Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a veterinářství

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a veterinářství

Zoohygienické podmínky chovu prasnic a selat Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

MVDr. Jaromír Šívara

Přikrylová Jana

-1-

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zoohygienické podmínky chovu

prasnic a selat vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

Dne ………………………………… Podpis ………………………….

-2-

Ráda bych touto cestou poděkovala MVDr. Jaromíru Šívarovi za odbornou spolupráci při realizaci této bakalářské práce, za poskytnutou pomoc i za metodické vedení. Dále děkuji rodině za umožnění studia, podporu a pomoc při zpracování bakalářské práce.

-3-

ABSTRAKT Tato práce se týká nebezpečných nákaz, které mohou zasáhnout chov prasat. Je kladen důraz na kvalitu stájového prostředí, jako nástroje v prevenci šíření chorob. Bakalářská práce řeší nejlepší možnou organizaci chovu tak, aby mohly být co nejefektivněji prováděny zásady zoohygieny, jako je desinfekce, dezinsekce a deratizace. Jsou analyzovány problémy chovu selat po odstavu a na závěr práce poskytuje návrh zootechnických princip pro farmu jako celek. Klíčová slova: zoohygiena, prevence, sele, prasnice

-4-

ABSTRACT This thesis is concerned with dangerous diseases, taht can posssibly strike pig breeding. It emphasizes the importance of a suitable environment as a preventative measure against the spread of an infection. This work is resolving the best possible organization of pig breeding in a way, taht the most effective snímal hygienic arrangements such as disinfection, desinsection, and deratization could done be in the framework of all-in / all-out. It analyse probléme of rearing pigs after removing them from thein birth places. In the end. This work provides a suggestion of snímal hygienic principle for this section as well as for the whole farm. Key expressions: animal hygiene, prevention, sow, porker

-5-

OBSAH 1 ÚVOD …………………………………………...……….…………….8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED………………………...……….…………….9 2.1 Význam zoohygieny v chovu prasat………...…………….…………….9 2.2 Kategorizace chorob prasat…………………...…………..……………10 2.2.1 Legislativa nebezpečných nákaz………...…..……………………….10 2.2.2 Přehled akcí hrazených ze státního rozpočtu....………………….…..13 2.2.3 Přehled akcí hrazených chovatelem……….…………………………14 2.2.4 Dobrovolné zdravotní programy…………….……………………….14 2.2.5 Nové choroby………………………………….…………………….18 2.2.6 Novelizace hlášení nákaz…………………..…...…………………...19 3 CHOV PRASNIC……………………………………..…...………....21 3.1 Technologie ustájení prasnic……………………..…...……………….21 3.1.1 Vysokobřezí rodící a kojící prasnice – porodna.....………………….21 3.1.1.1 Individuální ustájení…………...………..…………………………21 3.1.1.2 Skupinové ustájení……………..……..…………...........................23 3.1.2 Prasnice jalové a březí…………………..…..……………………….23 3.1.2.1 Skupinové ustájení – řezárna……………………...........................23 3.1.2.2 Individuální ustájení – nalévárna………………………………….23 3.2 Způsoby ochrany chovu před zavlečením nákaz.……..………………24 3.2.1 Uzavřený obrat stáda…..…………….………………………….…..24 3.2.2 Turnusový zástav………..………………….…………………….…24 3.3 Nároky na stájové prostředí……..……………….……………………25 3.3.1 Mikroklima………………..…………………………………………25 3.3.1.1 Fyzikální faktory…...………...……………………………………25 3.3.1.2 Chemické faktory…...…………..…………………………………30 3.3.1.3 Biologické faktory…...………..…………………………………...31 3.4 Hygiena vody a napájení……………...….……………………………32 3.4.1 Příjem a význam vody………….……………………………………32 3.4.2 Druhy vod podle použití……….....…………………………………33 3.4.3 Kvalita pitné vody…………………..…………………………...…..33 3.5 Kvalita krmiva………………………………..………………………..34

-6-

4 ODCHOV SELAT…………………………………………………….34 4.1 Technologie ustájení selat……………...………………………………34 4.1.1 Skupinové ustájení…………………………………...………………34 4.1.2 Podlahy a podestýlka………………………………...………………35 4.1.3 Odkliz exkrementů…………………………………...………………36 4.1.4 Hrazení, stropy a stěny………….…………………...……………….36 4.2 Krmné technologie……………………..…………………...…………..36 4.2.1 Srovnání krmných systémů……….………………...………………...36 4.2.2 Kvalita krmiv……………………………………...………………….37 4.3 Větrání………………………………………...………...……………...37 5 NÁVRH ZOOHYGIENICKÝCH OPATŘENÍ.…………...…………42 5.1 Možnost přenosu nákaz………………………………...…………….....42 5.1.1 Umístění farmy………………………………...………………….….43 5.1.2 Dezinfekční vjezd a transport zvířat…………...……………………..43 5.1.3 Administrativní budova……………………...…………………….…44 5.1.4 Krmivo a ostatní dodávky………….…...……………………………45 5.1.5 Likvidace výkalů……………………….…………………………….45 5.1.6 Kafilerní box…………………………...……………………………..45 5.1.7 Rampy a koridory……………………….……………………………46 5.2 Asanace prostředí……………………………..………………………..46 5.2.1 Význam asanace……………………….…………………………….46 5.2.2 Dezinfekce……………………………..…………………………….47 5.2.3 Dezinsekce……………………………..…………………………….48 5.2.4 Deratizace…………………………….....…………………………...49 6 ZÁVĚR……………………………………………….……………….50 7 SEZNAM LITERATURY…………………………...………………..51 8 PŘÍLOHY – obrázky……………………………….…………………52

-7-

1 Úvod Jako maso jsou definovány všechny části těl živočichů v čerstvém nebo upraveném stavu, které se hodí k lidské výživě. Nejvýznamnější složkou masa z nutričního hlediska je obsah bílkovin. Maso obsahuje většinou tzv. „plnohodnotné bílkoviny“ obsahující všechny esenciální aminokyseliny. V čisté svalovině se obecně uvádí obsah bílkovin v rozmezí mezi 18-22%. Dále obsahuje tuky, vitaminy a minerální látky. Vepřové maso se podílí téměř 40% na celkovém objemu vyrobeného masa a je od roku 1965 světově nejvíce produkovaným masem. Podobná situace je i v rámci České republiky, kde produkce vepřového masa vede oproti hovězímu a drůbežímu masu. Obliba vepřového masa u nás je způsobena zejména chutností /ne nadarmo je národním jídlem vepřová pečeně se zelím/ a za druhé snadností chovu prasat, ale zdůrazňuji zejména v menších chovech a v domácích podmínkách drobnochovatelů, kde je jednodušší udržet uspokojivý zdravotní stav zvířat než ve velkochovech, v nichž snadno může dojít k šíření nebezpečných onemocnění a následně k velkým ekonomickým ztrátám. Tab. č. 1 Spotřeba masa v České republice(Simeonovová 2003) Maso

1989

1997

2001

Hovězí

30,0

16,1

10,2

Vepřové

49,9

45,8

40,9

Drůbeží

13,0

15,3

22,9

Vstupem do EU se situace zkomplikovala, jelikož chov prasat a drůbeže je nejliberálnější komoditou v rámci celé zemědělské politiky, což znamená, že není svázán žádnými produkčními kvótami ani přímo podporován subvencemi. O všem rozhoduje trh. Proto vyvstává problém, jak být co nejvíce konkurenceschopní v porovnání se západními producenty vepřového masa. Prvním problémem je podíl libové svaloviny, který je ovšem k dané problematice méně podstatný a lépe řešitelný, na rozdíl od tzv. „managementu zdraví“ – zdravotní problematiky chovu prasat. O tom, že vysoká produkce je v dnešní době bez dobrého zdravotního stavu naprosto nemyslitelná, již nikdo nepochybuje. Bylo již mnohokrát popsáno, že zdravotní stav ovlivňuje produkci. Je však dobré si uvědomit, že zdravotní stav v chovech v ČR je

-8-

tristní. Kromě monitorování pouze zvláště nebezpečných nákaz /Aujeszkyho choroba, mor prasat/ se muselo přistoupit k monitorování i ostatních onemocnění, které nebyly nikým systematicky monitorovány a neexistovala ani hrubá představa o jejich rozšíření v populaci. S řešením přišel Svaz chovatelů prasat, který navrhl program, jehož cílem je monitorovat zdravotní stav chovů a následně napomoci k nápravě a garantovat u vyšetřených chovů zdravotní status. Monitorována by měla být onemocnění, která mají největší ekonomický dopad, a to jsou sípavka, dyzenterie, actinobacilová pleuropneumonie,

mykoplazmová

pneumonie

a

PRRS

/porcinní

respirační

a reprodukční syndrom/. Tímto opatřením by se mohl zvýšit genetický pokrok, chovy, které se uzavřely z obavy před zavlečením nemocí, by se nemusely bát nakoupit chovný materiál ze šlechtitelských chovů, které by měly deklarovaný výborný zdravotní stav. /Stibal, 2003/

2 Literární přehled 2.1 Význam zoohygieny v chovu prasat Hygiena stájového prostředí je spolu s genofondem a výživou zvířat jedním z rozhodujících faktorů, limitujících zdravotní stav, pohodu a užitkovost zvířat. Nedostatky v hygieně prostředí jsou podle svého rozsahu a intenzity o to závažnější, protože v porovnání s nedostatky jiného charakteru se negativně projeví na zdravotním stavu a užitkovosti zvířat daleko pomaleji a skrytě. Zpravidla se jedná o postupnou zátěž, kterou organismus stačí do určité míry kompenzovat obranně – adaptačními mechanismy. Onemocnění je diagnostikováno až po uplynutí určité doby a obvykle je připisováno jiným příčinám. Stájové prostředí je tvořeno následujícími faktory – makro a

mikroklimatem,

ustájenými

zvířaty,

stájovými

objekty

/tepelná

bilance/,

technologickými systémy a lidským faktorem. --------------------------Faktor Genofond

Vliv /% 20

Výživa

50-60

Prostředí

20-30 /Steinhauser 2000/

-9-

Udržet zdravotní stav v chovu na patřičné úrovni znamená úzkou spolupráci chovatele /jak ošetřovatelů, tak zootechniků/ s veterinární službou. Ze strany veterinární služby se jedná zejména o tyto činnosti: -

vypracování zdravotních programů /léčba, prevence a profylaxe/ pro chovy s doposud neznámou zdravotní situací. Tomu předchází analýza zdravotního stavu a analýza parametrů užitkovosti ekonomiky daného chovu

-

periodické rutinní návštěvy za účelem prověření a pokračování zdravotních programů ve sledovaném chovu se zaměřením na určitou problémovou oblast

-

vyšetření a navržení opatření proti nově vzniklým zdravotním problémům

-

vyšetření a ošetření orientované na jednotlivé pacienty nebo na skupinu akutně nemocných zvířat

Úkolem chovatele je poskytnout veterináři co nejpřesnější informace o anamnéze a další důležité informace o dění v chovu, aby bylo možno dohledat případné chyby a příčiny možných onemocnění.

2.2 Kategorizace chorob prasat 2.2.1 Legislativa nebezpečných nákaz Od 1. 7. 2003 nabyl účinnosti novelizovaný zákon 1666/1999/Sb. O veterinární péči. Tento základní předpis veterinární legislativy ČR i navazující vyhlášky jsou již plně kompatibilní s legislativou EU a zabývají se skupinou nebezpečných nákaz. Nákazy v chovu prasat lze rozdělit na dvě skupiny, jednak na nákazy nebezpečné a na produkční. Nebezpečné nákazy definuje veterinární zákon v příloze č. 2. Toto rozdělení je do určité míry umělé, neboť produkční nákazy vlastně způsobují chovateli větší ekonomické škody než nákazy nebezpečné. Pro prasata jsou nebezpečnými nákazami slintavka a kulhavka, vezikulární choroby prasat, africký mor prasat, klasický mor prasat, brucelóza prasat, nakažlivá obrna prasat a tuberkulóza prasat. První čtyři nákazy jsou zařazeny mezinárodním úřadem pro nákazy v Paříži mezi nákazy zvlášť nebezpečné, jsou uvedeny v seznamu A.-O.I.E. Zbývající tři nákazy jsou zařazeny na seznamu B.-O.I.E. Nebezpečnost nákaz seznamu A. je dána především způsobem a rychlostí šíření těchto nákaz a škodami, které chovatelům mohou způsobit. U těchto nákaz onemocní vždy větší počet zvířat ve stádě, původce je silně kontagiózní, rychle se šíří mezi zvířaty ve stádě i mezi stády. Při nedodržení veterinárních opatření dochází často ke vzniku sekundárních ohnisek. Brucelóza, tuberkulóza a nakažlivá obrna prasat jsou považovány za nebezpečné proto, že v řadě států, i chovatelsky vyspělých, se - 10 -

