydal ze svých pokladů" i tento příspěvek, napsaný autorem v dubnu 2001 krátce po Kmenovém sněmu OS, který se konal v Kroměříži před třemi roky. V souvislosti s tím, že ani v kruhu ODV nejsme schopni dobře řešit osobní rozporné náhledy na řadu věcí, kladu si podobné otázky jako br. Šaman: musí to tak být, že i když si (snad) výstižně formulujeme svoje skautské zásady, obsažené v právě platném slibu, zákonu, heslu, denním příkazu, nakonec v mysli (a zřejmě také v srdci) nám náš bližní stává někdy "jen kolegou", "kámošem" atp.? Asi proto není daleko k tomu, že místo partnera v diskusi, kterého máme zá jem přesvědčit, si z jiného bratra skauta "vytvoříme" nepřítele, kterého je třeba "udolat". S mým smutkem "ladí" i grafika br. Šamana, která článek doprovází… Kamzík
Téma, které tu Šaman otevřel, i způsob jeho pojednání si rozhodně zaslouží reakci. Uveřejním ji v příštím čísle. Edy Milé sestry a bratři, asi v polovině 90. let "ko nečně" Junák vzal na vědomí, že nový slib svým prvním bodem, obsahujícím nejvyšší Pravdu a Lásku, ukončil historicky dlouhé období určitých snah, které "historicky vzato" neměly naději na úspěch. Mám na mysli pokusy na jedné straně za chovat staré znění "bez duchovního rozměru" a na druhé straně snahu věřících členů Junáka
znásobit nepovinnou doložku "K tomu mi dopo máhej Bůh" tím, že by se první princip skautingu dostal do prvního bodu slibu výslovně se jménem Božím. Velice mi v tom pomohla – vlastně stále po máhá – učebnice, kterou používali studenti a stu dentky učitelských ústavů za první republiky, mezi které patřila i moje maminka. Jmenuje se:
OBECNÁ PEDAGOGIKA. Pro učitelské ústavy. (Napsal Frant. Švadlenka, ředitel Učitelského ústavu v Praze, 4. vydání nákladem B. Stýbla v Praze 1929.)
Učebnice má ve svém úvodu napsáno: §1. pedagogika. (Vychovatelství.) 1. Výchova. U všech národů se vždy projevovala péče o děti; národové nekul turní přihlíželi však skoro výlučně ke stránce tělesné, teprv národ, který dospěl určitého stupně vzdělanosti, počíná si všímati také stránky duševní – vychovává svoji mládež. Výchovou rozumíme úmyslné působení na dítě (chovance), aby se stalo tělesně zdravým a silným, rozumově vyspělým a mravně dokonalým členem lidské společnosti.
Vypsal jsem pro sebe – a nyní to, co mne zaujalo a pomáhá mně, předkládám i vám – snad to bude k užitku „obecnějšímu“… (Kapitola)B. Psychologie poznání. §35. Pravdocit. 1.
Pojem. Vypravuje se o Pythagorovi, že obětoval z radosti 100 volů (hekatombu) bohům, když nalezl svoji známou větu. Podobnou radost cí til Koperník, když poznal, že se země otáčí kolem slunce, čímž bylo lze vysvětliti mnoho zjevů, do té doby nejasných. Radost a uspokojení cítí také každý člověk, nastává-li v jeho myšlení shoda a shodují-li se výsledky jeho myšlení se skutečností, nebo vyslovuje-li své přesvědčení. Na př. když pozná žák zařízení parního stroje, telefonu
8
nebo když rozřeší správně početní příklad, má vždy cit libý. Nemůželi však do příkladu vniknouti, nechápe-li zařízení parního stroje, cítí nelibost. Shoda výsledků myšlení se skutečností jest p r a v d a l o g i c k á , shoda řeči s přesvědčením je p r a v d a m r a v n í . Poznání pravdy a hlásání pravdy působí v člověku cit libý, nejistota při hledání pravdy nebo nesouhlas řeči s přesvědčením dává vznik citu ne libému; mluvíme o c i t u p r o p r a v d u (pravdocitu). Libost při poznání pravdy bývá tím mocnější, čím cennější jest nalezená pravda a čím větší byla námaha při hledání ji. Velmi často se stává, že cit pravdy předchází skutečnému poznání pravdy, a tu ji člověk tuší, má víru (na př. Kolumbus před objevením nové země). Opak pravdy jest n e p r a v d a ( o m y l ) ; je-li s nepravdou sdružen úmysl kla mati, stává se z nepravdy l e ž . 2. Osobní přesvědčení. Každý člověk nabývá postupně množství roz manitých poznatků o světě a mimo to si osvojuje určitá pravidla myš lení, čímž vzniká o s o b n í přesvědčení. Jest v témže poměru ku pravdocitu jako vkus ke krasocitu a je směrodatné pro všeliké t v r z e n í , p o p í r á n í a c e l é j e d n á n í člověka; co se s osobním přesvědčením člověka shoduje, to považuje za pravdu, toho pak, co mu odporuje, neuznává a odmítá jako nepravdu, po případě i lež. Výchova ve společnosti lidské se snaží dosíci, aby o s o b n í p ř e s v ě d č e n í chovancovo došlo všeobecného uznání, což jest podmíněno obecnou pravdivostí poznatků člověka a správností myšlení.
