OBSAH: * úvaha * jednání ODV * Stezka písmáků 2003 * čtení na pokračování * informace * knihovnička * ekumenický Liliový kříž * poezie _______________________________________________________________________________________________________________________________
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. J 15,13 Letos se doba velikonoční protáhla celým měsícem květnem a tak se přímo nabízí spojit úvahu v „měsíci lásky“ s velikonoční úvahou o lásce. Je třeba hned na začátku poctivě přiznat, že je to pokus docela troufalý: všelijakých plytkostí, banalit a hloupostí o lásce už bylo napsáno jistě mnohem víc, než kolik by stihnul člověk za celý svůj život přečíst. A současně cokoliv rozumného, přiměřeného nebo dokonce moudrého člověk o lásce vysloví, ihned se vystavuje – s velkou pravděpodobností oprávněně – lehce zničujícímu dotazu: Když to tak skvěle víš, proč podle toho nežiješ?! Mou záchranou tu bude právě velikonoční svědectví Bible – a Vzor, na který v prvé řadě poukazuje. I když se vyhnu té nejpokleslejší podobě představ i vyjadřování, které jsou dnes s láskou spojované, nemůžu přehlédnout, že charakteristický postoj k lásce je nejčastěji koncentrován do slov: Já Tě chci, Chci ho mít, Ona mně patří, Je můj. Jinými slovy: milovat někoho – a být jím milován – znamená vlastnit poklad ohromné ceny. Vlastním-li ho, jsem na vrcholu blaha, pokud jej ztratím, propadám v nejtemnější beznaděj. Ježíš ke skutečnosti lásky přistupuje z úplně jiné pozice: Vydávám se za Tebe. Láska je v Ježíšově pojetí nabídnutím svého Já druhému Ty. Symbolicky vzato – jde o pohyb právě opačný, něž „vlastnické uchopení“: místo k sobě míří ke druhému. Ale tím to teprve začíná. Ke druhému nemíří nějaké „něco“ – byť sebehodnotnější. Druhému se do rukou svěřuje člověk sám. Upřímně řečeno – to na první pohled nemůže dopadnout dobře. Vždyť ten druhý – i při nejlepší vůli – se v tom mém Já bude pohybovat jako slon v porcelánu. Určitě si nevšimne toho, čemu se má obloukem vyhýbat, pošlape jistě všechna má duševní „kuří oka“, zatímco z mých předností a pokladů zaznamená sotva třetinu. Takže se mnou bude pořádně cvičit. A kdyby jen „cvičit“ – drtit mně bude! Leda, že by Ježíš nabídl nějaký trik, kterým by se tomu dalo zabránit… Ježíš ovšem žádný „trik“ nenabídne. Naopak! Naše tušení potvrdí: Toto je mé tělo, které se za Vás vydává… Toto je má krev, která se za vás vylévá…. Zkrátka: všemožné ochrany praskají, je obnaženo nechráněné Já – a teče krev. Někdy i doslovně, ale vždycky obrazně. Vystavit se působení lásky znamená souhlasit s tím, že nakonec budu někým podstatně jiným, než jsem byl na začátku. Mnohé, na čem jsem si zakládal, budu muset opustit. Leccos z toho, čemu jsem se chtěl za každou cenu vyhnout, budu muset absolvovat. A přitom: kde je jaká záruka, že tohle příšerné riskování – ano: bláznovství – má smysl? Totiž: znamená ono být podstatně jiným, že budu lepším – když mým partnerem v tomhle všem riskování je člověk stejně málo schopný jako já sám? To je otázka skutečně zásadní a bylo by krajně nezodpovědné se do toho riskantního dobrodružství lásky pustit, kdyby člověk na tu otázku neznal přesvědčivou odpověď. Jinak totiž velmi snadno dopadneme jako ten člověk v Ježíšově podobenství, který začne stavět dům – a najednou zjistí, že nemá na dokončení stavby. Protože – a to se zase můžeme podívat na velikonoční svědectví – člověk může vypadat a dopadat při tomhle riskantním milování hodně uboze, bezbranně a dokonce i neschopně. Jen si připomeňte Ježíše před Pilátem, Kaifášem, mezi opilými vojáky, kteří si z něj tropí legraci. „Jiným pomáhal – a sám sobě pomoci neumí? Ať sestoupí z kříže, ten Mesiáš, abychom to viděli a uvěřili!?“. Jestlipak Ježíš při tom vypadá jako hrdina? Takový Terminátor (Arnold Schwarzenegger) zvládá i podobné trable celkem hravě. Ne tak Ježíš: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne 1
