MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav marketingu a obchodu

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav marketingu a obchodu

KOMPARACE EXPORTU ZEMĚDĚLSKÝCH KOMODIT ČESKÉ REPUBLIKY SE ZEMĚMI EVROPSKÉ UNIE Bakalářská práce

Lenka Dokoupilová Brno 2006

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Komparace exportu zemědělských komodit České republiky se zeměmi Evropské unie“ vypracovala samostatně s použitím literatury a podkladových materiálů, které uvádím v přiloženém seznamu. V Brně dne 15. 6. 2006

………………….... Lenka Dokoupilová

Poděkování Děkuji doc. Ing. JUDr. Oldřichu Tvrdoňovi, CSc. za jeho nekonečnou trpělivost, odborné vedení, cenné rady, informace a připomínky, které mi poskytl v průběhu zpracování mé bakalářské práce.

Abstrakt DOKOUPILOVÁ, L. Komparace exportu zemědělských komodit České republiky se zeměmi Evropské unie. Závěrečná bakalářská práce, Brno, 2006. Bakalářská práce analyzuje úroveň výroby obilovin v České republice a úroveň pšenice a ječmene ve všech státech Evropské unie za období roků 2002-2004. Současně s tím je v práci zpracována analýza exportu těchto dvou vybraných komodit. Poněvadž jednotlivé země mají rozdílnou úroveň výroby, je zpracovaný rozbor v přepočtu na jednoho člověka. Tím se získala srovnatelná základna. V práci jsou podrobně vyhodnoceny přírustky exportu a jednotkové ceny jako rozhodující ukazatele úspěšnosti obchodování s komoditami pšenice a ječmene na zahraničních trzích. Klíčová slova: Evropská unie, obchod, obiloviny, pšenice, ječmen, export, jednotková cena, indexy, tržby.

Abstract DOKOUPILOVÁ, L. Export comparison of agricultural commodities of the Czech Republic with member European countries. Final bachelor thesis, Brno, 2006. The bachelor thesis analyses level of cereal production in the Czech Republic and wheat and barley production in all member states of European Union, for years 2002-2004. There is also compiled an export analyse of those two commodities in this work. Since each country has different level of production, it was necessary to elaborate analyse re-calculated on units, in this case one person, in order to get a comparable base. Further analyse regards to an interpretation of export and unit price increase as the decisive indicators of an effective trading with wheat and barley on foreign markets. Keywords: European Union, trade, cereals, wheat, barley, export, unit price, indexes, incomes.

Obsah 1 2

3

4

5

6

Úvod ........................................................................................................................ 7 Cíl a metodika práce............................................................................................. 8 2.1 Cíl práce........................................................................................................... 8 2.2 Metodika práce............................................................................................... 8 Teoretická východiska řešeného problému................................................... 10 3.1 Obchod .......................................................................................................... 10 3.1.1 Funkce obchodu ................................................................................... 10 3.2 Vymezení zahraničního obchodu.............................................................. 11 3.2.1 Důvody a přínosy zahraničního obchodu........................................ 11 3.2.2 Funkce zahraničního obchodu........................................................... 12 3.2.3 Stránky zahraničního obchodu .......................................................... 12 3.2.4 Zahraniční obchod České republiky ................................................. 13 3.2.5 Ukazatelé zahraničního obchodu ...................................................... 14 3.3 Cena ............................................................................................................... 15 3.3.1 Cena v zahraničním obchodě............................................................. 16 Charakteristika vybraných komodit ............................................................... 17 4.1 Obilniny......................................................................................................... 17 4.1.1 Pšenice (Triticum) ................................................................................. 17 4.1.2 Ječmen (Hordeum)................................................................................. 18 4.2 Regulace obilovin v Evropské unii............................................................ 18 4.2.1 Fytosanitární opatření ......................................................................... 19 Vymezení Evropská unie .................................................................................. 20 5.1 Evropská unie dnes ..................................................................................... 20 5.1.1 Cíle Evropské unie............................................................................... 21 5.1.2 Symboly EU .......................................................................................... 22 5.2 Budoucnost Evropské unie......................................................................... 23 5.3 Společné politiky.......................................................................................... 24 5.3.1 Společná zemědělská politika (SZP) ................................................. 24 5.3.2 Společná obchodní politika ................................................................ 25 5.3.3 Společná dopravní politika................................................................. 27 5.4 Přeprava zboží.............................................................................................. 27 5.5 Doklady provázející zboží .......................................................................... 28 Vlastní práce ........................................................................................................ 30 6.1 Základní kvantitativní charakteristiky obilovin České republiky........ 30 6.1.1 Export pšenice a ječmene .................................................................... 30 6.1.2 Dynamika přírustků pšenice a ječmene............................................ 31 6.1.3 Produkční ukazatelé pšenice a ječmene států Evropské unie ....... 31 5

6.2 Kvalitativní ukazatele produkce a exportu.............................................. 32 6.3 Pšenice ........................................................................................................... 32 6.3.1 Výroba pšenice na obyvatele.............................................................. 33 6.3.2 Export pšenice ...................................................................................... 34 6.3.3 Dynamika přírustků exportu pšenice ............................................... 35 6.3.4 Rozdělení zemí podle podílu exportu pšenice na produkci.......... 36 6.3.5 Tržby za export pšenice ...................................................................... 36 6.4 Ječmen............................................................................................................ 37 6.4.1 Výroba ječmene na obyvatele............................................................. 38 6.4.2 Export ječmene ..................................................................................... 39 6.4.3 Dynamika přírustků exportu ječmene.............................................. 40 6.4.4 Rozdělení zemí podle podílu exportu ječmene na produkci ........ 41 6.4.5 Tržby za export ječmene ..................................................................... 41 7 Závěr ...................................................................................................................... 43 8 Literatura .............................................................................................................. 45 Přílohy........................................................................................................................... 47

6

1 Úvod Zahraniční obchod tvoří významnou složku všech zemí. Na počátku devadesátých let 20. století došlo v České republice vlivem politických změn k přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní způsob hospodaření. Tím byl vytvořen značný prostor k liberalizaci a rozvoji zahraničního obchodu. Firmám se otevřely nové možnosti pro vývoz i dovoz různých druhů zboží včetně agrárních produktů. Česká republika od 1.5.2004 byla přijata za řádného člena Evropské unie. Tím začala nová etapa pro český zahraniční obchod. Výrazně se změnily podmínky dovozu a vývozu zboží a služeb. Stali jsme se součástí jednotného trhu členských zemí Evropské unie, v němž jsou zavedeny volný pohyb zboží, osob, kapitálu a služeb. K výrazným změnám došlo současně i v zahraničním obchodě všech zemí, které jsou členy Evropské unie i těch zemí, které členy nejsou. Specifikum vzniklo v tom, že ve vnitřním trhu byly mezi státy Evropské unie zrušeny státní hranice, takže veškeré zboží dovezené do Evropské unie, ale i vyrobené ve státech Evropské unie, se může v celém prostoru Evropské unie volně převážet. Česká republika, jako všechny ostatní státy Evropské unie, musí respektovat jednotnou obchodní politiku jako atribut společného trhu. Tuzemským firmám se díky jednotnému trhu otevřely nové vývozní možnosti. Obchod není v dnešní době omezen a každý podnikatelský subjekt má možnost obchodovat s kterýmkoliv subjektem ve státu Evropské unie. Zahraniční obchod se zemědělskými produkty je specifický v tom, že obchoduje s produkty rostlinné a živočišné výroby, které se používají k výrobě potravin. Avšak potravinářské produkty a potraviny jsou produkcí v rozdílných klimatických podmínkách. Ne všechny státy mají k pěstování všech plodin vhodné podmínky, zvláště pokud jsou náročné na klima. Kvůli kolísajícímu počasí dochází také v agrárním zahraničním obchodě k častým výkyvům, ať už v obchodovaných fyzických objemech nebo v jednotkových cenách. Zemědělské produkty tvoří nezbytnou součást každodenního života jedince a agrární obchod proto řadíme mezi citlivé položky zahraničního obchodu ve většině zemí.

7

2 Cíl a metodika práce 2.1

Cíl práce

Cílem bakalářské práce nazvané „Komparace exportu zemědělských komodit České republiky se zeměmi Evropské unie“ je zpracovat studii vyráběné zemědělské produkce v jednotlivých členských zemích Evropské unie za období let 2002-2004. Současně s tím vyhodnotit podíl exportovaných produktů u pšenice a ječmene. Dalším dílčím cílem je u těchto produktů výpočet jednotkové ceny jako rozhodujícího ukazatele pro ekonomiku podniku a přiblížení předpokladů, s nimiž manažeři vstupují do obchodních vztahů.

2.2

Metodika práce

Metodika práce vychází z hlavního cíle a cílů dílčích. Při zpracování jsem postupovala následovně. Nejprve jsem vyhledala vhodnou odbornou literaturu, týkající se zahraničního obchodu, Evropské unie a vybraných zemědělských komodit. Rovněž jsem použila záznamy z přednášek Zahraničního obchodu a Zbožíznalství. Také jsem vyhledala internetové stránky zveřejňující tuto problematiku. Takto získané poznatky jsem zpracovala v teoretické části bakalářské práce. • Pro zpracování vlastní práce jsem vyhodnotila data získaná z rozsáhlé databáze Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAO). Jedná se o údaje veřejně dostupné na internetových stránkách FAO. • Takto získaná data jsem následně uspořádala do pracovních tabulek. Z vypočtených údajů v pracovních tabulkách jsem sestavila prezentační tabulky, které jsou obsahem mé práce a některé z nich jsou zařazeny v příloze této práce. S nimi tvoří nedílnou součást. Pro větší názornost jsem pro všechna důležitá zjištění sestavila také prezentační grafy. Zpracování dat a veškeré výpočty potřebné pro provedení analýzy jsem prováděla v aplikaci Microsoft Excel. Řešenou problematiku bakalářské práce jsem rozdělila do následujících částí, blíže rozdělených do kapitol a podkapitol: • část 1: Teoretická východiska řešeného problému, v ní jsou zařazeny kapitoly: Obchod – Funkce obchodu; Vymezení zahraničního obchodu – Důvody a přínosy zahraničního obchodu, Funkce zahraničního obchodu, Stránky zahraničního obchodu, Zahraniční obchod České republiky, Ukazatelé zahranič8

ního obchodu (Obchodní bilance a saldo bilance, Obrat zahraničního obchodu); Cena – Cena v zahraničním obchodě; • část 2: Charakteristika obilnin a vybraných komodit, v ní jsou zařazeny kapitoly Obilniny – Pšenice (Triticum), Ječmen (Hordeum); Regulace obilovin v Evropské unii – Fytosanitární opatření; • část 3: Vymezení Evropské unie, v ní jsou zařazeny kapitoly Evropská unie dnes – Cíle Evropské unie, Symboly Evropské unie; Budoucnost Evropské unie; Společné politiky – Společná zemědělská politika, Společná obchodní politika, Společná dopravní politika; Přeprava zboží; Doklady provázející zboží; • část 4: Vlastní práce, kterou tvoří kapitoly Základní kvantitativní charakteristiky obilovin České republiky – Export pšenice a ječmene, Dynamika přírustků pšenice a ječmene, Produkční ukazatelé pšenice a ječmene států Evropské unie; Kvalitativní ukazatele produkce a exportu; Pšenice – Výroba pšenice na obyvatele, Export pšenice, Dynamika přírustků exportu pšenice, Rozdělení zemí podle podílu exportu pšenice na produkci, Tržby za export pšenice; Ječmen – Výroba ječmene na obyvatele, Export ječmene, Dynamika přírustků exportu ječmene, Rozdělení zemí podle podílu exportu ječmene na produkci, Tržby za export ječmene.

