Nejen Poezie Kuřete v Tubě. Nejen Poezie Kuřete v Tubě. Pavel Šimík + kolektiv autorů

Nejen Poezie Kuřete v Tubě

kolektiv autorů SASPI (www.saspi.cz)


Pavel Šimík + kolektiv autorů

1



© Copyright 2007 – 2009 Pavel Šimík a kolektiv autorů Grafické zpracování a doprovodný text: šíma (Pavel Šimík) Použité ilustrace: free web *.jpg soubory. Autoři básní (a povídek):

šíma (Pavel Šimík) čuk (Jiří Ulrich) endless (Jiřina Jurankova) Cyrano (Miroslav) Angile (Petr) Tomáš P. (Tomáš Pospíšil)

Prohlášení autorů: Výše jmenovaní autoři (SASPI) prohlašují, že Kuře v Tubě v životě neviděli, avšak tuší o jeho existenci. Dopad existence Kuřete v Tubě na další vývoj lidstva v oblasti kultury, vědy a náboženství jde čistě mimo ně. Jakékoliv nepodložené informace o Kuřeti (v Tubě) nejsou jejich dílem, protože všichni jsou skálopevně přesvědčeni, že ačkoliv není pobyt Kuřete (v Tubě) zjevný, jeho dopad na další vývoj lidské populace na planetě Zemi bude mít zásadní význam, alespoň co se kultury týče... Autoři také nezodpovídají za názory a proklamace odpůrců i zastánců Kuřete v Tubě. Reakce těchto dvou znepřátelených politických stran, které vznikly jako reakce na (ne)existenci Kuřete v Tubě na planetě Zemi, jde mimo kompetenci výše uvedených autorů a ti si také myjí ruce nad jejich prohlášeními a komentáři na tu, či onu, báseň. Tato sbírka neslouží k podpoře Kuřete v Tubě, ať už nábožensky, nebo politicky, avšak v žádném případě nepopírá jeho existenci (včetně samotné Tuby, která je ještě tajemnější, než ono Kuře)... Text neprošel úplnou redakční korekturou, případné překlepy a nedoklepy vyhrazeny!

2



Část první: Díla autorů

(sbírka básní o Kuřeti v Tubě v nezměněné podobě)

3



Předmluva k první části: Kuře v Tubě je celosvětovým fenoménem, který vznikl kdo ví kde a kdo ví kdy. Existence Kuřete nebyla nikdy potvrzena, natož zpochybněna. Žije mezi námi a nikdo z nás netuší, kdy a kde se objeví, jen nejasné indicie nám napovídají, že nejsme ve Vesmíru sami!

Nemožné se stalo skutkem a naše tajemné Kuře se dostalo i do Poezie. Až do této chvíle žilo jen v Próze a románu o Kuřeti v Tubě, který stále ještě není dokončen a jeho tvorba nadále pokračuje. Zdá se, že historie Kuřete je úzce spjata s historií samotného Vesmíru i lidstva jako takového...

Kuře v Tubě přežívá v naší kultuře a je stejně tajemné, jako například stvořitel nás lidí i celého Vesmírů. Co má Bůh společného s Kuřetem v Tubě? Všechno! Nikdo jej nikdy neviděl a přesto mnozí tuší, ne-li věří, že existuje!

A co na to samotný Bůh? Posuďte sami: Na počátku stvořil Bůh Kuře v tubě! Nejprve stvořil Tubu a pak Kuře! Kuře se nejistě podívalo na něj a na Tubu! Začalo divoce koulet očima a vznášelo se kolem té podivné věci! Bůh si zamyšleně mnul vousy a čekal, co z toho vzejde... "To snad nemyslíš vážně!" řeklo mu Kuře. "A co jako?" zeptal se jej Bůh. "No co? Co mám s tou blbou Tubou dělat?" nechápalo a stále kroužilo kolem Tuby jako Měsíc kolem Země. "Nechápu to!" "Já také ne!" zamyslel se Bůh. "Stvořil jsem Tebe, ó Kuře a stvořil jsem Tubu, ale nevím, co s tím budu dělat!" "Tak to máš smůlu..." zamračilo se kuře. "Dobrovolně Ti do té Tuby nevlezu! Víš o tom, že jsem na tu Tubu moc veliké?" "Máš pravdu!" souhlasil Bůh. A vynalezl mlýnek na maso, který drtí i kosti a kuchá a odšťavňuje zároveň. "Tak a je to..." "Co to je?" zhrozilo se Kuře a podívalo se nejistě na to veliké mechanické monstrum zavěšené v prázdnotě. Bůh několikrát zatočil klikou a pohlédl na Kuře. "Co to je?" zopakovalo Kuře svou otázku. "Kuřecí nebe!" pokrčil Bůh rameny. "Už vím, jak Tě dostat do té Tuby!"

4



"No a co tam jako tak budu dělat?" píplo Kuře velmi nejistě. "Co dělá ta věc?" "No... Nejspíš odpoví na všechny Tvé otázky a zbaví Tě všech problémů!" řekl Bůh Kuřeti a naznačil mu, aby vlezlo do mlýnku. "A nebude to bolet?" píplo Kuře. "Ne, možná jen trochu... Ze začátku!" řekl mu Bůh a zatlačil Kuře do mlýnku. Chystal se otočit klikou, když tu se zarazil! No jo, řekl si Bůh v duchu, ale jak to Kuře potom dostanu do té Tuby, až bude na sračky? Pardon, až z něj bude ta pasta? "Nechceš si to ještě rozmyslet?" uslyšel sotva slyšitelný Kuřecí hlásek. "Prosííííííím!" "Ne," zavrtěl Bůh hlavou a vymyslel plničku, kterou napojil na otevřený konec Tuby. "Ne!" žadonilo Kuře. "A je to!" pousmál se Bůh a začal točit klikou. Kuře jen trochu písklo a pak bylo ticho. Bůh se zamyslel a uklidil použitý mlýnek na maso a zašrouboval uzávěr. Příště budu muset to Kuře strkat druhým koncem, který je teď jaksi zahnutý... Ono se to Kuře velmi těžko dostáválo předkem do Tuby! I mistr tesař se někdy utne... Pokrčil rameny a podíval se na svůj výtvor, který nazval: KUŘE V TUBĚ!

Mezi námi, snad to Bůh nemyslel vážně! Vzdejme prosím proto hold Poezii i Kuřeti samotnému!

5



Kuře ve verších zakleté! Než se vrhneme na samotnou tvorbu, dovolte mi několik slov, přestože úvod již něco málo o našem Kuřeti prozradil, i když možná také ne... O co tedy jde? Předkládám vám, vážení a milí čtenáři, sbírku básní (a rádoby básní) oslavujících naše odvěké Kuře, které je snad stejným tajemstvím, jako zakletá síla atomů, která dokáže nejen ničit, ale také svítit a hřát! Pokud si myslíte, že autorovi těchto řádek přeskočilo, nejste daleko od pravdy!

Avšak za to Kuře ani jeho Tuba nemůže! A ať už je Kuře jen čistým výmyslem jistých chorých mozků, nebo vymodleným poselstvím z Vesmíru, žije Kuře z Tuby v naší sprosto-národní tvorbě a pokud dobrotivý Bůh dá, bude žít i nadále... Autoři těchto dílek ve skrytu duše doufají, že jejich tvorba zaujme a snad i poodhalí onu roušku tajemství, která halí tohoto vskutku zajímavého tvora (včetně jeho Tuby).

Přestože se vědecké názory a téze jednotlivých představitelů lidstva od sebe značně liší a pozemská populace je rozdělena do dvou táborů, tedy zapřísáhlých protubistů a antitubistů, rozhodla se malá a velmi slabá hrstka lidí, neřkuli umělců, přičinit o to, aby naše Kuře prorazilo alespoň na půdě literární, ne-li umělecké! Když už se lidé na něj nemohou shodnout na poli náboženském a vědeckém, snad se semknou alespoň v oné umělecké rovině, i když naděje, že se tento sen naplní je vskutku mizivá!

Začtěme se tedy do poetických veršů, které oslavují to, co k nám již mnohá staletí promlouvá tichým hláskem. Nechť vás osloví jeho melodický hlas a unese jeho poetičnost a krása veršů a rýmů, které jsou zaklety (více či méně) do nevšedních obrazů a jinotajů...

Nesmíme také zapomenout na reakci obou stran, které vedou o Kuře v Tubě své sváry! Zatím však vládne onen pomyslný, leč křehký, klid zbraní! Takže se může stát, že se pod básní objeví (snad z čistajasna) také komentáře přívrženců i opozice Kuřete v Tubě. Jak se zdá, bude „Studená válka“ jen slabým odvarem toho, co nás čeká díky našemu tajemnému Kuřátku. Snad tvorba autorů dopomůže k pochopení tohoto fenoménu a tato nová doba se nestane dobou tmářství, honem na čarodějnice a ničením všeho, co Kuře představuje...

Novodobá Inkvizice řinčí zbraněmi a může se i stát, že se tato sbírka stane zakázanou knihou a vše, co bude obsahovat jen zmínku o Kuřeti v Tubě bude nadobro ztraceno. Nechme však temných myšlenek a politických zvratů a oddejme se něžným i ostřejším slůvkům, která promlouvají skrze tvorbu autorů o něčem, na co jsme my lidé ještě nebyli připraveni! Avšak již se stalo a nám nezbývá nic jiného, než-li šířit dál tuto osvětu a ukazovat ostatním pravdu, která osvobodí nejen nás, ale snad i samotná Kuřata a jejich Tuby budou k nepotřebě...

6



O Kuřeti, Vejci a Tubě Když to tuby dáš vajíčko a soustava se zahřeje ráno podivíš se maličko že v tubě kuře je. Kuře si v tubě lahodí nepraskne tuby stěna když rozzuřena žena na muže vejce nahodí Kuře že není v tubě živé že pláče nebo skučí jako pes? Pak vzdělání máš lživétuba největší je vynález Cožpak materiál tubí stěny není přísně utajený? kdo prozradí ho - bude do průvanu pověšený. Nevyjímám bohaté, ni chudé Nevyjímám děti, ženy. Dnes a nebo nejspíš zítra Zdraví vás ministr vnitra (autor: čuk)

7



Kuřitubí báseň Bylo jednou jedno kuře, nechodilo však po dvoře. Kam šlo, tam svou Tubu táhlo, byla těžká a ono mělo síly málo. Ta Tuba sice byla na kolečkách, ale naše milé Kuře mělo trochu strach. Proč se bálo Kuře milé? Kdoví? Nechyběla mu totiž píle... A tak Kuře žluté se svou Tubou, snad nebude naší záhubou! Ačkoliv mi rým skáče jako prase, šíma napsal tuto báseň, už zase? Kuře na něj pípá, že jej nožky bolí, cožpak si ve své Tubě rádo nehoví? Tuba je to sice hezká, ale Kuře čeká cesta daleká! Do Kuřetubí říše musí jíti, s Tubou však půjde leda tak do... Chudák Kuře rozmilé, kdo vymyslel tu Tubu, o jemine? A tak se loučím s vámi o touto básní, snad šíma zase jednou něco napíše, až se znovu zasní... (autor: šíma)

8



Kuřitubí báseň II. Na Tubu spad těžký kámen, s Kuřetem je hnedka ámen! Kuře z Tuby vyteklo, a na zdi se rozcáklo! Kdo to všechno způsobil? Nevím, rád bych ho však zahubil! Oči bych mu z důlků vyrýpl´, kudlu do třísel mu zapíchl´! Břicho bych mu rozpáral, ale havran na zdi zatím zakrákal. Kouknul na Kuře a poskočil, potom hlavu otočil. Kuře předtím hlavou hýblo, něco mu však do ní rýplo. Byl to cepín a byl ostrý, koukám, Zuzka Brouk ho v ruce drží. Kuřete to nepřítel veliký, ta si nebude dělat žádný cavyky. Cepín z tělíčka vycukla, hlavičku mu rozšlápla. Krev mi cákla na boty, a to je konec mě i téhle trampoty! (autor: Tomáš P.)

