MASARYKOVA UNIVERZITA PRˇI´RODOVEˇDECKA´ FAKULTA ´ STAV TEORETICKE´ FYZIKY A ASTROFYZIKY U
Diplomova´ pra´ce
BRNO 2015
PETR FATKA
MASARYKOVA UNIVERZITA PRˇI´RODOVEˇDECKA´ FAKULTA ´ STAV TEORETICKE´ FYZIKY A ASTROFYZIKY U
Popis distribuce drah asteroidu˚ s aplikacı´ k identifikaci asteroida´lnı´ch pa´ru˚ Diplomova´ pra´ce
Petr Fatka
Vedoucı´ pra´ce: Mgr. Petr Pravec, Dr.
Brno 2015
Bibliograficky´ za´znam Autor:
Bc. Petr Fatka Prˇ´ırodoveˇdecka´ fakulta, Masarykova univerzita ´ stav teoreticke´ fyziky a astrofyziky U
Na´zev pra´ce:
Popis distribuce drah asteroidu˚ s aplikacı´ k identifikaci asteroida´lnı´ch pa´ru˚
Studijnı´ program:
Fyzika
Studijnı´ obor:
Teoreticka´ fyzika a astrofyzika
Vedoucı´ pra´ce:
Mgr. Petr Pravec, Dr.
Akademicky´ rok:
2014/2015
Pocˇet stran:
ix + 48
Klı´cˇova´ slova:
asteroid, planetka, planetkovy´ pa´r, metody detekce
Bibliographic Entry Author:
Bc. Petr Fatka Faculty of Science, Masaryk University Department of Theoretical Physics and Astrophysics
Title of Thesis:
Description of the orbit distribution of asteroids with application for identification of asteroid pairs
Degree Programme:
Physics
Field of Study:
Theoretical Physics and Astrophysics
Supervisor:
Mgr. Petr Pravec, Dr.
Academic Year:
2014/2015
Number of Pages:
ix + 48
Keywords:
asteroid, minor planet, asteroid pair, methods of detection
Abstrakt Tato diplomova´ pra´ce se zaby´va´ detekcı´ planetkovy´ch pa´ru˚ v oblasti hlavnı´ho pa´su. Vycha´zı´ z jizˇ existujı´cı´ metody (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009), ktera´ prˇedpokla´da´ uniformnı´ rozlozˇenı´ drah planetek v okolı´ studovane´ho pa´ru. Hlavnı´m u´kolem bylo zobecneˇnı´ te´to metody, cˇehozˇ bylo dosazˇeno loka´lnı´m popisem gradientu hustoty drah v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ ve vymezene´m okolı´ pa´ru. Uka´zalo se, zˇe prˇiblizˇneˇ v polovineˇ z 36 prˇ´ıpadu˚ se hustota pozadı´ vy´razneˇ nezmeˇnı´ (relativnı´ zmeˇna je do 10%). Objevily se ovsˇem i oblasti s vy´znamneˇ vychy´leny´mi hodnotami koeficientu˚ gradientu hustoty od nuly (prˇedpokla´dane´ hodnoty), u ktery´ch bylo na´sledneˇ provedeno jejich podrobne´ studium. To posle´ze odhalilo za´sah rodin planetek do studovane´ oblasti, vy´skyt rezonance v okolı´ pa´ru˚, nebo se pa´r nacha´zel v teˇsne´ blı´zkosti roviny ekliptiky. Z deseti oblastı´ s nejvy´razneˇjsˇ´ımi gradienty hustoty drah byl vytvorˇen seznam rodin, ktere´ okolı´ neˇktere´ho z pa´ru vy´znamneˇ ovlivnˇovaly. Cˇlenove´ teˇchto rodin byli na´sledneˇ vyrˇazeni a strˇednı´ hodnoty jednotlivy´ch koeficientu˚ byly prˇepocˇ´ıta´ny a porovna´ny s prˇedcha´zejı´cı´mi hodnotami. Nove´ vy´sledky se vı´ce prˇiblı´zˇily k nule a jejich smeˇrodatne´ odchylky se znatelneˇ zmensˇily.
Abstract This diploma thesis deals with detection of asteroid pairs in the main belt region. It is based on an already existing method (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009), which assumes uniform distribution of asteroid orbits in the nearby area of a studied pair. The main goal was generalization of this method, which was achieved by local description of orbit density gradient in the space of orbital elements in a defined neighborhood of a pair. It turned out that approximately in half of the 36 cases, the background density does not significantly change (the relative change is under 10%). Some areas with significantly deviated values of gradient coefficients (from zero – expected value) were discovered and further examined. The examination revealed interference of asteroid families into studied area, presence of resonance nearby studied pair, or the pair was located very close to the ecliptic plane. A list of families that significantly influence density gradient around pairs was established from ten areas with the strongest gradients. Members of these families were excluded and a new mean value of each coefficient was recalculated and compared with the original value. New results are closer to zero and their standard deviations are much smaller.
Podeˇkova´nı´ Na tomto mı´steˇ bych chteˇl podeˇkovat prˇedevsˇ´ım Petrovi Pravcovi za trpeˇlive´ vedenı´ te´to pra´ce a za jeho sta´lou vstrˇ´ıcnost. Velke´ dı´k patrˇ´ı me´ rodineˇ, ktera´ meˇ vytrvale podporuje a to nejen ve studiu. Deˇkuji take´ vsˇem svy´m prˇa´telu˚m, s va´mi to sˇlo mnohem snadneˇji.
Prohla´sˇenı´ Prohlasˇuji, zˇe jsem svoji diplomovou pra´ci vypracoval samostatneˇ s vyuzˇitı´m informacˇnı´ch zdroju˚, ktere´ jsou v pra´ci citova´ny.
Brno 14. kveˇtna 2015
.......................... Petr Fatka
Obsah ´ vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . U
ix
Kapitola 1. Popis drah planetek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Oskulacˇnı´ dra´hove´ elementy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Strˇednı´ dra´hove´ elementy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Vlastnı´ dra´hove´ elementy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 2 2 3
Kapitola 2. Rozpady planetek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2.1 Sra´zˇky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2.2 Jarkovske´ho a YORP efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2.2.1 Jarkovske´ho efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2.2.2 YORP efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kapitola 3. Popis vzda´lenostı´ v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.1 Zappala` 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.2 Doplneˇnı´ do 5D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Statisticka´ analy´za . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Simulace na´hodne´ho rozdeˇlenı´ drah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Pravdeˇpodobnost vy´skytu teˇsny´ch drah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Studium loka´lnı´ hustoty drah kolem pa´ru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16 17 17 18 19
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Pouzˇite´ databa´ze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Popis hustoty pozadı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Odlehle´ koeficienty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Tabulky s vy´sledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22 22 23 28 40
Za´veˇr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
Seznam pouzˇite´ literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
46
– viii –
´ vod U Mezi drahami planet Marsu a Jupiteru, v oblasti tzn. hlavnı´ho pa´su, se vyskytuje velmi pocˇetna´ populace planetek. Na tyto planetky gravitacˇneˇ pu˚sobı´ (kromeˇ Slunce, kolem ktere´ho obı´hajı´) i jina´ teˇlesa (naprˇ. planety), ktera´ zpu˚sobujı´ jiste´ nestability na urcˇity´ch draha´ch. Prˇ´ıkladem mohou by´t rezonance strˇednı´ho pohybu s Jupiterem nebo-li Kirkwoodovy mezery. I tyto vlivy zaprˇ´ıcˇinˇujı´ vza´jemne´ kolize mezi planetkami. Prˇi fyzicke´ sra´zˇce dvou planetek mu˚zˇe dojı´t pouze ke kra´terovanı´ (naprˇ. je-li jedno z teˇles podstatneˇ mensˇ´ı nezˇ druhe´) nebo mu˚zˇe dojı´t k roztrˇ´ısˇteˇnı´ planetek i na tisı´ce kusu˚ a vzniku tzn. rodiny (naprˇ. rodina Vesta obsahuje prˇes 16 tis. cˇlenu˚). Prˇi hleda´nı´ teˇchto rodin hierarchickou shlukovanı´ metodou se uka´zalo, zˇe se v populaci planetek vyskytujı´ osamocene´, velice teˇsne´ dvojice, ktere´ majı´ o rˇa´d blizˇsˇ´ı (podobneˇjsˇ´ı) dra´hy, nezˇ je v rodina´ch beˇzˇne´. Da´le se uka´zalo, zˇe teˇchto teˇsny´ch dvojic je cela´ rˇada a nemohli tak vzniknout pouhou na´hodou. Momenta´lneˇ se na´m jako nejpravdeˇpodobneˇjsˇ´ı prˇ´ıcˇina vzniku teˇchto teˇsny´ch dvojic jevı´ roztrzˇenı´ nesymetricke´ materˇske´ planetky vlivem urychlovanı´ jejı´ rotace. Za prˇ´ıcˇinu urychlovanı´ rotace planetky se povazˇuje YORP efekt (viz kapitola 2). Prˇi tomto jevu dojde k rozpadu planetky na mensˇ´ı kusy, ktere´ relativneˇ kra´tkou dobu (typicky do jednoto roku) obı´hajı´ kolem spolecˇne´ho teˇzˇisˇteˇ a pote´ se od sebe vzda´lı´ nı´zkou rychlostı´ (podstatneˇ nizˇsˇ´ı, nezˇ je tomu prˇi vzniku rodiny). Takto vynikle´ dvojice oznacˇujeme jako planetkove´ pa´ry. Mozˇny´ zpu˚sob, jak lze hledat tyto planetkove´ dvojice, je upravenı´ metody pouzˇite´ k hleda´nı´ rodin a rozsˇ´ırˇenı´ o odhad pravdeˇpodobnosti vy´skytu konkre´tnı´ch teˇsny´ch drah v dane´m okolı´. Tuto metodu pouzˇili Pravec & Vokrouhlicky´ (2009) a oznacˇili tak kandida´ty na planetkove´ pa´ry (viz kapitola 4). Tato metoda vsˇak ma´ sva´ jista´ omezenı´ a jednı´m podstatny´m omezenı´m je prˇedpoklad loka´lneˇ uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah v prostoru dra´hovy´ch ´ kolem te´to diplomove´ pra´ce je analy´za rozlozˇenı´ elementu˚ kolem studovane´ho pa´ru. U drah v okolı´ zkoumany´ch dvojic a navrzˇenı´ loka´lnı´ho popisu distribuce drah, ktery´ by le´pe odpovı´dal skutecˇnosti. Ze znalosti loka´lnı´ho rozlozˇenı´ drah lze na´sledneˇ vylepsˇit metodu identifikace planetkovy´ch pa´ru˚ a lze dosa´hnout prˇesneˇjsˇ´ıch odhadu˚ pravdeˇpodobnosti na´hodne´ho vy´skytu teˇsny´ch drah.
– ix –
Kapitola 1 Popis drah planetek Zpu˚sobu˚, jak popsat dra´hu planetek ve Slunecˇnı´ soustaveˇ je neˇkolik. Jednou z nejjednodusˇsˇ´ıch mozˇnostı´ je vyuzˇitı´ Newtonovy´ch pohybovy´ch za´konu˚ a Newtonova gravitacˇnı´ho za´kona a aplikovat tyto za´kony na proble´m dvou teˇles (planetka a Slunce). Tı´mto zpu˚sobem obdrzˇ´ıme Keplerovsky´ popis dra´hy pro danou planetku. Samotnou dra´hu a polohu planetky mu˚zˇeme matematicky popsat pomocı´ sˇesti dra´hovy´ch elementu˚.
Obra´zek 1.1: Vyznacˇenı´ u´hlovy´ch dra´hovy´ch elementu˚. • Velka´ poloosa a - vyjadrˇuje strˇednı´ vzda´lenost teˇlesa od hmotne´ho strˇedu soustavy • Excentricita e - uda´va´ tvar obeˇzˇne´ dra´hy, pro e = 0 je dra´ha kruzˇnice, 0 < e < 1 elipsa, e = 1 parabola a e > 1 hyperbola • Inklinace i - vyjadrˇuje sklon obeˇzˇne´ dra´hy teˇlesa vzhledem k referencˇnı´ rovineˇ, kterou by´va´ ekliptika • De´lka vy´stupne´ho uzlu Ω - uda´va´ u´hlovou vzda´lenost vy´stupne´ho uzlu od referencˇnı´ho smeˇru, ktery´m by´va´ jarnı´ bod –1–
Kapitola 1. Popis drah planetek
2
• De´lka pericentra ϖ - je rovna soucˇtu Ω + ω, prˇicˇemzˇ ω je argument sˇ´ırˇky pericentra, ktery´ vyjadrˇuje u´hlovou vzda´lenost pericentrem a vy´stupnı´m uzlem • Strˇednı´ anoma´lie M - uda´va´ u´hlovou vzda´lenost mezi smeˇry strˇed dra´hy - pericentrum a poloha objektu - pericentrum
1.1
Oskulacˇnı´ dra´hove´ elementy
Jelikozˇ je ve Slunecˇnı´ soustaveˇ vı´ce teˇles, jejichzˇ hmotnost nenı´ prˇi popisu drah planetek zanedbatelna´ (naprˇ. Jupiter), docha´zı´ tak k pravidelny´m oscilacı´m Keplerovsky´ch dra´hovy´ch elementu˚. To znamena´, zˇe pro ru˚zna´, v cˇase vzda´lena´, pozorova´nı´ obdrzˇ´ıme odlisˇne´ dra´hove´ elementy, cozˇ je neprˇ´ıjemne´. Proto je prˇi tomto popisu drah nutno prˇidat dalsˇ´ı parametr a tı´m je epocha - cˇasovy´ okamzˇik, pro ktery´ jsou platne´ dane´ dra´hove´ elementy. Strucˇneˇ rˇecˇeno, oskulacˇnı´ dra´hove´ elementy jsou takove´ dra´hove´ elementy, ktere´ by meˇla planetka, kdyby na nı´ v dany´ okamzˇik (epochu) gravitacˇneˇ pu˚sobilo pouze centra´lnı´ teˇleso (Slunce).
(a)
(b)
Obra´zek 1.2: Zobrazenı´ rozmı´steˇnı´ 150 000 planetek hlavnı´ho pa´su ve vybrany´ch oskulacˇnı´ch dra´hovy´ch elementech. V grafu (a) jsou patrne´ Kirkwoodovy mezery naprˇ´ıklad okolo 2,5 AU. V grafu (b) nejsou ani na´znaky rodin.
1.2
Strˇednı´ dra´hove´ elementy
Dalsˇ´ı mozˇnostı´, jak popsat dra´hu planetky, je analy´za cˇasty´ch perturbacı´ zpu˚sobeny´ch nejveˇtsˇ´ımi planetami (Jupiter, Saturn). Tı´m, zˇe odstranı´me tyto kra´tkoperiodicke´ perturbace, zı´ska´me tak strˇednı´ dra´hove´ elementy, ktere´ jsou uspokojiveˇ prˇesne´ na cˇasovy´ch sˇka´la´ch azˇ statisı´cu˚ let. Jelikozˇ prˇedpokla´da´me, zˇe planetkove´ pa´ry, ktere´ zkouma´me, jsou relativneˇ mlade´ (v porovna´nı´ s planetkovy´mi rodinami), jsou strˇenı´ dra´hove´ elementy nejlepsˇ´ı volbou pro jejich hleda´nı´. Takto spocˇ´ıtali dra´hove´ elementy (ktere´ byly pouzˇity v te´to
Kapitola 1. Popis drah planetek
3
pra´ci) Andrea Milani a Zoran Knezˇevi´c1 . Jak autorˇi sami uva´dı´, prˇesnost teˇchto elementu˚ je uspokojiva´ pro veˇtsˇinu planetek v hlavnı´m pa´su a snizˇuje se v okolı´ hlavnı´ch rezonancı´ strˇednı´ho pohybu2 s planetami, prˇedevsˇ´ım v rezonanci 2:1.
(a)
(b)
Obra´zek 1.3: Vyobrazenı´ 150 000 planetek hlavnı´ho pa´su ve strˇednı´ch elementech. Porovna´nı´m grafu (a) s grafem 1.2 (a) si mu˚zˇeme vsˇimnout, zˇe vy´razne´ shluky se zahusˇt’ujı´ a zmensˇujı´.
1.3
Vlastnı´ dra´hove´ elementy
Kdybychom se chteˇli zaby´vat tı´m, jak vypadala distribuce asteroidu˚ prˇed neˇkolika desı´tkami milionu˚ let, zjistı´me, zˇe ani strˇednı´ elementy nejsou dostatecˇneˇ stabilnı´ a jejich pouzˇitı´m nedostaneme veˇrohodne´ vy´sledky. Proble´mem jsou dlouhoperiodicke´ perturbace zpu˚sobene´ dalsˇ´ımi hmotny´mi teˇlesy ve Slunecˇnı´ soustaveˇ. Odstraneˇnı´m i teˇchto pomalu se projevujı´cı´ch poruch zı´ska´me dra´hove´ elementy, ktere´ jsou nemeˇnne´ na velice dlouhy´ch cˇasovy´ch sˇka´la´ch. Tyto elementy nazy´va´me vlastnı´ dra´hove´ elementy. Jeden z hlavnı´ch du˚vodu˚ pro zavedenı´ vlastnı´ch elementu˚ je identifikace a dalsˇ´ı zkouma´nı´ rodin planetek. Jak jizˇ bylo rˇecˇeno, planetkove´ rodiny jsou mnohem starsˇ´ı nezˇ planetkove´ pa´ry, ktere´ jsme schopni identifikovat. Sta´rˇ´ı rodin je v rozmezı´ od neˇkolika milionu˚ azˇ do neˇkolika stovek milionu˚ let.
1 http://hamilton.dm.unipi.it/astdys/index.php?pc=5 2 oznac ˇ ovany´
jako n, strˇednı´ u´hlova´ rychlost (beˇhem jednoho obeˇhu) za jednotku cˇasu
Kapitola 1. Popis drah planetek
(a)
4
(b)
(c)
Obra´zek 1.4: Rozmı´steˇnı´ 150 000 planetek hlavnı´ho pa´su ve vlastnı´ch elementech. Na grafu (b) jsou patrne´ rodiny planetek, ktere´ nebyly videˇt ve strˇednı´ch asi oskulacˇnı´ch elementech.
Kapitola 2 Rozpady planetek Vzhledem k velky´m vza´jemny´m vzda´lenostem mezi jednotlivy´mi planetkami, prˇedevsˇ´ım v porovna´nı´ s jejich velikostmi, by se mohlo zda´t, zˇe se jedna´ o sta´la´, pozvolneˇ rotujı´cı´ teˇlesa obı´hajı´cı´ kolem Slunce. To je pravda pro veˇtsˇinu planetek, ale najde se rˇada vy´jimek a to nejen na velky´ch cˇasovy´ch de´lka´ch. Nenı´ teˇzˇke´ prˇedstavit si, zˇe v oblasti hlavnı´ho pa´su1 (kde zna´me vı´ce nezˇ 700 000 planetek), mu˚zˇe cˇas od cˇasu dojı´t ke vza´jemny´m kolizı´m mezi planetkami. Dnes jizˇ take´ vı´me, zˇe k rozpadu planetky mu˚zˇe dojı´t i bez sra´zˇky s jiny´m teˇlesem a sice pouhy´m pu˚sobenı´m slunecˇnı´ho za´rˇenı´.