vyskytují a existuje u nich přírodní ohniskovost, kupř. u brucelózy ve vazbě na zajíce. Některé z nich, např. tuberkulóza a brucelóza, jsou zoonózami. Vezikulární choroba prasat se v ČR nikdy nevyskytla, ale již v jižní Evropě, např. v jižní Itálii, se vyskytuje stacionárně, občas ve Španělsku. Africký mor prasat se poprvé vyskytl v Africe, resp. jeho výskyt zde byl poprvé popsán, ale zdomácněl a občas se vyskytuje i v jižních částech některých jihoafrických států. Pro chovy prasat v ČR je nejnebezpečnější nákazou klasický mor a dále slintavka a kulhavka. Proto SVS ČR uplatňuje striktní opatření, pokud se tyto nákazy k hranicím ČR přiblíží. Poslední výskyt klasického moru u domácích prasat byl prokázán v roce 1997, poslední nález viru u divokých prasat byl prokázán z uhynulého divokého prasete v závěru roku 1997. Ve všech chovatelsky vyspělých státech byla ukončena, resp. zakázána preventivní vakcinace proti slintavce a kulhavce a moru prasat. V České republice bylo ukončeno cyklické vakcinování skotu a prasat proti uvedeným nákazám v roce 1991. Je velmi pravděpodobné, že v ČR neexistuje prasnice, kanec, kteří by byli vakcinováni proti uvedeným dvěma nákazám. Proč se ustoupilo od cyklické imunizace a ochrany stád skotu a prasat od nejnebezpečnějších nákaz? Důvody byly následující: 1. Náklady na preventivní vakcinace byly vysoké a převyšovaly nákazová rizika. Kupříkladu v roce 1980 stála vakcinace skotu proti SLAK cca 100 miliónů Kč. 2. Imunitně jednotná populace skotu a prasat má výhody z hlediska diagnostiky. Laboratorně nebylo možné rozlišit při sérologickém vyšetření krevního séra protilátky po vakcinaci od protilátek vzniklých po přirozené infekci. Dnes při použití deletovaných vakcín by to možné bylo. Jestliže dnes u zvířat nejsou protilátky po vakcinaci, pak při namátkovém sérologickém vyšetření s kladným výsledkem je nezbytné se domnívat, že zvíře se potkalo s terénním původcem a je nutné podle toho provést další vyšetření a přijmout příslušná opatření. 3. Existuje účinný a spolehlivý systém prevence před zavlečením nákaz na území prostých států. Vlna klasického moru, která postihla v letech 1993-1996 ve velkém rozsahu Německo a v r.1996-1997 i Holandsko a stejně slintavka a kulhavka, která postihla v r.1999-2000 Anglii, ukázaly, že soustředěným úsilím a důkladnými protinákazovými opatřeními lze rozšíření nákazy zabránit. V tomto směru nejde jen o opatření uplatňovaná v období zvýšeného rizika, ale - 11 -

o průběžné kontroly a vyšetření zvířat, surovin a potravin živočišného původu dovážených z rizikových oblastí.

Rovněž i průběžná ochrana

chovů

před zavlečením nákaz se v České republice u chovů prasat začíná dobře vžívat. Nejde jen o vchodové a vjezdové desinfekční rohože, ale vžila se i opatření ve vztahu k návštěvám ve šlechtitelských a rozmnožovacích i užitkových chovech. Chovatelskými úspěchy se lze pochlubit i jinak než přímým pobytem cizích osob ve stáji. 4. Dostatečně silná ekonomika státu, která si může dovolit v případě výskytu nákazy chovateli škodu vzniklou nařízenými mimořádnými veterinárními opatřeními nahradit. Paragrafy 67-70 Veterinárního zákona České republiky hovoří o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami. Ustanovení jsou formulována tak, aby chovatel uplatněním mimořádných opatření ekonomicky neutrpěl a byl schopen stádo obnovit a v chovu zvířat pokračovat. Otázkou je postih v oblasti chovatelské, kde utrpí každý nákazou postižený chovatel. Obnovit stádo co do jeho chovatelské a produkční kvality není snadné a většinou se to zpočátku po likvidaci nákazy nepodaří. Veterinární činnost v chovech prasat je zabezpečována ve dvou liniích. Státní veterinární správa České republiky a její organizace plní úkoly dozoru, které pro ni vyplývají ze státního veterinárního zákona, praktická veterinární činnost je zabezpečována soukromými veterinárními lékaři.

Výkon státního veterinárního dozoru v chovech prasat je uskutečňován podle Metodiky kontroly zdraví zvířat a speciální profylaxe nákaz, která je každoročně připravována v souladu s požadavky uvedenými v §44 zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých zákonů. V metodice je uveden rozsah povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz. Dokument určuje přesně povinné akce kontroly zdraví v chovech prasat, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu, a ostatní, které si hradí chovatel.

- 12 -

2.2.2 Přehled akcí hrazených ze státního rozpočtu:

1. Vezikulární choroba prasat Sérologický monitoring je prováděn u všech porážených plemenných kanců a části porážených plemenných prasnic. V případě výskytu tzv. ojedinělých regentů je prováděna depistáž pro došetření chovu. V roce 2002 bylo provedeno celkem 15 925 vyšetření.

2. Klasický mor prasat Rozsah odběru vzorků krve u domácích prasat závisí, vyjma případů výskytu nákazy v dané oblasti, na aktuálním výsledku monitoringu KMP v populaci černé zvěře. Opatření jsou přijímána obvykle podle rozhodnutí OVS. V roce 2002 bylo provedeno u domácích prasat celkem 18 362 sérologických a 13 virologických vyšetření /všechna s negativním výsledkem/. V populaci divokých prasat bylo vyšetřeno 10819 vzorků virologicky a 10 759 sérologicky. Virus KMP nebyl izolován, zatímco přítomnost protilátek byla zjištěna v 51 vzorcích, které pocházely z 10 okresů, v kraji Vysočina, Jihomoravském kraji a Zlínském kraji.

3. Tuberkulóza V rámci této kapitoly jsou hrazena laboratorní vyšetření vzorků při došetřování případů podezření z nákazy. Materiál pro testování je získáván z postižených orgánů odebraných na jatkách nebo po diagnostické porážce. Za pozitivní nález je považována izolace patogenních kmenů Mycobacterium avium. Za rok 2002 bylo provedeno 437 kultivací, z čehož 19 bylo klasifikováno jako pozitivní.

4. Brucelóza prasat Sledování možného výskytu nákazy jsou zaměřena na odběr vzorků krve od zmetajících prasnic, které porodily málo životná selata. Jedná se zpravidla o opakovaný odběr krve v rozmezí 21-28 dnů. Preventivní sérologické vyšetření je prováděno také u porážených prasnic a kanců ve vybraných oblastech na průkaz protilátek vůči B.suis var. Leporis. Z provedených 29 894 testů v roce 2002 nebyl ani jeden pozitivní.

- 13 -

5. Aujeszkyho choroba Sérologické vyšetřování je po metodické stránce prováděno zcela obdobně jako u brucelózy. V roce 2002 bylo vyšetřeno 6 337 vzorků, které byly všechny hodnoceny jako negativní. Obecně lze říci, že převážná část vzorků pro preventivní vyšetřování je získávána v současnosti od zvířat porážených na jatkách. Zavedené uvedené metodiky si vyžádalo provedení řady organizačních a personálních opatření na straně SVS ĆR, ale systém lze hodnotit celkově jako velmi vhodný.

2.2.3 Přehled akcí hrazených chovatelem zvířat 1. Tuberkulóza Vyšetření jednoduchou tuberkulinací je prováděno v chovech plemenných kanců 1x ročně. V chovech, jimž byl udělen doklad o tom, že jsou prosté tuberkulózy, se vyšetřují zvířata základního stáda a chovná zvířata od stáří 3 měsíců 1x ročně tak, aby v každém čtvrtletí bylo provedeno vyšetření u cca 25% stavu zvířat.

2. Brucelóza V chovech, jimž byl udělen status chovu prostého brucelózy prasat, je vyšetřeno 25% zvířat. Komplexní sérologické vyšetření je prováděno u plemenných kanců v ISK 1x ročně. 3. Aujeszkyho choroba Je stanoven požadavek na vyšetření plemenných kanců v ISK 1x ročně. Ostatní chovná zvířata jsou kontrolována obdobně jako u brucelózy, přičemž do celkového počtu lze zahrnout také výsledky vyšetřených vzorků krve, odebraných na jatkách.

2.2.4 Dobrovolné zdravotní programy Měly by být uplatňovány u nákaz, které veterinární zákon nepovažuje za nákazy nebezpečné. Jedná se zejména o sípavku prasat, aktinobacilovou pleuropneumonii, mykoplazmovou pneumonii, reprodukční a respiratorní syndrom a dyzentérii. Skutečný přehled o zamořenosti chovů těmito ekonomicky významnými produkčními nákazami chybí. Nikdo zatím také nezjistil, jaké ekonomické škody tato onemocnění mohou chovateli za dobrých, průměrných, případně špatných podmínek chovu způsobit.

- 14 -

1. Sípavka prasat Je to zánětlivé onemocnění tkání nosní dutiny a výskyt mírných forem je velmi častý. V průběhu delšího onemocnění dochází k poškození nosních skořepin i přepážky nebo k jejich atrofii. Onemocnění probíhá ve dvou formách: A - mírně zánětlivá forma probíhající po období 2-3 týdnů, které nemusí vyvolat závažnější změny v nosní dutině, B - progresivní atrofický zánět nosní dutiny způsobený toxinogenními bakteriemi Pasterella multocida, která se vyskytuje ve stádě. Příznaky: prasnice obvykle bez klinických příznaků, u starších selat kýchání, frkání, výtok z rypáku, často i krvavý, zánět spojivek, tvarové změny na rypáku a nosní přepážce, nižší přírůstky, nevyrovnaný růst, snížená konverze krmiv. Příčiny: zvýšená frekvence výskytu je zaznamenávána zejména u mladších věkových kategorií v chovech s vysokou koncentrací zvířat a nepřetržitým naskladňováním, s nedostatečnou ventilací. Monitoring: sledováním klinických příznaků, znalostí situace v daném chovu a laboratorním vyšetřováním, které se skládá z kultivačního vyšetření - průkazu mikroorganismu Pasteurella multocida a Bordetella bronchiseptica z nasálních výtěrů prasat, průkazu dermonekrotoxinu u izolovaných kmenů Pasteurella multocida ELISA testem, průkazů faktorů virulence Bordetella bronchiseptica a průkazů antiPMT protilátek v krevním séru prasat infikovaných toxinogenními kmeny Pasteurella multocida, nebo prasat vakcinovaných vakcínami s toroidem PMT .

2. Actinobacilová pleuropneumonie prasat Původce onemocnění je bakterie Actinobacillus pleuropneumoneae, která se vyskytuje v různých sérovarech, z nichž některé vyvolávají problémy, zatímco jiné způsobují závažná onemocnění. K nejdůležitějším původcům řadíme sérovary 1,5,9,11 a 12, které jsou obvykle vysoce virulentní. Onemocnění se může vyskytnout u všech věkových kategorií prasat, ale nejčastěji postihuje zvířata ve stáří 8-16 týdnů. Příznaky: náhlé úhyny, ztížené dýchání, kašel, krvácení z nosu, modrání uší, málo životná a bledá selata. Příčiny: přesun nových zvířat, která jsou infikována nebo jsou nosiči nákazy, možnost pasívního přenosu různým materiálem nebo nástroji, nedostatek napájecí vody, přepravní stres, kontinuální provoz a vysoké koncentrace zvířat.

- 15 -

Monitoring: sledování klinických příznaků, znalost situace v chovu, laboratorní vyšetření, které se skládá a, z kultivačního průkazu původce Actinobacillus pleuropneumonie z plicní tkáně uhynulých nebo utracených zvířat, sérologické typizace mikroorganismu, b, ze sérologického vyšetření krevních sér prasat na přítomnost protilátek.

3. Mykoplazmová pneumonie prasat Obvykle se nevyskytuje u dospělých zvířat a na denní prostředí plně adaptovaných. Velmi často však mohou postihnout zvířata ve výkrmu a vyvolat poměrně značné ztráty, není-li včas provedena odpovídající léčba. Chronické respirační onemocnění patří k ekonomicky nejzávažnějším negativním faktorům chovu prasat v období výkrmu. Dochází při něm současně ke zpomalení růstu, sníženému příjmu krmiva a celkové depresi konverze krmiv. Příčiny: patogeny v dýchacích cestách, virulence příslušných patogenů, intenzita výskytu patogenů v prostředí dané stáje, nevhodné prostředí odchovu, nesprávná ventilace. Monitoring: sledování klinických příznaků, znalost situace v chovu, sledování změn na plicích poražených zvířat, laboratorní vyšetřování vzorků krve odebraných chovných zvířat.

3. Reprodukční a respirační syndrom PRRS je virové onemocnění vyvolané virem rodu Artterviridae, který byl poprvé izolován až v roce 1991. Původce je snadno inaktivován teplem, suchem a běžnými dezinfekčními přípravky. Klinické příznaky infekce se projevují odlišně u chovných zvířat a mladých prasat. Závažnost klinických projevů v chovu závisí na řadě faktorů – včetně stresových situací, výskytu ostatních chorob, způsobu a organizaci chovu a virulenci daného původce.

Příznaky akutní fáze: prasnice jalové a březí – nechutenství přetrvávající po dobu 1-2 týdnů, zvýšená tělesná teplota, pozdní potraty, přechodné změny barvy uší, ztížené zabřezávání, kašel, respirační příznaky. Prasnice rodící – nechutenství, neochota k příjmu tekutin, agalacie a zánět mléčné žlázy, předčasné porody, letargie, respirační obtíže, výskyt mumifikovaných selat, málo životná selata. - 16 -

Selata – zvýšená frekvence průjmů, nižší životaschopnost, zvýšený výskyt respiračních onemocnění.