9

3 Teoretická východiska řešeného problému 3.1

Obchod

Obchod je podnikatelská aktivita spojená s nákupem a prodejem zboží, bez jeho změny. Je to směna komodit za peníze, v zahraničním obchodě za valuty mezi jednotlivci nebo skupinami. „Obchod je ekonomická činnost, jejímž prostřednictvím se uskutečňuje prodej a koupě zboží a poskytnutých služeb za určitou protihodnotu.“ (Záboj, 2003, s. 8) V odborné literatuře jsou popsány i další způsoby obchodování. „Trade je mezinárodní transakce zahrnující zboží nebo služby poskytované za peněžní zisk mezi právnickými entitami (jednotlivci, společnosti, stát), jež jsou různými právnickými osobami. Obchod, který se v plné míře neprovádí za peníze se nazývá kompenzačním obchodem, což je celá řada transakcí, z nichž některé se označují za barterové obchody, jiné naopak obsahují peněžní složku – tzv. protinákupy. Obchod uskutečňovaný především z humánních důvodů, v jehož rámci je směna především záležitostí jedné strany, se nazývá pomoc, oficiální úřední název je rozvojová pomoc.“ (Slovník mezinárodního podnikání, 1991, s. 219)

3.1.1

Funkce obchodu

Obchodní činnosti výrobních podniků zaměřených na zahraniční obchod, i podniků zabývajících se jen zahraničním obchodem, se stále rozvíjejí. Požadavky na obchodování se neustále zvyšují. Proto je nezbytné, aby pracovníci na úseku obchodu znali komodity, s nimiž obchodují, podmínky, za nichž se obchoduje, jazyk, v němž se obchoduje, obchodní zvyklosti jako nezbytné předpoklady k dosažení úspěchu. Záboj (2003, s. 9) uvádí hlavní funkce obchodu. Je to funkce: • „transformační – představuje přeměnu dodavatelského sortimentu na sortiment odběratelský, který odpovídá potřebám a nákupním zvyklostem zákazníků, • zprostředkovací – význam spočívá v překonání rozdílu mezi místem výroby a místem prodeje, • časová – význam se spatřuje v překonání rozdílu mezi časem výroby a časem nákupu, • zásobovací – zajištění množství a kvality prodávaného zboží, • iniciativní – ovlivňování poptávky a nabídky, 10

• •

zajišťovací- zajištění efektivních zásobovacích cest, k čemuž slouží logistika, platební – zajištění včasné úhrady dodavatelům“.

3.2

Vymezení zahraničního obchodu

Zahraniční obchod je historicky nejstarší a dosud nejrozšířenější formou vnějších ekonomických vztahů. Jeho vliv na hospodářský rozvoj jednotlivých zemí se podstatně prohloubil v období po druhé světové válce. V posledních desetiletích se vývoj mezinárodního obchodu zařadil mezi nejdynamičtější prvky vývoje světové ekonomiky. Zahraniční obchod „je ta část oběhu zboží určité země, která překračuje její hranici a spojuje její národní hospodářství s hospodářstvím světovým. Rozsah a struktura zahraničního obchodu vyplývají z úrovně a struktury vnitřní ekonomiky a z úlohy, kterou tato změna má v mezinárodní dělbě práce a v mezinárodním obchodě“. (Tvrdoň, 2004) Nejvíce závislé na zahraničním obchodu jsou malé průmyslově vyspělé ekonomiky země s výrazně specializovaným průmyslem a vyspělým zemědělstvím, hospodářsky méně vyspělé země s jednostranně zpravidla výrazně zaměřeným hospodářstvím na export produktů těžebního průmyslu.

3.2.1

Důvody a přínosy zahraničního obchodu

Důvody, proč spolu jednotlivé státy vzájemně obchodují jsou následující: • „rozdílné surovinové bohatství, • rozdílné klimatické a půdní podmínky, • vhodné domácí podmínky pro rozvoj určitých výrob, • jako reakce na situaci na vnitřním trhu, • jako nástroj politických opatření.“ (Tvrdoň, 2004) Přínosy zahraničního obchodu se spatřují zejména: • „v získání valut a deviz, jako výsledku zahraničně-obchodních transakcí za vyvážené produkty, ale i poskytované služby a vyvážená duševní práva, • v možnostech vycestování do zahraničí, k získání zkušeností z odvětví, v nichž jednotliví manageři a vědečtí pracovníci vyvíjejí své činnosti, zvláštní význam v možnosti vycestovat do zahraničí je pro studenty vysokých i středních škol s cílem prohloubit vědomosti a získat určitý přehled o životě obyvatel příslušných zemích,

11

• ve zvýšení prestiže státu v jiných zemích především realizovanými stavebními díly, technologickými celky a dalšími činnostmi prokazujícími vyspělost a kulturní úroveň národa, • ve výměně vědeckých a kulturních pracovníků, ale i sportovců.“ (Tvrdoň, 2004)

3.2.2

Funkce zahraničního obchodu

Funkcí zahraničního obchodu je několik. Je to: • transformační – vyznačuje se tím, že zahraniční obchod dováží stroje, zařízení a technologie, čímž umožňuje státu překonávat bariéry a dosahovat vysoké kvality, produktivity práce a konkurenceschopnosti vyráběných produktů na zahraničních trzích, • transmisní – její význam se spatřuje v tom, že zahraniční obchod umožňuje přenos informací, kriterií a stimulů ze zahraničí do domácího prostředí, a zde pak stimulovat ekonomiku k vyšší produktivnosti jejich bezprostředním využitím v rozhodovacích procesech podnikatelských subjektů, • spotřební – má zvláštní význam pro dovoz spotřebního zboží, tím zajištění koupěschopné poptávky a nasycenost trhů. Jak uvádí Tvrdoň (2004) „zahraniční obchod plní významnou funkci jako faktor ekonomického růstu. Cílem této funkce je dosahovát úspor vynaložené národní práce, a tak se podílet na zvyšování ekonomické úrovně a ekonomického růstu země jako zdroje posilování národní ekonomiky“.

3.2.3

Stránky zahraničního obchodu

Zahraniční obchod má dvě stránky, a to vývoz (export) a dovoz (import). Obě stránky jsou pro každý stát důležité, ale stránka exportu je významnější v tom, že vyváží do zahraničí v produktech ztělesněnou práci. Otázkou zůstává, jak je práce na zahraničním trhu zhodnocena. „Dovoz vyjadřuje hodnotu přijatého zboží ze zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v tuzemsku. Celkový dovoz se tak skládá z přijetí ze států EU a dovozu ze třetích zemích“ (Český statistický úřad1). Ve Slovníku mezinárodního podnikání (1991, s. 111) se uvádí „import je termín pro přenos zboží či služeb z jedné svrchované země do druhé, nebo z oblasti nepojímaných jako svrchované, za účelem prodeje, ne-

1

Pramen: portál http://www.czso.cz

12

bo označuje konkrétní zboží či službu dovezenou z jedné svrchované země do jiné za účelem prodeje“. „Vývoz vyjadřuje hodnotu odeslaného zboží do zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v zahraničí. Celkový vývoz se tak skládá z odeslání do států EU a vývozu do třetích zemí.“ (Český statistický úřad2). Slovník mezinárodního podnikání (1991, s. 83) uvádí „export jako sloveso znamená zasílání zboží či služeb z jedné svrchované země do druhé za účelem prodeje (nebo z oblasti nepojímaných jako svrchované do svrchovaných zemí), jako podstatné jméno znamená zboží zasílané z jedné svrchované země i do jiné za účelem prodeje (nebo z oblastí nepojímaných jako svrchované do svrchovaných zemí)“. Tvrdoň (2004) vymezuje export následně „export představuje statky nebo služby vyrobené v jedné zemi a prodávané ke spotřebě v jiné zemi. Z toho důvodu se rozeznávají: • viditelný export a import – zboží • neviditelný export a import – statky nebo služby“. Export může být jednorázový nebo opakovaný. Doba trvání je závislá na ukončení několika po sobě jdoucích obchodních případů. Zvláštností obchodních případu je reexport. Reexport představuje export importovaného zboží na třetí trhy. Podle Tvrdoně (2004) se rozeznává: • „Reexport přímý – je vývozem dovezeného zboží ze země původu přímo do země určení, aniž by zboží vstoupilo do země reexportéra. Výhodou tohoto způsobu je úspora přepravních a skladovacích nákladů. Podmínkou je předem sjednaný prodej. • Reexport nepřímý – spočívá v tom, že reexportér doveze zboží do své země, kde ho vyskladní a následně vyveze do jiné země. Využívá se především u komponentů pro výstavbu investičních celků.“ Stát může zahraniční obchod s určitou komoditou vázat na povolení, která vydá určitému subjektu nebo subjektům. Státy regulují míru, v níž připustí, aby zboží ze zahraničí bylo dováženo nebo určí množství domácího zboží povoleného pro export. Činí tak obchodně-politickými opatřeními a nástroji.

3.2.4

Zahraniční obchod České republiky

Po vstupu České republiky do Evropské unie se zahraniční obchod definuje podle Českého statistického úřadu3 jako „souhrn vnitrounijního obchodu, tj.

2

Pramen: portál http://www.czso.cz

3

Pramen: portál http://www.czso.cz

13

obchodu s členskými státy a obchodu se třetími zeměmi.“ Zahraniční obchod je v české ekonomice jedním z dominantních faktorů dosahování vnitřní ekonomické rovnováhy. Zahraniční obchod České republiky byl po roce 1990 liberalizován. V současné době patří Česká republika mezi tzv. „malé otevřené ekonomiky“. Sice zde probíhá zahraniční obchod, ale zároveň nepatří mezi státy, které by dokázaly významněji ovlivnit dění na mezinárodní scéně. Export České republiky se značně orientuje na země Evropské unie. Největším obchodním partnerem je Německo. „Hlavním problémem exportu na zahraniční trhy je značná konkurence a skutečnost, že ve všech komoditách je tento trh přesycený“, uvádí Tvrdoň (2004). Z tohoto důvodu stát hledá teritoria, do kterých je dále možno produkty vyvážet a současně proexportní politikou motivuje exportéry k vývozu výrobků na zahraniční trhy.

3.2.5

Ukazatelé zahraničního obchodu

Mezi základní ukazatele zahraničního obchodu řadíme obchodní bilanci, saldo bilance a obrat zahraničního obchodu. Z nich se počítají ukazatelé dynamiky. Mimo tyto agregátní ukazatele se analyzuje komoditní struktura, teritoriální struktura.

Obchodní bilance a saldo bilance Podle Tvrdoně (2004) „obchodní bilance vyjadřuje vztah mezi celkovou hodnotou4 vývozu a dovozu teritoria za určité období (zpravidla jeden rok).“ Je součástí platební bilance. Obchodní bilance se zpracovává na úrovni národního hospodářství a výsledky zjišťuje a publikuje Český statistický úřad. Pokud je hodnota vývozu větší než hodnota dovozu, je bilance aktivní. Jedná se o přebytek finančních prostředků. Pokud je hodnotu vývozu nižší než hodnota dovozu, je bilance pasivní a jedná se nedostatek finančních prostředků. V terminologii zahraničního obchodu se rozdíl bilance nazývá saldo. Můžeme sestavit následující rovnice: • Export > Import => kladné saldo (přebytek) • Export < Import => záporné saldo (schodek) • Export = Import => rovnost 4

Hodnota je vyjádřena v penězích, zpravidla to jsou jednotky měny země, ale může to být

i jiná konvertibilní měna.

