ME DELOVA U IVERZITA V BR Ě LES ICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRA Y LESŮ A MYSLIVOSTI
A ALÝZA STRUKTURY HO EB ÍCH POZEMKŮ A HO ITEB Z HLEDISKA MYSLIVECKÉHO HOSPODAŘE Í A VÝKO U STÁT Í SPRÁVY
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BR O 2012
Bc. Věra Čížková
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza struktury honebních pozemků a honiteb z hlediska mysliveckého hospodaření a výkonu státní správy zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:
........................................ Bc. Věra Čížková
Poděkování: Děkuji svému vedoucímu diplomové práce, doc. Ing. Jiřímu Kamlerovi, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji zaměstnancům státní správy a členům honebních společenstev za poskytnuté materiály a konzultace v dané problematice. A v neposlední řadě patří můj velký dík rodičům, JUDr. Věře Čížkové a Ing. Václavu Čížkovi, a mému příteli, Ing. Jakubu Máchalovi, za obrovskou morální podporu, trpělivost a pomocnou ruku při psaní, bez nichž by tato práce nikdy nevznikla.
„Příroda nikdy neporušuje své zákony.“ Leonardo da Vinci
Abstrakt ázev práce: Analýza struktury honebních pozemků a honiteb z hlediska mysliveckého hospodaření a výkonu státní správy
Abstrakt: Diplomová práce se zabývá analýzou vlastnické struktury honebních pozemků na vybraných lokalitách. Jejím hlavním cílem bylo zhodnocení slabých míst procesu uznávání honiteb a návrhy na zlepšení. V práci je zmapována historie myslivecké legislativy a zhodnocen vývoj vztahu vlastníků pozemků k mysliveckému hospodaření. Na základě analýzy struktury honebních pozemků ve vybraných honitbách a analýzy procesu jejich uznávání byly definovány problémy vznikající při procesu uznávání, resp. tvorby honiteb. Na základě zjištěných údajů byla navržena konkrétní opatření, která by celý proces uznávání honiteb nejen zjednodušila a urychlila, ale i zlevnila.
Klíčová slova: honitba, honební společenstvo, zákon, správní řízení
Abstract Title of the thesis: Analysis of the structure of hunting lands and hunting areas in terms of hunting management and public administration Abstract: A cross through the history of hunting legislation and assessment of the development of the relationship to the land owners with hunting management was recorded in my thesis. Main focus of the thesis was to identify and analyze problems arising in the process of recognition of hunting areas, respectively creation of hunting areas. To do so I used structural analysis of selected hunting areas. Appropriate measurements, for simplifying, price reduction and speeding up the process of recognition of hunting areas, were proposed upon collected information.
Keywords: hunting area, hunting community, law, administrative procedures
Obsah 1
Úvod .......................................................................................................................... 1
2
Rozbor problematiky .............................................................................................. 3 2.1 Historie myslivosti ................................................................................................ 3 2.2 Myslivecké organizace v českých zemích ............................................................ 7 2.3 Vývoj honebního práva ......................................................................................... 9 2.3.1 Císařský patent vydaný 7. března 1849 ....................................................... 9 2.3.2 Zákon o myslivosti vydaný dne 1. června 1866 pro království české ....... 10 2.3.3 Zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti ......................................................... 12 2.3.4 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti ........................................................... 17 2.3.5 Zákon č. 270/1992 Sb. – novela k zákonu č. 23/1962 Sb., o myslivosti ... 20 2.3.6 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ......................................................... 20 2.3.7 Základní pojmy .......................................................................................... 21 2.3.8 Navrhování honiteb ................................................................................... 22 2.3.9 Honební společenstvo ................................................................................ 24 2.3.10 Uznání honitby a její změny ...................................................................... 27 2.3.11 Využití honiteb .......................................................................................... 28 2.3.12 Povinnosti uživatele honitby ..................................................................... 30 2.3.13 Státní správa myslivosti ............................................................................. 32 2.4 Rozdíly mezi jednotlivými zákony o myslivosti ................................................ 33 2.4.1 Období v letech 1849 – 1866 – 1947......................................................... 33 2.4.2 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, před a po novelizaci v roce 1992 .... 35 2.5 Rozdíly mezi zákonem č. 23/1962 Sb., o myslivosti, a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti ......................................................................................................... 37
3
Metodika ................................................................................................................. 40 3.1 Metodika zpracování dat jednotlivých honiteb ................................................... 40 3.2 Metodika finanční a časové analýzy na proces tvorby a uznání honitby............ 41 3.3 Metodika návrhu změn v legislativě týkající se vzniku a uznání honiteb .......... 42
4
Výsledky ................................................................................................................. 43 4.1 Struktura honiteb v jižních Čechách ................................................................... 43 4.1.1 Honitby polní ............................................................................................. 43
4.1.2 Honitby lesní ............................................................................................. 48 4.1.3 Honitby smíšené ........................................................................................ 51 4.2 Struktura honiteb na jižní Moravě ...................................................................... 56 4.2.1 Honitby polní ............................................................................................. 56 4.2.2 Honitby lesní ............................................................................................. 60 4.2.3 Honitby smíšené ........................................................................................ 64 4.3 Souhrnné porovnání struktury honiteb ............................................................... 69 4.4 Vznik honebního společenstva a uznání společenstevní honitby podle současné platné legislativy ................................................................................................. 72 4.4.1 Náležitosti k registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby ze strany držitelů, popř. budoucích nájemců honitby................... 73 4.5 Kalkulace nákladů a časové náročnosti při registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby podle současné platné legislativy ................... 74 4.5.1 Kalkulace nákladů a časové náročnosti vzniku společenstevní honitby ze strany držitelů, popř. budoucích nájemců honitby .................................... 75 4.5.2 Kroky orgánu státní správy myslivosti při vyřizování návrhů na registraci honebního společenstva a uznání honitby ................................................. 83 5
Diskuze.................................................................................................................... 85
6
Souhrn, závěr a doporučení pro praxi ................................................................. 90
7
Summary, conclusion and recommendations for practice ................................ 93
8
Literatura ............................................................................................................... 97
1 Úvod Po tisíciletém vývoji se z lovu, činnosti sloužící k obstarávání obživy, vyvinula nejen zájmová, ale i zodpovědná činnost zvaná myslivost. Samotný lov vedoucí k získání kořisti již není, nebo alespoň neměl by být, na prvním místě a pro řadu lidí přechází tato záliba v životní styl. Ačkoliv si to většina nezainteresovaných lidí ani neuvědomuje, myslivost plní poslání i pro ně. Z pouhého hospodaření se zvěří povýšila na činnost zabývající se komplexní péčí o přírodu. Má tedy význam ekologický, krajinotvorný, ale i ekonomický a společensko-kulturní. Právem se myslivost stala součástí českého nehmotného kulturního dědictví. Je neuvěřitelné, po kolik stovek let se uchovávají a hlavně dodržují myslivecké zvyky a tradice. Zvěř je považována za obnovitelné přírodní bohatství, a proto by se s ní mělo také tak zacházet, tzn. odborně hospodařit. Cílem je získání a udržení kvalitního genofondu zvěře, nastolení biologické rovnováhy a dosažení přijatelných stavů zvěře pro lesní a zemědělské hospodářství. K tomu, aby mohlo k odbornému hospodaření se zvěří a přírodou dojít, je zapotřebí mít vhodné územní celky – uznané honitby. Bez uznaných honiteb není možné výkon práva myslivosti provádět. Jelikož zvěř nezná hranice, zákonem stanovené lhůty a podobně, mělo by se k tvorbě a uznávání honiteb přistupovat s největší zodpovědností, citem a pokud možno i rychlostí. To vše by mělo být realizováno především s ohledem na zvěř, ale v úvahu by měl být brán zřetel i na vlastníky honebních pozemků, orgány státní správy a uživatele honiteb. S měnící se legislativou a nevědomostmi v dané problematice dochází často k protahování správních řízení týkajících se uznávání honiteb až na několik let. To vše vede ke zbytečným časovým a finančním ztrátám a v konečném důsledku pak i v neefektivní péči o zvěř a její životní prostředí. Cílem této diplomové práce je navrhnout takový koncept procesu uznávání honiteb, který by byl z hlediska časové a ekonomické náročnosti nejoptimálnější jak pro státní správu, tak i pro samotné žadatele o uznání honiteb. Ušetřený čas a peníze by se daly efektivněji využít v uznané honitbě, a to jejím zvelebováním ve vztahu ke zvěři i jejímu prostředí. Základem úspěchu jsou však fundovaní zaměstnanci státní správy, důkladná informovanost žadatelů o uznání honitby a vzájemná spolupráce mezi všemi 1
účastníky řízení. Veškeré kroky by se měly činit ve prospěch zvěře a přírody, nikoliv ve prospěch vlastní.
2
2 Rozbor problematiky
2.1 Historie myslivosti Lov, z něhož se postupem času vyvinula myslivost, provází člověka od nepaměti. Zpočátku byl lov nezbytnou nutností člověka. Lovilo se v tlupách a ulovená zvěř poskytovala nejen potravu, ale i kůži na oděv, parohy, rohy nebo kosti na primitivní nástroje, ozdoby, stavby jednoduchých obydlí apod. (Kolektiv, 1966). Jak dokazují jeskynní malby, rozvíjel lov i mysl. (Catta a kol. 2007) V této době lovil každý, kdo zvěř potřeboval (Kolektiv, 1966). V mladší době kamenné, neolitu (konec 6. tisíciletí př. n. l.), se ze sběračů plodů stali první zemědělci a pastevci. S rozvojem těchto činností šel lov do pozadí (Forst et al. 1975). Lov už nebyl pouze prostředkem k obstarání potravy, ale sloužil i k ochraně políček a stád před zvěří (Andreska a Andresková 1993). Výrazný zlom nastává v období feudalismu, kdy lov přestal být právem všech a stává se výsadou vládnoucí třídy – lovecké právo. Tak vznikla poprvé spojitost lovu s vlastnictvím pozemků. Již Boleslav I. vydal nařízení, že lov je výhradní právo panovníka. Knížecí družina měla právo na lov významných zvířat. Naopak svobodní rolníci se dostali do role nevolníků a myslivost pro ně byla spíše přítěží. Nejen, že museli pomáhat při lovech, ale navíc jim zvěř působila škody na políčkách, za které se neposkytovala žádná náhrada (Forst et al. 1975). Panovník mohl darovat lesní majetek jak šlechtě za prokázané služby, tak i církvi. Lesní personál měl též v užívání určité pozemky (Červený a kol. 2004). V duchu nařízení Boleslava I. pokračuje i lovecký řád Ferdinanda III. či nařízení krále Karla IV. z roku 1388 (dominikál), které bylo doplněno o povolení k výkonu myslivosti i některým nešlechticům. Z lovu, jako symbolu mužné zábavy se postupně stávaly okázalé společenské události, např. parforsní hony (Forst et al. 1975). Stavy zvěře ve volných honbištích klesaly nejen nadměrným lovem, ale i zvyšující se rozlohou orné půdy a zmenšením a zhoršením kvality lesních porostů. Proto ve 13. a 14. století došlo k zakládání obor a bažantnic, kde se zvěř zpočátku ochraňovala, později chovala pro účely lovu (Červený a kol. 2004). Tím byl položen základ ke vzniku vlastní myslivosti. Z lovčích, kteří 3
sloužili panstvu při lovu, vznikali myslivci, kteří byli usidlováni na samotách přímo v honbištích (Wolf, 1983). Z tohoto období se dochovaly doklady i o lovecké kynologii (Hanzal et al. 2007). V roce 1568 vydal císař Maxmilián první lovecké instrukce a o zhruba 30 let později ho v tomto počinu následoval císař Rudolf II. (Červený a kol. 2004). Dokonalejší právní forma vzešla z usnesení Českého sněmu v roce 1573, kdy bylo vydáno i nařízení o ochraně zvěře (Hanzal et al. 2007). V 17. století k oborám a bažantnicím přibyly kačenárny, rozmohlo se sokolnictví, čižba, bobrovnictví, ale bohužel i pytláctví (Hanzal et al. 2007). V tomto období jsou zaznamenány počátky sdružování myslivců. První myslivecký spolek vznikl v roce 1692 v Hosíně pod názvem Myslivecké bratrstvo (Andreska a Andresková 1993). O tři roky později, tedy v roce 1695 založil hrabě Sporck Řád sv. Huberta, jenž se v naší zemi těší zájmu dodnes (Hanzal et al. 2007). Lov byl nadále výsadou šlechty, jak je psáno v patentu z roku 1631 (Kolektiv, 1966). Přetrvávaly povinné roboty, do nichž náležela i robota lovecká, přičemž poddaní, aniž by měli nárok na úhradu škod, které jim páchala zvěř na polích, se stávali čím dál tím více nespokojení. To přimělo Leopolda I. roku 1680 k vydání prvního robotního patentu, jímž se robota stanovila nejvýše na 3 dny v týdnu. Bohužel toto nařízení bylo často porušováno, zvláště v období sezónních prací. S příchodem 18. století se dostalo do popředí lesnictví na úkor myslivosti. Podpořily to i lesní řády vydané Marií Terezií v roce 1754 a 1756 (Hanzal et al. 2007). Ale ani to neubralo na aktivitě prosazovat myslivost mezi veřejností, a to prostřednictvím různých spolků (Červený a kol. 2004). Například za Marie Terezie byla roku 1769 založena Společnost pro orbu a svobodné umění v Království českém, v roce 1788 již za vlády Josefa II. zase Císařská a královská vlastenecká společnost pro Království české (Andreska a Andresková 1993). Jak je patrné, myslivost se v kruzích šlechty, i přes vydané lesní zákony, stále těšila veliké oblibě. Žalostná situace se však nadále prohlubovala u pracujícího lidu. Projevovala se pustošením polí při panských honech a nadměrnými stavy zvěře. Např. v listu ředitele bechyňského panství z 20.10.1770 je psáno, že lid odmítá sít obilí pro škody způsobené zvěří. Zlepšení situace nepřinesl ani robotní patent Karla IV. z roku 1738. Teprve řádem o myslivosti z roku 1786 bylo poddaným uleveno v loveckých robotách (povinnost nadhánět při honech, dodávat krmivo pro zvěř apod.). Dokonce jim majitel honitby byl povinen hradit škody 4
způsobené zvěří na polích (Forst et al. 1975). V roce 1786 císař Josef II. prohlásil právo myslivosti za právo státu (Hanzal et al. 2007). Za zmínku z tohoto století stojí i nařízení vydané Marií Terezií dne 26. června 1753, jímž udělila výsadu lovit zvěř pouze šlechtě. Podnětem k tomu bylo zahálení měšťanů, kteří se spíše oddávali lovu než svým živnostem a řemeslům. Mimo to byla prý příčinou zmíněného nařízení i událost odehrávající se v Chomutově, kde jakýsi měšťák zastřelil nadlesního, který mu bránil ve střílení zvěře (Černý, 1884). O století později se myslivost lesnímu hospodářství podřizovala již výrazně. Snižovaly se stavy vysoké a naopak zvěře srnčí přibývalo. V 19. století zaznamenalo největší rozmach bažantnictví spolu s rozvojem brokové střelby, kdy z této doby pochází řada známých českých puškařů, jako je např. Antonín Vincenc Lebeda, Bedřich Brandejs. V této době se začalo i s introdukcí zvěře (muflon, ondatra). Zásadním rokem se stal rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství (Hanzal et al. 2007). Selské pozemky byly osvobozeny od vrchnostenských břemen, zrušily se lovecké roboty. K myslivosti mělo blíže stále víc občanů, převážně ti movitější (Forst et al. 1975). Z výkonu práva myslivosti byla zcela vyloučena dělnická třída (Wolf, 1983). Výrazný zlom nastal 7. března 1849, kdy v Olomouci vydal císař František Josef I. Říšský patent o myslivosti č. 154, jímž skončilo dominikální právo a právo myslivosti se přeneslo na vlastnictví půdy. Vlastníkem honitby mohl být ten, kdo vlastnil minimálně 200 jiter, tj. 115 ha souvislých pozemků. Na základě toho vznikaly honitby vlastní nebo společenstevní, které sdružovaly pozemky drobných vlastníků půdy jedné obce (Hanzal et al. 2007). Podle tohoto nařízení musela být myslivost zajišťována odbornými myslivci. Honitby se mohly pronajímat a většinou to bylo umožněno velkostatkům a majetnějším jednotlivcům, kteří honitby využívali velmi intenzivně. Myslivost tedy i nadále zůstala přístupná určitým vrstvám (Forst et al. 1975). Před císařským patentem z roku 1849, který rušil právo myslivosti na cizí půdě, se však mohli sdružovat pouze myslivci z povolání (Červený a kol. 2004). V roce 1866 byl císařský patent nahrazen zemským zákonem o myslivosti pro Čechy, v roce 1873 pro Moravu a v roce 1877 pro Slezsko. V něm bylo stanoveno, že právo myslivosti je právem reálným, které je nerozlučně spjato s vlastnictvím (držbou) pozemku. Spolu s vlastnictvím (držbou) pozemku se současně nabývalo nebo pozbývalo i honební právo. Nejnižší přípustná výměra zůstala na 115 ha souvislé honební plochy. V honebním zákoně pro Čechy ze
5
dne 1. 6. 1866 č. 49 v § 28 pod bodem 4 jest psáno, že „lístku na honbu nelze vydávat dělníkům za mzdy denní, nebo týdenní pracujícím“ (Kolektiv, 1966). Jelikož po roce 1919 nebyla pozemková reforma provedena důsledně, zůstalo velké množství půdy v rukou bývalé šlechty a církve, která i nadále zakupovala půdu, nebo tzv. zbytkové statky. A tak i nadále zůstal výkon práva myslivosti v rukou vyšších vrstev společnosti. Situaci měla poněkud změnit nově založená Československá myslivecká jednota, jejímž cílem bylo zajistit jednotný postup při výkonu práva myslivosti. V roce 1929 byly myslivecké zákony doplněny tzv. malým honebním zákonem č. 98 Sb. (Forst et al. 1975). Podnětem k vydání tzv. malého honebního zákona byly následky kruté zimy, která se podepsala na zvěři. Nezabýval se možností výkonu práva myslivosti pro všechny společenské vrstvy, ale věnoval se dobám lovu a hájení zvěři. Zákon přímo zakazoval vydávání loveckých lístků (Kolektiv, 1966). Prvního dubna roku 1941 vyšlo protektorátní vládní nařízení o myslivosti 127/1941 a 128/1941, kde byla upravena nejmenší výměra honiteb nově vzniklých na 150 ha (Dyk, 1941). V témže roce bylo zavedeno povinné fyzické členství v Československé myslivecké jednotě (Hanzal et al. 2007). Během druhé světové války nedostatek potravin znemožňoval dobré myslivecké hospodaření. Konec druhé světové války přinesl v říjnu 1945 znárodnění a vlivem rozsáhlé pozemkové reformy byli zcela zlikvidováni velkostatkáři a vlastníci velkých ploch půdy. Půdu mohly dostat statisíce bezzemků a drobných zemědělců. Roku 1946 vydalo Ministerstvo zemědělství rozhodnutí, aby se honitby patřící pod správu Státních lesů a statků pronajímaly pouze lidovým mysliveckým společnostem. Ty se měly skládat ze zemědělců a zaměstnanců státních lesů a statků, z řad dělníků, zaměstnanců a ostatních pracujících bydlících i ve městě (Forst et al. 1975). 18. prosince 1947 schválilo Ústavodárné národní shromáždění zákon o myslivosti č. 225 s platností pro celé území Československa. Tento zákon sjednotil právo myslivosti, zrušil ostatní zákony, zvláště pak tzv. protektorátní nařízení č. 127 a č. 128 z roku 1941 a umožnil výkon myslivosti dělníkům, rolníkům, lesním zaměstnancům i ostatním pracujícím (Forst et al. 1975). Stále přetrvává povinnost členství v Československé myslivecké jednotě (ČSMJ) pro všechny československé myslivce (Wolf, 1983). Právo myslivosti bylo nadále spjato s vlastnictvím honebního pozemku. Minimální výměra honitby společenstevní, tj. utvořené ze souvislých pozemků různých vlastníků v rámci katastrálního území obce, činila 150 ha. U honitby vlastní, to jest honitby utvořené ze souvislých pozemků jednoho vlastníka bez ohledu na 6
katastrální hranice, byla nejmenší zákonem přípustná výměra honitby stanovena poněkud výše, a to na 200 ha (Kolektiv, 1966). V únoru 1962 byl zákon o myslivosti č. 225 z roku 1947 nahrazen zákonem č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Tento zákon odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků a váže je na jejich užívání. Zajišťuje optimální podmínky pro chov zvěře a rozvoj myslivosti (Kolektiv, 1966). Minimální výměra honitby musela být 500 ha. Právo myslivosti náleželo organizacím, jako byly státní lesy a statky, JZD. Ty mohly za úplatu poskytovat výkon práva myslivosti uživatelům (např. mysliveckým sdružením) (Hanzal et al. 2007). Roku 1969 došlo k utvoření samostatných mysliveckých organizací, a to Českého mysliveckého svazu (ČMS) a Slovenského pol‘ovníckeho zväzu (SPZ) (Wolf, 1983). V průběhu 60. a 70. let vlivem rozsáhlé mechanizace a chemizace v zemědělství, průmyslových exhalací, znečišťování vod a dalších necitlivých zásahů do krajiny docházelo k úbytku drobné zvěře. Naopak se zvýšily stavy zvěře spárkaté a tím i škody na lesních porostech. Nastalo vytváření velkých honiteb (slučování). Po roce 1989 zákon o myslivosti č. 270/1992 Sb. opět připsal právo myslivosti vlastníkům půdy. Nadále mohly být honitby vlastní či společenstevní. Pronájem prováděly jak osoby fyzické, tak i osoby právnické (Hanzal et al. 2007). V současné době se výkonem práva myslivosti zabývá zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., který bude podrobněji rozebrán v kapitole 2.3.6.
2.2 Myslivecké organizace v českých zemích První zmínku o sdružování myslivců lze najít již v roce 1692, kdy bylo na Schwarzenberském panství v Hosíně u Hluboké nad Vltavou založeno Myslivecké bratrstvo. Za vlády Marie Terezie roku 1769 vznikl další spolek a to Společnost pro orbu a svobodné umění v Království českém. V podobném duchu se pokračovalo i za Josefa II., kdy v roce 1788 byla založena Císařská a královská vlastenecká společnost pro Království české.
