Letní chvilka poezie

Letní chvilka poezie Je tak teplo Je tak teplo - je tak ticho! Vlnky jenom šepotají, nad námi se němým vzduchem lesklá šídla třepotají.

Spal jsem; pojednou však jak by bylo se mě něco tknulo, oči se mně rozevřely, celé tělo sebou hnulo.

Ametystové ty jehly sem tam, sem tam polétají, oči mé mně zašívají, mysl moji oplétají.

Hledám, trnu - ach ta radost! Tedy přec to pravda jesti! koho pánbůh pomiluje, že mu dá i ve snu štěstí!

Ba já cítím, že má duše někde je už v limbu branách - pán Ježíš mně postůj v hlavách, andělové po všech stranách! --

Zlaté slunko - mezitím co tak se mně to slastně spalo skrze listí mladé lipky dukáty mne posypalo !

Měšický zpravodaj - 1

Jan Neruda (ze sbírky „Prosté motivy“)

Slovo redakce čtenářům Editorial Vážení spoluobčané, milí čtenáři, možná jste si všimli, že jsme vás v uplynulých několika měsících neobtěžovali předvolební kampaní. Žádné inzeráty, žádné hlavy politiků, jako v jiných tiskovinách. Řekl bych, že to snad ani nikomu nevadilo. Volby jsou za námi, jak dopadly už každý ví, a  jako vždy to v zájmu nestranickosti necháváme bez komentáře. Jak se volilo v naší obci, to si přečtete na dalších stránkách. Dovolím si jen podotknout, že se nenaplnila moje obava z minulého úvodníku, a volby jsme neprohráli my občané. Ukázalo se pár pozitivních jevů. Jednak že vysoká účast voličů je k prospěchu věci a dost lidí to už pochopilo. I tak zvané „kroužkování“ se ukázalo být užitečným. A ve společnosti se cosi pohnulo správným směrem k odbetonování politiky. Čekají nás letos ještě volby dvoje, senátní a  obecní. Zejména výsledek těch druhých je pro budoucnost obce, tedy nás všech, veledůležitý. Víc si o nich povíme v srpnu. Koho máte volit, nehodlám ani naznačovat. Snad se teď jen hodí připomenout, abychom velice zvažovali, koho nevolit. Zejména bychom měli zpozornět, bude-li nám některý kandidát halasně tvrdit, že do teď to oni všichni dělali špatně, a teprve on (oni) nám to ukáže (ukáží), jak se to má dělat. Už jsme to slyšeli minule. Zametu s nima, nový vítr… A pak - jedna veliká nula. Stejně tak bychom měli zostražitět, bude-li se někdo nápadně silně zajímat o hospodaření a majetek obce. Za těmito ušlechtilými proklamacemi se zhusta objeví něco velice nepěkného - osobní prospěch místo zájmu veřejného. Čtěme dobře volební programy, a ptejme se pak, jak to kdo myslí. Místní protiletištní referendum dopadlo dobře, dokonce hodně dobře, jak co do účasti, tak svým výsledkem. I o něm se dočtete na některé další straně. Ukázalo se, že zdejším obyvatelům není jedno, v jakém prostředí budeme žít my, i ti, co přijdou po nás. Zdá se ale, že jedno je to té jedné straně, která má ekologii jako základ svého programu. Za trest děsivě propadli ve volbách. Bohové pracují pomalu, ale spolehlivě. V bloku zpráv z radnice nás jako vždy krátce osloví pan starosta. Mimo jiné se také dozvíte o  průběhu jedné tradice, která je neprávem označována za socialistickou, ale je stále hezká. Je to Vítání občánků. Letos se ukázalo, jak hodně tu je nově narozených dětí. Až tolik, že akce byla organizačně náročná. Dozvíme se také to, jaký dojem udělala obec na hodnotící komisi soutěže Vesnice roku. Přišli 7. června, tak o tom ještě stihneme do uzávěry pár řádek napsat. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, jak už jsme to někde slyšeli. Konečně si také můžete říkat v „Závěrečném účtu obce za rok 2009“, dnes už na něj místo vyšlo. Na výlet si vyjedeme o pár stránek dále. Přichází léto, jsou delší dny, a tak se podíváme na trochu vzdálenější Kokořínsko. Ale ne tak vzdálené, aby se hezký výlet nedal absolvovat v jednom dni. Měšický zpravodaj - 2

Jako pokaždé, tak i dnes nahlédneme do minulosti. A to hned dvakrát. V „Toulkách“ se dostáváme do let 1955 - 57, do doby poměrně nedávné, ale zcela zvláštní. Pak si ještě v  rubrice „Historie měšického školství“ připomeneme málo známou epizodu z  života na zámku, zvanou „Slovanská kolej“. Jistě jste si všimli, že v  některých ulicích obce se už zelenají nově vysázené stromy (skoro všechny). Mají ještě ochranné kůly, které září novotou. Tak na ně dávejme pozor, ať  je nenechavci opět nenápadně nerozkradou. Některé milé děti už na to mají místy zaděláno. Je zvláštní, že nikomu není divné, odkud se ty truhlářsky opracované a tedy dost drahé kůly doma vzaly… V  rubrice „Životní prostředí“ se mluví jak o  těchto nových stromech, tak i  o  jiných zajímavostech lesních ploch a zeleně v ulicích. Následuje několik zpráv o tom, co se už stalo nebo teprve bude dít v oblasti kultury, sportu a společenského života. A to právě v části listu tomu věnované. Nebude tu chybět ani zpráva o činnosti rybářů nebo fotbalistů. Snažíme se ke každému většímu článku přidat i  obrázky, ať už černobílé v  textu, nebo barevné na třech stranách obálky. Někdy se nám to trochu nepovede, jako že třeba v minulém čísle najdete na stranách 30 a 31 černobílé snímky bez popisků. To se stát nemá a za to se čtenářům omlouváme. Jakkoli chceme ve Zpravodaji psát vždy pravdivě, tak v  jednom případě pravdu se zárukou opravdu napsat nemůžeme. A  to, jaké bude v  červenci a  srpnu počasí. Událostí roku jsou opět povodně, a tak si držme palce, abychom ten stolitrový příděl na 1 m2 někdy nekoupili také my tady. V takovém případě by si na některých místech obce nemohl být nikdo jistý, že se mu voda neobjeví v obýváku. Je to zvláštní fenomén doby se známými příčinami - prší silně jednu noc a všechno plave. Asi mnoho z nás si pamatuje, že ještě před pár desítkami let pršelo silně a vytrvale klidně týden, a měsíc - a nic… Někdy si o tom povíme víc. Verši o  vytouženém teplém dni letním, jsme začali, úvahami o  vrtoších přírody končíme. Hezké léto s příjemným počtením třeba na zahradě pod hruškou přeje za redakční radu a vydavatele Vladimír Novák

Slovo starosty Vážení spoluobčané, jedním z nedostatků, jak v naší obci, tak i ve všech obcích v okolí Prahy, je malý počet míst v  mateřských školách. Nespokojené maminky se v minulém roce zúčastnily zasedání zastupitelů a chtěly slyšet, jestli a jak bude obec uvedený nedostatek řešit. Byla realizována přestavba bytu v budově MŠ na třídu pro 12 dětí, jako nejrychlejší řešení. Jako další možnost byla přijata nabídka p. Pánka o předčasném ukončení jeho nájemní smlouvy na č.p. 20 /bývalá Sokolovna/ s  podmínkou proplacení zhodnocení pronajaté budovy. Zhodnocení měl stanovit soudní znalec. Do uvolněné budovy by se mohl přestěhovat provoz restaurace Měšický zpravodaj - 3

U Václava. V prostorách po stávající restauraci by vznikla třída pro dalších 25 dětí. Takto vzniklá kapacita MŠ by s rezervou uspokojila požadavky naší obce. Při projednávání požadavku na prostory pro soukromou MŠ byl p.  Pánek dotázán na platnost jeho nabídky na ukončení nájemní smlouvy na č.p. 20 /bývalá Sokolovna/ s uhrazením vložených investic. Pan Pánek tuto možnost odmítl s tím, že vzhledem k dlouhé době projednávání jeho tehdejší nabídky, již tato dnes neplatí. Řešení neuspokojitelné poptávky na umístění dětí v  MŠ se tak vrátilo zpět k  otázce získání financí na stavbu alespoň jednoho křídla nové MŠ o kapacitě 50 dětí v ulici Zámecká. I při velké úspěšnosti při získávání dotací se nám je nepodařilo na MŠ získat. Z jiného soudku. Jak jsem se dozvěděl, pracovníci Energetického centra se při jednání s Vámi odvolávají na moje doporučení. V  žádném případě jsem je k  tomuto nezmocnil. Doporučuji Vám ověřit si podobná tvrzení telefonicky na mob. 725 021 852. Přeji krásné léto a hezké prázdniny. Zdravím, Petr Lanc

Informace z radnice Místní referendum o letišti Vodochody DĚKUJEME ZA ÚČAST A PODPORU!! Ve dnech voleb 28. a  29. května se konalo i  Místní referendum k  otázce zabránění záměru rozšíření letiště Vodochody. Referenda se zúčastnilo 772 občanů z 1170 oprávněných tzn. 65,98 % K otázce č. 1: Souhlasíte s  tím aby zastupitelstvo obce Měšice činilo všechny dostupné právní kroky, které zabrání záměru rozšíření letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště? Pro odpověď „ANO“ se vyslovilo občanů 731, což je 94,69 % z celkového počtu účastníků referenda (772) a  62,48 % ze všech oprávněných osob zapsaných ve volebním seznamu (1170). Rozhodnutí přijaté v místním referendu je závazné! K otázce č. 2: Souhlasíte s rozšířením letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště? Pro odpověď „NE“ se vyslovilo občanů 724, což je 93,79 % z celkového počtu účastníků referenda (772) a  61,88 % ze všech oprávněných osob zapsaných ve volebním seznamu (1170). Rozhodnutí přijaté v místním referendu je závazné! Ano, vaše jednoznačné rozhodnutí proti rozšíření letiště Vodochody vyjádřené v referendu je platné a závazné a to i pro další zastupitelstva, která budou zvolena v příštích volebních obdobích. Ještě jednou děkujeme za podporu a za hojnou účast. Je z ní patrné, že nechcete dopustit zhoršení životního prostředí ve kterém žijete a vychováváte své děti, znehodnocení svého majetku a záleží vám také na dalším rozvoji obce. Měšický zpravodaj - 4

Co nyní bude následovat? Výsledek našeho referenda je jen takový podpůrný, i když velice důležitý krok k tomu, abychom nyní mohli podnikat společně s obcemi ve kterých se občané také postavili proti tomuto šílenému záměru, kroky k zabránění jeho uskutečnění. Majitelé letiště již skoro rok pracují na zapracování stovek připomínek k záměru rozšíření letiště, které vznesly okolní obce, občanská sdružení, odborníci a v neposlední řadě i stovky občanů. My, jakmile předloží přepracovaný záměr, musíme být připraveni k vypracování odborné oponentury a hledat a poukázat na všechny jeho slabiny. Tím slůvkem my ale nemyslím jenom úřad a dotčené obce, ale i všechny vás občany, protože k tomuto záměru se může vyjádřit úplně každý. Každý z vás má právo vyjádřit svůj názor na to, že tímto záměrem dojde prokazatelně ke zhoršení životního prostředí. Čím více takovýchto protestů bude, tím je větší šance na to, že tomuto záměru bude věnována větší pozornost a publicita a nedojde tak k ovlivňování posuzování záměru ve prospěch finančně velice silného investora. Je mnoho oblastí, které tento záměr může ovlivnit např.: Hluková a  dopravní zátěž, emise, vliv na zdraví, na kvalitu podzemních vod, vliv na cenu pozemků a  nemovitostí, na bezpečnost, musí se kvalitně zpracovat zoologický a botanický průzkum, atd.. Určitě je mezi vámi mnoho lidí, kteří v těchto oblastech jsou odborníky nebo mají odborníky mezi svými známými. Je tedy třeba spojit síly a  společně nebo každý za sebe hledat slabiny předložené dokumentace. Až bude tato dokumentace „Vlivu na životní prostředí“ předložena, tak vás budeme určitě informovat a požádáme o pomoc. Jiří Bejlek – místostarosta PS: Možná že vás zrovna při čtení těchto řádků budou rušit přelétávající letadla. Na  sobotu 3.7. a  neděli 4.7. má totiž letiště Vodochody naplánován cvičný přeškolovací výcvik pro piloty Lufthansy. To však nebude nic proti tomu, co by nás v budoucnu čekalo. Výcvik bude probíhat s prázdným letadlem, bez nákladu a pasažérů a je plánován od 11:00 do 17:00 hodin, dle počasí. Při ostrém provozu by však letadla létala 364 dní v roce, každých cca 13 minut od 6:00 do 22:00 hodin. A na létání v noci by určitě také časem došlo, protože jsou plánovány charterové nízkonákladové lety, a ty létají převážně v noci. Pevně věřím, že se nám tomu společnými silami podaří zabránit. J.B.

