MASARYKOVA UNIVERZITA. Ústavní a ochranná výchova v regionu Ostrava

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Ústavní a ochranná výchova v regionu Ostrava Bakalářská práce

Brno 2008

Vypracovala:

Vedoucí bakalářské práce:

Nováková Alena

PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Opavě dne 16.1.2008

Nováková Alena

1

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Věře Vojtové, Ph.D. za velmi cenné rady, které mi poskytla během zpracovávání této bakalářské práce.

2

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................................................... 4 1.

2

3.

HISTORIE A SOUČASNOST INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE ....................................................... 5 1.1

HISTORICKÝ VÝVOJ ............................................................................................................ 5

1.2

NÁHRADNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE V SOUČASNOSTI ............................................... 6

1.3

CHARAKTER ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY ......................................................... 7

1.4

VAZBY A VĚZNICE ............................................................................................................... 8

EDUKACE V PODMÍNKÁCH ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY ................................ 11 2.1

CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY ......................................................................... 11

2.2

DIAGNOSTIKA A INTERVENCE V PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÝCH ZAŘÍZENÍCH .. 12

2.3

DIAGNOSTIKA V PODMÍNKÁCH INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE ....................................... 14

2.4

CHARAKTERISTIKA ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON USTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY 16

OSTRAVA ...................................................................................................................................... 19 3.1

INTERVENCE V OSTRAVĚ ................................................................................................ 19

3.2

INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE V OSTRAVĚ ........................................................................... 20

3.3

DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV .................................................................................................... 21

3.4

VÝCHOVNÝ ÚSTAV ............................................................................................................ 29

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 37 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 38 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 39 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 43

3

ÚVOD Tato práce pojednává o možnostech ústavní péče. Ta může probíhat v různých institucích, které spadají pod ministerstvo zdravotnictví (kojenecký ústav, dětský domov pro děti do tří let), či pod ministerstvo školství (dětský domov, výchovný ústav). Děti, které se narodí do rodiny, kde není zajištěna jejich řádná výchova, jsou umísťovány do výše zmíněných zařízení, odpovídajících jejich věku. Mohou však být svěřeny do péče jiných osob. Hovoříme o náhradní rodinné péči, kterou upravuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejčastěji se jedná se o osvojení (adopci) a pěstounskou péči. V první kapitole své bakalářské práce

se zabývám historií a současností

institucionální péče. Vysvětluji zde pojmy ústavní a ochranná výchova a také objasňuji jejich funkci i formy uskutečnění institucionální péče. Ve druhé kapitole vymezuji, komu je institucionální péče určena, a také nahlížím na možnosti edukace těchto jedinců a intervenci. Ve třetí kapitole se věnuji Ostravskému regionu, a na činnost zařízení pro ústavní a ochrannou výchovu nahlížím z praktické stránky, což doplňuji o příklady z praxe. Na téma této bakalářské práce pohlížím z etopedického hlediska, proto se budu zabývat institucionální péčí hlavně z důvodu poruch chování. Cílem mé práce je zjistit, jak se dítě či mladistvý do jednotlivých zařízení dostává, a na jakém principu jednotlivá zařízení pro ústavní a ochrannou výchovu pracují.

4

1. HISTORIE A SOUČASNOST INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE 1.1 Historický vývoj Ústavní výchova v České republice představuje jednu z forem náhradní rodinné péče. Za první známý ústav v Čechách pokládám útulek pro chudé a mladistvé na Vyšehradě, který byl zřízen roku 1786, dále pak pražský sirotčinec pro chlapce od 8 do 12 let, založen roku 1804 (Švancar, 1988). Důležité je zmínit i právní normy, které upravovaly trestání dětí a mladistvých. Už Marie Terezie žádala o mírnější tresty pro mladistvé, a roku 1852 vznikl trestní zákon, který určoval domácí potrestání mladých do 20 let. Monatová (1998, s. 71) k historii uvádí, že „počátkem 19. století se začal projevovat zvýšený zájem řešit péči o narušené děti a mladistvé“. V druhé polovině 19. století se začaly zřizovat ochranovny a polepšovny, které byly určeny pro morálně narušenou mládež. Ochranovny sloužily jako sociálně výchovná instituce, kdežto polepšovny byly určeny pro děti, které měly závažnější poruchy chování. U nás byla zřízena roku 1883 polepšovna spolkem „Jednotou pro blaho propuštěných káranců“ v Praze v Libni, dříve ústav pro děti osiřelé, opuštěné a mravně narušené. Zde praktikovali diagnostikování a vyšetřování mladistvých. Ti byli i po propuštění dále sledováni. O rok později byla založena vychovatelna na Vinohradech a v Říčanech pro děti od 6 do 10 let jako venkovský výchovný ústav. Další vychovatelna byla zřízena toku 1889 v Novém Jičíně a roku 1890 i v Brně (Popelář, 1958). Ústavní výchova v českých zemích se nařizovala podle rakouského občanského zákona z roku 1877 a 1885. Soud podle tohoto zákona mohl jen doporučit umístění dítěte nebo mladistvého do donucovací pracovny (založeny po r. 1885) nebo do polepšovny, o přijetí však rozhodovala příslušná komise zemského úřadu nebo ředitelství příslušného spolku, v jehož správě ústav byl. Jak uvádí Švancar (1988), pobyt chovanců v polepšovacích ústavech trval tak dlouho, dokud to vyžadoval jeho účel, nejdéle však do dvacátého, v případě potřeby až do jednadvacátého roku věku. Podle trestní novely z roku 1908 byly děti do dvanácti let z trestní odpovědnosti vyloučeny. Polepšovny byly zprvu koedukované. Jedna z prvních vznikla v Opatovicích, následně pak v Králikách a v Kosmlatech. Tyto ústavy byly určeny pro děti od 14-18

5

let. Polepšovny však pečovaly i o mladší děti, které se dopustily činů, jež by v dospělosti byly trestány trestem odnětí svobody. Na konci první poloviny 20. století byly polepšovny přejmenovány na vychovatelny, a byly určeny pouze pro mladistvé, kteří byli odsouzeni k trestu odnětí svobody po dobu 6 měsíců. V poválečné době vznikaly dětské domovy se zvýšenou výchovnou péčí (9-15 let) a domovy mládeže pro převýchovu (15-18 let). Roku 1989 vznikla první Úmluva o právech dítěte. Předpisy upravující výkon ústavní výchovy byly jen obecné, málo zavazující – ve složení svěřenců i v režimech existovaly velké rozdíly, lišily se v organizaci režimu, i ve velikosti skupin, s nimiž se najednou pracovalo. Některé ústavy byly represivnější, jinde byl kladen větší důraz na vzdělání. Do roku 1991 byla ústavní péče jedinou možnou formou etopedické práce s dětmi, kterým byla nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova. Následně vznikla možnost náhradní rodinné péče jako alternativní forma ústavní péče. Přesto však zůstává ústavní péče jako základ převýchovného procesu.

1.2 Náhradní institucionální péče v současnosti Ústavní a ochranná výchova Řídí se zákonem č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Mezi speciální školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy patří •

diagnostické ústavy,

•

dětské domovy,

•

dětské domovy se školou,

•

výchovné ústavy.

Uvedená zařízení jsou zpravidla určena pro děti ve věku od 3 do 18 let, případně pro zletilé do 19 let (popř. zletilému, nezaopatřenému, studujícímu do 26 let), kterým musí zajistit náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Rovněž je dětem poskytováno plné přímé zaopatření. O zařízení, kde bude ÚV nebo OV vykonávána rozhoduje příslušný diagnostický ústav, ve kterém probíhá komplexní diagnostika dítěte.

6

1.3 Charakter ústavní a ochranné výchovy Ústavní výchova (ÚV) Z psychologického hlediska je ústavní výchova vhodná pouze k jako přechodné řešení po odebrání dítěte z rodiny, než je pro něj nalezena jiná vhodná rodina (adopce, pěstounství). Nebo než se dítě může vrátit zpět do původní rodiny. Soud proto musí před jejím nařízením vždy zjistit, jestli výchovu dítěte nemůže zabezpečit náhradní rodinnou péčí, která má vždy přednost před výchovou ústavní. „Ústavní výchova je opatření, které nařizuje příslušný soud podle zákona o rodině v občansko-právním řízení dětem od 3 do 18 let věku v případech, kdy jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo když rodiče z vážných důvodů nemohou výchovu

dítěte

zabezpečit.

Nařizuje

se

tedy

z důvodů

sociálních

i

výchovných.“(Procházková in Vítková, 2004, s. 378) Návrhy a podněty k nařízení ústavní výchovy dávají soudům kurátoři mládeže na sociálních odborech, a to pro přestupky, trestnou činnost, začínající závislost na drogách, alkoholu, hracích automatech, útěky z domova a neúčinnost dosavadních výchovných opatření, kumulaci více důvodů, nerespektování rodičů, sexuální promiskuita a členství v závadové partě. Vedle návrhu o nařízení ústavní výchovy mohou obce, okresní úřady dle zákona o rodině nezletilého: a) napomenout jeho rodiče b) stanovit nad ním dohled c) uložit omezující opatření Tato opatření se využívají málo a často se sahá rovnou k navržení ústavní výchovy. Ústavní výchova nemá trestný, nýbrž preventivní charakter. Výkon ÚV u dětí do tří let věku zabezpečují zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let). Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu, pokud pominuly důvody pro její nařízení, nebo pokud dítě dosáhlo zletilosti. Ochranná výchova (OV) Ochranná výchova je opatření, které ukládá příslušný soud v občansko-právní řízení, spáchá-li dítě mezi 12.-15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona

7

uložit výjimečný trest, nebo v trestním řízení mladistvému mezi 15.-18. rokem tehdy, jestliže ochranná výchova podle rozhodnutí soudu splní svůj účel lépe než uložení trestu odnětí svobody. Ochranná výchova také nemá trestný charakter, není zaznamenána do trestního rejstříku jedince. Jedná se o druh ochranného opatření, které má zajistit prevenci, izolaci a resocializaci dítěte, které se dopustilo společensky nebezpečného činu. Soud rozhoduje o ochranné výchově tehdy, pokud o výchovu dítěte či mladistvého není dostatečně postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v rodině v níž žije. Ochranná výchova je také ukládána, jestliže dosavadní výchova byla zanedbána, nebo prostředí, v němž žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy. Musí být taktéž splněna podmínka, že uložení ústavní výchovy by bylo v daném případě nedostačující. Ochranná výchova se realizuje u dětí od 15 let ve výchovných ústavech resortu školství, u dětí do 15 let v dětském domově se školou (Procházková in Vítková, 2004).

