Chvilka na zamyšlení. Alane Watersová, redaktorka

každý muž, žena i dítě (viz Matouš 22). Odpovíme na pozvání a uspořádáme své záležitosti tak, abychom se mohli zúčastnit? Chceme obléknout zvláštní svatební šat – šat Kristovy spravedlnosti – jenž odpovídá povaze rovné té jeho? To je svatba, kterou si nesmíme nechat ujít. Naplánujme si všichni účast na této svatbě jako svou prioritu!

Alane Watersová, redaktorka

Chvilka na zamyšlení „Žijeme z toho, co za práci dostáváme, ale život utváříme tím, co dáváme.“ --Sir Winston Churchill „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh'.“ --2 Korintským 9,7

Milí čtenáři, posledních několik měsíců jsme byli zaneprázdněni pomocí své nejstarší dceři a jejímu snoubenci při plánování jejich svatby a svatební hostiny. Oznámení s pozvánkami jsme už rozeslali a mnozí z pozvaných vyjádřili přání s námi při této zvláštní příležitosti tuto radost sdílet. Nyní jsme v poslední fázi příprav a chtěli bychom tímto vyjádřit poděkování svým příbuzným a přátelům za jejich pomoc při zajištění hladkého průběhu svatebního dne. Všichni si tento čas příprav užíváme. Naše vzrušení s blížícím se termínem svatby roste. Brzy naše plánování a přípravy dosáhnou vrcholu a bude založena nová rodina. Několikrát během přípravných činností jsem se zamýšlela nad ještě jinou svatbou a hostinou, která je též ve fázi příprav. Ta bude naše velké finále – vrchol všech svateb a hostin. Ta svatba se bude odehrávat v nebi. Vše bude nadmíru nádherné – hudba, prostředí i průběh obřadu! Pozvaní jsou všichni – 2

léto 2010

 Ze Západní Virginie Váš časopis Navždy rodinou se mi moc líbí! Je to výborná věc na půjčování druhým! Ať Vám Bůh žehná, podporuje vás a pomáhá Vám v účinné službě.  Z Missouri Články v časopisu Navždy rodinou mám moc ráda. Jsou prakticky zaměřené a věnované všedním otázkám, které lidé v dnešní době řeší. Pro svůj život v časopise nacházím vždy hodně povzbuzení. Moc Vám za něj děkuji. Vím, že to stojí za ten čas a úsilí, které jeho přípravě věnujete. Přináší nám nesmírné požehnání.

 Z Oregonu Báječný časopis, výtečně s výbornými články. Děkuji!

barevně

laděný

 Z Washingtonu Před časem jsem procházela poštu a náhodou narazila na časopis Navždy rodinou. Řekla jsem si, že se do něj podívám, abych zjistila, o čem je. A musím říct, že ty myšlenky v něm vyjádřené se mi velmi líbily. Jde o krátké a čtivé články, jež jsou přesto bohaté na informace. Jsem ráda, že stále existují lidé, kteří chtějí propagovat lepší život – život s Ježíšem, plný rodinné pospolitosti a všech druhů ovoce Ducha. Pokračujte v této bohulibé činnosti!

www.foreverafamily.com

•

léto 2010

3

U

ž jste někdy slyšeli o rychlé vytrvalostní chůzi (tzv. power walking) jako sportovní aktivitě? V podstatě jde jen o chůzi tempem rychlejším než obvykle. Pokud byste si měřili rychlost, pak byste při rychlé chůzi ušli šest až osm kilometrů za hodinu. Rychlá chůze je pro naše zdraví velmi prospěšná, ať už jde o spalování kalorií a úbytek hmotnosti po kvalitnější spánek a snížení klidového tepu. Ve srovnání s kondičním běháním (tzv. joggingem) je rychlá chůze méně zatěžující pro vaše kolena, kotníky a kyčle. Doktor Kenneth Cooper, „zakladatel aerobiku“, dokonce doporučuje rychlou chůzi jako jeden z nejzdravějších způsobů tělesného cvičení. I když to Dr. Cooper nezmiňuje jako jednu z výhod rychlé chůze, může tato činnost též významně přispět ke zdraví manželství. Už několik let společně se svou ženou praktikujeme rychlou chůzi jako úžasný nástroj na podporu svého manželství. Ne vždy chodíme rychlostí odpovídající oficiální definici rychlé chůze, ale stále se těšíme jeho velkým výhodám, jež posilují náš vztah. Je udivující, jak něco tak prostého jako chůze nám může umožnit probrat věci týkající se našeho manželství. Při svých procházkách

