Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav marketingu a obchodu
Návrh metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt
Disertační práce Ing. Martin Přibyl Školitelka: prof. Ing. Jana Stávková, CSc. V Brně 7. září 2009 1
Poděkování Rád bych poděkoval své školitelce prof. Ing. Janě Stávkové, CSc. za pomoc a cenné rady, které mi poskytla nejen při vypracování této disertační práce, ale i v průběhu doktorského studia. Dále bych rád poděkoval Ing. Pavlu Máchalovi, CSc. za podporu, rady a konzultace, které mi ochotně poskytl. 2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem disertační práci Návrh metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt vypracoval samostatně za využití vlastních zkušeností a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 7. září 2009 Ing. Martin Přibyl
3
ABSTRAKT PŘIBYL, M. Návrh metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Disertační práce. Brno, 2009. Práce se zabývá návrhem metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Vzhledem k náročnosti multikriteriálního rozhodovacího procesu, kdy do rozhodování vstupují kvantitativní i kvalitativní kritéria, a skutečnosti, že pro optimalizaci kvantitativních kritérií v současnosti existují relativně dobře dostupné nástroje, je záměrem práce návrh modelu, který bude hodnotit kvalitativní ukazatele zvolených lokalit. Navrhovaný model je založen na principu expertních systémů a prostřednictvím šetření shromažďuje empirické znalosti více než 110 expertů – logistických manažerů, kteří již během své praxe hodnotili lokality pro logistické objekty. Nedílná součást expertního systému, báze znalostí, obsahuje 57 charakteristik rozdělených do šesti skupin, které umožňují zhodnotit vhodnost lokality pro logistický objekt. Expertní systém je následně schopen komparace jednotlivých variant a vizualizace hodnocení. Navrhovaná metoda představuje podpůrný rozhodovací nástroj při řešení strategické otázky v rozvoji podniku a napomáhá k objektivnímu rozhodování o vhodné poloze logistického objektu. V práci je zpracována případová studie hodnotící 3 lokality, na kterých se nachází střediska Školního lesního podniku Křtiny. Klíčová slova Logistika, logistický objekt, lokalita, rozhodování, charakteristiky, expertní systém
4
ABSTRACT PŘIBYL, M. Dissertation thesis. The Method layout of choosing the most suitable locality for a logistical entity. Brno, 2009. The thesis deals with the method layout of choosing the most suitable locality for a logistical entity. Regarding the difficulties of multicriterion decison process, when quantitative and qualitative criterions enter to the decision‐making, and regarding the fact, that for optimalization of quantitative criterions exist many well accessible instruments, the aim of this thesis is the layout of a new model, which will evaluate only qualitative criterions in chosen localities. Submitted model is based on the expert system´s principle and it compile through statistical enquiry empirical knowledge of more than 110 experts – logistical managers, who evaluated localities for logistical entities during their praxis. Integral part of an expert system, knowledge base, contains 57 characteristics divided into six groups, which enable evaluation of the locality appropriateness for the logistical entity. Consequently, the expert system is capable to compare particular variants and to vizualize the classification. The proposed method represents a subsidiary deciding instrument while solving strategic problems in company development and it facilitates objective decision‐making about suitable location of logistical entity. In the thesis a case study is processed. This case study assesses 3 localities, where centres of University forest enterprise Křtiny are situated. Key words Logistics, logistical entity, locality, deciding, characteristic, expert system 5
OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................................. 9 2. CÍL PRÁCE ....................................................................................................... 11 2.1.1
Dílčí cíle ................................................................................................................................................. 12
3. LITERÁRNÍ REŠERŠE ..................................................................................... 15 3.1 Definice pojmu logistika ............................................................................................................................ 15 3.2 Historie a vývoj logistiky ........................................................................................................................... 20 3.2.1
Čtyři fáze vývoje hospodářské logistiky ................................................................................................. 22
3.3 Logistické pojmy ........................................................................................................................................ 23 3.3.1
Logistický řetězec ................................................................................................................................... 24
3.3.2
Logistický systém ................................................................................................................................... 26
3.3.3
Logistické činnosti .................................................................................................................................. 29
3.3.4
Logistický výkon .................................................................................................................................... 30
3.3.5
Logistické náklady .................................................................................................................................. 30
3.3.6
Logistické služby .................................................................................................................................... 32
3.3.7
Logistický informační systém ................................................................................................................. 32
3.4 Cíle logistiky ............................................................................................................................................... 35 3.5 Logistické řízení ......................................................................................................................................... 39 3.6 Logistické objekty a lokalita ..................................................................................................................... 42 3.6.1
Lokalita ................................................................................................................................................... 45
3.7 Metody rozmisťování objektů .................................................................................................................. 46 3.7.1
Kvalitativní ukazatele pro rozmisťování objektů .................................................................................... 46
3.7.2
Metoda CRAFT ...................................................................................................................................... 51
3.7.3
Rozmístění objektů trojúhelníkovou metodou ........................................................................................ 52
3.7.4
Kruhová metoda...................................................................................................................................... 54
3.7.5
Metoda souřadnic.................................................................................................................................... 55
3.8 Rozhodování............................................................................................................................................... 57 3.8.1
Rozhodovací procesy .............................................................................................................................. 60
3.8.2
Systémová analýza.................................................................................................................................. 62
6
3.9 Strategická analýza ................................................................................................................................... 65 3.9.1
Analýza okolí .......................................................................................................................................... 65
3.9.2
Klíčové faktory úspěchu ......................................................................................................................... 66
3.10
Expertní systémy ................................................................................................................................... 69
3.10.1
Báze znalostí a faktů .......................................................................................................................... 75
3.10.2
Metody inference ............................................................................................................................... 76
4. METODIKA PRÁCE .......................................................................................... 78 4.1 Systémový přístup ..................................................................................................................................... 79 4.2 Získávání znalostí ...................................................................................................................................... 81 4.3 Tvorba expertního systému ...................................................................................................................... 82 4.4 Marketingový výzkum .............................................................................................................................. 85
4.4.1
A.
IDENTIFIKACE PROBLÉMU A STANOVENÍ POTŘEBY INFORMACÍ ................................... 85
B.
ORIENTAČNÍ ANALÝZA SITUACE ............................................................................................. 86
C.
VYTVOŘENÍ PLÁNU VÝZKUMU ................................................................................................. 86
D.
SBĚR DAT ........................................................................................................................................ 87
E.
ZPRACOVÁNÍ SHROMÁŽDĚNÝCH DAT .................................................................................... 88
F.
INTERPRETACE ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ ................................................................................ 88 Techniky sběru dat .................................................................................................................................. 88
A. DOTAZOVÁNÍ ...................................................................................................................................... 89 4.5 Omezení připravované metody výběru nejvhodnější lokality ............................................................... 92
5. VÝSLEDKY ....................................................................................................... 94 5.1 Požadavky na navrhovanou metodu ........................................................................................................ 96 5.1.1
Analýza pohledu uživatele ...................................................................................................................... 96
5.1.2
Návrh hodnotící škály ............................................................................................................................. 97
5.1.3
Skupiny charakteristik ............................................................................................................................ 97
5.1.4
Vizualizace metody ................................................................................................................................ 98
5.1.5
Komparace jednotlivých variant ............................................................................................................. 98
5.2 Návrh rozhodovacího modelu pro výběr nejvhodnější lokality pro logistický objekt ....................... 101 5.2.1
Navrhovaná metoda jako expertní systém ............................................................................................ 103
5.2.2
Omezení navrhované metody ............................................................................................................... 103
5.2.3
Schopnost zdůvodnit závěry ................................................................................................................. 104
7
5.3 Akvizice znalostí do expertního systému ............................................................................................... 105 5.3.1
První kolo šetření .................................................................................................................................. 105
5.3.2
Opakované šetření ................................................................................................................................ 112
5.3.3
Souhrnné výsledky za dvě kola šetření ................................................................................................. 116
5.3.4
Sjednocení skupin charakteristik .......................................................................................................... 123
5.4 Postup při hodnocení lokality ................................................................................................................. 125 5.4.1
Příklad hodnocení fiktivních lokalit včetně skupiny Ostatní ................................................................ 126
5.4.2
Varianta s celkově nízkým hodnocením ............................................................................................... 128
5.4.3
Hodnocení lokalit bez kategorie Ostatní ............................................................................................... 129
5.5 Komparace jednotlivých lokalit ............................................................................................................. 132 5.5.1
Výpočet plochy hodnocení u jednotlivých lokalit ................................................................................ 132
5.6 Individuální hodnocení lokality .............................................................................................................. 135 5.7 Aplikační část ........................................................................................................................................... 136 5.7.1
Hodnocení zvolených lokalit ................................................................................................................ 137
5.7.2
Výsledky hodnocení ............................................................................................................................. 138
5.7.3
Souhrnné hodnocení lokalit .................................................................................................................. 140
6. DISKUZE......................................................................................................... 143 7. ZÁVĚR ............................................................................................................ 149 8. POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................. 153 SEZNAM TABULEK ............................................................................................. 158 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 159 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................. 161 9. PŘÍLOHY ........................................................................................................ 162 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 162
8
1. Úvod V dnešní době panuje na většině trhů velká konkurence, firmy se snaží hledat konkurenční výhody ve všech oblastech, aby získaly náskok před ostatními. Jednou z oblastí, kde mohou firmy nacházet významný zdroj konkurenčních výhod, je logistika. Obecně je logistika chápána jako integrované plánování, formování, provádění a kontrolování všech hmotných a s nimi spojených informačních toků. Předmětem výše uvedených manažerských funkcí jsou především vývoj, nákup, výroba, distribuce a služby zákazníkům při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích. Logistika představuje nejen zdroj konkurenčních výhod pro konkrétní podniky, neboť zvyšuje produktivitu celopodnikových procesů a zvyšuje spotřebitelskou hodnotu vnímanou zákazníkem, ale také se výrazně podílí na růstu hrubého domácího produktu, poklesu nezaměstnanosti a dalších makroekonomických ukazatelích. Připravovaná metoda výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt nabídne nový úhel pohledu malým a středním podnikům, případně vedení větších celků, které plánují založení nové vnitropodnikové organizační jednotky, na problematiku výběru vhodného místa pro sklady, distribuční centra, zákaznické servisy atd. Mezi výhody této metody bude patřit především shromáždění poznatků logistických odborníků z praxe a objektivní způsob hodnocení jednotlivých lokalit tak, aby jednotlivé varianty byly vzájemně srovnatelné. V rámci práce nebudou řešeny kvantitativní proměnné, které se volby lokality týkají. Práce se zaměří pouze na kvalitativní charakteristiky, které popisují lokalitu. Srovnání kvalitativního a kvantitativního hodnocení jednotlivých variant pak bude ponecháno na samotných uživatelích vzniklé metody. Součástí disertační práce je přenos zkušeností a postupů z oblasti systémového přístupu a expertních systémů. Právě postupy z oblasti expertních systémů přinášejí 9
efektivní způsob zpracování a uchování informací, které se týkají složitých rozhodovacích problémů. V práci jsou aplikovány také poznatky z oblasti marketingového výzkumu a nástroj, který byl zvolen pro sběr znalostí expertů. Práce shromažďuje znalosti z oblasti volby lokality na jedno místo, tedy do báze znalostí, a vytvořena obecně použitelná metoda hodnocení lokalit pro logistické objekty z hlediska kvalitativních charakteristik.
10
2. Cíl práce Téma disertační práce bylo zvoleno v oblasti logistiky, disertační práce je zaměřena na rozhodování podniků v situacích, kdy uvažují o zřízení nového logistického objektu. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o řešení velmi složitého rozhodovacího problému, kdy je do rozhodování zapojena více účastníků a je hodnocena celá řada kvantitativních ale i kvalitativních kritérií, je cílem práce vytvoření metody, která z několika variant přicházejících do úvahy doporučí nejvhodnější lokalitu pro objekt z hlediska kvalitativních ukazatelů. Nejedná se o klasický rozhodovací problém, který by byl řešen na úrovni managementu podniku, ale jeho vyřešení vyžaduje multidisciplinární pohled, logistikou počínaje, přes ekonomicko‐ matematické metody, systémovou analýzu až po strategické rozhodování. Nástrojů, které se dají využít k optimalizaci polohy z hlediska kvantitativních ukazatelů, existuje v současnosti celá řada, bohužel zástupci podniků nemají k dispozici nástroj, který by usnadňoval rozhodování i v oblasti kvalitativních objektů. Cílem práce tedy je navrhnout takový nástroj ‐ metodu pro výběr nejvhodnější lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních ukazatelů. Tato metoda je inspirována expertními systémy a při její tvorbě je nutno zohlednit zkušenosti odborníků z logistické praxe. Objekty, kterými se práce zabývá, mají zpravidla centrální povahu. Pod tímto označením je možné chápat objekty, které jsou v systému podniku zastoupeny jednou, případně jednou v daném regionu (tyto regiony jsou pak objektem odděleného geografického plánování). Předmětem práce není výběr vhodného typu objektu (např. skladu, výrobní haly apod.), ale vytvoření obecně použitelné metody, která bude vedení podniku sloužit jako nástroj k volbě lokality pro daný objekt. Tato metoda má být podpůrným
11
manažerským nástrojem, který bude sloužit k rozhodování podniku a zjednoduší orientaci ve složitém rozhodovacím problému. Předpokládá se, že připravovaná metoda najde využití i v nekomerční sféře. Cílem tedy je vyvinout obecnou hodnotící metodu, která bude použitelná i v případě rozhodování neziskové organizace apod. 2.1.1 Dílčí cíle Hlavní cíl práce bude naplněn prostřednictvím následujících dílčích cílů: • Zpracování teoretických východisek, které se týkají jednotlivých etap řešení, a to nejen z oblasti logistiky, ale také zpracování teoretických východisek
potřebných
pro
tvorbu
expertních
systémů,
z oblasti
managementu, rozhodování a strategické analýzy, • Popis stávající situace v oblasti hodnocení kvalitativních ukazatelů, tato oblast není v současnosti dobře zpracována a při hledání vhodné lokality pro logistický objekt nemají podniky a jejich management k dispozici potřebné nástroje, • Sestavení požadavků na metodu z pohledu konečných uživatelů, tyto požadavky konečných uživatelů budou muset být podrobeny analýze i z hlediska tvorby nové metody, • Tvorba metody, tj. návrh modelu hodnocení kvalitativních ukazatelů ovlivňujících volbu lokality pro logistický objekt, předpokládá se, že model bude schopen využít hodnotitel s dostatečnou logistickou praxí a potřebnými znalostmi o hodnocených lokalitách, • Vytvoření báze znalostí o logistických objektech a jejich umístění a především konkurenceschopnosti lokalit, kde jsou tyto objekty umístěny, potřebné znalosti budou získány autorem disertační práce prostřednictvím dotazování a následně posouzeny a vyhodnoceny,
12
• Zpracování a analýza výstupů z výzkumu – identifikace charakteristik, které mají vliv na konkurenceschopnost lokality s přihlédnutím k jejich kvalitativní povaze, • Vytvoření jednotlivých skupin hodnotících charakteristik podle jejich podobnosti, charakteristiky je nezbytné agregovat na základě podobnosti do jednotlivých skupin tak, aby tvořily funkční celek, • Ověření získaných charakteristik majících vliv na volbu lokality, validace získaných charakteristik bude provedena v rámci Case study autorem disertační práce, s důrazem na jejich reálný dopad na hodnocení lokalit, • Vypracování vhodného postupu hodnocení lokalit, tento postup zajistí objektivitu hodnocení a povede k minimalizaci subjektivního vlivu hodnotitele, • Návrh příhodného způsobu prezentování výstupů hodnocení lokalit, tento cíl vychází z předpokladu, že jedním z klíčových požadavků konečných uživatelů bude nutnost prezentovat získané výsledky, a to nejen v jejich numerické podobě, • Vytvoření nového funkčního a uživatelsky přívětivého podpůrného nástroje pro rozhodování o poloze objektu, splnění tohoto cíle je hlavním předpokladem využívání nové metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt, • Aplikace vytvořeného modelu na konkrétní problém s důrazem na ověření funkčnosti a přívětivosti modelu v logistické praxi. Práce je součástí výzkumného záměru, id. kód VZ: 62156 48904 “Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu”, tématický okruh 03 „Vývoj vztahů obchodní sféry v souvislosti se změnami životního stylu kupního chování obyvatelstva a změnami podnikového prostředí v procesech integrace a globalizace“ 13
realizovaného za finanční podpory ze státních prostředků prostřednictvím MŠMT ČR řešeného na Ústavu marketingu a obchodu Provozně ekonomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
14
3. Literární rešerše 3.1 Definice pojmu logistika Podle Pernici (Pernica, 2004, str. 11) má logistika nejspíše původ v řeckém slově logistikon (důmysl, rozum) nebo logos (slovo, řeč, myšlenka, pojem, rozum, zákon, pravidlo, smysl). Pojmem logos staří řečtí filosofové označovali tvořivou, vše pronikající božskou sílu (podle Herakleita „Světový rozum“). V zahraniční literatuře je pohled na pojem logistika podobný: „Logistika je proces, který předchází potřebám a požadavkům klienta; zahrnuje získávání kapitálových, materiálních a lidských zdrojů, technologií a informací nezbytných k zajištění těchto požadavků a potřeb, přizpůsobuje produkci zboží a služeb za účelem uspokojit požadavky zákazníka ve správnou dobu.“ (Tilanus, 1997, str. 8) Jako příklad pohledu dalšího zahraničního autora na logistiku je možné uvést: „Logistika je taková část procesu zásobování, kdy podnik plánuje, implementuje a kontroluje účinnost, efektivitu a uskladnění zboží, služeb a souvisejících informací, od okamžiku jejich vzniku až po spotřebu, s cílem co nejlépe vyhovět potřebám zákazníka.“ (Ballou, 2004, str. 4, přeloženo autorem) Definice různých autorů se liší zejména v úhlu pohledu na logistiku a její využití. Pro představu různorodosti pohledů je vhodné si ukázat některé z často používaných definic. Encyklopedický slovník vydaný na počátku 80. let popisuje pojem logistika velmi stručně, uvádí, že logistika je „systém přepravy a týlového zásobování.“ (Kožešník, 1981, str. 381). Od této doby se pohled na logistiku výrazně změnil. Ukázkou může bát například definice Christofera Schulteho: „Logistika se považuje za integrované plánování, formování, provádění a kontrolování hmotných a s nimi spojených informačních toků od dodavatele do podniku, uvnitř podniku a od podniku k odběrateli.“ (Schulte, 1994, str. 13) Jiný pohled na problematiku výkladu pojmu logistika má česká autorka, která zdůrazňuje nutnost současného pohledu na logistiku ze dvou úhlů: „Logistika má duální povahu: z jedné strany – k přípravě 15
potřebných předmětů (materiálových prvků) ve správném množství, ve správném okamžiku a ve správné kvalitě, a na druhé straně průřezovou funkci v optimálním využívání daných kapacit, příp. v řízení konkurenceschopnosti výrobků.“ (2004, str. 8) Podobnou definici logistiky uvádí Christopher (2005, str. 4), profesor marketingu a logistiky z Cranfiledské univerzity: „Logistika je proces strategického řízení zásob, přepravy a uskladnění materiálu a rozpracovaných a dokončených zásob (včetně s nimi spojených informací), prostřednictvím marketingových kanálů organizace, a to takovým způsobem, že současná a budoucí ziskovost je maximalizována díky nákladově efektivnímu řízení objednávek.“ (Christopher, 205, str. 4, přeloženo autorem) Kortschak (1994, str. 41) se naopak dívá na logistiku jako vědní disciplínu. Podle něj je možné logistiku definovat jako vědu „o koordinaci aktivních a pasivních prvků podniku směřujících k nejnižším nákladům v čase, ke zlepšení flexibility a přizpůsobivosti podniku na měnící se obecné hospodářské podmínky a trh.“ Jak je patrné například z tvorby Slívy (str. 1), má logistika dopad nejen na komerční sféru: „Logistika se týká všech podniků a organizací, včetně státní správy, včetně takových institucí jako jsou nemocnice nebo školy, a včetně organizací poskytujících obchodní, bankovní nebo finanční služby.“ Důraz na systémový pohled v rámci logistiky upozornil již G. B. Jhde v roce 1972, který logistiku označil za „Systém tvorby, řízení, regulace a vlastního průběhu materiálového toku, energií, informací a přemísťování osob.“ (in Sixta, J., Mačát, V., 2005, str. 10) Systémový pohled na logistiku zdůrazňuje také Horáková a Kubát (1998, str. 14): „Logistika je řadou odborníků chápána jako „mezisystém“, který navzájem propojuje základní procesy výroby a spotřeby. Podnik je zde uvažován jako otevřený objekt propojený se svým okolím, podílející se určitou částí na logistickém řetězci od surovin, materiálů a součástí až k hotovému výrobku a k zákazníkovi.“ U logistiky je důležité neopomenout její podíl na podnikovém managementu a řízení procesů, viz definice logistiky H. Ch. Pfohla: „Souhrn činností, kterými se utvářejí, 16
řídí a kontrolují všechny pohybové a skladovací pochody. Souhrou těchto činností mají být efektivně překlenuty prostor a čas.“ (in Sixta, J., Mačát, V., 2005, str. 10) O spojení logistiky a efektivnosti také hovoří Krampe v definice z roku 1990, kdy označuje logistiku za: „Řízený hmotný tok výrobních a oběhových procesů v odvětvích národního hospodářství a mezi nimi s cílem největší efektivnosti.“ (in Sixta, J., Mačát, V., 2005, str. 12) Při definování pojmu logistika se často vyskytuje slovo „správný“. Příkladem může být definice autorů Svodoby a Latýna (2003, str. 18): „Logistika uvádí do vztahů zboží, lidi, výrobní kapacity a informace, aby byly na správném místě ve správném čase, ve správném množství, ve správné kvalitě, za správnou cenu.“ Tito autoři uvádějí definici Institutu pro logistiku v Cambridgi, který využívá výčtu činností, kterými se logistika zabývá: „Logistiku lze definovat jako souhrn činností, systematicky zaměřených na získání materiálů z primárních zdrojů a všechny postupy před dodáním konečnému uživateli, s výjimkou vlastních výrobních procesů. V tomto smyslu logistika zahrnuje dopravu, manipulaci, skladování a balení a všechny s tím spojené informační a řídící procesy.“ (in Svoboda, Latýn, 2003, str. 18) Logistiku v minulosti definovaly i různé asociace, které vznikaly za účelem přibližování logistických postupů a zkušeností, příkladem může být definice americké logistické společnosti ʺCouncil of Logistics Managementʺ ze začátku 60. let minulého století: ʺLogistika je proces plánování, realizace a řízení účinného, nákladově úspěšného toku a skladování surovin, inventáře ve výrobě, hotových výrobků a příslušných informací z místa vzniku zboží na místo potřeby. Tyto činnosti mohou zahrnovat službu zákazníkovi, předpověď poptávky, distribuci informací, kontrolu zařízení, manipulaci s materiálem, vyřizování objednávek, alokaci pro zásobovací sklad, balení, dopravu, přepravu, skladování a prodej.ʺ (in Sixta, J., Mačát, V., 2005, str. 10) Další asociací, která definovala pojem logistika, je Evropská logistická asociace: „Organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží 17
vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích.“ (in Sixta, J., Mačát, V., 2005, str. 10) Slíva (str. 7) definuje pojem logistika následovně: „Logistika je vědní pragmatická disciplína, která se zabývá vzájemným prognózováním, řízením, realizací, synchronizací a optimalizací toku materiálu a informací tak, aby byly na správném místě ve správný čas s minimálními náklady. Je zaměřená na uspokojování potřeb zákazníka jako na konečný efekt a snaží se ho dosáhnout s největší pružností, přesností a hospodárností. Hlavním cílem logistické koncepce je uspokojení potřeb zákazníka prostřednictvím logistického řetězce, přičemž řetězec je zřejmý: zákazník‐ distribuce výrobku‐sklady hotových výrobků‐sklady montážních dílů‐výroba‐sklady surovin‐sklady polotovarů‐dodavatel. Fyzický materiálový tok probíhá samozřejmě od dodavatele přes články logistického řetězce až k zákazníkovi v podobě hotových výrobků.“ (Slíva, str. 7) V neposlední řadě je pozornost v rámci logistiky upřena na zákazníka, dokazuje to například definice Horákové a Kubáta (1998, str. 13): „Pod logistikou rozumíme koordinované přemisťování hmotných prostředků v prostoru a v čase, včetně příslušných nehmotných toků, při vynaložení přiměřených nákladů a při plném uspokojení zákazníka.“ Podobně se k problematice staví Vaněček a Kaláb (2003, str. 13): „Logistiku lze charakterizovat jako usměrňování materiálového a s ním souvisejícího informačního toku od dodavatele surovin přes výrobce až ke konečnému spotřebiteli s cílem maximálně uspokojit zákazníka při vynaložení přiměřených nákladů.“ Kolektiv autorů Lambert, Stock, Ellram (2000, str. 3) využívají při deskripci pojmu logistika pojem proces ve spojení s požadavky zákazníka: „Proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby, jehož cílem je uspokojit požadavky zákazníků.“
18
Logistika je tedy obecně chápána jako integrované plánování, formování, provádění a kontrolování hmotných a s nimi spojených informačních toků, vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle požadavků zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích.
19
3.2 Historie a vývoj logistiky Vzhledem ke skutečnosti, že práce řeší rozhodovací problém z oblasti logistiky, navíc s přihlédnutím k faktu, že nově tvořená metoda má sloužit právě logistikům, je nutné charakterizovat, alespoň stručně, historii a vývoj logistiky. Důvodem, proč se zabývat vývojovými trendy v logistice je i ten fakt, že kritéria, která jsou důležitá pro hodnocení lokality vycházejí z aktuálních, ale i minulých, poznatků o logistice. Logistika se, jako každá vědní disciplína, vyvíjí. První využití nástrojů, které z dnešního pohledu můžeme označit za nástroje logistiky, bylo při vedení válek. Kromě tohoto významu byl pojem logistika spojován také s teorií logiky, kdy tento název označoval idealistický formalistický směr logiky, někdy byla logika označována jako matematická logika, tzv. logika symbolická. V historii ovšem nejčastěji byla logistika spojována s vojenskou terminologií. Logistika v počátcích znamenala zásobování vojsk založené na matematických metodách. Byzantský císař Leontos VI. (886 – 911) definoval pojem logistika následovně: „Předmětem logistiky je mužstvo zaplatit, příslušně vyzbrojit a vybavit ochranou i municí, včas a důsledně se postarat o jeho potřeby a každou akci v polním tažení příslušně připravit, tzn. vypočítat prostor a čas, správně ohodnotit terén z hlediska pohybu vojska i možnosti protivníkova odporu a tyto funkce zvládnout z hlediska pohybu vojsk i v případě nutnosti jejich rozdělení.“ (PERNICA, 2004. str. 19) Značná míra pozornosti byla ve vojenství věnována logistice také za vlády Ludvíka XIV., kdy si vedení francouzské armády uvědomovalo skutečnost, že úspěch armády nespočívá pouze na úrovni výzbroje, počtu a kvalitě vojáků, ale že rozhodující je i přísun munice a potravin. Ke vzniku logistiky vedl dle Jurové (2004, str. 4) zájem o zvýšení efektivnosti komplexního hospodaření. Hlavní motivy vzniku logistiky: • úspěšněji řešit čím dál složitější výrobní a distribuční procesy, • zvládnout problémy v internacionalizaci dodavatelsko – odběratelských vztahů a prohlubující se dělby práce, 20
• optimálně řídit velikost zásob, • lépe zabezpečit náročnější dopravu a realizaci „mnoha malých toků“ na velké vzdálenosti, • zlepšit synchronizaci dílčích procesů a tím snížit ztráty z nevyužitých kapacit a neúměrné vázanosti prostředků v zásobách. Lambert udává, že logistika je tisíce let stará a její vznik můžeme spojovat již s nejranějšími formami obchodu. Podle Lamberta se logistika stala předmětem zkoumání z pohledu obchodu až na počátku 20. století v souvislosti s distribucí zemědělských produktů. Obchodní logistika začala být využívána jako jeden ze způsobů podpory obchodní strategie podniku a jako způsob dosahování užitné hodnoty času a místa. Podle řady literárních zdrojů se ve větší míře začala využívat logistika až po 2. světové válce, zejména z toho důvodu, že část podílu na vítězství spojeneckých vojsk bylo připisováno efektivnímu řízení logistických operací. K rozvoji logistiky dochází v 50. a 60. letech 20. století zejména ve Spojených státech amerických. Důvodem rozvoje logistiky právě v USA je výrazná geografická vzdálenost mezi místy výroby (východní pobřeží USA) a velkými aglomeracemi na západě. Do Evropy se pak logistika dostává přibližně o desetiletí později. První souvislejší texty, které se týkají logistické problematiky, se začínají objevovat na počátku 60. let minulého století. Ve stejné době na pole logistiky vstupuje výrazná osobnost, obchodní expert a konzultant Peter Drucker. Peter Drucker šířil myšlenku, že logistika je jednou z posledních možností a příležitostí, kde je možné v rámci podniků zvyšovat efektivnost. Spolu s působením Petera Druckera přispěly k rozvoji logistiky další faktory. Byly jimi rozvoj technologie informačních systémů, rostoucí význam zákaznického servisu, důraz na systémový přístup, koncepce celkových nákladů a především poznání, že logistika představuje významný strategický nástroj v konkurenčním boji a způsob, jak dosáhnout vyšších zisků. 21
3.2.1 Čtyři fáze vývoje hospodářské logistiky Logistika jako součást hospodářství se vyvíjela ve čtyřech fázích s tím, že poslední fáze stále ještě neskončila. Vývojové fáze hospodářské logistiky jsou: 1. fáze vývoje – v této fázi byla distribuce nazývána logistikou. Předmětem zájmu nebyla struktura držených zásob a jejich rozmístění. 2. fáze vývoje – v této fázi byly podniky donuceny snižovat náklady, začíná se tedy obracet pozornost k zásobám, neboť zásoby výraznou měrou zvyšují potřebu kapitálu v podniku. Řešení problému nadbytečných zásob bylo hledáno pomocí různých matematických optimalizačních metod, např. matematicko‐statistické modely a modely predikce. Logistika se v této fázi začala zabývat zásobováním, nákupem a opatřováním zásob, byla již součástí řízení výroby, ale pouze uvnitř jednotlivých funkcí. 3. fáze vývoje – v rámci hledání konkurenčních výhod se logistické činnosti začaly integrovat a vznikaly tak ucelené logistické řetězce – za účelem zvýšení pružnosti pomocí koordinace a synchronizace procesů. 4. fáze vývoje – optimalizace logistických systémů prostřednictvím nástrojů výpočetní techniky včetně simulací pro podporu rozhodování a elektronické výměny dat. Podle Jurové (1993, str. 4) byly příčiny vzniku a rozvoje logistiky odlišné, šlo o následující motivy: • úspěšněji řešit čím dál složitější výrobní a distribuční procesy, • zvládnout problémy v internacionalizaci dodavatelsko – odběratelských vztahů a prohlubující se dělby práce, • optimálně řídit velikost zásob, • lépe zabezpečit náročnější dopravu a realizaci „mnoha malých toků“ na velké vzdálenosti, • zlepšit synchronizaci dílčích procesů a tím snížit ztráty z nevyužitých kapacit a neúměrné vázanosti prostředků v zásobách. 22
3.3 Logistické pojmy Při tvorbě nové metody hodnocení lokalit je nezbytné pracovat s pojmovým aparátem, který logistika využívá. Logistika pracuje s různými termíny, které jsou využívány nejen při řízení logistických činností, ale řada z nich je využívána i mimo obor. Klíčovými logistickými pojmy jsou: logistický řetězec, logistický systém, aktivní a pasivní prvky, logistické činnosti, logistické náklady a služby, doprava, skladování, objekt (tomuto pojmu bude věnována samostatná kapitola vzhledem k jeho významnosti pro zaměření práce), logistický informační systém a v neposlední řadě zákazník. Přehled pojmů, se kterými logistika primárně pracuje, znázorňuje Obr. 1. Obr. 1: Přehled základních logistických pojmů Zdroj: Slíva, str. 13
23
3.3.1 Logistický řetězec Logistický řetězec představuje nejdůležitější pojem logistiky. Tento pojem je klíčový i z pohledu připravované metody sloužící k výběru vhodné lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních charakteristik, neboť právě lokalita, kde bude logistický objekt umístěn, představuje klíčovou část logistického řetězce. Logistický řetězec označuje proces přemisťování, tj. propojení trhu spotřeby s trhem surovin a materiálu. Důležitým požadavkem na logistický řetězec je, aby procesy, které se odehrávají v rámci logistického řetězce, měly hodnototvorný charakter (ke zhodnocování musí docházet ve směru hmotného toku). Logistický řetězec začíná a současně také končí u zákazníka. Právě zákazník dává podniku impuls, informace o tom, jaký výrobek, příp. služby, požaduje. Logistický řetězec definuje mimo jiné i Pernica (Pernica, 2005, str. 120): „Logistický řetězec je obecně provázaná posloupnost všech činností (aktivit), jejich uskutečnění je nutnou podmínkou k dosažení daného konečného efektu synergické povahy.“ Příklad logistického řetězce je uveden na Obr. 2. Podle Fialy (Fiala, 2005, str. 11) patří do logistického řetězce: • dodavatelé, • výrobci, • distributoři, • prodejci, • zákazníci. Logistický řetězec, někdy také označovaný jako dodavatelsko‐odběratelský, je třeba řídit. Christopher (2000, str. 38) definuje řízení odběratelsko‐dodavatelského řetězce jako „snahu vybudovat takové vztahy s dodavateli, distributory a odběrateli, které podniku pomohou poskytnout zákazníkovi co možná nejvyšší hodnotu s minimálními náklady. Výsledkem úspěšného řízení dodavatelsko‐odběratelského řetězce má být růst zisku všech partnerů zapojených do řetězce.“
24
Jak z definicí vyplývá, probíhá v rámci logistického řetězce nejen pohyb materiálu, ale dochází také k nehmotným tokům. V rámci řetězce je nezbytné optimalizovat všechny procesy (např. dopravu, manipulaci, výrobu, skladování a balení, prodej, ale také případnou reklamaci) tak, aby docházelo k minimálním přijatelným nákladům a bylo zajištěno uspokojení potřeb zákazníka ve správné kvalitě, místě, množství a čase. Všeobecně je logistický řetězec rozdělován do tří hlavních částí podle časového vývoje zpracování zakázky, a to opatřovací (pořizovací) logistika, výrobní (produkční) logistika a distribuční logistika.