1.4 . Vazby a věznice Své místo zde má i zmínění o vazbách a věznicích pro mladistvé, jelikož bývají v mnohých případech v těsné návaznosti na institucionální péči. Klienti výchovných ústavů se často dostávají do vazeb a věznic pro mladistvé. Je to dáno tím, že při útěcích z tohoto zařízení páchají kriminální činnost. Také klient, který má uloženou ochrannou výchovu, se útěkem z výchovného ústavu dopouští trestného činu. Vazby a věznice pro mladistvé Vězení je institucí s vysoce centralizovaným řízením. Vězení je chápáno nejen jako trest, ale také jako zastrašování pachatelů od dalších kriminálních činností. Vězení je taktéž místem, kde může docházet k výchovnému působení. Vězení má dvě funkce, a to potrestání a izolaci od společnosti. Mladiství s delším výkonem trestu mají možnost přípravy na povolání formou učebního poměru. Vězení pro mladistvé jsou u nás dvě, a to v Opavě a ve Všehrdech. Co se týče vazby pro mladistvé, obviněný má nárok pouze na jednu hodinu vycházky denně, jinak zůstávají v celách, kde přetrvávají ve velmi stísněných prostorech.(Matoušek, 1998) Není neznámou, že vazby a věznice v ČR jsou kapacitně nedostačující.

8

Alternativní tresty Co se týče současnosti, stále více přibývá dětí, mladistvých i mladých dospělých, kteří spáchali trestný čin, nebo je u nich vysoké riziko společenského selhání. Pro tyto jedince již u nás existují pouze diagnostické ústavy a výchovné ústavy. Výchovné ústavy jsou jakousi formou vězení, avšak jak zmiňuje Matoušek (2003), „všichni poskytovatelé ústavní péče chtějí mít co nejlepší, co nejméně problémové svěřence.“ Ty “problémové“ by raději viděli ve vazbě. V současnosti díky neexistenci různých typů zařízení se v ústavech potkávají děti, které se provinily záškoláctvím, spolu s dětmi, které spáchaly i několik trestných činů. Takové zařízení se pro děti stávají předstupněm věznic. Je to dáno také tím, že se v České republice snaží zredukovat počet ústavů na minimum, avšak není dořešena otázka jak dětem efektivně mimo izolaci pomoci. Poslední novely trestního zákona otevírají právní prostor pro humánnější a účinnější postupy. (Matoušek, 1996) Trendem, který k nám přichází ze západu, je zamýšlení se nad alternativními tresty pro jedince, kteří spáchali méně závažný trestný čin. Probace a mediace V roce 2000 vznikl zákon o probační a mediační službě. Probací zákon č. 257/2000 Sb. rozumí „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních a společenských vztahů“. Mediace je „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního vztahu, vykonávanou v souvislosti s trestním řízením“.

Matoušek (1996)uvádí: „Alternativní opatření by nemělo být chápáno jako trest. Mělo by být pokusem o obnovení rovnováhy, jež byla porušena spácháním trestného činu. Napáchané škody by měly být uhrazeny, restituovány. Poškozenému člověku by se mělo dostat i morální satisfakce. Víc pozornosti než trestnému činu by se mělo věnovat osobě poškozeného i osobě pachatele. Alternativy by měly předvídat budoucí

9

vývoj pachatele, měly by být preventivní. Naše trestní právo poskytuje mnoho možností pro alternativní zacházení s pachateli. Soud může upustit od potrestání, pokud pachatel spáchal čin menší závažnosti a svého činu lituje. Za pachatele může převzít záruku nějaké zájmové sdružení občanů. Zákon dává také možnost podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody. Týká se to trestů kratších než dva roky. V této době může soud dokonce uložit přiměřená omezení, která pachatele přimějí vést řádný život. Mladistvý má být brán do vazby tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jiným způsobem.“ Do alternativních trestů dále patří veřejně prospěšné práce, náhrada škody a navrácení, zprostředkování kontaktu mezi pachatelem a obětí, kontakt s komunitou, odebrání koncesí, kurzy a školení, vzdělávací a školicí programy zaměřené na poznávací chování, léčebné programy, dohled a příkaz k pravidelnému dostavení, umístění v probačních ubytovnách a denních centrech, příkazy intenzivního dohledu nebo probace, zákaz vycházení, domácí vazba a elektronický dohled, odložení trestu s dohledem, rodinná ochranná vazba, kontrolovaná svoboda, kombinační příkazy (složené z kombinace dvou a více výše uvedených trestu) a mnoho dalších. (Institut pro kriminologii a sociální prevenci ) LATA LATA je zkratka pro laskavou alternativu trestu pro adolescenty. Jedná se o projekt, který vznikl pod vedením Oldřicha Matouška v Praze v psychoterapeutickém zařízení. LATA funguje na principu vytváření dvojic - dobrovolník a klient. Klienty bývá riziková mládež. V případě méně zvladatelného klienta nastupují dobrovolníci dva. Dobrovolník musí být plnoletý. Projekt LATA jim nabízí i bezplatné pojištění. Dobrovolník nepřijímá žádnou finanční odměnu. Nejspíš i proto se jimi stávají pouze studenti, a to humanitních oborů. LATA samozřejmě nabízí školení, a možnost setkání se s lidmi z praxe (policisté, soudci, kurátoři, advokáti, faráři, politici a mnoho dalších). Jak říká O. Matoušek (1996), „těžší je motivovat klienty. Stává se, že klient nejdřív s účastí souhlasí ( souhlas musí dát písemně), ale v kontaktu s dobrovolníkem pak dává najevo naprostý nezájem.“ Vztah mezi klientem a dobrovolníkem trvá zpravidla šest měsíců. Co dobrovolník vybere jako program jejich schůzky záleží čistě na něm. Většinou se jedná o sportovní a kulturní aktivity. Výsledky této práce nebývají příliš viditelné, avšak myslím si, že byť jen jeden zlepšený život je obrovským přínosem.

10

2 EDUKACE V PODMÍNKÁCH ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY 2.1 Charakteristika cílové skupiny Cílovou skupinou rozumíme klienty, kteří jsou do ústavní péče umísťováni z důvodů výchovných a sociálních. Dítě s poruchou chování Definici poruch chování uvádí ve své publikaci Vitásková (2005, s. 24) podle MKN – WHO 1992: „Porucha chování je z hlediska speciálně pedagogického každá negativní odchylka od normy, která má obraz trvalého a vědomého jednání označeného jako nežádoucí projevy v chování, které mohou vyústit až do stádia delikvence a kriminality. Děti nerespektují některé formy společenského chování, jsou nepřizpůsobiví, impulzivní a snadno unavitelní. Nedodržují školní řád, režim školy a nemohou se vzdělávat ve třídách a velkým počtem žáků a za použití běžných metod.“ Dále je k dispozici definice Sdružení pro Národní a duševní zdraví a speciální vzdělávání (1992), která říká, že porucha emocí a chování je postižení, kdy se chování a emotivní reakce odlišuje od věkových, etnických a kulturních norem. Tato porucha má dlouhodobější trvání a zároveň se vyskytuje nejméně ve dvou prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou. Porucha přetrvává i přes individuální intervenci v rámci vzdělávacího programu. Dítě s poruchou chování má narušeny vztahy k sobě, k rodině a k sociálnímu prostředí ve kterém žije. Díky celkovému charakteru této poruchy mají děti obtíže v uspokojivých sociálních interakcích, tím i k sebeuspokojení. Nejvýraznějšími rysy jsou (Vojtová, 2005) : •

malá stabilita chování – agresivita vůči okolí, sociální izolace, stažení se do sebe

•

negativní ladění ve vztahu k druhým – provokují, nejsou oblíbeni vrstevníky, ve škole zažívají neúspěchy, odmítáni v sociálních vztazích

•

negativní ladění k sobě samým – mají malé sebevědomí, považují se za smolaře, neumí se radovat z drobných úspěchů, krátkodobá motivace.

•

negativní ladění k věcem – neúcta vůči společným věcem, kulturním majetkem pohrdají, ničí jej

11

Porucha chování má velký dopad do vzdělávání, kdy se míra postižení odráží při získávání odpovídajícího vzdělání. Nedostatečné vzdělání ovlivňuje kvalitu života i v dospělosti a tím jej vede k sociálnímu vyčleňování. Důležité je jedince motivovat, umožnit jim celoživotní vzdělávání a tím zvýšit možnost pracovního uplatnění, což souvisí se zkvalitněním života.

2.2 Diagnostika a intervence v preventivně výchovných zařízeních Preventivně výchovná péče znamená poskytování speciálně pedagogických a psychologických služeb klientům, u kterých je riziko vzniku poruchového chování, či se u nich již projevy poruch chování objevily. Tito klienti nemají nařízenou ústavní výchovu, ani uloženou ochrannou výchovu. Středisko výchovné péče (SVP) Střediska výchovné péče jsou u nás zřizována od roku 1991. Vítková (2004, s. 383) uvádí, že „zřizovatelem středisek je MŠMTv ČR, organizačně jsou začleněna pod ředitelství diagnostického ústavu“. Klienty SVP jsou děti a mládež ve věku od 6 do 18 let. Pobyt zde trvá 2 měsíce, a může být ambulantní, celodenní či internátní. Přijetí klienta na pobyt musí předcházet ambulantní intervence (pedagogicko-psychologická poradna, intervence kurátora, ambulantní péče střediska výchovné péče,...). Pobyt zde je dobrovolný, dítě se zde ocitá na návrh svůj, rodiče, školy, či sociálního pracovníka. SVP je přechodem mezi rodinou jako institutem a náhradní rodinnou péčí. Základním účelem středisek je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo odstraňovat příčiny či důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte. Pobyt by měl sloužit jako preventivní výchovná péče dětem a mládeži, u kterých se vyskytují: •

problémy ve škole - např. nerespektování autority učitele, záškoláctví

•

problémy v rodině

•

osobnostní a psychické problémy

•

počínající asociální chování - např. drobné krádeže

•

počínající gamblerství či experimenotvání s drogou (včetně alkoholu a nikotinu)

Středisko nabízí pomoc i klientům propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti. Zde se zaměřují na odstranění či zmírnění již vzniklých poruch chování a na prevenci jejich prohloubení. Podle vyhlášky 458/2005 Sb. poskytuje středisko v oblasti diagnostiky 12

•

psychologickou diagnostiku osobnosti,

•

speciálně-pedagogickou a pedagogicko-psychologickou diagnostiku poruch chování a sociálního vývoje,

•

sociální diagnostiku podmíněnosti

příčin poruch chování a sociálního

vývoje. Co se týče intervence, středisko provádí •

výchovně vzdělávací činnost se zaměřením na předcházení poruch chování či jejich nápravu,

•

sociálně rehabilitační činnost,

•

vypracovává individuálně vzdělávací plán ,

•

vede klienty formou individuální a skupinové terapie a rodinné terapeutické činnosti za vedení psychologa a speciálního pedagoga (učí se komunikovat, vyjadřovat své myšlenky a pocity, sociální učení, protidrogová prevence, psychohygiena, relaxace aj.),

•

speciálně pedagogické a terapeutické programy cílené na potřeby jednotlivých klientů a pro skupiny klientů,

•

speciálně pedagogický program pro třídní kolektivy při předcházení a při řešení sociálně patologických jevů na podnět školy nebo školského zařízení

Poradenské služby •

poradenská intervence včetně telefonické intervence a psychologická podpora poskytovaná klientovi, jenž je v obtížné životní situaci, kterou není schopen sám vyřešit,

•

poradenská

činnost

zaměřená

na

předcházení

vzniku

sociálně

patologických jevů, na řešení problémů vzniklých v důsledku poruch chování klienta a nežádoucích vlivů a odborná činnost zaměřená na podporu při začleňování klienta do společnosti, •

poskytování informací zaměřených na vhodnou volbu a zvládnutí profesní přípravy a podpora klienta při snaze získat kvalifikaci potřebnou k lepšímu uplatnění na trhu práce.