Příčiny: šíření infekce kapénkovou cestou ze starších věkových kategorií na mladší, kontinuální naskladňování zvířat, přesun zvířat, která jsou nosiči nákazy, pasivní přenos nářadím, dopravními prostředky, kontaminovaným oblečením a obuví, provádění inseminace v případě, že semeno bylo získáno od kanců, kteří se nacházel ve viremické fázi infekce. Monitoring: sledování klinických příznaků a laboratorní diagnostika, která se skládá z průkazu specifických protilátek v krevním séru metodou IPMA nebo ELISA, průkazu virové RNA molekulárně-biologickou metodou RT-PCR a průkazu viru izolací na buněčných kulturách prasečích plicních mikrofágů.

4. Dyzentérie prasat Je způsobena bakterií Brachyspira hyodysenteriae. Původce vyvolává zánětlivé změny v tlustém střevě, které jsou pak následovány krvavými průjmy s příměsí odloučených sliznic. Nákaza se nejčastěji vyskytuje u odstavených selat a prasat ve výkrmu. Původce přežívá ve vnějším prostředí. Inkubační doba je v běžných podmínkách obvykle 7-14 dnů. Některá prasata mohou být v subklinickém stavu, který se pak může následně rozvinout do klinických forem působením různých stresových podmínek, popřípadě i při změně krmení. Příznaky: prasnice – velmi vzácně, selata – prasničky mohou být bezpříznakovými přenašeči nákazy, výkrm -

řídké výkaly, znečištěná kůže kolem konečníku,

světlehnědé výkaly s obsahem gelovitých kousků sliznice, škubání ocasem, částečná ztráta chuti ke žrádlu, s postupujícím rozvojem nákazy se může vyskytnout vyšší obsah natrávené krve ve výkalech, rychlá ztráta kondice a nástup dehydratace. Příčiny: přenos nákazy je možný požíráním infikovaného trusu, přenos a šíření latentními přenašeči infekce, kteří mohou vylučovat původce po dlouhou dobu, zavlečení původce do chovů přenašeči nákazy, pasívní přenos nářadím, nástroji nebo dopravními prostředky, které navážejí krmivo, přenos je možný mouchami, hlodavci, ptáky, nedostatečná sanitace vozů. Dyzentérie prasat je jedno z nejzávažnějších onemocnění ve výkrmu prasat. Prasničky, které se nakazí v odchovu, mohou být v pozdějším období potencionálními přenašeči nákazy. - 17 -

Sledování nákazy: monitoring klinických příznaků, vyšetřování uhynulých nebo utracených kusů, laboratorní vyšetřování rektálních výtěrů, průběžné vyhledávání a izolace původce, popř. typizace kmenů pomocí PCR, stanovení citlivosti původce k používaným léčivům a její vyhodnocování.

/ Bažant 2003 /

2.2.5 :ové choroby. Úspěchy dosažené při léčbě a prevenci bakteriálních, virových a parazitárních chorob prasat pomocí chemoterapeutik, antibiotik, vakcín nebo repopulací chovů jsou částečně negovány přibývajícími problémy s mikroorganismy rezistentními k antibiotikům, s novými kmeny virů rezistentních k vakcínám a snovými nemocemi, které jsme dříve neznali. V době vytváření podmínek pro chovy s vysokou masnou užitkovostí se často setkáváme u prasat s nemocemi polyfaktoriálního charakteru, které vznikají spolupůsobením širšího spektra mikroorganismů a stresujících faktorů prostředí a negativně ovlivňující produkční potenciál chovaných zvířat. Podle klinických a patologických nálezů jsou rozeznávány různé chorobné stavy, často označované pojmem syndrom, např.: -

reprodukční a respirační syndrom prasat /PRRS/

-

syndrom chřadnutí selat po odstavu /PMWS/

-

syndrom zánětů kůže a selhání ledvin /PDNS/

-

komplex respiračních onemocnění prasat /PRDC/

Závažnost těchto onemocnění souvisí s polymikrobiálním charakterem infekcí, u kterých vzájemné interakce mikroorganismů nejsou dostatečně prozkoumány. Příčina výše uvedených chorobných stavů je nejčastěji spojována s infekcemi prasat patogenními bakteriemi a mykoplazmaty, jako jsou Pasteurella spp., Actinobacillus spp., Mykoplasma spp., Haemophillus spp., Streptococcus spp., Lawsonia intracelularis a dalšími. Výzkum v oblasti infekčních chorob prasat v posledních letech poukazuje na značný význam a často i primární úlohu virů, které svým patogenním působením na buňky důležitých orgánů a ochranných bariér imunitního systému prasat napomáhají k sekundárnímu

rozvoji

mikroorganismů.

Pokud

vynecháme

virové

původce

nebezpečných nákaz podléhajících mezinárodním pravidlům evidence, ochrany a eradikačních postupů závazných pro státní dozor, existují další virová onemocnění s přímým dopadem na ekonomiku produkce v chovech prasat, se kterými se musí chovatel ve spolupráci s veterinární službou poradit prakticky sám. Monokauzální virová onemocnění bývají zpravidla snadno zvládnutelná díky dostatečné úrovni - 18 -

poznání patogeneze a epizootologie, biologických vlastností původce a způsobu jeho koexistence s vnímavým hostitelem. Naopak kombinované nebo nové infekce polyfaktoriálního charakteru představují vážnou komplikaci pro aktivní řízení a udržení chovů v dobrém zdravotním stavu. V současné době je zdravotní situace v chovech prasat komplikována hned dvěma „novými“ virovými patogeny, a, virem reprodukčního a respiračního syndromu /PRRS/, b, cirkovirem prasat typu 2 /PCV-2/.

Význam PRRS lze o trochu více zdůraznit proto, že infikuje prasata všech věkových kategoriích s různými důsledky pro jejich zdraví. Onemocnění způsobená tímto arterivirem se projevuje poruchami reprodukce prasnic /aborty, předčasné porody/, a také zdravotními poruchami respiračního ústrojí sajících selat nebo odstávčat s doprovodnými

projevy

sekundárních

bakteriálních

infekcí.

Příčina

nového

onemocnění nebyla zpočátku známa a k jeho pojmenování bylo používáno několik názvů, jako např. „Porcine Epidemic Abortion and Respiratory Syndrome“ /PEARS/. / Pšikal 2003 /

2. 2.6 :ovelizace hlášení nákaz Od 1. ledna 2005 došlo ke změně ve způsobu hlášení nákaz na mezinárodní komisi OIE. Bylo zrušeno rozdělení nákaz do dvou seznamů A a B a zasílání měsíčního hlášení.

1. :ebezpečné nákazy Nebezpečné nákazy, které jsou uvedeny v jednotlivém seznamu OIE a podléhají hlášení. Nákazy specifické pro několik druhů zvířat, včetně prasat: - Aujeszkyho choroba, antrax, trichinelóza, slintavka a kulhavka, vezikulární stomatidida, vzteklina, Leptospiróza a echinokokóza. Nákazy specifické pro prasata: - Sípavka, cysticerkóza prasat, brucelóza prasat, progresivní atrofická rinitida prasat, virová, Gastroenteritida prasat, Těšínská choroba prasat, PRRS, vezikulární choroba prasat, africký mor a klasický mor prasat.

- 19 -

Hlášení epizootologicky významných nálezů musí být provedeno 24 hodin po jejich zjištění. Hlášení musí zahrnovat následující údaje: -

první výskyt jakékoliv nákazy ze seznamu nebo zjištění jejího původce v zemi nebo regionu

-

opakovaný nález v zemi nebo regionu, která byla k uvedenému datu evidována jako prostá

-

první výskyt nového kmenu v zemi či regionu

-

náhlý a neočekávaný vzestup morbidity nebo mortality u již evidované nákazy

-

výskyt tzv. exotických nákaz s významnou morbiditou či mortalitou nebo potenciálních zoonóz

-

zjištění změn v epzootologii uvedených nákaz, zvlášť zoonóz.

2. :ové nemoci V posledních letech jsou u prasat diagnostikovány nové, rychle se šířící nemoci. Mohou být příčinou vážných ekonomických ztrát. Příkladem jsou porcinní reprodukční a respirační syndrom prasat, syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu /PMWS/, syndrom porcinní dermatitidy a neuropatie /PDNS/ a nové kmeny chřipky prasat.

3. :emoci charakteru zoonóz Mají velký význam pro bezpečnost chovu prasat a pro zdraví konzumenta. Patří sem: Brucelóza, kampylobakterióza, echinokokóza, listerióza, trichinelóza, tuberkulóza, verotoxigenní Escheria coli a salmonelóza.

4. :emoci, které mají významný zdravotní a ekonomický dopad v jednotlivých hospodářstvích Jedná se o dyzenterii prasat, aktinobacilovou pleuropneumonii, mykoplazmovou pneumonii, koliinfekce, klostridiové infekce, virová onemocnění gastrointestinálního traktu a lawsoniovou ileitidu.

/Svoboda,Drábek, 2005/

- 20 -

3 CHOV PRAS:IC

3.1 Technologie ustájení prasnic

3.1.1 Vysokobřezí, rodící a kojící prasnice - porodna Z hygienického hlediska je nutné při ustájování uplatňovat diferenciaci ploch jednotlivých částí kotce, dodržovat požadovanou plochu lože a kaliště. Ustájení prasnic může být individuální nebo skupinové, podle vhodnosti k momentálnímu produkčnímu stádiu.

3.1.1.1 Individuální ustájení Při individuálním ustájení jsou zvířata v boxech. Box má mít rozměr 65cm x 210-250 cm včetně kaliště a krmného žlabu, kategorie vysokobřezích, prasících se a kojících prasnic je ustájená v porodnách v individuálních kotcích a prasnice se sem přemisťují týden před očekávaným porodem. V porodnách se zásadně uplatňuje turnusový zástav, tj. jednorázové naskladnění a vyskladnění celého prostoru. Porodnu je třeba před nastájením řádně očistit a desinfikovat /např. Vircon S/ a krátce před nastájením vyhřát na patřičnou teplotu. Ideální je naváděné prasnice očistit a desinfikovat a provést antiparazitární ošetření. Celková kapacita porodny musí být rozdělená na samostatná oddělení, jejichž počet musí odpovídat době pobytu prasnic v týdnech, jedno oddělení se zařazuje navíc pro vykonávání důkladné očisty a dezinfekce. Např. při odstavu selat ve věku 28 dní je potřebných 6 samostatných oddělení: -

1 oddělení pro prasnice před porodem

-

4 oddělení pro prasnice kojící

-

1 je vždy prázdné a vykonává se v něm očista a dezinfekce

Kotec musí být rozdělen na část pro prasnici a pro selata. Celková plocha kotce činí 3,3 – 5,2 m2, z toho minimálně 1m2 pro selata. Prostor pro prasnici musí mít zábrany, které umožňují fixaci prasnice při porodu a dále i během celého pobytu na porodně. Fixační zábrany chrání selata před zalehnutím prasnicí. Vzdálenost zábran od sebe je cca 65 cm. Mezi prostorem pro prasnici a selata musí být průlez vysoký 22-25cm. Délka kotce je 215 cm a roštového kaliště maximálně 55 cm.

- 21 -

Krmení prasnic je individuálně do koryta. Selata se krmí směsí do samokrmítek. K napájení se používají napáječky umístěné nad podlahou ve výšce 55cm pro prasnice a 18 cm pro selata. Pro odstraňování výkalů se v bezstelivových stájích používají mechanické shrnovače, a to nejčastěji šípová lopata, i když dnes se přikláníme spíš k ustájení na vanách /buď plastových, nebo betonových/. Na porodně musí být stálá denní i noční služba. Ošetřovatelé mají mít pro tuto práci odbornou kvalifikaci a musí být zvláště zodpovědní, zejména i proto, že zde platí zvýšené nároky na hygienu prostředí. Před porodem by prasnicím měli umýt vemeno teplou vodou a dosucha utřít. Ochod prasnice zdezinfikovat např. 3-5 % roztokem jódové tinktury a pečlivě sledovat průběh porodu. Narozená selata mohou být ještě zabalena v plodovém obalu, který je třeba odstranit, měla by se otřít, zdezinfikovat pupeční pahýl, popřípadě ho zkrátit, a selata uložit k tepelnému zdroji /32 – 35°C/. Osušení selat může proběhnout i pomocí hydrofilního prášku, který sele nejen osuší, ale navíc má baktericidní účinky. Slabá selata se mohou ošetřit roztokem glukózy a přiložit ke struku, aby došlo co nejdříve k příjmu kolostra. Pokud by porod trval déle než 3,5 hodiny, je nutno prasnici ošetřit podáním oxytocinu a při dalších komplikacích zavolat veterinární službu./Pulkrábek, 2005/. Po skončení porodu je nutno sledovat prasnici /příjem krmiva, spouštění mléka, kojení selat/ i pohodu selat jako kriterium dostupnosti mléka, popřípadě zjistit počet funkčních struků v poměru k počtu narozených selat a nepříznivou situaci řešit přemístěním nadpočetných selat k jiné prasnici s volnou kapacitou vzhledem k méně početnému vrhu. Zde platí zásada homogenity, to je selata přemístit do vrhu hmotnostně podobnému, a to nejlépe do 24 hodin. Trochu extrémem může být prasnice agresivní k selatům nebo s kanibalistickým chováním, kde je jediným řešením selata odebrat a prasnici vyřadit z chovu. Na porodně se musejí nacházet nádoby na odstraňování plodových obalů, případně mrtvě narozených selat. Tyto kadavery se musí pravidelně a co nejdříve odvážet do kontejneru v kafilerním boxu. Pracovník, který tuto práci provádí, by měl používat zásadně nádoby /převážně kbelíky/ k tomuto účelu určené, nejlépe označené, aby nedocházelo k jejich záměně za nádoby používané např. na krmné směsi. Pokud je nádob více, nakládá si je pracovník na označený vozík, určený jen k tomuto účelu. Dále by měl pracovník na odkliz kadáverů použít: - jinou obuv, než v které chodí po porodně - nejkratší vymezenou trasu ke kafilernímu boxu - používat vchod do kafilerního boxu určený pro jeho úsek. - 22 -

Pokud má objekt porodny více sekcí, je nutné, aby každá sekce měla svoje nástroje a pomůcky, které by se mezi sekcemi nepřenášely, a každá sekce měla svého ošetřovatele. Ideální je řešení stavby tak, aby do každé sekce vedly individuální dveře, to znamená, že stáj není průchozí. Před každým vchodem je umístěna dezinfekční rohož nebo dezinfekční nádoba, do nichž musí každá vstupující osoba vstoupit.