7
S propagací myslivosti začal i Spolek českých myslivců z roku 1848. V roce 1883 vznikl početně největší spolek v celém Rakousku, a to Ústřední spolek pro ochranu honby a zvěře v Čechách (Andreska a Andresková 1993). Ve 20. století nastal v myslivosti značný rozvoj spolkové činnosti počínaje klubem pro kynologii a myslivost Hubertus v Praze roku 1910, což v té době byl ryze český myslivecký spolek. Pokračovat se může do roku 1911, tj. do doby založení Loveckého spolku pro Olomouc. Za zmínku stojí i o rok později v Brně založený Spolek pro ochranu myslivosti markrabství Moravského. O pár desítek let déle, přesněji 22. 4. 1923 v Brně, nastal významný mezník ve sdružování
myslivců.
Vznikla
velká
myslivecká
organizace
nesoucí
název
Československá myslivecká jednota (ČSMJ). Sdružovala lovecké a myslivecké spolky z celého Československa. Jen za půlroční existence jednoty pod ní spadalo 36 spolků s 30 000 členy. Prvním předsedou ČSMJ byl zvolen lesní rada Zdenko Slanina. Spolu se založením ČSMJ bylo zahájeno vydávání časopisu Stráž myslivosti, jenž je dnes znám pod názvem Myslivost. Prvním redaktorem tehdejší Stráže myslivosti se stal Jaroslav Svoboda. V tomto období vznikla i Ústřední plemenná kniha československých loveckých psů, jejíž vedoucí byl Karel Podhajský. Za okupace došlo k přejmenování Československé myslivecké jednoty na Českou mysliveckou jednotu a členství v ní bylo povinné. Po válce došlo opět k obnovení názvu na Československou mysliveckou jednotu. Rok 1961 přinesl další změnu názvu. Tentokrát se ČSMJ přejmenovala na Československý myslivecký svaz. V roce 1969 byl tento svaz rozdělen na Český myslivecký svaz a Slovenský pol´ovnícky zväz. Zatím poslední změna týkající se přejmenování této velké organizace nastala v roce 1992, kdy z Českého mysliveckého svazu se stala Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), která trvá dodnes. Kromě ČMMJ fungují v současnosti i další myslivecké organizace. Za zmínku stojí Řád sv. Huberta, založený v roce 1992, jenž navazuje na Řád F. A. hraběte Sporcka z roku 1695. Dalšími zajímavými organizacemi u nás jsou bezesporu česká pobočka Safari Club International, fungující od roku 1992, a Asociace profesionálních myslivců České republiky, založena v roce 1995 (Hanzal et al. 2007).
8
2.3 Vývoj honebního práva
2.3.1 Císařský patent vydaný 7. března 1849 Císařským patentem ze dne 7. března 1849 bylo právo myslivosti na cizí půdě zrušeno, stejně jako roboty při lovech. Myslivost se mohla provozovat na souvislých pozemcích o výměře nejméně 200 jiter (115 hektarů). Význam této věty byl ministerstvem více objasněn 31. července 1849, kdy bylo přesně definováno spojení „souvislé pozemky“. Souvislými pozemky byly takové pozemky, které byly mezi sebou spojeny tak, že se dalo z jednoho pozemku přejít na druhý, aniž by se překročil majetek cizí. Veřejné cesty, železniční tratě, vody aj. nerušily souvislosti pozemků. Dva pozemky spojené veřejnou cestou tak, že se po ní mohlo snadno přejít z jednoho pozemku na druhý, aniž by bylo vkročeno na cizí území, se považovaly za souvislé. Jestliže pozemek menší 200 jiter byl obklopen souvislými pozemky 200 jitrovými či většími, měl majitel těchto pozemků o největší výměře přednostní právo na nájem a s tím spojený výkon práva myslivosti. Pokud to odmítl a vzdal se tím vlastního práva honebního, začala na pozemcích pod 200 jiter vykonávat právo myslivosti obec. Na všech jiných pozemcích, kromě obor a výše zmiňovaných soukromých pozemků, „se dala myslivost“ obci. Výnos z honitby na pozemcích „zádušních a kostelních“, patřil výhradně kostelu. Obec měla povinnost pozemky buď pronajmout, nebo k provozování myslivosti určit myslivce. Nařízení ministerstva dne 15. prosince 1852 stanovilo, jak mají obce práva myslivosti užívat: Právo myslivosti na pozemcích obcí se nesmělo jinak provozovat, než-li způsobem pronájmu, který řídil okresní úřad politický. Obce samy o sobě neměly právo najímat myslivost a uzavírat jakékoliv nájemní smlouvy. O novém pronájmu měla být společnost spravena 3 měsíce před skončením pronájmu starého. Nájemní období se neustanovovalo pod 5 let, pouze ve výjimečných případech bylo nájemní období kratší, nikdy však pod tři roky. Nájemce napřed složil dvouleté nájemné, 9
z něhož jedna polovina byla kaucí, druhá nájemním platem za první rok. Nájemné se zaplatilo vždy měsíc před začátkem každého nájemního roku. Najatá myslivost se nesměla bez povolení politického úřadu ani z části ani celá dávat další osobě v podnájem. Roční čistý užitek z myslivosti se na konci každého správního nebo nájemního roku podle rozsáhlosti pozemků rozdělil mezi veškeré gruntovníky, na jejichž pozemcích obec myslivost provozovala. Jednotliví držitelé pozemků měli nárok na náhradu škod způsobených zvěří. Nižší politické úřady měly dohlížet, aby nedocházelo k přezvěření. Honební právo nemělo nikomu překážet v užívání svých, v honbišti se nalézajících pozemků. Následovně mohl každý na svých pozemcích stavět obydlí a budovy hospodářské, na loukách vyhubit trniny, posekat plevel a svůj dobytek na nich v určitém čase pást (Černý, 1884).
2.3.2 Zákon o myslivosti vydaný dne 1. června 1866 pro království české Právo myslivosti se zakládalo na právu vlastnickém a tento zákon ustanovoval, jak se mělo právo myslivosti užívat. Vykonávat právo myslivosti příslušelo držiteli souvislých pozemků nejméně 200 jiter míry dolnorakouské (115 hektarů). Pozemky se pokládaly za souvislé (za honitbu), když ležely tak, že se mohlo jít z jednoho na druhý, aniž se muselo jít přes pozemek cizí. Cesty, silnice, železnice, potoky a řeky, které šly těmito souvislými pozemky, jejich spojitost nepřerušují. Zvětšila-li se výměra majetku v době trvání pronájmu tak, že opravňuje k samostatné myslivosti, nemá být majetek dle rozhodnutí min. vn. ze dne 23. června 1868 vyloučen, dokud nájem trvá. Na pozemcích zdmi nebo ploty dokonale a trvale ohrazených, příslušelo právo provozovat myslivost vlastníkovi těchto pozemků bez ohledu na jejich velikost. Držitelé pozemků některé osady, mající alespoň 200 souvislých jiter míry tvořili honební společenstvo, které mělo právo vykonávat na svých pozemcích právo
10
myslivosti. Tím bylo změněno dřívější právo ustanovení zákona ze dne 7. března 1849, že jménem „osada“ nebyla míněna katastrální obec. Pokud pozemky veškerých obyvatelů některé osady neměly 200 jiter souvislých pozemků, příslušelo právo na nich provozovat myslivost držiteli pozemků souvislých čili okrsku honebního (honitby), který s nimi nejvíce hraničil. Totéž platilo i o pozemcích, které neměly 200 jiter a byly okrskem honebním buď úplně, nebo do dvou třetin obklíčeny. Honební společenstvo bylo povinno své právo provozování myslivosti buď nedílně pronajmout, nebo jej dát dobrému znalci společenstva, tj. tomu, kdo úspěšně složil u politického úřadu zkoušky z myslivosti. Náhradu za přikázané pozemky k provozování myslivosti vyměřil okresní výbor, přihlížeje k jejich velikosti a k nájmu z myslivosti, který se v průměru platil v nejbližších třech pronajatých honitbách. Spravovat právo myslivosti honebního společenstva příslušelo výboru složenému z 3 až 5 členů společenstva zvoleného na 6 let. Volbu řídil starosta obce. Pro platnost volby bylo zapotřebí obeslat všechny členy honebního společenstva, a aby měla ve volbě nejméně čtvrtina hlasů účast buď osobně, nebo plnomocenstvím. Hlasy se počítaly tak, že na pozemek menší 20 měřic (4 ha) připadal jeden hlas, na pozemek od 20 do 40 měřic (od 4 do 8 ha) dva hlasy a tak dále vždy o dalších 20 měřic (4 – 8 ha) o hlas více. Žádný držitel pozemků nemohl mít více než polovinu všech hlasů společenstva. Volba se konala nadpoloviční většinou hlasů. Výbor honebního společenstva rozhodoval, zda-li se má právo myslivosti náležející honebnímu společenstvu pronajmout či nikoliv. Pokud ano, tak zda se pronajalo z ruky nebo veřejnou dražbou, kterou vykonával starosta obce. Výbor honebního společenstva měl pronajmutí práva myslivosti oznámit nejméně 6 měsíců před posledním rokem nájmu. Pronájem se prováděl na 6 let po sobě jdoucích. Pokud měl být pronájem na více jak 12 let, bylo zapotřebí schválení okresního výboru. Nájemcem se stal ten, kdo nabídl nejvyšší cenu. Hned po skončení dražby byl povinen složit dražební výlohy, kauci, jenž činila tolik, co roční nájem a na rok dopředu nájemné.
11
Bylo dovoleno honební okrsky zaokrouhlovat a skládat, pokud to směřovalo ve prospěch myslivosti. Pokud se takovým zaokrouhlením ten anebo onen okrsek zmenšil takovou měrou, že neměl 200 jiter, bylo k tomu zapotřebí schválení okresního výboru. Nájemné z honebního okrsku náležející honebnímu společenstvu, též náhrada za enklávy a částky pozemků k honbě přikázané, byly rozděleny mezi držitele pozemků každé osady podle velikosti pozemků. Právo osobně provozovat myslivost měli: pán myslivosti, tj. držitel pozemku, jenž měl právo myslivost samostatně provozovat a nájemce myslivosti, dále osoby myslivecké a pod přísahou vzaté ve službě pána myslivosti nebo honebního společenstva postavené a hosté pozvaní na hon. Držitel pozemku, který měl právo samostatně provozovat myslivost, a nájemce myslivosti, byli povinni zaplatit za lístek na honbu 10 zlatých kromě kolku; kdo provozoval myslivost jen jako host, zaplatil 2 zlaté. Držitelé pozemků měli právo na náhradu za škodu způsobenou honbou a zvěří. Stala-li se škoda honbou, byl povinen ji nahradit pán myslivosti, stala-li se zvěří, bylo povinno náhrady honební společenstvo, a šlo-li o škodu způsobenou na enklávách nebo na pozemcích k honbě přikázaných, byl povinen ji nahradit ten, kdo měl právo provozovat myslivost (Černý, 1884).
2.3.3 Zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti Vydáním zákona č. 225/1947 Sb., o myslivosti, ze dne 18. 12. 1947, jenž nabyl účinnosti 1. 1. 1948, bylo právo myslivosti nadále spojeno s vlastnictvím honebních pozemků (Anonymus, 2012). Podle zákona č. 225/1947 Sb., o myslivosti, byla myslivost v tomto zákoně definována jako odvětví zemědělské a lesní prvovýroby, kde se záměrnou hospodářskou činností dosahovalo řádného chovu, ochrany a lovu zvěře, včetně hospodářského zhodnocení ulovené zvěře. Zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti, pokládal za nehonební pozemky hřbitovy, zastavěné pozemky, nádvoří, dvory, řádně ohrazené zahrady, parky, náměstí, návsi, tržiště, železnice, nádraží, ulice, silnice a cesty uvnitř zastavěných ploch. Jiné pozemky 12
mohl za nehonební prohlásit z bezpečnostních důvodů okresní národní výbor, z důvodů vojenských potom Ministerstvo zemědělství po dohodě s Ministerstvem národní obrany. Právo myslivosti mohlo být vykonáváno v honitbách společenstevních, sloučených honitbách společenstevních, ve vlastních honitbách nebo v oborách. Společenstevní honitba měla v té době nejmenší přípustnou výměru 150 ha souvislých honebních pozemků v rámci obvodu jedné obce. Ve společenstevních honitbách, v nichž byla chována zvěř jelení, daňčí, srnčí, mufloní, kamzičí nebo kozorohá, mohlo Ministerstvo zemědělství stanovit nejmenší výměru honiteb na 400 ha. Souvislé honební pozemky jednoho vlastníka nebo více spoluvlastníků o výměře nejméně 200 ha, i když nebyly v obvodu pouze jedné obce, tvořily vlastní honitbu. Honební pozemky lesnických škol a výzkumných ústavů pro výzkum zvěře mohly být uznány za vlastní honitby i bez dosažení předepsané nejnižší výměry. Souvislými pozemky se rozuměly takové pozemky, z nichž se dalo dostat z jednoho pozemku na druhý, aniž by se překročil pozemek cizí. Cesty, silnice, železnice, přirozené a umělé vodní toky a nádrže nebo úzké pozemkové pruhy nepřerušovaly souvislost pozemků. Pokud honební pozemky netvořily společenstevní nebo vlastní honitbu nebo nebyly její součástí, byly připojeny k honitbě společenstevní. O připojení rozhodoval okresní národní výbor na návrh zúčastněných vlastníků, propachtovatelů a pachtýřů honiteb nebo z moci úřední. Nárok na přičlenění bylo třeba uplatnit 3 měsíce před uplynutím pachtovní doby. Okresní národní výbor poté vydal písemné rozhodnutí o přičlenění, včetně výše pachtovného, které se stanovilo podle průměru pachtovného nejbližších tří přibližně stejných honiteb, pokud nedošlo mezi stranami k dohodě o výši pachtovného. Vlastníci pozemků přičleněných ke společenstevní honitbě se stali členy příslušného honebního společenstva, pozbyli tím nároku na pachtovné a byli oprávněni stát se členy myslivecké společnosti, která byla pachtýřem honitby. Vlastníci pozemků přičleněných k vlastní honitbě se mohli stát členy myslivecké společnosti anebo stálými loveckými hosty vlastníka, provozoval-li výkon práva myslivosti na vlastní účet. Potom tito vlastníci pozemků jako stálí lovečtí hosté pozbyli nároku na pachtovné. Honební pozemky ležící v obvodech různých obcí nebo v obvodech různých okresních národních výborů mohly být sloučeny v jednu samostatnou společenstevní 13
honitbu, pokud dosáhly minimálně 150 ha souvislé honební plochy. Sousedící společenstevní honitby se daly sloučit v jednu společenstevní honitbu na návrh obou společenstevních honiteb a bylo-li sloučení v zájmu lepšího výkonu práva myslivosti. Honitby nově vzniklé za platnosti tohoto zákona, vyžadovaly schválení okresního národního výboru. Ke schválení bylo nutné prokázat stanovené podmínky pro vznik honitby. Nově vzniklé i dosavadní honitby mohly být zaokrouhleny v rámci řádného provozu myslivosti v honitbách. Provedlo se to pokud možno výměnou honebních pozemků. Nedošlo-li k dobrovolnému zaokrouhlení, rozhodl o něm na návrh vlastníka honitby okresní národní výbor. Návrhu bylo vyhověno, zejména pokud se jednalo o pozemky zabíhající do cizí honitby nebo mezi cizí honitby, nebo šlo-li o získání vhodné hranice honitby. Návrh se podával alespoň 3 měsíce před ukončením pachtovní doby. Pokud zaokrouhlením výměra honitby klesla pod předepsanou minimální výměru, zůstala honitba zachována, pokud zbývající výměra dosahovala alespoň čtyř pětin předepsané minimální výměry. Vlastníci honebních pozemků jedné společenstevní honitby tvořili honební společenstvo. Veškerá usnesení řešilo honební společenstvo na valné hromadě, která se svolávala 7 dní předem pomocí vyhlášky na úřední obecní tabuli. Členi ze sousedních obcí se informovali pomocí zvláštní vyhlášky v těchto obcích. Usnesení na valné hromadě mohla probíhat za přítomnosti nejméně poloviny členů honebního společenstva. Nesešel-li se stanovený počet členů po uplynutí jedné hodiny od začátku valné hromady, mohlo se usnášet za jakéhokoliv počtu přítomných členů. Valná hromada volila honebního starostu, jeho zástupce a pět dalších členů honebního výboru a jejich náhradníků, rozhodovala o způsobu využití honitby, schvalovala návrhy honebního výboru o finančním hospodaření. Při valné hromadě rozhodovala nadpoloviční většina hlasů přítomných členů, při rovnosti rozhodl předsedající. Každý člen honebního společenstva měl jeden hlas. Hlasovalo se lístky nebo veřejným hlasováním, pokud s takovouto volbou souhlasily dvě třetiny přítomných členů honebního společenstva.
14
Výsledky se veřejně vyhlásily po dobu 15 dní na úřední obecní tabuli a oznámily okresnímu národnímu výboru. Ten se valné hromady mohl zúčastnit pomocí svého zástupce. Každý člen honebního společenstva mohl podat do 15 dnů ode dne vyhlášení výsledku volby stížnost u okresního národního výboru. Z valné hromady musel být pořízen zápis, jenž poté honební starosta a zapisovatel honebního výboru podepsali. Schůze honebního výboru svolával a přesedal jim honební starosta. Pozvání na schůzi muselo být doručeno nejméně 3 dny předem všem členům honebního výboru. Pozvánka obsahovala předmět jednání, místo a čas schůze, který byl mimo pracovní dobu. Honební výbor stanovoval pachtovní podmínky, pachtýře a osobu vykonávající právo myslivosti na vlastní účet honebního společenstva. Honební výbor mohl provádět usnesení za přítomnosti nejméně čtyř členů honebního výboru většinou hlasů, při rovnosti hlasů rozhodoval předsedající, který hlasoval poslední. Honební starosta zastupoval honební společenstvo a výbor navenek. Listiny zavazovaly honební společenstvo v případě, pokud byly podepsány honebním starostou, pokladníkem a zapisovatelem. Valnou hromadu a schůze honebního společenstva svolával honební starosta v případě potřeby, přičemž valnou hromadu byl povinen svolat na žádost nejméně třetiny členů honebního společenstva a schůzi honebního výboru na žádost nejméně tří členů honebního výboru. Funkční období honebního starosty a ostatních členů honebního výboru bylo tříleté. Honební společenstvo využívalo honitbu buď na vlastní účet, nebo ji propachtovalo. O jejím způsobu využití muselo honební společenstvo rozhodnout nejpozději 6 měsíců před skončením dosavadního pachtovního poměru. Pokud došlo k pachtování, musela být smlouva předložena ke schválení nejpozději 3 měsíce před skončením dosavadního pachtovního poměru. K tomu byl vydán vzor pachtovních podmínek, které se upravily pro jednotlivé případy a daly se ke schválení okresnímu národnímu výboru. Uchazeč o pacht společenstevní honitby předem prokázal písemnými doklady svoji kvalifikaci mysliveckého hospodáře a honebnímu starostovi složil jistotu 15
v hotovosti nebo ve vkladní knížce. Při propachtování po veřejném vyzvání přijetím písemné nabídky činila finanční jistota ve výši nejnižšího podání, v ostatních případech ve výši ročního pachtovného. Honební starosta měl povinnost uložit do tří dnů ode dne uzavření pachtovního poměru jistotu na úrok u peněžního ústavu. Čistý výtěžek z využití společenstevní honitby se rozděloval mezi jednotlivé členy honebního společenstva podle výměry jejich honebních pozemků po odečtení nákladů. Návrh na rozdělení sestavoval honební výbor a předkládal jej každý rok, nejdéle do konce března, ke schválení valné hromadě. Honební společenstvo mohlo dát čistý výtěžek obci k zvelebení zemědělství a lesnictví, zejména kdyby rozdělení výtěžku bylo spojeno se zvláštními obtížemi nebo s neúměrným nákladem. Při propachtování společenstevní honitby po veřejném vyzvání přijetím písemných nabídek se veřejně před honebním výborem otevřely a přečetly písemné nabídky a z nevyloučených nabídek se přijala ta nejvhodnější. K prodloužení dosavadního pachtovního poměru muselo být zažádáno do 31. května posledního pachtovního roku. Výsledky řízení se vyhlásily nejdéle do tří dnů ode dne otevření písemných nabídek po dobu 15 dnů na obecní úřední tabuli. V této době mohli členové honebního společenstva a uchazeči o pacht podat námitky. Pokud smlouva o propachtování společenstevní nebo vlastní honitby, každá její změna i smlouva o prodloužení dosavadního platného pachtovního poměru splňovala podmínky tohoto zákona, byla schválena okresním národním výborem. Při propachtování společenstevní honitby myslivecké společnosti bylo přihlíženo k nabídce místní myslivecké společnosti. Počet členů myslivecké společnosti musel být úměrný rozloze a jakosti honitby. Většinu členů museli tvořit rolníci, dělníci, zemědělští a lesní zaměstnanci a příslušníci ostatních pracujících vrstev obyvatelstva měst a venkova. Honitba šla propachtovat nejméně na 6 let, v honitbách se zvěří jelení, daňčí, srnčí, mufloní, kamzičí nebo kozorohou nejméně na dobu devíti let a to tak, že pachtovní poměr končil 31. prosince. Podpacht honitby byl zakázán, podpacht části honitby byl však přípustný, byl-li podpachtýřem vlastník nebo pachtýř sousední honitby a zlepšily by se podpachtem části honitby podmínky pro řádný provoz myslivosti. Při větší rozloze honitby, mohla být rozdělena na dvě či více honiteb, při čemž každá z nich musela mít nejméně 500 ha honební plochy. 16
Pokud přešly pozemky společenstevní honitby do vlastnictví jiné osoby, vstoupil nabyvatel do práv a povinností dosavadního vlastníka, jakožto člena honebního společenstva (Anonymus, 2012).
