UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy
DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. David Sedláček
Znalost problematiky první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol
Olomouc 2012
vedoucí práce: Mgr. Petr Zemánek, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Znalost problematiky první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol“ vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
V Olomouci dne ........................................
Podpis .................................................
Poděkování Děkuji Mgr. Petru Zemánkovi, Ph.D. za odborné vedení, vstřícnost, poskytování cenných rad a materiálových podkladů nezbytných pro vypracování této diplomové práce. Děkuji své rodině a přátelům za podporu a trpělivost, kterou mi při realizaci diplomové práce poskytli. Děkuji všem respondentům a vedoucím pracovníkům vybraných škol za projevenou ochotu a spolupráci při realizaci výzkumného šetření.
OBSAH 1 ÚVOD ...................................................................................................................................... 6 2 CÍL PRÁCE ........................................................................................................................... 8 3 TEORETICKÉ POZNATKY ............................................................................................ 9 3.1 Úvod do problematiky první pomoci ......................................................................... 9 3.1.1
Historie poskytování první pomoci .......................................................................... 10
3.1.2
Integrovaný záchranný systém ................................................................................. 12
3.1.3
Legislativa týkající se první pomoci ......................................................................... 15
3.2 Obecné zásady při poskytování první pomoci ...................................................... 17 3.2.1
Doporučený postup při poskytování první pomoci .................................................. 17
3.2.2
Čeho se vyvarovat při poskytování první pomoci .................................................... 18
3.2.3
Vyšetření postiženého............................................................................................... 18
3.3 Vybrané kapitoly z první pomoci ............................................................................. 22 3.3.1
Základní neodkladná resuscitace .............................................................................. 22
3.3.2
Automatická externí defibrilace ............................................................................... 29
3.3.3
Stabilizovaná (zotavovací) poloha............................................................................ 34
3.3.4
Bezvědomí ................................................................................................................ 36
3.3.5
Dušení (vdechnutí cizího tělesa)............................................................................... 37
3.3.6
Akutní koronární syndrom (akutní infarkt myokardu) ............................................. 39
3.3.7
Cévní mozková příhoda ............................................................................................ 40
3.3.8
Diabetes mellitus ...................................................................................................... 41
3.3.9
Šokové stavy ............................................................................................................. 43
3.3.10 Epilepsie ................................................................................................................... 45 3.3.11 Otravy ....................................................................................................................... 47 3.3.12 Tepelná poškození – popáleniny, úpal, úžeh ............................................................ 49 3.3.13 Krvácení.................................................................................................................... 52 3.3.14 Zlomeniny................................................................................................................. 54 3.3.15 Překotný porod ......................................................................................................... 55
4 PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 57 4.1 Metodika výzkumu ....................................................................................................... 57 4.1.1
Teoreticko-praktická příprava .................................................................................. 57
4.1.2
Výzkumné problémy ................................................................................................ 58
4.1.3
Charakteristika výzkumného souboru ...................................................................... 58
4.1.4
Použitá metoda ......................................................................................................... 60
4.1.5
Organizace výzkumu ................................................................................................ 61
4.2 Vyhodnocení výzkumu ............................................................................................... 62 4.2.1
Vlastní výsledky výzkumu ....................................................................................... 62
4.2.2
Zhodnocení výzkumu ............................................................................................... 78
5 DISKUSE ............................................................................................................................. 83 6 ZÁVĚR................................................................................................................................ 102 7 REFERENČNÍ SEZNAM .............................................................................................. 104 7.1 Seznam použité literatury ......................................................................................... 104 7.2 Seznam použitých symbolů a zkratek ................................................................... 110 7.3 Seznam obrázků .......................................................................................................... 113 7.4 Seznam tabulek ........................................................................................................... 115 7.5 Seznam příloh .............................................................................................................. 116
1 ÚVOD Motto: „První pomoc jsou dvě holé ruce, zdravý selský rozum a dobrá vůle pomoci druhému člověku.“ Srnský, 2007, s. 111
Poskytování první pomoci člověku v ohrožení nebo v tísni je v podvědomí lidí odedávna projevem kladných mezilidským vztahů. Již od dob, kdy byl v kulturní společnosti lidský život povýšen mezi hodnoty nejvyšší, je považováno poskytnutí pomoci druhé osobě v tísni za samozřejmou morální povinnost svědků postižení, a to jak při výskytu jednotlivých případů, tak i při jejich hromadném výskytu (Pokorný et al., 2010). Každý z nás by měl pamatovat na to, že se kdykoliv může dostat do situace, ve které i on sám bude poskytnutí první pomoci potřebovat, nebo bude dokonce nucen první pomoc druhé osobě poskytnout. Uvědomme si, že zdravotnická záchranná služba mnohdy nemůže být na místě vzniku náhlé poruchy zdraví okamžitě. O tom, zda postižený přežije a o jeho dalším osudu, však mnohdy rozhodují právě první minuty po nehodě či úrazu. Záleží pak pouze na každém jednotlivci, jak se v dané situaci zachová. Je velmi důležité, aby každý občan měl alespoň minimální znalosti a dovednosti z oblasti první pomoci. Tuto myšlenku zastává i prezident Českého červeného kříže RNDr. Marek Jukl, Ph.D., který říká: „Snaha pomoci člověku sama o sobě
nestačí,
není-li
doprovázena
potřebnými
znalostmi
a
dovednostmi…“
(St. John Ambulance et al., 2007, s. 5). Buďme tedy připraveni. Znalost problematiky první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol (SZŠ) jsem si jako téma diplomové práce nevybral náhodou. Možnosti poskytování první pomoci mě zajímaly od dětství. Již jako dítě jsem navštěvoval kurzy výuky první pomoci pod záštitou Českého Červeného kříže. Později jsem dokonce absolvoval kurz Zdravotníka zotavovacích akcí. Také téma mé bakalářské práce bylo zaměřeno na první pomoc. Zabýval jsem se problematikou tonutí dětí z pohledu přednemocniční neodkladné péče. Na základě zkušeností získaných během dosavadního studia, školní praxe a několikaměsíčního zaměstnání na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení ve Vojenské nemocnici Olomouc jsem se rozhodl – také diplomová práce se bude týkat problematiky první pomoci. Fakt, že při stávajícím studiu trávím v rámci odborné pedagogické praxe spoustu času v prostředí SZŠ, mě přivedl na myšlenku, že by bylo zajímavé prozkoumat znalosti první pomoci právě v tomto prostředí. 6
Po zvážení jednotlivých variant jsem dospěl k závěru. Výzkumné šetření bude zaměřeno na pedagogické pracovníky SZŠ. Bude se jednat o kvalitativní výzkum. Tyto myšlenky jen podpořil ten fakt, že drtivá většina dosavadních výzkumných šetření zabývajících se problematikou první pomoci na školách je orientována pouze na studenty. Na pedagogy, u kterých se předpokládá určitá míra orientace v problematice první pomoci, se v tomto směru zapomíná. Dalším impulsem pro tuto volbu bylo to, že všechna mnou nalezená výzkumná šetření zabývající se danou problematikou jsou kvantitativního charakteru – shromažďují velké množství údajů bez možnosti pochopení vzájemných vztahů a souvislostí. Proto jsem se rozhodl pro výzkumné šetření kvalitativní, u kterého se tato možnost naskýtá. První pomoc je téma, o kterém toho bylo již hodně řečeno a také publikováno. Jedná se o téma, které se neustále vyvíjí a mění. V teoretické části práce se zaměřuji na vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci. Hlavní pozornost věnuji problematice základní neodkladné resuscitace a automatické externí defibrilace (AED), což je v současné době stále více aktuální téma. V praktické částí práce popisuji přípravu, realizaci a vyhodnocení výzkumného šetření, do kterého bylo zapojeno celkem 12 pedagogů z vybraných SZŠ. Jako výzkumnou metodu sběru dat jsem se rozhodl využít kvalitativní dotazování. Za techniku sběru dat jsem si zvolil rozhovor s návodem. Věřím, že Vám tato diplomová práce přinese nové teoretické i praktické poznatky z oblasti první pomoci, odhalí odpovědi na některé zajímavé otázky a možná jednou pomůže i při záchraně lidského života.
7
2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je prostřednictvím kvalitativního dotazování technikou rozhovoru zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol. Jak vyplývá z výše uvedeného cíle, diplomová práce by měla ověřit především orientaci pedagogů SZŠ v problematice první pomoci. Cíl je záměrně formulován poněkud obecně. Důvod je následující. Jedná se o kvalitativní výzkumné šetření. Jeho výhoda spočívá v tom, že umožňuje navrhovat a ověřovat nové teorie. Získává podrobný popis a vhled při zkoumání daného problému. Hledá souvislosti. Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů. Dobře reaguje na místní situace a podmínky. A právě těchto základních vlastností bych rád při svém výzkumu využil. Podle Hendla (2008) vybírá výzkumník na začátku kvalitativního výzkumu pouze téma a určí základní výzkumné otázky. Není vhodné vymezit směr svého bádání příliš úzce. Ideální je cíl pouze rámcově definovat. Výzkumné otázky může výzkumník následně modifikovat nebo doplňovat v průběhu vlastního výzkumu. Z tohoto důvodu se kvalitativní výzkum považuje za emergentní nebo-li pružný typ výzkumného šetření. Formulace výzkumných problémů (viz kapitola 4.1.2) zajistí, že získaná znalost nebude příliš abstraktní a obecná. Výzkumné šetření realizované podle výše uvedených zásad může vést k odhalení nových, neočekávaných vztahů a souvislostí, které problematiku první pomoci u pedagogů SZŠ ovlivňují. Výsledky výzkumu mají poukázat na potřebu průběžného vzdělávání pedagogů SZŠ v problematice první pomoci. Výzkumné šetření má respondentům umožnit také praktický nácvik vybraných postupů z oblasti poskytování první pomoci. V případě zájmu se mohou teoreticky i prakticky seznámit s problematikou AED, základní neodkladné resuscitace a dalšími současnými trendy z oblasti poskytování laické první pomoci. Diplomová práce svým zaměřením není předurčena pouze pro pedagogické pracovníky SZŠ. Může se stát inspirací a zdrojem nových, aktuálních informací pro nejširší veřejnost se zájmem o problematiku laické zdravotnické první pomoci.
8
3 TEORETICKÉ POZNATKY Existuje nespočet nejrůznějších zdrojů informací zabývajících se problematikou první pomoci. První pomoc je téma, o kterém toho bylo již hodně řečeno a také publikováno. Jedná se o téma, které se neustále vyvíjí a mění. V některých svých oblastech rychleji, v jiných pozvolna. To, co bylo aktuální a platilo včera, již nemusí platit dnes. Orientace v problematice první pomoci není mnohdy jednoduchá. Teoretická část diplomové práce prezentuje dosavadní nejnovější dostupné poznatky z oblasti první pomoci. Důraz je kladen především na současné trendy z oblasti laické zdravotnické první pomoci.
3.1 Úvod do problematiky první pomoci „První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení“ (Bydžovský, 2011, s. 13). „První pomoc je bezprostřední, dostatečné prozatímní ošetření, které se poskytuje zraněným osobám nebo těm, u nichž se nemoc projeví dříve, než mohou být ošetřeni ve zdravotnickém zařízení“ (Folch, 2006, s. 8). „První pomoc je počáteční ošetření, či pomoc poskytnutá někomu, kdo je poraněn nebo kdo náhle onemocní“ (St. John Ambulance et al., 2007, s. 5). Z uvedených citací je patrné, že každý autor definuje pojem první pomoc odlišným způsobem. Názory jednotlivých autorů na vymezení nejvhodnější definice první pomoci se do jisté míry liší. Při podrobnějším zkoumání dané problematiky zjistíme, že tyto rozdíly nejsou nijak markantní. Odrážejí pouze úhel pohledu jednotlivých autorů na vymezení pojmu první pomoc. Můžeme tedy říci, že pojem první pomoc lze definovat mnoha různými způsoby. Cílem první pomoci je dle Beránkové, Flekové a Holzhauserové (2002) zachránit život, zabránit zhoršení zdravotního stavu a urychlit proces uzdravení postižené osoby. Důraz musí být kladen také na zajištění vhodného a bezpečného prostředí postiženému. Nesmíme však zapomínat ani na zajištění vlastní bezpečnosti a bezpečnosti ostatních přihlížejících. Při poskytování první pomoci jednáme klidně, ale rozhodně. Postupujeme podle svých vědomostí, dovedností a schopností. S tímto názorem se ztotožňuje i Kelnarová a kol. (2007a).
9
Dělení první pomoci (Bydžovský, 2004, 2008; Tajč, 2006): První pomoc nejčastěji dělíme na technickou první pomoc a zdravotnickou první pomoc. Zdravotnická první pomoc se dále dělí na laickou zdravotnickou první pomoc a odbornou zdravotnickou první pomoc. Technická první pomoc – zahrnuje odstranění příčiny úrazu a vytvoření vhodných podmínek pro poskytování zdravotnické první pomoci (uhašení požáru, zabezpečení místa nehody, transport postiženého na místo, na kterém je možné jej ošetřit atd.). Podle okolností je technická první pomoc poskytována nejčastěji zásahem hasičů, horské nebo vodní záchranné služby, policie a v neposlední řadě, je-li třeba, také svépomocí. Laická (základní) zdravotnická první pomoc – soubor základních odborných a technických opatření, která jsou poskytována nejčastěji osobami neškolenými v první pomoci nebo bez zdravotnického vzdělání, zpravidla s minimálními nebo jen improvizovanými pomůckami, pro které je setkání s postiženým náhodné. Součástí je přivolání odborné zdravotnické první pomoci (případně i technické první pomoci) a péče o postiženého do doby, kdy si jej převezme odborná zdravotnická první pomoc. Odborná (rozšířená) zdravotnická první pomoc – zdravotnická první pomoc, která je poskytována
kvalifikovaným
zdravotnickým
personálem
(lékaři,
záchranáři
atd.)
vybaveným pro tyto účely patřičným zdravotnickým vybavením a materiálem. Zahrnuje aplikaci medikamentů,
použití
diagnostických
a
léčebných
přístrojů,
provedení
život
zachraňujících výkonů atd. Odborná zdravotnická první pomoc je náplní přednemocniční neodkladné péče (PNP). PNP bývá nejčastěji poskytována prostřednictvím zdravotnické záchranné služby (ZZS). Součástí odborné zdravotnické první pomoci, která v ideálním případě plynule navazuje na laickou zdravotnickou první pomoc, bývá také předání postižené osoby ke konečnému ošetření (resp. dovyšetření) do nemocničního zařízení.