Vesnice roku 2010 Výborná zpráva po uzávěrce: Již po šesté se obec Měšice zúčastnila soutěže Vesnice roku a v letošním roce jsme již po čtvrté dostali ocenění. V minulosti ocenění za Kontinuální rozvoj, Za nejlepší vedení kroniky, Za péči o veřejné prostranství a letos Za nejlepší krajský projekt ze Strukturálních fondů. Jedná se o projekt Pečovatelských bytů, který se podařilo uskutečnit a nyní je ve fázi dokončení a zanedlouho se již bude kolaudovat. V bývalém statku vzniklo přestavbou historických budov prozatím 10 dvoulůžkových bytových jednotek. Na dalších 10 máme již přislíbenu dotaci a bude probíhat výběrové řízení na jejich výstavbu. OÚ Měšický zpravodaj - 5



Výsledky voleb do Parlamentu ČR v obci Měšice Pořadí Název strany Počet hlasů 1. ODS 252 2. TOP 09 184 3. Věci veřejné 129 4. ČSSD 107 5. KSČM 64 6. Strana práv občanů - Zemanovci 32 7. Strana svobodných občanů 25 8. Suverenita - Blok J. Bobošíkové 22 9. KDU-ČSL 15 9. Strana zelených 15 10. Dělnická strana soc. spravedlnosti 11 11. Česká pirátská strana 3 12. Sdružení pro republiku 2 13. STOP 1 13. Volte pravý blok 1

Celkový počet oprávněných voličů Celkový počet zúčastněných voličů Počet platných hlasů

1165 870 863

% 29,20 21,32 14,95 12,40 7,42 3,71 2,90 2,55 1,74 1,74 1,27 0,35 0,23 0,12 0,12 74,68%

Stručná informace ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2009 Skutečné příjmy činily obce činily 28 866 389,38 Kč Skutečné výdaje činily 27 972 357,08 Kč

K 31.12.2009 skončilo hospodaření obce převahou příjmů nad výdaji ve výši 894 032,30 Kč

Dlouhodobý majetek k 31.12.2009 činí 159 215 732,60 Kč z toho: Drobný dlouhodobý nehmotný majetek 183 299,28 Kč Ostatní dlouhodobý nehmotný majetek 243 929,00 Kč Stavby 116 084 904,66 Kč Samostatné movité věci a soubory 3 326 997,07 Kč Drobný dlouhodobý hmotný majetek 2 314 227,97 Kč Pozemky 24 882 377,98 Kč Umělecká díla 86,00 Kč Poříz. dlouhodob. majetku (nedokončené akce) 10 044 950,64 Kč Finanční majetek – akcie 2 135 000,00 Kč Tolik ve zkratce nejzajímavější údaje ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2009. S podrobným Závěrečným účtem se můžete seznámit na Internetových stránkách obce, na Úřední desce nebo je k nahlédnutí na OÚ. Obecní úřad Měšický zpravodaj - 6

Vítání občánků V  sobotu 15. května proběhlo na radnici vítání nových občánků Měšic. Pozváno bylo 36 dětí a jejich rodiče. Přesto, že se některé děti z  důvodu nemoci nemohly zúčastnit, musely se zbývající rozdělit do čtyř skupinek, aby se všichni pozvaní do Obřadní síně vešli. Maminky dostaly kytičku a děti osušku, plyšovou hračku a  fotograf jim na památku pořídil pěkné fotografie. OÚ

Informace z naší Mateřské školy Mateřská škola Měšice přijme od 1. září 2010 kvalifikovaného učitele - ku (případně s pedagogickým minimem, SŠ – s maturitou). Kontakt p. Marečková tel.: 773 020 990, e-mail: [email protected] OÚ

Toulky měšickou minulostí, díl XXXV. Úvod: V našem putování dějinami jsme došli už do druhé poloviny 50. let dvacátého století, jmenovitě si povíme o letech 1955 - 1957. To je docela nedávno. Co to je šedesát let - ani ne jeden lidský život. A hle, jak krátká a ošidná je lidská paměť. Ani z této nedávné minulosti nemáme její obraz zcela souvislý, bez mezer. A to hlavně díky tomu, že z tohoto období je nedostatek kronikářských záznamů. O tom jsem už psal minule, a tento stav bude trvat až do roku 1981, i když už předtím bude údajů přibývat. Zatím se tedy musíme spokojit s tím, co se o dění v padesátých a dalších letech podařilo dohledat. Dost pamětníků té doby ještě žije a mohli by pomoci. Ještě než se tedy podíváme, jak šel v obci život v éře vrcholícího socializmu, připomeňme si obraz světa kolem nás několika vybranými fakty. Presidentem státu byl Antonín Zápotocký, tehdy také čestný občan naší obce, v  roce 1957 zemřel, a vystřídal ho jiný Antonín, ten z Letňan. V Sovětském svazu vládne Nikita Chruščov, svržen byl Georgij Malenkov, předseda Rady ministrů. Československá televize začala vysílat pět dní v  týdnu. V  květnu 1955 byl podepsán vojenský pakt „Varšavská smlouva“. V Praze byl odhalen monumentální pomník J. V. Stalina. V únoru 1956 se schází významný XX. sjezd sovětské komunistické strany, a  Chruščov zde přichází s  odhalením Měšický zpravodaj - 7

Stalinových zločinů a kritikou jeho kultu. Na očekávané uvolnění politických poměrů si ale ještě pár let počkáme. Stále probíhají politické procesy, režim se nad nimi začíná zamýšlet, je zřízena příslušná komise. V říjnu 1956 propukají velké nepokoje v Polsku. V listopadu 1956 bylo protikomunistické povstání v Maďarsku krvavě potlačeno Sovětskou armádou. V  březnu 1957 bylo založeno EHS. V  říjnu 1957 vyslali Sověti do vesmíru první satelit Země – Sputnik 1, v listopadu pak družici se psem Lajkou. V listopadu 1957 se ujímá funkce president Antonín Novotný. A jak to bylo u nás v Měšicích? Čtěte následující řádky. Část třicátá pátá: Budování socializmu na vesnici pokračuje. Největší investiční akcí roku, která pozměnila tvář obce bylo zřízení rybníků, Malého Horního a  Velkého Dolního. Dolní rybník má rozlohu 6 ha, obsah vody asi 50  000 m3, max. hloubka 3 m. Rybník byl vybudován pro rybochovné účely a  byl dán do užívání Státnímu rybářství Benešov, patřil tedy státu. Menší rybník má rozlohu 1,72 ha a byl též určen k chovu ryb. Rybníky neměly sloužit k rekreačnímu využití, i když ten Velký zejména z počátku takto využíván byl. V  roce 1955 byl obnoven štít vyhořelé stodoly státního statku. Bylo zřízeno veřejné osvětlení v úseku od nádraží do obce. Ze společenských akcí se dozvídáme jen o  slavení dožínek. Proběhla členská schůze Sboru požárníků. Měli 88 členů v čele s panem Aloisem Vondráčkem. Pokud jde o rozvoj obce, tak toto období je ve znamení stagnace. Neprobíhá prakticky žádná výstavba domů a bytů, a obec nemá kromě elektřiny žádné inženýrské sítě. Chybí zejména čistička odpadních vod s  kanalizací, ale chybí i  vodovod, telefony, o  rozvodu plynu ani nemluvě. Topí se převážně kamny na uhlí a tak se stav ovzduší zhoršuje, i díky podniku Plastimat. V obci není jediná bezprašná komunikace, chybí zpevněné chodníky. Přes veškerou snahu obecních funkcionářů je toto vše ve stadiu neustálých diskusí a záměrů, většinou planých. Zůstane to tak i  dalších 40 let, s  výjimkou vybudování některých bezprašných komunikací, ty byly pořízeny o  něco dříve. Zápisy z  toho roku se zmiňují o zastavovacím plánu lokality „Na Horně“, autorem byl ing. Rafaja, v obecním archivu se ten spis ale neobjevil, takže není dnes jasné, co se chystalo. Záznamy toho roku toho moc neříkají o společenském a kulturním životě, i když se jistě ledasco dělo. Velmi podrobná zpráva je pouze o činnosti obecní knihovny, z ní vyjímáme jen hlavní body. Knihovna měla (1955) zapsaných 239 čtenářů. Za rok jich přišlo 1534 a půjčili si 5223 knih. Stav fondu k 31. 12. byl 3152 svazků. Jako specifickou zvláštnost tehdejší doby dnes spatřujeme, že během roku se celkem asi 1500 lidí přišlo podívat na televizní program (televizor tu byl dlouho jediným v  obci). Knihovna v  čítárně vystavovala 15 (!) časopisů, a  lidé si je tam skutečně četli. Příjem a  vydání Sportovní den - žáci Sokola Měsice - rok 1957 Měšický zpravodaj - 8

v  tomto roce činily kolem 1850,- Kčs. Obec platila jen provozní náklady, nové knihy se pořizovaly z  darů a  vlastního příjmu z poplatků. Nejsou záznamy o  činnosti Rady žen, i když i v tomto roce pracovala. Valnou hromadu dne 30. ledna měla Obec baráčníků. Uspořádali dvě taneční zábavy, a to 19. března „josefskou“ společně s ČSM, a  30.  června „annenskou“ samostatně. Na statku a v obci odpracovali celkem Vítězné mužstvo okresní soutěže v kopané 3936 brigádnických hodin. Ještě také Praha - sever v roce 1955. uskutečnili zájezd do Mladé Boleslavi. Úspěšně působil nově založený oddíl fotbalu při TJ Sokol. Předsedou byl Josef Rytíř, jednatelem Antonín Urban. I. mužstvo v  prvním roce postoupilo do III. třídy okresní soutěže. Ještě malou zajímavost a  tím skončíme přehled událostí roku 1955. Že v  té době nebylo zcela obvyklé, ale velmi žádoucí, zaměstnávání žen v  určitých profesích, svědčí to, že za záznam stál nástup ženy do funkce strážníka trati ČSD. V  roce 1955 se v  Praze konala l. celostátní spartakiáda jako náhrada tradice všesokolských sletů. (Že by tam z obce nikdo necvičil, není pravda, Staří páni Měšice - Mratín, rok 1955. jistě jsem nebyl sám, kdo musel. Moje nejsilnější vzpomínka: Poprvé v životě jsem si tam koupil pytlík pomerančů, a to už mi bylo 18 let - pozn. autora). V roce 1955 měla obec 766 obyvatel. Narodili se 3 chlapci a 6 děvčat, zemřelo 7 mužů a 7 žen. Na MNV byl uzavřen jeden jediný sňatek. A jsme v roce 1956. Dozvídáme se opět jen málo faktů. Z toho mála, co je k dispozici, vybírám, že 1. máj jsme slavili v Praze, jeli jsme tam záhy ráno vlakem, vystupovalo se v tehdejší zastávce Karlín - přístav. 9. květen se slavil v obci, tradičně u památníku, součástí oslavy byl běh obcí, účastnili se i myslivci, bylo filmové představení a v Sokolovně májová estráda. Po delší době je opět slyšet o  práci ochotníků divadelních - předsedou byl K. Šára, na závěr Měsíce přátelství (se SSSR) sehráli představení „Zapadlí vlastenci“. Událostí roku, byť ne přímo v  obci, ale pro nás důležitou, bylo otevření nové školy v  Líbeznicích. Stála 6 milionů Kčs, a  má (nebo tehdy měla) 14 učeben, dvě speciální, tělocvičnu, jídelnu. Byla určena pro 430 dětí, a byla to tehdy „Osmiletá základní škola“.