(Kapitola) C. O zásadách a metodě vychovávací. §72. Vychovávej s láskou! Každý vychovávací prostředek má své dobré i stinné stránky (na př. stálý dozor svádí dítě ku přetvářce, odměna vzbuzuje marnivost, trest zpupnost) - a proto z á l e ž í na individualitě v y c h o v a t e l o v ě , aby dodala prostředkům pravého důrazu. Hlavně l á s k a a v á ž n o s t jsou nutné podmínky blahodárné činnosti vy chovatelské. Lásku k dětem jeví, vystupuje-li vychovatel s n e l í č e n o u n ě ž n o s t í a s r d e č n o u l a s k a v o s t í , které jsou patrny ve slovech, posuncích a celém chování, má-li účast na bolestech a radostech dětských a dopřává-li jim ne vinných radostí. Chovanec ji dobře vycítí v rozkaze, napomenutí i trestu, vidí-li n e s t r a n n o s t a s p r a v e d l i v o s t - a nabude přesvědčení, že jest vychovateli péče o dobro chovancovo nade vše. Láska k dětem a) usnadňuje vychovateli přesné a svědomité plnění povinností, chrání ho před rozmary u výchově a před hledáním slávy a vlastního prospěchu; b) zabraňuje výbuchu vášní, na př. hněvu - a vede jej k trpělivosti, vy trvalosti a laskavosti; c) napomáhá, aby volil prostředky střízlivě a o účincích jejich přemýšlel; d) vzbuzuje lásku, důvěru a vděčnost chovancovu a pobádá jej k dobrovolné poslušnosti. V á ž n o s t ( a u t o r i t a ) povznáší vychovatele nad chovance a má jen tehdy pravou cenu, je-li založena psychologicky, to jest na vzájemné lásce a na přesvědčení dítěte o dokonalosti vychovatelově. § 73. Vychovávej pro život! Výchova má pravou cenu, vychovává-li se dítě pro život. To se děje, odpo vídá-li výchova kultuře doby přítomné, pohybujíc se mezi realismem a idea lismem, t. j. mezi prostou skutečností a světem myšlenkovým. Prostý idealismus jest jednostranný právě tak jako pouhý realismus; tento svádí často k hrubosti, brzdí pokrok, onen vychovává nespokojence se zvlášt ním světem myšlenkovým, odcizené skutečnosti.