2.1
Sra´zˇky
Mysˇlenka, zˇe mezi planetkami docha´zı´ k fyzicky´m sra´zˇka´m je velice dobrˇe podporˇena uzˇ jen samotny´m pohledem na grafy, na jejichzˇ osy vyneseme vlastnı´ dra´hove´ elementy. Viditelne´ shluky ukazujı´ podobnost drah jednotlivy´ch planetek. Spektroskopicky´m meˇrˇenı´m lze odhadnout povrchove´ slozˇenı´ planetek a tak potvrdit cˇi vyvra´tit jejich spolecˇny´ pu˚vod. Strˇednı´ dobu mezi jednotlivy´mi katastroficky´mi sra´zˇkami pro danou planetku v oblasti hlavnı´ho pa´su lze odhadnout pomocı´ vztahu √ (2.1) τ = 16, 8 R, kde R je polomeˇr materˇske´ planetky a τ je v milionech let (Farinella et al. 1998). Aby mohla vzniknout pocˇetna´ planetkova´ rodina, je prˇedevsˇ´ım potrˇeba, aby velikosti planetek a jejich vza´jemna´ rychlost byla dostatecˇna´. Kdybychom se pohybovali v soustaveˇ spojene´ s materˇskou (obvykle hmotneˇjsˇ´ı) planetkou, tak minima´lnı´ velikost projektilu (mensˇ´ı planetky) nezbytnou k roztrˇ´ısˇteˇnı´ materˇske´ planetky mu˚zˇeme odhadnout vztahem !1/3 2QD dp = Dm , (2.2) v2dopadu kde QD je specificka´ disperze2 materˇske´ planetky, vdopadu je velikost rychlosti projektilu a Dm je velikost materˇske´ planetky (Brozˇ & Sˇolc 2013 FSS [str. 275]). Pokud je tato velikost 1 Oblast
vy´skytu velke´ho pocˇtu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. planetky veˇtsˇ´ı nezˇ 200 m lze napsat QD = 45 πρGR2 (Brozˇ & Sˇolc 2013 Fyzika Slunecˇnı´ soustavy [str. 275] da´le jen FSS) 2 Pro
–5–
Kapitola 2. Rozpady planetek
6
nebo rychlost nedostatecˇna´, docha´zı´ pouze ke kra´terova´nı´ materˇske´ planetky. To ovsˇem neznamena´, zˇe je vyloucˇen vznik rodiny. I prˇi kra´terova´nı´ docha´zı´ k uvolneˇnı´ a vyvrzˇenı´ materia´lu z povrchovy´ch vrstev veˇtsˇ´ı planetky. Pro takto vznikle´ rodiny je typicke´, zˇe v cele´ rodineˇ je jedno dominantnı´ teˇleso, ktere´ prˇevysˇuje ostatnı´ teˇlesa svou hmotnostı´ i velikostı´.
2.2
Jarkovske´ho a YORP efekt
Dlouhou dobu se v popisu vy´voje planetek ve Slunecˇnı´ soustaveˇ uvazˇovaly pouze gravitacˇnı´ a koliznı´ jevy. Tento „klasicky´“ model na´m umozˇnˇuje popsat historii hlavnı´ho pa´su a vnitrˇnı´ cˇa´sti Slunecˇnı´ soustavy a to azˇ neˇkolik miliard let zpeˇt do minulosti. Zˇe tento model nenı´ prˇesnou reprezentacı´ reality zjistı´me, kdyzˇ zacˇneme porovna´vat neˇktere´ prˇedpoveˇdi modelu s napozorovany´mi daty. Jednı´m z prˇ´ıkladu˚, ktere´ uva´dı´ Bottke et al. (2006), je prˇebytek rychle rotujı´cı´ch a pomalu rotujı´cı´ch maly´ch planetek3 (Pravec & Harris 2000) v porovna´nı´ s Maxvellovsky´m rozdeˇlenı´, ktere´ bylo prˇedpoveˇzeno na za´kladeˇ klasicke´ho modelu (naprˇ: Binzel et al. 1989). Pomeˇrneˇ dlouho prˇehlı´zˇeny´m jevem, ktery´ je schopen vyrˇesˇit rˇadu proble´mu˚ spojeny´ch s modelem uvazˇujı´cı´ho pouze sra´zˇky a gravitaci, je Jarkovske´ho jev (popsa´no nı´zˇe). Tento jev neuvazˇuje pu˚sobenı´ sı´ly gravitacˇnı´, ale sı´ly terma´lnı´, ktera´ take´ ovlivnˇuje vy´voj planetek a nemeˇla by by´t opomı´jena.
2.2.1
Jarkovske´ho efekt
Ivan Osipovich Jarkovsky (1844 - 1902) se ve sve´m volne´m cˇase zaby´val ota´zkami veˇdy (povola´nı´m byl stavebnı´ inzˇeny´r) a pohra´val si s mysˇlenkou existence tepelne´ho jevu, ktery´ dnes nese jeho jme´no i kdyzˇ sa´m popis tohoto jevu nikdy verˇejneˇ nepublikoval. Jarkovsky ¨ pik pouze sepsal brozˇurku, kterou si po jeho smrti prˇecˇetl estonsky´ astronom Ernst J. O (1893 - 1985), ktery´ upozornil na mozˇnou vy´znamnost tohoto jevu, prˇedevsˇ´ım s aplikacı´ ¨ pik 1951). O ¨ pik da´le smeˇroval svu˚j vy´zkum tı´mto smeˇrem. Znacˇnou da´vku na planetky (O pozornosti si zı´skaly jevy Jarkovske´ho typu v druhe´ polovineˇ minule´ho stoletı´, kdy se jı´m zaby´vali veˇdci prˇedevsˇ´ım v Rusku (naprˇ: Radzievski, Katasev, Kulikova), ve Spojeny´ch sta´tech americky´ch (naprˇ: Paddack, Rhee, O’Keefe) a v Austra´lii (naprˇ: Olsson-Steel). Podrobneˇjsˇ´ı informace o historii stojı´cı´ za Jarkovske´ho jevem je mozˇne´ nale´zt v Hartmann et al. (1999). Jarkovske´ho jev je v principu jaky´si tah, ktery´ vznika´, kdyzˇ male´ teˇleso obı´hajı´cı´ kolem Slunce pohltı´ slunecˇnı´ za´rˇenı´, zahrˇeje se a da´le vyza´rˇ´ı zı´skanou energii zpeˇt do prostoru. Du˚lezˇity´m faktorem je kra´tke´ zpozˇdeˇnı´ mezi pohlcenı´m za´rˇenı´ a jeho zpeˇtny´m vyza´rˇenı´m zpu˚sobene´ tepelnou setrvacˇnostı´. Rozlisˇujeme dveˇ slozˇky Jarkovske´ho jevu, ktere´ vedou ke zmeˇneˇ hlavnı´ poloosy planetky a to dennı´ slozˇka a sezo´nnı´ slozˇka. Dennı´ slozˇka Za´kladnı´ mysˇlenka stojı´cı´ za Jarkovske´ho jevem je vyzarˇova´nı´ energeticˇteˇjsˇ´ıch fotonu˚ z teplejsˇ´ı cˇa´sti planetky. Uvazˇujme sfe´rickou planetku a da´le pro jednoduchost prˇedpokla´3s
velikostı´ do 10 km
Kapitola 2. Rozpady planetek
7
(a)
(b)
Obra´zek 2.1: Na obra´zku (a) je naznacˇen vliv tepelne´ setrvacˇnosti. Velka´ modra´ sˇipka vyznacˇuje smeˇr pohybu planetky a mala´ modra´ sˇipka ukazuje smeˇr rotace. Elektromagneticke´ za´rˇenı´ opousˇteˇjı´cı´ planetku ma´ rozdı´lnou vlnovou de´lku (tudı´zˇ i hybnost) v za´vislosti na jejı´ povrchove´ teploteˇ. Na obra´zku (b) je zˇluty´mi sˇipkami vyznacˇen smeˇr Jarkovske´ sı´ly pro danou konkre´tnı´ situaci. V tomto prˇ´ıpadeˇ zpu˚sobuje vzdalova´nı´ planetky od Slunce. dejme, zˇe osa rotace planetky je kolma´ k rovineˇ obeˇhu kolem Slunce. Slunecˇnı´ za´rˇenı´ ohrˇ´ıva´ cˇa´st planetky, ktera´ je zrovna ozarˇova´na. Jelikozˇ ma´ planetka nenulovou teplotu, sama vyzarˇuje elektromagneticke´ vlneˇnı´ (typicky v infracˇervene´ oblasti). Jelikozˇ cˇa´st, ktera´ je nebo pra´veˇ byla zahrˇ´ıva´na slunecˇnı´m svitem, je teplejsˇ´ı nezˇ cˇa´st odvra´cena´, lisˇ´ı se i energie E vyzarˇovany´ch fotonu˚. Z na´sledujı´cı´ch vztahu˚ je jasne´, zˇe du˚sledkem rozdı´lnosti energiı´ (vlnovy´ch de´lek λ ) fotonu˚ vyzarˇovany´ch z teplejsˇ´ı a chladneˇjsˇ´ı cˇa´stı´ jsou rozdı´lne´ i hybnosti p, ktere´ prˇeda´vajı´ fotony planetce prˇi jejich vyza´rˇenı´4 . E = hν =
hc λ
,
p=
E h = , c λ
(2.3)
kde h Planckova konstanta, ν je frekvence elektromagneticke´ho za´rˇenı´ (fotonu) s energiı´ E a c je rychlost sveˇtla ve vakuu. I kdyzˇ vy´sledny´ rozdı´l hybnostı´ prˇeda´vany´ planetce vyza´rˇeny´mi fotony je velice maly´, tak na dlouhy´ch cˇasovy´ch sˇka´la´ch mu˚zˇe zpu˚sobit tento tah zmeˇnu velke´ poloosy planetky. Smeˇr tahu, Jarkovske´ho sı´ly, je opacˇny´ ke smeˇru v neˇmzˇ jsou vyzarˇova´ny nejteplejsˇ´ı fotony (viz obra´zky 2.1). Kdyby planetky nemeˇly zˇa´dnou tepelnou setrvacˇnost, dosˇlo by k okamzˇite´mu vyza´rˇenı´ energeticˇteˇjsˇ´ıch fotonu˚ a na planetku by pu˚sobil tah smeˇrem prˇ´ımo od Slunce. Ale vzhledem k tomu, zˇe planetky majı´, jako kazˇde´ jine´ objekty, tepelnou setrvacˇnost, nedojde k okamzˇite´mu vyza´rˇenı´ z oblastı´, ktere´ jsou zrovna zahrˇ´ıva´ny Sluncem, ale dojde k cˇasove´ prodleveˇ a to se v kombinaci s rotacı´ planetky projevı´ tak, zˇe planetka obecneˇ nenı´ tlacˇena pouze radia´lnı´m smeˇrem 4 Jelikoz ˇ
platı´ za´kon zachova´nı´ hybnosti v opacˇne´m smeˇru i planetka.
dp dt
= 0, tak hybnost, kterou si nese vyza´rˇeny´ foton musı´ dostat
Kapitola 2. Rozpady planetek
8
Obra´zek 2.2: Vliv dennı´ i sezonnı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu (strˇednı´ hodnota ∆a) v za´vislosti na pru˚meˇru planetky pro ru˚zne´ hodnoty tepelne´ vodivosti K (v jednotka´ch W m−1 K−1 ) , prˇicˇemzˇ C p = 680 J kg−1 K−1 , ρ povrch = 1, 7g cm−3 , ρ pod povrchem = 2, 5g cm−3 a rotacˇnı´ perioda byla urcˇena z rovnice (2.4). Z cˇa´sti (a) je videˇt, zˇe u maly´ch planetek je u´cˇinneˇjsˇ´ı nı´zka´ hodnota K, nebot’pro velke´ hodnoty K pronikne teplotnı´ vlna skrze cele´ cele´ teˇleso a rozdı´l teplot nenı´ tak veliky´. V cˇa´sti (b) je naznacˇena strˇednı´ hodnota zmeˇny velke´ poloosy za typickou dobu mezi vza´jemny´mi sra´zˇkami (Bottke et al. 2005). (prˇ´ımo od Slunce), ale take´ ve smeˇru obeˇhu. Tepelna´ setrvacˇnost se projevuje i na Zemi a to tak, zˇe nejteplejsˇ´ı cˇa´stı´ dne nenı´ prave´ poledne, ale doba prˇiblizˇneˇ trˇi hodiny po poledni. Vzhledem k tomu, zˇe Jarkovske´ho sı´la ma´ obecneˇ nenulovou slozˇku ve smeˇru obeˇhu, docha´zı´ k postupne´mu zveˇtsˇova´nı´ nebo zmensˇova´nı´ hlavnı´ poloosy a take´, i kdyzˇ mnohem me´neˇ, ke zmeˇneˇ excentricity. Zda se bude planetka od slunce vzdalovat nebo prˇiblizˇovat za´lezˇ´ı na smeˇru jejı´ rotace. Kdyzˇ je rotace planetky progra´dnı´ (ve stejne´m smeˇru jako je smeˇr obeˇhu kolem Slunce), bude docha´zet ke zveˇtsˇova´nı´ hlavnı´ poloosy. V opacˇne´m prˇ´ıpadeˇ (retrogra´dnı´ rotace) bude planetka zmensˇovat svoji vzda´lenost od Slunce. Za´vislost zmeˇny hlavnı´ poloosy na velikosti planetky a tepelne´ vodivosti je videˇt na obra´zku 2.2. Nutno zopakovat, zˇe tyto u´vahy prˇedpokla´dajı´, zˇe osa rotace planetky je kolma´ k rovineˇ obeˇhu. Kdybychom prˇedpokla´dali druhy´ krajnı´ prˇ´ıpad a sice, zˇe osa rotace lezˇ´ı v rovineˇ obeˇhu, tak by se tato dennı´ slozˇka Jarkovske´ho jevu vu˚bec neprojevila. Dalsˇ´ımi faktory ovlivnˇujı´cı´mi velikost dennı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu je vzda´lenost od Slunce, velikost, tvar, tepelna´ vodivost a rychlost rotace planetky. Zapocˇtenı´m vsˇech teˇchto parametru˚, mu˚zˇeme odhadnout velikosti planetek, pro ktere´ je tento efekt nejsilneˇjsˇ´ı. Je zrˇejmeˇ, zˇe pro velke´ objekty, jako jsou naprˇ´ıklad planety, je Jarkovske´ho jev zanedbatelny´ kvu˚li pomeˇru plocha-hmotnost. Na druhou stranu velmi male´ objekty (prachove´ cˇa´stice) majı´ pomeˇr plocha-hmotnost prˇ´ıznivy´, zde ovsˇem nevznika´ tak veliky´ teplotnı´ rozdı´l mezi teplou a chladnou oblastı´ (objekt je te´meˇrˇ izotermicky´). Periodu rotace P veˇtsˇiny objektu˚
Kapitola 2. Rozpady planetek
9
ve Slunecˇnı´ soustaveˇ lze prˇiblizˇneˇ popsat vztahem P∼
5D , 2
(2.4)
kde D pru˚meˇr objektu v metrech a P je v sekunda´ch (Bottke et al. 2006). S vyuzˇitı´m takto zı´skane´ periody rotace pro danou planetku zjistı´me, zˇe dennı´ slozˇka Jarkovske´ho jevu je nejvy´znamneˇjsˇ´ı pro planetky s velikostmi od neˇkolika centimetru˚ azˇ po jednotky metru˚. Sezo´nnı´ slozˇka Za objevenı´m sezo´nnı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu neprˇ´ımo stojı´ vesmı´rne´ druzˇice LAGEOS (Laser Geodynamics Satellites), ktere´ byly vypusˇteˇny5 v druhe´ polovineˇ minule´ho stoletı´. Tyto druzˇce nemeˇly za cı´l meˇrˇit u´cˇinky Jarkovske´ho jevu6 , ale pa´tralo se po prˇ´ıcˇineˇ, ktera´ zpu˚sobovala postupne´ snizˇova´nı´ vy´sˇky satelitu˚. Uka´zalo se (Rubincam 1987, 1988, 1990), zˇe kromeˇ dennı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu existuje i dlouhodobeˇjsˇ´ı jev, ktery´ nazy´va´me sezo´nnı´ slozˇkou. Tento efekt nepu˚sobı´ pouze na druzˇice obı´hajı´cı´ kolem Zemeˇ, ale take´ na planetky ve Slunecˇnı´ soustaveˇ.
Obra´zek 2.3: Ilustrace sezonnı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu, zpu˚sobene´ho zahrˇ´ıva´nı´m a postupny´m chladnutı´m severnı´ a jizˇnı´ polokoule idealizovane´ planetky. Zˇluty´mi sˇipkami je vyznacˇen smeˇr Jarkovske´ho sı´ly. I kdyzˇ k nejveˇtsˇ´ımu ohrˇevu docha´zı´ v bobech A a C, vlivem tepelne´ setrvacˇnosti ma´ Jarkovske´ho sı´la maximum v bodech B a D. Mysˇlenka sezonnı´ slozˇky je naznacˇena na obra´zku 2.3, prˇicˇemzˇ opeˇt uvazˇujeme sfe´rickou planetku obı´hajı´cı´ po kruhove´ dra´ze kolem Slunce. Tentokra´t ovsˇem osa rotace planetky lezˇ´ı v rovineˇ obeˇhu, cozˇ je podstatne´, jelikozˇ za vznikem sezo´nnı´ slozˇky stojı´ sı´la pu˚sobı´cı´ ve smeˇru pode´l osy rotace. Kdyzˇ je planetka v bodeˇ A (viz obra´zek 2.3), tak slunecˇnı´ za´rˇenı´ svı´tı´ nejsilneˇji na severnı´ polokouli. Dı´ky tomu, zˇe kazˇda´ rea´lna´ planetka ma´ teplotnı´ setrvacˇnost, docha´zı´ k tomu, zˇe nejenergeticˇteˇjsˇ´ı fotony (s nejveˇtsˇ´ı hybnostı´) 5 Druz ˇ ice
LAGEOS 1 byla vypusˇteˇna v roce 1976 a LAGEOS 2 v roce 1992. hlavnı´m u´cˇelem bylo prˇesne´ meˇrˇenı´ tvaru Zemeˇ, pohybu tektonicky´ch desek a polohy satelitu vzhledem k Zemi. 6 Jejich
Kapitola 2. Rozpady planetek
10
jsou vyza´rˇeny azˇ v bodeˇ B. Podobneˇ je tomu v bodeˇ C, kdy je nejsilneˇji ozarˇova´na jizˇnı´ polokoule a k vyza´rˇenı´ fotonu˚ s nejkratsˇ´ı vlnovou de´lkou docha´zı´ v bodeˇ D. Vzhledem k tomu, zˇe sı´la pu˚sobı´cı´ na planetku ma´ slozˇku, ktera´ vzˇdy pu˚sobı´ v opacˇne´m smeˇru neˇzˇ je smeˇr obeˇhu, docha´zı´ ke zpomalova´nı´ planetky, ktera´ postupneˇ zmensˇuje vzda´lenost od Slunce. Kdyby planetka nemeˇla zˇa´dnou tepelnou setrvacˇnost, tak by se slozˇka sı´ly pu˚sobı´cı´ ve smeˇru obeˇhu zpru˚meˇrovala na nulu beˇhem jednoho obeˇhu kolem Slunce. Vzhledem k tomu, zˇe pro dra´hy kruhove´ i mı´rneˇ elipticke´ pu˚sobı´ zpru˚meˇrovana´ sı´la vzˇdy proti smeˇru obeˇhu, byl tento jev pu˚vodneˇ oznacˇova´n jako brzdı´cı´ terma´lnı´ tah (Rubincam 1987). Na rozdı´l od dennı´ slozˇky Jarkovske´ho jevu, je tento efekt neza´visly´ na smeˇru rotace planetky, ale za´visı´ prˇedevsˇ´ım na vzda´lenosti od Slunce a sklonu rotacˇnı´ osy vzhledem k rovineˇ obeˇhu. Kdyby osa rotace byla kolma´ k rovineˇ obeˇhu, pak se sezo´nnı´ slozˇka vu˚bec neprojevı´. Podobneˇ jako dennı´ slozˇka, tak i sezo´nnı´ slozˇka meˇnı´ dalsˇ´ı dra´hove´ elementy, naprˇ´ıklad zmensˇuje excentricitu (zakulacuje obeˇzˇnou dra´hu planetky) podobneˇ jako atmosfe´ricky´ tah (Rubincam 1995, 1998; Vokrouhlicky´ & Farinella 1998, 1999). Nejsilneˇji pocı´tı´ tento jev planetky vnitrˇnı´ cˇa´sti hlavnı´ho pa´su s velikostı´ prˇiblizˇneˇ deseti metru˚7 (Farinella et al. 1998, Rubincam (1998). Rovnice Jarkovske´ho jevu Prˇi hleda´nı´ Jarkovske´ho sı´ly musı´me najı´t jednak rozlozˇenı´ teploty na povrchu teˇlesa, ale take´ odhadnout sı´lu zpeˇtne´ho ra´zu tepelne´ho za´rˇenı´. Budeme zde pouzˇ´ıvat stejnou notaci jako pouzˇil Vokrouhlicky´ (2001). Abychom spocˇ´ıtali povrchovou teplotu teˇlesa, pouzˇijeme rovnici sˇ´ırˇenı´ tepla pro tok energie v teˇlese a sice ∂T (2.5) ∇ · (K∇T ) = ρC p ∂t a pro tok energie skrze povrch (K∇T · n⊥ ) + εσ T 4 = αε,
(2.6)
kde T je teplota, K je tepelna´ vodivost, C p je meˇrna´ tepelna´ kapacita za konstantnı´ho tlaku, ρ je hustota teˇlesa, ε je povrchova´ emisivita, σ je Stefanova-Boltzmannova konstanta a α = 1 − A, kde A je Bondovo albedo. V druhe´ rovnici n⊥ je vneˇjsˇ´ı norma´lovy´ vektor, kolmy´ na plosˇny´ element povrchu, a ε je tok slunecˇnı´ho za´rˇenı´ touto plochou. Jestlizˇe zna´me funkci ε (za´visı´ na tvaru a rotaci) a parametry materia´lu (K, C p , ρ), mu˚zˇeme rovnice (2.5) a (2.6) vyrˇesˇit numericky. Z prakticky´ch du˚vodu˚ je vhodne´ zredukovat pocˇet parametru˚ rovnic na co nejmensˇ´ı pocˇet, proto je vhodne´ zave´st nove´ pomocne´ promeˇnne´ a sice hloubku proniknutı´ teplotnı´ vlny lν a teplotnı´ parametr Θν (Farinella 1998) definovane´ jako s p KρC p ν K , (2.7) , Θν = lν = ρC p ν εσ T∗3 kde T∗ je subpola´rnı´ teplota urcˇena´ jako εσ T∗4 = αε∗ , 7 Platı´
pro cˇedicˇove´ planetky obı´hajı´cı´ po kruhovy´ch draha´ch.