Měšický zpravodaj - 9

Všechna veřejná činnost v obci závisela na schválení výborem KSČ. Hlavní výbor tehdy pracoval ve složení: Nedorost, Jetel, Kohout, Titlová, Salač, Novák J., Kašpar Fr. Dne 18. června převzal vedení stanice ČSD náčelník František Straka. Nikoliv už  „přednosta“, ale „náčelník“. Pěkně po sovětsku. Ve stanici došlo i k mimořádné události s dobrým koncem - ujely vozy na trať směrem na Kojetice. Zastaveny byly pohotovým zákrokem paní závorářky. Ano, v těch místech byly tehdy skutečně závory. Dnes už tam není ani ta cesta. Během roku 1956 se mohla pochlubit bohatou činností Obec Baráčníků. Některé akce si můžeme citovat. Divadelní hra „Jámy“ a „Husaři“ měla údajně malou účast členů i diváků. Připravili i  kulturní večer ke 100. výročí úmrtí K. H. Borovského s  projevem a  filmem, účinkoval i pěvecký sbor Obce Baráčníků z Hovorčovic. Dále ještě byla sehrána divadelní hra „Muziky, muziky“ ze života Františka Kmocha v  provedení členů OB Čakovice, za početné účasti občanstva. A jako poslední v roce to bylo dětské odpoledne s nadílkou a pohádkou „O 12 měsíčkách“. Nadílku dostalo 150 dětí, a byly to ořechy a cukroví. Dnem 1. dubna 1956 došlo ke změně v  osobě tajemníka MNV. Místo dosavadního Josefa Dvořáka nastoupil do funkce Alois Rybář. Ještě pár základních údajů z  obsáhlé zprávy obecní knihovny. Rok 1956 knihovna končila s 3450 svazky. Počet čtenářů byl 227 (zde začal pokles zájmu). Přišlo 2158 čtenářů, půjčili si 6018 knih. Příjmy a výdaje byly kolem 2 000 Kčs, což nebylo mnoho. Nebylo na nákup nových knih - a kde není nabídka, klesá i poptávka. V té době ani nevycházelo mnoho knih čtenáři žádaných. V roce 1956 měla obec 752 obyvatel. Na MNV bylo uzavřeno 7 sňatků. V tomto roce také proběhly první maturitní zkoušky na nově otevřené „Jedenáctileté střední škole“ (dříve gymnázium) nám příslušné v Čakovicích. Tím naše letmá procházka rokem 1956 končí, a přecházíme do roku 1957, který se nám do dnešního dílu ještě celý vejde. Dne 19. května 1957 proběhly obecní volby. Výsledek se sice nedochoval, ale máme seznam kandidátů na jednotné kandidátce Národní fronty. Protože můžeme s  jistotou předpokládat, že tito občané byli do MNV zvoleni (tehdy to jinak ani prakticky nešlo), můžeme jejich jména s klidem prezentovat coby složení národního výboru pro další (čtyřleté) funkční období. Bylo tehdy 752 obyvatel, kolik z toho voličů, se neudává. Navrženi tedy byli (bez titulů a  křestních jmen): Fabián, Rybář, Valeš, Vavruška, Kesler V., Dufková, Bulda, Slánský, Kostka, Šíla J. st., Kotěra, Studihradová, Novák J., Petrák, Perovič, Procházka, Skácel, Soustružník F., Hejda a Kyndr. Ještě za Národní frontu (uvidíme zde alespoň její tehdejší složení): za Sokol, Kollár, Výbor žen, ČSM, KSČ, Požárníci, ČsČK, ROH, Baráčníci, Myslivci, SČSP a  Pohřeb žehem (ve stejném pořadí): Dvořák, Šára, Nedorostová, Doležal, Jelínek, Vondráček, Říhová, Pávek, Hadrbolec, Kupricht, Čadek, Slánský. Do funkce předsedy údajně nikdo kandidovat nechtěl - zatím neobsazeno. Národní výbor tedy už známe, a  co se tedy dělo dál. Už jen heslovitě si projdeme důležitější události. Podnik Plastimat začal snižovat výrobu, což se neobešlo bez odchodu některých zaměstnanců. Zároveň dal podnik najevo, že nějaká výstavba bytů nepřichází v úvahu. Začínalo se nedbat na životní prostředí a to se zhoršovalo. Příkladem toho je třeba fakt, že byť v roce 1951 byla pro školu ROH (zámek) postavena čistící stanice odpadních vod, Měšický zpravodaj - 10

byly veškeré splašky bez čistění vypouštěny podzemní stokou a zčásti pak už po povrchu do potoka. Teprve po složitých jednáních bylo rozhodnuto o rekonstrukci čistírny. Ke stavbě mimochodem došlo bez souhlasu orgánu památkové péče a  desítky let pak hyzdila prostranství před zámkem. Dne 1. srpna došlo ke kolaudaci Malého rybníka. V létě 1957 žádá MNV na Okresním národním výboru a  Správě silnic o  rozšíření můstku přes potok (na Hlavní ulici u  Bažantnice). Činí tak neúspěšně už od roku 1946. Jednalo se o  opravu zábradlí a  rozšíření o  chodník. To samo o  sobě nebylo nic tak světoborného, aby  se to muselo zapsat do dějin. Na  věci nás zaujme něco jiného. Žádost je totiž podpořena dopravním průzkumem (hustota dopravy). A  teď pozor! Sčítání bylo prováděno od 6.00 do 18.00 hodin během jednoho dne s  výsledkem: Projelo 85 aut, 117 motocyklů, 34  povozů, 134 jízdních kol. Přepočtěte si to na jednu hodinu, to byla pohoda, což? Neradostná šedá léta padesátá měla i své světlé stránky. Malý rybník K  obrazu doby patří preference zemědělské výroby na zdejším státním statku. Žně se tehdy neobešly bez „nočního výmlatu“ za účasti 20 brigádníků. Mlátilo se i  v  neděli a  pomáhali i  vojáci svými nákladními auty. Kdyby někdo nevěděl, co byl výmlat, tak pro  vysvětlení: kombajny tehdy ještě nebyly, obilí se mlátilo mlátičkou s parním pohonem. Jak se žilo společensky a kulturně, si ukážeme na několika příkladech. Výročí 9. května se slavilo v Sokolovně, účastníci viděli 19 vystoupení. Spolek Kollár sehrál představení „Pan Měsíček obchodník“, dále hru „Přátelství“ k MDŽ, s opakováním (přišlo 150 diváků, podruhé 170 diváků). 25 let trvání slavili Baráčníci. Výroční členskou schůzi měli požárníci (dříve hasiči), přišlo 27 členů z  90. Výroční členskou schůzi měla i  KSČ s  účastí 21 členů. K  veřejné činnosti patří práce myslivců - vysadili 10  000 vrbiček pro nerušené hnízdění bažantů (záznam praví „pro rušení“, tak to asi ne, pozn. autora). Stále se hledal nový kronikář. Tentokrát byl navržen pan Bureš, neúspěšně. Stav bez vedení kroniky trval až do roku 1981. Místní lidová knihovna (tak zněl tehdejší název) měla 3808 svazků, 231 čtenářů, ti si během roku půjčili 6432 svazků. Příjmy a  výdaje činily něco přes 2000 Kč. Kromě své základní činnost - půjčování knih - vykazovala knihovna řadu akcí, jako besedy se čtenáři, výstavky knih, propagační relace v místním rozhlase. Knihovníkem je Josef Horák, pomáhali mu dobrovolníci Novák, Macek, Pšádová, Kopecká, Fialová, Slušná, Jetelová, Horáková a další, převážně mladí lidé, bez nichž by se knihovna pro onemocnění knihovníka neobešla, a patří sem i podporovatelé - paní Tóthová, Dufková, pan Bureš, Slánský a další. Dne 5. února 1957 je v  bývalé řeznicko-uzenářské výrobně Karla Dudka zřízena lahůdkářská výrobna družstva Jednota (dnes Hlavní ulice u zastávky autobusů „Na rejdišti“, Měšický zpravodaj - 11

dříve „Jednota“). Výroba začala jako úpravna lahůdek a opracovaných ryb, později přešla i na další lahůdkářské činnosti. V roce 1957 zde bylo 17 zaměstnanců, vedoucím byl Karel Dudek. Do historie patří i  černá kronika, tentokrát se šťastným koncem. 15. května si čtyři chlapci vyrazili na loďce na Velkém rybníku. Po rozhoupání se do loďky nabrala voda, začala se potápět, a dva z hochů se začali topit. Jednomu ze dvou zbývajících se je povedlo zachránit. V roce 1957 měla obec 769 obyvatel (370 mužů a 399 žen). Na MNV bylo uzavřeno 5 sňatků. Další demografické údaje se zatím dohledat nepodařilo. Tím končí naše nahlédnutí do osudů obce v roce 1957, a zároveň i dnešní díl Toulek. V příštím díle putování časem na chvíli přerušíme a budeme se věnovat další kapitole dějin školství v Měšicích, což bude tentokrát škola obecná, nebo též národní, nyní se jí říká základní, prostě 1. - 5. ročník. Pokračování příště Vladimír Novák Oprava a omluva: V minulém díle Toulek jsme v odstavci o sportovním působení paní Jitky Pešinové chybně uvedli její umístění v celostátním přeboru. Místo „5. místo“ mělo být správně „15. místo“. Za chybu se paní Pešinové i čtenářům omlouvám. Autor

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Příroda kolem nás - 2. část (lesy a uliční zeleň) Jako volné pokračování první části o  měšické zeleni jako charakteristického prvku obce si dnes povíme další podrobnější údaje o minulosti a přítomnosti lesních ploch a uliční zeleně. Začneme zámeckým parkem. Má rozlohu asi 15 ha a podrobně se o něm píše v samostatné zprávě již dříve uveřejněné v tomto listě a také v knize „Povodí Mratínského potoka“, takže to můžeme vynechat. Park má v  současnosti podobu neudržovaného lesa, s  výjimkou blízkého okolí zámku, ale čeká ho světlejší budoucnost, a  to už v blízké době. Díky získání potřebných financí by už letos a v příštím roce měla být provedena revitalizace, to znamená uvedení do přibližně původní podoby anglického parku. Tím se park opět stane přitažlivým místem pro vycházky a jedním z cílů turistů. Dalšími většími lesními celky jsou Velká a  Malá bažantnice. Je nutné uvést na pravou míru tvrzení některých místopisných publikací, že to jsou

Zámecký park - 2001

Měšický zpravodaj - 12

zbytky původních lužních lesů. Nejsou. Lužní lesy zde být ani nemohly, ty nacházíme podél větších vodních toků a vyvíjejí se výhradně v záplavovém území. Kromě toho zde v těchto místech byly ještě v 17. století rybníky, a to hned tři. Teprve Nosticové, když se stali majiteli panství, rybníky zrušili, a na jejich místech nechali vysázet lesní porosty. Učinili tak pro účely myslivosti a pro zkrášlení místa, které si stanovili jako sídlo panství pakoměřického. Velká bažantnice měla původně 32 ha lesního porostu. V  předválečných letech bylo 10 ha vykáceno a založeny tam sady a louky. Dnes v těch místech je Dolní (Velký) rybník. Středem bažantnice kdysi procházela prastará cesta z  Mratína, která pak šla po  hrázi tehdejšího Prostředního rybníka, a středem parku na Hovorčovice a dále ku Praze. Podíváme-li se na staré lesní mapy, tak byla bažantnice protkána sítí cest, pěšin a  pěšinek, s  průseky a mýtinkami. Z cest už je dnes schůdná jen jediná, říká se jí Hraběnčina stezka, ale z  té původní, opravdové, je to jen torzo. Na severu zástavby obce je Malá bažantnice o rozloze 8 ha. V roce 1931 byly asi 2  ha vykáceny pro stavební parcely (dnes Nová ulice). O původním Malá bažantnice vzhledu lesíka platí to stejné jako u Velké Bažantnice - bylo to místo pro vycházky a oddech, charakterem to byl spíš lesopark. Vedla tudy nejkratší, dodnes zachovaná spojnice mezi starší částí obce a  nádražím. Obě bažantnice byly původně ohrazené plotem nebo zdí se vstupními bránami, z toho jsou dnes už jen zpustlé zbytky. V  bažantnicích najdeme všechny druhy stromů zde v Polabí rostoucích. Jsou to zejména dub, jasan, jilm, javor, buk, habr, bříza, olše, topol, vrba, lípa, akát, kaštan, jeřáb, z  jehličnanů v  malé míře smrk, borovice a  modřín. Stáří porostů je proměnlivé, procházely přirozeným i  umělým omlazováním, ale najdeme tu stromy o  stáří přes 250 let a  stromy chráněné, zejména jsou to duby a buky. Květena bažantnic je převážně teplomilná až suchomilná, typická pro Polabí. V Malé bažantnici je nápadná přítomnost břečťanu téměř v  celé ploše. O  flóře i  fauně našich lesních porostů jsme už ale kdysi psali, nebudeme se tedy opakovat. Dalším větším lesním porostem je remízek „Na  Křížku“ na jihovýchodě obce. Dnešní rozlohu asi 5 ha získal les asi před 150 lety. Původně zde byla v poli asi jen dvě „kola“ stromů. I zde najdeme stromy starší 200 let. Lesem procházela hlavní alej Malá bažantnice Měšický zpravodaj - 13