14

Obrat zahraničního obchodu Tvrdoň (2004) definuje obrat zahraničního obchodu jako „součet hodnot dovozu a vývozu země nebo skupiny zemí po určité období vyjádřené v peněžních jednotkách“. Je to ukazatel zahraničního obchodu, který v sobě obsahuje hodnotu (částky) veškerého exportu a importu. Zahrnuje buď jen hodnotu zboží (zahraniční obchod v užším smyslu) nebo hodnotu zboží a služeb (zahraniční obchod v širším smyslu). Je to souhrnný ukazatel výsledku zahraničního obchodu, jehož předností je, že umožňuje sloučit nebo spočítat hodnotu exportu a importu do jednoho čísla a z nich vypočítat dynamiku a přírustek ukazatele v absolutních a relativních hodnotách (v %). Nedostatek tohoto ukazatele se spatřuje v tom, že neumožňuje posoudit podíl exportu jako rozhodujícího ukazatele pro získání valut a deviz státu. Dále je třeba při analýze si uvědomit hodnotovou základnu, ze které se vychází. Nízký procentický přírustek u státu se silnou ekonomikou může být malý, avšak v absolutním měřítku v porovnání s jiným státem významný. Proto je vždy třeba tento moment si uvědomit, kdykoliv začneme výsledky zahraničního obchodu pomocí ukazatele porovnávat.

3.3

Cena

Cena je v právních řádech většiny států podstatnou náležitostí kupní smlouvy. To znamená, že je nutné ji sjednat v kontraktu. „Ekonomové považují cenu za směnnou hodnotu statku, služby, tj. protihodnoty potřebné pro získání zboží nebo služby, vyjádřenou v penězích.“ (Záboj, 2004, s. 52) Podle učebnic marketingu je cena jedním z nejvýznamnějších marketingových nástrojů, obsažených v marketingovém mixu, který jako jediný přímo vytváří finanční prostředky. Podle Zákona o cenách č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je definice ceny následující: „cena se sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran.“ Jednotkovou cenou, která je povinnou náležitostí běžného daňového dokladu podle § 28 Zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb., v platném znění, „se pro účely DPH rozumí cena za měrnou jednotku množství zboží. V případě služeb nebo nemovitosti je možno za jednotkovou cenu považovat celkovou sjednanou cenu.“ 15

3.3.1

Cena v zahraničním obchodě

Cena se uvádí v číselném vyjádření, v některých případech pro kontrolu i ve vyjádření slovním. Pokud jsou údaje vyjádřené slovy a čísly rozdílné, platí vždy údaje vypsané slovy. Součástí ceny je označení měny, ve které je cena vyjádřena. Lze využít buď slovního vyjádření nebo mezinárodního kódu (EUR, CZK, USD). Volba druhu měny může ovlivnit i míru kurzového rizika u obou smluvních partnerů. V zahraničním obchodě je problém, že kontrakt se zpravidla uzavírá dřív než dojde k realizaci a úhradě kupní ceny, což může být až za několik měsíců. V tomto období vzniká i reálné riziko znehodnocení ceny a tím efektivnosti celé obchodní operace. Podle Machkové a kol. (2002, s. 22) „v minulosti z tohoto důvodu kupní smlouvy obsahovaly doložky, zohledňující vliv pohybu cen surovin, pracovní síly, měnových kurzů či zlata na konkrétní kupní cenu. Tato forma prevence však v komerční praxi nenalezla širší uplatnění. V současnosti se používají jiné formy zajištění jako je např. factoring5 a forfaiting6, hedging7 či pojištění.“

5

Faktoring (faktoring zahraničních splatných pohledávek) je způsob financování vývozu,

při němž finanční instituce (zvaná faktor) nabývá zahraniční obchodní dluhy dovozce vůči vývozci. 6

Forfaiting (obchodování s úvěry) je způsob financování vývozu, v jehož rámci instituce

odkoupí jakýkoliv druh odloženého dluhu (za nějž zaplatí okamžitě v hotovosti). 7

Hedging je nákup nebo prodej finančních nároků nebo použití jiných finančních nástrojů

za účelem ochrany proti riziku fluktuace tržních cen nebo úrokových sazeb.

16

4 Charakteristika vybraných komodit 4.1

Obilniny

Skupina rostlin, kterou označujeme jako obilniny, zaujímá 1/3 z celkového počtu 20-25 druhů kulturních rostlin, na jejichž konzumu spočívá výživa lidstva. V ekosystému na orné půdě jsou v mírném pásmu zastoupeny 50% podílem, což je ze všech pěstovaných plodin nejvíce. Jejich geografické rozšíření umožňuje jednak pestrost druhů a rovněž šíře odrůdové skladby. U nás jsou rozšířeny ve všech výrobních oblastech a typech. Podle ČSÚ je celkové zastoupení obilovin k 31.5.2004 v České republice 1 607 251 ha, tj. 52,61 % z orné půdy.

4.1.1

Pšenice (Triticum)

Pšenice je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých s několikakvětými klásky a nahými obilkami. Vyskytuje se přibližně 20 druhů a to jak šlechtěné tak planě rostoucí druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších rostlin pocházejících z jihozápadní Asie. Pšenice obecná slouží pro potravinářské i krmné účely. Z potravinářské pšenice, která je kvalitnější a obsahuje více živin, se vyrábí mouky a krupice, „krmná slouží pro krmné účely hospodářských zvířat“ Zimolka a kol. (2002). Podle doby setí je pšenice ozimá a pšenice jarní. Obě se používají pro potravinářské i krmné účely. Dalším rozlišovacím znakem jsou osinaté a bezosinné. Pšenice je náročná na pěstování. Vyžaduje půdy bohaté na humus s obsahem vápna, příslušnou vlhkost a hodně tepla. Hlavními pěstitelskými oblastmi jsou USA, Kanada, Ukrajina, Austrálie, Francie, Německo, Argentina. Bílkoviny obsažené v pšeničném zrnu mají ve srovnání s ostatními obilninami nejvyšší biologickou hodnotu a vyskytují se většinou ve formě lepku, který je důležitý pro tvorbu struktury chleba a pečiva. Zvláštní skupinu tvoří pšenice tvrdá (Tritcium durum). Je vysoce kvalitní, pěstuje se v jižních oblastech mírného pásma. Pro svou vysokou kvalitu zrna se používá na výrobu těstovin. Produkty z této pšenice se u nás nevyrábí a pokud ano, pak z dovezené mouky. Český statistický úřad uvádí zastoupení pšenice k 31.5.2004 v České republice 863 161 ha, tj. 53,70 % z obilovin.

17

K pšenici se také řadí Tritikále (Triticale)8, která se pěstuje na 62 776 ha, tj. 3,91 % z obilovin.

4.1.2

Ječmen (Hordeum)

Ječmen je jednoděložná bylina, tráva z čeledi lipnicovitých. Spolu s pšenicí je jednou z nejstarších obilovin. Pěstuje se na výrobu sladu k výrobě piva a pro krmivářské účely. Rozeznáváme ječmeny dvouřadé a víceřadé. Dvouřadé jsou sladovnické, víceřadé krmné. Podle doby setí jsou ozimé (zásadně víceřadé) a jarní (dvouřadé). Základním znakem jakosti jsou dusíkaté látky. V sušině jich podle normy nesmí být více jak 11%. Pokud je pivo uvařeno z méně jakostních ječmenů, pak je zakalené. Využití ječmene je dále k výrobě krup a krupek, v menším množství se mele na mouku, vločky a ječnou krupici. V dřívějších dobách se kroupy hodně konzumovaly, v současné době ustupuje jejich význam do pozadí. Technologií zpracování se získávají kroupy velké, malé, střední, perličky a lámanka. Na pěstování je to méně náročná obilovina, roste v extrémní výšce i v extrémním chladu. Ze všech obilovin obsahuje nejvíce minerálních látek. Český statistický úřad uvádí zastoupení ječmene k 31.5.2004 v České republice 468 995 ha, tj. 29,18 % z obilovin.

4.2

Regulace obilovin v Evropské unii

Obilniny patří k plodinám, kterým je poskytována největší ochrana trhu v rámci komunitární preference ES, což se projevuje při obchodování s nimi. „Závěry Uruguayského kola GATT9 způsobily, že ochrana již není absolutní, neboť pohyblivé vyrovnávací dávky při dovozu byly nahrazeny pevnými dovozními cly. V rámci GATT se Evropská unie také v roce 1992 zavázala, že na část domácího trhu, která odpovídala 5 % celkové spotřeby, musí být připuštěny dovážené komodity za výhodnějších celních podmínek.“ 10 V rámci tohoto režimu tak Evropská komise stanovila kvóty pro dovoz obilnin se sníženými cly. Aby podpořila vývoz evropských obilnin, poskytuje EU i nadále vyrovnávací dávky při vývozu. Vzhledem ke snížení intervenčních cen však zatěžují unijní rozpočet každý rok méně. Jejich poskytování je navíc limitováno množstevním omeTritikále (Triticale) je hybridní obilnina, která vznikla křížením žita a pšenice. Vyznačuje

8

se velkými klasy bez osin. 9

General Agreement on Tariffs and Trade - Všeobecná dohoda o clech a obchodu

10

Pramen: portál http://www.businessinfo.cz

18

zením na vývoz subvencovaných obilnin z Evropské unie, jak se Evropské unie dříve zavázala.

4.2.1

Fytosanitární opatření

Fytosanitární opatření představuje postupy a způsoby kontroly dovozu a vývozu zemědělských produktů s cílem sledovat nebo zkontrolovat zdravotní stav obchodovaných zemědělských produktů. Vstupem České republiky do Evropských společenství došlo ke změnám fytokaranténních požadavků na obchodování s rostlinami a rostlinnými produkty. Na žádné rostlinné zboží původem ze členských států ES není nutno při jeho přesunech mezi členskými státy vystavovat tzv. rostlinolékařské osvědčení (fytocertifikát). Tato povinnost zůstává pouze pro dovážené zboží původem ze třetích zemí (mimo ES). Evropská Komise stanovuje pro přesuny rostlin a rostlinných produktů na vnitřním trhu ES rostlinolékařské požadavky s ohledem na míru rizika šíření škůdců a původců chorob rostlin, které tyto přesuny představují. Rizikové jsou hlavně rostliny určitých botanických rodů či druhů, určené k dalšímu pěstování, tedy rozmnožovací materiál (osivo a sadba), mladé rostlinky k dopěstování a hotové rostliny v květináčích nebo kontejnerech. Při uvádění těchto rizikových rostlin a rostlinných výrobků do oběhu je však nutno zpětně vysledovat jejich původ, tj. dopátrat se jejich pěstitele, dovozce nebo výrobce, aby příslušná rostlinolékařská služba co nejdříve odhalila případné zdroje výskytu škůdců a původců chorob rostlin a včas přijala opatření k zabránění jejich dalšího šíření. „Hlavním prostředkem pro dohledání původu rostlin uváděných na vnitřní trh ES jsou tzv. rostlinolékařské pasy. Základním údajem na pasu je tzv. registrační číslo dovozce, pěstitele nebo výrobce, který danou partii rostlin uvedl na trh.“11 V rámci jednotného vnitřního trhu EU jsou rovněž fytosanitární legislativou EU stanovena vnitřní pravidla pro pohyb rostlin, rostlinných produktů anebo jiných předmětů, které jsou buď pro celé ES nebo některé jeho členské státy z fytosanitárního hlediska rizikové. „Systém klade hlavní důraz na soustavné a úředně kontrolované sledování zdravotního stavu rizikových komodit v místě jejich vypěstování nebo produkce (tzv. soustavná rostlinolékařská kontrola). Fytosanitární nezávadnost je u sledovaných rizikových komodit, které mají být přemísťovány z místa jejich produkce do jiného místa v EU, potvrzována tzv. rostlinolékařským pasem (plant passport).“12

