MASARYKOVA UNIVERZITA. Úroveň znalostí první pomoci u laické veřejnosti

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

KATEDRA OŠETŘOVATELSTVÍ

Úroveň znalostí první pomoci u laické veřejnosti Bakalářská práce

Autor: Barbora Machalová

Vedoucí práce: Mgr. Dana Soldánová

Brno 2006 5

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením

Mgr. Dany Soldánové a všechny použité literární i odborné zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.

V Brně dne 1. dubna 2006

............................................... Barbora Machalová

6

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Mgr. Daně Soldánové za všechny cenné rady a odborné vedení

při zpracování mé bakalářské práce.

Rovněž děkuji všem respondentům za spolupráci při vyplňování dotazníků,

bez kterých bych svůj průzkum nemohla uskutečnit.

Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli při zpracování této

bakalářské práce.

Brno 1. dubna 2006

............................................ Barbora Machalová

7

„Život člověka v mnoha případech závisí na správně poskytnuté

laické první pomoci. Uč se poskytnout první pomoc a důvěřuj svým

schopnostem. Právě Ty můžeš být tím, kdo v kritické chvíli zachrání lidský život.“

8

(Hasík 2003)

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 7 1

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY ...................................................................... 8

2

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU .......................................................... 9

2.1

2.2 2.3

Definice první pomoci ..................................................................................... 9

2.1.1 2.1.2

2.5

2.6 2.7

2.8 2.9

2.10

Trestní zákon o neposkytnutí první pomoci ........................................ 11

Systém Zdravotnické záchranné služby v ČR................................................. 12 Rozdělení první pomoci................................................................................. 13

2.3.1

Laická základní první pomoc ............................................................. 13

2.3.3

Odborná záchranná první pomoc ........................................................ 13

2.3.2 2.4

Přednemocniční pomoc ........................................................................ 9

Technická první pomoc...................................................................... 13

Přivolání odborné záchranné pomoci ............................................................. 15

2.4.1 2.4.2

Linky tísňového volání....................................................................... 15

Vyrozumění o kritické události .......................................................... 15

Integrovaný záchranný systém ....................................................................... 17

2.5.1 2.5.2

Záchranné složky ............................................................................... 17

Povinnosti jednotlivých složek záchranného systému ......................... 18

Hromadné postižení zdraví ............................................................................ 22

2.6.1

Třídění raněných ................................................................................ 24

Transport poraněného .................................................................................... 25

Bariéry poskytování první pomoci ................................................................. 26 Význam školení laické veřejnosti................................................................... 27 Základní vyšetření životních funkcí ............................................................... 28

2.10.1 2.10.2

2.10.3

Zhodnocení stavu vědomí .................................................................. 28

Vyšetření dýchání .............................................................................. 29

Vyšetření krevního oběhu .................................................................. 30

9

3

METODIKA ................................................................................................ 31

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA................................... 33

5

DISKUSE ..................................................................................................... 61

6

NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ................................... 64

ZÁVĚR ................................................................................................................... 66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURA A PRAMENŮ............................................ 68 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 70 SEZNAM ZKRATEK............................................................................................. 71

10

ÚVOD Nejvyšší hodnotou lidského života je zdraví. Zdraví můžeme přirovnat k domu.

Čím jsou jeho základy pevnější, tím větší je jistota, že se nezřítí. Tak jako jednou

postavený dům potřebuje neustálou péči vlastníka, tak i zdraví musí být chráněno, střeženo a důkladně opečováváno.

Když někdo úrazem nebo selháním životních funkcí ztrácí nejcennější co

má - zdraví, měli bychom pro takového člověka udělat maximum, co je v naších silách.

Jen okamžitě vykonaná a účelná první pomoc na místě nehody může zabránit

hrozícímu nebezpečí. Dobře provedenými postupy laické první pomoci může svědek kritické události předejít a postiženému pomoci. Znalost první pomoci tak přispívá

k záchraně mnoha lidských životů a případně k úplnému uzdravení postiženého (Scheinarová 2000).

V kritické situaci jsou znalosti zcela nezbytné, ale mezi hlavní podmínky, které

pomohou problém vyřešit, patří především morální vlastnosti člověka, rozhodnost a zodpovědnost, ale také statečnost a chuť pomoci druhému.

Člověk, který se dostal do kritické situace, kdy musí poskytnout první pomoc,

by si měl umět poradit a tuto situaci řešit. Mělo by být v zájmu každého z nás, osvojit

si základní postupy laické první pomoci, které mu pomohou takové situace řešit a čelit jim.

Pro téma bakalářské práce jsem se rozhodla na základě své zkušenosti, kdy

jsem měla možnost společně s dalšími spoluobčany pomoci člověku v ohrožení života. Bohužel jsem zjistila, že jejich znalosti byly na velmi nízké úrovni. Proto jsem

si zvolila téma první pomoc, abych si ověřila skutečný stav informovanosti laické veřejnosti v této problematice.

11

1

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

Cíle: Prvním cílem mé práce je zmapovat úroveň teoretických znalostí o poskytování

první pomoci u laické veřejnosti.

Druhým cílem je zhodnotit rozdílnost v informovanosti o poskytování první

pomoci mezi věkovou kategorií adolescentů, dospělých a seniorů.

Úkolem třetího cíle je zjistit, zda jsou laici ochotni pomoci člověku

při poškození zdraví, a které bariéry jim brání při poskytování první pomoci.

Hypotézy:


H1 Předpokládám, že úroveň teoretických znalostí o poskytování první pomoci




H2 Domnívám se, že úroveň znalostí první pomoci bude nejvyšší u dospělých,




H3 Předpokládám, že pokud se člověk ocitne v kritické situaci, kdy musí

u laické veřejnosti bude na nízké úrovni.

nižší u adolescentů a nejnižší u seniorů.

poskytnout první pomoc, pomoc druhému člověku neodmítne a provede nutná opatření.




H4 Domnívám se, že hlavní překážkou, která laikům brání v poskytování první pomoci, jsou jejich nedostatečné znalosti.

12

2

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

2.1

Definice první pomoci První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření logicky na sebe

navazujících, jež mohou být poskytnuty kdekoli a kdykoli, a které slouží k bezprostřední pomoci člověku postiženému úrazem nebo náhlou poruchou zdraví. Cílevědomě a účinně omezuje rozsah a důsledky poškození života.

První pomoc se považuje za občanskou povinnost. Každý občan bez ohledu

na stupeň vzdělání a věk je povinen poskytnout první pomoc podle svých vědomostí, dovedností a schopností, tak aby zachránil život postiženého, zamezil zhoršení jeho stavu, zajistil co nejlepší prostředí a bezpečnost poraněnému, ale i sobě. Dále se jeho povinnost vztahuje k přivolání Zdravotnické záchranné služby a vyčkání u postiženého do jejího příjezdu (Scheinarová 2000).

Správně a včasně poskytnutá první pomoc má velký význam. Zkracuje dobu

odborného léčení, urychluje hojení poranění a je často rozhodující záchranou života. Musí být poskytnuta neodkladně, rychle a důkladně na místě nehody. Nutností účelné první pomoci je znát její obecná pravidla a postupy.

Úkolem první pomoci je provést taková opatření, aby následky poruchy zdraví

nebo ohrožení života se projevily co nejméně, předešlo se komplikacím a zajistilo se rychlé a uspokojivé uzdravení postiženého (Zeman 1998).

2.1.1

Přednemocniční pomoc Přednemocniční pomoc, kterou můžeme také nazvat jako první pomoc

je základní složkou léčení náhlých onemocnění a poranění. Správně poskytnutá a cíleně provedená první pomoc u náhlých stavů může odvrátit hrozící nebezpečí

selhání životních funkcí nebo i smrt. První pomoc řadíme k akutní medicíně a tu

definujeme jako souhrn všech diagnostických a terapeutických postupů, které se používají při situacích neodkladné péče. Neodkladnou péči chápeme jako poskytnutí potřebné lékařské nebo laické první pomoci nemocnému nebo poraněnému 13

ve stavu bezprostředního ohrožení jeho života nebo některých funkcí. Laickou první pomoc tak řadíme do akutní medicíny. Součástí akutní medicíny není jen poskytnutí

první pomoci ohroženému nemocnému na místě nehody. Patří sem kromě péče zajištěné na místě nehody ještě kvalifikovaná a cílevědomá péče o akutně nemocné

nebo postižené během transportu do zdravotnického zařízení a během hospitalizace na nemocničním lůžku neodkladné péče (Scheinarová 2000).

Akutní medicínu řadíme k různým medicínským oborům. Pro přežití

nemocného při selhání základních životních funkcí je nezbytné nahrazení dýchání

a udržení funkčního krevního oběhu. Příčiny, které vedou k náhlému selhání životně

důležitých funkcí mohou být jakékoli a mohou zasahovat do různých lékařských oborů jako je např. interna, chirurgie, pediatrie a další. Podstatou je, že v akutní fázi základní

onemocnění ustupuje do ústraní na různě dlouhou dobu a na místo toho mají přednost

symptomatická opatření, např. kardiopulmocerebrální resuscitace. Ve druhé fázi, poté co se podaří udržet nebo obnovit základní životní funkce, přichází na řadu definitivní

zhodnocení situace a určení příčiny, která k závažnému stavu vedla. Pro akutní medicínu je tedy ve stavu náhlého ohrožení zdraví nebo života na prvním místě symptomatická diagnóza a to bez ohledu na zjištěnou nebo nezjištěnou příčinu.

Symptomatická diagnóza je schopnost určit, diagnostikovat naléhavou situaci a zahájit

vhodná opatření, které odvrátí smrtelně blížící se stav. Ke zvládnutí akutního

poškození zdraví nebo život ohrožující stav jsou na jedné straně nutné obecně platné znalosti jednotlivých postupů, vyplývajících ze symptomatické diagnózy a na druhé

straně jsou potřebné specifické znalosti z jednotlivých oborů ke stanovení diagnózy základního onemocnění a k její léčbě.

Medicínu akutních a neodkladných stavů lze dělit, za prvé na terénní medicínu

akutních stavů, ke které řadíme přednemocniční péči, na niž se podílí velkou měrou laická první pomoc, pomoc poskytnuta nezdravotníkem. Za druhé nemocniční složka zahrnující péči o ohrožené nemocné na nemocničním lůžku intenzivní nebo resuscitační péče.

Resuscitační péče, jedná se o péči poskytovanou nemocným na lůžkových

resuscitačních odděleních, kde základní důvod k přijetí nemocného je jeho zdravotní stav, nutná podpora či po určitou dobu náhrada životních funkcí bez ohledu na základní diagnózu (Scheinarová 2000).

14

Intenzivní péči definujeme, jako péči poskytovanou postiženým na jednotkách

intenzivní péče (JIP) a to takovým nemocným, u kterých je důvod pro přijetí a péči základní diagnóza (Scheinarová 2000).

2.1.2 Trestní zákon o neposkytnutí první pomoci Trestní zákon 140/1961 Sb. 1. 1. 1962 – neposkytnutí první pomoci § 207 odstavec 1

„Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví,

neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok“ (Bydžovský 2001). § 207 odstavec 2

„Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví,

neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti“ (Bydžovský 2001). § 208

„Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast,

neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti“ (Bydžovský 2001).

15

2.2

Systém Zdravotnické záchranné služby v ČR Záchranné služby jsou často organizované jako lékařské záchranné služby.

K vážné nehodě nebo k náhle vzniklé život ohrožující příhodě vyjíždí lékař, pomoc nazýváme Rychlá lékařská pomoc – RLP. Tento systém je běžně používaný

především ve střední Evropě, z celosvětového hlediska je spíše výjimečný.

Ve většině zahraničních systémech a to i ve vyspělých zemích jako jsou

Spojené státy, Velká Británie nebo Holandsko, zabezpečují přednemocniční péči

záchranáři bez lékařského vzdělání. Jsou cvičení ve výkonech život zachraňující, ale

neposkytují odborná vyšetření. Ty se provádí na centrálních příjmových odděleních nemocnic, na Emergency.

I u nás v posledních letech zvyšujícími se nároky na kvalitu a dostupnost

přednemocniční péče, mají uplatnění posádky záchranné služby bez lékaře, jež jsou definovány Rychlá zdravotnická pomoc – RZP. Používá se k zajištění pomoci, kdy

důvod výjezdu není tak závažný a nevyžaduje přítomnost lékaře. Umožňuje i přijatelné finanční prostředky pro rozšíření počtu stanovišť, čímž se snižují dojezdové doby.

Členové Rychlé zdravotnické pomoci jsou školeni k provádění neodkladné resuscitaci a k dalším život zachraňujícím výkonům.

V některých velkých městech záchranná služba působí jako tzv. Rendezvous

systém. Při uplatnění tohoto systému se kompletně členové týmu sjíždí až v cílovém

místě. Lékař s řidičem přijíždí rychlým osobním vozem a jeho spolupracovníkem je posádka Rychlé zdravotnické pomoci přijíždějící se sanitkou. Výhodou je, že lékař

přijíždí na místo nehody rychleji něž při standardním způsobu jeho dopravy v sanitce. Pokud se u postiženého nepotvrdí, že jde o život bezprostředně ohrožující stav, ale

i přesto je pacient odvezen do nemocnice, není doprovod lékaře nutný a ten se může

následně věnovat jiným raněným. K systému je zahrnuto i 10 stanovišť Letecké záchranné služby.

Lékařská služba první pomoci je organizační služba, ve světě výjimečná,

která je včleněna mezi záchrannými službami a běžnou návštěvní službou praktických

lékařů. Jejich ordinační hodiny jsou prodlouženy na nepřetržitý provoz. Bohužel se stoupajícími náklady si stále více organizací tuto službu nemůže dovolit (http://www.zachrannasluzba.cz/propacienty/system_cr.htm).

16

2.3

Rozdělení první pomoci První pomoc je dělena do tří vzájemně se prolínajících a souvisejících částí.

Mezi ně řadíme základní (laickou) první pomoc, technickou první pomoc a odbornou první pomoc (Scheinarová 2000).

2.3.1 Laická první pomoc (LPP) Jinak řečeno základní první pomoc je poskytována bez speciálního vybavení,

jednoduchými, ale přesto velmi účinnými

standardními

postupy. Navazuje

na ni přednemocniční lékařská pomoc. Je zprostředkována osobami bez jakéhokoli

zdravotnického vzdělání. Součásti je přivolání odborné zdravotnické první pomoci

a péče o postiženého do jejího příjezdu, kdy si postiženého zdravotnická služba převezme (Bydžovský 2001).