9



Kuře v Tubě Jářku těbůh, Kuře. Zdravíčko, má tubo! K čemu kecy, že nemá vidět svět nahrubo??? Nahrajte ty tuby, palte slivovici. Doktor Čuk řek: Koukej, ať nejsi v koalici... Snad tu marně nečekám jen. Otevřete okno, aby Kuře mohlo ven... Proč tu nejsi ty, mé vypelichané kuře??? nakvoklé a hloupé v téhle habaďuře. Tys bylo má šance, nádherná a sladká... Utéct před životem, nezabouchnout vrátka... Život jako kurník ze čtyř stěn... Otevřete dvířka, aby kuře mohlo ven... Řeknu ti to rovnou, starostlivá kvočno, moje kroky míří rovnou na Opočno, cesta je už dávno víc než jen dlouhá... na pořádnýho krocana popadla mě touha... Říct jen přišel pátek vhodný den... Sežerem krocana, to bude jak sen! (autor: Angile)

10



Slabá chvilka Poezie Jak je možné, že je kuře v tubě? Vždyť se tam cítí skoro jako v hrobě! Co v té tubě, sakra, asi má, že z ní nevyleze a pípá, jak se dá! Pípá, pípá, nožky jej však nebolí, jeho tuba má kolečka a nikdo jej nedohoní! Kuře v tubě, na mou věru, bojí se leda, že skončí na šrot ve sběru... V jakém? No přeci v tom železném, držme kuřeti palce, tak pojď , šímo, raději už půjdem... Tvé básně jsou, milý šímo, děs a hrůza, kuře oči převrací, když šímu políbí zase ta básnická múza! (autor: šíma)

11



Kuře z Tuby ven... Vyženem ho Fenolaxem řekne: Sakra, hoši, jak jsem se sem vůbec dostalo? Šlo jsem chůzí pomalou doprava a dvakrát rovně skončilo to zase v ... Chudák kuře, zlatá tuba pláče máma, pláče Kuba jásá Fidel naopak kuře šikovný jest pták doutníky se učí motat zas má lekci do života (autor: endless)

12



Kuře bezdomovcem? Bylo jedno jedno kuře... zaseklo se v malé ďuře, nechtělo věřit na holuba, postačila mu jakás tuba, a z té tuby nechce ven, však mi jej jednou vyženem... (autor: Angile)

13



Kuře 100x jinak Hej hou, hej hou, kuřata v tubě jdou a jestliže se osmělí, tak i ven vylezou! Hej hou, hej hou, jdou s plnou parádou, a jestli Pánbu nadělí, na pánvi přistanou! (autor: Cyrano)

14



Kuře a pes... Když se stlačí k tubě tuba, od zklamání se psí huba stáhne koutek ke koutku, nic se neboj, kohoutku! Dvě tuby pes skousne stěží, zklamaně radši pryč běží, starou kost si nese v hubě. ***** Kouká pes na kuře v tubě, velmi rád by měl ho v hubě, leč kuře je mazané, nechce vylézt! Ne a ne! Pes tu ještě chvíli čeká, dokonce na kuře štěká, ale to se raději schová ještě hlouběji! Potom na tubu se vrhá, ale marně silou mrhá, ten, kdo tubu udělal, záležet si věru dal, je z tvrdého matroše, vylámeš si zuby, pse! Pes zájem o tubu vzdal, o ni nestará se dál, raděj hledá na dvorečku místo, kde si skryl kostečku. Z toho plyne poučení: kuře v tubě k žrádlu není! K bramborům anebo k hrášku nejlepší je kuře v prášku! (autor: Cyrano)

15



Zatracená tuba! Já jsem kuře v úzké rouře, těsno tuze je tu pouze... Nebaví mne jak sardinka v potrubí se tlačiti, šnekem není má maminka, proč mám domek nosit? Já chci běhat, já chci lítat, protáhnout si oudy své! Z potůčku voděnku pívat, ne být v tubě narvané! (autor: Cyrano)

16



Kuře a pes II. Kuře čerstvě narozené k tubě se zas fofrem žene, ta kulička žlutá ráda krytá měla by svá záda. Ovšem má to jeden háček: rychle roste tenhle ptáček, tuba stále stejná bude, kuře v ní stísněné bude, nebude moc' vylézt ven, jako šneček, den co den, ba i každou dlouhou noc marně bude o pomoc pípat, co zobáček stačí! Leč zachránce nepřikvačí... A tak, dvojče moje věrné, budoucnost tu vidím černě, i když,kdo ví, třeba dnes i s tubou ho slupne pes! (autor: Cyrano)

17



Kuřátko v tubičce! Jak to bylo, pohádko? Povím vám to zakrátko! Kuřátko si na výlet vyšlo, teď netrefí zpět! Večer už se kvapem blíží, kuřátku se očka klíží, vůbec neví, kde to je a vtom tubu zahlédne! Malé, samo, bez pomoci, v tubě přespat chce dnes v noci! Než noc převrhla tmy hrnek slupne pár pšeničných zrnek, pak do tuby vleze si, zavrtá se a už spí! Ráno chlad je vzbudí...Ouha! Zcvrkla se ta trubka dlouhá, vypadá to jak zlý sen: kuře z ní nemůže ven! Snad to způsobila rosa! Z jedné strany nožka bosá, z druhé hlava kouká zas, kuře čeká perný čas... Jak šneček se smutně plouží, temnou obavou se souží, že již neuvidí více matku kvočnu ni kuřice na dvorku jak červy baští... /Málem to s kuřetem praští, ale přec se táhne dál, možná kdos by pomoc znal!/ Zas den končí, už se smráká, když v potoce spatří raka! Poraď, raku, kmotříčku, jak sundat tu trubičku?

18



Rak vyleze z vody ven, obhlídne to a pak jen řekne: Pospěš ke mně sem, přecvaknu to klepetem! A jak slíbil, k činu má se! Již tu kuře v plné kráse a bez tuby šťastno stojí... Vida! Tam se slípky rojí! Kuře už je mezi svými a mně právě došly rýmy.... (autor: Cyrano)

19



Pracovité Kuře! Kuře v tubě jak já v práci nemá smysl pro legraci houf pomalých idiotů ničí to co ono v potu tváře tvoří celé dny kdo nemá být nešťastný když se denně z tuby sápe no tak už mi pomož, chlape...! Leč on pouze stojí, zírá na ty divy všehomíra nemožné je hračkou jen Kuře rázem letí ven volné žluté odpočaté co s reklamou naděláte...! Lhala a lhát bude dále pohádka jest ve finále nabídli mu v televizi kariéru - a tak mizí...! (autor: endless)

20



Těsná Tuba... Zrnko, červík, žížala, krok, sun, chůze pomalá, peří trošku zčepýřené, toť kuře zapouzdřené! Žlutý rozcuchaný ptáček, co po dvorku vandruje, nic mu nejde pod zobáček, Tuba tělo stahuje... Tohle má být kohout, kura? Na pekáč či pro vejce? To raděj ať /Hip, hip, hurá!/ oběd bezmasý dnes je!!! (autor: Cyrano)

21



A co Tuba v Kuřeti? Bylo jednou jedno kuře, žilo si na dvorku, avšak bylo hůře... To kuře sezoblo tubu jakousi, která se válela na návsi... Čert ví, který ďas jej tam zavedl, a naše milé kuře mamonem podvedl... Kuřátko natěšené tubu sezoblo, nyní se tubou dusí a mnoho si nepomohlo... Kohoutek poblíž žádný není, slepičky také nejsou k zavolání... Kuřátko hyne potupnou smrtí, mnoho by nechybělo a vypadla by jí z řiti... Pardon! Kuře s tubou pochováno bylo, jak se sluší a patří, kdo by ono kuře jísti mohl, že, milí známí, sestry a bratři... Kuře bylo sežráno červy, a ona tuba? Dodnes jde lidem na nervy, přestože nazajímá ani ty červy... Bzučí a tiše se chvěje stále, ať už jde někam do zeleného háje! A to je vše o Kuřeti a Tubě, ať vám Kuře nezaskočí v hubě... (autor: šíma)

22



Tubí menu! Co mě to škrábě v hubě? Dal jsem si k večeři Kuře v tubě! Kuře bylo dobré, ale co ta tuba? Ještě mě z ní doteď bolí huba! Ty jsi ale gurmán, jen co je pravda! S tubou přeci není žádná sranda! Nač tubu konzumovati, když je tu to Kuře? Tuba je jen obalem, ač je to k nevíře... Kuře v tubě to je skvost, gurmánům vždy pro radost! Na divoko, stokrát jinak, Kuře v tubě má vždy dobrý šmak! A jak k tomu ono Kuře přijde? Ono nám to snad jednou dojde... Cožpak? Že lepší než Kuře v tubě je i vařený rak... Kuřátka naše milá... Nebojte se, není to naše vina... A že je tato báseň jak utržená ze řetězu, dopíšu ji a z tuby již celý týden nevylezu! (autor: šíma)

23



Část druhá: Reakce na Kuřetubí Poezii

(názory a reakce zastánců i opozice)

24



Předmluva k druhé části Jak se zdá, přečtení těchto několika málo dílek o Kuřeti v Tubě dokázalo rozdmýchat mínění obou znesvářených stran, tedy zastánců i opozice. Těžko říci, která z obou stran má vlastně pravdu. Najít ji jde opravdu těžko a mnohdy je skryta tak důmyslně za všemi polopravdami a nepravdami, až se z tohoto hledání může stát přímo heroický, ne-li hrdinský čin. Nechme však politikaření a slovíčkaření, protože jak už všichni víme, nejde zde o to, zda-li popřít, nebo podpořit existenci něčeho, co se vymyká všem přírodním zákonům...

Nejde zde také o chvalozpěv na něco, nebo někoho, co je v praxi zcela neviditelné a nepostřehnutelné. A tedy i to, co zatím nechce býti viděno. Možná si my lidé nezasloužíme vše, co nám může Kuře v Tubě přinésti, tedy pokrok ve vědě, umění a filosofii, přestože nikdo popravdě ani zdaleka netuší, jakou technologií a jakou inteligencí naše Kuře v Tubě vládne. A tak jej můžeme jen slepě opěvovat, volat na něj a stavět mu své pomníky...

Autoři básní, které jsou uvedeny v první části této knihy stojí v pozadí a nepřiklánějí se ani k jedné ze dvou politických stran, protože se cítí jako umělci zcela apolitičtí. Jejich druhá (lidská stránka) a účast jich samotných jako kuřitubích politiků jim v žádném případě nezakazuje ono rozdvojení lidské existence mezi lidskou populaci a Kuřata v Tubě. Jsme nakonec také jenom lidmi, kteří tuší, že pravda je někde tam venku...