Dále středisko nabízí různou formu volnočasových aktivit. Nezapomenutelnou součástí je i příprava do školy a domácí práce. Cílem je dosáhnout u dítěte změn v oblasti, kde má problémy a stimulovat pozitivní projevy jeho chování.

13

Středisko na základě výsledků diagnostických, preventivně výchovných a poradenských činností vydává závěrečnou zprávu ( obsahuje především jméno, příjmení, datum a místo narození klienta, místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště, nebyl-li trvalý pobyt udělen, datum přijetí klienta do výchovně vzdělávací péče a datum ukončení péče, sociální anamnézu, výsledky psychologického vyšetření, speciálně pedagogického vyšetření a výsledky výchovně vzdělávací péče). Vyhodnocuje úspěchy klienta při snaze o nápravu obtíží, pro které byl přijat do péče střediska, a ukazuje možnosti dalšího výchovného působení. Na této zprávě se podílejí pracovníci SVP, psycholog, etoped, sociální pracovník, pedagog a vychovatelé. SVP může plnit funkci krizového (azylového) centra, které poskytuje pomoc při náhlé krizové situaci, a to po dobu tří dnů. Po ukončení pobytu by mělo dítě ještě minimálně jeden rok docházet do střediska ambulantně.

2.3 Diagnostika v podmínkách institucionální péče Diagnostika poruch chování Diagnostický proces uvádí ve své publikaci Vitásková (2005). Při diagnostice poruch chování musíme nejdříve určit, zda se opravdu o poruchy chování jedná, či zda jde jen o problémové chování. Toto odlišení bývá považováno za nejtěžší. Vymezme si tedy projevy problémového a poruchového chování. •

Problémové chování – jedná se o takové chování, kdy si jej jedinec uvědomuje, snaží se své chování změnit, ale nejde mu to. Takový jedinec nenarušuje normy úmyslně. Problém však je krátkodobější, může se opakovaně vyskytovat. Může se projevovat v krizových životních obdobích. Dá se zvládnout v rámci školního prostředí ( plánování výuky, kompenzační metody, spolupráce rodiny a školy, práce výchovného poradce

•

Poruchové chování – je to takové chování, které si jedinec uvědomuje, ale nesnaží se své chování změnit. Jedinec normy úmyslně ignoruje a také nepociťuje vinu k důsledkům svého jednání. Jedná se o problém dlouhodobý a je nutné při nápravě zvolit segregaci, speciální péči a metody. Jedním z diagnostických kritérií je doba projevů poruch chování – 6 měsíců a více.

Dalším krokem k diagnostice poruch chování slouží rodinná, osobní anamnéza a anamnéza prostředí. Je také důležité vymezit a charakterizovat situace, ve kterých se

14

nejvíce projevy nežádoucího chování objevují. Další metodou je pozorování, rozhovor, dotazník, přirozený experiment, diagnostické zkoušky, testové metody, analýza produktů, kazuistika. Vše je navíc doplněno o psychologické vyšetření. Po získání všech informací se stanovuje hypotéza příčin nežádoucího chování. Ta je podkladem pro další postup u dítěte. Ten obsahuje individuální program, ve kterém se nachází výchovné, vzdělávací a terapeutické postupy, včetně speciálních metod a postupů, a realizace dílčích kroků s následným hodnocením. (Jánský, 2003) Vybrané techniky klinické diagnostiky (Vitásková, 2005) o Projektivní technika Rorschachovy metody (tato technika slouží k rozpoznání deprivačního syndromu, anxiózního syndromu, depresivního syndromu, hraniční organizaci osobnosti a prožívání mateřské a otcovské postavy) o Technika doplňování vět a příběhů o Scénické a kresebné metody (kresba lidské postavy, kresba stromu, kresba rodiny) o Dotazník ŠAD (rozlišení úzkosti) o Rohnerova diagnostika rodinných vztahů o Škálový dotazník školního chování – Škála rizikového chování žáka – T-184 (diagnostika výskytu atypických projevů školního a sociálního chování) Etopedická diagnostika se zaměřuje především na reakce klienta na umístění pobyt v ústavu, subjektivní klientovo hodnocení vzniklé situace, jeho schopnost reálného odhadnutí další perspektivy, jak je klient schopen akceptovat a dodržovat ústavní režim, úroveň a kvalitu sociálních vztahů, hodnotovou orientaci klienta, způsob řešení konfliktních a stresových situací, reakce klienta na reedukační a terapeutickou péči a účinnost těchto metod aj. Etoped může vycházet z pozorování projevů chování při individuální a skupinové terapii a reedukaci , pozorování klienta při vyučování, různých činnostech, analýzy výtvorů (výtvarných, písemných,…), analýzy dokumentů a klientovi, rozhovory s rodiči. Cílem diagnostiky je získání komplexního obrazu osobnosti jedince. Dále navazuje prognóza, která obsahuje předpoklady a podmínky dalšího vývoje jedince s možností nápravy. Komplexní diagnostikou se zabývá diagnostický ústav.

15

Diagnostický ústav (DÚ) Diagnostický ústav je vstupním diagnostickým zařízením. Vstupuje do něj každý jedinec, který má být umístěn v kolektivní péči. Je zde na žádost rodičů nebo zákonných zástupců, rozhodnutí soudu, předběžného opatření. Diagnostický ústav rozdělujeme na dětský diagnostický ústav (DDÚ) , většinou koedukovaný, a diagnostický ústav pro mládež (DÚM), nekoedukovaný. V DÚ jsou zřizovány nejméně 3 výchovné skupiny, které jsou rozděleny podle pohlaví nebo věku po 4-6 dětí. Pro klienty, kteří již ukončili povinnou školní docházku se v DÚ zřizují diagnostické třídy, které je připravují na budoucí povolání. Třídy školy i diagnostické třídy se naplňují do kapacity 8 klientů. Pobyt zde trvá 8 týdnů. Diagnostický ústav plní funkci diagnostickou, vzdělávací, terapeutickou, výchovnou a sociální, organizační (umísťování dětí v obvodu) a koordinační. Poskytuje i preventivné výchovnou péči u osob, o jejichž umístění v důsledku poruch chování požádaly osoby odpovědné za výchovu. Úkolem či cílem tohoto pobytu je komplexní diagnostika jedince po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Cílem diagnostické zprávy je návrh specifických výchovných a vzdělávacích potřeb s programem rozvoje osobnosti pro další reedukační a resocializační proces. Na základě výsledků vyšetření a pedagogické prognózy dítě přechází do další výchovné instituce, kterou DÚ navrhne. DÚ také vede evidenci všech svěřenců umístěných v zařízení a evidenci volných míst v těchto zařízeních ve svém územním obvodu. Dále DÚ informuje orgány sociálně – právní ochrany dětí o klientech vhodných k osvojení či svěření do pěstounské péče.

2.4 Charakteristika zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy Dětský domov (DD) Do dětských domovů jsou umísťovány tělesně a duševně zdravé děti bez výraznějších výchovných problémů pouze z důvodů sociálních, u kterých byla nařízena ústavní výchova.* Dětský domov je koedukované zařízení. Pečuje o děti od 3 do 18 let, popř. 26 let (do ukončení přípravy na povolání, při studiu na vysoké škole). Rovněž *

Vyhláška č. 334/2003 Sb.2 připouští přijetí dítěte se zdravotním postižením, a to s ohledem na druh a stupeň jeho postižení. Dd je pro dané dítě vybráno s ohledem na vzdálenost od sídla mateřské, speciální mateřské, základní nebo speciální školy v níž je dítě integrováno.

16

pečuje i o nezletilé matky spolu s dětmi. Děti navštěvují běžné školy, které nejsou součástí dětského domova. Dnes se vyskytují dětské domovy rodinného typu. Děti jsou v rodinných skupinkách po 6-8. Sourozenci bývají spolu. Děti navštěvují běžné školy, které nejsou součástí dětského domova. DD plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Pobyt je ukončen dosažením zletilosti dítěte, soudním rozhodnutím o zrušení ÚV, nebo přemístěním dítěte do jiného typu zařízení. (Procházková in Vítková, 2004). Kremličková (1997) zdůrazňuje: „V novém pojetí formy náhradní rodinné péče se výrazně prosazují tendence, aby dětský domov nebyl trvalým místem výchovy dítěte, ale pouze jakousi časově omezenou životní epizodou, která pomáhá zvládnout krizovou situaci dítěte a působí jako podpůrný systém rodinné výchovy. Proto se výchovná pozornost zaměřuje nejen na dítě, ale taktéž na členy rodiny.“ Dětský domov se školou (DDŠ) Označení dětský domov se školou vznikl od roku 2002. Do dětského domova se školou jsou zařazeny děti od 6-ti let až do ukončení povinné školní docházky s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, děti které mají vážnější poruchu chování, psychotické obtíže přechodného i trvalého charakteru. Základní organizační jednotkou je taktéž rodinná skupina, která má 5-8 dětí. Součástí dětského domova je škola, která zřizuje třídy po maximálně 8 dětech. Pokud v průběhu povinné školní docházky problémy pominuly, může dítě na základě žádosti ředitele DDŠ docházet do školy, která není součástí zařízení. Pokud však problémy neustoupily, dítě je po ukončení povinné školní docházky umístěno do výchovného ústavu. V DDŠ nejsou povoleny vycházky, děti nemají volný pohyb. Výchovný ústav (VÚ) Do výchovného ústavu se umísťují děti s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou. Jsou zde děti s vážnějšími poruchami chování, duševními poruchami a delikventní děti. Zřizují se odděleně pro děti s ÚV , OV, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro nezletilé matky a jejich děti, nebo pro děti, které vyžadují výchovně léčebnou péči. Je určen dětem starším 15 let. Může zde však být umístěno i dítě mladší 15 let, pokud má uloženou ochrannou výchovu a kvůli závažným projevům poruch chování nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výchovný ústav má 2-6 výchovných skupin po 5-8 dětech. VÚ je nekoedukované zařízení. Děti nemají volný pohyb a navštěvují základní školy, speciální

17

školy a střední odborné učiliště v areálu výchovného ústavu. Škola poskytuje podle potřeby možnost ukončen povinné školní docházky a další střední vzdělávání. Základ činnosti tvoří příprava na budoucí povolání. Výchovný ústav je těžištěm převýchovného procesu. Často diskutovanou otázkou je také to, jak jsou klienti schopni po odchodu z ústavů navázat na samostatný život. Velkým problémem bývá, že si nejsou vědomi základních povinností, které musí zvládnout sami. Mají nereálné představy o tom, jak to chodí venku. Jen z dětských domovů odchází ročně více než 700 mladých lidí. V současné době se pracovníci ústavů snaží naučit klienty psychosociálním dovednostem, pomáhají s přípravou na odchod do samostatného života. To se týká jak hospodařit s penězi, jak si najít zaměstnání či ubytování a také jak řešit problémy na úřadech. Po ukončení ústavní péče na základě plnoletosti se nabízí klientům možnost zvládnout přechod k samostatnosti v tzv. sociálních bytech a domech na půli cesty. Sociální byty jsou zřízeny v běžných domech. Byt slouží jako miniaturní ústav. Je určen pro klienty ve věku 15-18 let, kteří zde přicházejí pouze na dobu 6 měsíců. Další formou péče jsou domy na půli cesty. Slouží jako ubytovny pro mládež, která opustila dětský domov, diagnostický nebo výchovný ústav či SOS dětskou vesničku. V těchto domech je klientům pomáháno s hledáním zaměstnání a následně trvalého bydlení.