9
Každý člověk má požívati výtěžků kultury a zúčastniti se podle svých sil kulturní práce společnosti, v níž žije. I jest třeba, aby chovanec a) poznal výsledky kultury, zejména poměry a zařízení, v nichž mu bude pů sobiti; b) aby se seznámil s názory, snahami, ideami společnosti lidské a zvykal uskutečňovati ideály klidnou prací; c) byl záhy od mládí veden k životu společenskému a navykal svoje zájmy podřizovati zájmům celku (rodiny a školy). Špatnou výchovou pro život jest, vodí-li se děti záhy do divadla, učí-li různým zdvořilostným frasím - anebo dbá-li při výchově rozmanitých bezcenných pošetilostí mody. Poněvadž se škola zúčastní výchovy pouze jako jediný ze mnohých činitelů, jest dbáti, aby bylo vše, co vykoná pro výchovu, úrodné a schopno dalšího vývoje. § 74. Vychovávej pravdivě! V našem společenském životě rozhoduje často spíše účelnost než opravdovost. Rodiny - i mravně zcela bezúhonně žijící - chtějí zakrýti jednotlivosti svého života nebo dokonce působiti klamným dojmem, aby zvýšily svou vážnost a důvě ru, a přikazují dětem ledacos zamlčovati, ba povídati i nepravdu. Tím se ničí přirozená otevřenost dítek, k čemuž hlavními pohnutkami bývají stud a zdvoři lost. Výchova jest pravdiva, souhlasí-li vnější opatření výchovná s vnitřní pod statou a smýšlení chovancovo se shoduje s jeho jednáním. Pravdivá výchova vede chovance ku přímosti a pravdymilovnosti a) vlastním příkladem vychovatelovým. Vychovatel nejednej nikdy jen na oko, nýbrž jeviž celá osobnost jeho přímost; b) duchem pravdy, který dýše ze všech opatření vychovatelových; c) poučováním chovance o bezcennosti vnější formy, není-li ve shodě s du chem, který jí dodává života; d) povzbuzením vrozené touhy chovance prokázati mužnou sílu a osobní sta tečnost tím, že mluví bezpodmínečně pravdu. Proti této zásadě hřeší vychovatel, dbá-li jen vnějšího pořádku a po slušnosti na oko a nestará se o vnitřní smýšlení chovanců. Proto jest ne zbytné, a b y s i v y c h o v a t e l u j a s n i l a u v ě d o m i l v ž d y p o m ě r z v o l e n é h o v y c h o v á v a c í h o p r o s t ř e d k u k d u š i d í t ě t e . Tak jest bez cenný na př. rozkaz, plní-li jej žák s naprostým odporem. Zvláštní zmínky za sluhují tresty. Trestá-li vychovatel s nesmírnou přísností a je-li nepří stupný, odpuzuje od sebe chovance a ten se pak uchyluje ku přetvářce a lži. § 75. Vychovávej jednotně! Jest úlohou výchovy, aby se vyvíjely všechny disposice chovancovy harmo nicky - a za tím účelem jest potřebí, aby vládl také soulad a jednota ve všech opatřeních přiměřeně konečnému cíli výchovy. Toho se docílí a) důsledností vychovatelovou. Schválil-li vychovatel něco chovanci, neod pírej a nezavrhuj mu toho v případě podobném. V tom právě záleží moc a síla prostředků vychovávacích, užívá-li se jich důsledně. b) jednotou všech osob, které jsou zúčastněny při výchově. Tak na př. má býti shoda mezi otcem a matkou, rodinou a školou, mezi učiteli, kteří vyučují společné žáky. Proto se doporučuje styk školy s rodinou, proto se pořádají porady učitelské. c) vhodnou volbou prostředků vychovávacích tak, aby se tyto doplňovaly a podporovaly. Tak se na př. rozkaz vhodně podporuje příkladem, rada čet bou a p. (výpis se zachováním původního pravopisu: Kamzík)
10
Kousek za Prahou – cca 15 km jízdy autobusem, ve směru na Karlovy Vary, je obec Hostinice. Ta dnes již prakticky srostla se sousední obcí Litovi ce, Odtud, z konečné stanice autobusových linek 306 a 357, které odjíždí z konečné stanice metra B Zličín, začíná západní část bývalé poutní cesty. Ta kdysi vedla od Strahovského kláštera přes statek Ladronku k Vypichu do Hostivice a Litovic, a dál až do kláštera Hájek. Historie kláštera Hájek - s přilehlým lesíkem, hájkem - začíná na přelomu sedmnáctého a osm náctého století, kdy zde byla r. 1625 postavena, na popud Floriána Jetřicha Žďárského ze Žďáru a jeho choti Alžběty Corony z Martinic, první Lo retánská kaple v Čechách, ke které směřovala pro cesí poutníků zblízka i zdali. Vlastní klášter nechal stavět od r. 1663 František Eusebius Žďárský stavi teli Carlem Luragem a Giovannim Domenicem Or sim. Do té doby františkánští mniši, kteří zde