Obr. 2: Příklad hmotného toku v logistickém řetězci Zdroj: Svoboda, Latýn, 2003, str. 11
Dobře zorganizovaný model řetězce pak podniku přináší následující možnosti (Slíva, str. 16): • určit optimální provozní režimy, • odděleně posoudit náklady na technologické , kontrolní a logistické činnosti, 25
• analyzovat defekty ve struktuře systému, • definovat řízení a odpovědnosti, • formulovat pořizovací, výrobní a distribuční strategie, • podpořit rozhodování pro make‐or‐buy, • diskutovat o modelech pracovní doby a směnnosti, • uspořádat organizační strukturu. 3.3.2 Logistický systém Vzhledem k označení „systém“ je zřejmé, že logistický systém představuje množinu uzlů a hran, které tyto uzly spojují. Pod uzly je možné si představit pevná zařízení (např. továrny, sklady, sídla odběratelů), hrany pak představují cesty pro hmotné a nehmotné toky. Za logistický systém je možné považovat uspořádání všech prostředků (jednotlivých zařízení, budov, cest atd.), které se podílejí na uskutečňování logistických řetězců. Právě na uspořádání logistického systému má zásadní vliv volba lokality pro jednotlivé logistické objekty. Vzhledem ke skutečnosti, že podniky usilují o optimální uspořádání jimi vytvářených logistických systémů, je pochopitelné, že hledají nástroje, jak podobu logistických systémů optimalizovat.
Pro
tvorbu
podpůrného
rozhodovacího
nástroje,
kterým
připravovaná metoda výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt je, je nezbytné pojem logistický systém podrobně definovat. Pernica (2005, str. 123) konstatuje, že logistický systém je dělitelný na další podsystémy. Toto je patrné z definice: „Logistický systém můžeme z praktických důvodů považovat za zvláštní druh systému – za multisystém ve smyslu množiny systémů, definovaných na jednom logistickém objektu podle různých hledisek. Tyto systémy nelze zkoumat samostatně, ale jen ve vzájemných souvislostech a především
26
ze zorného úhlu synergického chápání konečného efektu na úrovni multisystému jako celku.
Obr. 3: Logistický systém Zdroj: Slíva, str. 15 Články logistického řetězce (například oběhové sklady, doprava aj., viz Obr. 3) mohou pak mít postavení podsystémů (subsystémů), tzn. částí logistického systému.“ Podle Svobody a Latýna (2003, str. 9) by měl logistický systém obsahovat soubor činností, které jsou spojeny s: • identifikací lokalit mezi nimiž se uskutečňuje pohyb hmot, • fyzickým pohybem hmot ‐ dopravními procesy, • nedopravními procesy vyvolávanými jednak vlastním pohybem hmot, jednak vyplývajícími z odběratelsko ‐ dodavatelských vztahů, tj.:
27
• skladováním, včetně udržování zásob v optimalizované výši ve vztahu k potřebné pohotovosti nabídky vstupu buď do další fáze výroby nebo do obchodní sítě, • manipulací s materiály a hmotnými výrobky za účelem jejich přemístění, ať uvnitř výrobního procesu nebo vně, nebo za účelem jejich skladování, • vnější technickou úpravou výrobků vyvolanou jejich přemístěním ‐ přepravním balením, • informačními toky, jejich zpracováním a užitím pro proces řízení integrovaného systému. Komponenty logistického systému znázorňuje Obr. 4. Z tohoto obrázku je zřejmé, že v rámci logistického systému nesmí dojít k hmotnému toku, který by nebyl doprovázen tokem informačním (informace hmotné toky předbíhají, doprovázejí, případně následují). Obr. 4: Komponenty logistického systému Zdroj: Svoboda, Latýn, 2003, str. 23
28
Logistický systém by měl umožňovat dosahování synergického efektu (jednotlivé logistické subsystémy pracují společně na jednom cíli a výsledek společného snažení je lepší, než pokud by na jednotlivých úkolech pracovaly samostatně), a současně by měl být logistický systém schopen pružně reagovat na měnící se podmínky trhu a změny požadavků zákazníků. 3.3.3 Logistické činnosti Čím lépe má podnik logistické činnosti zorganizované, tím výraznější konkurenční výhodu získává nad ostatními. Lambert, Stock a Ellram (2000, str. 15) definují klíčové logistické činnosti následovně: „činnosti, které jsou nezbytné pro realizaci hladkého toku produktů z místa vzniku do místa jejich spotřeby. Tyto aktivity můžeme považovat za součást obecného logistického procesu.“ Hlavní logistické činnosti jsou podle Lamberta, Stocka, a Ellrama následující: • Zákaznický servis, • Prognózování/plánování poptávky, • Řízení stavu zásob, • Logistická komunikace, • Manipulace s materiálem, • Vyřizování objednávek, • Balení, • Podpora servisu a náhradní díly, • Stanovení místa výroby a skladování, • Pořizování/nákup, • Manipulace s vráceným zbožím, • Zpětná logistika, • Doprava a přeprava, • Skladování. 29
I když ne všechny tyto činnosti musí v podnicích nutně spadat do kompetence útvarů logistiky, všechny významně ovlivňují logistický proces jako celek. 3.3.4 Logistický výkon Je nezbytné sledovat logistický výkon v souvislosti s náklady a službami, které logistika přináší (viz Obr. 5). Sledování logistických nákladů a služeb v detailním členění přinese tyto přínosy (Sixta, Mačát, 2005, str. 97): • zviditelnění položky, • správné zaúčtování, • kvalifikované rozhodnutí.
Obr. 5: Složky logistického výkonu Zdroj: Sixta, Mačát, 2005, str. 86
3.3.5 Logistické náklady „Logistické náklady jsou vyvolávány nebo tvořeny všemi činnostmi, které podporují logistický proces. Mezi tyto náklady patří: náklady spojené se zákaznickým servisem, dopravní náklady, skladovací náklady, náklady na vyřizování objednávek a informatiku, množstevní náklady, náklady na udržování zásob.“ (Němec, 2001, str. 27)
30
„Koncepce celkových nákladů je klíčem k efektivnímu řízení logistického systému. Výrobní podnik se nesmí zaměřovat na jednotlivé izolované logistické činnosti, ale musí se pokoušet minimalizovat celkové náklady logistických činností. Snížení nákladů v jedné oblasti může vyvolat zvýšení nákladů v další oblasti a to vlivem změny vstupních veličin způsobených snížením nákladů v předcházející oblasti. Tento nárůst může být vyšší než snížení nákladů v předcházející oblasti.“ (Sixta, Mačát, 2005, str. 88) Nákladové vazby jsou nastíněny na Obr. 6. Obr. 6: Nákladové vazby v logistickém systému Zdroj: Lambert, Stock, Ellram, 2000, str. 16.
Náklady se ovšem neanalyzují pouze v závislosti na místě jejich vzniku, ale také podle vztahu k výkonům, jak již bylo výše uvedeno. Jde tedy o to, aby byly vymezeny logistické výkony a náklady pomocí nákladových sazeb (tzv. nákladových norem logistických výkonů). Podle použité jednice můžeme vytvořit nákladové sazby vztažené na logistické náklady: 31
• logistické náklady vztažené na výrobek, • logistické náklady na jednotlivé logistické výkony, • logistické náklady na pracovní síly, a pod. (Sixta, Mačát, 2005, str. 98) 3.3.6 Logistické služby Úroveň logistických služeb lze vyjádřit zejména následujícími ukazateli: • dodržení požadovaného množství, • dodržení požadovaných, resp. sjednaných termínů, • krátká průběžná doba výroby, • schopnost zajistit mimořádný požadavek z hlediska množství i termínů, • dodržení požadovaného značení výrobků, • schopnost poskytnout zákazníkovi průběžné informace o stavu zakázky. Právě tyto ukazatele určují kvalitu služeb a rozhodují o konkurenceschopnosti výrobního podniku. Udržení požadované úrovně je ovlivňováno řadou faktorů, jejichž jednotícím prvkem je právě logistika. 3.3.7 Logistický informační systém Rozhodující roli ve správném fungování logistiky má informace a především způsob, jakým je podnik informace shromažďuje, zpracovává a uchovává. Informací se zabývají mimo jiné i Svoboda a Latýn (2003, str. 85): „Již ze samotné definice logistiky (souhrn činností zaměřených na koordinaci hmotných a s nimi spojených informačních toků od dodavatele (primárních zdrojů) do podniku, uvnitř podniku a z podniku ke konečnému odběrateli, s výjimkou vlastních výrobních procesů) vyplývá klíčový význam informací pro logistiku. Informací přitom rozumíme každé takové sdělení předávané určitou soustavou (informačním zdrojem) jiné soustavě, které u tohoto informačního příjemce snižuje neurčitost (entropii).“ Nástrojem ke zpracování informací je informační systém, v rovině logistiky nazývaný Logistický informační systém (dále LIS). Pro pochopení tohoto pojmu je 32
nezbytné nejdříve definovat informační systém jako takový. Nejvhodnější pro potřeby logistiky je definice Sixty a Mačát (2005, str. 269): „Informační systém je soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečujících sběr, přenos, zpracování, uchování dat, za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení.“ Pojem LIS definují autoři Sixta a Mačát (2005, str. 271) takto: „Logistický informační systém poskytuje údaje a algoritmy potřebné pro efektivní řízení toků zboží, které jsou prvotním jádrem podnikatelských aktivit. Logistický informační systém je třeba chápat jako základní, ale ne jedinou součást manažerského informačního systému podniku. Úspěšná koncepce i operativa logistického řízení není možná bez objektivních informací o logistických výkonech a nákladech aj.“ Důraz potřeby informačního toku, realizovaného prostřednictvím LIS, je znázorněn na Obr. 7. „Informační systémy zabezpečují pořizování, zpracování, ukládání, kontrolu a přenos informací. V podnicích, které operují na rozsáhlém území, jsou vždy realizovány ve formě počítačové sítě, která se vyznačuje hierarchickou stavbou, která umožňuje rozdělení informací na příslušnou řídící úroveň, a plošnou rozložeností, která vyžaduje dokonalou přenosovou síť o rychlosti, která odpovídá rychlosti zpracování na vstupních a výstupních počítačových systémech a definici aktuální informace v reálném čase.“ (Sixta, Mačát, 2005, str. 270) Je nezbytné, aby byl LIS integrovaný, což znamená, aby umožňoval přístup k datům všech účastníků LIS. Struktura LIS je patrná z Obr. 8.
33
Obr. 7: Jednoduché schéma toků informací a materiálů Zdroj: Sixta, Mačát, 2005, str. 51
Obr. 8: Schéma Logistického informačního systému Zdroj: Sixta, Mačát, 2005, str. 271
34
3.4 Cíle logistiky Logistické cíle nesmí být v rámci podniku nikdy izolované, ale musí přispívat k realizaci podnikových cílů: • maximální rentabilita jmění vloženého do podniku, • být lepší než konkurence a to v ceně, jakosti, čase a pružnosti, které vedou k realizaci zisku. Toho je možné dosáhnout spojením lidí a organizací s moderní technikou, • uspokojit požadavky uživatele zboží na požadované úrovni, • zajistit co nejvyšší ochranu životního prostředí. Poslání logistiky je způsob, jak realizovat nastoupenou cestu a odstranit vše, co zatěžuje podnik či způsobuje zaostávání za konkurencí. Proto se formulují logistické cíle tak, aby řízení materiálového toku vedlo jednak k maximálnímu obratu, a také aby se uskutečnilo s minimálními (logistickými) náklady a minimálními investicemi. Toho je možné dosáhnout tak, že materiálový tok bude proudit způsobem, aby od začátku do konce byl zaměřen: • na optimální obsluhu zákazníka – to znamená, že reálná přání, požadavky zákazníka se musí stát východiskem pro logistický přístup, logistické plány, pro koncepci logistického systému a jeho strukturování, • na fungování s minimálními logistickými náklady, zvláště s náklady na zásoby, dopravu a výrobu, jakož i s minimálními investicemi do zásob, tedy logistického systému, • na význam a smysl logistiky. (Jurová, 2001, str. 5) Právě při uspořádání materiálového toku je rozhodující volba míst, kterými bude materiálový tok procházet. Při řešení tohoto složitého rozhodovacího problému hrají roli kritéria kvalitativní i kvantitativní povahy. Pro optimalizaci z pohledu kvantitativních ukazatelů existuje řada nástrojů, jak bude uvedeno dále. Pro naplnění 35
logistických cílů je ale nezbytné naplnit v maximální možné míře i požadavky na kvalitativní charakteristiky. Právě v této oblasti, tedy z pohledu kvality lokalit, při dosahování logistických cílů napomůže metoda výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Logistickým posláním je dle Harrisona a Van Hoeka (2008, str. 6) řízení dvou klíčových toků: materiálový tok fyzického zboží od výrobce přes distribuční centra do obchodů, informační tok požadovaných dat od koncového zákazníka zpět k výrobci, dále pak přenos dat od výrobce k obchodníkům tak, aby mohl být materiálový tok přesně plánován a řízen. Podle Horákové, Kubáta (1998, str. 21) „musí být logistické cíle odvozovány od podnikové strategie a od podnikových cílů. Rámcovým cílem podnikové logistiky je zabezpečovat uspokojování přání zákazníka na dodávky a služby na požadované úrovni, a to při optimalizaci celkových nákladů. Tento cíl má dvě složky: výkonovou a ekonomickou.“ Výkonový cíl definuje Horáková, Kubát jako „patřičnou úroveň služeb, tzn. přichystávat materiály, polotovary, nakupované díly aj. (od vstupu do podniku přes výrobu a montáž popř. i přes vlastní distribuční síť, až do výstupu z podniku) ve správném množství, druhu a jakosti ve správném okamžiku na správném místě. Ekonomickým cílem je splnit výkonovou složku cíle s přiměřenými náklady a bez ohrožení likvidity (platební schopnosti) podniku. Při stanovené úrovni služeb zákazníkům je třeba minimalizovat náklady.“ Jak již bylo dříve uvedeno, základním cílem logistiky je uspokojování potřeb zákazníků, neboť zákazník je rozhodujícím článkem celého řetězce, jediným zdrojem příjmů a měl by být měřítkem přiměřenosti všech nákladů a úrovně všech procesů. Od zákazníka pochází informace o požadavcích na dodávky a souvisejících služeb, je třeba mít na paměti i fakt, že od zákazníka se také očekává zpětný tok, např. vratné obaly, reklamace, recyklace. 36
Prioritní cíle logistiky můžeme rozdělit na: • vnější, • výkonové. A sekundární cíle logistiky je možné rozčlenit na: • vnitřní, • ekonomické. Vnější logistické cíle se zaměřují mimo podnik a mimo logistický řetězec, tedy na uspokojování přání zákazníků, případně na zvyšování úrovně zákaznických služeb. Do této skupiny logistických cílů se zpravidla zařazuje: • zvyšování objemu prodeje (nikoliv výroby), • zkracování dodacích lhůt, • zlepšování spolehlivosti a úplnosti dodávek, • zlepšování pružnosti logistických služeb, tzv. flexibility. Výkonové cíle logistiky zabezpečují dostatečnou úroveň služeb tak, aby požadované množství materiálu a zboží splňovalo obvyklé požadavky na logistiku, tedy aby zboží bylo ve správném množství, druhu a jakosti, na správném místě, ve správném okamžiku. S tímto požadavkem souvisí úroveň zákaznického servisu, který odlišuje výrobek (podnik) od ostatních a je zdrojem konkurenční výhody. Úroveň zákaznického servisu vypovídá o tom, jak v podniku funguje logistický systém. Definici pojmu zákaznický servis uvádí J. La Londe a Zinszer: „proces, který probíhá mezi kupujícím, prodávajícím a třetí stranou. Výsledkem tohoto procesu je přidaná hodnota, která zvyšuje hodnotu výrobku nebo služby, které jsou předmětem směny. Tato hodnota, která se přidává v rámci procesu směny, může mít charakter krátkodobý (při jednorázových transakcích) nebo dlouhodobý (při dlouhodobých smluvních vztazích). Přidaná hodnota se mezi účastníky dělí, a to tak, aby každý z účastníků transakce, resp. smlouvy, byl na tom po ukončení transakce lépe než před jejím zahájením. Takže z procesního hlediska: Zákaznický servis představuje 37
proces, v rámci kterého jsou účastníkům dodávkového řetězce poskytovány významné přínosy z přidané hodnoty, a to nákladově efektivním způsobem.“ (in Lambert, Stock, Ellram, 2000, str. 41) Vnitřní cíle logistiky se pak orientují na snižování nákladů v rámci podniku, přičemž mězi ně patří tyto náklady: • na zásoby, • na dopravu, • na manipulaci a skladování, • na výrobu, • na řízení apod. Hlavním ekonomickým cílem podniku je bezesporu rentabilita. Požadavek na dosažení rentability je spjat se splněním výkonového cíle podniku. Dalším ekonomickým cílem samozřejmě je, aby náklady na logistické služby byly optimální, tedy aby náklady na logistické služby odpovídaly ceně, kterou je zákazník za danou kvalitu ochoten zaplatit.
38
3.5 Logistické řízení Logistické řízení představuje nosnou část logistických aktivit, neboť v rámci tohoto procesu dochází k propojení jednotlivých aktivit tak, aby došlo k uspokojení požadavků na podnikovou logistiku. Lambert (2000, str. 3) definuje jako „proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby, jehož cílem je uspokojit požadavky zákazníků.“ Takto chápanou logistiku Slíva (str. 10) označuje jako integrální logistiku Některé činnosti, které můžeme zahrnout do oblasti logistiky, jsou znázorněny na Obr. 9. Ze schématu jsou patrné vztahy mezi logistickými vstupy, výstupy a zejména vztah mezi logistickým řízením a logistickými činnostmi. Podle Slívy (str. 9) je úkolem logistiky: „shromažďovat a zpracovávat tok informací
Obr. 9: Složky logistického řízení Zdroj: Sixta, Mačát, 2005, str. 54
39
z odbytového trhu, transformovat obsah informací na stranu trhu pořizovacího a integrovat je s tokem látkových objektů (surovin, polotovarů a výrobků) a tyto integrované toky optimalizovat. Širší pojetí logistiky je spojeno s materiálovým tokem v celém jeho průběhu jak ve firmě, tak i mezi firmami.“ Aby bylo logistické řízení možné, musí být logistika v přímém kontaktu s každou další funkční oblastí podniku. V historii logistiky došlo k zásadnímu obratu v oblasti přístupu k řízení materiálu. Tyto změny dokládá Tab. 1. Tab. 1: Staré a nové pojetí řízení oblasti materiálu Staré pojetí
Kritérium Trh
Výrobky
Nové pojetí
Trh prodávajícího
Trh kupujícího
Nízká konkurence
Silná konkurence
Vývozní omezení
Globalizace trhu
Nízký sortiment
Široký sortiment
Dlouhý životní cyklus
Krátký životní cyklus
Nízká úroveň technologie
Vysoká
úroveň
technologie Výroba
Plné vytížení výrobních Plné vytížení kapacit kapacit
Vysoká pružnost
Nízká pružnost
Malé výrobní série (nízké
Dlouhé
celkové
doby objemy výroby)
dodání (výroby)
Krátké
celkové
doby
Nízké náklady převyšuje výroby výroba vlastními silami Nízké náklady (nikoliv nákup z externích Převažuje
Úroveň servisu
zdrojů)
z externích zdrojů
Vysoká úroveň servisu
Vysoká úroveň servisu
40
nákup
Informační technologie
Vysoké stavy zásob
Nízké stavy zásob
Pomalý logistický proces
Rychlý logistický proces
Dlouhé doby přepravy
Krátké doby přepravy
Ruční zpracování dat
Elektronické
Papírová administrativa
dat
zpracování
„Bezpapírový“ provoz Podniková strategie
Orientace na výrobu
Orientace na trh
Zdroj: Sixta, Mačát, 2005, str. 58
Tato tabulka dokládá základní změny v pojetí logistiky a podnikání vůbec. Představuje především trendy působící celosvětově na všech trzích. Z tabulky je patrná rostoucí hodnota informace, kterou podnik získá ve správný čas a dokáže ji vhodným způsobem zužitkovat.
41
3.6 Logistické objekty a lokalita Předchozí kapitoly definovaly důležitý pojmový aparát logistiky. Z hlediska nové metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt jsou ovšem nejdůležitější pojmy logistický objekt a lokalita. Pojem logistický objekt je v odborné literatuře charakterizován z řady hledisek. Slíva (str. 11) definuje logistický objekt následovně: „Logistický objekt je předmět, za pomocí kterého dochází k realizaci pohybu materiálu mezi logistickými řetězci. Pojmem druh logistického objektu označujeme jeho kvalitu vzhledem k logistickému procesu. Slouží k identifikaci a rozlišování logistického objektu v tomto procesu. K vyjádření druhu používáme slovního označení nebo symbolů.“ Slíva se ovšem na logistické objekty nedívá z pohledu budov a prostor vyhrazených pro logistické funkce, ale na jakékoliv objekty, ovlivňující toky, mezi objekty tedy zařazuje i aktivní a pasivní prvky. Podle portálu logistika‐cz jsou logistické objekty „předměty, na kterých jsou realizovány logistické funkce a které tvoří hmotné, informační a energetické toky v logistických systémech: • primární logistické objekty: zboží, obaly, nádrže, bedny, kontejnery, palety, • sekundární logistické objekty: informace a energie.“ (Logistika : Logistické objekty, 2008) Logistické objekty musí vykonávat logistické funkce, ty podle portálu logistika‐cz (Logistika : Logistické objekty, 2008) jsou: „základní činnosti, jejichž působením je dosaženo požadované transformace logistických objektů v prostoru a čase: • k hmotným tokům se vztahují primární logistické funkce: doprava, balení, skladování, překládání, vážení, • k informačním a energetickým tokům se vztahují sekundární logistické funkce: pořízení, přenos, zpracování, uchování a kontrola dat i přenos, transformace a akumulace energie.“
42
Z hlediska zaměření řešeného problému je spíše vhodnější členění převzaté od Vladimíra Klapity, který se zabývá logistickými objekty z hlediska železniční dopravy a logistiky, s hlavním důrazem na logistická centra. Důvodem, proč svoji pozornost upírá právě na logistická centra je skutečnost, že investoři požadují logistické služby na vysoké úrovni a očekávají od nich přínos pro podnikové působení, případně snížení nákladů, zvýšení zákaznického servisu a zisku. Pojem logistické centrum není v současné době přesně kodifikovaný, a tedy ani odbornou logistickou veřejností přijatý. Jedná se zpravidla o objekty nebo jejich seskupení, kde se vykonávají dopravní, skladovací, zasilatelské a další logistické činnosti. Častým problémem v oblasti terminologie je opakované nadhodnocování pojmu logistické centrum z komerčních důvodů. Klapita přichází s členěním logistických objektů podle řady kritérií, tento výčet napomáhá k ujasnění obsahu pojmu logistické centrum. Klapita (2008, str. 101) pracuje s členěním logistických objektů takto: „Logistické objekty je možné členit podle různých kritérií, které je přesněji charakterizují a determinují jejich činnost. Za základní členění logistických objektů se všeobecně považuje rozsah a zaměření vykonávaných činností a služeb. Podle tohoto kritéria se logistické objekty člení na: • sklady, • distribuční centra, • logistická centra, • logistické parky. Z hlediska vlastnictví jsou uvedené logistické objekty: • soukromé, • veřejné, • smíšené, tj. veřejně‐soukromé. 43
Z hlediska napojení na dopravní infrastrukturu: • monomodální, tj. napojené jen na jeden druh dopravy (zpravidla na silniční dopravu), • multimodální, tj. napojené minimálně na dva druhy dopravy, • intermodální, tj. napojené na minimálně dva druhy dopravy a umožňující manipulaci s nákladovými jednotkami kombinované dopravy (obsahují terminál kombinované dopravy). Z hlediska obsluhované oblasti je možné logistické objekty členit na: • místní (lokální), • regionální (národní), • mezinárodní. Z hlediska velikosti: • malé logistické objekty, rozloha skladových ploch je do 10 000 m2, • střední logistické objekty, rozloha skladovacích ploch je od 10 000 m2 do 40 000 m2, • velké logistické objekty, rozloha skladových ploch je více jak 40 000 m2.“ Existuje celá řada důvodů, které nás nutí k pečlivému rozlišování logistických objektů, podle Slívy (str. 14) jde především o tyto důvody: • přípravu logistického objektu na konkrétním místě, kde není přípustná záměna, • splnění nezastupitelné funkce v manipulačním procesu, • identifikaci určité technologie (manipulační metoda).
44
3.6.1 Lokalita Výklad pojmu lokalita není v českém právním řádu jasně definován. Obsah pojmu je patrný například z výkladu Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 4. srpna 2004, kdy na žádost generálního ředitele Povodí Ohře, státní podnik, byl poskytnut následující výklad: “V ustanovení § 101 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, se jedná o odběr povrchové vody z vodního zdroje v jedné lokalitě. Za lokalitu je v tomto případě nutno považovat „území obce“ podle ustanovení § 18 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.” (MZE, 2004) Další definice tohoto pojmu jsou různé, ale jsou příliš svázané s oborem, kterých se týká. Příkladem může být definice z oblasti cestovního ruchu: “Lokalita, též sběrná lokalita: místo, ve kterém byli návštěvníci dotazováni (např. významné turistické cíle v regionu, turistická informační centra, sportovní centra, místa konání slavností, ubytovací kapacity, kempy, lázně, muzea a výstavy, příp. nákupní centra, hraniční přechody apod.). Místa soustředěného cestovního ruchu a zvýšeného pohybu návštěvníků pokrývající pokud možno rovnoměrně celý region. Jejich výběr závisel na místních podmínkách a zpravidla se lišil pro letní a zimní sezónu.” (CzechTourism) Jedním z mála autorů, kteří se pojmem lokalita z logistického pohledu zabývají, je Kapoun (2008), který definuje lokalitu podniku takto: „Lokalita podniku se definuje jako geografický bod nebo více méně ohraničena oblast (lokalita, region), v níž je hospodářský podnik fyzicky umístěn a v němž a z něhož ekonomicky působí. Kolem tohoto středu leží přesně nevymezitelné území, zahrnující opatřovací a prodejní trhy, ale i další tržní partnery, jako jsou jiné podniky, konkurenti, banky, pojišťovny, úřady, školy, poradenské firmy atd.“
45
3.7 Metody rozmisťování objektů Při posuzování vhodnosti lokalit pro logistický objekt není možné pracovat pouze s nově připravovanou metodou výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt, neboť tato metoda představuje podpůrný rozhodovací nástroj a její výstupy nejsou dostačující pro kvalifikované rozhodnutí o vhodné poloze objektu. Při hledání vhodné vzájemné polohy jednotlivých objektů v rámci podniků je mimo jiné rozhodující velikost materiálového toku v závislosti na délce vzdálenosti trasy mezi objekty. Samozřejmě na vhodnost rozmístění mají i další charakteristiky, ať už kvantitativní nebo kvalitativní povahy. K volbě vhodného místa, lokality, se vyjadřuje Kapoun (2008) následovně: „Volba místa tedy může probíhat (alespoň v hlavní části) standardně podle představené systematické metodiky, ale může to být (v rozhodující finální fázi) – v dnešní dynamické době globalizace ekonomiky ‐ i velice individuální, komplexní a pro zúčastněné netransparentní proces.“ Kapoun hovoří o možnosti hodnocení lokality i z hlediska kvalitativních ukazatelů a ilustruje tento postup na Obr. 10. Prezentace tohoto postupu je ale v dostupných zdrojích spíše obecná a neposkytuje tak podnikům potřebný nástroj k hodnocení lokalit. Při hodnocení lokalit se Kapoun (2008) spíše zabývá způsobem pořízení lokality, a to výstavbou „na zelené louce“ a přizpůsobení stávajícího místa. 3.7.1 Kvalitativní ukazatele pro rozmisťování objektů Nástroje, které se zabývají kvantitativními ukazateli, budou popsány v následujících podkapitolách. Kvalitativními ukazateli se zabývá řada autorů, jedním z nich je Kapoun (2008), který identifikuje klíčové ukazatele při hodnocení lokalit:: •
pozemky,
•
stavební objekty, 46
•
pobídky,
•
infrastruktura,
•
blízkost partnerů,
•
sousedství konkurentů nebo doplňkových podniků,
•
pracovní síla,
•
blízkost úřadů.
Kapoun ovšem nedává potenciálním uživatelům této metody návod, jak při hodnocení postupovat a jakým způsobem získat potřebné závěry. Kvalitativní ukazatele ovlivňující volbu lokality označují Hansenová a Halán jako determinanty: „Determinanty lokalizácie ‐ berú do úvahy premenlivé faktory, kritériá a determinanty, ktoré vplývajú na proces rozhodovania o umiestnení.“ Blair a Premus (v roce 1987) poukázali na některé hlavní faktory alokace v průmyslu, které se časem mění, přesněji (In Hansenová, Halán): „Podľa nich jestvovala dominancia tradičných faktorov, ako je prístup na trhy, pracovná sila, suroviny a preprava. Ďalšie faktory, ako sú produktivita, vzdelávanie, dane, postoj společnosti k spoločnosti a iné, boli uznané ako významné veličiny.“ Rozvoj těchto myšlenek pokračoval v 90. letech 20. století, mezi autory, kteří řešili tuto problematiku, patřil i MacCormack (1994), který se zabýval třemi trendy (In Hansenová, Halán): •
globálním obchodním prostředím,
•
novým výrobním systémem,
•
novými technologiemi, které mají, podle MacCormacka, silný vliv na rozhodování o lokalizaci.
