SVÁTEČNÍ CHVILKA POEZIE

SVÁTEČNÍ CHVILKA POEZIE

ADVENT

I chodil anděl boží v ten dlouhý truchlý advent po Čechách. Na varhany mu větry hrály, dveře se před ním samy otvíraly a provázely ho neviditelné kůry: Rosu dejte, nebesa, shůry. A mluvil anděl boží, kde vešel v dům: Buď statečný a věř. A dětem zahořely tváře radostí, silou z nebeské té záře a matkám i otcům spadla z prsou můra. Aleluje, aleluja. Tak žehnal anděl boží a sílil mdlé. Buď statečný a věř. Před osudem a před věčností je víra a statečnost nejvyšší ctností. Všem, kdo pevně věří, vždycky se v dálce spasné jitro šeří. PROSINEC Šla do Betléma rovná cesta, zářila hvězda, všechno bylo prosté. A za nábožných písní sny otců našich věčně putovaly po starém mostě.

Byl, nebyl Betlém ? Však na tom mostě rozmarýna roste a poutníčkové věrní tiše obrátí se, když místo spasitele čeládku chlévní najdou.



A vracejí se domů s vírou, že za rok hvězda stane jistě nad Betlémem a ta již neoklame. Autor veršů: KAREL TOMAN Měšický zpravodaj - 1

SVÁTEČNÍ SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, adventu již nakrátku, a brzičko bude Štědrý den - to praví klasik, a já přidávám - a také Nový rok. To platí v chvíli, kdy svůj časopis dostáváte do ruky. Já ovšem tenhle úvodník, čili otvírák píši o první adventní neděli, a to jako poslední příspěvek do tohoto čísla, tak jako vždycky. Pro mne tím práce na tomto čísle končí, čili pro čtenáře je to „otvírák“, pro mne „zavírák“ psaný ve chvíli, kdy už je Zpravodaj poskládán a já tedy vím, co v něm bude. Ještě mne tedy sváteční vánoční nálada nepostihla, ale kdo náš list čte pravidelně delší dobu, tak ví, že vánoční číslo chceme vždycky udělat trochu jinak, ozvláštnit je něčím, co by se ke svátečnímu čtení hodilo. Od  ostatních regionálních periodik se tím asi trochu lišíme, asi že jsme poněkud konzervativní. Psát aktuálně k vánočnímu a novoročnímu období tak, abychom se neopakovali. Ovšem není to tak úplně snadné. Jednak je na vše méně času, má-li prosincové číslo vyjít ještě před svátky, jednak nelze psát každý rok stále totéž, přičemž Vánoce jsou každý rok stejné. Tentokrát se mi ale tyto řádky píší obzvlášť těžce. Nerad bych příjemnou pohodu vánoční kalil kapkou z poháru hořkosti, ale co mám na srdci, musím s tím ven. Do tohoto vánočního čísla chystala článek členka naší redakční rady Ladislava Nováková. Už to bohužel nestihla, a už nám nikdy nic nenapíše. V říjnu nás všechny opustila, a my jsme sotva stihli do Zpravodaje vtěsnat pár řádek nekrologu, na víc nebyl čas. Tak mi teď dovolte, abych pár slov ještě přidal. Tato statečná a obětavá žena byla dvanáct let starostkou této obce, ale co jen starostkou, ona byla i  její duší. Byl jsem celou dobu u  toho, a  tak mohu potvrdit, že to bylo pro ni pěkně tvrdé, a kus svého zdraví obětovala pro nás všechny. Přebírala obec v těžké situaci, v neutěšeném stavu, a bez předchozích zkušeností. Přesto se jí v krátké době podařilo dát obci takovou koncepci rozvoje, která platí dodnes. Prosadila modernizaci při současném zdůraznění nutnosti zachování a další ochrany kulturního dědictví a respektování památkové ochrany historického jádra zástavby. Tu pomyslnou laťku nastavila velmi vysoko. A  při tom všem ještě byla člověkem laskavým, vstřícným a  moudrým. A  jak už to tak bývá, odešla ve chvíli, kdy jsme ji hodně potřebovali. Její radu, pomoc, zkušenost. A jak už se to obvykle stává, ani jsme jí za všechno důstojně a řádně nepoděkovali. Tak alespoň teď. Lálko, díky... Předchozí řádky jsou smutným potvrzením mých úvah v  letošních úvodnících o  tom, jak  rok „devítkový“ nám mnoho radostí nepřináší a  zdařile konkuruje některým, těm „osudovým osmičkám“. Něco příjemného a užitečného se přece jen stalo. V listopadu jsme si, a to dost důrazně připomínali 20. výročí převratu v roce 1989. Dvacet let je už dost dlouhá doba na to, abychom mohli posoudit, co se za tu dobu změnilo, a zdali k lepšímu, nebo k horšímu. Na to nechť si odpoví každý sám. My jsme ohlédnutí zpět věnovali hned tři příspěvky. A komu by se toho vzpomínání zdálo moc, tak vězte, že stará římská moudrost praví, že „historie je svědkyní času, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, poselkyní dávných dob“ (Cicero). Měšický zpravodaj - 2

V dalším díle „Toulek“ jsme se ocitli v roce 1953, roce úmrtí dvou velkých zločinců, a  krádeže století - měnové reformy. Najdete tam i  některé tehdejší ceny pro porovnání s dneškem. Jednou uděláme totéž i s cenami v létech osmdesátých. Vánočně zaměřená je úvaha o  předvánoční atmosféře let padesátých - jak se tehdy kupovaly dárky. A léta před rokem 1990 si přiblížíme vyprávěním o cestování do ciziny tehdy. Další rubriky zmíníme už jen stručně. Tip na výlet vás přivede do míst velmi známých, ale stále vděčných a  přitažlivých - na petřínský kopec v  Praze. Nepřehlédněte různé informace z radnice, a obvyklých několik vět nám poví pan starosta. Více těch vět řekl na veřejném výročním zasedání zastupitelstva na zámku. Už jsme ale informaci o tom zařadit nestihli, takže kdo tam nebyl, dozví se vše podstatné až v únorovém čísle. Kdo nebyl na společenských akcích v závěru roku – lampiónovém průvodu, mikulášské nadílce a slavnostním rozsvícení vánočního stromu před radnicí, dozví se o nich v kulturně společenské rubrice. Já k tomu musím dodat velmi hlasité poděkování všem, kteří se obětavě a bez nároku na odměnu na uskutečnění podíleli. Až půjdete kolem radnice, podívejte se u  vánočního stromu na krásné dílo několika šikovných lidí - nadšenců. Originální velké jesličky - to hned tak v každé obci nemají. Tak je prosím společně chraňme před vandaly a nenechavci, a své děti poučte, že to není objekt na hraní. Na stránkách věnovaných sportu nás fotbalový klub TJ Sokol informuje o výsledcích svých družstev v uplynulé sezóně a o klubových změnách ve vedení. Dnešním číslem se neradi loučíme se seriálem poutavých dílek pana profesora Andryska. S panem primářem se ovšem zdaleka neloučíme a těšíme se, že pro nás časem zase něco napíše, třeba opět z jiného soudku. A  že jsou ty svátky, tak uvnitř jistě objevíte ledaco svátečního. Třeba různé recepty na dobrá jídla a cukroví, k tomu pár slov vzpomínek a dojmů vánočních a novoročních. Dozvíte se i něco, co jste ještě o Vánocích nevěděli. K vytvoření vánoční pohody jsme vybrali i úvodní verše klasika. Z  řady ohlasů víme, a  těší nás to, že už je vás hodně, kdo čtete náš list se zájmem a potěšením. A taky pozorně, protože jsem občas upozorněn na nějaké věcné chyby, čemuž jsem jedině rád. Naším přáním a cílem je potěšit a zaujmout v dnešní neklidné a pro někoho i obtížné době čtenářů co nejvíc. Takže teď si třeba udělejte kafe, vánoční cukroví k tomu, posaďte se a čtěte v pohodě. Popřejme si krásné a ničím nerušené Vánoce, a v novém roce nechť se nám trampoty, svízele a choroby vyhnou velkým obloukem. Za redakční radu, vydavatele i tiskárnu

Vladimír Novák

Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan Málek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.” „Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel. „Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na vás spolehnutí.” Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, jsme před koncem roku a  rád bych Vás proto seznámil s hospodařením obce. Zastupitelstvo obce si dokumentem „Strategie rozvoje obce“ stanovilo cíle, které bude chtít v tomto roce a dalších letech realizovat. Protože jsou to cíle finančně značně náročné, dáváme přednost těm, pro které získáme podporu různých dotací. Hlavním důvodem pro využití dotací je skutečnost, že čerpání dotací z EU je omezeno rokem 2013 a ten se rychle blíží. V minulých letech jsme s přispěním dotací zdvojnásobili kapacitu čistírny odpadních vod a u ní vybudovali kalolis, který nás zbavil problémů s likvidací odpadních kalů. Je škoda, že takovou koncovku čištění nemají jiné čistírny v našem okolí. V letošním roce se začala nákladem 2,34 mil. Kč realizovat obnova zeleně v ulicích. S přispěním dotace z KÚ Středočeského kraje ve výši 1,75 mil. Kč budou náklady obce na tuto akci 0,59 mil. Kč. Další započatou akcí je výstavba 10 bytových jednotek chráněného bydlení. Budou to byty určené pro občany se zdravotním postižením nebo pro jedince v jiné sociální krizi. Náklady na výstavbu jsou 13,37 mil. Kč. S dotací z MMR ČR ve výši 5,34 mil. Kč do nich obec vloží ze svého 8,03 mil. Kč. Na akci Odstranění černé skládky v objektu č.p. 15, jejíž náklady jsou vypočteny na 0,35 mil. Kč, jsme získali dotaci z rozpočtu KÚ Středočeského kraje ve výši 0,25 mil. Kč a náklady obce tedy budou 0,108 mil. Kč. V tomto roce se nám podařilo získat dotaci z SFŽP ČR a prostředků EU – Evropského fondu pro regionální rozvoj na dvě akce. Jednou je obnova zámeckého parku, kde celkové náklady budou 12,05 mil. Kč, z toho je dotace 10,84 mil. Kč a spoluúčast obce 1,2 mil. Kč. Druhou akcí je odbahnění Měšického dolního rybníka, kde celkové náklady představují částku 13,08 mil. Kč, z toho je dotace 11,76 mil. Kč a spoluúčast obce 1,30 mil. Kč. Na tuto spoluúčast jsme ještě dostali dotaci z rozpočtu KÚ Středočeského kraje ve výši 0,26 mil. Kč. Obec pak bude odbahnění stát 1,04 mil. Kč. Obec tak zhodnotí svůj majetek realizací uvedených akcí v hodnotě cca 71,2 mil. Kč při nákladech ze svého rozpočtu ve výši cca 22,5 mil. Kč. Uvedené náklady obce je ještě nutné navýšit o výdaje ve výši cca 1,5 mil. Kč za projektovou přípravu, zpracování žádostí a administraci projektů. Uvedený poměr získaných a vydaných financí je jistě vypovídající. Někteří z  nás by jistě raději než uvedené projekty realizovali v  obci jiné, potřebnější. Pokoušíme se např. již několik let získat dotaci na výstavbu nové MŠ, ale stále se nedaří. Byla by ale chyba, nevyužít toho, když se zadaří jinde. Vážení spoluobčané - sousedé, přeji Vám příjemné prožití nastávajících svátků a pevné zdraví v příštím a dalších letech. Zdravím, Petr Lanc. Zastupitelé a zaměstnanci obce přejí všem spoluobčanům klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v roce 2010. Měšický zpravodaj - 4

Informace z radnice Letiště Vodochody Starostové obcí vystupující proti výstavbě a  rozšíření letiště Vodochody, informovali generálního ředitele Letiště Vodochody Ing.  Martina Kačura v  otevřeném dopise, který mu byl předán dne 23. listopadu 2009 o  své iniciativě zabránit rozšíření Letiště Vodochody. Otevřený dopis Ing. Martinu Kačurovi, generálnímu řediteli Letiště Vodochody Vážený pane Kačure, iniciativa Stop letišti Vodochody, zastřešující 14 obcí ve Středočeském regionu, si klade za cíl zabránit rozšíření Letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště. Naši občané si nepřejí, aby jim nad hlavami a domy přistávalo a vzlétalo 141 letadel denně, aby tak docházelo k soustavnému poškozování jejich zdraví, aby trpěli neustálou a neúnosnou hlukovou zátěží ve dne i v noci, aby v jejich obcích a městech nastával dopravní kolaps, aby byl znehodnocen jejich majetek, aby došlo k celkovému nevratnému poškození úrovně života a životního prostředí v okolí letiště a aby jim v neposlední řadě hrozilo reálné nebezpečí vyvolané zvýšeným leteckým provozem nad chemickými zásobníky, trativody či továrnami. Vy sám velmi dobře víte, že svůj nesouhlas primárně vyjádřili občané a  naše obecní samosprávy v připomínkách k oznámení EIA na záměr rozšíření Letiště Vodochody. Kvalitně a transparentně provedený proces posuzování vlivů na životní prostředí je pro nás v tuto chvíli klíčovým požadavkem. V souvislosti s další fází procesu posuzování vlivů záměru rozšíření Letiště Vodochody na životní prostředí Vás žádáme o  odpovědi na následující otázky: 1./ Jste ochotni připravit v  blízké budoucnosti pro občany reálnou simulaci letového provozu na vodochodském letišti po jeho zamýšleném rozšíření např. v nejvytíženější hodině letního období? Když ano, žádáme o  oznámení termínu realizace simulace dotčeným obcím v  dostatečném předstihu tak, aby mohly nechat provést nezávislé měření. Jsme přesvědčeni, že obavy občanů z hluku a leteckých emisí nelze vyvrátit matematickým modelováním a výpočty, když už i současný provoz stávajícího letiště je mnoha z nich vnímán jako nepříjemný a obtěžující. 2./ Budete i nadále připravovat záměr rozšíření letiště na veřejné mezinárodní? Otázku klademe s  upozorněním, že naši občané si žádný rozšířený provoz Letiště Vodochody ve svém sousedství nepřejí. 3./ Kdy bude dokončena dokumentace EIA na záměr rozšíření Letiště Vodochody a kdy ji předložíte Ministerstvu životního prostředí ČR? Alespoň orientační termín by pro uklidnění zjitřené a nervózní veřejnosti postačil. Měšický zpravodaj - 5

Vážený pane generální řediteli, věříme, že našim otázkám věnujete pozornost a jasně, jednoznačně a konkrétně na ně odpovíte. Děkujeme za Váš čas a očekáváme Vaše zprávy. Za sdružení obcí s pozdravem Ing. Petr Holeček starosta města Kralupy nad Vltavou. Připomínáme občanům Měšic, že stále mohou podepisovat petice „Stop letišti Vodochody“, které jsou umístěny na OÚ, v místním železářství nebo v recepci na zámku. Můžete petici také podepsat na Internetových stránkách www.stopletistivodochody.cz. Zde se také dozvíte nejnovější aktuality o protestech nebo se můžete zúčastnit diskusního fóra. OÚ

Pracovní doba na OÚ v době svátků. Poslední úřední den roku 2009 bude ve středu 23.12. Otevřeno bude do 17:00 hodin. Mezi svátky bude zavřeno!!! Po Novém roce začínáme v pondělí 4. ledna normální pracovní dobou.