18

3. OSTRAVA Jak Matoušek (2003) uvádí, „správní činnost státu ve sféře sociální péče uskutečňují u nás sociální pracovníci městských úřadů a obcí s rozšířenou působností (dříve okresních úřadů), sociální kurátoři pro dospělé a kurátoři pro mládež.“ Na dítě, které potřebuje ústavní nebo ochrannou výchovu, může upozornit téměř kdokoliv. Nejvíce to bývá ošetřující lékař (matka nechodí s dítětem na preventivní prohlídky, zanedbává léčbu, dítě je špinavé, zanedbané, zaostalé), škola – třídní učitel, sousedé, příbuzní,…Ochrannou výchovu navrhuje většinou státní zastupitelství po spáchaném trestním činu. „Možnosti výchovné intervence učitele v případě již rozvinutých poruch chování jsou často omezené vzhledem ke složitosti příčin jejich vzniku. Učitel často poruchu chování odhalí, diagnostikuje ji, řešení problému však může zůstat mimo jeho dosah a kompetence. Při nápravě poruch chování nebo při minimalizaci jejich následků pro další vývoj žáka může učitel pomoci sám v případě méně závažných a hraničních problémů, případně na počátku jejich fixace do repertoáru forem chování žáka. Většinou však jeho možnosti zásahu končí právě diagnostikou poruchy.“(Novotná, 1997) Sociální pracovníci se starají o děti a mladistvé u zanedbávání péče ze strany rodičů. Kurátor je spíše u výchovných problémů dítěte. Kurátoři jsou opatrovníci, kteří pracují na sociálních odborech obecních úřadů na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Kurátor pečuje o nezletilé děti (do 15 let), které spáchaly čin, jenž by byl u starších posuzován jako trestný, a o mladistvé (15-18 let), se kterými bylo zahájeno trestní nebo přestupkové řízení. Zabývá se taktéž dětmi, které mají vážnější a opakovanou poruchu chování; řeší problémy záškoláctví, útěky z domova, toxikomanie, šikanu apod. Kurátor může navrhovat

výchovu v náhradní rodině, ústavní a ochrannou výchovu, když

nepomáhají jiná výchovná opatření, domluvy, dohled, dohled probačního úředníka, svěření dítěte do péče jiného člověka apod.

3.1 Intervence v Ostravě Jak už jsem se zmínila při postupu u intervence, kurátor podává návrh soudu o nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy. Pokud tento návrh soud schválí, nastupuje doba, kdy se rozsudek stává pravomocným. Jakmile se tak stane, odbor sociálně-právní ochrany dětí požádá rodiče o spolupráci. Rodiče musí dítě předat

19

sami do péče ústavu nebo častěji společně dítě odvezou. Pokud rodiče staví odpor, žádá se soudní vykonavatel o asistenci při odebrání dítěte a dítě se umístí. Umístění dítěte záleží na věku a zda má výchovné problémy. U klasické ústavní výchovy zjišťuje sociální pracovník volná místa v jeho okolí přes nejbližší diagnostický ústav. V tomto regionu je to pro děti s povinnou školní docházkou dětský diagnostický ústav Bohumín. Pro starší děti po povinné školní docházce je to diagnostický ústav pro mládež Ostrava-Kunčice. Pokud se jedná o mladší dítě bez výchovných problémů, může rovnou nastoupit do dětského domova. Pokud však dítě problémy mělo, nebo je starší, musí přes diagnostický ústav, který oficiálně dělá jen diagnostiku, avšak dítě je zde zpravidla déle než 8 týdnů. Podle výsledků diagnostiky je dítě umístěno do dětského domova nebo výchovného ústavu.

V souvislosti s ústavní a ochrannou výchovou musím zmínit i tzv. předběžné opatření. Je to usnesení soudu, jakmile je potřeba předběžně upravit poměry v rodině. Návrh podává sociální pracovník/kurátor podle §76a občanského soudního řádu, pokud je život dítěte nebo jeho mravní vývoj ohrožen. V tomto případě soud rozhoduje do 24 hodin. Sociální pracovník dostává k dispozici soudního vykonavatele, který napomáhá umístění dítěte ihned do zařízení, které je předem projednáno a odsouhlaseno diagnostickým ústavem – zařízení se musí uvést již při návrhu na předběžné opatření. Toto předběžné opatření trvá obecně po dobu tří měsíců od jeho nařízení. V Ostravě - Porubě je k dispozici pro tyto účely okresní soud 24 hodin denně.

3.2 Institucionální péče v Ostravě V této části práce uvádím zařízení, které jsou určeny pro děti s nařízenou ústavní či uloženou ochrannou výchovou. V Ostravě jsou k dispozici tři dětské domovy, ale jelikož na vše nahlížím z hlediska etopedického, pojímám je jako doplnění.

Dětský domov a školní jídelna, Ostrava - Hrabová Ředitel: Vladimír Lankočí Dětský domov je zařízením pro výkon ústavní výchovy pro děti od tří do osmnácti let. Hlavním úkolem je zajišťování výchovné, hmotné a sociální péče pro děti. Dětský domov je rodinného typu a je orientován i na tělesně a smyslově postižené. Kapacita tohoto zařízení je 30 dětí. Jsou zde tři rodinné skupiny po deseti dětech. Děti docházejí do běžných škol, jsou jim k dispozici i zájmové činnosti, jako 20

jsou sportovní činnosti, dramatické a výtvarné kroužky, hudební výchova, turistika, náboženství. Součástí DD je hřiště, bazén, cyklostezka a také školní jídelna. Dětem je zajištěno celoroční stravování. Děti mají možnost část prázdnin trávit dle možností také u rodičů nebo příbuzných.

Dětský domov a školní jídelna, Ostrava – Slezská Ostrava, Na Vizině Ředitel: Mgr. Jaromír Klimša Kapacita dětského domova je 48 dětí, rozdělených do šesti rodinných skupin. Dbá se na to, aby se děti naučily vařit, uklízet a prát. Tento dětský domov je po obsáhlé rekonstrukci. Mají zde možnost využívat moderní audiovizuální techniku, včetně počítačů. Dále jim jsou poskytovány různé ozdravné a relaxační pobyty.

Dětský domov, Slezská Ostrava, Bukovanského Ředitelka: Bc. Dagmar Nosálová Kapacita: 26 dětí

3.3 Diagnostický ústav Dětský diagnostický ústav, základní škola a školní jídelna – Bohumín – Šunychl Ředitel: PhDr. Bedřich Kostlán Odloučené pracoviště: Ostrava – Přívoz – léčebně výchovné oddělení pro děti s psychiatrickou diagnózou. Klienty DDÚ jsou děti s neukončenou povinnou školní docházkou (7 až 15 let). Do dětského diagnostického ústavu se dostávají na základě soudního rozhodnutí. Jedná se o předběžné opatření, nařízení ústavní či uložení ochranné výchovy. Je zde také možnost umístění dítěte na základě dohody se zákonným zástupcem, ovšem v tomto DDÚ se to velmi málo využívá kvůli nedostatečné kapacitě. V praxi je to jedno dítě za rok. Dítě mohou do ústavu přivézt rodiče, ve většině případech je však přiváží sociální pracovníci, soudní vykonavatelé či policejní eskorta (jestliže dítě je přijímáno z vazby). Umístěné děti mají většinou výchovné problémy – agresivita, nerespektování autorit, neomluvená absence ve škole, krádeže, loupeže, násilné trestné činy, vraždy, závislost na návykových látkách, prostituce.

21

V Bohumíně je kapacita 24 dětí, v odloučeném pracovišti je kapacita 8 dětí. Součástí ústavu je i škola, která má třídy základní školy, i základní školy praktické. Dětský diagnostický ústav je oprávněn vydávat vysvědčení. DDÚ má funkci koordinační. Když se sem dostane dítě z rozhodnutí soudu, mělo by zde být zpravidla osm týdnů. Délka pobytu je ovšem individuální. Během této doby probíhá komplexní vyšetření – psychologické, etopedické, školní, sociální. Vytvoří se komplexní zpráva a dítě je umístěno do etopedické sítě zařízení (dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy). DDÚ jako jedni z mála provádí i tzv. přímé administrativní umísťování dětí. To znamená, že pokud důvodem soudního rozhodnutí jsou pouze sociální nebo rodinné důvody a dítě nemá výchovné problémy, tak jej DDÚ rovnou, aniž by dítě vidělo, umístí do dětského domova. Ke vstupnímu pohovoru jde etoped se sociální pracovnicí, převezmou veškerou dokumentaci a zjistí aktuální stav dítěte. Dítěti je vše kolem pobytu vysvětleno. Sociální pracovnice vytvoří záznamový arch, kde se zapisují chronologicky veškeré informace o dítěti, postřehy z chování. Etoped zde zapíše o vstupním pozorování, které provedl. Je zde pevný přísný režim, děti mají neustálý dohled v rámci dne. Využívá se bodový systém, kdy děti sbírají body, které se po uplynutí týdnu sčítají. Podle počtu bodů získají děti malou pochvalu, velkou pochvalu, či naopak pokárání, trest. Za dvě velké pochvaly mají možnost odjet na víkendový pobyt domů ( pokud to umožňují podmínky) nebo jít na samostatnou vycházku. Víceméně všechny aktivity v DDÚ jsou organizovány. Řídí se plánem vychovatele. Možností jsou sportovní činnosti i výlety. V rámci odpolední činnosti mají za úkol i přípravu na vyučování. Dětský diagnostický ústav, základní škola a školní jídelna má územní působnost pro obce s rozšířenou působností: Bílovec, Bohumín, Bruntál,

Český Těšín, Frenštát

pod Radhoštěm, Frýdek Místek Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry, Opava, Orlová, Ostrava, Rýmařov, Třinec, Vítkov. Ve školním roce 2006/2007 bylo v diagnostickém ústavu umístěno 100 chlapců a dívek. 42 dětí bylo zde na záchyt.