máme povolena všechna témata. Někdy probereme celou řadu významných otázek, které zrovna v rodině, sboru či práci řešíme. Jindy si jen užíváme čerstvého vzduchu, vycházejícího slunce či siluety káněte vznášejícího se nad námi. Důležité však je, aby se z našich procházek nestala jen další z činností na našem pomyslném seznamu úkolů, nýbrž abychom si jich vážili jako zvláštních chvil, kdy se můžeme oprostit od domácích, pracovních či školních povinností. Dokonce doma necháváme i své mobilní telefony, aby nás nemohl nikdo při těchto vzácných chvílích rušit. V našem případě se nejlépe osvědčily procházky dlouhé tři čtvrtě hodiny. Když nemáme tolik času, vystačíme si i s patnácti či dvaceti minutami. Snažíme se udělat si čas na procházku čtyřikrát týdně, ovšem někdy se nám to kvůli počasí, služebním cestám či jiným aktivitám nepodaří. Také jsme zjistili, že když nezařadíme společnou procházku jako první činnost dne hned ráno, tak už na ni většinou kvůli dalším povinnostem ten den nedojde. Hledáte-li jednoduchý a účinný způsob, jak posílit své manželství a zároveň udělat něco pro zdraví, zkuste společné povídání při rychlé chůzi. Proč nezačít už dnes? Ricky a jeho manželka Vivian nedávno oslavili 20. výročí své svatby. Ricky pracuje v oklahomském středisku životního stylu a se svou ženou mají dvě děti.

4

léto 2010

•


N

ikdy na ten den nezapomenu. Právě jsme přijeli ke svému novému domu. Byl obklopen krásnými, vysokými borovicemi. Trávník připomínající měkký koberec nás přímo zval, abychom se na něj posadili. Vše bylo klidné a příjemné. Věděli jsme, že toto krásné místo je pro nás darem od Boha, neboť se muselo stát mnoho zázraků, aby se tato nemovitost stala naším domovem. Jelikož se věci seběhly tak rychle a též vzhledem k povaze práce mého muže se s námi můj manžel nemohl do nového domova hned nastěhovat. Domluvili jsme se, že nás bude navštěvovat každý měsíc a že si budeme často volat, abychom si udrželi spojení. Vždyť konec roku se blížil a za krátký čas bychom byli opět spolu. Jak však plynuly měsíce, začali jsme si uvědomovat, že naše oddělení bude delší, než jsme čekali. Během tří a půl let našeho oddělení jsme se spolu s mým mužem rozhodli podniknout kroky k udržení pevných vztahů v rodině i manželství. Každodenní spojení bylo krokem číslo jedna. Každé ráno jsme si volali a návštěvy jsme uskutečňovali, kdykoli to bylo možné. Někdy přijel za námi můj manžel, jindy jsme za ním jeli my, i když to mělo být jen na pár dní. Naučila jsem se nerýpat do svého manžela

ani ho nenutit dělat to, co si přeji. Nikdy to stejně nefungovalo a konec konců byl hlavou rodiny stále on! Místo toho jsem umožnila Bohu, aby naše problémy řešil ve svůj čas. Ze srdce jsem se neustále modlila za bezpečí a duchovní zdraví svého manžela. Ve svých sborech jsme zůstali aktivní a snažili jsme se co nejvíce se sytit duchovní stravou. Když nastaly obtížné chvíle, hledali jsme radu u křesťanských přátel, jimž jsme důvěřovali, nebo případně u odborných poradců. Když se můj manžel konečně přestěhoval k nám domů, snažili jsme se být během obnovování svého společného soužití vůči sobě trpěliví. Drazí přátelé, nestojíte náhodou před stejným problémem? Seberte odvahu, vždyť náš Pán vás nikdy neopustí a nikdy se vás nezřekne (Židům 13,5). Doporučuji vám, abyste podnikli nezbytné kroky na ochranu a udržení svého manželství během doby nezbytného odloučení. Buďte si jisti, že bez ohledu na vlastní pocity či okolnosti a události vašeho života nikdy nebudete sami, neboť s vámi je Bůh. Sherie nám píše z Washingtonu, kde žije se svým manželem a synem a studuje na místní vyšší odborné škole.