2.3.4 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti S příchodem tohoto zákona byl konečně odloučen výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti náleželo státním organizacím, jako byly např. státní lesy a státní statky, a ty jej mohly pronajímat organizacím (např. mysliveckým sdružením). Zákon č. 23/1962 Sb. prošel řadou novelizací, z nichž nejvýznamnější byla novela v roce 1992. Podstatné rozdíly ve vztahu výkonu práva myslivosti k vlastnictví pozemků, které novela 270/1992 Sb. s sebou přinesla, budou sumarizovány v kapitole 2.4.2. Zákon č. 23/1962 Sb. platil až do roku 2001, kdy jej nahradil zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. V ustanovení zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, byla definice slova „myslivost“ rozšířena vedle ochrany, chovu a lovu zvěře i o zlepšování jejích životních podmínek. Právo myslivosti bylo možno vykonávat opět pouze na honebních pozemcích uznaných okresním úřadem za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici. Honitby byly buď vlastní, nebo společenstevní a vytvářely se s ohledem na zájmy chovu zvěře. Vlastní honitba mohla být uznána, pokud všechny souvislé honební pozemky patřící československé právnické nebo československé fyzické osobě dosahovaly alespoň 500 ha. Návrh na uznání honitby předkládal vlastník honebních pozemků. Pokud však vlastník sám nepředložil návrh na uznání honitby a přitom splňoval zákonem stanovené podmínky k uznání honitby, učinil tak okresní úřad a náklady s tím spojené nesl vlastník honebních pozemků. Pokud výměra honebních pozemků jednoho vlastníka nedosahovala 500 ha, mohla se vytvořit společenstevní honitba tvořená honebními pozemky více vlastníků. Honební pozemky musely spolu souviset, mít minimálně 500 ha a jejich vlastníci si vytvořili honební společenstvo. Členem honebního společenstva mohl být i vlastník 17
honebních pozemků o výměře větší než 500 ha, pokud neměl zájem o uznání vlastní honitby. Obdobně jako u honitby vlastní mohl okresní úřad z vlastního podnětu, za předpokladu splnění podmínek k uznání honitby, uznat společenstevní honitbu, pokud vlastníci nevytvořili honební společenstvo nebo společenstvo nepodalo návrh na uznání společenstevní honitby. Náklady opět hradili vlastníci honebních pozemků takto uznaných za honitbu. Honební pozemky, které netvořily honitbu nebo nebyly ve vlastnictví československé fyzické nebo československé právnické osoby, se přičlenily k honitbě, s níž měly zpravidla nejdelší společnou hranici. Vlastníci takto přičleněných pozemků dostali náhradu. Zcela odloučené honební pozemky, nesouvisející s ostatními honebními pozemky, mohly být uznány za honitbu, ačkoliv nedosahovaly 500 ha. Obdobně byly uznány i souvislé honební pozemky, které taktéž nesplnily minimální výměru a byly ve vlastnictví odborných škol sloužících k výchově myslivců nebo ve vlastnictví ústavu pro výzkum zvěře. Návrhy na uznání honitby předkládali vlastníci honebních pozemků. Honitby mohly být zaokrouhlovány vyrovnáváním hranic nebo výměnou honebních pozemků, pokud hranice sousedních honiteb probíhaly tak nepříznivě, že znemožňovaly řádnou ochranu přírody a myslivecké hospodaření Vyrovnání hranic bylo možné v rozsahu nejvýše 5 % z celkové výměry honitby, přičemž mohla celková výměra poklesnout pod 500 ha. Za cizí honební pozemky přičleněné k honitbě příslušela jejich vlastníkům náhrada. Výměnu honebních pozemků mohl navrhnout vlastník pozemků, honební společenstvo nebo okresní úřad. Při výměně honebních pozemků nesměla výměra klesnout pod 500 ha. Za oboru i bažantnici se uznávaly souvislé honební pozemky splňující podmínky pro řádný chov v těchto zařízeních, i když nedosahovaly 500 ha. Řízení o uznání honitby řídil okresní úřad, v jehož obvodě ležely honební pozemky. Pokud ležely v obvodech více okresních úřadů, připadlo řízení po dohodě s ostatními zúčastněnými úřady tomu okresnímu úřadu, v jehož obvodě ležela největší část honebních pozemků. Právo myslivosti v honitbě mohl vykonávat samotný vlastník honitby nebo se mohla honitba pronajmout jiné československé
fyzické nebo
československé
právnické osobě nebo jejich sdružení. Pozemky ve vlastnictví státu se pronajímaly 18
především mysliveckým sdružením a československým právnickým osobám, které na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodařily. Pokud vlastník honitby na ní nezačal do tří měsíců od uznání honitby vykonávat právo myslivosti sám, nebo ji nepronajal, pronajal ji okresní úřad jiné československé fyzické nebo československé právnické osobě nebo jejich sdružení. Výnos z toho připadl na rozvoj myslivosti v příslušném okrese. Totéž platilo, pokud vlastníci honebních pozemků v honitbě nevytvořili honební společenstvo. Jestliže pronájem honitby okresním úřadem nebyl možný, pověřil okresní úřad výkonem práva myslivosti jinou československou fyzickou nebo právnickou osobu nebo jejich sdružení, ale pak takto pověřená osoba nebyla považována za uživatele honitby. Ti, kdo vykonávali v honitbě právo myslivosti, byli povinni spravovat honitbu a ustanovit k tomu kvalifikovaného mysliveckého hospodáře. Nájemní smlouva se uzavírala na dobu 10 let. Schvaloval ji okresní úřad, a pokud byla v souladu se zákonem, nešlo schválení smlouvy odmítnout. Pronajmout bylo možné pouze jednu honitbu, s výjimkou obor a samostatných bažantnic. Podnájem honitby nebo jejích částí byl zakázán. V nájemní smlouvě byla stanovena přiměřená opatření proti škodám zvěří a určeno, kdo je provede. Tato smlouva zanikla uplynutím doby; zánikem honitby; smrtí nebo zánikem uživatele; výpovědí jedné ze smluvních stran pro nedodržení podmínek smlouvy, popřípadě dohodou; rozhodnutím okresního úřadu při porušení předpisů o myslivosti a ve stanovené lhůtě nesjednání nápravy či opakovaným neustanovením myslivecké stráže; rozhodnutím o vyhrazení výkonu práva myslivosti. Přešlo-li právo myslivosti v honitbě, která je pronajata, na jiného vlastníka, vstoupil tím vlastník do smlouvy o nájmu honitby místo dosavadního vlastníka. Změny pronajatých honiteb šlo provádět jen po zániku smlouvy o nájmu. Z důvodu obecného zájmu mohlo Ministerstvo zemědělství v některých honitbách omezit nebo zakázat výkon práva myslivosti, popř. v nich zřídit rezervace pro zvěř. V takových honitbách poskytovalo Ministerstvo zemědělství za úplatu výkon práva myslivosti některé československé právnické osobě. Uživatel honitby mohl žádat, pokud v části honitby byly mimořádně příznivé podmínky pro chov bažantů, aby byla uznána za bažantnici. Při uznávání této
19
bažantnice mohly být k honitbě přičleněny cizí honební pozemky k zajištění úspěšného chovu bažantů. Vlastníkům přičleněných pozemků náležela náhrada. Škodu způsobenou výkonem práva myslivosti nebo zvěří na honebních pozemcích nebo polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě či lesních porostech musel hradit uživatel honitby. Škody zvěří, kterou nelze lovit, hradil stát. Vlastník, případně nájemce honebního pozemku musel udělat opatření k zabránění škodám zvěří a zároveň jimi nesměla být zvěř zraňována. Nehradily se škody na nehonebních pozemcích, vinné révě neošetřené proti škodám zvěří, neoplocených zahradách ovocných a zelinářských nebo květinových školkách, stromořadích, stromech porůznu rostoucích,
pozemcích
s vysokocennými
plodinami
a
na
plodinách
nesklizených v agrotechnických lhůtách (Anonymus, 2012).
2.3.5 Zákon č. 270/1992 Sb. – novela k zákonu č. 23/1962 Sb., o myslivosti Zákonem č. 270/1992 Sb., o myslivosti, se změnil a doplnil zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti. V novém zákoně bylo opět přiznáno právo myslivosti vlastníkům pozemků, avšak ve slabší míře.
2.3.6 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti V současné době upravuje legislativu řešící výkon práva myslivosti zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen MyslZ). „Tento zákon upravuje chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, výjimečné držení zvěře v zajetí, dovoz a vývoz živé zvěře, dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území České republiky, tvorbu a využití honiteb, postavení a právní poměry honebního společenstva, ochranu myslivosti, užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře, regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích, provádění 20
lovu živočichů, kteří nejsou zvěří, náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních, výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností, státní podporu udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti“ (MyslZ). Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je stěžejním zákonem při tvorbě a užívání honiteb. Proto pro účely této diplomové práce bude proveden rozbor zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti pouze v částech týkajících se honiteb.
2.3.7 Základní pojmy Ke správnému výkladu a pochopení zákona je nutné si nejprve osvojit základní pojmy. Dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jsou nehonebními pozemky náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště, vč. golfových, parky, zastavěné pozemky, sady, zahrady, řádně ohrazené školky, oplocené pozemky pro farmový chov, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a pozemky prohlášené orgánem státní správy myslivosti za nehonební. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, definuje honební pozemky jako všechny pozemky, které nejsou uvedeny v předchozím odstavci. Pokud by nastala situace, že by zůstal některý honební pozemek mimo zastavěné území a zároveň by nesouvisel s jiným honebním pozemkem, byl by pravděpodobně, jak uvádí Čechura a kol. (2002), prohlášen za nehonební. Tento zákon, na rozdíl od předchozích, neuznává odloučené honební pozemky za „zvláštní honitbu“. Pozemkem se rozumí pozemek vymezený katastrem nemovitostí, nelze mít část pozemku honebním a část nehonebním (Čechura a kol. 2002). Za souvislé honební pozemky se berou takové pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho konce honebního pozemku na druhý, aniž by se musel překročit cizí pozemek. Jak uvádí Čechura a kol. (2002): „Překročitelnost splňují i dva pozemky, které se dotýkají v jednom bodě.“ Právem myslivosti jsou práva a povinnosti chránit, chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo uhynulou zvěř, její vývojová stadia, shozy a k tomu užívat v nezbytné 21
míře honební pozemky (MyslZ). Pod pojmem „užívání honebních pozemků v nezbytné míře“ se rozumí oprávnění ke vstupu, vjezdu, provádění lovu, nošení zbraně, umisťování mysliveckých zařízení apod., i když k některým, jako je např. stavba mysliveckých zařízení, je zapotřebí souhlasu vlastníka honebního pozemku (Čechura a kol. 2002). Honitbu definuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jako „soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti“. Jakostní třída honitby určuje na základě přírodních podmínek její úživnost (MyslZ). Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je držitelem honitby ten, komu byla orgánem státní správy myslivosti honitba uznána. Uživatelem honitby může být držitel honitby (honitbu využívá sám) nebo ten, komu ji držitel honitby pronajal. Za vlastníka honebního pozemku se podle tohoto zákona pokládá „i právnická osoba, která byla k výkonu vlastnických práv státu a jiných majetkových práv státu na pozemcích ve vlastnictví státu zřízena nebo založena“ (MyslZ).
2.3.8 Navrhování honiteb Myslivost je možné provozovat jen v uznané honitbě, která je tvořena souvislými honebními pozemky. Pokud skončil důvod, pro který byl pozemek prohlášen za nehonební, prohlásí ho za souhlasu vlastníka orgán státní správy myslivosti za honební a tento pozemek se stane součástí honitby, na jejímž území leží, nebo se kterou má nejdelší společnou hranici. Hranice by se pokud možno měly krýt s hranicemi přírodními zřetelnými. Je třeba se vyvarovat hranicím pole – les. Minimální výměra honitby, s výjimkou obory, je 500 ha. Nelze uznat honitbu úzkého tvaru, která by v nejširším místě dosahovala jen 500 m, i když by minimální výměru splnila. To se však nevztahuje na okrajové části honitby (výběžky) (MyslZ). Podle současné úpravy zákona by měly být tvar, velikost a přírodní podmínky honitby prospěšné pro řádné myslivecké hospodaření. „Honitby se tvoří především pro zvěř.“ (Čechura a kol. 2002).
22
Doposud bylo právo myslivosti chápáno jako právo reálné, spojené s vlastnictvím pozemku a vlastníci si jej často vykládali jako právo na užitky, tj. přivlastňovat si zvěř. Proto jsou nyní jejich práva vyjádřena jako práva podílet se na tvorbě a využití honitby (Čechura a kol. 2002). Návrh na uznání honitby podává vlastník souvislých honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva. Pokud jsou splněny podmínky, jako je souvislost honebních pozemků, minimální výměra, tvar hranic a podobně, musí orgán státní správy myslivosti vydat rozhodnutí o uznání honitby. Navrhovatel může v odůvodněných případech požádat o přičlenění dalších souvislých honebních pozemků jiných vlastníků k honebním pozemků dosahujících minimální výměry. Dohodnul-li se s těmito vlastníky o přičlenění, přiloží k návrhu dohodu. Jestliže je přičlenění z podnětu orgánu státní správy myslivosti, je zapotřebí souhlas držitele honitby. Navrhovatelé sousedních honiteb se mohou dohodnout i na vzájemné výměně honebních pozemků (MyslZ). Je nemožné vyměnit honební pozemky přesně podle součtu výměr, proto zákon uvádí, že výměra honebních pozemků nemusí být stejná. Chybějící výměra může být nahrazena např. vyšší úživností. O přičlenění nebo výměnu lze zažádat až tehdy, pokud navrhovatel svými pozemky dosahuje minimální výměry honitby. Při výměně se mohou vlastníci honebních pozemků stát členy druhého honebního společenstva (Čechura a kol. 2002). Celkový rozsah výměn a přičlenění nesmí být vyšší než 10 % výměry vlastních pozemků navrhovatele honitby. K návrhu na uznání honitby se ještě přikládají údaje o vlastnictví honebních pozemků, mapový zákres hranic honitby s přesným odlišením hranic honiteb, návrh plánovaných druhů zvěře a jejich minimální a normované stavy (MyslZ). Jak uvádí i Čechura a kol. (2002), je možné návrh na tvorbu honitby oproti dobám minulým uznat jen tehdy, splňuje-li obecné zásady tvorby honiteb. Není to tedy jako dříve, že se podávaly jakékoliv návrhy, z kterých se pak vybíralo. Pokud nebude návrh podán nebo bude nevyhovující, přičlení orgán státní správy myslivosti pozemky k sousedním honitbám.
23
2.3.9 Honební společenstvo Honební společenstvo je právnickou osobou a nesmí podnikat vlastním jménem. Členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků. Název honebního společenstva je tvořen označením „honební společenstvo“ a jménem obce, městského obvodu nebo městské části, v jejímž obvodu je většina honebních pozemků ze společenstevní honitby. Pokud je více shodných názvů, musí se doplnit dostatečně odlišným dodatkem. „Návrh na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby podávají alespoň dva vlastníci honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let “ (MyslZ). Návrh obsahuje jména, příjmení, rodná čísla, bydliště a úředně ověřené podpisy členů přípravného výboru. K návrhu na registraci se ve dvojím provedení připojí seznam vlastníků honebních pozemků, kteří jsou členy honebního společenstva, včetně jejich jména, příjmení a bydliště, dále se připojí mapový zákres honitby, souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu, stanovy honebního společenstva a v jednom provedení zápis z ustavující valné hromady, na které byl zvolen honební starosta/výbor a schváleny stanovy, ve kterých je uveden název a sídlo honebního společenstva a zásady hospodaření. Této valné hromadě předsedá člen přípravného výboru, dokud není zvolen předsedající ustavující valné hromady a zápis z ní podepíší zvolený honební starosta a zapisovatel. Honební společenstvo vede seznam členů s počty jejich hlasů, názvem a sídlem u právnické osoby a jménem a bydlištěm u osoby fyzické. Každému členu musí být na jeho písemnou žádost a úhradu nákladů vydán opis seznamu všech členů nebo požadované části seznamu, a to nejdéle do 7 dnů od doručení žádosti (MyslZ). Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí návrh na registraci obsahovat předepsané náležitosti, jako jsou i přesné a úplné údaje, jinak bude řízení zastaveno. Pokud může být registrace provedena, zašle se zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení předložených stanov a seznamu členů, na nichž bude vyznačen den registrace. Honební společenstvo vzniká dnem registrace a v tomto dnu je orgánem státní správy myslivosti zapsáno do rejstříku honebních společenstev. Zapsání honebního společenstva do rejstříku a uznání společenstevní honitby nelze, pokud není dodržena celková minimální výměra honebních pozemků a předložené stanovy nesplňují výše předepsané podmínky. 24
Valná hromada volí a odvolává honebního starostu (ten je zároveň předsedou honebního výboru), honebního místostarostu a další členy honebního výboru; schvaluje návrhy honebního starosty nebo výboru o hospodaření s financemi a použití čistého výtěžku; rozhoduje o využití společenstevní honitby, změně stanov, přijetí vlastníka přičleněných honebních pozemků za člena honebního společenstva apod. Valná hromada může přenést rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby jako i o uzavření, změně nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby na honební výbor (MyslZ). „Valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně. V případě nečinnosti honebního starosty může valnou hromadu svolat honební místostarosta. Člen nebo členové honebního společenstva, jejichž hlasy činí alespoň 10 % všech hlasů, mohou požádat honebního starostu o svolání valné hromady k projednání navržených záležitostí. Honební starosta je povinen do 30 dnů od doručení této žádosti valnou hromadu svolat; pokud tuto valnou hromadu nesvolá, má právo valnou hromadu svolat člen nebo členové honebního společenstva, kteří podali žádost podle předchozí věty“ (MyslZ). O konání valné hromady s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání musí být vyrozuměni všichni členové honebního společenstva. Způsob vyrozumění si upřesní valná hromada honebního společenstva. U honebního starosty musí být nejpozději 15 dní před konáním valné hromady možnost nahlédnout na návrh uzavření, změnu, vypovězení smlouvy o nájmu honitby nebo na návrh o finančním hospodaření a použití čistého výtěžku. Záležitosti neuvedené na pozvánce mohou být projednány pouze se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva. Na valné hromadě mohou hlasovat pouze členové honebního společenstva. Za každý, i započatý hektar honebního pozemku v honitbě přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas. „Valná hromada je schopná se usnášet, pokud jsou přítomni členové nebo jejich zástupci, kteří mají alespoň polovinu hlasů.“ (MyslZ). Pokud se nesejdou do jedné hodiny od začátku valné hromady, může se valná hromada usnášet za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů. K rozhodnutím na valné hromadě je zapotřebí většina hlasů přítomných členů, s výjimkou rozhodnutí o finančním hospodaření a použití čistého výtěžku, rozhodování o využití společenstevní honitby a změně stanov, kdy se vyžaduje souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných členů. Stanovami si mohou členové určit vyšší počet hlasů potřebných k rozhodnutí. O průběhu jednání a rozhodnutí valné hromady se píše zápis, který 25
podepíší honební starosta a valnou hromadou zvolený zapisovatel. Každý člen má právo na své náklady si pořídit kopii zápisu nebo jeho části. Honební společenstvo je povinno uchovávat zápisy po celou dobu jeho existence. Rozhodnutí lze přijímat i mimo valnou hromadu. Jestliže některý člen považuje rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, má právo se do 15 dnů od zjištění rozhodnutí, nejpozději do 3 měsíců od konání valné hromady domáhat neplatnosti rozhodnutí valné hromady u soudu (MyslZ). Honební společenstvo je navenek zastupováno honebním starostou, který spolu s jeho zástupcem je volen valnou hromadou na 10 let. Honební starosta a jeho zástupce se na návrh člena honebního společenstva vybírá z honebního společenstva. V případě úmrtí nebo opuštění funkce je honební starosta zastupován místostarostou až do zvolení nového honebního starosty. Ten zastupuje honebního starostu i v době jeho nepřítomnosti. Honební starosta se stará o všechny záležitosti týkající se honebního společenstva, pokud nejsou vyhrazeny valné hromadě (MyslZ). Honební společenstvo mající více jak 10 členů, je povinno zvolit si honební výbor sestávající z honebního starosty, místostarosty a nejméně jednoho a nejvíce 5 dalších členů honebního společenstva. Počet členů se určí ve stanovách. Pokud stanovy neurčí jinak, může se honební výbor usnášet jen za přítomnosti nadpoloviční většiny jeho členů, k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů, přičemž při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Z průběhu jednání honebního výboru se pořizuje zápis (MyslZ). „Honební společenstvo zaniká dnem výmazu z rejstříku. Zániku honebního společenstva předchází jeho zrušení s likvidací.“ (MyslZ). Valná hromada honebního společenstva může určit likvidátora, neučiní-li tak, je jmenován soudem. Zánik honebního společenstva oznamuje orgán státní správy myslivosti Českému statistickému úřadu, a to do 7 dnů od výmazu (MyslZ). Pokud převede člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, jeho členství tím v honebním společenstvu zaniká. Nový vlastník těchto pozemků se automaticky stává členem honebního společenstva, jestliže do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva písemně neoznámí, že s členstvím nesouhlasí. Dalším případem zániku členství v honebním společenstvu je prohlášení honebních pozemků člena honebního společenstva za nehonební. Člen může ukončit své členství i dobrovolně, a to na základě písemného oznámení, přičemž členství zanikne posledním 26
dnem v roce, ve kterém bylo oznámení učiněno. Spoluvlastníci honebních pozemků si určí, kdo z nich bude vykonávat práva člena honebního společenstva. Vlastníci honebních pozemků přičleněných orgánem státní správy myslivosti se stávají členy honebního společenstva, jestliže do 30 dnů od doručení vyrozumění o přičlenění písemně oznámí souhlas se členstvím (MyslZ). Rejstřík honebních společenstev je veřejným seznamem každému přístupným. Zapisují se do něj název a sídlo honebního společenstva, datum a číslo jeho registrace, zánik honebního společenstva, identifikační číslo osoby honebního společenstva, jméno, příjmení a adresa trvalého bydliště honebního starosty, místostarosty a dalších členů honebního výboru, identifikace honebních pozemků, vč. slovního popisu hranic, zrušení honebního společenstva, vstup do likvidace, vč. údajů o likvidátorovi, zahájení insolvenčního řízení, prohlášení konkurzu (MyslZ).