22

Z etopedické zprávy Jan, 15 let Ve dvou letech byl Jan svěřen do pěstounské péče. Chlapec nenavštěvoval žádnou mimoškolní činnost, vykazoval slabý prospěch. Dle sdělení OSPOD lze vysledovat, že pěstounka chlapcovi schopnosti snižuje. Zároveň si stěžovala, že chlapec doma krade peníze. Výchova v rodině byla problematická, sousedé uváděli špatnou péči o děti. OSPOD podal v roce 2003 návrh na zrušení pěstounské péče u Jana i jeho sestry. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek, na jehož podkladě bylo řízení zastaveno a děti byly ponechány v rodině. OSPOD prováděl v rodině pravidelná šetření. Ta probíhala vždy velmi konfliktně, neboť pěstounka jednala agresivně. Jan kontaktoval tísňovou linku a uváděl, že je doma oběma rodiči bitý a chtěl by do dětského domova. Při následném jednání však vše popřel. Důvodem umístění do dětského diagnostického ústavu byly sociální důvody, podezření na fyzické a psychické týrání chlapce. Podle chlapcovi výpovědi doma často nedostával najíst, sám si jídlo vzít nesměl. Když zapomněl splnit nějakou povinnost, byl bit nebo musel spát v chodbičce na zemi. Nesměl se dívat na televizi, nesměl chodit nikam sám ven. Když rodiče nebyli doma, musel na ně čekat na schodech u domu. Pěstouni měli v péči ještě další tři děti. Jedno z nich nabízeli k prostituci. Po vstupním rozhovoru se chlapec blokuje a přestává komunikovat. Má velké obavy, že jej přijedou pěstouni navštívit. Nechtěl se s nimi už nikdy setkat, ani mluvit po telefonu. Chlapec se jevil jako silně vystrašený, zlomený zanedbaný, depresivně laděný, s projevy psychického i fyzického týrání. Měl chudou slovní zásobu, v řeči byly časté agramatismy, trpěl vadou výslovnosti (lambdasicmus) , měl tichý a monotónní hlas. Měl nižší intelekt. Co se týče pobytu v DDÚ, chlapec se velmi dobře adaptoval, zapojil se do činnosti skupiny. K dětem byl slušný, k dospělým uctivý. Působil spíše uzavřeným dojmem, konfliktům se snažil vyhnout. Byl velmi vděčný za každý projevený zájem o jeho osobu. V této době navštěvoval 8. třídu základní školy. Byl vzděláván podle osnov zvláštní školy. Celkový prospěch měl spíše podprůměrný. Základní učební návyky nebyly u chlapce zafixovány. Jinak byl velmi samostatný.Sám uváděl, že by se chtěl v budoucnu stát zedníkem. Z diagnózy:

F70.1 lehká mentální retardace F80.1 expresivní poruchy řeči 23

Y07.8 syndrom CAN Jeho pobyt trval 3 týdny, neměl žádné problémy či poruchy v chování, nedopustil se útěku. Byl umístěn do dětského domova.

Lukáš, 16 let Když bylo Lukášovi 8 let, jeho rodiče se rozvedli. Byl svěřen do péče matky. Stále však bydleli všichni v jedné domácnosti. Lukáš má výchovné a kázeňské problémy od 14 let, kdy se dopouštěl různých podvodů, šikany, vykazoval neomluvenou absenci a jinak hrubě porušoval školní řád. Jelikož se výchovné problémy stále stupňovaly, podala matka o rok později návrh na nařízení ústavní výchovy. Svůj návrh ale vzala zpět, neboť Lukáš slíbil nápravu svého chování. Chlapec byl tedy přijat do střediska výchovné péče, po třech týdnech ale utekl. Lukáš byl do dětského diagnostického ústavu přivezen z detoxikačního pobytu na PL v Opavě. Byl umístěn do DDÚ z důvodů výchovných problémů, nevhodného chování, nerespektování rodičů, krádeže, neomluvená absence, zneužívání návykových látek apod. Při vstupním pohovoru razantně popírá, že by z ústavu utekl. Několik hodin po vstupním pohovoru ze zařízení utíká. Pobyt vnímá jako křivdu a nepřipouští, že by někdy udělal něco špatného. Je nesebekritický, tvrdohlavý a neupřímný. Po dobu pobytu ze zařízení osmkrát utekl. K tomuto uvedl, že utíkat bude nadále. Lukáš byl tichý, klidný, nevýrazný, zapojoval se do společných aktivit, někdy ovšem s neskrývanou nechutí. Vyhledával převážně společnost starších a dominantnějších jedinců. K mladším a fyzicky méně zdatnějším byl hrubý, zlomyslný a kritický. K dospělým se choval slušně, ovšem to pedagogičtí pracovníci považovaly za falešné. V této době Lukáš navštěvoval 8. třídu, 9. rok povinné školní docházky. Byla vzděláván podle osnov základní školy. Ve vyučování byl neochotný, odmítal spolupracovat. Často se snažil vyučování narušit. Základní učební návyky byly u chlapce zafixovány, ale jeho nechuť spolupracovat je vždy převáží. Celkový prospěch je spíše podprůměrný. Lukáš se chtěl v budoucnu stát kuchařem. Lukáš měl vždy při návratu z útěku pozitivní test na THC. Kontakt s rodiči byl po celou dobu udržován. Z diagnózy:

F12.2 poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním kanabinoidů – syndrom závislosti F91.2 socializovaná porucha chování Z62.1 nadměrná rodičovská ochrana 24

Chlapec byl umístěn do výchovného ústavu po patnácti týdnech od přijetí do DDÚ.

Diagnostický ústav pro mládež a střediska výchovné péče pro děti a mládež, Ostrava – Kunčičky Ředitel: Mgr. Josef Hřivna Diagnostický ústav zahájil svůj provoz 4.9.1985. DÚM je určen pro chlapce a dívky ve věku od 15 do 18 let. DÚM má dvě odloučené pracoviště: pro dívky (Přívoz Zakrejsova) – 2 výchovné skupiny; dlouhodobý pobyt (Přívoz – Watova) – 1 výchovná skupina. Klienti se zde dostávají na základě soudního rozhodnutí o předběžném opatření, ústavní nebo ochranné výchově. Umísťováni jsou rodiči, sociální pracovnicí, kurátorem, někdy za asistence policie nebo soudního vykonavatele. Jsou zde na dobu zhruba osmi týdnů, kdy proběhne komplexní diagnostika, na které se podílí všichni odborní a výchovní pracovníci zařízení. Celková kapacita je 51 žáků. V DÚM Kunčičky je 5 výchovných skupin. V prvních dvou skupinách jsou chlapci na základě soudního rozhodnutí, v dalších dvou jsou chlapci se závislostí (maximálně 6 chlapců ve skupině), a v poslední jsou chlapci na dlouhodobém pobytu (6 chlapců). Poslední skupina se nachází v půdní přístavbě, a jedná se o chlapce, kteří jsou již po diagnostice a nemají tak závažné poruchy chování, aby museli být umístěni v síti výchovných ústavů. Vzdělávání probíhá pouze dopoledne. Součástí zařízení není škola (navštěvují běžné školy v rámci Ostravy a okolí) a nevydává se zde vysvědčení. Jsou zde diagnostické třídy. Vyučují zde učitelé, kteří mají navíc vystudovanou speciální pedagogiku. Zjišťuje se a diagnostikuje informační úroveň klientů, a na základě závěrečné zprávy učitelů se přemýšlí kam klienta nasměrovat a kam jej po diagnostice umístit. Tito chlapci mají závažnější problémy doma v rodině, proto mají omezený pohyb co se týče dovolenek a prázdnin. Jejich pobyt nemusí být ukončen dosažením plnoletosti, ale mohou tady zůstat až do vyučení (do 26let). DÚM nabízí mnoho volnočasových aktivit. Je zde tělocvična, posilovna, sauna, dílny, herna. Klient si může i sám aktivitu najít mimo budovu ústavu. Mají možnost

25

navštěvovat koncerty, sportovní utkání - hrazeno sponzory ( ZOO Ostrava, SAREZA Ostrava, FC Baník, FC Vítkovice, HC Vítkovice, Bonatrans, Rádio Čas,…). Lístky shání etopedi. Jednou týdně probíhá týdenní hodnocení se všemi klienty a pracovníky zařízení, a každý večer probíhá hodnocení v rámci výchovné skupiny – večerní kruh. První, s kým přijdou klienti do kontaktu je sociální pracovnice. Ta s ním udělá prvotní vstup, zkontroluje veškerou dokumentaci – osobní list (vydává sociální pracovnice, jsou zde napsány důvody umístění, proč k tomu došlo, čeho se dopouštěl na základní škole, internátě,…)rodinná anamnéza, katalogový list (z učiliště, jestli dokončil povinnou školní docházku, známky z předmětů), poslední vysvědčení, občanský průkaz, příp. očkovací průkaz, rodný list, pojišťovací kartu. Sociální pracovnice s klientem sepíše „záznamový arch“, který o něm obsahuje veškeré informace (iniciály, iniciály rodičů, kontakty, sourozenci, důvod vyšetření, předchozí opatření). Záznamový arch dále obsahuje záznamy vychovatelů, etopedů a psychologa, pohovory, usnesení od soudu, psychiatrické vyšetření a individuální plán rozvoje osobnosti, rozděleného na týdny. Na základě tohoto se na konci pobytu sepisuje závěrečná etopedická zpráva. Sociální pracovnice s klienty pracuje po celou dobu pobytu (jezdí na soudy, vyřizují dovolenky a vycházky, mapují situaci v rodině, spolupracují s kurátory). V DÚM Kunčičky jsou tři sociální pracovnice. Jedna se stará o soudní rozhodnutí a celou sociální agendu. Druhá má na starosti finance, ošetřovné. Třetí se zabývá přijímáním děvčat. Při vstupu s klientem pracuje také zdravotní pracovnice. Ta s ním dělá detoxikaci, vypíše do záznamového archu jeho popis (ten je určen pro policii při případném pohřešování), různé alergie, nemoci, zdravotní omezení. Dalším, kdo přijímá klienta je speciální pedagog – etoped, který s ním projde vnitřní řád zařízení, vysvětli mu jak to zde chodí, objasní mu práva a povinnosti. Pokud je klient přijímán dopoledne, jde ihned do školy. Pokud odpoledne, odchází na výchovnou skupinu. Je mu přidělena ložnice a další potřebné věci, tak jako na internátě. Speciální pedagog pracuje s klienty od 12:00 do 15:00. Poté jsou klienti předáváni skupinovým vychovatelům, kteří s nimi dělají do 20:00 veškerou výchovnou činnost (podle zaměření vychovatele).