(2.8)
Kapitola 2. Rozpady planetek
11
kde ε∗ je tok slunecˇnı´ho za´rˇenı´ ve vzda´lenosti teˇlesa (planetky). Terma´lnı´ parametr Θν je meˇrˇ´ıtkem relaxace mezi pohlcenı´m a znovu vyza´rˇenı´m fotonu o frekvenci ν. Nynı´ se zameˇrˇ´ıme na vy´pocˇet zpeˇtne´ho ra´zu zpu˚sobene´ho tepelny´m za´rˇenı´m (neˇkdy oznacˇovany´ jako Jarkovske´ho sı´la). Za prˇedpokladu izotropnı´ (Lambertovy) emise je odpovı´dajı´cı´ sı´la na jednotku hmotnosti da´na (Spitale & Greenberg 2001) 2 εσ 4 T n⊥ dS(u, v) , df = − 3 mc
Z
f=
df,
(2.9)
S
kde m je hmotnost teˇlesa a integrace je prˇes cely´ povrch teˇlesa S parametrizovany´ sourˇadnicemi (u, v). Zavedeme-li si sourˇadnicovy´ syste´m, v neˇmzˇ bude osa z souhlasna´ s osou rotace planetky a osy x a y budou lezˇet v rovnı´kove´ rovineˇ, pak lze rozdeˇlit Jarkovske´ho sı´lu do svou slozˇek. Prvnı´ slozˇkou jsou komponenty dennı´ho Jarkovske´ho efektu fx a fy , ktere´ za´visı´ prˇedevsˇ´ım na frekvenci rotace ω. Druha´ slozˇka obsahuje komponentu sezo´nnı´ slozˇky fz , ktera´ za´visı´ pouze na strˇednı´m pohybu n. Tyto jednotlive´ slozˇky meˇnı´ prˇedevsˇ´ım velkou poloosu planetky a. Jelikozˇ jsou tyto perturbace male´, obvykle se pocˇ´ıta´ jejich celkovy´ efekt za jeden obeˇh. Pro sfe´ricky´ objekt s polomeˇrem R a zanedbatelnou excentricitou platı´, zˇe zpru˚meˇrovany´ dennı´ a sezo´nnı´ Jarkovske´ho efekt meˇnı´ velkou poloosu na´sledovneˇ 8α Φ da =− Fω (R0 , Θ) cos γ + O(e), (2.10) dt denni 9 n da 4α Φ = Fn (R0 , Θ) sin2 γ + O(e). (2.11) dt sezonni 9 n kde α je albedo podobneˇ jako v rovnici (2.6) (Vokrouhlicky´ & Bottke 2001), γ je sklon rotacˇnı´ osy, Φ je klasicky´ tlak za´rˇenı´, pro ktery´ platı´ Φ=
πR2 ε0 . mc
(2.12)
Da´le funkce Fν (R0 , Θ) je za´visla´ na polomeˇru teˇlesa sˇka´lovane´ho hloubkou proniknutı´ teplotnı´ vlny8 a na teplotnı´m parametru Θ, prˇicˇemzˇ oba odpovı´dajı´ prˇ´ıslusˇne´ frekvenci ν. Azˇ na rozdı´l ve frekvencı´ch, kde pro dennı´ slozˇku platı´ ν = ω a pro sezo´nnı´ ν = n, je funkce Fν stejna´. Jejı´ explicitnı´ vyja´drˇenı´ za´vislosti na teplotnı´m parametru Θ vypada´ na´sledovneˇ: κ1 (R0 )Θν , (2.13) Fν (R0 , Θ) = − 1 + 2κ2 (R0 )Θν + κ3 (R0 )Θ2ν kde κi jsou analyticke´ funkce R0 .
2.2.2
YORP efekt
Prˇedcha´zejı´cı´ u´vahy o Jarkovske´ho jevu meˇly spolecˇny´ prˇedpoklad a to, zˇe planetka je sfe´ricka´. Jak ovsˇem prˇedpokla´da´me a pozorujeme, tak planetky nejsou v drtive´ veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ dostatecˇneˇ hmotne´ na to, aby svou vlastnı´ gravitacı´ vy´znamneˇ zakulatily svu˚j tvar. 8 R0
= R/lν
Kapitola 2. Rozpady planetek
12
Dı´ky tomuto nesymetricke´mu tvaru mu˚zˇe na planetku pu˚sobit slaby´ tocˇivy´ moment, ktery´ ovlivnˇuje jejı´ rotaci (u´hlovou rychlost rotace i sklon rotacˇnı´ osy). Tento jev pojmenoval Rubincam (2000) jako Yarkovsky–O’Keefe–Radzievskii–Paddack9 efekt, zkra´ceneˇ YORP efekt, na za´kladeˇ prˇ´ıspeˇvku˚ jednotlivy´ch veˇdcu˚. Dı´ky tomu, zˇe YORP efekt je schopen ovlivnˇovat rotaci a tı´m i velikost Jarkovske´ho jevu, mu˚zˇeme pomocı´ neˇj vysveˇtlit rˇadu nejasnostı´ jako naprˇ´ıklad drˇ´ıve zminˇovany´ prˇebytek rychle a pomalu rotujı´cı´ch maly´ch planetek. I kdyzˇ je YORP efekt pomeˇrneˇ slaby´, jsme schopni u vhodny´ch planetek tento jev prˇ´ımo zaznamenat (Vokrouhlicky´ et al. 2004).
Obra´zek 2.4: Ilustrace sfe´ricke´ planetky s pevneˇ prˇipevneˇny´mi klı´ny pro vysveˇtlenı´ YORP efektu. Jednı´m z mozˇny´ch zpu˚sobu˚, jak na´zorneˇ uka´zat princip YORP efektu je ten, ktery´ pouzˇil Rubincam (2000). Prˇedstavme si opeˇt sfe´rickou planetku s rotacˇnı´ osou kolmou k rovineˇ obeˇhu, ale tentokra´t na jejı´ rovnı´k pevneˇ prˇipevnı´me dva klı´ny orientovane´ jako na obra´zku 2.4. Vyzarˇova´nı´ ze samotne´ho povrchu sfe´ricke´ cˇa´sti planetky je k povrchu kolme´ (prˇedpokla´dejme Lambertovu emisi), takzˇe ve vy´sledku nevznika´ zˇa´dny´ moment. To ovsˇem neplatı´ pro jednotlive´ klı´ny, protozˇe vy´slednice sı´ly zpu˚sobena´ vyzarˇova´nı´m z jednotlivy´ch steˇn ma´ nenulovou slozˇku lezˇ´ıcı´ v rovineˇ rovnı´ku. Pokud geometrie soustavy a smeˇr rotace jsou orientova´ny jako na obra´zku 2.4, docha´zı´ k urychlenı´ rotace planetky. Pokud by planetka rotovala opacˇny´m smeˇrem, rotace by se zpomalovala. Aby se YORP efekt mohl projevit, je tedy, mimo jine´, potrˇeba, aby meˇla planetka vhodnou asymetrii (nesoumeˇrnost). Rovnice YORP efektu Stejneˇ jako u Jarkovske´ho jevu stojı´ za vznikem YORP efektu zpeˇtny´ ra´z za´rˇenı´ (at’uzˇ odraz cˇi znovu vyza´rˇenı´). Element te´to sı´ly df lze popsat rovnicı´ (2.9)10 . Kdyzˇ tento element sı´ly integrujeme prˇes cely´ povrch teˇlesa na´sledovneˇ Z
T=
r × f,
(2.14)
S
dostaneme celkovy´ silovy´ moment T pu˚sobı´cı´ na teˇleso. Vektor r uda´va´ polohu orientovane´ elementa´rnı´ plochy dS (dS = n⊥ dS). 9 Radzievskii 10 Pro
1954; Paddack 1969, 1973; Paddack & Rhee 1975; O’Keefe 1976 4 prˇipomenutı´ df = − 32 εσ mc T n⊥ dS(u, v)
Kapitola 2. Rozpady planetek
13
Oznacˇ´ıme-li si u´hlovou rychlost rotace planetky jako ω, jednotkovy´ vektor rotacˇnı´ osy e a moment setrvacˇnosti jako C, mu˚zˇeme napsat rotacˇnı´ moment planetky11 L jako L = Cωe.
(2.15)
V inercia´lnı´ soustaveˇ je cˇasova´ zmeˇna L rovna pu˚sobı´cı´mu momentu T, neboli dL = T. dt
(2.16)
Prˇedpokla´da´me-li, zˇe moment setrvacˇnosti je v cˇase nemeˇnny´, mu˚zˇeme prˇedesˇly´ vztah rozepsat na´sledovneˇ: dω T·e de T − (T · e)e = , = . (2.17) dt C dt Cω V neˇktery´ch prˇ´ıpadech je uzˇitecˇne´ parametrizovat vektor e pomocı´ sklonu rotacˇnı´ osy ε (u´hel mezi e a norma´lovy´m vektorem N kolmy´m k rovineˇ obeˇhu), precesı´ v de´lce ψ a de´lkou vy´stupne´ho uzlu Ω. Jednotlive´ slozˇky vektoru e pak vypadajı´ takto e = e(ε, ψ, Ω) = (sin ε sin(ψ + Ω), sin ε cos(ψ + Ω), cos ε).
(2.18)
Dı´ky tomu mu˚zˇeme napsat cˇasovy´ vy´voj parametru˚ ε a ψ a rozlozˇit tak T do slozˇek Tε a Tψ T · e⊥1 Tε dε = ≡ , (2.19) dt Cω Cω Tψ dψ T · e⊥2 = ≡ , (2.20) dt Cω Cω prˇicˇemzˇ e×N (N · e)e − N , e⊥2 = . (2.21) e⊥1 = sin ε sinε Za zmı´nku stojı´, zˇe ve skutecˇnosti T obsahuje nejen slozˇku zpu˚sobenou YORP efektem, ale take´ prˇ´ıspeˇvek od gravitacˇnı´ho a setrvacˇne´ho tahu zpu˚sobene´ho pohybem soustavy pouzˇite´ k definici ε a ψ (Vokrouhlicky´ & Cˇapek 2002). Na dlouhy´ch cˇasovy´ch sˇka´la´ch je nejvy´razneˇji prˇispı´vajı´cı´m cˇlenem k slozˇka´m Ts a Tε pra´veˇ YORP efekt a ostatnı´ prˇ´ıspeˇvky jsou zanedbatelne´.
11 Za
prˇedpokladu, zˇe planetka rotuje pouze kolem sve´ nejkratsˇ´ı osy.
Kapitola 3 Popis vzda´lenostı´ v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ Prˇi studiu planetkovy´ch syste´mu˚ (at’ uzˇ rodin nebo pa´ru˚) je velice uzˇitecˇne´ zave´st si vhodny´ popis rozdı´lnosti orbita´lnı´ch drah jednotlivy´ch planetek. Jeden takovy´, dnes velice pouzˇ´ıvany´, popis prˇedstavil Zappala` et al. (1990) prˇi klasifikaci a studiu asteroida´lnı´ch rodin. Od te´ doby je tento popis hojneˇ prˇebı´ra´n a da´le upravova´n pro konkre´tnı´ aplikace.
3.1
Zappala` 1990
Zpu˚sob popisu, ktery´ pouzˇil Zappala` (1990), je zalozˇen na prˇedpokladu, zˇe rodiny planetek vznikajı´ trˇ´ısˇtivy´m rozpadem materˇsky´ch teˇles. Pro kazˇde´ dveˇ cˇa´sti vzdalujı´cı´ se z materˇske´ho teˇlesa mu˚zˇeme pouzˇ´ıt Gaussovy rovnice (viz Brouwer & Clemence 1961 [str. 299]). Pomocı´ teˇchto rovnic lze urcˇit vza´jemne´ vztahy mezi rozdı´ly dra´hovy´ch elementu˚ a vza´jemny´mi rychlostmi, ktery´mi se fragmenty po sra´zˇce pohybujı´. Oznacˇ´ıme-li si d1 jako slozˇku vza´jemne´ rychlost dvou vznikly´ch fragmentu˚ ve smeˇru obeˇhu, d2 jako radia´lnı´ slozˇku vza´jemne´ rychlosti a d3 jako slozˇku vza´jemne´ rychlosti ve smeˇru kolme´m na rovinu obeˇhu, mu˚zˇeme prˇi zanedba´nı´ vy´razu˚ u´meˇrny´ch excentriciteˇ, napsat (Brower 1951; Zappala` 1984) 2d1 δ a = , na a d2 sin( f ) 2d1 cos( f ) + = δ e, (3.1) na na d3 cos(ω + f ) = δ i, na kde a, e, i a ω jsou klasicke´ oskulacˇnı´ dra´hove´ elementy (viz kapitola 1), f je oskulacˇnı´ prava´ anoma´lie1 , n je strˇednı´ pohyb, takzˇe cˇlen na vyznacˇuje kruhovou rychlost. Epocha, pro kterou jsou urcˇeny oskulacˇnı´ elementy, je totozˇna´ s okamzˇikem rozpadu planetek. Kdybychom znaly u´hly f a (ω + f ), pak bychom mohli spocˇ´ıtat slozˇky rychlosti d jako rozdı´ly vlastnı´ch dra´hovy´ch elementu˚ mı´sto oskulacˇnı´ch2 (Brower 1951). I kdyzˇ jsou tyto 1 prava ´ anoma´lie = u´hel mezi smeˇrem z centra k nejblizˇsˇ´ımu bodu obeˇzˇne´ dra´hy (periapsidou) a soucˇasnou
polohou planetky 2 Alespon ˇ v ra´mci linea´rnı´ sekunda´rnı´ poruchove´ teorie.