Ať už půjde o jakýkoliv slovní, nebo jiný duel mezi zastánci a odpůrci, kteří zde vyslovili své dojmy z přečtení všech dílek, autoři se rozhodli tvářit nanejvýš shovívavě a ignorovat jakékoliv jejich výstřelky! Umění by nemělo sloužit politice, přestože se tak již v lidských dějinách nesčetněkrát stalo a nemusíme chodit příliš daleko. Proto přejme nejen umění O Kuřeti v Tubě, ale samotným Kuřatům mnoho zdaru a dlouhá léta, včetně přízně nás lidí, ačkoliv jsme bláhoví a konečně víme jedno, nejsme zde sami a kdo ví, jaká tajemství před námi ještě naše budoucnost skrývá?

A také si nemyslete, že Literatura nedokáže ovlivnit lidské myšlení a pohled na svět. Stačí se podívat na knihu, která provází lidstvo již několik tisíciletí! Za dobu své existence se nezměnila a snad se také nezmění náš pohled na Kuře v Tubě a pokud ano, pak doufejme, že jen a jen v dobrém!

25



O Kuřeti, Vejci a Tubě (autor básně: čuk) Všeobecný náhled: Strana nestraníků se přiklání k názoru, že jde v této básni o čistě vědecký pohled na podstatu a účel samotné Tuby, přestože není jasné, jak tato tuba vypadá a z čeho se vlastně skládá. Dále tvrdí, že házeti touto Tubou je nanejvýš neetické a chybné, protože nikdo neví, co taková Tuba po dopadu vlastně udělá a nepromění-li se v granát, či samotný šrapnel... Reakce přívrženců: Nikdo z těch, kteří Kuře v Tubě podporují, nepochybují o tom, že je Tuba zcela neškodná a proces zrození Kuřete nemožný, jak je uvedeno v samotné básní. Pojetí básně vidí jako zcela zvláštní a onu potřebu házeti Tubou, nebo snad i vejcem v ní po druhých lidech jako zcela nepatřičný čin, který hraničí s absurditou. Avšak si také nemyslí, že by jakákoliv manipulace s verši, rytmem, nebo stylem básně, včetně samotné Tuby, mohla vyprovokovat jakýkoliv nepřátelský čin ze strany Kuřete v Tubě. Reakce opozice: Existence něčeho tak směšného (a tím je myšlena i samotná báseň) se jeví odpůrcům Kuřete v Tubě jako naprostý nesmysl. Nikdo přeci nikdy žádné Kuře neviděl a nikdo také netuší, bylo-li napřed vejce, nebo slepice... Nebo dokonce slepice, či vejce! Tyto dohady jsou naprosto nepatřičné a nejsou důležité pro život lidstva na Zemi. Dumat nad složením a účelem něčeho, co ve skutečnosti ani neexistuje je pro opozici něčím, co by mohlo býti startovním impulzem k odvezení jistých přívrženců Kuřete v Tubě do jistých zařízení, kde by všem tento nesmysl dozajista vytřískali z hlavy!

26



Kuřitubí báseň (autor básně: šíma) Všeobecný náhled: Shodnouti se nelze, jak je možné, že by Tuby kolečka mohly míti. Nač jsou vlastně Tuby Kuřatům? Proč se Kuřata liší od kuřat pozemských? Báseň je to vcelku neumělá, rým i rytmus je spíše slabý, avšak samotná báseň má hlubší význam ukrytý mezi řádky. Kde se nachází Kuřitubí říše? Byl autor při psaní této básně při smyslech, nebo pod vlivem omamných prostředků? Reakce přívrženců: Jisté je, že tato báseň sebou přináší určité pozitivní poselství a tím je touha Kuřete v Tubě po vlastní zemi, kde by mohla svobodně žít, vyznávat svou víru a směle kráčet k lepším zítřkům. Ona kolečka by mohla být určitým pozitivem, pokud jsou samotné Tuby příliš těžké, avšak pokud se Kuřata skutečně trápí, měla by vyhledat nejen lékařskou pomoc! Přívrženci se odmítají pouštět do sáhodlouhých rozborů této básně a autorových podnětů k jejímu napsání, ale jsou pro to, aby šíma i nadále tvořil své básnické (pa)díla, která ačkoliv jsou na první pohled zcela nepovedená, mají něco do sebe a také podporují samotné Kuře v Tubě a obracejí k němu pohled ostatních lidí a čtenářů. Reakce opozice: Opozice je jiného názoru a touží po razantním zákazu koleček na Tubách Kuřat a také po zákazu Poetické literatury o Kuřeti v Tubě jako o klamání všeobecných mas obyvatel. Žádné Kuře přeci neexistuje, nemá svou zemi a nikdy mít nebude! Námitky, že ani existence samotného Boha nebyla nikdy (a patrně také nebude) vysvětlena, smetla opozice razantně ze stolu se slovy: „Pokud bude básnit šíma, nebude to nikdy príma...“ Co se za touto větou skrývá je bohužel zcela ve hvězdách...

27


Kuřitubí báseň II.


(autor básně: Tomáš P)

Všeobecný náhled: Ať už jde o přívržence, nebo opozici, všichni se shodli, že je tato báseň trochu... A teď nemohli najít to správné slovo, ale mluvilo se něco o všeobecném násilí, rasové nesnášenlivosti a tak podobně. Ano, pohled autora na Kuře v Tubě, které je násilím vytlačeno (kamenem) ze svého příbytku a pak někým zahubeno je důkazem toho, jak my (lidstvo) ve skutečnosti smýšlíme. Možná bychom se měli (my lidstvo) nad sebou trochu zamyslet. Co když jde o tvora z jiné civilizace? Co když budou brát tuto báseň jako akt války? Tuba s námi! Reakce přívrženců: Zastánci Kuřete v Tubě souhlasně přikyvují! Ano, kdo to kdy viděl, aby byl mučen jakýkoliv živočich, byť jen v literárním díle. Naštěstí není Kuře v Tubě na seznamu chráněných zvířat a samotnému autoru není možno dokázat jeho negativní smýšlení vůči Kuřeti v tubě, takže zde zůstalo pouze u slovního napomenutí a nakonec, autor to nemusel myslet zle, jen naznačit, jak může naše Kuřátko dopadnout, pokud se dostane všeobecné smýšlení na tu nesprávnou stranu... Stačí se zamyslet, jak dopadli vlci, nebo medvědi, či jiná škodná zvěř, že? V celku je tato báseň (i se všemi svými negativními rysy) hezkým odstrašujícím příkladem toho, jak se nechovat ke Kuřatům v Tubě! Reakce opozice: Odpůrci Kuřete by se rádi seznámili s jistou „Zuzkou Broukem“ a navázali s ní nejen diplomatické, ale také ekonomické a kulturní styky. Patrně se řídí heslem: „Čím je nás více, tím hůře pro ně!“ Jinak neměla opozice k básni žádné připomínky, jen se davem nesla jistá zmínka o „pošmáknutí si“ na jednotlivých verších této básně. Snad šlo o ojedinělé případy, ale kdo ví? Pokud by vyhrála opozice, nastalo by pro Kuřata peklo na Zemi...

28


Kuře v Tubě


(autor básně: Angile)

Všeobecný náhled: Slova: „sežrat krocana“ vyděsila takřka všechnu drůbež, o Kuřeti ani nemluvě. Ještě teď se kdejakému Kuřeti chvěje Tuba. Kuře však není obyčejným kuřetem a jeho konzumace by nemusela být vítána (z pohledu samotného Kuřete), avšak je zde také pohled na vysvobození Kuřete z nadvlády Tuby. Ale co když žijí Kuřata a Tuby v jakési symbióze? Jeden bez druhého nemohou být? Toť otázka! Reakce přívrženců: Prokuřecí strana jen vítá příchod Kuřete do politiky. Proč ne? Proč by nemohla mít Kuřata v Tubě, ne však obyčejná kuřata, která nám běhají po dvorku, své volební právo a právo na (lidský?)... Ne, na kuřecí život bez hrozby smrti a snědení! Zastánci Kuřete vidí přechod Kuřete v Tubě k opozici jako (nejen) politickou sebevraždu a doufají v autorovu krátkodobou indispozici! Zároveň kroutí hlavou nad oslavováním pojídání drůbeže, ale mezi námi, každý normální člověk uvítá jakoukoliv drůbež na svém stole, vždyť jde přímo o delikatesu! Ne však Kuře v Tubě! Toto zásadně odmítají a jsou pro zákaz lovení a pojídání těchto mimozemských návštěvníků! Reakce opozice: Opozice je samozřejmě pro, když už Kuřata nebudou moci sežrat, vychovají si je podle svého. Proto přestup Kuřat vítají a těší se jako malé děti! Existence Kuřat bez jejich Tub je trochu děsí, protože nevidí využití prázdných Tub, jejichž složení a účel je nám lidem stále neznámý! Vcelku proti této básní nemá nikdo z opozice žádné připomínky, ani námitky! Snad jen ono „familiární“ zdravení Kuřete, jako by již patřilo mezi nás lidi! Kam bychom to dospěli?

29


Slabá chvilka Poezie


(autor básně: šíma)

Všeobecný náhled: Pohled autora šímy na samotné Kuře a hlavně jeho Tubu je vcelku zajímavý, přes všechny neumělé rýmy. Možnost, že by Kuře nešlo dohonit (ať už z jakéhokoliv důvodu) trochu děsí oba rozpolcené tábory. Nikdo netuší, čeho všeho je Kuře schopno! Otázka dalšího básnění autora, byla v tichosti přehlédnuta, ať si už náš milý šíma dělá, co se mu zlíbí! Reakce přívrženců: Strana bojující za práva Kuřat v Tubě jen přijímá možnost úniku Kuřat s jejich Tubami na kolečkách. Když už nic, alespoň mohou vzít ony pomyslné nohy na pomyslná ramena. Podle přívrženců může šíma básnit dál, přestože je jeho přínos pro Kuře v Tubě ještě zcela neprobádaný a neznámý. Možnost ukončení oné životnosti Tub ve Sběrných surovinách nevidí protubisté jako ten nejlepší nápad a netuší, jak k němu autor vlastně přišel! Odmítavé kroucení hlavou hovoří jistě zcela za vše... Reakce opozice: Opozice je v tomto bodě jasně proti! Dodržování rychlostních limitů platí pro všechny, tak proč ne pro Kuřata v Tubě? Otázka zpracování Tub je mimo jejich zájem, protože jak už bylo mnohokrát řečeno, nemají tušení, k čemu by mohly být využity... Nejraději by protitubisté vystřelili všechna Kuřata i s jejich Tubami kamsi daleko za hranice Sluneční soustavy, otázkou je, zda-li by se nevrátila zpět a ještě v hojnějším počtu!

30


Kuře z Tuby ven...