11

Pramen: portál Státní rostlinolékařské správy http://www.srs.cz

12

Pramen: portál Státní rostlinolékařské správy http://www.srs.cz

19

5 Vymezení Evropská unie „Jednou přijde den, kdy se všechny národy tohoto kontinentu spojí ve vyšší celek a vytvoří evropské bratrství, aniž by ztratily své individuální přednosti nebo svou slavnou individualitu. Jednoho dne už budou jen bojiště mysli – otevřené tržiště myšlenek. Jednoho dne budou kulky a bomby nahrazeny volebními lístky.“ Victor Hugo, 1849

5.1

Evropská unie dnes

V současnosti Evropská unie (EU) představuje uskupení 25 demokratických evropských států, které se zavázaly spolupracovat v zájmu zachování míru a prosperity. Tento celek se (podle údajů portálu http://europa.eu.int) rozkládá na ploše 3 973 140 km2, užívá 20 oficiálních jazyků a žije v něm 454 miliónů obyvatel.13

13

Historie Evropské unie

Historické kořeny Evropské unie sahají do konce 2. světové války, která změnila svět i Evropu. Myšlenka evropské integrace se ve snaze o vzkříšení Evropy stala nezbytnou. V roce 1947 vyhlašují Spojené státy k obnově válkou zničeného hospodářství Evropy Marschallův plán. K realizaci Marschallova plánu, byla v roce 1948 založena Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci, která v počátcích koordinovala hospodářské činnosti 15 zakládajících členských států. V roce 1961 byla nahrazena Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. V roce 1948 také vstoupila v platnost Dohoda o vytvoření celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem pod názvem Benelux. Dalším významným krokem bylo vytvoření společenství, které bude spravovat uhlí a ocel, tedy suroviny umožňující nové vyzbrojování. Tento návrh poprvé vyslovil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman dne 9. května 1950 a navázal tím na původní myšlenku Jeana Monneta. V roce 1952 nabyla účinnosti Pařížská smlouva zřizující Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), která byla uzavřena na dobu 50-ti let. Podepsalo ji 6 států a to Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. (Týč, 2002, s. 21) V padesátých letech došlo k dalšímu rozvoji evropské integrace v hospodářské oblasti, když v roce 1958 vstupují v platnost Římské smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom). Smlouvy s časově neomezenou platností podepsalo opět šest, výše uvedených států. Cílem EHS bylo vytvoření společného trhu zajišťující harmonický a vyrovnaný rozvoj hospodářství, růst životní úrovně a úzkou spolupráci členských států. Cílem Euratomu bylo hl. kontrolovat zásobování

20

Zastoupení států v Evropské unii dle rozlohy, počtu obyvatel a hustoty obyvatel na km2 je zařazen v tab. č. 1 a obr. č. 1 zařazených v příloze pod čís. 1.

5.1.1

Cíle Evropské unie

Jak uvádí Tichý a kol. (1999, s. 49) „Evropská unie vytyčuje v čl. 2/1 Smlouvy o Evropské unii jednotlivé cíle: • podporovat ekonomický a sociální pokrok, který je vyvážený a udržitelný, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním ekonomické a sociální soudržnosti, zavedením hospodářské a měnové unie, vedoucí k přijetí jediné měny • prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně dlouhodobé koncepce společné obranné politiky, která by mohla postupně vést ke společné obraně • posilovat ochranu práv a zájmů státních občanů svých členských států zavedením občanství Unie • rozvíjet úzkou spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí • v plném rozsahu zachovat právní systém společenství (acquis communitaire) a rozvíjet ho.“ K úspěšnému dosažení svých cílů je Unie vybavena komunitární legislativou, rozpočtem, institucemi a orgány společenství. Působnost a odpovědnost EU vyplývá z uznání členských států, že určité věci se dají lépe řešit společně než v každé evropské zemi odděleně.

Pokračování vysvětlivky

12

jaderným materiálem pro mírové účely a podporovat rozvoj jaderné

energetiky. V roce 1965 došlo na základě tzv. slučovací smlouvy k vytvoření jednotného systému orgánů a název byl změněn na Evropské společenství (ES). Integrační svazky se v průběhu následujících let mezi jednotlivými členskými zeměmi prohlubovaly a postupně také docházelo ke zvyšování počtu členských států. K prvnímu rozšíření došlo v roce 1973, kdy se členy stalo Dánsko, Irsko a Velká Británie. Desátým členem je v roce 1981 Řecko a o dva roky později dvanáctku doplňují ještě Španělsko a Portugalsko. V roce 1993 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, která zavedla název Evropská unie. Jejím základem jsou evropská společenství pod první pilířem, doplněná zahraniční politikou pod druhým pilířem a spoluprácí v oblasti justice a vnitra pod třetím pilířem. Ke čtvrtému rozšíření dochází v roce 1995, kdy se členy Unie stalo Finsko, Rakousko a Švédsko a vzniká tzv. Evropská patnáctka. Od 1.5.2004 po vstupu České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska je členy tohoto integračního seskupení dvacet pět zemí.

21

Evropské společenství tak od počátku odpovídalo za společné politiky všech svých členských států. Tak je tomu např. v zemědělství, rybolovu, dopravě či v zahraničním obchodě mezi Unií a ostatním světem. Tyto politiky usilují o vytvoření společného trhu, který umožňuje volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v celém Evropském společenství. Během let se evropské státy rozhodly, že se budou na evropské úrovni zabývat novými oblastmi jako například politiky v oblasti ochrany životního prostředí, výzkumu a vědeckotechnického rozvoje, ochrany spotřebitele a veřejného zdraví, podpory hospodářské a sociální soudržnosti mezi zeměmi a regiony Unie a spolupráce s rozvojovými zeměmi.

5.1.2

Symboly EU

Identifikační znaky politického subjektu Evropské unie tvoří podle publikace Panfila (2003) „společná vlajka, hymna, motto, den a pro většinu států jednotná měna“ (Belgie, Francie, Finsko, Itálie, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko). Některé státy zatím společnou měnu nepřijaly (Česká republika, Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Švédsko). Evropská vlajka není pouze symbolem Evropské unie, ale i evropské jednoty a identity v širším smyslu. Kruh zlatých hvězd představuje solidaritu a soulad mezi evropskými národy. Počet hvězd nemá žádnou souvislost s počtem členských států. Hvězd je dvanáct, protože číslo dvanáct je tradičním symbolem dokonalosti, úplnosti a jednoty. Vlajka tedy zůstává stejná bez ohledu na rozšiřování EU. Melodie Evropské hymny pochází z Deváté symfonie, kterou v roce 1823 složil Ludvík Van Beethoven. Pro závěrečnou větu Beethoven zhudebnil "Ódu na radost", kterou napsal Friedrich Schiller. Tato báseň vyjadřuje Schillerovu idealistickou vizi o tom, že dojde ke sbratření celého lidstva - což byla vize, kterou sdílel i Beethoven. Beze slov, univerzálním jazykem hudby vyjadřuje tato hymna ideály svobody, míru a solidarity, které Evropa představuje. Nemá nahrazovat národní hymny jednotlivých členských států, nýbrž oslavovat hodnoty sdílené jimi všemi a jejich jednotu v rozmanitosti. Mottem Evropské unie je „Jednotná v rozmanitosti“ a znamená, že prostřednictvím EU se Evropané sjednotili ve společném úsilí o mír a blahobyt a že množství různých kultur, tradic a jazyků je pro evropský kontinent výraznou výhodou. Ideály, ze kterých vzešla Evropská unie byly poprvé vysloveny v projevu francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana dne 9. května 1950. Před22

stavil zde svůj návrh na vytvoření organizované Evropy jako nezbytné podmínky pro udržení mírových vztahů. Proto se tento den slaví jako Den Evropy, jakési „narozeniny“ Evropské unie. Euro nahradilo měny, které byly v mnoha zemích po celá staletí symbolem a nástrojem národní svrchovanosti. Společná měna dala občanům Evropské unie jasnější pocit sdílení společné evropské identity. S eury v peněžence mohou lidé cestovat a nakupovat ve většině zemí Unie, aniž by se museli zastavit ve směnárně. Evropská unie v současné době reprezentuje koncentraci politické a ekonomické moci. Je nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější „ekonomikou světa“, založenou na znalostech, trvale udržitelném růstu a vysoké sociální soudržnosti (Agenda 2000, portál http://www.evropska-unie.cz).

5.2

Budoucnost Evropské unie

Mnohé spory kolem Unie vycházejí ze základní otázky: Jaký politický útvar by z EU měl vlastně vzniknout? Existuje tzv. integrační jádro, k němuž patří zejména Německo, Francie a ve většině otázek také země Beneluxu. Státy prosazují co nejtěsnější integraci s co nejsilnějšími pravomocemi orgánů unie. Tato vize v sobě skrývá nebezpečí tzv. „dvourychlostní“ Evropy. Znamenalo by to, že státy, které nejsou součástí integračního jádra, by musely tuto skupinu dohonit, jinak by jim hrozilo, že se ocitnou v situaci členů druhé kategorie, s minimální šancí ovlivnit budoucí vývoj uvnitř Unie. Většina ostatních členských států zejména Velká Británie, skandinávské státy, Pobaltí i Polsko této orientaci spíše vzdorují. Tyto státy dávají přednost volnější formě evropské spolupráce na mezivládním základě a upřesňují ekonomickou integraci před politickou. Jednotlivé státy by si volily v jakých oblastech a s jakou skupinou států chtějí spolupracovat tak, aby to nejlépe odpovídalo jejich zájmům a momentální ekonomické situaci. Takové uspořádání se nazývá „pružnou“ či „flexibilní“ integrací nebo také Evropou „a la carte“. Právě pružný model evropské integrace by riziko dvourychlostní Evropy mohl eliminovat. Podle kalendáře vypracovaného orgány Evropské unie, pravděpodobně dojde v letech 2007 až 2015 k dalšímu rozšiřování EU. Její vedoucí představitelé budou muset pozorně naslouchat veřejnému mínění a budou se muset rozhodnout, kde leží konečné zeměpisné, politické a kulturní hranice Unie.