pečovali o duchovní službu od r. 1659, pobývali v tzv. poustevně (která byla zrestaurována a lze ji dnes navštívit stejně jako klášter). Ze starých map j zřejmé, že cesta, po které se poutníci ke klášteru ubírali, byla jednou z hlavních pří stupových cest od Křivoklátu do Prahy. Podél cesty postupně, za přispění různých dárců, bylo postaveno 20 kaplí. Při délce zhruba 20 km dlouhé, tj. od Strahovského kláštera, bylo jistě pro poutníky příjemné, když si u jednotlivých kapliček mohli odpočinout. Kdo kapličky navrhl nevíme, ale víme, kdo na jejich stavbu přispěl a kdo je projektoval. Projektantem byl Jan Ferdinand Sochor, který se do historie zapsal jako projektant a stavitel pevnostních staveb. Víme, že se podílel na výzdobě letohrádku Amerika, víme, že je autorem obrazu posledního soudu na provizorní zdi, zakončující nedostavěnou katedrálu sv. Víta a že dokonce zpracoval návrhy na dostavbu katedrály. Na výstavbu kaplí významně přispěly osobnosti teh dejšího politického, společenského i hospodářského života Království českého. Každý z mecenášů dal 200 zlatých na stavbu a 20 zlatých na údržbu. V kapličkách - v nikách - byly na omítce malované obrazy s námětem ze života Panny Marie v horní polovině a ve spodní pak ze života sv. Františka. Dnes na této trase realizuje program záchrany kaplí, které byly podél ní postupně postaveny a současně se dokončuje i obnova bývalé poutní cesty. Záměr obnovy kaplí, včetně poutní cesty, vznikl již na začátku 90. let. Nápad pak poněkud "usnul" a teprve až v roce 1998 se začalo o obnově znovu vážně uvažovat. Na obnově kaplí se finančně spolupodílely obce Červený Újezd, Hostinné, Chýně, Jeneč a okresní úřad Praha-západ. Obnovy kaplí se ujal akad. sochař J. Turský, který se svým kolektivem dokázal vzkřísit pů vab kaplí po stránce stavební a výtvarné. Co by ale kaple byly bez navázání na cestu. Podařilo by se sice zachránit poslední z 20 kaplí, ale ty by stály uprostřed rozsáhlých polí jako memento naší doby. Důležité bylo tedy i rozhodnutí obcí o obnově cesty z prostředků, poskytnutých Ministerstvem životní ho prostředí (ze Státního fondu životního prostředí) a Ministerstvem pro místní rozvoj (z Programu obnovy venkova). Tak se podařilo cestu v její původní stopě obnovit a jako doprovod vysázet 120 ks lip, které jsou v této téměř zemědělsky pusté krajině prvkem, který ji pomáhá opět nalézt ztracenou stabilitu. Cesta však neslouží pouze poutníkům a turistům, ale i cykloturistice. Z jedné strany lipové aleje mohou trasu využívat jezdci na koních. V okolí kláštera a v závěru dne i v jeho zdech proběhla druhá část letošní ho Dne (pouti) sv. Jiří, který započal v kostele Sv. Ludmily na nám. Míru v Praze – od 10 hod zde byla mše sv., spojená s předáním vyznamenání (pře dával je br. místostarosta Navrátil za účasti jak náčelní tak náčelníka Junáka). Odtud pak odjel autobus s téměř 30 svět luškami, vlčaty, skautkami a skauty, aby si v terénu u obce Hostinice zahráli hru na poznávání českých světců. Nebe nad
nimi plakalo, ale všichni statečně vzdorovali až nakonec u ohně v areá lu kláštera – poté, co zapěli několik písniček – se přece jen uchýlili do jeho zdí, aby tam dokončili jednak zpívání a také svoje hry. Mohou se tedy s klidným vě domím mít za poutníky, a jistě ne hraje roli, že svoje svatojiřské pu tování uskutečnili do tohoto místa. Dva oldskauti po dobu hry v teré nu vykonali několik malých dobrých 11
skutků při opravách, které převážně dobrovolnou formou v klášteře probíhají, a nechali si vysvět lit, proč manželský pár Langových, kteří zde na klášter dohlížejí a příležitostně podávají výklad, se pyšně honosí titulem „hajní Hájku“. Oni totiž oba dobrovolně hájí Hájek před zubem času… a jejich příklad „táhne“ i další dobrovolníky. Klášter, který co do vlastních zdí (ne však již mobiliáře) zůstal dobře zachován, za to vděčí
skutečnosti, že neutrpěl škodu za nacistů, za ko munistů byl sběrným táborem pro kněží, kteří byli při proticírkevním tažení v noci ze 13. na 14. dubna 1950 zatčeni a odvlečeni na různá místa. Po zrušení tábora v r. 1953 byl klášter pře měněn na vojenský sklad. Obnova kláštera začala již v roce 1990 a stále pokračuje.