3.1.1.2 Skupinové ustájení Tento druh ustájení, kdy prasnice jsou týden před porodem a 10-14 dní po porodu ustájeny v individuálních kotcích v porodně, poté jsou i se selaty přehnány do skupinového kotce určeného obvykle pro čtyři až šest prasnic oprasených v průběhu jednoho týdne, není příliš používán.

/Pulkrábek 2005/

3.1.2 Prasnice jalové a březí 3.1.2.1 Skupinové ustájení - březárna Při skupinovém ustájení je ideální mít v kotci 4-6 kusů prasnic ve vyrovnaném výživovém stavu, přibližného věku a samozřejmě ve stejném stádiu březosti. Celková ustájovací plocha na jednu prasnici je 1,8 – 2,1 m2 na pevné lože a na kaliště připadá 0,60 m2. Podlaha lože má mít spád 3-4% ke kališti a má být vyvýšená o 2-3 cm oproti kotci. Výška hrazení asi 100cm. Prasnice musí mít nepřetržitý přístup k napájecí vodě, při běžném způsobu krmení, ať již v suchém, vlhčeném nebo tekutém stavu, je nutno dodržet minimální délku koryta 45 cm na prasnici, optimální je 50-55 cm. Důležitý je materiál použitý na podlahu a zejména rošty. Prasnice s poškozenými končetinami ve většině případů končí na sanitních jatkách, takže způsobují velkou ekonomickou ztrátu.

/Beňo 2003/

Na březárnu jsou naváděny prasnice buď: 1. po odstavu - skupinové ustájení má pozitivní vliv na nástup říje, která je i lépe detekována 2. po zapuštění a zjištění březosti v individuálních kotcích v jalovárně.

3.1.2.2 Individuální ustájení – jalovárna Jedná se o ustájení s trvale omezeným pohybem v boxech o šířce 65 cm a délce 200 – 210 cm. Toto ustájení je většinou používáno jako bezstelivový provoz, přičemž podlaha v přední části boxu je tvořena pásem plné podlahy širokým obvykle 120 – 130 cm, zbývající část je zaroštována. Každý box musí být opatřen napáječkou a korytem. Tento - 23 -

systém je ideální při inseminaci, ale ne pro zvířata. I podle směrnic EU by se měl pobyt prasnic zkrátit na dobu nezbytně nutnou, to v tomto případě znamená 4 týdny, to je od zapuštění po zjištění březosti.

3.2 Způsoby ochrany chovu před zavlečením nákaz

3.2.1 Uzavřený obrat stáda Základní stádo je nejdůležitější částí celého chovu, z něhož si můžeme vytvořit nový chovný materiál nebo kvalitní materiál pro výkrm a následnou ekonomickou realizaci. Největší riziko zavlečení nákaz do tohoto celku představují nově příchozí infikovaná prasata nebo také ejakulát kanců /PRRS, parvoviróza/. Základní princip protinákazové ochrany chovu je založen na získávání nově přicházejících prasat od ověřeného chovatele, což jak jsem již uvedla na začátku, není snadné, nebo volit raději uzavřený obrat stáda. Stádo se doplňuje prasničkami z vlastního chovu. Při realizaci hybridizačního programu se základní stádo permanentně doplňuje z jednoho chovu vyššího stupně za přísné zdravotní kontroly a opatření zabraňujících zavlečení nákazy do chovu. Metoda uzavřeného obratu stáda patří mezi hlavní veterinárně-preventivní opatření, která mají chránit chovy před zavlečením zejména latentně probíhajících chorob. 3.2.2 Turnusový zástav Turnusový zástav představuje jednorázové naskladnění a vyskladnění prasat podle stádia reprodukčního cyklu /nově nazván all-in/ all-out systém/ a umožňuje udržovat vyšší hygienickou úroveň stájí. Celý provoz na farmě je založen na výrobních cyklech, při kterých se skupiny prasnic posouvají mezi objekty pro prasnice jalové, březí, kojící. Turnusový cyklus může být 7, 5 nebo 3 denní. Ideální je 7denní výrobní cyklus, který má tyto výhody: -

periodicky se opakující se práce jako vyskladňování, naskladňování, čištění, dezinfekce je možné vykonávat v přesně stanovený den v týdnu

-

21-denní estrální cyklus spolu s odstavem po 21-28 dnech vytváří možnost maximální využití prasnic.

-

7 dní je ideální doba na důkladné mechanické vyčištění a dezinfekci stáje.

Řešení, při němž je každý jednotlivý přesun zvířat prováděn v určitý den v týdnu, je důležité zejména pro řízení chodu farmy. Každý pracovník je obeznámen s tímto

- 24 -

týdenním programem a vyhneme se případným nejasnostem a potažmo chybám v provádění základních zoohygienických opatření. Příklad: Čtvrtek - odstav Nejprve odstavíme prasnice, a to přesunem do skupinových kotců na březárnu. Důležité je si před odstavem naplánovat skupiny zvířat, které umístíme dohromady. Kritérií, podle kterých zvířata rozdělujeme, je několik: -

parita – oprašené prasničky /prvničky/ mají ještě mnohokrát menší tělesný rámec a starší silnější prasnice by je mohly snadno zranit

-

výživový stav – hubené prasnice, kterým je možno upravit krmnou dávku pro zlepšení kondice

-

vyřazené prasnice – ty buď rovnou odsuneme na prodej, nebo umístíme do izolačních kotců.

Následuje odstav selat, při kterém utvoříme také skupiny, jež chceme umístit individuálně. Nejprve přesuneme prasničky určené k dalšímu chovu a potom ostatní selata. Pondělí - nastájení porodny Úterý - přesun zjištěných březích prasnic z jalovárny na březárnu Po vyprázdnění jakékoli z výše uvedených stájí provádíme kromě mechanické očisty a desinfekce i deratizaci a v letních měsících dezinsekci.

3.3 :ároky na stájové prostředí

3.3.1. Mikroklima Kvalitu mikroklimatu ovlivňují: -

fyzikální faktory - teplota a vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, ochlazovací hodnota vzduchu, sluneční ozáření, osvětlení, barometrický tlak a hluk

-

chemické faktory – chemické složení vzduchu, zejména s ohledem na koncentrace toxických plynů – čpavku, oxidu uhličitého, sirovodíku

-

biologické faktory – prach a mikroorganismy rozptýlené v ovzduší.

- 25 -

3.3.1.1 Fyzikální faktory Teplota vzduchu Teplota je nejvýraznějším faktorem, neboť na její změny musí okamžitě organismus živočichů se stálou tělesnou teplotou reagovat, což může ovlivnit užitkovost, nebo dokonce zdraví zvířat. Homoiotermní živočichové si udržují relativně stálou tělesnou teplotu těla, a to proto, aby rychlost biochemických reakcí v těle příliš nekolísala a aby byly neustále k dispozici všechny fyziologické funkce, které živočich potřebuje k normálnímu životu a obraně. Mají tedy vyvinutou složitou funkci, nazývanou termoregulace. Ta se stará o udržení stálé tělesné teploty, které je možné dosáhnout jedině při vyrovnané tepelné bilanci. Termoregulaci zajišťují fyzikální a chemické mechanismy. Mechanismy fyzikální termoregulace zajišťují výdej tepla z organismu. Teplo z organismu odchází při: -

evaporaci /odpařování vody/, a to jednak z povrchu těla, z plic a z dýchacích cest

-

radiací /vyzařováním/

-

kondukcí /vedením tepla/ - podmínkou je rozdílná teplota dvou předmětů, které se vzájemně dotýkají

-

konvekcí /prouděním/ - teplo je odváděno nebo přiváděno vzduchem, proudícím okolo těla.

Termoregulace chemická se spouští, jestliže v chladném prostředí klesá teplota tělesného jádra. Její konečný efekt je dán úrovní oxidačních reakcí v organismu. Při poklesu teploty tělesného jádra pod kritickou teplotu se uvolňují glykogenové rezervy a zvyšuje se energetický metabolismus za současného zvýšení spotřeby kyslíku. Naopak při vyšších teplotách se metabolismus snižuje, sníží se i oxidační pochody a spotřeba kyslíku. Prasata vydávají minimum energie na udržení životních pochodů, odpovídá-li teplota vnějšího prostředí tzv. neutrální zóně. Vyšší nebo nižší teplota se projeví nepříznivě. Příliš nízká stájová teplota vede u prasat k velkým ztrátám energie, což se projevuje u selat snížením denního přírůstku spojeného s vyšší spotřebou krmiv. Obecně platí, že dospělým prasatům, vzhledem k typu termoregulace a tukovému krytu, který plní funkci tepelného izolátoru, spíše vyhovuje nižší teplota Vzhledem k tomu, že nároky na teplotu prostředí jsou u prasnic a selat diametrálně rozlišné, je nutno zajistit oběma kategoriím přijatelné podmínky. U novorozených selat, jejichž termoregulace je ještě nevyvinutá, dochází při ochlazení k hypotermii až - 26 -

k úhynům v hypoglykemickém komatu, protože u nich není ještě dostatečně vyvinuta schopnost termoregulace, reflexní soustava není ještě natolik funkční, aby vlivem podnětů zachycených termoreceptory docházelo prostřednictvím centrální nervové soustavy k funkci fyzikální termoregulace. Fyzikální termoregulace, jíž je řízen výdej tepla organismem, ovlivňuje tento výdej změnou účinné plochy povrchu těla, zesílením vzduchové izolační vrstvy, regulací průtoku krve periferními částmi těla a regulací odpařování vody z dýchacích orgánů i povrchem těla. Chemická termoregulace řídící intenzitu metabolismu se uplatňuje teprve tehdy, není-li organismus schopen fyzikální regulací udržet teplotu na normální výši. U selat se začíná schopnost termoregulace výdeje tepla vyvíjet týden po narození a téměř plně je vyvinuta po dosažení 3 týdnů věku. Chemická regulace dosahuje maxima již v prvních dnech po narození. Bylo zjištěno, že chemická termoregulace je u novorozených selat silně vyvinuta a že pouze vysoká intenzita metabolismu napomáhá selatům udržet tělesnou teplotu na normální výši. Proto je nutno selatům po porodu zajistit vyšší teplotu, a to různými způsoby: -

vytápěním podlahy lože selat na teplotu 26 – 32°C

-

oteplováním vzduchu v doupěti infrazářičem nebo infralampou

Tab. č. 2 Teploty podle kategorií Kategorie prasat Selata

Odchov prasniček Prasnice kromě kojících + kanci + prasničky nad 60 kg Kojící prasnice Výkrm prasat

Hmotnost (kg)

Teplota (oC) minimální

Optimální

Do 6-7

32

32-35

7-15

18

20-26

15-25 (30)

16

18-24

30-60

13

16-22

Nad 60

10

12-18

180-250

14

16-20

30-50

14

16-22

50-90

10

14-20

90-120

8

10-22

- 27 -

Vlhkost vzduchu Vlhkost je dána obsahem vodních par, které jsou ve vzduchu sice vždy, ale v proměnlivém množství. Vysoká vzdušná vlhkost ovlivňuje výdej tepla z organismu tím, že zvyšuje tepelnou vodivost vzduchu. Vodní pára má vyšší měrné teplo než suchý vzduch, a proto je k ohřátí vlhkého vzduchu o 1°C potřeba většího množství tepla. Vlhký vzduch více pohlcuje tepelné záření. Z toho vyplývá, že čím je vzduch vlhčí, tím jsou vyšší ztráty tepla z organismu zvířete radiací. Při vysoké vlhkosti a nízké teplotě se tepelný spád zvětšuje, organismus ztrácí více tepla, než je schopný vyprodukovat, a dochází k podchlazení. U selat může tedy dojít při vysoké vlhkosti a nízké teplotě vzduchu k chladovému stresu. Na druhé straně se však při vysoké vlhkosti a vysoké teplotě vzduchu snižuje tepelný spád mezi povrchem těla a prostředím, omezuje se výdej tepla konvekcí a současně evaporací z povrchu těla. Nahromaděné teplo v organismu má za následek vznik hypertermie. Nepříznivá je i nízká vlhkost pod 50%. Kombinace nízké vlhkosti a vysoké teploty způsobuje nadměrný odpar vody z dýchacích cest. Porušuje se ochranná hlenová bariéra sliznic a ty se stávají vstupní bariérou pro vniknutí patogenů. Vlhkost vzduchu je třeba vždy posuzovat zároveň s teplotou, hovoříme tak o teplotněvlhkostním komplexu.