tento kalich…“. Ježíš v úzkostech zápasil a jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve…Herodes doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale Ježíš mu na nic neodpovídal. Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi….Pilát se ho znovu otázal: „Nic neodpovídáš“ … Ježíš však už nic neodpověděl… Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť – a odvlekli ho na ukřižování … „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?!“ Opravdu milovat – to prostě znamená s jistotou jít vstříc mnohým situacím, kdy člověk vůbec nevypadá jako hrdina. Kdy nejen navenek, ale i v samém jádru vlastní bytosti klesá do prachu cesty a zaplavuje ho neodbytně pochybnost, zda všechno nebyl omyl a sázka na špatnou kartu. Každý, kdo si toto nechce připustit, dřív nebo později pokusy o lásku vzdá. Přesto je velikonoční poselství o lásce mnohem nadějnější, než by se z toho všeho zatím mohlo zdát. Stručně se dá vyjádřit jedinou větou: Ježíš podstoupil všechno toto ponížení, bezmocnost, utrpení a nakonec smrt právě proto, aby i naše upřímné, byť vždycky zoufale nedokonalé pokusy o lásku nekončily definitivním neúspěchem potvrzujícím neschopnost nás všech milovat. Od jeho vzkříšení máme trvalý příslib, že když se v lásce vydáváme druhému člověku, nevydáváme se pouze jemu, nýbrž současně a především samotné věčné Lásce. A právě ta je zárukou, že nic, co mělo v našem jakkoliv nedokonalém pokusu milovat cenu, nezanikne v nicotě – i kdyby to náš partner, naše děti, naší přátelé … nepřijali. Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Edy ODV v květnu mimořádně „zasedal po internetu“ a projednal: -
-
výsledky a dojmy z pouti ke sv. Jiří do Prahy – Strahova a do Hájku u Hostivic (viz reportáž v textu)
-
účast na odhalení památníku pronásledova ným a umučeným skautům (v textu je dále podrobný popis pořadu) dotazy k udělování Lil. kříže evangelíkům (otiskujeme starší ekumenickou verzi LK)
_______________________________________________________________________________________________________________________________
4. ročník Stezky písmáků Organizátoři soutěže přejí všem, kdo se na ni chystají, aby nalezli ve vybraných biblických knihách (informovali jsme o nich v dřívějších číslech NDS z tohoto roku) mnoho potěšení. Pro účely přípravy – hlavně těch, kdo teprve začínají anebo přecházejí do vyšší věkové skupiny připojujeme některé dřívější otázky (řešení naleznete v dalším textu tohoto čísla): 1. Jan Křtitel se oblékal do: a) lví kůže b) šatu z velbloudí srsti c) plátěné bederní roušky
4. Pro jaký minimální počet spravedlivých by Bůh nezničil Sodomu: a) 100 b) 10 c) 5
2. Anděl, který oznámil Alžbětě narození syna, se jmenoval: a) Michael b) Gabriel c) neměl žádné jméno
5. Kolik bylo podle Bible Abrahamovi let, když se mu narodil jeho dědic a) 300 b) 100 d) 50
3. V 1. listě Janově se praví, že „…Bůh je světlo…“ – rozhodni, jak verš pokračuje: a) …a to světlo svítí každou tmou. b) …a není v něm nejmenší tmy. c) …a žádná tma ho nepřemůže.
6. Před opuštěním Egypta měli Izraelité uskutečnit "Hospodinův hod beránka". Při něm a) měli mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. 2
b) měli uspořádat oslavy na Hospodinovu počest, hrát na strunné nástroje a zpívat. c) měli jíst jen málo, aby jim zbylo dostatek masa do zásoby na dlouhou cestu.
a) Kdo uhodí svého otce nebo matku, musí zemřít. b) Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít. c) Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu tak, že potratí, byť nepřišla sama o život, musí ti, kdo zahubili plod, musí zemřít.