2.3.10 Uznání honitby a její změny O uznání honitby rozhoduje orgán státní správy myslivosti, v jehož územním obvodě honební pozemky navrhované honitby leží. Jestliže leží pozemky v obvodě více orgánů, pak se uznáním honitby zabývá ten orgán, v jehož obvodě leží největší podíl honebních pozemků. Držitel honitby je povinen do 60 dnů ode dne uznání honitby ji užívat buď sám, nebo ji pronajmout, jinak orgán státní správy myslivosti přičlení honební pozemky k jiné honitbě nebo je rozdělí k více honitbám (MyslZ). Honební pozemky, které nejsou součástí honitby, přičlení orgán státní správy myslivosti obvykle k honitbě, s níž mají nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. Vlastníkům takto přičleněných pozemků náleží od držitele honitby náhrada, která je splatná do 31. března běžného roku zpětně. O náhradu lze přijít v případě, kdy honební pozemky přičleněny sice byly, ale jejich vlastník se stal členem honebního společenstva (MyslZ). Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, může orgán státní správy myslivosti povolit změnu honitby vyrovnáním hranic nebo výměnou honebních pozemků, pokud to vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření. Jak uvádí Čechura a kol. (2002): „Vždy však musí mít přičleňovaný pozemek souvislost s některým z honitbotvorných 27
honebních pozemků a sám takovou funkci nemůže mít.“ Změnu nelze povolit, pokud by znamenala změnu celkové výměry alespoň u jedné z honiteb o více než 10 % (MyslZ). Honitba zaniká zrušením, sloučením nebo rozdělením honitby na žádost jejich držitelů, zrušením honebního společenstva, poklesem výměry honitby pod stanovenou minimální výměru k 31. prosinci následujícího roku, v němž došlo k poklesu, prohlášením více jak 10 % pozemků pod stanovenou minimální výměru za nehonební (MyslZ). Mimo jiné společenstevní honitba zaniká i zrušením honebního společenstva a jakákoliv honitba zase v takovém případě, jestliže ji držitel honitby do 60 dnů ode dne jejího uznání nebude užívat sám nebo ji nepronajme (Čechura a kol. 2002).
2.3.11 Využití honiteb V rámci užívání honebních pozemků ve vztahu k vlastníkovi se jedná o věcné břemeno chůze, jízdy a trpění myslivecké činnosti (Čechura a kol. 2002). Honitbu může využívat držitel sám, tzv. v „režii“, nebo ji pronajme. V případě užívání honitby honebním společenstvem, je povinno upřednostnit užívání honitby svým členům (MyslZ). Jak ukládá zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, lze honitbu pronajmout pouze české fyzické osobě s platným loveckým lístkem, mysliveckému sdružení, jehož nejméně 3 členi vlastní platný lovecký lístek a české právnické osobě vlastnící platný lovecký lístek, která v honitbě zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo má myslivost uvedenou v předmětu činnosti (MyslZ). Zajímavý je poznatek Čechury a kol. (2002), který upozorňuje na možnost nájmu více honiteb jednomu subjektu. Zákon k tomuto kroku neukládá žádné omezení. Právnické osoby hospodařící nebo spravující státní majetek provádí výběrové řízení mezi potencionálními nájemci. Má-li zájem více mysliveckých spolků se sídlem v místě honitby, rozhoduje větší počet členů mysliveckého spolku. V případě, že se na prvním místě umístí více mysliveckých sdružení se stejným počtem členů, rozhodne los. Myslivecké sdružení je povinno přijmout za členy přednostně vlastníky, popř. nájemce honebních pozemků pronajaté honitby (MyslZ).
28
„Honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti; rovněž nelze přenechat lov zvěře za úplatu, pokud se nejedná o poplatkový odstřel s doprovodem.“ (MyslZ). Využívá-li honitbu myslivecké sdružení, je povinno dát přednost přihláškám k členství podaných vlastníky, případně nájemci honebních pozemků této honitby (MyslZ). Nájem se uzavírá písemně na dobu 10 let a držitel je povinen do 15 dnů od uzavření nájemní smlouvy poslat jedno její vyhotovení orgánu státní správy myslivosti (MyslZ). Dlouhá doba pronájmu je stanovena z důvodu zamezení snižování stavů zvěře, nadměrnému využívání honitby a tím i souvisejícímu nemysliveckému hospodaření (Čechura a kol. 2002). Výši nájemného si určí smluvní strany, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud má dosavadní nájemce zájem o opětovné uzavření nájemní smlouvy na honebních pozemcích státu a neporušil-li v předchozím nájemním období smlouvu a sám držitel nemá zájem na užívání honitby na vlastní náklady, bude s dosavadním nájemcem o opětovném uzavření nájmu při výběrovém řízení jednáno jako s prvním (MyslZ). Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se při zániku nájemní smlouvy vyrovná rozdíl mezi stranami v hodnotě mysliveckých zařízení existujících při vzniku a zániku smlouvy, tj. nebudou se bourat myslivecká zařízení, pokud strany nestanoví jinak. Jak tento zákon uvádí, smlouva zaniká uplynutím doby; zánikem honitby; zánikem nebo smrtí nájemce honitby; nesplněním podmínek nutných při výběru, komu bude honitba pronajata; dohodou; výpovědí s 18-ti měsíční výpovědní lhůtou po změně držitele honitby v případě, že nový držitel honitby ji bude využívat na vlastní účet; výpovědí pro nedodržení podmínek v nájemní smlouvě; rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, pokud dojde k vážnému ohrožení přírody nebo poklesu stavů zvěře pod minimální stavy. Držitel honitby musí do 15 dnů od zániku nájemní smlouvy písemně informovat orgán státní správy myslivosti o této skutečnosti. Převede-li vlastník vlastnické právo k honebním pozemkům v honitbě, která je pronajata, na jinou osobu, vstupuje tento nový vlastník do smlouvy o nájmu honitby místo dosavadního vlastníka (MyslZ). Evidenci
využití
honiteb,
včetně
evidence
mysliveckých
hospodářů
a mysliveckých stráží vede orgán státní správy myslivosti v územním obvodu své působnosti (MyslZ).
29
Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je možné v zájmu vlastníka, popř. nájemce honebních pozemků či v zájmu zemědělské a lesní výroby nebo ochrany přírody se souhlasem orgánu státní správy myslivosti snížit stavy zvěře oproti stavům uvedených v plánu mysliveckého hospodaření. Obdobné je to s regulací zvěře nebo i jiných živočichů (zdivočelí holubi ve městech) na nehonebních pozemcích, kde lov na žádost vlastníků těchto pozemků nebo z vlastního podnětu povoluje orgán státní správy myslivosti, který provedením lovu pověří uživatele honitby, v jejímž obvodu jsou nehonební pozemky, popř. uživatele nejbližší honitby.
2.3.12 Povinnosti uživatele honitby Uživatel honitby má práva a povinnosti, bez kterých by nebylo možné řádně vykonávat právo myslivosti. Veškerá práva a povinnosti shrnuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Povinností uživatele honitby je do 15 dnů po uznání honitby, uzavření nájemní smlouvy, odvolání či zániku funkce dosavadního mysliveckého hospodáře navrhnout orgánu státní správy myslivosti mysliveckého hospodáře. Uživatel honitby může podat orgánu státní správy myslivosti i návrh na odvolání mysliveckého hospodáře. Uživatel honitby je povinen každý rok ve stanoveném termínu provést sčítání zvěře a následně vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě, které se zasílají příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí uživatel honitby vést záznamy o honitbě a mysliveckém hospodaření v ní, s následným využitím pro statistické účely. Další povinností je zajistit sledování a dohledání postřelené nebo poraněné zvěře, která se dostane do cizí honitby nebo na nehonební pozemky. Uživatel honitby má právo použít k tomuto účelu loveckého psa. Na výše zmiňované ustanovení volně navazuje další nutnost: držet a používat lovecké psy v honitbě. Uživatel honitby vydává a podepisuje povolenky k lovu a vede jejich evidenci, včetně jejich archivace po dobu nejméně 3 let od skončení jejich platnosti.
30
Dále je uživatel honitby oprávněn prodávat zvěř, zvěřinu a jiné její části pocházející ze své honitby. O ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě je povinen vést evidenci. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, udává uživateli honitby povinnost hradit škodu způsobenou výkonem práva myslivosti na honebních pozemcích, dosud nesklizených polních plodinách, vinné révě nebo lesních porostech. A dále hradit škody způsobené zvěří na honebních pozemcích nebo dosud nesklizených polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech. Na druhou stranu má vlastník nebo nájemce honebního pozemku dělat opatření k zabránění škod způsobených zvěří, přičemž zvěř nesmí být zraňována. Škody způsobené zvěří, která se nesmí lovit, hradí stát. Nehradí se škody zvěří na nehonebních pozemcích, vinné révě neošetřené proti škodám zvěří, neoplocených květinových školkách nebo ovocných a zelinářských zahradách, na stromořadích a jednotlivě rostoucích stromech, vysokocenných plodinách, zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách, uskladněných zemědělských plodinách na honebních pozemcích, pokud nebyly opatřeny účinnou ochranou proti škodám zvěří. Dále se nehradí škody na lesních porostech chráněných oplocením, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo k poškození méně než 1% jedinců. Honitby a obory uznané podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, zůstávají zachovány i přesto, že obory mají výměru menší než 50 ha a samostatné bažantnice, které se podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, stávají honitbami, ale nedosahují 500 ha. Honitby a obory uznané podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, a dosahující minimální výměry podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ale nesplňující ostatní požadavky na tvorbu honitby jsou povinny do 31. 12. 2002 podat orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. 3. 2003. Honební společenstva vzniklá podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, se řídí zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, od jeho účinnosti, tj. od 1. 7. 2002, tzn., že musí přijmout stanovy, popř. je přizpůsobí tomuto zákonu a zvolí orgány nejpozději do 9 měsíců od účinnosti zákona, jinak honební společenstvo a společenstevní honitba zanikají. Nájemní smlouvy uzavřené podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, zůstávají v platnosti. Řízení zahájená před účinností zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se dokončí podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti (MyslZ).
31
2.3.13 Státní správa myslivosti Ústředním orgánem státní správy myslivosti, s výjimkou národních parků, kde ústředním orgánem je Ministerstvo životního prostředí, se stalo Ministerstvo zemědělství. V krajích je orgánem státní správy myslivosti krajský úřad v přenesené působnosti, v obcích zase obecní úřad obce s rozšířenou působností a na pozemcích pro obranu státu vykonává působnost krajů v přenesené působnosti Ministerstvo zemědělství. Ministerstvo zemědělství zřizuje Mysliveckou radu. Ta se skládá ze zástupců jiných správních úřadů, celostátně působících mysliveckých organizací, zemědělských a lesnických organizací, vysokých škol a výzkumných ústavů zabývajících se myslivostí (MyslZ). Ministerstvo zemědělství se mimo jiné zabývá i řízením výkonu státní správy myslivosti, vypracovává koncepce na rozvoj myslivosti, spolupracuje s občanskými sdruženími, které působí v myslivosti, zpracovává statistická hlášení o myslivosti atd. (MyslZ). Výčet činností Ministerstva zemědělství je opravdu rozsáhlý a v této diplomové práci je zbytečné se o něm více rozepisovat. Naproti tomu kraj rozhoduje o omezení obvyklého způsobu hospodaření v některých honitbách, vymezení oblastí chovu zvěře, prohlášení dalších pozemků za nehonební a podobně (MyslZ). Zbylé úkony, které již nejsou v kompetenci Ministerstva zemědělství a krajů vykonávají obecní úřady s rozšířenou působností (MyslZ). Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí dohlíží, jak orgány státní správy myslivosti, fyzické a právnické osoby dodržují zákon o myslivosti a předpisy vydané k jeho provedení. Kraje a obce taktéž kontrolují dodržování zákona o myslivosti a předpisů vydaných k jeho provedení, ale navíc kontrolují, zda jsou dodržována jimi vydaná rozhodnutí, zda uživatelé honiteb myslivecky hospodaří v souladu se zákonem, provádějí ochranu myslivosti a dodržují zásady chovu zvěře. Orgány státní správy myslivosti ukládají opatření k odstranění zjištěných chyb a opatření ke zlepšení, v případě nutnosti omezí užívání honitby do doby odstranění nedostatků nebo jejich příčin (MyslZ).
32
2.4 Rozdíly mezi jednotlivými zákony o myslivosti V následujících podkapitolách budou vyzdviženy zásadní rozdíly v zákonech o myslivosti v průřezu několika desítek let, jež se týkaly především honiteb a honebních společenstev. Cílem je podat stručný a přehledný pohled na vývoj honebního práva.
2.4.1 Období v letech 1849 – 1866 – 1947 • V tomto období je zásadní změnou zrušení práva myslivosti na cizí půdě. • V roce 1849 navíc došlo ke zrušení robot při lovech. Pokud v tomto roce nespadal pozemek do soukromého vlastnictví nebo nebyl součástí obory, náležel výkon práva myslivosti na těchto pozemcích obci, která jej pronajímala nebo k takovým pozemkům ustanovila myslivce. • Oproti tomu v zákoně o myslivosti z roku 1947 provozovalo honební společenstvo honitbu na vlastní účet nebo ji pronajímalo, např. mysliveckým společnostem. Ty měly počet členů úměrný velikosti a jakosti honitby. • Podle tohoto zákona musela být valná hromada svolávána 7 dní před jejím konáním prostřednictvím vyhlášky uveřejněné na úřední tabuli. Valná hromada se mohla usnášet za přítomnosti alespoň poloviny členů honebního společenstva, pokud se však do jedné hodiny od zahájení valné hromady nedosáhlo požadovaného počtu členů, mohla probíhat za jakéhokoliv počtu přítomných členů. Vždy rozhodovala nadpoloviční většina přítomných. Honební výbor se mohl usnášet za přítomnosti nejméně 4 členů výboru.
33
Tab. č. 1: Odlišnosti v zákonech o myslivosti v letech 1849 – 1866 – 1947
Rok Výkon práva myslivosti
1849 zrušeno právo myslivosti na cizí půdě 200 jiter (115 ha)
1866 spojen s vlastnictvím honebních pozemků
1947 spojen s vlastnictvím honebních pozemků
200 jiter (115 ha)
společenstevní – 150 ha
Min. výměra honitby
Přičlenění pozemků
ájemní období
společenstevní se zvěří jelení, daňčí, srnčí, mufloní, kamzičí, kozorohou – 400 ha
pozemek pod 200 jiter obklopen většími pozemky – přednostní právo na přičlenění majitel sousedního pozemku o největší výměře 3 ≥ 5 let
pozemek pod 200 jiter obklopen většími pozemky – přednostní právo na přičlenění majitel sousedního pozemku s největší sousední hranicí 6 let
pozemek < 20 měřic (4 ha) → 1 hlas Počet hlasů
vlastní – 200 ha není-li pozemek součástí žádné honitby, přičleněn k honitbě společenstevní
≥ 6 let 9 let honitby se zvěří jelení, daňčí, srnčí, mufloní, kamzičí, kozorohou každý člen → 1 hlas
pozemek 20 – 40 měřic (4 – 8 ha) → 2 hlasy na každých dalších 20 měřic → 1 hlas
Honební výbor
3 – 5 členů, funkční období 6 let
honeb. starosta + jeho zástupce + 5 dalších členů a jejich náhradníků, funkční období 3 roky
Tabulka č. 1 poskytuje první náznaky dnešní legislativy. Již v roce 1866 bylo přičleňování pozemků nepatřících do žádné honitby obdobné jako v současnosti 34
a systém hlasování v honebním společenstvu měl též blízko k dnešní právní úpravě. Například již v roce 1947 byly honitby rozděleny na vlastní a společenstevní. Důmyslné bylo i navržení minimální výměry honitby podle druhů zvěře. Zároveň tabulka č. 1 velmi výstižně zobrazuje postupné prodlužování nájemního období. V rozsahu těchto let stále platil výkon práva myslivosti pouze na vlastních pozemcích.
2.4.2 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, před a po novelizaci v roce 1992 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, během dlouhé éry své účinnosti doznal řadu změn a úprav, z nichž nejzásadnější byla novela č. 270/1992 Sb. z června roku 1992. Markantní rozdíly nastaly především ve zrušení socialistických organizací vlivem politických změn a tím i logicky vyplývající změnou, komu bude výkon práva myslivosti nyní příslušet.
35
Tab. č. 2: Odlišnosti v zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, před a po novelizaci v roce 1992
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti
Výkon práva myslivosti
Min. výměra honitby
PŘED novelou č. 270/1992 Sb. odloučen od vlastnictví honebních pozemků užívací právo přísluší socialist. organizacím
ve více honitbách (pro jeden subjekt) 500 ha
pozemky < 500 ha → dosáhnou-li sloučením min. 500 ha, uznány za honitbu pozemky social. organ. < 500 ha → přičleněny k sousední honitbě
ájemci
ájemní období
odloučen od vlastnictví honebních pozemků
vlastnické právo přísluší – vlastníkovi min. 500 ha souvislých honebních pozemků – nájemci pouze v jedné honitbě (pro jeden subjekt) 500 ha
společenstevní – vlastníci musí nejprve vytvořit honební společenstvo a mít dohromady min. 500 ha souvislých honebních pozemků
Druhy honiteb
Pohyby s pozemky
PO novele č. 270/1992 Sb.
1.) myslivecké sdružení 2.) státní organizace 10 let
vlastní – uznána na návrh vlastníka či z podnětu okresního úřadu, nepředložil-li vlastník návrh není-li pozemek součástí žádné honitby, přičleněn k honitbě s nejdelší společnou hranicí vyrovnání hranic – v rozsahu max. 5 % – MŮŽE tím honitba poklesnout pod 500 ha výměna pozemků – v rozsahu max. 10 % – NESMÍ tím honitba poklesnout pod 500 ha 1.) PO (právnické osoby) 2.) FO (fyzické osoby) 3.) sdružení 10 let
Jak je patrné z tabulek č. 1 a č. 2, zásadním rozdílem v zákonech o myslivosti bylo odloučení výkonu práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Dalším
36
postupem, dalo by se říci dopředu, bylo prodloužení nájemního období na 10 let a zvýšení minimální výměry na 500 ha. Tab. č. 2 poskytuje stručný přehled o vlivu novely č. 270/1992 Sb. na zákon č. 23/1962 Sb. Je patrné, že výkon práva myslivosti již nepřísluší pouze organizacím, ale může jej vykonávat i jednotlivec (vlastník souvislých honebních pozemků o min. výměře 500 ha), nebo může být pronajat právnické či fyzické osobě nebo sdružení. Novela č. 270/1992 Sb. se už zabývá rozdělením honiteb na honitby vlastní a honitby společenstevní a podrobněji popisuje vyrovnání hranic honiteb a výměnu pozemků v rámci zajištění řádného mysliveckého hospodaření.
2.5 Rozdíly mezi zákonem č. 23/1962 Sb., o myslivosti, a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti Současný platný zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. se na rozdíl od předchozího zákona podrobněji zabývá tvorbou a využitím honiteb, jako i uznáním a změnami honiteb. Navíc mnohem více rozvádí jednotlivé zákonné podmínky týkající se honebního společenstva, což se v případě zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, nedalo tvrdit. Poměrně srozumitelně je v tomto zákoně popsán postup a potřebné náležitosti při zakládání honebního společenstva, činnosti valné hromady a honebního výboru. V zákoně č. 449/2001 Sb. je změněn pojem „vlastník honitby“ na „držitel honitby“.
37
Tab. č. 3: Odlišnosti v zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění všech pozdějších předpisů a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti
Zákon o myslivosti Výkon práva myslivosti
č. 23/1962 Sb. pouze na honebních pozemcích uznaných za honitbu
vlastní
č. 449/2001 Sb. pouze na honeb. pozem. uznaných za honitbu odloučen od vlastnictví honebních pozemků přidány: hřiště, sady, dálnice, letiště se zpevněnými plochami vlastní
společenstevní 500 ha
společenstevní 500 ha
přičleněny k sousední honitbě s nejdelší společnou hranicí
přičleněny k sousední honitbě s nejdelší společnou hranicí
odloučen od vlastnictví honebních pozemků
ehonební pozemky
Druhy honiteb Min. výměra honitby Honeb. pozemky, které nejsou v žádné honitbě
vyrovnání hranic – v rozsahu max. 5 % – NESMÍ výměra honitby < 500 ha Změna honitby
ájemní období Držitel honitby ji využívá
Budování mysliveckých zařízení
výměna hon. pozem. – v rozsahu max. 10 % – MŮŽE výměra honitby < 500 ha 10 let, od počátku mysliv. období sám pronajme – FO – PO – sdružení není zapotřebí souhlasu vlastníka honebních pozemků
38
nesmí klesnout celková výměra honitby o více než 10 %
10 let sám pronajme – FO – PO – mysliv. sdružení pouze se souhlasem vlastníka hon. poz.
Z tabulky č. 3 je zřejmé, že změny spočívaly spíše v drobných úpravách a v rozšíření výkladů zákona. V základních bodech, jako je např. minimální výměra, druhy honiteb či nájem se nic nezměnilo.
39
3 Metodika Diplomová práce rozebírá vliv struktury honebních pozemků a honiteb na myslivecké hospodaření a výkon státní správy. K tomu, aby daná analýza mohla proběhnout, bylo nutné opatřit si reálná data různých honiteb, která byla následně použita do názorných ukázek tvorby a uznávání honiteb podle současné platné legislativy. Na základě ekonomického vyhodnocení, časové náročnosti a problémech vyskytujících se při procesu tvorby a uznávání honiteb, byly navrženy v legislativě takové změny, které by měly přinést optimální řešení jak ze strany ekonomické, tak i časové nejen pro držitele a uživatele honiteb, ale i pro orgány státní správy.
3.1 Metodika zpracování dat jednotlivých honiteb Pro analýzu struktury honiteb a honebních pozemků bylo vybráno celkem 12 honiteb z jižních Čech a z jižní Moravy. Z jižní Moravy pro potřeby této práce posloužily honitby společenstevní pronajaté mysliveckým sdružením, a to 2 honitby polní, 2 honitby lesní a 2 honitby smíšené. Potřebné údaje byly získány na Městském úřadě Šlapanice, pracoviště Brno, odbor životního prostředí v rejstříku honebních společenstev a na Městském úřadě v Ivančicích, odbor životního prostředí. Z jižních Čech byly taktéž zvoleny 2 honitby polní, 2 honitby lesní a 2 honitby smíšené. Jednalo se o honitby společenstevní, pronajatých mysliveckým sdružením s výjimkou honiteb lesních, které byly v režii Lesů ČR, s. p. Údaje o jednotlivých honitbách poskytli starostové, popř. členi příslušného honebního společenstva a Lesní správa Hluboká nad Vltavou. Údaji jednotlivých honiteb se rozumí: název honitby, pověřená obec, plošné zastoupení lesa, plošné zastoupení vodní plochy, plošné zastoupení orné půdy, 40
celková výměra honebního společenstva, výměra jednotlivých pozemků tvořících honitbu.