23

5.3

Společné politiky

Kdykoliv se členské státy rozhodují o přenesení rozhodovacích pravomocí z národní na nadnárodní úroveň uplatňují při jednání princip subsidiarity14. Podle výsledků jednání se pak politiky Evropské unie dělí na tzv. společné, sdílené a doplňující. Společná politika znamená to, že „v dané oblasti se téměř o všech věcech rozhoduje na nadnárodní úrovni a státy pouze prosazují a kontrolují dodržovaní rozhodnutí učiněných společně“. (König a kol., 2006, s.164)

5.3.1

Společná zemědělská politika (SZP)

Společná zemědělská politika je nejstarší politikou Unie. Důvodem jejího zavedení bylo a je strategické postavení potravin jako základní lidské potřeby, na jejichž dovozu byla západní Evropa v dobách zakládání EHS značně závislá. „Cíle SZP vymezuje článek 33/1 SES takto: • zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly • zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělské komunity, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství • stabilizovat trhy • zajistit plynulé zásobování • zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.“ (Tichý a kol., 1999, s. 599) Společná zemědělská politika má komunitární charakter, což znamená, že členské státy delegovaly pravomoci za zemědělství do rukou nadnárodních institucí (Rady a Komise) a nemohou vykonávat vlastní národní zemědělskou politiku. Proto dnes považujeme zemědělskou politiku za společnou. Podle Tichého a kol. (1999, s. 599) „se SZP opírá o tři hlavní zásady: • společném zemědělském trhu, v jehož rámci je zajištěn volný pohyb zemědělských produktů

14

Tichý (2004) podlé Článku 5 SES uvádí: „Společenství jedná v mezích pravomocí svěře-

ných mu touto smlouvou a cílů v ní stanovených. V oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cíl nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejich rozsahu či účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství. Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy.“

24

• preferenci zemědělských produktů ze zemí EU před zemědělskými produkty pocházejícími ze třetích zemí • solidaritě financování, tj. na financování SZP z rozpočtu ES.“ Společná zemědělská politika je financována z Evropského zemědělského garančního a podpůrného fondu (EAGGF15). Podstatná část fondu (záruční – tvoří 95 % fondu) je určena k financování cenové politiky, druhá část (orientační – 5 %) přispívá k financování strukturálních změn v zemědělství. Cenová politika na zemědělském trhu ES je velice specifická. K dosažení jednoho z cílů SZP – stabilizovaného trhu, bylo třeba vyjmout zemědělství z vlivu tržních sil (jedná se o 70% zemědělské produkce) a stanovit administrativně ceny zemědělských produktů v ES nad úroveň cen světových. Proto se určuje tzv. intervenční (garantovaná) cena, pod níž nemá klesnout tržní cena zemědělského produktu. Klesne-li tržní cena pod tuto hodnotu nebo ji není možné na trhu uplatnit, vykupují EAGGF a odpovídající národní orgány produkci farmářů a skladují ji. Zemědělci tak mají jistotu, že bude vykoupena jejich produkce aspoň za cenu intervenční. Tento mechanismus by nemohl fungovat bez ochrany unijního trhu před dovozy ze třetích zemí. (König a kol., 2006, s. 194) Vytyčené cíle SZP už byly z velké části dosaženy a v některých komoditách vznikla značná nadprodukce. Proto reforma přijatá v rámci Agendy 2000 změnila cíle SZP. Jak uvádí Fontaine (2003, str. 32) „SZP měla motivovat zemědělce, aby produkovali vysoce kvalitní produkty v množství, které by více odpovídalo poptávce, a odklonili se od intenzivních zemědělských metod poškozujících životní prostředí. Zemědělské podpory proto už nebudou záviset na vyprodukovaném množství.“ V současné době je (podle portálu http://europa.eu.int) na Společnou zemědělskou politiku vynakládáno z rozpočtu EU asi 44,9 %, což v roce 2003 činilo 44 miliard eur. Společná zemědělská politika je a přes všechny snahy o její reformu i v blízké budoucnosti zůstane klíčovou a finančně nejnáročnější politikou Evropské unie.

5.3.2

Společná obchodní politika

Obchodní politika dnes existuje v každém vyspělém státě, protože je nástrojem ochrany a podpory ekonomiky. Upravuje vztah mezi ekonomickými subjekty uvnitř státu a ve třetích zemích musí být schopna flexibilně a pružně reagovat na měnící se podmínky, chránit ekonomické subjekty před negativními dopady

15

European Agriculture Guidance and Guarantee Fund

25

obchodu třetích států, ale zároveň obchodní výměnu podporovat. Obchodní (zahraniční) politika se vyznačuje tím, že pravomoc jednat je přenesena výlučně na evropskou úroveň. Podle článku 133 SES (König a kol., 2006, s. 167) „společnou obchodní politiku charakterizují tyto jednotné zásady: • užívání obchodního celního sazebníku se společnými tarify na dovoz zboží ze třetích zemí • společné uzavírání celních a obchodních dohod se třetími zeměmi • sjednocování liberalizačních opatření při obchodu se státy mimo EU • společná vývozní politika a obchodní ochranná opatření proti dumpingu a subvencování vývozů do EU vládami třetích zemí • koordinovaný postup při poskytování výhod třetím zemím.“ Nástroje obchodní politiky jsou klasické nástroje mezinárodního obchodu. Jedná se především o cla, kvantitativní omezení dovozu nebo vývozu s jim rovnocenným účinkem, antidumpingová a protisubvenční opatření a další opatřená ovlivňující vývoz a dovoz. Přestože rozhodování v oblasti obchodní politiky je přeneseno výhradně na evropskou úroveň, výběr celních a obdobných dávek vykonávají pověřené orgány členských států. Proto je každoročně v Úředním věstníku EU vydáván společný celní sazebník, který koordinuje činnosti obchodní a celní politiky Unie. Jak uvádí v publikaci König a kol. (2006, s. 167) „tento dokument systematicky třídí zboží podle jeho funkce, složení, účelu použití a dalších charakteristik a přiřazuje ke každé položce celní a daňové sazby.“ Pro účel klasifikace zboží se ve Společném celním sazebníku využívá harmonizovaný systém označování zboží a kombinovaná nomenklatura. Dalším nástrojem obchodní politiky jsou kvantitativní omezení a opatření rovnocenného účinku na zboží ze třetích zemí. Tato omezení mohou být trvalá, předem předvídaná, nebo dočasná, přijatá jako reakce na nepříznivý vývoj v některém členském státě. (Tichý a kol., 1999, s. 726) Antidumpingová a protisubvenční opatření jsou podle Königa a kol. (2006, s. 169) uplatňována při dovozu zboží, které je prodáváno za nižší cenu než je cena na domácím trhu. Použití těchto opatření je přípustné, jen když takovýto dovoz ohrožuje určité odvětví a to i teprve vznikající. V případě omezení dovozu a vývozu se jedná zejména o opatření k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Evropská unie také vytváří řadu obchodních dohod – dvou- a vícestranných opatření, jejichž cílem je vzájemné zlepšení a zjednodušení obchodu. Budoucnost Společné obchodní politiky lze spatřovat ve větší liberalizaci světového obchodu, zároveň ale i v ochraně vybraných odvětví zemí Společenství.

26

5.3.3

Společná dopravní politika

Pro fungování vnitřního trhu je doprava velmi významná, proto muselo dojít ke spolupráci v rámci společné dopravní politiky. Obchod mezi členskými zeměmi je stále více rozšiřován postupující ekonomickou integrací a proto doprava mezi nimi musí spolehlivě fungovat. Napomáhá také volnému pohybu zboží a služeb, proto je třeba vytvořit takové podmínky, aby dopravní náklady nebránily dalšímu rozšiřování obchodu. Společná dopravní politika, o kterou Unie usiluje, by měla snížit spotřebu energie a zároveň i zlepšit životní prostředí. Přestože Společná dopravní politika, jak uvádí Pajas (2000, s. 107), až do konce 80. let stagnovala, od této doby učinila při vytváření vnitřního trhu značný pokrok. Od roku 1993 existuje společný dopravní trh, na němž podnikatelé v dopravě v Evropské unii mohou všude volně nabízet svoje služby bez překážek na hranicích. Podle smlouvy ES (Tichý a kol., 1999, s. 605) dosud „Rada přijala čtyři druhy opatření v oblasti dopravy: • společná pravidla pro mezinárodní dopravu do nebo z některého členského státu a nebo procházející přes území jednoho nebo několika členských států • podmínky, za nichž budou k provozování dopravy uvnitř některého členského státu připouštěni dopravci, kteří na území tohoto státu nesídlí (jde o tzv. kabotáž) • opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy • veškerá jiná potřebná pravidla.“ Evropská dopravní politika dokončením vnitřního trhu nekončí. Musí přispívat ke zvládnutí dopravních problémů moderní společnosti, a to nejen uvnitř Unie, ale i ve vztahu k sousedním státům, s nimiž vedle svých členských států také navazuje smluvní vztahy.

5.4

Přeprava zboží

Evropská unie potřebuje dopravní politiku, která na jednotném trhu bez vnitřních hranic zajistí co největší mobilitu zboží, usnadní uvnitř něho propojení různých částí Unie a zkrátí přepravní vzdálenosti. Proto pro přijetí Maastrichtské smlouvy začala EU rozvíjet aktivity v nové oblasti nazvané transevropské sítě. V současné době se 50 % veškerého zboží přepravuje po silnicích. Silniční doprava se vyznačuje vysokou nehodovostí a silným konkurenčním prostředím, ale zejména je velice náročná na energii, způsobuje zácpy a poškozuje životní prostředí. V některých městských oblastech doprava doslova stojí 27

a znečištění ovzduší dosahuje nepřijatelné úrovně. EU se snaží tento problém vyřešit převedením co největšího podílu dopravy na železnice a vnitrozemské vodní cesty. Železniční doprava v České republice i v ostatních členských státech EU je silně ovlivněna skutečností, že jejím provozovatelem jsou téměř výlučně státní podniky nebo podniky se silnou státní účastí. Ceny železničního přepravného mají charakter monopolních cen a nezřídka podléhají cenové regulaci státu. Podíl železniční nákladové přepravy zboží na celkovém objemu přeprav se v ČR neustále snižuje, i když ve srovnání s podílem v zemích EU zůstává i nadále poměrně vysoký. Z tohoto důvodu je nutné přistoupit k liberalizaci železniční dopravy, tedy sladit technické normy pro železnice a otevřít přístup k národním železničním sítím. Říční doprava je v České republice, na rozdíl od jiných zemí, provozována ve velmi omezeném rozsahu. Je používána zejména k přepravě logisticky nenáročných komodit nebo vybraných zemědělských surovin. Tento způsob dopravy je možný po vnitrozemských splavných řekách, kde délka plavebního toku je rozdílná dle průtoku vody a podnebí. V České republice kolísá od 219 do 296 dní v roce. Na realizaci říční přepravy se tu podílí zejména Československá plavba labská a Děčín, a. s. Letecká nákladní doprava je velice rychlá, bezpečná a spolehlivá, ale v podmínkách ČR také poměrně nákladná. Z pohledu celkového objemu mezinárodního obchodu je její podíl zanedbatelný. Používá se hlavně při přepravě cenných zásilek, rychle se kazících potravin a léků. Nejdůležitějším dopravcem v mezinárodní letecké dopravě u nás jsou České aerolinie. Ačkoliv je námořní doprava z hlediska mezinárodního obchodu nejvýznamnějším přepravním odvětvím, její podíl v zahraničním obchodu ČR je jen málo významný.