od historického vodojemu na nejvyšším místě přes železniční trať k  silnici, kde opticky navazovala na  průhled parkem na zámek. Z  průseku kolmo vycházely na každou stranu dvě boční cesty. „Na křížku“ je  historický název celého návrší „Kreuzberg“ patrně podle kříže, který tam kdysi byl. „Na křížku“ byly dvě technické památky - obě už zmizely-, jednak už zmíněný vodojem - v  zemi zapuštěná nádrž vodovodu z  líbeznického cukrovaru (lobkovský vodovod) do měšického zámku. Druhou zajímavostí byla dřevěná věž označující bod triangulačního měření, byly na území obce ještě dvě, a jak vypadala ta „Na Křížku“, ukazuje snímek. Triangulační věž „Na Křížku“. I  tento malý les byl ještě zmenšen zbytečným kácením poměrně nedávno - při stavbě horkovodního potrubí vzal za své nesmyslně celý jihozápadní cíp lesa včetně historického vodojemu a pásu keřů šeříku na pokraji lesa. Málo platné, největším nepřítelem lesa byl vždycky člověk, a platí to dodnes. Existence zdejších lesíků byla ohrožena už v 50. letech minulého století záměrem výstavby domů, a  nejistota jejich zachování trvá dodnes, vzhledem k  tomu, že jsou zčásti v  soukromém vlastnictví. Nedopusťme zničení toho nejcennějšího, co tu máme - ostrovů zeleně, ozdoby Měšic. Pro úplnost výčtu zmíníme ještě „Hovorčovický remíz“, zvaný též Dubovák na rozhraní katastrů, kterým, a kolem něj, procházely polní cesty - aleje do Hovorčovic. Jedna z nich ještě existuje. Lesní celky „Malá bažantnice“ a „Na Křížku“ byly v roce 1951 vyhlášeny Státní přírodní rezervací. To už, bohužel, dávno neplatí. A  teď z  lesů vyjděme do ulic obce. O  nové výsadbě stromů, obnově zeleně, jsme si už   posledně řekli (Zámecká, Hlavní, V  Aleji, Revoluční). Od té doby se situace dále příznivě změnila. Na podzim loňského roku byla přestárlá a  nejednotná struktura uliční zeleně v  části obce s  prvorepublikovou zástavbou odborně nahrazena zcela novou jednotnou výsadbou stromů. Jednalo se o  ulice Nová, Střední, U  Školky, U Tratě, Spojovací. U remízku. K tak velkorysému řešení mohla obec přistoupit díky finanční dotaci na obnovení uliční zeleně. Možná se někdo těžko loučil se starým stromem před svým domem, na který byl léta zvyklý. Ale i stromy, zejména ty ovocné, nežijí věčně. Loučíme se se starým, nové přichází, a až další generace toto dílo ocení. Teď očekávají nové řešení výsadby stromů ulice Měšická a  Nosticova. Bohužel jsou i  ulice, kde stromy nikdy nebudou - prostě se tam nevejdou… Teď se ohlédneme trochu zpátky. V roce 1982, tedy před téměř 30 lety, vydal tehdejší kronikář Ladislav Fabián unikátní zprávu o  zeleni na veřejných prostranstvích, jako  výsledek neuvěřitelně pečlivé a  namáhavé práce. Nová výsadba v Revoluční ulici.

Měšický zpravodaj - 14

On totiž spočítal, a to jmenovitě a podle ulic, všechny stromy a keře mimo les v obci. Ten dokument je součástí kroniky z té doby, která bude v dohledné době vydána v knižní podobě. A tam si každý bude moci udělat zajímavé srovnání s dnešním stavem, třeba jen v místech, která zná. Těch čísel a údajů je tam tolik, že celé znění nelze otisknout, i když je to poutavé čtení. Je to ale 12 stran formátu A  4. Najdete tam i  odhadnuté stáří všech jmenovaných stromů na jaře 1982. Jsou tam i  všechny polní cesty, prostranství mimo zástavbu, břehy potoků a rybníků. Prostě úctyhodné dílo, vypracované pro Okresní muzeum, a taky pro nás a pro paměť obce. Přišlo mě škoda ten dokument dál nechat bez užitku v archivu, a tak jsem uvažoval, jak  ho alespoň zčásti přiblížit čtenářům. Zvolil jsem pro představu jen malou ukázku zpracování část ulice, kterou znám, Revoluční. Dnes zde rostou mladé jeřáby, a jak to vypadalo v roce 1982: Cituji: Část od pomníku k přejezdu 5 starých ořešáků 5 starých jabloní 11 starých hrušní 4 staré švestky 2 břízy mladé 5 jabloní středních let 2 nové hrušně 4 mladší švestky 1 nová višeň (U starých stromů stáří přibližně 50 let) A takto jsou zpracovány všechny ulice a další veřejná prostranství obce. V úctě k tomuto dílu jsem si dal práci i já, a všechny popsané stromy jsem začal sčítat. Toho jsem po chvíli začal litovat, nicméně po hodině mravenčí práce jsem došel k číslu 2141 stromů rostoucích mimo les na katastrálním území Měšic (nejsou v tom soukromé pozemky). Je to poučné čtení, místy i  trochu smutné. Najdete tu i  konstatování některých zločinů proti životnímu prostředí, spáchaných v  době „normalizace“ i  předtím, zejména socialistickým zemědělstvím, ale i soukromými vlastníky. Mám na mysli spoustu stromů pokácených bez  povolení, bez náhrady, spousta stromů neošetřených, suchých. V  Oboře byly ovocné stromy plošně vykáceny, shrnuty k potoku a ponechány tak. O likvidaci alejí u polních cest a silnic ani nemluvě. Změnilo se od té doby hodně k lepšímu. Ale ne zas tak moc. nk-

Z MINULOSTI ŠKOLSTVÍ V MĚŠICÍCH Kapitola druhá: SLOVANSKÁ KOLEJ K historii měšického zámku i měšického školství patří i krátké působení vzdělávacího ústavu zvaného Slovanská kolej. Původně jsem samostatné pojednání o  této epizodě využití zámku pro nedostatek podkladů ani psát nechtěl. Od té doby se ale situace změnila. Na samostatný díl TOULEK to není, ale tu dobu si přesto oživíme alespoň takto v krátkosti. Měšický zpravodaj - 15

Škola na zámku působila v  poválečných letech 1945 - 1948. Byla určena pro dívky, absolventky nižší školy střední nebo školy měšťanské, tedy ve věku od 15 do 18 let. Stupeň vzdělávání odpovídal kvintě až oktávě tehdejšího gymnázia. Ústav byl definován jako „Státní pokusná vyšší škola střední“. Škola to byla moderní, podle tehdy nejnovějších výzkumů bylo vyučováno pracovní metodou, a to jak předmětům všeobecně vzdělávacím, tak ruštině, angličtině a praktickým zásadám. Škola měla být zakončena maturitní zkouškou opravňující ke vstupu na vysokou školu. Pokud by žačky nemohly nebo nechtěly studium absolvovat celé, tak po dvou letech dosáhly uceleného vzdělání jako přípravu pro praktické povolání. Škola měla internátní ubytování, kde se jako přednost uvádělo obklopení rozsáhlým parkem (tehdy ještě zachovalým), a  blízkost Prahy, s  kterou bude spojení pravidelnou motorizovanou dopravou (a vskutku díky Slovanské koleji začala v  roce 1946 do Měšic jezdit autobusová linka z Prahy, a ne tedy díky škole ROH, jak se často tvrdí). Tato dívčí kolej mimořádné úrovně a rozsahu měla dávat dívkám to nejlepší v oboru výchovy a vzdělávání. Vedla je ke studiu řečí, ale i k pěstování zdraví sportem a tělovýchovou, a k získávání praktických dovedností. Škola pořádala o prázdninách jazykové kurzy všech možných typů. V době od června do srpna 1946 to byly 4, 6 a  8-nedělní pobyty. Pro zajímavost vybírám z  rozvrhu dne o prázdninách: dopoledne výuka řečí, odpoledne sport a rekreace. Od 6 do 7.30 hod. byla jízda na koni, jinak budíček v 7 hodin, pak řeči a konverzace, odpoledne sporty a vycházky, koupání, večer večírky a  táboráky. Mezi tím samozřejmě oběd, svačiny, od 21.30 noční klid. Toto vše ovšem nebylo zadarmo. Tak například za osmitýdenní pobyt byl poplatek 5000 Kč. Odtud také pochází přívlastek, že to byla škola pro dívky z  „lepších rodin“. Otázkou je, co ten pojem znamenal. Tady bychom mohli povídání o  koleji skončit. Toto je vše, co se ze starých inzerátů a propagačních letáků dalo vyčíst. Snad ještě pro zpestření úsměvný detail: v únoru 1948 hlásila kolej na MNV stav drůbeže (!) - 48 slepic a 2 kohouty. Takže praktické dovednosti do života se hodící zde opravdu absolventky mohly získávat. Tak toto vše byla šedá teorie, jenže strom života je zelený. Už po sepsání tohoto příspěvku se stala věc naprosto nečekaná a  úžasná. Koncem května přijela do Měšic na  turistický výlet ohlášená skupina pod hlavičkou „Společnost A. Jiráska“ z  Prahy. Píšeme o tom na jiném místě. Ale když jsme si tak před zámkem povídali o jeho historii, období Slovanské koleje jsme ve výkladu opomněli, domnívajíce se, že to pro posluchače není tak zajímavé. Jak velice jsme se spletli. Ze skupiny se najednou přihlásila příjemná starší paní s tím, že sem přijela podívat se po dlouhých letech na místa, kde prožila část svého mládí. I ukázala se věc neuvěřitelná, že ona byla žačkou Slovanské koleje v letech 1946 - 47. Zavzpomínala na tu dobu, a  pro nás i  pro účastníky vycházky to bylo velmi přínosné, osvěžující a nečekané. Paní Nováková - tak se jmenuje - mi slíbila, že tyto své zážitky pro náš Zpravodaj časem sepíše. To ale nebylo vše. Vedoucí skupiny paní dr.  Maňáková přečetla dopis od jiné dámy, také  studentky tohoto ústavu. Dopis jsem dostal k  dispozici, a  zajímavé ukázky z  něj stojí za  to ocitovat. Jméno autorky neuvádím, pro časovou tíseň jsem si nestihl obstarat její svolení. Ale citovat můžeme. Měšický zpravodaj - 16

Pisatelka uvádí, že ji upoutala nabídka návštěvy nosticovského zámku Měšice, a  že  napíše něco, co se účastníci při návštěvě asi nedozvědí, protože si to kromě ní asi už málokdo pamatuje. Tak sice si pamatujeme, ale skoro nic o tom nevíme. Dále autorka píše, a teď cituji: „…byla to taková krásná doba nadějí (1945 - 48), tehdy se snilo o tom, že Československo bude spojovacím mostem mezi Východem a Západem. Proto penzionát nabízel intenzivní výuku ruštiny a angličtiny.“ Jak dnes víme, tyto naděje záhy vzaly za své. Znalost ruštiny se ovšem hodila… Pisatelku taková možnost lákala, souhlasil i  otec, profesor jazyků, ale maminku - matematičku - odrazovala vysoká cena a  taky to, že každá chovanka si musela dovézt vlastní polštář, deku a  povlečení. No nedivme se, bylo rok po válce. Nicméně v  roce 1946 do penzionátu nastoupila, a  dále píše že: „…který vedla stará paní Viktorínová s podobou důstojné anglické lady.“ Tady teď trochu odbočím. Ano, paní Viktorínová byla ředitelkou. V roce 1948, už po vítězném únoru, jí bylo v Měšicích, stejně jako několika dalším občanům, a taky panu ing. Viktorínovi, odňato volební právo (bylo před volbami). Asi se teď zeptáte, kým odňato? Několika samozvanými občany, kteří měli v rukou moc. Tak rozhodli, a ani neřekli proč. Tím se potvrzuje, jak tato škola ležela komunistům v žaludku a  také ji záhy zlikvidovali. Teď zase cituji z  jakéhosi usnesení: „…zámek opět neslouží pracujícím, jen místo vykořisťovatelské rozmařilé šlechty se zde povaluje zahálčivá mládež z buržoasních rodin…“ - konec citátu. Ale to všechno je jiná kapitola, vraťme se k dopisu. Jak probíhalo studium jazyků - dozvídáme se, že ruštině vyučoval rodilý Rus, pan Podgornyj, zřejmě charismatická osobnost, do které se chovanky zamilovaly. Angličtině vyučoval starý Mr. Garside, od kterého jsme si zapamatovaly slovo peacoks (pávi), které denně rozčileně adresoval pávům v  zámeckém parku, kteří ho časně ráno budili svým křikem. Ano, ano - v parku tehdy vskutku ještě žili pávi, kteří přežili pobyt Rudé armády. Nástup socializmu už ale nepřežili. Mluvilo se i  mimo vyučování hlavně anglicky - zde pisatelka cituje některé často používané výroky. Dále se dočteme o denním programu, který jsme už popsali výše. Dále se dozvídáme zajímavost, kterou už asi opravdu málokdo zná. Chovanky byly ve  věku 16 - 17 let, „…ale jedna z  nás byla o  hodně starší. Byla to herečka Jiřina Štěpničková…“ Pobývala zde proto, aby se naučila anglicky před svým pobytem v Anglii, kam byla pozvána. Jako tělocvikář na škole působil i její manžel. Paní Štěpničková byla v té době už v jiném stavu, syn Jiří se jí pak narodil už v Anglii. V  dalších řádcích pisatelka uvádí zajímavé podrobnosti z  nelehkého života paní Štěpničkové, ale to už je mimo naše téma. Tak to je vše, co jsem si dovolil ocitovat ze vzpomínek jedné z  tehdejších studentek koleje. Nikdy bych se nenadál, že se v  jednom dni objeví hned dvě pamětnice na život v  koleji. Obě na tuto dobu vzpomínají s  nadšením, a  jak by ne. Vždyť to byl kus jejich mládí, možná nejhezčí v životě. Pokud získám další vzpomínky, rádi se o  ně ve Zpravodaji s  vámi čtenáři podělíme. Další pamětníci, ohlaste se ! Vladimír Novák