•

léto 2010

5

„P

N

ež jsme se vzali, začal můj muž používat program na správu osobních financí. Po svatbě jsme se rozhodli, že jeden z nás musí nést odpovědnost za společné peněžní prostředky. Ale nyní se střídáme! Domluvíme se na základních zásadách a způsobech jejich správy, ale uskutečňování konkrétních kroků je u každého z nás jiné. Předkládáme svá rozhodnutí ohledně financí svému Pánu a prosíme ho o vedení, ještě než určité kroky provedeme. Rovněž se držíme následujících zásad, které dávají naší peněžní správě určitý rámec. • Dávání desátků a darů. Věrnost v této oblasti nám přináší požehnání v mnoha oblastech života. • Důslednost. Zvolili jsme si způsob sledování výdajů a toho jsme se drželi. Jelikož se nyní ve správě svých financí střídáme, je pro nás důležité používat v tomto směru stejné způsoby a postupy. • Vytváření záložních souborů. V dnešní době občasných chyb v programovém či technickém vybavení a následné ztrátě dat je velmi důležité si uchovávat aktuální kopie souborů s finančními údaji. Pak můžete v klidu spát bez obav ze ztráty svých rodinných rozpočtů apod. • Uskupení finančních výdajů a stanovení cílů. Vašemu smyslu pro odpovědnost ve správě peněz může napomoci uskupení finančních výdajů a příjmů do kategorií a stanovení cílů pro každou z nich. Máte-li své výdaje uskupené, je snadné hodnotit vývoj výdajových a příjmových skupin v čase. • Průběžné vedení záznamů. Každodenní

6

léto 2010

•


zaznamenávání výdajů nám napomáhá průběžně sledovat finanční situaci a zároveň se tím zabraňuje vytvoření hromady práce, do které se pak člověku nechce. • Důsledné správa dokladů. Oskenované doklady mohou dobře posloužit k rychlému vyřešení sporů. Do svého archivu zakládáme i účtenky za větší výdaje, a to odděleně podle výdajových skupin, abychom je v případě reklamace či jiné potřeby mohly použít. Zbývající účtenky zakládáme spolu s výpisy z bankovních účtů. Tím máme doklady vždy po ruce na jednom místě, i když se jedná o nákup či výdaj uskutečněný před několika lety. • Pečlivé sledování opakujících se výdajů. Sledování „zásadních“ skupin výdajů v naší rodině nám pomáhá určit oblasti možných úspor. My například využíváme výpočtovou tabulku na počítači ke sledování výdajů za potraviny a drogerii podle využití, nákladů a místa pořízení. Tím se nám jednodušeji daří zúžit skupinu svých dodavatelů či obchodů a zjistit, kde je možné nakupovat levněji. Na závěr bych vám chtěli poradit, abyste svá rozhodnutí nejdříve probrali s Bohem, a následně si se svým partnerem či partnerkou vytvořili takový finanční plán a systém správy peněz, který bude vaší rodině nejvíce vyhovovat.

ane, jak mám k tobě vést svého syna, když ho vídám jen osm týdnů v roce?“ Od té doby, co jsem se s otcem svého syna rozvedla, jsem se stala křesťankou, znovu se vdala a měla další děti. V srdci jsem si přála, aby mé nejstarší dítě též přijalo mou víru. Když jsem jedno ráno rozjímala nad otevřenou Biblí, padl mi zrak na verš u Jeremiáše 31,15: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ Ten přesně vystihoval mé rozpoložení v té chvíli. Pak jsem pokračovala ve čtení: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy... Je naděje pro tvé potomstvo.... Synové se vrátí na své území.“ Bůh mi naznačoval, že pro něj není problém zachránit mého syna, budu-li jednat ve víře a spolupracovat s ním. Spolupráce s Bohem představuje neustálé učení a musím přiznat, že jsem se měla co učit. První lekcí bylo si uvědomit, že nejlepší způsob ovlivnění mého syna nebylo tlačit na něj prostřednictvím mého životního stylu, nýbrž mu dávat najevo bezpodmínečnou lásku. Za druhé jsem si ujasnila, že Bůh zná mého syna lépe než já a že pokud já budu s Bohem ochotně spolupracovat, Bůh si mě povede a ukáže mi, jak se dotknout synova srdce. Občas nastaly chvíle, kdy jsem na svého syna zarea-

