1
Meziválečná poezie Vlivem společenského vývoje v Československé republice, která vznikla po rozpadu rakousko-uherské monarchie 28. října 1918, vznikaly v české literatuře mnohé básnické proudy a skupiny. Fakta, která literaturu ovlivňovala: 1. neurovnané poválečné poměry, neřešení sociálních problémů, tzn. špatných životních podmínek dělnické třídy 2. vznik Komunistické strany Československa roku 1921 3. přetrvávající sympatie k Rusku, zvláště k Velké říjnové socialistické revoluci z roku 1917 4. silná hospodářská krize, která zachvacovala i vyspělé západní země od konce 20. let 5. objevující se režimy fašistického či polofašistického charakteru v Evropě ve 30. letech, zvláště nebezpečný byl vývoj v Německu, kde se roku 1933 dostala k moci za vedení Adolfa Hitlera nacistická strana, která zcela nezakrytě směřovala k totalitní diktatuře, hlásala rasovou nenávist a připravovala se na válku Meziválečná poezie je tedy tvorba od roku 1918, kdy skončila 1. svět. válka, do roku 1938, kdy bylo Československo donuceno odstoupit Německu pohraniční území, tzv. Sudety, čímž vlastně začala okupace naší republiky Německem. V meziválečné poezii tedy pozorujeme tyto směry: 1. proletářské umění 2. poetismus 3. surrealismus 4. reflexivní a meditativní lyrika
Proletářská poezie o program proletářského umění vznikl uprostřed literární skupiny Devětsil, která byla založena roku 1920 o patřili do ní např. Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Josef Hora, předsedou byl Vladislav Vančura o prolet. poezie se vyvíjela v letech 1920-1924, lze to ohraničit sbírkou Josefa Hory Pracující den (1920) a smrtí Jiřího Wolkera (1924)
Hlavní znaky proletářské poezie: 1. sociální angažovanost tvorby - tzn. že básníci se svou tvorbou účastnili boje za zlepšení životních podmínek dělníků 2. hrdina je z dělnického prostředí 3. tendenčnost ve smyslu třídně proletářském – tzn. že básníci stáli na straně dělníků 4. upřednostňování agitační, tedy burcující funkce poezie, estetická stránka zatlačena do pozadí
2 Představitelé proletářské poezie
Stanislav Kostka Neumann - básnická sbírka Rudé zpěvy o ztotožňuje se zde s očekávanou proletářskou revolucí, velké naděje vkládá do Sovětského svazu, který zcela nekriticky obdivuje - zcela upřednostňuje agitační funkci umění, tvrdí, že umění má sloužit revoluci
Josef Hora -
v duchu proletářské poezie tvořil jen chvíli stál v opozici Neumannovi, jelikož zdůrazňoval estetickou a citovou funkci umění v duchu proletářské poezie vytvořil 3 sbírky: o Pracující den o Srdce a vřava světa o Bouřlivé jaro Dělnická madona (sb. Pracující den, 1920) Kdybys tam byl, vlhké zdivo bys viděl, špinavé šero podsklepí, lůžko a v něm ženu, jež porodila člověka. Ach, kadidlo! Viděl bys kouřící kamna, zápach chudého oběda bys pocítil, hromádku dětí, jež zazpívaly by ti koledu bídy, uzřel bys na slamníku. Madono! Jak hrubá jsi! Jak odkvetlá! Spleť zamodralých na rukou žil, vzdor odříkání pod čelem, rty vyschlé – a slova lásky už dávno pohltil chřtán bídy.