Měšický zpravodaj - 17

NÁŠ FEJETON Turisté v Měšicích Zdálo by se, že turista, návštěvník - výletník je v  Měšicích stejně častým jevem jako červencový sníh. Za chvilku uvidíme, že to není pravda tak úplně. Ostatně, on i ten červencový sníh… Když se podívám na teploměr a z okna, je začátek června, má být léto, tak nevím. K tomu, aby se Měšice staly přitažlivým cílem pro turisty, je ještě dlouhá cesta. Prvním krokem k  tomu je blížící se postupná revitalizace zámeckého parku a  ostatních součásti památkového areálu. Máme sice zámek, unikátní památku, jenže návštěvníci zámků a hradů očekávají bohatou nabídku prohlídkových okruhů, výstav, muzeí, a to nabídnout nemůžeme, budova slouží jinak. Ale i tak se najdou lidé, kteří mají zájem o historii a památky, a přivítají poznání i památek opomíjených, málo známých, jako je právě zdejší zámek a jeho okolí. Jenže takovým zájemcům je třeba vyjít vstříc, celou návštěvu předem zajistit, prostě postarat se o ně. Právě před rokem jsme tu uvítali skupinu členů Matice české, sekce Národního muzea. Zřejmě se jim tu líbilo (viz článek „Do Měšic za Dobrovským“ v loňském MZ), a i díky této návštěvě tu budeme mít pamětní tabuli věnovanou právě Dobrovskému. A  od nich se o  nás dozvěděli členové jiného bohulibého společenství, „Společnosti Aloise Jiráska“ z  Prahy. Požádali nás o  umožnění stejného programu jako měla Matice česká, to  znamená prohlídku přístupných míst na zámku, a návštěvu výstavy o historii obce, to vše s výkladem. A aby odtud nešli o hladu, tak i zajištění obědů v restauraci. To vše jsme připravili, a  díky pochopení ředitelství nemocnice a  spolupráci pana místostarosty Bejlka, byla umožněna prohlídka zámku, míst jinak nepřístupných, a  díky ochotě restaurace U Václava mohli i dobře poobědvat. A tak se stalo, že 22. května, v sobotu ráno, vystoupil z autobusu slušný zástup příjemných lidí - bylo jich 26, kteří se nenechali odradit velmi nejistým počasím a  věnovali sobotní dopoledne poznání Měšic. Je příjemné trávit čas s kultivovanými lidmi, na kterých je vidět zájem o vše, co s historií i současností místa souvisí. Jako protihodnotu za to, že neuvidí bohatě vybavené interiéry, jsme jim mohli nabídnout, že se nebudou tlačit v  zástupech turistů, že nebudou stát frontu na vstupenky, a  že uvidí něco, co jinde těžko - hodinový věžní stroj v půdních prostorách zámku. Kromě toho jsme se ještě podívali do zbytku původní kaple, vstupní haly a hlavního sálu. Když jsme si tak před zámkem povídali, stala se i  nečekaná věc - dozvěděli jsme se hned o  dvou pamětnicích studia na Slovanské koleji v  letech 1945 - 48 zde na zámku. Víc o  tom píšeme v  článku „Slovanská kolej“ na jiném místě tohoto čísla. Celá exkurze probíhala v  pohodě a  ke spokojenosti všech. Nahlédli jsme i  do Obecní knihovny na výstavu o  historii obce, všichni dostali informační brožuru a  nakoupili si spoustu pohlednic, dali jsme jim na Zámecká půda památku razítko, a odpochodovali jsme Měšický zpravodaj - 18

za příjemnou tečkou celého dopoledne - dobrý oběd v restauraci u Václava. Nevím jak kdo, ale tak dobrou svíčkovou jsem už dlouho neochutnal. Asi bychom poseděli a povídali déle, ale skupinu čekala ještě procházka lesem kolem rybníků do Mratína, kde se jich ujal tamní kronikář pan Preller. Asi by pokračovali ještě dál, ale odpoledne se odehrával veledůležitý hokej, což byla další příjemná tečka za hezky prožitým dnem. A  ještě jeden zázrak se stal. Odpoledne se proti očekávání udělalo krásné počasí, na procházku jako stvořené. Je dobře, že řadě lidí zůstal v mysli přívětivý obrázek, a až ještě prokoukne zámecký park a  další části areálu, budou se sem rádi vracet. Nezbývá tedy než říci - na shledanou. - dalimil -

Tip na výlet Kokořínsko (hrad Kokořín, Pokličky) Přírodní území nazývané Kokořínsko najdeme mezi Mělníkem a  Mladou Boleslaví. Krajina je to natolik vzácná a  ojedinělá, že byla vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí. Najdete zde zajímavá údolí, hrady a zámky, místa ke koupání nebo zvláštní skalní útvary. Její nejznámější částí je Kokořínský důl, na jehož návštěvu je dnešní  pozvánka zaměřena. Kokořínský důl je hluboce zaříznuté údolí potoka Pšovky, táhnoucí se v délce 14 km od železniční zastávky Lhotka k obci Ráj. Z údolí odbočují kolmo na obě strany četná údolí vedlejší, kaňonovité rokle s pískovcovými skalními útvary. V celé délce vede po dně údolí silnice, které by se ale pěší turisté měli pokud možno vyhnout a raději použít souběžnou červeně značenou stezku, zvanou též „Máchova cesta“. Kokořínský důl, natož celé Kokořínsko, nelze poznat v jednom dni, a ani v několika dnech - jsou zde možnosti pro desítky výletů. Pro dnešní nabídku vybíráme jen několik z mnoha nabízejících se možností. Výchozími body vycházek si stanovíme buď Kokořínský důl, nebo městečko Mšeno. Tím se nabízejí dvě základní varianty putování. První je pro ty, kteří mají vlastní dopravu a chtějí navštívit jen hrad. Pro příznivce pěší turistiky v přírodě je vhodná varianta druhá putování mezi skalními útvary, a ta má opět nejméně tři možnosti. Zvolíte-li variantu první, pak jedete přes Mělník odbočkou na Mšeno, přes Chloumek a železniční zastávku Lhotka, kde odbočíte vlevo přes koleje do dolu, a jedete přes Harasov do místa zvaného Kokořín - Dolina. Zde odbočuje silnička vlevo ke hradu. Auto necháte na parkovišti vlevo za odbočkou - u hradu parkovat nelze, a pěšky vystoupáte po silničce po projití krátkým tunelem po značené odbočce vpravo ke hradu. O hradu samém si povíme na závěr. Do Kokořínského údolí se můžete dostat i z jeho horního okraje, pokud z hlavní silnice I/9 odbočíte až v Liběchově, a přes Strážnici, Vysokou a obec Kokořín sjedete serpentinovitou silničkou do údolí k výchozímu místu na hrad. Pro druhou variantu - pěší vycházky - nám bude výchozím místem městečko Mšeno. Tam se dostaneme buď autem od Mělníka, nebo veřejnou dopravou - autobusem, nebo i vlakem. Měšický zpravodaj - 19

Ve Mšeně si vyhledáme ústřední turistické značení, a vybereme si cestu podle vlastního rozhodnutí. Možností je víc: 1) Chceme-li se dostat do údolí a ke hradu, pak zvolíme červené značení, které nás povede přes okraj obce Sedlec, a roklí zvanou Kočičina do Kokořínského dolu. Cestou se k nám zprava přidá žlutá značka - ta přichází od obce Hradsko, což je také zajímavý turistický cíl. My ale jdeme údolím podél Podhradské tůně souběžně se silnicí až k  odbočce ke hradu. 2) Cestu ke hradu si můžeme zkrátit, když půjdeme ze Mšena po značce zelené, vyjdeme u křižovatky ke hradu. Ta delší cesta trvá asi 2 hodiny, ta kratší něco přes hodinu. Tyto dvě cesty asi zvolí ten, kdo se nemusí vrátit do Mšena, ke svému autu, a dopraví se zpět do Mělníka autobusem. Třetí možnost cesty je okružní. Po modré značce ze Mšena sestoupíme roklí zvanou Močidla k jejímu vyústění do Kokořínského dolu. V blízkosti silnice po modré odbočíme vpravo a  dostaneme se k  zajímavým skalním útvarům zvaným Pokličky. Vystoupáme po skalních schodech, jdeme dále po modré kolem skalních útvarů Žába a Faraon až k místu zvanému Rovina. Odtud bychom se po modré mohli dostat zpět do Mšena, my ale můžeme jít po žluté značce, místní značení nás tady vede po tak zvané Cinibulkově stezce skalním městem okruhem mezi skalními útvary. Přijdeme k Bludišti, následují Vyhlídky, po dvou kilometrech jeskyně Obraznice. Nedaleko jsou Prolezovačky, a  pak už nás místní žluté značení kolem osady Romanov do centra Mšena. Popsanou okružní Cinibulkovu stezku lze ovšem ze Mšena projít i  samostatně, bez sestupu k Pokličkám. Stejně tak lze všechny popsané cesty všelijak kombinovat, zkracovat, spojovat, to podle časových možností a dalších okolností. Kdo přijel autem ke hradu, může navštívit i Pokličky, pojede-li dál po silnici údolím. Asi po 2 km je po levé straně parkoviště, a naproti odbočka k Pokličkám. Pro výše popsaná putování po turistických značených cestách je vhodné opatřit si dobrou aktuální turistickou mapu (Mělnicko - Kokořínsko), a cestou velmi pečlivě sledovat turistické značení, abyste se náhodou nedostali někam, kam jste nechtěli. Nakonec si teď povíme, co zajímavého můžete na popsaných cestách vidět. Hrad Kokořín nechal postavit v 1. polovině 14. století Hynek Berka z Dubé, pak se majitelé střídali, a  v 17. století zpustl. Koncem 19. století zříceninu zakoupil V. Špaček, který zbohatl provozováním poštovní přepravy v Praze, získal i šlechtický titul. V roce 2006 hrad získala rodina Špačkova zpět do vlastnictví. Dominantou hradu je 38 m vysoká hradní věž, prohlédnout si můžeme hradní palác a  po hradbách vede vyhlídkový ochoz. Vyhlídka je i  z  ochozu hradní věže. Pod hradem se nachází hradní studna. Současnou podobu hrad získal rozsáhlou přestavbou počátkem 20. století, kterou v novoromantickém duchu nechal provést Jan Špaček. Pokličky jsou hřibovité skalní útvary vzniklé selektivním zvětráváním pískovců. Výstup na ně je zakázán. Mšeno je městečko na železniční trati z  Mělníka do Mladé Boleslavi. Vznikalo ve 14. století, silně utrpělo za třicetileté války a  ničivým požárem koncem 19. století. Je  turistickým vycházkovým centrem. Uvidět zde můžeme novogotickou radnici, před  ní  barokní mariánské sousoší. Kostel sv. Martina je z  19. století, má vysokou novogotickou věž. V okolí města je několik archeologických nalezišť. Hradsko - původně slovanské hradiště, místo s mnoha archeologickými nálezy. Nakonec pár praktických informací: Hrad je od června otevřen denně mimo pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 15 hodin. Měšický zpravodaj - 20

Základní vstupné je 70,- Kč, pro důchodce 40,- Kč, pro děti 30,- Kč, na věž příplatek 20,- Kč. Možnost autobusové dopravy mezi Mšenem a Mělníkem, ev. mezi Kokořínským Dolem a  Mělníkem je třeba si zjistit individuálně podle doby cestování, buď na internetu nebo mobilu, nebo u informační služby. Do Mšena i zpět se od nás lze dopravit i vlakem, ale jen o víkendech se dvěma přestupy ve Všetatech a v Mělníku. Cesta tak trvá asi hodinu, ráno z Měšic po osmé hodině, zpět ze Mšena kolem půl páté odpoledne. Možnosti občerstvení jsou ve Mšeně nebo v Kokořínském dole. Pro výlet je vhodné zvolit okraje turistické sezóny (červen nebo září). Příjemné a ničím nerušené cestování s dobrým počasím přeje Vladimír Novák Prameny: Tur. průvodce Okolí Prahy (Podhorský) 300 výletů po ČR Velká turistická encyklopedie Turistická mapa KČT - Mělnicko-Kokořínsko

