MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie
Vánoce v preprimárním vzdělávání Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce:
Autor práce:
Ing. Helena Jedličková, Ph.D.
Blanka Helešicová
Bibliografický záznam HELEŠICOVÁ, Blanka. Vánoce v preprimárním vzdělávání: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie, 2014. 104 l., 18 l. příl. Vedoucí bakalářské práce Ing. Helena Jedličková, Ph.D.
Anotace Bakalářská práce se zabývá rozvojem tvořivosti v předškolním vzdělávání ve spojení s vánočními lidovými tradicemi a zvyky. Teoretická část pojednává o současné podobě předškolního vzdělávání i předcházejících zásadních změnách. Vysvětluje pojem tvořivost se zaměřením na význam a podporování tvořivého myšlení u předškolních dětí. Pojednává o významu a pojetí lidových tradic a zvyků, objasňuje původ i proměny vánočních symbolů, zaměřuje se na jednotlivé svátky z pohledu církevního i lidových tradic. Praktická část obsahuje náměty k tvořivým činnostem v předvánočním období. Výsledky jsou zpracovány v podobě pracovních postupů, doplněné o fotografie.
Annotation The topic of this final thesis is a development of creativity on the field of Christmas and folk traditions in pre-school education. The theoretical part it concerns on present state of pre-school education and also on previous important changes. It describes the term „creativity“ and focuses on an importance and support of creative thinking for preschool children. It also deals with an importance and interpretation of folk traditions and clarifies an origin and changes of Christmas symbols. It focuses on different holidays from religious and folk traditions point of view. The practical part describes topics for creativity in pre-Christmas time. The outcomes are used in working procedures attached with photographs.
Klíčová slova Vánoce, vánoční svátky, vánoční symboly, tradice a zvyky, tvořivost
Keywords Christmas, Christmas Holidays, Christmas symbols, traditions and customs, creativity
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 18. 4. 2014
Blanka Helešicová ……………………………
PODĚKOVÁNÍ V úvodu své práce bych chtěla poděkovat Ing. Heleně Jedličkové, Ph.D. za odborné vedení této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině za veškerou podporu a trpělivost, kterou mi při studiu projevovali.
OBSAH
Úvod...................................................................................................................7 TEORETICKÁ ČÁST 1. Vzdělávání dětí v mateřské škole ve 21. století........................................9 1.1. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání............11 1.1.1 Klíčové kompetence.........................................................12 1.2 Tvořivost........................................................................................14 1.2.1 Podstata a význam tvořivosti............................................14 1.2.2 Strukturní prvky tvořivosti............................................... 16 1.2.3 Tvořivý proces..................................................................17 1.2.4 Rozvoj tvořivosti...............................................................17 1.2.5 Význam tvořivosti.............................................................18 1.2.6 Vliv rodiny na rozvoj tvořivosti........................................19 1.2.7 Zásady pro podporu tvořivého myšlení............................20 2. Význam a pojetí tradic a zvyků...............................................................21 2.1 Počátky lidových tradic a zvyků....................................................22 2.2 Význam tradic a zvyků v dnešní době............................................23 3. Advent a Vánoce.......................................................................................25 3.1 Symboly Vánoc..............................................................................26 3.1.1 Adventní věnec.................................................................26 3.1.2 Vánoční pohlednice..........................................................29 3.1.3 Vánoční rostliny................................................................30 3.1.4 Betlém...............................................................................32 3.1.5 Štědrovečerní večeře.........................................................36 3.1.6 Vánoční stromeček............................................................38 3.1.7 Vánoční ozdoby................................................................40 3.1.8 Vánoční koledy.................................................................42 3.1.9 Dárky a nadělování...........................................................43
3.2 Vánoční svátky...............................................................................44 3.2.1 Štědrý den (24. prosince)..................................................44 3.2.2 Boţí hod vánoční (25. prosince).......................................45 3.2.3 Svátek sv. Štěpána (26. prosince).....................................46 3.2.4 Svátek sv. Jana Evangelisty (27. prosince).......................47 3.2.5 Svátek Mláďátek (28. prosince)........................................48 3.2.6 Svátek sv. Silvestra (31. prosince)....................................49 3.2.7 Nový rok (1. ledna)...........................................................50 3.2.8 Svátek Tří králů (6. ledna)................................................51 4. Cíle bakalářské práce...............................................................................54 PRAKTICKÁ ČÁST 5. Metodika....................................................................................................55 5.1 Charakteristika mateřské školy......................................................56 5.2 Harmonogram průzkumu...............................................................56 6. Výsledky.....................................................................................................57 6.1 Metodický list „Čerti ze sušených švestek“...................................57 6.2 Náměty k svátku sv. Mikuláše.......................................................61 6.3 Náměty k Vánocům........................................................................73 7. Diskuze.....................................................................................................101 8. Závěr........................................................................................................104 Shrnutí Summary Přehled pouţitých zdrojů Přehled obrazové dokumentace Přehled fotografií Příloha
Úvod „Křesťanský kalendář je prý jako krásný náhrdelník seskládaný z různých svátků. Některé korálky jsou drobné a nenápadné, jiné září zelení, jako třeba Velikonoce, jiné různobarevně kvetou - jako Letnice, ale svým leskem a třpytem drahého kamene se odlišují Vánoce. Vyuţijme proto vánočního času se všemi jeho tradicemi k tomu, abychom učili děti vnímat jednotu a společenství… Hezké chvíle plné klidu a pohody připravené ve škole a vyzdobené prostředí se určitě přenesou do rodin a naše kulturní bohatství neupadne v zapomnění.“ ( Šottnerová, 2004) I pro mne jsou Vánoce těmi nejkrásnějšími svátky, které mají své nepomíjivé kouzlo. Vánoce otevírají lidská srdce a umoţňují nám projevit lásku a sounáleţitost. Mají tu vzácnou moc vrátit nás ve vzpomínkách do dětství. Vánoční svět patří především dětem. Pro téma jsem se rozhodla na základě dlouhodobého zájmu o tvoření, ruční práce i výrobu dekorací. Uţ od šesti let jsem navštěvovala krouţek dovedných rukou, který zřejmě poloţil základy k dalšímu tvořivému vzdělávání. Ráda jsem se účastnila kreativních kurzů a seznamovala se s tvůrčí činností. Později jsem sama zkoušela různé nové techniky. Všechny tyto zkušenosti jsem vyuţívala v Mateřském centru Koťátko, které jsem v době rodičovské dovolené zaloţila a sedm let úspěšně vedla. Svědčí o tom i získané ocenění ze Senátu Parlamentu ČR a z Ministerstva pro místní rozvoj ČR „za originální přístup k práci s nejmenšími a aktivní zapojení rodičů“. Protoţe práce s dětmi jsem se nechtěla vzdát, vedla jsem zájmové krouţky zaměřené na hudbu, tanec i národopis a začala pracovat v mateřské škole. Jsem dlouhodobou členkou Klubu přátel historie, který se snaţí o udrţování i znovuobnovení zapomenutých lidových tradic a zvyků. Propojením všech zájmů by měla být bakalářská práce. Cílem bakalářské práce je vytvořit metodický materiál pro pedagogy předškolního vzdělávání zaměřený na rozvoj tvořivosti v období adventu a Vánoc. Prostřednictvím tvořivých aktivit seznamovat děti s tradicemi našich předků.
7
Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část byla zpracována na základě odborné a etnografické literatury. Součástí první kapitoly je náhled do problematiky současného předškolního vzdělávání, krátce jsou uvedeny zásadní změny od konce 20. století. Druhá část kapitoly pojednává o významu a rozvoji tvořivosti, zvláště u předškolních dětí, kdy se osobnost dítěte teprve vytváří. V druhé kapitole jsou popsány počátky lidových tradic a zvyků, jejich význam v dnešní době pro člověka i celý národ. Třetí kapitola objasňuje vánoční symboly, jejich počátek i proměny. Zaměřuje se na jednotlivé vánoční svátky z pohledu církevního i lidových tradic. Cílem praktické části je rozvíjení a podporování tvořivosti dětí vytvořením metodického materiálu pro práci s předškolními dětmi. V praxi ověřit pouţitelnost navrţených postupů a technik tvoření. Seznamovat děti s dříve pouţívanými materiály k vyrábění i materiály, pro mnohé uţ nevyuţitelnými.
Foto úvod Ţivý betlém (Helešicová, 2013)
8
1. Vzdělávání dětí v mateřské škole ve 21. století Od roku 1989 prochází české školství významnými změnami. Stávající školský systém v České republice nevyhovuje měnícímu se společenskému a vzdělávacímu kontextu a dochází k proměně, tzv. školské reformě. Dílčí částí školské reformy je kurikulární reforma znamenající změnu v rovině cílů a obsahů školního vzdělávání. (Horká, Syslová) V 90. letech minulého století byla našimi i zahraničními odborníky vypracována řada analýz a hodnocení českého školství, např. výroční zpráva MŠMT ČR o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy Školství v pohybu (1996), publikace OECD Zprávy o národní politice ve vzdělávání: Česká republika (1996) a další. Uvedené dokumenty měly napomoci k reformě školství a staly se důleţitými podklady pro vytvoření Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílé knihy. Konečná podoba Bílé knihy byla schválena v roce 2001. (Svobodová, 2010)
V Bílé knize „bylo definováno pojetí a funkce školy, cíle a obsah vzdělávání, struktura školského systému, způsob řízení a hodnocení kvality školy atd.“ (Horká, Syslová, 2011, s. 20). Syslová (2012, s. 14) k tomu dodává: „Decentralizované řízení poskytuje školám poměrně velkou svobodu k samostatnému rozhodování a moţnost pracovat podle vlastních podmínek. K tomu slouţí tzv. dvouúrovňové kurikulum.“ První (státní) úrovní jsou Rámcové vzdělávací programy (RVP), které „vymezují poţadavky státu na cíle, obsah a očekávané výstupy v jednotlivých úrovních vzdělávání.“ Syslová (2012, s. 14) Podle zásad stanovených v příslušném RVP si kaţdá škola vytváří školní vzdělávací program (ŠVP), podle něhoţ se uskutečňuje vzdělávání. ŠVP tvoří druhou (školní) úroveň kurikula. (Smolíková, 2010) „Pojetí a funkce školy se mění se změnami společenských potřeb. V současné době se mateřská škola stává místem socializace dětí, podporujících jejich osobnostní a sociální rozvoj, připravující je na ţivot osobní, pracovní i občanský.
9
V pojetí cílů vzdělávání se promítá vliv vstupu České republiky do Evropské unie (2004). Východiskem formulace vzdělávacích cílů jsou cíle pro 21. století - učit se poznávat (kritické myšlení, zvídavost), - učit se jednat (ţivotní dovednosti), - učit se žít společně (respekt a úcta k druhým, tolerance k odlišnostem) - učit se být (odpovědnost).“ (Horká, Syslová, 2011, s. 21)
Ke klíčovým principům reformy školství v České republice patří humanizace školy. Humanismus v současném pojetí je vnímán jako zaměření na potřeby a moţnosti dítěte. „Významnou součástí humanizace vzdělávání je individualizace, která vychází z úcty a respektu k dítěti.“ (Syslová, 2012, s. 14) Individualizace znamená umoţnit kaţdému dítěti maximální rozvoj na základě jeho individuálních moţností. (Horká, Syslová, 2011) Individualizace vyţaduje, aby pedagog rozlišoval nároky na děti a bral v úvahu jejich rozdílné předpoklady (typy inteligence, potřeby a zájmy, psychomotorické tempo, apod.) Nejdůleţitější poţadavky, podmínky a pravidla pro vzdělávání v mateřské škole vymezuje Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. (Smolíková, 2010)
10
1.1 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání
Současná vzdělávací politika v České republice vychází z přesvědčení o důleţitosti celoţivotního vzdělávání. Systém vzdělávání stanovuje zákon č.561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, tzv. Školský zákon. Za počáteční stupeň veřejného vzdělávání je povaţováno předškolní vzdělávání pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let, v případě odkladu školní docházky do sedmi let. Důleţitým úkolem mateřské školy je doplňovat rodinnou výchovu, pomáhat zajistit dítěti podnětné prostředí k jeho aktivnímu rozvoji a učení, usnadňovat mu tím další ţivotní i vzdělávací cestu. Hlavním cílem předškolního vzdělávání je vést dítě k osvojení základů klíčových kompetencí a tím získat předpoklady pro celoţivotní vzdělávání. (Smolíková, 2010) RVP PV „stanovuje cíle v podobě záměrů a cíle v podobě výstupů, a to nejprve v úrovni obecné a následně pak v úrovni oblastní.“ (Smolíková, 2010, s. 9) Záměry v úrovni obecné jsou označovány jako rámcové cíle: „1. rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání 2. osvojení základů hodnot, na nichţ je zaloţena naše společnost 3. získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí.“ (Smolíková, 2010, str. 11) Rámcové cíle se promítají do pěti vzdělávacích oblastí: 1. Dítě a tělo - oblast biologická 2. Dítě a jeho psychika - oblast psychologická 3. Dítě a ten druhý - oblast interpersonální 4. Dítě a společnost - oblast sociálně-kulturní 5. Dítě a svět - oblast environmentální Kaţdá vzdělávací oblast vzájemně propojuje dílčí cíle, vzdělávací nabídku a očekávané výstupy. Průběţné naplňování dílčích cílů směřuje k dosahování dílčích kompetencí, které jsou základem pro budování klíčových kompetencí.
11
1.1.1 Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují ve vzdělávání cílovou kategorii a mají podobu výstupů. Obecně jsou formulovány jako „soubory předpokládaných vědomostí, dovedností a schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého jedince.“ (Smolíková, 2010, str. 11) Svobodová (2010, str. 27) uvádí: „Klíčové kompetence jsou v RVP PV formulovány tak, ţe se vzájemně podporují a rozvíjením jedné z nich podporujeme i rozvoj kompetencí dalších.“ Horká a Syslová (2011, str. 38) doplňují: „Kompetence slouţí především k vymezení odpovídajícího vzdělávacího obsahu jako prostředku k jejich dosaţení. Vzdělávací obsah je formulován v souvislosti s poţadavkem integrovaného vzdělávání.“ Integrované vzdělávání znamená, ţe cíle jednotlivých vzdělávacích oblastí nelze rozvíjet izolovaně. Teprve jejich propojením do širších tématických celků lze dosáhnout rozvoje klíčových kompetencí. Přehled klíčových kompetencí pro předškolní vzdělávání je uveden v RVP PV. V následující části jsou uvedeny pouze vybrané kompetence související s cíli bakalářské práce. „Kompetence k učení: Dítě má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který je obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém ţije; dítě klade otázky a hledá na ně odpovědi, aktivně si všímá, co se kolem něho děje; chce porozumět věcem, jevům a dějům, které kolem sebe vidí; poznává, ţe se můţe mnohému naučit, raduje se z toho, co samo dokázalo a zvládlo. Kompetence k řešení problémů: Dítě si všímá dění i problémů v bezprostředním okolí; přirozenou motivací k řešení dalších problémů a situací je pro něj pozitivní odezva na aktivní zájem;
12
dítě problémy řeší na základě bezprostřední zkušenosti; postupuje cestou pokusu a omylu, zkouší, experimentuje; spontánně vymýšlí nová řešení problémů a situací; hledá různé moţnosti a varianty (má vlastní a originální nápady); vyuţívá při tom dosavadních zkušeností, fantazii a představivost. Komunikativní kompetence: Dítě se dokáţe vyjadřovat a sdělovat své proţitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.). Sociální a personální kompetence: Dítě samostatně rozhoduje o svých činnostech; umí si vytvořit svůj názor a vyjádřit jej; dítě se ve skupině dokáţe prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běţných situacích uplatňuje společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy. Činnostní a občanské kompetence: Dítě odhaduje rizika svých nápadů, jde za svým záměrem, ale také dokáţe měnit cesty a přizpůsobovat se daným okolnostem; dítě se zajímá o druhé i o to, co se kolem děje; je otevřené aktuálnímu dění.“ (Smolíková, 2010, str. 12 - 14)
13
1.2 Tvořivost Tvořivost je schopnost myslet novým způsobem, schopnost být originální. „Tvořivost, kreativita je činnost člověka, vytvářející nové materiální a duchovní hodnoty, jeţ mají společenský význam. Výchovu k tvořivosti můţeme a chceme chápat jako závaţnou pedagogickou činnost formující tvořivost pomocí speciálních metod a téţ vytváření příznivých podmínek pro její uplatnění.“ (Kohoutek, 2002, s. 311)
1.2.1 Podstata a význam tvořivosti Tvořivost je proces, kdy vzniká něco nového, dochází ke změně, k uplatnění vlastních nápadů, postojů a myšlenek. (Maňák, 1998) Pecina (2008) uvádí, ţe většina autorů definuje tvořivost jako proces, při kterém vznikne něco nového, doposud nepoznaného. Je chápána jako produkce nových originálních výtvorů ve všech oblastech lidské činnosti. Tvořivost můţeme rozlišit na: -
nespecifickou - spontánní nápady bez konkrétního zaměření na vyřešení problému;
-
specifickou - orientovanou na určitou oblast uplatnění.
Tvořivost má dva významné prvky: novost (originálnost) a uţitečnost (hodnotnost).
Obr. č. 1 Vztah mezi novostí, uţitečností a tvořivostí (Pecina, 2008, s. 15)
14
Dále rozlišujeme tvořivost: -
objektivní (primární), která přináší zcela nové výtvory, dosud neznámé,
-
subjektivní (sekundární), při níţ jsou poznatky nové pouze pro člověka, který k nim dospěl vlastním přičiněním.
Ve většině lidských činností se prolínají: -
činnosti aplikační, zaloţené na schopnosti smysluplného vyuţití znalostí, vědomostí a dovedností,
-
činnosti interpretační, při vysvětlování nějakého záměru, plánu,
-
činnosti reproduktivní, opakující postup vypracovaný jinou osobou, naučený jako vědomost nebo dovednost. (www.rudolfkohoutek.blog.cz, 2008) Důleţitým předpokladem tvůrčí činnosti je talent. Za talent se povaţuje takové
příznivé spojení schopností, které umoţňuje tvořivě vykonávat činnosti. Talent předpokládá vysokou úroveň nadání v jedné nebo více oblastech a umoţňuje dosáhnout vynikajících úspěchů. Talent ale není zárukou úspěchu, je třeba ho rozvíjet učením, cvičením a tréninkem, usilovnou prací. Talent rozlišujeme: - obecný - rychlejší a dokonalejší chápání nové situace, učení se novým znalostem a dovednostem, uplatňování logických mechanismů, pouţívání nových způsobů při práci, - speciální - jedná se o nadprůměrné schopnosti člověka v určité oblasti. (Kohoutek, 2007) „Genialita je mimořádná schopnost ke skutečné tvůrčí činnosti a má navíc výrazný rys univerzalismu.“ (www.rudolfkohoutek.blog.cz, 2008) Často se osobnost člověka nevyvíjí harmonicky. Vývoj geniality je v nepoměru se zralostí zbývající osobnosti, tzn. tvůrčí osobnost roste na úkor osobnosti humánní. Tvořivost je schopnost, která nemá přímý vztah k inteligenci, ale představuje soubor dovedností. Způsoby, jak se tvořivost a inteligence kombinují, vedou k rozdílným stylům učení i rozdílným výkonům. (Fisher, 2011)
15
1.2.2 Strukturní prvky tvořivosti Podstatu tvořivosti můţeme objasnit rozdělením na jednotlivé prvky. Mezi hlavní patří paměť a myšlení. „Úloha paměti je při tvořivosti nezastupitelná. Pro tvořivou činnost je důleţité, jakým způsobem si člověk nové informace ukládá do paměti. Za nejdůleţitější předpoklad tvořivosti se povaţuje divergentní myšlení, i kdyţ i konvergentní myšlení je nezbytné, má-li se najít jediné správné řešení nějakého problému.“ (Maňák, 1998, s. 75) Pecina (2008, s. 19-21) poukazuje na důleţitou roli tvůrčích schopností: „Senzitivita - citlivost na problémové situace, schopnost odhalit problém,
-
zaznamenat nedostatky a vidět moţnost ke zlepšení. Fluence (bohatost myšlenek) - schopnost plynule (pohotově) vytvořit co nejvíc
-
nápadů nebo návrhů řešení. Flexibilita (pruţnost tvorby myšlenkových obsahů) - schopnost měnit východiska
-
řešení, dívat se na problém z odlišných hledisek a oprostit se od běţných způsobů řešení. Originalita (originální tvorba) - schopnost produkce neobvyklých, nových,
-
originálních myšlenek. -
Elaborace - schopnost rozvést myšlenku a vypracovat detaily řešení.
-
Redefinice (rekonstrukce) - schopnost předefinovat (přepracovat) to, co jiţ je vytvořeno. Schopnost změnit funkce předmětu nebo jeho části a pouţít ho jiným způsobem.“
Nezastupitelným prvkem tvořivosti je představivost a fantazie. -
Představivost (obrazotvornost) - schopnost opět vyvolat dříve vnímanou skutečnost.
-
Fantazie - schopnost vytvořit představy, které neodpovídají realitě nebo ji nově tvoří.
Ve značné míře se tvořivého procesu účastní i imaginace a intuice. -
Imaginace - nepřímé, nesystematické myšlení.
-
Intuice - nahlíţení bez logického zdůvodnění.
Jednotlivé strukturní prvky tvořivosti se neobjevují izolovaně, ale vzájemně se doplňují, překrývají a kombinují v tvořivém procesu. (Maňák, 1998) 16
1.2.3 Tvořivý proces Tvořivý proces lze charakterizovat jako postupné, vnitřně propojené a na sebe navazující změny, vedoucí k výslednému novému výtvoru. Maňák (1998, s. 77) uvádí rozčlenění na fáze: „1. příprava (preparace), 2. zrání (inkubace), 3. osvícení (iluminace), 4. ověření (verifikace).“ Fáze pomáhají k lepšímu porozumění tvořivého procesu a usnadňují orientaci při rozvoji tvořivosti. Kohoutek (2002) dělí tvůrčí proces na pět etap: 1. Explorace - zaměření se na nějaký problém, shromaţďování informací, analýza. 2. Inkubace - přerušení řešení problému, neuvědomělé kombinace různých moţností řešení. 3. Iluminace - šťastný nápad, vedoucí k vyřešení problému. 4. Specifikace - propracování detailů, praktické odzkoušení, korekce nedostatků. 5. Evaluace - dokončení realizace, vyhodnocení a interpretace řešení.
1.2.4 Rozvoj tvořivosti Rozvíjení tvořivosti je jednou z nejvýznamnějších věcí, které mohou rodiče a učitelé pro děti udělat. Kohoutek (2002) uvádí, ţe v současnosti se za výchovný ideál povaţuje právě tvůrčí osobnost. Fichnová a Szobiová (2012) doplňují: tvořivost je v dnešním světě povaţována za jednu z nejdůleţitějších schopností pro lepší prosazení v ţivotě. Kreativní myšlení umoţňuje nejen lepší přizpůsobení se novým podmínkám, ale zároveň umoţňuje rozmanité a zábavné trávení času. Ještě donedávna převládal názor, ţe tvořivostí jsou obdařeni jen slavní umělci, literáti, vědci apod. Podle nových zjištění není pochyb o tom, ţe kaţdý člověk je uţ svým zaloţením tvůrčí bytost. Rozdíly jsou pak v úrovni tvořivosti. Míra tvořivosti se můţe měnit, lze ji trénovat a rozvíjet cílenými úkoly. (Fichnová, Szobiová, 2012)
17
Velký význam má rozvíjení tvořivosti u předškolních dětí, protoţe se osobnost dítěte teprve vytváří. I kdyţ bývají malé děti mimořádně nápadité, přesto je třeba tuto dovednost podporovat a rozvíjet během všech činností v mateřské škole, v rodině i při mimoškolních aktivitách. (Fichnová, Szobiová, 2012) Kreativita se projevuje ve volném čase uţ od dětství. Kreativní dítě pracuje samostatně a vytrvale, projevuje se snaha o dokončení své práce. (Kohoutek, 2002) „Abychom vzbudili a podpořili v dítěti tvořivost, musíme mu dávat úkoly rozvíjející jeho představivost, podněcující jeho fantazii a posilující jeho odvahu ke změně.“ (Pausewang, 1994, s. 5)
1.2.5 Význam tvořivosti Proţívání plnohodnotného ţivota je závislé na umění se přiměřeně přizpůsobovat měnícím se ţivotním podmínkám. To nelze jen na základě naučených vzorců chování; někdy je třeba najít nové zdroje a právě ty představuje tvořivost. Tvořivost má i další význam: Hledáním neobvyklých řešení tvořivého člověka se můţe vyvíjet věda a rozvíjet umění. Tvořivost odpovídá psychickému zdraví, jak uvádí někteří psychologové (Maslow, Luk, Rogers). Tvořivost můţe pomáhat při sniţování strachu, obav, úzkosti a ustrašenosti. Platí to i u předškolních dětí, jak potvrdily některé výzkumy v této oblasti. Tvořivost prokazatelně ovlivňuje zvyšování sebevědomí a průbojnosti. Tvořivější děti jsou sebevědomější a lépe se prosazují. Tvořivost má významný vliv na růst chápavosti, zvyšuje zájem o učení, motivuje k poznávání. Tvořivost zlepšuje sociabilitu, ochotu spolupracovat. Tvořivost formuje citové kvality, vztah k sobě a světu. Proto je nezbytné podporovat a rozvíjet tvořivost uţ u malých dětí. (Fichnová, Szobiová, 2012) Ze všech faktorů, které ovlivňují míru tvořivosti, je nejvýznamnější faktor rodinného prostředí.
18
1.2.6 Vliv rodiny na rozvoj tvořivosti Většina dětí přichází na svět s větším potenciálem, neţ jaký se jim podaří v ţivotě vyuţít. Některým dětem chybí odvaha, sebevědomí či mají obavy z neúspěchu. Proto je pro vývoj dítěte velmi důleţitá víra v jeho schopnosti; pomáhat dítěti, aby vyuţívalo svých schopností ve všem, co dělá. Dítě vedené k tvořivosti bude zřejmě tvořivé i v dospělosti a lépe se bude přizpůsobovat měnícím se poţadavkům. (Einon, 2002) Co mohou rodiče pro příznivý vývoj svého dítěte udělat? Podporovat u dítěte jeho zájmy a koníčky; nezapomínat na pochvalu za kaţdou tvůrčí činnost; nezahlcovat dítě informacemi, ale dát mu prostor k vlastnímu objevování; nepřetěţovat dítě, nevnucovat mu své ambice; neorganizovat dítěti čas, v dokonalém plánu není místo pro vynalézavost; dopřát dítěti volný čas, čas na hraní i dělání zdánlivě neuţitečných věcí; podporovat u dítěte aktivitu, přiměřené sebevědomí a pozitivní sebehodnocení; potlačovat faktory bránící v rozvoji tvořivosti (strach z chyby nebo neúspěchu, pasivní postoj, nízké ambice, práce z donucení, všechny negativní emoce - hněv, stres, úzkost, apod.). Často rodiče nebo učitelé mají na děti vysoké nároky, jsou nadměrně kritičtí, coţ negativně ovlivňuje sebevědomí dítěte. Jejich úkolem by mělo být rozpoznat a rozvíjet probouzející se nadání dítěte pomocí aktivit na odpovídající úrovni. (Einon, 2002) Gillernová, Mertin (2010) uvádí, ţe pro rozvoj tvořivosti je nezbytné respektovat a vytvářet vhodné podmínky. Za vnitřní podmínky se povaţuje: 1. Brát na vědomí kaţdý podnět, nepotlačovat ţádný nápad. 2. Pro dítě není důleţité hodnocení druhých, rozhodující je vlastní uspokojení. 3. Schopnost prvky různě přehazovat, kombinovat, nalézat nové, neobvyklé kombinace. Vnější podmínky dítěti poskytují dospělí: 1. Dítě cítí, ţe je dospělým přijímáno a stejně tak budou přijímány i jeho výtvory. 2. Dospělý je schopen porozumět dítěti, dovolí mu vyjádřit jeho pocity, i kdyţ jsou negativní. 19
1.2.7 Zásady pro podporu tvořivého myšlení 1. Nehodnotit
- Nepouţívat negativní hodnocení, ale povzbuzovat a pozitivně
motivovat. 2. Dobrovolnost - Nečekat, ţe se dítě zapojí do všech činností, odpoví na všechny otázky. Pokud chtějí být některé děti jen pozorovateli, má jim to být umoţněno. 3. Bezpečí - Dítěti dopřát pocit bezpečí, bez obav, ţe je zkoušené. Dát mu najevo, ţe není důleţité, aby odpovědělo. Povzbudit ho a dopřát mu pocit úspěchu. 4. Humor - je při řešení různých úkolů také důleţitý. S dětmi se můţeme zasmát vtipným odpovědím, ale nikdy nesmí dojít k zesměšňování. 5. Potěšení ze hry - Připravované činnosti mají dětem přinášet potěšení ze hry, z objevování a hledání různých řešení. Cesta k cíli je stejně důleţitá jako samotný výsledek. 6. Pochvala - Děti bychom měli chválit, i kdyţ nebudou mít originální nápady. Důleţité je ocenit i jejich snahu. 7. Hra - Všechny připravované činnosti mají být formou hry, ne učební látka. (Fichnová, Szobiová, 2012) Předškolní děti jsou přirozeně tvořivé. Jejich vrozené nadání se rozvíjí prostřednictvím zkušenosti. Nezbytné je vytvořit vhodné prostředí a příleţitosti, podporovat zvídavost dítěte a umoţnit mu aktivní zapojení. (Einon, 2002) V předškolním věku se tvořivost nejlépe rozvíjí hrou. Tvořivá hra se vyznačuje velkou variabilitou, od dětí vyţaduje vlastní nápady. Význam tvořivé hry nespočívá ve správném výsledku, ale důleţité je zvládnutí činnosti. (Pausewang, 1994)
„Osoba nadaná skutečným tvůrčím myšlením je schopna stavět na nápadech, rozvíjet je, zvyšovat jejich krásu a přitaţlivost, rozpracovávat je a uvádět v ţivot.“ (Buzan, 2007, s. 72) Na rozvoj tvořivosti u předškolních dětí v předvánočním období je zaměřena celá praktická část bakalářské práce.
20
2. Význam a pojetí tradic a zvyků Tradice - tento výraz pochází z latiny (lat. traditio < tradere předávat), nejčastěji znamená mezigenerační předávání poznání, schopností, zvyklostí, obyčejů nebo mravů v rámci kultury nebo skupiny. Tradice je souhrn společenských, kulturních a jiných ustálených zvyků, obyčejů, pravidel ap. zachovávaných pokoleními, názorů a myšlenek přenášených z generace na generaci; ustálený, zpravidla zděděný zvyk, způsob, zvyklost; přenášení zpráv nebo slovesných výtvorů ústně, vyprávěním z generace na generaci, ústní podání. (Nový akademický slovník cizích slov A-Ţ, 2005) Tradice můţeme rozlišit na rodinné, společenské, národní nebo národnostní. Vondrušková (2010) uvádí: rodinné svátky a oslavy jsou pro kaţdou rodinu jedinečné a individuální, neslaví je všichni lidé ve stejný den, na rozdíl od kalendářních svátků, jako jsou např. Vánoce a Velikonoce. Jsou oslavami významných mezníků v ţivotě člověka. Oproti tomu jsou tradice, které, ač třeba v pozměněné podobě a různé intenzitě, dodrţuje celý národ. Součástí tradic mohou být například lidové písně a slovesnost, tance a s nimi spojené oděvy, tzv. kroje. Tradiční mohou být recepty na přípravu pokrmů, způsoby chování i úpravy obydlí pro dané oblasti či kraje. Zvyk je ustálený způsob chování nebo jednání, tradiční obyčej jistého společenského celku. (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2005) Lidové zvyky a obyčeje, které se často spojují s venkovským prostředím, můţeme rozdělit na rodinné a společenské. Mezi hlavní rodinné patřily události jako narození, křest, svatba, úmrtí. Větší význam však měly zvyky a obřady výroční, které provázely od pravěku kaţdého člověka a mnohé z nich se udrţují dodnes. (Vondrušková, 2004) Lidové zvyky a obřady jsou zakořeněné v ţivotním koloběhu lidí hlavně na vesnicích, jejich obyvatele provázejí a obohacují jim ţivot po celý rok. Lidové zvyky a obyčeje jsou významným předmětem etnografie.
21
2.1 Počátky lidových tradic a zvyků Kde je počátek lidových tradic, zvyků a obyčejů? Lidová obřadnost - tradice, zvyky a rituály provází člověka uţ od pradávna. Stmelovaly rodiny, obce i celý národ. Tradiční svátky byly spojené s působením Slunce - oslavy zimního a letního slunovratu. Mnohé slavnosti a zvyky se vázaly na proměny přírody během roku v souvislosti se změnami ročních období - probouzení přírody, sklizeň úrody i příchod zimy. Souvisely se zemědělstvím, které bylo jediným zdrojem obţivy pro většinu lidí v naší zemi. Základem slavností byly převáţně prosby nebo projevy díků za úrodu. Vzniklo tak mnoho pohanských zvyků a obyčejů. Podle dřívějšího způsobu dělení roku se rozlišovala dvě období: zima a léto, ohraničená jarní a podzimní rovnodenností. Letní obyčeje byly zaměřené na ovlivnění vegetace.
V zimním období se soustřeďovaly rituální úkony na ochranu
před nepříznivými silami. Výroční obyčeje se vyvíjely podle juliánského kalendáře, který převzala i křesťanská církev - počátek roku se přesunul do zimního období. Přijetím gregoriánského kalendáře (1582) došlo k zafixování obyčejů k přesným datům, coţ přispělo k jejich trvání. (Jančář, 2000) Z knihy Zíbra (2006, s. 9) Veselé chvíle v ţivotě lidu českého plyne přesvědčení o rytmickém střídání ročních období, přírodních cyklů a period ţivota člověka, zaloţené na respektu k boţímu řádu stvoření, „v němţ se duchovní svět, systém rituálů i konkrétních pracovních činností spojovaly v jediný harmonický celek.
Vývojem
dochází k propojení církevního roku s rokem zemědělce, provázání křesťanského času s časem kaţdodenního ţivota.“ Lidové obyčeje se vyznačují poměrnou stabilitou. Předávaly se prostřednictvím tradice, coţ vedlo k zachování vzájemné návaznosti, někdy ale působily opačně a docházelo ke změnám. Zajímavým rysem je, ţe vedle starých jevů působí prvky nové a vzájemně se tak překrývají. Pro existenci obyčeje bylo rozhodující, zda jej lidé přijali a mohl se dál šířit. (Jančář, 2000) Frolec (1984) uvádí, ţe předpokladem ţivotnosti tradic je jejich schopnost měnit se a přizpůsobovat nové skutečnosti. Zvláště aktuální to bylo po skončení druhé světové
22
války, kdy bylo nutné hledat zdroje, z kterých by měla čerpat nově se vytvářející kultura, aby byla všem srozumitelná a blízká všem vrstvám národního společenství. „Hody, půstky, masopusty... Vynášení Smrti, pomlázka, svatojánské čarování, pouti, obţinky, posvícení, převleky, masky a obchůzky, koledování, lidové hry, obřadnosti. Jako pestré korálky byly navlékány na šedou šňůru všedních dnů naplněných prací a odříkáním.“ (Skopová, 2007, s. 3) Šottnerová (2004, s. 5) doplňuje: „Některé korálky jsou drobné a nenápadné, jiné září zelení, jako třeba Velikonoce, jiné různobarevně kvetou - jako Letnice, ale svým leskem a třpytem drahého kamene se odlišují Vánoce.“ Rok měl svůj neměnný řád alespoň ve zvycích, obřadech a obyčejích, kdyţ člověk byl zkoušen krutostí přírody i lidí samotných, válkami, hladomorem, nemocemi a strádáním. Lidé si tak v minulosti zpestřovali ţivot občasným vybočením ze stereotypu. „Členili svůj čas střídáním dnů plných radosti, sytosti, tance a zpěvu se dny všedních povinností a skromnosti. Těch druhých bylo pohříchu více...“ (Skopová, 2007, s. 3)
2.2 Význam tradic a zvyků v dnešní době Slavení svátků je významné nejen pro děti, ale i pro nás dospělé, kteří uţ tak často nepodléháme jejich kouzlu. Kaţdý čas má své zákonitosti, ve svátečním čase děláme jiné věci neţ v čase všedních dnů. Můţeme pak něco očekávat, na něco se těšit a poté zaţít pocit naplněného očekávání. Tento okamţik se v dnešní době vytrácí, neboť si můţeme v podstatě kdykoliv dopřát cokoliv. Dítě ale potřebuje zaţívat jistotu opakujících se věcí, společných rituálů, vědět, ţe v tomto rychle se měnícím světě existuje něco, co dobře zná a můţe se na to spolehnout. Rok by pro nás neměl být jenom souhrnem po sobě následujících dnů, ale prostorem pro probouzení a posilování nových kompetencí a vnímání souvislostí. Dnešní svět však dítěti často nabízí prostředí, kde chybí pevné vztahy, reálné záţitky jsou nahrazovány virtuálními a dítě je předmětem obchodních zájmů... (Smolková, 2009)
23
I přesto bychom v dnešní době měli rozlišovat čas všední a čas sváteční. Čas sváteční měl a má i v současné době své poslání - „člověka znovu ponořit do tajemství světa a jeho vlastní existence, do otázek propojení jednotlivého člověka s jeho duchovní podstatou. Dovolí nám otevřít témata, v nichţ cítíme své spojení se samotným smyslem našeho ţivota.“ (Smolková, s. 10-11) Některé zvyklosti a obyčeje sice provádíme, ale většinou o nich víme jen málo. Langhammerová (2004) uvádí, ţe dnešní doba se k odkazu tradičních zvyků často obrací s jistou nostalgií. Z původního rozsahu jich zůstalo poměrně malé mnoţství. I kdyţ v dobově pozměněném stylu zůstaly stálicí Vánoce, o něco méně Velikonoce, a pak se zvyky z běţného ţivota pomalu vytrácejí. Většina obyčejů se udrţela jen místně, v různé intenzitě a různém tématickém výběru a na rozdílně velkém teritoriu. Na mnohých místech získaly tradiční obřady novou podobu, např. slavností, festivalů a scénické folklórní tvorby. Některé tradice naopak zůstaly v poměrně původní podobě a ţijí dál jako ojedinělé tradice. Staré zvyky a obyčeje měly, a v mnoha případech i v dnešní době mají, důleţitou funkci - spojují a sbliţují rodinu i širší společenství, jako jsou různé zájmové spolky, obce, apod. Svátky roku, ať byly proţívány našimi dávnými předky nebo dnešním člověkem jsou jedním ze zdrojů jistoty a pocitu sounáleţitosti k vlastní kultuře. Staré zvyky a obyčeje bychom měli chápat jako výsledek vývoje a kulturnosti národa, jako cenné dědictví, které můţe být zdrojem poznání a tvořivé inspirace i pro současného člověka. Nedovolme budoucím generacím, aby zapomněly, kde mají své kořeny. Nakonec slova Jiřího Jilíka (2003, s. 5) z jeho knihy Rebelové proti všednosti: „Dokud budou mít lidé potřebu, schopnost a chuť hledat v dědictví předešlých generací zdroje krásy a dokáţí se na ně tvůrčím způsoben napojovat, pak není třeba mít o existenci folklóru obavy. Pokud někdy v budoucnu lidé onu potřebu, schopnost a chuť ztratí, pak i folklór zanikne. A nebude ho v tom případě škoda, neboť nebude nikoho, koho by oslovil. Jestliţe tedy hrozí nějaké nebezpečí, pak nikoliv folklóru, ale nám lidem. Ţe se v toku času změníme a budeme rezignovat na hodnoty, které posud uznáváme a pociťujeme jako kulturní potřebu.“ 24
3. Advent a Vánoce Advent (z latinského adventus - příchod) - v křesťanské liturgii se tak nazývá přípravná doba, která předchází svátkům vánočním. Pro věřící představuje čas očekávání příchodu Spasitele, narození Boţího syna, Jeţíše Krista. Adventem pro křesťany začíná církevní rok. Advent se poprvé objevuje ve druhé polovině 4. století ve Španělsku. Z počátku měl jiný časový rámec, neţ známe dnes. Ve středověku od 5. do 8. století trval advent šest neděl a oficiálně aţ v 11. století byla jeho doba trvání stanovena na čtyři neděle před Vánocemi. Advent začíná nedělí nejblíţe svátku sv. Ondřeje (30. listopadu), přesně pak mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Můţe trvat 22-27 dní. Na území českých zemí se adventní období poprvé objevilo v raném středověku a od té doby uţ z českého výročního kalendáře nezmizelo. (Zindelová, 2010) V adventu přestaly zábavy, tancovačky a nekonaly se svatby. Byla to doba předvánočního úklidu, doba zabíjaček a velkého pečení na Vánoce. Advent zahrnoval několik pěkných svátků, které lidem zkrátily dobu čekání a příprav na Štědrý den. Kaţdé adventní ráno chodili dospělí i děti na jitřní bohosluţby zvané „roráty“. Písně, které se při nich zpívaly, začínaly slovy „Rorate caeli...“, coţ znamená „Rosu dejte nebesa shůry“. Odtud pochází název mše. (Herynek, 2005) Čtyři adventní neděle mají i své pojmenování - ţelezná, bronzová, stříbrná a poslední je zlatá. S církevním adventem však toto pojmenování nemá nic společného.
Vánoce - Latinský název pro Vánoce je nativitas, coţ znamená narození. Český název Vánoce pravděpodobně vznikl ze staroněmeckého slova Weihnachten, které můţeme přeloţit jako „Svatá noc“. Připomíná nám v římské liturgii Jeţíšovo narození a první události zjevující jeho poslání. (Vavřincová, 2002) Křesťanství, poté co bylo Konstantinem uznáno, se rychle šířilo. Lidé ale dál oslavovali pohanské svátky, zvlášť zimní slunovrat. Církev proto na 25. prosince stanovila oslavu Jeţíšova narození. Byla snaha soustředit pozornost ke křesťanskému svátku a nahradit tak pohanské rituály. Příběh o narození boţského dítěte dokonale překryl kult „nepřemoţitelného slunce“. Boţí syn Jeţíš se tak stal novým světlem, novým sluncem. (Motlová, 2010)
25
3.1 Symboly Vánoc Symboly Vánoc zná převáţně kaţdý z nás, ale jen málo víme o jejich původu. Chceme-li je uchovávat a předávat dalším generacím, měli bychom pochopit jejich smysl, význam a symboliku.
3.1.1 Adventní věnec Adventní věnec patří mezi mladší, ale oblíbené vánoční zvyky. Vavřincová (2002) uvádí, ţe nejstarší písemně doloţená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z Hamburku. Teolog Johann Heinrich Wichern pověsil na počátku adventu na dveře sirotčince, který spravoval, velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Kaţdý den na něj upevnil zapálenou svíci. Svíčky byly ve všední den bílé a ve svátek pak červené. Do pokladničky pod věncem mohli věřící házet milodary pro opuštěné a osiřelé děti. Ze severního Německa se zvyk šířil do dalších krajů a mezi světovými válkami se dostal aţ za hranice Německa. Adventní věnce se nejdříve vyřezávaly ze dřeva a barvily na zeleno, později se zhotovovaly ze zelených větviček jehličnanů.
Foto č. 1 Adventní věnec (Helešicová, 2013)
26
Ţivé adventní věnce symbolizovaly věčný ţivot, přislíbený Jeţíšem Kristem. Kruhový tvar měl vyjadřovat jednotu lidí a Boha. Plamen svíčky připomínal Krista jako světlo ozařující plamenem lásky kaţdého člověka. (Zindelová, 2010) Ladýřová (2005) uvádí, ţe chvojím byl adventní věnec zdoben od roku 1860. Poněvadţ advent má čtyři neděle, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech. První adventní neděli se zapálí první svíce a postupně další, aby poslední adventní neděli před Kristovým narozením zářily všechny čtyři svíce. Svíce na adventním věnci měly většinou fialovou barvu, která symbolizuje pokání. Někdy jedna svíce měla barvu růţovou, vyjadřující radost. Ta se zapalovala o třetí neděli adventní, které se latinským slovem říká Gaudete - Radujte se! Ladýřová (2005) doplňuje: Svíčky na věncích doplňovaly stuhy, pozlacené ořechy, skleněné koule, „andělské vlasy“ i postavy andělíčků.
Foto č. 2 Adventní věnce (Helešicová, 2007) Adventní kalendář Adventní kalendář je dalším symbolem Vánoc, který k nám přišel na počátku 20. století ze sousedního Německa. Kalendář měl dětem pomoci překonat dobu čekání na Vánoce. Vystřihovací kalendář se předával dětem prvního adventního dne, aby jim připomněl význam čtyřtýdenního cyklu příprav na Vánoce a zároveň krátil dobu očekávání. Tento krásný zvyk zavedl německý majitel tiskárny B. Lang v roce 1908. První adventní kalendář měl dva listy s vystřihovánkami na kaţdý den a měl název 27
V zemi Jeţíškově. (Zindelová, 2010) Na dvou arších byly obrázky s veršíky. Děti obrázky postupně vystřihovaly, skládaly a přikládaly k nim vánoční veršíky. Hotové dílo pak ukázalo před dětmi pohádkovou vánoční krajinu. (Jarkovský, 2011) Ladýřová (2005, s. 18) toto upřesňuje: „...první impuls k adventnímu kalendáři dala údajně maminka Bernarda Langa, kdyţ mu v dětství vţdy počátkem adventu dávala krabici s dvaceti čtyřmi kousky pečiva a kaţdý den směl sníst jen jeden, aby mu vydrţely aţ do Štědrého večera.“ První adventní kalendář s nakresleným vánočním stromečkem u nás připravila továrna Orion v roce 1934 jako pozornost k zakoupené kolekci. Kaţdý den se vylouplo jedno okénko, pod nímţ zůstal průsvitný obrázek. Na Štědrý večer si děti tento kalendář se zářícími okénky lepily do okna. Za první ani druhé světové války se adventní kalendáře neobjevovaly. Tradice se vrátila aţ v 50. letech, a to v nové podobě s Kačery Donaldy, Pepky námořníky a dalšími filmovými postavami. Zákazníci však vyţadovali vánoční motivy s Jeţíškem, Santa Clausem, i se zasněţenými chaloupkami a s rozzářeným vánočním stromkem za oknem. Jednotlivé dny nových kalendářů ukrývaly sladkost, bonbon nebo kousek čokolády. Tato tradice se stala oblíbenou, ale kalendáře se často nedaly koupit, proto je začali rodiče pro své děti v 80. letech minulého století připravovat sami.
Foto č. 3 Adventní kalendář látkový
Foto č. 4 Adventní kalendář papírový
(Helešicová, 2013)
(Helešicová, 2006)
28
3.1.2 Vánoční pohlednice Posílání vánočních pohlednic příbuzným přátelům a známým není příliš starý obyčej. Pokud ho srovnáme s dobou, po kterou tyto svátky lidstvo slaví, je jedním z nejmladších zvyků. Vavřincová (2010, s. 38) uvádí: „První vánoční pohlednice byly údajně vytištěny ve Skotsku tiskárnou Charlese Drummoda v Edinburku v roce 1841 a zdobil je nápis Compliments of the Season (Příjemné svátky).“ Názor na to, kdo vánoční pohlednice vymyslel ale není jednotný. Angličané totiţ za vynálezce tištěných vánočních blahopřání povaţují londýnského obchodníka Henryho Colea. V té době bylo zvykem posílat obchodním partnerům vánoční dopisy s blahopřáním. Henry Cole si nechal přání vytisknout, a aby to příjemci nepovaţovali za uráţející, přidal k nim obrázek. Rytinu dodal tehdy populární malíř John Caiicot Horsley a výsledný tisk pak ručně vybarvil. Bylo jich vyrobeno přesně tisíc. Pan Cole posílal obrázky v obálce, ale protoţe si jich nechal vyrobit moc, zbytek prodal hokynáři na Bond Street, který je nabídl svým zákazníkům. Vavřincová (2010, s. 38) uvádí: „Podle jiné legendy patří prvenství anglickému baronu a knihtiskaři Raphaelu Tuckovi. První pohlednici prý zhotovil v roce 1866 nebo 1884 a po několika letech zbohatl jako majitel velkého podniku specializovaného na tisk pohlednic.“ Vánoční pohlednice se dříve posílaly v obálkách. V českých zemích za Rakouska-Uherska se prodávaly pohlednice psané německy nebo maďarsky. Pohlednice s česky psanými nápisy byly aţ do roku 1918 vzácností. Vánoční pozdravy zdobily motivy s vánočním ozdobeným stromkem, jesličkami, zasněţenými krajinkami s vesnickými chalupami a andělíčky vznášejícími se na noční obloze nebo výjevy ze šťastného rodinného ţivota. Některé pohlednice byly i pocukrované a Jezulátko, andělé a tři králové měli přilepené opravdové vlasy. Pro mnohé z nás jsou symbolem vánoční pohlednice např. s obrázky Josefa Lady, zobrazující zimní náladu a lidové zvyky jeho dětství. Velký význam měly také barevné fotografie, zejména různá vánoční zátiší. Dnes je velké mnoţství různě zdobených pohlednic.
29
3.1.3 Vánoční rostliny Vedle majestátního vánočního stromku zkrášlují naše domovy také tradiční snítky jmelí, bílé květy třešně nebo jabloně, rozkvétající právě na Štědrý den. Nazýváme je barborky, protoţe právě ulomení těchto větviček v den svátku sv. Barbory nám dává jistotu, ţe vykvetou o Vánocích. Třešňové kvítky symbolizují neposkvrněné početí a čistotu Panny Marie. Jabloňové kvítky navíc připomínají strom poznání z ráje, který byl osudem určen Adamovi a Evě, jejichţ svátek slavíme právě na Štědrý den. (Jarkovský, 2011) Viz. Příloha Svátek sv. Barbory. K barborkám se často přidávají květy zlatice, lidově zvané zlatý déšť, ke které se váţí pověry a obyčeje související s bohatstvím. Větvička zlatice se musela uříznout o půlnoci v předvečer svátku sv. Mikuláše a zacházelo se s ní jako s ratolestmi barborek. Větvička zlatice měla o Štědrém večeru vyjevit všechna finanční tajemství. Zelené lístky na větvičce znamenají velkou námahu na udrţení ţivotního standardu, na který jsme zvyklí, naopak zlaté květy jsou příslibem bohatství. Jmelí je cizopasná rostlina rostoucí vysoko v korunách stromů. Naši předkové věřili, ţe přináší štěstí právě proto, ţe roste vysoko a hledí k nebi. Zavěšovali jmelí do svého domu, aby je ochránilo před zlem a přineslo odvahu, zdraví a plodnost. (Jarkovský, 2011)
Obr. č. 2 Jmelí (www.abecedazahrady.dama.cz) V Německu a ve Francii hospodáři jmelím ovazovali ovocné stromy jako ochranu proti housenkám a krupobití. Hospodyně na obranu proti čarodějnicím zastrkávaly snítky jmelí za trámy v chlévě nebo ve světnici. Lidé věřili, ţe jmelí, které vyrostlo na lískovém keři, ukrývá pod zemí poklad. Do našich domácností má jmelí přinést štěstí, lásku a zdraví. (Kochová, 2010) Podle křesťanské legendy rostlo kdysi jmelí v podobě velkého stromu. Jeho větve pouţil Josef k výrobě kolébky pro Jeţíška. Po třiatřiceti letech ale Římané
30
z kmene tohoto stromu vytesali kříţ, na kterém Jeţíše ukřiţovali. Strom pak hanbou uschl a proměnil se v malinký keříček. (Vavřincová, 2002) Latinský název jmelí je viscum, coţ v překladu znamená lepidlo. Odtud pochází přesvědčení, ţe jmelí v sobě skrývá moc udrţet pevný svazek mezi dvěma osobami a polibek pod touto rostlinkou to jen umocňuje. Jmelí rozdává dobro všem, kteří se pod ním potkávají v lásce. (Jarkovský, 2011) Vánoční hvězda se stala typickou květinou vánočních svátků asi proto, ţe kvete od prosince do března, tedy okolo Vánoc. Její zelené listy se postupně mění v sytě rudé a mylně jsou povaţovány za květ. Červené listy pouze obklopují samotný květ, kterým je tenká ţlutá tyčinka. (Tinková, 2010)
Obr. č. 3 Vánoční hvězda (www.kvetiny-kytice.cz) Vánoční hvězda pochází z Madagaskaru a Mexika, kde ji v roce 1825 objevil botanik Joel R. Poinsett, první americký velvyslanec v Mexiku. Podle něj byla nazvána Poinsettia. Ve své původní vlasti roste jako keř. Mexičané ji nazývají Flores de Noche Buena, coţ v překladu znamená květina Štědrého večera. (Jarkovský, 2011) Mezi známé vánoční květiny patří i brambořík a vánoční kaktus, který právě o Vánocích krásně rozkvétá. Vondrušková (2004) uvádí, ţe uţ před mnoha stoletími byla oblíbená růţe z Jericha, vzácná rostlina, pocházející z arabských pouští. Po uschnutí se svine do klubíčka, ale znovu oţije po namočení do vody. Říká se jí také choulivka.
31
3.1.4 Betlém „Obyčejem cizího původu zaveden u nás dnes jiţ nezbytný vánoční stromek, ale starší obyčej, po česku rázovitě upravený, nabádal o Vánocích stavět doma jesličky, betlém a chodit s jesličkami. “ Tak píše Zdeněk Zíbrt (2006, s. 496) a dále popisuje: Jesličková skupina měla názorně připomínat narození Páně i s ovzduším pastýřského a venkovského ţivota, s hradem a městem nahoře a s andělem, který se vznáší nad jeskyní nebo chlévem. První jesličky vyrobil v roce 1223 v italské Umbrii jáhen Giovanni Battista Barnardone, známý jako sv. František z Assisi. Po návštěvě Svaté země a města Betlém přišel na myšlenku, jak tento záţitek zprostředkovat i jiným věřícím lidem. Nedaleko obce Greccio v Itálii našel jeskyni na hoře Alverno. Do ní přivedl oslíka a volka, do ţlabu jim dal krmivo a u jeslí, jako u oltáře, slouţil první Štědrovečerní mši, později zvanou půlnoční. (Zindelová, 2010) Budování jesliček se velmi rychle šířilo díky fratiškánům a jiným církevním řádům, které do naší země pozvala sv. Aneţka Česká, sestra Václava I. U nás se propagace jesliček ujali jezuité. První český betlém představili v roce 1562 v dominikánském kostele sv. Klimenta. O pár let později se stavění betlémů rozšířilo do mnoha kostelů ve městech kolem Prahy. (Skopová, 2007)
Foto č. 5 Betlém v kobylském kostele (Helešicová, 2013) 32
V posledních desetiletích 18. století, za vlády rakouského císaře Josefa II., byla tradice betlémů potlačovaná a později i zakázaná. Proto si lidé začali betlémy stavět doma. Ústředním motivem betlémů je vţdy jeskyně nebo chlév se Svatou rodinou Pannou Marii, Josefem a Jeţíškem v jesličkách. Nad chlévem svítí hvězda a vznáší se anděl se stuhou, na které je napsáno: Gloria in excelsis Deo - Sláva na výsostech Bohu. U jesliček nesmí chybět ti, kteří se jako první přišli poklonit Jeţíškovi - pastýři i s ovečkami a Tři králové se svými dary. V mnohých betlémech se začali objevovat i postavy z venkovského prostředí - muzikanti, děvečky a mládenci, apod. Betlémy se začaly objevovat i na vánočních trzích, kde bylo moţné koupit jak celý betlém, tak i jednotlivé postavy, aby si kaţdý mohl svůj betlém sestavit podle svých představ.
Foto č. 6 Betlém ve vrbickém kostele (Helešicová, 2013) Často domácí betlém vznikal postupně, a tak se předával z generace na generaci. V průběhu 19. a počátkem 20. století hrál betlém ve slavnostní výzdobě českých interiérů velkou roli. Protoţe někdy byly jednotlivé postavy skoro v ţivotní velikosti, bylo potřeba kvůli betlému přestavět celou místnost. Betlém musel být postaven do Štědrého večera (někdy sestavení trvalo několik dnů) a v pokoji zůstával aţ do Hromnic (2. února).
33
Betlémy se nejčastěji vyráběly ze dřeva nebo z papíru, někdy se ale pouţívaly i jiné materiály - vosk, šustí, keramika, textil, sklo nebo pečivo. Do dnešní doby se u nás dochovaly betlémy stabilní i pohyblivé. Nejznámějším betlémem je asi přes 100 let starý Třebechovický betlém, známý téţ pod názvem Proboštův betlém, který byl v roce 1999 prohlášen národní kulturní památkou. Vyráběly se také přenosné skříňkové betlémy, které se nosily při koledě nebo byly
ozdobou
v městských
interiérech.
Jak
vzpomíná
Kuchyňka
(1947):
Od Štědrého večera aţ do Nového roku chodili večer chlapci dům od domu s jesličkami - vyobrazením chléva s narozeným Jeţíškem, u něho Marie a Josef, vzadu volek s oslíkem. Jesličky i postavy byly vyrobeny z papíru nebo ze dřeva a upevněny na prkénku. Chlapci chodili čtyři - jeden za anděla a ostatní byli přestrojeni za pastýře. Kdyţ vcházeli do stavení, uţ ve dveřích zpívali: „Co to znamená medle nového....“ Zajímavé byly betlémy malované na dřevěných deskách. Po namalování se figurky po obvodu vyřezaly a sestavovaly do celků. Jednodušší a levnější variantou jsou betlémy malované na papíru, které byly určené především do kostelů. K největšímu rozvoji lidového betlémářství došlo na počátku 19. století, období vyvrcholilo ve 20. a 30. letech minulého století. Velký zájem o betlémy a jejich výrobu byl také na konci minulého století, kdy došlo ke změně politické situace a skončil zákaz projevu náboţenského cítění. (Zindelová, 2010) Betlémy se vytvářely také z těsta nebo perníku, zdobené bílkovým sněhem a mandlemi. Často byly vyřezávány ze dřeva napuštěného jenom včelím voskem, ale i barevné. Rozsáhlá je tvorba betlémů malovaných na ztuţeném papíře, vystřihnutých a zapíchaných v mechu. Známé jsou také betlémy z vosku, tvarované z chlebové střídky, opracované z uhlí, odlévané v sádře i cínu, pálené z hlíny i sušené ze slínu. Figurky umístěné v mechu a jehličí vytvářely kompozice ţivota a doby, ve které byly vytvořeny. Seznamují nás s typickými řemesly, dovídáme se z nich o dobovém nářadí i zapomenutých detailech oděvu. (Vlasáková, 2007) Betlém byl hlavním symbolem Vánoc aţ do 19. století, kdy začal být vytlačován vánočním stromečkem.
34
Anděl Slovo anděl pochází z řeckého slova angelos - označuje posla, který nese zprávu. Bývá povaţován za prostředníka mezi Bohem a člověkem. Anděl je jednou z nejoblíbenějších postav provázejících předvánoční a vánoční dobu. Představujeme si ho s nevinnou tváří, má rozpuštěné vlasy, zlatou čelenku s hvězdou, někdy má svatozář. Často bývá zobrazován, jak nese nápis Gloria in excelsis Deo. Anděla můţeme spatřit v různých situacích a výjevech. Anděl bývá součástí kaţdého betlému, spolu se svatým Mikulášem a čertem se objevuje uţ v adventu. Připomíná nejen Kristovo narození, ale i předcházející události, jak Archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii narození syna, Josefovi přinesl poselství o čistotě jeho vyvolené. (Zindelová, 2010) Před králem Herodesem anděl zachránil Svatou rodinu. Spolehlivým a dobrotivým ochráncem je i pro všechny křesťany. Betlémská hvězda Hvězdy se uţ od pradávna pokládaly za nebeské bytosti, ovlivňující osud člověka. Kdyţ se na obloze objevila nová hvězda, povaţovalo se to za předzvěst významné události. Nejslavnější hvězdou je bezesporu betlémská hvězda, která je spojována s narozením Jeţíše Krista. Jak je psáno v Matoušově evangeliu (Bible, 1988, s. 12): „A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, aţ se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Kdyţ spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí....“ Nejprve měla betlémská hvězda podobu zářícího tělesa s proudem paprsků nad Betlémem, později se znázorňovala jako kometa, kterou velmi přesně podle Halleyovy komety zobrazil italský malíř Gioto di Bondone na fresce Klanění Tří králů v padovské kapli. (Zindelová, 2010) Tato hvězda „s dlouhým chvostem“ se od počátku renesance začala objevovat na mnoha obrazech a v skoro v kaţdém betlému. Nejčastěji je zobrazována jako kometa nad chlévem s jesličkami a se Svatou rodinou. Betlémské světlo Patří mezi novodobější vánoční tradice. Betlémské světlo se kaţdý rok zapaluje v Betlémě, odkud putuje napříč Evropou. Před čtvrtou nedělí adventní přivezou rakouští skauti z Vídně betlémské světlo i do naší republiky. K dispozici bývá především v kostelech nebo na náměstích, odkud si ho lidé mohou přenést do svých domovů. 35
3.1.5 Štědrovečerní večeře Štědrovečerní večeři předcházel celodenní půst, nebo-li dobrovolné odříkání pokrmů. Dospělí většinou vůbec nejedli, muţi se navíc vzdávali kouření. Pro některé však půst neznamenal úplné hladovění, zříkali se pouze masa. Půst naši předkové dodrţovali od večera před Štědrým dnem aţ do vyjití první štědrovečerní hvězdy. Poté se zapálily svíčky na vánočním stromečku a usedlo se k prostřenému stolu. (Zindelová, 2010) Jak píše Skopová (2010, s. 8): „K vánočnímu hodu se i v minulých dobách slavnostně prostíral stůl, dříve posvátné místo domácnosti. Jinak v rodinách městských, jinak na venkově. Na stůl se prostřela bílá plachta, pod stůl nastlalo seno, aby ho v příštím roce dost sklidili. Nohy stolu obepnuli řetězem v důvěře, ţe řetěz spojí rodinu po celý příští rok. Na stůl poloţili všechno, co si přáli mít v bohaté úrodě následujícího roku - pečivo z bílé i ţitné mouky, vánočku a chléb, česnek proti nemocem a zlým silám, med pro dobrotu srdce, sušené ovoce, houby a ořechy, coţ vše mělo zajistit plodnost a hojnost. Tento význam měl i hrách a ostatní luštěniny. Na stole byly i klasy od všeho obilí a několik penízků pro štěstí.“
Foto č. 7 Štědrovečerní večeře (Helešicová, 2007) Vondrušková (2004) popisuje, ţe štědrovečerní večeře měla devatero chodů. Tradiční venkovská večeře začínala kouskem chleba nebo domácí oplatkou s medem,
36
někdy taky s česnekem či bylinkami. Poté se podávala polévka nejčastěji hrachová, čočková nebo houbová, později také rybí. Hlavní jídlo byl zapečený nákyp s houbami, známý jako hubník nebo kuba. Ke starým obřadním zvykům patřily kaše, především prosná, jáhlová, krupičná nebo hrachová. Součástí večeře byly jablka, ořechy a také muzika - vařené sušené ovoce. Z nápojů se pilo pivo nebo pálenka, později čaj nebo punč s vánočkou. Teprve později se na venkově začalo péct drobné zdobené cukroví, bez kterého si Vánoce neumíme představit.
Foto č. 8 Vánoční cukroví (Helešicová, 2013) Toufar (2010) v úvodu své knihy Vánoce na Moravě píše, ţe v naší republice vládne štědrovečerní tabuli v 82 procentech domácností klasický domácí bramborový salát. Smaţeného kapra si dává 78 procent Moravanů, zatímco 55 procent Čechů dává přednost smaţenému vepřovému nebo kuřecímu řízku. Na tradiční rybí polévce si pochutnává asi jedna třetina obyvatel České republiky, zbytek si dopřává hlavně na Moravě oblíbenou zelňačku, ve východních Čechách zelounku. Jinde v Čechách se jí skromná couračka, popřípadě hrachová, čočková nebo houbová polévka. Někdy se polévka na Štědrý den vynechává. Uţ jen v šesti procentech domácností připravují dříve oblíbeného kubu nebo houbovce.
37
3.1.6 Vánoční stromeček Stromy zaujímaly významné místo v náboţenských představách všech národů od počátku jejich vývoje. Zvláštní místo mají i v lidových obřadech. Byly uváděny ve spojitosti s lidským ţivotem. (Václavík, 2010) Jak píše Jarkovský (2011): Význam stromu spočívá i v propojení země s nebesy - kořeny sahají hluboko do země, kmen dává oporu pozemšťanům a koruna sahá vysoko k nebesům. Rozzářený vánoční stromek, tak jak jej známe dnes, má svou historii. V době oslav zimního slunovratu jeho zelené větve symbolizovaly budoucí ţivot, představovaly ţivotadárnou sílu obnovy růstu a plodnosti. Jehličí totiţ nikdy nenechává holé větve, ale postupně se obnovuje, takţe je stále strom zelený. Křesťanský výklad přisoudil vánočnímu stromku symbol věčného ţivota přislíbený Jeţíšem Kristem, a současně má připomínat rajský strom poznání, ke kterému dospěli Adam a Eva. Právě oni mají svátek 24. prosince na Štědrý den. Proto se také dochovala tradice zdobit vánoční stromeček červenými jablíčky. (Jarkovský, 2011) Šottnerová (2004) popisuje starou legendu o vzniku vánočního stromečku. Podle ní opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba, který ţil v 6. století v Irsku, misionářsky působil v Bretani a Burgundsku. V té době bylo toto území pohanské, o svátku Narození Páně slavili zimní slunovrat. Kolumbán chtěl lidem přiblíţit svátek narození Krista, tak starobylý jehličnan, který tamní obyvatelé uctívali jako modlu, ozdobil hořícími pochodněmi ve tvaru kříţe. Neobvyklá zář přilákala zástupy lidí a Kolumbán jim vyprávěl příběh o narození malého Jeţíška v dalekém městě Betlémě. Moţná právě tu noc vznikl nový zvyk strojit vánoční stromeček. Vánoční stromek, jaký známe dnes, byl poprvé ustrojen roku 1570 v německých Brémách. Cechovští mistři zde ozdobili vysokou jedli sladkostmi, ovocem a papírovými ozdobami. K takto nazdobenému stromu pak pozvali děti. Tradice zdobit vánoční stromek se šířila pozvolna. Ovlivnila to také katolická církev, která měla k vánočnímu stromku, jako nekřesťanské tradici, výhrady. Koncem 18. století tento zvyk přijala a stromky se začaly objevovat i v kostelech spolu s betlémy. Poté církev přišla s výkladem symboliky: stromek měl představovat rajský strom poznání, zavěšená jablíčka a ozdoby měly připomínat ono jablko a řetězy zas hada, který Evu k jeho
38
utrţení svedl. V osvětlení stromku byl spatřován symbol světla a hvězda umístěná na vrcholu zastupovala hvězdu betlémskou. (Motlová, 2010) V Čechách tradice zdobení vánočního stromku začala počátkem 19. století. Poprvé ho uchystal pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Papá Liebich, tak ho nazývali Praţané, byl oblíbený, neboť byl hercům dobrým učitelem, ale hlavně byl dobrosrdečný, šlechetný a ochotně pomáhal lidem v nouzi. O Vánocích pořádal kaţdý rok na svém zámečku taneční večírky. V roce 1812 připravil neobvyklé překvapení - ozdobený smrček, pod kterým byly nejen jesličky, ale také vánoční dárky. Pan ředitel, který se tou dobou ocitl ve finanční tísni, dostal také netradiční dárek směnky vykoupené přáteli od lichvářů. O Liebichově stromečku se mluvilo po celé Praze, ale nový zvyk se šířil pozvolna. (Vavřincová, 2002) Teprve o třicet let později se začaly objevovat stromky na trzích. Byly docela drahé, a proto si je mohly dovolit jen zámoţnější rodiny. Před koncem 19. století se zdobení vánočního stromečku rozšířilo i na venkov a stávalo se oblíbenějším zvykem neţ betlém. Stromeček se nechával ozdobený do Tří králů nebo aţ do Hromnic, stejně jako jesličky. (Motlová, 2010)
Foto č. 9 Stromek (Helešicová, 2007) Foto č. 10 Zavěšený stromek (Helešicová, 2005) Vlasáková (2007) popisuje, jak v malých chaloupkách z nedostatku místa visívaly chvojky pod stropem, většinou to byly zdobené jedličky. Konec kmínku byl upevněn hákem na trámu a špička stromku směřovala dolů nad střed stolu. Zdobení bylo ustálené v jednotlivých národopisných regionech. Stejně tak prostý a krásný symbol mají pozdější malé stromečky zasazené v hmoţdíři. 39
3.1.7 Vánoční ozdoby Historie vánočních ozdob je velmi bohatá. Jejich výroba se ubírala dvěma směry. Na venkově a v chudých městských rodinách se zhotovovaly ozdoby podomácku, z přírodních nebo jiných dostupných materiálů, které vycházely převáţně z různých zvyklostních předmětů. Ve městech se pouţívaly většinou ozdoby vyráběné v malých dílničkách i větších továrnách. Byly to betlémové figurky nebo soustruţené hračky, stejně tak lisované figurky z papírové masy, vaty a sádry. Představovaly nejrůznější postavičky a předměty, které člověka obklopovaly. (Herynek, 2005) Vlasáková (2007, s. 8) uvádí: „Abychom mohli plně pochopit lidovou vánoční zdobnost v její pravé podstatě, musíme nahlédnout hluboko do její obsahovosti. Obyčejové předměty měly svoji formu, obsah, výtvarnou zkratku, jednotnost přírodních materiálů a regionální typičnost. Byly předávány a tříbeny dlouhými generacemi. Vracíme
se
k této
názorově
čisté
tvorbě
jako
protipólu
spěchajícího
a přetechnizovaného ţivota. Přírodní materiály, z nich jsou obyčejové předměty vyrobeny, nám vrací zpět kousek původního člověčenství.“
Foto č. 11 Výsluţkový koláč (Helešicová, 2007) Vánoční zdobnost je spojena i s magií a přáním člověka do budoucího roku. Pouţívá k tomu plodnostních symbolů a znaků zdraví, svěţesti, lásky a dostatku obsaţených v rostlinách a stromech, jejich částech, květech, plodech i semenech. Například se pouţívají k dekorativnímu zpracování kukuřičná semena i listy kukuřice,
40
ořechová jádra i skořápky, jablka sušená i čerstvá, jejich jádra, ale i větvičky a strom. Přírodní materiály bývaly uţ v průběhu 19. století doplňovány papírem. Klasickou výzdobou vánočního stromku na přelomu 19. a 20. století byl barevný slepovaný řetěz. Zdobnost doplňovala červená panenská jablíčka, ořechy, perníčky i domácí pečené cukroví různých tvarů. Později se obyčejové předměty doplňovaly prvky z papíru. Ve snaze o maximální efekt se ztrácel obsah a zdobnost sklouzávala do nevkusu. Symbolika předávaná po staletí generacemi se vytrácela. (Vlasáková, 2007)
Foto č. 12 Ozdoby ze slámy
Foto č. 13 Ozdoby z 1. pol. 20.stol.
(Helešicová, 2005)
(Helešicová, 2013)
Později lidová tvořivost dala vzniknout krásným výtvorům ze slámy a kukuřičného šustí, ke kterým se v současné době navracíme. Na stromečku se krásně vyjímaly i nejrůznější postavičky z porcelánu, které později nahradily pestrobarevné ozdoby z foukaného skla. (Jarkovský, 2011) Řetězy se dělávaly z různých dostupných materiálů, například z jeřabin a šípků uţ na podzim nasbíraných a uschovaných do Vánoc se navlékaly převáţně na Českomoravské a Drahanské vysočině. Typické pro Podluţí jsou řetězy z navlečených dýňových jader. Haná je zase původním místem, kde se začaly vyrábět řetězy z nastříhaných kousků slámy. Na Valašsku řetězy ze slámy doplnili ještě o sušené švestky, které se střídavě navlékaly. (Vlasáková, 2007) Vánoční výzdoba - V posledních desetiletích ve městech i na venkově patří k přípravě vánočních svátků výzdoba interiérů, ale také zahrad a balkonů. V oknech můţeme vidět sestavy barevně svítících ţárovek, na balkonech různé girlandy a na vstupních dveřích věnec nebo aranţmá z chvojí. 41
3.1.8 Vánoční koledy K Vánocům od nejstarších dob neodmyslitelně patří hudba, především koledy. V současné době se za koledy povaţují všechny písně s vánočními motivy, lidové i umělé. Původně za koledy byly povaţovány pouze lidové písně s tématikou narození Krista a Vánoc, které byly spjaté s kolední obchůzkou od Štědrého dne do Tří králů. Později se chodívalo koledovat jen na Štědrý den, na svátek sv. Štěpána a na Tři krále. Většina koled se předávala ústním podáním, některé byly zapsány do kostelních zpěvníků - kancionálů. Naopak některé duchovní písně zlidověly. Tématem vánočních koled bývá „zvěstování Jeţíškova narození, jeho vítání jako Spasitele, cesta do Betléma a obdarování Jezulátka....“ Nejstarší koledy vznikly ve středověku, Narodil se Kristus Pán je z 13. století. Půjdem spolu do Betléma a Nesem vám noviny pochází ze 16. století. (Motlová, 2010, s. 284) Frolec (1988) píše, ţe v koledách lid zachytil básnickou formou náladu zimního času, své starosti i radosti. Projevuje se zde veselé lidové muzikantství, ţivot pastýřů na salaši, a často i celá sociální skladba obyvatel venkova. Podstatou lidových vánočních koled je přání všeho dobra: zdraví, štěstí, poţehnání, úrodu na poli a hojnost dobytka ve chlévě. Pastorely komponovali skladatelé jako chrámovou hudbu. Jsou to vánoční duchovní písně pro sólisty i sbor s doprovodem hudebních nástrojů. Pojmenování je odvozené z latinského slova pastor, coţ znamená pastýř. Připomíná pastýře, kterým bylo jako prvním zvěstováno narození Boţího syna v Betlémě. Tak píše Motlová (2010) a doplňuje: pastorelu Chtíc, aby spal sloţil Václav Michna z Otradovic kolem poloviny 17. století. Chrámové hudbě v době baroka byla věnována velká pozornost, a tak u nás vznikla řada pastorel a vánočních mší. Nejznámější je Česká vánoční mše od Jana Jakuba Ryby. Roţmitálský kantor v roce 1796 zhudebnil betlémský příběh jako jesličkovou vánoční hru, zasazenou do českého prostředí. Jeho vroucná skladba s dominantním pastýřským motivem, známá také pod názvem Hej mistře, vstaň bystře!, se stala nejoblíbenější zpívanou vánoční mší, kterou i v současnosti můţeme slyšet v mnoha kostelech. (Motlová, 2010)
42
3.1.9 Dárky a nadělování Dárky jsou vánočním symbolem. Dnes je vnímáme jako velmi důleţitou součást rodinného Štědrého večera, ne-li dokonce nejdůleţitější. Dar se dříve chápal také jako pocta pro krále nebo jako oběť Bohu. Kdyţ se Tři králové přišli poklonit narozenému Jeţíšku a přinesli mu do Betléma dary - zlato, kadidlo a myrhu, šlo o výraz úcty. Moţná jejich čin inspiroval ostatní, aby si právě o Vánocích dávali dárky. (Zindelová, 2010) Vondruška (2005, s. 84) popisuje, ţe uţ Jan z Holešova koncem 14. století uváděl, jak „staří nejen lidem, ale i dobytku v tento večer projevovali štědrost“. Tovaryši připravovali dárky pro své mistry, kteří je za to hostili. Hospodář dával čeledi výsluţku a obdarovávali se navzájem příbuzní a přátelé. Dárky dostávaly samozřejmě i děti. V německých zemích se nadělování dárků v předvečer Kristova narození objevuje v 16. století a postupně nahrazuje mikulášskou nadílku. Protestantský reformátor M. Luther nechtěl svým dětem dávat dárky na katolický svátek sv. Mikuláše, ale začal jim je dávat o Štědrém dnu. Právě vlivem německého protestantismu se vánoce změnily ve svátky dětské radosti. Hlavně v 18. století, kdy v rodině byla pozornost soustředěna na děti, byly dárky především pro ně. V 19. století nebyla nadílka nijak bohatá a dárky měly hlavně na venkově spíše symbolický význam. Děti dostávaly většinou jablíčka, ořechy, drobnou hračku a jen výjimečně něco na sebe. Oblíbenými dárky byly dobrodruţné kníţky a exotické ovoce. Dospívající dívky dostaly někdy i šperk a snoubenci, kteří chystali svatbu, si dávali prstýnky. (Vondrušková, 2004) Jak popisuje Koura (2010): V roce 1918 byli lidé plni optimistických předpovědí a snili o šťastných Vánocích, oslavujících osvobození a mír. Nedokázali si vůbec představit,
jak
kruté
budou
některé
následující
roky
pod
nacistickou
a komunistickou nadvládou. Mnohé vánoční dárky byly značně neobvyklé, za určitých okolností udělala radost třeba i figurka z těsta, zubní pasta nebo kousek mýdla. Od té doby se dárky začaly významně měnit, neboť v posledních padesáti letech se vyvíjely i hračky. Začaly se např. vyrábět funkční hračky a stavebnice, které měly rozvíjet dětskou představivost. Stále oblíbeným dárkem jsou především knihy.
43
3.2 Vánoční svátky Občanské vánoční svátky se slaví tři dny: Štědrý den, Boţí hod vánoční a svátek svatého Štěpána. Církevní Vánoce však trvají od Kristova narození o svaté noci z 24. na 25. prosince aţ do svátku Tří králů 6. ledna.
3.2.1 Štědrý den (24. prosince) Štědrý den je posledním dnem adventu, připadá na předvečer svátku Narození Páně. Dodnes v tento den někteří věřící dodrţují přísný půst. Dříve si lidé odpírali celý den jídlo, večeře pak byla bohatá, i kdyţ sestavená z postních pokrmů. Byla to oběť Bohu a zároveň poděkování za to, ţe lidem dal ten nejcennější dar - svého Syna. Proto se 24. prosinci říkalo Štědrý den. V tento den byli bohatí štědří k chudým, čeleď a děti dostávaly dárky a koledníci výsluţku. (Vavřincová, 2002) Se Štědrým dnem bylo spojeno mnoho zvyků a pověr. Hospodyni nesměl upadnout ani kousíček těsta na zem, neboť to znamenalo smůlu a sváry. Nesmělo se klít, nadávat, ani zvyšovat hlas. Hospodyně těstem na speciální chlebové ţemle potírala ovocné stromy pro větší úrodu. Milenci i manţelé si dávali drobné dárečky - většinou jablíčka a perníčky s podobou Adama a Evy, stromu poznání a hada pokušitele. Co přinášelo smůlu? Nesmělo se v tento den prát. Před půlnoční mší se nesmělo šít, jinak by myši dílo zničily. Nečistily se ani chlévy a stáje, aby dobytek nekulhal. Dopis milované osobě, psaný na Štědrý den, znamenal skoro jistý rozchod. (Šulc, 2011) Na Štědrý den se uţ za rozbřesku musel kaţdý omýt ve studené vodě, aby nebyl nemocný. Děti pak dostávaly krajíc chleba s medem, aby byly po celý rok jako med. Hospodyně dopoledne vařila polévku štědračku, do které se dávalo od kaţdého trochu, aby byla po celý rok hojnost jídla. Hospodář zase zapřáhl do vozu nebo do saní a jel s koňmi pro dřevo do lesa, aby byli koně rychlí jako vítr. Po návratu nasypal zrní do obruče, aby se slípky nezaběhly. Hospodyně jim přidala mák, aby snášely více vajíček. Odpoledne všichni strojili stromeček. Adventní čas končil v podvečer Štědrého dne, východem první hvězdy. (Šulc, 2011)
44
Součástí Štědrého večera bylo tajemné vánoční kouzlení. Všechno v sobě ukrývalo nějakou symboliku, ze které se dala předvídat budoucnost. Zvyky na odhalení budoucnosti, které známe ze Štědrého dne, se dříve prováděly uţ na svátek sv. Ondřeje. (viz. Příloha Svátek sv. Ondřeje)
3.2.2 Boží hod vánoční (25. prosince) „Tichá noc, svátá noc...“ těmito slovy začíná známá koleda, která vypráví o nejdůleţitější noci pro všechny křesťany. Vypráví kouzelný příběh o narození Jeţíška. Legenda o narození Ježíše - Podle biblického příběhu se Jeţíšek narodil v městě Betlémě, kam se z Nazaretu vydala jeho matka Marie s Josefem. V té tobě totiţ císař Augustus nařídil sčítání lidu. Kaţdý se měl hlásit ve městě, odkud pochází. Kdyţ přišli do Betléma, nebylo ve městě jediné místo k noclehu, tak se uchýlili do salaše za městem. Tam Marie porodila syna Jeţíše, zavinula do plenek a poloţila do jeslí, které slouţily ke krmení dobytka. Pastýřům, kteří nedaleko hlídali svá stáda, se zjevil anděl a zvěstoval jim radostnou novinu o narození Boţího syna. Pastýři pak spěchali k jesličkám, aby se Jeţíškovi poklonili. (Bible, 1988) V čase spojujícím Štědrý den s Boţím hodem vánočním se na počest narození Boţího syna slouţí půlnoční mše. Advent skončil a začaly vánoční hody, pro křesťany i hody duchovní. Kostely jsou vyzdobené vánočními stromky, betlémy, svícemi a květinami. Fialovou postní barvu nahradily barvy slavnostní - bílá a zlatá. Neopakovatelné kouzlo přivádí do kostela mnoho věřících i nevěřících. Na úsvitu Boţího hodu vánočního se koná další mše, tzv. jitřní. Říká se jí také pastýřská, neboť pastýři byli první, kteří se do Betléma přišli poklonit narozenému Jeţíškovi. Při této mši se zpívají hlavně pastorely. Během dopoledne pak bývá ještě poslední ze tří vánočních mší - „velká“ nebo také „hrubá“. Bestajovský (2008) popisuje: Na Boţí hod se nesmělo pracovat, všichni měli zboţně rozjímat. Světnice ani zápraţí se tento den nemetly, ani postele se nestlaly. Po návštěvách se také nechodilo. A přišel-li přece jen někdo, musel přinést koledu a popřát šťastné a veselé svátky narození Jeţíše Krista. Ve vinařských oblastech se věřilo, ţe pokud ozáří sluníčko během hrubé mše tvář pana faráře, znamená to hojnou úrodu dobrého vína. 45
3.2.3 Svátek sv. Štěpána (26. prosince) Štěpán byl řecky mluvícím Ţidem, který se obrátil na křesťanskou víru. Byl vzdělaným a svým kázáním popudil mnoho lidí, kteří ho pak udali ţidovské veleradě. Před ní se snaţil své kázání objasnit, za to byl však obviněn z rouhačství a vyveden z města. Před hradbami Jeruzaléma byl roku 35 n. l. ukamenován. (Bestajovský, 2008) Motlová (2010) popisuje: Sv. Štěpán bývá převáţně zobrazován jako mladý muţ s kameny, v ruce má palmu jako znamení své mučednické smrti. Často má i knihu, jako symbol vzdělanosti. Bývá zpodobňován také výjev jeho kamenování. V souvislosti s kamením se stal patronem kameníků a zedníků. Vondruška (2005) dodává: Sv. Štěpán se povaţoval za patrona koní. Proto se v tento den před východem slunce nechávalo koním pouštět ţilou, coţ jim mělo zajistit zdraví a čilost po celý rok. V současné době se v tento den obrací znovu pozornost ke koním, v některých obcích na Slovácku se zavedla staronová tradice ţehnání koním i se slavnostním průvodem. Lanýřová (2005) ještě doplňuje, ţe ve většině slovanských zemí na svátek sv. Štěpána nechávali světit obilí pro jarní setbu a na jaře je přimíchávali k osivu, coţ mělo zaručit velkou úrodu. Na kněze, přicházejícího v tento den na mši do kostela, házeli někdy hospodáři hrst ovsa nebo ječmene jako symbolickou upomínku kamenování. Stejně tak házeli chlapci obilí na děvčata, aby byla zdravá a krásná. „Na Štěpána není pána“ - toto úsloví vychází ze skutečnosti, ţe často v tento den měnívala čeleď sluţbu, takţe od Štěpána do Nového roku byli bez závazků. Chasníci dostávali jako výsluţku velký koláč nebo pecen chleba. Toto slavení se nazývalo koláčová
slavnost.
(Motlová,
2010)
I
v naší obci
Kobylí dostávali koláč
na dosluţnú jako symbol vystoupení ze sluţby. Chlapci pak chodili po dědině a zpívali... Tradice nesení koláče v Kobylí zůstala dodnes. V době vojenské sluţby byl koláč rekrutskou trofejí, symbolem dospělosti chlapců - rekrutů, jejichţ ročník šel příští jaro k odvodu. Průvod rekrutů šel z domu chlapce, který bydlel v horní části obce. Průvod byl provázen hudbou a zpěvem účastníků. Tradice nesení koláče se dodrţuje i současné době, koláč nenesou odvedenci, ale osmnáctiletí mládenci za doprovodu mladších chlapců i starších muţů. (Kordiovský, 2002)
46
Koláč je symbolika odvedenců z umělých kvítků. (Coufal, 1999)
Obr. č. 4 Píseň Nesení koláče (Kordiovský, 2002, s. 224) Ještě v nedávné době bylo zvykem chodit na svátek sv. Štěpána koledovat. Tento den byl nejdůleţitějším dnem koledy jak na vesnici, tak i ve městech. Přát úspěch a zdraví chodívali především učitelé i se svými ţáky, kněţí, zvoníci a pastýři. Ti chodívali vytrubovat ke stavením hospodářů, kterým pásli dobytek, a dostávali od nich část své roční odměny. (Lanýřová, 2005) Bestajovský (2008) k tomu dodává, ţe později uţ koledovaly pouze děti. V 19. století chodívaly na koledu děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda, a s bedýnkou, ve které měly postavené malé jesličky. Zatímco Boţí hod byl slaven převáţně doma v rodinném kruhu, na Štěpána se navštěvovali příbuzní i přátelé, přáli si do budoucího roku jen to dobré a dávali si vzájemně dárky.
3.2.4 Svátek sv. Jana Evangelisty (27. prosince) Jan byl apoštolem a nejoblíbenějším Kristovým učedníkem. Je autorem jednoho ze čtyř evangelií, popisujících ţivot Jeţíše - odtud pochází přízvisko Evangelista. Po Jeţíšově ukřiţování pečoval o jeho matku Marii aţ do její smrti. Pak se vydal do Efezu, kde sepsal své evangelium. V roce 94 byl odvlečen do Říma a za trest ponořen do kotle s vroucím olejem. Ten mu však nijak neublíţil. (Vondrušková, 2004)
47
Podle legendy apoštolovi nepřátelé podali číši s otráveným vínem Janovi se slovy: „Pij na lásku svatého Jana“. Ten však vínu poţehnal a jed ztratil svou smrtící sílu. Víno ke cti svatého Jana se pilo uţ ve středověku a také při pouti do Svaté země, před odchodem do války. (Zindelová, 2010) Do lidové tradice sv. Jan výrazně nevstoupil, pouze se tradovalo, ţe víno svěcené na svátek sv. Jana Evangelisty ochrání člověka před hadím uštknutím. (Motlová, 2010) Dodnes se na Slovácku na památku sv. Jana v den jeho svátku ţehná víno.
3.2.5 Svátek Mláďátek (28. prosince) Svátek Mláďátek, nebo-li betlémských Neviňátek, se slavil na památku chlapců, které nechal král Herodes zabít. Jak píše Matouš ve svém evangeliu: „...dal povraţdit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let...“ Podle věštby se očekávalo narození nového krále Ţidů, a to bylo důvodem Herodova hrůzného činu, neboť se obával o svou moc. Podle Matoušova evangelia se Josefovi ukázal anděl a řekl, aby vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, neboť Herodes bude hledat dítě. Tím syna ochránili a vrátili se aţ po Herodově smrti. Pojmenování „Herodes“ je chápáno jako synonymum Krutosti. (Motlová, 2010, Bible 1988) V den svátku Mláďátek nesměly hospodyně prát prádlo, protoţe by se máchalo v krvi neviňátek. Švadleny nesměly šít, neboť by si děti mohly vypíchnout oči. Sychravé počasí věštilo smrt nebo nemoci, naopak krásný slunečný den znamenal zdraví. (Šulc, 2011) Podle legendy bylo „mláďátek“ 4444, a aby si děti tento počet zapamatovaly, přicházely za nimi hned ráno matky s proutkem nebo metlou a ptaly se jich, kolik bylo mláďátek. A pak je šlehaly, dokud děti neřekly, ţe 4444. Tento den byl významný i pro přadleny, které uţ zase, po vánoční přestávce, mohly příst. Proto se tomuto dni také říkalo „Přáďátka“. (Motlová, 2010)
48
3.2.6 Svátek sv. Silvestra (31. prosince) Svatý Silvestr se narodil koncem 3. století n. l. v Římě. Pro svou křesťanskou víru byl pronásledován, ale v roce 311, kdy císař Konstantin Veliký povolil křesťanství, byl zvolen papeţem. (Bestajovský, 2008) Vondruška (2005) k tomu píše: Podle legendy sv. Silvestr pokřtil samotného císaře Konstantina i jeho ţenu Helenu, císaře dokonce uzdravil z malomocenství. Sv. Silvestr zemřel roku 335. Svátek sv. Silvestra připadá na poslední den v roce. Býval spojen s velkým úklidem. Lidé se také pečlivě umývali, aby Nový rok zahájili v čistotě a zdraví. Přes silvestrovskou noc nesmělo viset prádlo, podle pověry to znamenalo smrt pro někoho v domě. (Bestajovský, 2008) Na některých místech chodívaly o silvestrovské noci po staveních „Ometačky“. Byly to staré černě oděné chudé ţeny, hlavu měly zavázanou bílým šátkem tak, aby nad čelo vybíhala stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení, přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ (Vondruška, 2005) Vavřincová (2002, s. 162) k tomu dodává: „Kamna pak v novém roce pěkně hřála a na plotně se nic nepřipálilo.“ Za přání všeho dobrého do nového roku dostaly od hospodyně peněţní dar. Na venkově se původně večeřelo jako na Štědrý den. Šulc (2011) popisuje: Postupně se začala tvořit tradice bohatého jídelníčku. Někdy míval aţ 14 chodů. Na stole nechybělo pečené selátko, které zaručovalo šťastný konec kaţdého podnikání. Čočka, aby byl dostatek peněz, a o silvestrovské půlnoci horký ovar s křenem a jablky a bílá ovarová polévka s kroupami pro zdraví. Na stole se nesmělo objevit nic, co mělo peří, křídla nebo rychlé nohy, jinak mohlo štěstí uletět nebo utéct k sousedům a majetek by se v novém roce rozletěl. Motlová (2010) popisuje svátek sv. Silvestra takto: V předvečer Nového roku navštěvovali lidé kostel, aby poděkovali za vše dobré v uplynulém roce. O půlnoci se pak rozezněly zvony na uvítání nového roku. Na svátek sv. Silvestra se opakovaly některé zvyky ze Štědrého dne, hlavně pak večerní rámusení, práskání biči a střílení, které má dnes pokračování v rachejtlích a ohňostrojích.
49
3.2.7 Nový rok (1. ledna) Jak píše Zíbrt (2006, s. 49): Na Nový rok prováděli staří Čechové různé ţerty a kratochvíle. Tomáš Řešátko Soběslavský r. 1581 horlí proti vítání Nového roku hlučnými a bujnostmi, darebnými klevetami a básněmi takto: „U předků našich někdy obyčej byl, ţe na Nové léto lid toliko k smíchu přivozovali a kratochvíl nějakou směsnou tropili, kteráţto ţádného uţitku nepřinášela a podle kázání slovo Boţí velice zlehčeno a v ţert obráceno bylo.“ Na 1. leden připadá církevní svátek Obřezání Páně, v upomínku prvního prolití Jeţíšovi krve, neboť mu byla provedena obřízka jako kaţdému ţidovskému chlapci. První den v roce slaví od roku 1969 katolická církev také svátek Matky boţí, Panny Marie. (Motlová, 2010) Na Nový rok se v lidových tradicích nesetkáváme s ničím novým, zvyky se většinou opakují nebo mají své pokračování z Vánoc. (Motlová, 2010) Bestajovský (2008) popisuje: Na Nový rok se mělo vstávat brzy. Ten, kdo by dlouho leţel v posteli, stal by se lenochem a darmošlapem. Hlavní pověrou je ta, ţe první den v roce má vliv na celý nastávající rok. Proto se všichni vyhýbali svárům, snaţili se být dobře naladěni, a také si dopřávali. Aby byli po celý rok jako noví, dávali si na Nový rok něco nového na sebe. Stejně tak nosili u sebe peníze, aby jim nechyběly po celý rok. Dobrým znamením bylo, pokud do stavení vstoupilo na Nový rok jako první dítě nebo děvče. Stará ţena naopak znamenala neštěstí. Podobně o tom píše Motlová (2010): Podle první návštěvy domácnosti se usuzovala prosperita hospodářství i osobní štěstí a zdraví, čím byl návštěvník mladší, tím lépe. Hádali-li se lidé na Nový rok, nedrţel se jim pohromadě dobytek. Kdyţ dlouho leţeli v posteli, lehlo jim také obilí. Aby byl celý rok dobrý, bylo třeba mít dokončenou práci, dobrou náladu a nestonat. Prádlo, pověšené v tento den na šňůře, mohlo přivést do domu smrt. Na Moravě bylo ještě ve 20. století zvykem oplácení štěpánského umývání - muţi umývali ţeny pro krásu. K novoročnímu obědu se často podával uvařený „prasečí rypáček“. Kdo z něho kousek snědl, nemusel se obávat bídy. Na některých místech je tradičním jídlem čočka, aby se doma drţely peníze. Lidé věřili, ţe dají-li si kuře, husu nebo jiného opeřence
50
k obědu, uletí jim štěstí. Dodnes se v některých rodinách nabízí vánočka s jedním zapečeným hráškem. Šťastný nálezce bude mít pak štěstí po celý rok. (Vondrušková, 2004)
3.2.8 Svátek Tří králů (6. ledna) Původní svátek, který církev slavila 6. ledna, bylo Zjevení Páně. Ke spojení se svátkem Tří králů došlo aţ později. Tento den uzavíral vánoční období a s ním i oslavu Kristova narození. Vondrušková (2004): Kdo byli Tři králové? V Bibli je psáno, ţe kdyţ se v Betlémě narodil Jeţíš, přišli od východu mudrci poklonit se narozenému dítěti a přinesli mu vzácné dary. Tyto dary měly symbolický význam. „Zlato odkazovalo na Kristovu královskou důstojnost, kadidlo boţskou podstatu a myrha, uţívaná při balzamování, připomínala jeho bolestnou oběť za spásu lidstva.“ (Vavřincová, 2002, s. 147) Zlato mělo vţdy velký význam jako platidlo. Bylo nejen symbolem moci, ale i něčeho výjimečného, drahocenného, trvalého. Předměty ze zlata zdobily chrámy a královské paláce. Starozákonní naleziště zlata se nacházela zřejmě v Arábii. Zlato mělo odkazovat na Kristovu královskou důstojnost, neboť právě ve zlatě se králům odváděla daň. (Vavřincová, 2002) Kadidlo je aromatická látka z vonné pryskyřice kadidlovníku pravého, který roste v Jemenu. Pryskyřice se získává ze zářezů na větvích. Podle víry prvních křesťanů symbolizovalo boţství, bylo určeno pouze pro jediného Boha. (Zindelová, 2010) Vavřincová (2002) k tomu dodává: Uţívání kadidla převzala církev ze starých římských náboţenských kultů asi v 5. století. Při obřadech se kadidlo pálí ve speciální nádobě kadidelnici, jejím houpavým pohybem se vůně šíří celým chrámem a kolem věřících stoupá k nebesům, stejně jako se modlitba vznáší k Bohu. Myrha - vonná pryskyřice keře myrhy pravé, rostoucí na území Etiopie. Keř dorůstá do výšky aţ 3 metrů. Má rozsochaté a trnité větve, z nichţ prýští pryskyřičná látka. Ta na vzduchu tuhne v průsvitnou lesklou hmotu (ţluté, červenavé nebo hnědé barvy), která se po zaschnutí sbírá. (Vavřincová, 2002) Pravá myrha byla velmi drahá,
51
protoţe měla léčivé účinky. Její kousky při zahřátí vydávaly příjemnou vůni. Symbolizovala budoucí utrpení a pohřbení Jeţíše Krista. (Zindelová, 2010) Vondrušková (2004): Mudrci přišli do Betléma od východu, neboť cestu jim ukázala jasná hvězda. Sv. Matouš v evangeliu však neuvádí, kolik jich bylo a jak se jmenovali. Křesťané si je představovali různě, jejich počet se pohyboval od dvou do dvanácti. Nakonec se ustálil na třech, zřejmě podle toho, ţe byly tři dary zlato, kadidlo a myrha. Jejich jména - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - se poprvé objevila aţ v 8. století, a teprve ve 12. století se všeobecně rozšířila. Jejich počáteční písmena C + M + B (u nás K + M + B) se psávala po celá staletí s příslušným rokem svěcenou křídou na dveře. Ve skutečnosti se mezi písmeny dělají kříţky namísto znaménka plus a písmena znamenají zkratku starého poţehnání „Christis mansionem benedicat“, které můţeme přeloţit jako „Kristus nechť poţehná tento příbytek“. Tříkrálová koleda má dlouhou tradici. Bestajovský (2008) popisuje: Dříve ji vykonával kněz s ministranty nebo kantor se svými ţáky. Vondrušková (2004) k tomu dodává: Kdyţ přišli do domu, modlili se a zpívali, vykuřovali kadidlem a kropili svěcenou vodou. Na dveře nebo dřevěný rám nad nimi napsali K + M + B a letopočet. Symbolem této obchůzky bylo poţehnat všem domům i lidem, kteří v nich bydleli, uchránit je od neštěstí, nemocí a podobných nepříjemností. Děti, převáţně z chudých rodin, se jako koledníci začaly objevovat aţ později. S tříkrálovými obchůzkami máme všichni spojenu koledu My tři králové jdeme k Vám. V nedalekých Velkých Pavlovicích si děti na Tři krále zpívaly: „Dnes je svatých Třech králů deň, zachovává se obyčej ten, ţe školáci po dědině chodí, ţivnosti sobě hledají u dobrých lidí. Panimámo, pro vaší česť, dejte nám pět funtů slaniny nebo šest, a ten černý v tem zadu vystrkuje na nás bradu. A já za to nemohu, ţe mám opálenú bradu, 52
dyţ sem šel od východu, slunce opálilo mně nohu. Děkujeme vám za ty dary, který ste nám dali, aby vám to bylo k vašej duši spasení. Půjdeme s Kristem Pánem, aţ na věky věkův. Amen.“ (Šebestová, 2001, s. 335) Koledování na svátek Tří králů se v naší zemi v současné době znovu udrţuje, ale v jiné podobě. Známou se stala charitativní tříkrálová sbírka, organizovaná Českou katolickou charitou.
Foto č. 14 Tříkrálová sbírka (Helešicová, 2006)
53
4. Cíle bakalářské práce Dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání je třeba vytvářet u dětí elementární povědomí o kulturním prostředí, o jeho rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách. Je třeba vyuţívat příleţitostí k seznamování dětí s lidovými tradicemi a zvyky, které jsou pro jejich obec, kraj nebo národ charakteristické.
Hlavní cíl: Vytvořit metodický materiál pro pedagogy předškolního vzdělávání zaměřený na rozvoj tvořivosti v období adventu a Vánoc. V praxi ověřit pouţitelnost navrţených postupů a technik tvoření u dětí předškolního věku.
Dílčí cíle: Prostřednictvím tematického tvoření seznamovat děti s lidovými tradicemi a zvyky. Přiblíţit dětem jejich smysl, význam a symboliku. Tvořivou prací s dětmi a vlastním příkladem podporovat kreativní myšlení a fantazii dětí, rozvíjet estetické vnímání a cítění. Pomocí tvoření rozvíjet u dětí smyslové vnímání, jemnou motoriku, soustředěnost, snahu o dokončení práce a sebehodnocení. Umoţnit dětem poznávat dříve pouţívané materiály pro tvoření a vyrábění dekorací. Seznámit děti s vyuţitím odpadového materiálu k tvořivým činnostem. Zaměřit se na moţnosti dětí podílet se na jednotlivých činnostech.
54
PRAKTICKÁ ČÁST
5. Metodika Navrţené náměty byly ověřovány v prostředí Mateřské školy Kobylí. (Obr. č. 5) Činnosti vycházely z lidových tradic a zvyků předvánočního období a ze seznámení s vánočními symboly. Jednotlivé náměty byly ověřovány především v rámci dopoledního bloku. Činnosti byly organizovány jako skupinové nebo individuální. Kaţdé činnosti předcházela motivace formou rozhovoru, příběhu, básničky nebo písničky. Materiál a pomůcky, potřebné k realizaci navrţených námětů, byly zajištěny a uhrazeny autorkou bakalářské práce. Dostupné přírodní materiály byly nasbírány dětmi při pobytu v přírodě. Na zajištění některých materiálů na výrobu dekorací se podílely i rodiče dětí. Děti při vyrábění měly moţnost vybírat si z více druhů materiálů i pracovních postupů, pracovat dle vlastní představivosti a fantazie. U dětí bylo podporováno tvořivé myšlení. Před kaţdou činností byly děti seznámeny s hygienickými a bezpečnostními pravidly při práci. Hotové výrobky slouţily především k výzdobě interiéru mateřské školy. Některé byly určeny jako dárek pro radost, jiné si děti odnesly domů. Část výrobků slouţila k dekoraci venkovních prostor MŠ.
Obr. č. 5 Mateřská škola Kobylí (www.mskobyli.cz) 55
5.1 Charakteristika mateřské školy Mateřská škola se nachází v klidné části vesnice Kobylí. Škola je umístěna ve dvou dvoupodlaţních budovách spojených koridorem. Provoz MŠ byl zahájen v roce 1981. Kolem celé budovy je rozlehlá zahrada. Mateřskou školu navštěvují děti od dvou do sedmi let. Děti jsou rozděleny do 3 tříd: Sluníčka ( 2 - 5 let), Berušky a Rybičky ( 3 - 6 let). Ve školním roce 2013/2014 je k docházce přihlášeno celkem 79 dětí. O děti pečuje 5 pedagogických pracovnic, které pracují podle Školního vzdělávacího programu (ŠVP) s názvem „Spolu nás baví svět“. Součástí ŠVP jsou čtyři základní témata - integrované bloky, která obsahují změny ve společnosti a v ţivotě dětí v souvislosti se střídáním ročních období. Témata jsou dále rozpracována do podtémat, která lze vhodně doplňovat a upravovat tak, aby byl zajištěn rozvoj základů klíčových kompetencí dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.
5.2 Harmonogram průzkumu Realizace praktické části bakalářské práce probíhala v prosinci 2012 a prosinci 2013
ve třídě „Sluníček“ a „Berušek“. Část výrobků byla ověřena v Mateřském centru Koťátko v letech 2005 aţ 2011, proto je lze vyuţít jako inspiraci na tvořivá předvánoční setkáníčka s rodiči v MŠ. Metodika a postup práce jednotlivých výtvorů je popsán v kapitole 6, kde je vytvořen jeden metodický list a pracovní postupy na další výrobky, které poskytují pedagogům podklady k vytvoření jednotlivých metodických listů. Metodický list „Čerti ze sušených švestek“ byl ověřován 4. 12. 2013 ve třídě Sluníček. Cílem bylo nejenom seznámit děti s tradicemi mikulášských obchůzek, ale také s materiály dříve pouţívanými na výrobu dekorací. Po motivačním rozhovoru děti ve skupinkách vyráběly čerty ze sušeného ovoce a oříšků. Čerti pak slouţili k výzdobě interiéru při mikulášské besídce.
56
6. VÝSLEDKY 6.1 Metodický list „Čerti ze sušených švestek“
Foto č. 15 Čerti ze sušených švestek (Helešicová, 2013)
MOTIVACE Čerte, čerte, nechoď k nám. Nemysli si, já tě znám. Čerte, čerte, ty mě zlobíš. Vím, ţe dětem uhlí nosíš.
Foto č. 16
A kdyby nám anděl něco dal,
Vyrábění čertů 1
ty bys nám to, čerte, všechno vzal.
(Helešicová, 2013)
NÁMĚTY PRO ROZHOVOR S DĚTMI Začal advent, který je obdobím přípravy na Vánoce. V průběhu adventu slavíme několik svátků a jedním z nich je svátek sv. Mikuláše. Víte, kdo je to sv. Mikuláš? Proč obchází děti a dává jim dárečky? Navštěvuje také váš domov? Kdo chodí s Mikulášem? Jak si představujete čerta? Jak to asi vypadá v pekle? Proč se děti bojí čertů? Báli jste se někdy i vy?
57
DÍLČÍ CÍLE (podle RVP pro PV) -
rozvoj smyslového vnímání a jemné motoriky,
-
vytvoření elementárního povědomí o tradicích, zvycích a slavnostech,
-
podněcování tvořivosti,
-
rozvoj estetického vnímání a cítění,
-
seznámení s dříve pouţívanými materiály pro vyrábění,
-
rozvoj kooperativních dovedností.
METODIKA Časová dotace: Příprava - do 5 minut. Vlastní práce 20 - 30 minut. Závěrečný úklid - do 5 minut. Materiál a pomůcky: sušené ovoce (švestky, hrušky, rozinky, meruňky) různé druhy oříšků (lískové ořechy, mandle, para ořechy) špejle drátek provázek Sisal lepidlo Herkules štětec jehla a nit nůţky zbytek bílkové polevy ze zdobení perníčků v mikrotenovém sáčku fix zbytek červeného filcu nebo papíru tenké větvičky z břízy Bezpečnost při práci: O bezpečnosti a hygieně při práci je nezbytné děti informovat před zahájením práce a během činnosti hlídat dodrţování pravidel.
58
ORGANIZACE A PRACOVNÍ POSTUP 1. Pedagog spolu s dětmi připraví pracovní místo, materiál a pomůcky. 2. Pedagog seznámí děti s pravidly bezpečnosti práce a vysvětlí, jak postupovat při výrobě čerta. Děti vytvoří skupinky po 3 aţ 4. 3. Na špejle seřezané do špičky napichují děti sušené švestky a oříšky. Na kaţdou ruku čerta pouţijí dvě švestky a jeden lískový oříšek, na nohy tři švestky a jeden para ořech nebo mandli. 4. Přesahující konce špejlí zapíchnou děti do sušené meruňky tak, aby meruňka tvořila tělo a špejle se švestkami ruce a nohy. 5. Do další švestky zapíchnou dvě sušené hrušky odpovídajícího tvaru jako rohy. Ze spodní strany napíchnou švestku na špejli, pomocí které připevní vzniklou hlavu k tělu čerta. 6. Hlavu dokončí vytvořením očí pomocí mikrotenového sáčku s bílkovou polevou. Po zaschnutí bílkové polevy mohou děti fixem dokreslit zorničky. 7. Dlouhý jazyk
vystřihnou z červeného
filcu
nebo
papíru a
připevní
ho vmáčknutím do předem připraveného otvoru ve švestce. 8. Drátek o délce 25 cm přehnou děti na polovinu a do vzniklého ohybu vsunou několik, asi 10 cm dlouhých, kousků provázku. Vytvoří tak konec ocasu. 9. Celý drátek pak děti natírají lepidlem a omotávají provázkem. Volný konec ocasu zapíchnou zezadu do těla čerta. Pokud je pouţitý drát pevný, slouţí ocas k podepření čerta ve stoje. 10. Pomocí jehly děti navléknou rozinky na nit. Tím vytvoří řetěz, který připevní jedním koncem čertovi k ruce a druhým koncem k tělu zasunutím niti mezi navlečené díly na špejli. 11. Několik větviček z břízy si děti nastřihají na délku asi 13 cm. Jeden konec provázku natřou lepidlem a zasunou mezi větvičky. Následně omotávají celý svazek větviček asi do poloviny. Konec provázku natřou lepidlem a také zasunou doprostřed svazku. 12. Takto připravenou metlu připevníme k volné ruce čerta pomocí provázku. 13. Po dokončení práce následuje společný úklid a zhodnocení.
59
Vlastní pozorování: Děti nejvíce překvapilo, ţe je moţné vyrábět i ze sušeného ovoce a oříšků. Aktivně se zapojily do činnosti i dvouleté děti, domlouvaly se a spolupracovaly ve skupinkách. Činnost skončila společnou ochutnávkou „zbylého materiálu“. Závěr: Čerti ze sušených švestek byli určeni k výzdobě třídy v mateřské škole.
Foto č. 17 Vyrábění čertů 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 18 Vyrábění čertů 3 (Helešicová, 2013)
Foto č. 19 Vyrábění čertů 4
Foto č. 20 Vyrábění čertů 5
(Helešicová, 2013)
(Helešicová, 2013)
60
6.2 Náměty k svátku sv. Mikuláše Čert a anděl - zápich
Foto č. 21 Čert a anděl - zápich (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: vatové kuličky 30 mm ţinylkové drátky bílé a černé barvy pletací příze ţluté a černé barvy temperová barva černá štětec tuhé lepidlo špejle výkres bílý filc bílý hvězdičky zlaté a stříbrné barvy flitry stříbrné pěnová guma červená papír bílé a červené barvy děrovačka, nůţky fix černý 61
Pracovní postup: Čert: 1. Vatovou kuličku pomocí štětce natřeme černou barvou a necháme zaschnout. 2. Po zaschnutí vatovou kuličku - hlavičku napíchneme na špejli. 3. Černý ţinylkový drátek o délce 20 cm začneme namotávat kolem špejle od hlavičky dolů. 4. Druhý černý ţinylkový drátek ustřihneme na délku 10 cm. Přeloţíme ho na polovinu a 1x obtočíme kolem špejle asi 2 cm pod hlavičkou. Volné konce drátku tvoří ruce. 5. Z bílého papíru si děrovačkou vyrazíme 2 kolečka na oči a tuhým lepidlem přilepíme na hlavičku. Černým fixem dokreslíme zorničky. 6. Z červeného papíru vystřihneme trojúhelník a přilepíme na hlavičku jako jazyk. 7. Z červené pěnové gumy vystřihneme 2 stejné trojúhelníky a přilepíme jako rohy. 8. Černou pletací přízi nastřiháme na délku 4 cm (asi 20 kusů) a uprostřed sváţeme. Celý svazek pak přilepíme na hlavičku jako vlasy. Anděl: 1. Vatovou kuličku - hlavičku napíchneme na špejli. 2. Bílý ţinylkový drátek o délce 20 cm začneme namotávat kolem špejle od hlavičky dolů. 3. Druhý bílý drátek ustřihneme na délku 10 cm. Přeloţíme ho na polovinu a 1x obtočíme kolem špejle pod hlavičkou. Volné konce drátku tvoří ruce. 4. Černým fixem nakreslíme obličej. 5. Ţlutou pletací přízi nastřiháme na délku 4 cm (asi 20 kusů) a uprostřed sváţeme. Celý svazek pak přilepíme na hlavičku jako vlasy. 6. Bílý filc přilepíme na výkres a vystřihneme tvar křídel. Křídla přilepíme ze zadní strany na špejli omotanou ţinylkovým drátkem. 7. Křídla ozdobíme zlatými nebo stříbrnými hvězdičkami a flitry. Vlastní pozorování: Dětem se nejvíce líbila práce s ţinylkovým drátkem, vytvoření střapatých vlasů čertovi i andílkovi a zdobení andílkových křídel. 62
Čert a anděl ze šišek
Foto č. 22 Čert a anděl ze šišek (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: šišky filc černé a červené barvy černý chemlon vatové rohy červené vatová hlavička (podle velikosti šišky) plastová síťka z ovoce malá zlatá hvězdička velká zlatá plastová hvězdička zlatý ţinylkový drátek zlaté andělské vlasy provázek sisal nůţky lepidlo Herkules štětec tavná pistole
63
Pracovní postup: Čert: 1. Z černého filcu vystřihneme oči a nos. 2. Z červeného filcu vystřihneme dlouhý jazyk. 3. Oči, nos i jazyk přilepíme na šišku. 4. Ustřihneme si 10 cm provázku sisal. Přeloţíme na poloviny a volné konce přilepíme tavnou pistolí k horní části šišky. Tím vznikne poutko na zavěšení. 5. Nastříháme si černý chemlon a přilepíme na šišku jako vlasy. 6. Do vlasů přilepíme červené vatové rohy. Anděl: 1. Vatovou hlavičku nasadíme na šišku. 2. Ustřihneme si 10 cm provázku sisal. Přeloţíme na poloviny a na volné konce naneseme tavnou pistolí lepidlo a vloţíme je do otvoru v hlavičce. Tím vznikne poutko na zavěšení. 3. Na horní část hlavičky štětcem naneseme lepidlo a nalepíme zlaté vlasy i malou hvězdičku. 4. Velkou plastovou hvězdičku nalepíme tavnou pistolí na zlatý ţinylkový drátek o délce asi 5cm. 5. Hvězdičku přiloţíme z přední strany k šišce - tělu anděla a volné konce ţinylkového drátku zasuneme mezi jednotlivé šupiny šišky. 6. Z plastové síťky vystřihneme poţadovaný tvar na křídla. Vystřiţený díl uprostřed stáhneme k sobě a tavnou pistolí přilepíme na zadní stranu šišky. Vlastní pozorování: Děti měly moţnost pouţít různé odpadové materiály. Bylo zajímavé pozorovat, jak tyto materiály kombinují a vybírají nejvhodnější. Práce je velmi bavila.
Recyklace: K této činnosti byly pouţity dětmi nasbírané šišky na zahradě, plastová síťka z ovoce, zbytky provázku, chemlonu a filcu. 64
Mikuláš, anděl a čert
Foto č. 23 Mikuláš, anděl a čert (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: papírové proloţky na vejce temperové barvy - ţlutá, červená, černá štětce, kelímky bílé výkresy barevné papíry nůţky tuhé lepidlo dřevěné špejle vata zlatý papír, stříbrná hvězdička
65
Pracovní postup: Mikuláš 1. Z proloţek na vejce si vystřihneme jeden díl a natřeme ho červenou barvou. 2. Z růţového papíru vystřihneme hlavu, z modrého papíru oči a přilepíme je. 3.
Z červeného papíru vystřihneme čepici a ze zlatého papíru dva prouţky a přilepíme je na čepici do tvaru kříţe. Čepici nalepíme na hlavu.
4. Z vaty vytvarujeme vousy a přilepíme. 5. Hlavu nalepíme na dřevěnou špejli a zasuneme do otvoru v dílu z proloţky. Anděl 6. Z proloţek na vejce si vystřihneme jeden díl a natřeme ho ţlutou barvou. 7. Z bílého výkresu vystřihneme hlavu, ze světle modrého papíru oči, z růţového papíru pusu a přilepíme je. 8. Ze ţlutého papíru ustřihneme prouţek na čelenku a nalepíme na hlavu. 9. Čelenku dozdobíme stříbrnou hvězdičkou. 10. Z vaty vytvarujeme vlasy a přilepíme. 11. Hlavu nalepíme na dřevěnou špejli a zasuneme do otvoru v dílu z proloţky. 12. Z bílého výkresu vystřihneme křídla a přilepíme zezadu na tělo. Čert 13. Z proloţek na vejce si vystřihneme jeden díl a natřeme ho černou barvou. 14. Z černého papíru vystřihneme hlavu, ze ţlutého papíru oči a přilepíme je. 15. Z červeného papíru vystřihneme rohy a jazyk a nalepíme na hlavu. 16. Hlavu nalepíme na dřevěnou špejli a zasuneme do otvoru v dílu z proloţky.
Recyklace: K výrobě Mikuláše, anděla a čerta děti vyuţily papírových proloţek na vejce a zbytků dřevěných špejlí a barevných papírů.
66
Mikuláš z korálků
Foto č. 24 Mikuláš z korálků 1
Foto č. 25 Mikuláš z korálků 2
(Helešicová, 2013)
(Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: drátek 0,3 mm stříbrné barvy korálky o velikosti 3 mm - červené, bílé, černé korálky o velikosti 4 mm kleštičky Pracovní postup:
Obr. č. 6 Nákres Mikuláše
1. Ustřihneme si drátek o délce 80 cm a začneme navlékat červené korálky. 2. Do první řady navlékneme 11 červených korálků. 3. Jeden konec drátku zahneme o 180° a navlékneme 10 červených korálků. Druhý konec drátku zahneme také o 180° a provlékneme přes posledních 10 korálků. 4. Postup se stále opakuje podle nákresu. 5. Po navlečení všech korálků drátky zatočíme a vytvarujeme poutko na zavěšení. Vlastní pozorování: Dětem bylo
třeba vysvětlit
systém provlékání dvou drátků přes korálky,
poté postupovaly dle nákresu bez potíţí. Tato činnost je vhodná na rozvoj matematických představ.
Hotový výrobek můţe slouţit jako ozdoba na vánočním
stromečku nebo součást přáníčka.
67
Čerti z papírových roliček
Foto č. 26 Čerti z papírových roliček (Helešicová, 2010)
Materiál a pomůcky: papírové roličky vatové nebo polystyrenové kuličky o ø 4 cm temperové barvy - červené a hnědé barvy štětce a kelímky na barvu ţinylkové drátky - červené a černé barvy silnější pletací příze - červené a černé barvy pytlovina, nůţky kleštičky řetízek stříbrné barvy pohyblivé oči dřevěné korálky ø 8 m tuhé lepidlo
68
Pracovní postup: 1. Vatovou nebo polystyrenovou kuličku natřeme červenou nebo hnědou temperovou barvou a necháme dobře zaschnout. 2. Mezitím papírovou roličku natřeme lepidlem a omotáváme střídavě červenou a černou pletací přízí po celé délce roličky. 3. Zaschlou kuličku přilepíme na horní hranu omotané roličky jako hlavu čerta. 4. Na hlavu přilepíme pohyblivé oči a dřevěný korálek jako nos. 5. Kleštičkami uštípneme 4 cm červeného ţinylkového drátku. Přehneme jej na polovinu a volnými konci zapíchneme do hlavičky jako jazyk. 6. Kleštičkami uštípneme 10 cm černého ţinylkového drátku a vytvarujeme z něho rohy. Po dosaţení poţadovaného tvaru je zapíchneme z horní strany do hlavy. 7. Nastříháme na kousky černou pletací přízi a nalepíme ji mezi rohy jako vlasy. 8. Na ruce můţeme pouţít černý i červený ţinylkový drátek. Oba stočíme do sebe a zezadu je přilepíme k tělu čerta. 9. Černý ţinylkový drát přilepíme zezadu k tělu jako ocas. Na konec ocasu můţeme přidělat střapec z černé pletací příze. 10. Do jedné ruky můţeme dát čertovi asi 10 cm dlouhý řetízek. 11. Z pytloviny ustřihneme obdélník 5 x 12 cm. Delší stranu přehneme na polovinu a převáţeme pletací přízí jako pytel. Ten pak připevníme do druhé ruky ohnutím ţinylkových drátků.
Vlastní pozorování: Při této činnosti děti rozvíjely jemnou motoriku. Nesnadné bylo omotávání roličky pletací přízí střídavě červenou a černou barvou. Pro mladší děti bylo nejnáročnější zavazování pytle na mašličky. Bavilo je pracovat s ţinylkovými drátky, tvarovat z nich rohy, jazyk i ocas.
Recyklace: K výrobě čertů byly vyuţity papírové roličky, dále zbytky pytloviny, pletací příze a ţinylkových drátků. 69
Čert z odpadu Materiál a pomůcky: plastová nádoba od aviváţe černá temperová barva štětce, kelímky noviny hliníková folie zbytek látky, pletací příze polystyrenové výplně barevné papíry nůţky tuhé lepidlo dřevěné špejle Foto č. 27 Čert z odpadu (Helešicová, 2013) Pracovní postup: 1. Z novin si vyrobíme kouli - hlavu a přilepíme ji lepidlem na hrdlo nádoby. 2. Hlavu i plastovou nádobu natřeme černou temperovou barvou. 3. Z pletací příze vyrobíme vlasy a přilepíme je na hlavu. 4. Z hliníkové folie vytvarujeme čertovi rohy i nos. Rohy nasuneme na špejle 5. a zapíchneme do hlavy. Nos i oči z polystyrenových výplní přilepíme lepidlem. 6. Z červeného papíru vystřihneme jazyk a také přilepíme. 7. Ze zbytku látky vytvoříme pytel, pomalujeme černou barvou a pletací přízí přiváţeme k nádobě - tělu čerta. 8. Z papíru vyrobíme řetěz a připevníme čertovi kolem těla. 9. Z pletací příze zapleteme nebo zatočíme ocas a zasuneme do předem připraveného otvoru ze zadní strany nádoby.
Recyklace: Čert je vyrobený celý z odpadového materiálu.
70
Mikulášský vrkoč
Foto č. 28 Mikulášský vrkoč 1
Foto č. 29 Mikulášský vrkoč 2
(Helešicová, 2013)
(Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: keramický dţbán nebo hrnek aranţovací hmota, popř. vlhký písek snítky krušpánku (buxus) dřevěné špejle zdobené perníčky sušené švestky, meruňky kříţaly, velké rozinky sultánky malá červená jablíčka pozlacené ořechy malé makovice lískové oříšky nůţky vystřiţená kolečka z naškrobeného červenobílého kanafasu
71
Pracovní postup: 1. Keramickou nádobu naplníme aranţovací hmotou, popř. vlhkým pískem. 2. Po celém povrchu zapícháme snítky krušpánku. 3. Na dřevěné špejle napichujeme jednotlivě nazdobené perníčky, kříţaly, malá červená jablíčka, pozlacené ořechy, lískové oříšky. 4. Na několik dřevěných špejlí napíchneme vystřiţené kolečko z naškrobeného červenobílého kanafasu a na ně dáme jednotlivě sušené švestky nebo meruňky. 5. Na několik dřevěných špejlí napíchneme po 10 velkých rozinkách. 6. Takto připravené špejle, i s makovicemi, hned zapichujeme do aranţovací hmoty mezi snítky krušpánku.
72
6.3 Náměty k Vánocům Hvězdičkové svícínky
Foto č. 30 Hvězdičkové svícínky 1 (Helešicová, 2007)
Materiál a pomůcky: vlnité papíry různých barev hladké tvrdé papíry různých barev šablony na větší a menší hvězdičku tuţka nůţky tuhé lepidlo průhledná lepicí páska čajové svíčky hvězdičky různých barev glitry
73
Foto č. 31 Hvězdičkové svícínky 2 (Helešicová, 2012)
Pracovní postup: 1. Na jeden papír překreslíme větší hvězdičku, na jiný papír menší hvězdičku a obě vystřihneme. 2. Hvězdičky slepíme dohromady - přesně vystředěné nebo pootočené tak, aby špičky z menší hvězdičky byly mezi špičkami větší hvězdičky. 3. Podle výšky a obvodu čajové svíčky ustřihneme prouţek z vlnitého papíru. 4. Prouţek slepíme do kruhu pomocí lepicí pásky. 5. Natřeme jeho spodní stranu tuhým lepidlem a přilepíme na střed hvězdičky. 6. Čajovou svíčku vloţíme dovnitř. 7. Svícínek můţeme dozdobit hvězdičkami a glitry.
74
Svícínek z jablka, z pomeranče
Foto č. 32 Svícínek z jablka, z pomeranče (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: jablka, pomeranče dortové svíčky lepící metalická páska nůţky, popř. nůţ snítky krušpánku (buxus) hřebíček - větší mnoţství Pracovní postup: 1. Vybereme si jablko nebo pomeranč a do něho po obvodu zapichujeme jednotlivé hřebíčky dle fantazie. 2. Spodní část svíčky olepíme lepicí páskou, aby nepraskla. 3. Svíčku zapíchneme doprostřed jablka nebo pomeranče. 4. Pokud nelze svíčku zapíchnout, vyřeţeme pro ni noţem malý otvor. 5. Ke svíčce zastrčíme snítku buxusu. Vlastní pozorování Děti při této činnosti nejvíc zaujala nádherná vůně, kdy se prolínala vůně jablíček a pomerančů s hřebíčkem. Některé děti potřebovaly pomoc při zapíchnutí svíčky. 75
Svícínky - hvězdičky z modelovací hmoty
Foto č. 33 Svícínky - hvězdičky z modelovací hmoty (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: modelovací samotvrdnoucí hmota pracovní podloţka, váleček vykrajovací formička nebo šablona hvězdičky a nůţ čajové svíčky tuhé lepidlo glitry různých barev Pracovní postup: 1. Z modelovací hmoty si pomocí válečku rozválíme placku asi 5 mm tlustou. 2. Pomocí vykrajovací formičky ve tvaru hvězdy vykrojíme poţadovaný tvar. 3. Nemáme-li vykrajovací formičku, vykrojíme tvar podle šablony noţem. 4. Doprostřed hvězdičky mírně vtlačíme čajovou svíčku a necháme vyschnout. 5. Po zaschnutí natřeme kraje hvězdičky po obvodu lepidlem a posypeme glitry. Vlastní pozorování: Dětem se nejvíce líbila práce s glitry, třpytivé byly nejen svícny, ale i všechno kolem.
76
Svícínky z papíru
Foto č. 34 Svícínky z papíru (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: papírové roličky barevný výkres čajové svíčky nůţky tuhé lepidlo skořápky z pistácií, malých ořechů barevný staniol vykrojené tvary z pomerančové kůry a usušené stříbrná a zlatá gelová pera, glitrová pera Pracovní postup: 1. Z papírové roličky ustřihneme asi 2 cm vysoký podstavec pro svícínek. 2. Z barevného výkresu vystřihneme tvar svícínku, např. hvězdičku, zvoneček,... 3. Podstavec natřeme lepidlem a přilepíme na střed tvaru. 4. Z horní strany nalepíme doprostřed čajovou svíčku. 5. Svícínek kolem svíčky vyzdobíme gelovým perem. 6. Skořápky z pistácií a ořechů zabalíme do barevného staniolu a přilepíme. 7. Stejně tak můţeme přilepit vykrojené tvary z pomerančové kůry. 77
Svícínek
Foto č. 35 Svícínek (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: dřevěná podloţka dortová svíčka větvičky jehličnanu pomerančová kůra a vykrajovací formičky ve tvaru (srdíčko, hvězdička,...) červená stuţka nůţky tavná pistole Pracovní postup: 1. Na dřevěnou podloţku naneseme tavnou pistolí lepidlo a opatrně přilepíme větičky jehličnanu i svíčku. 2. Z červené stuţky uváţeme mašličku, z pomerančové kůry vykrojíme srdíčko a obě přilepíme.
78
Svícínky z kartonu
Foto č. 36 Svícínky z kartonu (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: zbytky kartónové krabice tavná pistole barva ve spreji - stříbrná, zlatá čajová svíčka, malé ozdoby potpourri, ořechy, šišky, další přírodniny pomerančová kůra a vykrajovací formičky ve tvaru hvězdičky Pracovní postup: 1. Z kartonu si vystřihneme tvar hvězdičky. 2. Tavnou pistolí na karton naneseme lepidlo, aby se vytvořil plastický efekt. 3. Celou hvězdičku postříkáme barvou ve spreji. 4. Z pomerančové kůry vykrojíme hvězdičky. 5. Po zaschnutí barvy tavnou pistolí přilepíme čajovou svíčku, malé ozdoby, ořechy, potpourri a hvězdičky z pomerančové kůry podle vlastní fantazie.
Recyklace: Na výrobu svícínků děti pouţily staré kartónové krabice.
79
Svícen - vánoční hvězda
Foto č. 37 Svícen - vánoční hvězda 1
Foto č. 38 Svícen - vánoční hvězda 2
(Helešicová, 2011)
(Helešicová, 2011)
Materiál a pomůcky: kalíšky z čajových svíček čajová svíčka vadné CD nebo DVD červená a zelená hobby barva štětce tavná pistole Pracovní postup: 1. Kalíšky z čajových svíček zmáčkneme a vytvoříme poţadovaný tvar lístku. 2. Kalíšky natřeme červenou barvou. 3. CD nebo DVD natřeme zelenou barvou. 4. Po zaschnutí barvy tavnou pistolí přilepíme nejdříve lístky a pak doprostřed čajovou svíčku. Recyklace: Svícen je celý vyrobený z odpadu - z vadného CD a vyhořelých čajových svíček.
80
Svíčky zdobené ubrouskovou technikou
Foto č. 39 Svíčky zdobené ubrouskovou technikou (Helešicová, 2007) Materiál a pomůcky: svíčky různých tvarů a velikostí (světlé barvy) ubrousky s vánoční tématikou nůţky lepidlo na ubrouskovou techniku štětce hvězdičky a vločky různých barev Pracovní postup: 1. Z ubrousku si vytrháme nebo pomocí nůţek vystřihneme vybraný motiv. 2. Svíčku natřeme lepidlem na ubrouskovou techniku v místě budoucího motivu. 3. Obrázek na toto místo přilepíme a štětcem opatrně vyhladíme směrem od středu ke kraji. 4. Celý motiv znovu přetřeme lepidlem na ubrouskovou techniku. 5. Svíčku na poţadovaném místě natřeme lepidlem a dozdobíme přilepením hvězdiček, vloček nebo posypáním glitry.
81
Svícínek z CD
Foto č. 40 Svícínek z CD (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: vadné CD nebo DVD čajová svíčka tavná pistole drobné vánoční dekorace zbytek kuličkového řetízku nové koření tuhé lepidlo glitry Pracovní postup: 1. Tavnou pistolí naneseme na CD lepidlo a přilepíme čajovou svíčku. 2. CD kolem svíčky natřeme tuhým lepidlem a přilepíme drobné dekorace dle vlastní fantazie. 3. Celý svícínek můţeme dozdobit posypáním glitry.
Recyklace: K výrobě svícínku bylo pouţito vadné CD nebo DVD.
82
Řetěz z pomerančové kůry
Foto č. 41 Řetěz z pomerančové kůry (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: pomeranče pomůcka na loupání citrusů provázek silnější jehla s kulatou špičkou nůţky Pracovní postup: 1. Pomůckou na loupání citrusů nařízneme kůru pomerančů tak, abychom dostali asi 8 stejných dílků kůry. 2. Kůru opatrně oloupeme. 3. Jednotlivé dílky kůry podélně smotáme a navlékáme pomocí jehly na provázek. 4. Konce provázku zaváţeme. Vlastní pozorování: Při loupání pomerančů bylo třeba postupovat opatrně, aby kůra nepraskala a dala se smotat. Dětem se tato voňavá činnost líbila, stejně tak i zpracování „zbytků“ pomeranče. Hotové řetězy slouţily nejen jako ozdoba stromečku, ale navíc nádherně provoněly celou třídu. 83
Řetěz z barevných brček
Foto č. 42 Řetěz z barevných brček (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: barevná brčka měděný drátek nůţky, kleštičky Pracovní postup: 1. Barevná brčka si nastřiháme na stejně velké dílky, asi 3 cm dlouhé. 2. Kleštičkami si uštípneme 2 stejně dlouhé drátky. 3. Drátky si na začátku společně zamotáme. 4. Na kaţdý drátek si navlékneme jeden dílek a poloţíme je do tvaru V. 5. Mezi tyto dva dílky vloţíme třetí a oba dva drátky přes něj provlékneme, kaţdý z jiné strany. 6. Potom na kaţdý drátek navlečeme po jednom dílku a drátky překříţíme a dvakrát zatočíme, aby se nám vytvořený tvar nerozmotal. 7. Postup se stále opakuje. Střídání barev je libovolné. 8. Konec drátku zatočíme proti rozmotání. Vlastní pozorování: Děti měly zájem vyzkoušet si způsob, jakým se dříve vyráběly řetězy ze slámy.