Tab. č. 3 Rozmezí relativní vlhkosti v chovech prasat Kategorie prasat

Hmotnost (kg)

Relativní vlhkost (Rhi) optimální

Maximální

Do 6-7

50-60

65

7-15

50-65

70

15-25 (30)

50-70

75

30-60

50-70

75

Nad 60

50-75

12-18

Kojící prasnice

180-250

50-70

16-20

Výkrm prasata

30-50

50-70

75

50-90

50-75

50

90-120

50-75

85

Selata

Odchov prasniček Prasnice kromě kojících + kanci + prasničky nad 60 kg

- 28 -

Proudění vzduchu Vzduch proudí vždy z míst s nižší teplotou, kde je vyšší tlak vzduchu, do míst s teplotou vyšší, kde je tlak vzduchu nižší. Vzduch ve stáji proudí jak turbulentně, tak i přímočaře. Ovlivňují to konstrukce, systémy větrání, otevírání oken a výskyt netěsností. Dochází tak k velice složitému a neodhadnutelnému proudění vzduchu, ale vždy zde platí, že chladnější a těžší vzduch klesá k podlaze a po ohřátí se jako teplejší proud rozptyluje vzhůru ke stropu. Proto je důležité, aby porodny měly co nejlepší systémy odvětrávání, je třeba odstranit veškeré nežádoucí otvory, kterými by mohl proudit vzduch a vznikat průvan /tedy proudění vzduchu nad 0,3 m.s-1/, který může způsobit ztráty tepla a chladový stres.

Ochlazovací konstanta Na organismus zvířat působí teplota, vlhkost a proudění vzduchu ve stájích, a to jako celek. Dochází tak ke ztrátě tepla z povrchu organismu. Tuto ztrátu vyjadřuje ochlazovací konstanta. Ochlazovací hodnota je množství tepla, které je za dané mikroklimatické situace vydáváno z jednotky povrchu těla za určitý časový úsek.

Světlo Na pohodu, chování a fyziologické funkce prasat působí jak intenzita viditelného světla, tak délka osvětlení. Prase jako denní zvíře reaguje na osvětlení zvýšenou aktivitou. Naopak méně světla a klid vyžadujeme právě na porodnách prasnic před porodem. Další nezastupitelný význam světla je provozní. Dobré osvětlení je nutné pro bezpečnost práce, udržování čistoty prostředí, zvířat a stájového zařízení.

Tlak vzduchu Barometrický tlak má vliv na parciální tlak kyslíku, a tím na dynamiku difuze kyslíku z plicních alveolů do krevních vlásečnic. Je ovlivněn nadmořskou výškou a kolísá vlivem počasí.

Hluk Působí nejen na sluchové a nervové orgány, ale také na celý organismus. Stresově se projeví při překročení určité maximální meze. Hluk má negativní vliv na kojící prasnice a jejich selata. Kojící prasnice a selata spolu komunikují chrochtáním a kvičením. Hlasitý zvuk větráků narušuje vztahy matka-mládě, zejména při kojení. - 29 -

3.3.1.2 CHEMICKÉ FAKTORY Stájový vzduch je směsí atmosférického vzduchu a plynů, vznikajících ve stáji. Jsou to CO2 vydechovaný zvířaty, střevní plyny vznikající rozkladem organických hmot a odparem z moče a výkalů. Při nedostatečném přívodu čerstvého vzduchu dochází k hromadění škodlivých plynů: -

oxid uhličitý /CO2/ - pochází z vydechovaného vzduchu a z bakteriálního rozkladu fekálií. Koncentrace do 1% nezpůsobují u zvířat žádné prokazatelné negativní reakce, 1-2% už může způsobit apatie a nezájem o krmivo, při koncentraci nad 20% dochází k úhynu.

-

amoniak /:H3/ - vzniká bakteriálním rozkladem močoviny přednostně při vysoké teplotě a za přístupu vzduchu. V rozmezí 30-50 ppm lze očekávat známky podráždění spojivek a sliznic dýchacích cest, jakož i zvýšenou vnímavost k infekcím respiračního aparátu a důsledku snížené činnosti řasinkového aparátu. Amoniakální zápach je pak zřetelný a nepříjemný

-

sirovodík /H2S/ - vytváří se anaerobním rozkladem bílkovin s obsahem síry, především v močůvce, avšak v podstatně menších množstvích než CO2 nebo NH3. Sirovodík je vnímatelný již při nízkých koncentracích /0,005 ppm/ podle zápachu po zkažených vejcích. V toxické koncentraci ochromuje čichové nervy a není již vnímán.

Tab. č. 4 Koncentrace plynných škodlivin ve stájovém vzduchu, které by neměly být překračovány Škodlivina

Koncentrace plynných škodlivin vyjádřená V obj. %

V hmotn. %

V p.p.m.

V mg.m-3

CO2

0,25

0,38

2500

4500

NH3

0,0025

0,0015

25

18

H2S

0,0007

0,0008

7

10

- 30 -

3.3.1.3 Biologické faktory

Prašnost prostředí Vedle chemicky prokazatelných látek se ve stájovém vzduchu nachází prach, který dělíme na organický /částice krmiva, chlupy, odpadávající šupiny kůže apod./ a anorganický /jemné částice zemin, stavebních hmot, otěry kovů apod./. Prach ve stájích je biologicky aktivní a představuje směs, která může obsahovat mnoho rizikových složek. Prach je složen z organických sloučenin, endotoxinů, toxických plynů a dalších látek. Prach slouží jako nosič mikroorganismů. Vysoký obsah prachu působí škodlivě hlavně na dýchací orgány tím, že dráždí sliznice, způsobuje záněty a vytváří předpoklady pro vznik specifických infekčních onemocnění, respiračních problémů, jako je bronchitida, kašel a plicní léze, a celkově snižuje welfare zvířat. Největší význam mají částice menší než 10u nazvané jako respirabilní prach, protože mohou být snadněji vdechnuty do respiračního systému a mohou pronikat až do plicních alveol. Z předchozích argumentů vyplývá, že prach ve stáji je nežádoucí a je třeba omezit zdroje prachu a jeho šíření. To znamená nepoužívat nebo aspoň nevířit ve stáji prašná krmiva, pravidelně odstraňovat prach ze stěn a hrazení, optimalizovat větrací zařízení stáje.

Stájové prostředí a infekční agens Zdrojem infekčního agens je infikovaný jedinec a k transportu mezi zvířaty mu slouží vnější prostředí stáje. Patogenní organismy se zřídka pomnožují mimo organismus, ačkoliv někteří mnohobuněční parazité musejí prodělat část vývojové periody ve vnějším prostředí. Každý mikroorganismus potřebuje optimální environmentální faktory pro přežívání mimo hostitele. Infekční agens obecně vyžadují vlhko. Bakteriální a virová infekční agens mají tendenci přežívat v chladnějším prostředí. Hlavní zdroje infekčních agens představují výkaly a stájový vzduch. Roštově podlahy sice snižují riziko přenosu infekcí z výkalů, ale neeliminují ho. Dokonce i v ustájeních typu „na vanách“ zůstávají výkaly v blízkosti prasat, zůstávají vlhké a jsou skryté před slunečním

zářením.

Možnost

přenosu

infekce

tedy

zůstává,

zvláště

u mikroorganismů, které jsou přenosné vzduchem. Některé patogenní mikroorganismy mohou přežívat v podroštových prostorech i několik měsíců. Zvláště perzistentní jsou salmonely. Patogenní koliformní bakterie, streptokoky a stafylokoky se nacházejí - 31 -

ve značném množství ve štětinách a slámě. Výkaly kontaminují vemeno a struky, takže dochází k infekci narozených selat. Jestliže jsou zvířata blízko u sebe, přenos vzduchem může být účinný stejně jako přímý kontakt. U některých onemocnění je přenos vzduchem jedinou přirozenou cestou infekce. Patogenní organismy nacházející se v kapénkách mají omezenou ochranu v prostředí a jsou velmi citlivé na změny teploty, vlhkosti vzduchu a působení UV záření. Pouze proto, že jsou uvolňovány ve velkém množství při kýchání a kašli, jich ještě přežívá dostatečné množství, které tvoří infekční dávku. Jak pro vzduchem přenosné bakterie, tak i pro viry platí, že čím vyšší teplota vzduchu, tím se rychleji devitalizují, neboť dochází k jejich vysychání. Účinky vlhkosti vzduchu jsou více komplexní. Viry, které obsahují lipidy, přežívají lépe při nízké vlhkosti, zatímco viry složené pouze z proteinů a nukleových kyselin jsou méně citlivé na vlhkost vzduchu. Vzduchem přenosné viry tedy přežívají lépe při relativní vlhkosti pod 50% nebo nad 80%. Relativní vlhkost vzduchu 50-80% je pro přenos virových infekcí nepříznivá. Sluneční ultrafialové záření má baktericidní a virucidní účinky./Svoboda, Drábek 2005/

3.4 Hygiena vody a napájení

3.4.1 Příjem a význam vody Všechna prasata starší než 2 týdny musejí mít trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody. Při volném přístupu k vodě vypijí prasata různé množství vody podle kategorie, množství přijatého suchého krmiva a podle teploty. Při teplotě nad 20°C nepokrývá obvyklý poměr vody a suchého krmiva 3:1 již potřebu vody. Při používání napáječek je pro skutečné zásobení selat vodou rozhodující především jejich průtočnost a funkčnost. Při nastájení ve velkých skupinách také jejich počet a jejich dobrá přístupnost. Průtočnost napáječek podle kategorií: - odstavená selata cca 500 ml/min - prasata ve výkrmu a březí prasnice 700ml/min - laktující prasnice více než 1000ml/min. Při příliš vysokém průtoku a příliš vysokém tlaku dochází k plýtvání vodou. Jestliže je průtočnost malá, prasata se při pití unaví a přijímají málo vody. Snížený příjem vody má za následek snížený příjem suchého krmiva. Dostatečný příjem vody je velmi

- 32 -

důležitý pro laktující prasnice z důvodu vysokého příjmu živin, který je nutný pro krytí potřeb laktace. Nedostatečný příjem vody a nízká tvorba moče podporují infekce močových cest.

/Svoboda, Drábek 2005/

3.4.2 Druhy vod podle použití Pitná voda – je voda zdravotně nezávadná, která při dlouhodobém používání není příčinou zdravotních poruch a onemocnění způsobených mikroorganizmy nebo toxickými látkami a odpovídá hodnotám normy. Užitková voda - je voda pocházející z jakéhokoliv přírodního zdroje, která vyhovuje zdravotním a technickým požadavkům. Používá se hlavně na koupání a umývání lidí a zvířat, dále k výrobním účelům, ale nepoužívá se jako pitná. Provozní voda – je voda pro nejrůznější výrobní procesy, jako např. voda chladicí, promývací a podobně. Speciální požadavky na ni kladené jsou dané technologií. Odpadní voda - je taková voda, která byla použita v zemědělství a ztratila charakter původní vody změnou fyzikální, chemické, biologické povahy. Nesmí se používat k žádnému výše uvedenému účelu.

3.4.3 Kvalita pitné vody Příjem vody prasaty je ovlivňován kvalitou vody, například vysoký obsah síranů a železa může příjem vody snižovat. Proto se k napájení zvířat přednostně používá pitná voda. Není-li odebírána z veřejného vodovodu, je nutno zajistit její laboratorní vyšetření před zahájením jejího odběru a dále jedenkrát v každém kalendářním roce. U pitné vody se posuzují: - fyzikální ukazatele – teplota /nejvhodnější 8-12°C/, barva, pach, chuť, zákal - mikrobiologické, biologické vlastnosti /např. obsah koliformních bakterií, enterokoků, mezofilních a psychrofilních bakterií/ a chemické vlastnosti /např. obsah dusitanů, dusičnanů, těžkých kovů/ - radiologické ukazatele /celková objemová aktivita alfa i beta, objemová aktivita radonu 222/.

/Kursa, 1986/

- 33 -

3.5 Kvalita krmiva Nedostatky v kvalitě krmiva mohou vést k snížení přírůstku anebo k poruchám zdravotního stavu. Proto musíme kvalitu krmiv bedlivě sledovat a při podezření na špatnou kvalitu je potřeba provést jako první krok makroskopické posouzení /vzhled, zápach/. Krmivo se odebírá z různých míst. Při makroskopickém posuzování krmiva se věnuje pozornost: -

zaplísnění a narušené fyzikální struktuře krmiva

-

rozpadávání pelet

-

příměsi trusu hlodavců

-

zkvašování mokrého krmiva

-

hnijícím zbytkům krmiva v přípravně krmiv, v potrubí a v korytech.

Vyšetření mikroskopických ukazatelů, jako je obsah sušiny a přesné živinové složení krmiv, se provádí v akreditované laboratoři.

4 ODCHOV SELAT 4.1 Technologie ustájení selat

4.1.1 Skupinové ustájení Selata po odstavu se ustájují skupinově. Odstav selat probíhá ve věku 21 – 28 dní, kdy selata dosahují hmotnosti 5-7kg . Odchov trvá do hmotnosti 25 – 35kg, což by mělo trvat asi 70 dní pobytu v odchovně. /Žižlavský 2002/.Pro užitkovost selat po odstavu jsou rozhodující podmínky zoohygieny, ustájení a výživy. Ustájení ve středních a větších chovech je nejčastěji bezstelivové s plastovými rošty. Zatímco směrnice EU jednoznačně nepožadují zřídit v kotci část plné podlahy, vyhláška Mze ČR č. 191/2002 pokládá za minimum 1/3 plné podlahy kotce. Využitelná plocha na sele do hmotnosti 20 kg je 0,20 m2, pro selata od 21 do 30 kg 0,30 m2 a pro selata nad 30 kg již 0,40 m². Dříve se hojně používalo ustájení ve vyvýšených celoroštových kotcích /klecích/. Výhodou byla čistota v klecích a dobré mikroklima, ale nevýhodou byly špatné podmínky pro zootechnickou práci, to je pro kontrolu zdravotního stavu, selekci a vůbec pro manipulaci se zvířaty. Docházelo

- 34 -

často k přehlédnutí uhynulých a nemocných kusů a při odstraňování těchto kusů ošetřovatelé tato zvířata nosili i přes několik kotců a tím napomáhali šíření onemocnění. V menších chovech může být použito stelivové ustájení na hluboké podestýlce, kdy podlaha lože je snížena oproti úrovni krmiště pouze o 40 až 50 cm, což vzhledem k délce pobytu selat postačuje pro dobu trvání turnusového cyklu. Počet selat v kotci je závislý na způsobu ustájení a technologii krmení.