– 14 –
Kapitola 3. Popis vzda´lenostı´ v prostoru dra´hovy´ch elementu˚
15
u´hly nezna´me´, mu˚zˇeme sta´le pomeˇrneˇ prˇesneˇ odhadnout celkovou vza´jemnou rychlost vzdalova´nı´ fragmentu˚ d pomocı´ funkce 2 2 d δa = ka + ke (δ e)2 + ki (δ i)2 , (3.2) na a kde a je pru˚meˇr hodnot a1 a a2 dvou vzdalujı´cı´ch se fragmentu˚ a ka , ke a ki jsou va´hove´ koeficienty v rˇa´dech jednotek. Ota´zkou zu˚sta´va´, jak zvolit jednotlive´ koeficienty. Zpru˚meˇrova´nı´m rovnic (3.1) prˇes f a (ω + f ) a dosazenı´m do rovnice (3.2) obdrzˇ´ıme √ (3.3) d = xhd12 i + yhd22 i + zhd32 i, prˇicˇemzˇ ke ki , z= . (3.4) 2 2 Nevy´hoda te´to metody spocˇ´ıva´ v tom, zˇe prˇi volbeˇ x = y = z = 1 nemu˚zˇeme dostat kladne´ koeficienty ka , ke , ki . Proto musı´ by´t zvoleny jine´ hodnoty koeficientu˚ jako standardnı´ metrika. Beˇzˇneˇ pouzˇ´ıvany´mi hodnotami, ktere´ pouzˇil Zapalla` (1990), jsou ka = 5/4, ke = ki = 2. Tı´m pa´dem x = 9, y = 1, z = 1 a slozˇka ka tak dosta´va´ trojna´sobnou va´hu nezˇ slozˇky zby´vajı´cı´, cozˇ je pomeˇrneˇ rozumne´ vzhledem k tomu, zˇe tato komponenta je zcela neza´visla´ na nezna´my´ch u´hlech f a (ω + f ) (viz prvnı´ z rovnic (3.1)). Za prˇedpokladu 2 2 2 izotropnı´ho rozpadu rodiny, pro kterou ˇ uje vy´sˇe pouzˇita´ 1 i = hd2 i = hd3 i prˇecen p platı´ hd . metrika vza´jemne´ rychlosti faktorem 11/3 = 1.915. Jako kontrolu, zda je mozˇne´ tuto metriku pouzˇ´ıt, byla vyzkousˇena (prˇi identifikaci rodin) i metrika ka = 1/2, ke = 3/4, ki = 4, ktera´ je velice blı´zka´ k ka = 1/4, ke = 2/5, ki = 2, cozˇ je metrika odvozena´ z Gaussovy´ch rovnic, zpru˚meˇrova´na opeˇt prˇes u´hly f a (ω + f ) a prˇedpokla´da´ hd12 i = hd22 i. Obeˇ tyto metriky da´vajı´ podobne´ vy´sledky prˇi identifikaci rodin (Zapalla` 1990). x = 4ka + 2ke
3.2
,
y=
Doplneˇnı´ do 5D
Prˇi hleda´nı´ planetkovy´ch syste´mu˚, ktere´ jsou relativneˇ mlade´ (< 106 let) nereprezentujı´ vlastnı´ dra´hove´ elementy rea´lne´ dra´hy, proto je vhodneˇjsˇ´ı pouzˇ´ıt oskulacˇnı´ nebo strˇednı´ elementy. Prˇ´ı hleda´nı´ vza´jemny´ch rychlostı´ prˇi rozpadu materˇsky´ch teˇles d mu˚zˇeme na´sˇ popis rozsˇ´ırˇit o dalsˇ´ı dva dra´hove´ elementy a sice Ω a ϖ. Vy´sledna´ funkce pak mu˚zˇe vypadat na´sledovneˇ (Nesvorny´ & Vokrouhlicky´ 2006): 2 2 d δa = ka + ke (δ e)2 + ki (δ sin i)2 + kΩ (δ Ω)2 + kϖ (δ ϖ)2 , (3.5) na a kde koeficienty kΩ a kϖ jsou urcˇeny empiricky (typicky kΩ = kϖ = 10−6 − 10−4 ). Za povsˇimnutı´ take´ stojı´, zˇe mı´sto samotne´ inklinace i se cˇasto pouzˇ´ıva´ sin i. Pro lepsˇ´ı prˇedstavu je vhodneˇjsˇ´ı pomy´sˇlet na funkci d jako na funkci, ktera´ reprezentuje vzda´lenost dvou planetek v trˇ´ı nebo peˇti rozmeˇrne´m prostoru dra´hovy´ch elementu˚. Vzhledem k tomu, zˇe rychlost precese v u´hlech Ω i ϖ je v hlavnı´m pa´su neprˇ´ılisˇ odlisˇna´3 , lze vzne´st rozumny´ pozˇadavek, aby kΩ ' kϖ . 3 Za
1961)
prˇedpokladu linea´rnı´ poruchove´ teorie je rychlost precese pro Ω i ϖ shodna´ (Brouwer & Clemence
Kapitola 4 Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r Prˇi identifikaci a hleda´nı´ novy´ch planetkovy´ch rodin pomocı´ hierarchicke´ shlukovacı´ metody se uka´zalo, zˇe existuje cela´ rˇada dvojic planetek, ktere´ majı´ velice podobne´ dra´hy. Typicke´ vzda´lenosti d v rodina´ch (at’uzˇ ve trˇech nebo v peˇti rozmeˇrech) jsou desı´tky m·s−1 , prˇicˇemzˇ tyto pa´ry vykazujı´ vza´jemne´ vzda´lenosti v rˇa´dech jednotek m·s−1 nebo i me´neˇ. V oblastech hlavnı´ho pa´su s nizˇsˇ´ı hustotou planetek (prˇedevsˇ´ım mimo rodiny) mohou by´t vzda´lenosti drah detekovany´ch pa´ru˚ veˇtsˇ´ı nezˇ jednotky m·s−1 a to azˇ ∼ 36 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Prvnı´ ukazatel toho, zˇe blı´zky´ch pa´ru˚ je vı´ce, nezˇ kolik by jich mohlo vzniknout na´hodneˇ lze ilustrovat na´sledovneˇ. Pro kazˇdou planetku z databa´ze bychom si spocˇ´ıtali vzda´lenost d od jejı´ho nejblizˇsˇ´ıho souseda (v prostoru dra´hovy´ch elementu˚) a na´sledneˇ vynesli do grafu, prˇicˇemzˇ bychom na x-ove´ ose vynesli vzda´lenost d a na y-ove´ ose celkovy´ pocˇet planetek N(< d), ktere´ majı´ nejblizˇsˇ´ıho souseda ve vzda´lenosti mensˇ´ı nezˇ d. Takto to udeˇlali Vokrouhlicky´ & Nesvorny´ (2008), prˇicˇemzˇ pouzˇili oskulacˇnı´ dra´hove´ elementy te´meˇrˇ 370 000 planetek a ka = 5/4, ke = ki = 2, kΩ = kϖ = 10−5 . Vy´sledek je videˇt na grafu 4.1. Pro hodnoty d > 30 m·s−1 sleduje funkce N(< d) trend N(< d) ∝ d α , prˇicˇemzˇ α ≈ 4, 7. Pro na´hodne´ rozlozˇenı´ drah v peˇti rozmeˇrne´m prostoru se prˇedpokla´da´ α = 5. Rozdı´l mezi hodnotami α lze vysveˇtlit tı´m, zˇe koeficienty kx da´vajı´ ru˚zne´ va´hy ru˚zny´m dra´hovy´m elementu˚m. Pro d < 10 m·s−1 prˇevysˇuje napozorovany´ pocˇet teˇsny´ch drah prˇedpoklad o ∼ 60 dvojic. Jak sami autorˇi (Vokrouhlicky´ & Nesvorny´ 2008) vysveˇtlujı´, tak 15 dvojic je soucˇa´stı´ velice mlady´ch rodin, kde hustota drah v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ je pomeˇrneˇ vysoka´ a je pravdeˇpodobneˇjsˇ´ı nale´zt zde velice podobne´ obeˇzˇne´ dra´hy. Neˇktere´ z dvojic jsou soucˇa´stı´ rodin a nelze u nich dostatecˇneˇ prˇesveˇdcˇiveˇ vyloucˇit, zˇe vznikly na´hodou. Vy´sledkem takove´hoto pocˇa´tecˇnı´ho odhadu (Vokrouhlicky´ & Nesvorny´ 2008) je 22 planetkovy´ch dvojic, ktere´ nejsou soucˇa´stı´ zˇa´dne´ rodiny a jejich vznik nenı´ jasny´. Mozˇny´ch vysveˇtlenı´ navrhli neˇkolik, naprˇ´ıklad pa´r vznikl pu˚sobenı´m YORP efektu nebo je soucˇa´stı´ dosud neobjevene´ mlade´ rodiny. Take´ je mozˇne´, zˇe se jedna´ pouze o planetky, ktere´ majı´ shodou okolnostı´ te´meˇrˇ stejne´ dra´hy, ale nemajı´ spolecˇny´ pu˚vod. Statisticke´ vy´znamnosti identifikovany´ch pa´ru se budeme zaby´vat da´le.
– 16 –
Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r
17
Obra´zek 4.1: Graf distribucˇnı´ funkce planetkovy´ch dvojic jako funkce N(< d). Rea´lne´ hodnoty jsou body s oznacˇenı´m 1 (cˇerne´). Nejistoty bodu˚ pod d < 10 m s−1 jsou odhadnuty na za´kladeˇ nejistot urcˇenı´ jejich drah. Body s oznacˇenı´m 2 (sˇede´) reprezentujı´ 370 000 testovacı´ch drah v rozmezı´ 1,7 - 3,6 AU. Cˇerneˇ prolozˇena´ prˇ´ımka (nejlepsˇ´ı fit) testovacı´mi hodnotami odpovı´da´ za´vislosti N(< d) ∝ d 4,91 . Mezi mnozˇinami bodu˚ 1 a 2 je patrny´ rozdı´l pro d < 20 m s−1 .
4.1
Statisticka´ analy´za
´ kolem statisticke´ analy´zy, v tomto konkre´tnı´m prˇ´ıpadeˇ, je odhadnout s jakou pravdeˇU podobnostı´ mohl vzniknout konkre´tnı´ planetkovy´ pa´r pouhou na´hodou. Zpu˚sobu˚, jak lze takove´ho odhadu dosa´hnout je spousta, zde se zameˇrˇ´ıme pouze na vy´znamne´ metody, ktere´ pouzˇili Vokrouhlicky´ & Nesvorny´ (2008) a Pravec & Vokrouhlicky´ (2009).
4.1.1
Simulace na´hodne´ho rozdeˇlenı´ drah
Jednou z metod je na´hodne´ vygenerova´nı´ si vlastnı´ch drah v prostoru dra´hovy´ch elementu˚. V principu se jedna´ o velice jednoduchou metodu - vytvorˇ´ıme si vlastnı´ (umeˇlou) oblast drah (naprˇ: hlavnı´ pa´s) s na´hodny´mi dra´hami a v nı´ hleda´me vznikle´ pa´ry. Da´le porovna´me pocˇet vznikly´ch blı´zky´ch dvojic s teˇmi, ktere´ jsme napozorovali z rea´lny´ch dat. Samozrˇejmeˇ je nutne´ zachovat velikost zkoumane´ oblasti a pocˇet planetek v te´to oblasti. Pomeˇrneˇ komplikovanou za´lezˇitostı´ je samotna´ hustota drah v prostoru dra´hovy´ch elementu˚, ktera´ rozhodneˇ nenı´ konstantnı´. Prˇ´ıkladem mohou by´t Kirkwoodovy mezery, cozˇ jsou pro planetky velice nestabilnı´ oblasti hlavnı´ho pa´su vznikle´ rezonancemi s Jupiterem, nebo samotne´ rodiny, kde mu˚zˇe by´t hustota drah podstatneˇ veˇtsˇ´ı nezˇ je tomu v jejich okolı´. Proto je potrˇeba vzı´t tyto zmeˇny hustoty drah v potaz prˇi generova´nı´ drah umeˇly´ch,
Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r
18
tedy pseudona´hodny´ch. Drobnou neprˇ´ıjemnostı´ je take´ fakt, zˇe pocˇ´ıtacˇe nejsou schopne´ vygenerovat zcela na´hodna´ cˇ´ısla a tak nebude rozmı´steˇnı´ drah nikdy zcela na´hodne´. To lze pomeˇrneˇ jednodusˇe vyrˇesˇit tı´m, zˇe si necha´me vygenerovat na´sˇ soubor drah vı´cekra´t a/nebo pouzˇijeme ru˚zne´ algoritmy generujı´cı´ „na´hodna´“ cˇ´ısla. Tuto metodu (mimo jine´) pouzˇili Vokrouhlicky´ & Nesvorny´ (2008) a dostali pomeˇrneˇ jasne´ vy´sledky. Dle ocˇeka´va´nı´ sleduje pocˇet dvojic od sebe me´neˇ vzda´leny´ch nezˇ d trend N(< d) ∝ d 5 (viz graf 4.1). Kdyby skutecˇneˇ platilo na´hodne´ rozdeˇlenı´ drah, pak by se v testovane´m vzorku 370 000 planetek vytvorˇil v pru˚meˇru jeden pa´r se vzda´lenostı´ d ≈ 10 m·s−1 . Jelikozˇ takovy´chto pa´ru˚ nalezli 60, je pravdeˇpodobnost na´hodne´ho vzniku jednoho vybrane´ho pa´ru je prˇiblizˇneˇ 1,7 %. Tato pravdeˇpodobnost strmeˇ klesa´ pro mensˇ´ı hodnoty d, naprˇ´ıklad pro d < 4, 5 m·s−1 je pravdeˇpodobnost na´hodne´ho vzniku ≈ 0, 2%.
4.1.2
Pravdeˇpodobnost vy´skytu teˇsny´ch drah
Druha´ metoda pouzˇita´ Vokrouhlicky´m & Nesvorny´m (2008) spocˇ´ıva´ v hleda´nı´ pravdeˇpodobnosti vy´skytu dostatecˇneˇ podobny´ch drah v peˇti-rozmeˇrne´m hyperkva´dru o objemu V = d 5 , kde d je da´no konkre´tnı´ dvojicı´ planetek (viz rovnice (3.5)). Pocˇet drah ν vyskytujı´cı´ se v objevu V je da´n jednodusˇe vztahem ν = ηV,
(4.1)
prˇicˇemzˇ η = η(a, e, i, Ω, ϖ) je loka´lnı´ hustota drah v dane´m okolı´. Pravdeˇpodobnost pn (d), zˇe nalezneme n drah v hyperkva´dru o objemu d 5 je da´na Poissonovy´m rozdeˇlenı´m pravdeˇpodobnosti νn pn (d) = e−ν , (4.2) n! kde v nasˇem prˇ´ıpadeˇ n = 2. Abychom se neomezovali pouze na konkre´tnı´ pomeˇr jednotlivy´ch stran hyperkva´dru, mu˚zˇeme zave´st pravdeˇpodobnost Pn (d), ktera´ bude vyjadrˇovat pravdeˇpodobnost nalezenı´ n drah v jake´koliv boxu o objemu V . Tuto pravdeˇpodobnost urcˇ´ıme jako soucˇet pravdeˇpodobnostı´ pn (d) prˇes vsˇechny mozˇne´ hyperkva´dry M. Vzhledem k prakticˇnosti je suma prˇes M nahrazena peˇti-rozmeˇrny´m integra´lem na´sledovneˇ V n−1 Pn (d) = ∑ pn (d) = n! M
Z
η n e−ν dV.
(4.3)
Jelikozˇ ν typicky naby´va´ nı´zky´ch hodnot, lze prˇiblizˇneˇ prˇedpokla´dat, zˇe e−ν ≈ 1 a pravou stranu prˇedchozı´ rovnice lze zjednodusˇit do tvaru Pn (d) ≈
n hη n i Vtot , n! M n−1
(4.4)
prˇicˇemzˇ hη n i je strˇednı´ hodnota η n hlavnı´ho pa´su v peˇti-rozmeˇrne´m prostoru dra´hovy´ch elementu˚, Vtot je celkovy´ objem hlavnı´ho pa´su a M = Vtot /V . Vzhledem k tomu, zˇe nelze dost dobrˇe prˇedpokla´dat konstantnı´ hustotu drah naprˇ´ıcˇ cely´m hlavnı´m pa´sem planetek, bylo nutno vzı´t do u´vahy nerovnomeˇrnost hustoty zpu˚sobenou zna´my´mi rodinami. Vzhledem k tomu, zˇe v rodina´ch je rozdeˇlenı´ Ω a ϖ te´meˇrˇ uniformnı´ (η 6= f (Ω, ϖ)), lze popsat funkci η cˇisteˇ jako η = η(a, e, i). Samotny´ pru˚beˇh hustoty η(a, e, i) byl zjisˇteˇn numericky
Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r
19
vzorkova´nı´m (vyhlazova´nı´m) po urcˇity´ch intervalech dsmooth . Prakticky lze vzorkovacı´ frekvenci (resp. velikost jednotlive´ho kroku˚) ∆a urcˇit jako ∆a =
dsmooth √ , n ka
(4.5)
kde dsmooth je propojeno s ∆a rovnicı´ (3.5). Pouzˇitı´m te´to metody bylo zjisˇteˇno, zˇe prˇi vzorkova´nı´ ∆a = 0, 1 AU je pravdeˇpodobnost nalezenı´ dvou drah ve vzda´lenosti maxima´lneˇ 5 m·s−1 P2 (5) ≈ 1% a prˇi pouzˇitı´ jemneˇjsˇ´ıho vzorkova´nı´ ∆a = 0, 01 AU je P2 (5) ≈ 3%. Je videˇt, zˇe prˇi zjemneˇnı´ vzorkova´nı´ 10-kra´t dojde k na´ru˚stu pravdeˇpodobnosti 3-kra´t (alesponˇ tedy pro prˇ´ıpad P2 (5)), tı´m pa´dem lze prˇedpokla´dat, zˇe nejpravdeˇpodobneˇjsˇ´ı vznik na´hodne´ho pa´ru by meˇl by´t ve velmi husty´ch rodina´ch. I kdyzˇ je tato pravdeˇpodobnost sta´le velice mala´ (P2 (5) ≈ 3%), je prozatı´m rozumne´ vyhnout se hleda´nı´ planetkovy´ch pa´ru uvnitrˇ teˇchto syste´mu˚.
4.1.3
Studium loka´lnı´ hustoty drah kolem pa´ru
Trˇetı´ mozˇnostı´, kterou pouzˇili Pravec & Vorkouhlicky´ (2009), jak odhadnout pravdeˇpodobnost vy´skytu blı´zky´ch drah je metoda prˇedpokla´dajı´cı´ uniformnı´ rozlozˇenı´ drah ve fixnı´ oblasti kolem studovane´ho pa´ru. Hlavnı´m rozdı´lem je zjisˇt’ova´nı´ a testova´nı´ η, cozˇ je kriticka´ velicˇina pro dalsˇ´ı odhady. Metoda spocˇ´ıva´ ve vytvorˇenı´ trˇ´ı ru˚zneˇ velky´ch hyperkva´dru˚ kolem studovane´ho pa´ru, prˇicˇemzˇ nejveˇtsˇ´ı z nich ma´ rozmeˇry da´ny na´sledujı´cı´mi vztahy s s 10−5 10−5 . . a∆Ω = 0, 0178a , ∆e = ∆Ω = 0, 014, ∆a = ka ke s ∆ sin i =
10−5 . ∆Ω = 0, 014 ki
,
∆Ω = ∆ϖ = 2π.
(4.6)
Jelikozˇ se opeˇt neprˇedpokla´da´ zˇa´dna´ vy´znamna´ za´vislost η na u´hlech Ω a ϖ, jsou velikosti stran zvoleny v cele´m jejich mozˇne´m rozsahu. Zbyle´ dva boxy jsou mensˇ´ı, prˇicˇemzˇ strˇednı´ box ma´ polovicˇnı´ velikost kazˇde´ strany velke´ho boxu a maly´ box ma´ cˇtvrtinovou velikost kazˇde´ strany velke´ho boxu. Vsˇechny trˇi boxy jsou centrova´ny na zkoupany´ pa´r. Logicky dalsˇ´ım krokem je zjisˇteˇnı´ pocˇtu drah, ktere´ se vyskytujı´ v kazˇde´m boxu. Na rozdı´l od prˇedchozı´ metody pouzˇite´ Vokrouhlicky´m & Nesvorny´m (2008) na´s zajı´majı´ pouze planetky, ktere´ majı´ absolutnı´ magnitudu H < H2 + 0, 5, kde H2 je absolutnı´ magnituda slabeˇji svı´tı´cı´ planetky z pa´ru a prˇicˇtena´ konstanta 0, 5 je zvolena jako typicka´ nejistota prˇi urcˇova´nı´ absolutnı´ magnitudy. Tato doplnˇujı´cı´ podmı´nka je prˇida´na, protozˇe pouze planetky stejne´ nebo veˇtsˇ´ı velikosti (jasnosti) jsou vy´znamne´ pro dalsˇ´ı statisticke´ testy. Otestova´nı´, zda je prˇedpoklad uniformnı´ho rozdeˇlenı´ drah v nejveˇtsˇ´ım boxu splneˇn, je provedeno pomocı´ boxu˚ mensˇ´ıch a to na´sledovneˇ: spocˇ´ıtejme vsˇechny dra´hy ve velke´m boxu N1 (splnˇujı´cı´ H < H2 + 0, 5) a vypocˇteˇme z nich hustotu drah (sta´le jsme v peˇtirozmeˇrne´m prostoru dra´hovy´ch elementu˚) η = N1 /V1 , kde V1 je objem nejveˇtsˇ´ıho boxu. Na za´kladeˇ takto zı´skane´ hustoty si vypocˇteˇme pravdeˇpodobnost Pb , zˇe v mensˇ´ıch boxech nalezneme alesponˇ Nb drah, kde index b = 1/2 pro box s polovicˇnı´mi de´lkami stran a
Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r
20
b = 1/4 pro box se cˇtvrtinovy´mi de´lkami stran. Tato pravdeˇpodobnost je da´na binomicky´m rozdeˇlenı´m na´sledovneˇ (Nb −2)−1
Pb = 1 −
N1 − 2 i pV (1 − pV )N1 −2−i , i
∑
i=0
(4.7)
prˇicˇemzˇ pV je pomeˇr objemu˚ mensˇ´ıch dvou boxu˚ vzhledem k velke´mu, tedy pV = b5 (pV = 1/32 pro strˇednı´ box a pV = 1/1024 pro maly´ box). Od velicˇin Nb a N1 jsou odecˇteny dra´hy pa´ru˚, protozˇe na´s zajı´ma´ pravdeˇpodobnost vy´skytu minima´lnı´ho pocˇtu drah v okolı´ pa´ru, ne samotna´ pravdeˇpodobnost vy´skytu pa´ru. Jestlizˇe je tato pravdeˇpodobnost mala´, nesplnˇuje okolı´ pa´ru prˇedpoklad uniformnı´ho rozdeˇlenı´ drah a pa´r je vyrˇazen z dalsˇ´ıch testu˚. Pro pa´ry, ktere´ prosˇly testem uniformity jejich okolı´, mu˚zˇeme opeˇt odhadnout pravdeˇpodobnost vy´skytu dvou blı´zky´ch drah prˇi urcˇite´ hustoteˇ η. Propojenı´m rovnic (4.1) a (4.2) s prˇedpokladem, zˇe ma´me M boxu˚ o stejne´m objemu V , mu˚zˇeme vypocˇ´ıtat prˇedpokla´dany´ pocˇet pa´ru˚ v prostoru o objemu V je P2 (V ) = M p2 (V ) = M
ν 2 −ν e , 2
(4.8)
cozˇ je vhodne´ z prakticky´ch du˚vodu˚ upravit, jelikozˇ M = N/ν, kde N je celkovy´ pocˇet drah v cele´m objemu vsˇech M boxu˚. Dosazenı´m obdrzˇ´ıme P2 (V ) =
Nν −ν e . 2
(4.9)
Uvazˇujeme-li peˇti-dimenziona´lnı´ hyperkouli o objemu V , pak jejı´ polomeˇr d je d=
8π 2 15V
− 15 ,
(4.10)
pak mu˚zˇeme pro konkre´tnı´ objem V a hustotu η zave´st charakteristickou vzda´lenost mezi objekty R0 jako 2 − 15 8π η . (4.11) R0 = 15 Vyja´drˇenı´m η a V z prˇedcha´zejı´cı´ch dvou rovnic a dosazenı´m do rovnice (4.1), dostaneme ν = ηV =
d R0
5 ,
(4.12)
cozˇ v kombinaci s rovnicı´ (4.9) vede ke vztahu N P2 (V ) = P2 (d) = 2
d R0
5
5 − Rd
e
0
.