(autor básně: endless)

Všeobecný náhled: Mnozí se shodli na tom, že pobíjet bezdůvodně Kuřata v Tubě je holý nesmysl a toto dílko se jim jeví jako další kontroverzní dílo, které má snad pošťouchnout přívržence a pobavit opozici. Autorka to jistě nemyslela zle, avšak potřeba vyhnání Kuřat z jejich Tub je všem nadále nejasná a jedna strana svaluje vinu na druhou o možnosti uplácení autorky. Proč by však autorka básně psala díla s protikuřími náladami není nikomu jasné! Možná jde o žert, možná o pojetí jisté absurdity! Reakce přívrženců: Z jistého úhlu pohledu vždy existuje možnost, že ke Tuba pro Kuřata vězením, pokud není oním bezpečným útočištěm. V takovém případě by bylo možno souhlasit i s násilným vysídlením všech Tub. Avšak proč zrovna Fenolem? Co má společného Fidel s Kuřetem v Tubě, pokud nejde o nějaký tajný komunistický projekt, je pro všechny zúčastněné naprostou záhadou. Stejně tak i fakt, zda-li Kuřatům chutnají Kubánské doutníky, či nikoliv... Reakce opozice: Odpůrci Kuřete znovu jásají! Jsou pro vysídlení Kuřat i s jejich Tubami a pro podporu všeho, co by pomohlo vymazat Kuřata z Tuby z lidské paměti i vlastní existence na Zemi. Otázkou však je, čím se budou zabývat pak, když již nebude čemu odporovat, nesouhlasit s tím (tedy s Kuřetem a vším, čím je). Nebude pak život všech oponentů tak nějak prázdný a zbytečný?

31


Kuře bezdomovcem?


(autor básně: Angile)

Všeobecný náhled: Jeden se nestačí divit, jaké nálady panují ohledně Kuřete v Tubě. Nikdo přeci nezná jeho sociální smýšlení, jeho touhu po domově a rodině. Netušíme, jak se Kuřata rozmnožují a vychovávají své děti (potomky) a jak velké Tuby jim postačí k životu. Přirovnání Kuřete k holubovi je jistě netaktní, protože si holub není vědom toho, že je holubem (nebo je mu to jedno), zatím co Kuře ví, že je Kuře a ví, co pro něj znamená jeho Tuba! Reakce přívrženců: Zde padlo jednomyslně: „Tuba ke Kuřeti patří a basta! Dalších připomínek není potřeba!“ Reakce opozice: Ze strany opozice zaznělo toto: „Není třeba dalších bezdomovců! Stačí, že tu máme docela imaginární a nepříliš skutečná Kuřata v Tubě, které sice nikdo neviděl, ale nadělala už pěkný bordel ve všech oborech lidské činnosti! Souhlasíme, že by se Kuřata mohla řadit mezi pozemské ptáky a v případě jejich přemnožení navrhujeme řízený odstřel!“ Ochránci přírody jsou proti, ačkoliv netuší, co tím opozice vlastně myslela a zda-li její členové nepožívají (společně) nějaké omamné látky!

32


Kuře 100x jinak


(autor básně: Cyráno)

Všeobecný náhled: Podoba básně s jistou písní, kterou zpívají jistí malí pidimužíci (ne nepodobní trpaslíkům), je zde nanejvýš znatelná! Zprvu se hezky tvářící text podobá říkance, avšak jen do chvíle, než dojde na onu pánev! Autor je patrně docela velkým gurmánem! Reakce přívrženců: Strana pro Kuře v Tubě odmítá pojídání Kuřat a je pro odhlasování zákona na ochranu těchto tvorů. Zároveň se zdržuje (snad takticky) dalších připomínek! Reakce opozice: Opozice je pro výrobu, nebo nákup, nových pánví a otestování, jak chutná takové Kuře (již bez Tuby)! Co s prázdnými Tubami je prý věc jiná! Ekologisté jsou samozřejmě proti, ale opozice dělá, že neslyší...

33


Kuře a pes...


(autor básně: Cyrano)

Všeobecný náhled: Toto dílko pobavilo všechny, tedy obě soupeřící strany. Pes je zde vyloženě za hlupáka, na což se ohradili ochránci zvířat a liga pro chovatelů psů s tvrzením, že pes je nejlepší přítel člověka, o čemž se o Kuřeti tvrdit nedá! Zajímavý je pohled na snahu psa rozkousnout onu Tubu. Ale je vidět, že i pes pochopil, že Tuba k žrádlu není a jak se zdá, je z pěkně tvrdého materiálu (možná jde o nějakou tu kosmickou technologii, bohužel se NASA zatím nepodařilo ukořistit ani jednu Tubu). Reakce přívrženců: Radost na této straně barikády je zřejmá! Pes bez zubů bude stejně psem, ať už si štěká a žere jak chce! Nemusím dodávat, že si zastánci Kuřete v Tubě vysloužili hezkou ostudu, ne-li z ostudy celý kabát! Jak se říká: „Ochránci přírody také mnohdy nadělají více škody, než-li užitku!“ Ale z jejich strany by se zase mohly ozývat hlasy, že nikdo neví, jak to s Kuřaty vlastně je a nejsou-li zcela zbytečným druhem (ať už zcela mimozemským). Zdá se, že opozice má další posily! Reakce opozice: Opozice takticky mlčí a přemýšlí, jak zvýšit přirozenou inteligenci psů, protože u člověka je tento proces mnohdy zbytečný a často je pes chytřejší než-li jeho pán. Možná si však samotná opozice na tomto tvrzení také vyláme zuby! Báseň sice pokládá za vydařenou, ale její pojetí i obsah za prokuřitubí kampaň, která má vést k podpoře začlenění Kuřat mezi lidmi a ne jako prostých živočichů na úrovni zvířat, ať už se jim říká, jak chce!

34


Zatracená tuba!



Všeobecný náhled: Zde je jasně vidět možný rozkol mezi Kuřetem a jeho Tubou. Je mu k užitku, nebo jako přítěž? Vědci se nemohou shodnout ani na jedné z těchto dvou alternativ. Nakonec, Tubu ještě nikdo neviděl a patrně hned tak neuvidí, až si Kuřata přečtou naši Poezii pro ně určenou! Vcelku jde o povedený pohled na smutné Kuře, které je uvězněno ve své vlastní Tubě a tiše doufá (a žije v blahé naději), že ji jednou opustí a stane se svobodným! Reakce přívrženců: Možnost existence Tuby jako dočasného útočiště není brána na lehkou váhu. Pokud se prokáže, že je s postupujícím časem Tuba pro Kuře přítěží, je strana přívrženců pro pomoc Kuřeti v opuštění jeho nedobrovolného vězení! Otázkou je, nejde-li o lstivý akt ze strany opozice! Kuře bez Tuby je docela bezbranným tvorem, viz dílo: Kuře a pes! Reakce opozice: Odpůrci Kuřete se k tomuto bodu nevyjadřují. Můžeme se jen dohadovat, jaké pikle kují ve své temné noře a co pro naše Kuřata vlastně chystají... Uvidíme! Někdy znamená mlčení souhlas, ale může se stát, že toto mlčení neznamená vůbec nic!

35


Kuře a pes II.



Všeobecný náhled: U této básně dochází opět k rozpolcení onoho pomyslného názorového spektra, které má vlastně jen a pouze dvě strany, avšak ani jedna z nich si není plně jistá, zda stát za svým, protože již nejednou ta, či ona strana, šlápla vedle! V prvním případě zde o jasný obraz toho (ač je nepodložený), že jednou naše Kuře z Tuby vyroste a co pak? Na druhé straně je zde docela reálné nebezpečí toho, že náš pes je již inteligenčně na výši a poradí si s Kuřetem i jeho Tubou! Pak by byl fakt, že by Kuře mohlo zůstat bez své Tuby a snědeno bez ní (samo o sobě), naprosto irelevantní! Nebyl by v tom žádný rozdíl a pes by se tak jako tak nažral! Reakce přívrženců: Strana lobující Kuřeti se zděšením smekla do jednoho houfu. Jednání však dopadlo neúspěšně, nikdo totiž neví, jak rychle Kuře roste a zda-li není jeho Tuba natahovací, nebo neroste i s ním (a nezůstává neměnná, jak tvrdí báseň). Jednání se protáhlo do docela pozdních hodin, avšak bez jakéhokoliv uspokojivého výsledku! V tomto bodě byli protubisté poraženi, doufejme, že dočasně! Reakce opozice: Opozice tento fakt (slupnutí i s Tubou vítá), avšak nevidí další fakt, který by mohl psovi přitížit, co když je Tuba těžko (ne-li vůbec) stravitelná? Možnost objevení se psích zdechlin na každém kroku (po požití Kuřete i s jeho Tubou), se opozici zdála naprosto nepřijatelnou!

36


Kuřátko v tubičce!



Všeobecný náhled: Zde je patrné poukázání na spolupráci našich pozemských zvířat s Kuřetem v Tubě, které se vydalo za dobrodružství (snad poznat naši faunu a flóru, jako správný průzkumník). Trochu zarážející je ochota přijít o svou Tubu, jako by se chtělo plně začlenit do zdejšího ekosystému a splynout s ostatními zvířaty! Co se týče onoho raka, jistá firma na zpracování oceli touží znát, z čeho má dotyčné zvíře „vyrobeno“ svá klepeta, když dokáží přestřihnout kuřecí Tubu, o jejímž chemickém složení nevíme (jako lidé) ani zbla! Reakce přívrženců: Také zde je vidět jisté nebezpečí v podobě ztráty Tuby a začlenění se do běžného života na Zemi. Jsou snad Kuřata utečenci z jiného světa, který vzal za své? Co když si Kuřata povedou stejně dobře v ničení a pustošení (ne-li plundrování) naší Země jako my lidé samotní? Bude Země ztracena díky těmto neznámým tvorům? Tady nejsou jednotní ani přívrženci Kuřete v Tubě, ačkoliv je pojednání o začlenění se Kuřete jakkoliv sladké a optimisticky laděné, takřka jako pohádka pro malé děti! Reakce opozice: Opozice je v tomto bodě, ať je to k nevíře, zcela za jedno s přívrženci Kuřete, protože za tím vidí něco jako mazání medu kolem huby. Otázkou je, jak to Kuřata s námi a se vším vlastně myslí a zdali ono bezbranné bloudění a žádání o pomoc není jen obyčejnou lstí! Budoucnost vše ukáže...

37


Pracovité Kuře!


(autor básně: endless)

Všeobecný náhled: Přirovnání snažení Kuřátka v Tubě a práce lidí je povedené! Jeden dělá to a druhý zase ono, jenomže když dva dělají totéž, není to vždy totéž! Nevytlačí snad pracovitá Kuřata nakonec nás lidi od naší práce? Nenahradí lidskou pracovní sílu! Nebudou lepší? Výkonnější? Inteligentnější? Nestaneme se my jen obyčejnou nádenickou silou? Budeme sloužit Kuřatům v Tubě? Tedy již bez tub, zatím co naše Kuřata obsadí ta nejlepší místa? Máme se bát, nebo radovat? Reakce přívrženců: Opozice je na pochybách, zda-li přívržencům nepřeskočilo při jejich odhodlání všemožně pomáhat Kuřatům v jejich začlenění do pracovního procesu, přestože nebyla ani s jedním Kuřetem podepsána řádná pracovní smlouva. Vypadá to, že zde na Zemi pracují všechna Kuřata načerno! Což se nelíbí daňovým a jiným orgánům. Ostatním lidem je to fuk, protože se ještě se žádným žlutým tvorem s Tubou na kolečkách nesetkali! Reakce opozice: Zde jsou odpůrci jasně proti. Práce není dost ani pro lidi, tak proč ji dávat Kuřatům? A ještě tehdy, když neznáme jejich kvalifikaci a odbornost? Podle opozice jde o jistou sebevraždu, ne-li nalhávání si do vlastní kapsy! Kdo to všechno zaplatí? Kuřata na ulici, ať si vydělají žebrotou, pokud od někoho vůbec něco dostanou...