7. Které z následujících pravidel NESPRÁVNĚ CITUJEME a tedy neobsahuje jej „Právo odvety":
Velkou radost a povzbuzení při tvorbě otázek nám připravují první došlé přihlášky! _______________________________________________________________________________________________________________________________
Oslava svátku svatého Jiří – sobota 26. 4. 2003 24. dubna slaví každoročně všichni skauti na celém světě jako svátek svého patrona, svatého Jiří. Tento mýtický hrdina, který přemohl podle legendy v dávných časech zlého draka, je dodnes vzorem nám všem – i my musíme bojovat se svými „draky“, a bude-li takový boj úspěšný, to záleží na každém z nás... Protože letos připadl 24. duben na čtvrtek, kdy většina z nás musí do školy či zaměstnání, přesunuli jsme oslavu na následující sobotu. Slavnost jsme začali mší svatou, kterou od 10:00 hodin sloužil ve strahovském klášteře br. J. Zikmund-Balú (místonáčelník Junáka). Bylo krásné tvořit společenství s bratry a sestrami z jiných oddílů v přítomnosti Boží. Oproti minulému roku však bylo zřejmé, že se nás sešlo přeci jen o něco méně... V závěru bohoslužby se udělovala skautská vyznamenání, nejvyšší ocenění získal br. Miloš Blažek-Merkur za dlouholetou činnost Ekumenické lesní školy. Po mši svaté jsme se všichni přesunuli na Pohořelec, odkud nás autobus odvezl do Hájku u Hostivic, bývalého kláštera Františkánů. Toto místo, které bylo za období komunismu využíváno pro vojenské účely, bylo františkánskému řádu znovu vráceno. Leckde je však vidět, že peněz na nezbytné opravy se nedostává... Protože byl čas oběda, dali jsme si chutné párky s hořčicí a čajem a pak už nadešel čas soutěživého klání. Všichni přítomní (bylo tu několik oddílů z Prahy, ale i skauti z daleké Třeboně!) se rozdělili do devíti soutěžních hlídek. Na celkem deseti stanovištích, kde bylo třeba přenášet vodu, jezdit jako tramvaj, projít labyrintem z provazů či mířit na kuželky) družstva získávala části legendy o svatém Jiří. Tyto si však v průběhu hry museli všichni pamatovat, sepsání legendy bylo totiž úkolem až v samém závěru soutěže. Když se pogratulovalo vítězům a zvolala čest poraženým, následovala poslední část programu – slavnostní táborový oheň. U toho se, bohužel, sešly již jen oddíly ze střediska LUX a skautský oddíl YMCA, vedený br. Šrámkem-Dikim. I tak však vládla mezi všemi pravá bratrská a sesterská atmosféra, takže když jsme akci zakončovali zpěvem večerky, bylo všem jasné, že se za rok jistě sejdeme u příležitosti slavení svátku sv. Jiří znovu. Vojtěch Dabrowski _____________________________________________________________________________________
3
V historicky nejstarším kostelíku sv. Jiří na Horním náměstí v Přerově celebroval otec Mgr. Jaroslav Kníchal v sobotu 26. dubna 2003 slavnostní bohoslužbu za všechny přerovské - známé i neznámé - nositele křestních jmen JIŘÍ a JAROSLAV, kteří v minulém týdnu slavili své jmeniny. Tradice každoročního slavení bohoslužby v tomto chrámu Páně k poctě nositelů těchto jmen sahá hluboko do dávné historie našeho města a je zaznamenána v starých análech města. Je zmiňována nejen v soukromých archiváliích, ale také v depozitáři někdejšího Okresního archivu v Přerově, vedeného svého času PhDr. Vojtěchem Cekotou – blahé paměti … V homilii vzpomněl páter Jaroslav Kníchal historiografii sv. Jiří, světce rytířského ducha a patrona celosvětového skautingu (k jehož poctě byly v těchto dnech slouženy GEORGIÁDY po celé zeměkouli) … Jménem Jiří jsou křtěni zejména Britové a obyvatelé anglosaského původu (Australané, částečně i Kanaďané a Američané), ze slovanských zemí zvl. česká, ruská a bulharská populace. Na rozdíl od nositelů jména Jiří se Jaroslavové „rekrutují“ téměř výhradně ze slovanského obyvatelstva. Po bohoslužbě převzal otec Jaroslav (při příležitosti jeho jmenin) kytici bílých růží – jako projev díků a sympatií za jeho pastorační činnost v přerovském děkanátu. Předala mu je delegace místních katolických žen a dívek. V Přerově 28. dubna L.P. 2003 Zaznamenal: oldskaut ALBI z „Jižního Clondiku“ – František Antonín Cigánek
_____________________________________________________________________________________ Zkušební komise OČK
„Myšlenkové základy skautingu. Historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení V. zkušebního období v roce 2003. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 17. října 2003 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 28. a sobotu 29. listopadu 2003 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“ a komise rovněž doporučuje „Čítanku
pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 10. října 2003.