Hrstka zajímavostí kolem svátků vánočních Možná jste nevěděli.... * že advent znamená příchod - očekávání * že křesťanské vánoční svátky se slaví od roku 354 našeho letopočtu. Římský císař Liberius stanovil jako den oslavy Kristova narození 25. prosinec, a to z praktických důvodů. U  předkřesťanských náboženství se v  tu dobu slavil slunovrat, a  tak se na tuto tradici šikovně navázalo. Skutečné datum Ježíšova narození totiž není známo, v Bibli svaté se o tom nic nepíše. * proč vlastně a odkdy se nadělují dárky. Nedílnou součástí Vánoc se dárky staly v 19. století, tradice vznikala ale už dávno předtím. Interpretace důvodů obdarovávání se liší, mohla to být původně i žádost o přízeň a ochranu. Bible to jednoznačně nevykládá.... * proč a odkdy u nás naděluje Ježíšek. Tradice vznikla v období reformace, předtím roznášení dárků bylo úkolem sv. Mikuláše. Protestanti (zejména Martin Luther) tak snad chtěli snížit prestiž sv. Mikuláše. V některých jiných zemích dary roznáší i jiné bytosti, jako Santa Klaus, Weinachtsmann.... * od čeho pochází název Vánoce. Z německého výrazu Weihnachten, což přeloženo značí „posvěcená, posvátná noc“...

Měšický zpravodaj - 6

* zdali někdo chtěl Vánoce zakázat či omezovat. Udělal to roku 1644 Oliver Cromwell, ale lidé se proti tomu bouřili a  stejně na černo oslavovali. Nakonec zasáhl parlament a zákon zrušil. Omezovat, a to hlavně náboženskou, duchovní podstatu Vánoc zkoušeli komunisté. Zčásti, alespoň u nás, se jim to i povedlo... * že na sv. Tomáše apoštola (21. prosince) je nejdelší noc. Pak se už krátí... * jaké jsou ještě další vánoční svátky, už méně známé. 27. prosince je sv. Jana Evangelisty. Na 28. prosince připadá svátek Mláďátek na připomínku vraždění dětí v Betlémě, přikázaného Herodesem... * od čeho pochází název měsíce prosince. V  mnoha jazycích je název odvozen od  latinského „december“, čili desátý měsíc římského kalendáře. Proč to u nás je prosinec, není jednoznačně známo. Snad od „prositi“ (o zaslání Vykupitele), nebo „prosinalý“ (bledý, šedivý). Od 15. do 19. století se používalo pojmenování „prasinec“, tedy podle prasat, snad že v té době bylo hojně zabíjaček. .. * z  čeho je složena vánoční purpura. Je to směs kadidla a  drcených vonných dřev a bylin, při ohřevu vydává příjemnou vůni - pokud je kvalitně vyrobena. Kadidlo je vonná směs různých pryskyřic, spalovaná za kultovními účely (původně i  k  zažehnávání duchů). U náboženských církví se stalo symbolem modlitby stoupající k nebesům. Purpura patří nezbytně k vánočnímu večeru. Že „tiše a ochotně .... na plotně voní..“, to už skoro zlidovělo... * že Rybova vánoční mše zazněla poprvé roku 1796 v  Rožmitále a  hraje se dodnes...

* * *

Přidáme si ještě pár pranostik: lepší Vánoce třeskuté, než tekuté, když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží, Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.

-red-

Chcete navštívit o Vánocích kostel? Pro nás nejbližší je kostel sv. Martina v Líbeznících. Zde uvádíme přehled vánočních bohoslužeb:

24.12.



25.12. 27.12. 31.12. 01.01.



16:00 hod. – dětská mše svatá 22:00 hod. – půlnoční mše svatá 10:00 hod. – Narození Páně 10:00 hod. – svátek sv. Rodiny 16:00 hod. – svátek sv. Silvestra (Rybova mše) 10:00 hod. – Slavnost Matky boží panny Marie

Měšický zpravodaj - 7

-red-

Vánoční zamyšlení Tak už se zase těšíme. Rok co rok očekáváme ten Velký okamžik – splnění svých nejtajnějších přání i když víme, že všechna naše přání už splnit nejdou. Někdo v rodinném kruhu už bude navždy chybět. Pamatuji se, že u nás doma, než se začalo večeřet, tak rodiče v duchu vzpomínali na své sourozence, kteří už s nimi nejsou. Jako dítěti se mi to zdálo divné, ale dnes už vzpomínám také. Největší napětí ale prožívají určitě malé děti. Zlobí proto o trochu víc než jiné dny, nemohou se totiž dočkat večera. Vědí, že s  první hvězdičkou na obloze, začíná Ježíšek nadělovat dárky. A nakonec se dočkají. Vedle v pokoji zavoní stromeček, otevřou se dveře a pod rozsvíceným stromečkem leží plno dárků. A to je ten okamžik na který se rok co rok znovu těšíme. P.S. Letos nás bude v celé obci něco symbolicky spojovat – kapr z našeho měšického rybníka! Šťastné prožití Vánočních svátků a hodně zdraví a šťastných dnů v příštím roce 2010 Vám všem přeje, Anna Raková

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXXII. Úvod: Rok 1953, kterým se dnes budeme procházet, přinesl pro naše dějiny tři zásadní události, které dříve nebo později ovlivnily život každého z  nás. Jednak v  březnu zemřeli svorně dva diktátoři - Stalin a  Gottwald. Neobešlo se to bez příslušného neskutečného teatrálního truchlení. Poté se očekávalo, že dojde k  jakémusi uvolnění politických poměrů. To se i stalo, ale zdaleka ne hned. Dění mělo svou setrvačnost a tak očekávané změny přišly až o několik let později. Tou třetí událostí roku byla tak zvaná loupež století - měnová reforma s účinností od 1.června. Ještě dva dny před tím ujišťoval nový prezident Antonín Zápotocký národ, že  reforma nebude. Byla, protože lež byla pracovní metodou komunistického režimu. Neobešlo se to bez značných protestů dělnictva, které ovšem byly velice rychle a  tvrdě potlačeny. Lidé ze dne na den přišli prakticky o všechny peníze. Co reforma měny znamenala v praxi, to si ve stručnosti povíme později. Jinou možnost, než stáhnout veškeré oběživo ovšem tehdejší vládní garnitura neměla, pokud nemělo dojít k ještě větší katastrofě. Hrozil, dnešními slovy, státní bankrot. Ekonomika státu se hroutila a  při naprosté izolaci od západního světa problémy rostly. Direktivní orientace hospodářství na těžký průmysl a  likvidace živnostníků způsobila nedostatek spotřebního zboží a služeb, a díky násilné kolektivizaci zemědělství byl i nedostatek potravin. Tuto situaci měnová reforma zmírnila, ale jen dočasně. Mohl být zrušen přídělový systém („na lístky“), a díky tomu, že lidé náhle neměli dost peněz na nákupy, nedošlo k vykoupení zboží a nastal relativní dostatek potravin a základních potřeb na trhu. Měšický zpravodaj - 8

Vzhledem k  tomu, že neexistovala konkurence ani dovozy z  vyspělých zemí, tak se zakrátko problémy opět vrátily, byť v jiné podobě. To v historii dalších let brzo uvidíme. Ve světle těchto zásadních událostí se to ostatní, o čem si z dění v obci budeme vyprávět, jeví jako bezvýznamné epizody. Ale i maličkosti do mozaiky historie patří. V tomto roce skončil autor těchto řádků základní školní docházku na staré líbeznické škole (tehdy se končilo závěrečnou zkouškou). A  tak v  dalších dílech může už čerpat i z vlastních zkušeností. Když už tedy teď jsme v obraze tehdejší doby, tak už vzhůru, kupředu levá, do posledního roku Gottwaldovy pětiletky. Část třicátá druhá: Loučíme se Stalinem, Gottwaldem, i se svými penězi. Organickou součástí obce je už od roku 1948 politická odborářská škola, celým názvem „Ústřední škola ROH Antonína Zápotockého“, sídlící na zámku. My si o  historii této instituce a jejím působení v obci povíme někdy jindy v samostatném materiálu. Teď jen v stručnosti, co se dělo aktuálně během tohoto roku. Škola v uplynulém školním roce vyučila 700 funkcionářů pro potřeby ROH (Revoluční odborové hnutí). Jednalo se o nejrůznější druhy kurzů, jako propagandistické, ekonomické, tajemnické, inspektorů práce, národního pojištění, tělovýchovy a  řada dalších, v  trvání od dvou měsíců až po 1 rok. V červnu byla z ÚŠ vytvořena vysoká škola odborářská. Školu vedl po stránce ideové Otto Falta, a hospodářské J. Duras a V. Stránský. Dne 5. března zemřel J. V. Stalin. V obci byla 9. března ráno uspořádána tryzna v sále „U  Černohorských“. Přišlo 220 osob, tryzna se uskutečnila poslechem projevů z  Prahy z rozhlasu. Vzápětí, 14. března, zemřel i prezident Gottwald. Smuteční tryzna proběhla 15. března v 17 hodin v Sokolovně. Přišlo 350 lidí. Až do dne pohřbu, 19. března, byl vyhlášen národní smutek Dne 21. března byl novým prezidentem zvolen Antonín Zápotocký. A  život šel dál. Od 1. ledna vstoupila v  platnost nová organizace lístkového (přídělového) systému, která pak platila už jen půl roku. Každý spotřebitel musel každý měsíc podávat přihlášku k  zásobování potvrzenou zaměstnavatelem. Lid byl rozdělen do 5 kategorií: 1) pracující, 2) důchodci, 3) ženy s dětmi do 6 let, 4) ženy s dětmi nad 6 let, a 5) tzv. „samozásobitelé“. První kategorie dostala potraviny a šatstvo v množství malém, ostatní v ještě menším, a ti poslední skoro nic. Ti si mohli jen vybrat: jen vejce, nebo jen maso, nebo jen mýdlo a cukr. (Hle, jak jsme si byli všichni rovni, někteří však rovnější pozn. autora). Majitelé půdy od 1000 do 5000 m2 (to je i větší zahrada) museli odvádět pro veřejné zásobování ročně 20 kg masa (jakékoliv - králíky, husy, kozu) a 100 vajec. Praktikovalo se to tak, že dotyčný, když neměl, koupil to v obchodě a odevzdal. To se v obci týkalo 75 lidí. Kdo měl půdy nad půl hektaru, byl už zemědělec a musel odvádět produkty podle sjednané smlouvy. To bylo v obci asi 15 osob. A je tu červen 1953 a měnová reforma. Byla vyhlášena 30. května v 17 hodin s platností od 1. června. V čem reforma spočívala: Staré peníze přestaly platit a vyměňovaly se za nové tak, že nejvyšší hotovost 300 Kčs se měnila v poměru 1:5 (odnesli jste si 60,- Kčs). Co bylo Měšický zpravodaj - 9

nad to, měnilo se 1:50 (za tisícikorunu jste si odnesli 20 Kčs). Vklady u peněžních ústavů byly znehodnoceny obdobně, podle výše vkladu od 1:5 až do 1:30. Vklady už tehdy ovšem byly většinou tzv. vázané, čili nedaly se bez povolení vybírat v libovolné výši. Současně byl od 1. června zrušen přídělový systém s výjimkou uhlí (v uhelné velmoci bylo uhlí na skromný příděl ještě mnoho let). Ceny zboží byly stanoveny podle volného trhu v poměru 1:5. Vyberme si některé tehdejší ceny (v korunách, většinou za 1 kg): chléb 2,80 mouka 6,- maso hov. 25,- mléko 1 l 2,- brambory 0,72 rum 1 l 68,-

Potraviny rohlík 0,40 cukr 14,máslo 44,vejce l ks 1,70 pivo 7o 0,5 l 0,70 káva 10 dkg 20,-

Některé průmyslové výrobky: benzin 1 litr 6,- pánské kolo 560,uhlí hnědé 100 kg 9,40 motocykl Jawa 250 12 000,cigarety Partyzánky 10 ks 1, 80 mýdlo jádrové 16, pánský oblek 630,- košile pánská 70,- dám. punč. silon 108,- pánská obuv 163,-

Textil: pánský zimník 630,teplákové kalhoty 58,pánské ponožky 5,80 dám. šatovka 1 m 96,-

Během roku se ceny 2 x snižovaly - o 5 až 50%. Pokud se tyto ceny zdají nízké, je třeba vzít v  úvahu tehdejší průměrnou výši platů, která byla cca 1000 Kčs. (Chceme-li tedy porovnat kupní sílu tehdy a dnes, musíme si vše vynásobit zhruba 20 x, pozn. autora). Nyní už tuto oblast opustíme a  podíváme se na běžný život obyvatel obce. V  pořadí důležitosti vede jako obvykle zemědělství. Začátkem ledna platila nová organizace státních statků podle vzoru sovětských sovchozů. Jednotlivá hospodářství jsou přejmenována na farmy, a  ty se sdružují v  oddělení. Zdejší oddělení patřilo pod Čs. státní statek Ďáblice, ten měl takových oddělení sedm. Vedoucím oddělení Měšice byl A. Novák, vedoucím farmy s. Šenbauer. Farma měla 240 ha orné půdy a Velkou bažantnici (27 ha). Statek se neobešel bez brigádnické pomoci občanů. Na to se uzavíraly závazky, plnění se sledovalo. Zavázalo se celkem 55 lidí, někteří splnili, někteří ne. Ve skutečnosti pak na statku během roku různý počet hodin odpracovalo celkem 126 lidí. Ti v souhrnu za rok (jaro, žně, řepa) pracovali 8 669 hodin. Měšický zpravodaj - 10