2.3.2 Technická první pomoc (TPP) Má uplatnění při odstraňování zevních příčin, které primárně způsobily

poruchu zdraví nebo které přímo zhoršují stav postižené osoby a pokud jejich účinek

trvá. Úkoly technické pomoci jsou v prvé řadě zajištění bezpečí jak pro poškozeného, tak i záchrance, dále se podílí na odstranění působící příčiny poškození a především na vyproštění poraněného, kde je potřeba speciálního technického vybavení. Služba je poskytována pomocí integrovaného záchranného systému a může ji zajistit Hasičský záchranný sbor, Báňská nebo Horská služba (Zeman 1998).

2.3.3 Odborná první pomoc (OPP) Navazuje na základní laickou první pomoc. Má k dispozici potřebné speciální

prostředky a pomůcky, diagnostickou techniku a léčebné přístroje. Je zajištěna

Rychlou zdravotnickou pomocí (RZP) nebo Rychlou lékařskou pomocí (RLP). 17

Posádku záchranné služby tvoří lékař, kvalifikovaný zdravotnický pracovník nebo

profesionální záchranář. Jiná forma Rychlé lékařské pomoci je letecká záchranná služba (LZS), která zajišťuje převoz ohrožených nemocných letecky (Scheinarová 2000).

Mezi základní výkony lékaře při poskytování první pomoci patří zajištění

dýchání a volné dýchací cesty, zástava krvácení, kontrola všech činností provedených při základním laickém ošetření a jejich doplnění. Dále k těmto základním výkonům

zahrnujeme znehybnění zlomenin, u popálenin krytí popálených ploch a zahájení

celkového vyšetření, uložení postiženého do příslušné polohy dle druhu a charakteru poranění, ošetření otevřených zranění, zajištění protišokových opatření, popřípadě

zajištění léčby rozvíjejícího se šoku. A v neposlední řadě má lékař odpovědnost za správnou organizaci při všech úkonech první pomoci. Lékař také zodpovídá

za postiženého během transportu, kde mu kontroluje základní životní funkce

a v případě selhávání zabezpečuje jejich ošetření. Po transportu a převzetí postiženého do zdravotnického zařízení navazuje další odborné ošetření a léčba zdravotnickými pracovníky (Zeman 1998).

Záchrana lidského života zpravidla není záležitostí jednotlivce, ale skládá

se z posloupnosti navzájem navazujících kroků. Soubor těchto jednotlivých kroků se nazývá záchranný řetězec. Začíná poskytnutím základní laické první pomoci

a přivoláním odborné záchranné služby, dále pokračuje odborným zásah, převezením

postiženého do nemocnice a příjmem nemocného na nemocniční lůžko neodkladné péče (Scheinarová 2000).

18

2.4

Přivolání odborné záchranné pomoci Jednotlivé linky tísňového volání spolu úzce spolupracují a existuje návaznost

v poskytnutí odborné pomoci. Stačí zavolat na jedno z níže uvedených čísel a dispečer

operačního střediska v případě nutnosti kontaktuje další složky záchranného systému (Beránková aj. 2002).

2.4.1 Linky tísňového volání 150

Hasičská záchranná služba

156

Městská policie

112

Jednotné evropské číslo tísňového volání

155 158

Zdravotnická záchranná služba

Policie České republiky

Linka 112 slouží jen k převzetí informací. Linka je obsluhována Hasičským

záchranným sborem ČR a tísňové volání je teprve poté předáno zdravotnickému operačnímu středisku. Bohužel i sebelépe organizovaný systém předávání zpráv vede

ke zdržení ve vyslání pomoci nebo může dojít i ke zkreslení nebo ztrátě části informace. Z tohoto důvodu by číslo tísňového volání mělo sloužit pouze jako

doplňkové číslo, použitelné především pro cizince, kteří neznají národní tísňová čísla nebo pro krizovou situaci, kdy z jakéhokoliv důvodu nejde použít přímé tísňové linky 150, 155 a 158 (www.zachrannasluzba.cz).

2.4.2 Vyrozumění o kritické události Vyrozumění o kritické události spočívá v přivolání odborné pomoci, ke které

patří Zdravotnická záchranná služba. Celostátně je dostupná na tísňové lince 155.

Linku 155 obsluhuje kvalifikovaný zdravotnický pracovník, který výzvu vyhodnotí při přímé komunikaci s volajícím (Hasík 2003).

19

Přivolání odborné pomoci by mělo být prvním úkolem při poskytování první

pomoci a to v případě pokud nehrozí nebezpečí z prodlení a máme tu možnost. Při hovoru na lince záchranné služby v klidu zodpovíme otázky dispečera, jedná

se o vyškolené pracovníky, kteří zkušeně vedou celý telefonní rozhovor (Beránková aj. 2002).

Číslo linky 155 je vždy bez předvolby, lze na ni volat z telefonu jakékoli

veřejné sítě v ČR, volání je vždy zdarma. Při telefonování z veřejného telefonního

automatu není potřeba mince ani karty a při volání z mobilního telefonu nepotřebujeme kredit (www. zachrannasluzba.cz). Struktura rozhovoru při tísňovém volání:


Volající se představí, oznámí co se stalo, pro koho žádá pomoc (počet osob),




Další komunikaci vede operátor. Cílem je na základě anamnestických údajů

kde došlo k nehodě a zda je nutné někoho vyprostit.

a popisu příznaků vyhodnotit stav postiženého a následně vyslat optimální výjezdovou skupinu.




V průběhu hovoru se operátor informuje o způsobu poskytnuté pomoci




Na konci hovoru volající upřesní příjezdovou trasu (název ulice, číslo domu,

a eventuelně doporučí další postup.

číslo patra a dveří), zdůrazní důležité orientační body, domluví způsob kontaktu a uvede své telefonní číslo.




Sdělení vlastního telefonního čísla je velmi důležité. Pokud operátor na základě prvních informací stav poraněného vyhodnotí jako kritický, přeruší hovor, aby bez ztráty času ihned aktivoval výjezdovou skupinu. Po jejím vyslání kontaktuje volající osobu a pokračuje v upřesňování údajů (Hasík 2003).

„Záchranná služba může pomoci jen tomu, koho skutečně najde. Hledáním

pacienta se mnohdy ztratí více času než jízdou ze vzdálené základny. Pokud jsi zavolal záchrannou službu, vyčkej jejího příjezdu“ (Hasík 2003).

20

2.5

Integrovaný záchranný systém Není institucí, ale systémem vzájemné spolupráce tísňových složek. Uplatňuje

se zejména v případech hromadných neštěstí a mimořádných situacích, příkladem mohou být povodně (Hasík 2003).

2.5.1 Záchranné složky HZS ZZS

PČR

Hasičský záchranný sbor

Zdravotnická záchranná služba

Policie České republiky

MP

Městská policie

VZS

Vodní záchranná služba

ČČK

Český červený kříž (Beránková aj. 2002)

ZBK LZS

Zdravotnická brigáda kynologů Letecká záchranná služba

Složky Integrovaného záchranného systému (dále IZS) mají své síly

a prostředky rozmístěny po celém území ČR, aby mohli zajistit nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení mimořádné události, jejího vyhodnocení a neodkladný zásah v místě vzniku (Pokorný 2003).

Jednotlivé články IZS mezi sebou udržují permanentní spojení a spolupracují

i při řešení standardních situací. Příkladem jsou dopravní nehody, do jejichž záchranné

akce jsou zapojeny všechny tísňové složky. Do poskytnutí první pomoci mohou být

zapojeny i jiné složky např. humanitární organizace, armáda, Báňská nebo Horská služba (Hasík 2003).

Přehled o všech složkách patřících do IZS, jejich vyrozumění, i vyrozumění

státních orgánů a orgánů samosprávy a jiné nutné činnosti pro funkci IZS zajišťují

operační a informační střediska IZS. Jejich funkci plní operační střediska Hasičského záchranného sboru, který je hlavním článkem IZS (Pokorný 2003).

21

2.5.2 Povinnosti jednotlivých složek záchranného systému

Hasičský záchranný sbor

Hasičský záchranný sbor je cvičen k poskytování technické pomoci. Jeho

členové nemají speciální zdravotnické vzdělání a nelze od nich očekávat více než

poskytnutí laické první pomoci. Za standardních situací to zpravidla není nutné, tísňové složky se na místo dostavují takřka současně a každá z nich se věnuje plnění svých úkolů (Hasík 2003).

Členové hasičského sboru prozkoumávají zasažený prostor. Zajišťují prostředí

pro posádku Zdravotnické záchranné služby, aby mohla pracovat a zjišťují zda nejsou

ohroženy životy záchranářů při poskytování pomoci. Spolu s policií uzavírají místo nehody, připravují hasící prostředky a technické vybavení. Poskytují technickou první

pomoc, vyprošťují postižené z uzavřených prostorů a spolupracují se zdravotníky při poskytování první pomoci (Beránková aj. 2002).

Zdravotnická záchranná služba

Záchranná zdravotnická služba je služba, jejíž posláním je péče o postižené,

kterým se jejich zdravotní stav náhle a neočekávaně zhoršil a jejich základní životní funkce (vědomí, dýchání, oběh) jsou ohroženy selháváním nebo už selhávají.

Jedná se o tísňovou službu poskytovanou vyškoleným zdravotnickým

záchranným týmem. Jejich úkolem je poskytnout přednemocniční neodkladnou péči, jde tedy o odbornou zdravotnickou pomoc (Hasík 2003).

Péče zdravotnického záchranného týmu navazuje na laickou první pomoc.

V případech selhávání životních funkcí by měl být tento přechod plynulý. U postižených zkontroluje provedená opatření laické první pomoci a profesionálně 22

ji doplní odbornými postupy. Následně se záchranný tým věnuje vyšetření postiženého a provedení standardních výkonů (např. zajištění žilního vstupu a podání potřebných léků). Po stabilizaci stavu poraněného zajistí jeho šetrný transport do příslušného odborného zdravotnického zařízení (Hasík 2003).

Policie České republiky

Podobně jako Hasičský záchranný sbor nemají příslušníci policejního týmu

speciální zdravotnické vzdělání. Jejich práce při záchranné akci je zaměřena na poskytování technické pomoci.

Spolu s Hasičským záchranným sborem uzavírá a střeží místo nehody. Vytyčí

příjezdové a odsunové cesty, organizuje pohyb osob a vozidel. Identifikuje postižené osoby, zabezpečuje jejich majetek a doklady.

Policii voláme k dopravní nehodě, při nálezu mrtvého člověka, při nebezpečí

a ohrožení osob nebo v případě otevření bytu ohrožené osoby (Beránková aj. 2002).

Městská policie

Městská policie je orgánem obce, zřizuje ji Obecní zastupitelstvo obecně

závaznou vyhláškou. Zabezpečuje veřejný pořádek v rámci obce a plní další úkoly,

pokud tak stanoví zákon. Každý má právo obracet se na příslušníky městské policie

s žádostí o pomoc. Strážníci jsou povinni člověku požadujícímu pomoc vyhovět v rozsahu svých úkolů. Městská policie při plnění své práce spolupracuje s Policií ČR (http://www.mpbrno.cz/profil.php).

23

Zdravotnická brigáda kynologů

K hlavní činnosti Zdravotnické brigády kynologů patří příprava psů a psovodů

k záchraně lidských životů. Psovodi a psi zajišťují vyhledávání zavalených

a zasypaných osob, pátrají po ztracených a pohřešovaných, zachraňují tonoucí a vyhledávají utonulé. Spolupracují s Hasičským záchranným sborem, Policií ČR, ale i ostatními

složkami

Integrovaného

záchranného

pohotovostním stavu (http://www.bonty.cz/zachranari/).

systému.

Jsou

v neustálém

Vodní záchranná služba

Vodní záchranná služba zachraňuje a provádí evakuaci osob v ohrožených

oblastech. Zahrnuje preventivní, hlídkovou a záchranou činnost na vodních plochách,

veřejných koupalištích, bazénech a divoké vodě. Poskytuje první pomoc a zajišťuje

převoz raněných v oblastech vodního prostranství. Zajišťuje bezpečnost návštěvníků u veřejných vodních ploch. Zabezpečuje provoz bazénů, koupališť a pláží na základě požadavku

provozovatele.

Spolupracuje

s dalšími

záchrannými

složkami

Integrovaného zdravotnického systému při zajišťování bezpečnosti v dané lokalitě (http://www.vzs-praha.cz/sluzby.htm).

Letecká záchranná služba

Poskytuje první pomoc postiženým, kteří by jinak neměli naději na přežití.

Letecká záchranná služba se od Rychlé záchranné služby liší pouze dopravním prostředkem, nejčastěji je to vrtulník.

24

Vrtulníku se využije podle závažnosti zdravotního stavu postiženého.

Od obdržení výzvy od operátora zdravotnického operačního střediska se vzlet uskuteční do dvou až třech minut. Posádka vrtulníku je v trvalém radiovém spojení s operačním střediskem, dále se službami řízení letového provozu a je v permanentní pohotovosti (www.zzspk.cz).

Vrtulník se používá při situacích, kde nelze provést zásah běžnými prostředky

nebo kde je jeho uplatnění bezpečnější, účelnější nebo výrazně méně namáhavé. Lze

ho využít při vzdušném průzkumu místa mimořádné události. Umožňuje převážet osoby nebo materiál z ohrožených míst a hlavně se využívá k dopravě záchranné jednotky, odborníků a specialistů na místo zásahu.

Zdravotnická posádka ve vrtulníku je vždy minimálně dvoučlenná složená

z lékaře a záchranáře, který má odbornou kvalifikaci. Vedoucím týmu letecké (vrtulníkové) záchranné služby je lékař, který je však při provádění letové činnosti a zajištění bezpečnosti při provozu vrtulníku vázán rozkazy pilota (www.zzspk.cz).

Český červený kříž (ČČK)

Jedná se o dobrovolnou skupinu a je to humanitární občanské sdružení působící

na celém území České republiky. Jejím zaměřením jsou hlavně humanitární, sociální a zdravotní oblasti.

Je jedinou mezinárodně potvrzenou národní společností Červeného kříže

na území České republiky, která je státem uznávaná. Ve smyslu Ženevských dohod je pomocnou organizací vojenské zdravotní služby (www.cck.cz.).

Hlavním posláním Českého červeného kříže je chránit zdraví, život a úctu

k lidské bytosti, předcházet a zmírňovat utrpení, podporovat vzájemné porozumění, přátelství a mír mezi národy bez rozdílů národních, rasových, náboženských, třídních a politických a bojovat o naplňování základních principů hnutí Červeného kříže.

Mezi základní principy hnutí Červeného kříže je zařazeno sedm principů, mezi

něž patří humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost (www.cck.cz).

25

2.6

Hromadné postižení zdraví (HPZ) Hromadné postižení zdraví, definujeme jako situaci, při které dojde na místě

nehody ke vzniku takového počtu poraněných s potřebou okamžité zdravotnické pomoci, že se objeví výrazný nepoměr mezi počtem poraněných a možnostmi zdravotnické služby.