K N I H O V N I Č K A Zamyšlení nad 2. citátem z knížky „Myšlenky moudrých“, vydané r. 2000 nakladatelstvím „Nové město“ v Praze 2, Londýnská 44. Naději a víru, že umím být lepší, sílu mi dej. Pochopit, co rozumu se vzpírá, sílu mi dej. Uvěřit, že pravda bude vítěz, sílu mi dej. Jan Nedvěd První verš této sloky jako by zhuštěně vyhmátl vše, o co ve skautské výchově usilujeme, totiž naučit sebe i ty, které vedeme, sebereflexi, překonávání sama sebe, zejména našich špatných a slabých stránek. Plnit body a příkazy našeho skautského zákona poctivě, věrně a trvale. Druhý verš jako by vyjadřoval to, co skaut v mnoha a mnoha okamžicích, kdy splyne s přírodou a žas ne nad její velebností, nekonečností i krásou. Odkud se to všechno vzalo, kdo vytvořil střídání slunce a tmy i koloběh života a smrti? Třetí verš jakoby nás vracel na začátek naší úvahy. Věřit ve vítězství dobra a pravdy. Pokud neuvěří me, těžko najdeme v sobě sílu konat tak, abychom k vítězství pravdy napomáhali. Křesťan to má snazší. Vždyť jeho Pán, kterému odevzdal své srdce, mu říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Děkujme Bohu za jeho milost a dar víry! Milan Hejl – Rodrigo ved. 212. klubu OS Votice
Poznámka k úvaze br. Rodriga: Na posledním běhu Pražské lesní školy (v roce 2003) jsem i já slyšel tento výrok, nikoliv však z úst věřícího křesťana, ale jako povzdech ze skautských řad: „Ti, kdo věří, to mají lehčí“. Zarazilo mne to a utkvělo v paměti – nyní mi to úvaha br. Rodriga připomněla. Opravdu to mají věřící lehčí? Je-li tomu třeba tak, jak to naznačuje řada knih, podobných té, kterou nám br. Rodrigo doporučuje, mají to věří cí skauti obzvláště lehké?
Domnívám se, ba vím to ze svých zkušeností, že „trefnější“ by bylo mluvit dnes třeba o „jasnější pravdě“, „zřetelnější cestě“ anebo „možnosti plnějšího života“. Zcela zřejmé – a v tom se jistě všichni shodneme – je, že jde o naději, protože ta spojuje všechny, kdo chtějí sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce po celý svůj život. Z tohoto pohledu to zřejmě nemá nikdo ani lehčí ani těžší, ale všichni mají stejnou šanci. To ovšem už je trochu jiné téma… Kamzík
12
Čtení na pokračování Liturgický rok VIII Letnice Židovské náboženství slaví sedm týdnů po svátcích pesach svátky týdnů (šavuot). Někdy také můžeme slyšet název Pentékosté, což řecky znamená padesátý a myslí se padesátý den po pesachu. (Řečtina totiž s oblibou některá jména v ustálených spojeních vynechává.) Jsou to původně svátky zemědělské – dík za sklizeň pšenice. Můžeme si o nich přečíst v Ex 34,22, Lv 23,15-21 a Dt 16,9-11, další bohoslužebné příkazy pak lze najít v Nu 28,26-31. Z kontextu vidíme, že se obsah svátku přeznačoval. Podobně jako pesach odkazoval k době egyptského otroctví a k vysvobození, dále pak ke smlouvě dané lidu Izraele na Sinaji, tedy k jedné z nejdůležitějších konstitutivních událostí pro celé starozákonní společenství. Křesťané zachovali podobně to, že období následující po Velikonocích je s velikonočními