(4.13)
Pomocı´ te´to rovnice mu˚zˇeme prˇ´ımo zjistit pocˇet pa´ru, ktery´ ocˇeka´va´me v dane´m konkre´tnı´m prˇ´ıpadeˇ.
Kapitola 4. Identifikace kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r
21
Prˇi pouzˇitı´ te´to metody na vzorek 342 444 planetek (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009) byly dosazˇeny na´sledujı´cı´ vy´sledky. Z pu˚vodnı´ho pocˇtu 558 dvojic planetek jich bylo 281 vyrˇazeno, jelikozˇ se vyskytovaly v neˇktere´ ze zna´my´ch rodin. Dalsˇ´ıch 62 dvojic bylo vyrˇazeno, jelikozˇ neprosˇly testem uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah v jejich okolı´. Meznı´ hodnoty pro P1/2 byly 0,01 pro kandida´ty s d < 10 m·s−1 a 0,05 pro kandida´ty s d ≥ 10 m·s−1 . Nutno podotknout, zˇe jen protozˇe neˇktera´ dvojice planetek neprosˇla neˇktery´m z testu˚, rozhodneˇ neznamena´, zˇe se nejedna´ o skutecˇny´ pa´r (vznikly´ YORP efektem). Tato metoda jen nenı´ schopna´ takove´to pa´ry odhalit.
Kapitola 5 Prakticka´ cˇa´st Jednı´m ze za´sadnı´ch prˇedpokladu˚ metody identifikace planetkovy´ch pa´ru˚ pouzˇite´ Pravcem & Vokrouhlicky´m (2009) je loka´lneˇ uniformnı´ rozlozˇenı´ drah v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ kolem studovane´ho pa´ru. My´m u´kolem je oveˇrˇit kde a do jake´ mı´ry je tento prˇedpoklad splneˇn a jak je mozˇne´ pu˚vodnı´ metodu upravit. Nakonec se jako nejrozumneˇjsˇ´ı postup uka´zalo zamı´tnutı´ prˇedpokladu uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah ve studovane´m boxu a jeho nahrazenı´ linea´rnı´ za´vislostı´ hustoty planetek v okolı´ pa´ru˚ (gradient hustoty). Podrobny´ postup i s vy´sledky jsou rozebra´ny v te´to kapitole.
5.1
Pouzˇite´ databa´ze
Ke vsˇem vy´pocˇtu˚m zahrnujı´cı´ strˇednı´ dra´hove´ elementy planetek a jejich jasnosti jsem pouzˇil databa´zi ocˇ´ıslovany´ch planetek1 Milani & Knezˇevi´c (kveˇten 1997), verze 8.3.1. Tento seznam jsem da´le rozsˇ´ırˇil o planetky, jejichzˇ dra´hy byly vypocˇteny z vı´ce opozic, ale zatı´m nedostaly sve´ fina´lnı´ oznacˇenı´. Jedna´ se opeˇt o databa´zi vytvorˇenou Milani & Knezˇevi´c (kveˇten 1997), verze 8.3.1. Dohromady tyto databa´ze obsahujı´ 503 373 planetek, prˇicˇemzˇ 397 313 jich je ocˇ´ıslovany´ch a 106 060 jich je multiopozicˇnı´ch. Abych mohl vyrˇadit kandida´ty na planetkove´ pa´ry, kterˇ´ı jsou situova´ny v neˇktere´ ze zna´my´ch rodin, pouzˇil jsem katalog rodin vytvorˇeny´ Nesvorny´m (2012) Nesvorny HCM Asteroid Families V2.0. Tento katalog obsahuje 64 rodin, ktere´ celkem evidujı´ 137 620 cˇlenu˚. Samotny´ seznam kandida´tu˚ jsem obdrzˇel od vedoucı´ho te´to pra´ce Petra Pravce, prˇicˇemzˇ se jedna´ o aktualizovany´ seznam z cˇla´nku Pravec & Vokrouhlicky´ (2009). Prˇi pouzˇitı´ hranicˇnı´ pravdeˇpodobnosti vy´skytu dvou konkre´tnı´ch blı´zky´ch drah (pro zpu˚sob urcˇenı´ viz Pravec & Vokrouhlicky´ 2009) P2 /N p = 0, 05 jsem zı´skal seznam 95 kandida´tu˚. Jelikozˇ pu˚vodnı´ metoda nenı´ schopna spolehliveˇ detekovat pa´ry planetek v neˇktere´ z rodin, vyvaroval jsem se teˇmto oblastem i v te´to pra´ci. Prˇi testova´nı´, zda se neˇktera´ planetka z pa´ru nacha´zı´ v neˇktere´ z evidovany´ch rodin, neprosˇlo 38 dvojic kandida´tu˚. U peˇti dvojic se vzˇdy jedna planetka nenacha´zela v databa´zi2 , ale vhledem k tomu, zˇe lze prˇedpokla´dat velice blı´zke´ dra´hy, prˇedpokla´dal jsem identickou dra´hu, jako ma´ druha´ 1 Planetka 2 jedna ´
dosta´va´ sve´ definitivnı´ oznacˇenı´ (cˇ´ıslo) azˇ pote´, co je jejı´ dra´ha zna´ma s vysokou prˇesnostı´. se o planetky 2008FF88, 2001UU227, 2005QG179, 2006BT227, 2006XY31
– 22 –
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
23
planetka z dvojice. Jasnost planetky byla dohleda´na z jiny´ch zdroju˚. Tı´m pa´dem zu˚stalo 57 dvojic planetek, ktere´ byly podrobeny dalsˇ´ım testu˚m.
5.2
Popis hustoty pozadı´
U dvojic planetek, ktere´ prosˇly prˇedchozı´m vy´beˇrem jsem popsal gradient hustoty drah ve trˇech slozˇka´ch (a, e, i) peˇti-rozmeˇrne´ho prostoru strˇednı´ch dra´hovy´ch elementu˚. Jelikozˇ docha´zı´ pomeˇrneˇ k rychle´mu rozmaza´nı´ elementu˚ Ω a ϖ, je velikost stran kva´dru konstantnı´ a sice ∆Ω = ∆ϖ = 2π. Kolem kazˇde´ dvojice planetek jsem vytvorˇil kva´dr centrovany´ na zkoumany´ pa´r, prˇicˇemzˇ pomeˇr stran ∆a, ∆e, ∆i pro dane´ dstrana je urcˇen z rovnice (3.5) na´sledovneˇ dstrana dstrana dstrana , ∆e = √ , ∆i = √ . (5.1) ∆a = √ n ka na ke na ki Velikosti stran (hodnota dstrana ) jsou zvoleny empiricky a to tak, aby kva´dr obsahoval minima´lneˇ 160 planetek a za´rovenˇ byl dostatecˇneˇ maly´ na to, aby se v neˇm mohl prˇedpokla´dat linea´rnı´ gradient hustoty drah. Pouzˇita byla hodnota dstrana = 700 m·s−1 (1,75x veˇtsˇ´ı nezˇ pouzˇili Pravec a Vokrouhlicky´ 2009). Tı´mto testem neprosˇlo 19 dvojic (v okolı´ jejich drah se nacha´zı´ me´neˇ nezˇ 160 podobny´ch drah). Prˇi vytva´rˇenı´ takove´hoto kva´dru mu˚zˇe nastat proble´m u pa´ru˚ s velice nı´zkou excentricitou nebo inklinacı´ a sice, zˇe kva´dr bude zasahovat do za´porny´ch hodnot neˇktere´ho z dra´hovy´ch elementu˚. Toto nastalo ve
0.35
Evidovaní v rodinách
Singularita
25
0.30
Málo drah v boxu
Zbylí kandidáti
20
0.25 15
e
i [°]
0.20 0.15
10
0.10 5
0.05 0.00 1.5
2.0
2.5 3.0 a [AU]
3.5
4.0
0 1.5
2.0
2.5 3.0 a [AU]
3.5
4.0
Obra´zek 5.1: Uka´zka dra´hovy´ch elementu˚ dvojic, ktere´ neprosˇly neˇktery´m z testu˚ a planetek, ktere´ testy prosˇly. Cˇerveneˇ je vyneseno 38 planetek, ktere´ jsou zaevidovane´ v neˇktere´ z rodin, oranzˇoveˇ jsou vyznacˇene´ 2 planetky u nichzˇ sestavovany´ box zasahuje do za´porny´ch hodnot inklinace a zeleneˇ je naznacˇeno 19 planetek, ktere´ ve sve´m okolı´ nemajı´ dostatecˇny´ pocˇet porovnatelny´ch sousedu˚ (< 160). Cˇerneˇ je pak vyznacˇeno 36 planetek, ktere´ prosˇly vsˇemi teˇmito testy. Pozn.: Z kazˇde´ dvojice je vzˇdy vynesen do grafu˚ pouze jeden cˇlen.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
24
Planetková dvojice (a0 ,e0 ,i0 )
i0+∆2i
i0
a0 −∆2a
e −∆e ∆a 0 2
a0
e0
i0−∆2i e0 + ∆2e
a0 + 2
Obra´zek 5.2: Na´cˇrt rozcˇleneˇnı´ velke´ho kva´dru na osm mensˇ´ıch. Samotny´ pa´r nebyl zapocˇ´ıta´m v zˇa´dne´m. dvou prˇ´ıpadech, kdy box zasahoval do za´porne´ inklinace. Kandida´ty, kolem ktery´ch nesˇel vytvorˇit takovy´to kva´dr (bez zasahova´nı´ do za´porny´ch hodnot), jsem z dalsˇ´ıho zkouma´nı´ vyrˇadil. Nakonec tedy z pu˚vodnı´ho seznamu 95 dvojic jich zbylo 36. Dalsˇ´ım krokem bylo rozdeˇlenı´ velke´ho kva´dru na osm mensˇ´ıch, stejneˇ velky´ch kva´drˇ´ıku˚ (viz obra´zek 5.2). Kazˇdy´ z teˇchto kva´drˇ´ıku˚ meˇl polovicˇnı´ velikost stran v a, e, i vzhledem k velke´mu kva´dru, tudı´zˇ osminovy´ objem. Velikost stran v Ω a ϖ zu˚stala stejna´. Pro kazˇdy´ z osmi mensˇ´ıch boxu˚ jsem urcˇil pocˇet planetek Nb , ktere´ do neˇj svou dra´hou spadajı´ a na´sledneˇ jsem vypocˇ´ıtal hustotu drah ηm jako ηm =
Nb , Vb
(5.2)
prˇicˇemzˇ Vb je objem boxu v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ s jednotkou [m5 ·s−5 ] a vypocˇteme ho na´sledovneˇ Vb = d 5 =
p ∆a ka ke ki kΩ kϖ (na)5 ∆e ∆i ∆Ω ∆ϖ. a
(5.3)
Takto zı´ska´me 8 hodnot hustoty pro velky´ kva´dr v ru˚zny´ch mı´stech. Pro kazˇdy´ box mu˚zˇeme napsat gradient hustoty ηm ηm (a, e, i) = η0 + A(a − a0 ) + B(e − e0 ) +C(i − i0 ),
(5.4)
prˇicˇemzˇ a0 , e0 , i0 oznacˇujı´ strˇed velke´ho boxu (jsou to dra´hove´ elementy studovane´ho pa´ru), a, e, i jsou promeˇnne´ oznacˇujı´cı´ strˇed maly´ch boxu˚ a koeficienty η0 , A, B,C jsou nezna´me´
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
Porovnání η0 η0 Pravec
Vypo tené η0
η0 ·1012 [m−5 ·s5 ]
4.5 4.0 3.5 3.0 2.5 2.0 1.5 1.0 0.5 0.0
25
0
5
10
15
20
25
30
35
25
30
35
Rozdíl v procentech
50 40
Rozdíl [%]
30 20 10 0 10 20 30 0
5
10
15
20
vlastní ozna ení páru
Obra´zek 5.3: Porovna´nı´ zı´skany´ch hodnot koeficientu η0 minimalizacı´ funkce (5.5) s hodnotami zı´skany´mi za prˇedpokladu uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah v cele´m boxu (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). konstanty. Takto dostaneme 8 rovnic pro okolı´ kazˇde´ho studovane´ho pa´ru, prˇicˇemzˇ ma´me 4 nezna´me´ konstanty. Ty jsem na´sledneˇ vypocˇetl minimalizacı´ vy´razu 8
∑
η j − ηmodel
2
.
(5.5)
j=1
Podrobneˇjsˇ´ı popis metody nejmensˇ´ıch cˇtvercu˚ viz naprˇ. Mikula´sˇek & Zejda U´vod do studia promeˇnny´ch hveˇzd [str. 77 - 93]. Takto dostaneme sadu koeficientu˚ (vcˇetneˇ odhadu jejich nejistot), pomocı´ ktere´ mu˚zˇeme prˇesneˇji popsat loka´lnı´ hustotu drah kolem studovane´ho pa´ru. Porovna´nı´m vypocˇteny´ch hodnot η0 s hodnotami zı´skany´mi prˇedpokladem uniformity (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009) zjistı´me, zˇe prˇiblizˇneˇ v polovineˇ prˇ´ıpadu˚ jsou vy´sledky te´meˇrˇ shodne´ (lisˇ´ı se v rˇa´dech jednotek procent). Ve veˇtsˇineˇ zbyly´ch prˇ´ıpadu˚ je relativnı´ odchylka do 30%, v jednom prˇ´ıpadeˇ prˇiblizˇneˇ 45%. Aplikacı´ vy´sˇe popsane´ho postupu na vsˇechny kandida´ty obdrzˇ´ıme jednotlive´ sady koeficientu˚, ktere´ mu˚zˇeme mezi
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st 1σ
50
2σ
26 5σ
3σ
Vá ený pr.
30
2σ
3σ
4σ
5σ
6σ
0.0
0.5
1.0
Vá ený pr.
30
20
20
10
10
0
10
0
10
20 30
1σ
40
Koeficient A ·1012 [m−6 · s5 ]
Koeficient A ·1012 [m−6 · s5 ]
40
50
20
80
60
40
20
0
20
40
Koeficient B ·1012 [m−5 · s5 ]
60
80
(a) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ A a B. 1σ
2.0
2σ
4σ
3σ
6σ
30 2.0
1.5
1.0
0.5
Koeficient C ·1012 [m−5 · s5 ]
1.5
2.0
(b) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ A a C. Vá ený pr.
Koeficient C ·1012 [m−5 · s5 ]
1.5 1.0
0.5
0.0 0.5
1.0 1.5 2.0
80
60
40
20
0
20
40
Koeficient B ·1012 [m−5 · s5 ]
60
80
(c) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ C a B.
Obra´zek 5.4: Na grafech (a), (b), (c) jsou vynesene´ koeficienty A, B, C ve vza´jemny´ch za´vislostech. Koeficienty (tedy i jejich strˇenı´ hodnota) se hromadı´ kolem nuly, cozˇ bychom take´ ocˇeka´vali. Vyskytujı´ se zde vsˇak i znacˇneˇ odlehle´ body. Cˇa´rkovaneˇ jsou vyznacˇene´ na´sobky smeˇrodatne´ odchylky (σ ) pocˇ´ıtane´ pro A, B, C zvla´sˇt’. sebou porovna´vat a da´le je zkoumat. Pro jednotlive´ koeficienty ze vsˇech sad vy´pocˇtu˚ jsem urcˇil jejich strˇednı´ hodnotu (jako va´zˇeny´ pru˚meˇr) a jejich rozptyl. Zobrazı´me-li si postupneˇ za´vislosti koeficientu˚ A − B, A −C, B −C, zjistı´me, zˇe veˇtsˇina bodu˚ se na´m hromadı´ kolem nuly, cozˇ bychom take´ ocˇeka´vali. Vyskytujı´ se zde i body, ktere´ jsou velmi odlehle´ (i prˇes hranici 5σ ). Nejodlehlejsˇ´ı body jsou podrobeny dalsˇ´ı kontrole. Dalsˇ´ı mozˇny´m prozkouma´nı´m zı´skany´ch koeficientu˚ je jejich porovna´nı´ s norma´lnı´m
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
27
Koeficient B
35
35
30
30
Po et koef. < koef. / σ
Po et koef. < koef. / σ
Koeficient A
25 20 15 10
Gaussovo rozlo ení µ=-0.804 σ=3.39 Vypo tené hodnoty Vá ený pr.
5 0
6
4
2
0
2
koeficient / σ
4
6
25 20 15 10
Gaussovo rozlo ení µ=2.546 σ=8.92 Vypo tené hodnoty Vá ený pr.
5
8
(a) Distribucˇnı´ funkce koeficientu A.
0
4
3
2
1
0
1
koeficient / σ
2
3
4
5
(b) Distribucˇnı´ funkce koeficientu B.
Koeficient C
35
Po et koef. < koef. / σ
30 25 20 15 10
Gaussovo rozlo ení µ=0.020 σ=0.12 Vypo tené hodnoty Vá ený pr.
5 0
8
6
4
2
0
2
koeficient / σ
4
6
8
(c) Distribucˇnı´ funkce koeficientu C.
Obra´zek 5.5: Na jednotlivy´ch grafech je videˇt porovna´nı´ distribucˇnı´ funkce koeficientu˚ s distribucˇnı´ funkcı´ norma´lnı´ho rozdeˇlenı´. Prˇedevsˇ´ım u koeficientu A je videˇt mı´rny´ nedostatek oblastı´ s nı´zky´mi kladny´mi hodnotami koeficientu (do 3σ ). (Gaussovy´m) rozlozˇenı´m. Jelikozˇ je k dispozici pomeˇrneˇ ma´lo zı´skany´ch hodnot (36), provedl jsem porovna´nı´ pomocı´ distribucˇnı´ funkce, prˇicˇemzˇ jsem na osu x vynesl hodnoty jednotlivy´ch koeficientu˚ podeˇlenou jejich smeˇrodatnou odchylkou a na osu y jsem vynesl pocˇet koeficientu˚, ktere´ majı´ hodnotu (po vydeˇlenı´ σ ) mensˇ´ı nebo rovnou hodnoteˇ na ose x.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
28
¯ B, ¯ va´zˇeny´m pru˚meˇrem a jejich smeˇro¯ C) Tabulka 5.1: Vypocˇ´ıtane´ strˇednı´ hodnoty (η¯0 , A, datne´ odchylky. η¯0 [m−5 ·s5 ]
A¯ [m−6 ·s5 ]
B¯ [m−5 ·s5 ]
C¯ [m−5 ·s5 ]
(0, 63 ± 0, 47) · 1012
(−1, 6 ± 6, 8) · 1012
(5, 1 ± 17, 8) · 1012
(0, 04 ± 0, 25) · 1012
5.3
Odlehle´ koeficienty
Vzhledem k tomu, zˇe se ve vy´sledcı´ch objevujı´ koeficienty, ktere´ se nacha´zı´ v oblasti za hranicı´ 3σ (ve dvou prˇ´ıpadech i mimo 5σ ), zameˇrˇil jsem se detailneˇji na tyto planetky, celkem se jedna´ o deset dvojic. Vysveˇtlenı´m mu˚zˇe by´t, zˇe acˇkoliv ani jeden cˇlen z dvojice nepatrˇ´ı do zˇa´dne´ rodiny, dvojice se nacha´zı´ velice blı´zko k neˇktere´ z rodin a box vytvorˇeny´ kolem nı´ jizˇ do rodiny zasahuje. Proto jsem provedl dalsˇ´ı test, ktery´ toto kontroluje a pro porovna´nı´ jsem znovu vypocˇetl koeficienty (η0 , A, B,C), ale z boxu jsem postupneˇ vyloucˇil vsˇechny cˇleny rodin a sledoval jsem, jak se koeficienty zmeˇnily. Dalsˇ´ım mozˇny´m vysveˇtlenı´m mu˚zˇe by´t fakt, zˇe box zasahuje do neˇktere´ z oblastı´, kde se vyskytuje neˇktera´ z rezonancı´, naprˇ: Kirkwoodovy mezery. Vy´sledky pro jednotlive´ dvojice jsou uvedeny nı´zˇe.