govala v hněvu, abych se následně užírala lítostí nad tím, že jsem ho spíše odtáhla od Boha než přiváděla k němu. Pak mi Bůh vždy připomenul zaslíbení u Micheáše 7,8: „Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin.“ Po přečtení tohoto oddílu v Písmu jsem opět povstala, poprosila Boha i svého syna o odpuštění a zkoušela to znovu. Tímto způsobem se mi každá chyba a zakopnutí staly příležitostí k růstu. Jelikož jsem chtěla u svého syna vybudovat vědomí, že patří do naší rodiny, snažila jsem se využívat každé příležitosti k trávení času s ním. Mým mladším dětem se dostalo požehnání být svědky naší bezpodmínečné lásky a uvědomit si, že ta láska patří i jim. Ačkoliv Bůh nikdy neplánuje rozbíjení rodin a domovů, bylo krásné sledovat, jak Bůh dokáže vykřesat to dobré z jakékoli situace, kterou mu svěříme do rukou. Jsem mu opravdu vděčná za to, co pro moji rodinu dělá a co dělá i v rámci ní. Julie žije se svým manželem a čtyřmi dětmi ve státě Missouri. Ráda se věnuje svým dětem v rámci domácího vyučování a tráví čas s rodinou.

Vernon a Karina žijí se svými dětmi ve venkovské oblasti Montany, kde Vernon pracuje v oblasti projektového řízení a Karina se věnuje péči o domácnost.


•

léto 2010

7

V

yrostl jsem v Kanadě, zemi zamrzlých rybníků a ledního hokeje, barevných podzimních lesů a majestátních hor. Pro mě byl oceán ohromným neosobním tajemstvím, do kterého jsem párkrát strčil prsty u nohou, ale s kterým jsem se nikdy osobně neseznámil. Tento chladný vztah se však změnil jednoho osudného zářijového dne na ostrově Guam. Jedno pondělí byl státní svátek, a tak jsme se s několika přáteli domluvili na dopoledním pobytu na odlehlé pláži známé jako „Žraločí díra“. Zdálo se být smolnou skutečností, že kvůli nemoci se našeho výletu nemohla zúčastnit má žena, kterou jsem si vzal jen sedm týdnů předtím. Cesta na Žraločí díru vyžadovala asi kilometrovou procházku po okraji moře podél pobřežních skal a korálových útesů, pod stromy i skrze pěnivé příbojové vlny. Při naší cestě se nám vlny narážející ohlušující silou na skalnatý břeh staraly o hlasitý doprovod. Každý krok skrz příboj byl neočekávaně obtížný,

8

léto 2010

•


neboť se zdálo, že voda má snad vlastní ruce usilující o naše stažení pod hladinu. I kroky po pobřeží byly ztížené velkými kusy čerstvě vyvržených korálů, které dokreslovaly sílu podvodních proudů. Když jsme dorazili na místo, byl jsem to já a můj nejlepší kamarád Bryan, náš kazatel, a naše sousedka Sandy, kdo jsme se jako první vrhli do vody. Kazatelův syn na vyzvání, aby se k nám přidal, jednoduše odvětil: „Dneska se mi do vody moc nechce.“ Ani ne po deseti minutách pobytu ve vodě se všechno začalo vyvíjet špatně. Spatřil jsem kazatele, jak horečně mává rukou, a zavolal na něj: „Jsi v pořádku?“ Odpověděl mi divně mumlavým „Ne!“ Silný vodní proud mi pomohl se k němu rychle dostat, ale hned jsem si uvědomil, že asi těžko podepřu někoho, kdo váží o nějakých pětatřicet kilo víc. Navíc jsem musel bojovat s proudem a snažil se zůstat nad vodou společně s Bryanem. Co bych vám v takové chvíli poradil? Bojujte s proudem!