3.1.1 Historie poskytování první pomoci Pomoc člověku v tísni, nemocnému nebo raněnému poskytovali lidé od dob dávno minulých. První zmínky o umělém dýchání se objevují již ve Starém zákoně. Stejně jako je tomu dnes, i dřívější generace lidí se zabývaly tím, jak si udržet zdraví, předcházet nejrůznějším nemocem a také poskytováním pomoci při újmě na zdraví. Dobré zdraví bylo předpokladem přežití sociální skupiny. Rozsah a úroveň poskytování pomoci souvisely s postoji k hodnotě 10
lidského života, které daná společnost zastávala. V kvalitě pomoci se dále odrážely materiální možnosti dané společnosti a samozřejmě znalosti a dovednosti, jak takovou pomoc poskytnout. Většina nemocných a raněných zůstávala ve svých příbytcích, popřípadě na ulicích nebo bojištích bez velké naděje na uzdravení. Celá staletí spočívala pomoc především ve snaze zastavit velká krvácení přikládáním obvazů a v ošetřovatelské péči, která měla zmírnit utrpení postižených. V případě domácí péče se nejčastěji jednalo o přikládání obkladů a dodržovaní klidového režimu. Doprava nemocného do lazaretu či špitálu byla spíše výjimečná. Nejrychlejší a nejrazantnější rozvoj zaznamenávají vědy a vědní obory vždy v období války. Stejně tomu bylo v oblasti poskytování první pomoci. Pro přežití většího počtu raněných vojáků bylo nezbytné začít poskytovat zdravotnickou první pomoc přímo na bojišti. To si jako první uvědomuje počátkem 19. století Napoleonův chirurg J. D. Larrey, který zřizuje tzv. „létající ambulance“. Ty se do historie zapsaly jako počátky záchranné služby. Další zásadní posun v péči o válečné raněné přichází v roce 1863. V tento rok byla založena organizace s názvem Mezinárodní Červený kříž. Poprvé v historii dochází k mezinárodní dohodě, která zaručuje, že v případě válečného konfliktu budou společně ošetřováni ranění obou bojujících stran. Dohoda zároveň garantuje, že všichni ranění včetně zdravotnického personálu budou chráněni před bojovými akcemi. Další pokrok v poskytování zdravotnické první pomoci nastává v roce 1881, kdy J. F. A. Esmarch založil v Berlíně první samaritánskou školu na výuku první pomoci. V průběhu 19. století vznikaly ve velkých městech Evropy dobrovolné spolky zabývající se poskytováním první pomoci a dopravou nemocných. Za zmínku určitě stojí Pražský dobrovolný sbor ochranný. S rozvojem dopravních prostředků začíná organizovaná doprava nemocných a raněných do nemocnic. Nemocniční péče se stává dostupnější. Po první světové válce se začal Červený kříž v Československu podílet na organizování ZZS, která se toho času zaměřovala především na již zmiňovanou dopravu nemocných, raněných a rodiček z místa výskytu do nemocnice. Důraz byl kladen na rychlost transportu. Zdravotní péče byla postiženému poskytnuta až v nemocničním zařízení. Československý Červený kříž dále zajišťoval poskytování první pomoci při velkých shromážděních, kurzy první pomoci atd. Velký podíl na formování moderní ZZS měl anesteziolog českého původu prof. Petr Safar, který roku 1961 přichází do Pittsburghu. Zde se věnuje zřízení ZZS – Emergency Medical Service – EMS. Jeho směrnice, které byly původně určeny pro územní ZZS Pittsburgh a okolí, se v roce 1974 stávají výchozími dokumenty pro poskytování tzv. diferencované péče v Československu. Dochází k budování
11
oborových jednotek intenzivní péče, lůžkových částí resuscitačních oddělení a moderní ZZS. Výjezdová stanoviště
ZZS
byla
původně
přidružena
k anesteziologicko-resuscitačním
oddělením. To platilo až do roku 1992, kdy vyšla v platnost Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky (ČR) o ZZS č. 434/1992 Sb. Tato vyhláška platí dodnes. K výraznému rozvoji novodobé ZZS dochází v roce 1987, kdy byl v Praze zahájen zkušební provoz letecké záchranné služby (LZS). Postupně došlo k rozšíření LZS i do dalších měst a v současné době pokrývá celé území ČR. Problematikou poskytování první pomoci se však nezabývá pouze ZZS. I v dnešní době působí na našem území národní organizace Červeného kříže. Český červený kříž se zaměřuje především na výuku poskytování laické zdravotnické první pomoci (Dobiáš et al., 2007; Pokorný, 2007; Pokorný et al., 2004). Jak můžeme vidět, historie poskytování první pomoci má svou velkou tradici. Není v možnostech této práce zmínit všechny mezníky, kterými při svém vývoji první pomoc prošla. I z tohoto stručného přehledu je však patrné, že první pomoc během své historie prodělala celou řadou velice důležitých změn.
3.1.2 Integrovaný záchranný systém Integrovaným záchranným systémem (IZS) rozumíme koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací (zákon č. 239/2000 Sb.). IZS zajišťuje součinnost mezi záchrannými, pohotovostními odbornými složkami státní správy a samosprávy, spolupráci fyzických a právnických osob při likvidaci havárií, hromadných neštěstí a katastrof s hromadným výskytem zraněných, postižených a mrtvých a také při těžkých ztrátách na majetku (Kelnarová et al., 2007a). Základními složkami IZS jsou Hasičský záchranný sbor (HZS), Policie ČR (PČR) a ZZS. Společným prvkem všech základních složek IZS je nepřetržitá pohotovost pro příjem tísňových volání, jejich neodkladné vyhodnocení a řešení zásahem v místě vniku události. V případě mimořádných událostí většího rozsahu mohou být tyto tři složky IZS doplňovány o další síly a prostředky, které označujeme jako složky ostatní. Jedná se například o Horskou záchrannou službu, Báňskou záchrannou službu, Armádu ČR, Zdravotnickou brigádu kynologů, nejrůznější humanitární organizace, správce dopravních a telekomunikačních sítí apod. Povolání ostatních složek IZS není závislé pouze na rozsahu mimořádné události, ale závisí také na jejím charakteru (Pokorný et al., 2004).
12
Telefonní čísla linek tísňového volání Pro přivolání specializované pomoci v ČR je důležité znát některá telefonní čísla. Všechny linky tísňového volání se při volání z pevných i mobilních sítí vytáčejí bez předvoleb. Volání na tato čísla je zcela zdarma. Operační střediska jednotlivých složek IZS spolu úzce spolupracují a v případě potřeby se sami vzájemně kontaktují. 150 – Hasičský záchranný sbor (HZS) – voláme všude tam, kde je nutné provádět záchranné a likvidační práce (hašení požáru, vyprošťování osob, odstraňování nebezpečí apod.). Zajišťuje a připravuje místo vzniku mimořádné události pro bezpečný zásah dalších složek IZS. HZS koordinuje postup při provádění záchranných a likvidačních prací (Bouda Kašparová, 2008). 155 – Zdravotnická záchranná služba (ZZS) – zodpovídá za poskytnutí odborné zdravotnické první pomoci. ZZS přivoláme, je-li přímo ohroženo zdraví nebo život postiženého (selhávání základních životních funkcí, úrazy, křeče, otravy apod.). ZZS nevyjíždí k případům, u kterých nehrozí bezprostřední ohrožení života nebo zdraví postiženého (chřipková onemocnění apod.) (Bouda Kašparová, 2008; Bydžovský, 2008). Za výkonné prvky ZZS označujeme jednotlivé výjezdové skupiny, kterými jsou skupina rychlé lékařské pomoci (RLP), skupina rychlé zdravotnické pomoci (RZP) a skupina letecké záchranné služby (LZS). V poslední době se stále více uplatňuje tzv. rendez-vous systém1. ZZS dále disponuje prvky v trvalé záloze, kterými jsou lékařská služba první pomoci (LSPP) a prostředky dopravy raněných, nemocných a rodiček (DRNR) (Pokorný et al., 2004). 156 – Městská (obecní) policie – v obci (městě), kde je zřízena, přispívá především v místních záležitostech k zajištění veřejného pořádku, resp. plnění úkolů podle Zákona o obecní policii (Bouda Kašparová, 2008). 158 – Policie České republiky (PČR) – jedná se o ozbrojený bezpečnostní sbor ČR, jehož hlavním úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku. Spolupodílí se také na zajišťování veřejného pořádku, vede boj proti terorismu, odhaluje trestné činy (hledá jejich pachatele a realizuje opatření předcházející trestné činnosti), dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, odhaluje přestupky apod. (Bouda Kašparová, 2008).
1
Setkávací systém – osobní vůz: řidič (záchranář) + atestovaný lékař (posádka postiženého „stabilizuje“, lékař
rozhodne o transportu a případně na místo dojíždí posádka RZP) – zkracují se tak dojezdové časy a zvyšuje se další dostupnost lékaře (Bydžovský, 2008).
13
112 – Evropské mezinárodní tísňové číslo – je zavedeno ve všech členských státech Evropské unie (EU) včetně ČR. Jedná se o linku tísňového volání, která vzájemně propojuje všechny základní složky IZS – HZS, ZZS a PČR. V ČR je tísňová linka „112“ přidružena k HZS do tzv. telefonních center tísňového volání 112 (Bouda Kašparová, 2008; Lepeška, 2008). Výhody evropské tísňové linky „112“ (Bouda Kašparová, 2008): -
integrace základních složek IZS;
-
zavedeno ve všech státech EU;
-
možnost identifikace adresy pevné telefonní stanice volajícího či polohy mobilního telefonu při tísňovém volání;
-
na linku „112“ se lze dovolat z jakéhokoliv telefonního přístroje (i v případě nulového kreditu nebo bez SIM karty);
-
možnost odbavení tísňového hovoru v cizím jazyce (angličtina, němčina);
-
linku „112“ lze vytočit také u mobilního telefonu se zamknutou klávesnicí;
-
z mobilního telefonu se lze na linku „112“ dovolat i v případě, že na daném místě není pokrytí signálu Vašeho operátora (musí být však dostupný signál jiného operátora).
Nevýhody evropské tísňové linky „112“ (Křivák, 2010): -
časová prodleva při komunikaci operačních středisek IZS (např. „telefonního centra tísňového volání 112“ a operačního střediska ZZS) u tísňové výzvy vyžadující pouze primární zásah jediné složky IZS (bez nutnosti aktivace dalších složek IZS);
-
„telefonní centra tísňového volání 112“ neposkytují služby TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) a TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace), které jsou běžně poskytovány na telefonní lince 155 (ZZS).
Přivolání odborné zdravotnické pomoci Přivolání ZZS je indikováno u stavů: bezprostředně ohrožujících na životě, které mohou vést svým prohlubováním k náhlé smrti; způsobujících bez rychlého zásahu trvalé následky; působících akutní bolest a utrpení, kdy postižený svým chováním ohrožuje sebe nebo okolí (Bydžovský, 2011). V případě, že nehrozí nebezpečí z prodlení a máme tu možnost, mělo by vyrozumění ZZS být prvním úkonem, který uděláme (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002). 14
Při volání na tísňovou linku se snažíme hovořit stručně, jasně a výstižně. Dbáme všech pokynů dispečera a nikdy nezavěšujeme jako první (Bouda Kašparová, 2008). Dle Folcha (2006) by měly být z telefonátu patrné následující informace: -
jméno volajícího;
-
číslo telefonu, ze kterého voláme;
-
přesné určení místa polohy (lokalizace);
-
počet postižených osob (rozsah události);
-
druh zranění nebo příznaků, které postižený vykazuje (co se stalo);
-
mechanismus vzniku postižení (zranění);
-
specifické vlastnosti oběti (orientačně věk, dítě, těhotná žena apod.);
-
další specifika (nepřístupnost terénu, klimatické podmínky, potřeba HZS, apod.). Po ukončení hovoru může být uskutečněn zpětný hovor pro ověření události nebo
zpřesnění a doplnění některých údajů. Je tedy třeba, abychom byli stále v dosahu telefonu (Bouda Kašparová, 2008). Dispečer operačního střediska ZZS (na tísňové lince 155) je v případě potřeby schopen poskytovat TAPP, resp. TANR.
3.1.3 Legislativa týkající se první pomoci Poskytnutí pomoci osobě v nouzi by mělo být základní morální povinností každého člověka. Skutečnost je však jiná. Statistiky hovoří jasně. Mnoho postižených se poskytnutí první pomoci, jejíž úloha je pro příznivý vývoj zdravotního stavu postiženého nezastupitelná, nedočká vůbec nebo je poskytnuta ve velmi omezené míře. To potvrzuje také Pokorný a kol. (2010, s. 1), který uvádí: „Pomoc bývá leckdy poskytnuta pouze telefonickým vyrozuměním ZZS a následuje vyčkávání na příjezd výjezdové skupiny bez poskytnutí proveditelných výkonů první pomoci postiženému. Podle sdělení Konštackého a Štětiny »je první pomoc na místě úrazu či onemocnění poskytována pouze ve 22 – 30 % případů, v optimálním případě uvádějí statistiky 38 %. Tato nepříznivá čísla je nutno promítnout k všeobecně známému faktu, že minimálně 20 % lidí, kteří v důsledku onemocnění či úrazu upadnou do bezvědomí, se udusí«.“ Uvedená čísla jsou alarmující. Je tedy pochopitelné, že v ČR ukládají nad rámec etiky povinnost poskytnout pomoc člověku v nouzi také některé právní předpisy.
15
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – § 150 Neposkytnutí pomoci „(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“ Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu – § 55 Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví, odst. 2, písm. c) „Poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou péči.“ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – § 102, odst. 6 „Zaměstnavatel přijímá opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel zajistí ve spolupráci se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti.“ 16
3.2 Obecné zásady při poskytování první pomoci Nastane-li mimořádná situace, u které jsme nuceni poskytovat první pomoc, je třeba postupovat uvážlivě a systematicky. Než začneme cokoliv dělat, je vhodné se na okamžik zamyslet. Na základě naléhavosti požadavků, které jsou na nás v dané situaci kladeny, stanovíme priority jednotlivých úkonů první pomoci. Snažíme se ovládnout své city a zachovat „chladnou hlavu“. Důležité je pamatovat také na svou vlastní bezpečnost. Nespěcháme tedy do potenciálně riskantní situace. Buďme si vědomi rizik, jako je třeba benzín, plyn nebo elektřina. Nesnažme se za každou cenu zvládnout všechno sami (St. John Ambulance et al., 2007). Priority první pomoci (St. John Ambulance et al., 2007): -
Vyhodnocení situace – rychle a klidně zjistíme, co se stalo, a sledujeme, co může být nebezpečné pro postiženého nebo pro nás. Nikdy se nevystavujeme zbytečnému riziku.
-
Zabezpečení místa události – chráníme postiženého před nebezpečím, jak jen jsme maximálně schopni, jsme si však vědomi mezí svých možností.