Vrcholem zemědělského roku byla sklizeň obilovin, čili žně, kterými žila celá obec. Zřejmě se za vydatné pomoci občanů podařily, a  dne 10. srpna byl uspořádán kulturní večer v zaplněném sále Sokolovny. Večer byl zároveň věnován uzavření příměří v Koreji (skončila korejská válka, pozn. autora). Vystoupil soubor divadla S. K. Neumanna v Libni, a  zřejmě ne moc zdařile, protože obecenstvo vyjádřilo s  úrovní předvedeného programu nespokojenost. Kuriozitou je, že z  tohoto večera vzešel závazek na nedělní výmlat (!) na počest zmíněného příměří v Koreji. Duch doby opět zapracoval. Dne 10 dubna se uskutečnily „Hovory s  občany“ v  sále U  Černohorských. Program byl dlouhý, tak jen to podstatné. Hlavní projev měl předseda MNV L. Fabián. Následovala diskuse s návrhy a připomínkami. Ve 22.30 se občané rozešli za zpěvu „Písně práce“. MNV se opět zúčastnil soutěže okresu Praha-sever. V I. čtvrtletí se umístil jako třetí, ve II. byl osmý, ve III. čtvrtletí první a ve IV. čtvrtletí čtrnáctý. Z plnění kritérií soutěže uvádím jen zásadní body: Během roku proběhly 2 schůze plena, z toho 3 veřejné, 3 slavnostní, dále 3 x Hovory s občany a 38 schůzí rady MNV. Dne 1. června nastoupil do funkce tajemníka MNV Josef Dvořák z Třeboradic. Ještě se vrátíme k zemědělské výrobě, a to, jak byly splněny dodávky. Z farmy: mléko 70 %, maso vepřové 102 %, pšenice 110 %, brambory 120 %. Soukromníci: mléko, maso i vejce na 100 %. Sledoval se i sběr odpadových surovin. Tady úkol splněn nebyl - nasbíralo se 10 900 kg železa (plán 14 000 kg), papír 1 930 kg (2 510), kosti 769 kg (1 870). Nasbíralo se i 200 kg hadrů a 20 kg pecek. V akci 5 M se pracovalo na oplocení tzv. „hasičské zahrady“. Pro malý zájem občanstva o účast na práci nebylo dílo dokončeno. Přejdeme ke kultuře a společenským akcím. Kino promítlo za rok 78 filmů na 136 představeních, přišlo 4 800 diváků. Bylo sehráno Osvětovou besedou divadelní představení Chudák manžel od Moliéra. Dále byl slavnostní večer ke  Dni čs. armády, další slavnostní večery proběhly u  příležitosti pojmenování knihovny na „Knihovnu Julia Fučíka“, a  k  zahájení Měsíce čs.- sovětského přátelství (tím byl listopad). V  listopadu se také v  Sokolovně slavilo splnění pětiletky podnikem Chemolit (dříve UMA, Synthesia, později Plastimat, ještě později Teplotechna). Ve škole ROH byla výstava „Cestou ke komunizmu“. SČSP pořádal přednášku o učení I. P. Pavlova. Slavilo se i výročí čs. - sovětské smlouvy. V národní škole byly Hovory s rodiči a beseda s učitelem. To je z kulturních akcí roku asi vše, ke kultuře patří ještě knihovna. Ta měla ke konci roku 2 676 knih a 278 čtenářů, ti přečetli 760 knih. Stať o kultuře a společenském životě uzavřeme tehdejším postesknutím na nečinnost organizací a spolků. Fungovali jen Baráčníci, Výbor žen, SČSP a Sbor hasičů. Jejich akce se setkávaly s malým zájmem. Stejně tak oficiální oslavy už měly malou účast. Totéž platilo o účasti občanů na veřejných pracích, kde účast byla velmi malá. Konstatování úpadku činnosti se týkalo i místní organizace KSČ. Z 200 členů se členské schůze jednou zúčastnilo jen 7 osob. Výbor strany se sešel jen jednou za půl roku. Časy se mění, nadšení vyprchává. Měšický zpravodaj - 11

Přejdeme k obchodní síti. Z družstva Bratrství se na venkově vytvořila družstva Jednota. Jedno z jejich ústředí mělo sídlo v Měšicích v čp. 29 (bývalá zámecká hospoda), nazývalo se Jednota 06 a  mělo 30 provozoven a  60 zaměstnanců v  okolních několika obcích. Dne 1. února se konala valná hromada tohoto družstva. Byl zvolen předseda a další členové výboru. Na závěr jsme si nechali drobné zajímavosti ze života, neboli „různosti“. Tak třeba 14. února byl v Sokolovně ples KSČ. Bylo tam asi 200 lidí (na tehdejší dobu málo!). Ples byl v  1 hodinu noční předčasně úředně ukončen, neboť hrozilo nebezpečí bitky. Pracovní brigáda pro občany byla vyhlášena 5. a 6. dubna, o Velikonocích, na úpravu cest k  novým parcelám (dnešní ulice Krátká a Ke Křížku). Tam pracovali vesměs majitelé parcel. Také pracovalo 8 lidí na výstavbě oplocení kolem „hasičské zahrady“ (dnes Zámecká ulice - západ). Původní hezká zídka z  tvarovek byla vandaly postupně zdevastována - je to vidět na snímku. Byla nahrazena nepohledným dřevěným plotem s betonovými sloupky. V  březnu a  dubnu v  obci Poničená zídka (roh Zámecké a Hlavní) - stav před úpravou řádila jakási slepičí nemoc. Národní škola se stala samostatnou od 1. září 1953, učitelem byl L. Hovorka. Nový dům postavil Karel Zeyval, má č.p. 180 v dnešní ulici V Lukách. K životu patří i tragické události, tak otevřeme „Černou kroniku“. Začneme požáry. Největší v  obci vypukl 21. prosince odpoledne v  n. p.  Chemolit. Shořela větší část provozní budovy. Dalším, pouze malým požárem byla zničena mohutná vrba u  mostku přes potok při  líbeznické silnici. Oheň byl úmyslně založen. Dvě tragické osobní události zaznamenáváme jednak v  prosinci, kdy byl v  Kladně přejet vlakem František Jaroš, a  dále dne 23. července vypadl v  noci z  okna zámku posluchač školy ROH Michal Hanzl. Ani jeden nehodu nepřežil. Budova staré školy čp. 17 - původní vzhled před rekonstrukcí Měšický zpravodaj - 12

K  úplnosti obrazu obce před 56 lety patří ještě demografické údaje. Vybereme jen některé, tady jsou: V roce 1953 se narodilo 12 dětí (5 chlapců, 7 dívek). Zemřelo 7 mužů a 5 žen. Sňatek na MNV nebyl uzavřen žádný. K 31. 12. bylo 752 obyvatel (349 mužů, 401 žen). A na úplný závěr, jak se sluší, přehled počasí v roce. Za žádný rok v minulosti snad nemáme tak podrobné záznamy o počasí, jako za tento. Vybereme si zase jen to podstatné: Rok byl teplotně nadprůměrný, srážkově podnormální. Zejména poslední měsíce roku byly suché, beze srážek, klesala hladina spodních vod. Úhrn srážek za rok byl údajně jen 158 mm (normál je mezi 400 - 500 mm). Sníh byl jen v lednu a únoru, pouze celkem 19 cm. Říjen, listopad a  prosinec byly nadprůměrně teplé, bez sněhu. Minimální teplota byla v únoru (-13o C). Z extrémů lze citovat, že mezi 26. a 30. listopadem vystoupila teplota z -10oC na 14,7o C, tedy o 25 stupňů. 13. dubna klesla teplota na -4o C, a 21. dubna v noci na -2o C, což poškodilo kvetoucí stromy. Více se nám do dnešního historického přehledu jednoho roku v  obci nevešlo. Příště možná putování padesátými lety na chvíli přerušíme, a vybereme si nějaký tématický celek, jsme jich dlužni celou řadu. (Závěrečná poznámka autora: Pokud si myslíte, že ve výše psaném pojednání je něco jinak, nebo něco závažného chybí, neváhejte a dejte vědět). Pokračování příště



Vladimír Novák

Okénko měšického zahrádkáře Lednové práce na zahradě Ovocnářská zahrada V měsíci lednu je vegetační klid, na první pohled by se mohlo zdát, že je to doba odpočinku a nic nedělání, ale správný zahrádkář má i v tomto období spoustu práce. Rozhodně ho neodradí sníh, led a  mrazivé počasí. Jen tak na okraj, slovo leden pochází od slova led. V  případě mrazivého počasí si zahrádkáři mohou cílevědomě plánovat svou činnost v  ovocné zahradě na více let. Opravujeme a  ošetřujeme nářadí (motyky, rýče, pilky, nůžky, nože). Chystáme si jmenovky, připravujeme pásku, drátky a  jiný vázací materiál pro štěpování. Účelně přikrmujeme užitečné ptactvo, které mimo jiné plní v zahradě funkci regulátora hmyzích škůdců. Odstraňujeme starou borku, mechy a  lišejníky na stromech. Odstraňujeme také veškeré mumifikované plody rozhodně by se do příchodu jara neměly na stromech již Měšický zpravodaj - 13

vyskytovat. Odhazujeme sníh z  cest pod koruny stromů a  tím chráníme kořeny před silnými mrazy. Těžký mokrý sníh sklepáváme i ze stromů, aby nepolámal větve a nezničil pracně zapěstovanou korunu. Je třeba v tomto období pravidelně kontrolovat stav oplocení kolem zahrady, opravujeme chrániče na kmíncích, abychom zabránili poškození stromků okusem. V teplejších dnech odebíráme rouby ze zdravých stromů. Na zmrzlé dřevo v žádném případě nesaháme holýma rukama. Rouby zakládáme do sklepa, na severní stranu budovy, nebo v  mikroténovém sáčku do chladničky. V  tom případě je však pravidelně vlhčíme. Přihnojujeme kompostem, rozleželým hnojem s hnojením průmyslovými hnojivy počkáme raději na počátek jara. Pokud močůvkujeme, pak na sníh, nikoliv na zmrzlou holou půdu. V tomto období je třeba u skladovaného ovoce, zeleniny a brambor udržovat optimální teplotu a  vlhkost ve skládkách a  včas odstraňujeme hnijící výpěstky. Samozřejmostí by mělo být, že se do skladovacích prostor nemohou dostat myši, hraboši a  jiní nežádoucí živočichové. Značnou pohromu mohou ve skládkách způsobit i plži, zejména pak slimák největší. Minimálně ve čtrnáctidenních intervalech by měly být pečlivě prohlédnuty všechny skladované výpěstky a včas z nich odstraňovány ty, které jsou napadeny nějakou chorobou a nebyly tak zdrojem šíření těchto chorob na výpěstky dosud zdravé. I  když v  podmínkách drobných pěstitelů to není vždy jednoduché, je přesto nutné co nejvíce respektovat podmínky jednotlivých druhů výpěstku na optimální teplotu a vlhkost vzduchu ve skládce. Pro většinu odrůd jablek a hrušní je optimální teplota skladování 2 až 5°C, i když u odrůdy Ontário při nízké teplotě může docházet k určitým poruchám. Jablka vyžadují i  vysokou vzdušnou vlhkost, nejlépe nad 90%. Obdobné požadavky na teplotu mají i brambory, avšak při teplotě pod 2 °C již sládnou. Vlhkost vzduchu by u brambor měla být o něco nižší (75 – 85%). Tyto podmínky vyhovují i většině druhů kořenové i košťálové zeleniny, i  když pokles teploty mírně pod nulu jim většinou nevadí. Vlhkost vzduchu v prostorách kde se skladuje cibule a česnek by měla být podstatně nižší (60 – 70%). Přitom cibule snáší i slabé zmrznutí, ale za předpokladu, že v době kdy je zmrzlá se s ní nebude manipulovat. Česnek ten nesmí nikdy zmrznout. Obdobnou pozornost je třeba věnovat hlízám okrasných rostlin. I ty je třeba skladovat v  požadovaném prostředí a  poškozené kusy ze skládky včas odstraňovat. V  případě, že skladujeme semena fazolu, kontrolujeme u nich případný výskyt zrnokazů. V případě, že zrnokazy zjistíme, umístíme semena na jeden až dva dny do mrazničky do -18°C a poté je v pevném neprodyšném obalu (nejlépe skleněném) skladujeme v co nejnižší teplotě. Réva vinná Řez révy vinné v tomto období radši neprovádíme, protože leden je měsícem, kdy se nejčastěji vyskytují silnější zimní mrazy. Dobře se osvědčilo ořezání jabloňových větví v blízkosti výsadby révy vinné. Jabloň je pro zvěř atraktivnější nežli réva vinná a okusují proto nejdříve jabloňové větve. Pro oddělení jednotlivých částí zahrady lze využít révy pěstované na pergolách. Je však důležité nevysazovat keře příliš hustě, aby nedocházelo k  rozvoji houbových chorob. Zimní období dobře umožňuje provést kontrolu stavu drátěnky a zajistit vhodný materiál k případné opravě (drát, sloupky). Pro zahrádkáře je nejlepší pěstovat stolní odrůdy révy vinné. Co charakterizuje stolní odrůdu? Má většinou velký hrozen a velkou bobuli. Hrozen nebývá hustý, ale je spíše středně hustý až řidší. Bobule je pevná, dužnina mohutná, výrazně chrupkavá. Zajímavé bývá i aroma dužniny a poměr cukru a kyselin, který vyzývá ke konzumaci dalších bobulí. Měšický zpravodaj - 14

Zelinářská zahrada Rychlíme pažitku, petržel, celer, čekanku, případně jiné zeleniny. Kontrolujeme zakrytí přezimujících zelenin netkanou textilií nebo chvojím, případná poškození opravíme. Sestavujeme plán výsevů a výsadby. Neměli bychom při tom zapomenout na zásady pro sestavování osevních postupů. Podle plánu výsadby nakupujeme osivo zelenin. Možná nám z  loňska zůstal zbytek nespotřebovaného osiva a  my řešíme dilema zda vysít či nikoliv. V tomto případě je vhodné si udělat orientační zkoušku klíčivosti. Provedeme ji tak, že na misku dáme filtrační papír případně jiný nasákavý materiál, který navlhčíme, položíme na něj semena testované zeleniny (ne příliš hustě) a necháme při pokojové teplotě. Po nějaké době začne osivo klíčit. Počet semen, která vyklíčila, vydělíme celkovým počtem semen na misce a vynásobíme stem, tak získáme hodnotu klíčivosti osiva v procentech. Orientačně, klíčivost ztrácí brzy pastinák, relativně dlouho si ji uchovávají okurky. Osivo vždy skladujeme v suchu a chladnu. Zkusme také každý rok do osevního plánu začlenit alespoň jednu méně známou zeleninu, kterou jsme doposud na zahrádce nepěstovali. Možná, že budeme mile překvapeni snadností jejího pěstování a zajímavými chuťovými vlastnostmi. Přeji všem zahrádkářům v roce 2010 pevné zdraví a mnoho pěstitelských úspěchů. Miroslav Šmoranc