4.1.2 Podlahy a podestýlka Prase si k ležení vybírá suché, pokud možno vyvýšené místo. V prostoru na ležení udržuje čistotu a kálí především v chladnější části kotce, u napáječky a v místě styku se zvířaty ze sousedního kotce. Proto je důležité věnovat pozornost zejména stájovým podlahám a hrazení kotců. Povrch podlahy by měl být přiměřeně drsný, ne kluzký, ale současně nesmí vést k traumatizaci končetin zvířat. Podestýlka - systémy ustájení s využíváním podestýlky, ať již ve formě denního nastýlání slámy a odklizu slamnatého hnoje, nebo ve formě hluboké podestýlky, jsou vhodné zejména pro menší chovy, vzhledem k vyšší pracnosti při podestýlání i odklizu hnoje. Výhody: -

tepelná izolace lože, která se může měnit přidáváním a odstraňováním steliva

-

elastická podložka, která se přizpůsobuje tělu

-

zachycuje moč, lepší bezpečnost pohybu, snižuje zápach

-

představuje objekt pro vybíjení aktivity prasat.

Nevýhody -

možný výskyt parazitů a infekční agens, a to především u vysoké podestýlky.

Pevné podlahy - pevné podlahy v místě lože mají povrch z betonu nebo ze speciálních materiálů. Trvanlivé, na zátěž odolné podlahy, se nedají zhotovit tak, aby měly zároveň dobré izolační vlastnosti. Bez použití steliva nebo vyhřívání podlahy nejsou pro selata vhodné, dále i proto, že na těchto podlahách mohou vznikat otlaky a odřeniny. Roštové podlahy - práci šetřící, bezstelivové ustájení se uplatnilo nejprve v podobě litinových nebo betonových roštů, ale tyto materiály nejsou vhodné, protože odvádějí hodně tepla. Vhodnější a v současné době hojně používané jsou rošty plastové. Tento typ podlah napomáhá ke snížení případů enteritid a onemocnění dýchacího aparátu.

- 35 -

4.1.3 Odkliz exkrementů Je závislý na typu podlah. Jestliže máme pevnou podlahu, manipulujeme s pevnými exkrementy, používáme manuální shrabování do otvorů v roštech, kudy padají do podroštových kanálů, kde jsou šípovými lopatami dopravovány do sběrných jímek. U roštových podlah pracujeme s tekutými exkrementy, které se shromažďují v plastových nebo betonových vanách, které se pravidelně vypouštějí a proplachují.

4.1.4 Hrazení, stropy a stěny Kotce od sebe dělí různé druhy zábran. Nejběžnějšími materiály jsou železo, pozinkovaný plech a plast. Od použití železa se ustupuje a omezuje se na výrobu nosných sloupků, neboť často korodovaná místa v hrazení se špatně mechanicky očistí a jsou dobrým zdrojem infekcí. Stropy a stěny ve stájích by měly být z omyvatelného materiálu nebo by měly být natřeny speciálním nátěrem, který lze umývat.

4.2 Krmné technologie

4.2.1 Srovnání krmných systémů Dříve se téměř výhradně používala sesypná krmítka /samokrmítka/ pro adlibitní krmení, která byla nahrazována různými automaty na kašovité krmení. Většina automatů je konstruována na suchou krmnou směs, postupně uvolňovanou ze zásobníku činností selat a zkrápěnou vodou. V posledních letech se začaly používat počítačové systémy na mokré, dávkované, intervalové krmení, kdy sonda umístěná v korytě řídí dávkování krmiva. Ale u této kategorie je to nevyhovující řešení, a to hlavně z etologického hlediska srovnáním chování selat ve stáji při krmení se sypnými krmítky se stájí krmenou počítačovým intervalovým systémem. Nižší přírůstky a vyšší procento úhynů ve stáji s mokrým krmením bylo odpovědí na neustálý neklid ve stáji, způsobený specifickým zvukem při spouštění krmiva do koryt. Na tento podnět reagovala vstáváním i selata, která v tomto cyklu krmivo nedostávala. Druhým problémem je dodržení adlibitního principu, aniž by docházelo ke kvašení zbytků krmiva v korytech, a to zejména v letním období. Dalším problémem této technologie je udržet všechny - 36 -

její části v odpovídající čistotě. Je nutné dodržovat pravidelné proplachy potrubí a očistu centrální míchárny.

4.2.2 Kvalita krmiv Vážné narušení zdravotního stavu často způsobuje kontaminace krmiv plísněmi, ke které dochází na základě nesprávného zacházení s krmivy při sklizni, konzervaci a skladování. Významnou úlohu sehrávají podmínky vhodné pro rozvoj plísní, jako jsou obsah vody a teplota. Plísně mohou vyvolat onemocnění označené jako mykózy vznikající parazitující činností plísní a mykotoxikozy, při kterých je organizmus poškozován sekundárními metabolity – mykotoxiny toxikogenních plísní. Zvýšený zájem o tyto plísně je dán především jejich vysokou zdravotní škodlivostí pro člověka. U zvířat probíhají mykotoxikozy ve třech formách: 1. Akutní primární mykotoxikozy – vznikají, když zvíře přijme vysoké nebo střední dávky mykotoxinů. Jsou vyjádřeny vážnými příznaky ze stran zažívacího ústrojí a exkrečních orgánů. 2. Vleklé primární toxikozy – jsou vyvolány příjmem středních a nízkých dávek toxinů. Probíhají bez zřetelně vyjádřených příznaků, ale mají velký dopad na pokles užitkovosti. 3. Sekundární

mykotoxikozy

–

spočívají

v příjmu

nízkých

koncentrací

mykotoxinů, které sice nevyvolávají zjevně klinicky patrné projevy onemocnění, ale zátěží mechanizmů přirozené odolnosti zvyšují vnímavost vůči bakteriálním, virovým a parazitárním chorobám. Aflatoxiny Aflatoxikozy jsou intoxikace vyvolané působením sekundárních metabolitů plísní Aspergillus flavus a Aspergillus parasiticus. Vyskytují se na dovezených krmivech i na domácích krmných surovinách při zhoršených podmínkách sklizně a skladování. U prasat jsou na aflatoxikozu zvláště citlivá selata a březí prasnice.

/Kursa, 1998/

4.3 Větrání Vzduch ve stájích musí být neustále vyměňován. Intenzita výměny vzduchu se řídí požadavkem na udržení teploty vzduchu a požadavkem na odvod zplodin /vodní páry, CO2/. Maximální výměna je množství vzduchu nutné k zabránění přehřátí stáje teplem, vznikajícím při metabolismu zvířat, při nejvyšších předpokládaných venkovních - 37 -

teplotách. To určuje kapacitu ventilačního systému. Větrání stáje je tedy citlivou záležitostí a v každém případě by měl technologii větrání navrhnout odborník na vzduchotechniku. Obecné požadavky na větrání stájí jsou: -

větrací zařízení musí mít požadovanou kapacitu

-

větráním musí být rovnoměrně provětráván celý prostor, aby nevznikaly tzv. mrtvé kouty

-

větrání nesmí způsobit průvan

-

větrací zařízení je nutné správně a průběžně obsluhovat a udržovat.

Podle způsobu výměny vzduchu rozlišujeme 3 základní způsoby větrání: - přirozené - nucené - kombinované.

Každé z výše uvedených větracích zařízení musí mít části pro přívod a odvod vzduchu, které musejí být sladěny. Hnací silou přirozeného větrání je rozdíl teplot vzduchu ve stáji a ve vnějším prostředí. Současně je ovlivněno i dynamickým účinkem větru. Rozděluje se na výměnu vzduchu: - infiltrací – netěsnostmi stavebních konstrukcí - aerací – okny, dveřmi - speciálním samotížným větracím zařízením – kde odvod vzduchu zabezpečují výparníky.

Hnací silou nuceného větrání jsou ventilátory. Podle toho, zda ventilátory vzduch odvádějí nebo přivádějí, se dělí na: - podtlakové- ventilátory vzduch odvádějí - přetlakové – ventilátory vzduch přivádějí - rovnotlaké – ventilátory vzduch přivádějí i odvádějí.

/Steinhauser 2000/

Ventilační systémy Ideální systém vzduchotechniky pro odchov selat je ve stáji s celoroštovou podlahou se záchytnými vanami s využitím systém podtlakové podroštové ventilace. Do stáje se prostřednictvím přívodních klapek přivádí čerstvý vzduch, přitom stájový vzduch se odčerpává pod rošty, kde se shromažďuje kejda a největší množství škodlivých plynů.

- 38 -

Plynné škodlivé látky se z podroštového a stájového prostředí neodstraňují přes prostor se zvířaty, ale spodem prostřednictvím odtahových šachet podroštového větrání.

Onemocnění selat Při řešení problémů týkajících se snížené užitkovosti a produkce chovu je třeba posuzovat daný chov jako celek. Výskyt mnoha onemocnění často souvisí s neodpovídajícími zoohygienickými podmínkami a může postihnout velké počty selat. Je snadnější těžiště zdravotní problematiky přenášet do sféry preventivní, jejíž významnou složkou jsou opatření zoohygienická. Faktory stájového prostředí -

nízká teplota – s přibývajícím věkem klesají požadavky prasat na teplotu ve stáji, optimální pro jejich růst

-

nevyzrálost selat při odstavu – jestliže se selata odstaví dříve než v 21 dnech věku, jejich trávící systém není ještě dostatečně navyklý na příjem běžných pevných krmných směsí a je proto potřeba podávat speciální prestartérové a startérové krmné směsi

-

přílišná hustota naskladnění selat.

Faktory multisystémového chřadnutí selat po odstavu / cirkovirus – sérotyp 2/ -

postihuje převážně selata po odstavu a běhouny v předvýkrmu. Nejčastěji se zjišťují poruchy růstu /až 64% případů/, respirační poruchy /až 57% případů/, zježené štětiny /až u 50% případů/, anémie /až u 43% případů/, ikterus /až 21% případů/ a průjem /21% případů/. Uvedené příznaky doprovází anorexie, celkové chřadnutí a zvětšené mízní uzliny.

Gastrointestinální onemocnění -

poodstavový průjem / Escherichia coli/

-

dyzentérie prasat /Brachyspira hyodysenteriae/

-

intestinální spirochetóza /Brachyspira pylisecoli/

-

chronická salmonelóza /Salmonella spp./

-

virová gastroenteritida prasat /koronavirus/

-

proliferativní enteropatie /Lawsonia intracellularis/

-

porcinní epidemická diarrhea /koronavirus/

-

parazitární onemocnění /Esophagostomum spp., Ascaris suum/

-

striktury rekta – sekundárně po výhřezu rekta

- 39 -

Respirační onemocnění -

atrofická rinitida /Bordetella bronchiseptica, Pasteurella multocida/

-

enzootická pneumonie /Mycoplasma hyopneumoniae/

-

ostatní pneumonie s chronickým průběhem /Actinobacillus plesuropneumoniae, Pasteurella multocida/

-

parazitární onemocnění /Ascaris suum a Metastrongylus spp./

Pohybový aparát -

artritidy – Erysipelothris rhusiopathiae, Mycoplasma hyosynovae, Haemophilus parasuis, Streptococcus spp.

-

trauma – způsobené tvrdou, drsnou podlahou, nevhodnými rošty a stájovými technologiemi

Nervový systém -

abscedace v páteřním kanále následkem okusování ocásků. Dochází k paralýze pánevních končetin

Nutriční faktory -

používání krmiv neodpovídající kvality

Mykotoxiny -

ochratoxin, vomitoxin, aflatoxin, zearalenon a další mykotoxiny

Ostatní -

poruchy chování – kanibalismus, boje mezi selaty při vytváření sociální hierarchie

-

závady v napájení – nedostatek kvalitní napájecí vody, snížený průtok vody kolíkovými napáječkami, dehydratace

/Svoboda,Drábek 2005/

Prevence šíření chorob

Technologie odchovu Odstav probíhá z porodny do dochovny ve zvláště upravených prostředcích /např. návěsech za traktor apod./, u nichž je nutno dodržovat stejná pravidla preventivní asanace jako u stájí. V praxi to znamená po každém použití provést mechanickou očistu a dezinfekci. Ze selat je možno utvořit skupiny. Jako první se odstaví chovní běhouni a potom ostatní selata, která můžeme rozdělit podle velikosti na dvě skupiny. Vhodnější z hlediska zoohygieny je ale selata odstavovat tzv. „po rodinách“, kdy do jednoho kotce na odchovně nastájíme selata z jednoho, maximálně ze dvou vrhů. Dochází tak méně - 40 -

k bojům mezi selaty a určitým způsobem i k menší výměně patogenů. Nevyhovující selata /váhově nebo po zdravotní stránce/ je nutno buď utratit, prodat drobnochovatelům nebo umístit na izolační sekci, kde je třeba věnovat jim zvýšenou péči a speciální výživu.