Dokážete to! Jenže my jsme se brzy unavili a proud nás rozdělil. Naše výkřiky a modlitby bylo uprostřed burácejících vln sotva slyšet. Krátce poté mě moře vyvrhlo na útes. Vzápětí na mě padla asi pětimetrová vlna, obrala mě o ploutve i potápěčské brýle, stáhla mě pod vodu a táhla mě po škrábavém korálovém útesu. V tu chvíli mi došly dvě věci: velmi snadno tu mohu přijít o svůj život a mým přátelům se může pravděpodobně stát totéž. V tom okamžiku jsem předal svůj boj Bohu. Přestal jsem marný boj s živlem, přestal jsem se snažil z vlastní síly. Teprve pak se mi do nitra vrátil pokoj, ten pokoj, o kterém se mluví u Filipským 4,7 jako o „převyšujícím každé pomyšlení.“ I když jsem se v duchu loučil se svou ženou, studenty, kamarády a příbuznými, věděl jsem, že jsem smířený s Bohem. Mám-li tu umřít, budiž. Znáte takový druh pokoje? Než jsem se stačil rozkoukat, stáhlo mě moře dále od útesu a rozbouřené vlny zůstaly za mnou, zatímco já jsem dost silně krvácel ze zad uprostřed Žraločí díry. Žraloci mají úžasnou schopnost zachytit i velmi nepatrné stopy krve na velkou vzdálenost a okamžitě se vydávají přímo po stopě. Ale já i tak byl smířený se svým Pánem. Prostě budu šlapat vodu, než se naplní můj osud. Asi po půl hodině přišla pomoc v podobě záchranářů hasičského sboru v Tumonu. Vyčerpaného a zkrvaveného mě vytáhli do člunu a sdělili mi radostnou zprávu, že všichni jsou v pořádku. Přišlo mi to jako neuvěřitelně dobrá zpráva – ale pro Boha to nebylo nereálné! Z jeho milosti se Casey, můj soused a spolupracovník, vrátil na břeh hned, jak začalo hrozit nebezpečí. Kazatelovu ženu vytáhli na břeh a zachránili ji život díky pomoci Steva, zdravotníka a biblického pracovníka v naší skupině. Sandy zachránila Bryana a nakonec zachytila proud, jež ji vzal zpět na břeh. Vyčerpaný, ale živý kazatel zachytil stejný

proud a moře ho vyplivlo na pláž o kus dál. Bůh měl celou dobu vše pod kontrolou a předem věděl, kdo tam v ten den musí být. Jak vděčný jsem byl za nemoc své ženy, která ji zabránila jít s námi do vody a že nemusel procházet tím hrozným utrpením nejistoty, zda jsem ještě naživu. Bůh věděl, kde má v tu dobu zůstat. Můj dobrý kamarád Carlos, poslušný puzení Ducha svatého, se rozhodl zůstat doma a modlit se za nás, místo aby se ten den s ostatními vydal do Žraločí díry. Chvalte Pána za dobré přátele – obzvláště za ty, kteří se za vás modlí! Ten den mě Pán varoval několika způsoby: silným příbojem, ohlušujícími vlnami, zlověstnými vyvrženými korály. To abych si vše včas rozmyslel. Cítil jsem jemná vnuknutí spojená s neklidem, ale byl jsem tak odhodlaný jít si zaplavat a pokračovat ve svých vlastních plánech, že jsem ignoroval opakované naléhání Boha. „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.“ (Matouš 24,32) A co ty, příteli? Poučíš se z podobenství, nebo vždy ignoruješ onen „tichý, jemný hlas“, ona drobná vnuknutí, abys změnil směr svého konání či zareagoval jinak, než jak ti velí pocity a touhy tvého těla? I přes mou prvotní hluchotu vůči jeho varováním chválím Pána za to, že nebyl hluchý k mému volání! Je to něžný, soucitný Otec, jenž je plný odpuštění a slitování. Nalaďme se na něj, jak nám radí: „A na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní‘, ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)

Krátce poté mě moře vyvrhlo na útes.

Steve žije na ostrově Guam spolu se svou ženou Melanie. Pracuje jako kaplan a učitel náboženství na škole Guam Adventist Academy.