událostmi těsně spojeno. Je to doba radosti a díkůvzdání za Boží činy. Stará církev v tomto období uváděla nově pokřtěné hlouběji do tajemství víry v Krista. V současnosti se alespoň některé denominace k této praxi vracejí, takže se můžeme setkat s poněkud cize znějícím pojmem: „mystagogické období“. Nejstarším dokladem této praxe jsou velikonoční homilie Asteria Sofisty, nejznámějším pět mystagogických kateche zí Cyrila (či Jana) Jeruzalémského (4. století), kde je nově pokřtěným (neofytům) vysvětlován smysl křestních obřadů a liturgického dění jako takového. Doba po Velikonocích má také svá biblická čtení. Čte se kniha Skutků apoštolských, kde se v prvních kapitolách dozvídáme, jak to bylo dál, po vzkříšení… Autor rozvádí stručný závěr prvního dílu své ho diptychu1 (L 24,50-53) a ve Sk 1,3-14. Píše o Ježíšově nanebevstoupení, tedy o konci jeho fy zické přítomnosti s učedníky. Svátek Nane bevstoupení Páně se začal slavit poměrně pozdě, je doložen až ve 4. století. Slaví se 40. den po ne děli velikonoční, připadá tedy vždy na čtvrtek. Přesto, že jeho obsahem je zpráva, že Ježíš ode šel, je to svátek radostný. Protože Ježíšův od chod neznamená, že nás Bůh opustil a nechal na pospas… Budeme-li číst knihu Skutků dále (Sk 2), dojdeme k vyprávění události, která se odehrála právě o svátku šavuot – tedy padesátý den po Ve likonocích – k seslání Ducha svatého. Příběh spojuje sestoupení Ducha s ohněm a odkazuje tak k proroctví Jana Křtitele (Mt 3,11; Mk 1,8; L 3,16). Je zajímavé všimnout si toho, že na Ježíše samého sestupoval Duch v jiné podobě. Nyní ovšem přichází novým způsobem proměnit svět – a také nás. Přiznejme si, že si s Letnicemi tak trochu ne víme rady. Připadají nám podivné, kuriózní a ne bezpečné. A tak se letniční kázání obvykle omezují na konstatování, že o Letnicích má naro zeniny církev. Je to svým způsobem pravda, pro tože po seslání Ducha svatého se s těmi prostý mi, ustrašenými a ne právě univerzitně vzdělaný 1
mi rybáři, kteří se potulovali s Ježíšem po Gali leji a Judsku, něco stalo. Ta změna byla tak ob rovská, že dokázali mluvit o všech událostech předchozích dní, v kterých se ještě před chvílí neorientovali. A kniha Skutků pak dále vypráví, jak počet Ježíšových následovníků rostl a jak se evangelium (radostná zvěst) o Ježíšově smrti a vzkříšení vydalo na cestu z Jeruzaléma do Říma – do samého srdce tehdejšího impéria. Svědčí o tom, že to nebyla cesta hladká, že docházelo k tápání, nedorozumění, omylům a pádům, dokonce i k osobním tragédiím, ale jasně ukazuje, že v tom všem jednal Bůh a používal vše k naplnění svého plánu. O tom všem se většinou dozvíme. Ten, o kom se mlčívá, je Duch svatý. Katechismy nás učí, že je jednou z osob Trojice, ale náš vztah k této oso bě bývá předmětný. Trochu za to může řečtina, protože řecké slůvko pneuma (duch, dech, vítr) je středního rodu. Latina trochu Ducha svatého
Diptych je dvojdílná kniha téhož autora, v tomto případě Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolské.