Vliv ošetřovatelů U kategorie selat po odstavu je nutno zajistit kvalitní personál. Vlastnosti těchto lidí je možno shrnout do charakteristiky: svědomitost, stálý zájem zvyšování kvalifikace a osvojení nových poznatků, vyrovnanost a sebedůvěra bez sklonů k agresivitě, protože negativní přístup k selatům může vyvolat chronický stres. Dále by měli mít dobré pozorovací schopnosti, neboť na těchto lidech je i každodenní kontrola zdravotního stavu selat. Je důležité, aby sebemenší změny v chování selat byli schopni odhalit a tímto případně identifikovat počáteční stádia chorob nebo jiné problémy týkající se zdravotního stavu zvířat.

Selekce V této kategorii prasat je včasná selekce jedním z nejdůležitějších zbraní proti šíření chorob. Odstranit z kotce co nejdříve nemocné nebo podezřelé sele je velmi důležité, protože jeden jedinec je schopen nakazit velké množství okolních zvířat. Příkladem jsou aerogenní infekce, při kterých se při kýchání vylučují kapénky, z nichž 75% je velikosti menší než 2 mikrometry. Na tyto částice nemají vliv gravitační síly, což znamená, že mohou zůstat ve vzduchu po mnoho hodin./Svoboda, Drábek 2005/ Samozřejmě ta samá zásada platí i uhynulých zvířat. Co nejrychlejší dohledání a odstranění uhynulého selete znamená menší možnost šíření případné nákazy.

Turnusový zástav Vychází z principu skupinového chovu zvířat a uplatňují se u něho následující zásady: 1. Jednorázový nebo časově omezený příjem vybraných skupin zdravých zvířat, odpovídajících technologickým záměrům, a jejich ustájení do samostatného objektu nebo do jeho prostorově a provozně vymezené části. 2. Jednorázové nebo časově omezené vyskladnění celých skupin zvířat z objektu nebo jeho vymezené části s výjimkou zvířat, která jsou ze skupiny /turnusu/ vyskladněna jednotlivě a předčasně z chovatelských, technologických nebo zdravotních důvodů. - 41 -

3. Vyskladnění objektu musí být úplné s následující důkladnou mechanickou očistou, dezinfekcí, deratizací a dezinsekcí. Musí být dodržen nejméně sedmidenní interval mezi vyskladněním a naskladněním nových zvířat.

Hlavní zoohygienické zásady Vyhnout se šíření chorob v prostředí odchoven selat znamená striktně dodržovat celou řadu zoohygienických zásad: -

malé kotce s pevnými přepážkami

-

účinná očista a desinfekce snížení koncentrace selat na 0,33m2/sele

-

zlepšení kvality ovzduší /NH3 měně 10ppm, CO2 méně 0,1 %, rel.vlhkost méně 85 %/

-

nemíchat selata z různých kotců

-

nedělat jakékoli následné přerozdělování selat mezi kotci.

5. :ávrh zoohygienických opatření

5.1 Možnost přenosu nákaz Důležitou úlohu při šíření infekčních onemocnění sehrávají drobní hlodavci, mouchy a ptáci. Bylo zjištěno, že drobní hlodavci přenášejí celou řadu různých patogenů, salmonely, leptospiry, Toxoplasma gondii a mnoho dalších. Hmyz /moucha domácí, komár, klíště/ se podílí na rozšiřování mnoha choroboplodných mikroorganismů, jako např. PRRS, virus Aujeszkyho choroby. Ptáci mohou přenášet virus virové gastroenteritidy prasat, na němž se mohou podílet i psi a kočky. Koronavirus, který je vylučován výkaly infikovaných psů, může infikovat sající selata. Koronavirus infekční peritinitidy koček infikuje nejen selata, ale i březí prasničky. Jedním z možných, často nedoceněných článků v epizootologickém řetězci rozšiřování nákaz, jsou oděvy, obuv a různé druhy materiálů přinášených do vnitřního prostoru

- 42 -

farmy bez předchozí dezinfekce. Těmito cestami byl zjištěn přenos viru PRRS a VGP, proto je nutné tato nebezpečí eliminovat.

/Svoboda, Drábek 2005/

5.1.1 Umístění farmy Při umísťování staveb a objektů pro živočišnou výrobu se uplatňují hlediska veterinárních ochranných pásem, stanovených metodickým pokynem státní veterinární správy. Vzdálenost VOP se určují u stájových objektů od vnějšího líce objektu, popř. od hrazení výběhu nebo od objektů, které mohou mít přímý vliv na hygienickou situaci /hnojiště, kafilerní box/. Je nutné určit takovou vzdálenost, aby nebylo narušeno větrání stájí a aby nedocházelo k nasávání odváděného vzduchu. Šíře VOP se vztahují na chovy s vyšší koncentrací hospodářských zvířat /prasnice s odchovem selat od 200 stájových míst/ a specializované chovy /šlechtitelské/ a činí mezi chovy různých druhů 1000 m. Karanténní stáje chovů s vyšší koncentrací se zřizují zásadně mimo areál vlastního chovu a minimální vzdálenost je 150 m. Vzdálenost VOP objektů pro živočišné výroby a provozů potravinářské výroby: -

porážka, kde se porážejí zvířata pouze z vlastního chovu je 0-50 m

-

porážka, kde se porážejí zvířata bez územního omezení je 200-1000 m.

Co se týče umístění chovu, od jiných chovů prasat musí být nejméně 3-8 km, ale není zajištěno, že je tato vzdálenost dostačující. Záleží na povaze terénu, funkci chovu a na místní nákazové situaci. V úvahu připadá i velikost a počet sousedních chovů, a pokud se týče terénu, chov lokalizován v hornaté nebo ve zvlněné lesnaté krajině je lépe chráněn než chov v rovinatém terénu a nezalesněné oblasti. Silnice, po kterých se převáží hospodářská zvířata, by se měly nacházet ve vzdálenosti více než 450m od chovu prasat. /Kursa, 1998/ Musí existovat striktní oddělení vnitřního prostoru farmy od okolí. V izolovaných a relativně bezpečných oblastech stačí pouze jednoduchý plot. Ve většině případů musí plot mít dostatečně silnou podezdívku, aby zabránil vniku lidí a hlavně zvířat včetně toulavých psů, hospodářských a divokých zvířat, a zvláště pak divokých prasat.

5.1.2 Dezinfekční vjezd a transport zvířat Toto ochranné zařízení slouží k prevenci zavlečení nákaz do závodu vozidly. Jednou z možností je projíždění vozidel průjezdnou vanou, v níž je dezinfekční roztok měněn několikrát denně, ale účinnější dezinfekcí je možné provádět na zastřešeném betonovém

- 43 -

prostoru ve vjezdu, kde jsou vozidla umyta tlakovou vodou /wapkami/. Betonové plato má zvýšené okraje a oplachová voda teče do zvláštní jímky. Největším nebezpečím jsou vozidla, která přepravují prasata na jatky a na sanitní jatky. Pokud jde o odsun vyřazených prasnic na prodej, je nejsnadnější vyvážet zvířata vlastním vozidlem před závod a překládat je na cizí vozidlo. Dále je možné mít kotce, kde mohou být prasata držena před nakládkou, které jsou uspořádány tak, aby mohla být prasata nakládána, aniž by řidič vstupoval do vnitřního prostoru farmy. Používají se jednosměrná vrátka, aby se zabránilo opětovnému vstupu prasat do farmy, jakmile se již dostala na nakládací rampu nebo do transportního prostředku. Vozidlo převážející zvířata na sanitní jatky do závodu v žádném případě nesmí vůbec. Nemocné kusy opět vyvezeme vlastním prostředkem před závod, kde je přeložíme, nebo

používáme

jen

k tomuto

účelu

určený

kotec

opatřený

napáječkami

a jednosměrnými vrátky.

5.1.3 Administrativní budova Obvykle je administrativní budova jeden celistvý blok, v kterém se nachází vrátnice, sociální prostory /čisté a nečisté šatny, sprchy a toalety/, administrativní místnosti a jídelna. Administrativní budova má být umístěna na obvodu farmy vedle vchodu do závodu. Blízko by se měl nacházet parkoviště a nakládací rampy. Administrativní provoz je rozdělen přepážkou /vrátnicí/, aby mohly být vyměňovány dokumenty, aniž by personál farmy vycházel ven a návštěvníci vstupovali do prostoru farmy. Vstup osob do prostoru farmy musí probíhat přes hygienickou smyčku. Potraviny z vepřových produktů představují riziko šíření afrického a klasického moru a vezikulární choroby prasat. Zcela je vyloučena donáška potravin pro lidský konzum do čistého prostoru farmy. Pracovníci a návštěvy Osoby vstupující do závodu se rozdělují do dvou kategorií, a to na řádné pracovníky a návštěvy /plemenářští pracovníci, krmivářští poradci/. Řádní pracovníci jsou lidé, kteří pracují na farmě denně. Musejí být proškoleni o principech ochrany farmy před zavlečením nákaz. Mimo farmu nesmí přicházet do styku s jinými prasaty. Pracovníci po příchodu do závodu musejí přejít přes hygienickou smyčku. To znamená, že v nečisté šatně nechají kompletní oblečení a přes sprchy projdou do čisté šatny, kde si obléknou pracovní firemní oděvy, nejlépe stejné barvy. Obuv musí sloužit jen k přechodu do stáje, kde by měl pracovník mít dispozici jinou obuv, ve které chodí jen - 44 -

po sekci, na které pracuje. Pokud tomu tak není, musí alespoň obuv zdesinfikovat vstupem na desinfekční rohož. Na velkých farmách je nutné nové dezinfekční roztoky /Virkon S/ připravovat denně a pokaždé, kdy jsou viditelně znečištěné. Zásadní význam pro účinnost dezinfekce má mechanické odstranění nečistot. Je neefektivní snažit se zdezinfikovat obuv silně znečištěnou např. zaschlými výkaly. Při odchodu se asanace osob opakuje opačným směrem. Vstup návštěv je nutno omezit na minimum. Pokud tito lidí byli 1-3 dny předtím v kontaktu s jinými prasaty, nesmějí na farmu vstoupit vůbec. Pokud tomu tak není a do závodu mohou, musí dodržet stejná pravidla jako řádní pracovníci, a to přejít přes dezinfekční smyčku. Ideální je mít připravený oděv a obuv pro tyto účely, pokud možno barevně odlišné od kmenových zaměstnanců, aby bylo lépe sledovat pohyb těchto osob po závodě, pokud nejsou doprovázeny zaměstnancem.

5.1.4 Krmivo a ostatní dodávky Komerční krmné směsi nepředstavují velké riziko pro přenos nákaz, ale problémem jsou vozidla tyto směsi převážející, neboť ta ve většině případů ve stejný den naváží krmné směsi i do různých jiných zemědělských podniků. Určitým řešením je kromě zmíněné dezinfekce vozidla i vybavení řidiče návleky na obuv a ochrannou kombinézou, ale výsledek tohoto opatření je nejistý. Účinnější je umístit zásobníky krmiv na obvodu farmy z vnitřní strany plotu. Krmivo tak může být do zásobníků dopravováno z vnější obvodové cesty, aniž by se automobil a řidič dostali do vnitřního prostoru farmy. Také ostatní materiály je vhodné dopravovat přes hranici oplocení.

5.1.5 Likvidace výkalů Znovu i zde platí, že ideální je takové řešení, kdy dopravní prostředky odvážející kejdu nemusí vstupovat do vnitřního prostoru závodu. Vhodný je systém, kdy je plnění fekálních cisteren kejdou sáním uskutečňováno z vnější strany obvodového plotu farmy.

5.1.6 Kafilerní box Měla by to být samostatná budova, která slouží k přechodnému uskladnění uhynulých nebo utracených zvířat a ostatního biologického materiálu /placenty/ před odvozem do veterinárního asanačního ústavu. Bezprostředním uložením uhynulých zvířat a jiných matriálů živočišného původu do kafilerního boxu a včasným odvozem do asanačního zařízení se zlepšuje pracovní prostředí, snižuje se možnost přenosu nákaz - 45 -

/mouchami, hlodavci, vzduchem/, usnadní se manipulace s uhynulými zvířaty, a to zvláště v letních měsících, kdy rozkladné procesy probíhají velmi rychle. Kapacita kafilerního boxu je závislá na velikosti závodu. Kafilerní box musí být umístěn na hranici farmy, aby kadávery mohly být nakládány z vnější strany farmy. Placenty a mrtvě narozená selat jsou ukládány do označených kontejnerů, které musí být stejně jako podlahy a stěny kafilerního boxu vyrobeny ze snadno omyvatelných materiálů. Vnitřní prostory a nádoby se musí pravidelně umývat a dezinfikovat, a proto by mělo mít toto místo vlastní samostatnou neprosakující jímku, kterou je možno vyvážet bez přístupu do závodu. Pokud se týče vchodu do kafilerního boxu z vnitřní strany farmy, je ideální mít zvláštní označené vchody pro různé úseky. V budově kafilerního boxu se může nacházet i pitevna, ale názory na toto řešení jsou rozdílné.

5.1.7 Rampy a koridory U velkochovů nelze uskutečňovat přesuny prasat bez přeháněcích koridorů nebo bez pomoci vozidel, na která klademe zvířata z nakládacích ramp. I u těchto dvou pomocných zařízení nesmíme zapomenout na pravidelnou očistu a dezinfekci.