Poštovní adresa: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) e-mailová adresa:
[email protected] (tel.281865223). ____________________________________________________________________________________
Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová 9. Modlitba a charismatické projevy Nová vlna charismatického hnutí dorazila do našich zemí v 80. letech 20. stol. Nutně s sebou přinesla zájem o doprovodné jevy charismatického hnutí, tedy o věci „neobvyklé“. Některé z církví reagovaly tím, že diskuse na podobná témata zakázaly a lidi se zájmem o charismatické hnutí se stali apriori podezře lými. Tabuizace tématu však nezabránila excesům, naopak je ještě spíše posílila. Méně vyzrálí jedinci se doslova vrhli na honbu za vším kuriózním a podivným, aniž by rozlišovali dobré věci od špatných či za chovávali zdravou míru – a často i zdravý rozum. V důsledku vývoje se u nás na počátku 90. let objevilo několik denominací, nad jejichž praxí si lze právem dělat otazník. V jiných společenstvích se charisma tické projevy staly takovým šlágrem, že dokonce existoval tlak na členy společenství, aby se tímto způso 4
bem projevovali. Podle míry projevených charismat pak byla oceňována jejich duchovnost. Z jiných spo lečenství na opačné straně spektra byli naopak zase charismatici vytlačeni. Téma charismatických projevů je tedy zatíženo mnoha emocemi a tabu, nicméně i toto téma patří do oblasti spirituální teologie a i charismatický přístup je – pokud se nese v souladu s Písmem – legitimním přístupem. Je nutno akceptovat, že církvi byly svěřeny také nadpřirozené Boží dary a že Bůh sám rozhoduje, kdo se stane jejich nositelem. Pokud však budeme pozorně číst texty 1. K 12-14, Ř 12,6-8 a 1. Pt 4,9-11, uvi díme, že charismata nejsou nikdy dávána pro zvýšení osobní prestiže či vytváření senzací, ale pro službu druhým. Charisma si nelze na Bohu vynutit ani koupit, je to svobodný Boží dar, který Pán dává podle své vlastní moudrosti. Člověk může tento dar pouze svobodně přijmout s otevřeností a s vědomím, že obda rování s sebou nese i břemeno odpovědnosti. Dá se říci, že otevřenost a odpovědnost jsou nutné pod mínky k tomu být vůbec křesťanem. Velmi často diskutovaným charismatem, které se vztahuje k tématu modlitby, je tzv. modlitba v jazycích (glosolalie). Jde o to, že se člověk modlí jazykem, kterému nerozumí (nechme stranou diskuse, zda se jedná o jazyk na zemi existující, jak to lze zkoumat, atd.). V bibli máme řečeno, že tento dar slouží k osobnímu budování (1. K 14,4). K čemu může být nesrozumitelná modlitba dobrá? Např. tam, kde člověku běžné vyjadřování nestačí a on má přesto potřebu vyjádřit se slovy. To může být v okamžicích velké radosti, ale i v situaci velké bolesti či starosti, kdy už lidský rozum neví, jak se v té dané situaci modlit. Může to být i tehdy, kdy přichází velká únava a duchovní vyprahlost. Pro modlícího se je jeho modlitba aktem důvěry v Boha – vždyť neví, o co se modlí – a někdy i aktem určité pokory, protože my, osvícení lidé rozumu, nemáme rádi záhady a nejasnosti. Modlit se v jazyce, kterému člověk nerozumí s sebou může nést i pocit, že ze sebe dělám hlupáka. Ale i tento pocit k tomu všemu patří. Pamatujme, že Bůh má smysl pro humor a občas mu naše racionalita musí být k smíchu. Modlící je schopen tento dar ovládat, takže o mnoha lidech, kteří jej dostali, to ani nemusíme vědět. Na odiv jej vystavují pouze ti, kdo jej objevili nedávno a žijí ještě v euforii. Chovají se jako děti, které dostali krásnou novou hračku a musí s ní za každou cenu pochlubit svému okolí. Takové projevy je nutno tolerovat, unést a postupně usměrnit. Rozhodně není na místě bagatelizace ani srážení, mohli bychom se druhého dotknout na nejcitlivějším místě. Člověk se může přirozeně také stát nositelem jiného charismatu. Moudrý a zralý člověk nenosí svůj dar před sebou jako korouhev, aby všichni viděli, spíše pečuje o to, aby jeho dar „pracoval“ a nestará se o svou autoritu. Ve zdravém společenství se charisma prosadí a není třeba se zaštiťovat výroky typu: „Pán mi řekl…“. Zdravé společenství však také přespříliš netlačí na konformitu svých členů; podle výše cito vaných textů se má církev radovat z různosti. A zdravé společenství je si také vědomé nebezpečí, že neobvyklé věci přitahují psychicky labilní jedince a je třeba počítat i s řešením situací s tím spojených.
5
Naše usilování v následujícím měsíci nelze zaměřit směrem, že od Pána získáme nějaké to charisma. Takto věci opravdu nefungují. Ale můžeme vážně přemýšlet o těch, kteří jsou kolem nás (třeba i v našem společenství) a jejich projevy zbožnosti jsou odlišné od těch našich. Možná nás tím někdy dráždí. Je však na místě spíše děkovat za to, že jsou jiní než my a snažit se hledat věci v jejich přístupu, za které můžeme být vděční a které nás obohacují. Jen ten, kdo se umí pozorně dívat, dokáže např. nepřehlédnout mezi mladými, aktivními a úspěšnými takové ty nenápadné stařenky, u nichž vám až po čase dojde, že když řeknou, že se za něco budou modlit, můžete čekat, že se pohne hora. Můžeme v následujícím měsíci prosit i sami za sebe, abychom byli otevřenější, tolerantnější a odpovědnější. _____________________________________________________________________________________
S k a u t s k á n a d a c e J a ro s l a v a F o g l a r a Grantový program
Dobré skutky - rok po povodni
sami – např. díky osobním kontaktům z loňské pomoci, ve spolupráci s místními skauty, obecními úřady apod. Pokud nevíte kam jet, zašlete nám svůj záměr (počet osob, počet pracovních dnů, termín) a společně se pokusíme najít konkrétní místo. Projekt musí být realizován do konce srpna 2003. Uzávěrky Uzávěrky přijímání projektů jsou 30. 5. 2003 a do 27. 6. 2003. Při využití druhého termínu je pak nutné podepsat smlouvu o poskytnutí nadačního příspěvku v průběhu července.