26

DÚM neslouží jen jako diagnostické, ale také i jako záchytné pracoviště. To znamená, že pokud z jiného zařízení někdo uteče, a nalezne se daleko od něj, může policie klienta předat to nejbližšího diagnostického ústavu, odkud si jej z jeho zařízení musí nejpozději do dvou dnů vyzvednout. V diagnostické ústavu se často objevují „útěkáři“. DÚM nemá žádná opatření. Pokud klient chce utéct, vždy uteče. V takovém případě je povinnost diagnostického ústavu klienta nahlásit na polici České republiky jako pohřešovanou osobu, sepsat protokol o útěku. Výchovné opatření DÚM je nedostání odměn (žádné tresty, je pouze zpracován systém odměn) – př. neúčast při společensko-kulturní akci. V zákoně 109/2002 je řešena tzv. oddělená místnost, kterou ale DÚM nevlastní. Problémy, které nastanou, se řeší ihned. Ovšem větší procento je klientů, kteří se snaží na sobě pracovat. Problémem jsou občas klienti, kteří nemají kam utéct, nemají rodinu, a pobyt ostatním klientům se snaží znepříjemnit (viz. příklad z praxe).

Příklad z praxe Pavel Od malička je P. po dětských domovech a výchovných ústavech, prošel celou republiku. Matka je vdaná za cizince, žije v Německu, otec je ve výkonu trestu odnětí svobody na 15 let. Naposledy byl umístěn do dětského domova, kde zjistili, že má výchovné problémy. P.je nyní v diagnostickém ústavu, kde jako i v jiných zařízeních ostatním dětem znepříjemňuje pobyt. Diagnostický ústav zvažuje jeho umístění do výchovného ústavu v Dřevohosticích.

Rodiče za pobyt svých dětí v diagnostickém ústavu platí v rámci svých možností. Částku stanovuje sociální pracovnice, která zjišťuje příjem rodičů, a je to odsouhlaseno ředitelem ústavu. Částka se pohybuje do 0,- Kč do 1450,- Kč měsíčně. Klienti dostávají ze zákona kapesné 300,- Kč měsíčně. Částka je pevná, není stahována z důvodu špatného hodnocení. Ústav odebírá 10,- Kč pouze za celé dny, kdy je klient na útěku nebo na dovolence. Klienti po týdnu pobytu, mají-li dobré hodnocení, získají volné vycházky. Chlapci v DÚM Kunčičky jsou ve většině kuřáci, a tak se tomu můžou věnovat na vycházkách (DÚ je školské zařízení, v jehož prostorách se kouřit nesmí). Občas se ale stává, že kouří v ústavě načerno (WC) - zaměstnanci ústavu nesmí prohledávat klientovy věci, takže to neovlivní. Součástí kontroly však je kontrola alkoholu. 27

K dispozici jsou alkoholové testery. Pokud je podnapilý tak, že by to vzbuzovalo obavu, tak jde klient na detoxikaci, či protialkoholní záchytnou stanici. Více dělat nelze. Po kompletní diagnostice jsou

prakticky všichni klienti umísťováni do

výchovných ústavů. DÚM spolupracuje s výchovným ústavem v Ostravě – Hrabůvka ( detašované pracoviště v Polance nad Odrou, Frýdek – Místek), výchovným ústavem Nový Jičín, Dřevohostice, Jeseníky – Vidnava, Žulová. Využívají se i zařízení z Jižní Moravy, když se potřebují naplnit kapacity. V Bohumíně se domlouvají dětské domovy (hlavně pro sourozence), které teď diagnostický ústav spíše nevyužívá díky možnosti dlouhodobého pobytu svých klientů. Poslední možností odchodu z ústavu je i podmínečné ubytování mimo zařízení, kdy se klient vrací do své rodiny. Musí však mít učiliště, nebo práci.

Součástí diagnostického ústavu jsou tzv. detašovaná pracoviště – střediska výchovné péče. Zde dochází k dohodě s rodiči a s klientem. To jsou dvouměsíčním pobyty, kdy proběhne diagnostika, a klienti jdou zpět do rodiny. Případně se během pobytu může vyřídit i předběžné opatření nebo nařídit ústavní výchova, kdy už se nevrací zpět do rodiny. SVP se nachází v Ostravě Koblov, kde jsou tři skupiny (děvčata od 15 – 18 let, chlapci od 15 – 18 let, děti od 10 – 15 let). Je internátní, slouží i jako poradna. Ambulantní střediska výchovné péče slouží jen jako poradny, nacházejí se v Krnově, Bruntále, Opavě, Karviné a Frýdku – Místku. Na základě podnětů z těchto středisek se klient může umístit do internátního střediska Koblov.

Přiklady z praxe Petr, 17 let Petr na vlastní žádost přerušil studium učiliště v prvním ročníku. Netuší, co by ho mohlo bavit. Rodiče jsou rozvedeni, matka žije s přítelem , se kterým má Petr občas konflikty. Otec je na neznámém místě v cizině. Údajně chlapci co tři dny volá, žije sám, alimenty neplatí. Petr má od 12 let výchovné problémy. Důvodem vyšetření bylo záškoláctví, nerespektování autorit, agresivita, fyzické napadání sestry a matky, porušování domovní svobody, krádeže, potulky. Předchozí opatření nepomohly. Po šesti týdnech pobytu v DÚ se nevrátil z vycházky, byl nahlášen jako útěk.

28

Martin, 16 let Matka ho opustila, když mu byl 1,5 roku. Bydlí s otcem a nevlastní matkou. Od devíti let se léčí pro závažné psychické problémy (hyperkinetická porucha chování se syndromem ADHD a noční enurézou). Důvodem vyšetření byly krádeže, užívání marihuany, útěky z domova, rozprodávání věcí z domu. Byl mnohokrát v psychiatrické léčebně a v psychoterapeutickém centru. Byl odsouzen za krádež platební karty k trestu odnětí svobody na 2 měsíce, avšak s odložením na zkušební dobu jednoho roku. Bez problémů se v diagnostickém ústavu adaptuje, ale po pěti týdnech utíká. Po jedenácti dnech se vrací sám, bez asistence policie. Během pobytu požil marihuanu, což vyústilo v odložení samostatné vycházky.

3.4 Výchovný ústav Výchovný ústav a školní jídelna, Slezská 23, Ostrava-Hrabůvka -ředitel: Mgr. Pavel Němynář Cílovou skupinou jsou děti od 15-18 let (případně 19 let) s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, případně s usnesením o předběžném opatření (má platnost jednoho měsíce, poté je zahájeno řízení o změně). Ve výjimečných případech může být do zařízení umístěno dítě mladší 15 let, má-li uloženou ochrannou výchovu a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Nejčastějšími důvody umístění klientů do VÚ jsou neomluvené absence, výchovné problémy v rodině, nerespektování autorit, útěky z domova, nevhodné sociální prostředí, drogy, drobné krádeže i trestná činnost, kdy má za sebou vazbu. VÚ poskytuje přímé zaopatření a sociálně pedagogické služby. Výchovný ústav má 3 pracoviště: •

oddělení pro chlapce, Ostrava-Hrabůvka (4 výchovné skupiny po 8 chlapcích) – ústavní výchova

•

oddělení pro dívky, Frýdek-Místek (2 výchovné skupiny po 8 dívkách) – ústavní výchova

•

oddělení pro děti s extrémními poruchami chování vyžadující soustavnou intenzivní individuální péči (odd. výchovně léčebné péče), Polanka nad Odrou, Janová (2 výchovné skupiny po 6 chlapcích) – ochranná výchova

29

Při příchodu do výchovného ústavu má každý klient vypracován individuální program rozvoje osobnosti. Ten se zpracovává na základě závěrečné diagnostické zprávy z diagnostického ústavu a vlastního pozorování výchovného ústavu. Program se každý měsíc aktualizuje. Jsou zde obsaženy předpokládané příčiny poruch chování, důvody umístění do ústavu (někdy korespondují s příčinami), krátkodobé a dlouhodobé cíle, formy, prostředky, metody práce, zvláštnosti klienta. Výchovný ústav se snaží co nejdříve kontaktovat rodinu, aby si mohli předávat informace. S individuálním programem rozvoje osobnosti je seznámen klient, zákonní zástupci a kurátor. Tento program je doplněn o další materiály, jako jsou reedukační listy, kde každý týden skupinový vychovatel je povinen psát na každého klienta pozorování. To se shrne každý měsíc na pedagogické radě. Etoped napíše shrnutí v rámci posudku, který se posílá na požádání OSPODu ( odbor sociálně – právní ochrany dětí), soudům či policii. Večer na každém oddělení probíhá v rámci skupiny večerní sezení, což je hodnocení celého dne. Vychovatel napíše k tomuto pár slov. Dále probíhají týdenní komunity všech skupin dohromady. Také dochází k hodnocení celého týdne. Ke konci se rozdávají dárky k narozeninám a svátkům.

Oddělení Hrabůvka Chlapci se vzdělávají na běžných školách a učilištích v okresech Ostrava, Opava, Karviná, Frýdek-Místek, podle svého oboru. Výchovný ústav v tomto případě funguje jako internát. VÚ je druhým ústavem v České republice, který nemá školu (první vznikl v Praze). Podmínkou je však spolupráce skupinového vychovatele s třídním učitelem a mistrem odborného výcviku. V kontaktu jsou každý týden. Pokud se stane, že chlapec nedochází, tak formou opatření ve výchově (zákonná norma) mu ústav může odejmout nebo zkrátit vycházky, nepovolit zájmovou činnost, kroužek či snížit kapesné (ze zákona až 1/3). V opačném případě je možnost kapesné zvýšit, prodloužit nebo udělit mimořádné vycházky, poskytnout lístky do kina, na koncert apod. Tento systém má velké výhody. Chlapci posilují své volní vlastnosti, učí se spoluzodpovědnosti, dává se jim důvěra. Zkušenost za 13 let, co je ústav zřízen, je taková, že chlapci ve většině reagují pozitivně a snaží se nezklamat. Jsou v přirozeném prostředí, mezi svými vrstevníky. Díky volnému pohybu nejsou v uzavřené komunitě, preventivně se předchází tzv. ponorkové nemoci. Můžou se tedy ovlivňovat i v dobrém smyslu ( i když se stává, že některé děti bez ústavní výchovy „zlobí“ více). Ve srovnání 30

s jinými ústavy shodné kapacitně, obsahově činností i věkovou kategorií má daleko nižší četnost útěků. Dalším pozitivem je možnost zprostředkování mnoha oborů, i s ohledem na zdravotní stav klienta. VÚ může najít v průběhu školního roku (když je klient umístěn) stejný nebo podobný učební obor, který klient studoval. Předejte se tak ztrátě jednoho roku čekáním na začátek nového školního roku. Nevýhodou je, že klienti mají možnost cokoli do ústavu přinést (zbraň, drogu,…), přijít v podnapilém stavu či požít drogy. Je to náročnější pro posouzení situace a pro analýzu. Nicméně výhod a pozitiv je daleko více než nevýhod. Co se týče útěků, ve většině případů chlapci bývají pryč max. čtrnáct dní. Nejspíš je to kvůli potřebě si zakouřit – vykrádají trafiky. Následně je chytí policie. Na oddělení Hrabůvka se centrálně vaří, jídlo se rozváží dvakrát denně na ostatní oddělení, Polanka i Frýdek – Místek.