Jaroslav Seifert -
v duchu proletářské poezie tvořil jen na začátku své tvorby roku 1984 dostal za své celoživotní dílo jako jediný náš spisovatel Nobelovu cenu za literaturu patří sem 2 básnické sbírky z velkoměstského prostředí: o Město v slzách o Samá láska
Město v slzách - jeho pohled na město je pesimistický, vidí jen utrpení a bídu, touží po přírodě - představuje si jiný svět – bez bídy a nenávisti - ukázka: „… však dokud z bratří mých trpěti bude jediný, nebudu šťasten,
3 a nespravedlností světa vzbouřen, dál jako teď, opřen jsa o zeď fabriky, budu se zalykat kouřem, a píseň svoji pět…“
Samá láska - autorův vztah k městu se mění, básník obdivuje nové stavby, zvuky automobilů - prvky proletářského umění pomalu ustupují, objevují se už prvky poetismu
Jiří Wolker -
nejvýznamnější osobnost proletářského umění narodil se roku 1900 v Prostějově, zemřel roku 1924 byl všestranně nadaný – literárně, hudebně i výtvarně měl tuberkulózu, které také podlehl
Dílo: 1. básnická sbírka Host do domu o obsahuje tzv. poezii prostých věcí o sbírka je plná radosti ze života, pokory o např. básně Pokora, Poštovní schránka Poštovní schránka (sb. Host do domu, 1921) Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice, svěřují se jí docela, psaníčka do ní házejí ze dvou stran, z jedné smutná a z druhé veselá. Psaníčka jsou bílá jako pel a čekají na vlaky, lodě a člověka, aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel, – tam, kde jsou srdce, blizny červené, schované v růžovém okvětí. Když na ně psaní doletí, narostou na nich plody sladké nebo trpké. …
2. báseň Svatý Kopeček o původně samostatná báseň, později připojena ke sbírce Host do domu o autor se vrací zpět do svého dětství, druží se se všemi lidmi toužícími vytvořit spravedlivý svět 3. básnická sbírka Těžká hodina o obsahuje již typicky proletářskou poezii
4 o úvodní básní je Těžká hodina – je to chvíle, kdy se srdce chlapce mění v srdce muže = ruce, mozoly a statečnost o sbírka obsahuje i tzv. sociální balady – mezi nejznámější patří: Balada o nenarozeném dítěti – dva mladí lidé se milují, dívka otěhotní, ale musí jít na potrat, protože jsou oba příliš chudí a dítě by neuživili Balada o očích topičových – topič Antonín 25 let pracuje v elektrárně, kde přikládá „do pece uhlí“, pracuje a žije v tak tragických podmínkách, až z toho oslepne Balada o snu – dělník Jan a šička Marie se milují a společně sní sen o lepším životě – bez nespravedlnosti a bídy, autor věří v revoluci 4. Ke konci svého života, kdy již věděl, že je těžce nemocen, psal básně, které nebyly zařazeny do žádné sbírky, např. Na nemocniční postel padá svět : – autor je nešťastný, že musí zemřít a nemůže dále bojovat za lepší svět 5. psal též tzv. moderní autorské pohádky - O milionáři, který ukradl slunce Pohádka o listonošovi
Poetismus -
vznikl a vyvíjel se pouze v české literatuře, název byl odvozen od slova poezie vznikl v umělecké skupině Devětsil a vystřídal proletářské umění první známky se objevily ve sbírce Samá láska J. Seiferta hlavní zásady vytyčil ve stati Poetismus teoretik Karel Teige (tajge) patří sem Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Vladislav Vančura, Jiří Voskovec, Jan Werich a další
Hlavní zásady: 1. zdůrazňuje estetickou a citovou funkci umění 2. inspiruje se lidovou zábavou – groteskou, kabaretem, cirkusem 3. poezie je složitější a obraznější 4. je to „umění žít a užívat si“
Představitelé poetismu
Jaroslav Seifert -
poetismus u něj dostal vyhraněnou podobu po jeho cestách do Francie a SSSR, vytvořil pak 3 básnické sbírky vyloženě poetistické: o Na vlnách TSF ( anglická zkratka pro bezdrátovou telegrafii ) o Slavík zpívá špatně – sbírka ještě ovlivněna 1. sv. válkou, je lehce pochmurná, objevují se obavy z nové války o Poštovní holub
5 -
objevuje se v nich neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek
Píseň (sb. Poštovní holub, 1929) Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí.
Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného počíná.
Poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů; s nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů.
-
po vytvoření sbírky Poštovní holub následovala čtyřletá pauza a po ní další 3 básnické sbírky, které ale už řadíme do období postpoetistického: o Jablko s klína – sbírka intimní lyriky, autor se vrací do dětství, vzpomíná na svou matku, na domov, sbírka je klidná a melancholická o Ruce Venušiny o Jaro, sbohem – v obou sbírkách se autor vrací k rodné zemi a začíná si opět všímat veřejných problémů ( hospodářské krize ) Píseň (sb. Jaro, sbohem, 1937) … Kdybych uzel uměl jako námořníci, – v okno bijí dálky a smích cizích měst – nikdo nikdy, země, země v tichu spící, neodtrhne mne už od tvých chudých hvězd. Do tvých trav se nořím jako v sladké vlasy, jako v kadeř ženy, s níž jsem navždy spjat. S odříkáním bída ruku podává si, ale já bych zemřel, nemít k smrti rád.