Hlavním úkolem první pomoci při vzniku hromadného postižení zdraví

je snaha omezit možné následky přítomných škod na zdraví a zamezit vzniku

následných postižení. Proti běžnému poskytování první pomoci zde na první místo řadíme organizační záležitosti. Teprve poté vystupuje do popředí vlastní první pomoc.

Bylo by chybné při první pomoci se soustředit na jednoho raněného a toho ošetřovat bez předešlých organizačních opatření, které zabezpečí dodávku materiálu a personálu (Zeman 1998).

V rámci Integrovaného záchranného systému (IZS) jsou několikrát do roka

prováděná cvičení, kterých se účastní především základní složky Integrovaného záchranného systému, ke kterým patří Hasičský záchranný zbor (HZS), Zdravotnická záchranná služba (ZZS) a Policie České republiky. Náplní cvičení je nácvik součinnosti a její zdokonalování.

Nastane-li případ postižení zdraví u většího počtu lidí, musí záchranná služba

zajistit všechny své prostředky ke včasnému poskytnutí neodkladné péče. Nastalou situaci označujeme jako hromadné postižení zdraví (HPZ).

K postupu ošetřování a odsunu roztříděných pacientů, patří zásady správného

umístění a vyznačení obvaziště (shromaždiště) raněných. Takové místo nesmí být

příliš daleko od místa neštěstí, ale zároveň v bezpečné vzdálenosti. Obvaziště je ohrazené místo, výrazně označené, většinou s jedním vstupem a jedním výstupem, kam

jsou přinášeni roztřídění ranění. Musí být dobře označeno i vnitřní členění

shromaždiště na oddíly podle důležitosti ošetření či transportu (www.zzsbrno.cz).

Ke kvalitnímu fungování shromáždiště raněných je zapotřebí obsazení

vstupního a odsunového stanoviště. Jeden nebo i více záchranářů u vstupu organizují

příjem dalších raněných, kontrolují ukládání a přemísťování v jednotlivých oddílech

dle výsledků třídění a po opakovaném hodnocení stavu. Řídí i výpomoc ostatních složek Integrovaného záchranného systému a jsou ve stálém kontaktu s vedoucím zásahu.

26

Úsilím České společnosti urgentní medicíny a Medicíny katastrof (UM a MK)

je sjednotit postupy při hromadném postižení zdraví. Bylo vydáno doporučení

k jednotnému používání unifikovaných „visaček pro hromadné neštěstí“ (příloha II). Úkolem visaček je sjednotit a zlepšit spolupráci nově příchozích zdravotnických týmů, které se mohou zařadit do probíhajícího zásahu podle několika orientačních informací

vedoucího zásahu. Pomocí těchto opatření jsou dosaženy mnohem lepší výsledky, které vedou k záchraně života a zmírnění následků poranění (www.zzsbrno.cz).

Visačka pro hromadné postižení zdraví má reflexní výrazně oranžovou barvu.

Je z plastového odolného materiálu a její povrchová úprava umožňuje popis čímkoliv.

Upevňuje se kolem krku raněného pomocí kloboukové gumy. Nasazení je rychlé, bezpečné a viditelné. Obsahuje i vnitřní schránku k uložení dokumentace o pacientovi, kde jsou zaznamenány opakované výsledky o jeho stavu a identifikaci. Záznamy jsou tak chráněny před vlivy počasí. V omezené míře umožňuje uložit i doklady a cennosti

raněného. Používají se při třídění, kterým musí projít všichni postižení. Poraněným se přiřazují čísla od jedné v řadě za sebou a toto číslo se do visačky zapíše (www.zzsbrno.cz).

Visačka slouží k různým záznamům o poraněném. Na přední stranu nahoře

do oddílu „Diagnóza“ se vyplní stav vědomí, dýchaní a oběhu. Další závažné nálezy

se stručně zapíší do volných řádků. Stav zornic a lokalizaci závažných poranění vyznačíme v nákresu. Do oddílu „Třídění“ se zaznamenává, do které skupiny jsme

poraněného zařadily, zapíše čas vyšetření a ošetřující lékař se podepíše. Dále

se zaznamenávají léčebná opatření, infuze, léky, poloha při ošetření a transportu. Vyznačí se kam poraněný bude převezen (chirurgie, interna, ARO,...) a zaznamená se, čím je zajištěn pacientův transport do zdravotnického zařízení. U mrtvých jedinců je nutné vyplnit číslo a celý přední a zadní díl se křižmo proškrtne.

Hlavní část visačky je předána spolu s postiženým v cílovém zdravotnickém

zařízení. Jsou předány informace o provedených léčebných opatřeních a postupech, identifikaci, případně doklady a cennosti (www.zzsbrno.cz).

27

2.6.1 Třídění raněných Lékař, který je první na místě nehody, třídí raněné a řídí jejich ošetřování,

umístění na bezpečné místo před převozem na odborné pracoviště a jejich doprovod do nemocnice (Beránková aj. 2002).

Třídění raněných podle naléhavosti jejich poranění (příloha III): 1. Těžce postižení jedinci s hrozícím selháním životně důležitých funkcí, u kterých

je okamžitý zásah k zajištění vitálních funkcí a nutná neustálá kontrola. Do této skupiny patří, zástava životně důležitých funkcí, bezvědomí, poruchy dýchání, otevřená poranění hrudníku, masivní krvácení aj.

2a. Postižení s předností transportu. Stavy, při kterých se může rozvinout šok, např. poranění břicha, otevřená poranění kostí a kloubů, úrazová amputace, rozsáhlé poranění měkkých tkání, poranění obličeje a očí, poranění hlavy a mozku aj.

2b. Postižení s předpokládaným rozvojem stavu i po ošetření. Transport ihned

po skupině 2a, popřípadě současně. Do této skupiny řadíme kraniocerabrální poranění, poranění páteře, poranění oka, rozsáhlejší poranění měkkých tkání, popáleniny nad 15%povrchu těla, zavřené zlomeniny kostí, poranění kloubů aj.

3. Všechna ostatní poranění, která neohrožují život. Řadíme sem poranění měkkých tkání menšího rozsahu, zhmožděniny, tržné rány, nekomplikované zlomeniny, lehké úrazy hlavy aj.

4. Odděleně ukládáme zemřelé (www.zachrannasluza.cz).

28

2.7

Transport poraněného Mnohdy se stává, že laik dává přednost rychlenému transportu postiženého

do nemocnice před poskytnutím první pomoci. Řidič postiženého převeze z místa nehody, často bez nutného prvotního ošetření, aniž by si uvědomil, že tím ohrožuje jeho život. Laik při transportu nachází řadu překážek, průjezd vrátnicí, hledání

cílové ambulance, problémy s vyložením a předáním. Postižený se pak při tomto postupu dočká ošetření daleko později, protože v nemocnici není očekáván (Hasík 2003).

Vyprošťování, nakládání a transport patří v případě úrazů k velmi

rizikovým, ale důležitým činnostem. Jejich neodborné provedení může mít za následek

rozvoj šoku a vznik druhotných komplikací. Poraněnému v bezvědomí nelze

při převozu v osobním vozidle zajistit bezpečnou a vhodnou polohu, která je v určitých

situacích nezbytná. Mnohé život ohrožující stavy vyžadují speciální transportní

polohu, kterou laik zpravidla nezná a nemůže ji v osobním vozidle docílit a zajistit. Převoz v osobním vozidle můžeme nazvat „kaskadérskou jízdou“ (nárazy, odstředivá síla, náhlá akcelerace apod.), zvyšuje utrpení poraněného a zhoršuje tak jeho zdravotní stav (Hasík 2003).

Při standardním postupu záchranného řetězce je postižený ošetřen, jsou

provedena protišoková opatření a postižený dostane potřebné léky.Uložení raněného se provádí odborným způsobem s využitím speciálních pomůcek, kterými je zajištěna

vhodná poloha. Transport se provádí šetrně, tělo je zabezpečeno proti pádu a poranění.

Převoz probíhá pod odborným dohledem, základní životní funkce jsou zajištěny a monitorovány. Závažné život ohrožující odchylky jsou včas odhaleny a mohou být účinně ošetřeny a léčeny. Příjmové oddělení je kontaktováno a informováno o stavu

postiženého. Po předání na příslušné příjmové ambulanci se o postiženého nadále stará tým vyškolených zdravotnických pracovníků (Hasík 2003).

„Život nezachraňuje rychlá jízda ani budova nemocnice. O přežití

rozhoduje včasná a kvalitní první pomoc na místě nehody. Nekvalifikovaný

transport nevhodným dopravním prostředkem může poskytnutou pomoc zcela znehodnotit“ (Hasík 2003).

29

2.8

Bariéry poskytování první pomoci


Nezvládnuté emoce

Strach ze smrti, který je doprovázen stresujícími ději vede k bezradnosti.

Je nutné počítat s tím, že určité procento svědků příhody z těchto důvodů v kritických situacích selže. Tyto osoby jsou většinou následně schopni zapojit se pod vedením

druhého člověka. Jestliže jsou teoreticky dobře připraveni, mohou se stát užitečnými

pomocníky. Při této situaci, kdy je na místě nehody přítomno více proškolených osob, by tato bariéra měla být zvládnuta (Hasík 2003.


Pocit nedostatečnosti

Obavy z výsledku, očekávaná negativní reakce okolí nebo zdravotníků.

Ve výuce první pomoci je často kladen přehnaný důraz na možné výjimky, kterými

jsou zpochybňovány standardní postupy. Tato upozornění jsou často provázeny odkazy

na nezpětné škody jež lze postiženému způsobit. Diagnostické rozlišení nestandardních stavů v terénu dělají problémy odborníkovi, laik s tímto nemá problém. Nemůžeme

se pak divit, že mnohdy ovládá mysl absolventa kurzu první pomoci představa, že cokoliv udělá, muže být ve skutečnosti špatně. Nejmenší chybou tedy je, nedělat

nic. Takovou chybu je nutné překonávat osvětou, změnou metodiky výuky a výchovou ke zdravému sebevědomí (Hasík 2003).


Nedůvěra k institucím

Obava z možných následných problémů s policií, právníky, soudy, ale

i zdravotníky. Tomu lze čelit osvětou a pozitivní motivací. Laik může pomáhat v rozsahu svých znalostí a schopností. Laická první pomoc je čin morální, který zaslouží uznání a jako takový není v případě nezdaru právně trestán (Hasík 2003).


Obava o vlastní život a zdraví

Je nutné upozornit na riziko možných nákaz (HIV, hepatitis) při poskytování

první pomoci. Není mravné vést nepoučeného a neproškoleného laika k tomu, aby za každou cenu bez ochranných pomůcek zachraňoval člověka, když ví, že přitom

riskuje možnost nákazy nevyléčitelnou nemocí. Při osvětě je nutno upozornit na situace, jejichž řešení přísluší výhradně profesionálům (Hasík 2003). 30

2.9

Význam školení laické veřejnosti Statisticky se každý jednou za život dostane do situace, kdy bude záležet jen

na něm, zda bude schopen pomoci člověku v nouzi. Je nutné pochopit, že se o postup první pomoci musí zajímat především každý sám.

Ze zkušeností bohužel vyplývá, že při kritické život ohrožující příhodě, to je

v situaci, kdy dojde u postiženého k zástavě dechu nebo oběhu, zbývá na záchranu jeho života pouze několik málo minut. Pokud u člověka dojde k náhlé zástavě

ať už dechu nebo oběhu, musí mu být poskytnuta srdeční masáž a umělé dýchání do tří až pěti minut, jinak má postižený mizivou naději na přežití. V mozkových buněk dochází během těchto minut k poškození. Je známo, že kvalitně prováděná laická

resuscitace prodlužuje vzácný čas, který je nutný pro odbornou záchrannou akci, až na dvojnásobek.

Musí se brát v potaz, že za běžných podmínek je spíše nepravděpodobné, že by

se záchranná služba dostavila na místo nehody dříve než za šest až osm minut, kdy

se šance na přežití zužuje na pouhých 20%. A právě přesně o těchto cenných pár minut

od vzniku příhody, stojí za to bojovat, protože mohou pro postiženého znamenat onu pověstnou tenkou nit mezi přežitím a smrtí.

Většina zástav dýchání a oběhu se odehraje v domácím prostředí. Přesto

je osob, které jsou schopny a ochotny poskytnout první pomoc alespoň svým blízkým,

velmi málo. Tento problém pomohlo alespoň částečně vyřešit zavedení systému asistované telefonické resuscitace. Vyškolená sestra na tísňové lince 155 telefonicky

vede laika při poskytování první pomoci, postupně, krok za krokem, až do příjezdu

odborné pomoci. Napomáhá odstranit obavy zachránců, aby blízkému či jiné osobě

neublížili. Tato obava je zbytečná, protože člověku, kterému zbývá pět minut života a nachází se ve stádiu klinické smrti, nemůže nic uškodit více než nedělání nic. Informace jsou dostupné na internetových stránkách www.zzspk.cz.

„O životě rozhoduje 5 minut“ (Hasík 2003).

31

2.10 Základní vyšetření životních funkcí Mezi základní životní funkce řadíme vědomí, dýchání a krevní oběh. Všechny

spolu úzce souvisí. Postižení jedné funkce může mít za následek postižení až selhání

ostatních. Bezvědomí vede mechanismem neprůchodnosti dýchacích cest k zástavě

okysličení organismu a k zástavě oběhu, zástava krevního oběhu vede k zástavě dechu a postižení mozku.

Při vyšetřování postiženého musíme rozlišit, jedná-li se o akutní stav, který

bezprostředně ohrožuje život, nebo jde-li o méně závažný stav. U akutních příhod, ohrožujících život, je přežití postiženého závislé na kvalitě a účelnosti první pomoci,

proto musí být okamžitě stanovena diagnosa a poskytnutá pomoc. U méně závažných stavů, kdy nejsou přímo ohroženy životní funkce postiženého, pak včasná a vhodná první pomoc může zabránit dalšímu poškození zdraví (Scheinarová 2000).

2.10.1 Zhodnocení stavu vědomí Vědomí je schopnost uvědomování si věcí okolního prostředí, vlastních

vzpomínek, schopnost zaměřit na ně svou pozornost a moci jednat podle své vůle.

Bezvědomí můžeme definovat jako stav útlumu vědomí a bdělosti, je vždy

výrazem závažného stavu. Nebezpečí bezvědomí spočívá v tom, že nemusí dobře

pracovat nebo mohou úplně vymizet reflexy, které zajišťují volné dýchání (www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm).