13
rehabilitovala, alespoň gramatickým rodem (Spi ritus je rodu mužského). Ovšem – možná k pře kvapení mnohých – hebrejský termín ruach, kte rý má stejné významové vymezení jako předcho zí dvě slova, je rodu ženského! Přesto, že dogmata tvrdí, že Bůh není ani ON, ani ONA, ocitáme se najednou v určité nejistotě, protože (ať se nám to líbí či nikoli) určitý model toho, že Bůh je asi spíše ON, v nás díky ustálené tradici výpovědí o Bohu hlodá. Feministická teologie patriarchální koncept Boha napadá, a byť v ně kterých případech přehání, v tomto je její postoj přínosný. Je to minimálně proto, že o Duchu sva tém vypovídá alternativně jako o Ruach Hospo dinově – tedy v ženském rodě tak, jak o Duchu mluví Starý Zákon, nejkrásněji asi kniha proroka
Joele. Tomu, kdo má chuť se podívat na výpově di o Bohu v ženském rodu v době blízké staro zákonní (či spíše v období mezi Starým a Novým zákonem), doporučuji listovat v apokryfních kni hách (pro katolíky jsou to deuterokanonické), konkrétně knihou Moudrosti (Mdr 7-10) a Si rachovcovou (Sir 1; 3 a zvláště 24), tedy texty, kde se mluví o Boží Moudrosti. Mimo jiné je možno tam najít i tento text přisouzený Moud rosti (Sir 24,3b-4): „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi. Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu obla kovém.“ Pro nekatolíky to není závazná výpo věď Písma, ale vzpomeneme-li při četbě tohoto textu na Prolog evangelia podle Jana (J 1,1-14), je patrně o čem přemýšlet.
Církev slaví Letnice již od 2. století. Jejich liturgickou barvou je barva ohně, červená. V minulosti to byl svátek podobně velký jako Velikonoce, měl svou vlastní noční vigilii. Je možno zachovat ji i v sou časnosti v případě, že bude někdo křtěn (např. proto, že nemohl být z nějakého důvodu pokřtěn o Veliko nocích). Současnost zredukovala liturgickou bohatost Letnic a přimkla je významově blíže k Velikono cům. Zachována zůstala ovšem stará sekvence „Veni, sancte Spiritus“, která se zpívá před evangeliem (Velikonoce podobně mají sekvenci „Victimae paschali“). Letnice mohou být pro nás výzvou vyrovnat se nějakým způsobem právě se vztahem k Duchu svaté mu. I když byl Duch dán církvi, tedy i nám (Ježíš zaslibuje příchod Přímluvce a Utěšitele – viz J 14; 16), nemůžeme jím disponovat libovolně, mít jej kdesi zavřeného v krabičce a používat jen tehdy, je-li potřeba nějakého zázraku. Musíme být připraveni na to, že onen Boží „vánek“ může být někdy – i v našem životě – pořádná vichřice (z biblických postav se o tom přesvědčil např. prorok Eliáš – 1.Kr 19,1-19). Božím cí lem je spíše to, aby Duch mohl disponovat námi. K tomu se ale musíme nechat uschopnit, sami to doká žeme těžko. Učedníci se před příchodem letnic modlili a čekali na Boha. Modlitba se stala motorem jejich života. A podobně očekávání. Naučili se, že nechat se překvapovat Bohem je vlastně dobrodružství. Bůh je potom skutečně překvapoval a jednal, protože tázali-li se na Boží vůli, měli šanci slyšet Boží hlas. My už leckdy neslyšíme. Ale je možné se to znovu učit. Třeba se všemi výše zmíněnými texty Písma. Nebo například s epištolou Galatským, která krásně mluví o svobodě v Kristu, kterou nám dosvědčuje Duch svatý. Připravila: Darina Bártová
Všem čtenářům se ještě jednou omlouváme za opožděné vycházení NDS v roce 2004!