-
Poskytnutí první pomoci – poskytneme neodkladnou první pomoc (v případě mimořádné události většího rozsahu ošetřujeme nejprve stavy bezprostředně ohrožující život). Co nejdříve přivoláme odbornou pomoc – HZS, ZZS, PČR, popř. jinou kompetentní
složku IZS (nejčastěji voláme ihned po vyhodnocení situace). Nebojíme se využít pomoc druhých osob. V případě, kdy jsme postaveni před více úkolů najednou, můžeme ostatní osoby požádat, aby například: zajistily bezpečnost místa a okolí; telefonicky přivolali pomoc; přinesly dostupné pomůcky; řídili dopravu a přihlížející; zajistili postiženému větší soukromí apod.
3.2.1 Doporučený postup při poskytování první pomoci Sled kroků při poskytování první pomoci je do jisté míry závislý na charakteru události. Obecně však lze postupovat podle algoritmu, který uvádí Vyhnánek a kol. (2003). -
Přerušíme působení noxy (elektřina, voda, plyn apod.).
-
Vyprostíme postiženého (je-li to v našich možnostech a stav postiženého to dovolí).
-
Přivoláme odbornou pomoc (HZS, ZZS, PČR, popř. jinou složku IZS).
-
Poskytneme laickou zdravotnickou první pomoc.
-
Převzetí postiženého ZZS (odborná zdravotnická první pomoc). 17
3.2.2 Čeho se vyvarovat při poskytování první pomoci Než začneme s poskytováním první pomoci, je třeba si uvědomit, zda výkon, který chceme provádět, nemůže aktuální stav postiženého ještě zhoršit. Je-li to možné, je vhodné se provádění některých úkonů při poskytování první pomoci vyvarovat. -
Zbytečně s postiženým nehýbeme, ledaže je to naprosto nutné (například nachází-li se postižený na nebezpečném místě). V takovém případě se snažíme omezit prudké a zbytečné pohyby (Folch, 2006). Zbytečně z postiženého nesvlékáme oděv. Výjimkou je svlečení šatů potřísněných louhy nebo kyselinami, popř. pokud potřebujeme získat přístup k ráně (Vyhnánek et al., 2003).
-
Nezasouváme vyhřezlé útroby (Vyhnánek et al., 2003).
-
Nenapravujeme zlomeniny nebo deformované končetiny (Vyhnánek et al., 2003).
-
Neodstraňujeme z těla cizí tělesa (Vyhnánek et al., 2003).
-
Nemyjeme hluboké rány, neodstraňujeme krevní sraženiny (Folch, 2006).
-
Zabráníme čištění povrchních ran směrem dovnitř, čištění provádíme jemnými pohyby směrem ven z rány (Folch, 2006).
-
Neaplikujeme na rány prášky ani masti (Vyhnánek et al., 2003).
-
Nepokládáme na rány nebo spáleniny vatu (Folch, 2006).
-
Nefoukáme na rány (Folch, 2006).
-
U úrazů nejasné etiologie, kdy je postižený v bezvědomí, přiložíme krční fixační límec (hrozí riziko poranění páteře) (Vyhnánek et al., 2003).
-
Nepodáváme nic ústy (Folch, 2006; Vyhnánek et al., 2003).
-
Neopouštíme postiženého, dokud nedorazí ZZS (Folch, 2006).
3.2.3 Vyšetření postiženého Cílem vyšetření postiženého je získat dostatek informací o jeho současném zdravotním stavu. Prvotní vyšetření provádí nejčastěji osoba, která se vyskytne na místě události nejdříve. Ve většině případů se jedná o laického zachránce. I laik by měl tedy vědět, jak v takovém případě postupovat – jak provést základní vyšetření stavu postiženého. Dostatek informací a jejich správná interpretace může být rozhodující pro poskytnutí adekvátní první pomoci. 18
Anamnéza Jedná se o informace o tom, jak k danému stavu došlo (jak postižený zranění utrpěl, jak onemocnění začalo a dále se vyvíjelo atd.). Slouží k utvoření komplexního obrazu celé situace. Pro zjištění anamnézy se vyptáváme postiženého, popř. dalších osob (nejlépe svědků události) je-li postižený v bezvědomí nebo není-li schopný spolupracovat. Nezapomínáme také na vnější vodítka. Hledáme vše, co by nám něco napovědělo o zdravotním stavu postiženého. Například přítomnost prázdných krabiček, lahviček od léků (možnost otravy), použité injekční jehly a stříkačky, vpichy u postiženého (možnost drogové závislosti), průkaz diabetika, kostky cukru v kapse (diabetes mellitus) apod. Také mechanismus a okolnosti vzniku poranění nám mohou pomoci odhadnout typ a závažnost poranění. Například při skoku po hlavě do mělké (neznámé) vody musíme pomýšlet na riziko poranění páteře, při dopravní nehodě musíme pomýšlet
na specifická
poranění
způsobená
připoutáním
bezpečnostními
pásy
apod.
(St. John Ambulance et al., 2007). Ptáme se na nynější obtíže či onemocnění (délka trvání, předcházející faktory, počátek a průběh, provokující a potlačující faktory, kvalita obtíží, vyzařování bolesti, dosavadní terapie obtíží apod.), léčená a prodělaná onemocnění a operace (zejména hypertenze, ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, diabetes mellitus apod.), pravidelně užívané léky (názvy léků, jejich sílu a způsob užívání), alergie (stimuly, které někdy způsobily alergickou reakci, její průběh). Dále se zaměřujeme na gynekologickou anamnézu (délka a pravidelnost menstruačního cyklu, počet porodů a potratů, výtoky apod.), epidemiologickou anamnézu (přisáté klíště, návrat z exotických zemí, chov zvířat apod.), sociální a pracovní anamnézu (aktuální, resp. dřívější profese, podmínky bydlení apod.) a pro posouzení dědičného rizika některých chorob na anamnézu rodinou (onemocnění v rodině, případně věk a příčina smrti rodičů, sourozenců apod.) (Bydžovský, 2011). Směrodatné mohou být také abúzy (návyky) postižené osoby (kouření, počet cigaret, alkohol, černá káva, drogy apod.). Fyzikální vyšetření Fyzikální vyšetření spolu s anamnézou tvoří hlavní složku diagnostického rozhodování v rámci poskytování první pomoci. V případě laické zdravotnické první pomoci je fyzikální vyšetření prováděno většinou bez jakýchkoliv pomůcek, pouze prostřednictvím vlastních smyslů – zraku, sluchu, hmatu a čichu. 19
Postiženého vyšetřujeme: -
pohledem – pozorujeme chování, barvu kůže, dýchání, výraz obličeje, polohu těla, rány, krvácení,
velikost zornic, hybnost končetin, znečištění, okolí postiženého
apod.
(Bydžovský, 2004, 2008); -
poslechem – odebrání anamnézy od postiženého (hlas), dýchání a distanční dechové fenomény (chrapot, pískot aj.) apod. (Bydžovský, 2004, 2008);
-
pohmatem – exkurze hrudníku (dýchací pohyby), zkouška pulzu (arteria carotis, arteria radialis, arteria femoralis), neporušenost skeletu, zkouška teploty kůže, palpační bolestivost apod. (Bydžovský, 2004, 2008);
-
čichem – hodnotíme charakteristické zápachy z úst (aceton, alkohol aj.), pachy okolí (moč, plyn, toluen aj.) apod. (Bydžovský, 2004, 2008);
-
poklepem – vypovídá o vzdušnosti tělesných dutin a některých orgánů (břicho, plíce) (Ertlová, Mucha et al., 2008).
Celkové vyšetření postiženého U postiženého nejprve hodnotíme vědomí, dýchání a krevní oběh, tedy základní životní funkce, a přítomnost masivního krvácení. V případě, že některá ze základních životních funkcí není přítomna nebo selhává, provedeme neprodleně úkony nutné pro její obnovení nebo stabilizaci. Je-li třeba, stavíme také masivní krvácení. Poté postupujeme při vyšetřování systematicky od hlavy ke končetinám. Hodnotíme pečlivě celou postavu postiženého (i špatně přístupné oblasti těla, např. záda u ležící osoby v bezvědomí) (Kelnarová et al., 2007a). Vyšetření základních životních funkcí: -
vědomí – hodnotíme orientaci osoby (místem, časem, osobou), stav chování, úroveň komunikace, sténání, křik apod. (Bydžovský, 2011);
-
dýchání – hodnotíme frekvenci a typ dýchání (dechové fenomény, lapavé dechy, pohyby hrudníku aj.), barvu kůže, charakteristický zápach dechu, apod. (Bydžovský, 2011);
-
krevní oběh – hodnotíme frekvenci a kvalitu pulzu palpací2 na arteria radialis, arteria femoralis nebo arteria carotis (Kelnarová et al., 2007a).
2
Dle European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 není palpace pulzu laickými zachránci
pro stanovení diagnózy srdeční zástavy (při rozhodování zda zahájit srdeční masáž) spolehlivá (Koster el al., 2010).
20
Vyšetření jednotlivých částí těla: -
-
-
-
-
Hlava a krk – vyšetřujeme (Bydžovský, 2011; Kelnarová et al., 2007a): -
vzhled a výraz obličeje (grimasy, křeče, symetrie apod.);
-
barvu kůže v obličejové části hlavy, akrálních částí (rty, špička nosu, ušní lalůčky);
-
vlasovou část hlavy – krepitace, skalpace apod.;
-
oči – stav zornic (symetrie, asymetrie, zúžení, rozšíření apod.);
-
nos – deformace, výtok (krev, mozkomíšní mok, vodnatá sekrece apod.);
-
uši – výtok (krev, mozkomíšní mok apod.);
-
stav hrdla, krčních mandlí, sliznic, jazyka, krčních žil, mízních uzlin;
-
pohyblivost krční páteře.
Hrudník – vyšetřujeme (Kelnarová et al., 2007a): -
zranění v oblasti hrudního koše, deformace, bolestivost;
-
stabilitu hrudní stěny, žeber;
-
symetričnost při dýchání;
-
pravidelnost a frekvenci dechu, přítomnost distančních dechových fenoménů, šelestů.
Břicho – vyšetřujeme (Kelnarová et al., 2007a): -
zranění v oblasti břicha (rány, hematomy apod.);
-
palpační citlivost, rezistence břišní stěny.
Pánev – vyšetřujeme (Kelnarová et al., 2007a): -
palpační citlivost, bolestivost;
-
hematomy;
-
deformace.
Končetiny – vyšetřujeme (Bydžovský, 2011; Kelnarová et al., 2007a): -
zranění a změny na kůži (rány, vpichy, hematomy apod.);
-
deformace;
-
prokrvení – kapilární návrat;
-
stav kloubů – vzhled, pohyblivost.
21
Nedílnou součástí komplexního vyšetření postiženého je také hodnocení jeho subjektivních příznaků. Jedná se o příznaky, které udává (cítí) přímo postižený. Subjektivní příznaky (Kelnarová et al., 2007a): -
bolest, dušnost, žízeň, nauzea (pocit na zvracení), únava, slabost, úzkost, strach, amnézie (ztráta paměti), vertigo (závrať), krepitace (vzájemné tření kostních úlomků).
3.3 Vybrané kapitoly z první pomoci V této části diplomové práce se zaměřuji přímo na poskytování laické zdravotnické první pomoci u vybraných stavů úrazové i neúrazové povahy. Ty jsou řazeny dle naléhavosti jejich ošetření. Nejprve uvádím stavy, u kterých dochází nebo již došlo k selhání základních životních funkcí a vyžadují tedy neprodleně poskytnutí první pomoci. Za nimi následují méně závažné stavy, u kterých bezprostřední ohrožení života nehrozí, avšak při neposkytnutí první pomoci mohou způsobit trvalé poškození zdraví. Mezi jednotlivými stavy jsou uvedeny také některé důležité život zachraňující techniky a postupy z první pomoci, které by měl ovládat každý laik.
3.3.1 Základní neodkladná resuscitace Pokorný a kol. (2010) definuje základní neodkladnou resuscitaci (ZNR) jako soubor opatření sloužících k obnově oběhu okysličené krve v organismu postiženým náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí – vědomí, dýchání a krevního oběhu. ZNR zahrnuje zajištění průchodnosti dýchacích cest, umělé dýchání z plic do plic a podporu krevního oběhu nepřímou srdeční masáží. Zachránce neužívá kromě bariérových ochranných prostředků (například resuscitační roušky či masky) žádné speciální pomůcky ani medikamenty určené pro resuscitaci. V 50. letech minulého století prof. Petr Safar, lékař českého původu, prokázal formou experimentu, jež nechal nejprve provést na sobě samém a posléze potvrdil také na skupině dobrovolníků, účinnost umělého dýchání z plic do plic. O několik let později, v roce 1960, jiní vědci (Kouwenhoven, Knickerbocker a Jude) prokazují účinnost nepřímé srdeční masáže (a také defibrilace). Obě uvedené techniky, které následně Safar sloučil dohromady, se staly základem prvních ucelených metodických pokynů pro novodobou resuscitaci (Černý, 2011a).
22
Původní Safarova doporučení týkající se resuscitace prošla v novodobé historii celou řadou změn. V současné době se řídíme doporučením Evropské rady pro resuscitaci z roku 2010 (European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010), vycházejícím z „Konsezuálního
mezinárodního
doporučení
ILCOR
2010“
(International
Liaison
Committee on Resuscitation 2010). Na tomto konsenzu se podílí řada významných celosvětově uznávaných organizací, jmenovitě American Heart Association (AHA), European Resuscitation Council (ERC), Heart and Stroke Foundation of Canada (HSFC), Australian and New Zealand Committee on Resuscitation (ANZCOR), Resuscitation Council of Southern Africa (RCSA), Inter-American Heart Foundation (IAHF), and the Resuscitation Council of Asia (RCA) (Černý, 2011b; Nolan et al., 2010). Je třeba si uvědomit, že náhlá zástava oběhu je v Evropě příčinou úmrtí u 700 000 osob za rok. Statistiky uvádějí, že kardiopulmonární resuscitace (KPR) je v rámci poskytování první pomoci nezbytná u cca 50 – 60 osob / 100 000 obyvatel. Okamžité zahájení KPR svědky události (ve většině případů se jedná o laické zachránce) zvyšuje naději na přežití dvakrát až třikrát. Naopak opožděné zahájení život zachraňujících výkonů snižuje s každou minutou naději na přežití o 10 – 15 % (Pokorný et al., 2010). Řetězec přežití Tzv. řetěz či řetězec přežití (viz Obrázek 1) představuje dle Pokorného a kol. (2010) účelný postup při neodkladné resuscitaci. Jedná se o sled činností nezbytných pro přežití obětí postižených náhlou srdeční zástavou (Basket, Nolan, 2006).