Slovo obecní policie Vážení občané, v dnešním příspěvku nechci psát o policii a její pracovní činnosti, ale ráda bych vám napsala něco o  mimopracovní činnosti, která ovšem také určitým způsobem souvisí s tou pracovní činností. Strážníky obecní policie jste tento rok mohli potkat na různých akcích pořádaných v  naší obci. Strážníci obecní policie se jich nejen účastní, ale některé z  těchto akcí také pořádají. Jejich účast jste naposledy mohli zaznamenat na akci lampiónový průvod a akci rozsvícení vánočního stromu. Na každé této akci jste se mohli setkat s  hlídkou obecní policie, která nejen dohlížela na klidný a  bezpečný průběh, ale mimo jiné pořizovala fotodokumentaci těchto akcí pro uveřejnění do tisku a do obecního archívu, zpívala vánoční koledy a svým předvánočním dárkem, vypuštěním létajícího přání u vánočního stromu dne 28.11. potěšila určitě nejen všechny děti, které do létajícího balónu našeptali svá přání, ale určitě potěšila i dospělé a při nejmenším je možná i pobavila, protože to v jednu chvíli s tím ,,startováním a odletem balónu“ vypadalo komicky a beznadějně , ale nakonec se podařilo a balón plný přání a nadějí měšických občanů a občánků se vznesl vysoko nad bažantnici a pořád stoupal a stoupal a stoupal ......... A já pevně věřím, že doletěl až tam, kam doletět měl . Také věřím, že měšická zabijačka, kterou jsme pro vás s klukama z technických služeb uspořádali v  říjnu tohoto roku nebyla špatná, a  že možná některé z  vás potěším, když v dnešním příspěvku oficiálně přislíbím druhou měšickou zabijačku, protože jsme už tuto akci nechtěli opakovat, ale nakonec zvítězil ,, hlas lidu“ a tak druhá měšická zabijačka bude v polovině února 2010 i s večerním prasečím bálem, to bude ,,fičák“ !!! Měšický zpravodaj - 15

Možná se někdo ptá, proč jsme tuto akci už nechtěli opakovat? Hlavně proto, že toto je opravdu po všech stránkách náročná akce a  věřte, že to nebylo až tak jednoduché, jak jsem si myslela. Nesmírně si proto vážím a děkuji za pomoc všem, kteří se na této akci podíleli a pomohli mi dotáhnout jí do konce. Na začátku jsem jen tak plácla, že klidně tu zabijačku o které se v Měšicích debatuje již několik let, prostě udělám. Pak jsem o tom už ale nemluvila a doufala, že to vyšumí, protože když například pořádáme akce pro pacienty měšické nemocnice, tak to také není jednoduché, ale až tak těžké a náročné taky ne. Najdete kapelu, nebo harmonikáře, domluvíte to, objednáte to, zaplatíte to, oznámíte to a  je to hotový, ale zabíječku se vším všudy, to už je docela velké sousto a jeden ani dva lidi to nemůžou zvládnout. Nejlepší na tom bylo, že moje zkušenosti a  vědomosti o  zabijačce byly skoro nulové, protože i když pocházím z vesnice a naši zabíjeli minimálně 2x do roka, já vždycky chodila na dvůr až když byla v kotli hotová voňavá jelítka a maximálně jsem řezala sádlo, aby se neřeklo, že nic nedělám a že vůbec nepomáhám. Vzpomněla jsem si, jak babička vždycky nadávala dědovi, že pořád vysedává v hospodě a že neví, co z toho má. Říkávala: „to pivo si můžeš dát i doma a sedět můžeš taky, doma!“ Děda vždycky hudroval a říkal: „no jo Bětko, ale to nevíš co všechno se v hospodě dozvíš a co se všechno se tam dá sehnat“ a na důkaz svého tvrzení připomněl babičce například pletivo na králíky, které dostali zadarmo od pana Šilhana, který rušil chov králíků a zmínil se o tom v hospodě u piva, když tam zrovna seděl náš děda. A tak jsem vyrazila do místní hospody U Václava a nahodila téma ,,zabijačka“. Děda měl pravdu, nejen že jsem se dozvěděla co všechno mi v mém nekonečném seznamu věcí na akci zabijačka chybí, ale sehnala jsem tam i kontakt na kotel a necky a dokonce i kuchaře Zdeňka, který nabídl pomoc. Pak jsem si jako spolupořadatele vybrala naše technické služby, protože technické služby a obecní policie jsou složky, které se celé dny pohybují po obci a z toho vyplývá určitá spolupráce. Jednou volají oni nás, podruhé voláme my je. A taky mají doma šikovné ženské, které se díky bohu do toho vrhly s námi a pak už to jelo, sehnal se krásnéj velkéj řezník, krásný velký prasátko, necky, kotle, trojnožka, hrnce, vály, stoly, lavice, stánky, vyrobily se prasečí prachy, objednala muzika, objednala trampolína pro děti, nakoupil se olej, cukr, sůl, kroupy, strouhanka, česnek, cibule, koření, kafe, pivo, limo, vidličky, nože, špejle a střívka a ......... celý seznam by vydal na jedno vydání měšického zpravodaje. V sobotu v pět ráno se roztopily kotle a přesně dle plánu v osm hodin přijelo prasátko, jen diváků bylo kupodivu málo a to jsme schválně určili osmou hodinu jako hodinu porážky, přijatelnou hlavně pro ty, kteří by určitě ráno v  půl šestý nevstávali, protože většinou porážka probíhá kolem šesté ráno. Zlom přišel po deváté hodině, začalo přicházet čím dál víc opozdilců a pak to jelo celé dopoledne až do pozdních odpoledních hodin. Jedlo se, pilo, zpívalo, tancovalo, klábosilo ........ prostě, dobře jste se bavili a to je odměna pro každého pořadatele. Akce se pořádají s lidmi a pro lidi, měly by je alespoň na chvíli vytrhnout z toho běžného a  zajetého koloběhu života a  přispívat k  lepším sousedským vztahům a  vůbec k vztahům mezi lidmi. Mohla bych teď psát i o tom, že někdo nepochopil o co v tu sobotu především šlo, ale těch lidí bylo opravdu jen pár a možná, že je zabijačka nespojuje, tak jak mnohé z nás s příjemnými zážitky a vzpomínkami na dětství, kdy se sešli příbuzní a přátelé a bylo prostě hodně veselo . Zabijačka je staročeská tradice, která se nese v duchu veselí a utužování vztahů. A vo vo vo vo tom to je . Měšický zpravodaj - 16

To jsem se teda nějak rozepsala, ale chtěla jsem vám přiblížit tak trochu zákulisí a přípravu nejen této akce, ale všech akcí, které zde během roku probíhají, protože díky lidem, kteří mají chuť a sílu to dotáhnout do konce, se v naší malé obci pořád něco děje a pořád se je na co těšit. Dovolte mi proto, abych ještě jednou srdečně a  moc poděkovala nejen svým spolupořadatelům, ale všem ostatním pořadatelům, kteří věnují svůj volný čas a  dělají akce pro ty ostatní, aniž by se někdy dočkali tak prostého, ale povzbuzujícího slůvka ,,děkujeme“. Víte, hanit to umí každý a hlavně ten, který by nikdy nic takového a jen tak pro ty druhé neudělal. Takže já doufám, že všichni, kteří v tom s námi jeli v říjnu, v tom s námi pojedou i v únoru, a že všichni, kteří přišli a bavili se, tak přijdou zase a budou se bavit ještě víc. . Přeji vám krásné svátky a NECHŤ V CELÉM SVĚTĚ ZVONY ZVONÍ A VAŠE SRDCE PLESAJÍ, NECHŤ V MĚŠICÍCH SVÍCE HOŘÍ A ČÍŠE CINKAJÍ, AŤ ŠŤASTNÝ JE KAŽDÝ VÁŠ KROK, KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ ........... Lída

Jak se lékař stává myslivcem Je to více jak dva roky, co jsme na stránkách našeho zpravodaje začali zveřejňovat na pokračování vtipné a  čtivě psané příběhy pana profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“. Dnes vám přinášíme poslední, závěrečné vyprávění. Pro příznivce jeho vtipného humoru máme dobrou zprávu. Pan profesor přislíbil, že nám poskytne k uveřejnění nějaké další příběhy. Budeme se tedy spolu s vámi těšit. A jak to bylo a je dál Dopisuji tyto příhody a  myslím co na závěr, doufám, že ne definitivní. Letos mi bylo šestasedmdesát a za týden jsem pozván na sever do českého středohoří ke kontrole a  nastřelení kulových zbraní. Samozřejmě mé henryovky, která dostala mezitím dva sourozence, kulobrok Super Brno, doplněný obrovským puškohledem s nočním červeným bodem a malorážku, kterou jsem pro stárnutí zraku taky doplnil lehkou optikou. Jen váhám, zda bych si na ten kulobrok neměl sjednat nosiče. Na šoulačku to není, ale na posedu při lovu prasátek by to mohlo být docela příjemné. Člověk v mém věku by měl vzdávat díky za každý krásný den a za to, že může stále navštěvovat přírodu a obdivovat její krásy. Opět se vrací otázka, zda jsem svými lovy té přírodě neuškodil. Vím, že tomu tak není, ale přece jen mohl čtenář nabýt dojmu, že myslivost je zamířit, bác a úlovek. Není tomu tak vždycky, lov je přece jen velký myslivecký svátek a tak bych měl vzpomínat na lovy, kdy jsem sice nic neulovil, nebo netrefil, ale vzpomínám na ně stejně rád jako na ty úspěšné. Když jsem se netrefil Ve velkých honitbách s  lesními komplexy žije velké množství vysoké a  černé zvěře. Pro  zachování rovnováhy mezi lesem a  stavy zvěře je nutná každoroční redukce stavu, určená podle sčítání zvěře, prováděné každoročně na začátku jara. Redukci nelze provést odlovem samců, i jejich malý zbytek pak zvládne všechny říjné laně nebo bachyně a nezbývá Měšický zpravodaj - 17

než redukovat i zvěř samičí. Proto ve velkých honitbách se na podzim pořádají natláčky, kdy se sejde větší počet lovců, pak honci s loveckými psy a po slavnostním zahájení střelci obstoupí postupně leče a honci na ně natlačují zvěř. Doufám, že se moji hostitelé pořádající tyto hony na mne nerozzlobí, když přiznám, že sice dost střílím, ale ani jeden rok jsem nic netrefil a neulovil. Asi bych měl vysvětlit proč. Samozřejmě střelba na prchající kus vysoké je těžší a posouzení, zda jde o jedince vhodného k vyřazení je ještě obtížnější. Mnohdy jsou tak nechtěně sloveny biologicky nadějné kusy holé zvěře a  to nějak nesedí s  mou láskou k těmto ušlechtilým zvířatům. Vždy jsem si přál, aby holá zvěř, pokud se mi zdála v dobrém biologickém stavu, prorazila leč a zůstala v honitbě. Aby se jí to povedlo, střelil jsem často kus za ní, ta se lekla, utekla a já vypadal jako lovec se špatnou muškou. Dávám před takovým redukčním odstřelem přednost individuálnímu odstřelu na šoulačce nebo z  posedu i  když je pravda, že je to časově mnohem náročnější. Ale to nejsou mé jediné hříchy střelce. Sedím takhle jednou na posedu po rodinné oslavě mého učitele Josefa a mám za úkol odlovit jednoho srnce. Sluníčko, ticho, pohoda a najednou se vylomil pěkný srnec snad patnáct metrů před posedem a upřeně mi zírá do očí. Tak to opravdu nejde vzít henryovku a bác. Povídám „Padej, ať tě tu nevidím!“ Samozřejmě při prvém slovu odskočil a já byl rád. Za podobné situace na stejném posedu čekám na prasátko lončáka. Černou zvěř redukovat odstřelem musíme, škody, které tropí zemědělcům na polích, jsou na hranici únosnosti. Opět krásný den, pohoda, čekám, když neuvěřitelně blízko posedu vyšel lončák, dobrý odstřelový kus. Sáhnu po pušce a jak ji tak chci založit k ramenu a zamířit, klepnu o  prkénko, kterým byly zpevněny sloupce posedu. Stačilo toto slabé ťuknutí a  kňourek zmizel jako blesk. Nikdy předtím ani potom se mi černá v tak ideální pozici neukázala. Poslední dobou nějak myslivci hůře vidí. Soudím tak proto, že přes mé relativní mládí pracujícího důchodce jsem posílán spolu s  dalšími dědky na místa nepříliš vzdálená od traktoru, který nás spolu s ulovenou zvěří převáží do další leče. Tak jsem byl jednou poslán do hustého rákosí, kde jsem viděl sice velmi dobře, ale jen modrou oblohu nad hlavou. Ozývaly se rány, bažanti padali a  já nic. Najednou slyším typický zvuk křídel bažantího kohouta, který přelétal nad mou hlavou. Mířit nešlo, nabyl čas. Nezalícenou brokovnici, opřenou o pravý loket jsem jen podle zvuku nastavil a zmáčkl spoušť. Zní to jako myslivecká latina, ale kohouta jsem nejen zasáhl, ale spadl mi málem na hlavu. Večer při poslední leči líčím tuto neobvyklou trefu a předseda společnosti to korunoval: „Tak vidíte, když doktor nemíří, tak se i trefí“. Myslivci se taky umějí bavit Myslivecké bály a poslední leče bývají velmi oblíbené nejen námi, ale i občany oblasti, ve které své myslivecké hospodaření provádíme. Nezažil jsem, že by se někdy zábava nevydařila. Obvykle, pokud jde o poslední leč, probíhá také myslivecký soud, kdy soudce, žalobce a obhájce soudí postupně provinilce z posledního honu, třeba za to, že si nevzal dost patron, nebo několikrát netrefil, zkrátka nějaký prohřešek se u každého vždy najde, aby bylo co soudit. Že při líčení jde o  velkou legraci, to poznáte, až jednou podobnou zábavu navštívíte. Tradičně myslivci jsou jednak spřáteleni lety společné práce v honitbách, jednak jsou to vesměs veselí braši a i ti co nebyli, se brzy infikují a takový soud vám dá zapomenout na únavu celodenního pochodu po zoraných polích. Měšický zpravodaj - 18

Taky je třeba pamatovat na životní společnice myslivců, aby kromě škubání bažantů a  přípravu dobré krmě z  úlovků se mohly taky trochu společensky povyrazit. Proto na mysliveckých zábavách nesmí chybět tanec a  muzika, ať již myslivecká, nebo místní dechovka. Tanec bývá veselý a je při něm legrace. Vzpomínám, že kdykoliv jsem šel do kola, důstojně za mnou kráčel náš Adar a snažil se kroutit a zpívat dle hudby a bylo se na co koukat. Neoddělitelnou součástí je i tombola. Dle významnosti akce bohatě vybavená cenami zvěřiny s  hlavní cenou kňourem, laní, telkem nebo srnou. I  při losování se užije hodně legrace, horší jsou pak konce, jako když jsem v městském bytě stahoval a porcoval velké sele, které jsem jednou v tombole vyhrál. Inu zkuste v městské kuchyni, kde nemůžete zvěř pověsit stahovat prasátko na parketové podlaze v druhém patře paneláku. Závěr Jak ukončit tohle vzpomínání? Vlastně ukončit nemohu, protože dokud myslivec neprodá flinty, nebo ho z pozemské honitby neodvolá Nejvyšší lovčí, tyto zážitky pokračují každým dnem. Už rozumím těm mladším i starším a nakonec i sobě samému, co nás k myslivosti přitahuje. Nejsou to jen lovy a  trofeje, nedávno jsem byl pozván na lov losa do Norska a nejel jsem. Měl bych sice trofej, kterou by mi pro její velikost kamarádi záviděli, ale nejel jsem. Zlé jazyky říkají, že jsem měl obavy, jak projdou parohy dveřmi, ale – myslivost není trefit se do tohoto obrovského zvířete daleko od nás, ale láska ke zvěři v zemi, kde žiji. Ze svých cest po světě jsem nepoznal takovou myslivost jako u nás. Ještě tak Rakousko a Maďarsko, nemohu ale posoudit, do jaké míry je tam lov komercí a do jaké míry tam vládne kamarádský duch jako u  našich myslivců. Také téměř nikde v  zemích s  takovou hustotou a mírou industrializace nejsou stavy a druhy divoce žijící zvěře jako v naší zemi. A všichni víme, že za to vděčíme péči a lásce ke zvěři, kterou jí dívají právě myslivci. Lze jen doufat, že ani neviditelná ruka trhu, ani takřka fanatické názory některých ochranářů nedokážou zničit dědictví našich mysliveckých předků a  naši potomci budou pokračovat v myslivecké tradici a stejně jako my se radovat z této krásy a daru naší země. Takže: Lesu a lovu zdar!