5.2 Asanace prostředí

5.2.1 Význam asanace

Asanace prostředí znamená z hlediska epizootologického preventivní prvek v procesu šíření nákaz s cílem zabránit přenosu původců infekce ze zdroje k vnímavému jedinci. Asanační opatření jsou buď preventivní, nebo ohnisková, podle toho, zda je třeba předcházet vzniku infekčních onemocnění, nebo zda je již jejich posláním likvidace již vzniklého onemocnění. Preventivní asanace se používá v místech, kde se nevyskytují nakažlivá onemocnění, ale kde není vyloučena možnost nákazy. Preventivní asanace zahrnuje: -

preventivní dezinfekci, která má zlikvidovat případné původce nákaz v prostředí a omezit množství mikroflóry v prostředí

- 46 -

-

preventivní dezinsekci, která se provádí v místech výskytu členovců jako přenašečů infekce

-

preventivní deratizaci, která se uskutečňuje v místech výskytu škodlivých hlodavců jako potenciálního rezervoáru původců infekce

-

sběr a zneškodňování uhynulých zvířat

-

udržování hygieny a čistoty, nezbytné součásti preventivního komplexu a tvorby životního prostředí.

Ohnisková asanace se používá v ohniscích nakažlivých chorob a má za cíl likvidovat nebo potlačovat původce nakažlivých chorob ve vnějším prostředí včetně likvidace přenašečů těchto nakažlivých chorob. Dělíme ji na: -

průběžnou asanaci, která se provádí po celou dobu likvidace ohniska choroby v různých časových intervalech, jejím úkolem je ničení nebo potlačení původců nakažlivé choroby i jejich přenašečů

-

závěrečnou asanaci, která je velmi důkladná, provádí se před tím, než se vyhlásí ohnisko nakažlivé choroby za zlikvidované.

5.2.2 Dezinfekce

Dezinfekce je neoddělitelnou součástí veterinárních opatření v prevenci a při eradikaci infekčních chorob zvířat. Objekty určené k chemické dezinfekci je nezbytné před zásahem důkladně mechanicky očistit, protože mikroorganismy jsou v prostředí často vázány na organické látky, které snižují, případně eliminují dezinfekční účinky. Dezinfekční prostředky obsahující chlór /s výjimkou chloraminu/, přípravky jodové ztrácí účinnost ve spojení s organickými substancemi. Prostředky založené na bázi fenolu, formalínu, chloraminu nebo preparáty na bázi chlorhexydynu jsou organickými substancemi inaktivovány pouze v malém stupni. Baktericidní účinky prostředků na bázi fenolu, chloru, chloraminu nebo jodu jsou silnější v prostředí kyselém než zásaditém. Roztoky těchto prostředků se nepoužívají v prostředí alkalickém. Důležitým činitelem v procesu dezinfekce je teplota. Při nízké teplotě se snižuje disociace mnoha látek a to snižuje jejich schopnost difundovat do buněk bakterií. Některé dezinfekční prostředky ztrácejí při teplotě 0°C účinnost. Vzestup teploty o 10°C zvýší pak jejich účinnost 2-3krát. Roztoky dezinfekčních prostředků, používané při vyšší teplotě, se musí zahřívat do 7080°C, protože při styku s povrchem, který dezinfikuje, dochází k jejich značnému - 47 -

ochlazení. V případě používání preparátů, které účinkují bez ohřívání, má lepší efekt jejich použití ve formě rozprašování než pouhé polévání. Naproti tomu dezinfekční prostředky, jejichž roztoky působí lépe po ohřátí /soda/, je třeba používat ve formě polévání, protože rozptýlené částečky se ve studeném vzduchu rychle ochladí a jejich baktericidní účinek se ztrácí. Postup při dezinfekci: 1. etapa – z místa, které bude dezinfikováno, odstranit zvířata, věci, nářadí, případně výkaly. Velmi důležité je důkladně odstranit organické nečistoty, především výkaly z kanálů, jejichž přítomnost by snížila účinek dezinfekce 2. etapa – mytí celého povrchu stáje s cílem omezení počtu patogenních organismů. Prostředky použité v této etapě musí obsahovat detergenty. 3. etapa – dezinfekce celého vodního systému. Dezinfekci podléhají nádrže na vodu, potrubí i napáječky. V procesu čištění a dezinfekce vodních systémů může dojít ke snížení průtočnosti nebo dokonce k zablokování napáječek. Proto je nutné po provedené dezinfekci funkci napáječek obnovit. 4. etapa – zahrnuje mytí dezinfekci nástrojů a věcí používaných ve stáji. Tyto věci musí být umývané a dezinfikované v prostoru mimo stáj. 5. etapa – dezinfekce celé stáje. Základem je důkladné pokrytí celého povrchu stáje dezinfekčním prostředkem. 6. etapa – dezinfekce vzduchu ve stáji /mlžením- aerosolem/. Po dezinfekci stáje je nutno dát dovnitř vybavení a teprve potom vytvořit ve stáji aerosol. Uvedený program dezinfekce garantuje její efektivnost, a tím snižuje výskyt chorob a snižuje náklady na léčení. Náklady na dezinfekci se tak několikrát vrátí.

5.2.3 Dezinsekce

Pod tímto pojmem rozumíme opatření sloužící k ničení škodlivého a obtížného hmyzu, který přenáší zárodky infekčních nemocí. Dezinsekci rozdělujeme na několik částí: 1. Průzkumné práce – při kterých zjišťujeme druh hmyzu, intenzitu jeho vývoje a zdroje šíření, rozsah zamoření. Zajišťujeme potřebné pracovní síly, množství přípravků a mechanizačních prostředků a stanovíme dobu expozice, dobu vyřazení objektu z provozu.

- 48 -

2. Přípravné práce – provádíme opatření na ochranu zvířat, osoby jakýmkoliv způsobem zúčastněné při dezinfekčních akcích seznámíme s příslušnými zákonnými ustanoveními a z nich vyplývajícími povinnostmi. 3. Vlastní hubení hmyzu – nejúčinnějšími jsou chemické prostředky - insekticidy, které dělíme na jedy perorální, dýchací a kontaktní.

5.2.4 Deratizace

Komplex opatření k ničení škodlivých hlodavců nazýváme deratizací. Její úspěšnost závisí na tom, zda se provádí systematicky a neomezuje se jen na jeden objekt, ale zahrnuje větší celek. Hlodavci jsou přenašeči a rezervoáry celé řady infekčních chorob /tularémie, brucelózy, slintavky, Aujezskyho choroby apod./. Vlastní postup deratizačních prací rozdělujeme do těchto etap: -

průzkumné práce

-

přípravné práce

-

kladení nástrah

-

kontrola účinnosti akce deratizačních prací

-

návrh na preventivní opatření

Metody a prostředky deratizace: 1. fyzikální způsob – využívá se při ojedinělém výskytu hlodavců. Používají se různé druhy pastí, které se umisťují v blízkosti nor a cestiček 2. biologický způsob – využívá přirozených nepřátel hlodavců a to psů a koček. 3. chemický způsob – spočívá v používání různých chemických přípravků Pro jednoduchost provedení a vysokou účinnost je tento způsob nejvíc používán. /Kursa 1998/

- 49 -

6 ZÁVĚR Vývoj zoohygieny a péče o zdraví zvířat, zpočátku jako soubor jednoduchých pravidel a drobných zkušeností, probíhal v jednotlivých společensko-ekonomických formacích různě a byl do značné míry určován jejich typem. Ve svém historickém vývoji je hygiena zvířat a prevence chorob historicky spjata s postavením domácího zvířete jako výrobního prostředku, ale také se zajištěním zdraví lidí vzhledem k ohrožení nemocemi přenosnými na člověka. Dnes vidíme zoohygienu jako obor, který seznamuje se zákonitostmi vztahů mezi hospodářskými zvířaty a měnícími se podmínkami vnějšího prostředí a se zásadami péče o zdraví zvířat. Studiu komplexu vnějšího prostředí a adaptace organismu na jeho změny se věnuje několik vědních oborů. Cílem zoohygieny je zjišťovat všechny vlivy a faktory, které mají vztah k životu, zdraví a užitkovosti zvířat, hodnotit míru jejich působení a rozdělit je na prospěšné a příznivé a na nepříznivé a nebezpečné. Na základě tohoto rozdělení a zhodnocení, které bylo provedeno objektivními metodami, se snaží vyloučit nebo potlačit vznik a vliv záporných faktorů tak, aby bylo možno nejen předcházet poškození zdraví, vzniku chorobných stavů, ale aby byl upevňován biologický základ zdraví jako předpoklad vysoké užitkovosti, hospodárného chovu a vysoké kvality potravin živočišného původu./Kursa, 1998/ Stavy prasat v naší republice od roku 1997, kdy byl stav 4,080 milionu kusů, neustále klesají. Koncem loňského roku klesly až na 2,135 milionu kusů, a to i přesto, že se zvýšila užitkovost, na jednu prasnici se narodilo 23,4 ks selat a odchovalo se 20,8 kusů. Ty podniky, které u chovu prasat zůstaly, nutí ekonomická situace ke změnám ve způsobu ustájení, které sledují lepší využití stájových prostorů a snížení potřeby lidské práce. Moderní technologie vtiskují chovu zvířat charakter intenzivní výroby. Existence velkých počtů zvířat ve velkokapacitních provozech může ovlivňovat zdravotní stav stád. Respektovat tuto skutečnost znamená dbát na to, aby vysoká úroveň chovatelské, zootechnické a organizátorské práce ve velkochovech byla doplněna promyšleným zabezpečením zdravotních hledisek. Proto by v dnešní době, víc než kdy jindy, měla platit zásada, kterou šířil už v 5. století n. l. Vegetius Renatus: snazší je udržet zvířata zdravá, než je léčit!

- 50 -

7 SEZ:AM POUŽITÉ LITERATURY: 1. KURSA, J. a kol.: Zoohygiena a prevence I. 1. vyd. Praha: VŠZ, 1986. 165s.

2. KURSA, J. a kol.: Zoohygiena a prevence II. 1. vyd. Praha: VŠZ, 1987. 187 s.

3. KURSA, J. a kol.: Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat. 1.vyd. České Budějovice: JU ZF, 1998. 200 s.

4. PULKRÁBEK, J. a kol.: Chov prasat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. 160 s. ISBN 80-86-726-11-8

5. SIBAL, J.: Zdravý genetický materiál – základ úspěšného chovu prasat. Aktuální problémy chovu prasat 2006. Praha, 8. 11. 2006, 62 s. ISBN 80-213-1554-7

6. SIMEONOVOVÁ, J. a kol. : Zpracování a zbožíznalství živočišných produktů. 1.vyd. Brno MZLU, 2003. 124 s. ISBN 978-80-7157-708-9

7. STEINHAUSER, L. a kol.: Produkce masa. 1.vyd. Tišnov: Last, 2000. 464 s. ISBN 80-900260-7

8. SVOBODA, M. a DRÁBEK, J.: Veterinární péče v chovech prasat. 1.vyd. Brno VFU, 2005. 197 s. ISBN 80-7305-553-8

9. ŽIŽLAVSKÝ, J. a kol.: Chov hospodářských zvířat. 1.vyd. Brno: MZLU, 2003. 209 s. ISBN 978-80-7157-615-0

10. Optimalizace zdravotního stavu - cesta k vysoké užitkovosti a zvýšené efektivnosti v chovu prasat: sborník u odborného semináře 13. listopadu 2003 v Českých Budějovicích. 1. vyd. JU, ZF, 2003.50s. ISBN 80-7040-658-5

- 51 -

8 PŘÍLOHY

Seznam obrázků:

Obr. 1 – Individuální porodní kotec Obr. 2 – Odvoz biologických odpadů ze stáje pro rodící prasnice Obr. 3 – Skupinové ustájení březích prasnic Obr. 4 – Odchovna selat Obr. 5 – Klecové ustájení selat s krmnou technologií mokrého krmení Obr. 6 – Centrální míchačka tekutého krmení Obr. 7 – Detail stěny vnitřního prostoru míchačky Obr. 8 – Prostor pod klecemi (odchovna selat) Obr. 9 – Prostor pod roštovou podlahou s výpustným ventilem záchytné vany Obr. 10 – Ukázka kondičně nevyrovnaného kotce Obr. 11 – Interiér kafilerního boxu Obr. 12 – Kotec pro zvířata určená k odvozu na sanitní jatka Obr. 13 – Asanace sekce ve stáji pro rodící prasnice Obr. 14 – Stáj po provedené asanaci

- 52 -

Obrázky: Obr. 1 Individuální porodní kotec

Obr. 2 Odvoz biologických odpadů ze stáje pro rodící prasnice

- 53 -

Obr. 3 Skupinové ustájení březích prasnic

Obr. 4 Odchovna selat

- 54 -

Obr. 5 Klecové ustájení selat s krmnou technologií mokrého krmení

Obr. 6 Centrální míchačka tekutého krmení (odchovna selat)

- 55 -

Obr. 7 Detail stěny vnitřního prostoru míchačky

Obr. 8 Prostor pod klecemi (odchovna selat)

- 56 -

Obr. 9 Prostor pod roštovou podlahou s výpustným ventilem záchytné vany

Obr. 10 Ukázka zdravotně nevyrovnaného kotce

- 57 -

Obr. 11 Interiér kafilerního boxu

Obr. 12 Kotec pro zvířata určená k převozu na sanitní jatka

- 58 -

Obr. 13 Asanace sekce ve stáji pro rodící prasnice

Obr. 14 Stáj po provedené asanaci

- 59 -