38


Těsná Tuba...



Všeobecný náhled: Opravdu zajímavý pohled na Kuře v Tubě jako na masný produkt! Reakce přívrženců: Strana pro Kuře v Tubě nedoporučuje jíst tyto (snad) velvyslance cizích civilizací! Pozemských kuřat je přeci dost, nebo snad ne? Že by cizozemské Kuře chutnalo lépe? Toť otázka... Reakce opozice: Zde se naskýtá otázka, nebude-li Kuře pro člověka škodlivé! Opozice navrhuje vyzkoušet stravitelnost Kuřat na zvířatech, která jsou masožravá a pak se uvidí...

39


A co Tuba v Kuřeti?


(autor básně: šíma)

Všeobecný náhled: Znovu je zde vidět onen majetnický a masožravý pohled na věc, co nejde sežrat, to se nehodí (viz kuře na dvorku, jako by Kuře bylo obyčejným kuřetem). Přirovnání Kuřete v Tubě, které snědlo svou Tubu k jistému kohoutovi v jisté pozemské pohádce je nanejvýš zcestné! Že se nakonec udusilo onou Tubou a sežrali jej červi, no prosím, ale přirovnat Tubu k něčemu, co si žije svým vlastním životem? Kde jsou důkazy, že je Tuba jakýmsi „oživlým“ strojem, který pohání „kdo ví co“? Reakce přívrženců: Naskýtá se zde otázka, zda nejde o překrucování faktů. Kuře do Tuby dostat lze, avšak ne Tubu do Kuřete! Tady došlo u autora k jistému pochybení! Že mělo Kuře řádný pohřeb, to je snad bez diskuze! Že jej sežrali červi, to se přeci stává, když dojde k úmrtí živého tvora! Ale že došlo k prozrazení mimozemského původu samotné Tuby, to je na zastřelení! Autor má štěstí, že se zastánci Kuřete nedohodli na způsobu popravy (tedy mezi zastřelením, utopením, nebo oběšením)! Reakce opozice: Opozice znovu zvedá své zbraně a poukazuje na šíření poplašných a nepravdivých zpráv. Kuře ani jeho Tubu viděti nelze! A pokud ano, všichni raději mlčí (mimo kuloáry), aby nedošlo k expedici dotyčného člověka do nejbližší léčebny pro duševně choré! Zdá se, že ani opozice neví, na čem vlastně je! Kuře, které se zadusilo vlastní Tubou, kdo to kdy viděl, že?

40



Tubí menu! - (autor básně: šíma) Všeobecný náhled: Na jedné straně se autor přirovnává k někomu, kdo labužnicky pojídá Kuřata i s Tubou a na druhé si myslí, že je sám oním Kuřetem, které z té Tuby nevyleze alespoň týden! Zvláštní přirovnání, které snad poukazuje na jisté rozdvojení osobnosti... Buď autor samotný Kuřata natolik miluje, že by je samotnou láskou (snad) i snědl, nebo se jedná o nějakou úchylku se zaměřením na Kuřata v Tubě, jako na tvory, které ve skutečnosti neexistují, avšak dotyčný věří v jejich existenci! Na druhé straně by pak všichni ateisté museli pozavírat osoby věřící v Boha, ačkoliv je tato skutečnost docela možná a nevyvratitelná (avšak také nepotvrditelná). Víru v Kuře v Tubě bychom však neměli zaměňovat s požitkářským pojídáním (kdo ví čeho)... Reakce přívrženců: Zde je možné říci snad jen jedno: „Kuřata v Tubě nekonzumovat! Nikdo neví, co je to za „svinstvo“! A šímu by bylo záhodno dát do izolace na pozorování, co to s ním udělá...“ Reakce opozice: Opozice se zdržela jakýchkoliv komentářů, asi ví proč!

41



Část třetí: Vliv Kuřete v Tubě (nejen) na Poezii

(zamyšlení nad pojetím tohoto fenoménu v Literatuře)

42



Předmluva k třetí části Abychom si rozuměli, Kuře v Tubě je záležitost dosti mladou a jeho vliv nesahá příliš do minulosti. Ačkoliv je to k nevíře, žije mezi námi teprve asi jeden rok, což pro některé nemusí být příliš dlouhá doba, avšak my lidé neznáme životní cyklus tohoto tvora! Přestože se ještě žádnému člověku nepodařilo zmapovat dějiny Kuřete, ani jeho biologii, vzniklo na toto téma již mnoho děl (a to nejen poetických, ale také prozaických). Pro některé se může tento živočich (a vše, co se kolem něj točí) zdát jako pouhý výmysl a recese, ale opak může být pravdou...

Nesnažím se vám zde vnutit svou víru, nebo způsob myšlení. Těžko se popisuje něco, co nelze spatřit, zvážit, nebo změřit, ale přesto to existuje! Že mi začínáte věřit? Ale jděte, možná jde přeci jen o jakousi recesi, ale kdo ví? Ať už je to jak chce, Kuře v Tubě se zapsalo do tvorby mnoha autorů, kteří podlehli jeho kráse, jež vyplývá z jeho nepostižitelnosti a mnohotvárnosti. Z jeho pomíjivé existence, jakožto i my samotní jsme pomíjiví a nikdo z nás netuší, kolik času nám ještě zbývá! Možná bude Kuře žít dál, až zde nebude poslední autor, který by o něm psal, ale také se může propadnout do zapomnění a splynout se ztraceným časem v onom nekonečném chodu dějin!

Otázka existence, nebo neexistence je zde zcela zbytečná! Nejde se přít o to, co není, ale možná také je, protože nelze nijak dokázat, zda-li to existuje, či nikoliv. Zůstanou jen písemné pozůstatky v podobě básní a příběhů. Stejně to například dopadlo i s králem Artušem, protože se nikomu nepodařilo dokázat jeho existenci, či neexistenci! Možná žil, možná se narodil až ze samotných bájí! S Kuřetem je to podobně, ačkoliv není jisté, zda zítra nenarazíte na nějakou tu podivnou Tubu, kterou nebudete moci nikam zařadit...

Poslední část není založena na žádné vědecké stati, nemá podklady v historii a nikde v Literatuře se o tomto faktu nemluví. Ačkoliv je vliv Kuřete znát, žije v naší mysli a bezbřehé fantazii lidského ducha. Fantazie je překrásný svět bez hranic, kde je možné vše. A není nic krásnějšího, než-li se podílet na snu někoho jiného, byť jde o sebevíce potřeštěnou věc, nebo projekt! Proto přejme Kuřeti ještě dlouhá léta, zaslouží si to!

Aby si čtenáři mohli udělat ucelený obraz, čím (nebo kým) je skutečně Kuře v Tubě, dovoluji si zde uvést také několik povídek, které se tímto fenomenem zabývají. Pak možná pochopíte, že je Kuře víc než jen výmyslem a počinem pro zpestření dlouhých večerů. Ať už bude vystupovat v básních, nebo povídkách, bude žít tak dlouho, jak dlouho jej budou samotní tvůrci živit ve své mysli a jak dlouho bude čtivé, dokud nezapadne pod vrstvou prachu! Po jejich dočtení se s vámi ještě rozloučím, jako jeden z autorů, kteří mu vdechli život...

43



Život ve snu Každý porod bývá těžký, ať už se to na první pohled nezdá a vždy existuje možnost, že se něco zvrtne. Kuře se zrodilo potají a nikdo patrně netuší, kdy k tomu přesně došlo. Náhle žilo mezi námi a s postupujícím časem se stalo nejen potřeštěnou postavou v potřeštěné mysli! Patrně šlo o prvotní nápad, který se zrodil díky úplně jiné myšlence a někdo se jí chytil. Je obecně známo, že otcem této myšlenky se stal jistý autor, který si říká: Angile.

Kuře začalo žít i se svou Tubou a s každým novým dnem v hlavách několika autorů ožíval další potrhlý projekt. Tedy jedna z mnoha šílených věcí, která zpočátku neměla valnou šanci na úspěch a nikdo netuší, zda celý projekt nakonec nepadne. Protože autorské múzy jsou velice nestálé a ne každý nápad se dožije svého zrodu, projde pubertou, aby se stal dokonale soběstačným a mohl žít i nadále, zatím co se jeho tvůrci budou zabývat něčím jiným.

Básně v první části: „Díla autorů“ hovoří jasně. Nikdo zde nemá pevný cíl a nechce Kuřeti nalinkovat ucelené mantinely, kterých by se mělo držet. Spíše jde o chvilkové nápady, psaní pro radost a pobavení ostatních. Kuře v Tubě ještě nedospělo, ačkoliv se o něm píše i román a nikdo z autorů neví, zda-li bude dokončen. Žije na jednom místě ve Fóru jednoho literárního serveru a doufá, že zde také nezemře předčasně. Snad toto kratičké dílko pomůže k tomu, aby se jeho existence prodloužila a Kuře dostalo svou šanci na život.

Autor této sbírky (včetně fiktivních reakcí na samotné básně) je spíše prozaikem. Básně píše jen velmi výjimečně a protože se cítí spíše jako ten Kozel, který se stal zahradníkem, snaží se, co mu síly stačí, aby bylo toto dílko plnohodnotnou poctou pro samotné Kuře i jeho autory, v jejíchž myslích žije dál. A také v myslích čtenářů, kteří o něm pročítají básně a povídky, jako by šlo o skutečnou živou bytost, přestože je jasné, že jde o literární fikci.

Žádná z básní není dokonalá a určitě by kdejaké dílko sneslo ještě nějaké to pilování. Všechny však byly napsány v jakémsi chvilkovém opojení, kdy autory navštívila jejich múza a našeptala jim do ouška tichá slova, která přenesli na papír. Neděje se tak v každé době a u každého autora stejně, ať už jde o scénář k filmu, divadelní hru, nebo čistě literární dílo (nezáleží na tom, o jaký žánr se jedná).

Žádná z již zmíněných básní není stejně dobrá. Některá je více povedená, jiná je o něco horší. Ne každý autor umí (a je zvyklý) psát Poezii. Poezie je v mnohém těžší než Próza, přestože každý obor má svá úskalí i přednosti. Netroufám si příliš vstupovat do způsobu psaní básní, protože jsem opravdu v této části umění úplným nováčkem a mé výtvory nejsou básněmi v pravém slova smyslu. Ale nechci zde omlouvat nedokonalost svých děl, na jejich posouzení tu budou jiní!

Nechme tedy vznosných nadpisů a titulů a dovolme naší představivosti, aby nás zavedla skrze již zmiňované povídky do světa Kuřete v Tubě, jehož popis je mnohem delší a ucelenější, než-li jen krátké sloky básní, ať už jsou dlouhé na jednu stranu, či více. Důležité je to, jakou máte představivost a jak moc dovolíte fantazii, aby vás odnesla na svých křídlech do své nekonečné říše, 44



která sice nemá hranic, ale je také svým způsobem pomíjivá, jako vše kolem nás. Slyšíte to? Ne? Někde se něco pohnulo, je to žluté, vypadá to jako malá kulička a kdesi nedaleko leží ona podivná tuba. Ano, jde o žluté Kuře a jeho tajemnou Tubu!