Obrázek 1: Řetězec přežití (zdroj: Resuscitation Council (UK), 2010)
23
Řetězec přežití se skládá ze čtyř na sebe navazujících článků (Pokorný et al., 2010): -
časná výzva (rozpoznání závažnosti stavu aktivace ZZS);
-
časná neodkladná resuscitace (časné zahájení KPR);
-
časná defibrilace (ideálně prostřednictvím AED, je-li k dispozici; viz kapitola 3.3.2);
-
časná další opatření (rozšířená neodkladná resuscitace – poskytována prostřednictvím ZZS, resp. další postresuscitační péče).
Postup ZNR u dospělého (viz Příloha 9) (Koster et al., 2010): -
ujistíme se, že okolí postiženého je bezpečné;
-
zkontrolujeme, zda postižený reaguje – jemně zatřeseme jeho rameny a zeptáme se: „Jste v pořádku?“ (viz Obrázek 2);
Obrázek 2: Kontrola reakcí (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 3: Přivolání pomoci (zdroj: Koster et al., 2010)
pokud odpovídá (reaguje): -
ponecháme postiženého v poloze, ve které jsme jej nalezli (za předpokladu, že nehrozí další nebezpečí);
-
-
postiženého vyšetříme (zhodnotíme jeho stav), je-li třeba, poskytneme pomoc;
-
pravidelně kontrolujeme stav postiženého;
pokud neodpovídá (nereaguje): -
přivoláme pomoc z nejbližšího okolí (viz Obrázek 3);
-
postiženého otočíme na záda; následně záklonem hlavy (tlakem ruky na čelo) a přizvednutím brady (prsty druhé ruky) uvolníme dýchací cesty (viz Obrázek 4, s. 25);
-
poznámka: pozor na záklon hlavy při podezření na poranění krční páteře (Pokorný et al., 2010); 24
-
za současného udržování volných dýchacích cest zjišťujeme pohledem, poslechem a vnímáním výdechu přítomnost spontánního dýchání (viz Obrázek 5) – sledujeme pohyby hrudníku, posloucháme dechové fenomény z úst postiženého, vnímáme proud vydechovaného vzduchu na své tváři – vyšetření by nemělo trvat déle než 10 sekund;
Obrázek 4: Uvolnění dýchacích cest (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 5: Kontrola dechové aktivity (zdroj: Koster et al., 2010)
poznámka: máme-li pochybnosti, zda dechová aktivita postiženého je normální, jednáme tak, jako když normálně nedýchá (lapavé dýchání může přetrvávat i několik minut po zástavě oběhu – pozor na záměnu s normální dechovou aktivitou);
-
-
je-li normální dýchání zachováno: -
uložíme postiženého do zotavovací (stabilizované) polohy (viz kapitola 3.3.3);
-
pošleme, popř. jdeme pro pomoc / přivoláme ZZS;
-
pravidelně kontrolujeme dechovou aktivitu postiženého;
není-li dýchání zachováno, popř. dýchá-li jinak než normálně: -
pošleme pro pomoc a AED (je-li k dispozici); jsme-li sami, přivoláme ZZS mobilním telefonem – postiženého opouštíme pouze v případě, není-li jiná možnost;
-
následně zahájíme komprese (stlačení) hrudníku následujícím způsobem: -
poklekneme vedle postiženého a umístíme zápěstní hranu dlaně jedné ruky do středu jeho hrudníku (dolní polovina hrudní kosti) (viz Obrázek 6, s. 26);
-
druhou ruku položíme dlaní na hřbet první ruky (viz Obrázek 7, s. 26);
-
propleteme prsty obou rukou (viz Obrázek 8, s. 26) a ujistíme se, že vyvíjíme tlak na střed hrudní kosti, nikoliv na žebra, horní část břicha či dolní konec hrudní kosti;
-
nakloníme se nad hrudník postiženého a nataženými pažemi zatlačíme na hrudní kost, aby došlo ke stlačení nejméně o 5 cm (ne více než 6 cm) (viz Obrázek 9, s. 26); 25
-
Obrázek 6: Poloha ruky na hrudníku (zdroj: Koster et al., 2010)
Obrázek 7: Přiložení druhé ruky (zdroj: Koster et al., 2010)
Obrázek 8: Propletení prstů (zdroj: Koster et al., 2010)
Obrázek 9: Pozice při resuscitaci (zdroj: Koster et al., 2010)
po každé kompresi uvolníme tlak na hrudník – ruce však neztrácejí kontakt s hrudní kostí;
-
-
stlačujeme s frekvencí nejméně 100 kompresí za minutu (ne více jak 120 za minutu);
-
stlačení a uvolnění by mělo trvat stejnou dobu;
komprese hrudníku kombinujeme s umělým dýcháním: -
po 30 kompresích znovu uvolníme (zprůchodníme) dýchací cesty – záklonem hlavy a zvednutím brady (viz Obrázek 4, s. 25);
-
palcem a ukazovákem ruky ležící na čele postiženého stiskneme nosní křídla;
-
umožníme otevření úst postiženého (bradu udržujeme zvednutou);
-
normálně se nadechneme a svými rty pevně obemkneme ústa postiženého;
-
plynule vydechujeme (cca 1 sekundu) normální dechový objem do úst postiženého a sledujeme, zda se jeho hrudník zvedá (viz Obrázek 10, s. 27);
-
udržujeme záklon hlavy a zvednutou bradu, oddálíme svá ústa od postiženého a sledujeme, zda hrudník klesá (viz Obrázek 11, s. 27);
26
Obrázek 10: Umělý vdech (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 11: Výdech postiženého (zdroj: Koster et al., 2010)
opět se normálně nadechneme a vydechneme ještě jednou do úst postiženého – je třeba provést celkem 2 účinné vdechy;
-
následně vrátíme ruce do správné polohy na hrudní kosti a provedeme 30 kompresí;
-
pokračujeme stlačováním hrudníku a umělými vdechy v poměru 30 : 2;
-
resuscitaci nepřerušujeme, pouze v případě kontroly dechové aktivity postiženého, začne-li se probírat (tj. otevírá oči, pohybuje se apod.);
-
poznámky: -
v případě, že úvodní umělý vdech nevedl ke zdvihnutí hrudníku, jako při normálním dýchání, pak před dalším umělým vdechem zkontrolujeme ústa postiženého (popř. odstraníme případnou překážku), záklon hlavy a zvednutí brady – před sérií 30 kompresí neprovádíme více než 2 účinné vdechy;
-
v případě, že je přítomno více než jeden zachránce, střídáme se každé 2 minuty, abychom předešli únavě (lze využít také techniky 2 zachránců, při které jeden provádí umělé vdechy a druhý poskytuje nepřímou srdeční masáž);
-
v případě, že nejsme schopni (trénováni) nebo ochotni provádět umělé dýchání, provádíme pouze komprese hrudníku (frekvencí nejméně 100 stlačení za minutu, ne však více jako 120 stlačení za minutu);
-
v resuscitaci pokračujeme, dokud: -
nedorazí kvalifikovaná pomoc (ZZS) a nepřevezme postiženého do své péče;
-
postižený nezačne dýchat normálně nebo nejsme zcela vyčerpáni.
Klíčovou roli při zástavě oběhu na podkladě komorové fibrilace nebo tachykardie bez hmatného pulzu hraje časná defibrilace (viz kapitola 3.3.2) (Pokorný et al., 2010). 27
Specifika resuscitace dítěte (Biarent et al., 2010): -
u dětí postupujeme dle algoritmu ZNR u dítěte (viz Příloha 10);
-
poznámka: pro potřeby ZNR nebyla věková hranice dítěte přesně vymezena – nástup puberty, která je fyziologickým koncem dětství, je nejlogičtějším horním věkovým mezníkem pro aplikaci pediatrických postupů;
-
u dětí do 1 roku dýchací cesty uvolníme pouze přizvednutím brady (konečky prstů), hlavu udržujeme v neutrální poloze (nezakláníme); u dětí starších 1 roku postupujeme při uvolnění dýchacích cest jako u dospělého;
-
umělý vdech by měl trvat cca 1 – 1,5 sekundy (u všech dětí);
-
před zahájením kompresí hrudníku aplikujeme 5 umělých vdechů;
-
poznámka: u dětí (a některých specifických stavů – například tonutí) dochází k oběhové zástavě nejčastěji v důsledku asfyxie (dušení) – zásoby kyslíku v organismu jsou vyčerpány a je třeba je neprodleně dodat – začínáme tedy umělými vdechy;
-
u kojenců provádíme umělé dýchání z plic do plic současně ústy i nosem postiženého (viz Obrázek 12);
-
u dětí starších 1 roku postupujeme jako u dospělého – umělý vdech provádíme pouze ústy postiženého (viz Obrázek 13);
Obrázek 12: Umělý vdech – kojenec (zdroj: Biarent et al., 2010)
Obrázek 13: Umělý vdech – dítě starší 1 roku (zdroj: Biarent et al., 2010)
-
při kompresích vyvíjíme tlak na dolní polovinu hrudní kosti;
-
stlačení hrudníku by mělo u všech dětí dosáhnout nejméně 1/3 předozadního průměru hrudníku (tj. přibližně 4 cm u kojenců a 5 cm u větších dětí);
-
komprese hrudníku vykonáváme s frekvencí nejméně 100 stlačení za minutu (ne více jak 120 stlačení za minutu); 28
-
u kojenců v případě jednoho zachránce využíváme techniky stlačování hrudníku dvěma prsty (viz Obrázek 14), v případě dvou a více zachránců využíváme techniky dvou palců (viz Obrázek 15);
Obrázek 14: Komprese hrudníku 1 (zdroj: Srnský, 2007)
-
Obrázek 15: Komprese hrudníku 2 (zdroj: Srnský, 2007)
u dětí starších 1 roku používáme techniky jedné nebo dvou rukou (viz Obrázek 16 a 17);
Obrázek 16: Komprese hrudníku 3 (zdroj: Biarent et al., 2010)
Obrázek 17: Komprese hrudníku 4 (zdroj: Biarent et al., 2010)
-
osamocený zachránce odchází pro pomoc (aktivuje ZZS) až po 1 minutě KPR;
-
v případě, že nemáme specifické znalosti z oblasti ZNR u dětí, lze postupovat dle algoritmu ZNR u dospělého (viz Příloha 9) – nejhorší je nedělat nic!!! KPR lze ukončit při obnově krevního oběhu a dechové aktivity, převzetí postiženého
ZZS, vystřídání nebo úplném vyčerpání zachránce (Bydžovský, 2011).
3.3.2 Automatická externí defibrilace Automatický (resp. automatizovaný) externí defibrilátor (AED) je sofistikované, počítačem řízené zařízení, které na základě analýzy elektrokardiografické křivky instruuje hlasovými a vizuální pokyny laické zachránce o bezpečném provedení defibrilace v průběhu KPR (Deakin et al., 2010; Pokorný et al., 2010). 29
Elektrická defibrilace (stejně jako například elektrická kardioverze3) je léčebná metoda využívající elektrického impulsního proudu přiměřené energie k obnově fyziologické srdeční činnosti. Termín defibrilace je vyhrazen pro elektrickou terapii fibrilace komor nebo bezpulzové komorové tachykardie4 (Pokorný et al., 2010). Cesta k dnešním AED, které může bezpečně obsluhovat i minimálně proškolený laický zachránce, byla poměrně dlouhá. Už v roce 1775 Petr Christian Abildgaard zjistil, že je možno opět obnovit puls u slepice působením elektrického proudu externě přes její hruď. V roce 1899 Jean-Louis Prevost a Frederic Batelli objevili, že stejnosměrný elektrický výboj zastaví komorovou fibrilaci a následně se zase objeví normální srdeční rytmus. První defibrilaci, která zachránila lidský život provedl v roce 1947 chirurg Claudie Beck. Jednalo se o defibrilaci srdce v otevřeném hrudníku. První externí defibrilaci (přes uzavřenou hrudní stěnu) u člověka uskutečnil v roce 1956 Paul Maurice Zoll. O významný krok k dnešním defibrilátorům se zasloužil také profesor z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). V roce 1962 sestrojil první použitelný bateriový přenosný defibrilátor (Černý, Venglarčík, 2011). První prototyp AED vyvinuli Arch Diack, Stanley Welborn a Rober Rullman počátkem 70. let minulého století. Sériově byly AED uváděny do praxe od roku 1979. V roce 1990 dovolily americké úřady využívat AED laickou veřejností. Od listopadu 2002 bylo umožněno koupit schválený typ AED na lékařský předpis, od září 2004 byl prodej uvolněn všem zájemcům bez jakýchkoliv omezení (Truhlář, 2010). Postup při použití AED (viz Příloha 11) (Koster et al., 2010): -
ujistíme se, že okolí postiženého je bezpečné;
-
jestli-že postižený nereaguje a nedýchá normálně, pošleme někoho pro pomoc a AED (je-li k dispozici); jsme-li sami, přivoláme ZZS mobilním telefonem – postiženého opouštíme pouze v případě, není-li jiná možnost;
-
zahájíme KPR dle algoritmu ZNR (viz kapitola 3.3.1); jsme-li sami a AED je bezprostředně dostupný, použijeme jej;
3
Podání elektrického výboje synchronizovaného s vlnou R o nastavené velikosti proudu se snahou v krátkém
časovém intervalu ukončit mnohé reentry okruhy v síních a znovunastolit sinusový rytmus (Klementa et al., 2011). 4
Tzv. defibrilovatelné rytmy. Jedná se o typické rytmy v úvodu náhlé zástavy oběhu, které vlivem globální hypoxie
(nedostatku kyslíku ve tkáních) organismu přecházejí v asystolii (zástavu srdeční činnosti) (Truhlář, 2010).
30
-
jakmile je k dispozici defibrilátor: -
zapneme AED a připevníme samolepící defiblilační elektrody na obnažený hrudník postiženého – jednu nalepíme parasternálně vpravo pod pravou klíční kost a druhou ve čtvrtém mezižebří ve střední axilární čáře (viz Obrázek 18) (Truhlář, 2010);
-
poznámka: je-li přítomen více než jeden zachránce, jeden pokračuje v KPR, zatímco druhý připevňuje defibrilační elektrody na hrudník postiženého;
-
postupujeme dle hlasových / vizuálních pokynů defibrilátoru;
-
zajistíme, aby se postiženého v průběhu analýzy srdečního rytmu nikdo nedotýkal (viz Obrázek 19);
Obrázek 18: Připevnění elektrod (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 19: Analýza srdečního rytmu (zdroj: Koster et al., 2010)
je-li indikován výboj: -
zajistíme, aby se postiženého nikdo nedotýkal (viz Obrázek 20);
-
stlačíme tlačítko pro výboj podle pokynu AED;
-
poznámka: plně automatizovaný AED provede výboj automaticky;
-
pokračujeme v KPR (viz Obrázek 21) dle algoritmu ZNR a řídíme se pokyny AED;
Obrázek 20: Příprava na výboj (zdroj: Koster et al., 2010)
Obrázek 21: KPR po výboji (zdroj: Koster et al., 2010)
31
-
-
není-li indikován výboj: -
ihned pokračujeme v KPR dle algoritmu ZNR (viz kapitola 3.3.1);
-
řídíme se pokyny AED;
pokračujeme v resuscitaci podle pokynů AED, dokud: -
nedorazí kvalifikovaná pomoc (ZZS) a nepřevezme postiženého do své péče;
-
postižený nezačne dýchat normálně;
-
nejsme zcela vyčerpáni.
Časná defibrilace je jedním z klíčových bodů tzv. řetězce přežití (viz kapitola 3.3.1). Její nezastupitelnou úlohu v terapii náhlé zástavy oběhu potvrzují mnohé statistiky. Ty uvádějí, že u člověka s fibrilací komor se snižuje šance na přežití o 7 – 10 % s každou minutou prodlení do provedení defibrilace. Použití AED svědky události umožňuje často výrazně zkrátit dobu do provedení defibrilačního výboje. Defibrilace provedená pomocí AED v prvních 3 minutách od zástavy oběhu může zvýšit přežití postižených s defibrilovatelnými rytmy z běžných 17,7 až 22,0 % až na 74 % (Truhlář, 2010). Instalace AED na správně zvolená místa pomohla zachránit již spoustu životů. Z hlediska četnosti výskytu náhlé zástavy oběhu by měly být AED umísťovány zejména na vysoce riziková místa, mezi která se řadí mezinárodní letiště, věznice, nákupní centra, velké sportovní areály a rozsáhlé průmyslové podniky, nádraží, fitness centra a domovy důchodců. Přibližně 60 až 80 % všech srdečních zástav však vzniká v domácnostech, kde je jejich pořízení z hlediska nízké míry využití a vysoké pořizovací ceny spíše kontroverzní (Truhlář, Uhlíř, Mathauser, 2011). V rámci zvyšování dostupnosti časné defibrilace byly v posledních letech AED vybaveny také některé výjezdové skupiny (resp. automobily) PČR, HZS a Městské policie. Setkat se s nimi však můžeme také u Horské záchranné služby, v ambulancích praktických lékařů, v letadlech, na lodích či na některých odděleních nemocnic atd. AED by měly být umísťovány zejména na veřejných místech s velkým výskytem osob a na místech, která jsou pro ZZS hůře dostupná. Doposud byly k označení AED ve světě používány tvarově i barevně rozmanité symboly a značky, což nebylo pro povědomí laiků optimální. AED, který byl přítomný v blízkosti náhlé zástavy oběhu, nebyl v celé řadě případů vůbec použit. Z tohoto důvodu schválil v roce 2008 výbor pro resuscitaci ILCOR nové všeobecně platné označení AED včetně směrových tabulí. Toto označení by dnes měli celosvětově používat všichni výrobci i majitelé těchto přístrojů. 32
Nové zelenobílé označení obsahuje piktogram ve tvaru srdce s bleskem (viz Obrázek 22). Samotná značka pak může být doplněna tabulkou s bílými písmeny „AED“. Symbol je určen jak k označení vlastního přístroje, tak i označení přítomnosti AED v okolních vnitřních či venkovních prostorách. K jeho přesné lokalizaci nám může posloužit kombinace označení se směrovou šipkou (viz Obrázek 23) (Truhlář, 2010).
Obrázek 22: Označení AED (zdroj: Koster et al., 2008)
Obrázek 23: Označení AED se směrovou šipkou (zdroj: Koster et al., 2008)
Poznámky k použití AED: -
využití AED je bezpečné a úspěšné u dětí nad 1 rok (pro děti od 1 do 8 let by měly být využívány dětské elektrody, popř. software defibrilátoru, snižující energii výboje – pokud není k dispozici snížená energie výboje nebo manuálně nastavitelná energie výboje, lze u dětí nad 1 rok využít AED pro dospělé bez dalších úprav); ve vzácném případě rytmu, který lze léčit elektrickým výbojem, je použití AED (pokud možno s redukovanou energií) přijatelné také u dětí do 1 roku (Nolan et al., 2010);
-
kromě nejčastěji využívané anterolaterální (sterno-apikální) pozice defibrilačních elektrod, při které je sternální (pravá) elektroda umístěna vpravo od sterna pod klíční kost a apikální (levá) elektroda je umístěna na levou stranu hrudníku v oblasti srdečního hrotu, lze využít také anteroposteriorní pozice, při které je sternální elektroda přiložena vlevo vedle sterna nad srdce a apikální elektroda je přiložena na zádech pod levou lopatkou (pozice je doporučována především u osob s implantovaný kardiostimulátorem) (Klementa et al., 2011);
-
samolepící elektrody AED před příjezdem ZZS neodstraňujeme – konektory elektrod AED a manuálních defibrilátorů, kterými disponuje ZZS, jsou často totožné a je možné je zaměnit (zvláště v případě jedná-li se o defibrilátory od stejného výrobce) – tím nedochází ke zbytečné časové prodlevě během výměny elektrod (je-li třeba, ZZS si v případě inkompatibility elektrody AED sama odstraní)5;
5
Zpracováno na základě rozhovoru s pracovníky ZZS Jihočeského kraje dne 6. 2. 2012.
33
-
u osob s ochlupeným hrudníkem může špatný kontakt mezi elektrodou a pokožkou vést ke snížení účinnosti defibrilace (hrozí také větší riziko vzniku popálenin) – rychlé oholení výrazného ochlupení na hrudi pomůže snížit impedanci hrudníku (Pokorný et al., 2010).
3.3.3 Stabilizovaná (zotavovací) poloha Stabilizovaná (zotavovací) poloha je stabilní poloha na boku se záklonem hlavy. Omezuje spontánní pohyb a zajišťuje udržení průchodnosti dýchacích cest postiženého. Zvratky nebo krev mohou volně vytékat ven z dutiny ústní a nehrozí tedy jejich aspirace (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002; Bydžovský, 2008, 2011). Používá se při bezvědomí se zachovalými základními životními funkcemi. Dále ji můžeme využít při poranění obličeje, hrudníku, baze lební nebo při krvácení z dutiny ústní či nosní. Stabilizovanou (zotavovací) polohu nelze použít při zlomeninách pánve, dlouhých kostí, při poranění páteře, ramene nebo při otevřeném poranění břicha (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002; Kelnarová et al., 2007a). V současné době panuje značná nejednotnost v technice provedení a v názvosloví dříve jednotně užívané „stabilizované polohy“. Jednotlivé varianty se však liší pouze způsobem uložení končetin postiženého. Rozdílná terminologie pro označení naprosto totožných technik provedení, kterou můžeme u některých autorů pozorovat, následně vnáší do dané problematiky značný chaos. Dnes se nejčastěji setkáváme s názvem „zotavovací poloha“, která u většiny autorů nahradila dříve používaný název „stabilizovaná poloha“ (Srnský, 2007; Pokorný et al., 2010). Existují různé varianty zotavovací polohy, z nichž každá má určité výhody. Obecně však každá taková poloha musí být stabilní, blízká poloze na boku a musí postiženému umožňovat volné dýchací pohyby (Baskett, Nolan, 2006; Pokorný et al., 2010). Evropská rada pro resuscitaci doporučuje následující postup pro umístění postiženého do zotavovací polohy (Baskett, Nolan, 2006; Koster et al., 2010): -
má-li postižený brýle, odložíme je;
-
poklekneme vedle postiženého a ujistíme se, že obě dolní končetiny jsou rovnoběžně nataženy;
-
ruku postiženého, která je blíže k nám, umístíme v pravém úhlu od těla (loket ohnutý a dlaní ruky směrem nahoru) (viz Obrázek 24, s. 35);
34
-
vzdálenější ruku postiženého přitáhneme přes hrudník (hřbet ruky zasuneme pod tvář oběti blíže k nám a přidržíme) (viz Obrázek 25);
Obrázek 24: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 1 (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 25: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 2 (zdroj: Koster et al., 2010)
druhou rukou uchopíme protilehlou dolní končetinu nad kolenem a tahem ji pokrčíme (chodidlo ponecháme na zemi) (viz Obrázek 26);
-
tahem za vzdálenější nohu (popř. i rameno) postiženého pozvolna otočíme na bok směrem k sobě (za současného ponechání ruky postiženého stlačené proti tváři);
-
upravíme horní nohu postiženého tak, aby byla v kyčli i koleni ohnutá do pravého úhlu;
-
zakloníme hlavu postiženého dozadu a ujistíme se, že dýchací cesty zůstávají volné;
-
je-li to nutné k zajištění (udržení) záklonu hlavy postiženého, upravíme ruku pod jeho tváří (zotavovací poloha) (viz Obrázek 27);
Obrázek 26: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 3 (zdroj: Koster et al., 2010)
-
Obrázek 27: Zotavovací poloha (zdroj: Koster et al., 2010)
poznámka: v případě, že postižený musí v zotavovací poloze setrvat déle než 30 minut, otočíme jej na druhou stranu.
35
3.3.4 Bezvědomí Bezvědomí je stav, při kterém si postižený neuvědomuje sebe ani své okolí. Vědomí je jednou ze tří základních životních funkcí. Osoba, která je při plném vědomí (tzv. lucidní), je orientována všemi třemi kvalitami – místem, časem a osobou. Mezi nejčastější příčiny bezvědomí patří: alkohol, epilepsie, úrazy, hypoglykémie (nízká hladina krevního cukru), cévní mozková příhoda, otravy apod. (Bydžovský, 2011). První pomoc (Bydžovský, 2011): -
zhodnotíme úroveň vědomí (oslovením, zatřesením, popř. zkouškou reakce na bolest): bdělý x reakce na oslovení x reakce na bolest x nereaguje;
-
poznámka: přesněji lze kvantitativní poruchu vědomí zhodnotit dle tzv. Glasgowské stupnice kómat – „GCS“ (viz Příloha 6);
-
je-li postižený v bezvědomí, šetrně jej otočíme na záda a provedeme záklon hlavy;
-
zhodnotíme dechovou aktivitu: -
je-li v bezvědomí a dýchá-li jinak než normálně, neprodleně zahájíme ZNR (viz kapitola 3.3.1) a přivoláme ZZS;
-
dýchá-li postižený normálně (vidíme zvedání hrudníku a cítíme vydechovaný vzduch), uložíme jej do stabilizované (zotavovací) polohy (viz kapitola 3.3.3) a přivoláme ZZS;
-
pátráme po příčinách bezvědomí – charakteristický zápach z úst (alkohol, aceton aj.), úraz, pokousaný jazyk a pomočení (epilepsie), průkaz diabetika apod. Krátkodobá porucha vědomí způsobená poruchou prokrvení a okysličení mozku bývá
označována jako synkopa (kolaps, mdloba). Bydžovský (2004) rozlišuje dle vyvolávajícího vlivu (příčiny) následující typy: -
vazovagální kolaps (vyčerpání, teplo, dlouhé stání, horký a vydýchaný vzduch apod.);
-
ortostatiská synkopa (rychlá změna polohy – vzpřímení);
-
syndrom carotického sinu (podráždění karotického sinu například při masáži či holení);
-
dále epileptické záchvaty, reflexní kolapsy, srdeční arytmie apod.
Příznaky (Bydžovský, 2004): -
bledost, nevolnost, pocení, hypotenze, vertigo, výpadek smyslů, ztráta vědomí, pád. 36
První pomoc (Bydžovský, 2004, 2011): -
zvedneme postiženému dolní končetiny (případně chladíme čelo);
-
k návratu vědomí by mělo dojít do 1 minuty, jinak přivoláme ZZS a postupujeme dle algoritmu první pomoci u déle trvajícího bezvědomí (viz výše);
-
ošetříme případná sekundární poranění vzniklá pádem; v případě nejasné etiologie stavu zajistíme odborné vyšetření.
3.3.5 Dušení (vdechnutí cizího tělesa) Obstrukce dýchacích cest cizím tělesem (FBAO6) je jednou z nejčastějších příčin náhle vzniklého dušení. U malých dětí k ní dochází při hrách (vdechnutím drobných částí hraček), u dospělých bývá často spojena s překotným jídlem (vdechnutím sousta). U obou těchto případů obvykle bývají přítomni svědci události, což umožňuje provedení časných záchranných intervencí ještě ve fázi, kdy je postižený při vědomí (Pokorný et al., 2010). Dle doporučení pro resuscitaci z roku 2005 a 2010 vydaných Evropskou radou pro resuscitaci (European Resuscitation Council) je při obstrukci dýchacích cest cizím tělesem vhodné postupovat dle následujícího algoritmu: -
rozhodneme o závažnosti stavu (mírná x těžká obstrukce dýchacích cest) (viz Tabulka 1); -
Obecné známky FBAO: k záchvatu dochází při jídle (popř. při hře u dětí) - postižený si může svírat krk
ZNÁMKY MÍRNÉHO UZÁVÉRU DÝCHACÍCH CEST
ZNÁMKY ZÁVAŽNÉHO UZÁVĚRU DÝCHACÍCH CEST
Odpověď na otázku „Dusíte se?“
Odpověď na otázku „Dusíte se?“
postižený mluví a odpovídá „ano“
postižený není schopný mluvit, může pokynout rukou, kývnout hlavou
Ostatní známky
Ostatní známky
postižený může hovořit, kašlat, dýchat
postižený není schopný dýchat, dýchání je sípavé, pokusy o kašel, bezvědomí
Tabulka 1: Rozlišení mezi částečným a úplným uzávěrem dýchacích cest (zdroj: Baskett, Nolan, 2006)
-
6
vykazuje-li postižený známky mírného uzávěru dýchacích cest, vyzveme jej ke kašli;
Foreign body airway obstruction – obstrukce dýchacích cest cizím tělesem (Nolan et al., 2010).
37
-
vykazuje-li postižený známky závažného uzávěru dýchacích cest a je při vědomí: -
provedeme až 5 za sebou jdoucích úderů do zad;
-
technika provedení: přistoupíme k postiženému ze strany; jednou rukou podepřeme hrudník postiženého a nakloníme jej dopředu – v případě uvolnění cizího tělesa nezapadne hlouběji do dýchacích cest; hranou svojí druhé ruky provedeme až pět rázných úderů mezi lopatky; po každém úderu kontrolujeme, zda-li nedošlo k uvolnění dýchacích cest – cílem je uvolnění uzávěru dýchacích cest, nikoliv provedení všech 5 úderů;
-
nevede-li 5 úderů mezi lopatky k úspěchu, použijeme Heimlichova manévru7 (viz Obrázek 28):
Obrázek 28: Heimlichův manévr (zdroj: Bydžovský, 2004)
-
technika provedení: postavíme se za postiženého a položíme obě paže okolo horní části jeho břicha; postiženého nakloníme vpřed; sevřeme jednu ruku v pěst a umístíme ji mezi pupek a mečovitý výběžek postiženého; tuto ruku následně pevně sevřeme svojí druhou rukou a prudce zmáčkneme směrem dovnitř a vzhůru; manévr lze opakovat až pětkrát;
-
není-li uzávěr dýchacích cest dosud uvolněn, pokračujeme střídáním 5 úderů mezi lopatky s 5 ráznými stlačeními břicha (Heimlichův manévr);
-
7
ztratí-li postižení vědomí: -
položíme jej opatrně na zem;
-
neprodleně přivoláme ZZS a zahájíme ZNR (viz kapitola 3.3.1);
poznámka: uvedený postup lze použít u osob starších 1 roku. Heimlichův manévr slouží k vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest (Vokurka, Hugo et al., 2009).
Je kontraindikován (neprovádí se) u těhotných, u malých dětí (do 1 roku) a u extrémně obézních osob (Kubíková, Zuchová et al., 2008). Kelnarová a kol. (2007a) uvádí jako další kontraindikaci podezření na vnitřní krvácení do dutiny břišní a hrudní (popř. zevní poranění hrudníku a břicha).
38
3.3.6 Akutní koronární syndrom (akutní infarkt myokardu) Akutní koronární syndrom (AKS) je označení užívané pro skupinu koronárních nemoci, jejichž nejčastějším společným patofyziologickým podkladem je trombus (krevní sraženina) nasedající na prasklý plát ve věnčité tepně (Vojáček, 2010). Tento termín zahrnuje skupinu stavů, mezi které řadíme akutní infarkt myokardu (AIM), nestabilní angínu pectoris a minimální myokardiální lézi (tzv. mikroinfarkt) (Knot et al., 2007). Akutní infarkt myokardu je ložisková ischemická nekróza srdeční svaloviny na podkladě poruchy koronární perfúze. Během AIM dochází ke kritickému nepoměru mezi nabídkou a poptávkou po kyslíku v srdeční svalovině. Z hlediska patofyziologie může být tento stav způsoben poruchou průchodnosti koronárních tepen, zvýšenými nároky srdeční svaloviny na kyslík nebo kritickým snížením krevního tlaku. Nejčastější příčinou AIM je akutně vzniklý uzávěr koronární tepny v důsledku ruptury aterosklerotického plátu. Ta má za následek poškození vnitřního povrchu tepny, který se mění na nesmáčivý. Dochází ke shlukování krevních destiček, vytvoření fibrinové sítě a formování trombu, který koronární tepnu částečně nebo zcela uzavře. Úplný uzávěr věnčité tepny trvající 4 – 6 hodin vede ke vzniku nevratné nekrózy myokardu v 90 % šíře srdeční stěny. První buňky však začínají odumírat již po 20 minutách od vzniku uzávěru (Pokorný et al., 2010). Příznaky akutního infarktu myokardu (resp. AKS) (Bydžovský, 2008): -
intenzivní plošná svíravá bolest za hrudní kostí (stenokardie), která není závislá na poloze postiženého – může propagovat do zad, krku, břicha či horních končetin (častěji do levé), rychlý mělký dech, pocení, nevolnost až zvracení, neklid, slabost, úzkost, strach ze smrti, může se vyskytovat zrychlená srdeční akce či arytmie, popř. synkopy.
První pomoc u akutního infarktu myokardu (resp. AKS) (Bydžovský, 2004): -
zajistíme vhodné podmínky pro postiženého (absolutní klid – fyzický i psychický, tepelný komfort, čerstvý vzduch apod.);
-
uložíme jej do polohy v polosedě;
-
užívá-li postižený nitráty (v tabletách nebo spreji), podáme mu 1 dávku pod jazyk (např. Nitroglycerin, Nitromint, Nitro Mack, Isoket apod.);
-
máme-li k dispozici, podáme 1 tabletu kyseliny acetylsalicylové (např. Acylpyrin apod.);
39
-
kontrolujeme základní životní funkce;
-
přivoláme ZZS;
-
při nejistotě se řídíme pokyny dispečera operačního střediska ZZS (např. při podání nitrátů nebo kyseliny acetylsalicylové).
3.3.7 Cévní mozková příhoda Cévní mozkové příhody (CMP) jsou dle Světové zdravotnické organizace (WHO) definovány jako rychle se rozvíjející ložiskové, někdy i celkové příznaky poruchy funkce mozku trvající déle než 24 hodin nebo končící smrtí nemocného, bez přítomnosti jiné zjevné příčiny než cévního původu (Nevšímalová, Růžička, Tichý et al., 2005). Drábková a Ticháček (2005) uvádějí, že se jedná o akutní stav charakterizovaný ložiskovým nebo povšechným poškozením mozkových funkcí v důsledku poruchy krevního oběhu mozku. Podle mechanismu (příčiny) vzniku se CMP (ikty, lidově „mrtvice“) běžně dělí na ischemické a hemoragické. Ischemická CMP, mozkový infarkt, představuje asi 80 % všech případů CMP, přičemž převažuje trombolitický uzávěr mozkového cévního řečiště. Pouze jen asi třetina ischemických iktů vzniká v důsledku embolizace. Hemoragické CMP se podílejí zbývajícími 20 %. Převládá krvácení intracerebrální, méně často se vyskytují krvácení subarachnoideální či blíže neurčená (Bruthans, 2009). Samostatně se vyčleňuje termín tranzitorní ischemichá ataka (TIA). Jedná se o rychle rozvinuté klinické známky ložiskového mozkového postižení nebo poruchy monokulárního vizu, které obvykle trvají méně než 1 hodinu (řádově minuty), nejdéle však 24 hodin, pokud žádné vyšetření nesvědčí pro jinou příčinu neurologického deficitu. Příznaky jsou vyvolány krátkodobým nedokrvením mozku, tedy podobné jako u ischemické CMP. Jedná se však pouze o přechodný stav, který odezní bez trvalých následků (Mlčoch, 2008). TIA je varovným signálem přímo hrozící CMP, kterou často předchází. Příznaky (Pokorný et al., 2010): -
poruchy hybnosti (jednostranné ztráty hybnosti končetin – úplné x částečné, poruchy mimických svalů – asymetrie v obličeji), poruchy čití (jednostranné parestezie – „brnění“), poruchy vyšší nervové činnosti (poruchy řeči, chápání, myšlení, nacházení slov apod.), poruchy vědomí (různé hloubky), poruchy zraku a sluchu, mozečkové poruchy (poruchy koordinace pohybů, závratě apod.), kmenové příznaky (poruchy dechu, polykání apod.).
40
První pomoc (Bydžovský, 2011): -
postiženého uložíme do polohy vleže (na zádech) s podloženou hlavou, případně i zády;
-
chladíme hlavu postiženého (přikládáním studených obkladů);
-
kontrolujeme základní životní funkce;
-
přivoláme ZZS a dbáme případných pokynů dispečera operačního střediska ZZS.
3.3.8 Diabetes mellitus Diabetes mellitus (DM) neboli úplavice cukrová (lidově „cukrovka“) je chronické onemocnění, které vzniká v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu8 vedoucího k poruše metabolismu. Hlavním projevem je hyperglykémie (zvýšená hladina krevního cukru), neboť organismus není schopen hospodařit s glukózou jako za fyziologických podmínek. Ta se při překročení renálního (ledvinného) prahu pro glukózu může propagovat prostřednictvím glykosurie (přítomností cukru v moči) (Karen et al., 2005). Rozlišujeme dva základní typy DM (Bydžovský, 2008): -
DM I. typu (inzulin-dependentní, juvenilní): absolutní nedostatek inzulínu (nevytváří se), většinou se vyskytuje u dětí a mladistvých, je třeba substituce inzulínu, asi 10 % diabetiků;
-
DM II. typu (non-inzulin-dependentní, adultní): relativní nedostatek inzulínu (vytváří se normálně, popř. v menší míře), vyskytuje se nejčastěji u lidí s nadváhou (obezitou), ve vyšším věku, často spojen s řadou metabolických odchylek (úbytek receptorů na inzulín, inzulínová rezistence apod.), většinou není třeba substituce inzulínu, asi 88 % diabetiků.
Typické příznaky DM (Bydžovský, 2008): -
zvýšený výdej moči (polyurie), zvýšený příjem tekutin – nadměrná žíznivost (polydipsie), únava, slabost, hubnutí (i při zvýšené chuti k jídlu u DM I. typu).
Léčba DM (Bydžovský, 2008): -
dieta (omezení sacharidů, nenasycených mastných kyselin, přejídaní, soli apod.) – rozmanitá pravidelná strava, redukce hmotnosti, léky (perorální antidiabetika), popř. aplikace inzulínu.
8
Hormon produkovaný slinivkou břišní, který pomáhá tělu využít energii z potravy. Tento hormon je nezbytný
pro štěpení cukru v krvi a pro jeho přenos do buněk, kde je využit (Stelzer, Chytilová, 2007).
41
Tělo prostřednictvím nejrůznějších mechanismů neustále vyrovnává hladinu krevního cukru (glykémii). Zcela chybějící (popř. nedostatečná) sekrece inzulínu či jeho nedostatečný účinek na úrovni buněk periferních tkání může způsobit kolísání hladiny krevního cukru do dvou mezních hodnot – hypoglykémie a hyperglykémie. Oba uvedené stavy, pokud nejsou včas a správně léčeny, mohou způsobit vážnou poruchu zdraví až smrt postiženého (Srnský, 2007). Hypoglykémie (snížená hladina krevního cukru) Nejčastější příčiny (Stelzer, Chytilová, 2007): -
dietní chyba diabetika (hladovění, malý, popř. opožděný příjem stravy po aplikaci inzulínu apod.), zvýšená fyzická (pohybová) námaha, vyšší dávka inzulínu, alkohol.
Příznaky (Srnský, 2007; Bydžovský, 2008): -
náhlý začátek (během minut až hodin), slabost, malátnost, závratě, hlad, bledost, zpocená studená kůže, zrychlený tep, mělký zrychlený dech bez zápachu, zhoršená koordinace pohybů, třes, zmatenost až agresivita, případně bezvědomí (hypoglykemické kóma).
Hyperglykémie (zvýšená hladina krevního cukru) Nejčastější příčiny (Stelzer, Chytilová, 2007): -
dietní chyba diabetika (zvýšený příjem stravy), nedostatek inzulínu (vynechání aplikace, selhání inzulínové pumpy apod.), nedostatečná pohybová aktivita, stres.
Příznaky (Kelnarová et al., 2007b; Stelzer, Chytilová, 2007): -
pozvolný začátek (rozvíjí se hodiny až dny), únava, spavost, nevolnost, zvracení, velká žízeň, nadměrné močení, teplá suchá (zarudlá) kůže, prohloubený zrychlený dech páchnoucí po acetonu (ovoci), bolesti břicha, případně až bezvědomí (hyperglykemické kóma).
První pomoc u hypoglykémie a hyperglykémie (Bydžovský, 2011): -
máme-li k dispozici glukometr (přístroj na měření hladiny krevního cukru), změříme postiženému glykémii;
-
u postiženého při vědomí: -
v případě hypoglykémie nebo podezření na ni podáme cukr v libovolné podobě (sladký nápoj, čokoláda, kostka cukru apod.);
42
-
v případě hyperglykémie podáváme neslazené tekutiny, případně si postižený podle své zkušenosti může zvýšit dávku inzulínu (pokud jej užívá);
-
poznámka: podání cukru při hypoglykémii významně pomůže (dojde ke zlepšení stavu), při hyperglykémii již stav výrazně nezhorší;
-
je-li postižený v bezvědomí (se zachovaným dýcháním), uložíme jej do stabilizované (zotavovací) polohy (viz kapitola 3.3.3);
-
kontrolujeme základní životní funkce;
-
u každého akutního „diabetického stavu“, který je doprovázen poruchou vědomí (včetně zmatenosti aj.) přivoláme ZZS.
3.3.9 Šokové stavy Šok je reakcí organismu na poruchu prokrvení a okysličení tkání a orgánů, kdy dodávka kyslíku nestačí na pokrytí aktuální potřeby. Jedná se o odezvu organismu na náhlý pokles krevního tlaku. Neléčený šok může vést k selhání orgánů a následně ke smrti (Bydžovský 2011). Pokorný a kol. (2010) definuje šok jako generalizovanou poruchu perfúze tkání s neschopností kardiovaskulárního systému zajistit jejich metabolické požadavky. Podle vyvolávající příčiny rozlišuje několik typů (druhů, forem) šoku: -
hypovolemický šok: -
hemoragický šok (krevní ztráty při relativně malém tkáňovém poškození);
-
traumatický (krevní ztráty s rozsáhlou tkáňovou devastací);
-
popáleninový šok (ztráty plazmy z popálených ploch);
-
dehydratační šok (ztráty vody a iontů – masivní zvracení, průjmy apod.);
-
endokrinní (např. Addisonova nemoc9 aj.);
-
kardiogenní šok (porucha srdeční činnosti – infarkt myokardu, srdeční tamponáda aj.);
-
septický šok (odpověď organismu na těžkou infekci – sepsi);
9
Addisonova choroba – onemocnění endokrinního systému (nejčastěji na podkladě autoimunitního zánětu),
při kterém dochází k postupnému zničení kůry nadledvin, což má za následek snížení produkce glukokortikoidů a mineralokortikoidů – zejména aldosteronu a kortizonu (Pokorný et al., 2004).
43
-
anafylaktický (odpověď organismu na reakci antigen – antilátka);
-
neurogenní šok (porušena neurogenní regulace centrální nervové soustavy);
-
zvláštní formy šoku (embolie plicnice při tromboembolické nemoci, tuková embolie aj.).
Poznámka: U některých autorů (např. Stelzer, Chytilová, 2007; Kelnarová et al., 2007a) se můžeme setkat i s dalšími druhy šoku, jako je např. obstruktivní šok, distribuční šok aj. Fáze šoku a jejich příznaky (Kelnarová et al., 2007a; Pokorný et al., 2010): -
1. fáze (kompenzace) – charakterizována především hemodinamickými změnami: -
bledá, vlhká, studená kůže, zrychlený pulz 100 – 120 / min., zrychlené dýchání, rozrušení, nervozita, zimnice, třesavka, žízeň;
-
2. fáze (dekompenzace) – dominují poruchy mikrocirkulace, nedostatek kyslíku ve tkáních (hypoxie), metabolické a orgánové poruchy: -
cyanóza akrálních částí těla, mramorová, šedá kůže, lepkavý pot, nitkovitý, špatně hmatný, zrychlený pulz přes 120 / min., neklid, úzkost až apatie (či ztráta vědomí);
-
3.
fáze
(terminální,
ireverzibilní)
–
charakterizována
závažnými
nevratnými
morfologickými a funkčními změnami na podkladě rozvinuté hypoxie tkání a orgánů: -
bezvědomí, nehmatný pulz na periferii, na centrálních tepnách hmatný nepravidelný pulz, selhávání zbylých základních životních funkcí.
Protišoková opatření – „5T“ (Bydžovský, 2004; Srnský, 2007): -
Teplo – zajištění tepelného komfortu postiženého (např. izotermická fólie, deka apod.);
-
Ticho – psychologický vliv (uklidňující rozhovor, omezení rušivých podnětů z okolí apod.);
-
Tekutiny – zamezení příjmu jídla, tekutin a léků per os (ústy), pouze tlumení pocitu žízně svlažováním rtů;
-
Transport – zajištění rychlého a šetrného transportu (nejlépe přivoláním ZZS);
-
Tišení bolesti – spočívá ve správném ošetření základního poranění (zástava krvácení, chlazení popálenin, znehybnění zlomenin aj.).
44
První pomoc záleží na typu šoku a fázi, ve které se postižený aktuálně nachází. Obecně lze (u všech forem šoku) postupovat dle následujícího algoritmu, který uvádí Bydžovský (2011): -
postiženého uložíme do tzv. protišové polohy (viz Obrázek 29) – jedná se o polohu, kdy postižený leží na zádech a má zvednuty (podloženy) dolní končetiny do výše (minimálně 30 cm);
-
poznámka: můžeme využít také tzv. Trendelenburgovy polohy10 (viz Obrázek 30);
Obrázek 29: Protišoková poloha (zdroj: Jan, 2007)
Obrázek 30: Trendelenburgova poloha (zdroj: Machová, 2011)
-
kontrolujeme základní životní funkce;
-
přivoláme ZZS;
-
pátráme po příčinách šoku a snažíme se ošetřit zjištěná poranění;
-
dodržujeme protišoková opatření „5T“. „Vzhledem k tomu, že každé poranění do určité míry postihuje oběhový systém, měl by
zachraňující (poskytovatel první pomoci) automaticky ošetřit pacienta proti šoku i přesto, že pacient nejeví známky a příznaky šoku. Šok je jednou z nejčastějších příčin smrti zraněných“ (Stelzer, Chytilová, 2007, s. 57).
3.3.10 Epilepsie Epilepsie (padoucnice) zahrnuje skupinu onemocnění charakterizovanou výskytem spontánních rekurentních epileptických záchvatů. Tyto záchvaty mohou mít nejrůznější etiopatogenezi, klinický obraz i příznaky (Marusič, 2007). Kelnarová a kol. (2007a) epilepsii definuje jako záchvatovité neurologické onemocnění, které je charakterizováno především záchvaty tonicko-klonických křečí spojených s poruchou vědomí.
10
Poloha na zádech, při které je pacientova pánev zvednuta nad úroveň hlavy (Vokurka, Hugo et al., 2009).
45
Dříve užívané dělení epileptických záchvatů na záchvaty typu „grand mal“ a „petit mal“ bylo nahrazeno novou terminologií. V dnešní době užíváme výchozí označení „generalizovaný záchvat“ a „parciální záchvat“ (Vašíčková, 2007). Generalizované záchvaty vznikají v mozkovém kmeni a šíří se na obě hemisféry. Mohou počínat aurou11. Vždy při nich dochází ke ztrátě (nebo alespoň poruše) vědomí. Vlastní průběh je závislý na konkrétním typu záchvatu. Primárně tonicko-klonické záchvaty (dříve „grand mal“) začínají tonickou křečí svalstva v extenzi. Ta trvá většinou 30 – 60 sekund a je doprovázena zástavou dechu. Může dojít ke spontánnímu vyprázdnění konečníku a močového měchýře. Následují klonické křeče, které trvají zhruba 1 – 2 minuty. Poté nastupuje postparoxysmální stádium, ve kterém dochází k postupnému návratu vědomí. Zmatenost však může přetrvávat i několik hodin. Postižený si často příhodu nevybavuje (Pokorný et al., 2010). Jiný záchvat se může projevit pouze jako náhlé přerušení kontaktu postiženého s okolím (strnutí, zahledění se do prázdna), zmatenost, popř. jemné záškuby víček a obličejových svalů. Tento stav bývá někdy označován jako „absence“ (dříve „petit mal“) (Bydžovský, 2008). Mezi generalizované záchvaty se dále řadí sekundárně generalizované tonicko-klonické záchvaty, tonické záchvaty, atonické záchvaty a myoklonické záchvaty (Vašíčková, 2007). Parciální záchvaty vznikají v ložisku umístěném v mozku. Svědčí pro strukturální lézi. Dělí se na jednoduché parciální záchvaty a komplexní parciální záchvaty. Jednoduché parciální záchvaty jsou charakterizovány tím, že postižený během záchvatu neztrácí vědomí a vše si pamatuje. Mohou se vyskytovat nejrůznější motorické, senzitivní, autonomní nebo psychické příznaky. Nejčastěji se jedná o zvláštní pocity, brnění, mlaskání, žvýkání, polykání, záškuby svalů apod. Komplexní parciální záchvaty jsou doprovázeny poruchou vědomí. Vyskytují se halucinace, poruchy paměti, viscerální příznaky a poruchy jednání. Někdy se mezi parciální záchvaty řadí i tzv. Toddova postiktální hemiparéza12 (Pokorný et al., 2010). Příčiny (Bydžovský, 2008): -
vrozené (často mizí kolem puberty) x získané (po prodělaných infekcích, úrazech hlavy, při nádorech mozku apod.) – v 55% případů je příčina neznámá.
11
Stav často předcházející záchvatu epilepsie nebo migrény – smyslové vjemy, které nemají původ v okolí,
nýbrž v nervové soustavě nemocného (Vokurka, Hugo et al., 2009). 12
Pozáchvatový neurologický deficit, který se do 24 hodin po události upraví bez následků (Pokorný et al., 2010).
Přechodná porucha hybnosti (obrna) některé končetiny trvající i několik hodin (Bydžovský, 2011).
46
První pomoc (Bydžovský, 2011): -
při generalizovaném záchvatu s poruchou vědomí zabráníme vzniku sekundárních poranění (položíme postiženého na zem, měkce obložíme hlavu, odstraníme všechny předměty, o které by se mohl případně poranit apod.);
-
během záchvatu nepoužíváme násilí, nebráníme křečím a záškubům těla, postiženému nevkládáme nic do úst – mohlo by dojít ke zranění;
-
máme-li k dispozici, podáme diazepam v tubě do konečníku;
-
kontrolujeme základní životní funkce (zejména při odeznění záchvatu);
-
přetrvává-li po záchvatu bezvědomí (se zachovaným dýcháním), uložíme postiženého do stabilizované (zotavovací) polohy (viz kapitola 3.3.3);
-
jde-li o první záchvat křečí v životě, přivoláme ZZS;
-
Mlčoch (2009) doporučuje ZZS přivolat také v případě nakupení více záchvatů, při přetrvávající dezorientaci nebo došlo-li během záchvatu u postiženého k poranění;
-
po odeznění akutní fáze záchvatu lze postiženému, který je při vědomí a schopný polykat, podat ústy Diazepam (5 – 10 mg);
-
při nejistotě (např. aplikaci Diazepamu apod.) se řídíme pokyny dispečera operačního střediska ZZS.
3.3.11 Otravy Otrava (intoxikace) je celkové poškození organismu vlivem vstřebané toxické (biologicky aktivní) látky (Pokorný et al., 2010). Toxickou látkou nazýváme každou látku, která organismus při vstupu poškozuje (Folch, 2006). Nejčastější bránou vstupu cizorodé (jedovaté) látky do organismu bývá gastrointestinální (trávící) trakt. Mezi další cesty vstupu toxické látky řadíme: dýchací ústrojí (inhalační otravy), cévní řečiště, popř. kůže nebo spojivkový vak (např. otrava organofosfáty). Příčinou intoxikace obvykle bývají suicidální (sebevražedné) pokusy a suicidia, náhodné záměny látek (často u děti), abúzy (problematika závislostí), pracovní úrazy (např. otravy CO při nedokonalém spalování) a výjimečně i nemoci z povolání (např. při práci s rozpouštědly). Pestrost příznaků je výslednicí nejen velmi širokého spektra látek, ale odráží také množství dalších faktorů (dávka, doba expozice, doba uplynulá od expozice, odolnost, věk, 47
tělesná hmotnost, přidružené choroby atd.) (Pokorný et al., 2010). U postiženého můžeme pozorovat například: zarudnutí kůže, euforii, poruchy řeči a rovnováhy (otrava alkoholem), nevolnost, zvracení, neklid, pocení, bolesti břicha, poruchy vědomí, křeče (otrava léky), bolesti hlavy, závratě, nevolnost, zvracení, rychlý slabý pulz, nepravidelná srdeční činnost, bezvědomí (otrava zplodinami hoření) apod. (Bydžovský, 2011). U dětí pomýšlíme na otravu, pokud se náhle a nevysvětlitelně objeví například: změna chování, změna tělesné teploty, změna velikosti zornic, změna dýchání nebo tepové frekvence, zvracení či průjem apod. (Srnský, 2007). Postup při poskytování první pomoci u intoxikací se odvíjí především od látky, kterou byla otrava vyvolána. Není v možnostech této diplomové práce shrnout zásady první pomoci u všech
možných intoxikací. Uvádím tedy alespoň několik obecných rad,
kterými je vhodné se při podezření na otravu řídit. Opatření při podezření na otravu (Srnský, 2007): -
snažíme se nepropadnout panice;
-
v případě lehčí otravy (minimální nebo žádné příznaky) kontaktujeme nejprve Toxikologické informační středisko13 (TIS), případně zajistíme vyšetření postiženého;
-
v případě těžší otravy neprodleně přivoláme ZZS;
-
postupujeme dle pokynů dispečera ZZS (popř. dispečera TIS) – například vyvolání zvracení, podání aktivního (černého) uhlí apod.;
-
pravidelně kontrolujeme základní životní funkce;
-
pokusíme se zjistit čas, druh a množství požité látky (co nejvíce informací o příhodě);
-
zajistíme zbytky pravděpodobné škodliviny (obaly od léků a jejich zbytky, rostliny, chemikálie apod.) a předáme ZZS. TIS na svých internetových stránkách (http://www.tis-cz.cz/), stejně tak jako další autoři
(například Srnský, 2007), doporučuje, aby všechny domácnosti byly vybaveny alespoň jedním balením aktivního (černého) uhlí – například přípravky Carbosorb či Carbotox. K pokusu o zabránění vstřebání škodliviny z trávícího traktu lze podat aktivní uhlí (v dávce až 1g/kg tělesné hmotnosti) rozdrcené ve vodě (Bydžovský, 2011; Pokorný et al., 2010). 13
TIS – telefonní linky 224 919 293 nebo 224 915 402 (podává informace o tom, co dělat při akutní otravě –
jak poskytnout první pomoc, jak postupovat dále apod.). TIS pracuje v nepřetržitém provozu (http://www.tis-cz.cz/).
48
3.3.12 Tepelná poškození – popáleniny, úpal, úžeh Popáleniny (combustiones) Popáleninový úraz způsobuje vždy porušení kožní tkáně zasahující do určité hloubky. Vzniká působením tepla, elektrického proudu, radiace nebo chemikálií na organismus a vede k poškození (až k ztrátě) kožního krytu. V nejtěžších případech postihuje nejen kůži a podkoží, ale i hluboké tkáňové struktury. Vedle vlastního poškození kůže, která v organismu plní celou řadu důležitých funkcí, může popálení většího rozsahu zapříčinit také celkovou reakci organismu. Ta může vést až ke vzniku tzv. popáleninového šoku (Pokorný et al., 2010). Popálení vzniká působením tepla od cca 50 ºC. To způsobuje poškození (koagulaci) bílkovin tkání. Postižený je ohrožen zejména ztrátou tekutin a vstupem infekce. Popáleniny na 15 % těla u dospělých a 10 % těla u dětí vedou k rozvoji šoku (Bydžovský, 2008, 2011). Závažnost popáleni je u postiženého determinována: věkem (vyšší u dětí a starých osob); zdravotním stavem; rozsahem (plochou) – lze orientačně určit pomocí „pravidla devíti“ (viz Tabulka 2), hloubkou (stupněm), mechanismem vzniku, dobou expozice a lokalizací popáleniny (Bydžovský, 2008).
hlava trup záda obě horní končetiny obě dolní končetiny pohlavní orgány
dospělí
děti
kojenci (do 1 roku)
9% 18 % 18 % 18 % 36 % 1%
14 % 18 % 18 % 18 % 32 % ---
18 % 18 % 13 % + 5 % hýždě 18 % 28 % ---
Tabulka 2: „Pravidlo devíti“ (zdroj: Bydžovský, 2008)
Poznámka: Plocha ruky se sevřenými prsty odpovídá 1 % celkového tělesného povrchu (Pokorný et al., 2010). Příznaky – dle stupně popálenin (Bydžovský, 2004, 2008): -
I. stupeň (epidermální): překrvení, zarudnutí, bolestivost – nejčastěji od slunce, hojí se dny;
-
II. stupeň (dermální): vyskytují se puchýře; -
II. a) může se zhojit obnovou zbylých buněk spontánně (bez jizvy);
-
II. b) zasažena i spodina škáry, chybí kapilární návrat, vždy vzniká jizva; 49
-
III. stupeň (subdermální): odumření tkáně (nekróza), zuhelnatění, menší bolestivost než u II. stupně – zničení receptorů bolesti, hojí se měsíce, často nutné transplantace.
První pomoc (Bydžovský 2004, 2011): -
technická první pomoc: -
zamezíme působení tepla (uhašení ohně, vypnutí elektrického proudu, svlečení chemikáliemi potřísněného oděvu apod.);
-
sundáme těsnící předměty (zejména vodiče tepla: prsteny, náramky, náušnice apod. – hrozí velké riziko rozvoje otoku, který pozdější sejmutí může zkomplikovat);
-
poznámka: vyskytují-li se příškvary (části oděvu, pryskyřice apod.), neodstraňujeme je;
popáleniny chladíme, nejlépe pod tekoucí studenou vodou (asi 8 ºC) tak dlouho, dokud chlazení přináší postiženému úlevu;
-
poznámka: najednou chladíme max. 20 % tělesného povrchu postiženého – zvláště u malých dětí hrozí riziko vzniku hypotermie (podchlazení);
-
přivoláme ZZS (dle závažnosti popálenin), popř. následně dopravíme postiženého k odbornému ošetření;
-
přiložíme krytí popálenin (např. Water-Jel, je-li k dispozici), popř. popáleniny pouze sterilně přikryjeme (popáleniny I. stupně, zasažený obličej a krk nekryjeme);
-
poznámka: v rámci poskytování první pomoci nepoužíváme žádné masti, zásypy nebo oleje;
-
je-li to možné, popálenou část těla (např. ruku) zvedneme;
-
v případě, že došlo k popálení obličeje, je pravděpodobné popálení dýchacích cest (či nadýchání se zplodin hoření) – máme-li k dispozici, aplikujeme dvě dávky spreje pro astmatiky rozšiřujícího bronchy (průdušky) – např. Ventolin, Berodual apod. (zde se vždy řídíme pokyny dispečera operačního střediska ZZS).