Podle Hansenové a Halána jsou tyto kvalitativní faktory „podstatné pre zaistenie úspechu podnikateľskej stratégie v globálnom kontexte, kde globálna konkurencia ovplyvňuje firemnú výrobnú stratégiu pomocou rastúcej komplexnosti rozhodovacieho procesu.“ Analýzou proměnných rozhodovacího procesu se na konci 20. století zabývali i Karakaya a Canel, kdy podrobili zkoumání vybrané faktory, které ovlivňují proces lokalizace v různých průmyslových sektorech a společnostech.
47
Výsledkem byla identifikace šesti rozměrů rozhodování podniků o lokalizaci (In Hansenová, Halán): •
náklady,
•
obydlí,
•
lokalita,
•
zdroje,
•
podnikatelské prostředí,
•
existující zařízení.
Podle Hansenové a Halána „tento záver zobrazuje očividnú zmenu z „nákladových faktorov“ na „rozmanité faktory“ pri podnikateľskom rozhodovaní o umiestnení výrobného zariadenia počas minulých pár dekád.“ Optimalizací polohy podniku se zabývá i český autor Kapoun, který dokládá význam volby lokality podniku těmito slovy (Kapoun, 2008): „Význam možných lokalit pro umisťování (alokaci) podniků například zvýrazňuje informace z konce ledna 2008, že v roce 2007 přišlo do severočeského kraje 31 společností, které postaví závody za 20 miliard korun. Přislíbily, že za dobré podmínky pro své podnikání vytvoří během několika let v ústeckém kraji 6500 pracovních míst. To zajímá zejména politiky, kteří jim takové podmínky vytvoří. Mezi investory jsou i významné zahraniční firmy jako japonská IPS Alpha Technology Europe, Asahi Glass Company, Dainippon Ink and Chemicals. Na území České republiky (ČR) vstupují i čínské firmy jako např. Changhong Europe Electric v Nymburce, nebo čínský výrobce masových konzerv v Hrobčicích. Podle CzechInvestu jsou ale největšími a nejpočetnějšími investory německé společnosti.“ Kapoun uvádí dva možné případy volby lokality, tím prvním je výstavba podniku na zelené louce (Kapoun, 2008): „Prvotní volba je nezbytná při založení podniku (hlavní výroba, pobočka, velkosklad, překladiště apod.). Může to být v lokalitě jisté suroviny (např. kaolinu), nebo v regionu nezaměstnanosti a tím dostatku pracovních sil, nebo i v náhodném místě, kdy se např. nějakému podnikateli (tzv. gruenderovi, průkopnickému zakladateli firmy) povedlo rozjet podnik.“ Druhým případem pak je přizpůsobení stávajícího místa (Kapoun, 2008): „Druhou zásadní formou jakési nepřímé volby místa podniku je jeho přizpůsobení podle jistých cílů a možných podmínek. V nedávné minulosti se stalo moderním uzpůsobovat staré opuštěné tovární objekty na jiné ekonomické účely. Např. bývalé továrny na výrobu parních kotlů a cukrovarnických zařízení Wannieck v Brně, nebo staré koksovny v Ostravě. V Brně 48
vybudovala společnost ECE Group a 23. března 2005 u nádraží otevřela moderní obchodní centrum Galerie Vaňkovka s více než 30 obchody a restauracemi. Firma ECE do té doby již přebudovala mnoho starých objektů (například v Porůří) na moderní podniky.“ Podle Kapouna (Kapoun, 2008) je vhodný při volbě lokality tento postup: „Podle teorie stanovení cílů pro volbu místa, lokality, regionu, země musí jako všechny cíle vykazovat kvantitativní a kvalitativní dimenze. Cíl je imaginární bod, který má být dosažen v daleké, bližší nebo blízké době (strategické, taktické nebo operativní cíle). Mohou být tajné nebo netajné, ve variantách maximální, optimální nebo minimální (v průběhu plánování se jeho realizace záměrně změní). Cíle musí stanovit množství, které se má dosáhnout (např. obrat, zisk), kde má být cíl dosažen, kdo v podniku za jeho splnění ručí a kdo jej operativně realizuje. Pod pojmem strategie výběru a volby lokality se chápe cesta či způsob, kterým má být konkrétní cíl dosažen. Určí se např. finanční prostředky (rozpočet), kolik kterých lidí (např. projekční tým, externí poradci), technologické prostředky (např. počítačové softwary pro různé simulace míst a situace), které jsou k dispozici.“ Jedním z vhodných postupů, jak již bylo popsáno v teoretické části práce, je heuristická analýza, v případě volby lokality je vhodné držet se následujících bodů (Kapoun, 2008): •
sestavení katalogu kritérií,
•
hledání míst,
•
vyhodnocení informací,
•
vytipování a navržení několika nejvhodnějších míst,
•
prezentace výsledků.
V článku Optimalizace polohy podniku je identifikována řada kritérií pro volbu místa, jejich výčet je následující (Kapoun, 2008): •
pozemky,
•
stavební objekty,
•
pobídky,
•
infrastruktura,
•
blízkost partnerů,
•
sousedství konkurentů nebo doplňkových podniků,
•
pracovní síla,
•
blízkost úřadů. 49
V dostupných literárních zdrojích ovšem nejsou výše uvedené charakteristiky a jejich využití při rozhodování o lokalitě podniku blíže specifikovány, tento fakt zabraňuje jejich využití při rozhodování podniků o vhodné lokalitě pro logistický objekt.
Obr. 10: Příklad grafického výstupu Kapounovy metody Zdroj: Kapoun, 2008
Pro rozhodování o poloze z hlediska vzdálenosti mezi objekty existuje řada metod nabízejících odpověď, která z možných vzájemných poloh je optimální. Pro hledání vhodné polohy z hlediska vzájemné polohy existuje řada metod (Slíva, str. 21): • metody, kde plánovitě řešeným postupem se blížíme k optimu (CRAFT), • metody posloupnosti: kruhová, trojúhelníková, apod., • stochastické metody rozmísťování objektů ‐ pravděpodobnostní (např. Monte Carlo), • kombinované metody. Tyto metody ovšem zanedbávají všechny kvalitativní ukazatele, které charakterizují jednotlivé lokality. Přestože je nezbytné analyzovat možné varianty i podle výše 50
uvedených kvantitativních metod, bylo by chybou, pokud by rozhodování bylo založeno pouze na těchto metodách. Pro ilustraci, že je oblast kvantitativních charakteristik řešena do dostatečné hloubky, na rozdíl od kvalitativních ukazatelů, jsou tyto metody podrobněji popsány dále. 3.7.2 Metoda CRAFT Název metody vychází z anglické terminologie, jedná se o zkratku ze slov Computerized Relative Allocation of Facilities Technique. Při řešení je využita kriteriální funkce manipulačního projektu. Podle Slívy (str. 22) lze optimalizaci vzájemné polohy objektů formulovat pomocí těchto proměnných: vij ‐ počet jednotek pohybujících se mezi objekty i a j uij ‐ náklady spojené na pohyb jednotek na jednotku vzdálenosti mezi i a j lij ‐ vzdálenost mezi objekty i a j Náklady na manipulaci s celým produktem mezi objekty i a j na jednotku vzdálenosti lze vyjádřit:
cij = uij .vij , což lze napsat ve formě matice Se změnou rozmístění matice se mění vzdálenost mezi těmito objekty. Vzdálenost mezi objekty je pak možné vyjádřit pomocí matice L, která odpovídá matici C. 51
Náklady řešení rozmístění jednotlivých objektů jsou pak vyjádřeny následovně: Tuto funkci je pak nutné minimalizovat a hledá se takové rozmístění objektů, kdy jsou minimální náklady materiálových toků. 3.7.3 Rozmístění objektů trojúhelníkovou metodou Tuto metodu definuje Slíva (str. 24) takto: „Při řešení rozmístění objektů trojúhelníkovou metodou hledáme vzájemnou polohu objektů, mezi nimiž tečou materiálové toky. Metoda vychází z předpokladu nejkratší přímkové vzdálenosti mezi dvěma body (objekty) a předpokladu stejné vzdálenosti mezi objekty. Poslední předpoklad je splněn jednoduchým geometrickým útvarem: rovnostranným trojúhelníkem. Za předpokladu přímkového rozmísťování objektů právě rovnostranný trojúhelník má nejmenší obvod při stejné ploše všech možných řešení nerovnostranných trojúhelníků.“ (viz Obr. 11).
52
Obr. 11: Správné a nejméně ekonomicky náročné umístění objektu C za pomocí trojúhelníkové metody řešení oproti nesprávným umístěním (C) Zdroj: Slíva (str. 24)
Pro realizaci metody je nutné mít znalosti v podobě šachovnicové tabulky vztahů jednotlivých objektů, tj. závislost postupu mezi objekty (např. posloupnost výroby odkud – kam). Je tedy nutné znát velikosti materiálových toků mezi objekty, lokaci počátečních míst a míst určení, dále také stav trasy (její délka, tvar a fyzický stav) a plochy jednotlivých objektů. Příklad realizace je patrný z Obr. 12.
53
Obr. 12: Příklad umístění objektů A‐L dle trojúhelníkové metody rozmisťování Zdroj: Slíva, (str. 26)
3.7.4 Kruhová metoda Kruhová metoda je založena na požadavku nejkratšího hmotného toku, který je v rámci všech řešených hmotných toků největší. Matematické vyjádření je dle Slívy (str. 27) zcela jednoduché: „součet součinů objemů materiálů a vzdálenosti musí být minimální“. 54
Kde: ai ‐ přepravní vzdálenost a Gi je přepravní objem. Vzdálenost mezi dvěma objekty je v případě této metody dána množstvím přepravovaného materiálu. Důležitou charakteristikou metody je fakt, že nepracuje se směry mezi objekty, ale pouze se vzdálenostmi objektů. Podle Slívy (str. 27) postupujeme při řešení takto: „Při řešení rozmístění objektů vycházíme ze šachovnicové tabulky. Dále si označíme přísun a odsun materiálu ze závodu a překlopením velikostí jednotlivých přepravovaných objemů dostáváme velikost poloměru kružnice ai, na jejichž obvodu by se objekt měl vyskytovat podle vztahu: Kde: M ‐ zvolení vhodného měřítka na základě znalosti výchozích míst a míst určení. Neumísťujeme objekty do konkrétní situace, ale hledáme vzájemnou polohu vůči sobě, přičemž platí, že každým objektem prochází právě tolik kružnic, kolik je v tomto objektu materiálových toků. Řešení touto metodou se nedoporučuje u komplikovaných materiálových toků s větším počtem objektů.“ (Slíva, str. 27) 3.7.5 Metoda souřadnic Jedná se o metodu, která z hlediska vysvětlitelnosti patří k nejsnazším mezi metodami pracujícími s rozmísťováním především centrálních objektů (sklady, zásobování, apod.).
55
Při řešení je hledán “váhový střed‐těžiště” podle obecných vztahů pro pozice x,y tohoto centrálního objektu (Slíva, str. 27): Kde: qi ‐ objem přepravy za jednotku času.
56
3.8 Rozhodování Usnadnění rozhodování je hlavním cílem práce, a to v oblasti hodnocení kvalitativních ukazatelů charakterizujících lokality jednotlivých logistických objektů. Právě za účelem vytvoření nové metody, která usnadní rozhodování zástupců podniků při řešení složitého problému, tato práce vzniká. Pojem rozhodování je často ztotožňován s pojmem řízení. Na řízení je tradičně nahlíženo jako na soubor manažerských funkcí. Nejčastěji je řízení shrnuto do deseti rolí manažera, které definoval Henry Mintzberg, role nejdříve rozdělil do 3 skupin (in Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 15): • skupinu interpersonálních rolí (vyplývajících přímo z formální pravomoci a ze zodpovědnosti manažera), • skupinu informačních rolí (určenou úlohou manažera v informačních procesech firmy), • skupinu rozhodovacích rolí (které jsou hlavním projevem jeho cílevědomé činnosti, vedoucí k dosažení cílů organizace). Tyto skupiny pak následně specifikoval podrobněji, členění rolí je patrné z následujícího rozdělení (Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 15). Charakter interpersonálních rolí se může měnit podle poslání, které při jejich vykonávání vedoucí pracovník plní. V podstatě manažer může zastávat následující tři dílčí role: • figurehead – představitel organizace, • leader – vedoucí organizace, • liason – spojovací článek. V oblasti informačních rolí, vztahujících se k aktivní účasti manažera v informačních procesech organizace a zabírajících značnou část jeho pracovního času, může manažer zastávat následující role: 57
• monitor – monitorující příjemce informací, • disseminator – šiřitel informací, • spokeperson – mluvčí organizace. Rozhodovací role spočívají v účelovém výběru jednoho nebo několika přípustných řešení vzniklých rozhodovací situací manažerského jednání, v následném sdělování řešení a v prosazování a kontrole plnění tohoto (resp. těchto) řešení. Rozhodovací role můžeme rozdělit do následujících čtyř dílčích rolí: • enterpreneurial – podnikatelská role, • disturbance – handler – řešení problémů, • resource allocator – alokace zdrojů, • negotiator – vyjednávač. Všech deset dílčích rolí je vzájemně propojeno a jsou kvalitativně podmíněny. K rozhodování dochází v rovině rozhodovacích problémů. Tyto problémy je nezbytné pro přehlednost klasifikovat tak, aby mohl být zvolen vhodný přístup při hledání optimálního řešení. Rozdělení rozhodovacích problémů může být následující: • podle času dělíme na procesy rozhodovací, statické a dynamické; • podle počtu kriterií dělíme rozhodování na jedno a vícekriteriální rozhodování; • podle řídící úrovně, na níž probíhají rozhodovací procesy, dělíme rozhodování na strategické, taktické a operativní; • podle toho, zda důsledky variant závisí nebo nezávisí na strategii, kterou vědomě volí protivník, rozlišujeme rozhodovací procesy na konfliktní a nekonfliktní; • podle subjektu rozhodování dělíme rozhodování na individuální a skupinové. (Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 16) 58
Pro potřeby rozhodování o vhodné lokalitě pro logistický objekt je nezbytné zabývat se podrobněji rozhodovacími problémy podle dalších dvou kritérií, kterými jsou charakter struktury rozhodovacího problému a postupu hledání řešení: • algoritmizovatelné a nealgoritmizovatelné problémy, • dobře a špatně strukturované problémy. Podle Dostála a Raise (2005, str. 16) jsou dobře strukturované problémy „obvykle jednoduché, problémy se řeší opakovaně na operativní úrovni, rutinní postupy jsou známé a lze je algoritmizovat, zatímco špatně strukturované problémy jsou obvykle složité, nové, neopakovatelné, problémy se řeší na vyšších úrovních řízení a jsou jedinečné. Pro špatně strukturované problémy je charakteristické: • existence většího počtu faktorů ovlivňujících řešení (které nelze většinou číselně vyjádřit); některé z těchto faktorů nejsou vůbec známy, složité vazby mezi faktory; • náhodnost změn některých prvků okolí firmy, kde probíhá řešení problému (např. změny v technologii, v sociálním okolí); • existence většího počtu kritérií hodnocení variant řešení, z nichž některá jsou kvalitativní povahy; • obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí a proměnných popisujících okolí; • člověk je obvykle aktivním prvkem systému (vytváří a přetváří systém svou cílevědomou činností)“. Pro řešení problémů, které spadají do výše definovaných oblastí, je nutné použít intuitivní, heuristické, expertní metody a postupy, zahrnující např. fuzzy logiku, umělé neuronové sítě a genetické algoritmy. Tyto metody manažerského rozhodování slouží nejen k získání podkladů kvantitativní povahy pro rozhodování představitelů podniku, ale také pro navrhování optimálních řídících systémů, tedy o nalezení optimálních podmínek průběhu zkoumaného procesu.
59
V současnosti se běžně v rozhodovacích procesech využívají následující typy přístupů: • procesní přístup založený na pochopení činnosti zkoumané organizace, • psychologicko‐sociální přístup založený na mezilidských vztazích, • kvantitativní přístup, který využívá matematické metody a prostředky výpočetní techniky, • systémové přístupy, k jejichž aplikaci je nezbytné komplexní chápání dílčích procesů, • empirické přístupy založené na praktických zkušenostech a poznatcích. Není možné formulovat obecné pravidlo pro využívání vhodných přístupů při řešení rozhodovacích problémů, které by platilo za všech okolností. 3.8.1 Rozhodovací procesy Podle Dostála a Raise (2005, str. 149) patří mezi základní prvky rozhodovacích procesů: • Cíl rozhodování, tj. stav firmy, resp. jejího okolí, jejž chceme dosáhnout. Cíl může být jeden nebo jich může být více, cíle se mohou doplňovat nebo být v konfliktu, cíle mohou být strategické, taktické nebo operativní. Forma vyjádření cíle může být číselná nebo slovní. • Kritérium rozhodování, jež může být výnosového nebo nákladového typu, kvantitativní nebo kvalitativní. Předností kvantitativních kritérií je zpravidla jejich jednoznačnost a snadná měřitelnost, na druhou stranu je v praxi běžnější se setkat s kvalitativními měřítky vyhodnocení jednotlivých variant řešení. • Subjekt a objekt rozhodování; subjekt rozhodování může být jednotlivec nebo skupina, objektem rozhodování se zpravidla chápe organizační jednotka, v jejímž rámci se problém formuloval a stanovil se cíl řešení, kterého se rozhodování týká. 60
• Varianty rozhodování a jejich stavy představují možný způsob jednání rozhodovatele, jenž má vést ke splnění stanovených cílů. U jednoduchých rozhodovacích problémů jsou varianty jejich řešení známy, u složitých rozhodovacích problémů je tvorba variant výsledkem obtížného procesu vyhledávání a zpracování informací. • Stav světa, představovaný budoucími situacemi, které mohou při realizaci varianty nastat (uvnitř ve firmě nebo v jejím okolí) a které ovlivňují důsledky této varianty vzhledem k některým kritériím hodnocení. Při řešení problémů je nezbytné mít na paměti vztah mezi množstvím dostupných dat a znalostmi, které o řešeném problému můžeme získat. Tuto problematiku popisuje Obr. 13. Obr. 13: Vztah mezi stupněm abstrakce a množstvím dat, informací a znalostí Zdroj: Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 149
V neposlední řadě je také nutné uvědomit si vazbu mezi objemem množství zpracovávaných informací a mírou efektivnosti jejich využití (viz Obr. 14). 61
Rozhodovací proces obvykle obsahuje pět základních etap: • analýza – identifikace problémů, zjištění podmínek, stanovení příčin, sběr informací, údajů a dat, • hledání variant řešení a analýza možných řešení, • identifikace nejvhodnější metody a varianty řešení, • testování – ověření použitelnost zvoleného řešení v praxi, • využití v praxi – ověření správnosti použitého řešení nebo metody, příp. návrat k bodům 1 až 5 (zkvalitnění procesu rozhodování). Obr. 14: Schéma analýz dat a informací Zdroj: Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 149
3.8.2 Systémová analýza Vzhledem ke skutečnosti, že logistika představuje systémovou vědu a není možné řešit jednotlivé procesy odděleně bez zvážení dopadů rozhodnutí a opatření na další procesy v podniku, musí být i v metodách, které se v logistice využívají, použit systémový přístup. Podle Raise (1997, str. 3) za systémový přístup „označujeme takový způsob myšlení, řešení úloh a jednání, při němž jsou všechny jevy chápány v jejich vnitřních i vnějších souvislostech, tj. komplexně“. 62
Při analyzování konkurenceschopnosti možných lokalit bude využita systémová analýza. Pojem analýza (Rais, 1997, str. 4) je „metodický postup poznání od celku k částem“. Pokud se daný celek (v našem případě poloha objektu) jeví jako konkurenceschopný, pak lze tuto vlastnost vysvětlit chováním jednotlivých jeho prvků, v našem případě faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost objektu. K porozumění systémového přístupu je vhodné popsat přístup nesystémový, tedy takový postup, kdy vycházíme z předpokladu, že můžeme pochopit jev nebo řešit problém tak, že se zajímáme pouze o jeho hlavní – dominantní prvky. Vzhledem k celé řadě omezení nesystémového přístupu pak musíme nutně dojít k primitivnímu chápání jevů a problémů, což se odrazí na kvalitě řešení problémů. Systémový přístup znamená využívání nejrůznějších pomůcek a technik, poskytovaných jinými vědními obory, v nichž je systémový přístup respektován. Systémový přístup pracuje s pojmem systém, jenž lze na filozofických kategoriích „část“ a „celek“ definovat jako souhrn prvků natolik navzájem propojených, že (navenek) vystupují jako jeden celek. Vzhledem k nezbytnosti nahlížet na podnik jako na komplexní systém a nikoli jako na několik oddělených částí s rozličnými funkcemi, je vhodné při rozhodování v oblasti klíčových faktorů využít metodickou disciplínu, a to systémovou analýzu, kdy je potřebného poznání dosaženo postupnou dekompozicí systému na podsystémy a dále až na jednotlivé prvky, jejichž funkce a vazby nás zajímají. Systémová analýza se tedy zaměřuje na poznávání objektivní reality. Systémovou analýzu můžeme popsat dvěma způsoby: metodickou disciplínu, jež: • směřuje k poznání systému postupnou dekompozicí (rozkladem) systému na podsystémy, a dále až na prvky se známou funkcí a vazebností, které nás zajímají; • je zaměřena na zkoumání chování systému, jenž je ovlivněn vnějšími podněty, za předpokladu, že známe jeho strukturu a chování jednotlivých prvků. 63
• disciplínu, jež je zaměřena na analýzu řídících a informačních systémů s využitím výpočetní techniky. Při práci se systémem je nezbytné respektovat obsah pojmů syntéza a analýza. Podle Dostála, Raise a Sojky (2005, str. 18) lze pojmy analýza a syntéza „pochopit v jejich protikladu; rozkládá‐li se celek na části a zjišťuje se chování jeho části, provádí se analýza systému. (Jestliže systém jako celek vykazuje určité chování, pak se toto chování musí dát vysvětlit chováním jeho prvků v dané struktuře.) Sestavuje‐li se z částí celek a zjišťujeme chování celku, provádí se syntéza systému. Chováním jednotlivých prvků v dané struktuře se dá vysvětlit chování celku. Syntéza systému zahrnuje dvě fáze: výběr prvků pro systém, jenž jako celek bude splňovat zadanou funkci – jeho chování bude vyhovovat zadaným podmínkám“.
64
3.9 Strategická analýza Analýza představuje v obecné rovině jednu z nejdůležitějších součástí vědeckých metod. Analýza označuje rozložení určitého komplexu na jednotlivé součástí, při rozkládání se postupuje od celku k dílčím částem, ze kterých se celek skládá. Cílem analýzy je odhalit zákony, které fungují v rámci celku. Cílem strategické analýzy pak je identifikace, analyzování a ohodnocení všech relevantních faktorů, o kterých můžeme předpokládat, že budou mít nebo mají vliv na konečnou volbu cílů a strategií podniku. V rámci strategické analýzy je velmi důležité posoudit vzájemné vztahy a souvislosti mezi jednotlivými faktory. 3.9.1 Analýza okolí Součástí strategické analýzy je i analýza okolí podniku. V případě analýzy okolí nejde pouze o identifikaci klíčových dílčí částí, které ovlivňují podnik v současnosti, ale je nezbytné věnovat potřebnou pozornost i prognóze budoucího vývoje a v rámci analýzy posoudit i situaci v budoucnosti. Rozsah analýzy okolí by měl být dostatečně široký, aby došlo i k identifikaci nových, doposud nepoznaných faktorů, které mohou ovlivnit podnik. Není možné obecně stanovit, jaký objem zpracovávaných informací je žádoucí, neboť je vždy nutné přihlédnout ke všem věcným a personálním okolnostem zkoumaného podniku. Faktory, které patří do analýzy okolí podniku jsou patrné z Obr. 15.
65
Obr. 15: Okolí podniku Zdroj: Sedláčková, Buchta, 2006, str. 13
3.9.2 Klíčové faktory úspěchu Při strategické analýze podniku je nezbytné provést identifikaci klíčových faktorů úspěchu. Tyto faktory určují finanční a konkurenční úspěšnost podniku. Jedná se právě o ty faktory, které podniky na trhu rozdělují na úspěšné a neúspěšné, na ziskové a ztrátové. Faktory úspěchu mohou spadat do celé řady kategorií, např. do oblasti technologie, výroby, marketingu, distribuci atd. Tyto faktory úspěchu vyjadřují velmi důležitý vztah mezi zdroji a schopnostmi podniku na jedné straně a charakteristikami odvětví a straně druhé. V případě strategické analýzy v podniku, kterou je nezbytné učinit při zásadních rozhodnutí managementu, je identifikace významných faktorů jedním z prioritních úkolů. Neboť tyto faktory ukazují, co je v daném odvětví pro úspěch důležité, tedy co vymezuje úspěšnost v daném odvětví. Klíčové faktory úspěchu jsou jedním ze základních východisek pro vymezení strategie podniku. Podniky často získávají konkurenční výhody tak, že se snaží, aby byly lepší než konkurence právě v jednom či více významných faktorech v odvětví.
66
Podle Sedláčkové a Buchty (2006, str. 63) je možné na příkladech funkčních oblastí prezentovat typické klíčové faktory úspěchu: Oblast distribuce: • široká velkoobchodní/maloobchodní síť (pivovarský průmysl), • velikost plochy v maloobchodě, prestižní místa v regálech, např. u pokladen nebo ve výšce očí (drogerie, parfumerie, čokoládové tyčinky), • vlastní maloobchodní síť, • rychlost dodávek, • nízké distribuční náklady. Oblast marketingu: • zkušený prodejní personál, • schopnosti marketingového výzkumu identifikovat potřeby zákazníků, efektivně definovat segmenty, • schopnost efektivně a rychle převést požadavky zákazníků do technických specifikací – integrovaný vývoj výrobku (spolupráce marketingu, vývoje a výroby), • šířka a hloubka sortimentu (obuvnictví), • práce se značkou (homogenní výrobky jako například cigarety), • efektivní marketingová komunikace (reklama, podpora prodeje, PR – řada odvětví od kosmetiky až po nealkoholické nápoje), • široké servisní zázemí, dlouhá záruka, odborná asistence, prodej na splátky a jiné doprovodné služby. Oblast organizace a řízení: • pružná organizační struktura, • zkušený management s řídícím know‐how (poradenství), • schopnost používat moderní řídící přístupy (reengineering, procesní řízení, projektové řízení – stavby na klíč), • informační systém (letecká doprava, kreditní karty, logistika). 67
Ostatní: • schopnosti v oblasti celkového řízení kvality (TQM), • umístění provozoven/prodejen (většina maloobchodních podniků), • přístup ke kapitálu (nově vznikající odvětví a kapitálově náročná odvětví), • celkově nízké náklady (nejen ve výrobě), • schopnosti v oblasti logistiky (zásobování – JIT, skladování, manipulace, doprava). Poslední uvedený faktor a celá oblast distribuce jsou jasným důkazem toho, že logistika a její dílčí oblasti musí být v centru pozornosti podniku, neboť představují nezanedbatelný zdroj konkurenčních výhod, které vedou k vymezení pozice na trhu a dlouhodobé úspěšnosti podniku. Klíčový faktor s názvem „umístění provozoven/prodejen“ pak dokládá rozhodující vliv umístění provozovny na celkovou úspěšnost podniku.
68
3.10 Expertní systémy Jedním z hlavních pilířů nově připravované metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt jsou právě expertní systémy. Podle Celbové (1999) byl pojem expertní systém použit poprvé na přelomu 70. a 80. let 20. století. Dvořák (2004, str. 10) datuje vznik expertních systémů do rozmezí let 1965 – 1970. Jednotlivé fáze popsal takto: • 1965‐70 počáteční fáze (Dendral), • 1970‐75 výzkumné prototypy (MYCIN,PROSPECTOR, HEARSAY II), • 1975‐80 experimentální nasazování, • 1981‐ komerčně dostupné systémy. Vývoj expertních systémů je také možné rozdělit do dvou generací. Generace jsou rozlišovány na základě charakteristických rysů, viz Tab. 2. Tab. 2: Charakteristické rysy generací expertních systémů Charakteristické
rysy
prvé
Charakteristické rysy druhé generace ES
generace ES jeden způsob reprezentace znalostí modulární a víceúrovňová báze znalostí malé schopnosti vysvětlování
hybridní reprezentace znalostí
znalosti pouze od expertů.
zlepšení vysvětlovacího mechanismu
prostředky pro automatizované získávání znalostí
V rámci 2. generace ES se také objevují hybridní systémy, v nichž se klasické paradigma expertních systémů kombinuje s dalšími přístupy, jako jsou neuronové sítě a evoluční metody.
Zdroj: Dvořák, 2004, str. 11
69
Celbová (1999) definuje expertní systém následovně: „Expertní systém bývá charakterizován jako počítačový program, který simuluje rozhodovací činnost expertů při řešení složitých, úzce problémově zaměřených úloh. Jedná se tedy o systém, který nevyužívá znalostí nabytých vlastní činností, ale využívá znalostí (myšlení a rozhodování) špičkových odborníků v dané oblasti. Avšak bez lidských omylů. Cílem činnosti expertního systému je dosáhnout co nejlepší odezvy na reálná data. Představa, jak by měly být expertní systémy konstruované a využitelné, se v průběhu času mění. Zejména v 80. letech se usilovalo o vytvoření několika opakovatelně a široce využitelných, problémově nezávislých expertních systémů se silným stupněm všeobecně přijaté standardizace. Časem se však ukázalo, že každá aplikační oblast a každá kategorie úloh vyžadují odlišnou reprezentaci znalostí i odlišný řídicí mechanismus, a tak většina dnešních expertních systémů má charakter speciálních, problémově orientovaných systémů“. Důvody, proč expertní systémy využívat, jsou patrné z výhod, které systémy přináší (Dvořák, 2004, str. 10): • schopnost řešit složité problémy, • dostupnost expertíz a snížené náklady na jejich provedení, • trvalost a opakovatelnost expertíz, • trénovací nástroj pro začátečníky, • uchování znalostí odborníků odcházejících z organizace. Na druhé straně je nutné zmínit i nevýhody expertních systémů (Dvořák, 2004, str. 10): • nebezpečí selhání ve změněných podmínkách, • neschopnost poznat meze své použitelnosti. Expertní systémy představují soubory znalostí a pravidel, které jsou sestaveny tak, aby mohly zpracovávat informace neurčité a nenumerické povahy a řešit tak úlohy, které nejsou řešitelné tradičními algoritmy. Expertní systém je zpravidla „počítačová aplikace nebo systém simulující poznávací a rozhodovací činnost experta při řešení 70
složitých úloh s cílem dosáhnout ve zvolené problémové oblasti kvality rozhodování na úrovni experta“ (Dvořák, 2004, str. 10). Požadavky na expertní systém je možné popsat podle Celbové (1999) takto: „Expertní systém musí být schopen vysvětlit a zdůvodnit závěry a položit vhodný doplňující dotaz“. Závěr expertního systému by v žádném případě neměl být závislý pouze na jediném získaném údaji, vždy by měl být závěr podpořen nebo vyvrácen několika úvahami, příp. poznatky. Charakteristické rysy expertních systémů jsou dle Berky (2007) tyto: • oddělení báze znalostí a inferenčního mechanismu, • neurčitost v bázi znalostí, • neurčitost v odpovědích uživatele, • dialogový režim práce, • vysvětlovací činnost, • modularita a transparentnost báze. Struktura expertního systému je názorně vyjádřena na Obr. 16. Obr. 16: Struktura expertního systému Zdroj: Berka, 2007
71
Základní součásti expertního systému tvoří báze znalostí, báze dat k řešeným případům a řídící mechanismus (inferenční neboli odvozovací stroj, rozhodovací jádro), tj. program pro práci s těmito bázemi využívající technik umělé inteligence. Pojem inference definuje Kohoutek (neuvedeno) jako „usuzování, odvozování určitých výroků z jiných“ příp. jako „odvozování souvislostí např. ze smyslových vjemů: z vnímaného výrazu obličeje se usuzuje na pravděpodobně právě prožívaný emoční či afektivní stav pozorované osoby“. Inferenční mechanismus, neboli interpretr, podle Dvořáka (2001) obsahuje „obecné (doménově nezávislé) algoritmy schopné řešit problémy na základě manipulace se znalostmi z báze znalostí“. Typický inferenční mechanismus je založený na inferenčním pravidle pro odvozování nových poznatků z již existujících znalostí a strategii prohledávání báze znalostí. Tyto součásti obvykle doplňuje modul pro komunikaci s uživatelem a vysvětlovací modul. Obecně použitelný řídící mechanismus bez báze dat a báze znalostí se nazývá prázdný expertní systém (pouzdro, shell). Z hlediska charakteru řešených úloh se rozlišují systémy diagnostické, plánovací a hybridní; z hlediska reprezentace znalostí se rozlišují systémy založené na pravidlech, na rámcích a na logickém programování“. (Expertní systém, VŠCHT) Charakteristickými rysy expertních systémů je především oddělení znalostí a mechanismus jejich využívání, tedy fakt, že uživatel expertního systému nemusí disponovat potřebnými znalostmi z oblasti, kterou vyhodnocuje. Dalším rysem je rozhodování za neurčitosti, kdy není známá pravděpodobnost jednotlivých stavů. Posledním rysem expertních systémů je schopnost vysvětlování rozhodnutí. V praxi plní expertní systém řadu úloh, kterými mohou být funkce knihovník, rádce, instruktor a asistent. Tyto funkce sahají od organizování informací potřebných k řešení úloh, přes poskytování specializovaných znalostí, pomoc při řešení špatně strukturovaných úkolů po zabezpečení rutinních úloh.