Okénko měšického zahrádkáře Práce na zahradě v měsíci srpnu Srpen je nejen posledním měsícem prázdnin, ale i  posledním měsícem teplého letního počasí. V  srpnu jsou již noci podstatně chladnější dokonce se v tomto období mohou již vyskytnout mlhy tak typické pro podzimní počasí. Tyto mlhy vznikají v  oblastech vysokého tlaku vzduchu, kdy během nočního vyjasnění dochází k úniku tepla od země do vyšších vrstev atmosféry. Když se vzduch ochladí na teplotu rosného bodu začnou se tvořit mlhy. V srpnu je mlha vlastně předzvěstí, že během dne bude pěkné slunečné a teplé počasí. Ranní chladna a rosy v srpnu podporují vybarvování ovoce, stejně tak vyšší teplotní rozdíly mezi dnem a nocí a slunečné počasí. Na zahradě je srpen měsícem hojnosti. Sklízíme pozdně zrající odrůdy višní, ranější švestky, pološvestky, renklódy, slívy a mirabelky. Češeme broskve a pozdně zrající odrůdy meruněk, z drobného ovoce pozdní odrůdy červeného rybízu, remontantní odrůdy malin, ostružiny, stáleplodící a měsíční jahody. Z jádrovin pak sklízíme letní jablka a letní hrušky. Letní odrůdy jádrovin dozrávají poměrně rychle, a proto nesmějí být při sklizni příliš měkké. Padané letní odrůdy jablek a hrušek nejsou-li nahnilé zužitkujeme do moštů, ovocných vín, nebo jablečných rosolů. Včas podpíráme stromy přetížené úrodou, aby se nerozlámaly větve nebo celé koruny. Z  ovocných stromů mají křehké dřevo především slivoně a  meruňky, také rády přeplozují. V srpnu pokračujeme v řezu u peckovin a dbáme na to, abychom dokončili řez do konce měsíce v  případě pozdnějšího řezu hrozí, že rány se dostatečně nezahojí a  na stromě se objeví tak obávaný klejotok. Provádíme poslední postřiky u jabloní proti hořké pihovitosti kapalným hnojivem Kalkosol 25, což je v podstatě chlorid vápenatý. Vápník lze také dodat postřikem ledku vápenatého. Zakládáme také nové porosty jahod. Vždy dáváme přednost zdravé sadbě, i když se může zdát dražší, rozhodně se to vyplatí. Nejlépe je použít uznanou Měšický zpravodaj - 21

sadbu ze šlechtitelských nebo ovocnářských stanic kde je množitelský porost pod přísným dohledem. Dokončíme očkování jabloní, hrušní, slivoní, třešní, višní a  meruněk, naposledy pak broskvoní. Pomalu, ale jistě by jsme se měli rozmýšlet jaké ovocné dřeviny a odrůdy vysázíme na podzim případně si je i zajistit. U maliníku který plodí v červenci odřežeme těsně u země odplozené dvouleté výhony. Zároveň odřežeme i výhony slabé, nebo poškozené případně i  ty které vyrostly mimo vymezenou plochu porostu malin. Ořezaný materiál odstraníme z porostu a nejlépe je ho nadrtit na malé kousky a využít ho k mulčování. Na trhu je v současnosti již spousta cenově dostupných drtičů zahradního odpadu. V  zelinářské zahradě je srpen také měsícem hojnosti, dokončujeme sklizeň cibule, sklízíme fazole, letní košťálové zeleniny, letní saláty, pravidelně sklízíme papriku, rajčata, okurky a cukety. Ke konci měsíce začínáme sklízet vodní a cukrové melouny, jejich zralost se pozná podle zaschnutých úponků, zahnuté stopky a  podle povrchu plodu, který je ve zralosti lesklý a v místě, kde se dotýká povrchu půdy je zbarvení pokožky plodu žluté. Cukrové melouny naproti tomu v době zralosti intenzivně voní a tvoří se trhlinky v okolí stopky. Sklízíme polorané odrůdy brambor, jestli že objevíme na nati symptomy plísně bramborové, je vhodné suchou nať spálit a zlikvidovat tím zdroj nákazy. V tomto období obdobně jako cibuli sklízíme i česnek, u nějž sklizňovou zralost poznáme podle žloutnutí a polehání natě. Pokud necháme česnek přezrát, dochází k rozpadání cibulí a výrazně se tím snižuje jeho skladovatelnost. Nevhodné je také oklepávání vyrytých cibulí česneku o sebe při odstraňování ulpívající půdy, neboť dochází k poškození. Česnek se suší ve stínu svazkovaný nebo v tenké vrstvě. Po proschnutí se zakrátí nadzemní část i kořeny. Zaštípneme vrcholy rostlin rajčat, neboť plody, které by se zde vytvořily, by se již dostatečně nevyvinuly a zbytečně by oslabovaly vývoj níže nasazených plodů. Na rostlinách tyčkových rajčat obvykle dozraje 6-8 vijanů plodů. V  srpnu také vyséváme ředkvičky a  špenát pro podzimní sklizeň. Vysévat můžeme také černý kořen, který budeme sklízet až v  příští sezóně. V  poslední dekádě měsíce vyséváme cibuli a  salát pro přezimování a sklizeň v následujícím roce. Postupně připravujeme sklady pro podzimní sklizeň zeleniny. Skladovací prostory dobře vydesinfikujeme nejlépe vápenným mlékem. Celý měsíc věnujeme pozornost závlaze, zvláště je-li málo srážek. Volíme dostatečně velké závlahové dávky, abychom provlhčili celý profil půdy, ve kterém se nachází většina kořenů. V  tomto období je třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně proti plísním a  to zvláště u cibule, dále na bramborách, rajčatech a okurkách. Závažnou chorobou zeleniny je i septoriová skvrnitost listů celeru, která dokáže v krátké době zlikvidovat všechny listy a tím zamezit vytvoření kvalitní bulvy. Tuto chorobu podstatně omezíme včasným a několikrát opakovaným postřikem fungicidy např. Kuprikol 50, Champion 50 WP, Score 250 EC. Nepochybně nejzávažnějším škůdcem kořenové zeleniny je pochmurnatka mrkvová. Larvy druhé generace, která se líhne z vajíček kladených v srpnu a září, jsou příčinou známé červivosti mrkve nebo červenofialového zbarvení dužniny bulev celeru. Jedinou účinnou, přímou ochranou je pokrývání porostů netkanou textilií na dobu možného náletu právě v srpnu. Ve druhé polovině srpna začínají dozrávat nejranější odrůdy révy vinné. Ze stolních odrůd je to Vostorg, Arkadia, Diamant a  Krystal, z  moštových odrůd Irsai Oliver nebo Vrboska, určená pro výrobu burčáku. U pozdních odrůd můžeme provádět prosvětlení zóny

Měšický zpravodaj - 22

hroznů odstraněním jednoho až třech listů. Tímto zásahem omezíme nebezpečí výskytu šedé hniloby na hroznech. Na zahradě je pořád co dělat s tím, že nám již v tomto období přináší zahrada užitek a spokojenost z dobře vykonané práce. Přeji všem zahrádkářům bohatou sklizeň kvalitních výpěstků. Miroslav Šmoranc

Čtení ke kávě Na počátku své úvahy bych chtěla upozornit, že všichni jsme jenom lidé a nikdo není neomylný a  dokonalý. Každý člověk má své priority a  přání. Troufám si říct, že není nikdo, kdo by nedal na první místo své pevné zdraví. Přitom mnozí z nich si o své zdraví nejen nepečují, ale dokonce sami přispívají k  jeho zhoršování. Největším paradoxem je, že od  lékařů požadují jeho navrácení, bez jakýchkoliv podmínek a  co nejrychleji chtějí uzdravit. Žádají od nich zázraky. Je od nich očekávána nezištnost a obětavost, dominance, rozhodnost, aktivita, pochopení. Mají rychle a bezbolestně pomoci. Cítí-li se pacient velmi špatně, očekává od lékaře nadlidské výkony. Chce od lékaře odpovědnost, pozitivní vztah, osobní zájem. Vztah mezi lékařem a pacientem je nerovný. Pacient se stává na lékaři závislý a ten by měl odstranit jeho problémy. Nemocný nabývá dojmu, že nenese vinu, že nemůže za své projevy. Odmítá, že se na uzdravení musí podílet i  vlastním přičiněním. Vyžaduje lékaře, musí jej proto vyhledat a  trvá na tom, aby mu poskytl veškerou dostupnou péči a  službu. Pacienti obvykle nepřicházejí k  lékaři proto, aby se zabýval jeho problémy. Mají plnou hlavu vlastních těžkostí. A tak si jen málo lidí uvědomí, kolik stresu lékař denně zažívá. Je pravda, že s  určitou mírou stresu se musí potýkat každý z nás a že lékařská profese není jediným náročným zaměstnáním, ale určitě patří mezi jedno z nejnáročnějších. Denně se setkáváme s příběhy, ve kterých se ukazuje nevhodné jednání jak ze strany lékařů tak i pacientů. Uvádím jen pro příklad některé z nich. Na oddělení ležela pacientka, za kterou přišla na návštěvu celá rodinka. Byli na pokoji, kde ležela i stará paní, která nemohla chodit. Měla naordinované vyšetření, při kterém jí musela být odebrána sterilní moč. Pro toto vyšetření se musela moč odebrat cévkováním. Odběr je nepříjemný a dost intimní. Sestra přivezla potřebné nástroje na pokoj a upozornila návštěvu, aby na chvíli opustili pokoj a odešla zavolat lékaře. Když se spolu vrátili, všichni členové rozvětvené rodiny byli stále na pokoji. Lékař je tedy znovu požádal o  opuštění pokoje. To co následovalo nikdo nečekal. Pacientka, která měla návštěvu se na lékaře obořila, že návštěvní hodiny jsou neomezené a  že nikdo z  nich nikam nepůjde. Začala okamžitě vyzývat příbuzné k  souhlasnému projevu a  podpoře ohledně své pravdy. Oháněla se vyhláškou a neústupně trvala na svém. Lékaře tlačil čas a musel tedy poslat sestru, aby sehnala tři zástěny, kterými by zakryl celý prostor okolo lůžka vyšetřované ženy včetně stolku s nástroji, jeho i asistující sestru. Byl to obtížný úkol, neboť na tomto oddělení nebyly zástěny nikdy potřeba a  tak sestra žádala po celé nemocnici, než potřebný počet sehnala. Vyšetření se zdrželo a  probíhalo ve stresu, jak pro ležící nemocnou, tak pro odborný nemocniční personál. Měšický zpravodaj - 23

A  co na to pacientka se svou rodinkou? S  pocitem vítězství pronesla něco o  svých právech a o tom, že jí nikdo nebude diktovat, co má dělat. Další příběh vypadá jak z komedie, ale opravdu se stal. Byla letní neděle večer po víkendu, v kterém se konala každoroční pouť a na chirurgické ambulanci okresní nemocnice měli rušno. Úrazy kutilů a  zahrádkářů, bolestivá břicha po přemíře tučné a ne zrovna zdravé stravy. Do tohoto zmatku opět přijímají další telefonát s prosbou o okamžitý lékařský zásah. Službu mající posádka záchranného vozu vyjela se zapnutými majáky do vzdálenější vesnice, odkud byl nahlášen úraz hlavy. Na místo dorazily do dvaceti minut. Otevřela jim starší žena. Vysvětlila, že zraněný není v domě, ale v místním hostinci s kamarády. Přejeli tedy k určenému podniku. Již při dojezdu sanitky vybíhali z hostince lidé a křičeli, ať si pospíší, že jejich kamarádovi jde o život. Zevnitř se ozýval strašný křik, ale něco na něm bylo divného. Zněl jakoby z kovového sudu. Vešli tedy spěšně dovnitř. Tam na zemi ležel muž. K údivu zdravotníků měl na hlavě naražený hrnec a  nemohl ho z  hlavy sundat. Lékař požádal posádku vozu, ať přinesou nůžky na plech a hrnec rozstříhal. Muž měl trochu otlačený obličej a jinak mu nic vážného nebylo. Po té se snažil zjistit co se vlastně stalo neboť o výjezdu musel sepsat hlášení. Zraněný se zdržel v hostinci a jeho žena si pro něj došla. Když ho nemohla přesvědčit o návratu domů popadla v kuchyni hrnec plný horké vody a napasovala mu ho na hlavu. Jenže potom když hlava otekla nemohla ho sundat ani nikdo jiný a tak je napadlo zavolat záchranku. Vysvětlení bylo úsměvné, ale lékař se v tu chvíli nesmál. Vzpomněl si na ty, kteří na něj musí, díky této akci, na ambulanci čekat. Urychleně se proto vrátil do nemocnice. Za nějaký čas dostal předvolání na policii. Zde mu předložili žalobu o náhradu zničeného hrnce od manželky muže, kterému poskytl pomoc, ve výši 50,- Kč. Zachoval chladnou hlavu a zaplatil zmíněný obnos. Následovala další žaloba tentokrát z  jeho strany. Žaloval dotyčnou paní i  s  manželem za zneužití pohotovostní služby. Jak se asi tito lékaři cítili a jak měli bez známek nervozity a zlosti pokračovat ve své náročné a zodpovědné práci? Nedat na sobě nic znát a být příjemní na další pacienty? A teď z druhé strany. Byl leden, smog, mínus dvacet stupňů Celsia a doporučen zákaz vycházení pro matky s malými dětmi a starší spoluobčany. Byly mi necelé dva roky a měla jsem zánět průdušek. Otec s autem byl služebně mimo Prahu a tak matka volala pohotovost po té, co mi večer vystoupla teplota nad 39,5°C. Lékařka odmítla přijet a  argumentovala tím, že je známo, když děti přijedou veřejným dopravním prostředkem, teplota jim klesne. Hovor ukončila s tím, že je pouze na mé matce jestli se rozhodne přijet. Usoudila tedy, že k této lékařce se mnou nepojede, bude mi dávat studené zábaly a další den navštívíme obvodní dětskou doktorku. Asi ve 24 hodin někdo zazvonil u  dveří. Byla tam lékařka z  pohotovosti a  ptala se, proč jsme nepřijely. Matka vysvětlila, že dle svého uvážení nepovažovala za dané situace přepravu za vhodnou. Lékařka odpověděla, že tedy asi pohotovostní službu nepotřebuje, otočila se na prahu bytu, do kterého ani nevešla a odešla. Druhý den jsme navštívily naší paní doktorku, ta mi nasadila antibiotika a doporučila v  případě opětného zvýšení teploty ve večerních hodinách volat pohotovost. Jak čert nechtěl večer mi teplota opět stoupla, ale to už byl doma otec a tak jsme jeli na pohotovost. Měšický zpravodaj - 24