5.5

Doklady provázející zboží

Doklady provázející zboží lze vymezit jako písemnosti, které vznikají v průběhu obchodního případu a umožní kupujícímu převzetí zásilky. Slouží k zajištění hladkého průběhu přepravy, skladování, celního a licenčního řízení a přejímky zboží. Mezi zeměmi Evropské unie neexistuje zahraniční obchod, protože zboží tam má volný oběh. Proto zboží může doprovázet, kromě náležitých přepravních dokumentů, jen obchodní faktura vystavená prodávajícím. Ta obsahuje přesné označení osob prodávajícího a kupujícího, přesný popis předmětu koupě a prodeje s uvedením jakosti zboží a jeho množství, dále cenu množství 28

s uvedení měny. Jsou-li poskytnuté rabaty či skonta, měly by být ve faktuře řádně vyznačeny. Dalšími náležitostmi, které faktura obsahuje jsou platební podmínky, dodací lhůta a další ujednání. Výjimkou je však zboží podléhající spotřební dani, kterým je zejména zboží z hlediska společnosti „zbytné“ jako např. alkohol, cigarety a tabákové výrobky. Ke spotřebním daním se musí registrovat plátce, kterým podle § 4 Zákonu o spotřebních daních (Marková, 2005, s. 114) „je právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem nebo výrobcem, jíž vznikla povinnost daň zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu nebo v souvislosti se ztrátou nebo zničením anebo jiným znehodnocením vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně.“ V režimu uskladňování v celním skaldu je možno skladovat české i zahraniční zboží. Doprava vybraných výrobků z daňového skladu jednoho členského státu do daňového skladu jiného členského státu je možná pouze s průvodním dokladem k přepravě. Při přijetí do skladu ani v průběhu skladování se daň neplatí, ale musí být zajištěn celní dluh. Teprve při vyskladnění se mění celní režim a platí se spotřební daň v předepsané výši daného státu. V rámci systému Intrastat se vede statistika vyváženého a dováženého zboží a osoba odpovědná za poskytování informací je povinna celnímu úřadu sdělit na výkazu pro Intrastat údaje o odeslání nebo přijetí zboží, které je předmětem obchodu mezi členskými státy společenství. Jedná se pouze o komodity, jejichž celková hodnota od počátku kalendářního roku při vývozu do jiných členských států Společenství překročila částku 4 000 000 Kč a nebo jejichž celková hodnota od počátku kalendářního roku při dovozu z jiných členských Společenství překročila částku 2 000 000 Kč. Výkazy pro Intrastat na předepsaných tiskopisech předává zpravodajská jednotka celnímu úřadu měsíčně, vždy do 10. pracovního dne následujícího měsíce. Údaje z výkazů pro Intrastat umožňují sestavit měsíční statistiky zahraničního obchodu České republiky. (Vyhláška č. 201/2005 Sb.)

29

6 Vlastní práce 6.1

Základní kvantitativní charakteristiky obilovin České republiky

Produkce obilovin je významným ukazatelem každého státu, jelikož slouží k zajištění výživy obyvatel a jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z ekonomického hlediska jsou to plodiny rentabilní, proto jim podnikatelská sféra věnuje náležitou pozornost. Základní kvantitativní popisnou charakteristikou je celková sklizeň produkce, uvádí se v naturálních jednotkách zpravidla v tis. tunách. Přehled vyrobené produkce za období 2000-2004 v České republice je zpracován v tab. č. 2. Tab. č. 2: Množství vyrobené produkce České republiky za období 2000-2004 Měrná Průměr Plodina 2000 2001 2002 2003 2004 jednotka 2000-2004 tis. tun 6 454,2 7 337,6 6 770,8 5 762,4 7 021,8 8 783,8 obilovina index v % 100,00 113,69 104,91 89,28 108,79 136,09 tis. tun 4 084,1 4 476,1 3 866,5 2 637,9 5 042,5 4 021,4 pšenice index v % 100,00 109,60 94,67 64,59 123,47 98,46 tis. tun 1 629,4 1 965,6 1 792,6 2 068,7 2 330,6 1 957,4 ječmen index v % 100,00 120,63 110,02 126,96 143,03 120,13 tis. tun 138,5 191,8 199,9 161,9 305,4 199,5 tritikále index v % 100,00 138,48 104,22 80,99 188,63 65,32 Pramen: http://www.czso.cz

6.1.1

Export pšenice a ječmene

Pšenice a ječmen jsou rozhodující plodiny obilovin. Stále jsou významným obchodním artiklem na tuzemském i zahraničním trhu. Z hlediska přínosu je pro zahraniční obchod významný export v množství a jednotkových cenách. Přehled o exportovaném množství podle údajů FAO je podle jednotlivých zemí Evropské unie a roků 2002-2004 zpracován v tab. č. 3, 4 zařazených v příloze pod čís. 2. Zjišťujeme, že mezi jednotlivými zeměmi existuje velká nerovnoměrnost. Abychom mohli posoudit, zda dochází k rozšiřování podílu exportu nebo naopak k zužování podílu u jednotlivých zemí, tak pro hodnocení je použito variační rozpětí. Počítá se podle vzorce R = Xmax – Xmin. 30

6.1.2

Dynamika přírustků pšenice a ječmene

Dynamiku přírustků exportovaných komodit přibližují hodnoty v absolutním vyjádření v absolutních jednotkách a z nich vypočítané relativní hodnoty pomocí bazických a řetězových indexů. Podle průběhu dynamiky přírustků vyjádřených v procentech můžeme státy za celé sledované období 2002-2004 rozdělit do tří skupin: • první skupina vykazuje dynamiku přírustků v podobě sinusoidy, • ve druhé skupině mají přírustky trend lineárně rostoucí, • třetí skupina vykazuje trend lineárně klesající. Obchodní úspěch na zahraničních trzích není možno hodnotit jen v absolutním vyvezeném množství, ale současně s tím podle celkové částky za prodané množství a v přepočtu na jednotku produkce: • utržená částka je v přepočtu na podíl v procentech nižší než celkové množství prodaného produktu – tento případ ukazuje, že prodej se realizoval za vyšší jednotkovou cenu, což je pozitivní; • utržená částka je v přepočtu na podíl v procentech vyšší než celkové množství prodaného produktu – v tomto případě byla cena vyšší, čili obchodníci nakupovali dráže.

6.1.3

Produkční ukazatelé pšenice a ječmene států Evropské unie

Rozsah výroby a exportu pšenice a ječmene za všech 25 států Evropské unie a roky 2002-2004 je uveden v tab. č. 5. Tab. č. 5: Rozsah výroby a exportu Evropské unie za období 2002-2004 Obilovina MJ 2002 2003 2004 ∑ výroba t 125 152 026 107 234 922 137 617 840 370 004 788 pšenice t 28 317 189 32 466 046 26 428 511 87 211 746 export % 22,63 30,28 19,20 23,57 výroba t 56 504 242 54 625 710 61 683 802 172 813 754 ječmen t 9 388 352 12 022 632 8 228 147 29 639 131 export % 16,62 22,01 13,34 17,15 Pramen: http://www.fao.org

Z přehledu je zřejmé, že produkce pšenice byla dvakrát vyšší než výroba ječmene. V exportu ale došlo k vzestupu v roce 2003 u pšenice i ječmene a následně v roce 2004 k poklesu pod hodnoty roku 2002. 31

6.2

Kvalitativní ukazatele produkce a exportu

Pro komparaci úrovně států v mezinárodním měřítku není možné se spokojit pouze s ukazatelem celkové produkce, neboť výrobní základna jednotlivých států je značně rozdílná. Proto je třeba najít ukazatel společný všem státům a na tento ukazatel přepočítat vyrobenou produkci. Tímto ukazatelem je člověk. Získaný údaj odráží nejen vlastní vyprodukované množství, ale současně i počet obyvatel. Je možno vyjít z následující úměry, čím vyšší je počet obyvatel, tím vetší tuzemská produkce by měla být, aby se zajistila určitá úroveň výroby potravinářských surovin a jejich konverze na potraviny. Pro přepočet jsem použila údajů o počtu obyvatel ze statistické ročenky ČSÚ 2005. Údaje za pšenici i ječmen v přepočtu na obyvatele obsahují tab. č. 9 a 22. Pro zapojení jednotlivých zemí do zahraničního obchodu je nutné získat přehled o podílech exportu na celkové produkci. Podrobné údaje za jednotlivé roky a země jsou uvedeny v tab. č. 6, 7 zařazených v příloze pod čís. 2.

6.3

Pšenice

Pšenice je základní obilovinou v každém státě Evropské unie. Pořadí států podle dynamiky celkové produkce měřené bazickým indexem je následující: Tab. č. 8: Produkce pšenice států Evropské unie za období 2002-2004 Stát Maďarsko Finsko Estonsko Česká rep. Německo Rakousko Irsko Litva Dánsko Nizozemí Itálie Belgie Švédsko

Mt

Index 04/02 v %

12 858 492 2 029 900 489 939 11 546 883 65 504 552 4 344 410 2 680 500 3 851 900 13 519 119 3 410 600 22 415 937 5 228 541 6 807 600

153,62 137,58 132,48 130,42 122,14 119,84 117,53 117,46 117,23 115,83 114,45 114,22 114,19

Stát

Mt

Slovensko Lucembursko Polsko Španělsko Francie Kypr Řecko Malta Spojené král. Lotyšsko Slovinsko Portugalsko ∑ EU 25

4 249 633 220 764 27 054 642 20 220 160 109 118696 38 900 5 863 000 28 700 45 734 000 1 487 800 444 617 855 503 370 004 788

Index 04/02 v % 113,54 112,29 106,33 104,19 101,97 100,78 99,33 98,96 96,87 96,23 83,97 70,91 109,96

Pramen: http://www.faostat.org

32

Ze srovnání zjišťujeme, že Česká republika spolu s Maďarskem, Finskem a Estonskem dosáhla pozitivní výsledky. Podrobný řehled produkce podle jednotlivých zemí Evropské unie a roků je zpracován v tab. č. 8 zařazené v příloze pod čís. 3.

6.3.1

Výroba pšenice na obyvatele

Pořadí států podle výroby pšenice na jednoho obyvatele je následující: Tab. č. 9: Výroba pšenice na jednoho obyvatele za roky 2002-2004 Stát Index v % Mt Stát Index v % Dánsko 100,00 2,50 Řecko 21,20 Francie 72,00 1,80 Belgie 20,00 Maďarsko 50,80 1,27 Lucembursko 19,60 Česká republika 45,20 1,13 Španělsko 18,80 Litva 44,80 1,12 Finsko 15,60 Německo 31,60 0,79 Itálie 15,20 Slovensko 31,60 0,79 Estonsko 14,40 Spojené království 30,40 0,76 Slovinsko 8,80 Švédsko 30,40 0,76 Nizozemí 8,40 Polsko 28,40 0,71 Portugalsko 3,20 Irsko 26,00 0,65 Malta 2,80 Lotyšsko 26,00 0,65 Kypr 2,00 Rakousko 21,20 0,53 EU 25 – průměr 32,40

Mt 0,53 0,50 0,49 0,47 0,39 0,38 0,36 0,22 0,21 0,08 0,07 0,05 0,81

Pramen: vlastní propočty

Průměr produkce v zemích Evropské unie na jednoho obyvatele za roky 2002-2004 je 0,81 t. Nad průměrem jsou země Dánsko, Francie, Maďarsko, Česká republika a Litva, které za analyzované období vyrobily celkem 150 895 090 t pšenice, což představuje 40,78 % z celkového množství. Znamená to, že produkce těchto 5 zemí, což je Dánsko, Francie, Maďarsko, Česká republika a Litva je podstatně větší v porovnání s počtem obyvatel. Všechny tyto země až na Francii jsou přibližně stejně veliké. Přestože Estonsko a Finsko mají nižší výrobu pšenice na jednoho obyvatele proti průměru zemí EU, tj. 0,81 t, tak jejich přírustky v jednotlivých letech a za celé období jsou mimořádné. U Estonska přírustek činí 15,10 % a u Finska 17,30 %. Pořadí všech států podle úrovně výroby na jednoho obyvatele v komparaci s Českou republikou uvádí tab. č. 10.