72
Pojem expertní systém je definován podle Válka následovně (2007, str. 25): „expertní systém je počítačový program, jehož chování se řídí specifickými znalostmi získanými od experta. Poskytuje rady nebo doporučuje řešení v konkrétních situacích, na které bychom jinak potřebovali experta. Běžnými procedurálními algoritmy jsou tyto úlohy obtížně řešitelné, a proto se v nich uplatňuje deklarativní programování, které využívá zákonitosti řešení jednotlivých problémů. Zpracování probíhá v několika krocích: • Vybudování báze znalostí dané problematiky na základě informací získaných od experta, které pokrývají všechny aspekty daného problému, včetně výjimečných případů a heuristik. Formulaci pro systém zprostředkovává znalostní inženýr, • Odvozovací (inferenční) mechanismus vyhodnocuje konkrétní situace na základě báze znalostí a informací z okolního světa, jakými jsou uživatelské vstupy nebo informace ze senzorů, • Podle strategie usuzování vybírá nejvhodnější řešení, které předkládá uživateli“. Pokud je podniku již známo, které klíčové faktory úspěchu v daném odvětví jsou rozhodující pro zákazníky, musí se rozhodnout, jak nastaví dané faktory na požadovanou úroveň a jakým způsobem zajistí neklesající úroveň plnění požadavků, byť často i nevědomých, zákazníků. K analýze, rozhodnutí a implementaci potřebných rozhodnutí k získání konkurenceschopnosti jsou nezbytné znalosti, a to nejen o zákaznících, vlastním podniku, konkurentech, ale další řadě faktorů, které můžeme označit jako vnější prostředí. Podle Dvořáka (2004, str. 50) existují „dva základní způsoby získávání znalostí, první způsob představuje spolupráce mezi experty a znalostními inženýry a druhým případem je strojové učení“. V případě připravované metody volby nejvhodnější lokality bude použit první z uvedených způsobů, role znalostního inženýra se zde zhostí řešitel práce. 73
Příkladem strojového učení mohou být pokročilé metody manažerského rozhodování (fuzzy logika, umělé neuronové sítě, genetické algoritmy apod.), které podle Dostála a kol. (2005, str. 19) umožňují „získat kvantitativní podklady jak pro rozhodování výkonných orgánů o operacích, jež mají řídit, tak pro navrhování optimálních systémů. V podstatě jde o stanovení optimálních podmínek průběhu daného procesu v daném systému. Výsledky pokročilých metod vedou ke kvalitnějšímu rozhodovacímu procesu, zejména u multikriteriálních a obtížně algoritmizovaných úloh. Společnost, která chce být progresivní a na trhu úspěšná, musí dávat do výzkumu těchto metod odpovídající prostředky.“ V obou případech vzniká báze znalostí, které jsou využívány k řešení problému. Bázi znalostí definuje Dvořák (2001) takto: „Báze znalostí obsahuje znalosti z určité domény a specifické znalosti o řešení problémů v této doméně. Báze faktů se vytváří v průběhu řešení konkrétního problému a obsahuje data k řešenému problému.“ Nedílnou součástí expertního systému je komunikační modul, který má za cíl zajistit pro uživatele přátelské chování systému během všech etap práce s expertním systémem. Dvořák (2004, str. 10) uvádí následující typické kategorie způsobů použití expertních systémů: • Konfigurace – sestavení vhodných komponent systému vhodným způsobem. • Diagnostika – zjištění příčin nesprávného fungování systému na základě výsledků pozorování. • Interpretace – vysvětlení pozorovaných dat. • Monitorování – posouzení chování systému na základě porovnání pozorovaných dat s očekávanými. • Plánování – stanovení posloupnosti činností pro dosažení požadovaného výsledku. • Prognózování – předpovídání pravděpodobných důsledků zadaných situací. • Ladění – sestavení předpisu pro odstranění poruch systému. 74
• Řízení – regulace procesů (může zahrnovat interpretaci, diagnostiku, monitorování, plánování, prognózování a ladění). • Učení – inteligentní výuka při níž studenti mohou klást otázky např. typu proč, jak, co kdyby. 3.10.1 Báze znalostí a faktů Báze znalostí obsahuje soubor znalostí z určité oblasti a informace o řešení problémů. Báze faktů pak představuje soubor dat, který se vytváří v průběhu řešení konkrétního problému. Požadavky na ideální bázi znalostí formuluje Celbová (1999) následovně: • báze znalostí má být vysoce modulární (tj. aby bylo možné poznatky v bázi znalostí kdykoliv doplnit anebo aktualizovat tak, aby báze stále odpovídala úrovni nejnovějších poznatků v dané oblasti), • existence nejistota v bázi znalostí ‐ Expertní systém musí být schopen využívat soukromé (nejisté) znalosti, stejně jako člověk‐expert. Existence těchto nepodložených, zkreslených či neúplných informací v bázi znalostí se označuje jako nejistota v bázi znalostí. Každému jednotlivému nejistému elementu reprezentace znalostí jsou přiřazovány numerické parametry (váhy, míry, stupně důvěry apod.), které vyjadřují míru jejich nejistoty. Znalosti můžeme dle Dvořáka (2004, str. 7) klasifikovat jako: •
mělké (shallow knowledge), které jsou založeny na empirických a heuristických znalostech.
•
hluboké (deep knowledge), založené na základních strukturách, funkcích a chování objektů.
Expertní systém je pak schopen na základě báze znalostí provést prezentaci zjištěných poznatků. Podle Dvořáka (2001) jsou prostředky prezentace znalostí následující: •
matematická logika,
•
pravidla (rules), 75
•
sémantické sítě (semantic nets),
•
rámce a scénáře (frames and scripts),
•
objekty (objects).
Podle Mikuleckého (2007) obsahuje báze znalostí experta (více expertů) potřebné k řešení zvoleného problému. Báze zachycuje „celou škálu znalostí od nejobecnějších, učebnicových, až po úzce speciální, od všeobecně známých až ke znalostem „soukromým“, od exaktních až k nejistým heuristikám. Právě rozsah a kvalita speciálních, mnohdy soukromých, heuristických znalostí odlišují experta od průměrného pracovníka v dané problémové oblasti. Protože znalosti experta nemají statický charakter, důležitý je požadavek vysoké modularity báze znalostí, aby ji bylo možné jednoduše měnit a doplňovat.“ 3.10.2 Metody inference Inferenční metody, tedy řídící – odvozovací mechanismy, slouží k zabezpečení využívání znalostí v expertním systému. Tyto mechanismy vychází z obecné teorie řešení problémů, přesněji z prohledávání stavového prostoru. Dvořák (2001) uvádí následující metody inference: • Dedukce – odvozování závěrů z předpokladů, • Indukce – postup od specifického případu k obecnému, • Abdukce – usuzování ze závěru k předpokladům, • Heuristiky – pravidla „zdravého rozumu“ založená na zkušenostech, • Generování a testování – metoda pokusů a omylů, • Analogie – odvozování závěru na základě podobnosti s jinou situací, • Defaultní inference – usuzování z obecných znalostí při absenci znalostí specifických, • Nemonotonní inference – je možná korekce resp. ústup od dosavadních znalostí,
76
• Intuice – obtížně vysvětlitelný způsob usuzování, zatím nebyl v ES implementován. Jiné techniky používané v oblasti inferečních mechanismů jsou podle Mikuleckého (2007) následující: • Agenda ‐ v průběhu řešení problému se asociativně vytváří a udržuje zásobník dalších problémů, které by měly být prioritně řešeny, po dokončení dílčího úkolu se přistupuje k řešení toho úkolu, který je právě na vrcholu zásobníku, umožňuje efektivní zaostřování pozornosti. • Démoni ‐ představa démonů (skřítků) čekajících na výskyt určité, přesně specifikované situace, kdy do procesu řešení problému zasáhnou, využívá se programů, vyvolaných za určité situace, po každém kroku řešení je nutno prověřovat, zda jsou splněny podmínky pro vyvolání démonů. • Nemonotónní inference ‐ obvykle se jedná o uvažování na základě předpokladů, které se mohou ukázat ve světle nové informace jako nesplnitelné či nepřijatelné. Jestliže je splněno A a jestliže je možné předpokládat B, pak je splněno C, nutnost vybavit řídící mechanizmy efektivními algoritmy pro korektní úpravu aktuálního modelu okolního světa. • Tabule (blackboard) ‐ předpokládá rozčlenění báze znalostí na několik bází menších, komunikace mezi bázemi probíhá pomocí společně sdílené datové a řídící struktury – tabule , často výrazné zvýšení efektivity celého systému. • Taxonomie ‐ Specifická forma odvozování – odvozování děděním v taxonomické struktuře konceptů, také lze použít k zaostřování pozornosti v bázích znalostí, nebo k jejich účinnému ořezávání, lze pak vypustit či ignorovat velké ale nerelevantní části báze znalostí.
77
4. Metodika práce Vzhledem ke skutečnosti, že logistika představuje systémovou vědu a není možné řešit jednotlivé procesy odděleně bez zvážení dopadů rozhodnutí a opatření na další procesy v podniku, musí být i v metodách, které se v logistice využívají, použit systémový přístup. Tento požadavek je podepřen i faktem, že hodnocení polohy logistického objektu není možné provádět izolovaně ‐ pouze na základě jednoho ukazatele. Důležitou roli hrají měřitelné ukazatele, ať už se jedná o vzdálenosti mezi jednotlivými body, náklady na pořízení objektu, objem přepravovaného materiálu atd. Narůstající význam při hledání optimální polohy mají také ukazatele, které popisují lokality z hlediska kvalitativních ukazatelů. Právě tyto ukazatele je potřeba hodnotit komplexním způsobem s důrazem na jejich potřebnou vyváženost a v budoucnu ještě se zvyšující význam. Práce ovšem nestojí jen na pilířích systémového přístupu, ale poznatky čerpá také z oblasti expertních systémů, rozhodující charakteristiky identifikuje na základě marketingového výzkumu a všechny získané znalosti jsou aplikovány při vlastní tvorbě modelu použitelného při řešení multikriteríálního rozhodovacího problému. Dílčí kroky řešení disertační práce a metodická východiska nově připravované metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt, tedy spadají do těchto oblastí: 1. systémový přístup, 2. získávání znalostí, 3. tvorba expertního systému, 4. marketingový výzkum.
78
4.1 Systémový přístup Prvním krokem k naplnění cílů disertační práce je aplikace systémového přístupu na řešený problém. Nutnost systémového přístupu je vyvolána rozmanitostí řešeného problémů a vysokým počtem vzájemných vazeb mezi hodnocenými kritériemi. Podle Raise (1997, str. 3) se za systémový přístup „označujeme takový způsob myšlení, řešení úloh a jednání, při němž jsou všechny jevy chápány v jejich vnitřních i vnějších souvislostech, tj. komplexně“. Při analyzování konkurenceschopnosti možných lokalit bude využita systémová analýza. Pokud se daný celek (v našem případě poloha objektu) jeví jako konkurenceschopný, pak lze tuto vlastnost vysvětlit chováním jeho jednotlivých prvků, v našem případě faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost objektu. Při tvorbě metody budou použity zásady a postupy, které jsou využívány při tvorbě expertních systémů. Feigenbaum (in Dvořák, 2004, str. 6) definuje expertní systém jako „počítačový program, simulující rozhodovací činnost experta při řešení složitých úloh a využívající vhodně zakódovaných, explicitně vyjádřených znalostí, převzatých od experta, s cílem dosáhnout ve zvolené problémové oblasti kvality rozhodování na úrovni experta“. Právě expertní systémy svým typickým rysem odpovídají připravované metodě volby nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Touto základní charakteristikou podle Dvořáka (2004, str. 6) je „oddělení znalostí a mechanismu jejich využívání“. Expertní systémy se skládají ze základních složek báze znalostí, inferenčního mechanismu, I/O rozhraní (např. uživatelské), vysvětlovacího modulu a modulu pro získávání znalostí. Struktura a vzájemné vazby v expertním systému popisuje Obr. 17.
79
Obr. 17: Architektura expertního systému Zdroj: Dvořák, 2004, str. 7
Připravovaná metoda nebude splňovat všechny charakteristiky expertního systému, především se nebude jednat o počítačový program, spíše ji bude možné označit za znalostní systém. Půjde tedy o zobecnění znalostí odborníků z praxe. Tyto znalosti budou shromážděny na jednom místě a dány k dispozici, aniž by byla nezbytná přítomnost všech expertů. Metoda bude tedy obsahovat bázi znalostí. Tyto znalosti (Dvořák, 2004, str. 6) mohou mít „charakter od nejobecnějších znalostí po vysoce specifické, mohou být exaktně prokázány, ale mohou mít také podobu nejistých heuristik atd“. Heuristikami Rais (1997, str. 93) rozumí „exaktně nedokázané znalosti, které expert získal dlouholetou praxí a o nichž pouze ví, že mu často pomáhají při řešení podobných úloh“.
80
4.2 Získávání znalostí Druhým krokem je získávání znalostí, které jsou nezbytné pro tvorbu nové metody hodnocení lokalit. Tyto znalosti budou získávány od odborníků z logistické praxe. Podle Dvořáka (2004, str. 50) existují dva základní způsoby získávání znalostí, přičemž první způsob představuje spolupráci mezi experty a znalostními inženýry a druhým případem je strojové učení. V případě připravované metody volby nejvhodnější lokality bude použit první z uvedených způsobů, role znalostního inženýra se zde zhostí řešitel práce. Proces získávání znalostí od experta se zpravidla provádí formou rozhovoru. Tento rozhovor může mít obvykle formu nestrukturovaného nebo strukturovaného interview, myšlení nahlas (kdy expert popisuje své myšlenkové pochody). Pro získávání znalostí od většího počtu expertů Dvořák doporučuje panelovou diskuzi, případně brainstorming. Tyto metody z důvodu počtu expertů zapojených do tvorby připravované metody nelze použít. Vzhledem k celé řadě omezení byla zvolena forma strukturovaného interview, záznamový list se nachází v příloze. Omezujícím faktorem kvality metody je úroveň expertů, od nichž pochází báze znalostí. Tato situace je v rámci připravované metody řešena oslovením vyššího počtu expertů.
81
4.3 Tvorba expertního systému Dalším krokem je nezbytné vytvoření expertního systému, neboť expertní systém se jeví jako nejvhodnější nástroj pro řešení multikriteriálního rozhodovacího problému, kterým volba lokality pro logistický objekt je. Tvorbou expertních systémů se zabývá znalostní inženýrství, problematickým místem při tvorbě expertních systémů je skutečnost, že se jedná o nepřesné a špatně definované znalosti, se kterými má systém pracovat. Objem těchto informací je dopředu velmi těžké odhadnout. Dvořák (2004, str. 47) charakterizuje životní etapy expertních systémů následovně: A. Analýza problému Cílem analýzy je posoudit vhodnost aplikace znalostních technik pro řešení daného problému. Kritéria pro toto posouzení mohou být rozdělena do dvou skupin: vhodnost aplikace a dostupnost zdrojů. Při posuzování vhodnosti aplikace si musíme klást následující otázky: Problém skutečně existuje? Jsou pro něj vhodné znalostní techniky? Tato otázka se rozpadá na následující dílčí otázky: • Mohou být replikovány lidské znalosti řešení problému? • Znalosti jsou převážně heuristické? • Jsou tyto znalosti dobře chápány a akceptovány? • Expertízy se často mění (nejsou konstantní)? • Vstupní data jsou nekompletní nebo nepřesná? • Znalostní přístup k řešení je lepší než jiné prostředky? • Odpovědi na tyto otázky mají různou váhu a nemusejí být všechny kladné. Musejí být posuzovány jako celek s ohledem na konkrétní podmínky. • Je znalostní přístup oprávněn z hlediska nákladů a přínosů? 82
Posuzování dostupnosti zdrojů vede k následujícím otázkám: •
Má projekt manažerskou podporu? Jedná se o: o dostatek času, o potřebné prostředky a školení, o disponibilitu expertů.
•
Je podpora ze strany expertů?
•
Jsou experti kompetentní?
•
Jsou experti komunikativní?
•
Jsou experti fyzicky dostupní?
•
Jsou k dispozici jiné zdroje znalostí?
B. Specifikace požadavků Specifikace požadavků může mít následující strukturu: • Úvod ‐ Charakteristika problému, profil uživatelů, cíle projektu. • Funkce expertního systému ‐ Vstupy a výstupy systému, pomocné funkce, implementační priority. • Omezení
‐
Hardwarová
omezení,
externí
rozhraní,
kompatibilita
s předchozími produkty, rychlost, spolehlivost, udržovatelnost, bezpečnost, identifikace chyb. • Závěrečné požadavky ‐ Metody validace a verifikace, požadavky na dokumentaci, jiné požadavky. C. Předběžný návrh Předběžný návrh by měl zahrnovat následující body: • Výběr paradigmatu reprezentace znalostí. o pravidla nebo logika – vhodné pro mělké znalosti, o struktury (rámce objektů, sémantické sítě) – vhodné pro hluboké a strukturálně provázané znalosti, 83
o hybridní systémy – spojení strukturálních znalostí se schopností inference. • Výběr metod usuzování (souvisí s volbou reprezentace). • Výběr nástrojů (komerční nebo zákaznický systém?). • Výběr lidských zdrojů (znalostní inženýři, vedoucí týmu, experti). • Požadavky na vývojový tým (dány zejména složitostí a rozsahem systému). D. Počáteční (rychlé) prototypování a vyhodnocování Rychlé prototypování (rapid prototyping) využívá prostředky jako Lisp, Prolog a/nebo komerčně dostupné prázdné ES (shells) s cílem rychle vytvořit fungující prototyp finálního systému. Na základě vyhodnocení prototypu musejí být všechna předběžná rozhodnutí potvrzena nebo změněna. Počáteční prototyp by měl mít dobré uživatelské rozhraní a rozumně robustní podmnožinu znalostí, aby zamýšlení uživatelé mohli posoudit jeho aplikovatelnost. Prototyp může být sice po vyhodnocení dále modifikován, ale doporučuje se jeho opuštění a započetí implementace ES na základě konečného návrhu od počátku. E. Konečný návrh F. Implementace (získávání a reprezentace znalostí) G. Validace a verifikace (testování) H. Změny návrhu I. Údržba Etapy Implementace, Validace a verifikace a Změny návrhu se opakují v rámci jednotlivých částí expertního systému. 84
4.4 Marketingový výzkum Vzhledem ke skutečnosti, že je nezbytné získat potřebné znalosti pro připravovanou metodu výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt, musí být zvolen vhodný nástroj pro získání znalostí od expertů. Nástrojem, který poslouží k získání znalostí pro novou metodu, je marketingový výzkum. Marketingový výzkum je specifickou činností, kterou definuje celá řada autorů, například Stávková (2004, str. 4) tuto činnost popisuje jako „souhrn aktivit, které se uskutečňují na podporu marketingového rozhodování“. Průběh marketingového výzkumu Vzhledem ke skutečnosti, že marketingový výzkum je proces, je nezbytné, aby byly všechny jeho fáze naplánovány a provedeny s patřičnou důkladností. A. IDENTIFIKACE PROBLÉMU A STANOVENÍ POTŘEBY INFORMACÍ První fází výzkumu je stanovení potřeby informací. Pod tímto krokem je možné si představit zjištění nedostatku případně existenci problému, o kterém nemáme dostatek informací, aby jej bylo možné uspokojivě vyřešit. Osoba zodpovědná za identifikaci problému a stanovení klíčových otázek, zpravidla manažer, musí precizně definovat problém a otázky, na které mu výzkum poskytne odpověď. Aby byla zajištěna návratnost prostředků investovaných do výzkumu, musí být také kladen důraz na otázku, k jakému účelu mají získané informace sloužit. Důležitým předpokladem pro úspěšnost výzkumu je formulace jedné nebo několika možných hypotéz, s cílem tyto hypotézy výzkumem potvrdit nebo vyvrátit. Podle autorů Foreta a Stávkové (2003, str. 21) lze hypotézu definovat takto: „výpověď (tvrzení) o dosud
neprokázaném
(možném,
nepřezkoušeném,
předpokládaném,
pravděpodobném atd.) stavu dvou nebo více jevů (proměnných) ve zkoumané oblasti, kterou lze testovat.“ Cíl výzkumu by měl být stanoven před zahájením samotného výzkumu a poskytuje odpověď na otázku, za jakým účelem je výzkum prováděn. (Kinnear, 1991) 85
B. ORIENTAČNÍ ANALÝZA SITUACE Hypotéza, příp. hypotézy, jsou ověřovány na základě předběžného shromáždění informací, které jsou relativně snadno dostupné. V této fázi je hledána podstata problémů a probíhá zjišťování, zda tento problém již nebyl v minulosti řešen, například nezávislou institucí, konkurenty apod. Problém, který je řešen, je potřeba analyzovat hned z několika různých hledisek. Osoba pověřená provedením výzkumu, tedy výzkumník, pracuje s dostupnou literaturou, která se dané problematice věnuje, o problému hovoří s lidmi, kteří mají v této oblasti praktické, případně teoretické zkušenosti, zjišťuje informace publikované ve výročních zprávách, časopisech a v neposlední řadě také ve výsledcích již provedených výzkumů. Zdroje dat, které jsou v této fázi analyzovány, mohou být externí nebo interní, každopádně je vždy nezbytné zvážit jejich vhodnost pro řešení daného problému. C. VYTVOŘENÍ PLÁNU VÝZKUMU Dalším krokem po úspěšném definování problému je vytvoření plánu výzkumu a alokování zdrojů potřebných pro jeho realizaci. V plánu je nezbytné také určit postupy, kterými se bude řídit sběr dat a jednotlivé fáze analýzy dat. Podle Stávkové by měl plán výzkumu zahrnovat: a) Specifikaci údajů ‐ na jejím základě je možné určit, jaké techniky a metody budou použity při sběru a analýze dat. Rozlišujeme: Z hlediska zdrojů dat: • primární data, to jsou ty, které si výzkumník získává sám, • sekundární, data dostupná z veřejných zdrojů, • komerční, koupená od firmy, která se zabývá vytvářením a správou databází.
86
Z hlediska času: • stavová data, která jsou sbírána v jednom časovém okamžiku, mají nulovou vypovídací schopnost o vývoji sledovaných veličin, • toková data zachycující vývoj. Dle možnosti vyjádření: • kvantitativní neboli měřitelná data (intervalové a poměrové proměnné), • kvalitativní neboli neměřitelná data (nominální a ordinální proměnné). b) Způsob sběru informací – specifikace způsobu sběru dat, c) Metody zpracování získaných dat ‐ jaké metody budou použity pro analýzu dat, d) Rozpočet výzkumu – zajištění potřebných zdrojů a vyhodnocení předpokládané návratnosti investovaných prostředků, e) Stanovení specifických úkolů konkrétním pracovníkům ‐ je třeba přiřadit jednotlivým pracovníkům operace, jejímiž provedením budou pověřeni a současně jim vymezit zdroje a časový prostor pro realizace stanovených úkolů, f) Kontrola plánu –fázi je možné označit jako sondáž, pretest či pilotáž. Tato část slouží pro přesnější určení nákladů na výzkum, a čas potřebný k realizaci výzkumu a korekci případných chyb. D. SBĚR DAT Tato fáze představuje nejnáročnější a nejnákladnější část výzkumu, současně zde dochází k nejvíce chybám a zkreslení výzkumu. Sběr dat je tedy stěžejní pro dosažení požadovaných cílů a návratnost investovaných prostředků. Pravděpodobnost výskytu chyb lze významně omezit výběrem pracovníků, kteří budou sběr dat provádět s důrazem na jejich kvalifikaci a motivaci. Před tím, než započne samotný sběr dat, je důležité určit, kteří respondenti budou do zkoumaného vzorku zahrnuti, 87
jaká bude zvolena metoda pro jejich výběr a v neposlední řadě, jaká bude velikost základního souboru. E. ZPRACOVÁNÍ SHROMÁŽDĚNÝCH DAT Návrh způsobů zpracování dat je nedílnou součástí plánu výzkumu. Získané primární údaje je nezbytně nutné upravit (aby byla ověřena a zajištěna jejich relevantnost, úplnost a přesnost), klasifikovat (rozdělit do tříd a kategorií), kódovat (nahradit slovní znaky numerickými pro snadnější vyhodnocení) a analyzovat (na základě získaných údajů vypracovat tabulky a grafy). F. INTERPRETACE ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ Závěrečnou fází výzkumu je sdělení výsledků vypracováním doporučení. Výsledky musí být formulovány jasně a stručně. Nedílnou součástí kvalitního výzkumu je dobrá prezentace informující zadavatele o dosažených závěrech a testování stanovených hypotéz. 4.4.1 Techniky sběru dat Technik, kterými je možné získávat data přímo v terénu, je celá řada. Nejběžnější způsoby, tedy techniky sběru dat, jsou uvedeny v Tab. 3, výčet technik zohledňuje míru účasti pozorovaného ‐ respondenta a pozorovatele ‐ tazatele. „Výběr vhodné techniky shromažďování dat vychází z cíle výzkumu, definovaného výzkumného problému a dostupnosti dat sekundární povahy. Mezi nejčastěji používané techniky patří dotazování a pozorování, které se často používají v kombinaci.“ (Přibová, 1996, str. 51).
88
Tab. 3: Techniky sběru dat Technika sběru dat Pozorování Osobní dotazování Telefonické dotazování Písemné dotazování Elektronické dotazování Laboratorní experiment Experiment v přirozených podmínkách Zdroj: Přibová, 1996, str. 45
Účast těch, kdo informace poskytují Žádná Značná Značná Značná Značná Značná Značná
Účast těch, kdo informace shromažďují Značná Značná Značná Žádná Žádná Značná Značná
A. DOTAZOVÁNÍ Z výše uvedených technik sběru dat bude použita při získávání znalostí od expertů technika dotazování. Technika dotazování spočívá v pokládání otázek respondentům a získávání primárních údajů. Přibová uvádí tyto možné formy dotazování (Přibová, 1996, str. 47): • osobní, • telefonické, • písemné • elektronické. Dotazování osobní vychází z přímého kontaktu s respondentem, výhodou této podoby dotazování je existence přímé vazby mezi tazatelem a respondentem a možnost motivovat respondenta k odpovědím na pokládané otázky. Další výhoda osobního dotazování spočívá v možnosti zvýšit srozumitelnost a názornost otázek pomocí různých pomůcek a příkladů. Podobně jako při osobním pozorování zde může docházet ke zkreslení vlivem tazatele (příkladem může být sugestivní formulace otázek, ostych před tazatelem). Tato technika dosahuje v porovnání s jinými vysokou spolehlivost získaných údajů, na druhou stranu je tento pozitivní rys vykoupen vysokou časovou a finanční náročností. Telefonické dotazování je v porovnání s dotazováním osobním výrazně rychlejší technikou sběru dat. Dotazovaný, je‐li zastižen, reaguje neprodleně na otázky 89
tazatele. Kromě rychlosti získávání údajů jsou další výhodou výrazně nižší náklady na výzkum. I tato technika má své záporné stránky. Problematické je navázání kontaktu s respondentem, absence vizuálního kontaktu a reprezentativnost souboru. Při písemném dotazování je dotazník k respondentům distribuován zpravidla poštou. Dalšími možnými způsoby je distribuce dotazníků na veletrzích a výstavách, během nákupu apod. Důležitým faktorem, který významně ovlivňuje návratnost dotazníků je to, že respondent rozhoduje, zda a kdy jej vyplní. Zjevnou nevýhodou písemného dotazování je skutečnost, že výzkumník nemá kontrolu nad respondentem, tudíž není jasné, kdo dotazník vyplnil, dochází tak ke ztrátě kontroly nad velikostí a strukturou výběrového souboru. Dalším problémem je relativně nízká návratnost dotazníků, která odpovídá přibližně 30 % distribuovaných dotazníků. Existují ovšem způsoby, jak zvýšit motivaci respondentů k vyplnění dotazníku. Hlavním z nich je uzpůsobit dotazník potřebám respondentů tak, aby ze struktury a formulace otázek bylo zřejmé, že výzkumníkovi záleží na pohodlí respondentů a váží si jejich času. Výhody a nevýhody výše uvedených forem dotazování shrnuje Přibová (1996, str. 50) v následující tabulce, tj. Tab. 4. Tab. 4: Srovnání technik dotazování Hledisko/dotazování Výše nákladů
Písemné
Osobní
Telefonické
Nejnižší
Vysoká
Střední
Náročnost na organizaci
Nízká
Vysoká
Roste v závislosti na počtu rozhovorů
Míra návratnosti odpovědí Kontakt s respondentem Využití v kvantitativních výzkumech Rychlost provedení
Nízká
Vysoká
Dosti vysoká
Žádný
Úzký
Nepříliš úzký
Omezené
Vysoké
Dosti vysoké
Střední
Střední
Vysoká
Zdroj: Přibová, 1996, str. 50
90
Elektronické dotazování představuje sběr dat s využitím počítačů nejen ke zpracování získaných dat, ale také při distribuci dotazníků a komunikaci s respondentem. Rozmach této formy dotazování je spjat s nárůstem počtu uživatelů osobních počítačů a rozvojem internetu. Elektronické dotazování převzalo výhody písemného dotazníku a současně významně snížilo náklady na distribuci prázdných i vyplněných dotazníků. V neposlední řadě jsou takto získané údaje již v elektronické formě a odpadá tak jejich nákladné a zdlouhavé převádění. Jak ve své práci píše Hague (2003, str. 146) o elektronickém dotazování prostřednictvím internetu: „při určitém použití převáží výhody nad nevýhodami a navíc je možné najít stejné problémy u ostatních metod. Důležité je, že omezení jsou rozpoznána a vysvětlena uživatelům, a nejen prodiskutována, jako zázrak.“
91
4.5 Omezení připravované metody výběru nejvhodnější lokality Prvním a nejvýznamnějším omezením nově připravované metody je skutečnost, že tato metoda nenabízí optimální řešení, ale pouze pracuje s několika variantami a volí z nich nejvýhodnější. Pokud tedy při aplikaci této metody nebude posouzen i objekt, který by splňoval kritéria lépe než ostatní varianty, dojde ke špatnému rozhodnutí na základě výstupů této metody. Je tedy na uživateli, aby pečlivě zvážil, které lokality, potažmo objekty, bude hodnotit. Logistické náklady, které výběr lokality nejvíce ovlivní, jsou přepravní výkony podniku, tedy náklady na dopravu surovin, polotovarů a hotových výrobků do podniku, případně v rámci podniku, a přeprava zboží k odběratelům. Tyto náklady lze velmi dobře simulovat, nejedná se ale o dopravní úlohu známou z lineárního programování, ale o simulaci přepravy po reálných trasách s využitím geografických informačních systémů a údajů z logistických informačních systémů. S touto problematikou ale souvisí také faktor neurčitosti. Management podniku, který se rozhodne pro aplikaci připravované metody, musí zvážit, jaký bude vývoj struktury odběratelů. Především je nutné posoudit, v jaké oblasti budou pravděpodobně vznikat noví odběratelé, případně vnitropodnikové organizační jednotky podniku atd., kde budou naopak zanikat apod. Dále je nezbytné uvážit, zda zvolená lokalita bude kapacitně vyhovovat potřebám podniku i v dlouhodobějším horizontu atd. Všechny tyto omezení je možné odstranit za předpokladu, že k aplikaci metody výběru nejvhodnější lokality objektu bude přistoupeno po zvážení všech možných lokalit, které přicházejí do úvahy, a potřebnými znalostmi z oblasti strategického plánování podniku. Dalším omezením je fakt, že tvorba metody probíhá na základě znalostí expertů působících především v českém prostředí. Charakteristiky, na základě kterých budou jednotlivé lokality hodnoceny, jsou tedy založeny na zkušenostech českých 92
podniků. Báze znalostí, která vznikne, je tedy aplikovatelná zejména pro volbu vhodné lokality na území České republiky. Pro použití metody v jiném prostředí by bylo vhodné provést potřebná šetření pro potřebnou změnu kvalitativních charakteristik.