6
Vítězslav Nezval -
zpočátku psal v duchu poetismu, později se nechal ovlivnit surrealismem vliv na něj měli francouzští moderní básníci, hlavně Rimbaud a Apollinaire
Dílo: 1. báseň Podivuhodný kouzelník o kouzelníkem je zde myšlena poezie, která přichází na svět, aby lidem odkrývala krásu života, jelikož smyslem života je „být šťasten“ 2. básnická sbírka Pantomima o obsahuje drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické scénky o součástí je cyklus Abeceda = dvojverší a čtyřverší, založeno na představách z tvarů písmen Abeceda (sb. Pantomima, 1924) A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu! Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu D luk jenž od západu napíná se Indián shlédl stopu na zemi Poslední druhové zhynuli v dávném čase a měsíc dorůstá prérie kamení
3. básnická sbírka Básně noci o je vrcholem jeho poetistického období o obsahuje 4 básně: Podivuhodný kouzelník Edison Akrobat Signál času – inspirace Edisonovou smrtí Edison - oslavuje tvořivou práci člověka - inspirací mu byla osobnost vynálezce žárovky o autor se prochází v noci pražskými ulicemi a uvidí stín člověka (hazardního hráče), který se chystá spáchat sebevraždu = toto je druhá strana moderní a uspěchané doby, strana negativní, o báseň pokračuje obrazem života mladého Edisona, o následuje obraz moderního světa techniky a vynálezů = strana pozitivní, o v závěru se báseň stává optimistickou a radostnou, největší štěstí je štěstí z objevů, z touhy přetvářet o původní refrén je smutný a pesimistický, postupně se mění v opak: o
7 „Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti“
X „Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti“ Edison – ukázka Vracel jsem se domů přes most Legií zpívaje si v duchu malou árii piják světel nočních bárek na Vltavě z hradčanského dómu bilo dvanáct právě půlnoc smrti hvězda mého obzoru v této vlahé noci z konce únoru Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti Skláněje se z mostu uviděl jsem stín sebevrahův stín jenž padal do hlubin bylo tu však něco těžkého co pláče byl to stín a smutek hazardního hráče řekl jsem mu probůh pane co jste zač odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč bylo tu však něco smutného co mlčí byl to stín jenž jako šibenice trčí stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach! ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah! Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění za město kde počínaly Košíře z dálky mávaly nám noční vějíře nad kiosky smutku tance alkoholů šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti …
8
Surrealismus -
v české literatuře vyústil více méně z poetismu hlavní zásady vytyčil Vítězslav Nezval ve stati Surrealismus v ČSR, on je též nejvýznamnějším představitelem tohoto směru v české literatuře
Vítězslav Nezval Dílo: 1. sbírka Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, využití obrazotvornosti a fantazie 2. sbírka Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti (b. Město věží) 3. sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu
Město věží (sb. Praha s prsty deště, 1936) Stověžatá Praho S prsty všech svatých S prsty klamných přísah S prsty ohně a krupice S prsty hudebníka S oslnivými prsty naznak ležících žen S prsty dotýkajícími se hvězd Na počitadle noci S prsty z nichž tryská večer se sepjatými prsty S prsty bez nehtů S prsty nejmenších dětí a špičatých travin S prsty májového hřbitova S prsty žebraček a celé třídy S prsty hromu a blesku S prsty ocúnů S prsty Hradčan a starých harfenistek S prsty ze zlata …
9
Reflexivní a meditativní lyrika Josef Hora Od poloviny 20. let a v 30. letech: - reflexivní a meditativní lyrika, jeho poezie opouští sociální problematiku - začíná proces subjektivizace jeho poezie, autor se uzavírá do svého nitra, soustřeďuje se na své vlastní pocity, i když sociální realita je ve sbírkách ještě přítomna, ale jen nepatrně - velice silný je motiv času, který se ale postupně mění: zpočátku je čas bratrem autorova srdce, básník si uvědomuje realitu a to, že život velmi rychle plyne, později se čas stává básníkovým nepřítelem, poezie se stává melancholickou, autor je nešťastný z nenávratného uplývání a zániku
Dílo: 1. básnická sbírka Struny ve větru o lyrika přírodní a intimní, o motiv plynoucího času – čas je bratrem jeho srdce, viz ukázka Čas, bratr mého srdce (Struny ve větru, 1927) Potoky mezi vrbovím, motýlí louky domoviny, dni, procházející se růžovým úsvitem rovin mezi stíny, ustaňte v běhu, dni větrné, postavte do trávy své stany. Ruka, jež ticho rozhrne, vymyje šátkem tmy mé rány. Jiný vítr a jiný den, mocnější slunce nad hlavami. A k jiným hvězdám, v jiný sen nebesa otočí se s námi. Čas, bratr mého srdce, jež jde a odměřuje mi hodiny bytí, zaváhá, zhroutí se do tváře mé, usne a zavoní jak kvítí.
2. básnické sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny o jsou si tematicky velmi blízké o básníkův vztah k času se podstatně mění – stává se jeho nepřítelem o básník utíká do vlastního nitra, cítí se osamělý, poezie je melancholická 3. básnická sbírka Máchovské variace o 16 básní, spříznění s Máchou - téma lásky, země, domova, času o napsáno ke 100. výročí úmrtí K. H. Máchy
10
František Halas Do poloviny 30. let: - poezie ovlivněna ještě válkou a vzpomínkami na matčinu smrt = tragický životní pocit, skepse Dílo: 1. básnické sbírky Sépie, Kohout plaší smrt o sice stopy poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru
Vladimír Holan - originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny) Charakteristika tvorby: - jeho poezie je originální, vysoce abstraktní až těžce pochopitelná - používá neobvyklých slovních spojení, spojuje slova protikladná – např. k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout a další - vymýšlí nová slova, výpovědi jsou zašifrované - ve své poezii přemýšlí o smyslu života, o lidském bytí, o lásce - důležitým motivem je opět čas – rychle plynoucí a omezující Dílo: básnické sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk
