MASARYKOVA UNIVERZITA. Vybrané problémy v socializaci chorvatských emigrantů žijících v ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Vybrané problémy v socializaci chorvatských emigrantů žijících v ČR Bakalářská práce

Brno 2010

Vedoucí práce: Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.

Autor práce: Iva Debeljaková

Bibliografický záznam DEBELJAKOVÁ, Iva. Vybrané problémy v socializaci chorvatských emigrantů žijících v ČR : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2010. __ l., __ l. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Vybrané problémy v socializaci chorvatských emigrantů ţijících v České republice“ pojednává z obecného hlediska o menšinách ţijících v České republice a snaţí se vystihnout základní informace o nich. Práce je speciálně zaměřena na chorvatskou menšinu ţijící v České republice. Zabývá se zde hlavními vlnami příchodu, informacemi o Chorvatské republice, zvyky a tradicemi Chorvatů a v neposlední řadě si všímá jejich činnost a aktivit v České republice. V empirické části je pouţit kvalitativní výzkum, který je proveden pomocí otevřeného kódování. Jsou zkoumány a rozebírány moţné problémy a úskalí, která mohou nastat v průběhu socializace a integrace chorvatských emigrantů, kteří se rozhodli pro ţivot mimo svoji rodnou vlast, pro ţivot v České republice.

Annotation Thesis in ''Stated difficulties in socialization of Croatian migrants living in the Czech Republic'' looks from a general point of view at the minorities of those migrants and tries to point out the basic information about them. The Thesis is specifically dealing with such minority living in here. It mentions the main streams of entry, information about their homeland, culture and traditions of the Croatians and last but not least their activities in the Czech Republic. A Qualitative research is used in the Empiric part,which is implied with the help of the Open Coding. In detail it talks about possible difficulties of those migrants which can occur during their socialization and integration, when they choose to live in the Czech Republic rather than their home country.

2

Klíčová slova Migrace, menšina, chorvatská menšina, emigrant, socializace

Keywords Migration, minority, minority of Croatian, immigrant, socialization

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 16. dubna 2010

Iva Debeljaková

4

Poděkování Na tomto místě bych chtěla velmi poděkovat Mgr. Emě Štěpařové, Ph.D za její pomoc, trpělivost, inspiraci, cenné rady a ochotnou spolupráci, které mi při zpracování mé diplomové práce poskytla. Rovněž děkuji mé rodině, za velikou podporu a trpělivost, v době mého studia. 5

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................... 8 1.

NÁRODNOSTNÍ MENŠINY V ČESKÉ REPUBLICE ................................................ 9 1.1. ZÁKLADNÍ KATEGORIE SOUVISEJÍCÍ S ROZEBÍRANOU PROBLEMATIKOU ...................... 9 1.2. HISTORICKÝ VHLED NA SITUACI NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ............................................................................................................................. 11

1.3. SOUČASNÝ STAV CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE ........................................................ 14 1.4. STRUČNÉ INFORMACE O VYBRANÝCH NÁRODNOSTECH ............................................ 15 1.4.1. Slovenská národnostní menšina.................................................................... 15 1.4.2. Romská národnostní menšina ....................................................................... 18 1.4.3. Vietnamská národnostní menšina ................................................................. 21 1.4.4. Maďarská národnostní menšina .................................................................... 24 2.

CHORVATSKÁ MENŠINA ........................................................................................... 26 2.1. PŘÍCHOD CHORVATŮ DO ČESKÉ REPUBLIKY ............................................................. 26 2.1.1. Příchod prvních Chorvatů na naše území aneb Moravští Chorvaté ........ 26 2.1.2. Příchod druhé vlny Chorvatů do České republiky ....................................... 29 2.2. ZÁKLADNÍ INFORMACE O CHORVATSKU ..................................................................... 31 2.2.1. Vzdělávání v Chorvatsku ................................................................................ 35 2.2.2. Politické rozdělení v Chorvatsku.................................................................... 37 2.3. ZVYKY, SVÁTKY A TRADICE CHORVATŮ ..................................................................... 41 2.3.1. Chorvatská gastronomie ................................................................................. 43 2.4. ČINNOST CHORVATŮ V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................... 46

3.

EMPIRICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 50 3.1. CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ..................................................... 50 3.2. METODY VÝZKUMU ..................................................................................................... 51 3.3. ZÍSKÁVÁNÍ DAT............................................................................................................ 51 3.4. VÝZKUMNÝ VZOREK .................................................................................................... 53 3.5. OTEVŘENÉ KÓDOVÁNÍ – ANALÝZA ZÍSKANÝCH DAT ................................................... 54 3.5.1. Kategorie č. 1 .................................................................................................... 54 3.5.2. Kategorie č. 2 .................................................................................................... 55 3.5.2.1. Subkategorie – „Překážky a jak je zvládáme“ ............................................. 56 6

3.5.3. Kategorie č. 3 .................................................................................................... 58 3.5.4. Kategorie č. 4 .................................................................................................... 59 3.5.4.1. Subkategorie – „Chorvaté si více pomáhají“ aneb „Češi neudržují rodinné vztahy“ ............................................................................................................... 61 3.6. ZÁVĚREČNÁ INTERPRETACE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ................................................. 63 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 65 RESUMÉ ................................................................................................................................. 67 SUMMARY .............................................................................................................................. 68 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 69 POUŢITÁ LITERATURA ...................................................................................................... 70 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................. 75 PŘÍLOHY ................................................................................................................................ 76

7

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila problematiku socializace chorvatských emigrantů. Dlouhodobě mě zajímala problematika národnostních menšin, jejich schopnost začlenit se do majoritní společnosti a problémy s tím spojené, přizpůsobování se způsobu ţivota v jiné zemi či naopak schopnost zachovat si vlastní identitu. Můj zájem ještě vzrostl sňatkem s příslušníkem chorvatské národnosti, kdy jsem se začala zaměřovat právě na socializaci chorvatských emigrantů v České republice. Pro mě osobně jde o téma zajímavé, které by mohlo zajímat i širší veřejnost, a to zvláště s ohledem na skutečnost, ţe Češi patří k turistům, kteří nejčastěji v letních měsících navštěvují Chorvatsko. I proto je zajímavé zjistit, jak pohlíţí česká veřejnost na chorvatskou menšinu, která ţije v naší republice a zda jsou vztahy mezi Čechy a Chorvaty opravdu tak bezproblémové a přátelské, jak by se mohlo zdát v chorvatských letoviscích Bakalářskou práce je rozdělena do tří kapitol, ty se dále dělí do jednotlivých podkapitol, které systematicky charakterizují problematiku práce. První dvě kapitoly se věnují teoretické části bakalářské práce, třetí pak části empirické. V teoretické části popisuji historii příchodu a důvody, které vedly cizince k ţivotu v České republice. Všímám si kvality jejich ţivota, moţností jejich uplatnění, současným počtem cizinců apod. Speciálně se věnuji chorvatské menšině, jejich zemi a základním informacím a tradicím. Dále se zaměřuji na činnosti chorvatské menšiny v České republice, na spolky, sdruţení a organizace působící na našem území. V praktické

části

jsem

realizovala

kvalitativní

výzkum,

kdy

jsem

prostřednictvím rozhovorů s jednotlivými respondenty zjišťovala důvody jejich příchodu do naší země, za jakými cíli přicházejí a zda a jak se jim daří integrovat se v naší společnosti.

8

1. Národnostní menšiny v České republice 1.1. Základní kategorie související s rozebíranou problematikou Při rozboru národností ţijících v České republice se v práci budeme setkávat s jednotlivými ustálenými kategoriemi, které povaţuji za důleţité předem definovat. Národ Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Jednoznačná definice, která by byla všeobecně uznávaná, neexistuje. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Kategorie národ tak můţe znamenat v jiných společnostech, zvláště v těch neevropských, něco jiného. Národní příslušnost je formována na základě působení různých faktorů, především geografických a jazykových, ale také politických, ekonomických a náboţenských. Příslušníky národa většinou spojuje společná kultura, historie a jazyk, často i hospodářský ţivot a obývané území. Za jeden ze znaků národa bývá povaţován společný jazyk. Za další znaky národa můţeme povaţovat společné národní zvyky a tradice.1 Podle Dorovského národ tvoří především společná kultura, společný jazyk, území, etnické vědomí, které je souhrnem představ a názorů členů etnické společnosti o svém národě, jeho jazyce a historii.2 V dnešní době lze těţko mluvit o ,,čistém“ národu, jazyce, kultuře nebo rase, jelikoţ v Evropě jiţ nenajdeme stát, ve kterém by neţily jiné národnostní menšiny a etnické skupiny. Největším předpokladem a přiblíţení se své vlasti je pro menšiny a etnické skupiny jazyk. Jazyk také brání úplné nebo částečné asimilaci.3

1

Wikipedia, otevřená encyklopedie : Národ. [online]. DOROVSKÝ, I. a kol., Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek, s. 7. 3 Tamtéţ, s. 7. 2

9

Etnikum Etnikum je skupina lidí, kterou spojuje společný historický původ a zvláštní kulturní znaky jako jazyk, tradice, mentalita, ale i kultura. Etnické skupiny obývají společné území. „Etnikum – jedná se o společenství lidí, kteří se od jiných skupin odlišují svou etnicitou neboli souhrnem faktorů kulturních, rasových, teritoriálních a jazykových, dále pak svou historií, sebepojetím, vědomím společného původu a také tím, že jsou jako etnicky odlišní vnímáni druhými.“4 Etnikum není nutně totoţné s národem. „Na rozdíl od rasy příslušníci etnika nemají takové fyzické znaky, kterými by se výrazně lišili od příslušníků většiny.“5 Důleţité rozdíly jsou převáţně v hodnotách, normách, chování a jazyku. Rasa Lidská rasa je skupina lidí, kterou zpravidla spojuje dlouhodobý společný vývoj, při kterém se postupně vytvořili některé shodné znaky jako barva pleti, vlasů, očí, tvar lebky a další. Jde vlastně o fyzické rozdíly, kterými se jednotlivé rasy liší. Menšina Menšinou se obecně označuje početně malá část nějakého celku. V našem konkrétním případě ve vztahu ke společnosti označuje zpravidla příslušníky jiných neţ majoritních ras v rámci jednoho státu. Jde o menší část určité společnosti, která se od té majoritní (většinou původní obyvatelstvo) liší národností, náboţenstvím, kulturou, jazykem apod. „V konvenci o ochraně národnostních menšin z 8. února 1991 se mj. říká, že menšina je takovou skupinou, která je početně menší, než ostatní obyvatelstvo státu, v němž skupina žije. Členové skupiny jsou občany tohoto státu, jsou nositeli etnických (národnostních), náboženských nebo jazykových vlastností, které je odlišují od většiny obyvatelstva a usilují o zachování své kultury, tradic, náboženství nebo jazyka.“6 „V demokratické společnosti by měl mít každý občan právo nejen deklarovat svou příslušnost k určité národnostní menšině nebo etnické skupině, nýbrž se také bránit 4

ŠVINGALOVÁ, Dana. Etnikum (etnická skupina). [on-line]. Tamtéţ. 6 DOROVSKÝ, Ivan a kol. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 7. 5

10

proti všem prostředkům, jež vedou k jeho odnárodnění. Jedním z nástrojů, které brání částečné nebo úplné asimilaci, je právě jazyk.“7 „Neznalost (zapomenutí) mateřského jazyka vede nutně k přerušení vazeb s kulturou mateřské země své nebo svých předků a k postupné asimilaci i přesto, že po určitou dobu v nich přetrvává vědomí původu.“8 Migrace Migrace je v podstatě přemísťování, v souvislosti s obyvatelstvem, lze hovořit spíše o stěhování, či změně místa pobytu. Průcha se o migraci zmiňuje, jako přesídlování lidí uvnitř jedné země nebo do jiné země s důvodů ekonomických, politických aj. Z pedagogického hlediska nabývá dnes na důleţitosti vzhledem k nutnosti vzdělávat děti imigrantů (přistěhovalců), často z velmi odlišných etnických skupin.9

1.2. Historický vhled na situaci národnostních menšin na území České republiky Po zániku rakousko-uherské monarchie byl vznik Československé republiky provázen ideou národnostního státu, kde však byly silně zastoupeny národnostní menšiny Němců, Maďarů a Poláků, které měly vysoce vyvinuté národní vědomí. Příznivé podmínky pro ţivot národnostních menšin byly poloţeny jiţ v ústavě z roku 1920.10 Historický vývoj přinesl zásadní změny po druhé světové válce, a to zejména v poměru českého a německého etnika. V rámci Československa byly změny po druhé světové válce nejvýraznější, jelikoţ došlo k vysídlení německého obyvatelstva, a to na základě Postupimské konference z roku 1945. 11 V souvislosti s postavením národnostních menšin u nás po druhé světové válce je třeba zdůraznit, ţe Ústava Československé republiky z roku 1948 se o otázce národnostních menšin vůbec nezmiňovala. Aţ na přelomu 40. a 50. let bylo 7

DOROVSKÝ, I. a kol., Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 12. Tamtéţ, s. 12 9 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., Pedagogický slovník, s. 119. 10 ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 48. 11 Tamtéţ, s. 48. 8

11

komunistickou vládou povoleno zřídit tři národní organizace pro maďarskou, polskou a ukrajinskou národnostní menšinu. Teprve v ústavním zákonu z roku 1968 o postavení národností v Československé federativní republice byla poprvé od roku 1945 uvedena také německá národnost. Od roku 1968 se tedy datuje počátek dvou organizací národnostních menšin, a to polské a německé. O jiných menšinách tehdejší vládní politika nevedla ani nepřipouštěla diskuzi.12 Další zásadní změnu národnostních poměrů přinesla situace po rozpadu československé federace, kdy se také Slováci ocitli na území České republiky v postavení národnostní menšiny. V důsledku všech změn a rozdělení Československa na dva samostatné státy se u nás relativně zvýšil také počet Romů. Zásadní změny v postavení národnostních menšin v Československu nastaly po listopadu 1989 a následně po roce 1991 přijetím Listiny základních práv a svobod, která se také stala součástí ústavního pořádku České republiky.13 Česká republika je zemí, která byla dlouhá léta uzavřena před světem. Češi neměli zkušenosti s velkým počtem národností, které respektují jiné hodnoty, chovají se jinak, mají jiné tradice a jinak komunikují. Většinu mezinárodních migrantů tvoří pracovní, ekonomicky aktivní migranti, kteří jsou v mnoha typech migračních pohybů, a to i v ilegálních. Také ţadatelé o azyl neboli uprchlíci, kteří by neměli mít ekonomický důvod odchodu ze země se legálně nebo ilegálně zapojovali do pracovního procesu imigrační země. Uprchlíci dosud tvoří jen malou část legálně usedlých cizinců u nás.14 Další skupinou cizinců, s nimiţ jsme se setkávali v 90. letech, byli a jsou i nyní námezdní dělníci, kteří u nás hledají práci. Část z nich k nám v rámci mezinárodních úmluv přicházela legálně (Poláci, Ukrajinci, Slováci apod.). Tato forma je nyní, kdy jsme členem Evropské unie, moţná rovněţ. Zůstává však skupina, která přicházela i přichází nelegálně, nebo zde zůstává nelegálně po vypršení pracovního povolení. 12

ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 49. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu, s. 59. 14 Tamtéţ, s. 59. 13

12

Takoví lidé, ţijí většinou ve velmi těţkých podmínkách, pracují za nízké mzdy a nemají zdravotní a sociální pojištění. Z pohledu statistického nejsou zahrnuti do kategorie národnostních menšin a nemají u nás ţádná občanská práva. Nelze říci, ţe by se jednalo o zanedbatelnou skupinu lidí.15 Lidé ze svých původních zemí odcházejí z mnoha důvodů, ať uţ z náboţenských, rasových, z důvodů národnostního pronásledování nebo v důsledku válek a nuceného vysídlení a etnických čistek. Hlavní příčinou, proč migrují, však jsou rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi, tedy socioekonomické rozdíly. Historické události v České republice dané holocaustem za druhé světové války, poválečným odsunem Němců z oblasti Sudet, izolací za socialismu a rozpadem Československa na dva státy, vedly k tomu, ţe jsme dnes oproti jiným státům v Evropě stále ještě dosti národně a rasově homogenní. Kromě těchto faktorů ovlivňoval národnostní a rasovou homogenitu i fakt, ţe jsme nebyli dostatečně ekonomicky vyspělou zemí v porovnání s okolními státy, a tím jsme byli málo atraktivní pro migrující obyvatelstvo. To vedlo k situaci, ţe jsme se po roce 1989 stali pouze tranzitní zemí, přes kterou se přecházelo na západ. Situace se však postupně měnila a mění a pro migranty se stáváme zemí cílovou.16 V roce 1990 se velmi rychle v průběhu několika měsíců upravil zákon týkající se uprchlíků, který určil rozsah práv a povinnosti ţadatelů o azyl. Byl také stanoven rozsah odpovědnosti státu za zajištění ubytování, obţivy i zdravotní péče a také právo na tlumočníky v řízení, jakoţ i další povinnosti v azylovém řízení a hmotně právních stránkách uprchlictví.17 Byla otevřená první uprchlická střediska, v nichţ setrvávali ţadatelé do té doby, neţ jim byl přiznán status uprchlíka a vyřízen azyl. Kromě těchto středisek byla vybudována střediska pro osoby, které jiţ měly postavení uprchlíka a střediska pro osoby, kterým bylo na území České republiky poskytnuto dočasné útočiště.18 Mezi prvními, kteří v České republice ţádali v roce 1990 o azyl, byli uprchlíci z Rumunska a následně v roce 1992 lidé z různých oblastí bývalé Jugoslávie. Ti u nás hledali dočasný azyl před občanskou válkou a etnickou nenávistí, která propukla v jejich zemi. Právě kvůli lidem z bývalé Jugoslávie vláda rozhodla v roce 1991 o zavedení speciálního humanitárně-právního institutu, coţ byla právě dočasná útočiště, 15

ŠIŠKOVÁ, T. (ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu, s. 60. ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 54. 17 ŠIŠKOVÁ, T. (ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu, s. 71. 18 ŠIŠKOVÁ, T. (ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu, s. 72. 16

13

která byla poskytována lidem z bývalé SFRJ, tedy i příslušníkům chorvatské národnosti. Od 30. září 1997 uţ dočasné útočiště na území České republiky není poskytováno, a to z důvodu ukončení válečného konfliktu na území bývalé SFRJ.19 Nyní v České republice ţije 12 početnějších uznávaných menšin. Patří mezi ně menšina slovenská, polská, romská, bulharská, chorvatská, maďarská, německá, rusínská, ruská, řecká, srbská a ukrajinská. Mají své zastoupení ve specializované radě vlády a na činnost jejich spolků přispívá stát.

1.3. Současný stav cizinců v České republice V tabulce je zachycen celkový počet obyvatel dle národností ţijící v České republice, a to v sestupné posloupnosti od nejpočetnější aţ po ty nejméně početné. Početní údaje vycházejí z posledního sčítání lidu, které v naší republice proběhlo v roce 2001. Tabulka č. 1 Národnosti žijící v České republice Česká

19

9 249 777

Moravská

380 474

Slovenská

193 190

Polská

51 968

Německá

39 106

Ukrajinská

22 112

Vietnamská

17 462

Maďarská

14 672

Ruská

12 369

Romská

11 746

Slezská

10 878

Bulharská

4 363

Řecká

3 219

Srbská

1 801

ŠIŠKOVÁ, T. (ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu, s. 72-75.

14

Chorvatská

1 585

Rumunská

1 238

Rusínská

1 106

Albánská

690

Jiná

26 499

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/D6002F08A5/$File/41320507.pdf

1.4. Stručné informace o vybraných národnostech Mezi nejpočetnější menšiny, ţijící v České republice, patří menšina slovenská, romská, vietnamská a maďarská. V této kapitole se zabývám jejich příchodem do republiky, kulturním vyţitím (zde se zaměřuji především na organizace, které v zemi působí a na jejich aktivity) a politickou činností.

1.4.1. Slovenská národnostní menšina Po zániku Československa a vzniku samostatné České republiky v roce 1993 se Slováci, ţijící u nás, dostali do pozice národnostní menšiny. Výraznější vlna emigrantů ze Slovenska k nám má své počátky jiţ v meziválečném období. Podle sčítání lidu v roce 1930 u nás ţilo asi 45 000 Slováků, kteří přišli do naší republiky převáţně za prací. 20 Ještě rozsáhlejší příchod Slováků nastal po druhé světové válce, probíhal v několika vlnách. Do Čech přicházeli převáţně mladí lidé, a to za prací a neměli v úmyslu se u nás usídlit natrvalo.21 Při sčítání lidu v roce 1991 bylo v České republice cca 314 000 osob slovenské národnosti.22

20

LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů,s. 17. 21 ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 64. 22 LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 15.

15

Podle výsledků sčítání lidu v r. 2001 ţilo v České republice k 1. březnu 2001 cca 193 190 občanů slovenské národnosti. Nejvíce Slováků ţije v Moravskoslezském kraji, Ústeckém, Jihomoravském, Středočeském, Karlovarském kraji a v Praze. Ve všech uvedených oblastech jde o Slováky a jejich potomky, kteří osídlovali pohraničí po roce 1945, byli to reemigranti z Rumunska, Maďarska a Zakarpatské Ukrajiny. Do Ostravy, Karviné, Prahy či jiných českých měst směřovaly migrace Slováků na stavby, v 60. a 70. letech pak přišla do Prahy tzv. „úřednická migrace“ - stranický aparát, armáda apod.23 Aktivity Patří k nim snaha o prezentaci hodnot slovenské kultury a emancipaci slovenské menšiny, uchování slovenské kultury a jazyka v prostředí majoritního národa. Všechny organizace se s větší či menší intenzitou hlásí k pěstování vzájemnosti mezi Slováky a Čechy.24 Kromě ediční činnosti, zahrnující vydávání periodik, jsou organizovány Slovensko-české kulturní festivaly (Dny slovenské kultury v jednotlivých městech ČR), mezinárodní folklorní festivaly (Praha – srdce národov, Jánošíkov dukát aj.), divadelní přehlídky, loutkové divadlo, dramatizované čtení pohádek, scénky pro děti v českém a slovenském jazyce, filmové podvečery, plesy, majálesy, sportovní soutěţe, sportovněvlastivědné zájezdy pro děti, semináře, významné vydavatelské počiny jednotlivých sdruţení, ocenění významných osobností za práci ve prospěch dobrých vztahů mezi Slováky a Čechy (cena Mateja Hrebendu), výstavy (např. Slovenské výtvarné léto), besedy (Kluby Slovenských dotykov, Kluby Koreňov, Podvečery nielen pre ţeny aj.).25 Organizace menšiny V České republice působí 11 občanských sdruţení, která se prezentují jako sdruţení slovenské menšiny. Jsou to: Česko-Slovenská scéna, Demokratická aliancia Slovákov, Folklórne zdruţenie Púčik, Klub slovenskej kultúry (KSK), Obec Slovákov v ČR (1 250 členů v roce 2003 ve 12 regionálních Obcích - Praha, Karlovy Vary, Sokolov, Teplice, Plzeň, Stříbro, Kladno, Brno, Tábor, Kroměříţ, Karviná, Třinec), Slovensko-český klub, Slovenské folklórne zdruţenie Limbora, Slovenský literárny 23

Národnostní menšiny. [on-line]. Národnostní menšiny. [on-line]. 25 LEONTIYEVA, Y., (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ, P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 24. 24

16

klub v ČR, Spolok Detvan, Spolok priateľov slovenského divadla, Zväz Slovákov. Na aktivitách slovenské menšiny se podílí i Historická skupina priamych účastníkov SNP (organizace bez právní subjektivity – součást Svazu bojovníků za svobodu), Spoločnosť M. R. Štefánika (bez právní subjektivity) a Slovenská evangelická církev a.v. v ČR. Celkový počet organizovaných členů v jednotlivých sdruţeních je odhadem 4 aţ 5 tisíc. Nejpočetnější jsou KSK (2 600) a Obec Slovákov v ČR (1 250 členů v 12 organizacích). Specifický je výběrový Slovensko-český klub se základnou 400 členů. Kromě toho je asi sto členů v občanských sdruţeních, které jsou kolektivními členy klubu (Kluby Slovenských dotykov, Spoločnosť priateľov Slovenska). 26 Folklórní sdruţení Limbora a Púčik mají cca 200 aktivních členů, od dětí po dospělé. Púčik vyvíjí také charitativní činnost, zejména pro postiţené děti a seniory. Púčik pracuje v Brně jiţ od roku 1991, je jedním z hlavních organizátorů kaţdoročního Mezinárodního festivalu slovenského folkloru v České republice. Od roku 2001 organizuje kaţdý rok slavnostní koncert všech menšin města Brna pod názvem „Ţijeme v jednom městě“.27 Ostatní sdruţení jsou výrazně méně početná. Spolupráce s Radou vlády Slovenská národnostní menšina má v Radě tři zástupce, jejich aktivní spolupráce se týká zejména: poskytování dotací na vydávání periodik postupné formulace programu šíření a přijímání informací v mateřském jazyce, uchování a rozvoj národnostní kultury a moţnost vzdělávání v mateřském jazyce oblasti dotační politiky Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy.28 Zástupce slovenské menšiny je taktéţ členem výboru Rady pro dotační politiku a výboru Rady pro spolupráci s orgány samosprávy. Je členem poradního sboru

26

Národnostní menšiny. [online]. KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 38-39. 28 LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 22. 27

17

ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy pro záleţitosti národnostních menšin a ve výběrových dotačních komisích ministerstva kultury.29 Slovenská menšina má zastoupení v Komisi pro národnostní menšiny Magistrátu hl. m. Prahy, Magistrátu města Brna, v Karviné a dále v obcích/městech Rudná pod Pradědem, Jiříkov, Stará Ves a Hradec - Nová Ves.30 Výborná je spolupráce s orgány samosprávy v Praze, Českých Budějovicích, Moravské Třebové či Brně, kde města výrazně podporují menšinový ţivot a podílejí se na organizování Dnů slovenské kultury. I v dalších městech, kde pracují regionální Obce Slováků nebo regionální Kluby Slovenských dotyků, je velmi dobrá spolupráce, včetně ekonomické pomoci ze strany města. Týká se to Karviné, Kroměříţe, Plzně, Karlových Varů a Sokolova. První kontakty začínají i na úrovni nově vytvořených krajů (Plzeň, Ostrava, Zlín, Karlovy Vary, Středočeský kraj). V komisích pro národnostní menšiny pracují Slováci v Praze, Brně a Karviné.31 K nejvýznamnějším organizacím patří Slovensko-český klub, který kromě jiného vydává časopis Dotyky, Obec Slovákov v ČR (vydává měsíčník Korene), Klub slovenskej kultúry (vydává měsíčník Listy 2006) a Zväz Slovákov - (vydávalo nepravidelně periodikum Slovenské rozhľady).32

1.4.2. Romská národnostní menšina Většina Romů ţijících v České republice k nám přišla ze Slovenska v letech 1945 - 1993. Po druhé světové válce u nás zůstalo jen pár set Romů. První vlna ze Slovenska přišla brzy po válce a byla motivována lepší moţnosti najít práci. Za těmito migranty se následně přistěhovali i jejich rodiny. Druhá vlna přišla v padesátých a šedesátých letech 20. století při organizovaných náborech na stavby a do těţkého průmyslu. Předpokládalo se, ţe si tu vydělají a vrátí se zpět na Slovensko. Třetí vlna byla stěhována pod nátlakem v roce 1965. Jednalo se o rozmístění Romů z jejich osad, čtvrtí či ulic do různých míst republiky, kde jiné romské rodiny nebydleli.33

29

LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 22. 30 Národnostní menšiny. [on-line]. 31 Národnostní menšiny. [on-line]. 32 LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 26. 33 ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 135.

18

K romské národnostní menšině se při sčítání lidu 2001 přihlásilo celkem 11 746 osob. Podle kvalifikovaných odhadů počet příslušníků romské komunity v ČR se pohybuje v rozmezí mezi 150 000 - 300 000 osob.34 Usídleni jsou nejvíce na severní Moravě (zejména Ostrava, Karviná), v severních Čechách (Děčín, Ústí nad Labem) a ve velkých městech (Praha, Brno).35 Aktivity V médiích dochází k vydávání periodického tisku a provozování internetového portálu. V rámci vzdělávání dochází k organizaci volnočasových aktivit a obecně primární prevence, spolupráci se školami. Unikátním vzdělávacím projektem je činnost Katedry romistiky na Karlově univerzitě v Praze.36 Kultura Kulturní činnost se rozvíjí zvláště na bázi klubů, a týká se hudby, tance, literární tvorby, výtvarných oborů. Výrazným specifikem je Muzeum romské kultury v Brně. Činnost je zaměřena i na sport, především fotbal (v ČR existuje na deset aktivních klubů). 37 Politika a veřejná činnost Samostatným fenoménem je romská politická strana - Romská občanská iniciativa ČR (ROI) a Parlament Romů v ČR. Postupně roste popularita Mezinárodního dne Romů (8. duben), jehoţ připomínání a organizaci se věnuje většina aktivních sdruţení.38 Organizace menšiny Z celkového počtu 375 registrovaných romských organizací (resp. organizací sdruţujících občany romské národnosti) tvoří převáţnou většinu občanská sdruţení. Z celkového počtu romských organizací je minimálně 20% tzv. mrtvých organizací, tj. organizací jiţ neexistujících či nefungujících. Vedle romských sdruţení existuje řada 34

Národnostní menšiny. [on-line]. Národnostní menšiny. [on-line]. 36 Národnostní menšiny. [on-line]. 37 Národnostní menšiny. [on-line]. 38 Národnostní menšiny. [on-line]. 35

19

organizací působících ve prospěch romských komunit, např. Člověk v tísni – společnost při ČT, o.p.s., či Nadace Nová škola, romské středisko v Brně, kongregace Salesiánů Dona Bosca, Muzeum romské kultury, IQ Roma servis, Společenství Romů na Moravě a další.39 Romské středisko v Brně, neboli Drom, je příspěvková organizace zřízená městem Brnem. Od roku 1989 realizuje mnoho aktivit v sociálně vyloučených lokalitách. Patří k nim volnočasové aktivity, sociálně-právní sluţby, výchova a vzdělávání.40 Spolupráce s Radou vlády Romská národnostní menšina má mít v Radě tři zástupce, v současnosti je třetí zástupce zván na jednání Rady jako stálý host. Aktivní spolupráce se týká: poskytování dotací na vydávání periodik a projektu elektronických médií Romano hangos, Romano voďi, Radio Rota, Kereka, dříve i Romano kurko oblasti dotační politiky Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy vůči romským občanským sdruţením do roku 2005 otázek spojených s financováním a postavením Muzea romské kultury v Brně financování světového romského festivalu Khamoro Nejvýznamnější organizace Demokratická aliance Romů se sídlem ve Valašském Meziříčí (D.A.R.) vydává, kromě jiných aktivit, časopis pro děti a mládeţ Kereka. Společenství Romů na Moravě se sídlem v Brně, kde působí řada výchovně vzdělávacích krouţků, probíhá doučování dětí v rodinách a jsou pořádány dětské tábory. Pro dospělé funguje občanskoprávní poradna, která pomáhá vyřizovat základní existenční záleţitosti. Vedle bohaté spolkové činnosti, vydává noviny Romano hangos. 41

39

Národnostní menšiny. [on-line]. KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 46 . 41 KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 50 . 40

20

Romské občanské sdruţení Miret působí v Brně a jeho hlavním cílem je napomáhat Romům v integraci do společenského ţivota majoritní společnosti. Sdruţení podporuje mladé talentované umělce, kteří ať uţ z finančních, sociálních, rasových, či jiných důvodů nemají šanci na vlastní prosazení a realizaci. Zaměřuje se na výběr umělců, hudebních skupin a souborů pro svůj dnes jiţ známý romský festival „Gypsy Celebration“ na hradě Svojanov, který se stal mezinárodní tradicí a je povaţován za jeden z nejúspěšnějších projektů svého druhu v České a Slovenské republice. Celý festival má podtitul „Romové gadţům”.42 Praţské občanské sdruţení Romea provozuje i stejnojmenný internetový portál Romea a vydává, periodikum Romano voďi. Vyvíjí činnost především v oblasti celoţivotního vzdělávání Romů a jejich uplatnění na trhu práce na území hlavního města Prahy. Sdruţení Dţeno z Prahy provozuje internetový portál a rádio Rota. Sdruţení Athinganoi, rovněţ z Prahy, sdruţuje mladé romské intelektuály, praţské Sdruţení R-mosty pracuje s dětmi a obdobné sdruţení dětí a mládeţe Romů v ČR je i ve Zlíně. To se kromě sociální asistence Romům v regionu zabývá téţ prací s dětmi a mládeţí. Nevo dţivipen z Českých Budějovic se orientuje na vzdělávání a vydává také stejnojmenný občasník. K dalším patří např. Demokratický svaz Romů, Sdruţení olašských Romů, Společnost odborníků a přátel Muzea romské kultury Brno, Unie olašských Romů.43

1.4.3. Vietnamská národnostní menšina Vietnamci začali do Československa směřovat především koncem 70. let na základě mezivládních dohod o internacionální komunistické pomoci. Jednalo se o studenty a ve větší míře také o dělníky různého profesního zaměření. Koncem roku 1995 se začal počet Vietnamců v České republice zvětšovat (cca 10 000). Šlo hlavně o migranty, kteří prchali do Evropy před totalitním komunistickým reţimem ve Vietnamu.44 V současné době ţije v České republice podle sčítání lidu z roku 2001 cca 18 000 vietnamských občanů. Toto číslo je pravděpodobně velmi podceněno. Někteří vietnamští občané odhadují své zastoupení u nás na 60 -70 tisíc osob. Vietnamci 42

KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 49 . 43 Národnostní menšiny. [online]. 44 ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21), s. 121.

21

s povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu jsou tak v Čechách třetí nejpočetnější menšinou cizinců.45 Nejvíce Vietnamců ţije v Praze, na Karlovarsku, Ústecku a větších městech jako je Brno, Plzeň, ale také v pohraničí (Ostrava, Cheb). Mezi významné skupiny patří v České republice vietnamští podnikatelé. K nim se řadí nejen stánkaři, ale i manaţeři mezinárodních firem a také pracovníci, kteří na základě ţivnostenského listu vykonávají činnost zaměstnanců.46 Aktivity Vietnamci se často účastní akcí pod záštitou velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze a rovněţ akcí pořádaných jinými vietnamskými organizacemi. Patří mezi ně koncerty, sportovní akce, oslava Dne dětí a předávání cen za studijní výsledky, různé oslavy státních vietnamských svátků aj. Účast Vietnamců je vţdy hojná.47 Specifické prostředí pokud jde o vietnamskou komunitu, tvoří trţnice a zejména vietnamské velkoobchody a velkosklady, které se kromě obchodu, stávají také správními, kulturními, mediálními a komunitními centry. Sídlí zde mnoho podnikatelských subjektů a organizací, které se starají o vietnamskou komunitu a podporují ji. Organizují např. výukové kurzy, sportovní akce, např. fotbalové turnaje, koncerty vietnamských umělců ze zahraničí, sjezdy, tábory pro děti apod.48 V oblasti mediální jsou v současnosti vydávány tři časopisy v České republice49 časopis Van xuan , který je zaměřen na zprávy a dění v České republice týdeník Tuan tin moi, je také zaměřen na zprávy a dění v České republice týdeník Vuon dao, obsahuje aktuality z internetu, zprávy, události ze světa, články o vědě, technice aj. Vietnamská televize vysílá pro krajany v zahraničí na jednom kanále VTV4 a má mezi Vietnamci vysokou sledovanost.

45

LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 50. 46 Národnostní menšiny. [online]. 47 LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 5. 48 LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 54. 49 Tamtéţ, s. 60.

22

Vietnamská menšina nemá ţádného svého zástupce v Radě vlády, ale má své politické zastoupení Vietnamské socialistické republiky v Praze, které koordinuje činnost krajanských organizací. Zástupci vietnamské komunity se účastní na zasedání krajských výborů a komisí.50 Organizace menšiny K nejvýznamnějším patří Svaz vietnamských podnikatelů v České republice (jiné hájí zájmy vietnamských podnikatelů před českými úřady), Svaz vietnamské mládeţe a studentů v České republice, Klub Bambus (zabývá se výukou českého jazyka pro Vietnamce a jejich dětí, vydává vlastní časopis Cay Tre ve vietnamštině a provozuje sobotní školu vietnamštiny pro děti, poskytuje poradenské a překladatelské sluţby). Dále Centrum výuky vietnamštiny, Sdruţení Orient-Vietnam, Vietnamská strana obnovy (jedná se o organizaci s protikomunistickým programem), OS Klub Hanoi apod.51 Nejvýznamnější organizace V České republice dnes fungují tři vietnamské organizace Svaz Vietnamců v České republice, Svaz vietnamských podnikatelů, Občanské sdruţení vietnamsky hovořících občanů České republiky. Tyto organizace se snaţí ve vietnamské komunitě zachovat vietnamskou kulturu a pro vietnamské děti jejich rodný jazyk. Zároveň se snaţí komunitu přiblíţit české společnosti. Svaz Vietnamců v České republice byl zaloţen v roce 1999 a snaţí se podporovat národnostní cítění a dobré vztahy s Českou republikou. Přispívá k tomu, aby se Vietnamci seznamovali s českou kulturou. Svaz je podporován VSR v Praze. Pořádá různé kulturní akce, má své pobočky v řadě měst České republiky.52

50

LEONTIYEVA, Y. (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ P., HIRT, T., Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů, s. 61. 51 Tamtéţ, s. 59. 52 Tamtéţ, s. 59.

23

1.4.4. Maďarská národnostní menšina K maďarské národnosti v ČR se podle posledního sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 14 672 osob, vlastní odhad zástupců menšiny je však vyšší (cca 19-20 tisíc). Významná vlna přílivu Maďarů do českých zemí se uskutečnila po 2. světové válce v rámci tzv. výměny obyvatelstva (nedobrovolné přesídlení do českého pohraničí), ale také dobrovolnou migrací (většinou do větších měst, především za studiem a za prací). Maďaři se jako národnostní menšina v České republice deklarovali aţ po listopadu roku 1989.53 Příslušníci maďarské menšiny ţijí rozptýleně po celém území České republiky, největší zastoupení mají v Severočeském a Moravskoslezském kraji, v Praze, dále následuje kraj Plzeňský, Východočeský, Jihomoravský a Jihočeský.54 Aktivity Aktivity příslušníků maďarské národnostní menšiny v České republice organizuje zastřešující občanské sdruţení Svaz Maďarů ţijících v českých zemích. Nejvýznamnějším projektem této organizace jsou kaţdoročně pořádané Dny maďarské kultury, na kterých je prezentována maďarská kultura formou různých kulturních akcí, a to v několika městech v České Republice. Svaz Maďarů je také vydavatelem časopisu Prágai Tükör (Praţské zrcadlo), který vychází pětkrát ročně jiţ od roku 1993. Dlouhou tradici má v naší zemi Maďarská reformovaná církev a v současnosti působí v Praze maďarská obec reformované církve. Také Maďaři katolického vyznání mají své pravidelné bohosluţby v maďarštině.55 Organizace menšiny Svaz Maďarů má v ČR několik regionálních organizací. Jde o následující organizační jednotky:56 Praha, která je spolupořadatelem mezinárodního folklorního festivalu „Praha srdce národů“ a „Setkání kultur“, která je společnou akcí národnostních menšin v Praze, 53

Národnostní menšiny. [on-line]. Národnostní menšiny. [on-line]. 55 Národnostní menšiny. [on-line]. 56 KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 16. 54

24

recitační soutěţ v přednesu poezie v maďarském jazyce za účasti členů Svazu, prezentace dvou knih spojené s autogramiádou, vzdělávací tábor v Medlově. Brno se účastní na akcích „Folklór bez hranic", „Ţijeme v jednom městě" a „Návraty ke kořenům", vydává regionální časopis Brünni Magyar Futár (Brněnský maďarský kurýr). OJ Plzeň - pořádá setkávání s maďarskými účastníky bienále a výtvarníků v Plzni. OJ Teplice - účast na slavnostním otevření lázeňské sezóny v Teplicích. Bývají i dny maďarské kuchyně v Teplicích. Spolupráce s Radou vlády a orgány samosprávy Maďarská národnostní menšina má v Radě jednoho zástupce. Aktivní spolupráce se týká:57 poskytování dotací na vydávání periodika PRÁGAI TÜKÖR oblasti dotační politiky Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy vůči maďarským občanským sdruţením spolupráce sekretariátu Rady s Velvyslanectvím Maďarské republiky v Praze a Maďarským kulturním a informačním střediskem. Zástupce maďarské menšiny je téţ členem výboru Rady pro dotační politiku a výboru Rady pro spolupráci s orgány samosprávy. Je členem i komise pro národnostní menšiny Magistrátu hl. m. Praha a magistrátu města Brna. Nejvýznamnější organizace V Praze byl v roce 1990 zaloţen Svaz Maďarů ţijících v České republice, jehoţ brněnská organizace vznikla roku 1993. Mezi její členy patří studenti, kteří se usadili v Brně a Maďaři, především z jiţního Slovenska, kteří přišli do Brna za prací.58 Základní cíle Svazu jsou napomáhat uchování národní identity, kultury a tradic, dle moţnosti uspokojovat menšinové potřeby a podílet se na prezentaci kultury a dějin maďarského národa v českém prostředí. Tímto způsobem se obohacuje místní kulturní ţivot o kulturu jiného národa a díky jazykovému vybavení napomáhá českému okolí při rozvíjení

vzájemných

česko-maďarských

vztahů

např.

poskytováním

sluţeb,

59

provozováním klubových a publikačních činností. 57

Národnostní menšiny. [on-line]. KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 12. 59 KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském 58

25

2. Chorvatská menšina 2.1. Příchod Chorvatů do České republiky Chorvaté neţijí jen v Chorvatsku, ale odhaduje se, ţe ve střední Evropě jich je přes 7 milionů (podle některých odhadů aţ 9 milionů). Ţijí rovněţ v Bosně a Hercegovině (472 000), Argentině (400 000), Srbsku (114 000), v pohraničí Maďarska, v Německu (231 000), Austrálii (115 000), Kanadě (62 000). I v České republice se můţeme setkat s chorvatskou menšinou, a to v oblasti Jeseníků. Dříve ţila významná menšina na jiţní Moravě, ale po 2. světové válce jako celek zanikla.60 Na území Chorvatska probíhaly velké přesuny obyvatelstva. Zejména to byly dvě velké migrační vlny, které proběhly v letech 1991 a 1995. Jejich příčinou byly válečné události na území bývalé Jugoslávie. První migrační vlna se týkala především Chorvatů a zčásti Srbů, druhá výhradně Srbů.61

2.1.1. Příchod prvních Chorvatů na naše území aneb Moravští Chorvaté Poúnorový komunistický reţim potlačoval aţ do svého konce, tj. do listopadu 1989, zmínky o přítomnosti chorvatské národnostní menšiny. Chorvatská menšina však u nás, na území jiţní Moravy, existovala do druhé světové války, neţ byla násilně přesídlena do různých míst České republiky. Do té doby obývala několik jihomoravských obcí, mezi které patří zejména Frélichov (dnes Jevišovka), Dobré Pole a Nový Přerov, dále pak další částečně kolonizované obce na jiţní Moravě (např. Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec). Historie chorvatské menšiny na území bývalého Československa Chorvaté se usazovali od jugoslávských hranic přes Maďarsko a Rakousko na jiţní Slovensko a jiţní Moravu. Prchali z domova před Turky od druhé poloviny 16. století a částečně i v 17. století. „Osídlovali staré vesnice, jež za válek v 15. a 16. století kraji, s. 15. 60 Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin. [online]. 61 Minority-hr : Stránky pro studenty HKS. [online].

26

ztratily původní domácí obyvatelstvo.“62 Na našem území byli vítání, neboť majitelé panství očekávali, ţe se jim pomocí nových osídlenců podaří obnovit hospodářství zpustlých vesnic a zvýšit výnosy panství. Začátkem 17. století bylo na jiţní Moravě jiţ 9 obcí zcela chorvatských a dalších 5 obcí mělo značnou chorvatskou menšinu.63 Chorvati se brzy začali mísit s původním obyvatelstvem a tím postupně začali ztrácet svoje osobní kulturní rysy a jazyk. Zřejmě to bylo způsobeno příbuzností obou národů, jelikoţ v prostředí německém nebo maďarském si Chorvati podrţeli národní ráz mnohem déle. Svědčí o tom i fakt, ţe na Moravě byly dvě větší chorvatské kolonie, „jedna poblíž města Břeclavi uprostřed živlu českého, druhá poblíž města Mikulova uprostřed

živlu

německého.“64

Chorvaté

na

Břeclavsku

splynuli

s domácím

obyvatelstvem jiţ v 18. a částečně v 19. století, kdeţto na Mikulovsku si uchovali svou národní odlišnost aţ do našeho století.65 Během druhé poloviny 19. století zesílil německý vliv a postavení Němců v chorvatských vesnicích (posílených mj. poněmčelými Čechy a Chorvaty). Ti, kteří se později usídlovali v chorvatských vesnicích, sice mluvili chorvatsky, ale cítili se být obyvateli německými. Majoritní společnost soustřeďovala ve svých rukou instituce i politickou moc.66 Německé školy nebyly tolerantní k chorvatskému jazyku a převládala snaha o germanizaci. Ve smíšených rodinách se upřednostňoval jazyk německý. Pomalu zanikaly i obyčeje a tradice a byly nahrazovány německými.67 „Po roce 1918 se v podmínkách československého státu začal uplatňovat vliv českých institucí. Rovněž Národní jednota a Sokol, kde se formovala česká menšina a Čecho-Chorvaté, měly působit ve smyslu pročeském a pročeskoslovenském a získat Chorvaty na tuto stranu a vymanit je z německého vlivu. To se alespoň navenek dařilo.“68 Byly znovu zakládány české školy a Chorvati byli oslovováni, aby znovu začali posílat své děti do českých škol. Postupně se začaly vracet také některé staré obyčeje, a to hlavně podle ,,slováckých“ vzorů. Nicméně tyto české snahy nebyly natolik silné a ve volbách roku 1935 se velký počet Chorvatů přihlásil k sudetoněmecké straně. 62

DOROVSKÝ, I. a kol., Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 24 Tamtéţ, s. 24 64 Tamtéţ, s. 24 65 Tamtéţ, s. 24 66 Tamtéţ, s. 30 67 Tamtéţ, s. 31 68 Tamtéţ, s. 32 63

27

Nástup druhé světové války a její důsledky vedly v letech 1948-1949 k likvidaci chorvatské diaspory. Do té doby se projevovalo chorvatské vědomí alespoň v jazyce, etnonymu a v mnohých kulturních osobitostech.69 Historie chorvatské menšiny na Moravě končí po druhé světové válce, kdy se prokázalo, ţe se Chorvaté angaţovali v různých nacistických organizacích a muţi slouţili v německé armádě. Toto zjištění nastolilo otázku, jak vyřešit jejich postavení v nové poválečné Československé republice. K vyřešení problému došlo po Únoru 1948, „kdy všechny okresní národní výbory na Moravě dostaly od Zemského národního výboru v Brně přípis o přesídlení Chorvatů z jižní Moravy do vnitrozemí a severních pohraničních oblastí.“70 Píše se v něm, ţe se jedná o slovanské obyvatelstvo, částečně poněmčené a státně nespolehlivé a z důvodů zajištění bezpečnosti státní hranice bylo rozhodnuto o jejich přesídlení. Jednalo se o přestěhování bez konfiskace majetku a náhradu za nemovitosti měli dostat v osídleneckých oblastech. V podhorských oblastech čekal Chorvaty, kteří se ţivili hlavně hospodářstvím, zcela jiný ţivot vyplývající z odlišných klimatických podmínek, na které nebyli připraveni. Také hospodářství přebírali mnohdy v katastrofálním stavu. Pokud chtěli přeţít, museli se seznámit s podhorským způsobem zemědělské výroby. Také to, ţe byli rozsídleni ve 118 obcích a 34 moravských okresech, vedlo ke ztrátě a přerušení vzájemné komunikace v chorvatském jazyce a k postupné asimilaci s českým obyvatelstvem. Přesto však byly provedeny následně studie, které dokazují, ţe jejich potomci zcela neztratili povědomí o své etnické příslušnosti. Předkové moravských Chorvatů přišli, jak jiţ bylo výše sděleno, v 16. stol. z Chorvatska a severní Bosny. Nynější moravští Chorvaté však povaţují za svou mateřskou zemi Českou republiku, nikoliv svoji ,,starou vlast“. Proto také většina moravských Chorvatů pociťuje stále jako křivdu, ţe byli v letech 1945 – 1950 vystěhováni z jiţní Moravy do různých míst bývalé Československé republiky. Pokud se zeptáme, jaký je jejich vztah k Chorvatsku a Bosně nyní, tak většina z nich udrţuje citové i úřední styky s Chorvatskem a i jinými Chorvaty ve světě, zároveň ale budují svou vlastní identitu jako etnická skupina.71

69

DOROVSKÝ Ivan a kol. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 33. Tamtéţ, s. 36. 71 DOROVSKÝ Ivan a kol. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 12. 70

28

2.1.2. Příchod druhé vlny Chorvatů do České republiky Lidé z bývalé Jugoslávie, tedy i Chorvaté se do České republiky a nejen do ní, ale hlavně také do Německa, Rakouska, USA, na Nový Zéland stěhovali průběţně, ještě před válkou. Hlavním důvodem migrace byla práce, popř. studium. V České republice se usídlovali zejména v Praze. Od roku 1993, tj. během války, se lidé z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny snaţili uchýlit ke svým rodinám v zahraničí, tedy i do České republiky. V prvních konvojích k nám přicházely ţeny a děti, později i jejich muţi, popř. celé rodiny. V tomto období se k nám přistěhovalo nejvíce Chorvatů. Téměř všichni zde zůstali i po válce. Uzavírali sňatky mezi sebou, někdy i s Čechy. V poslední době k nám opět hodně lidí přichází, a to zejména za prací. Občanská válka Během války v bývalé Jugoslávii byly do České republiky zaznamenány vlny příchodů obyvatelstva, tedy i Chorvatů, povaţuji proto za vhodné, přiblíţit tento válečný konflikt. Na počátku tzv. jugoslávských válek byly vzrůstající konflikty mezi jednotlivými republikami a autonomními oblastmi socialistické federace. Hlavními problémy, s kterými se v Jugoslávii museli potýkat, byly zhoršující se hospodářská situace a vzestup nacionalismu. Referendum, které se konalo dne 19. května 1991, ukázalo, ţe 94 procent občanů Chorvatska poţaduje oddělení od Jugoslávie a chtějí být nezávislou zemí. Výsledkem těchto snah bylo dne 25. června 1991 ústavní rozhodnutí chorvatského parlamentu o vyhlášení nezávislého a suverénního státu Chorvatská republika. Ve stejný den vyhlásilo samostatnost také Slovinsko. Oba tyto státy patřily k nejrozvinutějším v bývalé Jugoslávii.72 O 14 dní později se konala schůzka všech šesti prezidentů svazových republik společně se zástupci Evropského společenství, která však nepřinesla ţádný výsledek. Po schůzi nastoupily do Chorvatska a Slovinska jugoslávské armády ovládané Srby, kteří nesouhlasili s jejich samostatností, načeţ ve Slovinsku a Chorvatsku vypukla občanská

72

Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line].

29

válka. Hlavními zdroji nepokojů jednotlivých území republik byly menšinové enklávy. V Chorvatsku to byla tzv. Srbská Krajina, která se rozkládala od Zadaru aţ k hranicím Bosny. Krajinští Srbové odmítali jak připojení se k Chorvatsku, tak případnou autonomii a následně roku 1991 vyhlásili Republiku Srbská Krajina s hlavním městem Knin. Následovalo vyhánění Chorvatů ze Srbské Krajiny, a začaly se provádět etnické čistky. Koncem roku 1991 pak bylo uzavřeno příměří, jehoţ výsledkem však byla skutečnost, ţe třetina chorvatského území nebyla pod kontrolou Záhřebu. 73 Roku 1992 byla Chorvatsku mezinárodně uznána samostatnost a prvním prezidentem se stal Franjo TuĎman. Během let 1992-1994 bylo příměří oběma stranami porušováno a nepomohla ani kontrola ze strany OSN. Situace se tedy příliš neuklidnila. 74 V srpnu 1995 za podpory NATO proběhla rozhodující chorvatská ofenziva s názvem „Oluja“ (Bouře), kdy většina srbských obyvatel uprchla, a to převáţně do Srbska a do Bosny a Hercegoviny. Téhoţ roku uzavřely znepřátelené strany dohody o uspořádání hranic a v Daytonu byla podepsána chorvatsko-srbská dohoda o reintegraci posledního srbského území ve Východní Slavonii, které bylo pod správou OSN aţ do roku 1998. Na začátku roku 1998 byla opět Východní Slavonie předána Chorvatské vládě a zbytek Srbů, který na tomto území ţil, přijal chorvatské občanství.75 Mimo území Chorvatska probíhala současně také válka v Bosně a Hercegovině (zde ţili Chorvaté ve velkém počtu), která vypukla o rok později v roce 1992 a trvala do roku 1995. Právě v Bosně probíhala válka nejhrůznějším způsobem. Obyvatelstvo zde bylo národnostně velmi promíchané, a proto také byly největší spory o jednotlivá území. V této jugoslávské občanské válce bojoval téměř kaţdý s kaţdým. Válka byla ukončena v roce 1995 uzavřením míru s představiteli Svazové republiky Jugoslávie. Území se rozdělilo podle situace na frontě ke konci války, přičemţ Chorvaté získali pohraniční úpravy na několika sporných místech ve svůj prospěch.76 Bývalá Jugoslávie však zůstala těţce poškozena a největší následky etnických čistek si nese na svém obyvatelstvu právě Bosna a Hercegovina, území bývalé Srbské Krajiny a také Kosovo. Po válce lze pozorovat vzrůstající vlnu nacionalismu a náboţenského uvědomění, a to ve všech zemích bývalé Jugoslávie. 73

Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line]. Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line]. 75 Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line]. 76 Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line]. 74

30

2.2. Základní informace o Chorvatsku Chorvatská republika (Republika Hrvatska) je jedním z nejmladších států Evropy, který vznikl po rozpadu Jugoslávie. Vyhlášení samostatnosti proběhlo 25. 6. 1991. Podle sčítání lidu z roku 2001 v Chorvatsku ţije 4 437 460 obyvatel, z nichţ většinu tvoří Chorvaté. Procentuelně vypadá etnická struktura následovně:77 Tabulka č. 2 Etnické uspořádání obyvatelstva v Chorvatské republice 89,63 %

Chorvaté

4,54 %

Srbové

0,47 %

Bosňáci

0,37 %

Maďaři

0,34 %

Albánci

0,30 %

Slovinci

0,24 %

Češi

0,21 %

Rómové

0,11 %

Černohorci

0,11 %

Slováci

0,10 %

Makedonci

0,07 %

Němci

0,05 %

Rusíni

0,04 %

Ukrajinci

0,01 %

Ţidé

0,01 %

Poláci

0,01 %

Rumuni

0,01 %

Bulhaři

0,01 %

Turci

0,49 %

ostatní

Zdroj: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/chorvatsko/zakladni_informace_o _teritoriu.html

77

Chorvatsko - Základní informace o teritoriu. [on-line].

31

V Chorvatsku ţije mnoho menšin, lidé se tu hlásí k 23 národnostem a 19 z nich se sdruţuje ve spolcích a má svá vydavatelství. Menšinové kulturní činnosti jsou tradiční, např. chránit jazyk, pečovat o lidové tradice, hudbu a umění, organizovat výstavy atd. Práva menšin jsou zakotveny v Ústavě Chorvatské republiky. Chorvatsko působí ve shodě s: Ústavou Chorvatské republiky principy listiny Spojených národů univerzální deklarací lidských práv, mezinárodní smlouvou o civilních a politických právech, mezinárodní smlouvou o ekonomických, sociálních a kulturních právech dokumenty OSCE atd. všechny menšiny mají podporu od Úřadu vlády pro etnické a národnostní společenství a menšiny. 78 Z neoficiálních zdrojů lze vyčíst, ţe problém je u srbské a romské menšiny. Srbská menšina, která je nejpočetnější, čelí problémům vyplývajících z nedávné války v zemi. Srbové se vrátili do Chorvatska jako uprchlíci, kteří oficiálně uţívají práva zaručená Ústavou, ale ve skutečnosti se mnohdy potýkají se sociální izolací. Na Romy je pohlíţeno jako na dno společnosti, i kdyţ mají velké mnoţství organizací, je velmi malá organizace mezi nimi. Hlavní romskou asociací je Aliance Romů v Chorvatsku. Romská populace čelí mnoha problémům spojených s nízkou zaměstnaností, nuzným ubytováním a zejména negramotností, která je patrná hlavně u ţen.79 Lze říci, ţe pozitivně je nahlíţeno zejména na italskou menšinu, která se nachází hlavně na Istrii, kde tvoří 85% obyvatelstva. Italština se zde pouţívá ve vzdělávacích institucích (má několik svých škol), médiích a vydávají se i publikace. Italská menšina je velmi aktivní, hlavní asociací je Italský odbor. Česká menšina se nachází hlavně v městských oblastech Bjelovar, Daruvar, aj. Má svoje vydavatelství a udrţuje centrální knihovnu. Provozuje lokální rádio s českým vysíláním a organizuje řadu kulturních činností. Výuka pro národnostní menšiny (vedle české ještě italská, maďarská, srbská atd.) probíhá v Chorvatsku podle tří modelů. Podle 78 79

Minority-hr : Stránky pro studenty HKS. [on-line]. Minority-hr : Stránky pro studenty HKS. [on-line].

32

modelu A se jedná o výuku všech předmětů v českém jazyce, to je případ např. daruvarské základní školy Komenského. Model B znamená výuku převáţně v chorvatštině, česky se vyučují jen společenské předměty. Jedná se o daruvarské gymnázium. U modelu C se setkáme s dvěma aţ čtyřmi hodinami českého jazyka týdně, vše ostatní se učí chorvatsky.80 Náboţenství v Chorvatsku se odvíjí od procentuelní etnické struktury, a to takto: Tabulka č. 3 Náboženské vyznání obyvatelstva Chorvatska v procentech 87,83 %

1,28 %

římskokatolická církev (především Chorvaté) pravoslavné církve (zejména Srbové, Černohorci, Rusové a Makedonci) islámská církev

0,14 %

řeckokatolická církev

0,14 %

svědci Jehovovi

0,09 %

kalvinisté

0,08 %

evangelická církev

0,07 %

adventisté

0,04 %

baptisté

0,01 %

ţidé

0,11 %

příslušníci jiných církví

2,99 %

agnostici

2,22 %

bez vyznání.

4,42 %

Zdroj: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/chorvatsko/zakladni_informace_o _teritoriu.html V Chorvatsku působí 24 církví, ale největším náboţenským společenstvím je římskokatolická církev.81 Úředním jazykem je chorvatština. Písmo, se pouţívá latinka. Současná měna má název kuna, 1 chorvatská kuna (HRK) se dělí na 100 lipa, 1 EUR je asi 7, 4121 HRK.82

80 81

Minority-hr : Stránky pro studenty HKS. [on-line]. Chorvatsko - Základní informace o teritoriu. [on-line].

33

Největším a zároveň hlavním městem je Záhřeb (Zagreb) s 933 000 obyvateli. Chorvatsko se dělí na oblast Istrie a Kvarneru, Střední Chorvatsko, Severní Chorvatsko, Slavonii a Baranju a na oblast Dalmácie. Dále se člení na 21 ţup (ţupanija – kraj, 21 jednotek regionální samosprávy), coţ je 20 krajů a hlavní město Záhřeb, který má status města i kraje. Potom se ještě také člení na 549 (obćin) jednotek místní samosprávy z čehoţ je 124 měst a 425 obcí. Poloha Chorvatska na rozhraní střední Evropy a Středomoří jej předurčuje jako místo střetávání a prolínání různých kultur. Chorvatská republika se rozkládá na východním pobřeţí Jaderského moře a severní část sahá do vnitrozemí od předhůří Alp do Panonské níţiny, která pokrývá největší část území se dvěma největšími řekami – Sávou a Drávou, které se vlévají do Dunaje. Mezi Alpami a Panonskou níţinou se rozprostírá Dinárské pohoří s nejvyšším bodem Chorvatska - Dinara (1 831 m). Nejdelší a nejvýznamnější částí Dinárského krasu i celého Chorvatska je však pohoří Velebit, které odděluje náhorní plošinu Lika od pobřeţí Jadranu. Téměř 40 % rozlohy tvoří právě pohoří. Největším ostrovem je Krk (409 km čtverečních), leţící v Kvarnerském zálivu. Podél pobřeţí pak najdeme téměř 2 000 dalších ostrovů, ostrůvků a skalních útesů.83 Na území Chorvatska se nachází 69 velkých ostrovů, z nichţ je trvale obydleno asi 55. Ostrůvků leţí podél pobřeţí kolem 660, jsou porostlé vegetací a ţádný z nich není trvale obydlen. Zbylé útvary reprezentují především útesy, jejichţ udávaný počet se pohybuje kolem 500. Největším poloostrovem je Istrijský poloostrov na severozápadě, o rozloze 3 160 km2. Největší zálivy na chorvatském pobřeţí jsou Kvarnerský na severu a Kaštelský záliv ve střední Dalmácii.84 Chorvatsko sousedí s pěti státy, na severu se Slovinskem, na východě s Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a na jihu s Černou Horou. Povrch pevninského Chorvatska zaujímá celkovou rozlohu 56,542 km2 a teritoriální moře plochu cca 31,067 km2.85 V Chorvatsku se díky jeho poloze setkáme s několika typy podnebí. V přímořské oblasti je podnebí středomořské s mnoha slunečnými dny, léto je zde horké a suché a zima mírná a vlhká. Ve vnitrozemí převládá podnebí kontinentální.

82

kurs Chorvatské národní banky ke dni 25. 4. 2009 Chorvatsko - Základní informace o teritoriu. [on-line]. 84 Chorvatsko - Obecné geografické informace. [on-line]. 85 Chorvatsko - Obecné geografické informace. [on-line]. 83

34

2.2.1. Vzdělávání v Chorvatsku Za školy na všech úrovních (základní, střední, vysoké) zodpovídá v Chorvatsku Ministerstvo vědy, školství a tělovýchovy. Do chorvatského vzdělávacího systému patří: předškolní vzdělávání osmileté základní vzdělávání, které je bezplatné a povinné pro všechny děti od sedmi do patnácti let středoškolské vzdělání vysokoškolské vzdělání. Střední školy v Chorvatsku zahrnují všeobecné vzdělávání (např. gymnázia), odborné vzdělávání (technické, průmyslové a obchodní školy) a umělecké školy. Předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání trvá od jednoho roku do šesti nebo sedmi let dítěte a provozuje se v rámci jeslí, mateřské školky a tzv. ,,předškoly“, coţ je příprava na základní školu. Od roku 2000 je stále větší trend umisťovat děti do předškolních institucí a proslulá jsou zejména světová vzdělávání jako např. Montessori, Waldorfská a Agazzi.86 Povinné základní vzdělání Základní vzdělání stejně jako u nás má 2 stupně, první stupeň do čtvrté třídy a od páté třídy druhý. Základní škola je osmiletá. V Chorvatsku se pouţívá opačné známkování neţ u nás. Pětka znamená výborně, čtyřka chvalitebně, trojka dobře, dvojka dostatečně a jednička nedostatečně. Střední školy se dělí na: čtyřleté všeobecné vzdělávání (gymnázia) čtyřleté odborné vzdělávání (technické a odborné školy) čtyřleté umělecké vzdělávání 86

Znanost i obrazovanje. [on-line].

35

tříleté odborné školy odborné školy pro méně odborné kvalifikace učení.87 Střední vzdělávání je rozděleno na niţší a střední vzdělání a má 33 oblastí (strojírenství, stavba lodí, hutnictví, ţelezniční doprava, grafika, atd.).88 Vysoké školy V Chorvatsku existuje tzv. Boloňský systém vysokoškolského vzdělávání. Jedná se o jednotný evropský vzdělávací systém, platný od roku 1999. K jeho hlavním rysům patří přijetí tří srozumitelných a srovnatelných stupňů vysokoškolského vzdělávání (bakalářského, magisterského a doktorského, přičemţ bakalářské studium nesmí trvat méně neţ 3 roky), jeho součástí je vypracování systému kreditů jako vhodného prostředku podpory všestranné studentské mobility. Boloňská deklarace byla podepsána Chorvatskem v roce 2001 na ministerské konferenci v Praze, kde se Chorvatsko zavázalo, ţe do roku 2010 se zcela přizpůsobí tomuto systému. Cílem je přispět k přeměně školství v nejvyspělejší evropskou společnost vědění a vytvořit společný prostor vysokoškolského vzdělávání, kde bude zajištěn pohyb a moţné zaměstnání občanů v rámci celé evropské unie.89 Mezi akademické instituce, které působí v Chorvatské republice, patří nejvýznamnější vysoké školy. Univerzity jsou umístěny v šesti hlavních chorvatských městech: Dubrovníku, Osijeku, Rijece, Splitu, Zadaru a Záhřebu, jenţ je nejvýznamnější a nejstarší z nich, zaloţena v roce 1669. V menších městech Chorvatska nebo někde poblíţ bývají umístěny vyšší školy na úrovni vysokých škol, kde se mohou studenti naučit určité profese zajímavé pro místní hospodářství. Vzhledem k tomu, ţe Chorvatská republika je zemí s bohatou kulturní tradicí, téměř všechny knihovny v chorvatských městech jsou důleţitými svědky kulturního

87

Znanost i obrazovanje. [on-line]. Znanost i obrazovanje. [on-line]. 89 Znanost i obrazovanje. [on-line]. 88

36

dědictví chorvatského národa. Hlavním místem, které sbírá komplexní materiály, týkající se všech forem lidského tvořením, je Národní Univerzitní knihovna v Záhřebu.

2.2.2. Politické rozdělení v Chorvatsku V Chorvatsku je vláda organizována na principu dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ústava chorvatské republiky ze dne 22. prosince 1990, přijala demokratické pluralitní parlamentní volby na jaře roku 1990. Chorvatská republika je zřízena jako nezávislý a demokratický stát. V roce 2000 byl zaveden nový parlamentní systém se silnější rolí předsedy vlády a vlády jako takové.90 Ústava Chorvatsko definuje jako svrchovaný, jednotný, demokratický a sociální stát. Nejvyššími hodnotami Ústavy jsou: svoboda, rovnost, národní rovnost, mír, sociální spravedlnost, respektování lidských práv, nedotknutelnost vlastnictví, ochrana přírody a ţivotního prostředí člověka, právní stát a pluralitní demokratický systém. V Ústavě jsou také uvedeny a zaručeny lidská práva a demokratické svobody pro menšiny. Tato práva národnostních menšin se řídí ústavním zákonem o národnostních menšinách.91 Ústavní soud Chorvatský ústavní soud se skládá ze třinácti soudců zvolených parlamentem na dobu osmi let. Ústavní soud si zvolí předsedu soudu na dobu čtyř let. Volební systém Současný volební zákon předpisuje vybraný volební systém, v němţ za 140 ,,obecních“ zastupitelů hlasuje o kandidátovi ze seznamu politických stran a nezávislých stran. Hlasování se seznamu je uzavřeného typu.92 Chorvatsko je rozděleno do 10 volebních obvodů, a s kaţdých navrţených listů se vybírá dohromady 14 zástupců. Kaţdá strana by měla mít aspoň 5% z hlasů, aby uspěla. Kromě toho se vybírá 5 zastupitelů národnostních menšin zvoleno většinovým 90

Državno ureĎenje. [on-line]. Državno ureĎenje. [on-line]. 92 Državno ureĎenje. [on-line]. 91

37

volebním systémem. Vybraný zástupce se stane kandidátem národnostní menšiny, který dostal největší počet hlasů. Dále se do parlamentu dostane ještě 5 lidí, kteří jsou voleni lidmi ţijícími trvale v zahraničí (chorv. ,,diaspora“).93 Moc zákonodárná Podle Ústavy je Chorvatský parlament jednokomorový zastupitelský orgán, který můţe mít minimálně 100 a maximálně 160 zástupců, na základě všeobecného a rovného volebního práva, volí se přímým a tajným hlasováním. Zástupci jsou voleni na dobu 4 let, nemají závazný mandát a mají imunitu. „Chorvatský parlament zasedá pravidelně dvakrát ročně: mezi 15. lednem a 15. červencem a mezi 15. září a 15. prosincem. Parlament také zasedá výjimečně na žádost prezidenta republiky, vlády nebo většiny zástupců.“94 Parlament vybírá předsedu vlády a 2 aţ 5 místopředsedů vlády. Předseda vlády a místopředsedové tvoří představenstvo parlamentu. Parlament jmenuje také tajemníka vlády, který upravuje strukturu sluţby parlamentu a kontroluje jejich práci. Moc výkonná Prezident je volen na základě všeobecného a rovného volebního práva, přímou volbou tajným hlasováním na dobu pěti let. Nikdo nemůţe být zvolen více neţ dvakrát prezidentem republiky. Prezident vykonává povinnosti stanovené Ústavou, podílí se společně s vládou na tvorbě a provádění zahraniční politiky, rozhoduje o navázání diplomatických misí. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává velitele armády, můţe vyhlásit válku nebo uzavřít mír na základě rozhodnutí parlamentu v souladu s právními předpisy. Prezident také ve spolupráci s vládou řídí práci bezpečnostních sluţeb. Prezident spolu s předsedou vlády rozhodují o jmenování vedoucích představitelů bezpečnostních sluţeb, získává stanovisko příslušného parlamentního výboru. Můţe rozpustit parlament v případě, ţe mu vláda odhlasuje nedůvěru nebo jestli se nedodrţí státní rozpočet od doby, kdy byl předloţen, do 3 měsíců.95

93

Državno ureĎenje. [on-line]. Državno ureĎenje. [on-line]. 95 Državno ureĎenje. [on-line]. 94

38

Nynějším prezidentem republiky je Ivo Josipović, který byl nově zvolen v únoru 2010. Chorvatská vláda Chorvatská vláda dle Ústavy navrhuje zákony a podílí se na jiných právních aktech chorvatského parlamentu. Dále předkládá státní rozpočty, prosazuje zákony, schvaluje pravidla pro dodrţování zákonů, řídí zahraniční a vnitřní politiku, řídí a kontroluje činnost vnitřní správy, stará se o hospodářský rozvoj země, řídí provoz a rozvoj veřejných sluţeb a plní další povinnosti stanovené Ústavou a zákony.96 Chorvatská vláda republiky se skládá s předsedy vlády, jednoho nebo více místopředsedů a ministrů. Nynější předsedou, resp. předsedkyní chorvatské vlády je Jadranka Kosor. Moc soudní Soudní moc je autonomní a nezávislá. Soudy rozhodují na základě Ústavy, zákonů a na základě mezinárodních smluv, které jsou součástí chorvatského právního systému. V Chorvatsku soudní moc vykonávají přestupkové soudy, obecní soudy, krajské soudy, obchodní soudy, Vysoký přestupkový soud Chorvatské republiky, Vysoký obchodní soud Chorvatské republiky, Správní soud Chorvatské republiky a Nejvyšší soud Chorvatské republiky.97 Politické strany Podle ústavy je zakládání politických stran svobodné. Vnitřní organizace politických stran musí být v souladu se základními demokratickými ústavními principy, strany musí veřejně předloţit původ svých finančních prostředků a majetku. Politickou stranu můţe vytvořit nejméně 100 plnoletých, pracovně způsobilých občanů Chorvatské republiky. Členem politické strany můţe být kaţdý chorvatský občan za stejných podmínek stanovených zákonem, jeţ jsou plnoletost a pracovní způsobilost.98

96

Državno ureĎenje. [on-line]. Državno ureĎenje. [on-line]. 98 Državno ureĎenje. [on-line]. 97

39

Nejvýznamnější parlamentní strany Chorvatska99: Chorvatská demokratická strana (HDZ) – je nyní u moci Chorvatská lidová strana (HNS) Chorvatská rolnická strana (HSS) Chorvatská sociálně liberální strana (HSLS) Chorvatská strana práva (HSP) Istrijská demokratická strana (IDS) Chorvatská sociálně demokratická strana (SDP) Samostatná demokratická Srbská strana (SDSS) 5 zástupců národnostních menšin Evropská integrace V procesu evropské integrace je strategickým cílem Chorvatska členství v Evropské unii. „Smlouva o přidružení byla uzavřena dne 14. května 2001. Vstupní jednání byla zahájena dne 4. října 2005.“

100

V současné době je stále kandidátskou

zemí. Státní symboly Chorvatská vlajka – se skládá ze tří barev: červené, modré a bílé s chorvatským erbem uprostřed. Barvy jsou umístěny vodorovně a kaţdá barva zaujímá jednu třetinu šířky vlajky. Viz příloha č. 1. Erb – je historického původu, je jako štít rozdělen horizontálně i vertikálně na dvakrát pětadvacet červených a bílých polí. První pole v horním levém rohu je červené a následně se střídá s bílým. Nad štítem je koruna s pěti malými štíty, je lehce zakřivená a spojuje levou a pravou část štítu. Pět malých štítů na koruně jsou historické chorvatské erby uspořádané z levé strany na pravou v tomto pořadí: nejstarší známý chorvatský erb, erb Dubrovnické republiky, Dalmácie, Istrie a Slavonie. 101Viz příloha č. 1. Hymna – chorvatská národní hymna je „Lijepa naša domovino“ (Krásná naše vlasti). Text napsal Antun pl. Mihanović a vytištěna byla poprvé v roce 1835

99

Državno ureĎenje. [on-line]. Državno ureĎenje. [on-line]. 101 Državni simboli. [online]. 100

40

v chorvatském tisku Danice. Hudbu k písni sloţil Josip Runjanin v roce 1846. Poprvé jako chorvatská hymna zazněla v roce 1891.

2.3. Zvyky, svátky a tradice Chorvatů Chorvaté, stejně jako Češi, jsou slovanským národem a hlásí se ke křesťanství, tudíţ se dá předpokládat, ţe většina svátků má obdobný průběh jako u nás. Hlavní rozdíl lze však spatřovat ve skutečnosti v tom, ţe Chorvaté jsou více věřící, proto tyto svátky jsou jimi proţívány intenzivněji. V celém světě jsou největším katolickým svátkem Velikonoce (chorvatsky Uskrs), také v Chorvatsku tomu není jinak. Toto období předchází čtyřicetidenní postní doba, která začíná Popeleční středou. Před samým Boţím hodem Velikonočním se stejně jako u nás slaví Zelený čtvrtek, Veliký pátek, kdy je v Chorvatsku také státní svátek. Chorvaté se modlí a dodrţují hlavní půst, ten den se nesmí kopat do země nebo jinak pracovat s půdou, jelikoţ v ní leţí tělo Jeţíše Krista. Následuje Veliká Sobota, kdy si Chorvaté připravují pokrmy ke svěcení. Tradiční jsou mazanec potřený vejcem, šunka, vařená vejce, rakija (pálenka), velikonoční koláče. V tento den se rovněţ barví vajíčka (na jihu převáţně červeně). Hlavním svátkem je Velikonoční neděle, všichni věřící chodí na mši do kostela, kde probíhá svěcení pokrmů, poté následuje slavnostní oběd. K dalším tradicím patři přiťukávání si se špičkou vajíčka. Vítězí ten, komu zůstane vejce nerozbité. Velikonoční zajíček pak nosí dětem dárky v podobě sladkostí. Velikonoční pondělí uţ Chorvati nepovaţují za tak sváteční den jako je tomu u nás. Na některých místech Chorvatska (západní Slavonie) patří ke zvykům polévání dívek vodou. Dívky pak chlapcům dávají vajíčka. Specifickým dnem a také státním svátkem je ,,Velika gospa“ – Svátek Pany Marie. Tento oblíbení lidový svátek připadá na 15. srpna a je to den, kdy věřící navštěvují poutní místa. Dalším důleţitým křesťanským svátkem jsou vánoce (chorvatsky Božić), Předchází mu adventní doba. Vánoční přípravy jsou totoţné s našimi, nakupují se dárky, peče se cukroví a zdobí vánoční stromeček, pod kterým by neměl chybět betlémek a v květináči vyklíčené obilí. 41

Na Štědrý den (chorvatsky Badnjak) bývá v Chorvatsku půst, slavnostní večeře se podává po půlnoční mši a jí se treska. Boţí hod vánoční (Božić) je dnem, na který se všichni těší, nejvíce přirozeně děti, jelikoţ si mohou ráno rozbalit dárky, které najdou pod stromečkem. Všichni se navštěvují a přejí si veselé vánoce. Svátek sv. Štěpána (chorvatsky Stjepandan) se slaví stejně jako u nás. Oslavy pokračují i 27. 12., světí se víno a jmenuje se ,Ivandan“. Celé vánoční svátky se završí zvykem ,,Svěcení domů“, kdy chodí kněz po domech, a kaţdý dům posvětí. Světí se od druhého svátku vánočního do Tří králů. V rodinných zvyklostech obou zemí však lze vypozorovat drobné odchylky. Mezi nejzákladnější a zároveň jako první v ţivotě člověka patří svátost nazývaná Křest (chorvatsky Krstitke). V Chorvatsku se křtu klade veliká váţnost. Rodiče si vyberou kmotra pro chlapce nebo kmotru pro děvče a ti jsou zodpovědni za jejich křesťanskou výchovu nebo za dítě v případě úmrtí rodičů. Po samotném křtu následuje veliká oslava, kde se sejde rodina a všichni přátelé. Zvykem rovněţ je, ţe přinášejí dítěti dárky. Narozeniny se v Chorvatsku také slaví podobně jako v Česku, zvláště velký důraz se klade na narozeninovou oslavu dětí. Dítěti - oslavenci chodí přát spousta hostů. Svatba bývá v Chorvatsku občanská nebo církevní, většinou probíhají obě společně. První je občanská, kdy jdou snoubenci na úřad, kde oficiálně potvrdí svůj sňatek, neproběhne ţádná oslava a po společenské stránce jí Chorvati nepřikládají ţádný význam. Druhá, církevní svatba, probíhá v kostele, za účasti svědků (chorvatsky kumovi). Ţenich a nevěsta si většinou za svědky zvolí své dobré přátele, kteří se stávají pro manţely váţenými osobami na celý ţivot. Na chorvatské svatbě je zvykem, ţe se jí účastní okolo sto i více lidí. V Chorvatsku stejně jako na celém Balkáně se udrţují velice těsné rodinné vazby i se vzdálenými příbuznými a všichni bývají zváni. Před svatebním obřadem se ţenichovi hosté scházejí v jeho rodném domě, kde bývá přichystáno pohoštění, po něm se jede k nevěstě. V čele kolony aut jede tzv. vlajkonoš. Tím bývá mladý muţ, který drţí velikou chorvatskou vlajku, za ním svědek se ţenichem a po nich ostatní jedoucí v dlouhé koloně aut. Všechna auta jsou pečlivě ozdobena květinami, balónky a troubí.

42

V rodině nevěsty většinou dochází ke smlouvání o nevěstu, kterou následně vyvedou její blízcí před dům kde je připraveno pohoštění. Samotný obřad probíhá v kostele a po něm následuje oslava v restauraci. Při večeři musí svědek hlídat, aby někdo neukradl nevěstě botu, kterou by jinak musel vykoupit zpět. Na ţádné chorvatské svatbě nechybí tanec. Kolem půlnoci přichází krájení dortu, který krájejí novomanţelé společně. Kusy dortu si vzájemně vymění, coţ symbolizuje jejich vzájemnou oddanost a věrnost. Potom nevěsta hází kytici mezi ţenské hosty na svatbě, s tím, ţe platí pověra o tom, která ţena kytici chytne, ta se nejdříve z přítomných vdá. Závěrem hosté předávají dary nevěstě, ta jim na oplátku jako upomínku předává fotografie s poděkováním za účast. Pohřeb patří mezi nezbytné rituály lidí jiţ od pradávna a vypovídá hodně o dané kultuře. Zemřelí se pohřbívají většinou do rakve a následně do země. Jde o církevní pohřeb podle církevních norem. Parte bývá zveřejňováno v novinách, jelikoţ pohřeb bývá většinou hned druhý den po úmrtí. Do dnes v některých oblastech přetrval zvyk hlídání mrtvého, který znamená, ţe pověřená osoba hlídá mrtvého přes noc. Samotný pohřeb probíhá v doprovodu kněze. Po obřadu jdou zúčastnění na smuteční tryznu. Pozůstalým trvá smuteční doba přibliţně šest měsíců. Občanský pohřeb je v Chorvatsku méně častý.

2.3.1. Chorvatská gastronomie V Chorvatsku, zemi hojně vyhledávané turisty, se nacházejí ve velkém počtu u silnic restaurace, taverny, vinné sklípky, pizzerie, objekty s občerstvením, ale také restaurace s domácí „chorvatskou kuchyní“.102 Vedle standardní evropské kuchyně nabízí Chorvatsko svá nejoblíbenější domácí jídla a speciality, ze studené kuchyně věhlasný dalmatský nebo istrijský pršut, ovčí sýr z Pagu nebo Liky, slavonský kulen, výborné samoborské nebo zagorské klobásy češnjovke, tvaroh s kyselou smetanou. 102

Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line].

43

Nabídku hlavních jídel výrazně ovlivňuje místní podnebí, kaţdá oblast své specifické pokrmy. V Dalmacii, Přímoří, na ostrovech a v Istrii se připravují hlavně ryby a „plody moře“, z masa je nejoblíbenější pašticada nebo vařené jehněčí. Ve vnitrozemské části Chorvatska je naopak velmi široký výběr masitých pokrmů; pravou pochoutkou jsou krůta s mlinci (druh těstoviny), pečené jehněčí, pečené sele, vařené i pečené štrukle (mohou být slané i sladké). K nejchutnějším sladkostem patří ořechové a makové koláče, závin s tvarohem nebo různými druhy ovoce. 103 Tradiční jídla pro různé příležitosti Většina chorvatských slavností jsou, stejně jako u nás, spojené s dobrým jídlem. Kaţdý svátek je charakteristický nějakým jídlem. Např. na Veliký pátek a na Štědrý večer se jí treska (bakalar), na Nový rok se jí vepřové maso, na masopustní veselí jsou zase nedílnou součástí koblihy, na jihu se připravuje obdoba koblihy kroštule. Šunka a vařené vejce se zelenou zeleninou se podává na Velikonoce a deserty jsou tradiční, podobné jako na vánoce nebo při jiných slavnostech. Mezi takové tradiční deserty patří medvědí tlapy, breskvice (mají podobu broskví) a různé koláče se sušenkami, perníky a lívance. Na svatbách nebo jiných slavnostech jsou oblíbeným jídlem pečené jehněčí, sele a v přímořských oblastech grilované ryby a kalamáry. Rozhodně nesmí chybět pršut a ovčí sýr. Přímořská kuchyně Istrie a Kvarner Istrijská kuchyně představuje speciální druhy jídel. Je velmi bohatá na různé druhy ryb a plody moře. Ze studené kuchyně jsou vynikající pršut, sýry a olivy. Tradičními pokrmy, které se v této oblasti nabízejí, jsou rybí polévka, rybí guláš, škeble na různý způsob, bílé a černé rizoto s plody moře, vinná polévka, a italská polévka minestrone. Dále jsou to jídla těstovinová s masem, k nimţ se přidávají velmi ceněné lanýţe, které se nachází právě v tomto kraji.

103

Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line].

44

Dalmácie Dalmatská kuchyně se povaţuje za velmi moderní a zdravou. Jídla jsou lehká, patří mezi ně hlavně vařené nebo grilované ryby, olivový olej, zelenina a čerstvé bylinky, které rostou podél pobřeţí.104 Jídla, která tu najdeme, jsou rybí guláš, rizoto, korýši a měkkýši na různý způsob, grilované, vařené nebo marinované ryby, dalmatský guláš s noky zvaný pasticada, oblíbenou přílohu je ĎuveĎ - směs zeleniny a rýţe. Kontinentální kuchyně Gorsky Kotar a Lika (nachází se v oblasti Plitvických jezer) V této kuchyni se odráţejí ţivotní podmínky v horách, lesích a na pastvinách. Léta zde jsou kratší a zimy dlouhé, coţ ovlivňuje dostupnost některých potravin. Jídla se zde připravují převáţně vařená a pečená na otevřeném ohni. Suroviny kaţdodenních pokrmů jsou převáţně krůty, vařená kukuřice, vařené nebo pečené brambory, kyselé zelí, fazole, kozí a kravské mléko a vynikající sýry. Z mas se jí převáţně jehněčí, skopové, vepřové, ale také zvěřina. Tento kraj je velmi bohatý i na houby, které tu v pokrmech rovněţ najdeme. Severní Chorvatsko Severozápadní chorvatská kuchyně je charakteristická jednoduchými, ale chutnými pokrmy. Spousta pokrmů je z těstovin, mléčných výrobků (převáţně z kravského mléka), zeleniny, převáţně fazole, zelí, brambory, cukety, okurky, hrách často smíchané s masem. Lidé tu připravují spoustu salátů na zimu, zavařené okurky v octě, kyselé papriky, kysané zelí, červenou řepu a v létě čerstvé saláty s rajčat, paprik, hlávkového salátu a cibule.105 Jídla se v této oblasti liší oblast od oblasti. Např. oblast Zagorje je známá krůtou s mlincima (druh těstovin) a různými druhy štrúdlů. Jsou to jídla, která se rozšířila do celého Chorvatska. Velmi známé místo svou dobrou kuchyni je městečko Samobor, které se nachází nedaleko Zagrebu. Restaurace zde nabízí Samoborský řízek, vinný a bramborový guláš, Samoborský šodó, hořčici, která se zde připravuje jiţ po dvě století a v neposlední řadě slavný Samoborský kremeš (druh koláče).

104 105

Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line]. Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line].

45

V hlavním městě Zagrebu se setkáme s kuchyní mezinárodní, časté jsou italské pokrmy, ale také má svůj řízek, lahodné sladkosti a koláče. Slavonie a Baranja Bohatý a úrodný kraj, ve kterém se od pradávna peče výborný bílý chléb a koláče s makem a ořechy. Vaří se tu těstoviny, brambory, fazole, mléčné pokrmy, jídla se slaninou, z drůbeţího a vepřového masa.

V restauracích najdeme ostrý guláš

z hovězího nebo zvěřiny, regos (několik druhů masa a těstoviny), fiš-paprikaš (z různých druhů ryb).106 Za delikatesu je povaţovaná uzená a sušená šunka, místní klobásy a domácí sýr podávaný s paprikou, rajčaty a cibulí. Zvláště ceněna jsou velmi kvalitní vína. Pěstování vinné révy a výroba kvalitních a ušlechtilých vín má v Chorvatsku staletou tradici, a to jak ve vnitrozemí, tak i v Přímoří a Dalmacii. Na jadranském pobřeţí a na ostrovech se pěstují proslulá červená vína - teran, merlot, kabernet, opolo, plavac, dingač, postup a bílá - malvazija, pošip, pinot, kujundžuša, žlahtina, muškát. Ve vnitrozemí - rizlink, graševina, burgundské, tramín.107 Z destilátů jsou nejoblíbenější rakije (pálenky) - slivovice, travarica, lozovača a z dezertních nápojů prošek a maraschino. Snad v kaţdém kraji najdeme tzv. rychlá občerstvení, která většinou nabízejí tradiční balkánskou pochoutku, kterou jsou ćevapi (čevapčiči) a pljeskavica (také z mletého masa) často v lepinji (druh pečiva). Obojí se připravuje na grilu.

2.4. Činnost Chorvatů v České republice Chorvatská menšina má nyní dvě organizace. Donedávna bylo jedinou organizací Sdruţení občanů chorvatské národnosti v ČR, které je jistě významnější, vzniklo 28.2. 1991 v Brně. Druhé sdruţení je nové, jmenuje se Chorvatské kulturně vzdělávací centrum.

Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR 106 107

Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line]. Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line].

46

Vzhledem k tomu, ţe od roku 1948 je tato menšina rozsídlena po celé České republice, tak členskou základnu tvoří jen menší skupina osob. Mezi hlavní cíle tohoto sdruţení patří uchování identity (zvyků, krojů), a z toho hlavně chorvatského čakavského nářečí. Díky tomu, ţe jsou příslušníci chorvatské národnosti rozsídleni po celé České republice, neuplatňují ani právo, v rámci školského systému, na vzdělávání v chorvatském jazyce.108 Dalším cílem, který si stanovilo toto sdruţení je, ţe bude ,,usilovat o zmírnění následků majetkových i jiných křivd způsobených Chorvatům, přesídlením do vnitrozemí.“109 Mimo těchto cílů, se také sdruţení zaslouţilo, ţe v obci Jevišovka, probíhají organizovaná setkání Moravských Chorvatů. Na pořádaných kulturních dnech pravidelně hostují chorvatské soubory ze Slovenska a soubor Pálava z Břeclavi, který se věnuje chorvatskému folkloru. Chorvatského kulturního dne v Jevišovce se pravidelné zúčastňují téţ chorvatské soubory z rakouského Burgenlandu i soubory z Chorvatska. Akce je podporována prostřednictvím dotačních programů Ministerstva kultury. K uchování a rozvoji kultury chorvatské menšiny v České republice významně přispívá otevření expozice mikulovského muzea, které vypovídá o kultuře a tradicích jihomoravských Chorvatů v Jevišovce. Expozice byla otevřena v prosinci roku 2002 v budově bývalé měšťanské školy.110 Spolupráce s Radou vlády Chorvatská národnostní menšina měla do roku 2005 v Radě jednoho zástupce. Od té doby je, v souladu se statutem Rady, zván na jednání Rady jako její stálý host. Aktivní spolupráce se týká finanční podpory v rámci dotačních programů Ministerstva kultury. To podpořilo otevření stálé muzejní expozice v Jevišovce a kaţdoročně podporuje konání Dnů Chorvatského kultury v Jevišovce.111 Zástupci chorvatské menšiny ţádali poprvé v roce 1991 v memorandu České republice o omluvu za křivdy, které na nich v letech 1946-1950 byly spáchány. Ţádali 108

Chorvatská národnostní menšina. [on-line]. 2006. DOROVSKÝ, I. a kol., Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek), s. 4. 110 Wikipedia, otevřená encyklopedie : Chorvati. [on-line]. 111 Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin. [on-line]. 109

47

vládu České republiky, aby prohlásila vysídlení chorvatských obyvatel na Moravě z jejich obcí, které ve výše uvedených letech proběhlo, za perzekuční akt a politicky motivované násilí, které je v rozporu se základními lidskými a občanskými právy. V memorandu bylo rovněţ poţadováno, aby Chorvatům, kteří vysloví poţadavek návratu do rodných obcí, byl návrat umoţněn, přičemţ by neměli utrpět újmu současní obyvatelé těchto obcí.112 Na memorandum však vláda před rozpadem Československa nereagovala, aţ v roce 1999 vyslovila vláda České republiky prohlášení o politování nad křivdami a bezprávím, které u nás postihlo chorvatskou menšinu. Jako výraz morální rehabilitace podpořila vláda vybudování pomníku chorvatským rodinám v Jevišovce. Dodnes však nejsou v některých individuálních případech ukončena soudní restituční řízení. I těmto aktivitám se Sdruţení občanů chorvatské národnosti v České republice věnuje.113 Chorvatské kulturně vzdělávací centrum Je to nezisková organizace a sídlí na Arne Nováka 1 v Brně. Základními cíli sdruţení jsou propagace chorvatské kultury a vědy mezi širší českou veřejností, navázání uţší spolupráce s chorvatskými akademickými pracovníky, propagace nejnovější chorvatské umělecké a odborné literatury, navázání uţších kontaktů mezi českými studenty chorvatské filologie a chorvatskými studenty české filologie s cílem zvýšení efektivity studia obou dvou oborů a překladatelská činnost.114 Mezi činnosti tohoto sdruţení patří pořádání veřejných akcí se zaměřením na propagaci chorvatské kultury v České republice, jako jsou např. autorská čtení současných chorvatských spisovatelů, výstavy umělců, projekce chorvatských filmů, hudební vystoupení apod. Dále jsou to zprostředkování odborných přednášek chorvatských akademických pracovníků (lingvistů, literárních vědců, historiků), organizování studijně-poznávacích exkurzí do Chorvatska, organizování krátkodobých studijních pobytů mezi českými studenty chorvatské filologie a chorvatskými studenty české filologie a zajištění jazykových kurzů češtiny pro chorvatské studenty české

112

Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin. [on-line]. Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin. [on-line]. 114 Chorvatské kulturně-vzdělávací centrum - Z naší činnosti. [on-line]. 113

48

filologie během jejich studijního pobytu v Brně. Kromě toho zajišťují výukové kurzy i pro širší veřejnost.115 Společnost přátel jižních Slovanů Jedná se o sdruţení, které se zabývá propagací kultur jihoslovanských národů a vzájemných česko-jihoslovanských styků. Společnost sídlí na ulici Arne Nováka 1 v Brně. Jejím předsedou je prof. Dr. Ivan Dorovský, DrSc.116 Sdruţení se nevěnuje ve své činnosti pouze chorvatské menšině, ale spolupracuje také s makedonskou, srbskou, slovinskou a bulharskou menšinou. Vzniklo v roce 1990 pod názvem Společnost přátel Jihoslovanů a navázalo činnost předcházejícího sdruţení, které jiţ existovalo od roku 1921. Svoje pobočky zaloţila v Praze a Brně. V roce 1992 došlo ke změně názvu na Společnost přátel jiţních Slovanů (SPJS).117 V roce 1991 – 1995, kdy probíhala občanská válka v bývalé Jugoslávii a došlo k jejímu rozdělení na samostatné republiky, společnost organizovala sbírky humanitární pomoci a z členských příspěvků svých členů přispívala na nákup léků pro obyvatele bývalé Jugoslávie i na uprchlíky ve střediscích humanitární pomoci u nás.118 V posledních letech organizuje společnost dny nebo týdny národních kultur jednotlivých balkánských slovanských národů, které probíhají převáţně v Brně. Součástí těchto dnů jsou přednášky na aktuální témata, promítání filmů, besedy s odborníky, literárně hudební podvečery a také bývají přítomni hosté z mateřských zemí těchto národů. Od počátku roku 2001 začala společnost vydávat šestkrát ročně kulturní časopis Slovanský jih, který mimo jiné slouţí k lepší informovanosti a ke kulturnímu sblíţení českého obyvatelstva s jiţními Slovany. Kaţdý rok vypisuje časopis překladatelskou soutěţ, která pomáhá vychovávat nové generace překladatelů z balkánských slovanských jazyků.

115

Chorvatské kulturně-vzdělávací centrum - Z naší činnosti. [on-line]. Stručně o dějinách a činnosti SPJS. [on-line]. 117 KOUPILOVÁ, V., SEDLÁČEK, M. (eds.)., Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji, s. 57. 118 Stručně o dějinách a činnosti SPJS. [on-line]. 116

49

3. Empirická část 3.1. Cíl výzkumného šetření a výzkumné otázky Cílem výzkumu je zjistit a popsat moţné problémy a úskalí při socializaci chorvatských emigrantů v České republice. Dále jsem si stanovila dílčí cíle: zjistit, jaký byl důvod a způsob příjezdu do České republiky zjistit, jaká byla míra adaptace na podmínky v České republice zjistit míru překonání jazykové bariéry a otázku diskriminace zjistit způsob rodinného ţivota chorvatských emigrantů v České republice zjistit způsob kulturního ţivota Chorvatů v České republice zjistit názor Chorvatů na mentalitu Čechů zjistit, jakým způsobem se chorvatští emigranti vyrovnávají se zařazením do společnosti a zda se jim tu podařilo vybudovat nový domov. Výzkumná otázka: Jak se příslušníci chorvatské menšiny vyrovnávají s procesem socializace a integrace v České republice? Výzkumné podotázky: Jaké jsou důvody, které člověka vedou k tomu, aby opustil svoji vlast? Jaké problémy a komplikace musí překonat imigrant, aby se cítil v nové zemi „jako doma“? Jsou-li Češi národ, který je ochoten pomoci cizím státním příslušníkům „se usadit“ v jejich zemi a akceptovat jejich rozdílnost? Jak souvisí integrace a přizpůsobení se ţivotu v jiné zemi se zaloţením vlastní rodiny? Jakou roli hraje jazyková bariéra při schopnosti adaptace a při hledání pracovního uplatnění? Jsou Chorvaté schopni přijmout českou kulturu, mentalitu, způsob ţivota a zároveň si uchovávat svoji vlastní identitu (pokud o to vůbec stojí)?

50

3.2. Metody výzkumu Pro svoji práci jsem si zvolila kvalitativní výzkum, který umoţňuje pouţít metody, pomocí nichţ můţeme získat „o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují.“119 Je to výzkum, který nepouţívá statistických technik a metod, ale shromaţďuje informace metodami rozhovorů a pozorováním, dále lze pouţít také různé dokumenty, knihy, videokazety a další jiţ zpracované údaje. Zvolila jsem typ kvalitativního výzkumu, který se nazývá Otevřené kódování. „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnáním jsou zjištěny podrobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji reprezentovaných.“120 Podstatou tohoto procesu je tedy porovnávání a kladení otázek, které vedou ke konceptualazaci a kategorizaci údajů.

3.3. Získávání dat Samotný

výzkum

jsem

vedla

metodou

„Strukturovaného

rozhovoru

s otevřenými otázkami“, coţ jsou předem pečlivě sestavené otázky, na které mají jednotliví respondenti odpovědět. Nevýhodou tohoto rozhovoru je jeho menší pruţnost, která je omezenější neţ v jiných typech rozhovorů. Za výhodu povaţuji skutečnost, ţe získávání dat má mnohem plynulejší průběh a získaná data se mohou lépe vyhodnocovat. Navíc si nemyslím, ţe by strukturovaný rozhovor nějak omezoval kvalitu odpovědí respondentů, jelikoţ „opravdu otevřená otázka dává dotazovanému možnost zvolit jakýkoli směr a jakoukoli volbu slov.“121 Pokud nerozumíme dostatečně odpovědi respondenta, nabízí nám rozhovor moţnost se na danou otázku doptat blíţe. Před samotným výzkumem jsem nejprve přemýšlela, koho by bylo vhodné oslovit, jelikoţ já sama jsem znala osobně pouze dva příslušníky chorvatské národnosti, kteří byli ochotní rozhovor absolvovat. Byl pro mě tedy trochu problém najít další 119

STRAUSS, A. L., CORBIN, J. M. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie, s. 11 120 Tsamtéţ: s. 43 121 HENDL, J., Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace, s. 170.

51

vhodné adepty pro rozhovor. Nakonec jsem oslovila dvě své známé, které mají lepší kontakty se zástupci chorvatské menšiny a ony mne zkontaktovali se třemi dalšími respondenty. Všechny rozhovory proběhly v klidném neutrálním prostředí a byly nahrávány na diktafon. Všechny respondenty jsem na počátku rozhovoru informovala o tématu mé bakalářské práce a zároveň jsem je ujistila, ţe jejich osobní údaje budou zcela anonymní, a ţe nahrávka bude slouţit pouze pro mé výzkumné účely. Otázky respondenti předem neznali, ale byli poţádáni, aby si vyčlenili pro rozhovor určitý čas a nebyli v časové tísni. Předem připravené otázky jsem se snaţila volit tak, aby nebyly pro nikoho nepříjemné, coţ se mi, myslím, povedlo. Soudím tak podle reakcí dotazovaných a jejich ochotě odpovídat. Myslím si, ţe jsem v nich vzbudila důvěru, coţ pro svůj výzkum povaţuji za podstatné. Celé přepsané rozhovory jsem uvedla v příloze č. 2. Pořadí otázek bylo kladeno následovně: 1. Kolik Vám je let? 2. Jak a kdy jste přijel/a do ČR? 3. Jak dlouho uţ ţijete v ČR? 4. Proč jste si vybral/a právě ČR? 5. Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? 6. Myslíte si, ţe Vám Česko nabízí lepší pracovní příleţitosti, neţ byste měl/a v Chorvatsku? 7. Jaké je Vaše zaměstnání nyní? 8. Odpovídá práce Vašemu vzdělání a představám? 9. Jak dlouho Vám trvalo, neţ jste si zvykl/a v ČR? 10. Jakým způsobem jste překonal/a jazykovou bariéru? 11. Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní? 12. Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? 13. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? 14. Jaký je Váš rodinný stav? 15. Jaké národnosti je Váš partner/ka? 16. Zaloţili jste spolu rodinu? 17. Promítá se Vaše národnost do výchovy Vašich dětí, popř. jak? 52

18. Udrţujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? 19. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? 20. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? 21. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? 22. Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? 23. Plánujete v Česku zůstat jiţ natrvalo?

3.4. Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek byl zvolen záměrně tak, aby respondenti byli státní příslušníci Chorvatska. Zároveň však nebyl kladen důraz na pohlaví. Zvolila jsem si chorvatské emigranty, jelikoţ část mojí práce (kapitola č. 2), je věnována chorvatské menšině a já sama mám k této menšině osobní vztah. Vzorek tvoří pět respondentů, z nichţ dva znám osobně a s dalšími třemi mě zkontaktovali moji přátelé, kteří s občany Chorvatské republiky mají pracovní kontakty. respondent č. 1: Mario, 37 let, ţenatý, na území České republiky je 7 let a plánuje v Česku zůstat natrvalo respondent č. 2: Dijana, 40 let, rozvedená, na území České republiky je 25 let a plánuje v Česku zůstat natrvalo respondent č. 3: Snjeţana, 42 let, vdaná, na území České republiky je 15 let a plánuje v Česku zůstat natrvalo respondent č. 4: Irena, 35 let, svobodná, na území České republiky je 7,5 let a neví, zda chce v Česku zůstat natrvalo respondent č. 5: Martina, 32 let, vdaná, na území České republiky je střídavě od roku 2001, od roku 2006 trvale, od tohoto roku také plánuje v Česku zůstat natrvalo, trvalý pobyt má však jiţ od roku 2003 Martina jako jediná na počátku rozhovoru uvádí, ţe má české předky, ale její národnost i občanství jsou chorvatské, proto myslím, ţe zcela právem je vhodnou respondentkou. Ona sama svůj původ vysvětluje takto: „Pocházím z české menšiny v Chorvatsku, která čítá cca 10000 osob chorvatského státního občanství, kteří se o své národnosti vyjadřují jako Češi, zkrátka, mají české předky. V mém případě, já jsem již 3 generace narozena mimo území Česka. Do Chorvatska se přestěhovali prababička a pradědeček (rodiče 53

dědečka, tatínka mé maminky). Takže, moje maminka je na půl Češka z tatínkovy strany, ale narodila se v Chorvatsku.“ Respondenti si nepřáli, aby bylo uvedeno jejich pravé jméno, proto byla zachována anonymita jmen, coţ nijak neovlivňuje samotný výzkum.

3.5. Otevřené kódování – analýza získaných dat Během označování a pečlivého rozebrání všech dat, které jsem měla k dispozici, jsem pojmy kategorizovala a snaţila se kategorie výstiţně pojmenovat. Následně provádím analýzu získaných informací.

3.5.1. Kategorie č. 1 „Kde jsme se tu vzali“ aneb „Máme nelehké životní osudy“ Důvodů, proč si lidé vybírají pro svůj ţivot jinou zemi, můţe být spousta. Jak jiţ uvádím v kapitole 1.2., jedná se většinou o migranty, hledající v „bohatší“ zemi práci, nebo to mohou být mladí lidé, kteří se vydávají do jiné země za studiem, nebo se také můţe jednat o lidi, kteří hledají v cílové zemi azyl z politických, náboţenských nebo rasových důvodů. U mých respondentů tomu bylo také tak, ţe se v České republice ocitli právě z těchto nejčastějších důvodů. Dvě z dotazovaných si zvolili naši zemi za účelem studia, ale další dvě respondentky k emigraci vedly spíše jejich nelehké ţivotní osudy jako třeba válečná situace v zemi. Snjeţana: „Do ČR jsem přijela v roce 1994, protože v Chorvatsku už byla válka a navíc tu už bydlel můj bratr… On mi zařídil cestu.“ Dijana zase uvádí, ţe pro emigraci do České republiky se rozhodli její rodiče z důvodů pracovních. Z jejího rozhovoru je však patrné, ţe ona to nesla těţce a sama by se pro tuto variantu nikdy nerozhodla. Dijana: „Pamatuji si ten den přesně, bylo to 20. 9. 1984, letecky.“ „…bylo to pro mě těžké, když jsem v patnácti musela opustit své kamarády a všechno, co jsem tam znala.“

54

Z toho vyplývá, ţe pro odchod z vlasti je často ovlivňující i fakt, ţe člověk má v jiné zemi nějakého rodinného příslušníka nebo někoho blízkého. Mario: „Přijel jsem v roce 2002, protože jsem se zamiloval do Češky.“ Jelikoţ kaţdý z dotazovaných měl jiný důvod příjezdu, liší se tedy u nich i rok příchodu.

3.5.2. Kategorie č. 2 „Zabydlujeme se“ aneb „Ještě, že jsme se měli na koho spolehnout“ Kdyţ má člověk někde v jiné zemi začít nový ţivot, je pro něho zajisté důleţité, aby zvládl jazyk, měl nějaké pracovní uplatnění, a kde bydlet. Toto vše však s sebou nese řadu úskalí, proto jsem vytvořila k této kategorii i subkategorii, která je vystihuje. Všech pět respondentů uvádí, ţe v současné době práci mají, coţ já hodnotím samo o sobě jako velmi pozitivní, při dnešní nezaměstnanosti. Dva však uvádějí, ţe pracovní uplatnění by našli lepší v Chorvatsku a ţe jejich nynější práce jejich vzdělání neodpovídá, ale zbytek respondentů se zase přiklání k názoru, ţe lepšího pracovního uplatnění nacházejí zde v České republice. Snjeţana: „Podnikám, mám obchod s oblečením a doplňky.“ „ Jsem spokojená, že mám svůj obchod, původně jsem vyučená kadeřnice.“ Martina přitom odpovídá trochu sporně: „Věřím, že většině Chorvatů Česko nabízí lepší pracovní uplatnění. Já osobně jsem na kariéru náročná, takže bych se já osobně se svým vzděláním, což je bohemistika/slavistika, lépe uplatnila v Chorvatsku.“ Při další otázce, zda její nynější práce odpovídá jejím představám a vzdělání odpovídá, ţe ano. Proto z mého pohledu to hodnotím jako pozitivní odpověď, kdy jí Česká republika nabízí dobré uplatnění, vzhledem k jejímu nynějšímu zaměstnání. Zdá se mi, ţe je to spíše její představa, ţe by mohla v Chorvatsku najít lepší uplatnění, jelikoţ sama přiznává, ţe je na kariéru náročná. Martina: „Pracuji na plný úvazek jako tlumočnice překladatelka na Velvyslanectví Chorvatské republiky v ČR; mimo to působím jako soudní tlumočnice, tlumočím a překládám pro soudy v ČR a také soukromě. Také jsem jednatelkou ve své společnosti Lubus s.r.o., která se zabývá pomocí začínajícím podnikatelům z území bývalé Jugoslávie na území ČR. Jedná se o zakládání pro ně společností na míru, poradenství, překlady, tlumočení, výuka češtiny apod.“

55

K otázce, jak se podařilo dotazovaným sehnat bydlení v České republice, se všech pět respondentů shoduje, ţe jiţ před příchodem do země jim někdo pomohl bydlení zajistit, nikdo ho sám hledat nemusel. Časem si někteří našli jiné bydlení, neţ měli původně sehnané, ale v ţádném případě to v tomto směru neměli nijak obtíţné. Otevřenou otázkou zůstává, jak by tomu bylo, kdyby se neměli na koho obrátit. Z toho vyplývá, ţe z hlediska socializace je vţdy pro cizince velmi přínosné, pokud se mají v dané zemi na koho spolehnout. Irena: „Bydlení jsem měla domluvené přes známé, které jsem tu v Česku měla. Začala jsem bydlet v podnájmu s jednou známou z Česka.“ Snjeţana: „Začala jsem bydlet u svého bratra, díky kterému jsem do Česka přijela a později jsem si našla pronájem pomocí inzerátu.“ Dijana: „Tehdy to byl podnájem, který nám zařídila otcova firma, nyní mám koupený byt.“ Mario: „Začal jsem bydlet u svojí přítelkyně, kvůli které jsem do ČR přišel, v bytě i s jejími rodiči.“ Martina: „Původně jsem bydlela na kolejích, pak u přítele, který se pak stal manželem.“

3.5.2.1.

Subkategorie – „Překážky a jak je zvládáme“

Mezi hlavní překáţku, kterou člověk musí překonat v cizí zemi, patří zajisté jazyk. Pokud se chceme začlenit do kolektivu, měli bychom se jazyk v té dané zemi naučit. Není to však jednoduchá cesta. Moji respondenti se s jazykovou bariérou vyrovnali dobře aţ na dva, kteří přiznávají, ţe jejich jazykový projev není čistý a kaţdý pozná, ţe jsou cizinci, i kdyţ se jazyk naučili brzy, ale ne dostatečně kvalitně. Samozřejmě to bylo znát i při rozhovoru, kdy jsem si tohoto faktu byla také vědoma. Snjeţana: „Čeština mě dělá pořád problémy. Myslím, že každý pozná, že jsem cizinka, nemluvím tak čistě.“ Mario: „Já rozumím všem a všemu, co kdo říká, a ostatní rozumějí mě, ale každý pozná, že jsem cizinec např. nemohu vyslovit ř – r s háčkem.“ Dvě z respondentek uvádějí, ţe se vlastně ani s jazykovou bariérou vyrovnávat nemuseli, jelikoţ obě byly studentkami bohemistiky, nyní jsou na tom s jazykem velmi

56

dobře, není na nich znát, ţe jsou cizinky. Toto jsou jejich odpovědi na otázku, jak se vyrovnaly s jazykovou bariérou. Irena: „Jazyk jsem už pasivně uměla, praktické schopnosti jsem získala kontaktem s lidmi.“ Martina: „Velmi snadno, v mém případě vlastně ani nebyla.“ Myslím, ţe se všichni naučili jazyk velmi brzy, také proto, ţe stejně jako Chorvatština je také Čeština jazyk slovanský, tudíţ podoba je patrná. Navíc všichni, kromě Dijany, chtěli tady začít ţít z vlastního přesvědčení, takţe i jejich motivace byla silná. Bohuţel jediná Dijana měla největší problém se vyrovnat se ztrátou domova, takţe se to projevilo i v učení se jazyka. Takto odpovídá na otázku, jak zvládla překonat jazykovou bariéru, Dijana: „Těžko, musela jsem chodit do školy, kde na mě spolužáci nebrali příliš ohledy, ale musela jsem to nějak zvládnout a snažit se, co nejrychleji učit. Dost jsem tehdy ze začátku pochytila z novin a televize.“ Zajímavé je, ţe se všichni respondenti jazyk učili, nebo se v něm zdokonalovali kaţdodenním kontaktem s Čechy, pouze Mario, kterému jak jiţ uvádím, čeština dělá stále problém, vyuţil také kurz Češtiny pro cizince. Nikdo jiný ho však nevyuţil. Mario: „Naučil jsem se brzy od svojí nynější manželky, tehdy ještě přítelkyně, a později jsem navštěvoval i kurz češtiny.“ Jedním z dalších úskalí pro cizince, můţe být jednání s úřady. Tři respondenti uvádějí, ţe problém na úřadech neměli, ale další dva respondenti problém zaznamenali a to dokonce v podobě xenofobního jednání, coţ by se na úřadech jistě stávat nemělo. Martina: „Velmi často pracovníci na úřadech byli neochotní. Dle mého ústního projevu si třeba neuvědomili, že jde o cizinku, ale jakmile jsem místo občanky předložila chorvatský pas, ihned „to nešlo“, chovali se nadřazeně nebo dokonce začali mluvit na manžela, který stál za mými zády apod.“ Dijana: „Ze strany úředníků byla dost často neochota a nadřazené chování, patrné kvůli tomu, že jsem cizinec.“ Na otázku, zda se někdy setkali s diskriminací, xenofobií nebo rasismem odpovídají všichni respondenti, ţe v nějakém směru ano. Nejvíce evidentní náznaky diskriminace a xenofobie zaţil Mario a Snjeţana. 57

Mario: „Asi dvakrát nebo třikrát mě nepustili na diskotéku, protože poznali, že jsem cizinec. Řekli mi, že asi nejsem odsud, a že cizinci musí mít nějakou speciální členskou kartu.“ Snjeţana: „Moje děti zde slyšeli názvy jako jogurti a podobné, což mě samozřejmě mrzelo nejvíce.“ Martina a Dijana, jak jiţ jsem uvedla, pociťovaly náznaky xenofobie na úřadech a navíc Dijana pociťuje takové chování někdy i od majoritní společnosti nyní. Dijana: „Ano, a občas i dnes, když mluvím chorvatsky na ulici, si mě lidé kolem prohlíží.“ Zde bych však chtěla zdůraznit, ţe kdyţ se někdo na někoho dívá na ulici, ţe mluví jiným jazykem, nemusí to ihned znamenat xenofobii (třeba se můţe jednat jen o pouhou zvědavost nebo člověka osoba prostě jen zaujme), ale samozřejmě můţe. Dijana to zřejmě takto pociťuje. Z toho opět plyne, jak je důleţité, aby člověk dobře zvládl jazyk, pokud se chce vyhnout dalším nepříjemnostem ze strany majority. Trochu odlišně na tuto otázku pohlíţí Irena, která nazývá chování některých lidí jako povýšené a ne jako xenofobní. Jediná z respondentů nepřipouští, ţe by se setkala s diskriminací nebo s xenofobií. Irena: „Ne, nikdy. Osobně se setkávám (jen) s povýšeným postojem a poučováním, že je to "u nás tak", tj. prosazováním vlastních názorů jako národních vlastností a interpretaci mého rozlišného názoru tím, že jsem cizinec. Nicméně, to bych neoznačovala jako projev xenofobie, spíš jako projev neuznávání jiného, hledaní důvodů pro rozlišnost, šuplíkování.“

3.5.3. Kategorie č. 3 „Rodinné soužití“ aneb „Jak jsme zapustili kořeny“ Všichni respondenti přišli do České republiky jako svobodní, ale čtyři z dotazovaných se v Česku vdali nebo oţenili. Znamená to, ţe se jim tu podařilo usadit a „zapustit kořeny“. Dijana je sice nyní rozvedená, ale má dvě děti. Také Mario a Snjeţana mají děti. Pouze Martina je zatím bezdětná. S tím, ţe tu tito respondenti mají vlastní rodiny, evidentně souvisí i skutečnost, ţe tu plánují zůstat natrvalo. Jediná Irena, která je svobodná, bezdětná a v současnosti bez partnera, neví, jestli by tu chtěla zůstat natrvalo. 58

Snjeţana odpovídá na otázku, zda by chtěla v Česku zůstat natrvalo takto: „Ano, moje děti se tu narodily a mají tady domov.“ Irena: „Zatím nevím, sice jsem si tu už zvykla, mám tu práci, přátelé, ale na druhou stranu mě stále láká má vlast.“ Všichni tři respondenti, kteří mají děti, se shodli, ţe je vychovávají dvojjazyčně a to chorvatsky i česky. Mario: „Snažím se je učit chorvatský jazyk, ale jinak se nějak zvlášť nepromítá, jelikož myslím, že nejsme zas tolik odlišná kultura.“ U Maria a Dijany se jejich národnost do výchovy dětí nějak více nepromítá, jen u Snjeţany je tomu jinak, vzhledem k tomu, ţe manţel je muslimského vyznání, promítá se to i do výchovy jejich dětí. Snjeţana: „Snažíme se učit děti chorvatsky, ale jelikož můj manžel je muslim, vychováváme děti spíše podle muslimského vyznání.“ Kromě Snjeţany, jejíţ manţel je Bosňák, mají Mario a Martina za manţelé Čechy, a Dijana byla také vdaná za Čecha. Tato skutečnost opět poukazuje na to, ţe s Čechy nemají Chorvaté ţádný problém a naopak se tu s námi dobře sţili.

3.5.4. Kategorie č. 4 „Začlenění do české společnosti versus vlastní identita“ Oslavy, svátky a tradice slaví většinou všichni respondenti obdobně, jako se slaví v Česku, kdy Mario uvádí, ţe se spíše přizpůsobil těm českým tradicím. Dijana zase slaví svátky s větší intenzitou jako je na jihu zvykem, ale ne nějak odlišně. Martina: „Česká a chorvatská kultura jsou si, co se týká tradice, velmi podobné. V naší rodině jsme díky českému původu vždy slavili česko-chorvatské Vánoce či Velikonoce. Jedli jsme třeba i typické české i typické chorvatské „vánoční pokrmy“, zpívali i chorvatské i české koledy apod. Od té doby, co jsem se přestěhovala do České Republiky, slavím i dva svátky. Irena: „V Chorvatsku slavíme obdobně svátky, jako se slaví v Česku, takže i má odpověď je, že běžně s přáteli.“ Takţe v tomto směru neměla většina respondentů ţádný problém, jelikoţ většina Čechů patří stejně jako většina Chorvaté ke křesťanům. Máme křesťanské základy tradic. 59

Jen pro Snjeţanu byl trochu problém vyřešit tuto otázku, jelikoţ preferují doma zvyky muslimské, ale nakonec kvůli dětem zvolila kompromis a slaví i některé české svátky. Snjeţana: „Jelikož žijeme v České republice a já jsem vychovávaná podle křesťanských zvyků, umožnili jsme dětem slavit např. i Vánoce, jelikož by pro ně bylo těžké, když by jim ve škole děti vykládaly, co dostaly pod stromeček. Ale převážně slavíme bosenské (tedy muslimské) svátky a tradice. Na ně klademe větší důraz. Všichni se také setkávají s příslušníky vlastní komunity a to soukromě, nikdo tedy nevyuţívá sluţeb ţádného sdruţení, o kterých se zmiňuji v kapitole 2.4. Dijana: „Setkáváme se v práci, dělám v jedné restauraci, v které je majitel jeden náš člověk. A s přáteli se pak setkávám při běžných návštěvách.“ Irena: „Setkáváme se soukromně v hospodě nebo při posezení doma apod. Také právě při různých oslavách a svátcích.“ Zároveň však z rozhovorů vyplývá, ţe jsou všichni otevření a přátelští i k nám Čechům. Dijana: „Přátelím se s Čechy i Chorvaty, je to půl na půl.“ Irena: „Padesát procent jsou Češi, padesát procent cizinci, tedy i Chorvaté.“ Mario: „Více se přátelím s Čechy. Nemám tu mnoho příležitostí se setkávat s Chorvaty, není jich tady zas tolik.“ Doba, za kterou si respondenti v České republice zvykli, se u všech pěti dotazovaných naprosto liší. Aţ na jednoho, všichni uvádějí, ţe s tím neměli problém a kaţdý se s tím vypořádal po svém a to poměrně za krátkou dobu. Dle mého názoru je to otázka toho, jak jiţ uvádím v této kategorii, ţe naše kultura a zvyky jsou si s chorvatskými dosti blízké a vztahy mezi Českem a Chorvatskem byly také vţdy dobré. Martina: „Mám pocit, že jsem si kvůli svému českému původu zvykla ihned. Některé typické „české jevy“ mne ale překvapují do dnes.“ Irena: „Nebylo to v žádném smyslu stresovité. Pravděpodobně jsem se zabydlela, když jsem začala pracovat a bydlet v samostatném pronájmu, asi po 3 letech.“

60

Snjeţana: „Netrvalo to až tak dlouho si tady zvyknout, byla jsem ještě mladá. Myslím, že kdyby to bylo teď, když jsem přeci jen starší, bylo by to asi už horší.“ Mario: „Asi jeden rok.“ Pouze Dijana měla problém si tu zvyknout, jak jiţ uvádím, ale u ní sehrálo roli to, ţe za ní rozhodli rodiče, ţe se přestěhuje do Česka, a to zrovna ve věku, kdy člověk dospívá a je více zaměřen na svoji osobnost a citově velmi nestabilní. Dalším faktorem jejího těţkého zvykání bylo právě to, ţe ji nikdo neulehčil překonávat jazykovou bariéru a řekla bych, ţe dle jejího podání v tom sehráli i jistou roli její vrstevníci v české škole, kteří neměli snahu jí jako cizince pomoci se lépe integrovat. Dijana: „Dlouho, asi čtyři roky, bylo to pro mě těžké, když jsem v patnácti musela opustit své kamarády a všechno, co jsem tam znala.“ „…musela jsem chodit do školy, kde na mě spolužáci nebrali příliš ohledy, ale musela jsem to nějak zvládnout a snažit se co nejrychleji se učit. Dost jsem tehdy ze začátku pochytila z novin a televize.“ Nyní se však všichni dotazovaní cítí být v tomto ohledu zcela integrovaní

3.5.4.1.