Planetky 69298 a 2012FF11 Planetky 69298 a 2012FF11 jsou umı´steˇne´ na draha´ch se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 38 AU, e ≈ 0, 11, i ≈ 3, 34◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 13,02 ± 0,01 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho kva´dru . . . vytvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 074 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnota koeficientu B z rovnice (5.4) je B = (59, 14, 37 ± 5, 2) · 1012 [m−5 ·s5 ], cozˇ se vy´znamneˇ lisˇ´ı od nuly a od va´zˇene´ho pru˚meˇru vsˇech 36 zı´skany´ch sad koeficientu˚ o 3, 03σ . Prˇi testu na vy´skyt cˇlenu˚ rodin v kva´dru se uka´zalo, zˇe z celkove´ho pocˇtu 740 planetek, jich 174 spada´ do rodin Nysa a Polana, 38 do rodiny Flora a 23 do rodiny Clarissa (viz obra´zek 5.6). Prˇedevsˇ´ım rodiny Nysa a Polana znacˇneˇ zveˇtsˇujı´ gradient hustoty drah v excentriciteˇ a cˇa´stecˇneˇ take´ v inklinaci (viz tabulka 5.2). Na druhou stranu prˇ´ıtomnost rodin Flora a Clarissa nijak vy´znamneˇ hodnoty koeficientu˚ neovlivnˇujı´ (rodina Flora mı´rneˇ ovlivnˇuje C). Pro jednoduchost vzˇdy porovna´va´m hodnoty prˇepocˇteny´ch koeficientu vu˚cˇi na´sobku˚m pu˚vodnı´ smeˇrodatne´ odchylky tj. z 36 sad se zapocˇtenı´m vsˇech rodin (viz tabulka 5.1).
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
29
Tabulka 5.2: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 69298 a 2012FF11.
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodin Nysa a Polana Bez rodiny Flora Bez rodiny Clarissa Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,675 ± 0,032 1,281 ± 0,035 1,589 ± 0,033 1,623 ± 0,05 1,143 ± 0,035
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 0,73 ± 1,72 (0,34 σ ) 2,44 ± 1,87 (0,6 σ ) 2,44 ± 1,78 (0,6 σ ) -2,07 ± 2,72 (-0,07 σ ) 1,34 ± 1,9 (0,43 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 59,14 ± 5,2 (3,03 σ ) 13,31 ± 5,67 (0,46 σ ) 56,92 ± 5,39 (2,91 σ ) 56,55 ± 8,22 (2,88 σ ) 8,5 ± 5,76 (0,19 σ )
Planetky 69298 a 2012FF11
ádná rodina
Rodina Nysa a Polana
0.120
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,065 ± 0,09 (0,1 σ ) 0,31 ± 0,1 (1,09 σ ) -0,09 ± 0,09 (-0,52 σ ) 0,006 ± 0,14 (-0,13 σ ) 0,097 ± 0,1 (0,23 σ )
Rodina Flora
Rodina Clarissa
4.0 3.8
0.115
3.6
e
i [°]
0.110 0.105
3.4 3.2 3.0
0.100
2.8 0.095 2.34
2.36
2.38 2.40 a [AU]
2.42
2.6
2.34
2.36
2.38 2.40 a [AU]
2.42
Obra´zek 5.6: Rozmı´steˇnı´ planetek v okolı´ dvojice 69298 a 2012FF11. Barevneˇ jsou oznacˇeni cˇlenove´ rodin, sˇedeˇ planetky nepatrˇ´ıcı´ do zˇa´dne´ rodiny. Na prvnı´ pohled je viditelny´ vliv rodin Nysa a Polana zpu˚sobujı´cı´ gradient hustoty v excentriciteˇ, tedy koeficientu B.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
30
Planetky 334248 a 2011SG264 Planetky s oznacˇenı´m 334248 a 2011SG264 se nacha´zejı´ na draha´ch se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 60 AU, e ≈ 0, 21, i ≈ 1, 88◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 16,33 ± 0,54 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho . . . kva´dru vytvorˇene´ho kolem nich je ∆a = 0, 081 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . V tomto kva´dru bylo nalezeno 400 planetek. Hodnota koeficientu C z rovnice (5.4) je C = (1, 11 ± 0, 21) · 1012 [m−5 ·s5 ], cozˇ se lisˇ´ı o 4, 3σ od strˇednı´ hodnoty koeficientu C. Za´veˇrecˇny´ test uka´zal, zˇe 31 z nich je evidova´no v rodineˇ Misa, ale ani po vyrˇazenı´ teˇchto planetek se hodnota koeficientu C prˇ´ılisˇ nezmeˇnila (viz tabulka 5.3) a sta´le lezˇ´ı za hranicı´ 3σ . Pravdeˇpodobnou prˇ´ıcˇinou tohoto gradientu hustoty je fakt, zˇe v oblasti hlavnı´ho pa´su s i ∼ 0◦ se vyskytuje prˇirozeny´ gradient hustoty a tato oblast zasahuje i do okolı´ zkoumane´ dvojice. Tabulka 5.3: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 334248 a 2011SG264
Se zapocˇtenı´m rodiny Misa Po vyloucˇenı´ rodint Misa
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,124 ± 0,072 1,037 ± 0,044
A · 1012 [m−6 ·s5 ] -1,11 ± 3,57 (0,07 σ ) -5,42 ± 2,18 (-0,56 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 3,67 ± 11,78 (-0,08 σ ) -2,29 ± 7,21 (-0,41 σ )
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,105 ± 0,21 (4,31 σ ) 0,953 ± 0,13 (3,69 σ )
Planetky 334248 a 2011SG264 ádná rodina
Rodina Misa
0.220
2.4
0.215
2.2 2.0
0.210
i [°]
e
2.6
1.8 1.6
0.205
1.4
0.200
1.2 2.56
2.58
2.60 a [AU]
2.62
2.64
2.56
2.58
2.60 a [AU]
2.62
2.64
Obra´zek 5.7: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 334248 a 2011SG264. Jelikozˇ pocˇet cˇlenu˚ rodiny v boxu je maly´, tak jejich odstraneˇnı´ vy´znamneˇ neovlivnı´ jednotlive´ koeficienty.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
31
Planetky 26416 a 214954 dvojice planetek 26416 a 214954 se nacha´zı´ na draha´ch a ≈ 2, 34 AU, e ≈ 0, 05, i ≈ 6, 00◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (opeˇt v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 0,338 ± 0,005 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho kolem jich je . . . ∆a = 0, 073 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnota koeficientu B se znacˇneˇ odchyluje od nuly a naby´va´ hodnoty B = (61, 67 ± 9, 57) · 1012 [m−5 ·s5 ], cozˇ odpovı´da´ vzda´lenosti 3, 17σ od strˇednı´ hodnoty. Uka´zalo se, zˇe z celkove´ho pocˇtu 538 drah, jich 382 na´lezˇ´ı pocˇetne´ rodineˇ se jme´nem Vesta. Po odstraneˇnı´ cˇlenu˚ rodiny z boxu se hodnoty koeficientu B, ale i C podstatneˇ prˇiblı´zˇily k nule (viz tabulka 5.4). Tabulka 5.4: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 26416 a 214954
Se zapocˇtenı´m rodiny Vesta Po vyloucˇenı´ rodiny Vesta
Hranice boxu
0.065
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,168 ± 0,059 0,339 ± 0,014
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 7,14 ± 3,21 (1,29 σ ) 3,81 ± 0,75 (0,8 σ )
Planetky 26416 a 214954 ádná rodina
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,557 ± 0,17 (2,09 σ ) -0,025 ± 0,04 (-0,26 σ )
Rodina Vesta
6.8
6.6
0.060
6.4
0.055
6.2
0.050
6.0
i [°]
e
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 61,67 ± 9,57 (3,17 σ ) 5,67 ± 2,24 (0,03 σ )
5.8
0.045
5.6 5.4
0.040 2.30
2.32
2.34 2.36 a [AU]
2.38
5.22.30
2.32
2.34 2.36 a [AU]
2.38
Obra´zek 5.8: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 26416 a 214954. Je videˇt, zˇe rodina Vesta ovlivnˇuje prˇedevsˇ´ım koeficient spojeny´ s excentricitou (B) a v mensˇ´ı mı´rˇe s inklinacı´ C.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
32
Planetky 233771 a 2008UX299 Planetky 233771 a 2008UX299 se nacha´zı´ na obeˇzˇny´ch draha´ch s elementy a ≈ 2, 169 AU, e ≈ 0, 10, i ≈ 4, 74◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 0, 63 ± 1, 72 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho kva´dru vy. . . tvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 084 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Tentokra´t hodnota ¯ Kva´dr kolem te´to dvojice obsakoeficientu A se vy´znamneˇ lisˇ´ı od nuly a o 4, 94σ mimo A. huje 894 drah planetek z nichzˇ 99 spada´ do rodiny Merxia, dalsˇ´ıch 99 do rodiny Nemesis a 13 do rodiny Padua. Prˇedevsˇ´ım rodiny Merxia a Nemesis svy´m zastoupenı´m vy´znamneˇ ovlivnˇujı´ hodnotu koeficientu A, rodina Merxia i koeficient C. Rodina Padua ovlivnˇuje vsˇechny koeficienty jen mı´rneˇ. Prˇi odstraneˇnı´ vsˇech rodin se hodnota koeficientu A snı´zˇila prˇiblizˇneˇ na desetinu. Tabulka 5.5: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 233771 a 2008UX299
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodiny Merxia Bez rodiny Nemesis Bez rodiny Padua Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 2,743 ± 0,236 2,439 ± 0,186 2,439 ± 0,232 2,703 ± 0,206 2,096 ± 0,155
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 31,93 ± 11,27 (4,94 σ ) 18,89 ± 8,87 (3,02 σ ) 18,01 ± 11,07 (2,89 σ ) 30,02 ± 9,85 (4,66 σ ) 3,08 ± 7,38 (0,69 σ )
ádná rodina
Rodina Merxia
Rodina Nemesis
Rodina Padua
5.4 5.2
0.105
5.0
0.100
4.8
i [°]
e
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,087 ± 0,67 (0,2 σ ) -0,166 ± 0,53 (-0,83 σ ) 0,079 ± 0,66 (0,16 σ ) -0,026 ± 0,59 (-0,26 σ ) -0,289 ± 0,44 (-1,32 σ )
Planetky 233771 a 2008UX299
0.110
0.095
4.6 4.4 4.2
0.090 2.64
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 9,02 ± 38,53 (0,22 σ ) 3,51 ± 30,34 (-0,09 σ ) 3,51 ± 37,88 (-0,09 σ ) 15,53 ± 33,7 (0,59 σ ) 4,51 ± 25,23 (-0,03 σ )
2.66
2.68 2.70 a [AU]
2.72
2.74
4.0 2.64
2.66
2.68 2.70 a [AU]
2.72
2.74
Obra´zek 5.9: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 233771 a 2008UX299. Na prvnı´ pohled je zcela evidentnı´ vliv rodin zpu˚sobujı´cı´ gradient hustoty v hlavnı´ poloose (koeficient A).
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
33
Planetky 220015 a 2006UT69 dvojice planetek nesoucı´ oznacˇenı´ 220015 a 2006UT69 obı´ha´ kolem Slunce se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 30 AU, e ≈ 0, 18, i ≈ 1, 76◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (opeˇt v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 6, 79 ± 0, 12 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost . . . stran velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 072 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnoty koeficientu˚ A a C se podstatneˇ lisˇ´ı od nuly i od svy´ch strˇednı´ch hodnot o 3, 25σ pro A a azˇ o 5, 76σ pro C. Z celkove´ho pocˇtu 763 planetek, jich je 198 zaevidovany´ch v rodina´ch Nysa a Polana, 5 v rodineˇ Euterpe, 2 v rodineˇ Flora a 2 v rodineˇ Massalia. Po vyloucˇenı´ rodin Nysa a Polana se gradient hustoty v hlavnı´ poloose a inklinaci snı´zˇ´ı. Vyloucˇenı´ zby´vajı´cı´ch trˇ´ı rodin, pouhy´ch 9 cˇlenu˚, jizˇ koeficienty te´meˇrˇ neovlivnı´. „Zbyly´“ gradient hustoty v inklinaci lze pravdeˇpodobneˇ opeˇt vysveˇtlit tı´m, zˇe studovany´ pa´r ma´ nı´zkou inklinaci a nacha´zı´ se v oblasti hlavnı´ho pa´su s prˇirozeny´m gradientem hustoty. Tabulka 5.6: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 220015 a 2006UT69
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodin Nysa a Polana Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
Hranice boxu ádná rodina
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,576 ± 0,08 1,167 ± 0,064 1,149 ± 0,066
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 20,44 ± 4,5 (3,25 σ ) 9,36 ± 3,55 (1,62 σ ) 8,78 ± 3,71 (1,53 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] -3,71 ± 13,14 (-0,49 σ ) -11,13 ± 10,37 (-0,91 σ ) -10,79 ± 10,83 (-0,89 σ )
Planetky 220015 a 2006UT69
Rodina Nysa a Polana
Rodina Euterpe
0.190
2.4
0.185
2.2
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,466 ± 0,23 (5,76 σ ) 0,83 ± 0,18 (3,2 σ ) 0,836 ± 0,19 (3,22 σ )
Rodina Flora
Rodina Massalia
2.0
e
i [°]
0.180 0.175
1.8 1.6 1.4
0.170
1.2 0.165 2.26
2.28
2.30 a [AU]
2.32
2.34
1.0
2.26
2.28
2.30 a [AU]
2.32
2.34
Obra´zek 5.10: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 220015 a 2006UT69. Cˇlenove´ rodin ovlivnˇujı´ gradient hustoty prˇedevsˇ´ım v hlavnı´ poloose (A) a inklinaci (C).