V loňském roce Českou republiku postihly ničivé záplavy. Na odstraňování jejich následků se podílely tisíce lidí. Přestože všichni udělali hodně práce, další dobrovolníci jsou potřeba na mnoha místech i letos. Proto Skautská nadace Jaroslava Foglara vyhlašuje grantový program „Rok po povodni“. Program finančně podporuje společnost Člověk v tísni, o.p.s. ze sbírky SOS Povodně. Kdo může žádat O grant může požádat organizační jednotka občanského sdružení dětí a mládeže s právní subjektivitou a je určen oddílům, Kritéria posuzování projektů roverským skupinám apod., které letos pojednou Projekty posuzuje Správní rada Nadace a pomáhat při odstraňování následků loňských zástupce společnosti Člověk v tísni, o.p.s. Pro povodní. schválení projektu je klíčová potřeba pomoci Na co je grant určen v daném místě a přiměřenost nákladů k množství Grant je možné žádat na úhradu potřeb vložené dobrovolné práce. dobrovolníků: náklady na dopravu do a z místa Rozhodnutí Správní rady Nadace je pomoci, náklady na ubytování a stravné, osobní konečné, na nadační příspěvek není právní pracovní ochranné pomůcky, ve zdůvodněných nárok. případech i pracovní nářadí a další náklady Další informace nezbytné k účinné realizaci pomoci (např. odvoz Pokud si nejste jisti, zda projekt podat či odpadu apod.). Grant nelze použít na náklady, jak vyplnit formulář, zeptejte se e-mailem které přímo nesouvisí s pomocí (např. (
[email protected]), nebo zavolejte tajemníka volnočasové aktivity v době akce – vstupné na SNJF Pavla Černého na tel. 234 621 451. Po kulturu apod.). předchozí domluvě je možná i schůzka na ústředí Projekt Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Projekt (žádost o grant) by měl Nadace dává přednost elektronické obsahovat přesné určení místa a příjemce komunikaci. pomoci. Kde budete pomáhat byste měli zajistit _____________________________________________________________________________________
Řešení dřívějších otázek ze Stezky písmáků, uvedených na str. 2: 1.b) ; 2.b) ; 3.b) ; 4.b) ; 5.b) ; 6.a) ; 7.c) ______________________________________________ 6
V sobotu dne 10. května 2003 přesně ve 13 hodin zazněla prostorem před Strašnickým krematoriem v Praze třikrát polnice. Mezinárodní skautský signál se nesl nad hlavami zhruba sta zúčastněných skautek a skautů všeho věku hlavně z řad Junáka, ale také ze Svazu skautů a skautek ČR a Skautingu ABS, doprovázených jejich přáteli a příznivci skautingu v Česku i na Slovensku, zejména zástupci YMCA, woodcrafterů a skupiny RAF (se svijí vlajkou). Památník byl zbudován dle předlohy autora – br. V. Pechara – z roku 2002 díky iniciativě družiny „Strážců Svojsíkova hrobu“ a Pražské rady JUNÁKA. Tým Strážců Svojsíkova hrobu (zastoupený ses. J. Titzlovou, Z. Krejčíkovou a br. P. Husníkem-Kennedym) provedl přípravu pietního aktu a při jeho průběhu nezapomněl na sebemenší detail, včetně včasné výměny unavených dětí v čestné řadě s vlajkami. Br. František Bobek – Stopař pronesl projev, který připomněl některá jména skautů a skautek, kteří za celé období trvání skautingu již za Rakouska a později v době trvání Československa položili své životy ve válkách a za represálií totalitních režimů. Jména všech, které se podařilo zjistit, byla vložena do zapečetěné urny a během aktu vložena za zpěvu skautské hymny do symbolického hrobu u paty památníku. K pohnutí účastníků se připojila také příroda, kterou milovali i naši padlí, delší dobu trvajícím deštěm. Řadu přítomných jistě také potěšilo, že v čestné řadě okolo památníku stál také za Pražskou obec sokolskou br. Alexander Haller (z Prahy-Podolí) s krásným historickým praporem; ostatně český skauting nejenže vznikl v řadách Sokola, ale Sokolové několikrát také v dobách zákazů skautování přijímali mezi sebe s pochopením skautky a skauty jako své sestry a bratry. Vlastní pietní akt doprovázela za řízení Z. Kožinové hra kvarteta České filharmonie z děl A. Dvořáka, Z. Fibicha a J. S. Bacha. Těžký život uvězněných zprostředkovala "muklovská" báseň "Koridor" (autor František Bobek a Oldřich