Data z každé honitby byla vložena do přehledné tabulky, kde navíc byly všechny pozemky rozděleny podle své výměry do jednotlivých skupin, jak ukazuje tab. č. 4. Pozemky byly kategorizovány na pozemky o výměře menší než 0,5 ha, pozemky s výměrou od 0,5 ha do 1 ha, od 1 ha do 3 ha, od 3 ha do 5 ha, od 5 ha do 10 ha, od 10 ha do 20 ha, od 20 ha do 50 ha a na pozemky s výměrou větší než 50 ha, viz tab. č. 5.
Tab. č. 4: Ukázková tabulka pro zařazení dat jednotlivých honiteb Výměra (ha) Název honitby Pověřená obec
Les
Vodní plocha
Orná půda
Výměra HS
Tab. č. 5: Ukázková tabulka pro zařazení dat jednotlivých honiteb Počet pozemků v honitbě Název honitby
do 0,5 ha
0,5 – 1 ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 ha
10 – 20 ha
20 – 50 ha
nad 50 ha
∑ (ks)
3.2 Metodika finanční a časové analýzy na proces tvorby a uznání honitby Předpokladem pro finanční a časové zhodnocení celého procesu bylo důkladné seznámení se s jednotlivými kroky postupu, včetně jednotlivých příloh nutných k přiložení k návrhu na registraci honebního společenstva a uznání honitby. Obsahové náležitosti návrhu na registraci honebního společenstva a uznání honitby byly specifikovány nejen ze zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ale i na základě konzultací s orgánem státní správy myslivosti a s členy honebního společenstva.
41
Členové honebního společenstva vysvětlili jednotlivé kroky k získání podkladů k návrhu na registraci honebního společenstva a uznání honitby, orgán státní správy myslivosti vysvětlil naopak průběh celého řízení, včetně obsahové a grafické úpravy příloh nutných k připojení návrhu a celkovou časovou náročnost řízení. Materiální náklady procesu se odvíjely od současných platných cen, peněžní ohodnocení vynaloženého času na získávání podkladů vycházelo z celostátní průměrné roční mzdy. Při určení časové náročnosti procesu se vycházelo jednak ze zákonných lhůt určených správním řádem a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a jednak ze zkušeností samotných členů honebního společenstva a orgánu státní správy myslivosti. Časová náročnost celého procesu byla založena na předpokladu, že proces nebude zdržován různými odvoláními, zbytečnými průtahy a prodlevami. Uvedené finanční a časové hodnoty jsou hodnotami pouze orientačními! V praxi se vše odvíjí od variability honitby, počtu vlastníků, mezilidských vztahů apod.
3.3 Metodika návrhu změn v legislativě týkající se vzniku a uznání honiteb Po důkladném seznámení se s platnou legislativou týkající se honiteb, bylo přistoupeno k získávání názorů, zkušeností a různých úhlů pohledu na problematiku týkající se procesu tvorby a uznání honiteb. Z počátku byly šetřeny články z časopisů Myslivost a Svět myslivosti, a diskuze z internetových stránek týkajících se myslivosti. Později bylo přistoupeno ke konzultaci dané problematiky i s lidmi, kteří jsou přímo zapojeni do dění týkajícího se uznávání honiteb. Začaly debaty nejen s honebními starosty a členy honebního společenstva, ale i se zaměstnanci z odboru životního prostředí, Ministerstva zemědělství, s právníky a s dalšími osobami ze státní sféry. Po nabytí rozličných názorů na danou situaci v dnešní platné legislativě a utvoření si vlastního názoru na danou problematiku, byly v zákoně navrženy takové úpravy, které by proces tvorby a uznávání honiteb měly nejen zjednodušit, ale i zlevnit.
42
4 Výsledky
4.1 Struktura honiteb v jižních Čechách Z jižních Čech bylo vybráno 6 honiteb, z toho 2 honitby polní, 2 honitby lesní a 2 honitby smíšené. Vzorové honitby jsou honitbami společenstevními a uživateli honiteb jsou myslivecká sdružení, s výjimkou honiteb lesních, kde výkon práva myslivosti vykonávají Lesy ČR, s. p.
4.1.1 Honitby polní Představiteli polních honiteb jsou: honitba Kotořice-Purkarec a MS Lověna Hůry o. s. Honitba Kotořice-Purkarec zaujímá celkovou plochu 580 ha. Jedná se o menší honitbu s více jak dvojnásobným podílem orné půdy oproti lesním porostům. Nadmořská výška se pohybuje od 440 m n.m. až po 460 m n.m. Honitba MS Lověna Hůry s rozlohou 1 105 ha má více jak sedminásobek orné půdy než lesa. Tamější nadmořská výška je v rozmezí 340 m n.m. až 550 m n.m.
43
Obr. č. 1: Hranice honitby Kotořice-Purkarec Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Kotořice-Purkarec
Obrázek č. 1 představuje jeden z možných tvarů honiteb. Jedná se o úzký pozemkový pruh, který v nejužším místě dosahuje šíře přes 1 km. Tudíž splňuje podmínku pro uznání honitby, protože jak říká zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, honitba úzkého pruhu musí mít v nejširším místě více jak 500 m a dosahovat alespoň minimální výměry 500 ha. Východní hranice honitby prochází korytem řeky Vltavy.
44
Obr. č. 2: Hranice honitby MS Lověna Hůry Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba MS Lověna Hůry
Honitbu MS Lověna Hůry rozděluje čtyřproudová silnice na dvě části, jak je možné shlédnout z obrázku č. 2. Jižní polovina honitby je téměř bez lesního porostu. Tvoří ji pole, remízky a traviny. V severní části honitby se les objevuje alespoň ostrůvkovitě a podél severní hranice honitby, zbytek vyplňují převážně pole.
Tab. č. 6: Základní údaje honiteb Výměry (ha) Název honitby Kotořice - Purkarec MS Lověna Hůry o.s.
Pověřená obec České Budějovice České Budějovice
Les 82 123
Vodní plocha 0 0
Orná půda 175 907
Výměra HS (ha) 580 1105
Jak reprezentuje tabulka č. 6, přesahuje honitba Kotořice-Purkarec stanovenou minimální výměru honitby jen o 80 ha. Les je zde zastoupen v dvojnásobně menší míře než zemědělská půda.
45
Naopak honitba Lověna Hůry se svojí celkovou výměrou téměř rovná průměrné velikosti jedné honitby v České republice (průměrná velikost honitby v ČR je 1 193 ha). Zastoupení lesa je nepatrné. Obě honitby jsou bez vodních ploch.
Tab. č. 7: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě do 0,5 0,5 – 1 ha ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ∑ (ks)
Kotořice - Purkarec
4
8
17
26
24
11
6
0
96
MS Lověna Hůry o.s.
47
54
78
16
25
14
10
1
245
Název honitby
Honitbu s menší výměrou, tj. Kotořici-Purkarec, tvoří ponejvíce pozemky o výměře 3 – 10 ha, jak ukazuje tabulka č. 7. O něco v menší míře potom pozemky o ploše 1 – 3 ha a 10 – 20 ha. Honitba MS Lověna Hůry o. s. je složena převážně z pozemků 1 – 3 ha a 0,5–1ha. V poměrně vysokém zastoupení jsou i pozemky menší 0,5 ha. Přehlednější situaci představuje níže uvedený graf č. 1., kde jsou patrny markantní rozdíly v zastoupení jednotlivých velikostních tříd. Je ovšem třeba brát ohled i na podstatně rozdílné celkové výměry honiteb.
Graf č. 1: Zastoupení pozemků z polních honiteb v jižních Čechách podle velikostních tříd 46
Graf č. 2: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Kotořice-Purkarec
Graf č. 3: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě MS Lověna Hůry o. s.
Z výše uvedených grafů č. 2 a č. 3 je zřejmé, že ačkoliv je honitba KotořicePurkarec zhruba poloviční než honitba Lověna Hůry, je její plocha mnohem méně roztříštěna menšími pozemky než v případě druhé polní honitby MS Lověna Hůry o. s.
47
4.1.2 Honitby lesní Mezi zástupce lesních honiteb v jižních Čechách patří honitby Vápenice a Vlkov. Obě dvě jsou obhospodařovány Lesy ČR, s. p. Celkovou rozlohou se od sebe razantně neliší. Honitba Vápenice by se dala nazvat téměř čistě lesní honitbou. Orná půda zaujímá opravdu minimální plochu. Nadmořská výška se tu pohybuje od 320 m n.m. do 523 m n.m. Honitba Vlkov je z hlediska druhů pozemků více rozmanitá. Celkovou výměrou je sice o několik stovek hektarů menší, ale orné půdy zde trochu přibývá, navíc do honitby náleží nepatrné množství vodní plochy. Nadmořská výška této honitby je v rozmezí 410 m n. m. až 550 m n. m.
Obr. č. 3: Hranice honiteb Vápenice a Vlkov Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Vápenice honitba Vlkov 48
Honitba Vápenice sousedí z východní strany s honitbou Kotořice-Purkarec, o které je psáno v podkapitole Polní honitby v jižních Čechách. Z obrázku č. 3 je zřejmé, že lesnatost této honitby představuje téměř 100%. Druhá lesní honitba má z celkové plochy lesnatost 95 %. Zbytek tvoří orná půda a vodní plocha. Jak reprezentuje obrázek č. 3, nacházejí se nezalesněné plochy ve výčnělku severozápadní části honitby.
Tab. č. 8: Základní údaje honiteb Výměry (ha) Název honitby Vápenice Vlkov
Pověřená obec
Vodní plocha
Les
České Budějovice České Budějovice
992,47 677
0 2
Orná půda
Výměra HS (ha)
2,31 34
994,78 723
Výše uvedená tabulka č. 8. udává přehled o plošném zastoupení lesa a zemědělské půdy v honitbách. Jak je vidět, lesnatost se v obou případech blíží ke 100 %, navíc honitba Vlkov má z celkové výměry nepatrný zlomek vodních ploch.
Tab. č. 9: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě Název honitby
do 0,5 0,5 – 1 ha ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ∑ (ks)
Vápenice
199
32
13
2
0
3
3
4
256
Vlkov
188
31
14
2
0
3
3
4
245
Tabulka č. 9 zobrazuje přehled pozemků různých velikostí tvořících honitby. Na první pohled je vidět, že dominantní zastoupení v obou honitbách mají pozemky menší než 0,5 ha, v menší míře jsou posléze zastoupeny pozemky o velikosti 0,5 – 1 ha. A pozemky o výměře 5 – 10 ha se v honitbách nevyskytují vůbec. Zbylé parcely o stejných výměrách tvoří honitby takřka shodným dílem, jak prezentuje graf č. 4.
49
Graf č. 4: Zastoupení pozemků z lesních honiteb v jižních Čechách podle velikostních tříd
Graf č. 5: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Vápenice
50
Graf č. 6: Procentuální zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Vlkov
Grafy č. 5 a č. 6 poukazují na skutečnost, že pozemky různých velikostních tříd v obou případech lesních honiteb v jižních Čechách tvoří téměř identický podíl na celkové výměře honitby.
4.1.3 Honitby smíšené Zastoupení jednotlivých pozemků podle velikostních tříd je v případě smíšených honiteb z jižních Čech ukázáno na honitbě Jivno a honitbě Kvítkovice. Celkovou rozlohou se honitby od sebe příliš neliší. Jak už druh honitby napovídá, jedná se o takové honitby, kde les a orná půda jsou zastoupeny „půl na půl“. V případě těchto vybraných smíšených honiteb mají na celkovou výměru vliv i vodní plochy. Honitba Jivno leží necelé 3 km východně od Českých Budějovic. Nadmořská výška tu kolísá mezi 460 m n. m. a 578 m n. m. Honitba Kvítkovice se rozprostírá necelých 8 km západně od Českých Budějovic. Nadmořská výška je zde v rozmezí 430 m n. m. – 650 m n. m.
51
Obr. č. 4: Hranice honitby Jivno Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Jivno
Z obrázku č. 4 je zřejmé, že se jedná o honitbu menší výměry. Ze severozápadní strany sousedí s polní honitbou MS Lověna Hůry, o .s., která je popsána v podkapitole Honitby polní. Střed honitby Jivno tvoří zejména zemědělská půda a vodní plocha, severní a okrajové části honitby vyplňují lesy.
52
Obr. č. 5: Hranice honitby Kvítkovice Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Kvítkovice
Výše uvedený obrázek č. 5 představuje tvar a uspořádání honitby Kvítkovice. Je patrné, že až do poloviny honitby zasahuje část rozsáhlého lesního komplexu. Zbývající horní polovinu vyplňuje zemědělská půda a rybníky. Jedná se o učebnicové uspořádání smíšené honitby, kdy jednu polovinu zabírá les a druhou orná půda, popř. vodní plochy.
Tab. č. 10: Základní údaje honiteb Název honitby Jivno Kvítkovice
Pověřená obec
Výměry (ha) Vodní Orná Les plocha půda
České Budějovice České Budějovice
338,52 267
18,89 28
253,49 271
Výměra HS (ha) 675 580
Výše uvedená tabulka č. 10 nabízí přehled se základními údaji jednotlivých honiteb. Honitba Jivno v celkové výměře předbíhá honitbu Kvítkovice o necelých 100 ha. V plošném zastoupení lesa má honitba Jivno taktéž převahu. Obě honitby mají poměrně velkou část vodních ploch.
53
Tab. č. 11: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě Název honitby
do 0,5 ha
0,5 – 1 ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ∑ (ks)
Jivno
71
21
13
1
8
2
0
0
116
Kvítkovice
84
15
36
9
13
8
5
1
171
V zastoupení velikostních tříd pozemků opět převažují pozemky do 0,5 ha, jak je možné vyčíst z tabulky č. 11. V případě honitby Jivno jsou na druhém místě četnosti pozemků pozemky o výměře 0,5 – 1 ha, třetí místo obsazují parcely 1 – 3 ha. Pozemky od 3 ha do 20 ha mají pouze jednotkové zastoupení. Parcely s výměrou větší jak 20 ha se v honitbě nevyskytují. U honitby Kvítkovice jsou druhou nejpočetnější velikostní třídou pozemky 1 – 3 ha. Za touto velikostní třídou zaostávají zhruba se stejným podílem pozemky 0,5 – 1 ha a pozemky s výměrou 5 – 10 ha. Velikostní třída 20 – 50 ha je zastoupena 5 pozemky. Přehlednou grafickou situaci o zastoupení jednotlivých velikostních tříd pozemků podává níže uvedený graf č. 7.
Graf č. 7: Zastoupení pozemků ze smíšených honiteb v jižních Čechách podle velikostních tříd
54
Graf č. 8: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Jivno
Graf č. 9: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Kvítkovice
Porovnají-li se výše uvedené grafy č. 8 a č. 9, dospěje se k závěru, že honitba Kvítkovice je menšími pozemky zastoupena o něco méně než honitba Jivno. Necelou polovinu honitby Kvítkovice tvoří pozemky o velikosti menší než 0,5 ha, kdežto u honitby Jivno mají podíl více jak 60-ti procentní. Obdobný poměr je i u dalších menších pozemků. Honitba Kvítkovice je složena z 9 % pozemky 0,5 – 1 hektarovými, honitba Jivno už z 12 % takových pozemků.
55
Pozemky o velikosti 1 – 3 ha: honitba Kvítkovice disponuje téměř trojnásobkem těchto pozemků oproti honitbě Jivno.
4.2 Struktura honiteb na jižní Moravě Z jižní Moravy bylo vybráno 6 honiteb, z toho 2 honitby polní, 2 honitby lesní a 2 honitby smíšené. Vzorové honitby jsou honitbami společenstevními a uživateli honiteb jsou myslivecká sdružení.
4.2.1 Honitby polní Pro analýzu struktury honiteb posloužily honitby HS Neslovice a HS Trboušany. Jejich celková výměra je téměř shodná. Honitba HS Neslovice je téměř v těsném sousedství města Ivančice. Zdejší nadmořská výška se pohybuje okolo 330 m n. m. až 450 m n. m. Honitba HS Trboušany leží zhruba 6 km jihovýchodně od Ivančic. V honitbě je, ve srovnání s ostatními, nadmořská výška nízká, a to pouze od 197 m n. m. do 260 m n. m.
56
Obr. č. 6: Hranice honitby HS Aeslovice Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba HS Neslovice
Jak je patrné z obrázku č. 6, honitbu tvoří přibližně ze dvou třetin orná půda. Les se vyskytuje pouze ve východní části honitby a roztříštěně i v její části severní. Střed honitby je protkán dopravními komunikacemi.
Obr. č. 7: Hranice honitby HS Trboušany Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba HS Trboušany 57
Z pohledu na obr. č. 7 je patrné, že lze honitbu HS Trboušany nazvat téměř ryze polní honitbou. Les se v ní vykytuje v nepatrných segmentech, do severovýchodního cípu honitby dokonce zasahuje část vinohradu, zbytek honitby tvoří pouze zemědělská půda.
Tab. č. 12: Základní údaje honiteb Výměry (ha) Název honitby HS Neslovice HS Trboušany
Pověřená obec Ivančice Ivančice
Vodní plocha
Les 133,22 16,49
0 0
Orná půda 441 492,81
Výměra HS (ha) 592,99 509,32
V souhrnné tabulce základních údajů č. 12 je patrná podobnost honiteb v celkové výměře. Avšak podíl jednotlivých složek (les, pole) je už poněkud odlišný. V honitbě HS Neslovice tvoří les 23 % z celkové plochy, kdežto v honitbě HS Trboušany pouhá 3 procenta.
Tab. č. 13: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě Název honitby
do 0,5 ha
0,5 – 1 ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ∑ (ks)
HS Neslovice
2 086
163
48
3
2
3
0
0
2 305
HS Trboušany
1 631
111
12
1
0
1
0
0
1 756
Výše uvedená tabulka č. 13 prezentuje zastoupení velikostních tříd pozemků. Celkově opět převládají pozemky do 0,5 ha. Za nimi, v mnohem menším zastoupení jsou pozemky 0,5 – 1 ha. Parcely od 20 hektarů výše se ani v jedné honitbě nevyskytují. V případě HS Trboušany chybí i velikostní třída 5-ti až 10-ti hektarových pozemků.
58
Graf č. 10: Zastoupení pozemků z polních honiteb na jižní Moravě podle velikostních tříd
Graf č. 10 ukazuje převažující zastoupení pozemků u HS Neslovice. Tento stav je přímo úměrný větší rozloze honitby HS Neslovice.
Graf č. 11: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě HS Aeslovice
59
Graf č. 12: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě HS Trboušany
Srovnají-li se grafy č. 11 a č. 12, dospěje se k závěru, že zastoupení jednotlivých velikostních tříd pozemků vzhledem k celkové výměře je v obou případech vyrovnané.
4.2.2 Honitby lesní Za lesní honitby posloužily honitby Hlína a HS Nová Ves. Rozlohou jsou to diametrálně odlišné úseky, mezi nimiž je rozdíl až trojnásobný. Honitba Hlína je v těsném sousedství s Ivančicemi, a to směrem na východ. Výškové převýšení v honitbě je značné, od 200 m n. m. do 461 m n. m. HS Nová Ves leží na opačné straně než Hlína, a to 2,5 km západně od Ivančic. Nejnižší bod honitby má 220 m n. m., nejvyšší 397 m n. m.
60
Obr. č. 8: Hranice honitby Hlína Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Hlína
Na obr. č. 8 je vidět, že honitbu Hlína tvoří z 81 % les. Bezlesí je převážně podél dopravní sítě a kolem obce Hlína.
Obr. č. 9: Hranice honitby HS Aová Ves Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Nová Ves 61
Ačkoliv to z obr. č. 9 není příliš patrné, převažují v honitbě HS Nová Ves lesní porosty nad ornou půdou. Tato nezřetelnost je pravděpodobně dána četným zastoupením nehonebních pozemků kolem obcí Biskoupky a Nová Ves. Výrazným vodním prvkem v honitbě je řeka Jihlava protékající v dolní polovině honitby.
Tab. č. 14: Základní údaje honiteb Výměry (ha) Název honitby Hlína HS Nová Ves
Pověřená obec
Vodní plocha
Les
Ivančice Ivančice
604,67 458,8
0 38,27
Orná půda 145,35 65,39
Výměra HS (ha) 758,2067 2 331
Z tab. č. 14 je hned na první pohled zřejmý výrazný rozdíl v celkové rozloze honiteb. I přesto, že honitba HS Nová Ves je trojnásobně větší než honitba Hlína, hektarové zastoupení lesa je v obou honitbách podobné. Orná půda v HS Nová Ves dokonce zabírá méně hektarů než v mnohem menší honitbě Hlína. Nepoměr plošného zastoupení lesa a orné půdy k celkové výměře honitby HS Nová Ves je zapříčiněn výskytem tzv. ostatních pozemků.
Tab. č. 15: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě Název honitby
do 0,5 ha
0,5 – 1 1 – 3 ha ha
3 – 5 5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ha ∑ (ks)
Hlína
1 766
20
12
2
2
1
2
2
1 807
HS Nová Ves
135
66
58
10
35
31
1
1
337
Jak ukazuje i tab. č. 15, honitba HS Nová Ves vykazuje mnohem menší zastoupení honebních pozemků než honitba Hlína. Jak už bylo řečeno, příčinou je velké množství nehonebních pozemků v HS Nová Ves. V případě obou honiteb opět převažují pozemky do 0,5 ha. Hned za nimi jsou pozemky od 0,5 do 3 ha.
62
Graf č. 13: Zastoupení pozemků z lesních honiteb na jižní Moravě podle velikostních tříd
Graf č. 13 přehledně poukazuje na zastoupení jednotlivých velikostních tříd. V pozemcích do 0,5 ha honitba Hlína výrazně předčila HS Novou Ves, ale v dalších velikostních třídách je situace opačná či vyrovnaná.