14
„Podivný“ příběh V jedné daleké zemi žil jednou jeden král , kterého na konci jeho života přepadla trudnomyslnost. „Po hleďte“, řekl, „mám na své životní pouti vše, co jen může smrtelník prožít, zakusit, zaslechnout i spatřit všemi smysly. Jen jedno jsem nemohl uvidět v celém svém životě. Nespatřil jsem Boha. Jeho bych chtěl ještě poznat! „ A král přikázal všem mocipánům, mudrcům a kně žím, aby mu přivedli Boha. Pohrozil jim nejtěžšími tresty, kdyby to nedokázali. Král stanovil lhůtu tří dnů. Smutek zachvátil všechny obyvatele královské ho paláce a všichni očekávali svůj brzký konec. Přesně po uplynutí třídenní lhůty, v poledne, si je dal král povolat k sobě. Ústa mocipánů, mudrců a kněží však zůstávala němá a král byl ve svém hněvu již připraven vynést rozsudek smrti. Tu přišel pastýř od stáda, který zaslechl králův příkaz, a pravil: „Dovol mi, ó králi, abych splnil tvé přání.“ Pastýř zavedl krále na volné prostranství a ukázal na slunce: „Pohlédni tam“, řekl. Král zdvihl svou hlavu a chtěl se podívat do slun ce, záře však oslepila jeho oči - a on sklonil hlavu a oči zavřel. „Chceš, abych ztratil zrak?“, řekl pastýři. „Ale králi, to je přece dílo stvoření, malý odlesk velikosti Boží, malá jiskřička jeho zářivého ohně. Jak chceš na Něj pohlédnout svýma slabýma, slzícíma očima? Hledej ho jiným zrakem.“ Ten nápad se králi zalíbil, a on promluvil s pas týřem: „Poznávám tvého ducha a vidím velikost tvé du še.“ Odpověz mi nyní na mou otázku: „Co bylo před Bohem?“ Po určitém přemýšlení pastýř prohlásil: „Nehněvej se na mne kvůli mé prosbě, ale začni počítat!“ Král začal: „Jedna, dvě…“ „Ne,“ přerušil jej pastýř,“ tak ne, „začni tím, co je před jednotkou“. „Jak to mohu udělat? Před jednotkou přece nic není!“ „Velmi moudře řečeno, ó pane. Také před Bohem ničeho není.“ Tato odpověď se králi líbila ještě daleko lépe než ta předcházející. „Bohatě tě obdaruji,“ řekl; „nejdříve mi však odpověz na třetí otázku: „Co Bůh dělá?“ Pastýř zpozoroval, že se srdce královo obměkčilo. „Dobrá,“ odpověděl,“ také tuto otázku ti mohu zodpovědět. Jen o jedno tě prosím: dovol, abychom si na chvilku vyměnili navzájem šaty.“ A král odložil odznaky své královské důstojnosti, oděl jimi pastýře a sám si oblékl prostou suknici a na záda si pověsil pastýřskou mošnu. Pastýř se nyní posadil na trůn, chopil se žezla a ukázal jím na krále, stojícího na stupních trůnu ve svém pastýřském oděvu: „Vidíš, to dělá Bůh: jedny pozdvihuje na trůn a druhé nechává sestoupit pod něj.“ Nato si pastýř znovu oblékl své vlastní šaty. Král tu však stál zcela ohromen. Poslední slova tohoto ušlechtilého pastýře hořela v jeho duši. Náhle se vzpamatoval a zjevně potěšen pravil: „Nyní vidím Boha!“ Lev Tolstoj 15
Dva mniši, jeden starší a jeden mladší, si spolu četli v Písmu. „Chtěl bych vědět, co za smysl má číst si v bibli pořád, den co den,“ prohlásil mladý mnich. Ten starší vstal, vzal košík a řekl: „Prosím tě, bratře, přines mi vodu.“ Mladší vyplnil to neobvyklé přání a nabral košíkem vodu ze studny. Než se však vrátil do cely, voda vytekla. Starší však poprosil znovu: „Přines mi v tomto koši vodu.“ „Nemá to smysl,“ řekl nakonec mladý mnich. „Voda nezůstane v koši, ať běhám jak chci.“ „Ale ten koš se přitom očišťuje,“ pravil ten moudřejší. Tu mladý mnich pochopil a četl Slovo Boží dále. Roland Breitenbach Pane, je to jen trochu chleba a vína, co klademe na tvůj oltář. Tvou vůlí se však pro nás stává životem. Nepřetěžuješ nás a nenakládáš na naše ramena nesnesitelnou tíhu. Dáváš růst každému zrnku obilí a hořet každé jiskřičce lásky. Jsi směr naší cesty i pilíř naších mostů . Amen
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů ∗ Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků. ∗ ∗ Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel.: 281 865 223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). ∗ ∗ Technické zázemí: Zuzana Vankeová a Adéla Čapková a David Čančík. ∗ ∗ Předplatné pro rok 2004 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,– Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,– Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. ∗ ∗ Prosíme o přesné údaje. ∗ Bez jazykové korekce. ∗
16