Rodenbarn), přednesená Violou Zinkovou (někdejší členkou brněnského Mahenova divadla). Zatímco všichni pamětníci celého období procítěně zpívali Českou a Slovenskou národní hymnu, přítomné světlušky a vlčata toto spojení hymen zřejmě překvapilo – jistě jim to bude připomínkou toho, že vznik a trvání Československa spočíval také na souručenství skautek a skautů. V zázemí celé akce byla Pražská rada Junáka a aktu se osobně zúčastnil její předseda br. Václav Obadálek – Bobr i její tajemník br. Tomáš Szennai – TomSet. Dále se aktu zúčastnil náčelník Junáka br. Zdeněk Prančl – Wabi, místonáčelní kmene oldskautů ses. Jiřina Adeéová – Jikra, a místostarosta Junáka br. Jiří Navrátil, za SSS ČR br. Michal Vondráček – Dali. Na desku památníku položili kytice rovněž zástupci Hlavního kapitanátu vodních skautů (přítomna byla i dřívější HK ses. Vlasta Páleníková). V čele delegace Svojsíkova oddílu byl br. Jan Písko. Čestnou stráž držel i zástupce Oddílu Velena Fanderlika a nakonec – po opětovném zaznění večerky na polnici, doprovázené zpěvem přítomných – v tichém zamyšlení postáli u památníku žijící, dříve persekvované skautky a dříve věznění skauti. "Signálem" k ukončení této významné chvíle bylo poděkování zúčastněným i sponzorům, což však neznamenalo okamžitý rozchod. Ještě dobrou hodinu postávali k údivu návštěvníků krematoria velké skupiny skautek a skautů v činovnických i polních krojích a využívali toho, že se zde sešli z mnoha koutů naší vlasti. Zprávu podávají účastníci slavnostního aktu: František Cigánek – Albi a Vladislav Jech - Kamzík
7
K N I H O V N I Č KA "Dobrý" a "špatný" Základní výrazy "dobrý" a "špatný", popisují dva primární a nevysvětlitelné pocity, nejsou a nikdy nebyly používány správně. Věci, které jsou špatné, nenazve ten, kdo s nimi přijde do styku, dobrými, ale věci, které jsou dobré, nazývá špatnými většina lidstva. Dovolte mi, abych to trochu vysvětlil: Určité věci jsou od začátku a vůbec špatné, jako třeba bolest, a nikdo, ani blá zen, nebude tvrdit, že bolení zubů je samo o sobě dobré, na druhé straně však nůž, který je tupý a nechce řezat, se nazve špatným nožem, což vůbec není pravda. Není pouze dobrý jako ostatní nože, na které si lidé zvykli. I ten nejtupější a nej hrubší nůž, který kdy rozřezal tužku na kusy místo aby ji oře zal, je dobrý, pokud je to nůž. V kamenné době by ho považovali za zázrak. To, co pokládáme za špatný nůž, je dobrý nůž, který
není dost dobrý pro nás, to čemu říkáme špatný klobouk, je dobrý klobouk, ale ne dost dobrý pro nás, to co považujeme za špatné jídlo, je dobré jídlo, pouze ne dost dobré pro nás, to co nazý váme špatnou civilizací, je dobrá civilizace, jenže ne dost dobrá pro nás. Prohlašujeme většinu histo rie lidstva za špatnou ne proto, že je špatná, ale protože my si namlouváme, že jsme lepší. To je očividně nesprávná zásada. Slo nová kost možná není bílá jako sníh, ale ani celá Antarktida ji nedokáže udělat černou. A proto se mi zdá velice ne spravedlivé, že lidé stále označují za špatné všechno, co bylo dost dobré k tomu, aby se něco jiného zlepšilo, a že ustavičně odkopávají žebřík, po kterém vylezli. Gilbert Keith Chesterton: Ohromné maličkosti, Academia 1994, s. 57.
______________________________________________________
UPOZORNĚNÍ EKUMENICKÉ LESNÍ ŠKOLY Ne všem odběratelům Na dobré stopě je známo, že ELŠ vydala již celou řadu titulů ve své edici. Přinášíme proto jejich přehled, který předal redakci br. Miloš Blažek-Merkur. Jedná se především o doporučenou četbu pro uchazeče nebo již nositele Odborné činovnické kvalifikace „Myšlenkové základy skautingu; historie“: L.Rusek-Šaman: Duchovní aspekty výtvarného umění L.Rusek-Šaman: Úvahy o skautingu, skautování a skautství L.Rusek-Šaman: Hledání L.Rusek-Šaman: Zlatá Adriadnina nit L.Rusek-Šaman: Skauting jako svědectví a služba L.Rusek-Šaman: Návraty k pramenům Z. Navrátil-Fetišek: Etika a morálka ve skautingu T. Biňovec-At-pui: Modlitby skautů L.Rusek-Šaman: Zahrady zázraků Pro úplnost ještě připomínáme, že ze Skautských seminářů vyšly celkem díly č. I. – III.