Graf č. 14: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Hlína
63
Graf č. 15: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě HS Aová Ves
Na podobnou situaci jako z grafu č. 13 poukazují i výsečové grafy č. 14 a č. 15, kde je patrné rozčlenění honiteb jednotlivými pozemky. Graf č. 14 reprezentuje honitbu Hlína. Převládající tmavě modrá barva poukazuje na složení honitby výlučně z pozemků menších než 0,5 ha, tudíž je zcela rozdrobena menšími pozemky. Naopak situace v honitbě HS Nová Ves je mnohem příznivější. Vlastnicky není honitba tolik roztříštěna a jednotlivé výměry pozemků, jak je z grafu č. 15 patrné, jsou rovnoměrně zastoupeny.
4.2.3 Honitby smíšené Představiteli smíšených honiteb jsou honitby Honební společenstvo Ivančice a Mor. Bránice-Hlína. V Honebním společenstvu Ivančice je výškové převýšení v rozmezí 170 m n. m. až 356 m n. m. Honitba Mor. Bránice-Hlína sousedí s honitbou Honební společenstvo Ivančice. Nadmořská výška zde kolísá od 200 m n. m. do 395 m n. m. V obou honitbách je plošné zastoupení lesa a orné půdy přibližně stejné.
64
Obr. č. 10: Hranice honitby Honební společenstvo Ivančice Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Ivančice
Poměrně velké území honitby pokrývá samotná obec Ivančice. Na obr. č. 10 jsou 4 plošky cihlové barvy představující vinohrady. Pole a les plošně zabírají stejné území. V honitbě se nachází i nepatrné množství vodní plochy (1 %).
65
Obr. č. 11: Hranice honitby Mor. Bránice-Hlína Zdroj: www.mysliveckyportal.cz
honitba Bránice-Hlína
Obrázek č. 11 představuje porostní strukturu honitby Mor. Bránice-Hlína. Jak je z výše uvedeného obrázku patrné, zastoupení lesa je o více jak polovinu nižší (38 %) než orné půdy (62 %). Les je rovnoměrně rozmístěn po celé ploše honitby. I v této honitbě se nachází ostrůvky s vinohrady. Naopak od předchozí honitby zde chybí vodní plochy. Tab. č. 16: Základní údaje honiteb Název honitby
Pověřená obec
Honební společenstvo Ivančice Ivančice Mor. Bránice-Hlína Ivančice
Výměry (ha) Vodní Orná Les plocha půda 481,0197 234,2
14,3556 555,4518 0 380
Výměra HS (ha) 1 104,7122 742,9
Výše uvedená tabulka poukazuje na plošné zastoupení lesa, vody a pole v honitbách Honební společenstvo Ivančice a Mor. Bránice-Hlína. V Honebním společenstvu Ivančice je lesa jednou tolik (481 ha) než v Mor. Bránici-Hlíně. Navíc je zde zastoupena 14 hektary i vodní plocha. Orné půdy je v Honebním společenstvu Ivančice o 176 ha více než v druhé honitbě. Hektarové zastoupení lesa a orné půdy je úměrné celkové rozloze honitby. 66
Tab. č. 17: Počet pozemků v honitbě Počet pozemků v honitbě Název honitby Honební společenstvo Ivančice Mor. Bránice -Hlína
do 0,5 ha
0,5 – 1 ha
1–3 ha
3–5 ha
5 – 10 10 – 20 20 – 50 nad 50 ha ha ha ha ∑ (ks)
1 401
209
61
2
4
3
3
0
1 683
3 106
143
35
1
2
0
0
1
3 288
Výše uvedená tabulka opět poukazuje na většinové zastoupení pozemků menších než 0,5 ha. Hned za velikostní třídou pozemků do 0,5 ha následují pozemky do 3 ha. Zbylé výměry pozemků jsou zastoupeny pouze v jednotkách. V případě honitby Honební společenstvo Ivančice je úplná absence pozemků nad 50 ha. V honitbě Mor.Bránice-Hlína chybí pozemky od 10 do 50 ha. Situaci přehledněji zachycuje níže uvedený graf č. 16.
Graf č. 16: Zastoupení pozemků ze smíšených honiteb na jižní Moravě podle velikostních tříd
67
Graf č. 17: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Honební společenstvo Ivančice
Graf č. 18: Procentické zastoupení jednotlivých pozemků v honitbě Mor. Bránice-Hlína
Grafy č. 17 a č. 18 představují rozdrobení celkové plochy honitby jednotlivými parcelami. Jak je z výše uvedených grafů zřejmé, honitba Honební společenstvo Ivančice je o něco méně roztříštěna drobnými pozemky než honitba Mor. BrániceHlína. V Honebním společenstvu Ivančice je totiž o 11 % více pozemků nad 0,5 ha.
68
4.3 Souhrnné porovnání struktury honiteb Na následujících grafech bude demonstrována rozdrobenost jednotlivých druhů honiteb v rámci jižních Čech a jižní Moravy. Ukáže se, zda je větší podíl menších pozemků na celkovou výměru honiteb na jižní Moravě nebo v jižních Čechách.
Graf č. 19: Souhrnné porovnání struktury polních honiteb
Z výše uvedeného grafu je patrné, že polní honitby jsou tvořeny ponejvíce pozemky do 0,5 ha. Rozestup mezi pozemky do 0,5 ha a pozemky 0,5 – 1 ha je výrazný. Z grafiky je zřejmé, že pozemky do 0,5 ha mají mnohonásobně větší podíl na celkové rozloze honiteb na jižní Moravě než honiteb v jižních Čechách.
69
Graf č. 20: Souhrnné porovnání struktury lesních honiteb
V případě lesních honiteb opět převažují pozemky do 0,5 ha a dalo by se říci, že těmito drobnými pozemky je výrazně tvořena moravská honitba Hlína. Avšak druhá moravská honitba HS Nová Ves je v početnosti 0,5 hektarových pozemků až za honitbami z jižních Čech. V dalších velikostních třídách opět vede moravská honitba, a to pro změnu honitba HS Nová Ves. Honitba Hlína je v zastoupení pozemků větších než 0,5 ha až za honitbami z jižních Čech, viz graf č. 20.
70
Graf č. 21: Souhrnné porovnání struktury smíšených honiteb
Graf č. 21 opět ukazuje výrazné převýšení v zastoupení pozemků do 0,5 ha u honiteb na jižní Moravě. Jejich struktura je těmito pozemky velmi roztříštěna. Zbylé velikostní třídy opět poukazují na větší zastoupení pozemků z jižní Moravy.
Závěrem by se dalo říci, že honitby na jižní Moravě jsou tvořeny z větší části drobnými pozemky, tj. pozemky o výměře do 3 ha. Oproti jižním Čechám, kde drobné pozemky nemají na celkovou výměru honiteb takový vliv jako v případě jižní Moravy. Roztříštěnost honiteb na jižní Moravě by se dala vysvětlit jako důsledek demografických jevů. Tím je myšleno, že v rámci většího zastoupení sourozenců v rodinách na jižní Moravě oproti počtu sourozenců v jižních Čechách dochází v důsledku dědických podílů k rozdělení jednoho pozemku mezi více vlastníků (dědiců). Další příčinou větší rozdrobenosti honiteb na jižní Moravě je tamější úrodnost půdy. K tomu, aby si vlastník pozemku obstaral potřebné množství rostlinné potravy, postačila malá parcelka, oproti jižním Čechám, kde tak příznivé podmínky k pěstování nebyly a byla zde více rozšířena pastva dobytka. A jak je jistě z podstaty věci patrné, 71
k pastvě bylo zapotřebí mnohem větších ploch než k vypěstování určitého výnosu např. zeleniny. S větším počtem vlastníků honebních pozemků téže honitby úměrně stoupají i náklady honebního společenstva na dění kolem tohoto společenstva (např. zajištění dostatečného množství pohoštění při schůzích) a samozřejmě se stěžuje i vzájemná domluva mezi jednotlivými vlastníky. Platí, že čím více lidí, tím více rozličných názorů a méně ústupků. A to všechno jsou okolnosti, které mohou protahovat proces založení a registraci honebního společenstva a následného uznání honitby, a zvyšovat i náklady s tím spojené.
4.4 Vznik honebního společenstva a uznání společenstevní honitby podle současné platné legislativy Jak již nadpis naznačuje, jedná se o procesy, které spolu téměř současně probíhají a tak trochu se navzájem prolínají. Aby veškerá řízení proběhla bez dodatečného doplňování nezbytných podkladů a tím i zbytečných průtahů, je třeba předložit příslušnému orgánu státní správy myslivosti dokonale připravené podklady k zahájení procesu a naopak od zmiňovaného orgánu se vyžaduje objektivní a operativní vyřízení přijatých žádostí. Aby mohla společenstevní honitba vzniknout, je potřeba nejprve založit honební společenstvo a následně ho zaregistrovat. Poté, splňuje-li návrh na uznání honitby zákonem stanovené podmínky, musí být honitba uznána. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jedná ve věci návrhu na registraci honebního společenstva a návrhu na uznání honitby přípravný výbor, který současně oba dva návrhy podá příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Splňuje-li návrh na registraci honebního společenstva všechny zákonné náležitosti, přidělí orgán státní správy myslivosti honebnímu společenstvu identifikační číslo organizace a tímto dnem je honební společenstvo založeno. Ke stejnému dni je honební společenstvo zapsáno do rejstříku honebních společenstev. 72
Honitba je uznaná rozhodnutím příslušného orgánu státní správy za předpokladu splnění zákonných podmínek pro uznání honitby.
4.4.1 Náležitosti k registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby ze strany držitelů, popř. budoucích nájemců honitby Honební společenstvo je právnickou osobou a jeho členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci honebních pozemků. Název honebního společenstva tvoří spojení „honební společenstvo“ a jméno obce, v jejímž území leží většina honebních pozemků tvořících společenstevní honitbu. Návrh na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby podává přípravný výbor příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Členové přípravného výboru návrh podepíší, uvedou svá jména, příjmení, rodná čísla a bydliště a uvedou, kdo z nich je zmocněn jednat jejich jménem. Podpisy členů přípravného výboru musí být úředně ověřeny (MyslZ).
K návrhu na registraci honebního společenstva je nutné připojit:
seznam členů honebního společenstva, s uvedením jména, příjmení, bydliště (ve dvojím vyhotovení)
mapový zákres honitby (ve dvojím vyhotovení)
souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu (ve dvojím vyhotovení)
zápis z jednání ustavující valné hromady, podepsaný nově zvoleným starostou a zapisovatelem stanovy (ve dvojím vyhotovení) (MyslZ). 73
Návrhem na uznání honitby se zabývá příslušný orgán státní správy myslivosti, v jehož obvodě leží největší část pozemků (MyslZ). K návrhu na uznání společenstevní honitby je nutné připojit:
návrh na uznání honitby údaje o vlastnictví honebních pozemků identifikaci honebních pozemků mapový zákres hranic honitby návrh plánovaných druhů zvěře, jejich minimální a normované stavy popř. dohodu s vlastníky honebních pozemků určených k přičlenění, vč. uvedení důvodů přičlenění popř. dohodu o vzájemné výměně honebních pozemků s navrhovateli sousedních budoucích honiteb (MyslZ).
4.5 Kalkulace nákladů a časové náročnosti při registraci honebního společenstva a uznání společenstevní honitby podle současné platné legislativy Náročnost procesu založení a registrace honebního společenstva a uznání společenstevní honitby byla demonstrována na Honebním společenstvu KvítkoviceHabří, kdy se vycházelo ze seznamu vlastníků honebních pozemků a zákonem řízených postupů v tomto procesu. Ceny byly použity ze současných platných ceníků. Určení časové náročnosti se odvíjelo jednak od zákonem stanovených lhůt, viz správní řád, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a jednak odhadem, např. přibližná doba strávená na katastrálním úřadě při obstarávání mapových podkladů. 74
Finanční a časová náročnost procesu byla posuzována jak ze strany držitele, popř. budoucího nájemce honitby, tak i ze strany orgánu státní správy myslivosti. Cílem bylo zjistit náklady a čas vynaložené na výše zmiňovaný proces v případě, že by měl „hladký průběh“. To znamená, že členové honebního společenstva by předložili orgánu státní správy myslivosti návrhy na registraci honebního společenstva a uznání honitby, včetně příloh kompletní a bez chyb a od orgánu státní správy myslivosti by se očekávalo bezodkladné vyřízení dané věci.
4.5.1 Kalkulace nákladů a časové náročnosti vzniku společenstevní honitby ze strany držitelů, popř. budoucích nájemců honitby K zjištění nákladů a vynaloženého času na uznání honitby byly použity údaje z Honebního společenstva Kvítkovice-Habří s 66 vlastníky. Z toho 10 členů je právnickými osobami, zbytek tvoří osoby fyzické. Z celkového počtu členů je 24 osob vlastníky přičleněných honebních pozemků. Dohodu o přičlenění pozemku podepsali všichni vlastníci těchto pozemků.
Seznam členů honebního společenstva. Rozsah seznamu při 66 členech honebního společenstva vychází na 3 listy kancelářského papíru formátu A4 (dále jen A4). Cena v kopírovacím centru činí za černobílý tisk na jednu A4 1,50 Kč. Náklady na pořízení seznamu členů honebního společenstva činí 4,50 Kč (3 x 1,50 Kč). Seznam musí být ve dvojím vyhotovení, proto se celkové náklady zdvojnásobí na 9 Kč (4,50 Kč x 2). Napsání seznamu, včetně jména, příjmení a bydliště členů honebního společenstva na PC trvá přibližně 1 hodinu. Náklady vynaložené na čas vychází z roční průměrné mzdy, která činí 24 514 Kč (Anonymus, 2013). Při 20 pracovních dnech v měsíci vychází průměrná hodinová mzda přibližně na 153 Kč. Náklady vynaložené na čas potřebný k získání seznamů členů honebního společenstva jsou 153 Kč. 75
Mapový zákres honitby. Mapové podklady a informace o parcelách se získají na Katastrálním úřadě pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích. Trasa z Kvítkovic na úřad a zpět osobním automobilem je dlouhá 32 km a celkově trvá 40 minut. Je-li podle zjištěných tarifů (LČR, s. p. – ústní sdělení dne 15. 2. 2013) 1 km cesty za 5,50 Kč, pak cesta na Katastrální úřad pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích vychází na 176 Kč. Cena jednoho mapového snímku stojí 50 Kč. V případě honitby Kvítkovice jsou zapotřebí 2 mapové snímky. Počet mapových listů se liší podle tvaru, umístění a rozlohy konkrétní honitby. Mapový zákres honitby musí být ve dvojím vyhotovení, tudíž vychází na 200 Kč. Doba strávená na úřadě je odhadnuta i s frontami na 2 hodiny. Celkové náklady na pořízení mapy honitby činí 376 Kč. Celkový čas vynaložený k získání materiálu, včetně cesty na úřad vychází na 2 hodiny 40 minut. Náklady vynaložené na čas určený pro mapový zákres honitby činí 408 Kč.
Souhlasy
vlastníků
honebních
pozemků
s členstvím
v honebním
společenstvu. Při získávání souhlasu jednotlivých vlastníků byla dávána přednost osobnímu setkání před doporučeným dopisem. V případě shodného bydliště vlastníků, byli za jeden den navštíveni vlastníci tři. Na každého vlastníka byla vyhrazena přibližně 1,5 hodinová návštěva (vysvětlení dané situace, čas vzniklý přejížděním za jednotlivými členy). Cesta za vlastníky honebních pozemků žijících mimo Kvítkovice byla podniknuta osobním automobilem Fabia mající dieslový motor. Podle zjištěných tarifů se cena za každý 1 km pohybovala u těchto typů vozů okolo 5,50 Kč (LČR, s. p. – ústní sdělení dne 15. 2. 2013). V uvedených hodnotách je započítaná i zpáteční cesta. Všichni navštívení vlastníci dali souhlas k členství v honebním společenstvu. Podepisovali se na předepsané tiskopisy formátu A4, kterých bylo dvakrát pět, protože souhlasy vlastníků s členstvím musí být ve dvojím vyhotovení. V šesti případech probíhala schůzka s dvěmi vlastníky současně, jednalo se totiž o manžele žijící v jedné domácnosti. V následujících kalkulacích tudíž není těchto 6 osob započteno. Vlastníků žijících v Kvítkovicích je 14. Tito vlastníci byli navštíveni pochůzkou. Celkový čas strávený u nich vyhází na 21 hodin (1,5 hod. x 14). 76
V Českých Budějovicích, vzdálených od Kvítkovic 16 km, bydlí 16 vlastníků. Jedna cesta autem trvá 20 min (Zdroj: Mapy.cz). Návštěva Českých Budějovic proběhla 6krát. Celkem se najelo 210 km za 1 155 Kč (210 km x 5,50 Kč) a cestovalo se celkem 7 hodin (20 min. x 2 x 6). Dohromady se u vlastníků strávilo 24 hodin (1,5 hod. x 16). Vlastníků z Dubného je 13. Dubné leží 4 km od Kvítkovic a jedna trasa autem trvá 5 minut (Zdroj: Mapy.cz). Do Dubného se muselo jet 5krát. Za jednotlivými návštěvami se najelo 40 km za 220 Kč (40 km x 5,50 Kč) a na cestách se strávilo 50 minut (5 min. x 2 x 5). Čas strávený na návštěvách se pohyboval okolo 19 hodin (1,5 hod. x 13). V Českém Krumlově a okolí byli navštíveni 3 členi. Vzdálenost mezi Českým Krumlovem a Kvítkovicemi činí 31 km. Jedna cesta autem je 32 minut (Zdroj: Mapy.cz). Celkem se ujelo 65 km za 358 Kč (65 km x 5, 50 Kč). Cesta tam a zpátky, vč. přejezdů mezi jednotlivými vlastníky trvala 1,5 hodiny. U vlastníků se sedělo 4,5 hodiny (1,5 hod. x 3). V Čakově proběhly ohledně souhlasu s členstvím v honebním společenstvu 2 návštěvy. Čakov leží 3,2 km od Kvítkovic. Cesta autem tam trvá pouze 4 minuty (Zdroj: Mapy.cz). Návštěvou Čakova se celkově ujelo 6,5 km, které vyšly na 36 Kč (6,5 km x 5,50 Kč). Cestou se strávilo jen 8 minut (4 min. x 2) a posezením s vlastníky 3 hodiny. V Pištíně, ležícím od Kvítkovic 13 km, je pouze jeden vlastník. Do Pištína se lze dostat za 13 minut (Zdroj: Mapy.cz). Dohromady se najelo 26 km za 143 Kč (26 km x 5,50 Kč). Na cestách se strávilo 26 minut (13 min. x 2). Návštěva vlastníka trvala 1,5 hodiny. Do Hluboké nad Vltavou se též jelo pouze za jedním členem. Toto město je od Kvítkovic vzdálené 16 km, nebo-li 20 minut jízdy autem (Zdroj: Mapy.cz). Celkově se najelo 32 km za 176 Kč (32 km x 5,50 Kč). Doba cestování byla 40 minut (20 min. x 2). U vlastníka se jednalo 1,5 hodiny. V Kaplici, 37 km od Kvítkovic, se navštívil jeden vlastník. Z Kvítkovic do Kaplice se lze autem dostat za 35 minut (Zdroj: Mapy.cz). Trasa, včetně zpáteční trvala přibližně 1 hodinu 15 minut (35 min. x 2). Dohromady se ujelo 74 km za 407 Kč (74 km x 5,50 Kč). Návštěvě vlastníka bylo věnováno 1,5 hodiny. Nejdelší cesta vedla do Nových Hradů. Nové Hrady leží 51 km od Kvítkovic a jedna cesta tam trvá 57 minut (Zdroj: Mapy.cz). Celkově ujetých 102 km vyšlo na 77
561 Kč (102 km x 5,50 Kč). Cesta autem trvala 2 hodiny (57 min. x 2). Samotná návštěva vlastníka honebního pozemku netrvala déle než 1,5 hodinu. V osmi případech vlastníků byla dojezdová vzdálenost do místa jejich bydliště větší než 70 km a žádosti o souhlas s členstvím v honebním společenstvu se řešily zasláním doporučeného dopisu. V každé obálce byl průvodní dopis na jedné A4 a dvě předepsané A4 k souhlasu, vč. obálky a zaplacení zpátečního doporučeného dopisu se souhlasem. Cena za odeslání doporučeného dopisu je 26 Kč. Cena jedné obálky 1 Kč (Zdroj: Česká pošta). Pro osm vlastníků vyšlo doporučené psaní na 456 Kč. Celkové náklady na pořízení souhlasů vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu činí 4 000 Kč. Předpokládalo se, že doporučené dopisy s odpověďmi přišly během dnů, kdy se objížděli vlastníci v blízkém okolí, tudíž nebylo získávání souhlasů prodlouženo čekáním na zpětnou odpověď. Celkový potřebný čas na získání souhlasů od vlastníků je 70 hodin 18 minut. Náklady vynaložené na čas jsou 10 756 Kč.
Zápis z jednání ustavující valné hromady honebního společenstva. Každému vlastníkovi byla zaslána pozvánka na valnou hromadu. Cena za jednu obálku je 1 Kč (Zdroj: Česká pošta), v každé obálce byla natištěna pozvánka se všemi náležitostmi na jedné A4 za 1,50 Kč. Obálky byly ofrankovány dopisními známkami v hodnotě 10 Kč (Zdroj: Česká pošta). Vlastníkům z Kvítkovic, kterých bylo 14, byla obálka s pozvánkou na valnou hromadu osobně vhozena do schránky, tudíž odpadly náklady spojené s dopisní známkou. Výdaje za pozvánky na valnou hromadu dosáhly výše 685 Kč. Čas spojený s vkládáním pozvánek do obálek a jejich následným vhozením do poštovní schránky byl odhadnut na 2 hodiny. Na valnou hromadu byl pronajat sál v místním hostinci, kde sazba za celý večer činila 1 000 Kč. Valná hromada byla spojena s občerstvením v podobě guláše. Připravilo se 66 porcí za 3 960 Kč (1 porce/60 Kč). Před začátkem valné hromady se 2 hodiny připravovaly a řešily stanovy, 1 hodinu se na valnou hromadu připravoval přípravný výbor. Samotná valná hromada trvala 5 hodin. Zápis z ustavující valné hromady byl pořízen na tři A4 (jedna A4/1,50 Kč).