93
5. Výsledky Cílem disertační práce je návrh rozhodovacího modelu pro výběr nejvhodnější lokality pro logistický objekt na základě kvalitativních charakteristik. Kapitola Výsledky je členěna do následujících kroků: A. Formulace požadavků na navrhovanou metodu, a to zejména s důrazem na analýzu pohledu uživatele, B. Návrh rozhodovacího modelu pro výběr nejvhodnější lokality pro logistický objekt, C. Akvizice získaných znalostí do expertního systému, D. Vypracování postupu při hodnocení lokality, E. Komparace jednotlivých lokalit, F. Individuální hodnocení lokalit. Cíl disertační práce byl formulován na základě skutečnosti, že v současné době se podnikům nedostává metody, která by byla schopna posoudit vhodným způsobem kvalitativní charakteristiky lokalit. Stávající rozhodovací metody řeší problém lokalizace objektu pouze na základě kvantitativních ukazatelů, což se ukazuje jako nedostačující. Jedinou v současné době dostupnou metodou je metoda Kapouna (2008), ovšem tato metoda není podrobně zdokumentována v dostupných zdrojích a není při rozhodování podniků využívána. Na základě analýzy požadavků uživatelů jsou navrženy hlavní vlastnosti této nové metody a formulována východiska, na kterých bude metoda postavena. Na základě literární rešerše je možné označit právě expertní systémy za nejvhodnější způsob jak vytvořit podpůrný rozhodovací nástroj pro uživatele, kteří mají hodnotit lokality pro logistické objekty. Základem pro expertní systém je báze znalostí, za tímto účelem bylo provedeno šetření mezi experty, odborníky z praxe, kteří v minulosti již řešili problém s úrovní konkrétních lokalit z kvalitativního hlediska. Výstupem z marketingového výzkumu 94
pak je identifikace jednotlivých charakteristik, které jsou klíčové pro konkurenceschopnost lokality. Tyto charakteristiky pak tvoří systém otázek, na které je nezbytné při hodnocení lokality odpovědět, respektive zadat hodnocení těchto charakteristik do vypracovaného modelu. Výstupem vlastní metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt je hodnocení uživatelem zvolených lokalit prostřednictvím expertního systému založeného na empirických zkušenostech řady odborníků. Výstup nově připravované metody byl uzpůsoben požadavkům uživatelů tak, aby bylo možné získané poznatky dále interpretovat a především zahrnout do rozhodování spolu s kvantitativními ukazateli. Aplikační část pak bude možné využít jako Case study ve výuce předmětů, které se zabývají logistikou, především z toho důvodu, aby byl názorně prezentován význam kvalitativních charakteristik lokality.
95
5.1 Požadavky na navrhovanou metodu Jak již bylo řečeno, cílem práce je navrhnout metodu výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Pří tvorbě této metody je nutné stanovit již na začátku požadavky, které má splňovat. Aby byla metoda obecně použitelná, je nezbytné, aby fungovala na uživatelsky přívětivé bázi a byla dostatečně srozumitelná. 5.1.1 Analýza pohledu uživatele Při návrhu metody je nutné provést analýzu pohledu budoucího uživatele. Tento pohled uživatele je podaří získat pouze spoluprácí s konkrétními firmami v reálné logistické praxi. Při formulování požadavků na připravovanou metodu jako východisko posloužily rozhovory se zástupci brněnských podniků (Maloobchodní síť BRNĚNKA, spol. s r. o., NUMET spol. s r.o., AZP Brno s.r.o., DUBAR s.r.o. a Školní lesní podnik Křtiny). Jedním z hlavních požadavků na metodu je její obecná použitelnost pro různé typy objektů – kritéria pro hodnocení tedy musí být dostatečně volná a současně musí být možné metodu blíže specifikovat pro konkrétní typy objektu. Dále musí hodnotící metoda splňovat požadavek na minimalizaci subjektivního hodnocení lokalit, tento požadavek bude uspokojen formulováním jednotlivých hodnotících kritérií tak, aby byl minimalizován subjektivní vliv hodnotitele, na druhou stranu je zřejmé, že vliv hodnotitele nebude možné vyloučit nikdy. V případě, že je hodnotitel zaujat pro konkrétní lokalitu, bylo by vhodné zjistit, jaké důvody ho k tomu vedou. Současně by počet hodnotících kritérií měl být tak rozsáhlý, aby se věnoval hodnocení v dostatečné šíři. Pro samotné hodnocení lokalit je nezbytné formulovat hodnotící kritéria tak, aby byla srozumitelná pro zástupce podniků ze všech zainteresovaných oblastí, tedy aby byl popis jednotlivých kritérií jednoznačný a přitom formulován dostatečně obecně.
96
Pro snadnější práci se získanými údaji o lokalitách je nezbytné převést kvalitativní charakteristiky na kvantitativní, a to z toho důvodu, aby bylo možné lokality vzájemně porovnávat a také, aby bylo patrné, jak blízké, příp. vzdálené jsou hodnocené lokality od ideálu. Vzhledem ke skutečnosti, že mohou být rozdílné osoby hodnotitelů a vrcholového managementu podniku, který rozhoduje o nové lokalitě pro logistický objekt, je zcela pochopitelným požadavkem, aby výstupy metody byly srozumitelné i pro osoby, které se samotného hodnocení neúčastnily. Z tohoto požadavku vyplývá, že by výstupy hodnocení konkrétních lokalit měly být snadno prezentovatelné, a to nejen v číselné podobě – pro jejich snadné srovnání, ale také v grafické podobě pro rychlejší orientaci v problematice. Hlavním požadavkem, který byl budoucími uživateli formulován, je v podstatě princip expertních systémů, a to aby hodnocení bylo možné provést bez přítomností expertů na volbu lokalit pro logistické objekty. Tento požadavek bude zajištěn dostatečnou bází znalostí o lokalitách, která vznikne šetřením. 5.1.2 Návrh hodnotící škály Pro naplnění požadavku na kvantifikaci kvalitativních charakteristik lokality bylo nezbytné stanovit způsob hodnocení úrovně u jednotlivých charakteristik. Pro snadnější práci a také pro snadnější komparaci s ideálním stavem je v metodě využívána hodnotící škála v rozsahu 0 – 10. Tento rozsah vypovídá v dostatečné šíři o popisu jednotlivých kritérií a pro hodnotitele je intuitivní. Hodnota 0 představuje skutečnost, že daná charakteristika lokality není vůbec naplněna, hodnota 10 představuje stav optimální. 5.1.3 Skupiny charakteristik Ať už budou poznatky expertů o hodnocení lokalit jakékoliv, je zřejmé, že požadavky, resp. hodnotící kritéria budou patřit do různých kategorií. Pro srozumitelnost a snadnější orientaci v dalším textu je tedy nezbytné formulovat 97
pojem skupina charakteristik. Skupina charakteristik představuje soubor hodnotících kritérií, které jsou si nevzájemně dostatečně podobné. V rámci skupiny charakteristik je kladen požadavek na maximální homogenitu v rámci skupiny a heterogenitu mezi skupinami charakteristik. Charakteristika představuje hodnotící kritérium, tedy soubor požadavků na lokalitu různého zaměření, které v konkrétním případě mohou být naplněny naprosto nevyhovujícím způsobem (budou hodnoceny nulou) až po ideální stav (lokalita získá v dané charakteristice hodnocení deset). Počet skupin charakteristik musí být dostatečně vysoký, aby zajistil požadavek na homogenitu a heterogenitu skupiny, ale současně musí být pro potřeby přehlednosti a práce přijatelně rozsáhlý. Po naplnění báze znalostí bude na fiktivních příkladech hodnocení zvolen vhodný počet skupin charakteristik, a to jak dle jejich obsahové náplně, tak i dle přehlednosti prezentace výsledků. Jako vhodný počet skupin charakteristik se jeví 4 – 7. 5.1.4 Vizualizace metody Pro snadnější prezentaci hodnocení podle požadavků uživatelů je nezbytné zvolit vhodný způsob grafického vyjádření hodnocení jednotlivých variant. Pro tyto účely byl zvolen paprskový graf, který znázorňuje získané hodnoty vzhledem ke středu. Tento typ grafu zajistí snadnou komparaci jednotlivých lokalit v rámci jednoho grafu a na rozdíl od jiných typů grafů prezentuje hodnocení jednotlivých variant jako jeden celek. 5.1.5 Komparace jednotlivých variant Pro potřeby komparace jednotlivých variant, které přichází do úvahy pro lokalizaci logistického objektu, je nezbytné určit způsob, jakým budou prezentovány hodnocení jednotlivých charakteristik lokality. V rámci jednotlivých skupin charakteristik pak budou vypočteny průměrné hodnoty jednoduchým aritmetickým průměrem. Výsledné průměry za jednotlivé skupiny charakteristik se následně sečtou. Tato suma dosaženého bodového hodnocení u jednotlivých lokalit pak 98
vypovídá o vhodnosti lokality z kvalitativního pohledu. Tato forma vyhodnocení umožňuje také stanovit, jak se jednotlivé lokality přibližují ideálnímu stavu: Míra přiblížení k ideálnímu stavu = Σ průměrných hodnocení za jednotlivé skupiny charakteristik / Σ maximálních hodnocení jednotlivých skupin charakteristik. Vhodnost jednotlivých lokalit je také možné vyjádřit jako obsah získaného mnohoúhelníku v paprskovém grafu. Vzhledem ke skutečnosti, že získaná obsah nemusí být vždy rovnostranný mnohoúhelník, není možné použít způsob získání obsahu prostřednictvím rozkladu na identické trojúhelníky. Jediný algoritmus, který zajišťuje obecnou použitelnost v případě libovolného tvaru mnohoúhelníku (tedy nepravidelného mnohoúhelníku), je možné využít tento postup výpočtu obsahu (autor vzhledem k roku vydání uvádí plochy nepravidelného mnohoúhelníku, proto symbol p na místo S): 1. p = ½ {x1 (y2 – yn) + x2 (y3 – y1) + x3 (y4 – y2) + … + xn (y1 – yn‐1)}; 2. p = ½ {y1 (x2 – xn) + y2 (x3 – x1) + y3 (x4‐ x2) + … + yn (x1 – xn‐1)}. (Čuřík, 1944, str. 276). Pro výpočet obsahu nepravidelného mnohoúhelníka prostřednictvím tohoto vztahu je ale nezbytné vynést souřadnice jednotlivých bodů, v tomto případě aritmetických průměru hodnocení v rámci jednotlivých skupin charakteristik, do dvourozměrné kartézské soustavy souřadnic. Pro potřeby výpočtu souřadnic bodů je nejdříve nutné zvolit počátek soustavy souřadnic. Pro potřeby určení souřadnic nepravidelného mnohoúhelníka zakresleného do paprskového grafu se jeví nejvhodnějším bodem počátku souřadnic, tedy bodem se souřadnicemi [0;0], střed grafu. Nejsnadnější určení souřadnic vrcholů je v případě čtyř skupin charakteristik, kdy jsou osy paprskového grafu shodné s osami kartézského systému souřadnic. Bodové hodnocení skupin charakteristik pak odpovídá souřadnicím vrcholů, je ovšem nezbytné vhodně upravit polaritu souřadnic.
99
Problematičtější situace nastává při jiném počtu skupin charakteristik, kdy je nezbytné využít goniometrické funkce pro výpočet souřadnic jednotlivých vrcholů (např. Obr. 28). Výpočet plochy nepravidelného mnohoúhelníku bude řešen dále, podle zvoleného počtu skupin charakteristik.
100
5.2 Návrh rozhodovacího modelu pro výběr nejvhodnější lokality pro logistický objekt Navrhovaná podoba architektury modelu metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt vychází z architektury expertního systému, jak bylo uvedeno v kapitole 4.1. V architektuře, která je popsána na Obr. 18, je několik odlišností. Metoda využívá, stejně jako expertní systém, bázi znalostí. Tato báze znalostí ovšem ještě nebyla vytvořena a jedním z cílů práce bylo znalosti shromáždit a uspořádat. Role znalostního inženýra, resp. doménového experta, v případě připravované metody se zhostil řešitel předkládané disertační práce. Jako nejvhodnější modul akvizice znalostí expertů do jednotné báze byl zvolen marketingový výzkum, přesněji pak metoda řízených rozhovorů s experty – odborníky z praxe. Na základě šetření mezi odborníky z praxe byly získané znalosti rozděleny do skupin charakteristik podle jejich příbuznosti. Inferenčním mechanismem pak je algoritmus, který hodnotí jednotlivé lokality podle identifikovaných charakteristik tak, aby bylo zajištěno hodnocení lokality podle jednotlivých kritérií v hodnotící škále 0 – 10 podle míry naplnění požadavků. Nedílnou součástí inferenčního mechanismu je i samotný hodnotitel, příp. hodnotitelé, neboť se nejedná o automatický expertní systém, ale o jeho jednodušší variantu, se kterou musí hodnotitel pracovat v průběhu celého hodnocení, a to prostřednictvím zadávání bodového hodnocení u jednotlivých charakteristik. Výstupem inferenčního mechanismu pak je bodové hodnocení v rámci skupin charakteristik a kvantitativní vyjádření kvalitativní úrovně lokality. Podrobný popis metody, který mají hodnotitelé, resp. v terminologii expertních systémů uživatelé, k dispozici, slouží jako vysvětlovací mechanismus expertního systému, neboť seznámení s postupy, jaké metoda využívá, a jednotlivými charakteristikami zajistí, aby byl hodnotitel obeznámen s dílčími kroky, které povedou ke konečným výsledkům. 101
Uživatelské rozhraní metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt bude zajišťuje tabulkový procesor, Microsoft Office Excel. Tento softwarový nástroj je schopen shromáždit bodové hodnocení jednotlivých charakteristik, určit hodnocení za skupiny charakteristik a prezentovat získané výsledky. Návaznost na prostředí podniku v případě této metody je zajištěna formou výstupů hodnocení. Výstupy metody jsou nejen v číselné podobě, pro jejich snadnou komparaci, ale jsou také vizualizovaný, a to z důvodu snadného prezentování závěrů hodnocení a především z důvodu potřeby spojit hodnocení kvantitativních kritérií s kvalitativními a učinit konečné rozhodnutí. Obr. 18: Návrh architektury modelu Zdroj: vlastní práce
102
5.2.1 Navrhovaná metoda jako expertní systém Nabízí se otázka, zda je možné označit navrhovanou metodu za expertní systém. Pokud tuto otázku formulujeme prostřednictvím definice Celbové (1999): „Expertní systém bývá charakterizován jako počítačový program, který simuluje rozhodovací činnost expertů při řešení složitých, úzce problémově zaměřených úloh. Jedná se tedy o systém, který nevyužívá znalostí nabytých vlastní činností, ale využívá znalostí (myšlení a rozhodování) špičkových odborníků v dané oblasti.“, vidíme, že navrhovaná metoda splňuje požadavky na automatizaci procesu (počítačový program) a také je zaměřena na úzce specializovaný rozhodovací problém. Hlavní těžiště definice Celbové spočívá v důrazu na využívání znalostí externích odborníků, nikoliv hodnotitele. Právě naplnění této části definice je hlavním předpokladem pro funkčnost a použitelnost navrhované metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt. Další otázkou, kterou je možné poměřit návrh metody, můžeme formulovat na základě rozdělení generací expertních systémů podle Dvořáka (2004, str. 11). Podle charakteristický rysů první generace expertních systémů, kterými jsou jeden způsob reprezentace znalostí, malé schopnosti vysvětlování a znalosti pouze od expertů (nejedná se tedy o učící se systém), je zřejmé, že navrhovanou metodu je možné zařadit do expertních systémů první generace. 5.2.2 Omezení navrhované metody Existují ovšem i nevýhody expertních systémů. Tyto nevýhody se nutně odrážejí i na připravované metodě hodnocení logistických lokalit. První nevýhodou, resp. omezením je fakt, že v případě změny podmínek (např. rozšířením hodnocených charakteristik, nové informaci o maximální možné míře uspokojení požadavků v rámci jedné z charakteristik atd.) je nutné provést hodnocení všech již zpracovaných lokalit. Hlavním omezením připravované metody je ovšem skutečnost, že systém samotný není schopen poznat meze své použitelnosti a může 103
být aplikován na řešení nevhodných problémů, pro které nemá potřebné znalosti. Autor si je těchto limitů nové metody hodnocení lokalit vědom, ale přesto se metoda jeví jako použitelná, pro svoji jednoduchost při provádění, uživatelskou přívětivost a v neposlední řadě pro schopnost přehledně vizualizovat získané výsledky. 5.2.3 Schopnost zdůvodnit závěry Jedním z nejdůležitějších požadavků na expertní systém je schopnost vysvětlit a zdůvodnit závěry a případně položit doplňující dotaz. Navrhovaná metoda nesplňuje tento požadavek komplexně, resp. neumí pokládat doplňující otázky. Tento nedostatek je odstraněn prostřednictvím inferenčního mechanismu metody, kdy je hodnotitel, tedy uživatel expertního systému, nucen odpovídat na jednotlivé otázky týkající se hodnocených lokalit a podrobně se tak seznamuje s postupným hodnocením lokalit. Na závěr hodnocení tedy hodnotitel, jako zadavatel dat do expertního systému, má stejné znalosti o hodnocených lokalitách jako expertní systém s tím, že navrhovaná metoda provede automatický souhrn hodnocení a upraví výstupy do prezentovatelné podoby, která je navíc vhodná pro objektivní komparaci.
104
5.3 Akvizice znalostí do expertního systému V rámci první fáze akvizice znalostí do expertního systému, respektive do báze znalostí, bylo provedeno šetření mezi respondenty, experty. Šetření probíhalo na základě samovýběru, tedy do šetření byly zapojeni pouze ti respondenti, kteří byli ochotni. Šetření probíhalo formou řízeného rozhovoru a odpovědi respondentů byly zaznamenávány do záznamového archu (viz Příloha 18). Hlavním cílem šetření, ať už prvního nebo druhého kola šetření, nebylo zjistit výskyt jednotlivých charakteristik, které respondenti uvedou jako klíčové, ale především získat dostatečně širokou bázi znalostí, která poslouží k tvorbě vlastního expertního systému, tedy podpůrného modelu pro multikriteriální rozhodování při volbě nejvhodnější lokality pro logistický objekt. 5.3.1 První kolo šetření Na základě prvního kola šetření mezi 61 respondenty byly v roce 2006 získány odpovědi, které byly standardizovány. Získáno bylo 64 různých charakteristik, jež byly následně rozděleny do 12 kategorií, respektive do 13 (kategorie Náklady a další faktory finančního rázu). Tyto kategorie jsou zobrazeny na Obr. 19 (názvy kategorií jsou pro přehlednost kráceny), kategorie jsou seřazeny podle počtu výskytu dílčích charakteristik, tedy dle četnosti, s jakou respondenti jednotlivé charakteristiky zmiňují. Na tomto grafu není vzhledem ke kvantitativnímu charakteru zobrazena 13. kategorie (Náklady a další faktory finančního rázu, tato kategorie je bezesporu jednou z rozhodujících, ale kvůli povaze charakteristik nebyla zahrnuta do výčtu kvalitativních charakteristik, které ovlivňují volbu lokality pro logistický objekt). Mezi dílčí charakteristiky zahrnuli respondenti v prvním kole šetření tato kritéria: • Nízké provozní náklady, • Vlastnictví pozemku pro stavbu, • Cena za pronájem objektu, 105
• Vlastnictví objektu. Je tedy možné říci, že charakteristiky v kategorii Infrastruktura byly pro respondenty nejdůležitější (celkem 56 výskytů), následovala kategorie Dopravní dostupnost (50) a kategorie Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování (26). Nejméně respondentů uvedlo charakteristiky z oblastí Spádová oblast (9) a Kvalita a úroveň objektu (8).
Počet výskytů
60 56 50
Počet výskytů faktorů
50
40
30 26 20
20
20 15
14
13
12
10
10
9
8
0 Infrastruktura
Dopravní dostupnost
Skladovací podmínky
Nabídka pracovních sil
Strategická poloha
Vybavení objektu
Bezpečnostní hledisko
Dostatek prostoru
Kvalita zázemí
Návaznost na Spádová oblast Kvalita a ostatní činnosti úroveň objektu
Obr. 19: Počet výskytů odpovědí obsahující kvalitativní charakteristiky sečtené v jednotlivých kategoriích Zdroj: vlastní šetření
Kompletní přehled získaných kategorií kvalitativních charakteristik, které mají vliv na konkurenceschopnost lokality, je následující (pořadí dle počtu výskytů): • Infrastruktura, • Dopravní dostupnost, • Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování, • Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / kvalifikované), • Strategická poloha, 106
• Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …), • Bezpečnostní hledisko, • Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst, • Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.), • Návaznost na ostatní činnosti, • Spádová oblast, • Kvalita a úroveň objektu. V Tab. 5 je znázorněn výčet nejčastěji se vyskytujících charakteristik ovlivňujících volbu logistické lokality. Např. počet výskytů roven 10 znamená, že za rozhodující charakteristiku označil danou podskupinu každý šestý respondent. Tab. 5: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik Charakteristika
Název skupiny
Počet firem
Infrastruktura
Dálnice a silnice 1. třídy
28
Dopravní dostupnost
MHD
15
Dopravní dostupnost
Pro dodavatele a odběratele 12
Skladové kapacity, vybavení skladu, Velikost skladů, kapacita
12
podmínky skladování Bezpečnostní hledisko
x
10
Infrastruktura
x
10
Vybavení objektu (nakládací rampa, Parkovací plochy
9
parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …) Spádová oblast
x
8
Strategická poloha
x
7
107
Dopravní dostupnost
Pro zaměstnance
6
Dostatek prostoru pro logistické x
5
výkony a budoucí růst Infrastruktura
Železnice
5
Nabídka odpovídajících pracovních x
5
sil (levné / kvalifikované) Náklady a další faktory finančního Nízké provozní náklady
5
rázu Skladové kapacity, vybavení skladu, Kvalita podmínky skladování
skladování
Odpovídající
‐ 5
podmínky
(teplota, vlhkost, tlak, …) Strategická poloha
Blízkost / součást většího 5 města
Strategická poloha
Centrální poloha v rámci 5 ČR
Pozn.: x …………………. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Kategorie Infrastruktura je podle výsledků prvního kola šetření nejvýznamnější. Významnost této kategorie může mimo jiné znamenat i to, že stav infrastruktury v České republice není stále na dostatečné úrovni a nevyhovuje potřebám podniků. V rámci kategorie bylo identifikováno 8 podskupin kvalitativních charakteristik, (viz Příloha 1). Kategorie Dopravní dostupnost je již na první pohled klíčová, a to nejen z logistického pohledu. Významnou roli hraje i ve vztahu k zákazníkům (jak v průmyslovém marketingu – 2B2, tak v marketingu spotřebitelském – B2C). V rámci dopravní dostupnosti byly definovány 4 podskupiny charakteristik, dvě podskupiny byly definovány spíše z pohledu infrastruktury, ale vzhledem k formulaci odpovědí 108
respondentů byly ponechány v kategorii dopravní dostupnost. Druhé dvě podskupiny byly respondenty definovány z pohledu subjektů, kteří do lokality míří. Počty výskytů jednotlivých podskupin jsou patrné z Přílohy 2. Pokud bychom chtěli identifikovat dvě podskupiny charakteristik, které respondenti vymezili prostřednictvím dopravních prostředků (městská hromadná doprava (MHD) a kamiony), a zařadit je do kategorií dle funkce v dodavatelsko‐odběratelském řetězci, nebylo by to snadné, vzhledem k faktu, že kamiony mohou využívat jak dodavatelé, tak i odběratelé, přestože míra využívání kamionů dodavateli bude zcela jistě vyšší než u odběratelů. Naopak tomu bude u MHD, kde tento způsob dopravy využívají převážně odběratelé, tedy zákazníci. U podskupiny charakteristiky Městská hromadná doprava naopak mohou být další významné subjekty, ke kterým je podskupina vztažena, zaměstnanci. V pořadí třetí nejvýznamnější skupina s názvem Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování představuje v podstatě významnou logistickou funkci, a to skladování, (viz Příloha 3). V této skupině bylo identifikováno 6 podskupin charakteristik, z nichž početně nejvýznamnější byla odpovídající velikost skladů. Tato podskupina se tedy zabývala otázkou dostatečné kapacity lokality z hlediska skladování. Naopak druhá podskupina řešila požadavky především skladovaného materiálu, surovin, polotovarů, komponentů, součástí a hotových výrobků (požadavky na skladovací podmínky ‐ např. teplota, vlhkost, proudění vzduchu). Je s podivem, že podskupinu Snadná manipulace navrhl pouze jeden respondent. Tento fakt, přestože náročnost manipulace je jednou z limitujících charakteristik kvality skladování, spočívá mimo jiné i v tom, že sklady s dostatečnou kapacitou budou současně mít potřebné množství manipulačního prostoru (podobně jako podskupina Uspořádání skladů má vliv na komfort manipulace) a že Technické řešení skladů charakterizuje svým způsobem i manipulaci. Skupina charakteristik, která se zabývá odpovídající nabídkou práce v dané lokalitě, naráží u řady respondentů na fakt, že nemají dostatek kvalitního personálu, který by 109
umožňoval hladký průběh logistických funkcí v podniku. V rámci této skupiny charakteristik, jak bude patrné z Přílohy 4, byly analyzovány i charakteristiky tradice dané činnosti v lokalitě (nejen z pohledu kvalitní nabídky práce od zkušených pracovníků, často s rodinnou tradicí, ale také z hlediska marketingového, neboť zákazník přisuzuje výrobku nebo službě z osvědčené lokality vyšší hodnotu). Skupina charakteristik označená názvem Strategická poloha charakterizuje vhodnost lokality v celkovém tržním kontextu. Tato skupina charakteristik měla stejný počet zastoupení u respondentů jako skupina Nabídka odpovídajících pracovních sil. Podskupina Vzdálenost k hranicím zvýrazňuje významnou roli mezinárodního obchodu a podskupina Blízkost / součást většího města pak definuje vzdálenost k místu odbytu, resp. místo s pravděpodobně vysokým počtem zákazníků (záleží ovšem na činnosti podniku). Příloha 5 znázorňuje počty výskytů jednotlivých podskupin. Požadavky respondentů na vybavení objektu charakterizuje v pořadí šestá skupina charakteristik. Dvě z podskupin identifikují potřebu dostatečného prostoru (Dostatek prostoru pro nákladní automobily a Dostatek prostoru pro manipulaci). Tyto podskupiny jsou do skupiny zahrnuty z toho důvodu, že dostatek prostoru pro nákladní automobily může být řešen například realizací kruhového objezdu a dostatek prostoru pro manipulaci pak vybudováním expedičních prostor atd. Požadavky respondentů jsou uvedeny v Příloze 6. Na problematiku bezpečnosti upozornili respondenti v rámci šetření také. Většina respondentů formulovala bezpečnost v obecné rovině. Jeden z respondentů upozornil na problematiku záplavových oblastí (významnost této charakteristiky je zajisté vyšší a jiné výskyty by se objevily v případě dotazování v roce 2002). Pro úplnost je v Příloze 7 uveden přehled výskytů pro Bezpečnostní hledisko. Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst je název další ze skupin charakteristik. Tato skupina je rozdělena na 4 podskupiny s tím, že je věnována pozornost jak výrobě,příjmu tak i expedici. V této skupině se odrazily i plány 110
managementu podniků v oblasti budoucího vývoje. Počty výskytů u jednotlivých podskupin jsou patrné z Přílohy 8. Na fakt, že logistický objekt není možné zasadit do krajiny izolovaně, a současně i na důraz kladený v současné logistice na out‐sourcing, upozorňuje skupina charakteristik nazvaná jako Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.). Zvýhodněny budou na základě této skupiny charakteristik ty lokality, které jsou součástí průmyslových zón, případně logistických areálů a center, jak je patrno z Přílohy 9. V kontextu s předchozí skupinou charakteristik, které apelují na nutnost napojení na ostatní podniky, upozorňuje další analyzovaná skupina charakteristik na fakt, že logistický objekt vzniká za určité situace podniku (plánovaná nebo realizovaná výroba, lokalizace mateřské firmy a dalších poboček atd.). Počet výskytů u 5 podskupin je znázorněn v Příloze 10. Spádovost lokality, přestože by bylo možné ji začlenit do skupiny strategické polohy, představuje další ze skupiny charakteristik. Důvodem, proč je tato skupina brána v potaz samostatně, je důraz respondentů na tuto charakteristiku. Pro jednotnost ztvárnění je i tato skupina charakteristik vyjádřena formou tabulky (viz Příloha 11). Poslední ze získaných skupin charakteristik je skupina Kvalita a úroveň objektu. Tato skupina je na základě odpovědí respondentů rozdělena do 6 podskupin, jejichž názvy a zastoupení u respondentů v prvním kole šetření jsou patrné z Přílohy 12. Z marketingového hlediska je důležitá podskupina Prestiž lokality – dobrá adresa, z hlediska strategického plánování pak Potenciál regionu.
111
5.3.2 Opakované šetření V rámci druhé kola šetření v roce 2008 bylo osloveno 50 nových respondentů, kteří rozšířili původní soubor 61 manažerů. Cílem druhého kola šetření bylo dále rozšířit objem znalostí, se kterými bude pracovat ES. Odpovědi respondentů byly rozděleny do stejných skupin charakteristik jako v prvním kole šetření. Celkový počet získaných podskupin charakteristik byl 75 (oproti 64 v prvním kole šetření, které proběhlo v roce 2006). Stejně jako v prvním kole byly identifikovány i charakteristiky patřící do skupiny Náklady a další faktory finančního rázu, a ty byly pro svoji kvantitativní povahu ze zkoumání vyloučeny. Výčet získaných podskupin u této kategorie byl stejný jako v roce 2006, jen byla identifikována nová charakteristika ‐ Společný areál více firem (dělba nákladů). Počty výskytů jednotlivých skupin charakteristik je uveden na Obr. 20.