84
Řetěz z metalických stužek
Foto č. 43 Řetěz z metalických stuţek (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: metalické stuţky různých barev nůţky tuhé lepidlo Pracovní postup: 1. Metalické stuţky nastříháme na délku asi 12 cm. 2. První prouţek pomocí lepidla slepíme do kruhu. 3. Druhý prouţek provlékneme přes vytvořený krouţek a také slepíme do kruhu. 4. Postup stále opakujeme. 5. Barvy můţeme střídat dle fantazie nebo si vyrobíme řetěz jen jednobarevný.
Recyklace: K vyrobení řetězu bylo vyuţito starých stuţek z dárků od minulých Vánoc.
85
Řetěz z hvězdiček
Foto č. 44 Řetěz z hvězdiček (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: dekorativní hvězdičky, různých velikostí, různých barev měděný drátek kleštičky Pracovní postup: 1. Kleštičkami uštípneme poţadovanou délku drátku. 2. Jednotlivé hvězdičky navlékáme na měděný drátek. 3. Konce drátku zamotáme.
Vlastní pozorování: Děti rády navlékají korálky a stejně tomu bylo i v případě vyrábění řetězu z hvězdiček. I kdyţ tato činnost nebyla zcela tvořivá, některé děti zaujala natolik, ţe následně hledaly další materiály, které by se daly vyuţít k vyrábění řetězů. Inspirovala je k vytvoření zcela originálních výtvorů z netradičních materiálů.
86
Řetěz z polystyrenových výplní
Foto č. 45 Řetěz z výplní 1
Foto č. 46 Řetěz z výplní 2
(Helešicová, 2013)
(Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: polystyrenové výplně různých tvarů i barev provázek silnější jehla s kulatou špičkou nůţky Pracovní postup: 1. Jednotlivé dílky navlékáme pomocí jehly na provázek. 2. Konce provázku zaváţeme.
Recyklace: K výrobě řetězů děti vyuţily polystyrenové výplně do krabic, které jinak slouţí jen jako ochrana před poškozením zboţí. Vzhledem k pouţitému materiálu jsou řetězy vhodné a byly pouţity k ozdobení stromu před mateřskou školou. 87
Vánoční přáníčka
Foto č. 47 Vánoční přáníčka (Helešicová, 2012) Materiál a pomůcky: různé dekorativní papíry balicí papíry s vánoční tématikou nůţky, tuhé lepidlo hvězdičky různých velikostí a barev sněhové vločky bílé barvy glitry různých barev Pracovní postup: 1. Z vybraného papíru ustřihneme poţadovanou velikost přáníčka. 2. Papír přehneme na polovinu. 3. Z balicích papírů vystřihneme vybraný motiv a přilepíme na přáníčko. 4. Dozdobíme hvězdičkami, vločkami a glitry dle fantazie.
Recyklace: K výrobě přáníček děti vyuţily staré balicí papíry od minulých Vánoc.
88
Hvězda z pedigu
Foto č. 48 Hvězda z pedigu (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: pedig přírodní o tloušťce 2 mm pedig přírodní o tloušťce 1 mm nůţky Pracovní postup: 1. Pedig nejdříve namočíme do vody, aby se s ním lépe pracovalo a nelámal se. 2. Délku pedigu o tl. 2 mm si ustřihneme podle velikosti plánované hvězdičky, např. hvězdička 8 cm velká - 8 cm x 5 stran = 40 cm. 3. Na hvězdičku jako zápich přidáme ještě 20 cm navíc. 4. Pedig např. po 8 cm celkem čtyřikrát zalomíme a tím vznikne pět stejných částí. 5. Vytvarujeme z nich pěticípou hvězdičku. 6. V případě zápichu necháme volný konec přesahovat. 7. Na omotávání pouţijeme tenčí (1 mm tl.) pedig. Vzniklou hvězdičku tímto pedigem omotáváme všemi směry. 8. Konce tenčího pedigu zastrčíme dovnitř hvězdičky, aby se omotání nerozmotalo.
89
Stromek z arašídů
Foto č. 49 Stromek z arašídů (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: korkové zátky arašídy dřevěné špejle s hrotem lepidlo Herkules štětec bílé glitry Pracovní postup: 1. Podélně rozřezanou korkovou zátku poloţíme rovnou stranou na podloţku. 2.
Do zaoblené části zátky zapíchneme 8 -9 cm dlouhou dřevěnou špejli s hroty na obou koncích.
3. Na volný konec špejle napichujeme jednotlivé arašídy naleţato, seřazené podle velikosti od největšího po nejmenší. 4. Nahoru napíchneme jeden arašíd postavený svisle. 5.
Celý stromek natřeme lepidlem a posypeme bílými glitry.
90
Betlém malý
Foto č. 50 Betlém malý (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: kulatá krabička od sýrů sláma usušené listy z kukuřice dřevěné špejle korkové zátky vatové hlavičky filc - dvě barvy zbytek bílé záclony nebo tylu temperová barva (oranţová nebo růţová) vata štětce a kelímek černý fix lepidlo Herkules nůţky
91
Pracovní postup: 1. Vatové kuličky napíchneme na 2 cm dlouhé dřevěné špejle. 2. Kuličky natřeme barvou a necháme zaschnout. 3. Z dřevěných špejlí nastřiháme dílky na jesličky: čtyři kusy 4 cm dlouhé a 10 kusů 7 cm dlouhých. 4. Dva kratší dílky slepíme do tvaru kříţe, postup zopakujeme i s dalšími dílky. 5. Delší dílky vlepujeme mezi dva slepené polotovary. 6. Kulatou krabičku natřeme po obvodu zvenku lepidlem a polepíme usušenými listy z kukuřice. Přesahující konce listů zastříhneme. 7. Dno krabičky natřeme lepidlem a na ně nasypeme na kousky nastříhanou slámu. 8. Na kuličky - hlavičky namalujeme obličeje Jeţíška, Panny Marie a Josefa. 9. Hlavičky Panny Marie a Josefa zapíchneme do korkových zátek. 10. Korkové zátky i hlavičky zezadu natřeme lepidlem. 11. Z filců různých barev si ustřihneme obdélníky 7 x 9 cm a oblečeme postavy. 12. Ze záclony nebo tylu si ustřihneme čtverec 7 x 7 cm a smotáme ho jako zavinovačku. Volný konec přilepíme. 13. Do zavinovačky vloţíme kousek vaty a zasuneme do ní hlavičku Jeţíška.
Betlém velký
Foto č. 51 Betlém velký (Helešicová, 2013) 92
Materiál a pomůcky: kartónové víko od krabice, karton papírové roličky velké i malé temperové barvy štětce, kelímky sláma, list z kukuřice zbytky látek, pletací příze, vaty vatové kuličky nůţky, tuhé lepidlo fixy noviny Pracovní postup: 1. Velké papírové roličky natřeme hnědou temperovou barvou, malé roličky např. zelenou a červenou. 2. Jednu malou roličku rozstřihneme podélně na polovinu a natřeme hnědou barvou. 3. Po zaschnutí velké roličky přilepíme postavené do víka krabice. 4. Z kartonu ustřihneme dva obdélníky a polepíme je stébly slámy. 5. Přilepíme je na roličky jako střechu a horní hranu přelepíme listem z kukuřice. 6. Dvě vatové kuličky natřeme barvou a fixem nakreslíme obličej Josefovi, Marii. 7. Kuličky přilepíme na natřené malé roličky, které „oblékneme“ do zbytků látek. 8. Josefovi z pletací příze vyrobíme vlasy a vousy, Marii přilepíme šátek z látky. 9. Natřeme další kuličku a nakreslíme obličej Jeţíškovi. 10. Z látky vyrobíme zavinovačku, kterou vyplníme vatou a vloţíme do ní hlavičku. 11. Jeţíška poloţíme do jesliček - rozřezané malé roličky, vystlané slámou. 12. Na ovečky z novin vytvarujeme kuličky a k nim přilepíme bílé vatové kuličky. 13. Dokreslíme obličej a celý polotovar oblepíme zbytky pletací příze. 14. Víko od krabice posypeme nastříhanými kousky slámy a vloţíme postavy.
Recyklace: K výrobě obou betlémů byly vyuţity převáţně odpadové materiály.
93
Hvězdičky z korálků
Foto č. 52 Hvězdičky z korálků 1 (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: drátěné hvězdy
Foto č. 53 Hvězdičky z korálků 2
korálky, perličky
(Helešicová, 2013)
zlaté a stříbrné ozdobné kaplíky kleštičky Pracovní postup: 1. Na drátěné hvězdy navlékáme dle vlastní fantazie perličky a korálky, které můţeme doplnit ozdobnými kaplíky. 2. Po navlečení kaţdého dílu hvězdy drátek na konci zatočíme, aby se korálky nevyvlékly.
94
Ozdoby z keramiky
Foto č. 54 Ozdoby z keramiky (Helešicová, 2013)
V případě omezeného přístupu k vypálení keramiky v peci, lze vyrobit i ze samotvrdnoucí hmoty. Materiál a pomůcky: samotvrdnoucí hmota v barvě terakota podloţka, váleček vykrajovací formičky různé rostliny zbytek záclony tenká stuţka Pracovní postup: 1. Hmotu na podloţce rozválíme na poţadovanou tloušťku. 2. Vykrajovacími formičkami vykrojíme různé tvary a otvory na stuţku. 3. Ještě do měkké hmoty obtiskneme různé rostliny nebo záclonu. 4.
Hmotu necháme vyschnout. (Pro hezčí vzhled můţeme natřít glazurou.)
5. Otvorem v ozdobě provlékneme stuţku a uváţeme na mašličku.
95
Zvonečky z květináče
Foto č. 55 Zvonečky z květináče (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: malé keramické květináčky bílá akrylová barva štětce lepidlo Herkules mozaika dřevěné ozdoby korálky tenké stuţky Pracovní postup: 1. Květináček natřeme bílou barvou a necháme zaschnout. 2. Na lem květináče nalepíme mozaikové dílky dle fantazie. 3. Na květináček nalepíme dřevěnou ozdobu. 4. Ze stuţky, přeloţené na polovinu, vytvoříme poutko na zavěšení a zasukujeme. 5.
Na volné konce stuhy navlékneme korálek a stuhu prostrčíme z horní strany otvorem v květináči. Ze spodní strany navlékneme druhý korálek a zasukujeme.
6. Na konec stuţek přiváţeme třetí korálek jako srdce zvonu. 7. Zvoneček můţeme dozdobit ještě další stuţkou.
96
Andílci ze zvonečků
Foto č. 56 Andílci ze zvonečků (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: plastové zvonečky vatové nebo dřevěné hlavičky bílé ţinylkové drátky dřevěné korálky zbytky krajky, prýmků andělské vlasy, zbytky zlatého řetězu drobné ozdoby - hvězdičky, korálky zlatá křídla tuhé lepidlo nůţky Pracovní postup: 1. Spodní okraj zvonečku oblepíme prýmkem. 2. Na horní část zvonečku nasadíme hlavičku a přilepíme vlasy nebo zbytek řetězu. 3. Z krajky si vystřihneme díl jako oblečení pro andílka a přilepíme na zvoneček. 4. Ze ţinylkového drátku vytvarujeme ruce a na konce navlékneme dřevěné korálky. 5. Ruce, a pak i křídla, přilepíme ze zadní strany. 6.
Šaty andílka dozdobíme hvězdičkami nebo korálky.
97
Ozdoby z hoblin
Foto č. 57 Ozdoby z hoblin (Helešicová, 2013) Materiál a pomůcky: dřevěné hobliny, lepidlo Herkules, štětce Pracovní postup: 1. Ze stočených hoblin si vybereme tvary, které slepujeme do různých obrazců.
Pomerančová koule Materiál a pomůcky: polystyrenová koule tuhé lepidlo hvězdičky z pomerančové kůry lýko
Foto č. 58 Pomerančová koule (Helešicová, 2013)
Pracovní postup: 1. Polystyrenovou kouli postupně natíráme lepidlem a lepíme jednotlivé hvězdičky po celém povrchu. 2. Z lýka uváţeme mašličku (jeden konec necháme dlouhý na zavěšení) a přilepíme na kouli.
98
Zrníčkové ozdoby Materiál a pomůcky: barevné výkresy tuhé lepidlo, nůţky různé luštěniny koření a mák Foto č. 59 Zrníčkové ozdoby (Helešicová, 2013) Pracovní postup: 1. Z barevných výkresů vystřihneme různé tvary, které natřeme lepidlem a zdobíme dle fantazie různými luštěninami, kořením a mákem.
Hvězda z kalíšků Materiál a pomůcky: kalíšky ze svíček nůţky
Foto č. 60 Hvězda z kalíšků (Helešicová, 2013) Pracovní postup: 1. Z boční strany kalíšky nastřihneme aţ po dno, opatrně je vyrovnáme a pak jednotlivé dílky sestřiháváme do špiček, aby nám vznikla hvězdička. 2. Z kalíšků je moţné vytvořit i zvonkohru.
Recyklace: K výrobě hvězdiček byly pouţity kalíšky z vyhořených svíček.
99
Andílci z korálků
Foto č. 61 Andílci z korálků (Helešicová, 2013)
Materiál a pomůcky: drátek 0,3 mm stříbrné nebo zlaté barvy korálky o velikosti 6 mm bílé korálky 14 mm korunky kleštičky Obr. č. 7 Nákres andílka (Helešicová, 2013) Pracovní postup: 1. Ustřihneme si drátek o délce 80 cm a začneme navlékat stříbrné nebo zlaté korálky - do první řady navlékneme 7 korálků. 2. Jeden konec drátku zahneme o 180° a navlékneme 6 barevných korálků. Druhý konec drátku zahneme také o 180° a provlékneme přes posledních 6 korálků. 3. Postup se stále opakuje podle nákresu. 4. Po navlečení všech malých korálků navlékneme velký - jako hlavičku a pak korunku. Vytvarujeme poutko na pověšení a pod hlavičkou drátky zatočíme.
100
7. Diskuze Dle RVP pro předškolní vzdělávání je třeba vyuţívat příleţitostí k seznamování s různými tradicemi a zvyky, běţnými v jejich kulturním prostředí. Teoretická část, zpracovaná jako teoretický základ pro pedagogy mateřských škol, se opírá o různé literární zdroje. Objasňuje smysl, význam a symboliku vánočních tradic. Z rozhovorů s dětmi se jevilo, ţe děti se s některými vánočními zvyky a symboly ve svém ţivotě setkávají, ale neví o jejich původu, neznají jejich smysl a význam. Mikulášské téma
čerti ze sušeného ovoce se často objevuje v publikacích,
zaměřených na adventní zvyky. V bakalářské práci metodický list „Čerti ze sušených švestek“, ověřený ve třídě Sluníček u dětí ve věku 2-5 let, byl připraven jako modelový příklad přípravy pedagoga pro děti předškolního
věku. Dle tohoto
vzoru
předpokládáme, ţe tvořiví pedagogové rozpracují i následné náměty. V souvislosti s realizací připravených činností byly ověřovány zásady pro podporu tvořivého myšlení, uvedené v teoretické části v kapitole 1.2.7. Obecně lze odvozovat, ţe tvořivost je v podstatě záleţitost čistě osobní. Dalo by se říct, ţe je výsledkem sebevyjadřování jedince. Domníváme se, ţe při rozvoji tvořivosti dítěte je klíčovým faktorem podpora především ze strany rodičů, ale i pedagogů, protoţe způsob výchovy má vliv na rozvoj vlastností jako jsou vytrvalost, trpělivost, touha vyniknout a další, které se odráţejí v úrovni tvořivých schopností. Základní zásady pro podporu tvořivého myšlení se na modelovém příkladu s publikovanými informacemi ověřily v následujících bodech: Nehodnotit - Děti jsou na kritiku výsledků svých tvořivých činností obzvláště citlivé, protoţe v nich reflektují své proţitky, myšlenky a emoce. Domníváme se, ţe dospělí se často dopouštějí velké chyby, kdyţ srovnávají výsledky tvořivé práce s nějakými standardy nebo s pracemi jiných dětí. Tímto srovnáváním a poměřováním s ostatními se tvořivost vytrácí. Proto není dobré pouţívat negativního hodnocení, naopak děti je třeba povzbuzovat a pozitivně motivovat. Tři chlapci ze vzorku respondentů nevyhledávají často tvořivé aktivity, proto je pro jejich zapojení důleţitá dobrá motivace. Ţádoucí je, připravit takové činnosti, které je něčím zaujmou.
101
V případě „čertů“ to byl netradiční materiál a samotné téma „čerti“, neboť si na čerty rádi hrají. Dobrovolnost - Pokud se děti nechtějí zapojit, do činností je třeba je nenutit, ale vhodně motivovat. Ukazuje se, ţe po čase (různě dlouhém) samy projeví zájem a ochotu účastnit se. Ve sledované skupině jsou dvě nejmladší děvčata často po nějakou dobu pozorovatelkami. Kdyţ vidí nadšení a zaujetí ostatních dětí, jakou mají představivost, jak dávají volný průchod své fantazii, dostanou chuť jednat stejně a zapojí se do činnosti také. Bezpečí - Děti nemají mít pocit, ţe jsou zkoušené. Domníváme se, ţe nemají-li děti moţnost své tvořivé schopnosti bez zábran rozvíjet, nemůţe se plně rozvinout ani jejich sebeúcta a sebedůvěra. V atmosféře bezpečí mohou děti vyjadřovat své pocity a být přitom samy sebou. Pokud dítě nechce pracovat samostatně, „neví si rady“, je dobré nechat ho tvořit s kamarádem, a tím mu dopřát úspěch. I proto se snaţíme připravovat především činnosti skupinově organizované a rozvíjet kooperativní dovednosti. Humor je základním prvkem ovzduší, v němţ se daří tvořivost dobře rozvíjet. Myslíme si, ţe je prospěšné, kdyţ se dospělí občas sami rádi zasmějí a stejně tak vedou i děti. Domníváme se, ţe podmínkou zdravého přístupu k ţivotu s humorným náhledem je schopnost objevovat vtip v docela obyčejných situacích, umět se radovat z jeho sdílení s ostatními. Při realizaci „čertů“ humor nechyběl. Děti přicházely s originálními nápady, jak by čerti mohli vypadat - některý čert měl velké břicho z jablka, jiný měl tři nohy nebo velké kopyto. Tato situace rozpoutala veselou komunikaci mezi dětmi. Potěšení ze hry - Činnosti, které dětem připravujeme, mají přinášet potěšení ze hry, z objevování a hledání různých řešení. Hra a tvořivost jsou spolu velmi úzce spjaty a často se vzájemně prolínají. Tvořivá činnost se nejvíce blíţí hře, mají-li z ní děti radost, jednají-li spontánně, i kdyţ s určitým záměrem, necítí-li se při ní svázány nějakými pravidly, mohou-li si během ní vyzkoušet nové postupy. Děti při realizaci měly moţnost různě kombinovat materiály a vytvořit si čerta podle svých představ. Potěšení ze hry se projevovalo od samého počátku práce i na výsledcích. Čerti měli různou podobu, některý měl řetěz, jiný vidle, metlu nebo pytel. Pochvala - Děti bychom měli chválit, i kdyţ nebudou mít originální nápady. Ocenit musíme především jejich snahu. Myslím si, ţe pochvala by měla být upřímná 102
a přiměřená. Přespříliš chvály můţe udusit dětskou tvořivost stejně spolehlivě jako nadměrná kritika. V obou případech mohou děti v důsledku takového hodnocení začít o sobě pochybovat. Aby děti nebyly závislé na úsudcích dospělých, snaţím se je podporovat v sebehodnocení, neboť pro děti je s ohledem na tvořivost důleţité vlastní uspokojení z vykonané činnosti. Hra - Mezi tvořivou činností a hrou existuje úzká vazba. Ţijí-li děti v relativně bezpečném prostředí, kde nejsou pod stálým tlakem a úzkostným dohledem dospělých, jsou schopny vyuţít k zahájení hry všeho, co jim okolí poskytne. Proto je zapotřebí poskytovat dětem podněty ve formě různých předmětů a materiálů. Děti velmi překvapilo a zaujalo, ţe je moţné vyrábět ze sušeného ovoce a oříšků. Nejdříve všechno ochutnaly, aby se přesvědčily, ţe materiál je skutečně „jedlý“. Při práci děti dodrţovaly bezpečnostní pravidla, proto další ochutnávka byla aţ po skončení činnosti. Při ověřování navrţeného metodického listu „Čerti ze sušených švestek“ nenastal problém. Děti byly s průběhem činnosti i s výsledky svých prací spokojené. Domníváme se, ţe dodrţováním zásad uvedených v teoretické části je moţné přispět k rozvoji tvořivého myšlení u dětí, a tím podpořit i jejich sebedůvěru. uvedeného předpokladu však doporučujeme ověřit.
103
Potvrzení
8. ZÁVĚR Praktická část bakalářské práce vycházela ze studia odborné a etnografické literatury. Získané poznatky byly vyuţity při přípravě činností. Překvapující byla skutečnost, ţe v době, kdy se neustále skloňuje slovo „plagiátorství“, se v několika knihách objevily téměř shodné texty. Proto bylo mou snahou připravit převáţně vlastní a originální náměty. Především jsem se snaţila podat ucelený pohled na Vánoce. Vzhledem k rozsahu práce nebylo moţné zpracovat téma s hlubším zaměřením. V další práci navrhuji obdobným způsobem zpracovat i téma Velikonoce. Hlavním cílem bakalářské práce bylo vytvořit v praxi ověřený metodický materiál pro pedagogy předškolního vzdělávání, zaměřený na rozvoj tvořivosti v období adventu a Vánoc. Děti se prostřednictvím tematického tvoření seznamovaly s lidovými tradicemi a zvyky. Kaţdé činnosti předcházel motivační rozhovor i jiné motivační aktivity s cílem přiblíţit dětem smysl, význam a symboliku tradic. Dětem byla ponechána volnost ve výběru materiálu i pouţitém postupu, aby bylo podporováno kreativní myšlení a fantazie. Seznámily se s různými netradičními materiály, vyzkoušely si vyrábět např. ze sušeného ovoce a vyuţívat k tvoření různého odpadového materiálu. Pozorovala jsem, ţe během tvůrčí činnosti s těmito materiály, děti vyuţívaly a rozvíjely smyslové vnímání, jemnou motoriku i estetické cítění. Připravené aktivity přispěly i ke zlepšení soustředěnosti. Metodou pozorování bylo ověřeno, ţe navrţené činnosti podporovaly aktivní zapojení dítěte na základě nabídky a motivace. Při společných aktivitách děti spolupracovaly a vzájemně si pomáhaly. Náměty, zařazené do bakalářské práce, jsem odzkoušela ve své třídě Sluníček (věk 2 - 5 let) a ve třídě Berušek (věk 3 - 6 let). Část námětů je ověřena v Mateřském centru Koťátko, které navštěvovaly děti ve věku do 4 let. Z toho vyplývá, ţe navrţené činnosti jsou realizovatelné i s velmi malými dětmi. Náměty, uvedené v praktické části, jsou výsledkem kreativní práce dětí, kaţdý výrobek byl originál. Proto nelze přesně uvést materiální sloţení, ani pracovní postup. Je tedy popsán výrobek na fotografii. Věřím, ţe náměty zaujmou pedagogy mateřských škol a prostřednictvím tvořivé činnosti budou seznamovat děti i s lidovými tradicemi.
104
SHRNUTÍ Bakalářská práce se zabývá rozvojem tvořivosti v předškolním vzdělávání ve spojení s vánočními lidovými tradicemi a zvyky. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část definuje klíčové pojmy, které jsou důleţitým východiskem pro praktickou část. Pojednává o současné podobě předškolního vzdělávání i předcházejících zásadních změnách. Vysvětluje pojem tvořivosti se zaměřením na význam a podporování tvořivého myšlení u předškolních dětí. Pojednává o významu a pojetí lidových tradic a zvyků, objasňuje původ i proměny vánočních symbolů, zaměřuje se na jednotlivé svátky z pohledu církevního i lidových tradic. Praktická část obsahuje náměty k tvořivým činnostem v předvánočním období. Výsledky jsou zpracovány v podobě pracovních postupů, doplněné o fotografie. Cílem bakalářské práce bylo vypracovat metodický materiál pro pedagogy předškolního vzdělávání, zaměřený na rozvoj tvořivosti v období adventu a Vánoc.
SUMMARY The topic of this final thesis is a development of creativity on the field of Christmas and folk traditions in pre-school education. It is divided into a theoretical and practical part. The theoretical part defines key terms which make foundation for the practical part. It concerns on present state of pre-school education and also on previous important changes. It describes the term „creativity“ and focuses on an importance and support of creative thinking for pre-school children. It also deals with an importance and interpretation of folk traditions and clarifies an origin and changes of Christmas symbols. It focuses on different holidays from religious and folk traditions point of view. The practical part describes topics for creativity in pre-Christmas time. The outcomes are used in working procedures attached with photographs. The aim of this final thesis was to prepare a methodological basis for pre-school teachers aimed on creativity development in Advent and Christmas time.
Přehled použitých zdrojů: BARTOŠ, František. Moravský lid. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše, 2006. BESTAJOVSKÝ, Martin. Velká kniha lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce. 2. souborné vyd. Brno: Computer Press, 2008, 256 s. ISBN 978-80-251-1974-7. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Brno: Ústřední církevní nakladatelství, 1988. BUZAN, Tony. Mentální mapování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 165 s. ISBN 978-80-7367-2003. COUFAL, Josef. Slovník nářečí obce Kobylí a okolí. Vyd. druhé. Praha: Agentura HENRY, 1999.
EINON, Dorothy. Naše dítě: rozvoj tvořivosti. Havlíčkův Brod: Fragment, c2002, 143 s. ISBN 80-720-0614-2. FICHNOVÁ, Katarína a Eva SZOBIOVÁ. Rozvoj tvořivosti a klíčových kompetencí dětí: náměty k RVP pro předškolní vzdělávání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2012, 130 s. ISBN 978-80-262-0195-3.
FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Vyd. 3. Překlad Karel Balcar. Praha: Portál, 2011, 172 s. Pedagogická praxe. ISBN 978-802-6200-437.
FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 3. Překlad Karel Balcar. Praha: Portál, 2010, 383 s. ISBN 978-80-7367-725-1. FROLEC, Václav. Vánoce v české kultuře. První. Praha: Vyšehrad, 1988. FROLEC, Václav. Prostá krása. První. Praha: Vyšehrad, 1984. HERYNEK, Petr. České Vánoce. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 159 s. ISBN 80-247-0760-8.
HORKÁ, Hana a Zora SYSLOVÁ. Studie k předškolní pedagogice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 121 s. ISBN 978-802-1054-677.
HRADOVÁ, Kateřina. Abeceda zahrady. HRADOVÁ, Kateřina. [online]. 14. 12. 2011 [cit. 201402-18]. Dostupné z: http://abecedazahrady.dama.cz/Domky/Vanocni-rostliny-ktera-u-vasprezije/sc-3a2758/default.aspx?utm_source=maminka&utm_medium=selfpromo&utm_campaign=rsshub
JANČÁŘ, Josef. Lidová kultura na Moravě. Ve Strážnici: Ústav lidové kultury, 2000, 373 s. Vlastivěda moravská, sv. 10. ISBN 80-727-5005-4.
JARKOVSKÝ, Jaroslav. Příběh českých Vánoc. Praha: Petrklíč, 2011, 191 s. ISBN 978-807229-257-8. rch Miško EVENO. R
ednosti
ek,
Ottobre 12, 2003, 163 p. ISBN 80-865-2822-7.
KOHOUTEK, R. Tvořivost a její podpora. In: [online]. 2008, 11. prosince 2008 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0812/podpora-tvorivosti
KOHOUTEK, Rudolf. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 260 s. ISBN 978-802-1044-340. KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psychologie. 1. vyd. Brno: CERM, 2002, 544 s. ISBN 80214-2203-3.
KOCHOVÁ, Lucie. Velká kniha o Vánocích. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010, 202 s. ISBN 97880-204-2375-7. KORDIOVSKÝ, Emil. Kobylí, dědina. Znojmo: Pro Obec Kobylí vydalo nakl. FPO, 2002, 462 s. ISBN 80-902-8638-0. KOURA, Petr a Pavlína KOUROVÁ. České Vánoce: od vzniku republiky do sametové revoluce. 1. vyd. Praha: Máj, 2010, 356 s., [24] s. obr. příl. ISBN 9788086643328-.
KUCHYŇKA, Josef. České Vánoce. páté. Třebechovice pod Orebem: Ant. Dědourek, 1947. Květiny - kytice. [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://www.kvetinykytice.cz/index.asp?menu=802&record=3582
LADÝŘOVÁ, Sestavila a napsala] Ludmila a [ilustracemi doprovodil] Jiří ŠKOPEK. České Vánoce: od Martina do Tří králů : knížka pro děti, ale nejen pro ně. Pardubice: Helios, 2005. ISBN 80-852-1118-1. LANGHAMMEROVA, Jiřina.
/ Jiřina
Langhammerova
MAŇ
, 2004, 341 p. ISBN 80-710-6525-0.
, Josef. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti ž
univerzita v Brně
ů. 1. vyd. Brno: Masarykova
, 1998, 134 p. ISBN 80-210-1880-1.
MOTLOVÁ, Milada. Český rok od jara do zimy. Vyd. 1. Ilustrace Tomáš Řízek. Praha: Fortuna Libri, c2010, 323 s. ISBN 978-807-3215-224. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008, 879 s. ISBN 978-80200-1415-3. PAUSEWANG, Elfriede. 100 her k rozvoji tvořivosti v předškolním a mladším školním věku. Vyd. 4. Praha: Portál, 1994, 106 s. ISBN 80-852-8259-3. PECINA, Pavel. Tvořivost ve vzdělávání žáků. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 99 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sv. č. 111. ISBN 978-802-1045-514.
Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. Editor Václav Mertin, Ilona Gillernová. Praha: Portál, 2010, 247 s. ISBN 978-807-3676-278. SKOPOVÁ, Kamila. Vánoční svátky o století zpátky, aneb, Tradice Vánoc v české kuchyni. 5. vyd. Praha: Akropolis, 2010, 55 s. ISBN 978-80-87310-16-8. SKOPOVÁ, Kamila. Hody, půsty, masopusty: slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2007, 201 s. ISBN 978-80-86903-46-0. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Redaktor Josef Filipec. Praha: Academia, 2005, 647 s. ISBN 80-200-1347-4. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Dotisk 1., upr. vyd. [i.e. 2. vyd.]. V Praze: Výzkumný ústav pedagogický, 2010, 48 s. ISBN 978-80-87000-33-5.
SMOLKOVÁ, Táňa. Slavíme s dětmi svátky. Vyd. 1. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009, 82 s. ISBN 978-80-87156-40-7.
SVOBODOVÁ, Eva. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 166 s. ISBN 978-807-3677-749.
SYSLOVÁ, Zora. Autoevaluace v mateřské škole: cesta ke kvalitě vzdělávání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 177 s. ISBN 978-802-6201-830. Š
, Augusta a Michal HUVAR. Lids
.
Vyd. 3. (v Carpem diem 1.). Brumovice: Carpem diem, 2001, 434 p. ISBN 80-863-6221-3. ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice: původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky, říkadla a hry. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2009, 253 s. ISBN 978-80-7346-096-9. ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Adventní čas. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2005, 118 s. ISBN 80-7346050-5. ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Vánoce: původ, zvyky, koledy, hry a náměty. 2. vyd. Olomouc: Rubico, 2004, 117 s. ISBN 80-734-6041-6. ŠULC, Petr a Jaroslav KRČEK. Veselé Vánoce: [tradiční] zvyky a koledy. Ilustrace Petra Řezníčková. Praha: Pierot, 2011, 94 s. ISBN 978-80-7353-232-1. TOUFAR, Pavel. Vánoce na Moravě: vánoční zvyky a vaření u moravské stařenky. Vyd. 1. Ilustrace Mikoláš Aleš. Třebíč: Akcent, 2010, 140 s. ISBN 978-80-7268-790-9. VÁCLAVÍK, Antonín. Výroční obyčeje a lidové umění. 2. upr. vyd. Luhačovice: Irena Voštová ve spolupráci s nakl. Atelier IM, 2010, 684 s. ISBN 978-808-5948-745. VAVŘINOVÁ, Valburga. Abeceda Vánoc. 1. vyd. Praha: Krásná paní, 2010, 63 s. Modrá hlava, sv. 5. ISBN 978-80-86713-69-4. VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2002, 286 s. ISBN 80727-7132-9.
VEČERKOVÁ, Eva. Od Barborky ke Třem králům. Brno: Moravské zemské muzeum, 2003, 21 s. ISBN 80-702-8208-8. VLASÁKOVÁ, Olga. Vánoční lidová zdobnost. Brno: DOPLNĚK, 2007. VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje, aneb, Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. 2. dopl. vyd. Ilustrace František Skála. České Budějovice: Dona, 2005, 96 s. ISBN 80-732-2075-X. VONDRUŠKOVÁ, Alena. Rodinné svátky a oslavy. 1. vyd. Ilustrace Kamila Skopová. V Praze: Albatros, 2010, 339 s. Oko (Albatros). ISBN 978-800-0023-182. VONDRUŠKOVÁ, Alena. České zvyky a obyčeje. 1. vyd. Ilustrace Kamila Skopová. Praha: Albatros, 2004, 370 s. Oko. ISBN 80-000-1356-8.
ZÍBRT, Čeněk. Veselé chvíle v životě lidu českého. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2006, 636 s. ISBN 80-702-1624-7.
ZINDELOVÁ, Michaela. Česká vánoční kniha: obyčeje, zvyky, koledy, výzdoba, recepty a mnoho dalšího. Praha: Nakladatelství XYZ, 2010. ISBN 978-807-3882-501.
Přehled obrazové dokumentace Obr. č. 1
Vztah mezi novostí, uţitečností a tvořivostí (Pecina, 2008, s. 15)
Obr. č. 2
Jmelí (www.abecedazahrady.dama.cz)
Obr. č. 3
Vánoční hvězda (www.kvetiny-kytice.cz)
Obr. č. 4
Píseň Nesení koláče (Kordiovský, 2002, s. 224)
Obr. č. 5
Mateřská škola Kobylí (www.mskobyli.cz)
Obr. č. 6
Nákres Mikuláše (Helešicová, 2013)
Obr. č. 7
Nákres andílka (Helešicová, 2013)
Údaj v závorce označuje citovaný zdroj nebo autora. Fotografie dětí byly uvedeny se souhlasem rodičů.
Přehled fotografií Foto úvod
Ţivý betlém (Helešicová, 2013)
Foto č. 1
Adventní věnec (Helešicová, 2013)
Foto č. 2
Adventní věnce (Helešicová, 2007)
Foto č. 3
Adventní kalendář látkový (Helešicová, 2013)
Foto č. 4
Adventní kalendář papírový (Helešicová, 2006)
Foto č. 5
Betlém v kobylském kostele (Helešicová, 2013)
Foto č. 6
Betlém ve vrbickém kostele (Helešicová, 2013)
Foto č. 7
Štědrovečerní večeře (Helešicová, 2007)
Foto č. 8
Vánoční cukroví (Helešicová, 2013)
Foto č. 9
Stromek (Helešicová, 2007)
Foto č. 10
Zavěšený stromek (Helešicová, 2005)
Foto č. 11
Výsluţkový koláč (Helešicová, 2007)
Foto č. 12
Ozdoby ze slámy (Helešicová, 2005)
Foto č. 13
Ozdoby z 1. pol. 20.stol. (Helešicová, 2013)
Foto č. 14
Tříkrálová sbírka (Helešicová, 2006)
Foto č. 15
Čerti ze sušených švestek (Helešicová, 2013)
Foto č. 16
Vyrábění čertů 1 (Helešicová, 2013)
Foto č. 16
Vyrábění čertů 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 17
Vyrábění čertů 3 (Helešicová, 2013)
Foto č. 19
Vyrábění čertů 4 (Helešicová, 2013)
Foto č. 20
Vyrábění čertů 5 (Helešicová, 2013)
Foto č. 21
Čert a anděl - zápich (Helešicová, 2013)
Foto č. 22
Čert a anděl ze šišek (Helešicová, 2013)
Foto č. 23
Mikuláš, anděl a čert (Helešicová, 2013)
Foto č. 24
Mikuláš z korálků 1 (Helešicová, 2013)
Foto č. 25
Mikuláš z korálků 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 26
Čerti z papírových roliček (Helešicová, 2010)
Foto č. 27
Čert z odpadu (Helešicová, 2013)
Foto č. 28
Mikulášský vrkoč 1(Helešicová, 2013)
Foto č. 29
Mikulášský vrkoč 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 30
Hvězdičkové svícínky 1 (Helešicová, 2007)
Foto č. 31
Hvězdičkové svícínky 2 (Helešicová, 2012)
Foto č. 32
Svícínek z jablka, z pomeranče (Helešicová, 2013)
Foto č. 33
Svícínky - hvězdičky z modelovací hmoty (Helešicová, 2013)
Foto č. 34
Svícínky z papíru (Helešicová, 2013)
Foto č. 35
Svícínek (Helešicová, 2013)
Foto č. 36
Svícínky z kartonu (Helešicová, 2013)
Foto č. 37
Svícen - vánoční hvězda 1 (Helešicová, 2011)
Foto č. 38
Svícen - vánoční hvězda 2 (Helešicová, 2011)
Foto č. 39
Svíčky zdobené ubrouskovou technikou (Helešicová, 2007)
Foto č. 40
Svícínek z CD (Helešicová, 2013)
Foto č. 41
Řetěz z pomerančové kůry (Helešicová, 2013)
Foto č. 42
Řetěz z barevných brček (Helešicová, 2013)
Foto č. 43
Řetěz z metalických stuţek (Helešicová, 2013)
Foto č. 44
Řetěz z hvězdiček (Helešicová, 2013)
Foto č. 45
Řetěz z výplní 1 (Helešicová, 2013)
Foto č. 46
Řetěz z výplní 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 47
Vánoční přáníčka (Helešicová, 2012)
Foto č. 48
Hvězda z pedigu (Helešicová, 2013)
Foto č. 49
Stromek z arašídů (Helešicová, 2013)
Foto č. 50
Betlém malý (Helešicová, 2013)
Foto č. 51
Betlém velký (Helešicová, 2013)
Foto č. 52
Hvězdičky z korálků 1(Helešicová, 2013)
Foto č. 53
Hvězdičky z korálků 2 (Helešicová, 2013)
Foto č. 54
Ozdoby z keramiky (Helešicová, 2013)
Foto č. 55
Zvonečky z květináče (Helešicová, 2013)
Foto č. 56
Andílci ze zvonečků (Helešicová, 2013)
Foto č. 57
Ozdoby z hoblin (Helešicová, 2013)
Foto č. 58
Pomerančová koule (Helešicová, 2013)
Foto č. 59
Zrníčkové ozdoby (Helešicová, 2013)
Foto č. 60
Hvězda z kalíšků (Helešicová, 2013)
Foto č. 61
Andílci z korálků (Helešicová, 2013)
Příloha
Advent Vondruška (2005, s. 77) charakterizuje období, trvající 4 neděle před slavností Narození Páně: „…Advent znamená „příchod“ a byl dobou očekávání příchodu Mesiáše. Začíná v neděli, která je nejblíţe svátku sv. Ondřeje. Přípravná doba na Vánoce zahrnovala čtyři neděle před Štědrým dnem. Byla dobou postní, v níţ platily zásady střídmosti v pití a jídle, zboţného rozjímání a zákazu zábav, tance a zpěvu. Přesto se konaly četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly.“
Svatý Ondřej (30. listopad) Svatý Ondřej je pro církev důleţitý a to nejen tím, ţe dnem jeho svátku začíná liturgický rok, který se slaví uţ od 6. století. Vavřincová (2002, s. 39) uvádí: „Lidová víra připisovala odpradávna noci sv. Ondřeje čarovnou moc. Svatoondřejská noc byla povaţována za jednu z nejmocnějších nocí roku.“ Lidé věřili, ţe se určitě splní to, co se v tuto noc zdá. Pověra o čarovné noci v den svátku světce s postavou svatého Ondřeje nijak nesouvisela. Spíše ji lidé spojovali se začátkem adventu. (Vondrušková, 2004)
Legenda Svatý Ondřej byl učedníkem Jeţíše a po Jeţíšově smrti putoval do dalekých zemí, aby šířil křesťanství. Římským císařem Nerem byl sv. Ondřej za svou víru pronásledován, vězněn a mučen. Protoţe ani pak se své víry nevzdal, byl ukřiţován, a to na kříţi ve tvaru písmene X. Dodnes se takovému kříţi říká ondřejský nebo „Ondřejův“ kříţ. (Šottnerová, 2005)
Zvyky a pověry Vondruška (2005) uvádí, ţe věštění na sv. Ondřeje je starobylého data a souvisí s kultem pohanských démonů, ochranou před zlem a mocí nastupující zimy.
Skopová (2007, s. 110) vysvětluje zvyky a pověry takto:„…Svatý Ondřej byl mocný ochránce před zlými mocnostmi a zároveň patronem zamilovaných a snoubenců.“ Den svátku svatého Ondřeje býval zasvěcen věštbám. Hádalo se, kdy bude svatba, kdo bude ţenich, kam se dívka provdá. Vyuţívalo se mnoho způsobů věštění, které dnes spojujeme spíše se Štědrým večerem. Třesení stromem a lití olova. Nejznámější je třesení stromem (nejčastěji to byl bez) a poslouchání, odkud se ozve pes nebo lití olova: Z tvarů olova, které se lilo do vody, bylo moţné uhodnout povolání ţenicha. (Vondrušková, 2004) „Svatý Ondřeju, olovo leju, abys mi ukázal, koho se naděju. Svatý Ondřeju, já stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju. Nesu, nesu vodu k svátečnímu hodu. Vodo, vodičko studeničká, nese se to večeřička; Pověz ty mě celou pravdu, za koho se vdávat budu.“ (Zindelová, 2010, s. 165) Ořechové skořápky se svíčkami. Věštilo se také pomocí ořechových skořápek se svíčkami, které se pouštěly na vodu. Pokud se lodičky dívky a chlapce přiblíţily k sobě, znamenalo to, ţe budou tvořit pár. Sledovalo se také, čí plamének vydrţí déle, zda majitel lodičky opustí domov, apod. Házení střevíce. Jestli se dívka vdá a opustí domov, se dalo zjistit i dalším způsobem - házením střevíce přes hlavu směrem ke dveřím. Pokud špička střevíce směřovala ven ze světnice, mohla se dívka v příštím roce těšit na vdavky. Slaměnky. Večer v tento den se nezadané dívky scházely, na slaměnkách (ošatkách) točily šátkem a říkaly: „Milý svatý Ondřeji, prosím tebe potají, aby se mi ve snu zjevil ten, který je mně za muţe usouzen. Které dívce šátek při tom z ošatky vyskočil, ta se měla do roka vdát.“ (Šottnerová, 2005, s. 53)
Obraz nastávajícího. Vondruška (2005, s. 77) uvádí, ţe „o půlnoci bylo také moţno spatřit obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či díţi, v zrcadle nebo dokonce v komíně.“ Kohout nebo slepice. Svobodná dívka, která chtěla vědět, jestli se v příštím roce vdá, měla o půlnoci zaklepat na kurník a přitom musela říkat: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej. Muţe-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokodání, nekazte mi, nekazte vdávání.“ (Šottnerová, 2009, s. 109) Pokud se dívce ozval první kohout, do roka se měla vdát, pokud slepice, zůstala svobodná. (Vondruška, 2005) Pravou nohou na postel. Děvčata kolem Slavkova na Moravě prý večer před spaním stoupla pravou nohou na postel a prosila svatého Ondřeje: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě: dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší!“ (Šottnerová, 2009, s. 109) Jména tří chlapců. Dívka, aby poznala svého budoucího manţela, napsala jména tří chlapců na papírky a uloţila je večer pod polštář. Kdyţ se ráno probudila, jeden papírek vytáhla a přečetla si jméno svého nastávajícího. (Vondrušková, 2005) Chleba. Která z dívek se vdá jako první, se dalo poznat i ze zvyku, při kterém kaţdé děvče poloţilo na lopatu kousek chleba. Čekala pak, čí kousek sní pes první, ta se měla vdát nejdříve. (Šottnerová, 2009) Vaření knedlíků je další zvyk, jak se dá zjistit jméno ţenicha. Vypracované těsto se rozdělilo na pět kousků, do čtyř z nich se zabalily jména chlapců. Knedlíky se daly vařit a čekalo se, který vyplave nahoru. Po rozříznutí dívka našla jméno budoucího ţenicha. Prázdný papírek znamenal, ţe svatba není zatím v dohledu. (Šottnerová, 2005) Hrníčky. V minulosti velmi oblíbený a jednoduchý způsob věštění bylo hádání podle předmětů, které byly ukryté pod překlopenými hrníčky. Po odklopení jednoho se dozvěděl, co ho čeká. Hlína znamenala do roka zemřít, hřeben nemoc, chléb majetek a prsten svatbu. (Vondruška, 2005)
Svatá Barbora (4. prosinec) Vondrušková (2004, s. 281) uvádí: Barbora je patronkou mnoha řemesel, především horníků. „V dolech nechávali horníci na den sv. Barbory hořet ve štolách přes noc světlo v kahanech na ochranu před smrtelnými úrazy.“
Legenda „Barbora pocházela z rodiny bohatého šlechtice v maloasijském městě Nikomedii (v dnešním Turecku). Aby nepodlehla svodům nápadníků, zavřel ji otec do věţe, kterou dal k tomuto účelu u svého domu postavit. Věţ byla sice pohodlně zařízená, ale přece jen to bylo vězení. Barbora však věděla, čím se otci pomstít. Byl totiţ zavilý nepřítel křesťanů, a proto se nesmírně rozzuřil, kdyţ mu oznámila, ţe se stala křesťankou. Dívce se posléze podařilo z věţe utéct, ale byla chycena a dovlečena zpátky. Pastýř, který pronásledovatelům prozradil její úkryt ve skalách, byl Bohem potrestán jeho ovce se proměnily v kobylky. Kdyţ se Barbora odmítla zříci své víry, otec ji předal soudci. Nepodlehla ani krutému mučení a nakonec byla popravena. Hlavu jí uťal vlastní otec, ale ihned poté ho zabil blesk.“ (Vondrušková, 2004, s. 280) Vavřincová (2002) uvádí, ţe pro trest, který stihl otce Barbory, je dodnes sv. Barbora povaţována za ochranitelku před bleskem. „Cestou na popravu prý Barbora utrhla větvičku, která uprostřed zimy rozkvetla,...“ uvádí Šottnerová (2005, s. 56)
Zvyky a pověry Barborky - třešňové větvičky. Nejznámější zvyk na svátek sv. Barbory, který se do dnešní doby dochoval, je řezání třešňových větviček, které nazýváme „barborky“. Barborky měly ve vodě rozkvést do Štědrého dne. Taktéţ byly vyuţívány k věštění budoucnosti, především u mladých dívek. Dívka měla větvičku utrhnout vlastními zuby po setmění, a pak ji zalévat vodou z vlastních úst. Pokud větvička přesně na Štědrý den rozkvetla, znamenalo to, ţe se dívka v příštím roce vdá. Některé dívky ale svou
větvičku schovávaly, hlavně před rodiči, protoţe věřily, ţe nepoctivé dívce „barborka“ nevykvete. Děvčata prý někde trhala i více větviček a kaţdé dala jméno některého chlapce. Podle toho, na které větvičce vykvetl květ jako první, měl být budoucím ţenichem ten, jemuţ větvička patřila. (Šottnerová , 2009) Děvčata nosívala kvítek z barborky za šněrovačkou, neboť prý měl tu moc přivábit chlapce, na něhoţ si děvče myslelo. (Bestajovský, 2008) Šottnerová (2005) uvádí, ţe s touto kvetoucí větvičkou se pojí i další zvyk. Dívky si je dávaly za pas, kdyţ šly na půlnoční mši. Sebral-li některý chlapec po mši před kostelem některé dívce větvičku a dal si ji za klobouk, znamenalo to pro ni milostné vyznání. Kolikátý den po svátku svaté Barbory větvička rozkvetla, tolikátý měsíc v příštím roce byl pro dívku nejšťastnější. (Šottnerová , 2009) Lidé také věřili, ţe kdyţ si vezmou na půlnoční vánoční mši věneček stočený z rozkvetlých „barborek“, mohou s jeho pomocí rozpoznat čarodějnice. Ty se obvykle stavěly zády k oltáři. (Vondrušková, 2004) V dnešní době ţivé květy v zimě nejsou ţádnou vzácností. Přesto jistě kaţdého potěší rozkvetlé „barborky“, které tvoří krásnou vánoční dekoraci. Adventní obchůzky. „Svátkem Barbory začíná celý sled adventních obchůzek. Všechny obchůzkové postavy měly dvojí roli, trestat i obdarovat podle zásluh. I něţné Barborky, bíle oblečené dívky s vlasy rozčesanými jako závoj přes obličej, na hlavě nesoucí zelený věneček
jako
symbol
panenství,
nosily
v jedné
ruce
košík
s pamlsky
a ve druhé březovou metličku. Chodily v předvečer svého svátku. Tlumeným hlasem neustále nabádaly děti ´modli se, modli se´, z čehoţ se časem zkomolením stalo ono známé ´mulisi´...“ (Skopová, 2007, s. 111) nebo zpívaly písně o sv. Barboře, např.: „My tři Barborky jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.“ (Bestajovský, 2008, s. 200)
„Barboro z rodu vzácného, dcero otce zuřivého. My tě ctíme, velebíme, tak, jak můţeme a víme; uvrţena do ţaláře, poţívá nebeské záře; stoupila z hrozné temnosti veliké její svatosti.“ (Vondruška, 2005, s. 78) Později Barborky zkoušely děti ze zpěvu písní a recitace básniček, podobně jako v dnešní době Mikuláš. (Vondrušková, 2004) Podle lidového vyprávění spouštěl „barborky“ na zem svatý Petr po zlatém provaze nebo po ţebříku. (Vavřincová, 2008)
Svatý Mikuláš (6. prosinec) Sv. Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách pečoval o mosty a chránil před povodněmi aţ do 18. století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých zemích převzal sv. Jan Nepomucký. (Bestajovský, 2008)
Legenda Mikuláš (původní podoba jména Nicolaos) se narodil kolem roku 250 do křesťanské rodiny v lykijském městě Pataře. Byl velmi zboţný a dobrotivý. V mládí byl vysvěcen na kněze. (Šottnerová, 2005) Po smrti rodičů rozdal část svého majetku chudým. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myra v té době zemřel biskup. Volba nového nebyla jednoduchá, a proto se přítomní shodli, ţe biskupem se stane ten, kdo následujícího rána jako první vstoupí do chrámu. Tím byl právě putující sv. Mikuláš. Nejprve se zdráhal, ale nakonec úřad přijal. (Bestajovský, 2008)
V té době byli ale křesťané v oblasti Malé Asie krutě pronásledováni, a také Mikuláš byl mučen a vězněn. Své víry se ale nevzdal. V roce 313 císař Konstantin Veliký povolil ediktem milánským křesťanství a Mikuláš se opět ujal funkce biskupa. Sv. Mikuláš zachránil mnoho nespravedlivě odsouzených... (Šottnerová , 2009) Vondruška (2005, s. 78) uvádí: Svatý Mikuláš se záhy stal jedním z nejuctívanějších světců východní církve. „V 11. století se začal jako kult šířit v západoevropských zemích, především zásluhou mořeplavců, kteří ho přijali za patrona námořníků. Záhy uctívali sv. Mikuláše ve Francii, ve 12. století v Německu a ve 13. a 14. století i v českých zemích.“ Sv. Mikuláš byl velmi štědrý. Pomohl například jednomu muţi, který se zadluţil, a hrozilo mu, ţe své tři dcery bude muset prodat do nevěstince. Kdyţ se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do loţnice dívek po tři noci peníze, které stačily na dluhy i věno. (Vondrušková, 2004) Tato legenda zřejmě dala vzniknout tradici dávání dárků v předvečer svátku sv. Mikuláše.
Mikuláš ve světě Svatý Mikuláš má mnoho podob i jmen, např. ve Velké Británii a v Americe Santa Claus, v Holandsku Sinter Klaase, ve Finsku jako velký Ukko, ve Švédsku Jultomten, v Rusku pak děda Mráz. V dalších zemích nahrazují Mikuláše různá zvířata v Norsku vánoční koza, v Guineji slon, v Nizozemsku mlsný koníček, v Polynésii krab, v Sýrii velbloud a na Madagaskaru vánoční opice. U nás však naštěstí Mikuláš odolal. (Vavřincová, 2002) Sv. Mikuláš v Anglii, v USA, Švédsku i v jiných zemích naděluje dárky dětem o Vánocích. Ve střední Evropě ale ke spojení postavy sv. Mikuláše s Vánocemi nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vţdy v předvečer svátku sv. Mikuláše.