78
Celkové náklady na valnou hromadu dosáhly výše 5 650 Kč. Čas strávený přípravou na valnou hromadu a jejím samotným konání byl 10 hodin. Náklady vynaložené na čas během valné hromady jsou 1 530 Kč.
Stanovy. Podkladem pro stanovy Honebního společenstva Kvítkovice-Habří byly vzorové stanovy honebního společenstva umístěné na portálu www.myslivost.cz. Po různých úpravách a doplnění vzorových stanov byl celkový rozsah nově vzniklých stanov pět A4. Jelikož je nutné mít stanovy ve dvojím vyhotovení, činily náklady na jejich pořízení 15 Kč (jedna A4/1,50 Kč). Čas strávený na písemné vyhotovení stanov byl 1 hodina 30 minut. Finanční ohodnocení času stráveného tvorbou stanov vychází na 230 Kč.
ávrh na registraci honebního společenstva. Rozsah návrhu je jedna A4 za 1,50 Kč. Návrh musí být podepsán členy přípravného výboru. Jsou tři členové. Jedno úřední ověření podpisu stojí 30 Kč (Zdroj: Česká pošta). Ověření podpisů proběhlo na poště v Dubném, vzdáleném od Vítkovic 4 km (Zdroj: Mapy.cz). Náklady na dopravu osobním automobilem do místa pošty a zpět byly 44 Kč (1 km/5,50 Kč) (LČR, s. p. – ústní sdělení dne 15. 2. 2013). Za podání návrhu se platí správní poplatek ve výši 500 Kč. Celkové náklady činí 636 Kč. Sepsání návrhu trvalo 30 minut, ověření podpisů 8 minut, cesta do Dubného a zpět 10 minut (Zdroj: Mapy.cz). Celkový čas je 48 minut. Náklady vynaložené na čas při tvorbě návrhu na registraci honebního společenstva jsou 123 Kč.
ávrh na uznání honitby. Rozsah návrhu je jedna A4 za 1,50 Kč. Návrh musí být podepsán členy přípravného výboru. Jsou tři členové. Jedno úřední ověření podpisu stojí 30 Kč (Zdroj: Česká pošta). Ověření podpisů proběhlo současně s ověřováním podpisů na návrhu na registraci honebního společenstva, tudíž nebylo zapotřebí další cesty na poštu v Dubném. Celkové náklady za návrh na uznání honitby jsou 92 Kč. Sepsání návrhu trvalo 30 minut, ověření podpisů 8 minut. 79
Celkový čas je 38 minut. Finanční náklady za celkový čas jsou 97 Kč.
Údaje o vlastnictví honebních pozemků a jejich identifikace. Při zjišťování údajů
je
třeba
dávat
pozor
na
dvojí
evidenci
pozemků
– zjednodušená
„předsocialistická“ evidence (označovaná PK) a evidence zavedené po kolektivizaci (označovaná KN) (Sobotka, 2002). Zákon dále nedefinuje pojem identifikace honebních pozemků, ale pro urychlení řízení a snadnější kontrolu je vhodné uvést adresu vlastníka pozemku, datum jeho narození, číslo parcely, LV parcely, výměru, katastrální území parcely a druh pozemku (orná půda, les apod.). Veškeré údaje jsou sepsány na šesti A4 (jedna A4/1,50 Kč). Informace o pozemcích byly dohledány při příležitosti návštěvy Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích za účelem získání mapového zákresu honitby, tudíž náklady spojené s cestou jsou již vykalkulovány výše v textu. Informace o parcele stojí za každých 20 parcel 30 Kč. Jestliže má honitba Kvítkovice 171 parcel, vyjdou informace o parcelách na 270 Kč. Celkové náklady jsou 279 Kč. Zjišťování informací o parcelách trvalo 5 hodin. Čas spojený s cestováním je již spočítán výše v textu v odstavci Mapový zákres honitby. Přepisování informací do PC trvalo 3 hodiny. Celkový čas: 8 hodin. Finanční náklady za čas strávený vyhledáváním informací jsou 1 224 Kč.
Mapový zákres hranic honitby. K těmto účelům byla pořízena mapa honitby na Katastrálním úřadě pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích. Mapa honitby se skládá ze dvou snímků, přičemž jeden snímek je za 50 Kč. Cena za mapu honitby: 100 Kč. Pořízení map, včetně informací o parcelách proběhlo v rámci jednoho dne, proto čas a náklady spojené s cestováním jsou uvedeny výše v textu v odstavci Mapový zákres honitby. Zakreslit hranice honitby do mapy trvalo přibližně 30 minut. Hranice honitby byly slovně popsány na 1 A4 (jedna A4/1,50 Kč) během 1 hodiny. 80
Celkové náklady zákresu hranic jsou 102 Kč. Celkový čas strávený zákresem, včetně pořízení mapy vychází na 1 hodinu 30 minut. Náklady za čas strávený zákresem hranic honitby činí 230 Kč. ávrh plánovaných druhů zvěře a jejich minimální a normované stavy. Návrh druhů zvěře, včetně jejich stavů byl sepsán na dvou A4 (jedna A4/1,50 Kč). Celkové náklady: 3 Kč. Sepsání návrhu trvalo 20 minut. Finanční náklady na čas jsou 51 Kč.
Dohoda o přičlenění honebních pozemků. Dohoda o přičlenění byla uzavřena s 24 vlastníky honebních pozemků. Rozsah jedné dohody byly dvě A4. Celkově vyšly všechny dohody na 72 Kč. Sepsání jedné dohody trvalo 1 hodinu, která v přepočtu na peníze vyšla na 153 Kč. Zbylé dohody byly nakopírovány. Dohody byly podepisovány současně se souhlasy vlastníků s členstvím v honebním společenstvu. Proto se zde vynaložený čas nepočítá, je uveden výše v textu v odstavci Souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu.
Další náklady a vynaložený čas. Veškerý text byl nejprve sepsán na PC, uložen na USB flash disk a následně černobíle vytištěn na místním obecním úřadě za 1,50 Kč za jednu A4. Celková návštěva obecního úřadu, včetně cesty tam a zpátky trvala 45 minut, která by po finanční stránce vyšla na 115 Kč. K upřesnění informací sloužily telefonní hovory, jejichž délka byla dohromady 3 hodiny. Podle sazby 0,24 Kč za minutu (Zdroj: O2) vyšly na 44 Kč. Finanční náklady na čas strávený telefonováním vychází na 459 Kč.
Přehlednější situaci o náročnosti celého procesu představuje níže uvedená tabulka č. 18.
81
Tab. č. 18: Vynaložené peníze a čas na registraci honebního společenstva a na uznání společenstevní honitby z pohledu držitelů, popř. budoucích nájemců honitby
Druh činnosti
Seznam členů honeb. společenstva Mapový zákres honitby Souhlasy vlastníků s členstvím v honeb. společenstvu Ustavující valná hromada Stanovy ávrh na registraci hon. společenstva ávrh na uznání honitby Údaje o vlastnictví, vč. identifikace honebních pozemků Mapový zákres hranic ávrh plánovaných druhů zvěře a jejich stavů Dohoda o přičlenění honeb. pozemků Ostatní náklady Celkem
Materiální náklady v Kč
Vynaložený čas
Peněžní ohodnocení vynaloženého času v Kč
9
1 hodina
153
376
2 hodiny 40 minut 408
4 000
70 hodin 18 minut 10 756
5 650
10 hodin
15 636
1 hodina 30 minut 230 48 minut 123
92
38 minut
97
279
8 hodin
1 224
102
1 hodina 30 minut 230
3
20 minut
51
72
1 hodina
153
44 11 278
3 hodiny 45 minut 574 101 hod. 29min. 15 529
1 530
Veškerý čas a náklady vynaložené na získání materiálů nutných k registraci honebního společenstva a uznání honitby jsou orientační. S přibývající výměrou honitby úměrně přibývá vlastníků a tím i spojených nákladů a vynaloženého času. Náklady na čas strávený získáváním podkladů pro daný proces jsou spočítány pro úplnou představu finanční náročnosti celého procesu ze strany vlastníků honebních pozemků. Veškerá činnost v uvedeném procesu ze strany vlastníků, popř. budoucích uživatelů honebních pozemků je činností dobrovolnou, proto jejich vynaložený čas nebude nikdy zaplacen. 82
Uvedený příklad se zabývá pouze 66 vlastníky na výměře 580 ha. Ale řada honiteb dosahuje výměry přes 1 000 ha, kde vlastníků může být 200 i více. Potom se celkové náklady a čas budou pohybovat v mnohonásobně vyšších číslech. Vše je ale individuální. Nezáleží nejen na velikosti honitby a množství vlastníků, ale i na mezilidských vztazích (v uvedeném případě probíhalo vše bez konfliktů), postupech při získávání jednotlivých materiálů, dohledatelnosti adres současných vlastníků pozemků apod.
4.5.2 Kroky orgánu státní správy myslivosti při vyřizování návrhů na registraci honebního společenstva a uznání honitby Podle správního řádu v platném znění (dále jen SprŘ) je řízení zahájeno dnem doručení návrhu příslušnému správnímu orgánu. O zahájení řízení je správní orgán povinen informovat všechny účastníky řízení (vlastníci pozemků, držitelé sousedních honiteb) buď formou doručení písemnosti na uvedenou adresu, anebo v případě neznámé adresy či nemožnosti doručení formou veřejné vyhlášky. Po uplynutí 15 dnů od vyvěšení se považuje písemnost za doručenou. Ve lhůtě stanovené správním orgánem se mohou účastníci řízení k dané věci vyjádřit. Orgán státní správy myslivosti musí předložené návrhy zkontrolovat. Ověřuje se průběh hranic plánované honitby, vlastnické vztahy, u kterých je vhodné ze strany žadatele uvést datum narození vlastníků pozemků pro rychlejší kontrolu, ačkoliv to zákon výslovně neukládá, apod. Shledá-li orgán státní správy myslivosti návrh na registraci za neúplný či nepřesný, bezodkladně, nejpozději však do 5 dnů od doručení návrhu vyzve přípravný výbor k nápravě. Je-li vše v pořádku, provede registraci a zapíše ho do rejstříku honebních společenstev (MyslZ). Jak je z výše uvedeného odstavce patrné, může správní orgán řízení přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti, k zaplacení správního poplatku apod. V řízení se pokračuje hned po odstranění důvodů, kvůli kterým bylo přerušení zahájeno (SprŘ). 83
V případě, že jsou všechny doklady potřebné k rozhodnutí a žádný z účastníků řízení již nemá žádných námitek či doplnění, vydá správní orgán rozhodnutí, které je předáno všem účastníkům řízení. Jak správní řád uvádí: „Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.“ Nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, může se doba vydání prodloužit do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž lze připočítat dalších 30 dnů potřebných např. k předvolání. V případě zpracování znaleckého posudku nebo doručení písemnosti do zahraničí se může rozhodnutí prodloužit ještě o další dny.
84
5 Diskuze Chybná aplikace zákonů v praxi je v současné době častým jevem mnoha správních řízení. Ne jinak je tomu i u zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, kdy dochází k nesprávnému výkladu zákona jak ze strany účastníků řízení, tak i ze strany správních orgánů, kdy právě správní orgány by měly být nejvíce zasvěceny do dané problematiky. Důsledkem toho jsou stále se objevující honitby, resp. honební společenstva, která od účinnosti zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nebyla doposud přetransformována a dána do souladu se současně platnou legislativou. To se stalo podnětem ke zpracování této diplomové práce a předložení návrhů, které by měly těmto situacím zabránit. Naštěstí, jak je patrné z následující myslivecké statistiky za poslední 4 roky, počet neuznaných honiteb klesá. Jak uvádí Konvalinka (2009), v roce 2008 bylo v České republice evidováno 5 740 honiteb, což je o 11 honiteb více než v roce předešlém. Jejich vytvoření předcházelo více než 7 000 správních rozhodnutí (Pondělíček, 2009). V roce 2009 existovalo již 5 753 honiteb, tedy o 13 honiteb více než v roce 2008 (Konvalinka, 2010). Nejnovější statistika roku 2011 poukazuje na stále trvající trend zvyšujícího se počtu honiteb. V České republice bylo k tomuto datu uznáno 5 760 honiteb o celkové honební ploše 6 868 908 ha, z toho 4 145 honiteb (4 938 806 ha), včetně obor a bažantnic, tvořily honitby společenstevní. Průměrná výměra honitby 1 193 ha se od roku 2007 nezměnila (Pondělíček, 2012). Z uvedeného je jasné, že během 4 let v důsledku ukončení soudů a odvolacích řízení bylo uznáno 31 honiteb. Podle ústního sdělení Pondělíčka, zaměstnance Ministerstva zemědělství, dne 10. 12. 2012 je v rámci České republiky 6 honiteb, které nejsou uvedeny do souladu se zákonem a 6 honiteb, které nebyly pravomocně rozhodnuty. V rámci celé České republiky je tedy v jednání celkem 8 982 ha honební plochy. Po schválení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, kdosi řekl, že nově vytvořený zákon je geniálně jednoduchý. Ale i přesto došlo a stále dochází k mýlkám a řada lidí si jej upravuje „ku obrazu svému“. Častou
chybou
účastníků
řízení
byly a
jsou
nekompletní
podklady
k transformaci, registraci honebních společenstev či uznání honiteb, nesprávný postup žadatelů při transformaci honebních společenstev, nepochopení vazby výkonu práva
85
myslivosti na pozemky a tím souvisejícím domáháním se vlastnického práva ze strany vlastníků pozemků. S nástupem zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, do praxe často docházelo k mylným představám. V té době si ne jedno honební společenstvo chtělo vytvořit novou honitbu pouhým vyjmutím pozemků z původní honitby. V případě správních orgánů se pro změnu jedná o takové prohřešky, jako je například vznik nové honitby v již uznané honitbě, požadování nové dohody o hranicích již uznaných honiteb, stanovování si vlastních „zákonných“ termínů (Kubů, 2009). U správních orgánů by k takovým prohřeškům nemělo vůbec docházet. Kdo jiný by měl být více věci znalý, než právě zaměstnanci ve státní sféře setkávající se s těmito a dalšími podobnými případy? Jak uvádí Novák (2002): „Orgány státní správy mohou činit jen to, co je zákony nařízeno. Je nepřípustné, aby vyžadovaly úkony či doklady, které zákon neukládá, naopak musí využívat veškeré možnosti dané správním řádem, aby bylo správní řízení co nejjednodušší a nejkoncentrovanější. Tedy i co nejlevnější, jak pro orgány státní správy, tak pro účastníky správního řízení.“ Této myšlenky bylo ostatně využito při zpracování výsledků diplomové práce a konečné přímé náklady na uznání honitby se pohybovaly kolem 15,5 tis. Kč. Za předpokladu, že celý proces měl hladký průběh byla časová náročnost vyčíslena na necelých 102 hodin. Funkce ve státní správě by proto neměli zastávat nezkušení úředníci, nemající základní znalosti historického vývoje myslivosti, bez porozumění práva myslivosti ve vztahu ke zvěři, vlastníkům pozemků, držitelům honiteb a provozování myslivosti (Kubů, 2006). Podle Pipka (2011) ani „alibizmus orgánů státní správy, spočívající v odvolávání se na povinnosti držitelů a uživatelů honiteb, neobstojí“. Z předchozích příkladů a výsledků této diplomové práce je více než jasné, že vše kolem vzniku honebního společenstva a honiteb dělá potíže nejen „obyčejným lidem“ podávajícím návrhy, ale i samotným úředníkům při jejich uznávání. K ulehčení celé situace se snaží přispívat nejen Ministerstvo zemědělství svými odbornými semináři, ale i několik autorů svými návrhy a postřehy z praxe. Stejně tak jako předložená diplomová práce (např. zavedení poradenské činnosti) i oni předkládají řadu podnětů, jak se vyvarovat chybné aplikaci zákona v praxi či jak celý proces řízení pro všechny účastníky zjednodušit. Stejného názoru na komplikovanost procesu uznávání honiteb, jak je v práci doloženo, jsou i Kamler a Smutný (2011). Ti přišli s velmi zajímavým návrhem na 86
zjednodušení tvorby honiteb. Honitby by nezakládali, tak jako doposud, vlastníci honebních pozemků, nebo jak to ve většině případů bývá, členové mysliveckých sdružení, ale státní správa. Hranice honiteb by šla po přírodních hranicích bez ohledu na vlastnické vztahy. Návrh autorů na zavedení týmu specialistů na úrovni jednoho nebo dvou krajů starajících se o úměrné snížení stavů zvěře by se dal v pozměněné formě aplikovat i při navrhování hranic a rozlohy honiteb. Na jeden okres by byl jmenován tým odborníků, který by měl přehled o skutečných stavech zvěře a terénu v přírodě. Ten by při sestavování honiteb spolupracoval s orgány státní správy. Vznikaly by tak honitby s přírodními hranicemi o individuální výměře s ohledem na druh a stavy zvěře. Na jedné straně by zde byla potlačena možnost vlastníků pozemků rozhodnout se, kam svůj pozemek přičlenit a vznikal by dojem, že vlastníci jsou z celého procesu uznávání honiteb vyloučeni. Na straně druhé by se jim ušetřilo mnoho času se sháněním podkladů nutných k předložení žádosti spolu s návrhy na uznání honitby, obíháním úřadů apod. a orgány státní správy by nemusely neustále kontrolovat a vracet k doplnění předložené návrhy na uznání honiteb. Toto řešení se jeví jako optimální jak pro samotné hospodaření se zvěří, tak i pro efektivnost správního řízení. S touto myšlenkou se podle ústního sdělení dne 10. 12. 2010 ztotožňuje i Pondělíček, zaměstnanec Ministerstva zemědělství. Otázkou je, zda by byl dostatek peněžních prostředků na financování týmů specialistů na tamější podmínky a zda by nebylo nutné přiřadit k jejich činnosti další pracovní náplň, protože jejich vytížení ohledně spolupráce při uznávání honiteb bude spíše nárazové, např. v období končících nájemních smluv. Podle ústního sdělení Votrubové, zaměstnankyně Oddělení ochrany lesa a ZPF, dne 4. 2. 2013 by stávající situaci napomohlo zjednodušení informovanosti účastníků o řízení. Zrušilo by se obesílání účastníků řízení a vše by se řešilo formou veřejné vyhlášky. Je pravda, že toto řešení sníží náklady na celé správní řízení, pravděpodobně i trvání celého procesu bude mít kratší průběh, ale jedná se o zlepšení pouze ze strany orgánu státní správy. Všichni účastníci řízení nebudou mít možnost jít se podívat na veřejnou vyhlášku, často bydlí i desítky kilometrů od místa jejího vyvěšení a tudíž přijdou o možnost vyjádřit se k řízení. V tomto případě by se jednalo o neinformovanost účastníků řízení a nekorektní jednání ze strany orgánu státní správy.
87
Jak z předložené diplomové práce vyplývá, uznávání honiteb je procesem náročným a někdy i velmi zdlouhavým. Ne stejně tomu je však i u ostatních států. Například Novák (2002) popisuje řadu evropských systémů, kde se zdá být situace poněkud jednodušší či někde naopak trochu komplikovanější. Pro porovnání: v německém systému je při tvorbě honiteb kladen velký důraz na vlastnická práva k honebním pozemkům. V anglosaském systému (Spojené království, Irsko) je myslivost spojena s držbou půdy, v Jižních Tyrolech jsou honitby dány přímo ze zákona. V latinském systému (Francie, Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko) pro změnu systém honiteb vůbec neexistuje a myslivost je provozována zakoupením licence. Ve Francii může na svých pozemcích lovit jen majitel mající více než 20 ha, ostatní se musí k lovu sdružit. Podobnou problematikou se zabývá i Daigle a kol. (2012), který popisuje nadřazenost vlastnického práva ve státech Nové Anglie. Vodňanský (2009) se zabývá již konkrétní minimální výměrou honiteb, která je v Rakousku u stávajících honiteb 115 ha, v Německu 75 ha (při mysliveckém užívání jednou osobou), 150 ha (při mysliveckém užívání dvěma osobami) a u větších výměr může na každých 100 ha připadat jedna osoba. Mnohem větší rozloha se objevuje na Slovensku, kde v oblastech pro chov jelení zvěře se vyžaduje minimálně 3 000 ha, v oblastech se srnčí zvěří 2 000 ha a v oblastech s drobnou zvěří 1 000 ha. V Maďarsku je minimální výměra honitby stanovena od 3 000 ha, v Polsku dokonce od 3 500 ha. Každá honitba by měla být utvořena tak, aby zvěř při běžných podmínkách nebyla nucena vyhledávat stávaniště mimo tuto honitbu, hranice honiteb by měly být v terénu zřetelné a přirozené a zvěř by neměla být při výběru vhodného stávaniště stresována. Nároky zvěře na určitý prostor v ekosystému se zabývá i Gordon a kol. (2004). Proto snaha vlastníků pozemků, jak uvádí Pondělíček (2009) a Kubů (2010), snížit u nás minimální výměru na 115, 250 nebo 270 ha je riskantní, protože vzhledem k nízké ekologické diverzitě prostředí by rozčlenění honiteb vedlo k tomu, že mnoho z nich by zvěři neposkytovaly celoročně vhodné životní podmínky a zvěř by se tak v průběhu roku střídavě zdržovala na plochách různých honiteb. Tím by byl znemožněn přehled o jejích skutečných stavech a omezena účinná regulace stavů její populace (Vodňanský, 2009). Za povšimnutí stojí i výrok Žaby (2011), který poukazuje na to, že myslivci hospodaří se zvěří v souladu se zákonem, ale na pozemcích, které někomu patří. Podle toho by se měli chovat a ochraňovat majetek jiného. Text autora je více než pravdivý 88
a bez vzájemné dohody a slušnosti mezi vlastníky a uživateli honiteb se toho příliš nezmůže, chce-li se výkon práva myslivosti provozovat na vysoké úrovni a ne pouze na té „lidové“. Složitost vzájemných mezilidských vztahů dokládají i analýzy struktury honiteb zpracovaných pro účely této diplomové práce. Analýzy poukazují na fakt, že každá honitba je složena z obrovského množství pozemků (např. v práci uvedenou honitbu Mor. Bránice-Hlína tvoří 3 288 pozemků!) patřících i více jak 200 lidem. I v tomto případě platí, že čím více lidí, tím více rozličných názorů na výkon práva myslivosti a z toho pramenících konfliktů. Proto by mezi uživateli a držiteli honiteb měla být neustálá komunikace o dění v honitbě, vstřícnost, tolerance a ohleduplnost k majetku druhé strany. Při zpracovávání výsledků v předložené diplomové práci se vycházelo z myšlenek výše citovaných autorů. Co se týče nákladů spojených s uznáním honitby, pohybují se v podobných částkách jako výše nákladů zveřejněná Haškem. Podle Haška (2010) se v roce 2010 pohybovaly náklady spojené s uznáním honitby o rozloze více jak 1 000 ha mezi 30 – 50 tis. Kč. V předložené diplomové práci byly náklady vyčísleny zhruba o polovinu méně (materiální náklady 11 278 Kč), což bylo zapříčiněno poloviční výměrou honitby, tj. 580 ha. Konečné návrhy na úpravu legislativy se neztotožňují s žádným z výše uvedených autorů. Od původního rozvedení myšlenky Kamlera a Smutného se upustilo a přešlo se k méně radikálnímu řešení a zásahu do právní moci, které je popsáno v této práci (viz kapitola 6 Souhrn, závěr a doporučení pro praxi). Důvodem byla vzájemná spojitost zákonů, zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti, správního řádu, Listiny základních práv a svobod, občanského zákoníku a dalších, které by s navrhovanými změnami musely být taktéž upraveny. Výše uvedené návrhy, poznatky a myšlenky by měly k zamyšlení vést nejen zákonodárce, ale i samotné vlastníky pozemků a uživatele (myslivce) honiteb. Na věc by se pak všichni zúčastnění měli dívat střízlivýma očima, jednat zdravým rozumem ve prospěch zvěře a přírody a neupřednostňovat své osobní zájmy (např. vlastnické právo) nad zájmy ve prospěch společnosti a hlavně přírody!