Počet výskytů - 2. kolo šetření 50 45 40
43
Počet výskytů
35 30
34
25 20 15 10
22
16 12
13
13
12
12
5
3
1
Do pr av ní d
os tu pn In os fra t St st ru ra kt te ur gi Na ck a bí á dk p ol a oh pr Be a a co zp vn eč íc no Kv h st si al ní l it a hl ed a úr is ko ov Sk eň la ob do je va kt cí u p Do od m st ín at ky ek pr Vy os ba to ru ve ní ob je Kv kt al u i ta Ná z va áz S zn pá em os do í tn vá a ob os la ta st tn íč in no st i
5 0
Obr. 20: Počet výskytů odpovědí obsahujících kvalitativní charakteristiky sečtené v jednotlivých skupinách Zdroj: vlastní šetření
112
Na rozdíl od prvního kola šetření se nejčastěji respondenti vyjadřovali ke skupině Dopravní dostupnost (43 výskytů), následně pak k Infrastruktuře (34), Strategické poloze (22) a Nabídce pracovních sil (16). Celkový výčet skupin charakteristik je následující (viz Tab. 6): • Dopravní dostupnost, • Infrastruktura, • Strategická poloha, • Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / kvalifikované), • Bezpečnostní hledisko, • Kvalita a úroveň objektu, • Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování, • Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst, • Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …), • Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.), • Spádová oblast, • Návaznost na ostatní činnosti. Tab. 6: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik Podskupina charakteristik
Název skupiny
Počet firem
Infrastruktura
Dálnice a silnice 1. třídy
28
Dopravní dostupnost
MHD
15
Dopravní dostupnost
‐‐‐‐‐‐
14
Dopravní dostupnost
Pro dodavatele a odběratele
12
Skladové kapacity, vybavení Velikost skladů, kapacita skladu,
12
podmínky
skladování Bezpečnostní hledisko
‐‐‐‐‐‐
10
Infrastruktura
‐‐‐‐‐‐‐
10 113
Vybavení objektu (nakládací Parkovací plochy
9
rampa, parkovací plochy, zpevněné
plochy
krátkodobému
ke
skladování,
…) Spádová oblast
‐‐‐‐‐
8
Strategická poloha
‐‐‐‐‐‐
7
Dopravní dostupnost
Pro zaměstnance
6
Dostatek
prostoru
pro ‐‐‐‐‐‐‐
5
logistické výkony a budoucí růst Infrastruktura
Železnice
Nabídka
odpovídajících ‐‐‐‐‐‐
pracovních
sil
(levné
5 5
/
kvalifikované) Náklady a další faktory Nízké provozní náklady
5
finančního rázu Skladové kapacity, vybavení Kvalita skladování ‐ Odpovídající 5 skladu,
podmínky podmínky (teplota, vlhkost, tlak,
skladování
…)
Strategická poloha
Blízkost / součást většího města
5
Strategická poloha
Centrální poloha v rámci ČR
5
Dostatek
prostoru
pro Parkovací prostory, prostory pro 4
logistické výkony a budoucí otáčení kamiónů a nákladních růst
automobilů, mezisklad
Infrastruktura
Inženýrské sítě
4
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
V rámci druhého kola šetření nebyly některé Charakteristiky identifikovány, jinými slovy je nezmínil ani jeden z respondentů. Přehled charakteristik, které respondenti v druhém kole šetření opomenuli, je uveden v Příloze 13. 114
Na druhou stranu 2. kolo šetření s sebou přineslo řadu nových podskupin charakteristik, které obohatily soubor znalostí kvalitativních charakteristik, které mají vliv na hodnocení vhodnosti lokality pro logistický objekt. Přehled nových podskupin charakteristik je uveden v Tab. 7. Druhé kolo šetření poukázalo na fakt, že důležitým aspektem při hodnocení vhodnosti lokality může být i to, zda je objekt umístěn mimo bytovou zástavbu (nižší hygienické požadavky – např. hlučnost provozu, méně komplikací při realizaci silniční dopravy, absence zhoršování image podniku v souvislosti s negativními sousedskými vztahy atd.). Dalším důležitým kritériem hodnocení je skutečnost, jestli podnik splňuje kladené nároky na hygienu a reprezentativnost objektu (a lokality). Z pohledu uspořádání objektu je vhodné, aby bylo možné oddělit provozní vstup a vstup pro zákazníky. Tab. 7: Nové charakteristiky získané v 2. kole šetření Podskupina charakteristik
Název skupiny
Počet výskytů
Strategická poloha
Mimo bytovou zástavbu
3
Kvalita a úroveň objektu
Hygienické podmínky
2
Kvalita a úroveň objektu
Reprezentativnost objektu
2
Kvalita a úroveň objektu
Oddělení hlavního vstupu pro
1
zákazníky a provozních prostor Strategická poloha
Blízkost strategického partnera
Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací Showroom plochy,
zpevněné
plochy
ke
1 1
krátkodobému
skladování, …) Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací Vlastní zdroj vody plochy,
zpevněné
plochy
ke
1
krátkodobému
skladování, …) Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací Možnost externího skladování plochy,
zpevněné
plochy
ke
krátkodobému
skladování, …) Zdroj: vlastní výzkum
115
1
Z hlediska strategické polohy je také příhodné zvážit vzdálenost ke strategickému partnerovi. Nově identifikovanou charakteristikou vybavení objektu je Showroom ke prezentování výrobků příp. služeb zákazníkovi. Z hlediska zeštihlování provozu je také vhodné ověřit možnost externího skladování. 5.3.3 Souhrnné výsledky za dvě kola šetření Následující podkapitola se věnuje souhrnným výsledkům obou kol šetření. Obsahuje tedy zpracované informace od 111 respondentů. Tyto výsledky byly sjednoceny a zpracovány tak, aby byl získán výsledný počet výskytů jednotlivých charakteristik a relativní četnosti jednotlivých skupin charakteristik. Relativní četnosti výskytů jednotlivých skupin charakteristik jsou uvedeny na Obr. 21. Jednotlivé skupiny jsou v grafu seřazeny podle počtu výskytů, tj. dle celkové četnosti zastoupení podskupin v rámci skupiny charakteristik. Nejčastěji uváděnou skupinou charakteristik (resp. soubor nejčastěji uváděných charakteristik, které byly sjednoceny do skupiny) je skupina Dopravní dostupnost s 20,9 % podílem na celkovém souboru. Hned za touto první skupinou je skupina Infrastruktura s 20,3 % relativní četností. Obě tyto skupiny vyjadřují jeden z hlavních pilířů logistiky, a to dopravu a práci s hmotnými a nehmotnými toky. Výrazně menší váhu, ale stále významný podíl, má skupina Strategická poloha s 9,5 %. Suma těchto tří skupin charakteristik tvoří více než padesáti procentní podíl na celkovém souboru odpovědí respondentů (50,7 %). Z uvedeného vyplývá, že každá druhá respondentem identifikovaná charakteristika spadá do těchto tří nejvýznamnějších skupin. Z celkových 444 uvedených charakteristik patří 93 do skupiny Dopravní dostupnost, 90 do Infrastruktury a 42 do skupiny Strategická poloha, celkem se jedná tedy o 225 výskytů. Na základě těchto údajů je možné konstatovat, že v průměru každý respondent uvedl 4 charakteristiky, přestože bylo požadováno až 5 charakteristik. 116
Dopravní dostupnost
Relativní četnosti výskytu skupin charakteristik Infrastruktura
Strategická poloha
4%
Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování
3% 3% 21%
5%
Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / kvalifikované)
6%
Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …)
6%
Bezpečnostní hledisko
Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst
6% 21%
Kvalita a úroveň objektu
6%
9%
Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.)
10%
Spádová oblast
Návaznost na ostatní činnosti
Obr. 21: Relativní četnosti výskytu skupin charakteristik Zdroj: vlastní výzkum
Tedy v průměru identifikovalo některou z charakteristik ze skupiny Dopravní dostupnost osm z deseti respondentů, u Infrastruktury také osm z deseti a u Strategické polohy čtyři z deseti respondentů. Na druhé straně Návaznost na ostatní činnosti výslovně identifikoval jen jeden z deseti respondentů. Rozložení intenzity výskytů jednotlivých charakteristik mezi respondenty je patrné z Obr. 22.
117
Podíl respondentů identifikujících některou z charakteristik ve skupině 100% 90% 80% 70%
podíl respondentů, kteří neidentifikoval i charakteristiku v dané skupině podíl respondentů, kteří identifikovali charakteristiku v dané skupině
60% 50% 40% 30% 20%
ti os
t
í
čin n
as ob l
ta t
ní
vá
os
ád o N
áv a
zn o
st
na
Sp
úr ov eň a
D
os t
Kv al ita
zá ze m
je kt u ob
a y vý ko n pr o
st or u pr o
at ek
Kv al ita
ko di s st
no zp eč Be
a dk N
ab í
le ní h
ío ba ve n
pr íc h jíc da
po ví od
Vy
ac ov ní
ac ity ka p ov é
la d Sk
bj ek tu
si l ch
d. at
ha lo po ick á eg
ra s
tru St ra t
In f
D
op r
av ní d
os tu p
no
st
kt ur a
0%
rů st
10%
Obr. 22: Podíl respondentů identifikujících některou z charakteristik ve skupině Zdroj: vlastní výzkum
Nejčastěji hodnocené podskupiny charakteristik, které mají vliv na kvalitativní vhodnost lokality pro vybudování logistického objektu, jsou uvedeny v Tab. 8. Tab. 8: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik za obě kola šetření celkem Název skupiny
Charakteristika
Infrastruktura
Dálnice a silnice 1. třídy
Počet výskytů 40
Dopravní dostupnost
‐‐‐‐‐‐‐
29
Dopravní dostupnost
MHD
25
Dopravní dostupnost
Pro dodavatele a odběratele
25
118
Skladové kapacity, vybavení skladu, Velikost skladů, kapacita
19
podmínky skladování Infrastruktura
‐‐‐‐‐‐‐
18
Bezpečnostní hledisko
‐‐‐‐‐‐‐
17
Vybavení objektu (nakládací rampa, Parkovací plochy
13
parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …) Dostatek prostoru pro logistické výkony Dostatek prostoru pro budoucí růst
11
a budoucí růst Nabídka odpovídajících pracovních sil Kvalifikace, tradice
11
(levné / kvalifikované) Spádová oblast
‐‐‐‐‐‐‐
11
Nabídka odpovídajících pracovních sil ‐‐‐‐‐‐‐
10
(levné / kvalifikované) Strategická poloha
‐‐‐‐‐‐‐
10
Strategická poloha
Blízkost / součást většího města
9
Strategická poloha
Centrální poloha v rámci ČR
9
Dopravní dostupnost
Pro zaměstnance
8
Dostatek prostoru pro logistické výkony ‐‐‐‐‐‐‐
8
a budoucí růst Infrastruktura
Železnice
7
Kvalita a úroveň objektu
Klidné prostředí
7
Nabídka odpovídajících pracovních sil Levná síla
7
(levné / kvalifikované) Skladové kapacity, vybavení skladu, Kvalita skladování ‐ Odpovídající 7 podmínky skladování
podmínky (teplota, vlhkost, tlak, …)
Dopravní dostupnost
Kamiony 119
6
Infrastruktura
Inženýrské sítě
6
Kvalita zázemí (úroveň servisních firem Součást průmyslové zóny
6
v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Bezpečnostní hledisko
Zabezpečení objektu
Dostatek prostoru pro logistické výkony Parkovací a budoucí růst
otáčení
5
prostory, kamiónů
prostory a
pro 5
nákladních
automobilů, mezisklad Kvalita a úroveň objektu
Prestiž lokality ‐ dobrá adresa
5
Náklady a další faktory finančního rázu
Nízké provozní náklady
5
Návaznost na ostatní činnosti
Dostupné
podnikové
vzdálenost
od
vstupy, 5
výrobní
linky,
bezprostřední napojení skladů na výrobní linku Strategická poloha
Centrální poloha v rámci Evropy
5
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Celkový počet výskytů charakteristik v rámci jednotlivých skupin prezentuje Tab. 9. Jednotlivé skupiny byly seřazeny podle důležitosti, tj. podle počtu výskytů v dané skupině. Počet výskytů charakteristik v rámci obou kol šetření ovšem neprezentuje významnost těchto charakteristik při hodnocení lokality pro logistický objekt. Důležitý je spíše fakt, že tyto charakteristiky byly v rámci šetření identifikovány a byly zařazeny do báze znalostí.
120
Tab. 9: Četnosti výskytu charakteristik v jednotlivých skupinách za obě kola šetření celkem Počet výskytů v rámci skupiny
Název skupiny Dopravní dostupnost
93
Infrastruktura
90
Strategická poloha
42
Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky 39 skladování Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / 28 kvalifikované) Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací 27 plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …) Bezpečnostní hledisko
26
Dostatek prostoru pro logistické výkony a 25 budoucí růst Kvalita a úroveň objektu
21
Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, 17 součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Spádová oblast
12
Návaznost na ostatní činnosti
11
Suma výskytů
431
Zdroj: vlastní výzkum
Jak je patrné z Obr. 23, jsou velké rozdíly mezi výskyty v rámci jednotlivých skupin. Rozdílné zastoupení v odpovědích respondentů má jistou vypovídající hodnotu, ale není možné na jejich základě stanovit například konkrétní váhy důležitosti 121
jednotlivých skupin při hodnocení lokality. Tento fakt je způsoben především charakterem výzkumu, který měl spíše kvalitativní povahu, a také rozsahem respondentského souboru. Důležité také je, že jednotlivá kritéria mohou mít rozdílnou váhu při hodnocení lokalit pro různé typy objektů.
Počty výskytů v rámci skupiny za obě kola šetření
90
80
70
60
50
40
30
Návaznost na ostatní činnosti
Spádová oblast
Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí,
Kvalita a úroveň objektu
Dostatek prostoru pro logistické výkony a
0
Bezpečnostní hledisko
Skladové kapacity, vybavení skladu, Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / Vybavení objektu (nakládací rampa,
10 Strategická poloha
Infrastruktura
20
Dopravní dostupnost
Počet výskytů v rámci skupiny
100
Obr. 23: Počty výskytů v rámci skupiny za obě kola šetření Zdroj: vlastní výzkum
Získané odpovědi vypovídají o názorech respondentů. Je zřejmé, že charakteristiky, které zástupci podniků označili za rozhodující, jsou ovlivněny také oborem a oblastí, kde podniky působí. Neopomenutelný je také aktuální stav, ve kterém se podnik nachází. Podnik, který v okamžiku dotazování řešil problém týkající se polohy objektu, bude o tomto problému hovořit i v rámci dotazování. Naopak podnik, který případnou výhodu lokality již využívá, si jí nemusí být vůbec vědom.
122
5.3.4 Sjednocení skupin charakteristik V rámci šetření bylo získáno 12 (respektive 13, ale 13. skupina, tj. Náklady a další faktory finančního rázu, byla pro svoji kvantitativní povahu vyloučena z kvalitativního hodnocení) skupin charakteristik. Pro účely hodnocení možných lokalit pro logistický objekt prostřednictvím identifikovaných charakteristik je tento rozsah skupin v rámci vytvářené metody, která pracuje se získanou bází znalostí, příliš vysoký pro zamýšlené uživatele. Z tohoto důvodu bylo nezbytné přikročit k redukci počtu skupin charakteristik. Důvody, které k tomuto kroku vedly, byly dva. Prvním důvodem byla snaha o maximální zjednodušení hodnotícího procesu pro uživatele, logistické manažery, kteří mají za úkol podílet se na hodnocení a tedy strategickém rozhodování podniku. Dalším důvodem je úsilí o snadnou vizualizaci výsledků hodnocení. Z těchto důvodů byl hledán způsob, jak počet skupin charakteristik snížit na vhodný počet a současně nepřipravit uživatele chystané metody o informace shromážděné na základě šetření. Použitým způsobem bylo sjednocení vždy několika skupin do jedné skupiny na základě příbuznosti, toto sjednocení provedl autor metody. První z těchto skupin (řazeny abecedně, nikoliv podle významnosti) představuje Dopravní dostupnost. Tato skupina, spolu s druhou v pořadí, je tvořena pouze původní skupinou nazvanou stejně. Důvodem, proč je skupina ponechána samostatně, je její významnost, která je patrná z počtu výskytů v rámci šetření. Stejným způsobem, na základě jedné výchozí skupiny, vznikla skupina charakteristik Infrastruktura. Z abecedního hlediska první sjednocenou skupinou je až Kvalita lokality, která představuje původní skupiny Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.), Bezpečnostní hledisko a Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / kvalifikované). Další nově vzniklou skupinou, která představuje sjednocení 4 skupin, a to Kvalita a úroveň objektu, Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst, Skladové kapacity, vybavení skladu, 123
podmínky skladování a Vybavení objektu. Poslední skupinou, která vznikla na základě šetření, je skupina nazvaná Strategická poloha, jež obsahuje následující výchozí skupiny: Strategická poloha, Návaznost na ostatní činnosti a Spádová oblast. Šestou skupinou charakteristik je skupina označená v rámci metody jako Ostatní. Důvodem vzniku této skupiny je zajištění univerzálnosti využití metody. Do této skupiny je třeba zahrnout všechny další charakteristiky, které hodnotící tým identifikoval a jsou tak specifické (a vázané na konkrétní situaci a potřeby firmy, stejně tak na daný typ logistického objektu), že je není možné, příp. výhodné, zařadit do některé z předchozích pěti skupin. Struktura hodnotících charakteristik je uvedena v Příloze 14. Tab. 23 představuje výčet charakteristik, na které by měl být brán zřetel při hodnocení lokality. V rámci šetření názorů logistických manažerů byl výchozí předpoklad určit váhy jednotlivých skupin na celkovém hodnocení podle výskytů jednotlivých možností. Tento postup ale není z obecného pohledu vhodný, v podstatě není možné obecně stanovit váhy jednotlivých skupin pro všechny typy logistických objektů současně tak, aby byla pokryta i různá odvětví, ve kterých podniky působí. Z tohoto důvodu se autor rozhodl neurčovat váhy jednotlivých skupin a nechat je v navzájem rovnocenném postavení, a tedy nevymezit rozdílný vliv jednotlivých skupin na celkovém hodnocení lokality.
124
5.4 Postup při hodnocení lokality Při hodnocení lokality je podstatným faktem skutečnost, že lokality hodnotí v podniku vždy stejný tým hodnotitelů, eventuelně jednotlivec (což ovšem není příliš vhodné jak pro omezený profesní rozhled jednotlivce, tak pro vyšší míru subjektivity hodnocení). Lze tedy předpokládat, že hodnotící tým bude hodnotit všechny lokality, které přicházejí do úvahy stejným způsobem. V konečném důsledku tedy skutečnost, že se nemění obsazení hodnotícího týmu, povede k tomu, že bude možné hodnocení jednotlivých lokalit mezi sebou srovnat. Není možné pověřit jiný tým hodnocením jedné lokality a další tým hodnocením lokality druhé. Pokud by k tomuto došlo, nebylo by možné srovnávat výsledné hodnocení jednotlivých lokalit (pakliže by nebyla vypracována konkrétní metodika hodnocení zcela specifická pro daný podnik, region, momentální situaci a také aktuální stav a potřeby podniku). Jednotlivé skupiny charakteristik můžeme hodnotit až po shlédnutí všech lokalit, které byly vybrány jako potenciální varianty. Pro efektivnější a také jednoznačnější hodnocení lokalit je vhodné nejprve provést předvýběr z lokalit a zúžit jejich počet maximálně na 5. Poté, co byly shlédnuty vytipované lokality a zaznamenány charakteristiky, je reálné přistoupit k hodnocení jednotlivých skupin charakteristik. Pro snadnou prezentaci výsledků hodnocení a současně zajištění širšího spektra byla zvolena hodnotící škála od 0 do 10. Hodnota 0 představuje stav, kdy lokalita dané skupině charakteristik absolutně nevyhovuje. Pokud by se mezi lokalitami, které prošly předvýběrem objevilo takovéto hodnocení, je vhodné lokalitu vyřadit z výběru, jelikož jedno z rozhodujících kritérií je naprosto nevhodné pro logistický objekt a lokalita by se v budoucnu stala pro podnik spíše přítěží než zdrojem konkurenčních výhod. Hodnota 10 pak signalizuje, že v dané oblasti si lze jen velmi těžko představit lokalitu, která by mohla lépe splňovat požadavky v dané skupině charakteristik. Údaje uvedené v Tab. 23 pak představují vodítko pro hodnotící tým, na co by se při 125
hodnocení měl zejména zaměřit a např. jaké vybavení objektu je možné z pohledu ostatních logistických odborníků. 5.4.1 Příklad hodnocení fiktivních lokalit včetně skupiny Ostatní Po provedení prohlídky všech zvolených lokalit a jejich obodování v rámci jednotlivých skupin je vhodné hodnocení i vizualizovat. Pro ilustraci bylo použito hodnocení fiktivních lokalit A, B a C. Současně byly lokalitám náhodně přiděleny různé bodové hodnoty v rámci jednotlivých skupin, viz Tab. 10. Tab. 10: Příklad hodnocení fiktivních lokalit Fiktivní lokalita A
Fiktivní lokalita B
Fiktivní lokalita C
10
1
5
Infrastruktura
8
7
10
Kvalita lokality
5
9
4
Kvalita objektu
4
10
7
Strategická poloha
3
8
8
Ostatní
9
7
1
Skupina charakteristik Dopravní dostupnost
Zdroj: fiktivní údaje
V tomto případě není podstatné, jaké charakteristiky byly hodnoceny v rámci skupiny Ostatní, neboť se jedná o fiktivní hodnocení. V opačném případě by bylo nezbytné nejdříve charakterizovat klíčové charakteristiky v této skupině a teprve poté přejít k vlastnímu hodnocení lokalit. Graficky je možné tuto situaci (znázorněnou Tab. 10) vyjádřit prostřednictvím paprskového grafu následujícím způsobem – viz Obr. 24. Z uvedeného obrázku je patrné, že fiktivní lokalita 126
A představuje ideální stav z hlediska Dopravní dostupnosti, velmi dobře na tom také je z hlediska Infrastruktury a také v oblasti ostatních charakteristik. Naopak slabiny lokality spočívají v hodnocení kvality lokality a objektu. Poloha lokality ze strategického pohledu je velmi špatná. Fiktivní lokalita B naopak představuje lokalitu s velmi špatnou dopravní dostupností, ale v oblasti ostatních charakteristik je tato lokalita velmi dobře hodnocena. Nejméně vhodnou lokalitou se jeví fiktivní lokalita C, která představuje lokalitu s nižší kvalitou lokality a zaostávající především v oblasti ostatních charakteristik.
Hodnocení fiktivních lokalit Dopravní dostupnost 10 8 Ostatní
6
Infrastruktura
4 2 0
Strategická poloha
Kvalita lokality
Kvalita objektu
Fiktivní lokalita A Fiktivní lokalita B Fiktivní lokalita C
Obr. 24: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení fiktivních lokalit Zdroj: fiktivní údaje
127
Je obtížné rozhodnout, zda zvolit fiktivní lokalitu A nebo B. Záleží na charakteru činnosti podniku. Pokud by byl podnik zaměřen na činnosti, v rámci kterých jsou omezeny hmotné toky, bylo by vhodné zvolit lokalitu B. Pokud je naopak pro podnik charakteristický vysoký pohyb hmotných toků a služeb, byla by vhodnější lokalita A. 5.4.2 Varianta s celkově nízkým hodnocením Pokud by při hodnocení došel hodnotící tým k závěrům, které by byly podobné situaci v Tab. 11, bylo by vhodné poohlédnout se po jiných lokalitách. Toto doporučení je patrné také z Obr. 25. Tab. 11: Příklad celkově nízkého hodnocení všech lokalit Fiktivní lokalita D
Fiktivní lokalita E
Fiktivní lokalita F
4
4
5
Infrastruktura
3
5
4
Kvalita lokality
2
2
4
Kvalita objektu
1
6
3
Strategická poloha
3
4
2
Ostatní
4
2
6
Skupina charakteristik Dopravní dostupnost
Zdroj: fiktivní údaje
128
Varianta s celkově nízkým hodnocením Dopravní dostupnost 10 8 Ostatní
6
Infrastruktura
4 2
Fiktivní lokalita D
0
Fiktivní lokalita E Fiktivní lokalita F
Strategická poloha
Kvalita lokality
Kvalita objektu
Obr. 25: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ varianta s celkově nízkým hodnocení Zdroj: fiktivní údaje
5.4.3 Hodnocení lokalit bez kategorie Ostatní V případě, že se podnik rozhodne nevyužít možnosti hodnocení v rámci skupiny charakteristik Ostatní, probíhá hodnocení naprosto stejným způsobem jako u varianty, kdy dochází k hodnocení i kategorie Ostatní. Tato varianta je možná, pokud se jedná o lokalitu určenou pro běžný typ objektu, kdy jsou veškeré hodnotící charakteristiky zahrnuty v ostatních pěti kategoriích.
129
Rozdíl je pouze ve skutečnosti, že se podnik může rozhodnout kategorii Ostatní nehodnotit vůbec (viz Obr. 26). Tato varianta s sebou ovšem přináší problém, odlišnosti s hodnocením jiných lokalit pro jiné typy objektů v rámci podniku a tedy nemožnost srovnání napříč lokalitami. Jiný pohled přináší Obr. 27. V tomto případě mají všechny hodnocení různých typů lokalit v rámci podniku stejný vzhled a je s nimi možné pracovat stejným způsobem, tato varianta je přínosná i z toho důvodu, že je možné využít identický výpočet pro stanovení obsahu hodnocení jednotlivých lokalit. Hodnocení fiktivních lokalit bez kategorie Ostatní Dopravní dostupnost 10 8 6 Strategická poloha
4
Infrastruktura
2
Fiktivní lokalita G
0
Fiktivní lokalita H Fiktivní lokalita I
Kvalita objektu
Kvalita lokality
Obr. 26: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení a vizualizace bez kategorie Ostatní Zdroj: fiktivní údaje
130
Hodnocení fiktivních lokalit vč. kategorie Ostatní (hodnocenou nulou) Dopravní dostupnost 10 8 6
Ostatní
Infrastruktura
4 2
Fiktivní lokalita G Fiktivní lokalita H
0
Fiktivní lokalita I
Strategická poloha
Kvalita lokality
Kvalita objektu
Obr. 27: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení a vizualizace vč. kategorie Ostatní s nulovými hodnotami Zdroj: fiktivní údaje
V obou případech (Obr. 26 a Obr. 27) je pracováno s fiktivními daty z Tab. 12. Tab. 12: Příklad fiktivního hodnocení lokalit vč. nulových hodnot kategorie Ostatní Fiktivní lokalita G
Fiktivní lokalita H
Fiktivní lokalita I
10
1
5
Infrastruktura
8
7
10
Kvalita lokality
5
9
4
Kvalita objektu
4
10
7
Strategická poloha
3
8
8
Ostatní
0
0
0
Skupina charakteristik Dopravní dostupnost
Zdroj: fiktivní údaje
131
5.5 Komparace jednotlivých lokalit Jedním z požadavků uživatelů na nově vytvořenou metodu výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt byl apel na snadnou a jednoznačnou komparaci výsledků hodnocení. Model hodnocení zajišťuje prostřednictvím uživatelského rozhraní Microsoft Office Excel vizualizaci v paprskovém grafu a současně i bodové hodnocení za jednotlivé skupiny charakteristik a průměr za lokalitu celkem. Vzhledem k charakteru průměru jako statistické veličiny není vhodné lokality porovnávat pouze na jeho základě. Lokality by bylo samozřejmě možné porovnat i na základě mediánu, ale jako vhodnější se z uživatelského hlediska jeví spojení numerické i grafické komparace, a to tak, že bude vypočten obsah plochy hodnocení jednotlivých lokalit. Obsah plochy pak poslouží ke snadnějšímu srovnání lokalit a k formulaci doporučení. 5.5.1 Výpočet plochy hodnocení u jednotlivých lokalit Vzhledem k výše uvedenému požadavku na možnost srovnání ploch jednotlivých hodnocení lokalit, přistoupil autor práce k vypracování vhodného postupu pro výpočet ploch u jednotlivých lokalit. Tento výpočet je založen na goniometrických funkcích a vychází se situace již ilustrované na obrázku č. 28. Vzhledem ke skutečnosti, že již byl definitivně stanoven počet skupin charakteristik, se kterými nově vytvářená metoda hodnocení lokalit pracuje, je možné vypracovat postup pro výpočet souřadnic udávajících hodnocení lokalit na úrovni jednotlivých charakteristik. Pro výpočet plochy je nezbytné znát souřadnice jednotlivých vrcholů v paprskovém grafu. Tyto souřadnice je možné vypočítat na základě znalosti bodového hodnocení skupin charakteristik. Postup určování souřadnic ilustruje Tab. 13 . Jak z této tabulky a Obr. 28 vyplývá, odpovídají souřadnice X a Y jednotlivých vrcholů hodnocení vždy výškám v pravoúhlých trojúhelnících. Jak je z nákresu patrné, v případě šestiúhelníku se jedná o tyto úhly: alfa roven 60° a beta roven 30°.
132
Obr. 28: Návrh využití goniometrických funkcí pro výpočet souřadnic jednotlivých vrcholů Zdroj: vlastní práce
Výjimku tvoří skupiny charakteristik Dopravní dostupnost, kde souřadnice Y odpovídá přímo získanému hodnocení a souřadnice X je rovna 0, stejná situace nastává i u skupiny charakteristik Kvalita objektu s tím rozdílem, že souřadnice Y odpovídá negaci hodnoty. Na základě goniometrických funkcí je tedy možné určit souřadnice jednotlivých vrcholů grafického hodnocení a pomocí vzorce p = ½ {x1 (y2 – yn) + x2 (y3 – y1) + x3 (y4 – y2) + … + xn (y1 – yn‐1)}; 133
p = ½ {y1 (x2 – xn) + y2 (x3 – x1) + y3 (x4‐ x2) + … + yn (x1 – xn‐1)} (Čuřík, 1944, str. 276) je možné stanovit obsah plochy obsaženou hodnocením konkrétní lokality. Obsah plochy v případě ideální lokality, tedy lokality, která je u všech skupin charakteristik vč. Skupiny ostatní hodnocena maximem, je 259,8 čtverečních jednotek. V případě, kdy není hodnocena skupina Ostatní je ideální plocha rovna 173,2 čtverečním jednotkám. Tab. 13: Postup určení jednotlivých souřadnic hodnocení lokality Souřadnice vrcholů grafického hodnocení
Kvalita lokality
Infrastruktura
sin60°* hodnocení
sin60° *hodnocení
(‐1)* sin30° *hodnocení Zdroj: vlastní práce
sin30° *hodnocení
X
Y
Dopravní dostupnost
Ostatní
Strategická poloha
Kvalita objektu
0
(‐1)* sin60° *hodnocení
(‐1)* sin60° *hodnocení
0
hodnocení
sin30° *hodnocení
(‐1)* sin30° *hodnocení
(‐1)* hodnocení
134
5.6 Individuální hodnocení lokality Při hodnocení lokality nepředstavuje individuální hodnocení ideální postup. Z hlediska zajištění větší objektivity a systematičtějšího pohledu na celý problém nestačí pouze dostatečná báze znalostí poskytnutá v rámci předkládané metody, ale také dostačující zapojení zainteresovaných stran. V případě hodnocení lokality pro logistický objekt jde o oslovení zástupců podniku v rámci různých profesí, ať už se jedná o logistika, zástupce výroby a marketingu a další. Způsobů, jak zainteresované strany zapojit, je několik. Jako nejběžnější uvádí Doležal, Máchal a Lacko (2009, str. 53) následující: • dotazníkové šetření, • on‐line diskuzní fórum, • pracovní skupina, • individuální setkání, • neformální setkání, • organizace společných projektů, • telefonní podpora. Z hlediska metody hodnocení vhodné lokality pro logistický objekt, zejména pro významnost rozhodnutí a jeho dlouhodobé dopady na úroveň služeb, je vhodné vytvořit pracovní skupinu, eventuelně přistoupit k celému rozhodovacímu problému jako k projektu se všemi výhodami, které projektové řízení přináší.