Příklady z praxe Jirka, 17 let Od 13 let činní výchovné obtíže (tajení žákovské knížky, falšování známek, neomluvená absence, hrubá nekázeň, nevhodné chování, šikana, nerespektuje rodiče, domácí krádeže, vulgární slovník). Chodil 2 roky ambulantně do střediska výchovné péče, pak zde byl 2 měsíce na pobytu. Po té se chování opět zhoršilo. Matka podala návrh na nařízení ústavní výchovy. Důvody nařízení ÚV byly záškoláctví, krádeže, experimenty s alkoholem a marihuanou. V diagnostickém ústavu pobýval jeden měsíc. Odcházel s dobrou prognózou. Byl umístěn do výchovného ústavu. Často odsud utíkal, měl absence ve škole, byl pod vlivem THC. Za krádež v supermarketu byl vzat do vazby na dobu tří měsíců.

Kamil, 18 let Protože předchozí výchovná opatření ( SVP, pohovory, práce s rodinou, soudní dohled) nevedly k nápravě, soud Kamilovi nařídil ústavní výchovu. Důvody byly: krádeže doma, nerespektování matky, vyhrožování sebevraždou, toulky, opakované napadení spolužáka, gambling. V diagnostickém ústavu pobýval necelé tři měsíce, často se dopouštěl krádeží, fyzického napadání a podvodů. Byl přemístěn do výchovného ústavu na základě rodinných problémů, školních problémů, experimenty s drogou, osobních a psychických problémů, výchovných problémů. Byl vyloučen ze školy za porušování školního řádu. Kamil je „útěkář“, páchá majetkovou trestní činnost, má 31

velmi komplikovaný vztah k matce, kterou citově vydírá a chová se k ní vulgárně. Jeho prognóza je nejistá, je ovlivnitelný, chybí mu zodpovědnost, empatie, altruismus, dopouštěl se mnoha útěků, nerespektoval vnitřní řád. Proto byl přemístěn na oddělení se zvýšenou intenzivní péčí, odd. Janová.

Oddělení Frýdek – Místek Toto oddělení je určeno pro dívky od 15-18 let s nařízenou ústavní výchovou. Zatím je zde jedna výchovná skupina, se kterou pracuje jedna vychovatelka a vedoucí (etopedka a sociální pracovnice v jednom). Po plánované rekonstrukci se kapacita navýší na 16 dívek. V současné době jsou v ústavu fyzicky 4 dívky. Další dívka je na psychiatrické léčebně v Opavě, další je na pobytu mimo zařízení (podmínka). Průměrný věk dívek je 17 let. Příčiny ústavní péče u dívek jsou podobné jako u chlapců, ovšem neobjevuje se skoro žádná majetková trestní činnost (násilná ano). Velmi častým jevem je však syndrom CAN, což je syndrom zneužívaného a týraného dítěte. Vzdělávání probíhá také na běžných školách a učilištích. Podmínky jsou stejné jako na oddělení Hrabůvka. Útěky z ústavu u dívek jsou dlouhodobé. Často se chytnou pasáků a prostituují. V takovém případě je těžké je znovu nalézt.

Příklady z praxe Petra, 17 let Má poruchy chování a psychiatrickou diagnózu – porucha osobnosti. Bere léky na utlumení. Psychiatr často medikaci měnil, z důvodů že dívka ve škole spala, nebo naopak byla velice hyperaktivní. Když do ústavu přišla, chovala se jako zvířátko – skřeky, agresivita. Nyní studuje na speciální škole, kde patří mezi lepší žáky.

Silvie, 19 let Její matka výchovu těžce zanedbávala. Dívku tolerovala ve všem, co dělala. Silvie měla častou absenci ve škole, vedla zahálčivý život a dopouštěla se drobných krádeží. Soud chtěl nařídit ústavní výchovu, ale matka vždy slíbila, že dceru zvládne. Byl tedy nejdříve stanoven dohled. Toto opatření ovšem nevedlo k nápravě. Dívka 32

pobývala v diagnostickém ústavu, odkud ji přemístili do výchovného ústavu na základě školních problémů, výchovným problémů a experimentu s drogou. V ústavu je její chování bez větších problémů, povinnosti si plní, je dosti uzavřená, ale postupně se velmi dobře adaptuje. Dívka si sama zažádala o prodloužený pobyt z důvodu dokončení učebního oboru. Nyní je vyučena.

Oddělení Janová Polanka slouží pro klienty s extrémními poruchami chování z celé republiky. Tam, kde mají v ústavech s dětmi problémy, nezvládají je běžnými prostředky a vyčerpali veškeré metody, se obrátí na příslušný diagnostický ústav s žádostí o přemístění na oddělení intenzivní péče, čili oddělení pro extrémní poruchy chování. Polanka je jediným místem v republice pro kategorii klientů od 15-ti let ( v Boleticích v Děčíně se starají o děti do ukončení povinné školní docházky). Tento pobyt je na dobu nezbytně nutnou. O této době, na základě průběžných zpráv, které nejméně jednou za dva měsíce musí VÚ psát, rozhoduje diagnostický ústav. Ten posléze rozhodne, zda klient bude umístěn zpět do svého ústavu či jinam. Nejčastější extrémní poruchy chování jsou dlouhodobé útěky spojené s majetkovou trestní činností, násilné projevy chování včetně šikany, napadání vychovatelů, učitelů apod., deviantní chování. Kombinované poruchy chování etopedického a psychiatrického charakteru. Vzdělávání probíhá v areálu ústavu. Učitel pracuje s individuálním učebním plánem z kmenové školy, navrhuje známky z jednotlivých předmětů. Škola je buď akceptuje, nebo si žáka přezkouší. Intenzivní péče se liší v tom, že je zde snížený počet klientů na skupinu (max. 6) a zvýšený počet pedagogů. Na každé skupině je dopoledne speciální pedagog učitel, asistent pedagoga, odpoledne je zde pedagog vychovatel a asistent pedagoga. Vždy je na směně psycholog a speciální pedagog a tři čtvrtě dne je přítomen vedoucí vychovatel. V průměru to vychází na dvě děti jeden pracovník. Ke dni 25.1.2008 je zde evidováno dvanáct chlapců, z toho jeden je na dlouhodobém útěku. Velmi důležitý je individuální přístup. Klienti jsou zde více vidět. Je to na ně velký tlak, neboť jsou pod velkým a neustálým dohledem. Individuálně se s nimi pracuje, motivují se, vytváří se náhled, trénují se role, sociální chování a jednání. Pobyt je rozdělen do tří fází, jejichž délka je individuální podle potřeby:

33

1) Fáze adaptační – prvotní fáze, klient si zvyká, učí se, sleduje se zda má osvojené základy sebeobsluhy, hygieny, zda je schopen dodržovat pravidla a řád. S klientem pracuje také pedagog, který zjišťuje, kde má navázat ve vzdělávání z kmenové školy. 2) Fáze hlavního programu – tato fáze je nejdelší. Zjišťují se příčiny a pracuje se na minimalizování a eliminování projevů poruch chování. Začíná se se sociálním učením, mohou se udělovat krátkodobé vycházky. V této době, když rodiče mají zájem, mohou zažádat o dovolenku. 3) Fáze předvýstupní – klient se připravuje na změnu, na návrat do svého kmenového ústavu či jiného zařízení, nebo na výstup z ústavní výchovy dosažením plnoletosti. Fáze jsou propustné. Když je klient v předvýstupní fázi, a např. se opije, uteče, navrací se zpět do fáze hlavního programu. Pobyt se mu z tohoto důvodu prodlužuje. Co se týče vybavení, příliš luxusu se v něm nenajde. Je to dáno tím, že chlapci svou agresivitu ventilují rozbíjením majetku ústavu. V současné době je toto oddělení orientováno pouze na chlapce. Po rozšíření ústavu přibude i jedna skupina dívek. Dívky, které potřebují intenzivní péči přijímají zatím pouze v Jindřichově Hradci, kde je i psychiatrické oddělení.

Příklad z praxe David., 17 let Od 11 let je David v ústavní péči. Byla mu nařízena z důvodů nerespektování autorit, absence ve škole, problémové chování provázené výrazným neklidem a agresí a matka nebyla schopna výchovu zvládat. David přišel do výchovného ústavu na základě rodinných problémů, školních problémů, experimentů s drogou, osobních a psychických problémů, asociální činnosti, výchovných problémů a jiné. Za dobu pobytu 11x utekl. Ve výchovném ústavu hrubě porušoval vnitřní řád, byl agresivní, ohrožoval sebe i své okolí a negativně narušoval chod skupiny. Nerespektoval žádná pravidla, kouřil na pokoji i před vychovatelem. Nebál se s ním i fyzického kontaktu. Z těchto důvodů byl přemístěn na oddělení intenzivní péče pro extrémní poruchy chování, odd. Janová. Zde se adaptoval velmi dobře, nedopustil se útěku. Nyní si jej na dovolenky brávají rodiče přítelkyně jeho nevlastního bratra.

34

Klientům jsou poskytnuty i zájmové aktivity. Mohou probíhat i mimo zařízení, což je nadstandard, a klienti se vše hradí sami. Na každém oddělení jsou tři velké okruhy volnočasových aktivit. Jeden se týká gastronomie – vaření, hygiena, stolování. Druhý okruh je esteticko-výtvarný, k dispozici je keramická dílna, hudebna, šicí dílna. Pořádají se výstavy v galerii. Třetím okruhem je sportovně-relaxační kroužek. Mohou využívat posilovny, tělocvičny, kola, spacáky, stany, počítače, kuželkovou dráhu na Hrabůvce, jednou týdně se pronajímá sportovní hala, pronajímá se krytý bazén. Ústav umožňuje klientům dovolenky. Jestliže zákonný zástupce chce své dítě doma, musí podat písemnou žádost zařízení. Na základě toho ředitel ústavu požádá kurátora, OSPOD o stanovisko a kurátor písemně odsouhlasí či ne pobyt klienta mimo zařízení. Jedná se o víkend, prázdniny, svátky. Je velmi důležitá spolupráce kurátora s ústavem. Kurátor má povinnost navštěvovat klienta v ústavu co tři měsíce, samostatně s ním mluví a jedná, spolupracuje se sociální pracovnicí zařízení. Probíhá i častá telefonická komunikace mezi pracovníky OSPODu a sociální pracovnicí ústavu, právě při domlouvání dovolenek. Tím se předchází riziku problémového a poruchového chování ze strany klienta doma (nerespektování pravidel, příchody domů v podnapilém stavu, braní drog, …), a také riziku nevhodných podmínek ze strany rodičů (špatná hygiena, nedostatek jídla, zanedbávání dítěte,…). Je možnost i dlouhodobých pobytů, kdy do čtrnácti dnů dává souhlas ředitel ústavu (na základě souhlasu kurátora). Kurátor má povinnost kontrolovat klienta po celou dobu dlouhodobého pobytu mimo zařízení. Je to umožněno klientům, kteří po dobu školního roku dosahovali dobrých výsledků, neměli vážnější výchovné problémy a ctili pravidla vnitřního řádu. Dle názoru a zkušenosti ústavu se snaží dávat děti zpět do rodin na tzv. podmínky, kdy dítě má pořád nařízenou ústavní výchovu. Kdyby vznikl jakýkoliv problém v rodině, či dítě přestalo fungovat, je možnost rychlejšího návratu do ústavu. O to se stará kurátor, který požádá ústav o zrušení pobytu mimo zařízení. Rodiče jsou ze zákona povinni platit ošetřovné za péči o jejich dítě v ústavu. Pakliže to neplatí, vymáhá se to soudně.