Subkategorie – „Chorvaté si více pomáhají“ aneb „Češi

neudrţují rodinné vztahy“ Co si o nás Češích myslí ostatní národy, by pro nás mělo být přinejmenším zajímavé, spíše však poučné a inspirující. Všichni respondenti odpovídali velice zajímavě na otázky, co si o nás myslí a jaké vidí největší rozdíly mezi Čechy a Chorvaty. Já musím jen se všemi souhlasit. U těchto odpovědí jsem byla ze strany respondentů mile překvapena, jak vystihli podstatu těchto otázek. Všichni se shodují, ţe Chorvaté, jsou více vřelejší, přátelštější a temperamentnější neţ Češi, kteří jsou zase méně konzervativní a puritánští. Nemají problém mluvit o intimních záleţitostech nebo osobních problémech. Irena: „Český národ považuji za velice formalistický, v kladném a špatném slova smyslu. Velice si potrpí na vnějších formách, tím myslím tituly, oslovování, dodržování společenských forem, jednání v rukavicích, na rozdíl od Chorvatů, kteří o těch formách moc nedbají. Např. běžný spor se u Chorvatů řeší s více emocí na škály od gestikulace, 61

povýšeného hlasu až po extremní projevy nespokojeni, dokud Češi preferují jedovaté "slušné hádání". S tím souvisí i český pragmatismus - těžko, že by udělali něco "jen tak", vždycky je v pozadí přemýšlení hodně dopředu, vlastní zájem a snaha formálně dodržet vztah, který, může být užitečný. Chorvati uvažují spíš podle dojmu a citů, méně racionálně. Myslím, že je to všechno dáno temperamentem a taký výchovou. Češi postrádají respekt, neprojevují ho ani k autoritám jako jsou instituce, osobnosti a ani k tradičním duchovním hodnotám - religiím, národu apod., ani k sobě, mají nízké sebevědomí - "víme, že jsme na nic" a ani k druhému ("… ale, vy jste taký"). Z toho vyplývá uvolněnější postoj k sobě a světu kolem, ale i jistá lhostejnost ke všemu. Čechům např. nedělá problém zesměšňovat některé "velké" věci nebo smát se sám sobě, Chorvatům ano. Chorvati o sobě mají velmi kladnou představu ("jsme nejlepší, nejkulturnější, máme nejlepší sportovce, nejdelší tradici, nejhezčí přírodu apod.") a vynakládají hodně úsilí, aby o tom přesvědčili i ostatní.“ Dijana: „Chorvaté jsou mnohem srdečnější a přátelštější. Češi jsou zas zodpovědnější a důvěryhodnější.“ Mario: „Češi málo udržují rodinné vztahy. Chorvaté se více navštěvují a to i se vzdálenější rodinou a více si pomáhají. Myslím, že Češi jsou více otevřenější vůči některým tématům, o svých intimních a osobních věcech Chorvaté moc nemluví, jsou více konzervativní a více věřící.“ Martina: „Chorvaté jsou vstřícnější, veselejší než Češi. V obchodním styku mají ale, na rozdíl od Čechů, menší úroveň platební morálky. Češi nejsou tak temperamentní jako Chorvaté a „vydrží“ víc, proto se již dlouhá léta zde neválčí – Češi se smíří s lecjakým dobyvatelem a jeho nadvládou nad nimi.“ Snjeţana: „Češi berou vše jako komerční záležitost, což se v poslední době odráží všude. Např. třeba svátky, neprožívají je skoro vůbec po duchovní stránce.“

62

3.6. Závěrečná interpretace výzkumného šetření Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit a popsat moţné problémy a úskalí při socializaci chorvatských emigrantů v České republice, a mimo to zjistit, jaký byl jejich důvod příjezdu do České republiky, jaká byla míra adaptace na podmínky v České republice, zda byla úspěšně překonána jazyková bariéra, otázka diskriminace, dále zjistit, jak se chorvatští emigranti vyrovnávají se zařazením do české společnosti, jaký mají názor na mentalitu Čechů a zda se jim podařilo vybudovat nový domov. K dosaţení těchto cílů bylo zapotřebí si stanovit výzkumné otázky a následně na ně hledat odpovědi. Toho jsem dosáhla metodou otevřeného kódování. Jsou různé důvody, proč lidé opouštějí svoji vlast, ale obecně to jsou nejčastěji ekonomické, studijní nebo politické důvody. Lze říci, ţe všichni respondenti se ocitli v České republice právě z těchto nejčastějších důvodů, kdy pouze jeden respondent uvedl jako důvod vztah s Češkou. Z výzkumu také vyplynulo, ţe příchod do jiné země ovlivňuje i fakt, ţe člověk tam má jiţ někoho blízkého, všichni totiţ v Česku jiţ někoho znali. Pokud tomu tak je, ulehčí mu to situaci a např. jeden z problémů socializace, mít kde bydlet. Dalším zjištěním, které vyplynulo, je, ţe nejdůleţitější pro začátek socializace je, aby člověk zvládl jazyk v dané zemi. Moje zjištění bylo pozitivní, přesto ţe je čeština těţký jazyk, respondenti v tom neměli zásadní problém. Zajímavé pro mě bylo však zjištění, ţe nikdo, kromě Maria nevyuţil ţádného kurzu češtiny. Ještě zajímavější bylo zjištění, ţe zrovna tento respondent má stále menší projevy s mluveným projevem. Všichni respondenti se jinak shodli na tom, ţe se v jazyce nejvíce zdokonalili kontaktem s českou společností a naučili se ho poměrně brzy. Na zvládnutí jazykové bariéry totiţ navazuje i fakt, ţe člověk můţe lépe najít v cizí zemi zaměstnání, coţ se všem respondentům povedlo, kdy většina uvádí, ţe v České republice našli lepší pracovní uplatnění, neţ by se jim podařilo najít v Chorvatsku. Samozřejmě tento fakt se odvíjí i od míry jejich dosaţeného vzdělání. Společně do této kategorie jsem zařadila i odpověď na otázku, jestli jsou Češi ochotni pomoci cizím státním příslušníkům usadit se tu a přijmout jejich rozdíly. Zjištění však nebylo příliš pozitivní, jelikoţ všichni respondenti uvedli, ţe se nějakým způsobem setkali ze strany české společnosti s diskriminací či xenofobií. Nejvíce negativní zjištění je, ţe se někteří s takovým chováním setkali na úřadech, kde by naopak měli najít pomoc a pochopení. Jen Irena to 63

takto necítí a chování některých Čechů vidí spíše jako povýšené jednání. Přesto však všichni mají mezi Čechy spoustu svých přátel, uvádějí, ţe i polovina ze všech jejich přátel jsou Češi, nedělají v tom rozdíly a jsou vůči nám otevření. Všichni respondenti přišli do České republiky jako svobodní, ale časem tu zaloţili rodiny, tzn. podařilo se jim usadit. Tři z nich si našli za partnera Čecha, coţ opět poukazuje na to, ţe se tu s námi dobře sţili. Pouze Irena je svobodná, bezdětná, bez partnera a jako jediná neví, zda chce v České republice zůstat natrvalo. Ostatní se vyjádřili, ţe v Česku plánují zůstat a to souvisí i s faktem, ţe tři respondenti mají i děti, které se tu narodily, coţ jistě přispívá k jejich lepší integraci. Kulturní odlišnost mezi Čechy a Chorvaty není zase tak rozdílná, tradice máme podobné, svátky slavíme obdobně, ale přesto je cítit, ţe se snaţí přizpůsobit více těm českým (Mario uvádí, ţe se spíše přizpůsobil těm českým tradicím a Snjeţana přesto, ţe preferuje muslimské zvyky, umoţnila dětem slavit i Vánoce apod.). Obecně však s tím neměl nikdo problém a všichni si v České republice zvykli a cítí se být v tomto směru integrovaní. Jelikoţ jsem v teoretické části psala o činnostech Chorvatů v České republice, překvapilo mě, ţe nikdo z dotazovaných nevyuţívá k setkávání se svou komunitou ţádného sdruţení, nýbrţ všichni se setkávají mezi sebou pouze soukromě. Poslední kategorie byla zaměřená na to, co si o nás Chorvaté myslí jako o národu, a jaké vidí největší rozdíly mezi našimi kulturami. Všichni respondenti odpovídali velice zajímavě a shodli se, ţe Chorvaté jsou oproti Čechům více vřelejší, přátelštější, ale i temperamentnější.

64

Závěr Úkolem bakalářské práce bylo popsat problematiku socializace chorvatských emigrantů ţijících v České republice. Pro lepší pochopení této problematiky ve své práci v obecné rovině rozebírám národnostní menšiny ţijící v České republice s důrazem právě na chorvatskou menšinu. Všímám si základních informací o Chorvatsku jako takovém, o způsobu ţivota Chorvatů, jejich mentalitě, coţ mi lépe umoţnilo pochopit problémy a sloţitosti jejich ţivota v České republice. Z historického hlediska se zabývám příchodem Chorvatů do České republiky a jejich současným působením na území Česka. Působení jednotlivých spolků a sdruţení jim umoţňuje lépe se přizpůsobit ţivotu v cizí zemi. Toto obecné pojetí, myslím, umoţní případnému čtenáři seznámit se základními motivy, ale i problémy, se kterými se potýkají chorvatští přistěhovalci v českém prostředí. A právě otázky ohledně těchto problémů si kladu ve své práci. Odpovědi na otázky jsou popsány v empirické části a dospěla jsem k nim pomocí vyuţití metody kvalitativního výzkumu, konkrétně otevřeného kódování. Cílem kvalitativního výzkumu bylo zjistit a popsat problémy a úskalí socializace emigrantů pocházejících z Chorvatska, míru jejich adaptace, překonávání jazykových bariér, rodinného a kulturního ţivota. Zároveň se orientuji i na případnou diskriminaci ze strany majoritní společnosti a snaţím se zjistit názory Chorvatů na chování a mentalitu Čechů. Ačkoli čeština patří k jednomu z nejsloţitějších jazyků, výzkum ukázal, ţe jazyková bariéra není pro Chorvaty ţijící v Česku zásadním problémem. Socializaci zjevně usnadňuje právě dobrá znalost jazyka, vytvoření ekonomického zázemí, především moţnost mít kde bydlet a najít si práci. Pozitivní roli při získávání pracovních příleţitostí a začlenění se do společnosti hraje i úroveň dosaţeného vzdělání. Navazování rodinných pout, zvláště sňatky Chorvatů s Čechy působí při socializaci výrazně pozitivně. Rovněţ navazování společenských vztahů s Čechy usnadňuje proces adaptace v nové zemi. V tomto procesu pozitivně působí i skutečnost, ţe se jedná o dva slovanské národy vyznávající často stejné náboţenství a mající shodné či podobné tradice.

65

Výzkum ukázal i na problémy při socializaci, které nastávají zvláště při jednání na českých úřadech s jednotlivými úředníky a rovněţ diskriminační projevy ze strany Čechů nepatří k ojedinělým a vedou někdy aţ k náznakům xenofobie. Zde bych viděla prostor pro uskutečnění změn, které však nebudou rychlé a jednoduché. Pro jednání s cizinci by zřejmě měli být úředníci speciálně proškolováni a v kaţdém případě právě oni by měli prosazovat a dodrţovat při svém jednání základní lidská práva a kodexy stanovené pro jejich jednání. Dalším preventivním opatřením by mělo být kladení většího důrazu na multikulturní výchovu jiţ od raného věku, a to ne jen ve společnosti, ale i v rodině. Vzhledem k těmto poznatkům si myslím, ţe cíle mojí bakalářské práce, které jsem si určila, byly naplněny.

66

Resumé Bakalářská práce „Vybrané problémy v socializaci chorvatských emigrantů ţijících v České republice“ pojednává o chorvatské menšině, jejich způsobu ţivota a míře integrace v České republice. Teoretická část se nejdříve zabývá obecnými pojmy dané problematiky, na ně navazuje historický přehled příchodu cizinců do České republiky a jejich moţnosti u nás. Uvádí se zde také přehled národnostních menšin ţijících nyní v České republice. O vybraných menšinách, které patří k těm nejpočetnějším, jsou popsány základní informace. Druhá kapitola této bakalářské práce je jiţ věnována přímo chorvatské menšině. Jsou zde uvedeny důvody jejich příchodu a pozdější ţivot u nás. V další podkapitole se hlavně pojednává o jejich zemi, základních informacích a tradicích, aby bylo moţné lépe pochopit problematiku socializace této menšiny u nás. Poslední podkapitola se věnuje činnostem chorvatské menšiny v České republice a zmiňuje se o jejich spolcích, sdruţeních a organizacích. Výzkumná část se zabývá otázkou, jak se příslušníci chorvatské menšiny vyrovnávají s procesem socializace a integrace v České republice a cílem je zjistit a popsat problémy, které mohou při tomto procesu nastat.

67

Summary Written Thesis in ''Stated difficulties in socialization of Croatian migrants living in the Czech Republic'' talks about their minority,way of life and a level of integration in the Czech Republic. The theory part is firstly dealing with common issues,followed by the list of foreigners entering the Czech Republic in the history of such migration, and the life posibilities of those migrants here. It also gives a list of foreign minorities living currently in the Czech Republic. There is some basic information given for the ones of a higher population. The second part of this thesis is concentrating directly on the Croatian minority. Here is stated the reason of their arrival and their life here. In the next part their traditions and their home country are being described, to help understand their difficulties of socialization here. In the last part we discuss their activities,groups and organisationas. The research part of this Thesis is dealing with how the Croatians come to terms with the process of the socialization and integration they go through once they decide to live here. The aim of this research is to describe these difficultis occuring during this.

68

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Národnosti žijící v České republice Tabulka č. 2: Etnické uspořádání obyvatelstva v Chorvatské republice Tabulka č. 3: Náboženské vyznání obyvatelstva Chorvatska v procentech

69

Pouţitá literatura ČANĚK, David. Národ, národnost, menšiny a rasismus. Praha : ISEC Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1996. 96 s. ISBN 80-85241-94-3 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. Praha : Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-01397 DOROVSKÝ, Ivan a kol. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek). Brno : Společnost přátel jiţních Slovanů v ČR, 1996. 123 s. FALTOVÁ, Michaela. Malý průvodce diskriminační problematikou : manuál pro zvídavé občany pro snadnou orientaci. Český Krumlov: ICOS, 2008. 16 s. ISBN 978-80-254-2359-2 (broţ.) GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6 GULOVÁ, Lenka, ŠTĚPAŘOVÁ, Ema (ed.). Multikulturní výchova v teorii a praxi. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2004. 231 s. ISBN 80-86633-14-4 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace. Praha : Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4 CHALUPOVÁ, Dana. Národnostní, náboženská a rasová diferenciace země. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 1999. 29 s. ISBN 80-7204-116-9 KOUPILOVÁ, Věra, SEDLÁČEK, Miroslav (eds.). Národnostní menšiny a jejich sdružení v Jihomoravském kraji 2005. Brno : Krajský úřad Jihomoravského kraje, 2005. 58 s. ISBN 80-239-6381-3 (broţ.)

70

KRCHOVÁ, Andrea, VÍZNEROVÁ, Hana. Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy : fakta a doporučení. EKS, 2008.76 s. ISBN 978-80-254-2035-5 (broţ.) LEONTIYEVA, Yana (ed.), EZZEDDINE-LUKŠÍKOVÁ Petra, HIRT, Tomáš. Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2006. 94 s. ISBN 80-7330-098-2 MACAN, Trpimir. Dějiny Chorvatů : přehled. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 2000. 166 s. ISBN 80-86130-11-8 PRŮCHA, Jan , WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. 292s. ISBN 80-7178-029-4 SPOUSTA, Vladimír et al. Vádemekum autora odborné a vědecké práce (se zaměřením na práce pedagogické). Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 158 s. ISBN 80-210-2-3872 STRAUSS, Anselm L., CORBIN, Juliet M. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno : Albert, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 1998. 203 s. ISBN 80-7178-285-8 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice (my a oni multikulturní společnosti 21). Praha : Portál, 2001. 188 s. ISBN 80-7178-648-9 ŠTĚCHOVÁ, Markéta. Interetnické konflikty jako důsledek rasové nevraživosti : studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001. 55 s. ISBN 80-86008-94-0 TUREK, Adolf. Charvátská kolonisace na Moravě. Brno : Matice Moravská, 1937. 68 s.