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
34
Planetky 76111 a 354652 Planetky s oznacˇenı´m 76111 a 354652 se nacha´zejı´ na draha´ch se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 72 AU, e ≈ 0, 05, i ≈ 6, 21◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 2, 297 ± 0, 007 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho . . . kva´dru vytvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 085 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . V tomto kva´dru bylo nalezeno 1 348 planetek. Hodnoty koeficientu˚ A a B se pohybujı´ na hranici 3σ , ale hodnota C = (−1, 40 ± 0, 51) · 1012 [m−5 ·s5 ] se nacha´zı´ azˇ ve vzda´lenosti −5, 8σ . Pouhy´ch 70 planetek z boxu na´lezˇ´ı rodineˇ Padua a 15 rodineˇ Nemesis. Po jejich vyrˇazenı´ klesne hodnota koeficientu C pod hranici 3σ , ale i tak je tato oblast pomeˇrneˇ neuniformnı´. Gradient hustoty mu˚zˇe by´t zpu˚soben slabou rezonancı´ strˇednı´ho pohybu s Jupiterem (8:3) na poloze 2,71 AU. Tabulka 5.7: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 76111 a 354652
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodiny Padua Bez rodiny Nemesis Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 4,238 ± 0,177 4,018 ± 0,179 4,191 ± 0,157 3,971 ± 0,157
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 17,54 ± 8,38 (2,82 σ ) 15,46 ± 8,48 (2,52 σ ) 15,6 ± 7,44 (2,54 σ ) 13,52 ± 7,44 (2,23 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] -48,25 ± 28,96 (-2,99 σ ) -45,17 ± 29,28 (-2,82 σ ) -53,9 ± 25,69 (-3,31 σ ) -50,82 ± 25,69 (-3,13 σ )
C · 1012 [m−5 ·s5 ] -1,398 ± 0,51 (-5,81 σ ) -0,77 ± 0,51 (-3,27 σ ) -1,263 ± 0,45 (-5,26 σ ) -0,636 ± 0,45 (-2,73 σ )
Planetky 76111 a 354652
Hranice boxu
ádná rodina
7.0
0.060
Rodina Padua
Rodina Nemesis
6.8 6.6
0.050
6.4
e
i [°]
0.055
0.045
6.2 6.0
0.040
5.8 5.6
0.035 2.68
2.70
2.72 a [AU]
2.74
2.76
2.68
2.70
2.72 a [AU]
2.74
2.76
Obra´zek 5.11: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 76111 a 354652. I prˇes maly´ pocˇet planetek patrˇ´ıcı´ do neˇktere´ z rodin ovlivnˇujı´ tyto planetky gradient hustoty v inklinaci (C). Na zbyle´ koeficienty nemajı´ vy´znamneˇjsˇ´ı vliv.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
35
Planetky 383620 a 2008MX1 dvojice planetek 383620 a 2008MX1 se nacha´zı´ na draha´ch a ≈ 2, 63 AU, e ≈ 0, 11, i ≈ 13, 03◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (opeˇt v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 2, 42 ± 0, 05 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho kolem . . . jich je ∆a = 0, 082 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnota koeficientu B se opeˇt vy´razneˇ odchyluje od nuly a jejı´ hodnota je B = (60, 44 ± 12, 06) · 1012 [m−5 ·s5 ], cozˇ odpovı´da´ vzda´lenosti 3, 1σ od strˇednı´ hodnoty. Uka´zalo se, zˇe z celkove´ho pocˇtu 824 drah, jich 320 na´lezˇ´ı rodineˇ Eunomia, 16 rodineˇ Maria a 4 rodineˇ Adeona. Rodina Eunomia ovlivnˇuje prˇedevsˇ´ım gradient v excentriciteˇ (B) a rodina Maria, i prˇes pouhy´ch sˇestna´ct cˇlenu˚, v inklinaci (C). Po odstraneˇnı´ vsˇech rodin z boxu se hodnoty koeficientu˚ (A, B,C) prˇiblı´zˇ´ı nule (viz tabulka 5.8). Tabulka 5.8: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 383620 a 2008MX1
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodiny Eunomia Bez rodiny Maria Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
0.120
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 2,383 ± 0,074 1,458 ± 0,055 2,308 ± 0,084 1,371 ± 0,05
A · 1012 [m−6 ·s5 ] -2,26 ± 3,61 (-0,1 σ ) -0,0 ± 2,68 (0,24 σ ) -3,96 ± 4,09 (-0,35 σ ) -1,41 ± 2,44 (0,03 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 60,44 ± 12,06 (3,1 σ ) 17,94 ± 8,95 (0,72 σ ) 60,44 ± 13,68 (3,1 σ ) 16,05 ± 8,14 (0,61 σ )
Planetky 383620 a 2008MX1
ádná rodina
Rodina Eunomia
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,56 ± 0,21 (2,11 σ ) 0,461 ± 0,16 (1,71 σ ) 0,363 ± 0,24 (1,31 σ ) 0,297 ± 0,14 (1,04 σ )
Rodina Maria
Rodina Adeona
13.8 13.6
0.115
13.4 13.2 i [°]
e
0.110 0.105
12.8
0.100
12.6
0.095 2.58
13.0
12.4 2.60
2.62 2.64 a [AU]
2.66
2.58
2.60
2.62 2.64 a [AU]
2.66
Obra´zek 5.12: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 383620 a 2008MX1. Zde rodiny ovlivnˇujı´ prˇedevsˇ´ım gradient hustoty v excentriciteˇ (B) a mı´rneˇ v inklinaci (C)
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
36
Planetky 165370 a 379550 dvojice planetek nesoucı´ oznacˇenı´ 165370 a 379550 obı´ha´ kolem Slunce se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 43 AU, e ≈ 0, 15, i ≈ 5, 31◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (opeˇt v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 1, 64 ± 0, 17 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran . . . velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 076 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnota koeficientu A se lisˇ´ı od nuly i od sve´ strˇednı´ hodnoty o −3, 02σ . Z celkove´ho pocˇtu 787 planetek, jich je 127 zaevidovany´ch v rodineˇ Vesta, 11 v rodineˇ Flora a 6 v rodineˇ Erigone. Rodina Vesta ovlivnˇuje prˇedevsˇ´ım koeficient C. Rodina Flora prakticky neovlivnˇuje zˇa´dny´ z koeficientu˚. Po vyrˇazenı´ vsˇech rodin se sice hodnota A snı´zˇ´ı na −2, 27σ , ale rozdı´l je videˇt take´ v koeficientech B a C. Prˇ´ıcˇinou gradientu hustoty v hlavnı´ poloose mu˚zˇe by´t silna´ rezonance ve strˇednı´m pohybu (3:1 s Jupiterem) na poloze 2,5 AU. Tabulka 5.9: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 165370 a 379550
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodiny Vesta Bez rodiny Flora Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1,883 ± 0,098 1,579 ± 0,068 1,857 ± 0,101 1,539 ± 0,064
A · 1012 [m−6 ·s5 ] -22,08 ± 5,16 (-3,02 σ ) -19,18 ± 3,59 (-2,59 σ ) -20,69 ± 5,33 (-2,81 σ ) -17,03 ± 3,36 (-2,27 σ )
Planetky 165370 a 379550
ádná rodina
Rodina Vesta
C · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,702 ± 0,28 (2,68 σ ) -0,055 ± 0,19 (-0,38 σ ) 0,736 ± 0,29 (2,82 σ ) -0,02 ± 0,18 (-0,24 σ )
Rodina Flora
Rodina Erigone
6.0
0.165
5.8
0.160
5.6
0.155
i [°]
e
B · 1012 [m−5 ·s5 ] -21,49 ± 15,97 (-1,49 σ ) -4,69 ± 11,1 (-0,55 σ ) -21,88 ± 16,5 (-1,51 σ ) -7,42 ± 10,42 (-0,7 σ )
5.4 5.2
0.150
5.0
0.145
4.8 4.6 2.40
2.42
2.44 a [AU]
2.46
2.48
2.40
2.42
2.44 a [AU]
2.46
2.48
Obra´zek 5.13: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 165370 a 379550. Na prvnı´ pohled je jasne´, zˇe cˇlenove´ rodin gradient hustoty v inklinaci (C) zvysˇujı´ a v excentriciteˇ (B) snizˇujı´.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
37
Planetky 320025 a 2007DP16 Planetky 320025 a 2007DP16 se nacha´zı´ na obeˇzˇny´ch draha´ch s elementy a ≈ 2, 84 AU, e ≈ 0, 11, i ≈ 15, 07◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 1, 02 ± 0, 89 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost stran velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho . . . kolem jich je ∆a = 0, 089 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Opeˇt hodnota koeficientu A se znacˇneˇ lisˇ´ı od nuly. Jeho hodnota je (A = 20, 52 ± 3, 95) · 1012 [m−6 ·s5 ], cozˇ je o 3, 26σ mimo va´zˇeny´ pru˚meˇr vsˇech koeficientu˚ A. Kva´dr kolem te´to dvojice obsahuje 241 drah planetek, ale uka´zalo se, zˇe te´meˇrˇ polovina (114) jich spada´ do rodiny Brasilia. Po odstraneˇnı´ teˇchto planetek se hodnota koeficientu snı´zˇila na 1, 34σ . Z grafu 5.14 je patrne´, zˇe dvojice se nacha´zı´ velice blı´zko Kirkwoodovy mezery, kde docha´zı´ k obeˇzˇne´ rezonanci s Jupiterem v pomeˇru 5:2. Tabulka 5.10: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 320025 a 2007DP16
Se zapocˇtenı´m rodiny Brasilia Po vyloucˇenı´ rodiny Brasilia
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 0,849 ± 0,087 0,447 ± 0,034
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 20,52 ± 3,95 (3,26 σ ) 7,48 ± 1,53 (1,34 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] -24,73 ± 14,26 (-1,67 σ ) -10,93 ± 5,55 (-0,9 σ )
Planetky 320025 a 2007DP16 ádná rodina
0.115
C · 1012 [m−5 ·s5 ] -0,311 ± 0,25 (-1,42 σ ) -0,05 ± 0,1 (-0,36 σ )
Rodina Brasilia
15.8 15.6
0.110
15.4
0.105 e
i [°]
15.2
0.100
15.0 14.8
0.095
14.6 14.4
0.090 2.80
2.82
2.84 2.86 a [AU]
2.88
2.80
2.82
2.84 2.86 a [AU]
2.88
Obra´zek 5.14: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 320025 a 2007DP16. Na prvnı´ pohled je zde na´padna´ absence planetek okolo a = 2, 82, cozˇ je jedna z Kirkwoodovy´ch mezer (5:2). Koeficient (A) zde nema´ informacˇnı´ vy´znam.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
38
Planetky 255780 a 388044 dvojice planetek nesoucı´ oznacˇenı´ 255780 a 388044 obı´ha´ kolem Slunce se strˇednı´mi elementy drah a ≈ 2, 42 AU, e ≈ 0, 12, i ≈ 6, 22◦ . Vza´jemna´ vzda´lenost d (opeˇt v oskulacˇnı´ch elementech) mezi nimi je 3, 326 ± 0, 009 m·s−1 (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Velikost . . . stran velke´ho kva´dru vytvorˇene´ho kolem jich je ∆a = 0, 075 AU, ∆e = 0, 025 a ∆i = 1, 40◦ . Hodnota koeficientu A se lisˇ´ı od strˇednı´ hodnoty o −3, 19σ . Z celkove´ho pocˇtu 1 538 planetek, jich je 733 zaevidovany´ch v rodineˇ Vesta, 24 v rodineˇ Sulamitis a 2 v rodineˇ Flora. Rodina Vesta vy´znamneˇ ovlivnˇuje koeficienty A a B, kdezˇto rodina Sulamitis prˇedevsˇ´ım koeficient C .Po vyrˇazenı´ vsˇech rodin se sice hodnota A podstatneˇ snı´zˇ´ı a to na −0, 45σ , podobneˇ se tak stane i u koeficientu B, ovsˇem sta´le´ zu˚sta´va´ mı´rna´ odlisˇnost u C. Tabulka 5.11: Vypocˇtene´ koeficienty pro okolı´ planetek 255780 a 388044
Se zapocˇtenı´m vsˇech rodin Bez rodiny Vesta Bez rodiny Sulamitis Po vyloucˇenı´ vsˇech rodin
Hranice boxu
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 3,627 ± 0,109 1,898 ± 0,083 3,57 ± 0,109 1,837 ± 0,095
A · 1012 [m−6 ·s5 ] -23,26 ± 5,77 -3,19 (σ ) -3,63 ± 4,41 (-0,3 σ ) -24,51 ± 5,77 (-3,38 σ ) -4,63 ± 5,02 (-0,45 σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 36,19 ± 17,76 (1,74 σ ) 6,55 ± 13,58 (0,08 σ ) 41,58 ± 17,76 (2,05 σ ) 12,71 ± 15,44 (0,43 σ )
Planetky 255780 a 388044
ádná rodina
Rodina Vesta
C · 1012 [m−5 ·s5 ] -0,43 ± 0,31 (-1,9 σ ) -0,491 ± 0,24 (-2,14 σ ) -0,269 ± 0,31 (-1,24 σ ) -0,316 ± 0,27 (-1,43 σ )
Rodina Sulamitis
Rodina Flora
7.0 6.8
0.135
6.6 6.4
0.125
i [°]
e
0.130
6.2 6.0
0.120
5.8 0.115
5.6 2.38
2.40
2.42 2.44 a [AU]
2.46
2.38
2.40
2.42 2.44 a [AU]
2.46
Obra´zek 5.15: Rozlozˇenı´ planetek v okolı´ dvojice 255780 a 388044. Velice husta´ oblast, ve ktere´ rodina Vesta citelneˇ ovlivnˇuje gradient hustoty prˇedevsˇ´ım v hlavnı´ poloose (A).
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
39
Boxy bez rodin
50
Boxy se zasahujícími rodinami
30
Boxy se zasahujícími rodinami
30
20
20
10
10
0
10
0
10
20 30
Boxy bez rodin
40
Koeficient A ·1012 [m−6 · s5 ]
Koeficient A ·1012 [m−6 · s5 ]
40
50
20
80
60
40
20
Koeficient
0
B ·1012
20
[m
−5
40 · 5
s]
60
80
(a) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ A a B. Boxy bez rodin
2.0
30 2.0
1.5
1.0
0.5
0.0
0.5
1.0
Koeficient C ·1012 [m−5 · s5 ]
1.5
2.0
(b) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ A a C.
Boxy se zasahujícími rodinami
Koeficient C ·1012 [m−5 · s5 ]
1.5 1.0
0.5
0.0 0.5
1.0 1.5 2.0
80
60
40
20
0
20
40
Koeficient B ·1012 [m−5 · s5 ]
60
80
(c) Rozmı´steˇnı´ koeficientu˚ C a B.
Obra´zek 5.16: Na grafech (a), (b), (c) jsou opeˇt vyneseny koeficienty A, B, C, prˇicˇemzˇ jsou barevneˇ odlisˇene´. Zeleneˇ je vzˇdy vyznacˇeno 12 bodu˚, ktere´ odpovı´dajı´ boxu˚m do ktery´ch nezasahuje zˇa´dna´ rodina. Oranzˇoveˇ je zvy´razneˇno zbyly´ch 24 bodu˚ odpovı´dajı´cı´ boxu˚m do nichzˇ zasahuje alesponˇ jedna rodina.
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
5.4
40
Tabulky s vy´sledky
Tabulka 5.12: Seznam vsˇech 95 dvojic planetek, ktere´ byly testova´ny. Znacˇka „ok“ znacˇ´ı, zˇe dvojice testem prosˇla, symbol „X“ znacˇ´ı, zˇe dvojice testem neprosˇla a znak „-“ znamena´, zˇe dvojice nebyla da´le testova´na. Pokud dvojice prosˇla vsˇemi testy, byl jı´ udeˇlen konecˇny´ status „ok“. Planetkova´ dvojice 21436 334916 63440 331933 195479 284765 180906 217266 88259 337181 26416 214954 92652 194083 233771 2008UX299 57202 276353 13481 158395 320025 2007DP16 106700 263114 165370 379550 125887 197706 76111 354652 4765 350716 383620 2008MX1 136952 2010RB104 255780 388044 17198 229056 84203 285637 52773 279865 101065 368313 220015 2006UT69 92336 143662 174620 2006WE119 45223 266505 113643 361318 69298 2012FF11 182790 2010TY150 52478 287685 334248 2011SG264 54211 287829 145046 2007RB325 2006BT227 381362 174470 2011AZ20 348452 2008FF88 16815 2011GD83 184300 2001UU227 67982 317521 358983 224801 21028 2005SA135 23998 205383 209165 2005QG179 25884 48527 243984 299735 106479 294315 2110 44612
rodiny ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok
Testy singularita ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok
pokracˇova´nı´ na dalsˇ´ı straneˇ
pocˇet v boxu ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok X X X X X X X X X X X X
Konecˇny´ status ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok ok X X X X X X X X X X X X
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
41
pokracˇova´nı´ z prˇedcha´zejı´cı´ strany Planetkova´ dvojice 2000SM320 2008TN44 69142 127502 4010 113774 321238 2006XY31 136216 2009SE342 124236 2011HD23 1390 2001TC253 80218 213471 38184 221867 165389 282206 54041 220143 111962 280008 95750 304873 11842 228747 99052 291788 100440 2011SE164 2897 182259 10484 44645 134789 267767 237517 2007TN127 122173 259585 38707 32957 233401 180856 211569 2005UN161 46162 323879 15107 291188 59184 293667 70511 2007TC334 92052 101376 105247 2009SZ67 88604 60546 2004VQ64 205153 14806 2008SC9 53537 2004ED107 130909 179883 30301 205231 120969 2011UX161 8306 2011SR158 49791 2011CL97 112249 261878 2002RJ126 2008TS51 81471 139526 11879 81368 65935 73724 323465 2006RL1 3985 17430 38395 141513
rodiny ok ok ok ok ok ok ok ok ok X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X
Testy singularita ok ok ok ok ok ok ok X X -
pocˇet v boxu X X X X X X X -
Tabulka 5.13: Pokracˇova´nı´ tabulky 5.12.
Konecˇny´ status X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
42
Tabulka 5.14: Tabulka zı´skany´ch koeficientu˚ (η0 , A, B,C) pro 36 dvojic, ktere´ prosˇly prˇedesˇly´mi testy. Pro porovna´nı´ je uvedena i hodnota η0 vypocˇtena´ metodou Pravec & Vokrouhlicky´ (2009) a take´ pocˇet planetek (drah), ktere´ se nacha´zı´ v boxu vytvorˇene´m kolem kva´dru. V za´vorka´ch u koeficientu˚ (A, B,C) jsou uvedene´ vzda´lenosti od strˇednı´ hodnoty dane´ho koeficientu v na´sobcı´ch prˇ´ıslusˇne´ smeˇrodatne´ odchylky. Planetka 1 Planetka 2 21436 334916 63440 331933 195479 284765 180906 217266 88259 337181 26416 214954 92652 194083 233771 2008UX299 57202 276353 13481 158395 320025 2007DP16 106700 263114 165370 379550 125887 197706 76111 354652 4765 350716 383620 2008MX1 136952 2010RB104 255780 388044 17198 229056 84203 285637 52773 279865 101065 368313
η0,Prav. · 1012 [m−5 ·s5 ] 0.682
planetek v boxu 422
0.677
386
0.733
272
0.876
377
0.423
248
1.400
538
0.554
255
2.257
894
2.509
1150
1.948
664
1.145
241
0.430
295
1.556
787
1.181
442
4.106
1348
0.451
317
2.358
824
0.407
165
3.619
1538
1.686
803
0.312
218
0.768
429
0.517
218
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 0.771 ± 0.041 0.522 ± 0.025 0.734 ± 0.022 0.729 ± 0.035 0.334 ± 0.015 1.168 ± 0.059 0.553 ± 0.041 2.743 ± 0.236 2.484 ± 0.052 1.824 ± 0.111 0.849 ± 0.087 0.384 ± 0.025 1.883 ± 0.098 1.020 ± 0.053 4.238 ± 0.177 0.433 ± 0.034 2.383 ± 0.074 0.435 ± 0.069 3.627 ± 0.109 1.629 ± 0.091 0.303 ± 0.016 0.813 ± 0.060 0.492 ± 0.039
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 16.53 ± 2.39 (2.7σ ) -6.27 ± 1.63 (-0.7σ ) -4.07 ± 1.10 (-0.4σ ) 4.77 ± 1.99 (0.9σ ) -6.61 ± 1.00 (-0.7σ ) 7.14 ± 3.21 (1.3σ ) -3.69 ± 2.24 (-0.3σ ) 31.93 ± 11.26 (4.9σ ) -6.64 ± 2.83 (-0.7σ ) 9.87 ± 5.54 (1.7σ ) 20.52 ± 3.95 (3.3σ ) 5.87 ± 1.68 (1.1σ ) -22.08 ± 5.16 (-3.0σ ) -9.14 ± 2.82 (-1.1σ ) 17.54 ± 8.38 (2.8σ ) -7.12 ± 2.28 (-0.8σ ) -2.26 ± 3.61 (-0.1σ ) 17.24 ± 3.51 (2.8σ ) -23.26 ± 5.77 (-3.2σ ) 6.28 ± 5.12 (1.2σ ) -6.56 ± 1.02 (-0.7σ ) -0.11 ± 3.45 (0.2σ ) 1.46 ± 2.11 (0.5σ )
pokracˇova´nı´ na dalsˇ´ı straneˇ
B · 1012 [m−5 ·s5 ] 8.35 ± 6.66 (0.2σ ) -6.62 ± 4.02 (-0.7σ ) 22.91 ± 3.58 (1.0σ ) 8.52 ± 5.65 (0.2σ ) 4.40 ± 2.47 (-0.0σ ) 61.67 ± 9.57 (3.2σ ) 12.38 ± 6.67 (0.4σ ) 9.02 ± 38.53 (0.2σ ) 30.33 ± 8.42 (1.4σ ) -5.38 ± 18.14 (-0.6σ ) -24.73 ± 14.26 (-1.7σ ) 9.14 ± 4.07 (0.2σ ) -21.49 ± 15.97 (-1.5σ ) -11.30 ± 8.60 (-0.9σ ) -48.25 ± 28.96 (-3.0σ ) 3.34 ± 5.63 (-0.1σ ) 60.44 ± 12.06 (3.1σ ) -18.49 ± 11.29 (-1.3σ ) 36.19 ± 17.76 (1.7σ ) 29.47 ± 14.83 (1.4σ ) -5.91 ± 2.55 (-0.6σ ) -18.26 ± 9.74 (-1.3σ ) -2.95 ± 6.37 (-0.5σ )
C ·1012 [m−5 ·s5 ] -0.292 ± 0.116 (-1.3σ ) 0.146 ± 0.070 (0.4σ ) 0.138 ± 0.062 (0.4σ ) 0.259 ± 0.099 (0.9σ ) 0.069 ± 0.043 (0.1σ ) 0.557 ± 0.167 (2.1σ ) 0.142 ± 0.116 (0.4σ ) 0.087 ± 0.672 (0.2σ ) 0.345 ± 0.147 (1.2σ ) 0.000 ± 0.317 (-0.2σ ) -0.311 ± 0.249 (-1.4σ ) 0.041 ± 0.071 (0.0σ ) 0.702 ± 0.279 (2.7σ ) 0.158 ± 0.150 (0.5σ ) -1.398 ± 0.505 (-5.8σ ) -0.128 ± 0.098 (-0.7σ ) 0.560 ± 0.210 (2.1σ ) -0.248 ± 0.197 (-1.2σ ) -0.430 ± 0.310 (-1.9σ ) 0.665 ± 0.259 (2.5σ ) 0.000 ± 0.045 (-0.2σ ) 0.329 ± 0.170 (1.2σ ) -0.026 ± 0.111 (-0.3σ )
Kapitola 5. Prakticka´ cˇa´st
43
pokracˇova´nı´ z prˇedchozı´ strany Planetka 1 Planetka 2 220015 2006UT69 92336 143662 174620 2006WE119 45223 266505 113643 361318 69298 2012FF11 182790 2010TY150 52478 287685 334248 2011SG264 54211 287829 145046 2007RB325 2006BT227 381362 174470 2011AZ20
η0,Prav. · 1012 [m−5 ·s5 ] 1.409
planetek v boxu 763
0.251
189
0.656
361
0.587
244
0.580
173
1.593
740
0.771
268
1.200
642
0.869
400
0.394
193
0.453
323
0.433
255
0.410
394
η0 · 1012 [m−5 ·s5 ] 1.576 ± 0.080 0.262 ± 0.027 0.808 ± 0.023 0.585 ± 0.043 0.553 ± 0.041 1.675 ± 0.032 0.861 ± 0.056 1.205 ± 0.049 1.124 ± 0.072 0.570 ± 0.043 0.436 ± 0.026 0.494 ± 0.056 0.505 ± 0.033
A · 1012 [m−6 ·s5 ] 20.44 ± 4.50 (3.3σ ) -3.18 ± 1.78 (-0.2σ ) -2.79 ± 1.24 (-0.2σ ) -5.05 ± 2.24 (-0.5σ ) -2.25 ± 1.93 (-0.1σ ) 0.73 ± 1.72 (0.3σ ) 5.42 ± 2.62 (1.0σ ) 15.70 ± 2.83 (2.6σ ) -1.11 ± 3.57 (0.1σ ) -0.72 ± 2.06 (0.1σ ) -4.39 ± 1.72 (-0.4σ ) 3.89 ± 3.19 (0.8σ ) 8.33 ± 2.25 (1.5σ )
B · 1012 [m−5 ·s5 ] -3.71 ± 13.14 (-0.5σ ) 2.49 ± 4.43 (-0.1σ ) -1.10 ± 3.75 (-0.3σ ) -13.30 ± 6.94 (-1.0σ ) 15.14 ± 6.71 (0.6σ ) 59.14 ± 5.20 (3.0σ ) -24.13 ± 9.12 (-1.6σ ) 6.13 ± 7.96 (0.1σ ) 3.67 ± 11.78 (-0.1σ ) 42.93 ± 6.94 (2.1σ ) -20.07 ± 4.24 (-1.4σ ) -7.90 ± 9.08 (-0.7σ ) 9.21 ± 5.44 (0.2σ )
C ·1012 [m−5 ·s5 ] 1.466 ± 0.229 (5.8σ ) -0.138 ± 0.077 (-0.7σ ) -0.389 ± 0.065 (-1.7σ ) -0.355 ± 0.121 (-1.6σ ) -0.082 ± 0.117 (-0.5σ ) 0.065 ± 0.091 (0.1σ ) 0.201 ± 0.159 (0.7σ ) 0.000 ± 0.139 (-0.2σ ) 1.105 ± 0.206 (4.3σ ) -0.261 ± 0.121 (-1.2σ ) 0.181 ± 0.074 (0.6σ ) 0.590 ± 0.158 (2.2σ ) 0.015 ± 0.095 (-0.1σ )
Tabulka 5.15: Pokracˇova´nı´ tabulky 5.14.