Oskar Andrysek

Baletčiny boty Baletka, jak krásně zní to slovo pro mnohé malé holčičky. Každá by byla ráda v její roli. Tančit po jevišti a do tónů hudby točit piruety, vznášet se jako motýl a co teprve její kostýmy. Pak poklonami děkovat tleskajícímu publiku a dostávat ohromné kytice. Žádná z nich nepřemýšlí o tom jak to, že se jí to povedlo. Možné se jen zeptají jak to, že se jí nezatočí hlava a neupadne. Baletka, co napadne dnešní mladé lidi při zaslechnutí tohoto slova. Díky reklamám možná se jim vybaví bílé kulaté bonbóny posypané kokosem? Možná i trochu zapřemýšlejí a vybaví se jim Labutí jezero a jeviště v divadle. Dívkám jisto jistě štíhlá postava získaná dodržováním drastických diet. Nikdo si nevybaví pocity z tanečních. Dívky to pokládaly za přehlídku do módních časopisů a  závody v  nejdražších a  nejznačkovějších, zkrátka dokonalých kosmetických přípravcích. Kluci se zpotili, sotva vstoupili do sálu a  funěli Měšický zpravodaj - 19

už  při úvodních taktech tance. Některým se prostě ani nechtělo a  nebo to považovali za ztrátu času, či se báli, měli zlost a nechuť, trému, trauma, deprese a podobně a nechápali, jak někdo může tančit rád a s nadšením. Čas místo na parketu trávili většinou dospělácky pokuřujíce v místním baru. A co baletka, ta opravdová? Poslední pirueta, závěrečná póza, výdrž, poklona a opona jde dolů. Diváci vstávají, tleskají a volají: „Bravo, výborně, nádherné!“ Diváci si pokládají otázku: „Jak jen může tak krásně tančit, jak lehce se vznášela na jevišti. Vypadá to jako by byl balet lehký, jak ladně zvedala nohu..“ Pocit, který teď koluje sólistce v těle jde jen těžce popsat. Štěstí, spokojenost za dobře odvedený výkon, radost, že představení mělo úspěch, to vše a mnohem více teď naplňuje duši hlavní představitelky. Baletce se vůbec nechce odejít z jeviště do šatny, nejraději by tuto chvíli zastavila, aby zůstala věčná. V šatně, pocit který měla na jevišti pomalu opadá a ona se vrací do reality. Po sundání baletních bot „špiček“ přichází ta horší část. S bolestí se zouvá a prohlíží si již zkrvavené silonky, které ledacos prozrazují. Přepočítává kolik starých puchýřů prasklo, kolik nových přibylo. Jestli ten bolavý palec je pořád modrý a zda si nemá přidat ortézy na další prsty. Premiéra byla velmi úspěšná, po představení, jak je zvykem, se jde oslavovat, někam do restaurace nebo baru. Baletka se ale vymlouvá, že musí ještě něco udělat, že nemá čas a že jí není dobře a je unavená. Zůstává sama v divadle. Její první sólové vystoupení je u  konce, bylo úspěšné po všech stránkách, ale pro ni ještě o  něco výjimečnější. Bylo to pro ni poprvé, kdy byla oslavovaným středem celého představení, všechny zraky se upíraly hlavně na ni. Roztřesený pocit a  tréma ještě doznívá. Na tváři se jí však také zobrazí úsměv, když si vzpomene na neplánovaný pohyb kulis, který málem ohrozil sérii jejích piruet, režisérovi zježené vlasy a vytřeštěné oči ostatních tanečníků, kterých si snad nikdo z diváků nevšiml. Vrací se na setmělé jeviště, sedne si doprostřed a hlavou se jí začínají honit vzpomínky na začátky. Vybavuje si jak jí maminka vodila již od 3 let do kroužku baletu. V té době si celá rodina myslela, že je to jen odpolední kroužek jako jakýkoliv jiný, nikoho z nich nenapadlo, že by se tento krásný tanec mohl stát jejím životním povoláním. Všichni v ní viděli tu malou roztomile tančící holčičku v růžových šatičkách. Ta se přitom tajně dloubala v  nose v  rohu baletního sálu, zatím co ostatní holčičky tančily uprostřed s paní učitelkou tanec „Houfem ovečky seberte se všechny“. Maminky zatím seděly v šatně a krátily si čekání, doporučováním si obchodů s nejlepšími mašlemi a dalšími dekoracemi pro malé tanečnice. Časem se tyto kroužky staly neodmyslitelnou součástí života malé tanečnice, zákonitě musela přijít touha po tanci. A  tak se začala řešit otázka zda jít či nejít na profesionální dráhu baletky. Láska k  baletu vyhrála a  baletce probíhají ve vzpomínkách přijímačky na konzervatoř. Nikdo si neumí představit, kdo to neprožil, co úsilí, práce, odříkání, bolestí a trpělivosti představovalo osm let studia. Baletní tréninky a představení prý bývají občas přirovnávány ke špičkovým sportovním výkonům. Jenže… zatímco dřina ve fotbale bývá vykoupena obrovskou popularitou, u baletu to tak není. Určitě ji nemrzí, že je nezvou na různé večírky nebo nejsou na titulních stránkách všech časopisů, ale je jí líto, že tato profese není kromě divadla nikde vidět. Dřív se občas nějaký balet objevil v televizi, dneska nic. Přitom diváci chodí na balet víc a víc! Téměř všechna představení jsou vždy vyprodaná, ale o tanečnících se skoro nemluví a nic se o nich neví. Je jí to líto, když si uvědomí, jak je její kariéra krátká. Měšický zpravodaj - 20

Vzpomíná, že se někdy objevila i závist, že ostatní vrstevníci můžou jít ve volném čase do kina, na diskotéku, za zábavou. Na to neměla nikdy čas. Ale bylo i veselo. A v neposlední řadě pocit úspěchu z dobře odvedené práce na školních představeních. Tenkrát si myslela že to je ten maximální pocit při potlesku rodičů, co to bylo oproti dnešnímu úspěchu. Dnes byly všechny předchozí trémy a děkovačky naprosto překonány. Stále ještě opilá úspěchem sedí uprostřed prázdného divadla, puchýře a otlaky nevnímá. Přemýšlí k čemu by se dal tento pocit přirovnat. Sál vychládá a  to baletku probouzí ze snění a  uvědomuje si, že zítra začne realita všedního dne. Uvědomuje si, že zítra má volný den a tak začíná v duchu plánovat co všechno musí zařídit. Vrací se do šatny plné květin a dárků kde na ní čekají i prošlapané baletní „špičky“, které již na první pohled volají po výměně. A s úsměvem si řekne: „ Tak tyhle vydržely jen týden.“ Profesionální baletku poznáme v davu snadno, dlouhý krk, ladná chůze, špičky lehce od sebe a chůze podobná Charliemu Chaplinovi. Jsou krásné, ladné štíhlé, unavené a upoutají vílí ladností. Baletka, jak se na toto povolání dívají odborníci? Ti jen spínají ruce hrůzou, ježí se jim zděšením vlasy na hlavě a nadávají jak si baletky můžou takhle dobrovolně ničit tělo. Ukáží vám na rentgenu změny, které má baletka stejné jako ostatní ženy ale o 30 let dříve. Rehabilitace jsou u baletek životně nutné, protože balet zatěžuje pouze některé svaly a ty ostatní jsou nadměrně zakrnělé. Žádnou baletku však nedokáží lékařská varování odradit, stejně tak jako horolezce špatné počasí nebo nebezpečí lavin, před výstupem na vrchol. Je to touha, láska, droga. Lálka Langmayerová

TIP NA VÝLET Praha, Petřín Poslední dny roku a  následující týdny zimy nenabízejí tolik možností víkendových výletů jako jiná období roku - zámky a hrady jsou zavřené, příroda tiše spí. Tehdy většinou nabízíme prohlídky měst a jejich zajímavostí. I dnes tak činíme. Nejbližším, největším a nejsnáze pro nás dostupným městem je pro nás Praha. Ta různých vycházek, prohlídek a  toulek nabízí veliké množství. Třeba do zoologické, nebo nedaleké botanické zahrady. Vybrali jsme ale jinou, taky hodně známou, ale hezkou pouť. Vyrazíme do hor - projdeme se po petřínském kopci. Je pravda, že tam už každý alespoň jednou byl. Ale třeba už to bylo hodně dávno, a  třeba jste neviděli všechny zajímavosti, které tato místa nabízejí. Po dnech vánočních oslav strávených v pohodlí domova u jídla, pití a televize taková vycházka vašemu zdraví a pohodě jedině prospěje. Takže pokud jste se nerozhodli na cestu do zimních hor za sněhem a lyžováním, vyrazte s námi - nahoru a dolů. Měšický zpravodaj - 21

Pro cestu na vrchol Petřína lze využít lanovou dráhu, která má dolní stanici na Újezdě. Tam se lze dopravit tramvajemi 12, 20, 22 a 23. Pokud chcete vyrazit pěšky, tak z těchto míst to po klikatých cestách vzhůru jde také. Je i možné z lanovky vystoupit na mezistanici Nebozízek a zbytek dojít pěšky. Lanovka vás sveze za tarif MHD, přestupní lístek z tramvaje tam platí též. Z horní stanice lanovky stačí dojít pár desítek metrů rovně a pak vpravo, a jsme u prvního cíle cesty - Petřínské rozhledny. Ocelová věž z roku 1891 je vysoká 60 m, její stavba byla inspirována Eiffelovou věží v  Paříži. Když zvládnete výstup po 299 točitých schodech, naskytne se vám ojedinělý výhled na město a za příznivého počasí i do jeho okolí. Nedaleko od rozhledny najdete kuriózní stavbu, zvanou Zrcadlové bludiště. Její návštěvou se jistě zavděčíte dětem, těm se uvnitř bude líbit. Zvenku vypadá jako romantický hrádek, chodby uvnitř jsou obloženy zrcadly, různě deformující obrazy v nich, což je pro návštěvníky zdrojem pobavení. Na konci bludiště je prostorové zobrazení-dioráma - scény z konce třicetileté války, kdy Prahu dobývali Švédové. V  okolí rozhledny se ještě nachází barokní kostel sv. Vavřince z  18. století, a  kaple Božího hrobu s Kalvárií. Nedaleko také stojí budova Štefánikovy hvězdárny. Pro cestu zpět lze zvolit dvě varianty. Od bludiště širokou cestou po asi 50 m podejdeme těleso lanovky a pokračujeme parkovými cestami k další zajímavé stavbě, kterou je Hladová zeď. Vede z  Újezda kolmo svahem ke Strahovu, je dlouhá asi 1  200 m, vysoká až 8 m, široká 70 cm. Nechal ji stavět Karel IV. v roce 1360, jako součást malostranského opevnění. Údajně byla stavěna i pro poskytnutí obživy nejchudším lidem, proto „Hladová“, to však není prokázáno a tedy je to málo pravděpodobné. Některým z průchodů se dostáváme na smíchovskou stranu kopce. Cestou dolů uvidíme nenápadně skrytý kostelík sv. Michala přenesený sem z  Podkarpatské Rusi, půjdeme kolem jezírka a  posléze v  dolní části parku narazíme na zámek, nebo též letohrádek či vilu Kinských, kde je národopisná expozice Národního muzea. Odtud už jdeme po rovině, z parku vyjdeme na náměstí Kinských. Ve Štefánikově ulici je zastávka tramvají „Švandovo divadlo“, kde staví tramvaje 6, 9, 12 a 20. Druhou možností je od rozhledny jít na opačnou stranu, vyhlídkovou cestou a  přes Strahovskou zahradu do areálu Strahovského kláštera. Prohlídka kláštera by vydala na samostatnou vycházku. Nám protentokrát asi postačí prohlédnout si unikátní architekturu zvenčí. Přes nádvoří vyjdeme na Pohořelec a odtud buď odjedeme tramvají, nebo sejdeme ulicemi Malé Strany dolů k Vltavě a dál do města, to už podle chuti a zbylého času. Výlet je vhodný pro děti, délka procházkové trasy je 3-4 km, převýšení je 50 m, a doba - to záleží na vás. Dvě, nebo také pět hodin. Při zpáteční cestě městem objevíte nejen bohaté možnosti oddechu při občerstvení, ale ve vánoční době i  nějaké zajímavé výstavy, třeba jesliček v  kostelích. Půjdete-li kolem některého chrámu, nahlédněte dovnitř. Stojí to za to, to už ale je na objevitelských schopnostech každého. Příznivé počasí a hezké zážitky přeje Vladimír Novák Prameny: Paulík I. a kol, 77 výletů s dětmi... Turistický průvodce Praha Praha - atlas města a další literatura o Praze Měšický zpravodaj - 22