71

JAVORINA, Petra, Srovnání zvykoslovných cyklů u Čechů a Charvátů : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, 2006.s.42. Vedoucí bakalářské práce Ivan Dorovský CIOCOIU, Paul. Balkanske zemlje slave zimu kroz običaje i tradicije. [on-line]. 2007.[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Državni simboli. [on-line].[cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: Državno ureĎenje. [on-line].[cit. 2010-02-03]. Dostupné z WWW:

Hrvatska gastronomija - tradicionalna gastronomija, narodna jela i pića. [on-line].[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Hrvatska ukratko. [on-line].[cit. 2009-12-02]. Dostupné z WWW: Chorvatská národnostní menšina. [on-line]. 2006.[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Chorvatské kulturně-vzdělávácí centrum - Z naší činnosti. [on-line]. 2010.[cit. 2010-0416]. Dostupné z WWW: Chorvatsko - Obecné geografické informace. [on-line].[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Chorvatsko - Základní informace o teritoriu. [on-line].[cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW: 72

Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin. [on-line]. 2003.[cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW: < http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=3778> Minority-hr : Stránky pro studenty HKS. [on-line].[cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: Národnostní menšiny. [on-line].[cit. 2009-10-14]. Dostupné z WWW: PHILLIPS, Mirjana. Uskrs: Crkveni običaji. [on-line].[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Stručně o dějinách a činnosti SPJS. [on-line]. 2009.[cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW: ŠVINGALOVÁ, Dana. Etnikum (etnická skupina). [on-line].[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Uskrsni običaji na hrvatskoj obali. [on-line]. 2006.[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Wikipedia, otevřená encyklopedie : Chorvati. [on-line].[cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW:

73

Wikipedia, otevřená encyklopedie : Válka v Jugoslávii. [on-line].[cit. 2010-04-16]. Dostupné z WWW: Znanost i obrazovanje. [on-line].[cit. 2010-01-20]. Dostupné z WWW:

74

Seznam příloh Příloha č. 1: Státní symboly (obrázky) Příloha č. 2: Rozhovory s respondenty (text) Příloha č. 3: Jevišovka (obrázek + foto) Příloha č. 4: Stručná mapa Chorvatska (obrázek)

75

Přílohy Příloha č. 1: Státní symboly (obrázky) Chorvatská státní vlajka

Zdroj: http://www.hr/hrvatska/drzava/simboli

Chorvatský erb

Zdroj: http://www.hr/hrvatska/drzava/simboli

76

Příloha č. 2: Rozhovory s respondenty (text) Rozhovor první – Martina Kolik Vám je let? Je mi 32 . Jak a kdy jste přijela do ČR? Přijela jsem autobusem, v září 2001. Jak dlouho už žijete v ČR? V České republice jsem od roku 2001 až 2006 střídavě a od roku 2006 trvale až do dnes. Trvalý pobyt v České republice mám ale už od roku 2003 na základě mého českého původu. Proč jste si vybrali právě ČR? Kvůli studiu bohemistiky. Přijela jsem na studijní dvousemestrální pobyt, dostala jsem stipendium. Myslíte si, že Vám Česko nabízí lepší pracovní příležitosti, než byste měla v Chorvatsku? Věřím, že většině Chorvatů ano. Já osobně jsem na kariéru velmi náročná, takže bych se já osobně se svým vzděláním což je bohemistika/slavistika lépe uplatnila v Chorvatsku. Jaké je vaše zaměstnání nyní? Pracuji na plný úvazek jako tlumočnice překladatelka na Velvyslanectví Chorvatské republiky v ČR. Mimo to působím jako soudní tlumočnice,tlumočím a překládám pro soudy v ČR a také soukromě . Také jsem jednatelkou ve své společnosti Lubus s.r.o., která se zabývá pomocí začínajícím podnikatelům z území bývalé Jugoslávie na území České republiky. Jedná se o zakládání pro ně společností na míru, poradenství, překlady, tlumočení, výuka češtiny apod. Odpovídá to Vašemu vzdělání a představám? Ano, odpovídá to mému vzdělání i představám. Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? Původně jsem bydlela na kolejích, pak u přítele, který se pak stal manželem. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl/a v ČR? Mám pocit, že jsem si kvůli svému českému původu, zvykla ihned. Některé typické „české jevy“ mne ale překvapují do dnes. Jakým způsobem jste překonal/a jazykovou bariéru? Velmi snadno, v mém případě vlastně ani nebyla. 77

Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní? Martina se usmívá. Věřím, že výborně. Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? Velmi často pracovníci na úřadech byli neochotní. Podle mého ústního projevu si třeba neuvědomili, že jde o cizinku, ale jakmile jsem místo občanky předložila chorvatský pas, ihned „to nešlo“, chovali se nadřazeně nebo dokonce začali mluvit na manžela, který stál za mými zády apod. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? Náznaky xenofobie jsou více než evidentní na úřadech. V rámci běžných mezilidských vztahů jsem se s tím osobně nesetkala, ale vím, že mí krajané ano. Jaký je Váš rodinný stav? Jsem vdaná. Jaké národnosti je Váš partner? Manžel je Čech. Založili jste spolu rodinu? Zatím ještě ne. Udržujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? Česká a chorvatská kultura jsou si, co se týká tradice, velmi podobné. V naší rodině jsme díky českému původu vždy slavili česko-chorvatské Vánoce či Velikonoce. Jedli jsme třeba i typické české i typické chorvatské vánoční pokrmy, zpívali i chorvatské i české koledy apod. Od té doby, co jsem se přestěhovala do České Republiky, slavím i dva svátky. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? Setkáváme se v práci - na univerzitě, v cestovní kanceláři, na velvyslanectví …z těchto prostředí vznikla právě i některá přátelství. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? Obojí. Nedělám v tom rozdíly. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? Češi jsou velmi kulturní národ, spolehlivý, pracovitý. Osobně zbožňuji českou literaturu, divadlo, a film. Češi jsou ovšem mnohem studenější než Chorvaté, méně vstřícní, generálně xenofobní, a to nejenom vůči jihu. Všimla jsem si zde také úbytku některých morálních hodnot, jako jsou třeba upřímnost a tělesná hrdost lidské bytosti.

78

Je zde např. mnohem více „běžnému oku přístupných“ nabídek porno či dokonce sexuálních služeb. Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? Chorvaté jsou vstřícnější, veselejší než Češi. V obchodním styku mají ale, na rozdíl od Čechů, menší úroveň platební morálky. Češi nejsou tak temperamentní jako Chorvaté a „vydrží“ víc, proto se už dlouhá léta zde neválčí – Češi se smíří s lecjakým dobyvatelem a jeho nadvládou nad nimi. Plánujete v Česku zůstat již natrvalo? Pravděpodobně ano… I když pořád mám a asi navždy budu mít dvě vlasti. Rozhovor druhý – Mario Kolik Vám je let? Je mi 37. Jak a kdy jste přijel do ČR? Přijel jsem v r 2002, protože jsem se zamiloval do Češky a na vztahy na dálku nevěřím, že můžou fungovat. Jak dlouho už žijete v ČR? Jsem tu sedm let. Proč jste si vybral právě ČR? Smích. Právě proto, že jsem se zamiloval do Češky Myslíte si, že Vám Česko nabízí lepší pracovní příležitosti, než byste měl v Chorvatsku? Ne, práce se mi hledá hůř, protože jsem cizinec. Ve své zemi bych lépe našel práci. Jaké máte zaměstnání nyní? Jsem údržbář chodníků a zeleně. To znamená, že uklízím ulice. V zimě sníh a sypu chodníky, v létě většinou sekám trávu a křoví, uklízím listí a někdy dokonce smetí. Odpovídá to Vašemu vzdělání a představám? Mým představám to určitě neodpovídá a vzdělání také ne, jsem elektromechanik s maturitou. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl v ČR? Asi jeden rok. Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? Začal jsem bydlet u svojí přítelkyně, kvůli které jsem do ČR přišel, v bytě i s jejími rodiči. Jakým způsobem jste překonal jazykovou bariéru? 79

Naučil jsem se brzy od svoji nynější manželky, tehdy ještě přítelkyně, a později jsem navštěvoval i kurz Češtiny. Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní? Já rozumím všem a všemu co kdo říká a ostatní rozumějí mě, ale každý pozná, že jsem cizinec např. nemohu vyslovit ř. – r s háčkem. Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? Nemohu říct, že bych měl nějaké problémy. Neměl jsem žádné. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? Asi 2 krát nebo 3 krát mě nepustili na diskotéku, protože poznali, že jsem cizinec. Řekli mi, že asi nejsem odsud, a že cizinci musí mít nějakou speciální členskou kartu. Jaký je Váš rodinný stav? Jsem ženatý Jaké národnosti je Váš partnerka? Je to Češka. Založili jste spolu rodinu? Ano, máme jedno dítě a druhé je na cestě, jelikož manželka je těhotná. Promítá se Vaše národnost do výchovy Vašich dětí, popř. jak? Snažím se je učit chorvatský jazyk, ale jinak se nějak zvlášť nepromítá, jelikož myslím že nejsme zas tolik odlišná kultura. Udržujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? Svátky tradice a zvyky udržuji spíše české, protože manželka je Češka. Navštěvuji kostel, jelikož jsem katolík a tak dodržuji i katolické svátky. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? Soukromě, nebo telefonicky, ale velmi řídko. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? Více se přátelím s Čechy. Nemám tu mnoho příležitostí se setkávat s Chorvaty, není jich tady zas tolik. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? Češi jsou málo věřící, a jejich vztah k ostatním lidem je méně vřelí. Také si myslím, že Češi jsou závistivý, jeden druhému, nic nepřeje. Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? Češi málo udržují rodinné vztahy, Chorvaté se více navštěvují a to i se vzdálenější rodinou a více si pomáhají. Myslím, že Češi jsou více otevřenější vůči některým 80

tématům, o svých intimních a osobních věcech Chorvaté moc nemluví, jsou více konzervativní a více věřící. Plánujete v Česku zůstat již natrvalo? Asi ano. Rozhovor třetí – Snježana Kolik Vám je let? Je mě 42. Jak a kdy jste přijela do ČR? Do ČR jsem přijela v roce 1994, protože v Chorvatsku už byla válka a navíc tu už bydlel můj bratr, který sem přišel na začátku války v roce 1991. On mi zařídil cestu. Proč jste si vybrala právě ČR? Měla jsem pocit, že to zde budu mít snadnější a budu zde mít i větší zázemí, než kdekoliv jinde, protože tu už dlouho žil můj bratr. Jak dlouho už žijete v ČR? V České republice jsem už 15 let. Myslíte si, že Vám Česko nabízí lepší pracovní příležitosti, než byste měla v Chorvatsku? Ano, když situace tady není taky dobrá. Jaké je Vaše zaměstnání nyní? Podnikám, mám obchod s oblečením a doplňky. Odpovídá to Vašemu vzdělání a představám? Jsem spokojená, že mám svůj obchod, původně jsem vyučená kadeřnice. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl/a v ČR? Netrvalo to až tak dlouho si tady zvyknout – byla jsem ještě mladá. Myslím, že kdyby to bylo teď, když jsem přeci jen starší , bylo by to asi už horší Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? Začala jsem bydlet u svého bratra, díky kterému jsem do Česka přijela a později jsem si našla pronájem pomocí inzerátu. Jakým způsobem jste překonala jazykovou bariéru? Snažila jsem se stýkat i českými občany a mluvit s nimi česky. Hodně jsem se později naučil od svých dětí. Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní?

81

Čeština mě dělá pořád problémy. Myslím, že každý pozná, že jsem cizinka, nemluvím tak čistě. Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? Téměř vždy mně vyšly vstříc. Nemůžu si osobně stěžovat. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? Moje děti zde slyšeli názvy jako jogurti a podobné, což mě samozřejmě mrzelo nejvíce. Jaký je Váš rodinný stav? Jsem vdaná. Jaké národnosti je Váš partner? Bosenské Založili jste spolu rodinu? Ano, máme dvě děti. Promítá se Vaše národnost do výchovy Vašich dětí, popř. jak? Snažíme se učit děti chorvatsky, ale jelikož můj manžel je muslim, vychováváme děti spíše podle muslimského vyznání. Udržujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? Jelikož žijeme v České republice a já jsem vychovávaná podle křesťanských zvyků, umožnily jsme dětem slavit např. i Vánoce, jelikož by pro ně bylo těžké, když by jim ve škole děti vykládaly, co dostaly pod stromeček. Ale převážně slavíme bosenské - tedy muslimské svátky a tradice. Na ně klademe větší důraz. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? Vzájemně se navštěvujeme, také samozřejmě dodržujeme společné oslavy narozenin a různých svátků, jako je třeba Bajram. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? Stýkám se i s Čechy, i s Chorvaty, ale převážně s Bosenci. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? Češi berou vše jako komerční záležitost, což se v poslední době odráží všude. Např. třeba svátky, neprožívají je skoro vůbec po duchovní stránce Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? My Chorvaté a Bosenci dáváme více najevo své city a upřímné přátelství. Plánujete v Česku zůstat již natrvalo? Ano, moje děti zde mají domov, narodili se tu.

82

Rozhovor čtvrtý – Irena Kolik Vám je let? 35 Jak a kdy jste přijela do ČR? Přijela jsem v roce 2002, za účelem studia, dostala jsem postgraduální stipendium. Jak dlouho už žijete v ČR? Už jsem tady sedm a půl let. Proč jste si vybrala právě ČR? V Chorvatsku jsem studovala filologii, obor Češtinu. Cítila jsem k České republice sympatie. Myslíte si, že Vám Česko nabízí lepší pracovní příležitosti, než byste měla v Chorvatsku? V mém oboru filologie ne. Jaké máte zaměstnání nyní? Nyní učím na vysoké škole chorvatštinu, ale pouze na půl úvazku a také sem tam něco překládám. Odpovídá to Vašemu vzdělání a představám? Vzdělání snad, ale ne tak úplně, jelikož jsem studovala Češtinu a představám ne. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykla v ČR? Nebylo to v žádném smyslu stresovité. Pravděpodobně jsem se zabydlela, když jsem začala pracovat a bydlet v samostatném pronajmu. Asi po třech letech. Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? Přes známé, které jsem tu v Česku měla. Začala jsem bydlet v podnájmu s jednou známou z Česka. Jakým způsobem jste překonala jazykovou bariéru? Jazyk jsem už pasivně uměla, praktické schopnosti jsem získala kontaktem s lidmi Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní? Myslím, že dobře. Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? Neměla jsem vcelku žádné problémy. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? Ne, nikdy. Osobně se setkávám jen s povýšeným postojem a poučováním, že je to "u nás tak", tj. prosazováním vlastních názorů jako národních vlastností a interpretaci mého 83

rozlišného názoru tím, že jsem cizinec. Nicméně, to bych neoznačovala jako projev xenofobie, spíš jako projev neuznávání jiného, hledaní důvodů pro rozlišnost, šuplíkování. Jaký je Váš rodinný stav? Jsem svobodná a nyní i bez přítele. Udržujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? V Chorvatsku slavíme obdobně svátky, jako se slaví v Česku, takže má odpověď je, že běžně s přáteli. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? Setkáváme se soukromně v hospodě nebo při posezení doma apod. Také právě při různých oslavách a svátcích. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? Padesát procent jsou Češi, padesát procent cizinci, tedy i Chorvaté. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? v. 19 (pozn. Dotazovaná začala při této odpovědi srovnávat, tudíž odpověď na otázku 18. a 19. je jedna ta stejná) Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? Český národ považuji za velice formalistický, v kladném a špatném slova smyslu. Velice si potrpí na vnějších formách, tím myslím tituly, oslovování, dodržování společenských forem, jednání v rukavicích..., na rozdíl od Chorvatů, kteří o těch formách moc nedbají. Např. běžný spor se u Chorvatů řeší s více emocí na škály od gestikulace, povýšeného hlasu až po extremní projevy nespokojeni, dokud Češi preferují jedovaté "slušné hádání". S tím souvisí i český pragmatismus - těžko, že by udělali něco „jen tak", vždycky je v pozadí přemýšlení hodně dopředu, vlastní zájem a snaha formálně dodržet vztah, který, může být užitečný. Chorvati uvažují spíš podle dojmu a citů, méně racionálně. Myslím, že je to všechno dáno temperamentem a taký výchovou. Češi postrádají respekt, neprojevují ho ani k autoritám jako jsou instituce, osobnosti a ani k tradičním duchovním hodnotám - religiím, národu apod., Ani k sobě, mají nízké sebevědomí - víme, že jsme na nic...a ani k druhému ... ale, vy jste taký. Z toho vyplývá uvolněnější postoj k sobě a světu kolem, ale i jistá lhostejnost ke všemu. Čechům např. nedělá problém zesměšňovat některé „velké" věci nebo smát se sám sobě, Chorvatům ano. Chorvati o sobě mají velmi kladnou představu „jsme nejlepší, nejkulturnější, máme nejlepší sportovce, nejdelší tradici, nejhezčí přírodu... apod." a vynakládají hodně úsilí, aby o tom přesvědčili i ostatní. Plánujete v Česku zůstat již natrvalo? 84

Zatím nevím, sice jsem si tu už zvykla, mám tu práci, přátelé, ale na druhou stranu mě stále láká má vlast. Rozhovor pátý – Dijana Kolik Vám je let? Mám 40 roků. Jak a kdy jste přijela do ČR? Zamyslí se. Pamatuji si ten den přesně, bylo to 20. 9. 1984 letecky. Jak dlouho už žijete v ČR? Už jsem tady 25 let. Proč jste si vybrali právě ČR? Rodiče vybrali tehdy ještě ČSFR, otec zde pracoval jako

zástupce jedné chorvatské

firmy. Myslíte si, že Vám Česko nabízí lepší pracovní příležitosti, než byste měla v Chorvatsku? Ano, i když je tu také krize, myslím, že Chorvatsko zasáhla mnohem víc, co jsem tak slyšela od známých tam. Jaké máte zaměstnání nyní? Jsem zaměstnaná v jedné restauraci, kde dohlížím na její provoz, takže jsem provozní, ale když je třeba tak i obsluhuju hosty nebo pomůžu za barem. Odpovídá to Vašemu vzdělání a představám? ¨ Na svoji práci jsem zvykla a mám ji ráda. Jsem vyučená číšnice a časem jsem si v oboru dodělala maturitu, mému vzdělání to odpovídá. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykla v ČR? Dlouho, asi čtyři roky, bylo to pro mě těžké, když jsem v patnácti musela opustit své kamarády a všechno co jsem tam znala. Jakým způsobem se Vám podařilo najít bydlení v ČR? Tehdy to byl pronájem, který nám zařídila otcova firma, teď mám koupený byt. Jakým způsobem jste překonala jazykovou bariéru? Těžko, musela jsem chodit do školy, kde na mě spolužáci nebrali příliš ohledy, ale musela jsem to nějak zvládnout a snažit se, co nejrychleji učit. Dost jsem tehdy ze začátku pochytila z novin a televize. Jak jste na tom s jazykovými schopnostmi nyní? Snad už dobře. 85

Jaké byly Vaše problémy při jednání s úřady? Ze strany úředníků byla dost často neochota a nadřazené chování, patrné kvůli tomu, že jsem cizinec. Setkali jste se někdy s diskriminací nebo s nějakými náznaky xenofobie či dokonce rasismu? Ano, a občas i dnes, když mluvím chorvatský na ulici si, mě lidé kolem prohlíží. Jaký je Váš rodinný stav? Jsem rozvedená. Jaké národnosti je Váš partner? Byl to Čech Založili jste spolu rodinu? Ano, mám dvě děti. Promítá se Vaše národnost do výchovy Vašich dětí, popř. jak? Vychovávám je dvoujazyčně, Česky i Chorvatsky. Udržujete Vaše kulturní zvyky, tradice nebo svátky i v ČR? Popř. které a jak? Vánoce, Velikonoce, oslavy narozenin se v Chorvatsku oslavují mnohem víc než tady v Česku. Proto i já a moje rodina tyto svátky prožíváme a slavíme myslím více intenzivněji. Jakým způsobem se setkáváte s příslušníky Vaší komunity? Setkáváme se v práci. Dělám v jedné restauraci, v které je majitel jeden náš člověk. A s přáteli se pak setkávám při běžných návštěvách. Přátelíte se více s Čechy nebo s příslušníky chorvatské národnosti? Myslím, že je to půl na půl. Jaký je Váš názor na kulturu a mentalitu Čechů? Mám tuto zem ráda a vážím si právě různorodost a bohatství kulturních tradic. Lidé, hlavně starší generace jsou zde vychovanější, sečtělejší, vzdělanější a slušnější. Bohužel, myslím si, že posledních asi takových 20 let se dost výrazně podepsalo na lidech a to hlavně závistivostí, leností a nezodpovědností. Společnost lze takto rozdělit na lidi, kteří ctí slušnost a tradice a na ty ostatní. Jaké vidíte největší rozdíly mezi Chorvaty a Čechy? Chorvaté jsou mnohem srdečnější a přátelštější. Češi jsou zas zodpovědnější a důvěryhodnější. Plánujete v Česku zůstat již natrvalo? Asi ano. 86

Příloha č. 3: Jevišovka (obrázek + fota) Chorvatský den v Jevišovce

87

88

89

Příloha č. 4: Stručná mapa Chorvatska (obrázek)

90