8
Tento zpravodaj vydává s podporou programu PHARE Evropské Unie pro přátele
této charitativní křesťanské komunity Diakonie ČCE – středisko Betlém v Kloboukách u Brna.
9
Spolu s časopisem obdržela redakce NDS také následující výzvu pro všechny, kdo by se chtěli zapojit do tohoto ekumenického projektu. Samotný domov „Betlém“ poskytuje od prosince 1990 trvalé ubytování a všestrannou
sociální péči dospělým lidem s těžkým tělesným postižením. Ke středisku patří také domov „Narnie“ v Mokrůvkách, který zahájil svoji činnost v říjnu 1992 a poskytuje sociální péči 14 dětem s mentálním a kombinovaným postižením.
Středisko Diakonie Českobratrské církve evangelické BETLÉM naléhavě hledá pečovatele a pečovatelky do svého křesťanského komunitního Domova „Betlém“ v Kloboukách u Brna. Hledáme mladé křesťansky věřící muže a ženy bez rozdílu vyznání, bez rodinných závazků, ochotné s Boží pomocí nejméně 1 rok s láskou sloužit našim těžce tělesně handicapovaným bratřím a sestrám na vozíčku a sdílet přitom život v ekumenickém křesťanském společenství. Pro mladé muže je možné domluvit i zde vykonání civilní služby (podmínkou je ochota přihlásit se k trvalému bydlišti na adrese střediska). V Domově „Betlém“, který byl slavnostně otevřen již 8.12.1990, poskytujeme trvalé ubytování a ošetřovatelskou péči 9 - 10 lidem s těžkým tělesným postižením, především vozíčkářům. Péči uskutečňujeme formou osobní asistence, tzn. že každý obyvatel a host má svého asistenta či asistentku, kteří se po týdnu střídají. V rámci společného života mají handicapovaní obyvatelé i jejich asistenti rovná práva. Společně rozhodujeme např. o přijímání nových pracovníků a obyvatel, o plánování různých akcí a o celkové tvářnosti života v domově. Nejdůležitějším principem života v „Betlémě“ zůstává především snaha o láskyplné, otevřené vztahy a společně sdílený život včetně společných modliteb. A pak také zásada, že vše v „Betlémě“ se podřizuje individuálním potřebám našich handicapovaných obyvatel – a nikoliv naopak, jak to bývá v různých ústavech … Zájemce o službu na „Betlémě“ prosíme: pokud se nám chcete ozvat, učiňte to bez prodlení … Nejdříve je totiž třeba, abyste po domluvě přijeli na 14-ti denní zkušební pobyt, který je podmínkou přijetí do naší komunity. Bůh žehnej všem, kteří tuto výzvu uslyší a ozvou se nám! BETLÉM, Císařova 27, 691 72 Klobouky u Brna tel. 519 419 848 nebo 777 936 580 (ředitel Petr Hejl) E-mail:
[email protected] Internetové stránky: http://betlem.diakoniecce.cz
Středisko Diakonie má také „Stavební skupinu Betlém“, kterou tvoří řemeslníci, pracující na modernizaci a rekonstrukci
areálů střediska. Zároveň přijímají stavební zakázky v okolí a tím finančně přispívají středisku.
Vedení střediska má podnětnou koncepci, která vychází z velice náročného poslání této charitativní činnosti – snaží se, aby všichni, kdo jsou ve středisku za činnost odpovědní, žili s těmi, o které pečují, společným intenzívním křesťanským životem. 10
______________________________________________________________________
11
12
13
14
Odbor duchovní výchovy Junáka a redakce Na dobré stopě oznamují se smutkem i s vděčností za službu v řadách původní Duchovní rady i pro oldskauting:
Marie Procházková-Marijka, oldskautka a bývalá členka duchovní rady Junáka, skonala 8. 5. 2003 v Motolské nemocnici. Dne 12. 4. 2003, den po smrti svého manžela (zemřel 11. 4. 2003), zde předtím oslavila své 81. narozeniny. Na jeho pohřbu ještě byla na vozíku a držela se dobře, ale po propuštění z nemocnice se po týdnu přiblížil její konec. Pohřeb byl vykonán ve středu 21. 5. 2003 z chrámu u sv. Václava na Smíchově. Po ukončení obřadu a výkropu rakve zazpívali přítomní skautkou Večerku a Jančíkovo "Děkuji Ti maminko". K doprovodu byl pozván také Petr Lutka. Po mši sv. byly její ostatky odvezeny do krematoria. Za účast na posledním rozloučení i za projevenou účast děkuje dcera Jasna Procházková, Nepomucká 7, 150 00 Praha 5 – Košíře (Tel.: 257 216 532, mobil 6O6 880 101). Jiří Zajíc – Edy a členové Junáka-ODV