PŘED 20 A VÍCE LETY... RETRO: Jak jsme cestovali do zahraničí V nedávných dnech jsme si připomínali výročí dvaceti let od rozpadu komunistického režimu. Dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby některé součásti tehdejšího všedního života vyprchaly z paměti. Jako jedna z charakteristik tehdejší doby se uvádí omezení svobody cestování do ciziny, zejména na tzv.“západ“. Pro mladší generace je to dnes již prázdný pojem, a tak pro osvěžení paměti a informaci si k tomu pojmenujme konkrétní fakta. Jak se jezdí do ciziny dnes, to ví každý, tak to jenom stručně shrnu. Pro zjednodušení si ten pojem „cestování“ omezíme na rekreační a poznávací turistiku, a cesty za prací nebo studiemi. Do řady evropských států dnes stačí občanský průkaz, jinam je třeba pas, buď bez víza nebo s vízem. Pokud toto máte, tak už jen vyměníte peníze (bez omezení), koupíte letenku a vyrazíte třeba hned zítra. Jak to ale bylo tenkrát, když podle mnohých „bylo líp“? Volně se dalo cestovat pouze do tzv. lidově demokratických států (NDR, PLR, BLR...) Jelo se bez víza a s občankou, k ní ale musela být cestovní příloha - růžová kartička. To neplatilo pro Jugoslávii, která ač komunistická, pro tyto účely se řadila mezi země kapitalistické. Jednoduché to nebylo také do země přátel největších, SSSR. Tam se dalo jezdit jen s cestovní kanceláří nebo na ověřené pozvání, nebo pracovní cestu. I samotný pobyt znamenal četná omezení - ubytování jen na přiděleném místě, cestování uvnitř země jen po schválených a sledovaných trasách a jen ve skupinách. Mnohem horší byla situace při cestování do tzv. kapitalistických zemí. Když pomineme prominenty režimu, sportovce, vybrané umělce a  podobné výjimky, tak se na západ nepodíval skoro nikdo. Důvodů, proč jsme za tzv. „železnou oponu“ nesměli, bylo několik. Abychom tam nezůstali, abychom se nenakazili kapitalismem, abychom neviděli, že tam je pořádek a čisto, že obyčejní lidé si tam nežijí zas tak špatně, jak se nám to předstíralo, že tam je dostatek zboží, a to i takového, které jsme ani neuměli pojmenovat, atd. Pádným oficiálním důvodem ovšem byl nedostatek devizových prostředků. Jaké byly procedury, kdyby někdo chtěl vycestovat na příklad do Francie, nejlépe ukážeme na modelovém příkladě. Měl jste ve Francii kamaráda, kterého jste se rozhodl navštívit, on vás pozval. To ovšem jste nikomu nesměl říct ani potichu, nejspíš to byl Čech emigrant, a  to by vás nepustili nikam. Oficiálně musíte napsat „turistika“ jako účel cesty. Bez přispění kamaráda penězi nebo jídlem a  noclehem byste tam ovšem nepřežili ani dva dny. Tak jste se rozhodli, a už to jede. Prvním krokem bylo získání pasu. Na ten ovšem nebyl právní nárok, takže když jste byl osoba nežádoucí, tak nic. Pokud jste byl přesvědčen, že na vás nic nemají, vydal jste se na pasové oddělení SNB vystát postupně a potupně třikrát frontu. První na získání formuláře žádosti, další na její odevzdání po vyplnění. Tu vám nepříjemné arogantní úřednice pečlivě zkontrolovaly, a  když bylo vše v  pořádku, mohl jste si za pár týdnů vystát frontu třetí na hotový cestovní pas. Následoval další, obtížnější, ale rozhodující krok. Žádost o  přidělení devizových prostředků, čili „devizový příslib“, ta se podávala u státní banky. Na příslib se čekalo i rok, a oznámeno vám bylo jen kladné vyřízení. To bylo svolení, že si v bance můžete vyměnit Měšický zpravodaj - 23

nějakou částku peněz za valuty, podle délky pobytu, ale nejdéle na 28 dní. Ta částka byla menší než malá a v cizině stačila jen na levné bydlení, nebo levné jídlo, ne oboje, a rozhodně ne na nějaké nákupy. Náklady na cestu jste platil zde, v korunách. Tento problém se řešil tak, že jste si vezl valuty získané „na černo“, od veksláků, nebo prostě od lidí, kteří je měli. Devizový příslib získal jen malý zlomek žadatelů. Tím pádem zde, jako ve  všem fungovala korupce a  protekcionismus - prominenti dostali příslib i  několikrát po sobě, vy jen jednou a dost. Ale vy jste měli štěstí, příslib máte v  ruce (pozor, ještě ne peníze!). Vyhráno ale stále nebylo. Dominantní podmínkou pro povolení cesty byla „výjezdní doložka“. Bez devizového příslibu jste ji nedostali, bez ní jste nedostali peníze. Ta doložka, to byl důmyslný komunistický vynález, jak udržet poddané na uzdě, aby se nerozutekli. Stejně jako za feudalizmu nesměl nevolník opustit svou vesnici bez svolení vrchnosti, tak výjezdní doložka byla nástrojem novodobého nevolnictví. Žádost o vydání doložky ovšem nebyla jen tak nějaká formalita. Musel vám ji schválit zaměstnavatel, výbor KSČ na pracovišti, závodní výbor ROH, důchodcům a  ženám v domácnosti uliční výbor KSČ. A poslední rozhodující slovo měla tzv. „oddělení pro zvláštní úkoly“ na pracovištích. To byl tak svérázný produkt komunistického režimu, že  pro nepamětníky to neumím ani popsat. Za mříží, nikdo nepozvaný tam nesměl. Ti referenti, to byli lidé zcela zvláštního ražení. Pologramotní bývalí ševci nebo čeledíni (nic proti těmto poctivým činnostem) měli váš osud zcela v rukou. Před odjezdem do zahraničí (kamkoliv) tam bylo potřeba odevzdat vojenskou knížku (i tu „modrou“). Když tedy toto vše dobře dopadlo a třímáte pas s těžce získanou doložkou a peníze, stále ještě se neradujte. Ještě v té Francii nejste. Ještě musíte požádat o vízum do pasu. To problém nebýval, ani jste na vyslanectví té země nemuseli, zařídil to Čedok a pas s vízem vám přišel za pár dní poštou. Ovšem pozor, při cestě vlakem bylo třeba mít ještě vízum tranzitní do Francie jedete přes Německo. To taky nebyl problém. A je před vámi poslední překážka. Státní hranice. Jste už ve vlaku, a před hraničním přechodem vás jímá strach a nervozita. Zejména když vlak zastaví před pohraniční stanicí v  polích a  samopalníci se psy lezou pod vagóny, není-li tam někdo či něco nežádoucí. Co když mi najdou těch pár dolarů, co mám ve fusekli nebo v tubě od zubní pasty (to byly oblíbené, ale celníkům známé skrýše), co když. Další úřadování. Musíte vyplnit „celní a  devizové prohlášení“. A  neztratit, budete ho potřebovat při cestě zpět. Tam musíte zapsat vše, co vyvážíte. Včetně značky a  čísla foťáku, hodinek, holicí strojek, množství čs. a cizích peněz (pozor na limit), šperky, zbraně, výbušniny, kožich.... Chybí tam jen rubrika pro barvu slipů, a to jen proto, že to tehdy byla v ČSSR věc málo známá. Konečně už po hodině jedeme. Pasová kontrola bývá bez problémů. Ale opět nástraha. Na každé hranici, kterou cestou tam i zpět projedete, musíte do pasu důrazně žádat razítko, byť oni ho někdy nemohou najít. Jinak máte při návratu problém - není razítko, tak jste tam vlastně nebyli a tudíž se ani nemůžete vrátit(!). Celní prohlídka při cestě tam moc důkladná nebývala, šli hlavně po penězích v kapsách a peněženkách. Občas - namátkově - ovšem musely dolů i ty ponožky. A taky jestli nemáte s sebou občanský průkaz - to se nesmělo! Zase všechno dobře dopadlo a za chvíli už do kupé nakukuje usměvavá tvář spolkového celníka, nad vaším pasem mávne rukou (a to ne, potřebujete razítko!) a jste ve svobodném Měšický zpravodaj - 24

světě. Smrdutý vagón ČSD vystřídáte za nablýskaný vůz spolkových železnic s navoněným záchodem, a po pár hodinách jízdy jste v cíli. Ve Francii. Aniž jste to na německé hranici poznali. A  po týdnu příjemného pobytu v  jiném světě by naše povídání o  anabázi českého turisty mohlo skončit. Ale my si jako bonus pro čtenáře - však jsou Vánoce, vyprávění trochu zpestříme. Nejsme totiž ještě doma, ještě nás čeká průnik železnou oponou zpět do reálného socializmu. Náš pomyslný turista se domů vrací přes Rakousko, v pohraniční stanici Summerau už ho čeká vlak do Budějovic. No tedy „vlak“, on to je jeden vagón právě vytažený odněkud z kopřiv, špína z něj kape, rozpáraná sedadla vítají i zahraniční turisty. Obří parní lokomotiva „Štokr“ vleče vůz do Horního Dvořiště, že jsme už doma, poznáme podle drncání. Všechny dveře vozu včetně záchodu jsou zamčené, koš na odpadky tu nenajdete. Tu již vstupuje jakási šarže v umolousané uniformě, a zupácký obličej vás bez pozdravu osloví: „Tak máte snad ňákej pas, nebo něco, né??“ Dojde vám, že to není podnapilý pohraničník na vycházce, ale „Celní a  pasová kontrola Československé socialistické republiky“. „Časopisy, noviny a  knihy na poličku, obsah zavazadel na sedadlo“, velí rudý komisař. Rukama bez rukavic se hrabe ve vašem použitém spodním prádle. Otevře obaly od všeho, co vezete. Otevře lahvičku s minerálkou a přičichne. Zabaví úhledně zabalenou bagetku se šunkou, kterou máte ke svačině ve vlaku („dovoz není dovolen“), celníkům už asi vyhládlo. Odnáší si gramodesky, po přehrání na celnici jsou vám vráceny s otisky mastných prstů a  poškozené přehráváním vadným hrotem. Zabavuje sýry („není dovoleno“) Milostivě po poradě vráceno - neměli na ně asi chuť. Pečlivě kontroluje Celní a pasové prohlášení. Rukama se stopami všeho, co v nich dnes měl, pokouší se rozebrat fotoaparát, není-li v něm něco ukryto. Rozeberete ho raději sám. Paradoxně jedinou skutečně nepřihlášenou věc kapesní kalkulačku, tehdy hit a novinku, neobjeví. Dá si namluvit, že to je ovládání hračky - modelu letadla. Tato procedura probíhá u  všech cestujících. Češi to berou stoicky, jsou zvyklí. Návštěvníci ze „západu“ jsou šokováni, protestují, přichází posila, komisař umí jen špatně česky. Po třech a půl hodinách (nesmíte na záchod) se vlak pohne a již za dalších pár hodin si s  úlevným pocitem můžete dát pivo v  zaplivaném nádražním bufetu v  Budějovicích. Vítejte v ČSSR! Tak o taková dobrodružství jsme dnes ochuzeni. Někdo si teď třeba řekne, že to moje povídání byla nadsázka. Ale ne, nevymyslel jsem si ani slovo. A jak snad leckdo poznal, vycházel jsem z  vlastních autentických zážitků. Někdo si zase třeba řekne - stejně bych nikam nejel, k čemu mi je dnešní svoboda. Ano, ale jde přece o tu možnost volby. A tu teď máme. P.S.: Výjezdní doložky byly zavedeny komunistickým ministerstvem vnitra už 23. února 1948, povinnost byla zrušena 4. 12. 1989. Vladimír Novák (s  použitím článku Zbyňka Petráčka, LN 14. 11. 2009) Vrátí se pan Bulda z vánočního nákupu, hledá peněženku a najde místo ní jen kartičku: „Veselé vánoce přejí kapsáři!” Měšický zpravodaj - 25

Recepty naší vesnice V  době, kdy dostáváte do rukou toto číslo Zpravodaje, jistě všechny dámy už máte napečeno spoustu báječného cukroví a  tak by bylo zbytečné, uvádět další recepty. Paní Raková nám dala recept na  horký punč, který vás úžasně zahřeje v  těchto pošmourných dnech. VÁNOČNÍ PUNČ 2 jablka, 1 l bílého vína, 1 svitek skořice, 2g badyánu, 8 hřebíčků, 1/2 citronu. Jablka zbavíme jádřince a nakrájíme na plátky, které dáme do hrnce. Přidáme koření a zalijeme vínem. Na mírném ohni směs vaříme až jablka změknou. Přes jemné sítko punč přecedíme do sklenic, ozdobíme plátkem citronu. Podáváme horké. Je to dobré a má to správné vánoční kouzlo. Při rozsvěcení vánočního stromu naše ženy napekly spoustu výborného pečiva. Požádala jsem proto paní Literovou, aby nám poskytla recept na řezy, které tam měly velký úspěch. Tyto řezy budou chutnat po celý rok nejen o Vánocích. LINECKÝ MŘÍŽKOVÝ KOLÁČ 450 g hladké mouky, 250g cukru, 250 g másla (Hera), 2 vejce, 1 prášek do pečiva. Z přísad vypracujeme těsto z jehož 2/3 vyválíme placku, rozprostřeme ji na vymazaný plech, potřeme marmeládou (můžeme i  posypat nasekanými ořechy). Ze zbylého těsta vyválíme válečky a uděláme mřížky. Pečeme při 180 0C. Přeji vám dobrou chuť a krásné Vánoce u prostřeného stolu, Lála. Rychlé rumové pralinky Blíží se nám Vánoce, a proto mám i já pro vás tip na vánoční dobrotu. Je to recept na rychle vánoční cukroví. A sice na rumové pralinky k okamžité konzumaci. Postup přípravy je následující: 1) Vezmete dutou čokoládovou figurku. 2) Ukousnete jí hlavu. 3) Dolijte rumem ... Dobrou chuť, Jiří Bejlek

Milý Ježíšku, děkuji ti za dárek,” povídá Jenda. „To je maličkost,” odpovídá Ježíšek, „nemáš zač.” „Taky si myslím, ale maminka mi přikázala poděkovat.” Měšický zpravodaj - 26