135
5.7 Aplikační část V rámci výsledků disertační práce byla vypracována i Case study pro názornou ilustraci významnosti kvalitativních charakteristik při volbě vhodné lokality pro logistický objekt. Tuto ukázku aplikace nové metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt bude možné využít v předmětech zabývajících se logistikou i rozhodovacími problémy. Pro aplikaci metody volby vhodné lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních charakteristik byly zvoleny střediska školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (dále ŠLP), tedy organizační součásti Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Tři střediska ŠLP byla zvolena z důvodu zaručení podobnosti lokalit, resp. jejich obdobného hospodářského zaměření, tj. poskytování zázemí vědecké a pedagogické činnosti, obhospodařování univerzitního majetku, zejména obhospodařování lesů. Ze stejného důvodu nebyly zvoleny jiné lokality. Vybrána byla následující střediska (viz Obr. č. 29): • Dřevosklad Adamov, • Výzkumná stanice Křtiny, • Pila Olomučany. Pila Olomučany představuje moderní provozovnu, která byla vybudována na zelené louce v roce 1993. Areál je vybaven pilnicemi, manipulační linkou, pařící komorou, čerpací stanicí PHM, čističkou odpadních vod a také ekologickou kotelnou na dřevní odpad. Dřevosklad Adamov je situován do prostoru železniční trati Brno – Česká Třebová. Jeho pozice je tedy vhodná zejména z hlediska přepravy dlouhého a krátkého dříví. V dřevoskladu jsou prováděny mimo jiné tyto činnosti: doprava dříví, manipulace a druhování dříví, nakládání a maloprodej dříví.
136
Výzkumná stanice Křtiny je součástí ŠLP od roku 1991. Do pracovní náplně výzkumné stanice patří zejména výroba strojů pro lesní hospodářství, výzkumná a vývojová činnost, poradenská a školící činnost v oblasti lesního hospodářství.
Obr. 29: Mapa s vyznačenými hodnocenými středisky ŠLP Zdroj: www.mapy.cz
5.7.1 Hodnocení zvolených lokalit Je nezbytné podotknout, že následující hodnocení se netýká kvality středisek, ale jsou posuzovány lokality z hlediska umístění nového logistického objektu komerční povahy se zaměřením na lesní hospodářství. Ke každému ze středisek je vypracován Záznamový list, tedy hodnotící tabulka obsahující pět vymezených skupin charakteristik a jednotlivé původní podskupiny a skupinu Ostatní, která odráží potřeby specifické pro lesní hospodářství. Tyto podskupiny jsou slovně okomentovány do Záznamového listu a následně obodovány hodnotami 0 – 10 s tím, že hodnota 0 představuje zcela nevyhovující stav a hodnota 10 je jen velmi obtížně v běžné praxi dosažitelné maximum. V rámci metody je doporučováno týmové 137
hodnocení jednotlivých lokalit. Tato zásada nemohla být z důvodů časových i personálních dodržena a hodnocení realizoval pouze autor práce ve spolupráci se zaměstnanci středisek. Do skupiny Ostatní nebyly na základě rozhovorů zahrnuty žádné charakteristiky. Rozhovor se zaměstnanci středisek probíhal formou řízeného rozhovoru. Odpovědi zaměstnanců byly zaneseny do záznamového archu a následně bodově ohodnoceny autorem. 5.7.2 Výsledky hodnocení Příloha 15, 16 a 17 charakterizuje úroveň středisek, spíše tedy lokalit, kde jsou střediska umístněna, a vypovídají o vhodnosti lokality ke hypotetickému zbudování provozu. Hlavními slabinami střediska v Adamově jsou: • Špatný příjezd pro kamiony – průjezd pod tratí, • Absence napojení na kanalizační síť, • Objekt není přímo napojen na dálniční síť, • Riziko záplav, • Špatné zabezpečení objektu, • Nemožnost budoucího růstu, • Neatraktivní prostředí, • Chybějící kryté skladovací plochy. Hlavními nevýhodami střediska ve Křtinách jsou: • Lokalita není přímo napojena na dálniční síť, • Značnou nevýhodou je také vzdálenost od železnice, • Problém s otáčením kamionů v objektu, • Nedostačující velikost volných skladovacích ploch.
138
Mezi nejvýznamnější nevýhody střediska v Olomučanech patří: • Absence železnice, • Skutečnost, že objekt není napojen na dálniční síť, • Nutnost úprav v případě budování showroomu. Na druhou stranu mají hodnocené lokality řadu výhod, kterých si jsou zástupci ŠLP vědomi a využívají je. Těmito výhodami u středisku v Adamově například jsou: • Napojení na železnici, objekt disponuje vlastní vlečkou, • Dostatek prostoru pro otáčení kamionu a manipulačních vozidel, • Tři oddělené vjezdy do areálu, • Skutečnost, že lokalita leží mimo bytovou zástavbu, • Vlastní zdroj vody. V případě střediska ve Křtinách se jedná zejména o následující silné stránky: • Nulové riziko záplav, • Dobré zabezpečení objektu, • Klidné a atraktivní prostředí, • Oddělené budovy pro jednotlivé typy provozu, • Vybavení manipulační technikou, • Umístění mimo bytovou zástavbu. Středisko v Olomučanech má také řadu výhod, je možné uvést například tyto: • Dobrá dostupnost pro kamiony, • Vhodné podmínky pro likvidaci odpadu, • Umístění mimo záplavovou oblast, • Velmi dobré zabezpečení objektu, • Dostatek prostoru, • Velmi klidná lokalita, 139
• Ideální podmínky pro skladování dřeva. 5.7.3 Souhrnné hodnocení lokalit Pro vyšší přehlednost byla zpracována Tab. 14, která zobrazuje průměrné hodnocení lokalit v jednotlivých skupinách charakteristik. Tab. 14: Souhrnné hodnocení lokalit Skupina
Dřevosklad
Výzkumná
charakteristik
Adamov
Křtiny
stanice Pila Olomučany
Dopravní dostupnost Infrastruktura Kvalita lokality Kvalita objektu Strategická poloha Ostatní
4,8
6,3
6,8
3,8
3,9
4,1
4,2
5,6
5,5
5,6
7,6
7,1
6,9
6,9
6,8
0,0
0,0
0,0
Zdroj: vlastní práce
Dvě ze tří zkoumaných lokalit, a to lokalita ve Křtinách a v Olomoučanech, mají velmi podobné hodnocení, co se výsledků týče. Celkový počet bodů (tedy suma průměrných hodnocení za jednotlivé skupiny charakteristik) v případě Křtin je 30,2, lokalita Olomučany má celkové hodnocení 30,3. O téměř 20 % méně bodů má lokalita Adamov. Tento rozdíl je způsoben zejména špatným výškovým profilem vjezdů do areálu, rizikem záplav, horšími hygienickými podmínkami a náročným zabezpečením objektu. Graficky je pak možné úroveň kvalitativních charakteristik jednotlivých lokalit vyjádřit pavučinovým grafem (viz Obr. 30).
140
Jak je patrné i z grafického vyjádření, jsou si, alespoň co se týká kvalitativních charakteristik, lokality Křtiny a Olomučany velmi podobné. Výzkumná stanice byla lépe ohodnocena v oblastech Kvalita lokality (zde je minimální rozdíl 5,6 a 5,5 u Olomučan), Strategická poloha (opět rozdíl jedné desetiny – 6,9 a 6,8). Hlavní rozdíl je ve kvalitě objektu, kdy je lokalita Křtiny v průměru hodnocena o půl bodu lépe (7,6 a 7,1). Naopak lokalita, kam je umístěna Pila Olomučany, je lépe dostupná (o půl bodu, hodnocení 6,8 a 6,3) a také je lépe vybavena z hlediska infrastruktury (4,1 a 3,9). Hodnocení lokalit Dopravní dostupnost 10,0 8,0 Ostatní
6,0
Infrastruktura
4,0 2,0
Dřevosklad Adamov Výzkumná stanice Křtiny
0,0
Pila Olomučany
Strategická poloha
Kvalita lokality
Kvalita objektu
Obr. 30: Souhrnné hodnocení lokalit Zdroj: vlastní práce
Výrazný rozdíl mezi dvěma lépe hodnocenými lokalitami a lokalitou Adamov je způsoben zejména hůře hodnocenou Kvalitou objektu (5,6), Kvalitou lokality a Dopravní dostupností. Na tomto místě je nezbytné konstatovat, že stávající střediska jsou plně funkční a s jejich provozy nejsou spojeny výrazné problémy, 141
zejména v souvislosti s lokalizací. U střediska Dřevosklad Adamov se ŠLP podařilo překonat problém s nízkým profilem vjezdu prostřednictvím snížených nákladních vozidel (což ovšem představovalo vynaložení finančních prostředků). Další nevýhoda, a to zaplavení objektu, sice v historii omezila provoz střediska, ale jen do té míry, že se bylo nutné do střediska dopravovat po třetí přístupové cestě, tedy se zajížďkou. Odlišné hodnocení třetího střediska je dáno i účelem, který plní. Pro tento účel by bylo zbytečné dále lokalitu rozvíjet z hlediska funkcí, které podnik naplňuje na jiných střediscích, eventuelně outsourcingem. Další úhel pohledu na hodnocené lokality přináší možnost posouzení obsahu ploch jednotlivých hodnocení podle postupu popsaného v kapitole 5.5.1. Výsledky výpočtu obsahů je uveden v Tab. 15. Z uvedených výsledků je opět patrné, že lokality, kde se nacházejí Výzkumná stanice Křtiny a Pila Olomoučany, mají téměř identické hodnocení, lokalita Dřevoskladu Adamov je hodnocena hůře. Výpočet plochy přináší i možnost srovnání s ideální lokalitou, kdy je možné říci, že lokalita Dřevoskladu Adamov odpovídá ideálu pouze z 25 %, dvě lépe hodnocené lokality tvoří zhruba jednu třetinu plochy ideálu. Tato informace by měla být impulsem k hledání další možné lokality, která by byla více vyhovující. Tab. 15: Obsah ploch jednotlivých hodnocení Hodnocená lokalita Dřevosklad Adamov Výzkumná stanice Křtiny Pila Olomoučany Optimum Zdroj: vlastní práce
Obsah plochy hodnocení
Podíl z ideální plochy
43,2
25,0%
61,0
35,2%
59,8
34,5%
173,2
100,0%
142
6. Diskuze Je zřejmé, že správná volba lokality, ať už podniku, případně jeho součásti, ovlivňuje budoucí úspěšnost podnikání a představuje rozhodnutí strategického významu. Je také zřetelné, že při volbě je potřeba zvážit celou řadu faktorů, ať už je autoři nazývají determinanty (Hansenová, Halán), faktory (Kapoun, 2008) nebo charakteristikami. Pro volbu lokality založenou na kvantitativních ukazatelích je tradičně používána řada metod, příkladem mohou být tyto techniky: • Varignon Frame, • Grid Technique, • Multiple Centre‐of‐Gravity Approach. Všechny klasické teorie a techniky jsou však orientovány na rozhodování pouze v rovině minimalizace dopravních nákladů. Nejlepší lokalizace je tedy ta, kdy je suma celkových nákladů na dopravu vstupů do podniku a doprava hotových výrobků na trh nejnižší. Výše nákladů na dopravu jsou přímo spojeny s výši dosahovaného hospodářského výsledku. V 80. letech se však v podnikatelském prostředí odehrála řada významných změn. Spolu s těmito změnami se začal hledat nový pohled na volbu lokality, tedy do rozhodování byly zapojeny i další faktory, než jen nákladové položky. I tato skutečnost hovoří pro vzrůstající důležitost kvalitativních ukazatelů. Před počátkem rozhodování o volbě lokality podniku, event. jeho části – logistického objektu, je potřebné nejdříve zvážit typ podniku, který volbu provádí. Následně je pak nezbytné provést důkladnou analýzu dlouhodobých a střednědobých cílů. Před samotným rozhodováním je nutné důkladně analyzovat a popsat veškeré principy fungování daného podniku a teprve poté se věnovat samotnému rozhodování o lokalitě. Tato podmínka v aplikované části disertační práce nebyla naplněna, neboť samotný popis hlavních principů konkrétního podniku by představoval téma pro 143
samostatnou vědeckou práci. Z tohoto důvodu byl autor nucen přistoupit k určité formě abstrakce a zobecnění, které umožnily provést hodnocení lokalit v rámci obecně známých požadavků na výrobní dřevozpracující podnik. Jedním z vhodných postupů, jak již bylo popsáno v teoretické části práce, je heuristická analýza, v případě volby lokality je vhodné držet se následujících bodů: • identifikace kritérií, • vyhledání lokalit, • sběr a vyhodnocení informací, • výběr nejvhodnějších míst, • prezentace získaných výsledků. V rámci vlastní práce, přesněji v případě hodnocení lokalit ŠLP, byly záměrně zjednodušeny některé z výše uvedených bodů. Katalog kritérií byl záměrně použit v obecné rovině, tedy byla daná metoda aplikována bez úprav pro konkrétní podnik. I bez těchto úprav neshledali spolupracující zaměstnanci středisek ŠLP žádnou významnou charakteristiku, která by nebyla do hodnocení zahrnuta. Hledání míst neprobíhalo standardním způsobem. Lokality k hodnocení byly vytipovány za účelem aplikace metody, nikoliv reálné volby lokality pro logistický objekt. Cílem aplikace nebylo také provést audit lokalit, neboť hodnotitel došel k závěru, že lokality jsou pro svůj účel v rámci možností ŠLP velmi vhodně zvoleny. Problémy byly pouze identifikovány v Dřevoskladě Adamov, kde není ideální přístup pro externí automobilové dopravce, tato skutečnost je ovšem vykompenzována ideální polohou u železniční tratě. Další problém nemalého významu byl objeven u Výzkumné stanice Křtiny, a to s příjezdem kamionů v zimním období. Není ovšem důvod se domnívat, že by v rámci regionu existovala stejně kvalitní lokalita s vhodnějším přístupem. V dostupné literatuře jsou identifikovány podobné ukazatele, jako v případě prezentované metody volby vhodné lokality pro logistický objekt, kterými jsou:
144
• Dopravní dostupnost – v případě Kapouna pokrývá tato skupina charakteristik kritéria Blízkost partnerů, Blízkost úřadů, • Infrastruktura, • Kvalita lokality – v případě Kapouna se jedná o Sousedství a Pracovní síla, • Kvalita objektu – zde je patrná podoba s Kapounovými kritérii Stavební objekty a Pozemky, • Strategická poloha – tato skupina představuje specificky zvolené a tedy významné charakteristiky napříč Kapounovými kritérii, • Ostatní – v této skupině mohou být zahrnuty např. Kapounovy Pobídky, ale také řada dalších specifických požadavků podniku. Kapounovo hodnocení lokalit umožňuje podobně jako nově vytvořený model hodnocení grafické vyjádření výsledků (viz Obr. 10). Toto grafické vyjádření má několik odlišností. První z nich je skutečnost, že jednotlivé faktory mají rozdílné váhy. Tento fakt ale není možné v konkrétní podobě graficky vyjádřit. Další nevýhodou Kapounova grafického znázornění je fakt, že při hodnocení tří lokalit dochází k řadě křížení křivek vyjadřující jednotlivé lokality a celý graf je pak méně přehledný. Kapoun také lokalitám přiděluje i záporné hodnocení u jednotlivých faktorů. V případě grafického výstupu vytvořené metody (viz Obr. 30) představuje hodnocení pavučinový graf a každá lokalita představuje uzavřený nepravidelný mnohoúhelník. Další výhodou nově vytvořeného hodnotícího modelu je skutečnost, že u grafického hodnocení v podobě mnohoúhelníku je možné exaktně porovnat získané celkové hodnocení jednotlivých lokalit. Váhy jednotlivých charakteristik nebyly autorem stanoveny a základní myšlenkou je, že charakteristiky jsou si navzájem v hodnocení rovny. Je zřejmé, že toto tvrzení nebude v případě konkrétního hodnocení pravdivé, ale pro potřeby obecně použitelné hodnotící metody není možné zvolit váhy jednotlivých skupin charakteristik tak, aby byly pokryty potřeby všech hodnotitelů. Na významnost jednotlivých charakteristik byl zaměřen také průzkum, který byl realizován 145
v průběhu dubna a května roku 2009, kdy respondenty byly především podnikatelé z České
republiky
a
Slovenska.
V tomto
průzkumu
bylo
dotazováno
101 respondentů s cílem určit významnost jednotlivých skupin charakteristik. V rámci dotazování byly respondenti požádaní o ohodnocení vybraných charakteristik body 1 – 5 s tím, že 5 bodů znamená nejvyšší důležitost pro hodnocení lokality. Hodnocení dopravní dostupnosti charakterizuje Tab. 16. Hodnocení strategické polohy pak dokládá Tab. 17. Obě sledované charakteristiky získaly velmi podobné hodnocení (Dopravní dostupnost 4,19 a Strategická poloha 3,94), což vede k závěru, že pro respondenty byly obě tyto charakteristiky podobně významné. Pro další charakteristiky byly získány tyto hodnoty (Oborová, 2009, str. 43): • Bezpečnostní hledisko – 3,9, • Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování – 3,8, • Infrastruktura – 3,8. Tab. 16: Významnost Dopravní dostupnosti Hodnocení Četnost (ni) Hodnocení celkem
Průměrné hodnocení
1
1
1
2
5
10
3
12
36
4
39
156
5
44
220
101
423
4,2
Zdroj: Oborová, 2009, str. 41
146
Tab. 17: Významnost Strategické polohy Hodnocení Četnost (ni) Hodnocení celkem
Průměrné hodnocení
1
4
4
2
7
14
3
16
48
4
38
152
5
36
180
101
398
3,9
Zdroj: Oborová, 2009, str. 42
Ve všech těchto případech jsou si průměrná hodnocení významnosti velmi podobná, lze tedy předpokládat, že váhy jednotlivých charakteristik, resp. skupin charakteristik budou v případě, že dojde k vyhodnocování v rámci několika různých odvětví, shodné. Z tohoto důvodu nejsou v předkládané metodě zahrnuty váhy skupin charakteristik s důrazem na úvahu uživatele, který je schopen sám posoudit, které charakteristice přisoudí v konkrétním případě větší váhu. Důležité je při hodnocení neopomenout konstatování Kapouna (2008): „Nejlepší lokalita není podniku nic platná, jestliže toho podnikový management nedovede co nejlépe využít, jinými slovy nedokáže využít existující faktory a nabízející se možnosti a správně použít nástroje podnikové politiky, strategie a taktiky: investiční výstavby a přestavby, změny výrobního programu, sortimentu zboží, získání, výběr a napojení jiných dodavatelů, partnerů a odběratelů, státních a regionálních pobídek, vzniku doplňkových a konkurenčních podniků v blízkosti, marketingu ‐ vše v souladu s dynamicky se měnícími poměry na dodavatelských a prodejních trzích.“ Metoda výběru nejvhodnější lokality logistického objektu z hlediska kvalitativních charakteristik nepředstavuje všemocný nástroj, který je schopen zodpovědět všechny otázky, které při hledání vhodné lokality nastanou. Jedná se o metodu, která 147
napomáhá hodnotiteli v řešení složitého rozhodovacího procesu s využitím báze znalostí expertů, kteří podobný problém již řešili. Metoda získané poznatky o jednotlivých lokalitách shromáždí, interpretuje nejen číselně, ale také graficky, a umožní získané poznatky prezentovat i těm zástupcům podniku, kteří nebyli přítomni samotnému hodnocení.
148
7. Závěr V disertační práci je navržena metoda hodnocení lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních ukazatelů. Tato metoda hodnotí zvolené lokality prostřednictvím expertního systému první generace, hodnocení probíhá podle vypracovaného seznamu charakteristik, které jsou rozděleny do šesti skupin. Nezbytným předpokladem pro naplnění vytyčených cílů bylo vypracování přehledu dostupných literárních zdrojů, které jsou relevantní, a to jak z oblasti logistiky, tak marketingového výzkumu a oblasti manažerského rozhodování a expertních systémů. Pro vytvoření této metody bylo zapotřebí zvolit vhodný způsob jejího utváření. Na základě analýzy nástrojů používaných v rozhodovacích problémech byl zvolen přístup používaný při tvorbě expertních systémů. Základem expertního systému je vždy báze znalostí. V případě předkládané metody byla báze znalostí vytvořena na základě dvou kol šetření, které proběhly v letech 2006 a 2008. Soubor respondentů byl tvořen více než 110 respondenty – manažery z oblasti logistiky. Charakteristiky získané formou volných odpovědí z řízených rozhovorů byly sjednoceny a následně rozděleny do 12 skupin. Tato báze znalostí tedy obsahuje 57 sjednocených charakteristik, které popisují úroveň lokality pro logistický objekt z kvalitativního hlediska. Prvním z výstupů práce tedy byl soubor charakteristik v těchto skupinách: • Dopravní dostupnost, • Infrastruktura, • Strategická poloha, • Nabídka odpovídajících pracovních sil (levné / kvalifikované), • Bezpečnostní hledisko, • Kvalita a úroveň objektu, • Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování, • Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst, 149
• Vybavení objektu (nakládací rampa, parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …), • Kvalita zázemí (úroveň servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.), • Spádová oblast, • Návaznost na ostatní činnosti. Pro potřeby zjednodušení metody byly charakteristiky v jednotlivých skupinách dále sjednoceny tak, aby vzniklo 5 oblastí kvalitativních charakteristik lokalit. Do metody byly také zapracovány atypické charakteristiky, které mohou být specifické pro rozhodování konkrétního podniku. Nově vzniklé skupiny charakteristik jsou tyto: • Dopravní dostupnost, • Infrastruktura, • Kvalita lokality, • Kvalita objektu, • Strategická poloha, • Ostatní. Součástí hodnotící metody je grafický výstup, který pomáhá hodnotitelům lépe prezentovat získané výsledky. Pro grafické vyjádření byla zvolena forma paprskového grafu, neboť tento typ grafu nejlépe vyhovuje požadavkům na prezentování více lokalit najednou. Autorem zvolená forma grafického vyjádření navíc umožňuje exaktní srovnání grafických výstupů u jednotlivých lokalit a současně také komparaci s ideální lokalitou. Omezením metody hodnocení lokalit pro logistické metody je fakt, že metoda nepracuje s rozdílnými váhami hodnotících kritérií. Důvody, které k tomu omezení vedou, spočívají v požadavku obecné použitelnosti metody a právě váha některých kritérií v rozdílných odvětvích je velmi odlišná. Pro ověření využitelnosti metody výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních charakteristik byla provedena i aplikace. Aplikační část 150
proběhla na střediscích Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, a to v těchto střediscích: Dřevosklad Adamov, Výzkumná stanice Křtiny a Pila Olomučany. V těchto střediscích bylo ve spolupráci se zaměstnanci provedeno hodnocení podle jednotlivých charakteristik, následně byly vypočteny průměrné bodové hodnoty za jednotlivé skupiny charakteristik a zpracováno i grafické hodnocení lokalit, včetně číselné komparace. Na tomto místě je důležité zopakovat, že hodnocení se netýká středisek jako takových, ale jednotlivých lokalit. Cílem práce tedy nebylo stanovit, které ze středisek je na vyšší úrovni. V rámci aplikační části bylo zjištěno, že z hlediska kvalitativních ukazatelů jsou si velmi podobné lokality středisek Výzkumná stanice Křtiny a Pila Olomučany. O něco hůře byla hodnocena lokalita Dřevoskladu Adamov. Při společném hodnocení se zaměstnanci středisek nebyly identifikovány žádné charakteristiky, které by byly zásadní pro rozhodování o lokalitě z kvalitativního hlediska, proto nebyla naplněna kategorie charakteristik Ostatní. V kapitole Diskuze pak byla porovnána nově vytvořená metoda výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních charakteristik s Heuristickou metodou pro volbu místa v podobě v jaké ji prezentuje J. Kapoun (2008) a byly shrnuty rozdíly mezi oběma metodami. Kapounova metoda umožňuje přidělení různých vah hodnotícím kritériím, na druhou stranu opomíná některé z identifikovaných charakteristik. Obě srovnávané metody umožňují grafické vyjádření získaných výsledků. Problémem srovnávané metody je skutečnost, že při grafickém zpracování není možné pracovat s různými vahami hodnotících kritérií a fakt, že Kapounova metoda je subjektivně méně přehledná. Předložená metoda výběru nejvhodnější lokality pro logistický objekt z hlediska kvalitativních charakteristik představuje obecně použitelný podpůrný rozhodovací nástroj pro podniky, které hledají vhodnou polohu budoucího logistického objektu a zvažují mezi několika variantami. Báze znalostí, tedy jeden z výstupů disertační 151
práce, shromažďuje názory expertů, kteří již před podobným problémem stáli, a snižuje tak význam subjektivního faktoru hodnotitele a riziko opomenutí klíčových kvalitativních charakteristik. Metoda samotná pak nově přináší efektivní způsob jak získané výsledky prezentovat a usnadnit tak rozhodování v oblasti strategického řízení firmy. Na závěr je vhodné zakončit citátem z knihy Pokročilé metody manažerského rozhodování (Dostál, Rais, Sojka, 2005, str. 157): „Je nutné zdůraznit, že se jedná o podporu rozhodování a že odpovědnost za výběr optimální varianty nebo variant zůstává na tom, kdo rozhoduje a nelze se této odpovědnosti vyhnout.“
152
8. Použitá literatura 1. BALLOU, R.H. Business Logistics /Supply Chain Management. New Jersey : Pearson Education, 2004. 798 s. 5. ISBN 0‐13‐123010‐7 . 2. BERKA, P. Úvod do umělé inteligence [online]. [2007] [cit. 2009‐1‐29]. Dostupný z WWW: < http://sorry.vse.cz/~berka/docs/4iz229/s03‐uvodES‐4p.pdf>. 3. CELBOVÁ, I. Úvod do problematiky expertních systémů. Ikaros [online]. 1999, roč. 3,
č.
8
[cit.
2009‐01‐28].
Dostupný
na
World
Wide
Web:
. URN‐NBN:cz‐ik393. ISSN 1212‐5075. 4. CHRISTOPHER, M. Logistics and Supply Chain Management; Creating Value‐ Adding Networks. Great Britain ‐ Pearson Education Limited, 2005. 305 s. 3. ISBN‐13: 978‐0‐273‐68176‐2. 5. CHRISTOPHER, M. Logistika v marketingu. 1.vyd. Praha : Management Press, a.s., 2000.166 s. ISBN 80‐7261‐007‐4. 6. CzechTourism, Metodika projektu – Monitoring návštěvníků v turistických regionech České republiky. [online] [cit. 2009‐05‐17]. Dostupný z WWW: < http://monitoring.czechtourism.cz/metodika.php>. 7. ČUŘÍK, František. Matematika : druhé přepracované a rozšířené vydání. 2. přeprac. vyd. Sv. 1. Redaktoři František Čuřík, František Klokner, Jan Vojtěch. Praha : [s.n.], 1944. Technický průvodce, svazek 1. s. 276. 8. DOLEŽAL, J., MÁCHAL, P., LACKO, B. Projektový management podle IPMA. 1. vyd. Praha : Grada publishing, a.s., 2009. 512 s. ISBN 978‐80‐247‐2848‐3. 9. DOSTÁL, P., RAIS,K., SOJKA, Z. Pokročilé metody manažerského rozhodování. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2005. 168 s. ISBN 80‐247‐1338‐1. 10. DRDLA, M., RAIS, K. Operační analýza – příklady. 1. vyd. Brno : Fakulta podnikatelská VUT v Brně, 1995. 80 s. ISBN 80‐214‐0713‐1.
153
11. DVOŘÁK, J. Expertní systémy. [online] Brno : Fakulta strojního inženýrství VUT
v Brně,
2004
[cit.
20.
3.
2006].
Dostupný
z
WWW:
. 12. DVOŘÁK, J. Úvod do expertních systémů [online] Brno : Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně, 2001 [cit. 20. 3. 2006]. Dostupný z WWW: . 13. Expertní systém [online]. [neuvedeno] [cit. 2009‐1‐25]. Dostupný z WWW: < http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es‐005/hesla/expertnI_systEm.html>. 14. FIALA, P. Modelování dodavatelských řetězců. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, a.s., 2005. 168 s. ISBN 80‐86419‐62‐2. 15. FORET, M., STÁVKOVÁ, J. Marketingový výzkum: jak poznávat své zákazníky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2003. 159 s. Manažer. ISBN 80‐247‐0385‐8. 16. GROS, I. Logistika. Praha : VŠCHT Praha, 1994. 131 s. ISBN 80‐7080‐216‐2. 17. HANSENOVÁ, H., HALÁN, T. Miesto logistickej infraštruktúry v rozhodovaní firiem
o alokácii
[online].
[cit.
2009‐01‐28].
Dostupný
z
WWW:
. 18. HARISSON, A., VAN HOEK, R. Logistics Management and Strategy: Competing through the supply chain. Gosport: Ashford Colour Press, 2008. 316 s. ISBN 978‐ 0‐273‐71276‐3 19. HORÁKOVÁ, H. KUBÁT, J. Řízení zásob. Logistické pojetí, metody, aplikace, praktické úlohy. 3 přepracované vyd. Praha : Profess Consulting, 1998. 236 s. ISBN 80‐85235‐55‐2. 20. JUROVÁ, M. Logistika. 3.vyd, Brno : Fakulta podnikatelská VUT v Brně, 2005. 80 s. ISBN 80‐7355‐045‐8. 21. JUROVÁ, M. Podniková logistika. Brno : VUT Podnikatelská fakulta, 1993. str. 123
154
22. KAPOUN, J. Optimalizace polohy podniku [online]. 2008. 14. 3. 2008 [cit. 2009‐06‐ 04]. Dostupný z WWW: . 23. KINNEAR, T. C., TAYLOR, J. R. Marketing research: An Applied Approach. 4. vyd. New York : McGraw‐Hill, 1991. 21 s. ISBN 0‐07‐034757‐3. 24. KLAPITA, V. Kategorizácia logistických objektov. [online] [cit. 2009‐04‐09]. Železničná doprava a logistika : elektronický odborný časopis o železničnej doprave, preprave, logistike a manažmente. Katedra železničnej dopravy, Fakulty prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov Žilinskej univerzity v Žilině.
2008‐
,
roč.
4,
č.
1‐
.
Žilina :
Dostupný z WWW: . ISSN 1336‐7943. 25. KOHOUTEK, R. Inference [online]. [neuvedeno] [cit. 2009‐1‐25]. Dostupný z WWW: . 26. KORTSCHAK, B. H. Úvod do logistiky (Co je to logistika?). Praha : Babtext, s. r. o., 1994. 174 s. ISBN 80‐85816‐06‐7. 27. KOŽEŠNÍK, J, et al. Ilustrovaný encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha : Academia, 1981. 960 s. ISBN 502‐21‐856. 28. LAMBERT, D., STOCK, J., R., ELLRAM, L. Logistika. 2.vyd. Praha : Computer Press, 2000. 589 s., ISBN 80‐7226‐221‐1. 29. Logistika : Logistické objekty [online]. 2008. 2. 11. 2008 [cit. 2009‐04‐09]. Dostupný z WWW: . 30. MIKULECKÝ, P. Inferenční mechanismu [online]. 2007. [cit. 2009‐1‐29]. Dostupný z WWW: < http://lide.uhk.cz/fim/ucitel/mikulpe1/ES/ES6.PPT>. 31. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, Výklad úseku vodního hospodářství. [online]
[cit. 2009‐05‐17]
Dostupný z WWW: [http://www.mze.cz/attachments/vyklad_VZ_c_1.pdf]
155
32. NĚMEC, F. Logistické procesy. Karviná : Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2001. 185 s. ISBN 80‐7248‐128‐2. 33. OBOROVÁ, M. Evaluation of qualitative factors in selection of locality for logistic objects. Bachelor thesis. Brno, 2009. 71 s. MZLU v Brně, vedoucí M. Přibyl 34. PERNICA, P. Logistika pro 21. století. Praha : Radix, 2004. 1718s. 3 díly. ISBN 80‐86031‐59‐4. 35. PERNICA, P.: Logistický management: teorie a podniková praxe, 1. vyd. Praha : Radix, 1998. 660 s. ISBN 80‐86031‐13‐6. 36. PERNICA, P. Logistika pro 21. století. 1. vyd. Praha : Radix 2005. 570 s. ISBN 80‐ 86031‐59‐4. 37. PŘIBOVÁ, M. Marketingový výzkum v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1996. 238 s. ISBN 80‐7169‐299‐9. 38. SCHULTE, Ch. Logistika. Praha : Victoria Publishing, a. s., 1994. 301 s. ISBN 80‐ 85605‐87‐2. 39. SEDLÁČKOVÁ, H., BUCHTA, K. Strategická analýza. 2. přepracované a rozšířené vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. 121 s. ISBN 80‐7179‐367‐1. 40. SHAMLATY, R. This is not your father´s warehouse. 32 svazek, 1 č. Databáze: Academic Search Premier, 1/2000, IIE Solutions, 10851259 41. SIXTA, J., MAČÁT, V. Logistika – teorie a praxe. 1. vyd. CP Books, 2005. 315 s. ISBN 80‐251‐0573‐3. 42. SLÍVA, A. Základy logistiky [online] Ostrava: Vysoká škola báňská ‐ Technická univerzita
Ostrava
[cit.