______________________________________________________________________
GLOSA K VIZITACI PŘEROVSKÉHO SPOLEČENSTVÍ SFŘ V sobotu dne 05. dubna 2003 se konala v Křesťanském vzdělávacím a kulturním centru SONUS v Přerově bratrská a pastorační vizitace Sekulárního františkánského řádu - SFŘ – Přerov. Na vizitaci vyslala Národní rada SFŘ ČR svou sekretářku, sestru Anežku F i š e r o v o u a poradce NR SFŘ bratra Česlava K ř í ž a l u – OFM. Hlavním pastoračním vizitátorem byl otec Augustin Š v á č e k – OFMCap. Zahájením této významné akce (nejen pro místní františkánské společenství, ale pro celou věřící obec přerovského děkanátu) byla Křížová cesta ve farním kostele sv. Vavřince, po ní celebroval mši svatou brněnský kapucín P. A. Šváček – po bohoslužbě se františkáni odebrali do SONUSu, kde byla sestra Anežka detailně informována o aktivitách SFŘ Přerov, uskutečněných v průběhu posledních tří let, m.j. o vykonaných společných exerciciích, františkánských poutích na Sv. Hostýně, oblastních setkáních SFŘ ve Špičkách u Hranic na Moravě, v Olomouci a na Velehradě aj.. Hovořilo se také o využívání možností externího studia františkánské spirituality na Cyrilometodějské teologické fakultě Palackého
univerzity v Olomouci, o „zvyšování kvalifikace“ (doplňkovém vzdělávání) ministrů a formátorů jednotlivých františkánských společenství, o účasti delegátů na národní volební kapitulu, o programech měsíčních kapitulních setkávání se členů SFŘ Přerov s přidruženými členy a přáteli sv. Františka, v návaznosti na součinnost a vzájemnou spolupráci s mariánsko-fatimským apoštolátem, včetně zapojováním se do veřejného a společensko-politického dění nejen v českých zemích, ale také v zahraničí. Diskutovalo se o praktickém naplňování našich řeholních povinností, o konstituci, novelách stanov, charismatické jednotě SFŘ na všech úrovních, o důsledném přístupu k realizaci 15
evangelního způsobu života, františkánském chápání významu slova „chudoba“ – jako projevu skutečné františkánské „minority“ (OFM) v dnešní rozporuplné době … Každý měl možnost vyjádřit se k „své zasvěcenosti ve světě“, k „vzájemnému darování se jeden druhému“ dle hesla „SLOUŽÍM“ (ve smyslu řeholním i všeobecně lidském) … Mezitím, co sestra Anežka štafetově sondovala v „plénu“ praktické naplňování františkánského „životního stylu“ jednotlivých členů našeho společenství, ověřila si „stav členské základny“ (počty profesantů, kandidátů, noviců), otec Augustin si bral „na potaz“ každého z nás „mezi čtyřma očima“: zjišťovali jsme formou vzájemného sdělování se - jak hluboko máme zakopané – Pánem nám svěřené „hřivny“, nakolik je efektivně, tedy „ekonomicky správně“ - využíváme v běžném, všedním životě. Po poledním agape následovaly tajné volby ministra místního SFŘ, jeho zástupce a
dalších členů rady (formátora, sekretáře a pokladníka) SFŘ Přerov - za řízení sestry Anežky a „přísného notářského dohledu“ otce Augustina. Staronoví i nově zvolení členové místní rady složili v závěru do rukou sestry sekretářky NR SFŘ „slib věrného plnění svých povinností“ dle stanov SFŘ ČR – a vzájemně si poděkovali za důvěru. Posléze se dohodli na termínu společného setkání přerovských terciářů s otcem Janem Maria Vianneyem L i n h a r t e m (červen ´03) v SONUSu Přerov a na termínu konání společných duchovních cvičení s otcem A. Š v á č k e m OFMCap. (21. - 24. srpna 2003) v Pavlovicích u Přerova. Pro všechny přerovské františkány znamenala bratrská a pastorační vizitace nesmírné duchovní obohacení – opravdové „dobití baterek“ ve dnech válečného konfliktu v Iráku.
Přerově 6. dubna L. P. 2003 zaznamenal: František Antonín Cigánek v. r. _____________________________________________________________________________________
O T Á Z K Y To všechno ví je Bůh, z Jeho vůle vše je a ač nás Jeho Světlo přelaskavě hřeje, my slabí, slepí, hříšně malověrní, toneme v tůni černočerné černi... Dej, věčný Bože, ve své laskavosti, nechť svého úkolu se naše duše zhostí a podpírány andělskými křídly vznesou se tam, kde Tvoje Láska sídlí!
Kdo je to "já" a co je to ve mně? Uzlíček nervů a nese mě Země odněkud někam naší galaxií... Proč vlastně lidé, zvěř a ptáci žijí, proč kvete jetel, proč jablka voní? Proč plyne Čas, proč z letoška je"loni"?
Ladislav Rusek – Šaman
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16