45


Kuře a Tuba


(Kuře v Próze, autor: šíma)

Na celý kraj padla zvláštní temnota. Nebe se zatáhlo černými mraky a studený vítr ohýbal vysokou trávu takřka až k zemi a kýval větvemi stromů, jehož listí tiše ševelilo a čas od času se některé sneslo k zemi. Na nedalekém políčku zvolna dozrávalo obilí a kopec, který vyrůstal vedle pole se nezúčastněně vyvyšoval nad celým okolím a převyšoval jej o dobrých několik desítek metrů. Byl holý, jen na jeho vrcholu stálo pár starých stromů, které pamatovaly časy, kdy okolo kopce nebyly žádná pole, cesty ani domy. Slunce se ukrývalo za těžkými mraky a každou chvíli se měl z nebe spustit studený déšť. Celý den bylo zima a studený vítr dával znát, že léto právě skončilo a nastal podzim se svými plískanicemi, chladem a napadaným listím. Snad přijde také Babí léto a učiní toto období ještě krásnějším. Volně žijící zvířata se ukryla do svých nor a hnízdišť. Z nebe se znenadání spustil déšť a v mžiku pokryl celý zelený kraj. Zpěv ptáků utichl a namísto něj se neslo nad kopcem hučení nenechavého větru. Kdesi mezi vysokými stébly trávy na okraji pole se krčilo malé kuře! Mělo krásně žlutou barvu, bylo baculaté jako míček a jeho peří zvolna navlhlo deštěm. Sezoblo trochu zrní, které opadalo z klasů a přemýšlelo odkud se tu vlastně vzalo. Ráno se probudilo do chladného dne, ale nedovedlo si za nic na světě vzpomenout, kde je jeho domov. Krčilo se pod dotěrnými doteky větru a očima hledalo nějakou skrýš, kam by se ukrylo před nečasem. Byl div, že jej ještě neulovil divoký pes nebo liška. Zablesklo se a zvuk hromu rozvibroval snad celý svět. Déšť zesílil. Byl hustý a studený! Kuře se třáslo stále více. Nedaleko od něj ležel starý vyvrácený kmen stromu. Byl dutý. Snad jeho dřevo shnilo, ztrouchnivělo, nebo jej rozebrali nenechaví mravenci. Kuře se vydalo k němu, aby uvnitř našlo úkryt před deštěm. Blesk stíhal blesk a hromobití neustávalo. Vítr spolu s deštěm dělal dokonalou paseku v neposečeném poli s obilím. Jeho majitel se musel zbláznit, nebo již nebyl mezi živými. Kuře se přikrčilo kousek za pomyslným vchodem do kmenu staletého stromu a dívalo se, jak zdejší kraj zalévá padající voda. „Co tu děláš?“ uslyšelo znenadání za svými zády čísi hlas. „Jak, co tu dělám?“ leklo se a otočilo hlavu do temnoty dutého kmene. „Venku přece prší a přišlo jsem se schovat...“ „Tys kuře, že ano?“ zeptal se znovu čísi hlas. „Kuře?“ nechápalo kuře. „Co je to kuře?“ „Nedělej si ze mě blázny!“ rozchechtal se tajemný tvor. „Tak tys kuře a nevíš, že jsi kuře? Co to na mě hraješ?“ „Co je kuře?“ zeptalo se znovu a zamračilo se. „Já jsem já! A kdo si ty?“ „Já jsem liška!“ řekl hlas v šeru. „Ale ty vypadáš jako kuře, mluvíš jako kuře a také jsi cítit jako kuře, pak určitě budeš kuře!“ „A žerou lišky kuřata?“ zeptalo se. 46



„Někdy!“ přikývla liška. „Ale dneska tě nesním!“ „Proč ne?“ zeptalo se kuře. Kmen stromů rozechvěl další hrom. Blesků však pomalu ubývalo a déšť již nebyl tak hustý. Uprostřed ohybu v kmeni stromu tekl malinký pramínek vody. Do kmene zřejmě zatékalo a voda si hledala nejsnazší cestu ven. Kuře začvachtalo nohama a podívalo se na lišku, která se přisunula blíže k němu. Byla již stará a mnoho zubů jí v tlamě chybělo. „Co se ti stalo?“ zeptalo se kuře lišky. „Nevidíš?“ rozchechtala se. „Co nevidět umřu a na jídlo už taky nemám ani pomyšlení! Jsem stará a kůži mi už sežrala prašivina...“ „Já také jednou umřu?“ zeptalo se kuře. „Určitě!“ vyprskla liška a rozkašlala se. „Každý, kdo se narodí, jednou umře!“ Venku zvolna ustával déšť. Odněkud z okolního statku se ozývalo kdákání slepic a bučení krav. Někdo z lidí se přišel podívat, jaké škody na poli napáchal déšť. Muž s pláštěnkou na ramenou se chvíli díval na své pole a pak se zamračeně vydal zpět. Jeho kroky zvolna utichaly a gumové podrážky vysokých bot zanechávaly v půdě hluboké stopy, do kterých se ihned valila voda z okolí. Bylo mokro a průtrž mračen udělal své, ale dnes nebylo na práci ani pomyšlení, dokud země trochu nevyschne. „Nehledal tě?“ zeptala se liška kuřete. „Kdo?“ „Ten muž, který stál kus od kmene stromu! Tys ho nevidělo?“ „Ne!“ zavrtělo kuře hlavou. „Kdo to byl?“ „No přece, člověk!“ odfrkla si liška a zamyslela se nad svým dosavadním životem. Ohon měla o něco kratší, jak jí jej jednou ukousl pes, který patřil jednomu z mužů z některého statku ve zdejším kraji. Nikdo neměl lišky rád! Znamenalo to jen jedno, že se budou ztrácet kuřata! A tak přišly na řadu hony na lišku se psy a puškami. Liška se trochu otřásla, nevěděla, zda-li to bylo chladem, nebo stářím, či si pro ni již přišla smrt. „Mělo bys už jít!“ řekla kuřeti. „Kam?“ nechápalo kuře. „Domů!“ pousmála se. „Kdybych byla mladší a při síle, už dávno bych tě snědla!“ „Hm,“ zamyslelo se kuře a pohlédlo ven. Bylo po dešti a bouřka se přesunula jinam. Obloha se zvolna pročistila a na okamžik vysvitlo slunce. Byl večer a jeho kotouč se pomalu, ale neodvratně blížil k horizontu. „Kde mám svůj domov?“

47



„To já nevím!“ pokrčila liška rameny. „V okolí je mnoho statků a lidé tam chovají rozličná zvířata!“ „Žijí to s tebou i jiní tvorové?“ zeptalo se ji kuře. „Samozřejmě,“ přikývla liška. „Divocí králíci, nějaký ten zatoulaný pes, koroptve a také ty, kuře!“ „A kdo ještě?“ vyzvídalo dál kuře. „Já nevím, kam bych mělo jít?“ „Nemůžeš se toulat po kraji! Takhle tě brzo někdo uloví a sní...“ zamračila se liška. „A nemohlo bych bydlet s tebou?“ zamyslelo se kuře. „Jsem tak samo... A nevím, co mám dělat!“ „Ne, kuře,“ nadechla se liška. „Musíš se o sebe postarat samo, mé dny jsou již sečtené! Běž už a nezacláněj tu. Už neprší...“ řekla mu liška a tlapou jej popostrčila ven. Na hlavu mu spadlo několik kapek vody z horní části kmene. Kuře se otřáslo. Ještě jednou se otočilo, ale lišku již nevidělo. Snad se odšourala dál dovnitř dutého kmene. „Ahoj!“ řeklo kuře lišce a vydalo se mokrou travou ke kopci, který se vypínal nad krajem. Byl zelený a po dešti vypadala tráva ještě lákavěji. Zrní z nedalekého pole, které popadalo na zem odnesla voda, nebo se ztratilo v bahně. Kuře si postesklo a přemýšlelo nad tím, zda-li by nemohlo žít s divokými králíky. Kdesi zaštěkal pes. Slunce zmizelo za obzorem a chlad večera se ještě prohloubil. Kuře nestačilo uschnout a tak se stále více a více třáslo. Sedlo si na veliký kámen nedaleko svahu, který ležel v vysoké trávě. Jak se zdálo, kosa zde řádila už opravdu dávno. Na nebi se objevily první hvězdy. Kdesi ve svahu něco zachřestilo. Kuře se leklo, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej chtěl sníst. Zdálo se, že jej ještě neobjevil žádný predátor. Kuře bylo smutné a dívalo se na své malé nožky a na peří, které bylo mokré a ztratilo svou krásnou zlatavou barvu. Co tu dělám? Ptalo se v duchu. Kdo jsem? Co je kuře? Já jsem kuře? Ale proč? Kdesi v nedalekém křoví se zaleskly dvě oči. Nebyla to ta stará liška, která by jistě nedokázala vylézt z kmene stromu. Smrt si ji už dávno vzala, dříve než-li kuře dospělo svou cestou k úpatí kopce, byla liška mrtvá! V křoví se zastavil pes. Šlo o špinavého a zatoulaného čokla, který se naučil přežívat v tomto nehostinném světě, kde vládnou pravidla silnějšího! Věděl, jak se vyhýbat svým protivníkům, na které nestačí a jak lovit ty, kteří byli slabšími, než-li on. Díval se na malé a nanicovaté kuře a nechápal, co tu dělá tak daleko od domova. Již si myslel, že kuře uteče, protože se prozradil šelestem listí ve křoví, ale kuře neodběhlo. Sedělo dál na kameni a dívalo se ke hvězdám. Psa to velmi udivilo. Ještě nikdy neviděl zvíře, které hledí do té černé prázdnoty a kochá se svitem zářivých teček na obloze. Měl chuť po něm chňapnout, ale od dnešního poledne jej bolela levá zadní noha, když se chytil do pasti. Nyní se jen tiše pajdal v okolí kopce a hledal něco k snědku. Přemýšlel, zda-li by měl šanci kuře ulovit. Vypadalo zbídačeně a opuštěně. Rozhodl se... „Ahoj kuře!“ uslyšelo něčí hlas. Zprvu se leklo, že jde o lišku, ale ona to nebyla, kdo k ní promlouval. 48