33

Tab. č. 10: Komparace produkce pšenice na obyvatele Stát v% Stát v% Dánsko 221,13 Řecko 46,86 Francie 159,48 Belgie 44,30 Maďarsko 112,72 Lucembursko 42,95 Česká republika 100,00 Španělsko 41,59 Litva 99,54 Finsko 34,31 Německo 70,28 Itálie 33,94 Slovensko 69,85 Estonsko 32,19 Spojené království 67,43 Slovinsko 19,70 Švédsko 66,87 Nizozemí 18,51 Polsko 62,73 Portugalsko 7,19 Irsko 57,74 Malta 6,31 Lotyšsko 57,10 Kypr 4,60 Rakousko 46,86 EU 25 71,28 Pramen: vlastní propočty

6.3.2

Export pšenice

K hodnocení rozsahu exportu je použit ukazatel variační rozpětí. Velikost „R“ je v jednotlivých letech za všechny státy následující: Tab. č. 11: Variační rozpětí Rok v% 2002 48,30 2003 50,41 2004 56,35 Pramen: vlastní propočty

Hodnoty „R“ dokládají, že dochází ke zvětšování variačního rozpětí. Způsobuje to Kypr, Slovinsko a Malta, které ve sledovaném období nevyvezly žádné nebo jen zanedbatelné množství pšenice. Z přehledu o exportovaném množství v tab. č. 3 zařazené v příloze pod čis. 2. je jednoznačně vidět, že Francie je nejvýznamnějším exportérem v celé EU svým podílem 51,53 %. Za ní následuje Německo 16,37 % a Spojené království 8,95 %. Tyto tři země se na celkovém exportu pšenice podílí 76,85 %. Na zbývajících 22 států zůstává podíl 23,15 %. Slovinsko, Malta a Kypr vyvezly malé množství pšenice, takže nezískaly žádný 34

podíl v procentech. Podíly zemí Evropské unie na celkovém exportu přibližuje graf č. 1 zařazený v příloze pod čís. 3.

6.3.3

Dynamika přírustků exportu pšenice

Hodnoty přírustků jsou velice rozdílné a ukazují i záporné hodnoty. Jenom Belgie, Finsko, Lucembursko, Slovinsko zaznamenaly pouze kladné přírustky. Pro celkovou úroveň dynamiky přírustků pšenice je spočítán celkový přírustek v tunách a v procentech za období 2002-2004. Údaje obsahuje rovněž tab. č. 12 zařazená v příloze pod čís. 3. Z ní je sestaveno toto pořadí: Tab. č. 13: Celkový úbytek exportu Stát Malta Řecko Dánsko Estonsko Portugalsko Polsko Španělsko Rakousko Slovensko Lotyšsko Německo Maďarsko Itálie

Celkový úbytek t -18 -387 820 -669 527 -11 809 -123 739 -360 814 -544 703 -345 849 -25 542 -38 911 -1 945 457 -203 575 -17 409

% -100,00 -58,49 -48,56 -46,68 -42,41 -41,46 -28,41 -26,05 -24,64 -21,19 -18,23 -9,21 -4,15

Tab. č. 14: Celkový přírustek exportu Stát Finsko Slovinsko Lucembursko Irsko Kypr Belgie Spojené království Litva Švédsko Nizozemí Francie Česká republika

Celkový přírustek t % 47 546 581,58 2 879 352,25 10 969 50,61 30 750 48,66 1 41,42 387 223 32,89 899 332 24,65 76 251 12,33 85 568 10,93 26 097 5,25 1 213 393 4,34 6 486 2,11

Pramen: vlastní propočty

Rozdělení zemí podle průběhu dynamiky přírustků za sledované období je následující: • do první skupiny, kde podíly za celé období mají tvar sinusoidy, jsou zařazeny státy Česká republika, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Spojené království, Švédsko, • druhou skupinu, jejíž podíly za celé období mají trend rostoucí přímky, tvoří státy Belgie, Finsko, Lucembursko, Slovinsko, • ve třetí skupině, kde podíly mají trend klesající přímky, se zařadily země Dánsko, Estonsko, Itálie, Německo, Řecko, Španělsko, Rakousko. 35

6.3.4

Rozdělení zemí podle podílu exportu pšenice na produkci

Ze všech států Evropské unie je podle významnosti podílu exportovaného množství pšenice v procentech na celkové výrobě u jednotlivých států sestavena tab. č. 15. Tabulka č. 15: Intervalové třídění zemí podle podílu exportu na produkci InterPočet Země Země val v % zemí EU v % Česká republika, Estonsko, Finsko, Irsko, Itá0-10 10 40 lie, Kypr, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko Dánsko, Lucembursko, Řecko, Španělsko, Spo10-20 5 20 jené království Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, 20-30 6 24 Portugalsko, Švédsko 30-40 4 16 Belgie, Francie, Litva, Rakousko celkem 25 100 EU Pramen: vlastní práce

6.3.5

Tržby za export pšenice

Přehled o celkových tržbách i jednotkových cenách za export pšenice uvádí tab. č. 16. Úroveň jednotkových cen přibližuje graf č. 2 a podíly tržeb jednotlivých členských států za export pšenice přibližuje graf č. 3, vše zařazené v příloze pod čís. 3. Pro posouzení vývoje jednotkových cen je opět požito variační rozpětí. Z hodnocení je vypuštěn Kypr, kde jednotková cena je neúměrně vysoká ostatním cenám. Domníváme se, že s ohledem na množství se mohlo jednat o novošlechtění. Tab. č. 18: Variační rozpětí Rok v Kč/t 2002 238 2003 240 2004 158 Pramen: vlastní propočty

36

Z jednotkové ceny je vypočítána průměrná jednotková cena za celé množství, která za hodnocené období činila 171 USD/t. Česká republika v hodnocení nedopadla dobře, neboť zaznamenala nejnižší jednotkové ceny ze všech států Evropské unie a to pouze 123 USD. S ohledem na tuto částku by bylo třeba provést podrobný rozbor a zjistit příčiny této nízké ceny. Průměrná ceny za všechny hodnocené státy byla 171 USD. Nad průměrem jednotkové ceny je 11 zemí. Pod průměrem je z významných exportérů Francie i Německo, z čehož se dá usuzovat, že exportovaným množstvím částečně nahrazují jednotkové ceny.

6.4

Ječmen

Ječmen je jednou ze základních obilovin v každém státě Evropské unie. Pořadí států podle dynamiky celkové produkce měřené bazickým indexem je následující: Tab. č. 19: Produkce ječmene států Evropské unie za období 2002-2004 Index Index Stát ∑ v Mt Stát ∑ v Mt 04/02 v % 04/02 v % Irsko 3 487 100 137,79 Francie 31 860 473 100,59 Maďarsko 3 269 057 135,10 Malta 6 600 100,00 Slovensko 2 415 120 131,78 Finsko 5 160 800 99,19 Portugalsko 59 276 131,11 Litva 2 630 700 98,70 Česká rep. 6 191 835 130,01 Itálie 3 384 676 98,17 Španělsko 27 669 428 126,86 Švédsko 5 016 100 95,16 Slovinsko 147 597 124,09 Spojené král. 18 313 000 94,89 Německo 34 516 543 118,90 Nizozemí 952 000 91,21 Estonsko 796 484 117,67 Belgie 918 154 88,88 Rakousko 2 750 453 116,87 Dánsko 11 485 554 87,10 Lotyšsko 767 700 108,83 Řecko 732 356 85,68 Polsko 9 772 122 105,96 Kypr 350 900 73,21 Lucembursko 159 726 101,45 ∑ EU 25 172 813 754 109,17 Pramen: http://www.faostat.org

37

Ze srovnání pomocí bazického indexu zjišťujeme, že Česká republika vyznívá spolu s Irskem, Maďarskem, Slovenskem a Portugalskem velice pozitivně. Přehled produkce podle jednotlivých zemí Evropské unie je zpracován v tab. č. 20 zařazené v příloze pod čís. 4.

6.4.1

Výroba ječmene na obyvatele

Pořadí států podle výroby ječmene na jednoho obyvatele je následující: Tab. č. 21: Výroba ječmene na jednoho obyvatele za roky 2002-2004 Stát Index v % Mt Stát Index v % Dánsko 100,00 2,12 Rakousko 16,04 Finsko 46,70 0,99 Lotyšsko 15,57 Irsko 40,09 0,85 Maďarsko 15,09 Litva 36,32 0,77 Spojené království 14,62 Španělsko 30,19 0,64 Polsko 12,26 Česká republika 28,77 0,61 Belgie 4,25 Estonsko 27,83 0,59 Řecko 3,30 Švédsko 26,42 0,56 Slovinsko 3,30 Francie 25,00 0,53 Itálie 2,83 Kypr 22,17 0,47 Nizozemí 2,83 Slovensko 21,23 0,45 Malta 0,94 Německo 19,81 0,42 Portugalsko 0,47 Lucembursko 16,51 0,35 EU 25 – průměr 17,92

Mt 0,34 0,33 0,32 0,31 0,26 0,09 0,07 0,07 0,06 0,06 0,02 0,01 0,38

Pramen: vlastní propočty

Průměr produkce ječmene na jednoho obyvatele za roky 2002-2004 je 0,38 t. Nad průměrem jsou země Dánsko, Finsko, Irsko, Litva, Španělsko, Česká republika, Estonsko, Švédsko, Francie, Kypr, Slovensko a Německo, které v analyzovaném období vyrobily celkem 131 581 037 t ječmene, což představuje 76,14 % z celkového množství. Znamená to, že produkce těchto zemí je větší v porovnání s počtem obyvatel. Pořadí všech států podle úrovně výroby na jednoho obyvatele v komparaci s Českou republikou uvádí tab. č. 22:

38

Tab. č. 22: Komparace produkce ječmene na obyvatele Stát v% Stát v% Dánsko 350,35 Rakousko 55,32 Finsko 162,68 Lotyšsko 54,94 Irsko 140,08 Maďarsko 53,44 Litva 126,77 Spojené království 50,35 Španělsko 106,12 Polsko 42,26 Česká republika 100,00 Belgie 14,51 Estonsko 97,60 Slovinsko 12,20 Švédsko 91,88 Řecko 10,91 Francie 86,84 Nizozemí 9,64 Kypr 77,31 Itálie 9,56 Slovensko 74,03 Malta 2,71 Německo 69,06 Portugalsko 0,93 Lucembursko 57,95 EU 25 62,08 Pramen: vlastní propočty

6.4.2

Export ječmene

K hodnocení rozsahu exportu je použit ukazatel variační rozpětí. Velikost „R“ je v jednotlivých letech za všechny státy následující: Tab. č. 23: Variační rozpětí Rok v% 2002 45,52 2003 45,50 2004 59,47 Pramen: vlastní propočty

Hodnoty „R“ dokládají, že dochází ke zvětšování variačního rozpětí. Způsobuje to Kypr, Malta, Polsko, Slovinsko a Estonsko, které v roce 2002 vyvezly zanedbatelné množství ječmene. Pro získání přehledu o exportovaném množství za celé období je zpracován přehled v tab. č. 4 zařazené v příloze pod čís. 2. Je z ní jednoznačně vidět, že Francie je se svým podílem 49,39 % nejvýznamnějším exportérem v celé Evropské unii. Za ní následuje Německo 21,39 %, Spojené království 9,27 %, Dánsko 8,15 %. Tyto 4 země se na celkovém exportu ječmene podílí 88,20 %. Na zbývajících 21 států zůstává podíl 11,80 %. Slovinsko, Polsko, Malta a Kypr vyvezly malé množství ječmene, takže nezískaly žádný podíl

39

v procentech. Podíly zemí na celkovém exportu ječmene přibližuje graf č. 4 zařazená v příloze pod čís. 4.