Orientační hodnocení hloubky bezvědomí: 1. Kvantitativní poruchy vědomí:


SOMNOLENCE: jedná se o lehkou ztrátu vědomí. Poraněný je spavý,




SOPOR: jde o pevný, hluboký spánek. Poraněný na oslovení ani na dotek




KÓMA: je to stav hlubokého bezvědomí. Poraněný na bolestivý podnět

na oslovení a na dotek reaguje otevřením oči nebo odpovědí.

nereaguje, reaguje jen na bolestivý podmět (např. štípnutí do ušního lalůčku). nereaguje, dochází k nehybnosti (www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm). 32

2. Kvalitativní poruchy vědomí:


AMENCE: jedná se o stav zmatenosti, postižený je dezorientovaný, neklidný, úzkostný.

DELIRIUM:




náhle

vzniká,

probíhá

bouřlivě,

krátce.

Postižený

je dezorientovaný, objevují se prchavé bludy, je narušena soudnost (nerozezná

skutečnost od snových představ, které přecházejí v iluze a halucinace). Na proběhlé delirium je amnézie (částečná nebo úplná ztráta paměti, související se ztrátou vědomí). Postižený může vykazovat agresivní chování, vůči sobě i okolí.

OBNUBILACE: je to mrákotný stav, vzniká náhle a náhle vymizí. Poraněný




neovládá svoje chování ani si na něj nepamatuje (propadá se do něj z jasného

vědomí). Po tomto stavu dochází k úplné amnézii, můžeme se s tím setkat např. u epileptiků (www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm).

2.10.2 Vyšetření dýchání Dýchání má podstatný význam pro život. Neprůchodnost dýchacích cest,

nedostatečné dýchání nebo zástava dechu způsobují z nedostatku kyslíku a hromadění oxidu uhličitého ve tkáních změny, které ohrožují život raněného (Zeman 1998). Postup vyšetření dechu:


vedle postiženého si klekneme, přiložíme tvář (ucho) k nosu a ústům




pokud zraněný dýchá, uvidíme dýchací pohyby hrudníku, uslyšíme dech




zkontrolujeme barvu rtů, nehtových lůžek, jazyk, uši, špičku nosu, jestliže




pokud postižený nedýchá, musíme uvolnit a vyčistit dýchací cesty a pokud

postiženého a pozorujeme jeho pohyby hrudníku; a pocítíme závan vzduchu na své tváři;

jsou růžové nebo bledé, dýchání je dostatečné;

je to nezbytné, zahájíme umělé dýchání z úst do úst nebo do nosu

(www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm).

33

2.10.3 Vyšetření krevního oběhu Oběhem značíme koloběh krve v organismu. Jeho hlavním významem jsou

transport krevních plynů ze zevního prostředí do buněk a zpět, transport živin a látek nezbytných k obraně organismu a udržení teploty a stálosti vnitřního prostředí. Oběhovou soustavu můžeme rozdělit na srdce, vykovávající funkci pumpy, a na cévní soustavu tepen, žil a kapilár. Společně se podílí na proudění krevního objemu v organismu (Scheinarová 2000).

Náhlá zástava srdeční činnosti se zástavou oběhu nebo poruchou srdeční

činnosti je spojena s rychle nastupujícím nedostatkem kyslíku v životně důležitých orgánech. Pokud v těle neproudí krev, buňky nedostávají kyslík potřebný k jejich životu (Zeman 1998).

Postup při zjišťování tepu na krkavici:


nahmatáme štítnou chrupku a sjedeme bříšky tří prstu do prohlubně mezi




sledujeme tep přibližně 5 až 10 sekund a při tom počítáme tepovou




tento postup používáme ke zjištění, zda srdce zraněného pracuje.

ní a kývačem; frekvenci;

Postup při zjišťování tepu na radiální tepně na zápěstí:




přiložíme bříška tří prstů do prohlubně nad rýhou, na přední straně zápěstí

v ose s dlaňovým bříškem palce postiženého; počítáme počet tepů za minutu;

tento postup používáme ke zjištění tepové frekvence zejména u poraněných,

kteří jsou při vědomí (www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm).

34

3

METODIKA K účelné první pomoci je zapotřebí, aby laická veřejnost dokázala

přednemocniční pomoc efektivně poskytnout. Pro dobře poskytnutou pomoc člověku

v nouzi jsou nezbytné teoretické znalosti, rozhodnost, zodpovědnost, zkušenosti,

dovednosti, praktická výuka nácviku jednotlivých postupů a v neposlední řadě osobní statečnost a chuť pomoci druhému.

K získání informací o teoretických znalostech oslovených respondentů

v poskytování první pomoci byla zvolena metoda dotazníku. Dotazník je měrný prostředek, pomocí kterého se zkoumá mínění lidí o jednotlivých jevech.

Dotazník obsahoval 20 položek, z toho 5 otázek otevřených, u kterých se mohli

respondenti samostatně vyjádřit a 15 uzavřených otázek. Plné znění dotazníku je uvedeno v příloze I.

Úvod byl zaměřen na oslovení respondentů, představení se a objasnění

k jakému účelu průzkum slouží. V první části dotazníku respondenti odpovídali

na otázky demografické, zaměřené na pohlaví a věk. Dále zjišťoval výukové formy získaných vědomostí o sledované problematice a znalost laiků o právní odpovědnosti při poskytování první pomoci.

Druhá část dotazníku měla za cíl poskytnout informace o kvalitě teoretických

znalostí první pomoci u laické veřejnosti. U jednotlivých položek byly uvedeny tři možnosti uzavřených odpovědí. Vždy jen jedna odpověď byla správná.

Závěrečnou část tvořily položky zaměřené na bariéry, které brání člověku

v poskytování první pomoci. Respondenti byli dotazováni, zda se setkali s možností poskytnout první pomoc a jestliže ano, jak se v této situaci zachovali. Dále jaké pocity

u nich pomoc člověku v nouzi vyvolala, co jim bránilo v poskytování pomoci a co si myslí o člověku, který odmítl poskytnout první pomoc nebo z místa nehody utekl.

Průzkum byl prováděn ve městě Vyškově, kde jsem oslovila návštěvníky

Fitness centra, obyvatele Penzionu důchodců a zaměstnance různých firem. Dotazníkové šetření bylo určeno pro širokou laickou veřejnost, pro muže i ženy ve věku 15 a více let. Respondenti byli osloveni jednotlivě, ústně i písemně informováni o anonymitě a účelu, k jakému dotazník slouží. Při vyplňování jsem byla osobně přítomna, abych předešla možnému vyhledávání správných odpovědí. 35

Během distribuce bylo rozdáno 120 dotazníků, ale i přes osobní přítomnost

distributora bylo do průzkumu zahrnuto 114 (95%) dotazníků, z důvodu neúplného

vyplnění nebo nevrácení dotazníku. Respondenti při vyplňování dotazníku ochotně spolupracovali a většina z nich měla zájem znát správné odpovědi a vědět, ve kterých otázkách chybovali.

Výsledky šetření jsou zaznamenány do četnostních tabulek. Ke každé tabulce je

připojeno vyhodnocení dat, popřípadě grafické znázornění. Ke zpracování získaných

informací byly použity třídní četnosti. Absolutní četnost vyjadřuje počet statistických jednotek v jednotlivých třídách. Statistická jednotka je souhrn prvků základního souboru, jejichž vlastnosti chceme poznat. Statistické třídění definujeme jako rozdělení

souboru dat do tříd podle předem určených třídících znaků, konkrétně v našem případě

podle dosaženého věku respondentů. Relativní četnost je dána poměrem příslušné absolutní četnosti a celkového rozsahu souboru, je vyjádřena v procentech (Gerylovová 2000).

Ke zpracování údajů získaných dotazníkovým šetřením jsem použila textový

editor Word a statistický program Excel.

36

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

Otázka č. 1:

Jaké je Vaše pohlaví? a) žena b) muž

Tab. č.1: Zastoupení pohlaví respondentů u sledovaného souboru Pohlaví

Ženy

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

53

46,49

61

Muži

Soubor

53,51

114

100,00

Sledovaný soubor obsahoval 114 (100%) respondentů, z toho 61 (53,51%) žen

a 53 (46,49%) mužů.

Graf č. 1: Zastoupení pohlaví respondentů u sledovaného souboru 55% 50% 45% 40%

Ženy

Muži

37

Otázka č. 2:

Kolik je Vám let? a) 15 – 22

b) 23 – 60

c) 61 a více

Tab. č. 2: Zastoupení věkových kategorií u sledovaného souboru Věk

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

Dospělí (23 – 60)

42

36,84

Soubor

114

100,00

Adolescenti (15 – 22) Senioři (61 a více)

38

34

33,33

29,82

Podle věku byly respondenti rozděleni do tří skupin dle vývojového období.

Z celkového počtu 114 dotazovaných tvořilo první skupinu adolescentů ve věku 15 –

22 let 38 (33,33%) respondentů. Do věkové skupiny dospělých ve věku 23 – 60 let se zařadilo 42 (36,84%) respondentů a 34 (29,82%) dotazovaných tvořili senioři ve věku 61 a více let.

Graf č. 2: Zastoupení věkových kategorií u sledovaného souboru

35% 30% 25% 20%

Adolescenti

Dospělí

38

Senioři

Otázka č. 3:

Kde jste získal/a, pro Vás nejpřínosnější, poznatky o první pomoci? a) ve škole

b) v autoškole c) na kurzu

d) na internetu e) z literatury f) z televize

g) jinde ..............................................................................................

Tab. č. 3a: Zdroj informací o poskytování první pomoci u sledovaného souboru (absolutní četnost)

Počet Respondenti respondentů Adolescenti

Absolutní četnost

Ve škole

38

19

V Z Na kurzu Z televize Jiné zdroje autoškole literatury

12

3

1

2

1

Dospělí

42

14

10

12

3

3

0

Soubor

114

50

29

23

6

5

1

Senioři

34

17

7

8

2

0

0

Tab. č. 3b: Zdroj informací o poskytování první pomoci u sledovaného souboru (relativní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Relativní četnost v %

Ve škole

50,00

V Z Na kurzu Z televize autoškole literatury

31,58

7,89

2,63

5,26

Jiné zdroje

2,63

Dospělí

42

33,33

23,81

28,57

7,14

7,14

0,00

Soubor

114

43,86

25,44

20,18

5,26

4,39

0,88

Senioři

34

50,00

20,59

39

23,53

5,88

0,00

0,00

Ve škole se vzdělávalo v první pomoci 19 (50%) adolescentů, stejně

odpovědělo 14 (33,33) dospělých a 17 (50%) seniorů. V autoškole získalo vědomosti

12 (31,58%) adolescentů, 10 (23,81%) dospělých a 7 (20,59%) seniorů. Možnost vzdělávání na kurzu označili 3 (7,89%) adolescenti, 12 (28,57%) dospělých

a 8 (23,53%) seniorů. Z literatury získal poznatky o první pomoci 1 (2,63%) adolescent, 3 (7,14%) dospělí a 2 (5,88%) senioři. Nejpřínosnější poznatky jsou z televize pro 2 (5,26%) adolescenty a 3 (7,14%) dospělé, ze seniorů nezvolil tuto položku nikdo. Osobního vyjádření využil pouze 1 (2,63%) adolescent, který uvedl, že nejcennější informace o první pomoci získal doma.

Z celkového počtu 114 respondentů byla nejvíce přínosným zdrojem informací

o první pomoci škola, kterou označilo 50 (43,86%) respondentů. Méně přínosným

zdrojem informací byla autoškola, kterou preferovalo 29 (25,44%) dotazovaných.

Pro 23 (20,18%) respondentů byl nejpřínosnější kurz první pomoci. 6 (5,26%) respondentů volilo literaturu, 5 (4,39%) televizi. Nejméně přínosné informace o první

pomoci u sledovaného souboru jsou z internetu, k této možnosti se nevyjádřil žádný respondent.

Graf č. 3: Zdroj informací o poskytování první pomoci u sledovaného souboru 60% 50% 40%

Adoslescenti

30%

Dospělí Senioři

20% 10% 0%

Ve škole

V Na kurzu Z Z televize autoškole literatury

40

Jiné zdroje

Otázka č. 4:

Myslíte si, že poskytnutí první pomoci je občanská povinnost, kterou stanoví zákon? a) ano b) ne

c) nevím

Správná odpověď byla možnost a) ano.

Tab. č. 4a: Znalost občanské povinnosti o první pomoci u sledovaného souboru (absolutní četnost)

Respondenti Počet respondentů Adolescenti

38

Ano

29

Absolutní četnost Ne

Nevím

2

7

Dospělí

42

37

3

3

Soubor

114

92

6

17

Senioři

34

26

1

7

Tab. č. 4b: Znalost občanské povinnosti o první pomoci u sledovaného souboru (relativní četnost)

Respondenti Počet respondentů Adolescenti

38

Ano

76,32

Relativní četnost v % Ne

Nevím

7,14

5,26

Dospělí

42

88,10

7,14

Soubor

114

80,70

5,26

Senioři

34

76,47

41

2,94

18,42

20,59

14,91

U této položky se respondenti vyjadřovali, zda je občanskou povinností

poskytnout první pomoc. Ano odpovědělo 29 (76,31%) adolescentů, 37 (88,10%) dospělých a 26 (76,47%) seniorů. Odpověď ne uvedli 2 (5,26%) adolescenti, stejně tak

2 (4,76%) dospělí a 1 (2,94%) senior. K odpovědi nevím se vyjádřilo 7 (18,42%) adolescentů 3 (7,14%) dospělí a 7 (20,59%) seniorů.

Ze sledovaného souboru, ano, uvedlo 92 (80,70%) respondentů, ne označilo

5 (4,39%) dotázaných a nevím odpovědělo 17 (14,91%) respondentů.

Graf č. 4: Znalost občanské povinnosti o první pomoci u sledovaného souboru 100%

90% 80% 70% 60%

Adolescenti Dospělí

50%

Senioři

40% 30% 20% 10%

0%

Ano

Ne

Nevím

42

Otázka č. 5:

Jaké je telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu? a) 150

b) 155 c) 158

Správná odpověď byla možnost b) 155.

Tab. č. 5: Znalost telefonního čísla ZZS sledovaným souborem Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

37

97,37

Dospělí

42

38

90,48

Soubor

114

102

89,47

Senioři

34

27

79,41

Nejúspěšnější byli adolescenti, uvedli 37 (97,37%) správných odpovědí.

Nejhůře odpověděli dospělí, kterých reagovalo správně jen 38 (90,48%). Seniorů bylo úspěšných 27 (79,41%).

Ze sledovaného souboru správně odpovědělo 102 (89,47%) respondentů.

43

Otázka č.6:

Jak zjistíte stav vědomí postiženého?

a) oslovením, zatřesením, bolestivým podnětem (štípnutím do hřbetu ruky nebo ušního lalůčku)

b) politím postiženého studenou vodou

c) zvukovými podněty (tleskáním, silným hlasem), pokusem o posazení

Správná odpověď je a) oslovením, zatřesením, bolestivým podnětem

(štípnutím do hřbetu ruky nebo ušního lalůčku).