Sloužila jiná lékařka. Po nahlášení jména a  vysvětlení proč přicházíme, otočila sestra jakousi záznamní knihu k lékařce se slovy, aby se podívala a že by byla ráda, kdyby se už ve zdravotnictví platilo. Lékařka přečetla zápis z  předchozího dne a  oznámila s  údivem mé matce, že včera zneužila pohotovostní službu. To už byla silná káva. Matka byla staniční sestra na klinice, ale nikdy nikde na to neupozorňovala a neuplatňovala žádné výhody. Souhlasila se sestrou a také si přála, aby se už platilo, protože by s ní určitě nikdo nediskutoval co je a co není správné a jistě by na požádání přijel. Na to neměly žádný protiargument a myslím, že v duchu uznaly chybu v odložení léčby až na druhý den. Mohlo mi být lépe již o den dříve. Jak měli tito pacienti a jejich rodinní příslušníci nadále důvěřovat svým lékařům? Co asi vyprávěli o svých zkušenostech s lékařskou péčí a jejich odborností? Jsou to jen střípky z příběhů, se kterými se denně setkává jedna i druhá strana. Těžko říci, která má více těch nepříjemných zážitků. Samozřejmě, kdybych chtěla uvádět příklady, ve  kterých se obě strany zachovaly profesionálně, obětavě a  nezištně, bude jich věřím mnohem více. Těch si musíme vážit, ty připomínat a je vyzdvihovat. Tento problém je velmi obsáhlý a složitý. Pokusím se ho shrnout do toho, co pokládám za nejdůležitější, základní a jasné. Nejdůležitější ze strany lékařů je profesionalita a zároveň lidskost. U  pacientů více pochopení, nesobeckosti a  spolupráce. Potom určitě ubude konfliktů a vztahy mezi lékaři a pacienty budou lepší. Alespoň tak to cítím já. Tereza Semrádová

Napsali jste nám Dovolte pro neinformované čtenáře několik vět na úvod a na vysvětlenou k dalšímu článku, o jehož zveřejnění požádal redakci náš spoluobčan p. Roman Pilař. Reaguje v něm na níže citovaný článek z vydání zpravodaje z října 2009.

Citace z října 2009: Vážený pane Pilaři, pokud berete jako šikanu Vaší osoby to, že při Vašem překračování nejvyšší povolené rychlosti v naší obci, a porušování obecní vyhlášky, si Vás dovolím zastavit a snažím se Vás poučit o tom, jakého přestupku jste se dopustil, tak jste vždy na mě velmi hrubý a nemíníte se s obecní policií vůbec bavit. Věřte, že ani já, jako žena, se necítím dobře, pokud mě stále hrubě urážíte. Nebudu se vůbec dále k Vašemu článku vyjadřovat, pro mě jste místní občan, který porušuje předpisy, obecní vyhlášku a všeobecně dobré mravy společnosti. Lída Vážení spoluobčané, nechtěl jsem na podzim 2009 na výše uvedenou reakci OS č. 001 (OS č. 001 – velitel Obecní policie Ludmila Žembery – vysvětlivka redakce) reagovat, protože se na obecní úrovni nic nevyřešilo a nemám na to čas. Nicméně mám k odpovědi „001“ několik poznámek: Co se týká překročení povolené rychlosti, při správním řízení, toto bylo 2x odloženo, tzn. že se má vina neprokázala, ano toto a ostatní věci, např. nasazování „botičky“ na auto před vjezdem do domu a otřesné, neopakovatelné chování – považuji za šikanu a ne jenom já!!! Měšický zpravodaj - 25

ŽENU bych nikdy neurazil, vyjádřit se zde k chování „001“, budu okamžitě žalován – k tomuto nemám co dodat, myslím, že většina občanů naší a nejenom naší vesnice má své zkušenosti! Chápu, že někdo, kdo s „001“ nepřišel jindy do styku je nadšen zásahem, ale promiňte mi, aby se v tisku chlubil někdo tím, že „zajistil místo činu“, to je jako by se dnes a denně psalo, že zedník úspěšně přidal cihlu k cihle, těsto do díže, apod. Tohle vzpomínám pouze proto, že nechápu, proč „001“ dostává prostor v místním a krajském tisku k sebechvále, narcismu a nesmyslnému tlachání o ničem! Pro „001“ jsem občan, který porušuje předpisy, obecní vyhlášky a  všeobecně dobré mravy společnosti… upozorňuji, že toto a  nejen to budu chtít na příslušných místech vysvětlit. Opravdu si nemohu dovolit a nedovolím, aby bylo mé jméno takto špiněno!!! Toto o  mně tvrdí strážník, který byl minulý rok, jako „veřejný činitel“ kontrolován Policií ČR, a  následně pro, řekněme „nevhodné chování“, několik hodin vyšetřován! No, to snad ne?! Bohužel se situace opět změnila a „001“ se opět otřel o mé jméno, které musím bránit před někým, kdo má mě a samozřejmě Vám všem pomáhat a nás všechny chránit! Anonym poslal udání na špatné hospodaření OÚ a  zmíněný „001“ /mám potvrzenu pouze tuto událost/ při zasedání zastupitelstva u  místního občana vyzvídal a  následně mě označil za iniciátora udání, toto onen občan ztvrdil svým podpisem. Za tuto pomluvu a  ostatní urážky jsem chtěl pouze písemnou omluvu v  tomto zpravodaji. Nebylo mi to umožněno! (pozn. redakce: Redakce nerozumí slovům: „Nebylo mi to umožněno“. Pisatel dostal prostor k vyjádření svého názoru, ale redakce přece nemůže nutit druhou stranu tohoto sporu, aby se mu omluvila, ani řešit kdo má pravdu). Kdo bude mít zájem, mohu předložit komunikaci

s p. starostou, já k tomu nemám co dodat. Závěrem: Přečetl jsem si úvodní slovo „001“ z roku 2007 při nástupu k OP Měšice. Když pominu program, který se v podstatě neslučuje s následnou 4letou skutečností, myslím, že by bylo dobré, kdyby do výčtu svých zaměstnání uvedl i další, velmi úspěšné působení v různých agenturách apod. Svět je malý! Pokud bude mít opět někdo zájem, jsem k dispozici. Tímto se s Vámi loučím, s touto kauzou též - na obecní úrovni. Přeji krásné léto a klidný život. Roman Pilař +420 605 238 581 [email protected]

Kuchařka naší vesnice Dnes si uděláme knedlíky netypickým způsobem KNEDLÍK V MIKROVLNCE – Superrychlovka. Od chvíle, kdy se rozhodnete, že je uděláte a dobou, kdy je budete servírovat na stůl, uběhne cca čtvrt hodiny. Žádné vaření vody, prostě PARÁDA. Do misky nakrájíme na kostičky jeden a půl včerejšího rohlíku, přidáme jeden a půl hrnku hrubé mouky, 2 žloutky, půl lžičky soli, lžičku prášku do pečiva, přilijeme jeden a  půl hrnku studeného mléka. Promícháme a nakonec vmícháme sníh ze dvou bílků.

Měšický zpravodaj - 26

Vezmeme formu, která dá knedlíkům tvar. Mě se osvědčila na bábovku (nejlépe z  jenského skla, silikonu nebo keramiky). NE PLECHOVOU!!! Vytřeme jí máslem a vysypeme hrubou moukou. Přesuneme do ní těsto a dáme do mikrovlnky „vlnit“. Pokud máte mikrovlnku s výkonem 750W, tak to tam nechte 8 minut. Až se mikrovlnka vypne, počkáme 1-2 minuty, ať se těsto „uklidní“ a pak špejlí propícháme. Potom už jenom vyklopíme na talíř a podáváme. Krájíme ostrým nožem, nejlépe s pilkou. Neumíte si představit údiv hostů, když jim k  vepřovému předložíte bábovku a  což teprve, až knedlíky ochutnají. Nebudou určitě skrblit chválou. DOBROU CHUŤ, Lála Langmayerová

Ze sportu a kultury

Sokol Měšice – žáci 6. června 2010 skončila fotbalová sezóna žáků na Praze-východ. Nasbírali jsme 19 bodů, což je o  1 bod více než minulou sezónu a  umístili jsme se na 7. místě. Letošní tým byl v průměru o 2 roky mladší než loni, takže konečný výsledek nás opravdu těší. Největší zásluhu na výsledku má můj trenérský kolega Jirka, který letos dokončil vysokou školu a jako součást studia trénoval a nadále trénuje mladší přípravku na Slávii. Z Edenu přivezl krom profesionálních a zábavných tréninkových cvičení i velmi důležité teoretické znalosti, které jsme aplikovali. Jak to však už bývá, vše jednou končí. SK Slavia Praha na příští sezónu Jirku „utáhne“ úplně a bohužel se nebude moci věnovat Měšicím. Co se týče mě samotného, v září nastupuji na vysokou školu a  ne vždy si dokážu najít čas na trénink, zápas atp. Pro nadcházející sezónu tedy hledáme člověka, ochotného se věnovat trénování. Věřím, že se příští trenér najde rychle, aby mohl žákovský fotbal v Měšicích pokračovat. V  případě nějakého dotazu se mě nebojte na cokoli zeptat na tel. čísle: 774  346  528, nebo na e-mail: [email protected] Jan Vlček Vzpomínka na Mirka 23. dubna letošního roku zemřel po těžké nemoci pan Miroslav Mašek… tolik strohý fakt. Já ačkoliv se již kvůli zdraví nezúčastňuji veřejného života, rád bych zavzpomínal na člověka, který se v celé historii naší obce nejvíce zasloužil o rozvoj sportu. A to v dobách, kdy z  toho nebyl žádný prospěch a  v  podmínkách, které si dnešní mladí ani nedokáží představit. Obětoval sportu desítky tisíc hodin svého času na úkor své rodiny, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Když v roce 1965 přišel, nevyvíjela se v obci kromě cvičení Sokola žádná sportovní činnost. Měšický zpravodaj - 27