89
6 Souhrn, závěr a doporučení pro praxi Praxe ukazuje, že návrhy na registraci honebního společenstva a uznání honitby často zpracovávají a podávají starší lidé, kteří v ovládání počítačové techniky nejsou příliš zdatní a co se týče výkladu zákona či jiných právních předpisů, je řada žadatelů, a nejen těch postarších, nedostatečně informována. Proto často dochází k předkládání neúplných návrhů s neodpovídající formální úpravou, které je orgán státní správy povinen vyzvat k doplnění či opravě žádosti. Je pravda, že mnoho žadatelů před podáním návrhů navštíví příslušný orgán státní správy myslivosti za účelem zjištění potřebných úkonů a náležitostí nutných k předložení spolu s návrhy. Ale i přesto, že si z úřadu odnáší jakýsi „manuál“ jak postupovat v řízení, setkává se orgán státní správy myslivosti s neúplnými návrhy u stejného žadatele opakovaně. Při představě, že různí žadatelé navštíví pracovníka orgánu státní správy s dotazem na materiálový obsah návrhu během týdne až pětkrát, je čas úředníka poměrně neefektivně využit. Nejenže je úředník návštěvou žadatele od své běžné práce neustále vyrušován, ale než s ním pronikne do jeho problematiky, následně mu vše vysvětlí, případně poskytne k nahlédnutí vzorové návrhy registrace honebního společenstva a uznání honitby, uplyne minimálně 30 minut, které ztrácí na původním rozdělaném případu. Do této časové ztráty úředníka je nutné započítat i čas potřebný k „znovu ponoření se“ do rozdělané práce. V případě návštěvy tří podobných žadatelů během jednoho dne by úředník, lidově řečeno, nedělal nic jiného, než se neustále vracel k jedné a té samé práci. Vlivem přerušované práce, během které se vyřizují např. další dva jiné případy, dochází orgánem státní správy myslivosti k nejzazšímu dodržování zákonných lhůt. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí orgán státní správy myslivosti do 5 dnů od doručení návrhu na registraci upozornit přípravný výbor na chybějící či nepřesné údaje, které je přípravný výbor povinen ve stanovené lhůtě napravit. Je-li návrh přípravnému výboru třikrát vrácen, stráví orgán státní správy myslivosti jeho kontrolou, v důsledku přerušované práce, např. vlivem návštěv v úředních hodinách či řešením jiného akutnější případu, opakovaně několik dnů. Efektivní využití pracovní doby úředníků by mohlo zlepšit zavedení poradenské činnosti v oblasti tvorby honebních společenstev a honiteb na úřadech obcí s rozšířenou 90
působností. Poradenství by byl věnován jeden den v týdnu, ve který by měli vlastníci pozemků, popř. další žadatelé možnost přijít za orgánem státní správy myslivosti, který jim podrobně vysvětlí, jak postupovat při registraci honebního společenstva a uznání honitby a co všechno mají návrhy na ně obsahovat. Současně by žadatelům byly předloženy vzorové tiskopisy, na kterých by byla přesně definována formální a obsahová úprava jednotlivých příloh nutných k předložení společně s žádostí na registraci honebního společenstva a uznání honitby. Podrobnou „kuchařku“ celého procesu tvorby a uznání honebních společenstev a honiteb, tzn. všechny přílohy návrhů a jednotlivé kroky, jak v procesu postupovat, by bylo vhodné zveřejnit na internetu, například na webových stránkách Ministerstva zemědělství. Bylo by vhodné, určit tento den výhradně jen pro žadatele zakládajících honebních společenstev a honiteb, a to mimo zavedené úřední hodiny v pondělí a ve středu, aby opět nedocházelo k rozptylování úředníka žádostmi jiného druhu. Vhodným dnem by byl například pátek. Řada lidí má v tento den zkrácenou pracovní dobu, tudíž by jim odpadl problém s řešením dovolené na vyřízení svých záležitostí. To vše by bylo reálné za předpokladu, že by orgán státní správy myslivosti neměl páteční úřední hodiny pouze do dvanácti hodin, ale protáhly by se například do tří hodin odpoledne. V případě absence žadatelů by si úředník vykonával svoji další práci, popř. by se dny věnované poradenství, např. v období mimo končící nájemní období, snížily. Naopak žadatelům by mohly situaci se získáváním materiálů nutných k předložení návrhů na registraci honebního společenstva a uznání honitby ulehčit fundované osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ). Zajišťovaly by, ovšem za úplatu, jak právnické, tak i zprostředkovatelské služby, neboť pro správné a bezchybné podání návrhů jsou perfektní znalosti dané problematiky nezbytné. Protože vznik honebních společenstev a honiteb je spíše procesem nárazovým, byla by tato problematika k běžné činnosti OSVČ činností doplňkovou. Pomoc OSVČ by spočívala například v realizaci mapových zákresů honiteb, vč. pořízení map a údajů o vlastnictví a identifikaci parcel na katastrálním úřadě, v sepisování stanov, dohod o přičlenění pozemků, v kompletaci návrhů na registraci honebního společenstva a uznání honitby, v řešení odvolání v průběhu řízení a podobně. Veliká výhoda OSVČ je spatřována právě při získávání mapových materiálů a údajů o vlastnictví jednotlivých pozemků. Na rozdíl od žadatelů bude přesně vědět, kde materiály získat, co hledat a v případě, že by mapové podklady a údaje o vlastnictví 91
získávala např. pro pět různých žadatelů z kraje, nebyly by náklady pro žadatele za služby tak vysoké. Tuto službu by žadatelé ocenili asi nejvíce, protože řada z nich nemá jasnou představu o tom, co přesně je potřeba na katastrálním úřadě vyřídit. OSVČ by mohla pomoci i při obesílání vlastníků pozemků za účelem souhlasu s členstvím v honebním společenstvu. V případě vlastníků žijících v místě budoucí honitby by však bylo vhodnější provést osobní setkání a návštěvy přeci jenom nechat na někom z místních, kdo je znalý místních poměrů a lidí. Nelze říci, zda využití služeb OSVČ by po stránce finanční vyšlo lépe, než kdyby si veškerý materiál potřebný k návrhům pro registraci honebního společenstva a uznání honitby zajišťovali žadatelé sami, protože nikde nejsou známy sazby, za které by OSVČ tyto služby poskytovala. Jistotou ale je, že činnost OSVČ by žadatelům ušetřila čas s vyřizováním materiálu nutného k předložení spolu s návrhy orgánu státní správy myslivosti a zároveň by OSVČ byla zárukou, že jí zpracované návrhy budou kompletní, čímž se celý proces vzniku honebních společenstev a honiteb výrazně urychlí, neboť nebudou žadatelům vraceny k doplnění či odstranění chyb. Závěrem by se dalo říci, že navrhovaná opatření celkový proces finančně příliš nezlepší. Z pohledu orgánu státní správy zůstane vykonávajícímu úředníkovi stejný počet pracovních hodin a bude se i nadále držet stejného postupu v průběhu celého řízení a tím i souvisejících nákladů. Nepatrná úspora by však mohla nastat v omezení výzev (telefonátů, obsílek) žadatelům k odstranění nejasností v předložených návrzích. V případě žadatelů též nelze určit finanční výhodnost navrhovaných změn. Je pravda, že poradenstvím správního orgánu a využitím služeb OSVČ se žadatelé vyvarují nesprávných či neúplných kroků v procesu a tím si ušetří peníze např. za dopravu za orgánem státní správy kvůli opravě nebo doplnění návrhů. Ale na druhou stranu nelze říci, kolik si za poskytované služby bude OSVČ brát a zda se výdaji na její zaplacení náklady nezvýší. Hlavní pozitivum předložených doporučení pro praxi je v čase. Čas bude ušetřen a efektivněji využit nejen u orgánu státní správy myslivosti, ale i u samotných žadatelů. Orgán státní správy myslivosti bude díky lepší organizaci času a bezchybně připraveným podkladům k řízení lépe a rychleji řešit celý proces a žadatelé se na základě odevzdání kompletních a bezchybných návrhů, ke kterým jim dopomohly OSVČ, dočkají rychlejšího vyřízení svých návrhů. Tím by se měli odbourat „strašáci“ v podobě několika let se táhnoucích řízení.
92
7 Summary, conclusion and recommendations for practice The experience shows that proposals for registration and recognition of hunting community and hunting areas are often prepared and presented by elder people who are not very compute-skilled. The applicants, not always elder people, are also often poorly informed about the interpretation of the Act or other legislation. This often leads to incomplete submission of formal proposals with inadequate formal treatment. The government body is than obliged to invite the applicant to correct or complete the application. It is true that many of the applicants visit the relevant government body responsible for hunting before submitting proposals, to find out about necessary formalities required to be submitted along with the proposals. And nevertheless they walk away with a kind of a "manual" on how to proceed in the procedure; the hunting government body receives incomplete proposals from the same applicants repeatedly. If we take into account that different applicants visit a clerk at government authority to inquire about the content of the proposal about five times a week, than the time of the clerk is used quite inefficiently. Not only is the clerk constantly disturbed from his normal work by the applicants, but before they get to the point and then clear out everything, or an insights to a sample of proposal for registration of hunting community is provided, it takes at least 30 minutes, which are being taken away for the previous unfinished work. To this time loss we have to take into account also the time needed to "re-dip" into the unfinished work. In case of three similar visits in one day, the clerk, simply said, is doing nothing else than coming back the same work. Due to discontinuous work, during which are, for example, handled other two different cases, the hunting body of State Administration complies with statutory deadlines at the latest moment. The continuous time to complete rapidly the cases is missing. According to Act No. 449/2001 Coll. about hunting a State Hunting Authority must refer to a Preparatory Committee about missing or inaccurate data within 5 days from receiving the proposal for registration. The Preparatory Committee than has to correct the missing or inaccurate data within a given time. 93
If the proposal be returns to the Preparatory Committee three times, government hunting body really spends with its control 15 days (3 x 5 days), as a result of intermittent work, e.g. due to visits during office hours, or a solution of a more acute cases contemporarily. Efficient use of working time of clerks could be improved by implementation of consulting services in the area of hunting areas and hunting associations at municipal authorities with extended powers. One day would be devoted to the assistance. The land owners or other applicants would have the opportunity to come to government hunting authority, which could explain in detail how to proceed with the registration and recognition of hunting community and hunting area and what should the proposals contain. At the same time, the applicants would receive sample forms on which would be precisely defined formal aspect and the content and attachments required to submit together with the application for registration and recognition of hunting community and hunting area. A detailed "cookbook" of the entire process would be appropriate to publish on the Internet, for example, on the website of the Ministry of Agriculture. This “cookbook” would contain information upon creation and recognition of hunting associations and hunting areas, i.e. all attachments of suggestions and single steps of the process of how to proceed, It would be useful to fix a day exclusively for applicants founding hunting associations and hunting areas, in different than office hours on Monday and Wednesday to avoid distractions of clerks by requests of another kind. A good day would be Friday. Many people have shorter working hours on Friday, and this would allow them to solve their issues without the need of using their holiday. All this would be possible, if the hunting government body didn’t have Friday office hours only until twelve o’clock, but would stretch them, for example, until three o’clock in the afternoon. In the absence of applicants the clerk would do his other work, eventually the number of days dedicated to counseling would decrease in the periods when the renting periods don’t end. On the contrary, erudite self-employed persons (the self/employed) could relieve the situation by helping the applicant with obtaining the necessary materials for submitting the proposals for registration and recognition of hunting community and hunting areas. 94
The self-employed persons would provide, both legal and mediation services. These services which would guarantee correct and error-free proposals would be paid, because a perfect knowledge of the issue is necessary. Since the foundation of hunting associations and hunting areas is rather an occasional process, it would be rather occasional complementary activity to normal activities of self-employed persons. The help of self-employed persons would consist for example in plotting the hunting areas to maps, incl. maps and data acquisition of ownership and identification of parcels in the cadastral office, writing statutes, agreements of affiliation of land, writing proposals for registration and recognition of hunting community and hunting areas, solution during the appeal procedure and others. The great advantage self-employed persons, is seen in obtaining map materials and information about the land ownership. Unlike applicants the self-employed person will know exactly where to get the materials and what to look for. In case the map materials and information about the ownership were collected for five different applicants from the region, the costs of the service wouldn’t be so high for the applicants. This service would be appreciated the most by the applicants, because many of them do not have a clear idea of what exactly is needed to deal with the cadastral office. The self-employed person could also help with contacting the landowners to obtain consent with a membership in a hunting community. For owners living in the area of the future hunting area would have been preferable to make personal meetings and leave visits to someone from the locals who are familiar with the local conditions and people. It is difficult to say, whether the use of self-employed persons would in terms of finances be more convenient than collecting all materials needed for proposals for registration and recognition of hunting community and hunting areas by applicants themselves, because nowhere are known rates at which the self-employed persons would provide these services. It is certain that the self-employed person activity would save the applicants’ time with dealing with the materials required for submitting together with the proposal of the government hunting office. At the same time the selfemployed person would be assurance that the proposals processed by him would be complete, making the whole process of creation of hunting associations and hunting
95
areas much faster, thanks to no returns to the applicants for completing or correcting errors. Finally, we could say, the proposed measures would not improve the overall process financially too much. From the perspective of public administration remains the same number of working hours to the clerk and he will continue proceed with the same procedure throughout the proceedings and thus there will be the associated costs. Slight savings, however, could occur in the restriction of calls (calls, subpoenas) to applicants to clarify the mistakes in the applications. The financial benefit of the proposed changes also cannot be determined for applicants. It is true that the administration and consultancy services using the self-employed applicants would avoid incorrect or incomplete steps in the process and thus save money on transport to public administration body due to corrections or completion of proposals. But on the other hand, we cannot say how much would the self-employed person ask for the services and whether the expenditures of such service wouldn’t increase the overall costs for the applicant. Main positive aspect of presented recommendations of the practice is in time. Time will be saved and used effectively not only for the authority of state administration for hunting, but also for the applicants themselves. Thanks to a better time management and flawlessly prepared documents the government body of hunting will deal with the whole process faster and better and the applicants on the basis of presenting complete and flawless proposals, with the help of self-employed persons, will also see a faster execution of their proposals. This should eliminate "the scarecrows" represented by procedures which are stretching over many years.
96
8 Literatura ANDRESKA, J., ANDRESKOVÁ E., 1993, Tisíc let myslivosti, Vimperk: TINA, 442 s. ISBN 80-85618-12-5.
ANONYMUS ČMMJ: Historie lovu a myslivosti [online] citováno 29. prosince 2012. Dostupné na Českomoravská myslivecká jednota, o.s.:
.
ANONYMUS Legislativa: Zákon 23/1962 Sb. [online] citováno 30. prosince 2012. Dostupné na Myslivecké sdružení Čelákovice: <www.myslivcicelakovice.cz/.../zakon_23-1962Sb_o_myslivosti.doc>.
ANONYMUS Makrodata a EU: Vývoj průměrné a minimální mzdy [online] citováno 9. února 2013. Dostupné na Finance.cz: .
ANONYMUS Predpis č. 225/1947 Zb.: Zákon o myslivosti [online] citováno 29. prosince 2012. Dostupné na Zákony pre l’udí.sk: .
ČECHURA V., NOVÁK R., VANĚK J., 2002, Komentář k zákonu o myslivosti, Praha: Jiří Flégl - VEGA, 247 s. ISBN 80-990754-9-5.
ČERNÝ, J. V., 1884 - reprint 2000, Myslivosť - Příruční kniha pro myslivce a přátele myslivosti, Praha:Firma Venator-Řehák 2000, 702 s. ISBN 80-902849-2-2.
ČERVENÝ, J., a kol., 2004, Encyklopedie myslivosti, Praha:Ottovo nakladatelství, s.r.o., 591 s. ISBN 80-7181-901-8.
ČESKÁ POŠTA s. p.: Kalkulátor zásilky [online] citováno 6. února 2013. Dostupné na Česká pošta: .
97
DAIGLE, J.et al., 2012. Does New Large Private Landownership and Their Management Priorities Influence Public Access in the Northern Forest? Journal of Forestry, 110:89–96.
DYK, A., 1941, Malá myslivost, Brno: Novina, 243 s.
FOLTÁNEK, V., 2009, Vnímání lesních ozvěn a šepotů přírody, Brno: Tribun EU s. r. o., 124 s.
FORST, P.et al., 1975, Myslivost. Praha: SZN, 479 s. ISBN 07-080-75.
GORDON, I., HESTER, A., FESTA-BIANCHET, M., 2004. The management of wild large herbivores to meet economic, conservation and environmental objectives. Journal of Applied Ecology, 41 (6). 1021–1031.
HANZAL, V.et al., 2007, Penzum znalostí z myslivosti, Praha: ©DRUCKVO, spol. s r.o. ISBN 978-80-239-8606-8.
HANZEN – CATTA, P. H. a kol., 2007. Myslivecká encyklopedie. Praha: Fortuna Libri - 2008, 407 s. ISBN 978-80-7321-431-9.
HAŠEK, M., 2010. O myslivosti z pohledu stínového ministra zemědělství. Myslivost. Stráž myslivosti, 5:63.
KAMLER, J., SMUTNÝ, P., 2011. Je třeba měnit zákon o myslivosti? Proč vlastně, v čem a pro koho?. Myslivost. Stráž myslivosti, 1:8–9.
KOLEKTIV, 1966. Myslivost. Praha: SZN - 1966, 492 s. ISBN 07-014-66.
KONVALINKA, J., 2009. Myslivecká statistika 2008. Myslivost. Stráž myslivosti, 9:20.
98
KONVALINKA, J., 2010. Myslivecká statistika 2009. Myslivost. Stráž myslivosti, 10:42–45.
KUBŮ, M., 2006. Uvádění honiteb do souladu se zákonem. Myslivost. Stráž myslivosti, 1:36–37.
KUBŮ, M., 2009. Uvádění honiteb do souladu se zákonem. Myslivost. Stráž myslivosti, 10:52–54.
KUBŮ, M., 2010. „Malá novela zákona o myslivosti“. Myslivost. Stráž myslivosti, 4:11–12.
MAPY: Plánování a měření trasy [online] citováno 6. února 2013. Dostupné na Mapy.cz: .
MAPY: Přehled honiteb ČR [online] citováno 16. ledna 2013. Dostupné na Myslivecký portál: .
MAPY: Přehled honiteb ČR [online] citováno 17. ledna 2013. Dostupné na Myslivecký portál: .
MYSLIVOST Stráž myslivosti: Vzorové stanovy honebního společenstva [online] citováno 6. února 2013. Dostupné na Myslivost: < http://www.myslivost.cz/Informace-promyslivce/Legislativa/VZOROVE-STANOVY-HONEBNIHOSPOLECENSTVA.aspx>.
NOVÁK, R., 2002. Nový zákon o myslivosti z pohledu legislativy EU. Myslivost. Stráž myslivosti, 2:21–22.
99
NOVÁK, R., 2002. Předkládání dokladů k uznání honitby. Myslivost. Stráž myslivosti, 12:6.
PIPEK, R., 2011. Může za vše myslivecký zákon aneb Naplňujeme zákonná ustanovení v myslivosti?. Myslivost. Stráž myslivosti, 1:22.
PONDĚLÍČEK, J., 2009. Jak dále nejen v myslivecké legislativě. Myslivost. Stráž myslivosti, 10:11.
PONDĚLÍČEK, J., 2009. Legislativa a státní správa myslivosti. Myslivost. Stráž myslivosti, 9:12–13.
PONDĚLÍČEK, J., 2012. Myslivecká statistika za rok 2011. Myslivost. Stráž myslivosti, 11:24–28.
SOBOTKA, Z., 2002. Nejlacinější počítačové „zpracování honitby a honebního společenstva“. Myslivost. Stráž myslivosti, 7:30–31.
SPRÁVNÍ ŘÁD ve znění pozdějších změn.
VODŇANSKÝ, M., 2009. Minimální velikost honiteb. Myslivost. Stráž myslivosti, 12:12–13.
VOLÁNÍ: Volání z domova [online] citováno 7. února 2013. Dostupné na O2: .
WOLF, R., 1983, Československá myslivost. Praha: SZN, 160 s. ISBN 07-045-83.
ZÁKON č. 225/1947 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON České národní rady č. 270/1992 Sb. 100
ZÁKON č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
ŽABA, P., 2011. Co se děje v našich honitbách, záleží na ukázněnosti nás myslivců. Svět myslivosti, 6:6.
101