Tab. č. 6: Schopnost rozpoznání stavu vědomí u sledovaného souboru Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

30

78,95

Dospělí

42

32

76,19

Soubor

114

89

78,07

Senioři

34

27

79,41

V této položce se nejlépe orientovali senioři, 27 (79,41%) správných odpovědí.

Adolescenti vykázali 30 (78,95%) správných odpovědí, což je o něco méně než u seniorů. Nejmenší procento správnosti odpovědí prokázali dospělí, 32 (76,19%). Ze sledovaného souboru správně odpovědělo 89 (78,07%) respondentů.

44

Otázka č. 7:

V jakém poměru se provádí nepřímá srdeční masáž a umělé dýchání u dospělého člověka? a) 15 : 1

b) 15 : 2 c) 15 : 4

Správná odpověď je b) 15 : 2.

Tab. č. 7: Znalost poměru nepřímé srdeční masáže a umělého dýchání sledovaným souborem

Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v%

18

47,37

Dospělí

42

12

28,57

Soubor

114

44

38,60

Senioři

34

14

41,18

Z adolescentů odpovědělo správně 18 (47,37%) respondentů. Pouze

12 (28,57%) dospělých prokázalo znalost poměru nepřímé srdeční masáže a umělého dýchání. U seniorů byla úspěšnost u 14 (41,18%) dotazovaných.

Ze 114 respondentů odpovědělo správně jen 44 (38,60%).

45

Otázka č. 8:

Co uděláte při zástavě dechu?

a) stisknu postiženému ústa a pravidelně mu budu dýchat do nosu

b) provedu záklon hlavy, zkontroluji dutinu ústní, případně vytáhnu cizí těleso, pak zahájím umělé dýchání

c) otočím postiženého na záda a budu mu dávat údery mezi lopatky Správná odpověď je b) provedu záklon hlavy, zkontroluji dutinu ústní,

případně vytáhnu cizí těleso, pak zahájím umělé dýchání.

Tab. č. 8: Postup při zástavě dechu sledovaným souborem Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

37

97,37

Dospělí

42

36

85,71

Soubor

114

101

88,60

Senioři

34

28

82,35

Nejúspěšnější byli adolescenti, uvedli 37 (97,37%) správných odpovědí.

Dospělí vykázali správných odpovědí 36 (85,71%). Nejhůře se prezentovali senioři, správných odpovědí označili jen 28 (82,35%).

Ze sledovaného souboru 101 (88,60%) respondentů zná správný postup

při zástavě dechu.

46

Otázka č. 9:

Jaká je dechová frekvence při umělém dýchání? a) 12 vdechů za minutu b) 2 vdechy za minutu

c) 60 vdechů za minutu

Správná odpověď je a) 12 vdechů za minutu.

Tab. č. 9: Znalost dechová frekvence při umělém dýchání u sledovaného souboru Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

30

78,95

Dospělí

42

33

78,57

Soubor

114

86

75,44

Senioři

34

23

67,65

Nejlepší znalost dechové frekvence při umělém dýchání prokázali adolescenti,

správnou odpověď jich volilo 30 (78,95%). Téměř ve shodné četnosti jako adolescenti

odpověděli dospělí – 33 (78,57%). Nejméně správných odpovědí bylo zaznamenáno u seniorů – 23 (67,65%).

Ze sledovaného souboru 86 (75,44%) respondentů zná správný počet dechů

za minutu při umělém dýchání.

47

Otázka č. 10:

Jaké jsou projevy tepenného krvácení?

a) z rány vystřikuje jasně červená krev b) z rány volně vytéká tmavá krev c) z rány vystřikuje tmavá krev

Správná odpověď je a) z rány vystřikuje jasně červená krev.

Tab. č. 10: Znalost projevů tepenného krvácení u sledovaného souboru Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v%

21

55,26

Dospělí

42

24

57,14

Soubor

114

74

64,91

Senioři

34

29

85,29

Na otázku, jak se projevuje tepenné krvácení, odpověděli nejlépe senioři -

29 (85,29%). Nejhůře se prezentovali adolescenti, uvedli 21 (55,26%) správných

odpovědí. Dospělých volilo správně 24 (57,14%) dotázaných.

Ze sledovaného souboru 74 (64,91%) respondentů zná projevy tepenného

krvácení.

48

Otázka č. 11:

Jak zastavíte tepenné krvácení?

a) přiložím studený obklad nebo led b) ránu obvážu sterilním obvazem c) stlačím tepnu přímo v ráně

Správná odpověď je c) stlačím tepnu přímo v ráně.

Tab. č. 11: Znalost zastavení tepenného krvácení sledovaným souborem Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

32

84,21

Dospělí

42

36

85,71

Soubor

114

96

84,21

Senioři

34

28

82,35

Nejlepší znalost, jak zastavit tepenné krvácení, prokázali dospělí, uvedli

36 (85,71%) správných odpovědí. Téměř shodně jako dospělí odpověděli adolescenti – 32 (84,21%) vykázalo správný postup při zastavení tepenného krvácení. Senioři uvedli 28 (82,35%) správných odpovědí.

Sledovaný soubor prokázal znalost v oblasti stavění tepenného krvácení.

Vysoká četnost respondentů – 96 (84,21%) - uvedla správnou odpověď.

49

Otázka č. 12:

Jak ošetříte zlomeninu horní končetiny?

a) na končetinu přiložím dlahu a zavěsím ji do šátku b) na končetinu přiložím studený obklad

c) na končetinu přiložím elastické obinadlo

Správná odpověď je a) na končetinu přiložím dlahu a zavěsím ji do šátku.

Tab. č. 12: Znalost ošetření zlomeniny horní končetiny sledovaným souborem Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

35

92,11

Dospělí

42

40

95,24

Soubor

114

106

92,98

Senioři

34

31

91,18

Nejlépe odpověděli dospělí, vykázali 40 (95,24%) správných odpovědí. Dále

správné znění odpovědi uvedlo 35 (92,11%) adolescentů. Senioři označili správně 31 (91,18%) odpovědí.

Ze sledovaného souboru by správně zlomeninu horní končetiny ošetřilo

106 (92,98%) dotázaných.

50

Otázka č. 13:

Jak ošetříte popáleninu?

a) na postižené místo nanesu mast na popáleniny

b) na postižené místo přiložím obvazovou vatu a sterilně místo převážu

c) postižené místo chladím 20 - 30 minut studenou vodou, poté kryji, co nejčistší tkaninou

Správná odpověď je c) postižené místo chladím 20 - 30 minut studenou

vodou, poté kryji, co nejčistší tkaninou.

Tab. č. 13: Znalost ošetření popáleniny sledovaným souborem Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 38

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

29

76,32

Dospělí

42

22

52,38

Soubor

114

76

66,67

Senioři

34

25

73,53

Nejlepší znalost ošetření popáleniny projevili adolescenti, úspěšně volilo

ošetření 29 (76,32%) respondentů. Správně odpovědělo i 25 (73,53%) seniorů. Nejméně správných odpovědí uvedlo 22 (52,38%) dospělých.

Ze sledovaného souboru by správně popáleninu ošetřilo 76 (66,67%)

respondentů.

51

Otázka č. 14:

Co uděláte u postiženého s epileptickým záchvatem (záchvat v křeči)? a) postiženému přidržím pevně dolní končetiny, aby se neporanil

b) postiženého se snažím posadit na židli a přidržuji ho, aby se neporanil

c) odstraním z okolí vše, oč by se mohl postižený zranit a postiženého nechám, dokud křeče neodezní

Správná odpověď je c) odstraním z okolí vše, oč by se mohl postižený

zranit a postiženého nechám, dokud křeče neodezní.

Tab. č. 14: Znalost první pomoci u epileptického záchvatu sledovaným souborem Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti Dospělí Senioři

Soubor

Správné odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost v %

42

23

54,76

114

63

55,26

38

20

34

20

52,63

58,82

V této položce byly zaznamenány nedostatečné znalosti, četnosti správných

odpovědí patří k nejnižším ze sledovaných jevů.

Senioři uvedli 20 (58,82%) správných odpovědí, dospělí 23 (54,76%). Nejméně

správně odpověděli adolescenti, kterých volilo 20 (52,63%) správný postup.

Ze sledovaného souboru by správně u epileptického záchvatu zasáhlo

63 (55,26%) respondentů.

52

Otázka č. 15:

Jak často jste se do této doby setkal/a s možností poskytnout první pomoc? a) nikdy

b) jednou

c) dvakrát

d) vícekrát

Tab. č. 15a: Zkušenost s poskytnutím první pomoci u sledovaného postupu (absolutní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Absolutní četnost Nikdy

Jednou

Dvakrát

Vícekrát

24

7

5

2

Dospělí

42

16

16

4

6

Soubor

114

55

32

12

15

Senioři

34

15

9

3

7

Tab. č. 15b: Zkušenost s poskytnutím první pomoci u sledovaného postupu (relativní četnost)

Počet Respondenti respondentů Adolescenti

38

Relativní četnost Nikdy

Jednou

Dvakrát

Vícekrát

63,16

18,42

13,16

5,26

26,47

8,82

Dospělí

42

38,10

38,10

Soubor

114

48,25

28,07

Senioři

34

44,12

53

9,52

14,29

10,53

13,16

20,59

První pomoc nikdy neposkytovalo 24 (63,16%) adolescentů, 16 (38,10%)

dospělých a 15 (44,12%) seniorů. Jedenkrát první pomoc provedlo 7 (18,42%) adolescentů, 16 (38,10%) dospělých a 9 (26, 47%) seniorů. Dvakrát mělo možnost

poskytnout pomoc v nouzi 5 (13,16%) adolescentů, 4 (9,52%) dospělí a 3 (8,82%) senioři. Vícekrát něž dvakrát první pomoc poskytli 2 (5,26%) adolescenti, 6 (14,29%) dospělých a 7 (20,59%) seniorů.

Ze sledovaného souboru nemělo příležitost poskytnout první pomoc

55 (48,25%) respondentů, jedenkrát pomáhalo 32 (28,07%) respondentů, dvakrát 12 (10,53%) dotázaných a vícekrát 15 (13,16%) odpovídajících.

Graf č. 5: Zkušenosti s poskytováním první pomoci u sledovaného soubor 70% 60% 50% Adolescenti Dospělí Senioři

40% 30% 20% 10% 0%

Nikdy

Jednou

Dvakrát

54

Vícekrát

Otázka č. 16:

Pokud jste poskytoval/a již první pomoc, jak jste zareagoval/a?

a) přivolal/a jsem Zdravotnickou záchrannou službu a čekal/a až přijede b) pomoc jsem nechal/a na druhých a jen jsem přihlížel/a c) pomoc jsem neposkytl/a, protože jsem nevěděl/a jak

d) provedl/a jsem nutná opatření první pomoci a předal/a postiženého zdravotníkům

e) poskytl/a jsem první pomoc a odešel/a jsem

f) jiné ...............................................................

Tab. č. 16a: Reakce při poskytování první pomoci u sledovaného souboru (absolutní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

14

Absolutní četnost ZZS

Přihlížel/a

4

3

Nevěděl/a jak

1

Předal/a Pomohl/ a ZZS odešel/a

6

0

Dospělí

26

4

3

1

17

1

Soubor

59

14

10

4

30

1

Senioři

19

6

4

2

7

0

Tab. č. 16b: Reakce při poskytování první pomoci u sledovaného souboru (relativní četnost)

Respondenti Adolescenti

Počet respondentů 14

Relativní četnost v % ZZS

Přihlížel/a

28,57

21,43

Dospělí

26

15,38

11,54

Soubor

59

23,73

16,95

Senioři

19

31,58

21,05

55

Nevěděl/a jak

Předal/a ZZS

Poskytl/a odešel/a

3,85

65,38

3,85

6,78

50,85

1,69

7,14

10,53

42,86

36,84

0,00

0,00

K této položce se vyjádřilo 14 (23,72%) adolescentů, 26 (44,07%) dospělých

a 19 (32,20%) seniorů.

Zdravotnickou záchrannou službu přivolalo a dále jen přihlíželo 4 (28,57%)

adolescenti, 4 (15,38%) dospělí a 6 (31,58%) senioři. Pomoc jsem nechal/a na druhých

a jen jsem přihlížel/a označili 3 (21,43%) adolescenti, 3 (11,54%) dospělí a 4 (21,05%) senioři. Pomoc neposkytl/a, protože nevěděl/a jak 1 (7,14%) adolescent, 1 (3,85%)

dospělí a 2 (10,53%) senioři. Nutná opatření první pomoci provedlo 6 (42,86%) adolescentů, 17 (65,38%) dospělých a 7 (36,84%) seniorů. Z místa postižení odešel 1 (3,85%) dospělý, adolescenti ani senioři se k této odpovědi nevyjádřili.

Z 59 respondentů se 30 (50,85%) dotazovaných provedlo nutná opatření první

pomoci a předalo postiženého zdravotníkům. Přivolal/a jsem Zdravotnickou

záchrannou službu a čekal/a až přijede, učinilo 14 (23,73%) dotazovaných. Pomoc nechalo na druhých a jen přihlíželo 10 (16,95%) respondentů. Pomoc neposkytli,

protože nevěděli jak 4 (6,78%) dotázaní. Pomoc poskytl a odešel 1 (1,69%) respondent.

Graf č. 6: Reakce při poskytování první pomoci u sledovaného souboru 70% 60% 50% 40%

Adolescenti

30%

Senioři

Dospělí

20% 10% 0%

ZZS

Přihlížel/a

Nevěděl/a jak Předal/a ZZS

56

Poskytl/a odešel/a

Otázka č. 17:

Jaká bude Vaše první reakce, když uvidíte člověka v nouzi, který potřebuje pomoc?

a) dělám, že ho nevidím

b) rychle odejdu, aniž bych poskytl/a první pomoc c) jdu pomoci

d) volám Zdravotnickou záchrannou službu e) volám o pomoc ostatní spoluobčany

f) jiné ...................................................

Tab. č. 17a: Reakce sledovaného souboru na potřebu pomoci člověku v nouzi (absolutní četnost)

Počet Respondenti respondentů Adolescenti

38

Absolutní četnost Nevidí

Odejde

0

1

Jde pomoci Volá ZZS Volá pomoc

12

16

9

Dospělí

42

2

2

15

14

9

Soubor

114

2

3

40

46

23

Senioři

34

0

0

13

16

5

Tab. č. 17b: Reakce sledovaného souboru na potřebu pomoci člověku v nouzi (relativní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Relativní četnost v % Nevidí

Odejde

0,00

2,63

Jde pomoci Volá ZZS Volá pomoc

31,58

42,11

23,68

Dospělí

42

4,76

4,76

35,71

33,33

21,43

Soubor

114

1,75

2,63

35,09

40,35

20,18

Senioři

34

0,00

0,00

57

38,24

47,06

14,71

Položka měla zjistit, jak by respondenti v případě nutnosti poskytnutí první

pomoci reagovali. Postiženého přehlíželi 2 (4,76%) z dospělých, nikdo z adolescentů

ani seniorů. Rychlý odchod bez pomoci druhému volil 1 (2,63%) adolescent,

2 (4,76%) dospělí a žádný senior. Pomoc by šlo poskytnout 12 (31,58%) adolescentů, 15 (35,71%) dospělých a 13 (38,24%) seniorů. Zdravotnickou záchrannou službu by zavolalo 16 (42,11%) adolescentů, 14 (33,33%) dospělých a 16 (47,06%) seniorů.