ČESKÉ VÁNOCE před 50 lety RETRO: Jak jsme nakupovali dárky Nebudeme se zde zabývat slavením svátků vánočních, zejména tedy Štědrého dne, v českých domácnostech. Tento zaběhnutý rituál se v zásadě neměnil mnoho desítek let, a  v  dobách šťastných i  zlých se odvíjel podle scénáře: slavnostní večeře - stromeček dárky - koledy a zvyky jak kde - časem i televize - odchod na půlnoční mši, opět jak kde. Co se s dobou měnilo, byl jen objem kopečku dárků a struktura té hromady, a také bohatost vánočního stolu. Nás ale teď zajímá něco jiného, co ale k  Vánocům nutně patří, a  sice to období předvánoční, neboli příprava slavení svátků - obstarání dárků, potravin a dalších potřebných náležitostí. A  jako dobu pro zobrazení venkovní kulisy a  tehdejších reálií jsme vybrali přelom padesátých a šedesátých let minulého století - období raného socializmu. Tady už ty rozdíly proti dnešku jsou značné, a myslím, že příslušníci mladších generací už ani nemusí pochopit, o čem je řeč. Tak jak to tedy tehdy všechno bylo - je rok asi tak 1955 - 1960. Tak především se s vyhlašováním Vánoc nezačínalo už v říjnu jako teď, ale až začátkem prosince, tak kolem Mikuláše. Za okny ani na domech nic nesvítilo, ulice byly večer potemnělé, tiché. Nebyly ani vánoční stromy na veřejných prostranstvích, tahle poválečná tradice byla zrušena. Ale vraťme se k těm přípravám. Začátkem prosince byl čas k prvnímu kroku - obstarání stromečku. Prodejních míst nebylo tehdy mnoho, pro nás jedině v Praze, a tudíž stromečky, zejména ty hezčí, mizely velice rychle. Kdo zaváhal, neměl nic, pokud neměl známého hajného, nebo si stromek neukradl v lese. Takže stromek už jsme dostali domů, a nastala další fáze. Shánění potravin a surovin. Všimněte si, tehdy se nenakupovalo, ale shánělo. Kdo chtěl na Štědrý večer jíst kapra, musel si pro něj dojet do města. Sehnat kapra tehdy problém nebyl, ono se tenkrát ještě hodně domácností bez ryby k večeři obešlo. Ale peklo se cukroví a vánočka, a tady už byl problém. Různé oříšky, mandle, rozinky, kokos, to bylo zboží tak zvaně nedostatkové, bylo jen někdy a někde a stály se na něj velké fronty. Kde to právě mají se šířilo ústním podáním, a nákup se dal řešit jen únikem z pracoviště - odpoledne už nebylo nic. O jižním ovoci to platilo dvojnásob. Pomeranče byly ojedinělou vzácností, a jak vypadají banány a mandarinky leckdo ani nevěděl. Zlatým hřebem předvánoční doby ovšem bylo shánění dárků. Lidé - dárci se dělili zhruba na dvě skupiny. Ti první už měli dávno předem promyšleno a přesně věděli, komu a co mají koupit. To ovšem byli nešťastníci, protože kýžené předměty zpravidla k sehnání nebyly, a  tak museli dotyčné obchody denně navštěvovat, znovu a  znovu, telefonovat, dotazovat se, stále to zkoušet, až se třeba štěstí usmálo a nastala radost z triumfu, možná větší, než pak u obdarovaného. Jako modelový příklad si dáme třeba jízdní kolo. Dneska je základním problémem při koupi kola vybrat si ze stovek modelů, značek, kategorií a cen. Tehdy byl výběr jednoduchý a příjemný - existovalo jen kolo Favorit za asi 900,- Kčs, ale to bylo absolutně nesehnatelné, „podpultové“ zboží. A  takových případů bych mohl popsat stovky. Měšický zpravodaj - 27

Druhou kategorií dárců byly fatalisté. Ti dárky obstarávali systémem „co uvidím, to koupím“. Věděli počet obdarovaných, podle toho koupili počet dárků, to pak zhruba roztřídili - co obdarovaný, to jeden kus, a bylo hotovo. Dary od těchto lidí byly zpravidla pro obdarovaného zcela nepoužitelné, a tak se někdy staly i oběživem - příští rok je dostal zas někdo jiný. Taktika vánočních nákupů měla ještě dvě verze. Buď nakupovat včas, ale to ještě bylo máloco ke koupi - řadu výrobků dal socialistický obchod na pulty až krátce před svátky. Navíc v období „včas“ bylo v krámech přecpáno lidmi, obchodů bylo totiž málo a tak fronty patřily k obrazu města běžně. Druhou taktikou, tu jsem volil i já sám, bylo nechat nákup na poslední chvíle a koupit „co náhodou uvidím“. Nevýhodou bylo, že v  tu dobu už zpravidla bylo vykoupeno vše, co za něco stálo. Výhodou bylo, že obchody už nebyly tak plné lidí. Přitom se ale někdy stalo, že se náhle objevilo ke koupi něco zcela nedostatkového, nového, co nikdo neměl, zpravidla z dovozu. Pro zoufalce, kteří nechtěli nebo nemohli obíhat spoustu obchodů, existovaly „vánoční trhy“. Bylo jich jen maličko, zpravidla v nějaké hale, stánky na ulicích byly jen výjimečně, a bylo tam k dostání zboží, které během roku nikdo nekoupil. Jakousi „tutovkou“, záchranou v situaci, kdy člověk opravdu nevěděl co a nemohl nic sehnat, byly tak zvané „dárkové potravinové balíčky“ nebo koše. Tam byl přepychově zabalen vždy jeden kus něčeho vzácného, ojedinělého, luxusního- třeba nějaký drahý alkohol. Zbytek bylo běžné zboží jako balíček kafe, čaj, sušenky, a celé to bylo patřičně drahé. Stejně tak existovaly dárkové balíčky s parfumerií - pánské, dámské. Tato tradice možná přežila dodnes. Takže dejme tomu, že už konečně potraviny a  dárky máme, otřeme orosené čelo, a  je Štědrý den. Tady je nutno připomenout, že Štědrý den, pokud nepřipadl na neděli, byl běžným pracovním dnem. Bylo jen na dobré vůli zaměstnavatele, když nás po obědě pustil domů. Ono se stejně už od rána sedělo u kafe a cukroví, případně různých alkoholů to podle zaměření osazenstva. Takže konečně domů, v  tašce si neseme vánoční kolekci čokoládových figurek na  stromeček. Ale ještě odpoledne cestou z  práce se dalo něco dokoupit, co se nestihlo. Vzácností byla šunka na chlebíčky či pivo Plzeň. Ale už nastává idyla. Rád vzpomínám na tu cestu liduprázdnými potemnělými ulicemi, obchody zavíraly už kolem třetí, tramvaje pomalu přestávaly jezdit. Konečně ticho a klid. Vánoce. Ještě zbývá dodat, že se tehdy nehrály koledy, ani v rozhlase, ani v televizi (když už byla), a ani v obchodech. Nemluvilo se ani o adventu, jakoby nebyl. Ale dlužno říci, že to tehdy snad ani tak nevadilo. Kdy se mají hrát a zpívat koledy, jsem už jednou psal. Prostě až o Štědrém večeru. Rozhodně ne v listopadu. Na závěr, opět už jen jako malý bonus (jsou přece Vánoce) přidám malého průvodce po tehdejším socialistickém maloobchodu. Ty názvy už lidé zapomínají, ale u střední a starší generace se ujaly tak, že se tu a tam používají dodnes. Obchodů mnoho nebylo, ale příjemné bylo, že desítky let jste je nalezli na stejném místě, šli jste tedy najisto.

Měšický zpravodaj - 28

Tak třeba: PRAMEN, tam byly potraviny, lahůdky. To stejné BRATRSTVÍ, VČELA nebo JEDNOTA. Řeznictví byla MASNA, papírnictví NARPA, a CHEMODROGA, to byla drogerie s parfumerií. Hřebíky byly těžko k dostání v KOVOMATU, a ELEKTRA - to je jasné. V PNS se dostalo Rudé Právo a Práce, v TABÁKU cigarety Globus a Lipa. Auto či motorku jste jen tak snadno nekoupili v MOTOTECHNĚ. Specialitou byly DÁRKOVINY. Srozumitelné názvy se zachovaly u OBUVI, TEXTILU, MLÉKÁRNY, SPORTU A CUKRÁRNY. Hospody byly RaJ. Obchodní domy v Praze byly BÍLÁ LABUŤ, PERLA a TETA, později PRIOR. V  minulých vánočních číslech jsme už psali o  původu, podobě, zvycích a  nevím co ještě k námětu Vánoc. Tentokrát jsme se pokusili pojmout téma netradičně, jako obrázek skromných vánočních svátků obyčejných lidí uprostřed let padesátých. Byly skromné, nehalasné, a přesto, nebo právě proto, vzpomínka na ně je stále hřejivá. Bez notné dávky nostalgie to ani jinak nejde. Vždyť nám přece bylo o padesát let méně... Milí čtenáři, máte také sami nějaký nezapomenutelný zážitek o  tom, jak jste v  době reálného socializmu něco nakupovali (sháněli)? třeba televizor, naložené okurky nebo toaletní papír. Napište nám to. - red -, - dalimil -

Ze sportu a kultury

Z fotbalového klubu TJ Sokol Měšice

Vážení spoluobčané, rád bych Vás touto cestou ve zkratce seznámil o  dění v_našem fotbalovém oddíle, o  umístění v  polovině soutěže a  co chystáme do konce tohoto roku. Jak  sami vidíte, náš areál se hodně zlepšil a  věřím, že se bude zlepšovat i  nadále. Také bychom rádi přivítali i nějakou pomoc z Vaší strany, aby se to podařilo rychleji a naše děti měly čím dál více možností, se bavit jinak, než se některé baví dnes. Věřím, že i Vy dospělí, by jste mohli zde najít své sportovní vyžití. Co se týká nové sezóny, ta nám přinesla menší změny u  obou mužstev na pozici vedoucího mužstva „A“ u  „B“ i  trenéra. Bývalý trenér „B“ J. Richter po dohodě hráčů přešel k „A“ jako vedoucí místo B. Kouteckého, který přešel jako vedoucí k „B“ a na post trenéra „B“ nastoupil I. Zítko. Tato dvojice chtěla oživit své mužstvo tím, že dají přednost mladým, ale po několika utkáních mladí jejich záměr zmařili (přestali trénovat a  chodit na zápasy). Jako dlouholetý hráč mohu potvrdit, že se ani čtvrtá třída nedá hrát bez trénování, a natož, když ještě odejdou zkušení hráči raději na hostování. To vše se odráží na výsledcích i umístění (13. místo, skóre 16:51). Dále nelze s těmito mladými počítat ani do budoucna, když  už teď mají problémy ve čtvrté třídě. Můžete říci, sport na této úrovni se hraje pro  zábavu, ale i  na této úrovni jde o  reprezentaci naší obce, kde bydlíme a  budou zde bydlet i naši mladí. Co se týká „A“ mužstva, tak to začalo po změně velmi slušně a to tak, Měšický zpravodaj - 29

že po třech utkáních získalo 7 bodů. Pak nastal malý útlum, jelikož při kvalitě této soutěže se to stává a pak také při absenci hráčů nebylo možné doplnit tento kádr mladými a tak jsme museli dohrávat některá utkání ze zraněnými hráči. Toto k fotbalu patří a záleží na mužstvu, jak se s tím vypořádá a to se našemu mužstvu podařilo a v dalších utkáních opět získávalo body. Nyní je umístěno na slušném šestém místě s 20 body a skórem 30:24. Do konce tohoto roku ještě 26.12. 2009 naše mužstva společně sehrají turnaj v sálové kopané (Neratovice). A 31.12.2009 od 10 hod. na našem hřišti se rozloučí se starým rokem a rozdají si to tradičním fotbálkem mezi sebou (všichni jste srdečně zváni). Toto pozvání mezi nás není jen na tuto akci, ale kdo má zájem, je vítán na stálo a i svou účastí se může podílet na chodu tohoto sportovního odvětví v obci. O případných dalších změnách Sokola Měšice Vás budeme informovat v dalším zpravodaji. Závěrem Vám chci touto cestou jménem všech členů popřát klidné prožití vánočních svátků, mnoho zdraví a šťastný Nový rok 2010. Luboš Nešpor

Mládež

Letos jsme začali v  pořadí už druhou sezónu s  žákovským týmem. I  přes loňské odchody, se nám podařilo zaplnit uvolněná místa a  nyní, po skončení podzimu, jsme na tom nejen výsledkově, ale i herně lépe než loni. Těší nás fakt, že mezi hlavní tahouny týmu patří i kluci, kteří po sezóně nekončí. Oproti loňsku se rozrostla základna menších kluků, tj.  9-11let. Ti momentálně tvoří asi nejpočetnější skupinu v  týmu. Nyní o  zimní přestávce chodíme trénovat 2 x týdně do tělocvičny v Líbeznicích. Během zimního období je pro fotbalisty připraveno několik halových turnajů a zimní soustředění, které proběhne poslední týden v lednu. Návrat k tréninkům na hřišti v Měšicích plánujeme na jaře, nejspíše někdy v dubnu. Stále probíhá nábor nových fotbalistů. Jedná se o ročník 1995 a mladší. Nejmladšímu fotbalistovi je 6 let. Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace, můžete se podívat na naše stránky www.tjsokolmesice-zaci.ic.cz. Na webu najdete třeba aktuální soupisku, zápasové informace nebo složení trenérského týmu. Po zimě nás doplní nový kolega Martin. Ten bude mít na starosti trénink pro brankáře. Myslím že pohyb dětí je velmi důležitý, obzvlášť v  jejich vývojovém stádiu. Proto chci apelovat na rodiče, aby se snažili směřovat své děti k nějakému, nejlépe kolektivnímu sportu. Nemusí to být zrovna fotbal, ale když je v obci oddíl, tak proč toho nevyužít. Jan Vlček

Cvičení žen Cvičit začneme opět v úterý 12.1.2010 v obvyklou dobu. Hezké prožití vánočních svátků přeje všem svým cvičenkám

Měšický zpravodaj - 30

Anna Raková

Informace z klubu rybářů Výlov Dolního velkého rybníka

V  sobotu 31. října v  6:00 hodin, se rozjela akce, která nemá, a hned tak v dohledné době mít nebude, v třináctileté historii Klubu rybářů obdoby. Začal výlov Dolního velkého rybníka. Lovit se začalo sice 31. října, ale přípravy začaly již v  létě, kdy se rybáři dozvěděli, že obec dostala dotaci na odbahnění rybníka a ten že se tedy musí slovit. Nikdo si nedokáže představit, kolik bezesných nocí, telefonátů, poslaných e-mailů, hodin strávených na  Internetu při  hledání firem, které nám pomůžou s  výlovem a  odkupem ryb, kolik členové výboru projeli benzínu, kolik kýblů nervů jim vyteklo, při ubezpečování ostatních členů klubu a  vlastně ubezpečování i  sama sebe, že se tato akce, která si žádá profíky, podaří i nám „amatérům“. Dokázali jsme to, povedlo se!!!! Ze začátku, než si každý našel to svoje místo, a než se všichni sehráli, tak to malinko skřípalo, ale pak to byl koncert. To bylo ryb, to byly kusy, to  bylo práce, to přišlo lidí, to byla na konci únava a  úleva, že to dopadlo tak parádně. Chlapi ve vodě, ti co třídili ryby, i všichni ostatní, byli špinaví od bahna až za ušima, zmrzlí jak drozdi, ale šťastní. Kdoví jestli se jim ještě někdy povede aby byli přímými aktéry výlovu takhle velkého rybníka a mohli si sami sáhnout jako první na ty veliké a krásné ryby, které si sami pořídili a vykrmili. Byl to zážitek na celý život. Myslím, že to byl i zážitek pro ty, kteří se přišli jen podívat. Nemuseli se handrkovat až do Jižních Čech, ale měli to doma za barákem. Myslím si, že si všichni měšičtí rybáři zaslouží obdiv nejenom za to, co předvedli při výlovu, ale i za to, jak se celé roky o rybník a jeho okolí starají a tím i ostatním umožňují, aby se mohli přijít k rybníku kochat jeho krásou. Jak připomínáme na jiném místě tohoto čísla zpravodaje, letos nás všechny, kteří si při výlovu koupili rybu a budou ji o Štědrém večeru jíst, bude opravdu spojovat nejen to, že jsme sousedé a spoluobčané, ale i ryba z Dolního velkého rybníka. I za to, že si to třeba jenom na chvíli v tento slavnostní večer uvědomíme, patří rybářům dík!!! Všichni měšičtí rybáři přejí všem spoluobčanům krásné prožití Vánoc a  v  roce 2010 pevné zdraví a splnění i těch nejtajnějších přání. Jiří Bejlek