On v roce 1966 založil oddíl žáků v kopané. Byl jsem jedním z hráčů a mohu vás ujistit, že podmínky byly více než sparťanské. Abychom mohli začít hrát museli jsme si sami vše udělat (zkrátit hřiště, okopat lajny, udělat lavičky, atd.). A  teprve potom jsme mohli slavnostně 24. září 1966 vyběhnout na hřiště (tehdy jsme porazili Líbeznice 4:2). Začínali jsme s jednou sadou dresů, dvěma merunami, na sítě jsme si vydělali vybraným vstupným a převlékali jsme se v Sokolovně. A od tohoto 24. září 1966 oddíl kopané již svou činnost nepřerušil. A duší toho všeho byl Mirek, jak jsme p. Maškovi začali říkat. Vedl tréninky, jezdil na okres a svaz, vozil míče do opravy, dělal při zápasech rozhodčího a ještě přemluvil manželku, aby nám prala dresy. Brzy se stal místopředsedou T.J. a někdy od roku 1972 zastával funkci předsedy. V roce 1971 založil s první generací odchovanců mužstvo dorostenců. V roce 1977 spolu s p. Odvářkou a se mnou i mužstvo dospělých. Vlastně potřetí z téže generace odchovanců. Takže se můžete v začátcích činnosti všech kategorií setkat se jmény: K. a M. Vostárkové, L.  Sibřina, J. Němec, P.  Šíla, J. Bauer, M. Perovič, Z. Sýkora, L. Linhart, Z. Flinta, K. Chyský, Z. Fiala a další. A právě za nás všechny vesnické kluky, kterých si se tehdy před 46 lety ujal a se kterými jsi každou sobotu odpoledne, pokud jsme hráli venku na kolech objížděl hřiště soupeřů (v celé obci bylo jen pár aut a žádné spojení nebylo) i 10 – 15 km vzdálená, za nás za všechny bych Ti chtěl Mirku ještě naposledy poděkovat. Čest Tvojí památce. Karel Chyský Dětský den 5.6.2010 Tento Dětský den jsme s  paní Honsovou nazvaly „Dětské sportovní odpoledne“. Přály jsme si aby děti na chvíli opustily místo u počítače nebo televize a přišly si protáhnout těla při sportovních soutěžích. Celý týden jsme měly obavy, aby se dětský den vůbec uskutečnil, stále hodně pršelo. Stal se ale zázrak. V sobotu jsme se všichni probudili do krásného slunečného dne a tak nám všem, co jsme připravovali Dětský den, šla práce rychle od ruky. Pak se stal další zázrak - p. Ruda Schwär ulovil pro rodinnou štafetu kapra – pořádného macka, měřil 62 cm. Měly jsme z toho s pí. Honsovou ohromnou radost. Před druhou hodinou se začali trousit první „soutěžící“ s  rodiči a  tak mohly začít soutěže. V tom jsme však dostali nevítanou návštěvu. V korunách stromů přelétával včelí roj, asi se mu však nelíbila naše hlasitá hudba a tak odletěl zase dál. Odpoledne při soutěžích rychle ubíhalo, cen bylo dost a  tak začala pí.  Honsová vyhlašovat první vítěze soutěží. Myslím si, že k takhle vydařenému sportovnímu odpoledni přispělo jak krásné počasí, tak zejména pomoc všech „lidiček“, kteří pomáhali, jak při přípravě, tak při jednotlivých soutěžích. Všem patří „velký dík“, bez nich bychom to nezvládly. Chceme také poděkovat všem sponzorům, kteří větším či menším dílem přispěli, že se dětský den mohl uskutečnit. Děkujeme!!! Za sportovní a sociální komisi při OÚ Měšice A. Raková a I. Honsová

Měšický zpravodaj - 28

15. Jarní Vejšlap na kole i pěšky povodím Mratínského potoka Ještě se krátkou zprávou vracíme k tradičnímu jarnímu Vejšlapu. Letošní „Vejšlap“ se uskutečnil 8. května. Počasí se ten den umoudřilo a tak sluníčko svítilo. Naše skupinka vycházela od Měšického zámku. Šli jsme po polních cestách a  tak se děti měly na co dívat. Na poli se honili zajíci, potkali jsme jezdkyně na koních a dokonce jsme zahlédli i srnku. Cesta v pohodě ubíhala, ale nakonec jsme byli rádi, když jsme se usadili na nádvoří Brandýského zámku. Pomalu docházeli další, kteří šli delší trasou a „kolaři“, kteří měli trasu nejdelší. Pak ale přišel čas na prohlídku zámku. Museli jsme se rozdělit na 3 – 4 skupinky, které postupně absolvovaly prohlídku. Ta se nám velmi líbila a ani děti se při ní nenudily. Byla to hodina zajímavého vyprávění a také se bylo na co koukat. Vřele všem doporučuji. Pak jsme šli hledat bývalou katovnu. Trochu jsme při tom bloudili uličkami, ale na druhou stranu jsme viděli Brandýs z  jiné strany, kam normálně nechodíme. Katovna stála také za podívání, ale moc dobře jsme se tam necítili a tak jsme záhy zamířili do cíle naší cesty – do Brandýského muzea na náměstí. Tam nás čekalo přivítání, diplomy a velké pohoštění. Každý si vybral na co měl chuť a začali jsme si sdělovat zážitky cesty. Shodli jsme se na tom, že to byl moc vydařený „Vejšlap“ a že se už těšíme na další. Za měšickou skupinu, Anna Raková Přeji všem svým cvičenkám, pěknou aktivní dovolenou a těším se, že se v září opět setkáme (datum upřesním koncem srpna) Anna Raková XII. ročník tradičních jarních rybářských závodů Na sobotu 15. května se těšili všichni členové rybářského klubu, protože tento den se konaly u rybníčku „Kruh“ tradiční jarní rybářské závody. Celý předcházející týden, jako ostatně celé letošní jaro bylo, ve znamení dešťů a velmi nízkých teplot. I v sobotu v den závodu bylo po ránu chladno, ale naštěstí nepršelo. Na závody přišel rekordní počet účastníků. Bylo připraveno 80 míst (více se jich již ke Kruhu nevejde) a ti co přišli později měli smůlu. Alespoň budou pro příští rok vědět, že přihlášení k závodům nemohou nechat na poslední chvíli. Bylo sice chladno, ale díky tradičně bohaté možnosti občerstvení žádný závodník zimu nepociťoval. Ryby braly, i když jak komu. Mě tedy, také tradičně, ne! V letošním ročníku se poprvé soutěžilo o  putovní pohár pro nejlepšího z  domácích měšických závodníků. Pohár  jsme nazvali „Měšická vydra“. Vítězem se stal Jirka Vondráček. Největší radost z jeho vítězství měla určitě dcera Majda. Nejdůležitější však nebylo kdo vyhrál, důležitější bylo, že se všichni dobře pobavili. Závody to však nikdy nekončí. Další část každoroční slávy je večerní zábava. Počasí se však večer úplně pokazilo a k velké zimě se ještě přidal drobný déšť. Poprvé se tak stalo, že jsme večerní zábavu museli zrušit. Byla to velká škoda, protože jsme měli vše perfektně nachystáno, počínaje špičkovou kapelou, přes bohaté občerstvení až po zapálení večerního táboráku. No větru a dešti neumíme poručit a tak jsme se museli smířit s tím, že veškerá práce spojená s  organizací celé akce přišla nazmar. I  tak však patří všem organizátorům a sponzorům velký dík a příště si všechno vynahradíme. Za rok na viděnou se těší rybáři a Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 29

„Bezva“ nápad!! Ve Vojníkově 17. června 2010 Vážení a milí, dovolte mi, abych Vám jménem celé obce poděkoval za finanční příspěvek, který jsme z rukou části „Zabíjačkového týmu“ ve středu 16. června 2010 převzali. Speciální poděkování patří organizátorům akce, tedy „Zabíjačkovému týmu“, všem obyvatelům, kteří se na vybrané částce podíleli a v neposlední řadě obecnímu úřadu. Vybraných deset tisíc korun bude použito v  osadě Držov na obnovu požární nádrže a opěrné zdi. Ještě jednou upřímně děkujeme. Jiří Hrneček starosta obce Vážení a milí, takto začíná děkovný dopis od starosty obce Vojníkov do které putovala finanční částka která byla vybrána na poslední akci Měšického zabíjačkového týmu. I já bych ráda touto cestou poděkovala a napsala pár vět o tom jak a proč a o čem to vlastně tentokrát bylo. Na začátku byl nápad s uspořádáním večerní akce, která by měla i nějaký ten speciální program, ale především jsme chtěli spojit příjemné s užitečným a to se ve finále opravdu podařilo. Výsledkem byla večerní taneční zábava ve statku pořádaná v sobotu 12.6. pod širým nebem, kde k poslechu i k tanci hrála taneční skupina Antico Duo a jako speciální program bylo tranvesti show, ve kterém se představil profesionál Milan alias Miss Mery v  jehož podání se průběžně v  měšickém statku objevovala nejen Alla Pugačevová, ale i  Martina Balogová, Darinka Rolincová a dokonce i zapomenutá pionýrka s neuvěřitelným červeným šátkem a nenapodobitelným pionýrským pozdravem. Ti co přišli a viděli mi určitě potvrdí, že křeče v břiše ze smíchu měli během vystoupení Miss Mery snad všichni přítomní a aby toho nebylo málo, tak se ke konci zábavy provalilo na  jednoho z  přítomných hostů, že neuvěřitelně dobře imituje ,,Pitkina“ a  tak nám na mikrofón pověděl pár jeho příběhů a nezapomněl to oblíbené Pitkinovo ,,a vovovovovo tom to je“. Ale bylo to i o tom, že průběžně probíhala dražba jejíž celý výtěžek jsme se rozhodli věnovat konkrétní obci postižené povodněmi. Vybrali jsme obec s velmi nízkým počtem obyvatel obec Vojníkov ke které patří další dvě chatové osady ležící na pravém břehu Otavy v Jižních Čechách a jejíž počet občanů k dnešnímu dni je celých 73 a věkový průměr zde žijících občanů je 64 let. Na začátku akce to nevypadalo, že by se někdo z  Měšic chtěl přijít pobavit, něco si vydražit a ještě tím někomu pomoc, ale nakonec přece jen někteří přišli, přišli i z okolních obcí a dokonce i ze vzdálenějších obcí jako je například Odolena Voda a výsledek je víc než úžasný, protože věci které do dražby věnovali ti kterým budu v závěru tohoto příspěvku náležitě děkovat, byly vydraženy skoro za deset tisíc korun a to nehovořím o tom, že někteří příchozí ještě dokonce sebou něco do dražby přinesli. Měšický zpravodaj - 30

Netušili jsme jak to dopadne, ale říkali jsme si, že možná spousta lidí chce pomoci když o tom čte, nebo to vidí ve zprávách a jen neví jak. Z doslechu jsme věděli, že dost lidí nevěří na nějaká ta povodňová konta, a že když už, tak chtějí vědět kam a na co přispěli a tak jsme jim k tomu dali touto cestou příležitost. Ti co prostě chtěli, tak přišli, bavili se, pomohli a ještě si k tomu dobrému pocitu odnesli například zrovna potřebné hrábě na trávu, nebo super presovač na kávu, ze kterého si po tom celodenním hrabání udělají se sousedem lahodnou kávičku a u ní mu povypráví, jak k tomu super presovači vlastně přišli. Musím se ještě v  krátkosti zmínit o  dorovnání částky, která se osobně předala dne 16.6.2010 obci Vojníkov, o cestě do Vojníkova a o dalších plánech zabíjačkového týmu. Co se týče dorovnání chybějící částky, tak za tu musíme srdečně poděkovat panu starostovi, panu místostarostovi a paní účetní našeho obecního úřadu a taktéž paní vedoucí místní pošty. No a  cesta do Vojníkova byla trochu dlouhá, ale protože jel skoro celý zabíjačkový tým, tak byla i legrace (hlavně když nám do cíle chybělo necelých šest kilometrů a my se zamotali a ujeli jsme takových dobrých dvacet navíc), ale nakonec jsme tam dojeli a byli překvapeni srdečným a milým přivítáním, které pan starosta Vojníkova ukončil pozváním na výtečný společný oběd. Na oplátku jsme pana starostu pozvali na naší příští měšickou zabíjačku a tak prý pokud nebudou povodně a bude klid, tak určitě přijede a moc rád pozná obec Měšice a její občany. Vážení a milí, děkujeme všem kteří přišli, a kteří se na této akci podíleli a věříme, že si odnesli nejen ty materiální věci, ale hlavně věci, které okem nejsou vidět, věci na které si rukou nelze sáhnout, věci které se nedají za nic koupit a ani prodat a vovovovovo tom to je a o tom to hlavně v sobotu bylo. Za celý zabíjačkový tým vám přeji krásné léto a na viděnou v říjnu na měšické mega zabíjačce. Lída PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ: ZABÍJAČKOVÉMU TÝMU – Jarce, Láďovi, Pepovi a  Zuzce Chlumským, Honzovi Chrastilovi, Petře a Peťule Hrotákovým a Lubošovi Nešporovi. SPONZORŮM AKCE – Váš Kurýr s.r.o. Praha, Alumex Líbeznice, Evap Mratín, Viator Vektor s.r.o. Měšice, Smíšené zboží Eva Bejlková Měšice, Potraviny Janovský Měšice, Jiřina a Václav Hluchý Restaurace u Václava Měšice, Železářství Jitka Kalašová Měšice, All Unico s.r.o., Restaurace U  Syslů (Dřevák) Měšice, manželé Lancovi Měšice, Jan Nepraš Mratín, Vladimír a Kateřina Konvalinkovi Mratín, Libor Veselý Nová Ves, Renata Soukupová Odolena Voda, Alena Kepštová Nová Ves, Masi-co s.r.o. Měšice ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ: Michaele Krejčí Váš Kurýr s.r.o. Praha, Obecnímu Úřadu Měšice

Měšický zpravodaj - 31

autorka

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Červen 2010. Ročník 7, číslo 3. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. června 2010, příští číslo vyjde v srpnu 2010. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32