Mikulášské obchůzky Veselé mikulášské maškary obcházely domy jiţ ve středověku, v českých zemích existují nejstarší zápisky ze 14. století.
(Vondruška, 2005) Mikulášské
obchůzky se ale těm dnešním nepodobaly. V průvodu bývalo vidět dva, někdy aţ čtyři Mikuláše, které doprovázeli andělé, čerti, ale také husaři, dragouni, hajduci, laufři, myslivci s puškami, Turci s turbany a šavlemi, jezdci na koni, kominík, ras, sedlák se selkou, ţid či smrtka. (Bestajovský, 2008) Původní oslava svátku svatého Mikuláše měla podobu rozpustilého průvodu masek, které se v mnohém podobaly maskám masopustním. (Šottnerová , 2009) Průvod i s muzikou chodíval většinou dům od domu. První do stavení vcházela muzika, za ní husaři a dragouni, ostatní postavy, pak andělé a nakonec Mikuláš. Andělé sebou, kromě pamlsků pro děti, nosívali také pokladničku, do které pak hospodář vhodil pár krejcarů, někdy i zlatku. Mikuláš pak podle zásluh obdaroval děti a hospodáři uloţil, ţe se má o ně dobře starat. A pak nastal rej masek a veselí, všichni se radovali a tančili. (Bestajovský, 2008) Na střední Moravě chodívala v předvečer svátku sv. Mikuláše po domech bíle oblečená ţena s pomoučeným obličejem, které se říkalo „Boţí matka.“ Na Podluţí chodila zase aţ večer po svátku sv. Mikuláše a měla na hlavě biskupskou čepici a říkalo se jí „Matička.“ (Vondrušková, 2004) V jiných oblastech Moravy chodívala s Mikulášem i ţenská postava, které se říkalo Mikuláška nebo Mikulenka. Jejím úkolem bylo dětem připomínat poslušnost a v případě nutnosti je ztrestat proutkem. Časem se však všechny masky zredukovaly na postavy Mikuláše, Anděla a Čerta. Mikuláš býval vţdy jen jeden, mohlo však být několik andělů a především čertů. (Šottnerová, 2005)
Mikuláš, anděl a čert Postavu Mikuláše většinou ztvárňoval vysoký muţ s dlouhým bílým vousem, který mu dodával na váţnosti a moudrosti. Býval oděný do dlouhé bílé košile a dlouhého červenobílého pláště zlatem vyšívaného nebo do ornátu (kněţského oděvu).
Hlavu měl pokrytou vysokou biskupskou čepicí - mitrou červené nebo bílé barvy se zlatým kříţem vpředu. V ruce pak drţel zlatou berlu - biskupskou hůl se zatočeným koncem. Na zádech míval někdy nůši, ve které nosil dárky pro děti. Vţdy vystupoval důstojně a dobrácky. Anděl býval oděný do bílých šatů, či jiného oděvu, ale vţdy bílé barvy. Hlavu mu zdobila čelenka s hvězdou a na zádech nesměla chybět křídla. V ruce nesl košíček se sladkostmi pro děti. Postava čerta bývala oděna do huňatého koţichu, mívala rohy na hlavě, načerněnou tvář, velký červený vypláznutý jazyk a dlouhý ocas. Nosíval sebou silný řetěz, trojzubé vidle a především pytel na nehodné děti. Vţdy působil strašidelně. (Šottnerová, 2005)
Mikulášská nadílka Mikulášská nadílka patří dodnes k nejrozšířenějším lidovým tradicím. Vţdy večer 5. prosince (tj. v předvečer svátku sv. Mikuláše) můţeme vidět skupinky sloţené z Mikuláše, anděla a čertů, jak obchází jednotlivé domy. Smyslem těchto obchůzek je udělat radost dětem, obdarovat je a na ty „zlobivější“ působit výchovně. Samozřejmě jen po tu dobu, co věří na Mikuláše. (Šottnerová, 2005) Malé děti musely odříkat modlitbičku, i kdyţ se často třásly strachem z čerta, který strašil, ţe si je odnese. Za modlitbu pak děti dostaly odměnu, většinou ovoce a ořechy. Děti, které zlobily, dostaly většinou brambory a uhlí. Modlitbu musely říkat i velké děti a mládeţ, jinak by je čert „vyplatil“ nebo dokonce naházel do vody. To dokazuje veselí a rozpustilost u těchto lidových zvyků. (Vondrušková, 2004)
Mikuláš v současnosti V dnešní době uţ je tomu jinak. Děti uţ Mikulášovi neodříkávají modlitby, ale recitují básničky nebo zpívají písničky. Mikuláš je pak chválí nebo nabádá k poslušnosti po dohodě s rodiči. Někdy si rodiče Mikuláše s druţinou přímo objednají, aby jejich děti navštívil. Balíčky se sladkostmi uţ mají pro Mikuláše připravené, ten je pak dětem
předá. V současné době děti spíše neţ ovoce dostávají sladkosti a hračky. Velký výběr hotových balíčků nabízí také dnešní obchody. Snad ještě některé děti dávají ošatku nebo misku za okno s přáním, aby je v noci navštívil Mikuláš a něco dobrého jim přinesl. (Vondrušková, 2004) Staré tradice jsou obohacovány o nové zvyky - jsou to různé Mikulášské besídky v mateřských i základních školách, v mateřských centrech a dalších zařízeních věnujících se dětem. Dále jsou to různé veřejné Mikulášské akce, např. pořádané městem, kde bývá součástí také soutěţ o nejhezčího Mikuláše, anděla nebo nejstrašidelnějšího čerta. Děti si mohou, s trochou odvahy, s Mikulášem a jeho druţinou také zazpívat nebo zatancovat. Pro dospělé jsou zase pořádány Mikulášské taneční zábavy. (Šottnerová, 2009) V současnosti uţ mnohé děti ani netuší, jaký smysl měla dříve mikulášská obchůzka a nadílka. Na venkově jsou lidové zvyky přece jen více známé a dodrţované. Oproti tomu pak ve městech někdy obchází Mikuláš, anděl a čerti domy, kde nemusí být zrovna zváni a snaţí se získat peníze nebo se jen pobavit strašením dětí. Někdy mohou být i posilněni alkoholem a k ostatním se chovat agresivně. To se ovšem stávalo zřejmě i dříve, neboť se dochovalo několik kritik mikulášských obchůzek uţ z 18. století, kde bylo aktérům vyčítáno strašení malých dětí, nemístné chování nebo zneuctívání biskupa Mikuláše. (Vondrušková, 2004) Vondruška zase uvádí: „Autor České mše vánoční Jakub J. Ryba tvrdil v naučení mládeţi z roku 1804, ţe „chození Mikulášů přemnoho mrzáků nadělalo“ a horlí proti němu jako zaostalé pověře. Přesto přečkali Mikuláši s anděly a čerty aţ do dnešních dnů.“ (Vondruška, 2005, s. 79) Nepřiměřené strašení dětem můţe způsobit různé, někdy i dlouhodobé, psychické potíţe. Proto je vhodné dát i těm „zlobivcům“ mezi uhlí nějaký malý dáreček a motivovat je tím k lepšímu chování. (Šottnerová, 2005)
Mikulášské trhy Svátek Mikuláše byl posledním dnem v kalendářním roce, vhodným pro konání výročních trhů. Mikulášské trhy byly slavné a konaly se téměř v kaţdém městě. „Nesly se v duchu blíţících se Vánoc, a tak tu bylo moţno kromě běţného tovaru nakoupit
i exotické dováţené zboţí. Drahé koření, pepř, nové koření a hřebíček, badyán, muškátový ořech, kardámon a černé lesklé lusky vanilky, zázvor, šafrán a také jiţní ovoce...“ (Skopová, 2007, s. 113) Nechyběly likéry, kořalky, víno a punč, sušené ovoce, ořechy, mandle a koření. (Vondrušková, 2004) Typické právě pro tyto trhy byly figurky Mikuláše, andělů a čertů, betlémské figurky, široký sortiment pečiva, perníků a jiných sladkostí. Ve větších městech se teprve aţ od poloviny 19. století začaly objevovat pomeranče, mandarinky, citrony, fíky, granátová jablka a exotické druhy ořechů. (Vondrušková, 2004) Dále pak Vondrušková (2004, s. 294) udává, ţe „skoro na všech trzích byl k dostání cukrkandl, turecký med, sladké dřevo z lékořice zvané pendrek, marcipán, figurky z mandlového těsta a podobné dobroty, po nichţ touţily všechny děti.“ „Mikulášské pečivo z marcipánového těsta zpodobňovalo Mikuláše, čerta, mimino a jiné postavy, zvířátka - kuře, ptáčka, kohouta, jelena, ještěrku, hada i rozmanité propletence a věnečky. Objevuje se i marcipánová abeceda; dochovala se forma z roku 1652, v níţ se tvarovala písmena G a S.“ (Vondruška, 2005, s. 79) „Přímo na ulicích nabízeli prodavači oblíbené teplé jedlé kaštany, které opékali na malých pojízdných kamínkách.“ (Vondrušková, 2004, s. 294) „Prodávaly se tu bílé postavičky barborek ze škrobené vaty, mikulášské metličky a figurky do domácích jesliček z nejrůznějších materiálů. Nejdraţší byly vyřezávané ze dřeva a polychromované, levnější lisované z papírové maše, později i všem dostupné tištěné papírové archy plné postaviček „daráčků“ k vystřihování a podlepování. Zajímavé byly figurky z chlebového těsta.“ (Skopová, 2007, s. 113) Nebylo to přímo těsto jako na chleba, ale míchalo se ze ţitné mouky, jemných dřevěných pilin a klihové vody. Tato směs se pak vtláčela do hliněných forem. Pak se figurka vyklepla, usušila a nakonec pomalovala klihovými barvami. (Skopová, 2007) Děti se na trzích nejvíce těšily na hračky. Většinou se prodávaly zvířátka z nepálené, jen sušené hlíny, jednoduše tvarovaná, zdobená malbou, kůţičkami nebo kousky látky, slámou, barevným papírem a pozlátkem. Takto zdobené figurky bývaly vyřezávané i ze dřeva. (Vondrušková, 2004) „Koncem 19. století se na klatovském trhu prodávaly figurky brusiče, dudáka, lovce, kominíka, pastýře, panenky, ponocného, sedláka s vánočkou, Ţida, a pochopitelně i Mikuláše.“ (Vondruška, 2005, s. 79)
Vondrušková (2004) k tomu dodává, ţe výrobou takových hraček prosluly Klatovy. Malé figurky nebo zvířátka byly skoro na všech trzích. Mikulášské trhy patřily v předvánočním období k velmi navštěvovaným zákazníky z města i okolních vesnic. „Vesničané z úsporných důvodů omezovali nákupy na nezbytnou míru a většinu drobností z těsta, ovoce, kříţal a krušpánku dělávaly maminky svým dětem samy.“ (Skopová, 2007, s. 114) Byly to např. figurky ze sušeného ovoce - čert a kominík ze sušených švestek, fíková panenka nebo ozdoby z jablek třesolka, svět (jeţek, král), zahrádka. Ozdobený koláč pro děti se zase nazýval vrkoč. (Vondrušková, 2004) Dalším velmi oblíbeným sortimentem bylo mikulášské pečivo z různých druhů těsta. Nejčastěji se zhotovovaly postavičky Mikuláše a čerta, ale také různá zvířátka, figurky, pletence nebo točenice a další pečené dobroty. Ty si děti odnášely z trhů domů nebo je dostávaly od Mikuláše. Často tyto postavičky bývaly z perníku.
Perník „Sladký reţný chléb zadělávaný medem a vonící spoustou koření včetně pepře byl oblíbený uţ ve starém Egyptě.“ Ve 14. století k nám z Norimberka přišli první zkušení perníkáři - caletníci. V té tobě se perníkům říkalo caletky. Jedna ulička v Praze, kde se perník začal péct, dostala jméno Caletná (dnes Celetná). (Skopová, 2007, s. 116) Perník ale býval jiný neţ dnes - „byl tuhý, lesklý, s reliéfním povrchem, zvaný tištěný.“ (Skopová, 2007, s. 116) Vondrušková (2004) dodává, ţe perníky byly z jiného těsta a před upečením se vtlačovaly do dřevěných forem s nejrůznějšími vyřezávanými obrázky. Základem bylo medové těsto ochucené pepřem - tak vznikl staročeský název perník. Skopová (2007) upřesňuje, ţe to bylo zkomolením původního názvu peprník. Pekaři si své recepty dobře střeţili. Základem těsta byl med, ţitná nebo pšeničná mouka a směs koření - „pouţívalo se dováţené i domácí. Nejvíce se uplatnil pepř, nové koření, skořice, hřebíček, muškátový oříšek i květ, kardamon, badyán a vanilka. Z domácích pak anýz, fenykl a koriandr. K tomu se přidávaly ořechy, mandle, později i pomerančová kůra. Těsto bylo tuhé, ale muselo se dobře zpracovat a hlavně odleţet. To trvalo půl roku a často i déle. Po takové době bylo leckdy tak ztuhlé, ţe bylo nutné potřebné mnoţství odseknout sekerou.“ (Vondrušková, 2004, s. 300)
Těsto se muselo dobře propracovat. Vybrala se forma vyřezaná z tvrdého ovocného dřeva a vysypala se hrachovou moukou. (Kromě Mikuláše a čerta to byly formy s postavou dámy nebo kavalíra, husara na koni, miminka, ptáčků nebo srdce.) Těsto se pečlivě vtlačilo do formy, aby se reliéf dobře obtiskl. Poté se těsto z formy vykleplo a upeklo. (Vondrušková, 2004) Aby se povrch perníků krásně leskl, potíral se rozvařeným ovocným klihem. (Skopová, 2007) Perníky krásně voněly, měly hnědou barvu, ale více se nezdobily. Aţ mnohem později se začaly zdobit cukrovou polevou. (Vondrušková, 2004) Perníkáři patřili k významným řemeslníkům. Své výrobky si prodávali sami na trzích a poutích. Zakládali cechy a měli různé obchodní výsady. „Poslední období velké prosperity zaţili v první polovině 19. století, pak uţ se jen bránili konkurenci velkých cukrářských podniků,...“ Od konce 19. století se „perníky jiţ pouze vykrajovaly plechovými formičkami a zdobily barvotiskovými obrázky. I na nich býval Mikuláš s čertem.“ (Vondrušková, 2004, s. 301) Sníţený zájem o medové perníky vyplýval také ze zvýšené výroby cukru, který vytlačil tradiční sladidlo - med. Z cukru se pak vyráběly jiné pamlsky neţ perník. Současné perníky mají se starými perníky společné jen jméno. Jsou připravovány podle různých receptů. Někdy jsou zdobené tištěnými obrázky, jindy bílými nebo barevnými cukrovými polevami, s obrázky nebo nápisy. Výrobci se přizpůsobují současné době, a tak kromě tradičních srdcí a miminek můţeme vidět perníky ve tvaru automobilu, mobilního telefonu nebo populárních postaviček z večerníčků a dětských televizních seriálů. Jen velmi vzácně můţeme na trzích vidět tradiční perníčky vytlačované do dřevěných forem. (Vondrušková, 2004) Vizovické pečivo bylo dalším velmi oblíbeným zboţím známým z mikulášských trhů. Vondrušková (2004) udává, ţe vzniklo v polovině 19. století v rodině pekařů Lutovských ve Vizovicích. Původně bylo z kynutého těsta, proto si s ním mohly děti pohrát a pak ho sníst. Teprve časem se začaly drobné figurky péct z jednoduché směsi mouky a vody, takţe sice dlouho vydrţely, ale uţ nebyly jedlé. Slouţily a slouţí výhradně jako hračky a dekorace. Vizovické pečivo dnes patří k nejčastějším typům lidového pečiva.
Svatý Ambrož (7. prosinec) Sv. Ambroţ je patronem včelařů. Jeho hlavními atributy jsou metla a úl. Jako malého ho prý napadl roj včel, který mu ale nijak neublíţil. (Bestajovský, 2008)
Legenda Svatý Ambroţ se narodil roku 339 v německém Trevíru, v Římě vystudoval práva a stal se soudcem v Miláně. Třebaţe nebyl pokřtěn, byl pro svou dobrosrdečnost zvolen milánským biskupem. (Bestajovský, 2008) Křest přijal 7. prosince 374. (Vondruška, 2005) Byl horlivým kazatelem a reformátorem. Ovlivnil církevní liturgii a zpěv, byl tvůrcem jednohlasých zpěvů (tzv. ambroziánksý chorál) a napsal i mnoho naučných děl. Zemřel 4. dubna roku 397. (Ladýřová , 2005)
Zvyky a pověry „V místech, kde byl kostel zasvěcený sv. Ambroţovi, bývalo dříve zvykem v den svátku tohoto světce honění dětí Ambroţem kolem kostela. Přestrojený Ambroţ měl na hlavě černou, do špičky stočenou čapku se závojem přes obličej, na sobě dlouhou košili, v levé ruce uzlíček s cukrovinkami a v pravé koště polepené bílým papírem.“ (Bestajovský, 2008, s. 204) Vondruška (2005) k tomu dodává, ţe se za soumraku objevoval u kostela, kde na něj uţ čekaly děti. Začaly na Ambroţe pokřikovat a on je zase honil a hrozil výpraskem. Přitom občas z uzlíčku utrousil nějaké pamlsky, které se děti snaţily opatrně sesbírat, ale přitom musely dávat pozor na Ambroţovo koště. Tento prastarý zvyk nepřeţil ani do 19. století.
Svatá Lucie (13. prosinec) Svatá Lucie je patronkou mnoha řemesel. V Čechách ji nejvíce uctívají švadleny, krejčí a kočí, ale jsou to i tkalci, sedláci, skláři, písaři a notáři nebo také vrátní a noţíři. (Vondrušková, 2005)
Legenda Svatá Lucie se narodila na Sicílii v Syrakusách do rodiny bohatých křesťanů kolem roku 286. (Vavřincová, 2002) „ Od dětství byla velmi zboţná, nechtěla patřit ţádnému muţi, jen Bohu...“, uvádí Šottnerová (2005, s. 84) a dodává, ţe rodiče ji chtěli provdat za člověka bez víry. Vondruška (2005, s. 80) ve své knize píše, ţe Lucie sňatek odmítla a po matce ţádala věno, aby ho mohla rozdat chudým. „Kdyţ se Luciin nápadník dozvěděl, ţe rozdala všechen majetek, obţaloval ji u soudu jako křesťanku. Soudce jí přikázal obětovat pohanským bohům, ale dívka odmítla. Proto nařídil odvléci ji do nevěstince, ale sv. Lucie stála jako přirostlá k zemi a nebylo v silách biřiců pohnout s ní. Kat, který byl přítomen, se rozezlil a vrazil sv. Lucii dýku do hrdla (stalo se roku 304).“ Vondrušková (2004, s. 307) uvádí, ţe Lucie měla být do nevěstince dopravena „na voze taţeném volským spřeţením.“ Přesto, ţe na voze seděla útlá dívka, nepodařilo se biřicům s vozem pohnout. Lucie se své víry nevzdala, i kdyţ ji mučili pálili ji, polévali vroucím olejem, do uší lili roztavené olovo nebo trhali zuby. „Kdyţ umírala, předpověděla prý brzký konec pronásledování křesťanů. Ukázalo se, ţe měla pravdu. Roku 313 povolil křesťanství římský císař Konstantin.“ Lucie zahynula 13. prosinec roku 304, a od té doby si křesťané v tento den připomínají její památku. (Vavřincová, 2002) Svatá
Lucie
bývá
zobrazována
s dýkou
v hrdle,
a
jak
drţí
misku
s lidskýma očima. „Legenda k tomu říká, ţe to jsou její vlastní oči, do kterých se zamiloval její ţenich. Sama si je vyloupla a poslala je na míse svému pohanskému nápadníkovi.“ (Šottnerová, 2009, s. 119) Díky této pověsti je sv. Lucie ochránkyní zraku a pomocnicí proti očním nemocem.
Zvyky a pověry Lidé dříve věřili, ţe v den sv. Lucie se scházejí čarodějnice s úmyslem škodit dobrým křesťanům. Český lid sv. Lucii povaţoval za mocnou ochránkyni před jejich kouzly a čarami. Lidé kromě modlitby k ochraně pouţívali i jiné zaručené prostředky přetrvávající z pohanských dob. (Vavřincová, 2002) Ve Slezsku odkládali kaţdý den od sv. Lucie aţ do Vánoc stranou jedno poleno,
neboť věřili, ţe oheň rozdělaný z tohoto dřeva je bude chránit po celý další rok před čarodějnickými rejdy. (Vondrušková, 2005) Ze stejného důvodu dělali nad vraty chléva svěcenou vodou tři kříţky. (Vondruška, 2005) Vavřicová (2002) zase uvádí, ţe proti kejklím a čarám se nad vchodem do světnice nebo nad vraty chléva malovaly tři kříţky svěcenou křídou. Vondruška (2005) popisuje, jak lidé na severovýchodní Moravě věřili, ţe se na Radhošti shromaţďují čarodějnice, aby konaly své rejdy. A proto pověrčivé hospodyně dávaly kaţdý den (od sv. Lucie do Boţího hodu vánočního) dobytku kousek zaříkaného těsta smíchaného se zvláštním kořením, aby jej ochránily. Vavřincová (2002) uvádí, ţe hospodář, který si v den svátku sv. Lucie vyrobil stoličku z desky s pěkným sukem, mohl o Boţím hodu při ranní mši v kostele snadno poznat, která ze sousedek je čarodějnice škodící slovem i činem zvířatům a lidem. Stačilo se schovat se stoličkou za hlavní oltář, při mši vyrazit suk a otvorem si důkladně prohlédnout „mladice i babice“. Čarodějnice se hned ukázaly v pravé podobě a mohly být s hanbou z kostela vykázány. S většinou křesťanských svátků během adventu se pojí lidové obchůzky. Stejně tomu bylo i v předvečer svátku sv. Lucie. „Tento zvyk byl rozšířen v mnoha evropských zemích, u nás se místy udrţel aţ do 20. století. V kaţdém kraji vypadaly ´Lucky´ nebo také ´Lucy´ trochu jinak.“ (Vondrušková, 2004, s. 308) Vavřincová (2002) popisuje oděv ´Lucek´ - přes bílou dlouhou košili si oblékaly bílou sukni se širokou pentlí, nosily bílé šaty a na hlavě mohly mít čepec, věneček nebo plechový kastrůlek na mléko nebo mitru z černého papíru. Bartoš (2006) uvádí, ţe na Slovácku chodívala strašidelná ´Lucka´. Byla bíle oděna a na tváři škrabošku s velikými zuby vykrojenými z řepy, na hlavě hrotek, přes něj plachtu. V košíku nosí vařechy, kterými tluče po prstech špatné přadleny. Na jiných místech zase chodívala zabalená do hrachoviny a s rozcuchanými vlasy. Na obličeji mohla mít třeba i masku s čapím zobákem nebo koňskou hlavou. Nejčastěji bývaly ´Lucky´ oděny do bílých plachet od hlavy aţ po paty. V jiţních Čechách měly na obličeji strašidelnou masku s velkým klapajícím zobákem. Jinde měly místo masky zamoučený obličej. Během návštěvy domu vţdy mlčely a všechno předváděly jen pantomimou. (Šottnerová, 2005)
V některých oblastech chodívalo na obchůzky více ´Lucek´. Dětem, které se hezky modlily, dávaly pamlsky, v opačném případě hrozily metlou. (Bestajovský, 2008) Nejstarší dochovanou tištěnou zprávou o obchůzkách Lucek je z roku 1804 vyprávění Jana Jakuba Ryby o trestání „dětí hltavých“. „Některé Lucky skutečně nosily velké noţe a strašily děti, které se během adventu nepostily, ţe jim rozpářou bříška.“ (Vondrušková, 2004, s. 310) Večerková (2003, s. 11) k tomu píše „Lucky vystrašily děti, kdyţ máchaly srpem, píchaly koncem vařečky, kmitaly nůţkami, a matky proto hrozily zlobivým dětem: počkej, přijde luca, šak ti napucá!“ Svátek sv. Lucie byl dnem především pro ţeny a dívky. Snad kvůli odpočinku nesměly tento den příst ani drát peří. „Věřilo se, ţe té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst.“ (Bestajovský, 2008, s. 205) Vondruška (2005) upřesňuje, ţe tomu věřili lidé hlavně na Podluţí. Přísný zákaz předení na svátek sv. Lucie totiţ platil především na Moravě. Na Valašsku vynášely přadleny toho dne dokonce kolovraty ze světnice na půdu. Bestajovský (2008) k tomu dodává: „Těm, které přistihly při draní, rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly, rozmotaly napředené nitě.“ Vánoce se blíţily, a proto ´Lucky´ chodily kontrolovat i jiné věci, např. jak má hospodyně uklizeno. V ruce měly peroutky z husích brků, metlu nebo štětku, aby mohly ometat všechny kouty, vymetat prach i všechno zlé! (Šottnerová, 2009) Vondrušková (2004, s. 310) k tomu dodává: „samy napodobovaly různé práce. Ometaly a bílily stěny, drhly podlahu, rozdělávaly oheň. Proto s sebou někdy nosily kromě metel, prutů a noţů i pracovní nářadí jako přeslici, srp, kosu, kartáč, štětku apod.“ Jméno Lucie znamená ´plná světla´. Stará pranostika praví: „Svatá Lucie, noci upije.“ Vavřincová (2002) upřesňuje, ţe zimní den se začíná prodluţovat aţ zimní rovnodenností. Rozpor se dá vysvětlit vývojem kalendáře. Během několika staletí vznikla mezi starším juliánským a skutečným slunečním kalendářem časová nesrovnalost. Tu měl vyrovnat nový gregoriánský kalendář. Je tedy moţné, ţe ve středověku připadl svátek sv. Lucie na zimní slunovrat. Od zavedení gregoriánského kalendáře v 16. století se pranostika rozrostla o dovětek: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ V rodné vlasti sv. Lucie, v Itálii, jsou uţ od středověku pořádány lidové slavnosti se světelným průvodem. Ve Švédsku vystupuje sv. Lucie jako „nevěsta
Lucie“. Je oblečena do bílých šatů. Má rozpuštěné vlasy a na hlavě velký věnec s hořícími svícemi. Tento svátek světel je ve Švédsku písemně doloţen od roku 1780. Symbolizoval konec dlouhých temných nocí a ozařoval cestu malému Jeţíškovi, který měl za jedenáct dní přijít v Betlémě na svět. (Vavřincová, 2002)