Policajt si říká: Jsem rybář a tak si půjdu kapra ulovit... Tak jde ven, vezme si sekyrku a začne vysekávat do ledu díru... Najednou k němu přijde chlap a říká mu: „Co tady děláte?“ Policajt říká: „No víte, manželka chtěla kapra a tak jsem si ho šel sem ulovit... Jakým právem mi to chcete zakázat?!?!“ A chlap povídá: „Jménem správce zimního stadiónu.“ Měšický zpravodaj - 31

Informace výboru klubu rybářů Výroční a tentokrát i volební členská schůze Klubu rybářů Měšice se bude konat v sobotu 20. února 2010 od 13:00 hod. v restauraci „U Václava“. Končící starý výbor seznámí všechny členy s výsledky práce Klubu v uplynulém roce  2009. V době konání této schůze již bude znám postup a harmonogram prací při odbahňování  Velkého rybníka a od toho se bude odvíjet plán práce klubu v roce 2010. Záleží to však  i  na  složení  nového  Výboru  klubu.  Je  proto  důležité  do  výboru  zvolit  takové  lidi,  kteří  budou schopni a ochotni vést Klub minimálně stejně dobře jako výbor, kterému skončilo  jeho volební období. Protože se po vybagrování bude začínat prakticky znovu od začátku,  nebudou jistě pro nový výbor následující dva roky jednoduché. Je tedy nutné do výboru  navrhnout lidi, kteří to opravdu budou chtít dělat a budou mít čas se své funkci plně věnovat.  V neposlední řadě je nutné, aby byli i organizačně schopní a ostatní je brali a respektovali.  Jinak to je cesta do pekel a konec rybářů v Měšicích. A to si určitě nikdo nepřeje. Z předchozích řádků je doufám patrné, že tato volba je velice důležitá a je tedy i velice  důležité,  aby  na  tuto  schůzi  přišel  každý  člen  a  nově  zvolený  výbor  měl  tak  co  největší  podporu. P.S. Výbor upozorňuje všechny členy klubu, aby splnili svou povinnost a do 31.12.2009  odevzdali  své  výkazy  o  úlovcích.  Hospodář  musí  mít  dostatek  času  na  to,  aby  z  těchto  výkazů zpracoval do termínu výroční schůze podklady pro svou zprávu. Výkazy můžete  odevzdat p. Buldovi, v restauraci „U Václava“ nebo na OÚ. Výbor Klubu měšických rybářů přeje všem svým členům, jejich rodinám i všem měšickým spoluobčanům, klidné prožití vánočních svátků a v celém roce 2010 pevné zdraví a štěstí. Za členy výboru, Jiří Bejlek

VI. lampiónový průvod Na Státní svátek 17. listopadu jsme se již po šesté sešli v podvečer u „Kruhu“ abychom  si připomněli tentokrát kulaté 20. výročí „Sametové revoluce“. Opět přišlo ještě více lidí  než  v  loňském  roce  a  zase  bylo  málo  lampiónů,  i  když  se  tentokrát  prodávaly,  a  to  za  velice  přijatelnou  cenu.  Již  loni  jsme  slibovali,  že  jich  koupíme  více,  přesto  to  nestačilo.  Takže  příští  rok,  jestli  bude  i  nové  zastupitelstvo,  které  vzejde  z  podzimních  komunálních  voleb, také vstřícné k takovýmto  akcím,  určitě  jich  nakoupíme  dostatek. Kolik  lidí  opravdu  přišlo  se  jen stěží odhaduje, protože byla  tma, ale  podle délky světelného  hada, kterého tvořily rozsvícené  Měšický zpravodaj - 32

lampióny, jich bylo opravdu mnoho. Ten pohled na spokojené děti a snad i rodiče, naplňuje  všechny organizátory novou energií a dává jim zapomenout na velkou práci s organizací  celé akce spojenou.  I já jsem rychle zapomněl na takovou nepříjemnost, která se mi stala při vysílání hudební upoutávky na tuto akci v obecním rozhlase. Protože jsme tento rok slavili kulaté 20. výročí Sametové revoluce, dovolil jsem si v poledne tento den v obecním rozhlase dobu před 20 lety trochu s nadsázkou připomenout a pustil do éteru několik budovatelských písní z éry před revolucí. To jsem si dal. Již po první písni zazvonil telefon na úřadu a já schytal tolik sprostých nadávek, byl jsem několikrát poslán kamsi, co si to vůbec dovoluji, že urážím pracující lidi a ať to okamžitě vypnu a že takové syčáky nebude už nikdy do čela obce volit. Tímto se dotyčné (protože to byla žena, i když měla slovník dlaždiče v hospodě V. cenové skupiny) omlouvám, že jsem ji neposlechl a nechal písně dohrát a vzkazuji jí, že o její hlas ve volbách nestojím a ať se dál užírá svou nenávistí. I u rybníčku jsme si několik písní z tohoto CD  pustili a nikdo neprotestoval (doufám, že ne proto,  že nebyl skrytý za anonymitu telefonu, ale protože  si nikdo návrat starých časů již opravdu ani nemůže  přát).  Lidem  se  akce  líbila,  svařák  chutnal,  počasí  přálo, děti byly spokojené, připálený špekáček také  nevadil a závěrečný ohňostroj neměl chybu. Co víc  si  přát.  Velký  dík  všem  tradičním  organizátorům  a za rok „snad“ (určitě!!) na viděnou.  Jiří Bejlek

V. mikulášská nadílka Letos  již  hned  v  dalším  týdnu  po  lampiónovém  průvodu  se  děti  s  rodiči  v  sobotu 28. listopadu vypravily na Mikulášskou nadílku. Kam jinam, než znovu, tak jako každoročně,  do tělocvičny na zámku. Ve slavnostně vyzdobené tělocvičně na ně čekalo známé divadélko  Vysmáto s pohádkou „O červené Karkulce“, nazdobený vánoční stromeček, nadílka, plno  cen, které se slosovaly a příjemná vánočně naladěná atmosféra. Zřejmě zapracovala začínající  chřipková epidemie, protože tentokrát nepřišlo tolik dětí (cca 80), a tak bylo v sálku volněji  než v letech předchozích. Na atmosféře a na hlasitých reakcích dětí na chování zlého vlka  v pohádce však nebyla nižší účast vůbec znát. Alespoň se dostalo na všechny děti, kterým  vlk na konci pohádky předával svoje blechy. Všem zúčastněným dětem se zvýšila i šance  na zisk některé z losovaných cen. Při losování hlavní ceny – dětského počítače - bylo takové  napětí, že natěšené děti nespustily oči z klobouku kouzelníka Pokustóna a všechny si přály,  aby se vylosoval právě ten jejich lístek s číslem, který po celou dobu losování žmoulaly  Měšický zpravodaj - 33

v ruce. Po vyhlášení výherního čísla se o cenu hlásilo hned několik dětí, které ještě neumějí číst a  proto si myslely, že právě to jejich číslo vyhrálo. Vítěz však mohl být, a  také byl jen jeden. Odnesl si tedy za potlesku přítomných a takové té dětské závisti, která není zlá, ale je to jen takové postesknutí a  povzdech ze zklamání, proč zrovna on a  ne já, hlavní cenu. Výherci zahrál k získání hlavní ceny, celou akcí nás provázel, zpříjemňoval a vánoční atmosféru navozoval živou hudbou, Slávek Pěnička. Po slosování cen, a kratičké přestávce se však blížil druhý vrchol. Příchod Mikuláše, čerta a anděla a vlastní nadílka. Dali si zase trochu načas. Čert nám začmoudil pekelným smradem celý sál, zarachotil hrom, vyšlehl plamen z  jeho huby a  když vlétl dovnitř, všechny děti ztichly jako pěny. Ty malinké začaly natahovat a  schovaly se mámě nebo tátovi do náruče, ty starší se strachem po očku, mezi prsty sledovaly pytel na rameni čerta, ze kterého čouhaly nohy zlobivých dětí. Čert opravdu vzbuzoval hrůzu, a  tak jsme mu podvázali ocas, tím ztratil všechnu svoji moc a  sílu a  začal se s  dětmi kamarádit. Bylo po pláči a strachu a začalo se nadělovat. Na všechny se dostalo. Každý dostal od Mikuláše, anděla a ti odvážnější i od čerta nadílku. Cvakaly fotoaparáty rodičů, hrála vánoční hudba a byla pohoda. Na závěr se pustila diskotéková hudba a děti tančily jako o závod. Vlastně ještě o poslední cenu. Tou byla svítící neposedná koule. Nikdo z organizátorů si netroufal zhodnotit taneční kreace a  poskakování těch malinkých prcků, a  tak i  o  vítězi poslední ceny rozhodovalo losování. Bylo to určitě nejspravedlivější ocenění té velké snahy všech tanečníků, kteří byli odhodláni nechat na parketu i duši. Hudba pomalu utichala a my začínali balit svá fidlátka, naložili jsme zbylé mikulášské balíčky a  přesunuli se na další akci, která ihned následovala. Tou akcí bylo slavnostní rozsvícení Vánočního stromu.

Slavnostní rozsvícení Vánočního stromu a zpívání koled Jestliže jsem si v předcházejícím článku postěžoval na začínající chřipkovou epidemii a tím i nižší účast dětí na nadílce, tak při příjezdu k Obecnímu úřadu, kde se mělo odehrát slavnostní rozsvícení Vánočního stromu, mě to množství lidí vyrazilo dech. My jsme vlastně ani k úřadu nepřijeli, ale museli jsme nechat auto 300 m daleko, protože i všechny vjezdy do domů na „Václaváku“ byly obsazené. Přišli starší, mladí, děti, maminky a  tatínkové s  kočárky, přišli starousedlíci a  co mě hlavně potěšilo, že zde bylo vidět i mnoho našich nových spoluobčanů, kteří se nedávno přistěhovali a toto bylo třeba jejich první seznámení se s lidmi v obci, kde se rozhodli žít. Vítejte! Už zdálky, když jsme přicházeli, bylo cítit svařené víno, vůně vanilky z pečiva, vůně párků v rohlíku a vánoční atmosféra. Byl nejvyšší čas honem připravit aparaturu rozdat noty, dětem, které nebyly na Mikulášské, rozdat dovezené balíčky, polknout trochu horkého svařáku a šlo se na to. Po úvodním slově a přivítání panem starostou, tvůrci odhalili své dílo, na které mohou být právem pyšní – krásný Betlém. Po jeho loňské premiéře byl letos doplněn o nové postavy, jesličky byly zastřešeny a osvětleny – no prostě paráda sama. To žádná obec v okolí nemá. Měšický zpravodaj - 34

Ti samí lidé vyrobili i prodejní stánky, kde se letos prodával svařák, párky v rohlíku a  rozdávalo napečené vánoční cukroví. Jsou to všichni lidé bydlící na „Václaváku“ jak říkáme ulici Hlavní. Díky Láďo, Tondo, Miloši, Honzo, Drážo a v neposlední řadě Evičko - autorko malovaných postav a všichni ostatní na které jsem zapomněl nebo o kterých třeba ani nevím. Nebudu vás jmenovat příjmením, protože to co jste pro výzdobu obce udělali a kolik jste tomu obětovali po večerech hodin práce, stejně nikdo nemůže ocenit a vy jste to určitě nedělali proto, aby vás někdo drbal za uchem nebo plácal po rameni, ale protože jste chtěli. To samé platí pro všechny, kteří donesli ke stromečku napečené cukroví a kterým ani nemohu poděkovat, protože to udělali nezištně a chtěli třeba zůstat anonymní. Po slavnostním odhalení této naší chlouby - Betlému, začal Slávek Pěnička na klávesy a za doprovodu trubky Milana Abíka, hrát známé staročeské koledy. Když začala koledy zpívat Jarka Haldová – přítelkyně Slávka, přidala se p. Baštová a ke konci i naše policistka Lída a všichni přítomní lidé, nemělo to chybu. Soused stál vedle souseda, nový spoluobčan vedle starousedlíka, všichni v ruce svařené víno, párek v rohlíku nebo napečené cukroví a všichni k sobě měli blízko. Popřáli si hezký začátek adventu a v tom je právě smysl těchto setkání, proč se několik nadšenců snažilo tuto tradici rozsvícení Vánočního stromu v obci obnovit. Setřít rozdíl mezi starousedlíky a nově přistěhovanými – nyní jsme přeci všichni měšičáci, žijeme zde a musíme táhnout za jeden provaz, aby se nám žilo ještě lépe. I Obecní policie přispěla k příjemné vánoční atmosféře vypuštěním Létacího vánočního přání našich nejmenších k oblakům. Vzpomněli jsme i na naše spoluobčany a blízké, kteří nás v letošním roce opustili. Ani na této poslední společenské akci letošního roku nechyběl závěrečný ohňostroj. Děkujeme také za finanční příspěvky na drobné dárky pod stromeček pro starší osamělé spoluobčany, které se vybraly na těchto všech akcích. Vaším jménem všem těmto starým lidem, při jejich předání, popřejeme hezké svátky. A co popřát Vám všem do nového roku 2010, do kterého zanedlouho vstoupíme? Přál bych Vám, všem spoluobčanům, aby se Vám v Měšicích hezky žilo, abyste nechali všechny své starosti, stresy a  problémy před cedulemi označující začátek obce, abyste ve svém domově a od svých sousedů mohli čerpat jen pozitivní energii a aby Vám to všichni, kterým budete o životě v Měšicích vyprávět, upřímně záviděli. Jiří Bejlek - místostarosta Inzerce:

Mateřská škola Měšice přijme: učitelku – učitele na HPP

Požadujeme: pedagogické vzdělání SŠ, VŠ nebo pedagogické minimum Informace ředitelka p. Dária Fialová – tel: 722 547 562 Nástup po dohodě Informace také na OÚ Měšice : tel.: - fax.: 283 980 330 e-mail: [email protected] Měšický zpravodaj - 35

Krásné prožití vánočních svátků, šťastný nový rok plný pohody, zdraví a spokojenosti přeje Tiskárna TIGRAS, s.r.o., Klíčany

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Prosinec 2009. Ročník 6, číslo 6. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 21. prosince 2009, příští číslo vyjde v lednu 2010. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 36