Ostatní spoluobčany by volalo o pomoc 9 (23,68%) adolescentů, 9 (21,43%) dospělých a 5 (14,71%) seniorů.

První reakcí sledovaného souboru, uvidí-li člověka v nouzi, který potřebuje

pomoc, bude zavolání Zdravotnické záchranné služby. Na tuto položku reagovalo

46 (40,35%) respondentů. 40 (35,09%) dotazovaných by zahájili pomoc. 23 (20,18%) respondentů by volalo o pomoc ostatní spoluobčany. Rychle by odešli, aniž by poskytli

první pomoc 3 (2,63%) respondenti. Dělám, že ho nevidím, odpověděli 2 (1,75%) respondenti.

Graf č. 7: Reakce sledovaného souboru na potřebu pomoci člověku v nouzi

60% 50% 40%

Adolescenti Dospělí Senioři

30% 20% 10% 0%

Nevidí

Odejde

Jde pomoci Volá ZZS

58

Volá pomoc

Otázka č. 18:

Pomoc člověku v nouzi ve Vás vyvolává? a) nezájem o problém cizího člověka b) bezradnost

c) úzkost a strach

d) nevím, nedokážu vyjádřit e) žádné emoce f) chuť pomoci

g) jiné ..............

Tab. č. 18a: Pocity sledovaného souboru v případě pomoci člověku v nouzi (absolutní četnost)

Počet Respondenti respondentů Adolescenti

38

Absolutní četnost Nezájem Bezradnost

1

5

Dospělí

42

0

3

Soubor

114

1

9

Senioři

34

0

Chuť pomoci

11

2

17

30

4

36

Neví

9

34

12

1

Žádné emoce

Úzkost a strach

13

10 9

1

1

9

10

Tab. č. 18b: Pocity sledovaného souboru v případě pomoci člověku v nouzi (relativní četnost)

Počet Respondenti respondentů Adolescenti

38

Relativní četnost v % Nezájem Bezradnost

2,63

13,16

0,00

2,94

Dospělí

42

0,00

Soubor

114

0,88

Senioři

34

Úzkost a strach

31,58

Neví

26,32

Žádné emoce

Chuť pomoci

2,63

23,68

7,14

21,43

26,19

4,76

40,48

7,89

29,82

26,32

3,51

31,58

59

38,24

26,47

2,94

29,41

Položka měla zjistit, jaké pocity u respondentů vyvolává pomoc člověku

v nouzi. Nezájem o problém cizího člověka vyjádřil 1 (2,63%) adolescent, z dospělých

i seniorů tuto možnost neoznačil nikdo. Bezradnost pociťuje 5 (13,16%) adolescentů, 3 (7,14%) dospělí a 1 (2,94%) senior. Pocit úzkosti a strachu volilo 12 (31,58%) adolescentů, 9 (21,43%) dospělých a 13 (38,24%) seniorů. Nevím, nedokážu vyjádřit

označilo 10 (26,32%) adolescentů, 11 (26,19%) dospělých a 9 (26,47%) seniorů.

Žádné emoce nepociťuje 1 ( 2,63%) adolescent, 2 (4,76%) dospělí a 1 (2,94%) senior.

Chuť pomoci má 9 (23,68%) adolescentů, 17 (40,48%) dospělých a 10 (29,41%) seniorů.

Ze sledovaného souboru nejčetněji označená odpověď byla chuť pomoci,

uvedlo ji 36 (31,58%) dotázaných. Úzkost a strach vykázalo 34 (29,82%) respondentů. K této otázce se nedokázalo vyjádřit 30 (26,32%) respondentů. Bezradnost pociťuje 9 (7,89%) respondentů, žádné emoce necítí 4 (3,51%) a nezájem o problém cizího člověka má 1 (0,88%) z dotazovaných.

Graf č. 8: Znázornění, co pomoc člověku v nouzi u sledovaného souboru vyvolává 50% 40% 30%

Adolescenti

20%

Senioři

Dospělí

10% 0%

Nezájem

Úzkost a strach

Žádné emoce

60

Otázka č. 19:

Co Vám nejvíce brání v poskytování první pomoci? a) agrese postiženého

b) agrese a reakce okolí

c) obavy o vlastní zdraví (obava z přenosných chorob) d) obavy, že nebudu umět pomoc poskytnout e) krvácející rány

f) zvracející postižený

g) strach ze smrti postiženého

h) jiné .....................................

Tab. č. 19a: Bariery v poskytování první pomoci u sledovaného souboru (absolutní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Dospělí Senioři

4

0

42

5

1

114

9

1

34

Soubor

Agrese

Reakce okolí

0

0

Absolutní četnost

Obava o Obava z Strach ze Krvácení zdraví neznalosti smrti

10

15

1

7

19

2

23

49

4

6

15

8

8

1

12

28

Tab. č.19b: Bariery v poskytování první pomoci u sledovaného souboru (relativní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Agrese

10,53

Relativní četnost v %

Reakce okolí

0,00

Obava o Obava z Strach ze Krvácení smrti zdraví neznalosti

26,32

39,47

2,63

21,05

Dospělí

42

11,90

2,38

16,67

45,24

4,76

19,05

Soubor

114

7,89

0,88

20,18

42,98

3,51

24,56

Senioři

34

0,00

0,00

61

17,65

44,12

2,94

35,29

Položka zjišťovala bariéry, které respondentům brání v poskytování první

pomoci. Agresi postiženého volili 4 (10,53%) adolescenti, 5 (11,90%) dospělých

a žádný senior. Agrese a reakce okolí brání v pomoci 1 (2,38%) dospělému, z adolescentů a seniorů tuto odpověď neoznačil nikdo. Obavy o vlastní zdraví uvedlo 10 (26,32%) adolescentů, 7 (16,67%) dospělých a 6 (17,65%) seniorů. Obavy

ze neznalosti pomoci vykázalo 15 (39,47%) adolescentů, 19 (45,24%) dospělých

a 15 (44,12%) seniorů. Krvácející rány vadily 1 (2,63%) adolescentovi, 2 (4,76%)

dospělým a 1 (2,94%) seniorovi. Strach ze smrti postiženého uvedlo 8 (21,05%) adolescentů, 8 (19,05%) dospělých a 12 (35,29%) seniorů.

Nejvíce respondentům ze sledovaného souboru v poskytování první pomoci

brání obavy, že nebudou umět pomoc poskytnout, tuto odpověď celkem označilo

49 (42,98%) dotázaných. O něco méně jim brání strach ze smrti postiženého –

28 (24,56%) odpovídajících. Obavy o vlastní život vykázalo 23 (20,18%)

respondentů. Agrese postiženého nejvíce brání v pomoci 9 (7,89%) respondentům. 4 (3,51%) respondentům brání krvácející rány, 1 (0,88%) agrese a reakce okolí. Odpověď zvracející postižený nevolil nikdo.

Graf č. 9: Bariéry v poskytování první pomoci u sledovaného souboru 50% 40% 30%

Adolescenti

20%

Senioři

Dospělí

10% 0%

Agrese

Reakce okolí

Obava o Obava z Krvácení Strach ze zdraví neznalosti smrti

62

Otázka č. 20:

Co si myslíte o člověku, který odmítl poskytnout první pomoc nebo utekl z místa nehody? a)

souhlasím, reagoval/a bych stejně

c)

považuji to za trestný čin

b) d) e)

nepomohl, protože měl nějaký důvod považuji to za velmi nemorální a nelidské

jiné.............................................................

Tab. č. 20a: Názor sledovaného souboru na člověka, který neposkytl první pomoc (absolutní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Absolutní četnost Souhlas

Měl důvod

Trestný čin

Nemorální

2

5

7

24

Dospělí

42

3

7

12

22

Soubor

114

5

14

31

66

Senioři

34

0

2

12

20

Tab. č. 20b: Názor sledovaného souboru na člověka, který neposkytl první pomoc (relativní četnost)

Respondenti

Počet respondentů

Adolescenti

38

Relativní četnost v % Souhlas

Měl důvod

Trestný čin

Nemorální

5,26

13,16

18,42

63,16

Dospělí

42

7,14

16,67

28,57

52,38

Soubor

114

4,39

12,28

27,19

57,89

Senioři

34

0,00

5,88

63

35,29

58,82

Co si myslí sledovaný soubor o člověku, který odmítl poskytnout první pomoc

nebo z místa nehody utekl vyjadřuje 20 položka. Souhlasím, reagoval/a bych stejně uvedli 2 (5,26%) adolescenti, 3 (7,14%) dospělí, nevyjádřil se žádný z dospělých.

Nepomohl, protože měl nějaký důvod označilo 5 (13,16%) adolescentů, 7 (16,67%)

dospělých a 2 (5,88%) senioři. Za trestný čin to považuje 7 (18,42%) adolescentů, 12 (28,57%) dospělých a 12 (35,29%) seniorů. Za nemorální a nelidské to pokládá 24 (63,16%) adolescentů, 22 (52,38%) dospělých a 20 (58,82%) seniorů.

Ze sledovaného souboru nejvíce respondentů takové jednání považuje za velmi

nemorální a nelidské, tuto odpověď označilo 66 (57,89%) respondentů. Za trestný čin

to považuje 31 (27,19 %) dotázaných. Neposkytla pomoc z nějakého důvodu uvedlo 14 (12,28%) respondentů, 5 (4,39%)respondentů by z místa postižení uteklo.

Graf č. 10: Názor sledovaného souboru na člověka, který neposkytl první pomoc

70% 60% 50% Adolescenti Dospělí Senioři

40% 30% 20% 10% 0%

Souhlas

Měl důvod

Trestný čin

64

Nemorální

5

DISKUSE Průzkumného šetření se zúčastnilo 114 respondentů, z toho 61 (53,51%) žen

a 53 (46,49%) mužů. Podle věku byli dotazovaní rozděleni do tři věkových kategorií 38 (33,33%) adolescentů, 42 (36,84%) dospělých 34 (29,82%) seniorů. Vyhodnocením

výsledků šetření jsem zjistila, že u znalostních otázek byla 100% správnost jen u 9 (7,89%) dotazovaných, z toho u 6 (5,26%) žen a 3 (2,63%) mužů (příloha V). Ženy tedy odpovídaly lépe než muži.

Pozoruhodná informace byla, kde laik získal nejcennější poznatky o první

pomoci. Průzkum ukázal, že pro respondenty je nejdůležitějším zdrojem poznatků

škola, na tuto odpověď reagovalo 43,86% respondentů ze sledovaného souboru. Porovnáním výsledků mezi jednotlivými věkovými skupinami bylo zjištěno, že škola,

jako zdroj informací, byla nejpřínosnější pro 50% adolescentů, 33,33% dospělých a 50% seniorů (tab. č. 3). Je zajímavé, že možnost internetu neoznačil z dotázaných nikdo, i když v dnešní době je internet jedním z nejrozšířenějších zdrojů informací vůbec.

Dotazovaní měli možnost se vyjádřit, zda poskytnutí první pomoci

je občanskou povinností, kterou stanoví zákon. 80,70% respondentů ze sledovaného souboru odpovědělo ano. Vyjádřilo se tak 76,32% adolescentů, 88,10% dospělých

a 76,47% seniorů (tab. č. 4). Domnívám se, že zjištěná skutečnost může motivovat k poskytování první pomoci.

Nejvyšší úroveň znalostí první pomoci byla u otázky č. 12. Položka se týkala

ošetření zlomeniny horní končetiny. Správně na ni odpovědělo 92,98% respondentů (tab. č. 12). Chybné odpovědi nejčastěji uváděli, přiložením studeného obkladu na končetinu - 4,39% dotázaných.

Srovnáním výsledků respondentů podle věkových kategorií bylo zjištěno,

že adolescenti měli srovnatelně nejvyšší úspěšnost u otázky č. 5 a č. 8. Položka č. 5

sledovala znalost telefonního čísla Zdravotnické záchranné služby a položka č. 8

zjišťovala postup při zástavě dechu. Shodná byla procentuální úspěšnost adolescentů 97,37% (tab. č. 5 a č. 8). Věková skupina dospělých byla nejúspěšnější u otázky č. 12,

která se týkala zastavení tepenného krvácení. Správně ji zodpovědělo 95,24% dospělých. U stejné položky měli i senioři nejvyšší úspěšnost - 91,18% (tab. č. 12).

65

Nejnižší úroveň znalostí byla zaznamenána u poměru nepřímé srdeční masáže

a umělého dýchání u dospělého člověka. Správně odpovědělo pouze 38,60%

respondentů ze sledovaného souboru. Mezi věkovými kategoriemi byla úspěšnost u 47,37% adolescentů, 28,57% dospělých a 41,18% seniorů (tab. č. 7). Nejčastěji dotazovaní chybovali v odpovědi, podle které se nepřímá srdeční masáž a umělé

dýchání provádí v poměru 15 : 4. Tímto způsobem by postupovalo 13 (34,21%) adolescentů, 14 (33,33%) dospělých a 11 (32,35%) seniorů. Nízkou úroveň znalosti otázky pravděpodobně způsobilo, že dotazovaní nejsou dostatečně informováni o změnách v postupech kardiopulmocerebrální resuscitace.

Při zhodnocení celkových znalostí respondentů, konstatujeme, že nejlépe jsou

o první pomoci informováni adolescenti, menší vědomosti prokázali senioři a dospělí. Rozdíly v procentuální úspěšnosti jsou minimální. Adolescenti ve znalostech dosáhli

úspěšnosti 76,05%, senioři 74,12% a dospělí 70,48%. Celková úspěšnost sledovaného

soubor byla 73,42%. Na základě zjištěných skutečností je možné konstatovat, že úroveň teoretických znalostí první pomoci u laické veřejnosti je nedostačující.

Přehlednější srovnání výsledků průzkumu o informovanosti laiků v této problematice umožňuje příloha IV.

Z šetření vyplynulo, že 55 (48,25%) respondentů první pomoc nikdy

neposkytovali. Zbylých 59 (51,75%) dotazovaných alespoň jednou za život mělo možnost první pomoc poskytnout.

Z respondentů, kteří měli příležitost pomoci člověku v nouzi, statečně

a zodpovědně poskytlo 50,85% dotazovaných nutná opatření spojená s první pomocí a předali

postiženého

zdravotníkům.