•

léto 2010

9

M „H

onem! Už zase jdeme pozdě.“ „Měli jsme odjet před čtvrt hodinou!“ „Kvůli tobě přijdeme vždycky pozdě!“ „Proč nikdy nejsi hotový včas?“ Slýcháváte tyto či podobné výroky doma často, když vybíháte ze dveří? Asi všichni jsme už podobné výroky slyšeli či sami pronesli a všichni jsme asi došli k závěru, že pronášení takových komentářů a související pocity frustrace a zahanbení kvůli opozdilosti nikdy nic nezmění. Dobrá zpráva je, že nejsme vydáni napospas svým zlozvykům napořád. Můžeme se změnit, a to dokonce rychle, budeme-li dodržovat několik praktických doporučení uvedených níže: • Svolejte rodinnou poradu. Proberte mohou nabídnout pomoc těm, kteří ještě v rámci rodiny své plány na nejbližší nejsou. aktivity a formulujte očekávání, že každý • Nepodlehněte nutkání vzít telefon. bude připraven k odjezdu patnáct minut Volající může zanechat vzkaz, případně před plánovaným časem odjezdu. Přidělte mu můžete zavolat cestou. každému členovi rodiny určité úkoly tak, • Odjeďte včas, i když někdo ještě není abyste se vyhnuli horečnému pobíhání a úplně hotový. Oblékání či úpravu vzhledu shánění věcí na poslední chvíli. Plánování může takový člen rodiny dokončit v autě. a pozitivně laděné povzbuzení mnohem Tento přístup se osvědčil jako dobrý spíše povedou ke změně k lepšímu než motivační prvek pro všechny, aby se frustrované výroky po pozdním odjezdu. snažili být připraveni k odjezdu včas. • Plánujte předem. Máte-li schůzku • Modlete se. Poproste Boha, aby vám domluvenou na 14:00 a cesta vám při pomohl pochopit, že když chodíte pozdě, běžném provozu trvá čtvrt hodiny, připravujete druhé o jejich čas strávený vyrazte raději v 13:30. Časová rezerva se čekáním na vás. Když se pomodlíte, Bůh vám bude hodit v případě dopravní zácpy vám připomene vaše závazky a zvýší vaši či jiných neočekávaných okolností. motivaci k jejich včasnému naplňování. • Naložte auto předem. Pokud si na výlet musíte vzít vícero věcí, naskládejte je do Alane je spoluzakladatelkou organizace auta dostatečně před plánovaným časem Restoration International; žije v Montaně odjezdu. se svým manželem Tomem. • V případě potřeby si navzájem pomáhejte. Ti z vás, kteří už jsou hotoví, 10

léto 2010

•


á žena a já jsme každý jiný, a v důsledku toho nepřemýšlíme vždy stejně. Své slabé a silné stránky máme každý v jiných oblastech. Byť jsme si vědomi svých odlišností, neznamená to, že občas nemusíme společně řešit určité otázky. Jedna z věcí, která nám s manželkou pomohla překonávat naše rozdíly, je přesvědčení, že jsem to já, kdo má vždy iniciovat smíření, pokud se v důsledku neshod objeví v našem vztahu hořké pocity. Ačkoliv tato role pro mě nebyla vždy lehká, Bůh mě obdařil svou milostí a já si uvědomuji, že za blahé své rodiny jsem v posledku zodpovědný já. Víme, že Bůh od nás očekává vyznávání našich vin, když zraníme druhého, ale co dělat, když jsme v neshodě? Co třeba dělat, když se nemůžete dohodnout, jaký výdaj zaplatit, když přijde mimořádný příjem? Často v manželských vztazích dochází k odcizení a negativním pocitům kvůli řešitelným problémům. Bůh mi ukázal, že první krok ke znovunastolení pokoje a zachování našeho manželství musím udělat já. Verš Efezským 5,23 říká: „Neboť muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.“ Ačkoliv Kristus byl hlavou církve, byl to on, kdo učinil první krok ve smíření se s lidstvem. Kdo udělal první krok po Adamově a Evině hříchu? Byl to Ježíš. Zatímco my jsme ještě byli hříšní, kdo udělal první krok? Zase Ježíš. Po vzoru Krista docházím

k tomu, že je mou povinností jít za svou ženou a s modlitbou věci urovnat, pokud došlo k určitému odcizení, křivdě či zášti. To však neznamená, že se musím vzdát svého názoru či dát vždy průchod vůli své manželky, nicméně tím, že za ní přijdu, jí naznačím, že nechci, aby nás tyto rozdíly oddělovaly. Někdy musíme společně hledat kompromis či se domluvit, že o daném problému nebudeme znovu hovořit, dokud nám Bůh neukáže řešení. Po zvážení a odevzdání situace Bohu je pro mě jednodušší následovat jeho vedení a být domácím vůdcem, kterým mám podle něj být. Anthony je rodinný poradce, jenž nám píše z Virginie, kde žije se svou ženou a třemi dětmi.


•

léto 2010

11

J

řesné načasování a rozvržení času je na novP orozenecké jednotce intenzivní péče (NJIP) životně důležité. Pracovala jsem tam přes třicet

let. Péče o křehká předčasně narozená miminka se musí velmi pečlivě plánovat. Při přestřižení pupeční šňůry dojde doslova k „odstřižení“ přísunu živin nutných pro růst novorozence. Od té chvíle jsou novorozenci závislí na zdravotních sestrách, které jim musí zajistit živiny, teplo a péči. Harmonogram péče vypracovaný na NJIP musí pokračovat i doma a vyžaduje nesmírnou energii a pečlivé plánování ze strany rodičů. Když jsme vychovávali své dva syny, oba jsme s manželem pracovali na částečný úvazek, ovšem každý v jiné směně. Stejně jako u mě v práci se přesné načasování aktivit a rozvržení času stalo zcela nezbytné. Zavedli jsme si jednoduchý rozvrh, jehož základní kostru tvořily pevné časy na vstávání, rodinné bohoslužby, společná jídla a večerní ulehnutí. Náš všední život plný povinností a závazků jsme zvládali zavedením přijatelného pravidelného běhu běžných věcí. Svůj domov jsme stále museli průběžně uklízet, příprava jídel vždy vyžadovala určitý čas, domácí úkoly se musely zvládat a k tomu jsme tam museli vměstnat i nějaký ten čas na hraní. Hodně se nám osvědčilo rozdělení prací se střídáním seznamu povinností pro každého z nás. Pravidelný běh věcí, rozvrh a pravidelnost obecně byly zavedeny již první den stvoření: „A 12

léto 2010

•


byl večer a bylo jitro, den první.“ (Genesis 1,5) Bůh stanovil k fungování lidstva určitý časový rámec, jenž nám poskytuje bezpečí společně s realistickými očekáváními. Výzkumy ukazují, že u dětí se rozvíjí pocit bezpečí při naplnění jejich potřeb a též při vědomí, co mohou od svých rodičů a rozvrhu domácnosti očekávat. (DeCaro a Worthman, 2007; Karen, 1998). Stanovení realistického rozvrhu dne vyžaduje plánování. Do rozvrhu je nutné začlenit každou činnost nezbytnou k fungování domácnosti, ale zároveň je nutné zajistit, aby byl rozvrh trochu pružný, třeba zavedení různých rozvrhů pro léto a zimu. Samozřejmě se občas vyskytnout neočekávané události, ovšem pečlivé plánování může zabránit zmatku, který obvyklé vládne v domácnostech bez rozvrhu. Po vytvoření základního rozvrhu je nutné svolat rodinnou radu, aby se s ním ztotožnili všichni členové domácnosti, a následně rozvrh vyvěsit na dobře viditelné místo. Postupně může vyvstat potřeba rozvrh lehce poupravit. Vyskytnou-li se nenadálé události, snažte se vrátit k zavedenému rozvrhu co nejdříve a nepodlehněte pokušení to vzdát. Ke zlepšení duchovního růstu a zdraví u vás doma je možná potřeba právě pravidelný rozvrh. Jean je učitelkou zdravotních sester. Pracuje na novorozenecké jednotce intenzivní péče ve Washingtonu, kde žije se svým manželem Edem. Společně mají dva již dospělé syny, kteří prošli domácí školou.

ednoho dne, když mi bylo asi deset let, mě maminka požádala, abych dal vyprat prádlo. Nacpal jsem prádlo z koše do velké bílé pračky, která fungovala jen po vhození pětikorun. Když jsem vložil mince do otvoru a stiskl páčku k jejich vhození dovnitř, tak se to zaseklo (angl. stuck) na půl cestě. Lomcoval jsem s páčkou, ale marně. Vzpomněl jsem si na tatínkovo velké kladivo, tak jsem se pro něj rozběhl. Prásk! Bum! Mlátil jsem do páčky takovou silou, kterou bych ji podle svého názoru ještě nerozbil, ale zůstala stále beznadějně zaseknutá. Pak jsem si vzpomněl, že jsem o svém problému (angl. problem) ještě neřekl Ježíšovi. Zapomněl jsem ho požádat (angl. asked,), aby uvolnil šoupátko, pokud to byla jeho vůle. Pak jsem lehce zatlačil na kliku a vše najednou fungovalo bez problémů! Jak jsem děkoval Ježíšovi za vyslyšení mé modlitby (angl. prayer)! Vzpomeňte si, chlapci a děvčata, na tento příběh, když jste v pokušení si myslet, že Ježíš (angl. Jesus) se o vaše malé životní potíže nestará. On se přeci zajímá o každou drobnost (angl. detail) ve vašem životě a je moc rád, když si s ním povídáte. I když ne vždy vyslyší vaše modlitby zrovna tak, jak čekáte, můžete mu vždy plně důvěřovat (angl. trust) v tom, že pro vás udělá to nejlepší.

Vyhledejte a přeškrtněte v následující osmisměrce anglická slovíčka uvedená v textu příběhu v závorce kurzívou. Zbývající písmena pak skrývají tajnou zprávu (v angličtině).

W R A P A S S E Y E

H K K R E Y A R P I

E C E O S G S S O T

N U A B K U W T U S

I T C L J J H O R J

A S K E D E T A I L

T D H M E S O H V E

S T O C U U L E O S

H O I R S S O A I U

A M T E U E V R C S

Zazpívejte si písničku „Jak je vzácné ono štěstí“ Jak je vzácné ono štěstí, přítele, že v Kristu mám, v modlitbě smím k němu nésti všechno, čím jsem zraňován. Marně jitřil jsem svou ránu, snášel marně mnohý žal, vše jen proto, že jsem k Pánu v tísni svojí nespěchal.

Randy nám píše z Tennessee, kde žije se svými rodiči a třemi sourozenci. Vystudoval podnikovou ekonomiku a s nadšením se věnuje řízení rodinného zemědělského hospodářství.


•

léto 2010

13

May 26-30 Washington Family Campmeeting Hosts: Ed & Jean Schlittenhart (509) 292-0836 [email protected]

Family ~ Heart to Heart (Rodina – ze srdce k srdci) Přispějte ke zlepšení vztahů v rodině komunikací ze srdce k srdci, aby vaše vztahy přetrvaly i náročné roky dospívání dětí. Jedná se o výběr toho nejlepšího z již dříve vydaných alb Forever a Family (Navždy rodinou) a Enhancing Family Life (Zlepšujeme rodinné soužití). MP3: 13,50 USD CD: 16,50 USD

June 16-20 California Family Campmeeting Hosts: Santoyo Family (714) 360-3406 [email protected] August 25-29 Minnesota Family Campmeeting Hosts: Kent & Delores Mishleau (507) 645-2576 [email protected]

Guiding Principles for Positive Parenting, č. 1 a 2 (Hlavní zásady pozitivní výchovy dětí)

Pozitivní výchova dětí není snadná! Tato alba pojednávají o problémech a otázkách, jimž obvykle čelí rodiče s dětmi ve věku 8-12 let. MP3: 13,50 každý díl CD: 16,50 každý díl

Scripture Songs & Little Lessons (Zpívané verše z Písma a drobná poučení)

May 26-30, Washington Hosts: Ed & Jean Schlittenhart (509) 292-0836 [email protected] June 16-20, California Hosts: Santoyo Family (714) 360-3406 [email protected] August 25-29, Minnesota Hosts: Kent & Delores Mishleau (507) 645-2576 [email protected] September 15-19, Virginia Hosts: Lee & Lynelle Perschino (540) 420-0028 [email protected] September 23-26, Colorado Hosts: Bill & Kelly Plank (303) 593-2899 [email protected] October 6-10, Indiana Hosts: Doug & Cyndi Leffler (217) 322-6184 [email protected] November 4-7, Hawaii Hosts: Thomas & Shirley Soares (808) 960-2702 [email protected]

Toto nové album obsahuje dvacet jedna zpívaných veršů z Písma proložených třinácti drobnými poučeními z běžného života. Výborná pomůcka pro dětské bohoslužby a způsob sdílení Božího Slova! V druhé polovině se písně opakují již bez vložených poučení. 1 CD: 14,- USD

14 léto 2010

•


3 CD: 36,- USD

5 CD: 55,- USD


•

léto 2010

15

Chvilka na zamyšlení. Alane Watersová, redaktorka

Recommend Documents