20.
3.
2009].
Dostupný
z
WWW:
<
http://www.342.vsb.cz/sliva/sliva.htm >. 43. TILANUS, B. Information systems in logistics and transportation. The Netherlands : Pergamon, 1997. 339 s. 1. ISBN 0‐08‐043054‐6.
156
44. VÁLEK, F. Správa znalostí v Java 2 Enterprise Edition [online]. květen 2007 [cit. 2008‐3‐Dostupný z WWW: < www.diplomka.vafra.info/blog‐files/20070528‐ Diplomka.pdf>. 45. VANĚČEK, D., KALÁB D. Logistika: 1. díl: Úvod, řízení zásob a skladování. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, 2003. 7 s. ISBN 80‐7040‐652‐6.
157
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Staré a nové pojetí řízení oblasti materiálu Tab. 2: Charakteristické rysy generací expertních systémů Tab. 3: Techniky sběru dat Tab. 4: Srovnání technik dotazování Tab. 5: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik Tab. 6: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik Tab. 7: Nové charakteristiky získané v 2. kole šetření Tab. 8: Četnosti výskytu nejdůležitějších charakteristik za obě kola šetření celkem Tab. 9: Četnosti výskytu charakteristik v jednotlivých skupinách za obě kola šetření celkem Tab. 10: Příklad hodnocení fiktivních lokalit Tab. 11: Příklad celkově nízkého hodnocení všech lokalit Tab. 12: Příklad fiktivního hodnocení lokalit vč. nulových hodnot kategorie Ostatní Tab. 13: Postup určení jednotlivých souřadnic hodnocení lokality Tab. 14: Souhrnné hodnocení lokalit Tab. 15: Obsah ploch jednotlivých hodnocení Tab. 16: Významnost Dopravní dostupnosti Tab. 17: Významnost Strategické polohy
158
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Přehled základních logistických pojmů Obr. 2: Příklad hmotného toku v logistickém řetězci Obr. 3: Logistický systém Obr. 4: Komponenty logistického systému Obr. 5: Složky logistického výkonu Obr. 6: Nákladové vazby v logistickém systému Obr. 7: Jednoduché schéma toků informací a materiálů Obr. 8: Schéma Logistického informačního systému Obr. 10 : Příklad grafického výstupu Kapounovy metody Složky logistického řízení Obr. 11: Správné a nejméně ekonomicky náročné umístění objektu C za pomocí trojúhelníkové metody řešení oproti nesprávným umístěním (C) Obr. 12: Příklad umístění objektů A‐L dle trojúhelníkové metody rozmisťování Obr. 13: Vztah mezi stupněm abstrakce a množstvím dat, informací a znalostí Obr. 14: Schéma analýz dat a informací Obr. 15: Okolí podniku Obr. 16: Struktura expertního systému Obr. 17: Architektura expertního systému Obr. 18: Návrh architektury modelu Obr. 19: Počet výskytů odpovědí obsahující kvalitativní charakteristiky sečtené v jednotlivých kategoriích Obr. 20: Počet výskytů odpovědí obsahujících kvalitativní charakteristiky sečtené v jednotlivých skupinách Obr. 21: Relativní četnosti výskytu skupin charakteristik Obr. 22: Podíl respondentů identifikujících některou z charakteristik ve skupině Obr. 23: Počty výskytů v rámci skupiny za obě kola šetření Obr. 24: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení fiktivních lokalit 159
Obr. 25: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ varianta s celkově nízkým hodnocení Obr. 26: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení a vizualizace bez kategorie Ostatní Obr. 27: Ukázka možného grafického výstupu metody ‐ hodnocení a vizualizace vč. kategorie Ostatní s nulovými hodnotami Obr. 28: Návrh využití goniometrických funkcí pro výpočet souřadnic jednotlivých vrcholů Obr. 29: Mapa s vyznačenými hodnocenými středisky ŠLP Obr. 30: Souhrnné hodnocení lokalit
160
SEZNAM ZKRATEK ČOV – čistička odpadních vod ČR – Česká republika EDI ‐ Electronic Data Interchange ‐ elektronická výměna dat EFT ‐ Electronic Funds Transfer ‐ elektronický převod peněz ES – Expertní systém JIT – Just In Time LIS – logistický informační systém MHD – IDS JMK – Městská hromadná doprava – integrovaný dopravní systém jihomoravského kraje PHM – pohonné hmoty ŠLP – Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny TQM – Total Quality Management
161
9. PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Charakteristiky‐ Infrastruktura Příloha 2: Charakteristiky– Dopravní dostupnost Příloha 3: Charakteristiky‐ Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování Příloha 4: Charakteristiky‐ Nabídka odpovídajících pracovních sil Příloha 5: Charakteristiky– Strategická poloha Příloha 6: Charakteristiky– Vybavení objektu Příloha 7: Charakteristiky– Bezpečnostní hledisko Příloha 8: Charakteristiky– Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst Příloha 9: Charakteristiky– Kvalita zázemí Příloha 10: Charakteristiky– Návaznost na ostatní činnosti Příloha 11: Charakteristiky– Spádová oblast Příloha 12: Charakteristiky– Kvalita a úroveň objektu Příloha 13: Charakteristiky, které respondenti v 2. kole šetření nezmínili Příloha 14: Struktura hodnotících charakteristik Příloha 15: Záznamový list k lokalitě Dřevosklad Adamov Příloha 16: Záznamový list k lokalitě Výzkumná stanice Křtiny Příloha 17: Záznamový list k lokalitě Pila Olomučany Příloha 18: Záznamový arch – Kvalitativní logistické faktory ovlivňující volbu polohy objektu
162
Příloha 1: Charakteristiky ‐ Infrastruktura Název podskupiny charakteristik
Počet výskytů
Dálnice a silnice 1. třídy
28
‐‐‐‐‐‐‐
10
Železnice
5
Inženýrské sítě
4
Příjezdové komunikace pro kamiony apod.
2
Letiště
2
Likvidace odpadů (skládka, čistička, spalovna)
2
Komunikace – telefon, internet…
2
Kvalita a údržba komunikací
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 2: Charakteristiky – Dopravní dostupnost Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik MHD
15
‐‐‐‐‐‐
14
Pro dodavatele a odběratele
12
Pro zaměstnance
6
Kamiony
3
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
163
Příloha 3: Charakteristiky‐ Skladové kapacity, vybavení skladu, podmínky skladování Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik Velikost skladů, kapacita
12
Kvalita skladování ‐ Odpovídající podmínky (teplota, vlhkost,
5
tlak, …) Technické řešení skladů, dostupnost skladovací techniky
3
‐‐‐‐‐
2
Uspořádání skladů
2
Snadná manipulace
1
Velikost zpevněných ploch
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 4: Charakteristiky‐ Nabídka odpovídajících pracovních sil Název podskupiny charakteristik
Počet výskytů
‐‐‐‐‐‐
5
Kvalifikace, tradice
4
Levná síla
3
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 5: Charakteristiky– Strategická poloha Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik ‐‐‐‐‐‐
7
Blízkost / součást většího města
5
Centrální poloha v rámci ČR
5
Centrální poloha v rámci Evropy
2
Vzdálenost k hranicím
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
164
Příloha 6: Charakteristiky– Vybavení objektu Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik Parkovací plochy
9
Dostatek prostoru pro nákladní automobily
3
Nakládací rampa
1
Technické zázemí
1
Dostatek prostoru pro manipulaci
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 7: Charakteristiky– Bezpečnostní hledisko Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik Zabezpečení objektu
3
‐‐‐‐‐‐
10
Mimo záplavovou oblast
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 8: Charakteristiky– Dostatek prostoru pro logistické výkony a budoucí růst Název podskupiny charakteristik
Počet výskytů
‐‐‐‐‐‐‐ Parkovací
5 prostory,
prostory
pro
otáčení
4
kamiónů a nákladních automobilů, mezisklad Dostatek prostoru pro budoucí růst
3
Dostatek prostoru pro výrobu
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
165
Příloha 9: Charakteristiky– Kvalita zázemí Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik Dostatek servisních firem v okolí
4
Blízkost/součást logistického centra
2
Blízkost celnice
2
Součást průmyslové zóny
2
Kvalita přepravců v okolí
1
Dostupný mezinárodní dopravce
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 10: Charakteristiky– Návaznost na ostatní činnosti Počet výskytů
Název podskupiny charakteristik Dostupné podnikové vstupy, vzdálenost od
4
výrobní linky, bezprostřední napojení skladů na výrobní linku ‐‐‐‐
3
Soustředění objektů do jednoho místa, případně
1
poblíž mateřské firmy Návaznost na podnikový tok materiálů
1
Poblíž mateřské firmy
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 11: Charakteristiky– Spádová oblast Název podskupiny charakteristik
Počet výskytů
‐‐‐‐‐
8
Blízkost hypermarketu
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
166
Příloha 12: Charakteristiky– Kvalita a úroveň objektu Název podskupiny charakteristik
Počet výskytů
‐‐‐‐‐‐‐
1
Klidné prostředí
2
Potenciál regionu
1
Znalost lokality
1
Technický stav objektu
2
Prestiž lokality ‐ dobrá adresa
1
Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 13: Charakteristiky, které respondenti v 2. kole šetření nezmínili Podskupina charakteristik
Název skupiny
Dostatek prostoru pro logistické Dostatek prostoru pro výrobu výkony a budoucí růst Kvalita a úroveň objektu
Znalost lokality
Kvalita a úroveň objektu
Prestiž lokality ‐ dobrá adresa
Kvalita zázemí (úroveň servisních Blízkost/součást logistického centra firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Kvalita zázemí (úroveň servisních Blízkost celnice firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Kvalita zázemí (úroveň servisních Dostatek servisních firem v okolí firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Kvalita zázemí (úroveň servisních Dostupný mezinárodní dopravce firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.) Náklady a další faktory finančního Nízké provozní náklady rázu Náklady a další faktory finančního Vlastnictví pozemku pro stavbu rázu 167
Návaznost na ostatní činnosti
‐‐‐‐‐‐‐
Návaznost na ostatní činnosti
Soustředění objektů do jednoho místa, případně poblíž mateřské firmy
Návaznost na ostatní činnosti
Návaznost na podnikový tok materiálů
Návaznost na ostatní činnosti
Poblíž mateřské firmy
Skladové
kapacity,
vybavení Technické řešení skladů, dostupnost
skladu, podmínky skladování Skladové
kapacity,
skladovací techniky
vybavení Uspořádání skladů
skladu, podmínky skladování Skladové
kapacity,
vybavení Velikost zpevněných ploch
skladu, podmínky skladování Spádová oblast
Blízkost hypermarketu
Strategická poloha
Vzdálenost k hranicím
Vybavení objektu (nakládací rampa, Dostatek
prostoru
pro
nákladní
parkovací plochy, zpevněné plochy automobily ke krátkodobému skladování, …) Vybavení objektu (nakládací rampa, Nakládací rampa parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …) Vybavení objektu (nakládací rampa, Technické zázemí parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …) Pozn.: ‐‐‐‐‐‐‐ …………………….. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní výzkum
Příloha 14: Struktura hodnotících charakteristik Název nově vzniklé skupiny charakteristik Dopravní dostupnost
Původní skupina
Dopravní dostupnost
MHD
Pro dodavatele a odběratele
Pro zaměstnance
Kamiony
x
Infrastruktura
Infrastruktura
Dálnice a silnice 1. třídy
168
Původní podskupina
Inženýrské sítě
Komunikace – telefon, internet…
Kvalita a údržba komunikací
Letiště
Likvidace odpadů (skládka, čistička, spalovna)
Příjezdové komunikace pro kamiony apod.
x
Železnice
Kvalita lokality
Bezpečnostní hledisko
Mimo záplavovou oblast
x
Zabezpečení objektu
Kvalita zázemí (úroveň
Blízkost celnice
servisních firem v okolí, součást logistického centra, průmyslové zóny atd.)
Blízkost/součást logistického centra
Dostatek servisních firem v okolí
Dostupný mezinárodní dopravce
Kvalita přepravců v okolí
Součást průmyslové zóny
Nabídka odpovídajících
Kvalifikace, tradice
pracovních sil (levné / kvalifikované)
Levná síla
x
Kvalita objektu
Dostatek prostoru pro
Dostatek prostoru pro budoucí růst
logistické výkony a budoucí růst
Dostatek prostoru pro výrobu
Parkovací prostory, prostory pro otáčení kamiónů a nákladních automobilů, mezisklad
169
x
Kvalita a úroveň objektu
Hygienické podmínky
Klidné prostředí
Oddělení hlavního vstupu pro zákazníky a provozních prostor
Potenciál regionu
Prestiž lokality ‐ dobrá adresa
Reprezentativnost objektu
Technický stav objektu / stáří objektu
Znalost lokality
X
Skladové kapacity, vybavení
Kvalita skladování ‐ odpovídající podmínky
skladu, podmínky skladování (teplota, vlhkost, tlak, …)
Snadná manipulace
Technické řešení skladů, dostupnost skladovací techniky
Uspořádání skladů
Velikost skladů, kapacita
Velikost zpevněných ploch
X
Vybavení objektu (nakládací
Dostatek prostoru pro manipulaci
rampa, parkovací plochy, zpevněné plochy ke krátkodobému skladování, …)
Dostatek prostoru pro nákladní automobily
Možnost externího skladování
Nakládací rampa
Parkovací plochy
Showroom
Technické zázemí
Vlastní zdroj vody
170
X
Strategická poloha
Návaznost na ostatní činnosti
Dostupné podnikové vstupy, vzdálenost od výrobní linky, bezprostřední napojení skladů na výrobní linku
Návaznost na podnikový tok materiálů
Poblíž mateřské firmy
Soustředění objektů do jednoho místa, případně poblíž mateřské firmy
X
Spádová oblast
Blízkost hypermarketu
X
Strategická poloha
Blízkost / součást většího města
Blízkost strategického partnera
Centrální poloha v rámci ČR
Centrální poloha v rámci Evropy
Mimo bytovou zástavbu
Vzdálenost k hranicím
X
Ostatní
x
X
Pozn.: x …………………. Název charakteristiky odpovídá názvu skupiny Zdroj: vlastní práce
Příloha 15: Záznamový list k lokalitě Dřevosklad Adamov Skupina
Podskupina
Slovní popis
charakteristik Dopravní
hodnocení MHD – IDS JMK
Lokalita je dostupná IDS, ale tento způsob není v současnosti mnoho využíván.
5
Pro dodavatele a odběratele
Dostupnost je bez problémová ‐ horší kvalita příjezdové cesty.
6
dostupnost
171
Bodové
Pro zaměstnance
Dostupnost je bez problémová ‐ horší kvalita příjezdové cesty.
7
Kamiony
1
Průměr za
x
Příjezd pro kamiony z komunikace vedoucí podél objektu není možný ‐ podjezd pod železnicí omezuje maximální výšku vozidla na 3,2 a 3,6 m, což neodpovídá obvyklé výšce vozidel (stávající provozovatel disponuje sníženými vozidly) ‐ je nutné volit lesní komunikaci umožňující přístup do objektu, zajížďka cca 30 km. x
4,75
skupinu Infrastruktura Dálnice a silnice 1. třídy
Nevedou poblíž lokality.
0
Inženýrské sítě
V areálu jen elektřina, vlastní septik, vlastní zdroj vody.
2
Komunikace – telefon,
Pokryto.
8
internet…
Kvalita a údržba komunikací Problém s údržbou komunikace pro příjezd kamionu, jinak bez problémů.
4
Letiště
Není.
0
Likvidace odpadů (skládka,
ČOV je obecní, nutný odvoz odpadu.
4
Špatné ‐ zejména vjezd do areálu.
2
10
čistička, spalovna)
Příjezdové komunikace pro kamiony apod.
Železnice
Objekt je napojen na železniční trať (hlavní důvod vzniku objektu na tomto místě).
Průměr za
x
x
skupinu
172
3,75
Mimo záplavovou oblast
Při povodích voda sahá k hranici objektu, zabraňuje vjezdu prostřednictvím hlavního vstupu.
1
Zabezpečení objektu
Jedná se o otevřený areál.
1
Blízkost celnice
Není v okolí.
0
Blízkost/součást logistického Není.
Kvalita lokality
0
centra
Dostatek servisních firem v okolí
Dostupný mezinárodní
Dostatek servisních firem (Blansko, Brno).
7
ČD.
8
dopravce
Kvalita přepravců v okolí
Dostatečná nabídka.
7
Součást průmyslové zóny
Není.
0
Kvalifikace, tradice
Lesní hospodářství a následné zpracování dřeva zde má dlouhou tradici.
9
Levná síla
Vzhledem ke změnám v regionu je zde dostatek levné pracovní síly.
9
Průměr za
x
x
Kvalita
Dostatek prostoru pro
0
objektu
budoucí růst
Lokalita je omezena z jedné strany železnicí, z druhé strany strání.
Dostatek prostoru pro
Prostory nejsou nadměrné, nutno výrobu plánovat s ohledem na volné plochy.
6
4,2
skupinu
výrobu
Parkovací prostory, prostory Dostatek prostoru. pro otáčení kamiónů a nákladních automobilů, mezisklad
173
8
Hygienické podmínky
Hlučnost od problémů.
bez
4
Klidné prostředí
Kromě železnice jde o velmi klidné prostředí.
6
Oddělení hlavního vstupu
Vjezd pro osobní auta je oddělený, resp. dva vjezdy.
9
pro zákazníky a provozních
železnice,
jinak
prostor
Potenciál regionu
Z hlediska dřevozpracujícího průmyslu má region značný potenciál.
7
Prestiž lokality ‐ dobrá
Nejedná se o velmi žádanou lokalitu.
3
Objekt nepůsobí reprezentativní dojem, ve stávající podobě vyhovuje účelům.
4
adresa
Reprezentativnost objektu
Technický stav objektu / stáří Stav objektu odpovídá stáří.
4
objektu
Znalost lokality
Dobrá.
6
Kvalita skladování ‐
Nekryté skladovací plochy, pražící slunce, vlhkost, malé proudění vzduchu, hmyz.
3
odpovídající podmínky (teplota, vlhkost, tlak, …)
Snadná manipulace
Dostatek prostoru pro manipulační techniku.
8
Technické řešení skladů,
Bez problémů.
8
dostupnost skladovací techniky
Uspořádání skladů
Volné skladovací plochy.
2
Velikost skladů, kapacita
Volné skladovací plochy, prostorné.
3
Velikost zpevněných ploch
Odpovídající.
5
Dostatek prostoru pro
Bez problémů.
8
manipulaci
174
Dostatek prostoru pro
Bez problémů.
8
Ano ‐ v prostorách stávajícího podniku.
8
nákladní automobily
Možnost externího skladování
Nakládací rampa
Ano
9
Parkovací plochy
Jsou k dispozic, ale nejsou jasně vymezeny.
4
Showroom
Ne
0
Technické zázemí
Odpovídá stávajícímu účelu.
8
Vlastní zdroj vody
Ano, vydatný.
10
Průměr za
x
x
5,64
skupinu Strategická
Dostupné podnikové vstupy, Bez problémů.
poloha
vzdálenost od výrobní linky,
9
bezprostřední napojení skladů na výrobní linku
Návaznost na podnikový tok Bez problémů.
9
materiálů
Poblíž mateřské firmy
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
Soustředění objektů do
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
jednoho místa, případně poblíž mateřské firmy
Blízkost hypermarketu
Není
0
Blízkost / součást většího
Brno, Blansko
6
MZLU v Brně
6
města
Blízkost strategického partnera
Centrální poloha v rámci ČR Ano
7
Centrální poloha v rámci
Ano
7
Evropy
175
Mimo bytovou zástavbu
Ano
9
Průměr za
x
x
Ostatní
Neuvažovány
Neuvažovány
0
Průměr za
x
x
0
6,9
skupinu
skupinu Zdroj: vlastní práce
Příloha 16: Záznamový list k lokalitě Výzkumná stanice Křtiny Skupina
Podskupina
Slovní popis
Bodové
charakteristik Dopravní
hodnocení MHD – IDS JMK
dostupnost
Lokalita špatně dostupná IDS, ale tento způsob není v současnosti mnoho využíván.
3
Pro dodavatele a odběratele Dostupnost je bez problémová.
7
Pro zaměstnance
Dostupnost je bez problémová.
8
Kamiony
Příjezd je bez problémů.
7
Průměr za
x
x
6,25
skupinu Infrastruktura Dálnice a silnice 1. třídy
Nevedou poblíž lokality.
0
Inženýrské sítě
Všechny sítě jsou k dispozici.
8
Komunikace – telefon,
Pokryto.
8
internet…
Kvalita a údržba komunikací
Prázdný kamion má problémy příjezdem v zimním období.
s
Není.
Letiště
Likvidace odpadů (skládka, ČOV v obci, ostatní odpad bez problémů.
4
0 7
čistička, spalovna)
Příjezdové komunikace pro Špatné v zimním období. kamiony apod.
176
4
Železnice
Objekt není přímo napojen.
0
Průměr za
x
x
Mimo záplavovou oblast
Záplavy nehrozí, objekt je na kopci.
10
Zabezpečení objektu
Objekt je elektronicky zabezpečen a oplocen.
8
Blízkost celnice
Není v okolí.
0
Blízkost/součást
Není.
0
Dostatek servisních firem (Blansko, Brno).
7
Dostatek firem (Blansko, Brno).
6
3,875
skupinu Kvalita lokality
logistického centra
Dostatek servisních firem v okolí
Dostupný mezinárodní dopravce
Kvalita přepravců v okolí
Dostatečná nabídka.
7
Součást průmyslové zóny
Není.
0
Kvalifikace, tradice
Lesní hospodářství a následné zpracování dřeva zde má dlouhou tradici.
9
Levná síla
Vzhledem ke změnám v regionu je zde dostatek levné pracovní síly.
9
Průměr za
x
x
Kvalita
Dostatek prostoru pro
V okolí jsou pozemky ŠLP.
9
objektu
budoucí růst
Dostatek prostoru pro
Nevhodné pro sériovou výrobu, pro malosériovou výrobu prostory vyhovují.
7
Kamiony mají problém s otáčením ‐ 30 % řidičů má značné problémy.
2
5,6
skupinu
výrobu
Parkovací prostory, prostory pro otáčení kamiónů a nákladních automobilů, mezisklad
177
Hygienické podmínky
Bez problémů.
9
Klidné prostředí
Velmi klidná lokalita na hranici lesa.
10
Oddělení hlavního vstupu
Objekt má tři budovy, oddělení funkcí je zajištěno.
9
pro zákazníky a provozních prostor
Potenciál regionu
Z hlediska dřevozpracujícího průmyslu má region značný potenciál.
7
Prestiž lokality ‐ dobrá
Jedná se o velmi atraktivní lokalitu s výhledem na dominantu kraje ‐ kostel a zámek Křtiny.
9
adresa
Reprezentativnost objektu
Objekt působí velmi dobrým dojmem, je zrekonstruován (kancelářská budova je reprezentativní, sklad a výrobní hala jsou na dobré úrovni).
8
Technický stav objektu /
Dobrý.
6
stáří objektu
Znalost lokality
Dobrá.
6
Kvalita skladování ‐
Součástí objektu je sklad ‐ plechová hala.
7
Dostatek prostoru techniku. Bez problémů.
8
odpovídající podmínky (teplota, vlhkost, tlak, …)
Snadná manipulace
Technické řešení skladů,
pro
manipulační
8
dostupnost skladovací techniky
Uspořádání skladů
Vyhovují.
7
Velikost skladů, kapacita
Odpovídají potřebám.
7
Velikost zpevněných ploch
Nedostačující.
3
Dostatek prostoru pro
Bez problémů.
8
Bez problémů.
8
manipulaci
Dostatek prostoru pro nákladní automobily
178
Možnost externího
Ano ‐ v prostorách stávajícího podniku.
8
skladování
Nakládací rampa
Rampa, otočný jeřáb, mostový jeřáb.
10
Parkovací plochy
Parkovací prostory vyhovují a jsou reprezentativní, v objektu jsou i garáže.
10
Showroom
Bylo by možné jej zřídit v rámci administrativní budovy ‐ vhodné prostory u vstupu.
5
Technické zázemí
Temperovaná montážní hala, strojírenské vybavení, obráběcí stroje.
9
Vlastní zdroj vody
Ano, vydatný.
10
Průměr za
x
x
7,6
Strategická
Dostupné podnikové
Bez problémů.
9
poloha
vstupy, vzdálenost od
Bez problémů.
9
skupinu
výrobní linky, bezprostřední napojení skladů na výrobní linku
Návaznost na podnikový tok materiálů
Poblíž mateřské firmy
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
Soustředění objektů do
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
jednoho místa, případně poblíž mateřské firmy
Blízkost hypermarketu
Není.
0
Blízkost / součást většího
Brno, Blansko.
6
MZLU v Brně.
6
Ano.
7
Ano.
7
města
Blízkost strategického partnera
Centrální poloha v rámci ČR
Centrální poloha v rámci
179
Evropy
Mimo bytovou zástavbu
Ano.
9
Průměr za
x
x
Ostatní
Neuvažovány
Neuvažovány.
0
Průměr za
x
x
0
6,9
skupinu
skupinu Zdroj: vlastní práce
Příloha 17: Záznamový list k lokalitě Pila Olomučany Skupina
Podskupina
Slovní popis
Bodové
charakteristik Dopravní
hodnocení MHD – IDS JMK
dostupnost
Lokalita špatně dostupná IDS, ale tento způsob není v současnosti mnoho využíván.
3
Pro dodavatele a odběratele Dostupnost je bez problémová.
7
Pro zaměstnance
Dostupnost je bez problémová.
8
Kamiony
Příjezd je bez problémů.
7
Průměr za
x
x
6,25
skupinu Infrastruktura Dálnice a silnice 1. třídy
Nevedou poblíž lokality.
0
Inženýrské sítě
Všechny sítě jsou k dispozici.
8
Komunikace – telefon,
Pokryto.
8
internet…
Kvalita a údržba komunikací
Prázdný kamion má problémy příjezdem v zimním období.
s
Není.
Letiště
Likvidace odpadů (skládka, ČOV v obci, ostatní odpad bez problémů.
4
0 7
čistička, spalovna)
Příjezdové komunikace pro Špatné v zimním období. kamiony apod.
180
4
Železnice
Objekt není přímo napojen.
0
Průměr za
x
x
Mimo záplavovou oblast
Záplavy nehrozí, objekt je na kopci.
10
Zabezpečení objektu
8
Blízkost celnice
Objekt je elektronicky zabezpečen a oplocen. Není v okolí.
Blízkost/součást
Není.
0
3,875
skupinu Kvalita lokality
0
logistického centra
Dostatek servisních firem v Dostatek servisních firem (Blansko, Brno).
7
okolí
Dostupný mezinárodní
Dostatek firem (Blansko, Brno).
6
dopravce
Kvalita přepravců v okolí
Dostatečná nabídka.
7
Součást průmyslové zóny
Není.
0
Kvalifikace, tradice
Lesní hospodářství a následné zpracování dřeva zde má dlouhou tradici.
9
Levná síla
Vzhledem ke změnám v regionu je zde dostatek levné pracovní síly.
9
Průměr za
x
x
Kvalita
Dostatek prostoru pro
V okolí jsou pozemky ŠLP.
9
objektu
budoucí růst
Dostatek prostoru pro
Nevhodné pro sériovou výrobu, pro malosériovou výrobu prostory vyhovují.
7
Kamiony mají problém s otáčením ‐ 30 % řidičů má značné problémy.
2
Bez problémů.
9
5,6
skupinu
výrobu
Parkovací prostory, prostory pro otáčení kamiónů a nákladních automobilů, mezisklad
Hygienické podmínky
181
Klidné prostředí
Velmi klidná lokalita na hranici lesa.
10
Oddělení hlavního vstupu
Objekt má tři budovy, oddělení funkcí je zajištěno.
9
pro zákazníky a provozních prostor
Potenciál regionu
Z hlediska dřevozpracujícího průmyslu má region značný potenciál.
7
Prestiž lokality ‐ dobrá
Jedná se o velmi atraktivní lokalitu s výhledem na dominantu kraje ‐ kostel a zámek Křtiny.
9
adresa
Reprezentativnost objektu
Objekt působí velmi dobrým dojmem, je zrekonstruován (kancelářská budova je reprezentativní, sklad a výrobní hala jsou na dobré úrovni).
8
Technický stav objektu /
Dobrý.
6
stáří objektu
Znalost lokality
Dobrá.
6
Kvalita skladování ‐
Součástí objektu je sklad ‐ plechová hala.
7
Dostatek prostoru techniku. Bez problémů.
8
odpovídající podmínky (teplota, vlhkost, tlak, …)
Snadná manipulace
Technické řešení skladů,
pro
manipulační
8
dostupnost skladovací techniky
Uspořádání skladů
Vyhovují.
7
Velikost skladů, kapacita
Odpovídají potřebám.
7
Velikost zpevněných ploch
Nedostačující.
3
Dostatek prostoru pro
Bez problémů.
8
Bez problémů.
8
manipulaci
Dostatek prostoru pro nákladní automobily
182
Možnost externího
Ano ‐ v prostorách stávajícího podniku.
8
skladování
Nakládací rampa
Rampa, otočný jeřáb, mostový jeřáb.
10
Parkovací plochy
Parkovací prostory vyhovují a jsou reprezentativní, v objektu jsou i garáže.
10
Showroom
Bylo by možné jej zřídit v rámci administrativní budovy ‐ vhodné prostory u vstupu.
5
Technické zázemí
Temperovaná montážní hala, strojírensko vybavení, obráběcí přístroje.
9
Vlastní zdroj vody
Ano, vydatný.
10
Průměr za
x
x
7,6
Strategická
Dostupné podnikové
Bez problémů.
9
poloha
vstupy, vzdálenost od
Bez problémů.
9
skupinu
výrobní linky, bezprostřední napojení skladů na výrobní linku
Návaznost na podnikový tok materiálů
Poblíž mateřské firmy
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
Soustředění objektů do
Lokalita je vhodně zvolena pro stávající firmu.
8
jednoho místa, případně poblíž mateřské firmy
Blízkost hypermarketu
Není.
0
Blízkost / součást většího
Brno, Blansko.
6
MZLU v Brně.
6
Ano.
7
Ano.
7
města
Blízkost strategického partnera
Centrální poloha v rámci ČR
Centrální poloha v rámci
183
Evropy
Mimo bytovou zástavbu
Ano.
9
Průměr za
x
x
Ostatní
Neuvažovány
Neuvažovány.
0
Průměr za
x
x
0
6,9
skupinu
skupinu Zdroj: vlastní práce
184
Příloha 18: Záznamový arch – Kvalitativní logistické faktory ovlivňující volbu polohy objektu
185
186