¯ B, ¯ a jejich smeˇrodatne´ odchylky pro ¯ C) Tabulka 5.16: Vypocˇ´ıtane´ strˇednı´ hodnoty (η¯0 , A, prˇ´ıpad se zapocˇtenı´m vsˇech rodin a s vyrˇazenı´m rodin, ktere´ prokazatelneˇ ovlivnˇujı´ okolı´ studovany´ch deseti dvojic v prˇedchozı´ cˇa´sti. Konkre´tneˇ se jedna´ o rodiny Nysa a Polana, Misa, Vesta, Merxia, Nemesis, Padua, Eunomia a Maria. η¯0 · 1012 [m−5 ·s5 ]
A¯ · 1012 [m−6 ·s5 ]
B¯ · 1012 [m−5 ·s5 ]
C¯ · 1012 [m−5 ·s5 ]
Vsˇechny rodiny
(0, 63 ± 0, 47)
(−1, 6 ± 6, 8)
(5, 1 ± 17, 8
(0, 04 ± 0, 25)
Bez vybrany´ch rodin
(0, 56 ± 0, 37)
(−1, 07 ± 5, 53)
(2, 65 ± 10, 88)
(0, 01 ± 0, 22)
Za´veˇr Tato diplomova´ pra´ce je rozdeˇlena do dvou cˇa´stı´ a sice do cˇa´sti teoreticke´ a cˇa´sti prakticke´. V teoreticke´ cˇa´sti je cˇtena´rˇ nejprve sezna´men s popisem drah planetek ve Slunecˇnı´ soustaveˇ a s rozdı´ly mezi jednotlivy´mi dra´hovy´mi elementy. Cˇtena´rˇi je take´ objasneˇna volba strˇednı´ch dra´hovy´ch elementu˚. V druhe´ kapitole je cˇtena´rˇ sezna´men se za´kladnı´mi mechanismy rozpadu planetek vzniku planetkovy´ch rodin a planetkovy´ch pa´ru˚. Velka´ cˇa´st kapitoly je zameˇrˇena na Jarkovske´ho jev a jeho vliv na zmeˇnu drah planetek. Za´sadnı´m principem stojı´cı´m za vznikem planetkovy´ch pa´ru˚ je YORP efekt. Tento efekt je schopen meˇnit rotaci planetek (sklon rotacˇnı´ osy i rychlost rotace). Urychlova´nı´ rotace planetky mu˚zˇe ve´st k jejı´mu roztrzˇenı´ - vzniku na´mi studovane´ho pa´ru. Jelikozˇ si takto dnes vysveˇtlujeme vznik planetkovy´ch pa´ru˚, je tomuto jevu veˇnova´n zbytek te´to kapitoly. Trˇetı´ kapitola je veˇnova´na strucˇne´mu odvozenı´ a popisu vzda´lenostı´ planetek v prostoru dra´hovy´ch elementu˚ a to at’ ve trˇech (vlastnı´ch elementech) nebo v peˇti rozmeˇrech (oskulacˇnı´ a strˇednı´ elementy). V poslednı´ kapitole teoreticke´ cˇa´sti je zmı´neˇno neˇkolik, jizˇ pouzˇity´ch, metod identifikace planetkovy´ch pa´ru˚. Tato kapitola obsahuje i seznam publikovany´ch pracı´ a meˇla by cˇtena´rˇe v prvnı´ rˇadeˇ prˇesveˇdcˇit o tom, zˇe planetkove´ pa´ry nevznikajı´ na´hodny´m vy´skytem dvou geneticky nesouvisejı´cı´ch planetek. Podstatna´ cˇa´st kapitoly se zaby´va´ odhadem pravdeˇpodobnosti vy´skytu teˇsny´ch dvojic planetek v dane´m okolı´. K tomu je ovsˇem potrˇeba zna´t hustotu drah v okolı´ zkoumane´ dvojice. Dosavadnı´ metody prˇedpokla´daly, zˇe je tato hustota konstantnı´. Tento prˇedpoklad byl otestova´n v prakticke´ cˇa´sti te´to pra´ce, ktera´ navazuje na metodu Pravec & Vokrouhlicky´ (2009; viz 4.1.3). Uvedene´ vy´sledky v prakticke´ cˇa´sti naznacˇujı´, zˇe prˇedpoklad uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah kolem studovane´ dvojice (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009) je splneˇn prˇiblizˇneˇ u poloviny studovany´ch prˇ´ıpadu˚ a hodnota hustoty drah v peˇti-rozmeˇrne´m prostoru dra´hovy´ch elementu˚ η0 se lisˇ´ı o me´neˇ nezˇ 10%. Tento rozdı´l take´ mu˚zˇe by´t v male´ mı´rˇe zpu˚sobeny´ pouzˇitı´m noveˇjsˇ´ı databa´ze drah planetek. Ve veˇtsˇineˇ zbyly´ch prˇ´ıpadu˚ se hodnoty pohybujı´ v rozmezı´ 20-30%. Da´le se uka´zalo, zˇe rodiny planetek v oblasti hlavnı´ho pa´su jsou znacˇneˇ rozpty´lene´ a nacha´zejı´ se v blı´zkosti veˇtsˇiny studovany´ch dvojic (zasahujı´ do 24 z 36 boxu˚). Pro vsˇech 36 vybrany´ch kandida´tu˚ na planetkovy´ pa´r jsem spocˇ´ıtal gradient hustoty rozlozˇenı´ drah ve vymezene´ oblasti v okolı´ dvojic. Zı´skal jsem tedy sady koeficientu˚ η0 , ktery´ uda´va´ samotnou hustotu drah, A, ktery´ uda´va´ gradient hustoty drah v hlavnı´ poloose, B, ktery´ uda´va´ gradient hustoty drah v excentriciteˇ a C, ktery´ uda´va´ gradient hustoty drah v inklinaci. Ocˇeka´vali bychom, zˇe hodnoty koeficientu˚ (A, B,C) se budou hromadit kolem nuly, cozˇ se potvrdilo jen cˇa´stecˇneˇ. Ve studovane´m vzorku se nacha´zelo pomeˇrneˇ velke´ mnozˇstvı´ koeficientu˚ znacˇneˇ se odchylujı´cı´ch od nuly i od strˇednı´ hodnoty dane´ho – 44 –
Za´veˇr
45
koeficientu. Celkem takto bylo nalezeno deset oblastı´ okolo dvojic, ve ktery´ch se alesponˇ jeden z koeficientu˚ odchyloval o vı´ce nezˇ 3σ od jejich strˇednı´ hodnoty, ve dvou prˇ´ıpadech byla odchylka i prˇes 5σ . Teˇmto oblastem jsem veˇnoval zvy´sˇenou pozornost. U deseti odlehly´ch koeficientu˚ jsem hledal prˇ´ıcˇinu vy´razne´ho gradientu hustoty drah. U dvojice 334248 - 2011SG264 se jako pravdeˇpodobna´ prˇ´ıcˇina gradientu hustoty drah jevı´ nı´zka´ hodnota inklinace i ≈ 1, 88◦ . V oblastech velice blı´zky´ch i rovineˇ ekliptiky se vyskytuje prˇirozeny´ gradient hustoty drah planetek. To same´ vysveˇtlenı´ platı´ i pro dvojici 220015 - 2006UT69, ktera´ se nacha´zı´ na dra´ze s i ≈ 1, 76◦ . U dvojce 320025 - 2007DP16 dosˇlo k tomu, zˇe studovana´ dvojce se nacha´zı´ v bezprostrˇednı´ blı´zkosti vy´znamne´ rezonance strˇednı´ho pohybu s Jupiterem (5:2). Jelikozˇ tato rezonance zasahuje do velke´ cˇa´sti studovane´ho okolı´ (viz obra´zek 5.14), je nepochybneˇ prˇ´ıcˇinou (alesponˇ z velke´ cˇa´sti) gradientu hustoty drah. Stejneˇ tak pu˚sobı´ silna´ rezonance opeˇt s Jupiterem (3:1) na pozici 2,5 AU, ktera´ pravdeˇpodobneˇ zpu˚sobuje vy´znamne´ odchy´lenı´ koeficientu A od nuly pro dvojici 165370 - 379550. V teˇchto dvou prˇ´ıpadech se jednalo o odchylku pouze koeficientu A, ale v okolı´ dvojice 76111 - 354652 se odchylujı´ vsˇechny trˇi koeficienty gradientu hustoty drah. I kdyzˇ byla nalezena slaba´ rezonance s Jupiterem (8:3), ktera´ lezˇ´ı ve studovane´m okolı´ (na poloze a = 2, 71 AU), nenı´ zcela jasne´, zda je prˇ´ıcˇinnou odchy´lenı´ vsˇech trˇ´ı koeficientu˚. U zbyly´ch peˇti dvojic se podarˇilo vysveˇtlit prˇ´ıcˇinu gradientu hustoty rodinami, ktere´ zasahujı´ do studovany´ch oblastı´. Postupny´m vyrˇazova´nı´m rodin ze zkoumane´ho okolı´ jsem zjisˇt’oval vliv dane´ rodiny na jednotlive´ koeficienty. Jak se uka´zalo, ne vsˇechny rodiny ovlivnˇujı´ hodnoty koeficientu˚ (alesponˇ tedy koeficientu˚ (A, B,C)). Mezi takove´to rodiny patrˇ´ı naprˇ´ıklad rodiny Flora a Clarissa. Naopak mezi rodiny znacˇneˇ ovlivnˇujı´cı´ okolı´ zkoumany´ch dvojic patrˇ´ı rodiny Nysa a Polana, Vesta, Merxia, Nemesis, Padua, Eunomia, Maria, Brasilia a Misa. Po vyrˇazenı´ cˇlenu˚ teˇchto rodin z databa´ze a zopakova´nı´m vsˇech testu˚ se vsˇechny trˇi koeficienty gradientu hustoty prˇiblı´zˇily nule a i jejich smeˇrodatne´ odchylky se zmensˇily (viz tabulka 5.16). Prˇ´ımy´m vy´sledkem te´to diplomove´ pra´ce bude zdokonalenı´ metody identifikace planetkovy´ch pa´ru˚ (Pravec & Vokrouhlicky´ 2009). Dalsˇ´ım pokracˇova´nı´m vy´zkumu v oblasti identifikace planetkovy´ch syste´mu˚ bude podrobneˇjsˇ´ı studium a klasifikace jednotlivy´ch rodin (v cele´m hlavnı´m pa´su planetek) podle mı´ry ovlivneˇnı´ hustoty drah ve sve´m okolı´, mohli bychom tak zobecnit metodu Pravec & Vokrouhlicky´ (2009) a tı´m rozsˇ´ırˇit oblast hleda´nı´ planetkovy´ch pa´ru˚ i do oblastı´ (minima´lneˇ okrajovy´ch oblastı´) rodin, ktery´m se dosavadnı´ metody vyhy´bajı´. Takto vylepsˇena´ metoda detekce planetkovy´ch pa´ru˚ (bez prˇedpokladu uniformnı´ho rozlozˇenı´ drah v okolı´ teˇsny´ch dvojic planetek) mu˚zˇe by´t za´kladem pro hleda´nı´, zatı´m ma´lo zna´my´ch, planetkovy´ch klastru˚ - maly´ch skupin planetek (pocˇtem podobne´ velmi maly´m rodina´m) s velice blı´zky´mi drahami (jako planetkove´ pa´ry).
Seznam pouzˇite´ literatury [1] R. P. Binzel et al., Asteroid rotation rates - Distributions and statistics, v Asteroids II, University of Arizona Press (1989), ISBN 978-0-8165-1123-5 [2] W. F. Bottke et al., Asteroids III, v Tucson: University of Arizona Press (2002), ISBN 978-0-8165-2281-1 [3] W. F. Bottke et al., Linking the collisional evolution of the main belt to its dynamical excitation and depletion, v Icarus 179:63–94 (2005) [4] W. F. Bottke et al., The Yarkovsky and YORP Effects: Implications for Asteroid Dynamics, v Annual Review of Earth and Planetary Sciences, 2006.34:157-191 (2006) [5] D. Brouwer, Secular variations of the orbital elements of minor planets, v The Astronomical Jurnal 56-9 (1951) [6] D. Brouwer a G. M. Clemence., Methods of Celestial Mechanics, v Academic, New York (1961) 978-1-4832-0075-0 [7] M. Brozˇ s M. Sˇolc, Fyzika Slunecˇnı´ soustavy, v matfyzpress (2013), ISBN 978-807378-236-8 [8] P. Farinella, D. Vokrouhlicky´ a W. K: Hartmann, Meteorite delivery via Yarkovsky orbital drift, v Icarus, 132:178-87 (1998) [9] W. K. Hartmann, Reviewing the Yarkovsky effect: New light on the delivery of stone and iron meteorites from the asteroid belt, v Meteoritics & Planetary Science, 34:161–67 (1999) [10] Z. Mikula´sˇek a M. Zejda U´vod do studia promeˇnny´ch hveˇzd, Brno, CZE: Masarykova Univerzita (2013) ISBN 978-80-210-6241-2 [11] D. Nesvorny´, Nesvorny HCM Asteroid Families V2.0, v NASA Planetary Data System, 189 (2012) [12] J. A. O’Keefe, Tektites and Their Origin, v Developments in Petrology, No. 4. Amsterdam: Elsevier, (1976) ISBN 978-0-444-41350-5 ¨ pic, Collision probabilities with the planets and the distribution of interplane[13] E. J. O tary matter, v Proceedings of the Royal Irish Academy, 54A:165–99 (1951) – 46 –
Seznam pouzˇite´ literatury
47
[14] S. J. Paddack, Rotational bursting of small celestial bodies: effects of radiation pressure, v Journal of Geophysical Research, 74:4379–81 (1969) [15] S. J. Paddack, Rotational bursting of small particles, v PhD thesis, Catholic University Washington, DC (1973) [16] S. J. Paddack a J. W. Rhee Rotational bursting of interplanetary dust particles, v Geophysical Research Letters, 2:365–67 (1975) [17] P. Pravec a A. W. Harris, Fast and slow rotation of asteroids, v Icarus, 148:12–20 (2000) [18] P. Pravec a D. Vokrouhlicky´, Significance analysis of asteroid pairs, v Icarus, 204: 580–588 (2009) [19] V. V. Radzievskii, Amechanism for the disintegration of asteroids and meteorites, v Doklady Akademii Nauk SSSR, 97:49–52 (1954) [20] D. P. Rubincam, LAGEOS orbit decay due to infrared radiation from Earth, v Journal of Geophysical Research, 92:1287–94 (1987) [21] D. P. Rubincam, Yarkovsky thermal drag on LAGEOS, v Journal of Geophysical Research, 93:13805–10 (1988) [22] D. P. Rubincam, Drag on the LAGEOS satellite, v Journal of Geophysical Research, 95:4881–86 (1990) [23] D. P. Rubincam, Asteroid orbit evolution due to thermal drag, v Journal of Geophysical Research,100:1585–94 (1995) [24] D. P. Rubincam, Yarkovsky thermal drag on small asteroids and Mars-Earth delivery, v Journal of Geophysical Research,103:1725–32 (1998) [25] D. P. Rubincam, Radiative spin-up and spin-down of small asteroids, v Icarus, 148:2–11 (2000) [26] J. Spitale a R. Greenberg, Numerical evaluation of the general Yarkovsky effect: Effects on semimajor axis, v Icarus, 149:222–34 (2001) [27] D. Vokrouhlicky´ a P. Farinella, The Yarkovsky seasonal effect on asteroidal fragments: A nonlinearized theory for the plane-parallel case, v The Astronomical Jurnal, 116:2032–41 (1998) [28] D. Vokrouhlicky´ a P. Farinella, The Yarkovsky seasonal effect on asteroidal fragments: A nonlinearized theory for spherical bodies, v The Astronomical Jurnal, 118:3049–60 (1999) [29] D. Vokrouhlicky´, The Yarkovsky effect in the dynamics of the Solar System, v The Restless Universe: Applications of Gravitational N-Body Dynamics to Planetary, Stellar and Galactic Systems, Bristol, UK: Inst. Phys. (2001) ISBN 978-0-75030822-9
Seznam pouzˇite´ literatury
48
[30] D. Vokrouhlicky´ et al., Detectability of YORP rotational slowing of asteroid 25143 Itokawa, v Astronomy & Astrophysics 414:L21–24 (2004) [31] D. Vokrouhlicky´ a W. F. Bottke et al., The Yarkovsky thermal force on small asteroids and their fragments. Choosing the right albedo, v Astronomy & Astrophysics 371:350–53 (2001) [32] D. Vokrouhlicky´ a D. Cˇapek, YORP-induced long-term evolution of the spin state of small asteroids and meteoroids. I. Rubincam’s approximation, v Icarus 159:449–67 (2002) [33] D. Vokrouhlicky´ a D. Nesvorny´, Pairs of asteroids probably of a common origin, v The Astronomical Jurnal 136: 280–290 (2008) [34] V. Zappala`, Asteroid families. I. identification by hierarchal clustering and reliability assessment, v The Astronomical Jurnal 100: 2030–2046 (1990) [35] V. Zappala` et al., Collisional origin of the asteroid families - Mass and velocity distributions, v Icarus 59: 261-285 (1984)
Obra´zky (i) Obra´zek 1.1: Orbit1 cs“ od Orbit1.svg: Lasunncty (talk).derivative work: Jann ” (talk) – Orbit1.svg. Licencova´no pod CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Orbit1 cs.svg#/media/File:Orbit1 cs.svg (ii) Obra´zek 2.1 (a): ”YarkovskyEffect”by Original uploader was Graevemoore at en.wikipedia - Transferred from en.wikipedia; transfer was stated to be made by User:Captain panda.. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:YarkovskyEffect.svg#/media/File:YarkovskyEffect.svg
(iii) Obra´zek 2.1 (b): viz [4] (iv) Obra´zek 2.2: viz [4] (v) Obra´zek 2.2: viz [4] (vi) Obra´zek 2.4: viz [4] (vii) Obra´zek 4.1: viz [33]