„Kdo jsi?“ zeptalo se a protřelo si oči. „Jsem kuřecí víla a splním ti všechna tvoje přání...“ usmálo se zářící stvoření před kuřetem. „Co to znamená?“ nechápalo kuře. „Žes konečně doma, kuře!“ usmála se víla. „Já jsem kuře?“ nechápalo stále kuře. „Jak to? Co je to kuře? A proč?“ „Ty blázínku!“ usmála se víla znovu. „Prostě jsi, co na tom záleží? Půjdeme?“ „Ano, půjdeme!“ souhlasilo malé žluté kuře a vůbec mu nevadilo, že mu není zima a že není mokré. „A kam půjdeme?“ „No přece domů!“ řekla víla kuřeti a vedla jej kamsi do bílé záře, která se proměnila v Rajskou zahradu. „Tam, kam chodí malá kuřata! Domů...“ Kdesi na staré a sotva používané cestě, na okraji pole, nedaleko kopce, ležela prázdná tuba. Vypadala jako tuba od zubní pasty. Její uzávěr nebyl k nalezení. Tuba byla mokrá od deště a špinavá od bláta. Zdálo se, že na ni buď někdo šlápl, či ji přejel na bicyklu. Ještě než zapadlo slunce, se muž, který se byl podívat na své pšeničné pole, zastavil na okraji cesty a jeho zrak spočinul na blyštící se špinavé tubě. Nejprve ji chtěl nakopnout a poslat obloukem do neposekané trávy, ale rozmyslel si to. Sehnul se, aby ji zvedl. Chvíli se na ni díval. Pak prsty očistil tubu a nevěřícně hleděl na popis jejího obsahu. Nedůvěřivě si také přičichl k otvoru, aby se nemýlil. Vnitřek tuby páchl po kuřeti. Kuře v tubě? Nemohl tomu uvěřit! Někdo si z něj vystřelil. Určitě! Pousmál se a hodil tubu zpátky na zem. Dopadla znovu na polní cestu a muž se vydal pomalým krokem ke svému domovu. Zatoulané sluneční paprsky ozářily očištěný štítek na tubě, kde stálo: „Poslední výkřik lidské imaginace: Instantní Kuře v tubě! Již žádná vejce a slepice! Kupte si své Kuře a nebudete litovat!“ Odkud se vzala ta tuba? Odkud kuře? To nikdo neví! Jen uprostřed pšeničného pole byly popadané klasy a jejich vzor se podobal těm známým „kruhům v obilí“! Kdoví? Co když tento kraj navštívil také někdo jiný? Tuba to možná věděla, ale nedokázala mluvit, protože nebyla lidskou bytostí. A kuře? Kuře bylo jen takovým malým a nanicovatým tvorem. Co když šlo o jakýsi experiment? Nechme dohadů. Na kraj se snesla noc a noční živočichové zvolna ožívali. Kuře i tuba jim byli ukradení. Liška byla mrtvá a pes? Pomalu pajdal okolo kopce a přemýšlel, zda-li mu to stálo za trochu toho peří...

49


Kuře v tubě


(Kuře v Próze, autor: čuk)

„Já si zrovna představuji krásné nové měkké kožené boty,“ řekl ryšavý muž zvaný Jack , co měl střední věk a střední postavu. „Proč zrovna boty, a z jakého materiálu?“ zeptal se Jackův jediný společník prošedivělý Tom. Otázku šeptal skrz úzké sevřené rty za bezeslinnými ústy. „Již mě omrzely ostatní představy. Myslím, že nejlepší by byla kozinka.“ „Máš pravdu, kozinka je nejměkčí.“ „Když si představím, jak krásně by se kozinka žvýkala, ta chuť a vydatnost do žaludku.“ Jack se pokoušel slinit, ale nešlo mu to a Tom byl na tom podobně. Není divu. Již příliš dlouho nejedli a nepili na téhle kosmické minilodi, která se odchýlila od přikázaného směru a teď si letí bůhvíkam, bez zásob a s dvěma hladem umírajícími muži posádky. Zavírají oči a oddávají se svému osudu. Jack je však vitálnější a mluvnější. „Přece nejsou na tyhle poonditý lodi jen věci z plastů a kovů? Plastový boty, plastový obleky? Nic, ani kousek látky, co by se alespoň dala žužlat.“ „To je módní trend. Jen se divím, že nám inženýr Alfréd tak špatně seřídil mašinu. On, velký experimentátor.“ „Snad ve své skryté šílenosti se rozhodl udělat experiment s námi a teď nějakou skrytou kamerou pozoruje naše umírání. No co, projdu ještě jednou všechny prostory, co kdyby se někde vyskytla třeba nějaká zapomenutá myš nebo chroust.“ „Ty jsi byl vždycky nenapravitelný optimista,“ zašeptal Tom z mdlobného polospánku. Po čtvrthodině do řídící kabiny vevrávoral Jack, bez čehokoliv k snědku, avšak s jakýmsi novým poznatkem. Zatřásl Tomovým ramenem a vzrušeně mu říká: „V únikovém prostoru jsem našel krabici s nápisem: Otevřít jen na pevné zemi. A s udanými letovými souřadnicemi. Za nimi několik vykřičníků.“ Tom zablábolí: „Nuže leťme tam, kam nás vede příkaz krabice. Že by poslední Alfrédův pozdrav? Sadista.“ „Že by tušil, že raději vzlétneme do Vesmíru než abychom hladem sešli před porouchaným řídícím panelem?“ „Žádný člověk se nikdy v Alfrédovi nevyzná. Tak je geniální. Bezskrupulózní vědec!“ Po chvíli nastavili oba mátožící se kosmonauti kurz uvedený na krabici a oddali se opět svému osudu jemně pochrupávajíce. Ani plastové obleky poslintat si nebyli schopni! Probudil je náraz. Jejich loď, (byla to spíše lodička), dosedla na pevný povrch a zvířila oblak prachu. Nic víc se nestalo, neboť přistávací modul fungoval bezchybně. Když se prach usadil (hle, funguje zde gravitace!), spatřili průzorem povrch cizí planety. Kameny, kamínky a prach, ani stopa po zeleni či jakémkoliv projevu života. Nevidno ani červíčka ani bacilka či jiného mikroorganisma. Oba muži vylezli průzorem po čtyřech, Jack za sebou táhl krabici. Z posledních sil splnil příkaz na ní napsaný. V krabici byla tuba. Nahnul krabici a tuba se vykutálela na kameniště. Na tubě bylo napsáno velkým písmem: Otevřete mne. Uzávěr tuby nebyl jednoduchý, byl spojen s různými hejblaty a drátky. Oba muži široký uzávěr povolovali, chvílemi odpočívali a funěli dech a vzduch (jaký div, na této pusté planetce byl vzduch!), až uzávěr povolili. Pak uslyšeli nejrůznější zvuky, to jak pracovaly vnitřní tubní mikromechanizmy, až nakonec převládlo kuřecí popípávání. Ústím tuby se protáhlo neuvěřitelně elastické žluťoučké kuře, náhle plné života. Hrabavou nožkou vyprostilo z tuby téměř nekonečný proud zrní. Kuře se dalo do zobání zrnek, i na Jacka a Toma se 50



dostalo. Nakonec kuře z tuby vyštrachalo korýtko s vodou a začalo pít. I na Jacka a Toma se vody dostalo. Když se oba muži vzpamatovali z překvapení a své slabosti, vykřikli jednohlasně: „Zázrak!“ (Jak je vidět, jejich rekonvalescence proběhla úspěšně, neb síla jejich hlasu se jim vrátila). Přemýšlivější Tom se zamyslel, načež se ťukl do čela: „Tohle je Alfrédova práce. Ne nadarmo se dříve živil jako kouzelník. Před tím než se dal na sofistikovanou techniku příštího věku.“ „A opět s námi zaexperimentoval, ďábelský vědec. To by člověk nevěřil, že kuře se může nalézat v tubě.“ „Třeba tam byly vpraveny jeho zmenšené miniaturní součástečky a kuře v živočišné podobě vzniklo nevídanými reakcemi až po odšroubování uzávěru.“ „Bylo tam,“ radoval se Jack, „i když v živém stavu pouze milimikrosekundu před vysoukáním se, ale bylo - žilo.“ Pak oba dlouze přemýšleli o tom, jaký byl smysl Alfrédova experimentu. Už uvěřili, že Alfréd vše dobře naprogramoval a nehodlal je zahubit. Pročpak, u čerchmanta, kuře v tubě? A co tady pohledává kuře v jejich společnosti?Či spíše: oni kosmonauti v kuřecí společnosti? Brzy se dověděli odpověď na tuto otázku. Stačilo sledovat chování kuřete. Kuře v krátkém časovém okamžiku dospělo a sneslo vejce. Vysedělo vejce. Z vejce se vylíhla slepice. Ta snesla vejce. Vyseděla ho. A tak to šlo dál a dál, snášení a vyseďování se opakovalo rychlostí geometrické řady. Oba muži stačili jen němě zírat. A čas jim plynul neměřitelně. Brzy byla kamenitá plocha planety zalidněna, tedy přesněji zakurována velkým množstvím slepic. Ty kromě kvokání vydávaly i slepičí výkaly, které se hromadily v souvislou vrstvu. A v ní zrnka krmiva klíčila. Nikdo neví, kolik času uplynulo, než se planeta pokryla zelení a slepicemi. I voda z podzemních pramenů byla bujnou vegetací přilákána. Oba již regenerující se kosmonauti byli schopni uvařit si posilující slepičí polévku a dát si několik vajec do skla (sušený slepičí trus sloužil nejen jako hnojivo, ale i jako palivo). „Nu, jednostranná strava je lepší než žádná strava,“ pomysleli si Jack a Tom po dlouhé době existence jako ve snu. Už na sebe nemluvili. Nemohli. Nebyli schopni si názory verbálně vyměňovat. Slova už ze sebe nevypravili. Jen jakési kvokání. Takže v dalším textu bohužel žádné dialogy! A byli Jack a Tom ještě muži? Pro své postavy nadslepičí velikosti se záhy ujali vlády v této nově vzniklé říši. Měli štěstí, neboť z části vajec se zrodili i kohouti a ti zdatně oběma mužům pomáhali. Přesto však, zvlášť když slepice usnuly na hřadu, lámali si oba poslepičení lidé své zmenšené hlavy. Co experimentem Alfréd sledoval? Chtěl si ověřit možnosti syntézy živého kuřete v tubě? Ale proč na této planetě a s nimi? A Tom si načepýřil peří a zaklapal zobáčkem. Jack znal hned dvě odpovědi. Na otázku po smyslu exploze kuřecí životodárné síly správně usoudil: Alfréd studoval vznik života, řešil problém, co bylo dřív: slepice nebo vejce? Ani jedno z uvedeného. Kuře bylo v prvopočátku! Neb kuře umožní slepicovejcoslepicovou řadu. Kuře lze stvořit z tuby. Vejce ne. Vejce se snadno rozteče, buď při východu uzávěrem z tuby nebo při následovné snaze z vejce vysedět slepici. Jack si dovedl vysvětlit i aranžmá tohoto experimentu. Když jsme kdysi spolu popíjeli v baru, tak kdosi (snad nějaká žena co vypadala jako brouk sedmitečný?) prohlásil, že kuře v tubě je „nechutnej nesmysl, jděte s ním do čudu!“ .A Tom se tehdy rozhořčil: tyhle pozemský kuřata jsou strašně vycmrndlý. Já bych kvůli kvalitnímu kuřeti letěl i na neobydlenou planetu. 51



A my víme, že Alfréd Tomovi jeho přání splnil. Velmi škodolibě. Oba kosmonauti se tak určitou chybou programu stali vegetariány, byť v podobě superkurů. (I když není vyloučeno, že je Alfréd stále sadisticky sleduje.). Nicméně nebylo jim na zaslepičené planetě špatně, kuřátka byla opravdu roztomilá dítka. A také když zjistili, že je Tom superslepičkou a Jack superkohoutkem. Krásným, ryšavým, do ruda vybarveným. Ale stejně je Alfréd pěkná sviňa. Zatáhl do pokusu, který silně posune lidské poznání vpřed, i nevinného Jacka. Ten se však těší nadějí, že on, Superkohout první, nebude tím, kdo bude snášet supervejce.