Tímto

způsobem

adolescentů, 65,38% dospělých a 36,84% seniorů (tab. č. 16).

postupovalo

42,86%

Položka č. 17 zjišťovala reakce sledovaného souboru na člověka, který

se nachází

v nouzi

a

potřebuje

pomoc.

Nejčastěji

volená

odpověď

byla,

„volám Zdravotnickou záchrannou službu“, reagovalo na ni 42,11% adolescentů a 47,06% seniorů. Ze sledovaného souboru celkem odpovědělo 40,35% respondentů. 35,71% dospělých nejčastěji volilo možnost okamžité pomoci postiženému (tab. č. 17).

Pomoc člověku v nouzi u 31,58% respondentů vyvolává chuť pomoci, 29,82%

dotazovaných pociťuje úzkost a strach a 26,32% oslovených své pocity nedokáže vyjádřit. Tato zjištění jsou si velmi podobná, proto je nelze brát jako jednoznačná. Jestliže ale porovnáme výsledky šetření u věkových kategorií, zjistíme, že se mírně 66

liší. Pomoc člověku v nouzi vyvolává u 31,85% adolescentů úzkost a strach, totéž platí i u 38,24% seniorů. 40,48% dospělých pociťuje chuť pomoci (tab. č. 18).

Hlavní bariérou u sledovaného souboru v poskytování první pomoci byla

u 42,98% respondentů obava, že nebudou umět pomoc poskytnout. Tuto položku

volilo 39,47% adolescentů, 45,24% dospělých a 44,12% seniorů (tab. č. 19). Z toho vyplývá, že respondenti mají v poskytování první pomoci velmi malé sebevědomí.

Poslední položka v dotazníku se týkala názoru respondentů na člověka, který

odmítl poskytnout první pomoc nebo z místa nehody utekl. Za nemorální a nelidské

takový čin považovalo 57,89% z celkového počtu respondentů. K nim patřilo 63,16% adolescentů, 52,38% dospělých a 58,82% seniorů (tab. č. 20).

67

6

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Pro respondenty byla nejcennějším zdrojem informací výuka ve škole. Někteří

školní docházku absolvovali již před mnoha lety. Z tohoto důvodu je třeba znalosti v průběhu života obnovovat, doplňovat a zdokonalovat. Možností je mnoho: kurzy první pomoci, přednášky, školení a semináře, které zprostředkovává Český červený kříž, Zdravotnická záchranná služba a jiné organizace.

Doporučuji rozšíření výuky první pomoci na základních i středních školách.

Dále navrhuji, aby školy pořádali soutěže první pomoci, kdy si studenti upevní

teoretické znalosti a praktické dovednosti. Vyzkouší si tak schopnost poskytnout v krizové situaci pomoc druhému člověku.

Pro věkovou kategorii dospělých navrhuji, aby zaměstnavatelé organizovali

alespoň jednou za 2 - 3 roky pro své zaměstnance školení první pomoci k obnovení znalostí, získání nových doporučení a novinek v poskytování přednemocniční pomoci.

Průzkumem bylo zjištěno, že laici nejvíce chybovali v položce, která byla

zaměřena na poměr nepřímé srdeční masáže a umělého dýchání. Proto jsem vypracovala edukační materiál orientovaný na kardiopulmocerebrální resuscitaci

(příloha VI). Budu jej distribuovat především na místech, kde jsem průzkum prováděla.

I starší generace by se měla vzdělávat. U seniorů je vyšší pravděpodobnost

stavů ohrožujících zdraví či život, kdy je první pomoc nevyhnutelná. Bohužel

u seniorů je možnost kurzů a výše uvedených doporučení omezena ze zdravotních a jiných důvodů. Proto jsem připravila přednášku o první pomoci pro seniory v místě

svého bydliště, kde jsem prováděla průzkum. Senioři obdrží edukační materiál,

jež jsem vypracovala. Mohou si ho v klidném domácím prostředí prostudovat a znovu si informace ujasnit nebo se k němu s odstupem času vrátit a znalosti si zopakovat.

Považuji za důležité, aby si laici rozšiřovali vědomosti samostudiem,

s využitím internetu, čtením odborné literatury a časopisů. I masmédia mohou poskytnout mnoho cenných rad. Domnívám se, že více televizních a rozhlasových programů s tématikou první pomoci, by přispělo k lepší informovanosti laické veřejnosti v této problematice.

68

Zkoumala jsem také bariéry, které laikům brání v pomoci druhému člověku

v nouzi. Hlavní bariérou byla obava, že nebudou umět pomoc poskytnout. Celoživotní vzdělávání v poskytování první pomoci by mohlo vybudovat zdravé sebevědomí,

pozitivní motivaci, osobní statečnost i sílu k překonání této obávané překážky na cestě za úspěšnou pomocí člověku v nouzi.

69

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zjistit úroveň teoretických znalostí v poskytování

první pomoci u laické veřejnosti. Dále rozdíly ve znalostech o první pomoci mezi

věkovou kategorií adolescentů, dospělých a seniorů. A posledním cílem bylo vyhodnotit, zda jsou laici ochotni pomoci člověku v nouzi a které bariéry jim tvoří nevětší potíže při poskytování první pomoci.

Z provedeného šetření vyplývá, že znalosti občanů v problematice první

pomoci nejsou dostačující. Jejich úspěšnost v odpovědích na otázky první pomoci vyjádřená v procentech je 73,42%. První hypotéza, ve které jsem předpokládala, že úroveň znalostí laiků v první pomoci bude na nízké úrovni, se po analýze výsledků průzkumu potvrdila.

Druhá hypotéza předpokládala, že s věkem získáváme větší znalosti

a zkušenosti Tedy, že úroveň znalostí v poskytování první pomoci bude nejvyšší

u seniorů, nižší u dospělých a nejnižší u adolescentů. Předpokládaná hypotéza se nepotvrdila. Nejlepší úroveň znalostí o první pomoci prokázali adolescenti, dále pak senioři a dospělí. Vyjádření v procentech, úspěšnost adolescentů v dotazníkovém šetření byla 76,05%, u seniorů 74,12% a u dospělých 70,48%.

Třetí hypotéza, kterou jsem předpokládala, že pokud se člověk dostane

do kritické situace, pomoc druhému člověku neodmítne a provede nutná opatření, se potvrdila. Respondenti mají chuť pomoci, pomoc druhému člověku neodmítají a mají snahu provádět nutná opatření k záchraně života. Jednání člověka, který odmítl

poskytnout první pomoc nebo z místa nehody utekl, považuje 57,89% dotazovaných

za velmi nemorální a nelidské. 27,19% oslovených hodnotí takový skutek jako trestný čin.

Nejvíce respondentům v poskytování první pomoci brání obava, že nebudou

umět pomoc poskytnout, což uvedlo 42,98% dotázaných. Čtvrtá hypotéza, u které jsem předpokládala, že největší bariérou v poskytovaní první pomoci budou nedostačující znalosti, se potvrdila.

Bakalářská práce mi dala možnost ověřit si skutečný stav informovanosti laické

veřejnosti o první pomoci. Analýzou jsem mohla porovnat rozdíl ve znalostech

u věkové kategorie adolescentů, dospělých a seniorů. Měla jsem možnost poznat 70

názory a postoje laiků k první pomoci a bariéry, které jim brání pomoc poskytnout. Při zpracování teoretické části jsem si rozšířila vědomosti, které mohu dále využít.

Pokusila jsem se v rámci možností mé bakalářské práce přispět určitou měrou

k objasnění aspektů možných vlivů na kvalitu poskytování první pomoci a upozornit na důležitost vzdělávání v první pomoci a praktické výuky nácviku jednotlivých postupů v oblasti první pomoci.

Věřím, že čtenáři této práce získají větší přehled o problematice, která s první

pomocí souvisí.

71

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 1. BERÁNKOVÁ, M., FLEKOVÁ, A., HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. s. 13-20, 37. ISBN 80-86073-99-8.

2. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. s. 7, 58, ISBN 80-247-0099-9.

3. EVANS, E. T. R., přeložili VAMBERAN, M., TOUŠEK, F. ABC o resuscitaci. 1. vyd. České Budějovice: Dona, 1992. ISBN 80-85463-10-5.

4. GERYLOVÁ,A., HOLÍČEK, J. Úvod do statistiky. 2. přepracované a doplněné vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2301-05.

5. HASÍK, J. Nebojte se první pomoci. 1. vyd. Brno: Maags, 2003, s. 10-16. 6. IVANOVÁ, K., JUŘÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0992-5.

7. KASEL, E. a kolektiv. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny

a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. s. 86-102. ISBN 80-246-0556-2.

8. KYASOVÁ, M., MIKŠOVÁ, Z., TESAŘOVÁ, A., HERMANOVÁ,M. Metodika

k přípravě absolventské práce. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001.

9. PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kolektiv. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Prah: Academia, 2001. ISBN 80-200-0982-5.

72

10. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. s. 38, 290-293. ISBN 80-7262-214-5.

11. SCHEINAROVÁ,A. První pomoc. Dotisk 1. vyd Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. s.7-15. ISBN 80-7067-591-8.

12. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 6. rozšířené vyd. Praha: Maxdorf, 2000. ISBN 80-85912-38-4.

13. ZEMAN, M. První pomoc. 2. doplněné a přepracované vyd. Praha: Galén,

Karolinum, 1998. s. 9-10, 113-115. ISBN 80-85824-46-9 (Galén), ISBN 80-7484579-5 (Karolinum).

14. Elektronické zdroje

http://www.bonty.cz/zachranari/. [29. 1. 2006]

http://www.emergency.cz/cz/09-02.asp. [5. 3. 2006] http://www.mpbrno.cz/profil.php. [3. 2. 2006]

http://www.vzs-praha.cz/sluzby.htm. [29. 1. 2006]

http://www.zzskhk.cz/file/tisen.html. [20. 3. 2006] www.zachrannasluzba.cz. [28. 10. 2005] www.cck.cz. [3. 2. 2006]

www.zzsbrno.cz. [20. 11. 2005] www.zzspk.cz. [20. 11. 2005]

www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm. [20. 11. 2005]

73

SEZNAM PŘÍLOH Příloha I

Dotazník

Příloha II

Visačka pro HPZ, strana 1 (přední) a 2 (zadní)

Příloha IV

Tabulka č. 21: Správné odpovědi sledovaného souboru na otázky

Příloha III

Systém třídění raněných při hromadném neštěstí 5 – 14 dle věkových kategorií

Graf č. 11: Správné odpovědi sledovaného souboru na otázky 5 – 14 dle věkových kategorií (relativní četnost)

Příloha V

Graf č. 12: Znázornění 100% správnosti odpovědí u znalostních

Příloha VI

Doporučení k provádění kardiopulmocerebrální resuscitace

otázek č. 5 – 14, dle pohlaví sledovaného souboru (relativní četnost)

74

Příloha I

DOTAZNÍK Vážená paní, vážený pane,

jmenuji se Barbora Machalová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia,

oboru Všeobecná sestra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Zpracovávám bakalářskou práci na téma Úroveň znalostí první pomoci u laické veřejnosti.

Tímto Vás prosím o pečlivé vyplnění předloženého dotazníku, který je anonymní

a bude sloužit jako podklad pro mou závěrečnou bakalářskou práci. Děkuji za spolupráci.

Barbora Machalová

Pokyny pro vyplnění:

U každé otázky označte odpověď, o které si myslíte, že je správná. Je zde možná

jen jedna správná odpověď. Správné odpovědi prosím zakroužkujte.

1. Jaké je Vaše pohlaví? c) žena d) muž

2. Kolik je Vám let? d) 15 – 22 e) 23 – 60

f) 61 a více

75

3. Kde jste získal/a, pro Vás nejpřínosnější, poznatky o první pomoci? h) ve škole

i) v autoškole j) na kurzu

k) na internetu l) z literatury m) z televize

n) jinde ................................................................................................. 4. Myslíte si, že poskytnutí první pomoci je občanská povinnost, kterou stanoví zákon? d)

ano

f)

nevím

e)

ne

5. Jaké je telefonní číslo na zdravotnickou záchrannou službu? d) 150 e) 155

f) 158 6. Jak zjistíte stav vědomí postiženého?

d) oslovením, zatřesením, bolestivým podnětem (štípnutím do hřbetu ruky nebo ušního lalůčku)

e) politím postiženého studenou vodou

f) zvukovými podněty (tleskáním, silným hlasem), pokusem o posazení 7. V jakém poměru se provádí nepřímá srdeční masáž a umělé dýchání u dospělého člověka? d) 15 : 1 e) 15 : 2

f) 15 : 4

76

8. Co uděláte při zástavě dechu?

d) stisknu postiženému ústa a pravidelně mu budu dýchat do nosu

e) provedu záklon hlavy, zkontroluji dutinu ústní, případně vytáhnu cizí těleso, pak zahájím umělé dýchání

f) otočím postiženého na záda a budu mu dávat údery mezi lopatky 9. Jaká je dechová frekvence při umělém dýchání? d) 12 vdechů za minutu e) 2 vdechy za minutu

f) 60 vdechů za minutu 10. Jaké jsou projevy tepenného krvácení? d) z rány vystřikuje jasně červená krev e) z rány volně vytéká tmavá krev f) z rány vystřikuje tmavá krev

11. Jak zastavíte tepenné krvácení?

d) přiložím studený obkladem nebo led e) ránu obvážu sterilním obvazem f) stlačím tepnu přímo v ráně

12. Jak ošetříte zlomeninu horní končetiny?

d) na končetinu přiložím dlahu a zavěsím ji do šátku e) na končetinu přiložím studený obklad

f) na končetinu přiložím elastické obinadlo 13. Jak ošetříte popáleninu?

d) na postižené místo nanesu mast na popáleniny

e) na postižené místo přiložím obvazovou vatu a sterilně místo převážu

f) postižené místo chladím 20 - 30 minut studenou vodou, poté kryji, co nejčistší tkaninou

77

14. Co uděláte u postiženého s epileptickým záchvatem (záchvat v křeči)? d) postiženému přidržím pevně dolní končetiny, aby se neporanil

e) postiženého se snažím posadit na židli a přidržuji ho, aby se neporanil

f) odstraním z okolí vše, oč by se mohl postižený zranit a postiženého nechám, dokud křeče neodezní

15. Jak často jste se do této doby setkal/a s možností poskytnout první pomoc? e) nikdy

f) jednou

g) dvakrát

h) vícekrát

Pokud jste první pomoc nikdy neposkytoval/a přejděte k otázce číslo 17. 16. Pokud jste poskytoval/a již první pomoc, jak jste zareagoval/a?

g) přivolal/a jsem zdravotnickou záchrannou službu a čekal/a až přijede h) pomoc jsem nechal/a na druhých a jen jsem přihlížel/a i) pomoc jsem neposkytl/a, protože jsem nevěděl/a jak

j) provedl/a jsem nutná opatření první pomoci a předal/a postiženého zdravotníkům

k) poskytl/a jsem první pomoc a odešel/a jsem

l) jiné ...............................................................