6.4.3

Dynamika přírustků exportu ječmene

Hodnoty přírustků jsou velice rozdílné a ukazují i záporné hodnoty. Jen Nizozemí, Litva a Lotyšsko zaznamenaly pouze kladné hodnoty. Pro celkovou úroveň dynamiky přírustků ječmene je spočítán celkový přírustek v tunách a v procentech za období 2002-2004. Z hodnocení jsou vypuštěny státy Kypr, Malta, Polsko, Řecko a Slovinsko, jelikož u nich není možné za sledované období hodnoty přírustků spočítat. Údaje obsahuje rovněž tab. č. 24 zařazená v příloze pod čís. 4. Z ní je sestaveno toto pořadí: Tab. č. 25: Celkový úbytek exportu Stát Slovinsko Irsko Německo Itálie Belgie Finsko Dánsko Spojené království Rakousko Maďarsko

Celkový úbytek

Tab. č. 26: Celkový přírustek exportu Stát

vt v% -1 096 -100,00 Estonsko -32 461 -43,84 Litva -1 341 037 -36,41 Slovensko -2 450 -32,72 Česká republika -99 315 -29,09 Lucembursko -33 880 -22,35 Španělsko -364 604 -21,40 Švédsko -275 608 -15,73 Portugalsko -10 583 -7,37 Nizozemí -6 664 -2,53 Francie

Celkový přírustek vt 430 119 770 36 842 93 215 5 022 25 552 66 751 20 107 41 194 619 537

v% 752,45 187,21 170,60 165,63 48,11 32,06 29,07 18,42 13,01 7,00

Pramen: vlastní propočty

Rozdělení zemí podle průběhu dynamiky přírustků za sledované období je následující: • do první skupiny, kde podíly za celé období májí tvar sinusoidy, jsou zařazeny státy Česká republika, Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Slovensko, Španělsko, Spojené království, Švédsko • druhou skupinu, jejíž podíly za celé období mají trend rostoucí přímky, tvoří státy Litva, Lotyšsko, • ve třetí skupině, kde podíly mají trend klesající přímky, se zařadily země Dánsko, Irsko, Itálie, Rakousko. 40

6.4.4

Rozdělení zemí podle podílu exportu ječmene na produkci

Ze všech států Evropské unie je sestavena tabulka podle významnosti podílu exportovaného množství ječmene v procentech na celkové výrobě u jednotlivých států sestavena tab. č. 27: Tab. č. 27: Intervalové třídění zemí podle podílu exportu na produkci InterPočet Země Země val v % zemí EU v % Česká republika, Estonsko, Finsko, Irsko, Itálie, 0-10 15 62,5 Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko Maďarsko, Německo, Spojené království, Švéd10-20 4 16,67 sko 20-30 2 8,34 Dánsko, Lucembursko 30-40 0 0 40-50 1 4,17 Francie 50-60 2 8,34 Belgie, Nizozemí celkem 24 100 EU (mimo Portugalsko) Pramen: vlastní práce

Z hodnocení je vypuštěno Portugalsko, kde exportované množství je mnohem větší než vyprodukované. Domnívám se, že se mohlo jednat o reexport.

6.4.5

Tržby za export ječmene

Přehled o celkových tržbách i jednotkových cenách za export ječmene uvádí tab. č. 28. Úroveň jednotkových cen přibližuje graf č. 5 a podíly tržeb jednotlivých členských států za export pšenice přibližuje graf č. 6, vše zařazené v příloze pod čís. 4. Pro posouzení vývoje jednotkových cen je opět použito variační rozpětí. Vzhledem k tomu, že Kypr ani Malta po dobu sledovaného období ječmen nevyvezly, nejsou u těchto států uvedeny tržby za export ani jednotkové ceny.

41

Tab. č. 29: Variační rozpětí Rok v Kč/t 2002 95 2003 182 2004 148 Pramen: vlastní propočty

Z jednotkové ceny je vypočítána průměrná jednotková cena za celé množství, která za sledované období činila 165 USD/t. Česká republika opět v hodnocení nedopadla dobře, neboť zaznamenala jednotkovou cenu pouze 147 USD/t, což je méně průměrná cena za všechny hodnocené státy Evropské unie. Ta činí 165 USD/t. Nad průměrem je 10 zemí. Pod průměrem je z významných exportérů Francie, Německo i Spojené království, z čehož se dá opět usuzovat, že exportovaným množstvím částečně nahrazují jednotkové ceny.

42

7 Závěr Po zpracování zadaného tématu mohu zobecnit některé skutečnosti, k nimž jsem při řešení dospěla. Při hodnocení produkce jednotlivých druhů obilovin je vždy třeba vycházet z absolutních údajů sklizně. V České republice za období 2000-2004 se celková produkce obilovin zvýšila z 6 454,2 tis. t na 7 021,8 tis. t (index 108,79 %). Podstatnou část obilovin tvoří pšenice, která je plastickou plodinou a spolu s ječmenem výhodným obchodním artiklem. Česká republika vyvezla za sledované období 8,91 % produkce pšenice a ječmene 4,40 %, což v porovnání se státy Evropské unie je srovnatelné s mnoha zeměmi. Při obchodování na zahraničních trzích s obilovinami není možné se spokojit pouze s absolutním vyvezeným množstvím, ale současně je třeba zjistit tržby za prodanou obilovinu. Platí zde zásady: • Utržená částka je v přepočtu na podíl v procentech nižší než celkové množství prodaného produktu. Tento případ ukazuje, že prodej se realizoval za vyšší jednotkovou cenu, což je pozitivní. • Utržená částka je v přepočtu na podíl v procentech vyšší než celkové množství prodaného produktu. V tomto případě byla cena vyšší, čili obchodníci nakupovali dráže. Ze srovnatelnosti produkce pšenice a ječmene na jednoho obyvatele jsem zjistila, že největší množství 2,50 t pšenice na obyvatele vyrobili v Dánsku, následuje Francie 1,80 t a Maďarsko 1,27 t. Česká republika se umístila na 4. místě, když na jednoho obyvatele bylo vyrobeno 1,13 t pšenice. Největší množství 2,12 t ječmene na obyvatele vyrobili opět v Dánsku, následuje Finsko 0,99 t a Irsko 0,85 t. Česká republika se umístila na 6. místě, když na jednoho obyvatele bylo vyrobeno 0,61 t pšenice. Většina zemí má nižší průměr výroby pšenice a ječmene než Česká republika. Jsou mezi nimi např. Německo, Spojené království, Rakousko, u ječmene i Francie. V jejím případě je třeba uvést, že rozsah výroby je s ohledem na celkovou výrobní základnu veliký. Pro získání komplexního pohledu by bylo nezbytné provést rozbor osevních ploch a hektarových výnosů. U exportované pšenice nejvyšší cenu za 1 t utržili podnikatelé ze Slovinska. Činila 269 USD/t. Na dalších místech se umístily země Finsko 253 USD/t a Lucembursko 226 USD/t. Česká republika v tomto hodnocení nevyznívá dobře, jelikož 1 t pšenice prodávala za 123 USD/t, což je vůbec nejméně ze všech členských států. U exportovaného ječmene nejvyšší cenu za 1 t utržili podnikatelé z Polska a to 287 USD/t. Na dalších místech se umístily země Itálie 232 USD/t a Estonsko 217 USD/t. Toto hodnocení pro Českou republiku opět nedopadlo 43

dobře, neboť 1 t ječmene se prodávala za 147 USD/t, což znamená 16. místo v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. S ohledem na zpracované téma jsem poznala jeho závažnost a zjistila jsem, že takovýto rozbor vyžaduje znalosti nejen z obchodování, ale i znalosti ze zbožíznalství a rostlinné výroby, poněvadž představuje syntézu vědomostí jednotlivých vědních disciplín.

44

8 Literatura Knihy KÖNIG, P. A KOL. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister & Principal, 2006, 416 s. ISBN 80-7364-022-8. MACHKOVÁ, H. A KOL. Mezinárodní obchod a marketing. Praha: GRADA Publishing, 2002, 266 s. ISBN 80-247-0364-5. MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní obchodní operace. Praha: HZ Editio, 2003, 230 s. ISBN 80-86009-34-3 MARKOVÁ H. Daňové zákony 2005, úplná znění platná k 1.10.2005. Praha: GRADA Publishing, 2005, 168 s. ISBN 80-247-1453-1. PAJAS, P. A KOL. O Evropské unii. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2000, 179 s. ISBN 80-86345-04-1. PANFIL, T. Evropská unie. Havlíčkův Brod: Fragment, 2003, 48 s. ISBN 80-7200805-6. PRESNER, L. A. Slovník mezinárodního podnikání. Praha: VICTORIA Publishing, 1995, 303 s. ISBN 80-85605-73-2. SVOBODA, P. Liberalizace obchodu zbožím v právu EU. Praha: C. H. Beck, 2003, 257 s. ISBN 80-7179-815-0. TICHÝ, J. a kol. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 1999, 915 s. ISBN 80-7179-113X. TVRDOŇ, O. Zahraniční obchod. Přednášky, 2005. TVRDOŇ, O. Zbožíznalství. Přednášky, 2003. TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. Praha: Linde Praha, a.s., 2001, 335 s. ISBN 80-7201-296-7. ÚZ cenové předpisy (zákon o cenách, působnost států a obcí, seznam zboží s regulovanými cenami) stav k 1.4.2003, Praha: Jiří Motloch – SAGIT, 2003, 159 s. MKČRE 10 981. ZIMOLKA, J. A KOL. Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba. Brno: MZLU, 2000, 245 s. ISBN 80-7151-451-1

Internetové zdroje Celní správa České republiky. [online] Dostupné na: http://www.cs.mfcr.cz [cit. 10. dubna 2006] http://www.cs.mfcr.cz/CmsGrc/Clo-online/Intrastat/

45

FAO Statistical Databases. [online] Dostupné na: http://faostat.fao.org [cit. 30. dubna 2006] http://faostat.fao.org/faostat/collections?version=ext&hasbulk=0&subset=ag riculture Food and Agriculture Organizations of the United Nations. [online] Dostupné na: http://fao.org [cit. 30. dubna 2006] http://www.fao.org/es/ess/toptrade/trade.asp Oficiálné portál pro podnikání a export. [online] Dostupné na http://businessinfo.cz [cit. 19. dubna 2006] http://businessinfo.cz/cz/clanky/evropska-unie/1000442/ Portál Evropské unie. [online] Dostupné na: http://europa.eu.int [cit. 25. dubna 2006] http://europa.eu/index_cs.htm Sagit. [online] Dostupné na: http://www.sagit.cz [cit. 20. dubna 2006] Státní rostlinolékařská správa. [online] Dostupné na: http://www.srs.cz [cit. 10. června 2006] http://www.srs.cz/portal/page?_pageid=74,1&_dad=portal&_schema Wikipedie. [online] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org [cit. 8. dubna 2006]

46

Přílohy

47