52


Kuře v Tubě a šílení vědátoři


(Kuře v Próze, autor: šíma)

Vědec 1: „Tak co? Už je to tady? Už je to tady?“ Vědec 2: „Jo, dnešní oběd už dorazil. Jsou zase párky s kyselým zelím a kusem suchého chleba...“ Vědec 1: „Ale na to se neptám... Už je to tady? Už to dorazilo?“ Vědec 2: „Vždyť to říkám, menu jak v base!“ Vědec 1: „Ale já se neptám na jídlo... Co je vůbec dneska k obědu?“ Vědec 2: „To co včera, nebo možná zbytky ze včerejška...“ Vědec 1: „Aha... No, to nevadí a už to přišlo?“ Vědec 3: „Nazdar bando, tak co, už je to tady?“ Vědec 2: „Jo, není to k jídlu...“ Vědec 1: „Tak přece... Kde to je? Kde to nechali? Nemůžu se dočkat...“ Vědec 3: „Konečně to uvidím na vlastní oči!“ Vědec 2: „Tady to je...“ Vědci 1 a 3: „Co to je?“ Vědec 2: „Včerejší menu... Jdu vyrabovat výdejní automaty na sušenky a limonádu...“ Vědci 1 a 3: „Ale my nechceme jídlo... Už to dovezli?“ Vědec 2: „Jo... Tamto? Přišlo to asi před hodinou a není na tom nic zajímavého... Vypadá to na obyčejnou a tuctovou tubu...“ Vědec 1: „Ale to není obyčejná tuba...“ Vědec 3: „Je to přeci ta Tuba...“ Vědec 2: „A co je na ní tak výjimečného?“ Vědci 1 a 3: „To je přeci ta Tuba, která za poslední měsíce způsobila takový poprask na Zemi...“ Vědec 2: „Ta tuba? Ale já mám hrozný hlad... Je v ní něco k jídlu?“ Vědec 1: „No... Něco by tam bylo...“ 53



Vědec 2: „A?“ Vědec 3: „Je tam totiž... Je tam jedno Kuře!“ Vědec 2: „Kuře v Tubě? A je k jídlu? To jde jako o stravu pro kosmonauty, nebo co? Vydáme se do vesmíru?“ Vědec 1: „Ale ne! Jde o tajemného návštěvníka z dalekého Vesmíru...“ Vědec 2: „Co je na Kuřeti v Tubě tak tajemného? Na Zemi jsou jich plné kurníky a slepičárny.“ Vědec 3: „Jde o mimozemský organismus!“ Vědec 1: „O nový druh... Docela mimozemský druh života...“ Vědec 2: „Kuře jako kuře...“ Vědec 3: „Ale tohle Kuře není k jídlu... Jde o vědecký objekt! Budeme ho zkoumat...“ Vědec 2: „Také bych jej rád prozkoumal, ale ve svém žaludku... Tak jak? Na grilu? Po čínsku, nebo na divoko?“ Vědec 1: „Pro Krista! Není k žrádlu, běž raději k těm automatům... Tady máš nějaké drobáky!“ Vědec 3: „To jsou dneska poměry... Tak kde je ta tuba? Vlastně: Tuba!“ Vědec 1: „Na pojízdném stolku v izolaci... Alespoň by tam měla být...“ Vědec 3: „V izolaci? Ale tam žádná tuba není... Ani Tuba, natož vozík...“ Vědec 1: „Cože? Jak to? Nikdo s ní nemůže jen tak manipulovat... Co když je ta tuba, vlastně Tuba, nebezpečná?“ Vědec 2: „Je tam přeci jen nějaké kuře, ne?“ Vědec 3: „Ne: kuře, ale Kuře! Předmět vědeckého zájmu... Konečně nejsme ve Vesmíru sami...“ Vědec 1: „Kde je?“ Vědec 2: „Kdo jako?“ Vědec 3: „To Kuře přeci!“ Vědec 2: „Jaké kuře?“ Vědec 1: „Tys ho... Tys ho sežral? Ty... Ty...“

54



vědec 3: „Víš, co jsi udělal? Víš, cos provedl? Ježíši... Taková... Vždyť to byl... To snad není...“ Vědec 1: „Ty jsi sežral náš jediný exemplář mimozemského života? Tys to Kuře... Jak?“ Vědec 2: „Na paprice... Ale nebylo moc velké...“ Vědec 3: „Jak to můžeš ospravedlnit? Vždyť to není ani možné... I zastřelit je tě škoda... Škoda té patrony... On ho prostě sežral! Co když se pro něj vrátí? Co jim řekneme?“ Vědec 2: „Pravdu!“ Vědec 1: „Jakou pravdu?“ Vědec 2: „Že nejsou k jídlu, tedy jen v dobách nejvyšší nouze, kdo má pořád jíst ty párky z konzervy, kyselé zelí z flašky a starý armádní chleba? Co jsme komu udělali?“ Vědec 3: „My? Co jsme komu udělali? My?“ Vědec 1: „My ne, ale tys to pohnojil... Tys ho prostě snědl a na nic ses ho neptal...“ Vědec 2: „Zeptal...“ Vědec 3: „A na co?“ Vědec 2: „Zda chce být na paprice, nebo na smetaně, sušené smíchané s vodou... A těstovinami...“ Vědec 1: „To nemůže být pravda!“ Vědec 2: „Bohužel je, neprozkoumáme alespoň tu tubu, když jsme tady? A co se týče toho hnojení, za chvíli půjdu...“ Vědec 3: „Kam?“ Vědec 2: „Dokončit to, co jsem začal, když jsem to kuře sežral, jak oba říkáte...“ Vědec 1: „A jaké bylo? Tedy z čistě vědeckého hlediska? Jakou mělo chuť?“ Vědec 3: „To by mě také zajímalo... Tedy jako vědce...“ Vědec 2: „Jak jsem už řekl, bylo trochu tuhé, ale šlo to a chutnalo jako docela obyčejné kuře...“ Vědec 3: „Takže...“ Vědec 1: „Takže náš největší objev bude, že...“ Vědec 3: „Že náš zatím jediný vesmírný návštěvník chutná jako docela obyčejné pozemské kuře...“ Vědec 2: „Ještě je tu ta tuba...“ 55



Vědec 1: „A co s ní?“ Vědec 2: „No... Zdá se, že... Jako by...“ Vědec 3: „No tak to nenatahuj...“ Vědec 2: „Ta tuba je z docela cizího materiálu a vypadá na to, že je jakýmsi inkubátorem...“ Vědec 1: „To jako snáší Kuřata?“ Vědec 2: „Ne, vejce a z těch se pak uvnitř líhnou kuřata a ta pak vyjdou ven...“ Vědec 3: „A dál?“ Vědec 2: „Dál už nic... Tohle bude už třetí... Dá si někdo z vás také kuře, nebo raději zůstane u těch zpropadených párků?“ Vědec 1: „Ta tuba je něco jako vesmírná loď?“ Vědec 2: „Ať už jde o cokoliv, zdá se, že doba pozemských slepičáren a líhní je ta tam, když máme tu tubu...“ Vědec 3: „A jak často se... Tento?“ Vědec 2: „Každých pět minut, ale ta kuřata vypadají na pěkné jednohubky...“ Vědec 1: „To jako na párátka?“ Vědec 2: „Asi tak nějak... Takže co bude?“ Vědec 3: „Když je to tak... Ono nebude na škodu, když také ochutnám...“ Vědec 1: „Já bych to nedělal...“ Vědec 2: „Proč jako?“ Vědec 3: „Ano, proč by to neměl dělat? Podle všeho se každých pět minut narodí v tubě nový živý tvor, takže ptát se budeme až pak...“ Vědec 1: „A kdy?“ Vědec 3: „Až se najíme...“ Vědec 2: „Já věděl, že mě nenecháte na holičkách... Ať se naši kuchaři potrhají vzteky...“ Vědec 1: „Já bych to nedělal...“

56



Vědec 2: „A proč? Jen z hlediska morálky? Vždyť jde jen o nějakou kilogramovou tubu, která vypadá jako docela větší tuba na cokoliv...“ Vědec 3: „Ano, zdá se, že je docela neškodná!“ Vědec 1: „Jak chcete, ale já vás varoval...“ Vědec 3: „Nebylo to špatné... To kuře lze jíst i s kostmi, jen mám pořád pocit, jako by mi chtělo stále něco říci... Tak bezmocně otvíralo zobáček a koulelo divoce očima...“ Vědec 2: „Časem si zvykneme, uvidíš!“ Vědec 3: „Takže obrat ve stravování obyvatel? No, na Nobelovku to sice nevypadá, ale...“ Vědec 1: „No, nechci vás obtěžovat, ale nezdá se vám, jako byste se zmenšovali a tvrdly vám zadky?“ Vědci 2 a 3: „Cože?“ Vědec 1: „Běžte si dát ještě několik těch kuřat a já si počkám, co to s vámi udělá... Tedy z čistě vědeckého hlediska...“ Vědci 2 a 3: „Co se děje?“ Vědec 1: „Vypadá to, jako byste se v něco proměňovali...“ Vědec 2: „To je nesmysl, nejsme v pohádce...“ Vědec 3: „Opravdu, taková blbost... V co bychom se asi tak měli proměnit, že?“ Vědec 1: „Tak a to by bylo... Co teď však budu dělat se třemi tubami?“ Kuře: „Pííísk, pííp, kvok...“ Vědec 1: „Máš pravdu, poslouží jako tytéž inkubátory, jen netuším, zda budou produkovat kohoutky, nebo slepičky... Že je to jedno? Já vím, ale být v té lidské podobě není nic s medem... Už abych byl zpátky ve své Tubě...“

57



Doslov A to je vše, vážení a milí, přátelé! Vše dobré (i zlé) jednou končí... Kuře v Tubě jako pojem, který žije svým lokálním životem, nebude patrně nikdy plně vysvětlen. Alespoň ne tehdy, dokud nebude opravdu konec a vše nebude objeveno a popsáno. Snad vás tyto řádky nenudily. Autor, který sepisoval tuto tvorbu (o Kuřeti v Tubě) doufá, že vás toto dílko (sbírka básní a povídek) pobavilo.

Děkuji za všechny ostatní autory, kteří se podíleli na této sbírce, ačkoliv ani netuší, že k něčemu takovému vůbec došlo. A myšlenka se stala činem a slovo skutkem. Přejme Kuřeti dlouhý život a pokud se tak nestane, můžeme být jen vděční za čas, který s námi strávilo a poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, aby bylo alespoň na chvíli mezi námi...

© Copyright 2007 - 2009 kolektiv autorů SASPI (www.saspi.cz) 58



Obsah: Část první: Díla autorů ................................................................................................................ str. 3 Část druhá: Reakce na Kuřitubí Poezii ..................................................................................... str 24 Část třetí: Vliv Kuřete v Tubě (nejen) na Poezii ...................................................................... str. 42 Doslov ......................................................................................................................................... str. 57

59

Nejen Poezie Kuřete v Tubě. Nejen Poezie Kuřete v Tubě. Pavel Šimík + kolektiv autorů

Recommend Documents