17. Jaká bude Vaše první reakce, když uvidíte člověka v nouzi, který potřebuje pomoc?

g) dělám, že ho nevidím

h) rychle odejdu, aniž bych poskytl/a první pomoc i) jdu pomoci

j) volám zdravotnickou záchrannou službu k) volám o pomoc ostatní spoluobčany

l) jiné ...................................................

78

18. Pomoc člověku v nouzi ve Vás vyvolává? h) nezájem o problém cizího člověka i) bezradnost

j) úzkost a strach

k) nevím, nedokážu vyjádřit l) žádné emoce m) chuť pomoci

n) jiné .............. 19. Co Vám nejvíce brání v poskytování první pomoci? i) agrese postiženého

j) agrese a reakce okolí

k) obavy o vlastní zdraví (obava z přenosných chorob) l) obavy, že nebudu umět pomoc poskytnout m) krvácející rány

n) zvracející postižený

o) strach ze smrti postiženého

p) jiné .....................................

20. Co si myslíte o člověku, který odmítl poskytnout první pomoc nebo utekl z místa nehody?

a) souhlasím, reagoval/a bych stejně

b) nepomohl, protože měl nějaký důvod c) považuji to za trestný čin

d) považuji to za velmi nemorální a nelidské

e) jiné.............................................................

Děkuji za vyplnění.

79

Příloha II

VISAČKA PRO HPZ, STRANA 1(přední) a 2 (zadní)

(www. zzsbrno.cz).

80

Příloha III

SYSTÉM TŘÍDĚNÍ RANĚNÝCH PŘI HROMADNÉM NEŠTĚSTÍ

S = snadné T = třídění A=a

R = rychlá

T = terapie

(http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/resuscitace.hmt). 81

Příloha IV Tabulka č. 21: Správné odpovědi sledovaného souboru na otázky 5 – 14 dle věkových kategorií

Otázka č.

Adolescenti

Respondenti

5

A

R

A

37

97,37

7

18

47,37

6 8 9

10 11 12 13 14

Souhrn správných odpovědí

30 37 30

21 32 35 29 20

289

78,95 97,37 78,95

55,26 84,21 92,11 76,32 52,63

76,05

Dospělí

Senioři

R

A

38

90,48

27

79,41

12

28,57

14

41,18

32 36 33

24 36 40 22 23

296

A = absolutní četnost

R = relativní četnost v %

82

76,19 85,71 78,57

57,14 85,71 95,24 52,38 54,76

70,48

27 28 23

29 28 31 25 20

252

R

79,41 82,35 67,65

85,29 82,35 91,18 73,53 58,82

74,12

Graf č. 11: Správné odpovědi sledovaného souboru na otázky 5 – 14 dle věkových kategorií (relativní četnost)

80% 76,05% 75%

74,12%

70,48%

70%

65%

60%

Adolescenti

Dospělí

83

Senioři

Příloha V Graf č. 12: Znázornění 100% správnosti odpovědí u znalostních otázek č. 5 – 14, dle pohlaví sledovaného souboru (relativní četnost)

7% 6% 5%

5,26%

4%

2,63%

3% 2% 1% 0%

Ženy

Muži

84

Příloha VI

Doporučení k provádění kardiopulmocerebrální resuscitace (KPCR)

Definice:

Soubor resuscitačních (oživovacích) opatření k udržení (obnovení) alespoň

minimálního oběhu krve a dýchání.

Cíl:

Zajištění průchodnosti okysličené krve do mozku a srdce do doby, než

je poskytnuta odborná pomoc, která obnoví srdeční akci a dostatečné dýchání.

Postup laické resuscitace

Pořadí jednotlivých kroků (řetězec přežití):

1. Základní neodkladná resuscitace: zajišťuje ji laická veřejnost na místě nehody;



časná výzva 155;

časná neodkladná resuscitace.

2. Rozšířená neodkladná resuscitace: jde o odbornou pomoc, navazuje na základní neodkladnou resuscitaci a zajišťuje ji zdravotnický pracovník;





časná defibrilace;

časná další opatření (jedná se o časnou odbornou první pomoc s rozšířenou resuscitací s použitím přístrojů, léků,...).

Řetězec přežití

základní NR

rozšířená NR 85

Postižený člověk je:





Rozpoznání zástavy oběhu

v bezvědomí;

nemá hmatný puls na tepnách (krkavice, na zápěstí, v třísle); ve většině případů nedýchá;

jiné příznaky (nemusí být přítomny) - modré zbarvení sliznic (cyanóza), široké zornice (mydriáza).

ABC diagnostika a postupů

„A“ – uvolnění dýchacích cest (Airway Control); „B“ – umělé dýchání (Breathing Support);

„C“ – nepřímá srdeční masáž (Cardiac Support).

„A“ – uvolnění dýchacích cest (Airway Control)

Dýchání je možné jen pokud je prostor mezi nosem, ústy a průdušnicí

průchodný. Neprůchodnost dýchacích cest hrozí vždy, když je postižený v bezvědomí, zvláště leží-li na zádech. V bezvědomí totiž dochází k uvolnění žvýkacích svalů, jazyk zapadá a může tak ucpat hrdlo, nastává stav dušení. Příčiny dušení:



zapadlý kořen jazyka u osob v bezvědomí;

zvratky, cizí těleso, špatně polknuté sousto, ...

Příznaky dušení:


při částečné neprůchodnosti dýchacích cest: zvukové fenomeny vlastního

dýchání a fenomeny z neprůchodnosti – chrčení, chrápání, bublání, hvízdání, ... Postižený namáhavě dýchá, může být promodralý, ale je při vědomí;




při úplné neprůchodnosti dýchacích cest: výše uvedené fenomeny chybí.

86

Postup uvolnění dýchacích cest:

1. Pokud je postižený při vědomí:



vyzveme postiženého ke kašli;

pokud kašel nepomohl, pak postiženého předkloníme, nebo vleže otočíme na bok a provedeme 5 úderů hranou dlaně mezi lopatky a pak zkontrolujte ústní dutinu, zda nedošlo k uvolnění tělesa;




pokud

těleso

nevyšlo

použijeme

Heimlichův

manévr

(přistoupíme

k postiženému ze zadu, rukama ho obejmeme okolo těla pod koncem hrudní

kosti a silou stlačíme. Tento manévr nepoužíváme u malých dětí a u těhotných žen);


při neúspěchu kombinujeme vždy 5x úder mez lopatky a 5x Heimlichův manévr.

Obrázek Heimlichova manévru

2. Pokud je postižený v bezvědomí:


jednu ruku položíme poraněnému na čelo, druhou mu podsuneme pod krk




podsuneme dolní čelist dopředu a vzhůru, aby brada vyčnívala – tím se jazyk

a zakloníme mu hlavu, nosní dírky směřují vzhůru; posune dopředu a dýchací cesty se uvolní;

87

pokud postižený stále nedýchá, příčinou může být cizí těleso nebo jiná




překážka;

musíme postiženému vyčistit dýchací cesty, tak že mu otočíme hlavu k jedné




straně a vyjmeme cizí těleso (musíme dávat pozor, abychom nezatlačili cizí těleso hlouběji do hrdla);

pozorujeme zda raněný dýchá, jestliže ano uložíme ho do stabilizované polohy.




Jestliže nedýchá zahájíme resuscitaci (umělé dýchání i srdeční masáž)

a přivoláme odbornou pomoc.

Obrázek záklonu hlavy, předsunutí čelisti a otevření úst:

Při podezření

na poranění krční páteře záklon hlavy

neprovádíme

a průchodnost dýchacích cest zajišťujeme pootevřením úst a předsunutím dolní čelisti tahem za její úhel.

„B“ – umělé dýchání (Breathing Support)

Pokud postižený nedýchá i poté, co jsme mu uvolnili a vyčistili dýchací cesty,

musíme mu zajistit zásobení krve kyslíkem. Umělé dýchání se provádí metodou z plic do plic.

Technika:




dýchání z úst do úst (nejčastější); dýchání z úst do nosu;

dýchání z úst do úst a nosu současně (u malých dětí).

88

Postup při umělém dýchání:


přivoláme Zdravotnickou záchrannou službu – 155;




uvolníme a vyčistíme dýchací cesty. Provedeme postiženému záklon hlavy




jednu ruku opřeme o čelo postiženého a palcem a ukazovákem stlačíme nosní




zhluboka se nadechneme, otevřeme ústa, přiložíme své rty kolem úst

a předsuneme mu dolní čelist;

dírky. Druhou rukou přidržujeme dolní čelist;

postiženého, vdechneme vzduch a ústa oddálíme. Přitom pozorujeme pohyby

hrudníku. (Pokud byl vdech účinný, vidíme, jak se zvedl hrudník a při výdechu opět klesl.);


provedeme ještě další tři vdechy co nejrychleji, tím se krev postiženého nasytí




dýchání na okamžik přerušíme a zkontrolujeme tep na krkavici:




pokud je tep hmatný, pokračujeme v umělém dýchání z úst do úst ve frekvenci




pokud tep nehmatáme, zahájíme ihned nepřímou srdeční masáž;




kyslíkem.

asi 12 vdechů za minutu. Každé 2 - 3 minuty kontrolujeme tep na krkavici;

jakmile postižený začne opět spontánně dýchat, uložíme ho do stabilizované polohy.

Vzduch můžeme vdechovat místo do úst i do nosu postiženého a to tak,

že uzavřeme palcem ústa postiženého a vdechujeme vzduch do nosu postiženého.

89

„C“ – nepřímá srdeční masáž (Cardiac Support)

Pokud postižený po uvolnění a vyčištění dýchacích cest nedýchá a bylo

zahájeno umělé dýchání, musíme zkontrolovat tep na krkavici nebo na levé prsní

bradavce u malých dětí. Pokud není tep hmatný, je to známka zástavy srdce, kterou musíme nahradit nepřímou srdeční masáží. Postup nepřímé srdeční masáže:


přivoláme Zdravotnickou záchrannou službu – 155;




uložíme postiženého na rovnou podložku a klekneme si z boku v úrovni




položíme zápěstí jedné ruky do středu dolní poloviny hrudní kosti a na tuto

hrudníku. Vyhledáme hrudní kost (obrázek A, B, C).

ruku přiložíme zápěstí druhé ruky, prsty se nesmí dotýkat hrudníku. Ruce

pokládáme na hrudník tak, aby ramena byly nad hrudní kostí postiženého, lokty a paže jsou narovnány (obrázek A, B, C);




hrudník stlačujeme asi o 4 – 5 cm proti páteři;

90




provedeme 30 stlačení hrudníku rychlostí 80-100 stlačení za minutu, poté

se přesuneme k ústům postiženého a provedeme 2 vdechy z úst do úst

(poměr 30 : 2 provádíme při jednom i dvou zachráncích);




každé 2 – 3 minuty kontrolujeme tep na krkavici; při hmatném tepu přerušujeme srdeční masáž;

pokračujeme v umělém dýchání, dokud nezačne postižený sám dýchat, uložíme jej do stabilizované polohy.

Obnovení oběhu a dýchání jedním zachráncem:

1 zachránce provádí obnovení oběhu zároveň s obnoveným dýchání a to tak, že v pravidelném rytmu střídá 30 kompresí hrudníku s frekvencí 80-100/minutu se 2 vdechy.

Obnovení oběhu a dýchání dvěma zachránci:

2 zachránci provádějí současně obnovení oběhu a dýchání v poměru 30 kompresí hrudníku s 2 vdechy.

91

Ukončení resuscitace





poté, co se podaří obnovit krevní oběh a dýchání; při předání postiženého zdravotníkům;




při neúspěchu, trvá-li zástava oběhu i po 30 minutách, kdy bylo prováděné




při naprosté vyčerpanosti zachránce.

kříšení oběhu a dýchání;

Stabilizovaná poloha

Každý postižený, který je v bezvědomí a dýchá, by měl být uložen

do stabilizované polohy. Zajišťuje volné dýchací cesty a umožňuje, aby zvratky nebo jiné sekrety odtékaly volně z úst.

Než postiženého uložíme do stabilizované polohy, musíme se ujistit,

že spontánně dýchá a není zastaven krevní oběh (je hmatný tep). Dále si musíme být

jisti, že postižený nemá zraněnou páteř nebo zlomené kosti. Zlomeniny musí být

znehybněny ještě před tím, než budeme zraněného otáčet. Pokud máme podezření, že je poraněna páteř, tak raněného otáčet nebudeme vůbec.

Stabilizovaná poloha je poloha na boku s pokrčenou spodní dolní končetinou

v koleni. Hlava je mírně v záklonu podložená horní končetinou. Spodní horní končetina leží za tělem.

Postup při ukládání do stabilizované polohy:


postiženého uložíme do polohy na zádech a přiklekneme k němu ze strany;




bližší horní končetinu postiženému podsuneme pod tělo, pokrčíme bližší dolní




uchopíme postiženého za bok a rameno a pomalu ho přetáčíme k sobě;

končetinu v koleni a vzdálenější horní končetinu pokrčíme v lokti;




je-li postižený na boku, uvolníme spodní horní končetinu a necháme ji ležet




hlavu mírně zakloníme a podložíme hřbetem ruky vzdálenější horní končetiny.

za zády;

92

Obrázek stabilizované polohy:

Použitá literatura:

1. BERANKOVÁ, M., FLEKOVÁ, A., HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. ISBN 80-86073-99-8.

2. EVANS, E. T. R., přeložili VAMBERAN, M., TOUŠEK, F. ABC o resuscitaci. 1. vyd. České Budějovice: Dona, 1992. ISBN 80-85463-10-5.

93

3. KASEL, E. a kolektiv. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny

a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. s. 86-102. ISBN 80-246-0556-2.

4. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. s. 38. ISBN 807262-214-5.

5. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 6. rozšířené vyd. Praha: Maxdorf, 2000. ISBN 80-85912-38-4.

6. Elektronické zdroje

http://www.emergency.cz/cz/09-02.asp. [5. 3. 2006] http://www.zzskhk.cz/file/tisen.html. [20. 3. 2006] www.zzstabor.cz/prvnipomoc.htm. [20. 11. 2005]

94

SEZNAM ZKRATEK A

absolutní četnost

Aj.

a jiné

ARO

Anesteziologicko-resuscitační oddělení

ČR

Česká republika

Apod. Č. H

HIV

a podobně

číslo

hypotéza

Human immunodeficiency virus

HPZ

Hromadné postižení zdraví

Např.

na příklad

IZS

Integrovaný záchranný systém

NR

neodkladná resuscitace

Sb.

sbírka

Tzv.

tak zvaně

R

Tab. ZZS

relativní četnost v % tabulka

Zdravotnická záchranná služba

95