I když četnost útěků je v tomto VÚ nižší než v jiných, je nutno to řešit. Klienti se většinou nevrací sami. Při zjištění útěku klienta je VÚ povinen nahlásit na policii ČR pohřešovanou osobu. Na Hrabůvce vychovatel vypíše formuláře pro policii, která jak jezdí okolo si je vyzvedne. Na Janové musí útěk nahlásit vychovatel telefonicky a 35

osobně poté na policii zajet. K 25.1.2008 není pohřešována žádná dívka, na Hrabůvce i Janové jsou pohřešováni tři chlapci. Při dopadení klientů policie kontaktuje VÚ. Ten si je musí vyzvednout. Když je to v blízkosti, vyzvedává je na policejní stanici, když je to dál, policie klienta odváží na nejbližší diagnostický ústav, odkud si jej VÚ musí vyzvednout nejpozději do dvou dnů. Za školní rok 2006/2007 bylo v ústavu umístěno 112 dětí, 59 dětí pobyt ukončilo.

Pokud mladistvý nad 15 let spáchá trestný čin, je zahájeno trestní stíhání. Poté proběhne soudní jednání a uzná-li jej soud vinným, pak je souzen s poloviční sazbou (když jiná opatření nevedla k nápravě). Věznice pro mladistvé jsou v Ostravě Na Hradbách, Heřmanicích, Opavě. Můžou si zde dodělat vzdělání a rekvalifikační kurzy.

36

ZÁVĚR Tato práce byla zaměřena na ústavní péči, jako formu opatření při výchovných potížích. Ústavní péče se realizuje v systému školských zařízení pro ústavní a ochrannou výchovu. Jedná se o dětský domov, dětský domov se školou, diagnostický ústav a výchovný ústav. Cílem mé práce bylo zjistit, jak se děti v praxi do institucionální péče dostávají, jak se s nimi v příslušných zařízení pracuje a co vše je jim poskytnuto. Toto zjištění probíhalo formou individuálních exkurzí do vybraných školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy v regionu Ostrava. Jedinci se dostávají do institucionální péče rozhodnutím soudu o nařízení ústavní výchovy či uložení ochranné výchovy, na základě předběžného opatření, či na návrh zákonných zástupců. Klient je zpravidla umístěn nejdříve v diagnostickém ústavu, kde probíhá komplexní diagnostika (zdravotní, sociální, pedagogická a psychologická). Výsledkem je diagnostická zpráva, která obsahuje návrh specifických výchovných a vzdělávacích potřeb s programem rozvoje osobnosti pro další reedukační a resocializační proces. Na základě této zprávy se rozhodne, kam bude klient dále umístěn. Ve větším procentu se jedná o výchovný ústav. Pokud je dítě bez problémů v chování, je umístěno ihned do dětského domova, kdy přes diagnostický ústav prochází pouze „papírově“. Následná péče probíhá především v eliminování projevů poruch chování a v nácviku sociálních dovedností. Velké problémy jsou v kapacitních možnostech všech ústavů v regionu Ostrava, proto se velmi často využívá spolupráce s ústavy z celé republiky. Je to dáno velkým počtem dětí, které mají nařízenou ústavní či uloženou ochrannou výchovu. K 31.12.2006 bylo 478 dětem nařízena ústavní výchova a 19 dětem byla uložena ochranná výchova.

37

Resumé Práce “Ústavní a ochranná výchova v regionu Ostrava¨ je zaměřena na institucionální péči jako na formu opatření při výskytu poruch chování. Teoretická část se je rozdělena do tří kapitol. První se zabývá historií a současností ústavní péče. Druhá kapitola popisuje jedince s poruchou chování, charakterizuje jednotlivá školská zařízení a jejich činnost. Dále se zabývá diagnostikou v preventivně výchovných zařízení a v diagnostickém ústavu. Praktická část charakterizuje vybraná školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy v regionu Ostrava, s doplněním o příklady z praxe.

This work, "Institutional care in region Ostrava“ is focusing on insitutional care like a form of precaution with behavioral disorders. The theory part includes two chapter. The first chapter deals with history and present of institucional care. The second chapter discrabes behavioral disorder, and characterizes several educational institutions and their function. It deals with diagnostic in preventively educational facilities and in diagnostic institucion. The practical part describes selected educational institutions for execution of institute education and protection education in region Ostrava, with schedules.

38

POUŽITÁ LITERATURA ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. 655 s. ISBN 807178-463-X

FRIEDEL, A.: Školské zákony. Praha: Eurounion, 2003. 477 s. ISBN 80-7317-020-5

JÁNSKÝ, P.: Analýza nevhodného sociálního chování a některé aspekty poskytované péče. 2004. (cit. 2004-10-21)

MATOUŠEK, O.: Práce s rizikovou mládeží. Projekt LATA a další alternativy věznění mládeže. Praha: Portál, 1996. 87s. ISBN 80-7178-064-2

MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003. 340s. ISBN 80-7178-771-X

MONATOVÁ, L.: Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido, 1998. 85 s. ISBN 80-85931-60-5

NOVOTNÁ, M., KREMLIČKOVÁ, M.: Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: SPN, 1997. 115 s. ISBN 80-85937-60-3

NOVOTNÝ, O.: Kriminologie. Praha: ASPI, 2004. 451 s.

PIPEKOVÁ, J. a kol.: Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6.

POPELÁŘ, B.: Přehled vývoje praxe a teorie speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1958.

SLOWIK, J.: Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. 160 s. ISBN 970-80-247-1733-3.

SOVÁK, M.: Nárys speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1977. 213 s.

39

SPOUSTA, V.: Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. Brno: MU, 1995.

ŠVANCAR, Z.: Speciálně-pedagogické problémy ústavní a ochranné výchovy. Praha: Statní pedagogické nakladatelství, 1988. ISBN 14-363-88.

TRAIN, A.: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997. ISBN 807178-131-2.

VITÁSKOVÁ, K.: Etopedie: Vybrané okruhy etopedické problematiky. Ostrava: OU, 2005. 70 s. ISBN 80-7368-123-4

VÍTKOVÁ, M.: Integrativní speciální pedagogika: Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9.

VOJTOVÁ, V.: Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: MU, 2005. 94 s. ISBN 80-210-3532-3.

Vnitřní řád, Výchovný ústav a školní jídelna, Ostrava - Hrabůvka

Výroční zpráva Dětského diagnostického ústavu, základní školy a školní jídelny, Bohumín – Šunychl, za školní rok 2006/2007.

Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Moravskoslezském kraji za školní rok 2005/2006.

Zákon č. 140/1961 Sb. ve znění z. č. 161/2006 Sb., Trestní zákon

Zákon č. 141/1961 Sb. ve znění z. č. 79/2006 Sb., o trestním řízení soudním (Trestní řád)

Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

40

Zákon č. 257/2000 Sb. o probační a mediační službě

Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) ze dne 25. června 2003. Sbírka zákonů č. 79/2003

Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č.109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

Vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče

41

Seznam příloh Příloha č. 1: Počet umístěných dětí v Dětském diagnostickém ústavu – Bohumín Příloha č. 2: Umístěné děti z Dětského diagnostického ústavu – Bohumín Příloha č. 3: Harmonogram dne – Výchovný ústav a školní jídelna Ostrava – Hrabůvka Příloha č. 4: Harmonogram dne – Výchovný ústav a školní jídelna Ostrava Hrabůvka, oddělení pro děti vyžadující soustavnou intenzívní individuální péči:

42

PŘÍLOHY Příloha č. 1

Počet umístěných dětí v DDÚ Ochranná výchova chlapci

Dohoda chlapci

Předběžné opatření - dívky

Ústavní výchova chlapci Ústavní výchova dívky Předběžné opatření - chlapci

Předběžné opatření - dívky Předběžné opatření - chlapci Ochranná výchova - chlapci

Ústavní výchova - dívky Ústavní výchova - chlapci Dohoda chlapci

Příloha č. 2 Umístění dětí Podmínečné umístění mimo ústav

Dětské domovy

Ve stavu DDÚ

Zpět do rodiny Dětské domovy se školou

Vazba Diagnostický ústav pro mládež

Výchovné ústavy

Dětské domovy Výchovné ústavy Vazba Podmínečné umístění mimo ústav

Dětské domovy se školou Diagnostický ústav pro mládež Zpět do rodiny Ve stavu DDÚ

Příloha č. 3 Pondělí - Pátek 07:00

budíček (dřívější budíček individuálně dle potřeby dítěte)

07:00 – 07:45

hygiena, úklid osobních věcí, snídaně, příprava na odchod do školy dopoledne – školy, učiliště, pracoviště – individuálně dle rozvrhu

43

07:45 – 08:00

úklidy společných prostor

12:30 – 15:30

oběd (dle příchodu ze školy)

13:00 – 16:00

osobní volno, individuální příprava na vyučování pod vedením vychovatele, volnočasové aktivity

16:00 – 18:00

výchovně vzdělávací činnost (možnost vycházek)

18:00 – 18:30

1. večeře

18:30 – 19:00

úklid

19:00 – 19:30

skupinové sezení

19:30 – 20:00

osobní volno, volnočasové aktivity

20:00 – 21:00

2. večeře, večerní hygiena, osobní volno, volnočasové aktivity

21:00

večerka

Příloha č. 4 Pondělí – Pátek 07:00 – 08:00

budíček, rozcvička, osobní hygiena, snídaně, úklid osobních věcí organizačně provozní konzultace s ved. vychovatelem po skupinách

08:00 – 08:45

1. hodina výchovně vzdělávací činnosti

08:45 – 09:00

přestávka

09:00 – 09:45

2. hodina výchovně vzdělávací činnosti

09:45 – 10:00

svačina

10:00 – 10:45

3. hodina výchovně vzdělávací činnosti

10 :45 – 11:00

přestávka

11:00 – 11:45

4. hodina výchovně vzdělávací činnosti

11:45 – 12:00

přestávka

12:00 – 12:45

5. hodina výchovně vzdělávací činnosti

12:45 – 13:00

příprava na oběd

13:00 – 13:30

oběd

13:30 – 14:30

osobní volno, volnočasové aktivity

14:30 – 16:00

1. část výchovně vzdělávací činnosti

16:00 – 16:30

svačina

16:30 – 18:00

2. část výchovně vzdělávací činnosti

18:00 – 18:30

1. večeře

18:30 – 19:00

úklid

44

19:00 – 19:30

skupinové sezení

19:30 – 20:00

osobní volno

20:00 – 20:30

2. večeře

20:30 – 21:00

večerní hygiena, praní osobního prádla

21:00 – 22:00

osobní volno, volnočasové aktivity

22:00

večerka (v pátek ve 23:00 hodin)

45