Úpal (přehřátí) Jedná se o stav, při kterém dochází k přehřátí organismu na podkladě poruchy tepelné regulace organismu, která je nedostatečná. Tvorba tělesného tepla převýší jeho výdej (Bouda Kašparová, 2008). Jedná se o „celkové přehřátí organismu“. Mezi nejčastější příčiny patří delší pobyt v horkém, vlhkém, nevětraném prostředí a malý příjem tekutin (Bydžovský, 2008; Pokorný et al., 2010). 50
Příznaky (Bydžovský, 2004, 2008, 2011): -
únava, malátnost, závratě, bolesti hlavy, zvracení, zvýšená tělesná teplota, pocení (později suchá a zarudlá kůže), zrychlené a povrchní dýchání, zvýšená tepová frekvence, případně křeče, poruchy vědomí až bezvědomí.
První pomoc (Bouda Kašparová, 2008): -
zamezíme dalšímu působení tepla (přesuneme postiženého do chladnějšího dobře větraného prostředí);
-
uvolníme těsnící části oděvu, popř. odstraníme oděv;
-
chladíme postiženého (ledové obklady a zábaly, studená koupel nebo sprcha apod.);
-
poznámka: pozor na riziko vzniku pochlazení (zvláště u malých dětí);
-
je-li postižený při vědomí a schopný polykat, podáváme (v malých dávkách) studené nápoje (např. minerálky nebo slabý roztok soli) – nahrazujeme ztracené tekutiny a minerály;
-
je-li postižený v bezvědomí, uložíme jej do stabilizované (zotavovací) polohy (viz kapitola 3.3.3), sledujeme základní životní funkce a přivoláme ZZS. Je-li třeba neprodleně zahájíme ZNR (viz kapitola 3.3.1).
Úžeh (insolace) Jedná se o zvláštní formu přehřátí organismu, které je způsobeno přímým slunečním zářením především na nekrytou hlavu a působením infračerveného a ultrafialového spektra slunečního záření na kůži za vzniku popálenin 1. – 2. stupně (Bouda Kašparová, 2008). Vyvolávající příčinou je déletrvající přímé působení slunečních paprsků na hlavu, při kterém dochází k překrvení mozkových obalů (meningů) s možností vzniku otoku mozku. Prevencí zniku úžehu je nošení pokrývky hlavy, která nás především ve slunných letních dnech ochrání před působením přímého slunečního záření na hlavu (Bydžovský 2008, 2011). Příznaky (Pokorný et al., 2010): -
bolesti hlavy, spálená suchá kůže, chybí pocení, vysoká tělesná teplota, křeče, známky meningeálního dráždění14, zvracení.
14
Tzv. meningeální příznaky – například: ztuhlost (opozice) šíje (nedá bradu na sternum, nedotkne se bradou kolen),
bolest hlavy, agitace, závratě, světloplachost, křeče atd. (Bydžovský, 2008).
51
První pomoc (Bouda Kašparová, 2008): -
postiženého uložíme do stínu;
-
uvolníme všechny těsnící části oděvu;
-
je-li postižený při vědomí, uložíme jej v polosedu s podloženými zády a hlavou;
-
přikládáme studené obklady na hlavu, krk, játra a končetiny;
-
může-li postižený pít, podáváme po doušcích studené nápoje;
-
je-li postižený v bezvědomí, postupujeme dle algoritmu pro bezvědomí (viz kapitola 3.3.4).
3.3.13 Krvácení Bydžovský (2008, 2011) definuje krvácení jako únik krve z cév způsobený jejich poraněním nebo poruchou jejich funkce. Reakce organismu na krevní ztrátu závisí především na její velikosti. Náhlá ztráta 10 % objemu krve u zdravého jedince není životu nebezpečná, organismem je dobře kompenzována. Krevní ztráta 20 – 30 % vede k rozvoji hemoragického šoku. Ztráta více jak 50 % objemu krve je smrtelná. Celkové množství krve je asi 70 ml/kg tělesné hmotnosti (tj. 4,5 – 6 litrů). Náhlá krevní ztráta je závažnější než pozvolná. Dělení krvácení (Kelnarová et al., 2007a): -
podle intenzity krvácení: malé x střední x velké;
-
podle druhu krvácející cévy: tepenné (jasně červená krev, vystřikuje s každým tepem z rány) x žilní (krev je tmavší, plynule z rány vytéká) x vlásečnicové x smíšené;
-
podle směru krvácení: zevní (mimo tělo, navenek) x vnitřní (do tělních dutin, tkání, orgánů);
-
podle příčiny krvácení: úrazové povahy x neúrazové povahy. První pomoc při stavění krvácení spočívá především v jeho efektivním zastavení.
Liší se v závislosti na druhu krvácení. Základní techniky stavění krvácení (Kelnarová et al., 2007a): -
stlačení cévy prsty přímo v ráně (popř. použitím tamponu či mulu);
-
stlačení tepny v tlakovém bodě (viz Příloha 7);
-
přiložení tlakového obvazu (viz Obrázek 31, s. 53);
-
přiložení zaškrcovadla.
52
Obrázek 31: Tlakový obvaz (1 – krycí vrstva, 2 – tlaková vrstva, 3 – fixační vrstva – obinadlo) (zdroj: Pokorný et al., 2004)
Obecné zásady první pomoci při stavění krvácení: -
jednáme rychle a účelně;
-
postiženého ošetřujeme v poloze vsedě nebo vleže (dle stavu);
-
uplatňujeme podpůrné techniky zástavy krvácení – zvednutí končetiny (rány) nad úroveň srdce, chlazení a znehybnění postižené části těla apod.;
-
je-li to možné, používáme gumové rukavice (chráníme tak před infekcí sebe i postiženého);
-
na periferii končetiny s přiloženým tlakovým obvazem musí být hmatný pulz – pokud obvaz prosákne, lze přiložit další 2 tlakové vrstvy – prosáknou-li i ty, končetinu zaškrtíme tak, aby nebyl hmatný tep na periferii;
-
pamatujeme na možnost vnitřního krvácení – zejména při zlomeninách velkých kostí mohou skryté krevní ztráty dosáhnout až několika litrů (viz Příloha 8);
-
kontrolujeme základní životní funkce;
-
dodržujeme protišoková opatření „5T“;
-
dle rozsahu a druhu krvácení rozhodneme o přivolání ZZS, případně postiženého dopravíme k odbornému ošetření.
První pomoc při krvácení z nosu (Bydžovský, 2011): -
postiženého posadíme s hlavou v předklonu;
-
stiskneme nosní křídla proti septu, případně necháme krev volně vytékat;
-
zatéká-li krev do úst, vyzveme postiženého, aby ji nepolykal, ale vyplivoval;
-
přiložíme studený obklad na kořen nosu a do zátylku (popř. kostku ledu pod jazyk); 53
-
lze také zavést do dutiny nosní zvlhčenou želatinovou houbu „Gelaspon“ (sama se vstřebá během několika dnů, není třeba ji vyjímat);
-
neustane-li krvácení do cca 30 minut, dopravíme postiženého k odbornému ošetření na ORL (otorinolaryngologii);
-
v případě masivního krvácení přivoláme ZZS.
Poznámka: Mezi nejčastější příčiny krvácení z nosu (epistaxe) dle Kelnarové a kol. (2007a) patří snížená krevní srážlivost, vysoký krevní tlak a úrazy (např. zlomenina spodiny lebeční).
3.3.14 Zlomeniny Zlomenina (fraktura) je lom, popř. pouze prasklina, v kostí tkáni. K porušení celistvosti kosti je zpravidla nutné působení značné síly, pokud se nejedná o kost oslabenou v důsledku
nějaké
choroby
(degenerativní
změny
kostní
tkáně
ve
stáří
apod.)
(St. John Ambulance et al., 2007). Většina zlomenin vzniká na základě přímého působení síly na kost, méně zlomenin je vyvoláno nepřímo (přenesením síly) (Bydžovský, 2008). Rozdělení zlomenin (Bydžovský 2004, 2011): -
traumatické (poškození zdravé tkáně zevním násilím) x patologické (poškození nemocné tkáně již malým traumatem) x únavové (poškození tkáně dlouhodobým přetěžováním);
-
příčné x šikmé x spirální x tříštivé (víceúlomkové);
-
úplné (fraktury) x neúplné (infrakce);
-
uzavřené (bez porušení kožního krytu) x otevřené (s porušením kožního krytu);
-
dislokované (s posunem úlomků – do strany, v ose, s prodloužením nebo zkrácením apod.) x nedislokované (bez posunu úlomků, stabilní).
Příznaky (Bydžovský 2008, 2011): -
nejisté: bolestivost, otok (popř. hematom), omezená hybnost (ztráta funkce);
-
jisté: úhlová deformace končetiny, nepřirozená hybnost, tzv. krepitace („kostní drásot“, zvuk tření kostních úlomků o sebe), vyčnívající úlomek kosti u otevřených zlomenin, patrný změněný průběh kosti.
54
První pomoc (Bydžovský, 2011): -
zabráníme pohybu zlomené části těla;
-
v případě otevřené zlomeniny ošetříme rány (minimalizujeme možnost vstupu infekce);
-
znehybníme postiženou část těla (zlomeninu) v poloze, ve které se nachází (zlomenou končetinu fixujeme přes dva klouby – nad i pod zlomeninou);
-
zdravotníci (školení zachránci) se mohou pokusit (před vlastní fixací) mírným tahem a protitahem o šetrnou repozici (zmírňuje tkáňový otok);
-
zlomeninu nepřímo chladíme;
-
kontrolujeme přítomnost pulzu, hybnost a citlivost periferie distálně za zlomeninou;
-
dle stavu postiženého přivoláme ZZS, popř. dopravíme postiženého k odbornému ošetření;
-
v případě potřeby zahájíme protišoková opatření „5T“ (Bouda Kašparová, 2008).
3.3.15 Překotný porod Překotný porod je označení pro spontánně probíhající porod, který trvá méně než dvě hodiny. Vyskytuje se v případech, kdy měkké porodní cesty nekladou odpor, nejčastěji u vícerodiček, při silných děložních stazích, často také při nedostatečném uzávěru děložního hrdla a u malých plodů. Překotný porod není prospěšný pro matku ani pro dítě (Pařízek, 2009). Kelnarová a kol. (2007b) překotný porod definuje jako porod, který probíhá neobvykle rychle. Mezi příznaky počínající porodu patří: odtok přední plodové vody (resp. zkrvaveného hlenu), kontrakce dělohy se prodlužují na asi minutu a intervaly mezi nimi se zkracují na 2 – 3 minuty, rodička cítí tlak na konečník (Bydžovský, 2011). První pomoc – porod (Bydžovský, 2011): -
je-li rodička schopná transportu, neprodleně ji dopravíme do porodnice;
-
není-li rodička schopná transportu, uklidníme ji a přivoláme ZZS;
-
v případě rychle postupujícího porodu postupujeme dle následujících kroků:
-
rodičku uložíme do polohy v polosedě, s uchopením a přitažením nohou pod koleny;
-
vyzveme rodičku, aby tlačila jen při kontrakci, mezi kontrakcemi ji doporučíme zhluboka dýchat;
-
odchází-li stolice, odstraníme ji; 55
-
jakmile se začne rodit hlavička, snažíme se chránit hráz (viz Obrázek 32);
-
poznámka: v této chvíli již není transport možný a porod je třeba dokončit;
Obrázek 32: Porod hlavičky (zdroj: Viniker, 2006)
-
je-li obličej překryt plodovými obaly, odstraníme je;
-
kontrolujeme, zda není krk obtočen pupečníkem, a pokud ano, uvolníme jej;
-
jakmile se začne rodit přední (horní) raménko, tlačíme shora na hlavičku směrem dolů (viz Obrázek 33);
-
porození druhého raménka usnadníme tahem za hlavičku směrem nahoru (viz Obrázek 34);
Obrázek 33: Porod předního ramínka (zdroj: Viniker, 2006)
Obrázek 34: Porod zadního ramínka (zdroj: Viniker, 2006)
-
dítě po porození osušíme, teple zabalíme a položíme matce na břicho;
-
nejdříve po minutě od porodu dvakrát pevně zavážeme pupečník (ve vzdálenostech cca 10 a 20 cm od pupku) a následně jej mezi podvazy přestříhneme;
-
v následujících minutách vyčkáme porodu placenty – masírujeme podbřišek rodičky, ale netaháme za pupečník (placentu uschováme ke kontrole celistvosti lékařem);
-
kontroluje základní životní funkce matky i novorozence, resp. přítomnost krvácení;
-
do příjezdu posádky ZZS se řídíme pokyny dispečera operačního střediska ZZS. 56
4 PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části práce popisuji a komplexně shrnuji problematiku výzkumu, který je nedílnou součástí diplomové práce. Výzkumné šetření plynule navazuje na teoretické poznatky uvedené v předchozí části práce (viz kapitola 3).
4.1 Metodika výzkumu Základní specifika výzkumného šetření: Základní pojetí:
Kvalitativní výzkum
Přístup:
Mnohonásobná případová studie
Výzkumná metoda:
Dotazování (kvalitativní)
Technika sběru dat: Rozhovor (s návodem) O jednotlivých částech výzkumného šetření, jehož cílem bylo zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů SZŠ, resp. odpovědět na dílčí výzkumné problémy, pojednávají následující podkapitoly.
4.1.1 Teoreticko-praktická příprava Teoretickým východiskem pro zpracování diplomové práce a realizaci vlastního výzkumu se stala celá řada nejrůznějších zdrojů informací. A to, jak tuzemských, tak i zahraničních. Tištěných i elektronických. Převážná část teoretické přípravy spočívala ve studiu odborných publikací a periodik zabývajících se problematikou poskytování prvním pomoci. V menší míře bylo čerpáno také z důvěryhodných elektronických zdrojů (významné zdravotnické servery sítě internet, elektronické databáze atd.). Velký důraz byl kladen na validitu a aktuálnost všech použitých informací. Praktická příprava spočívala především v absolvování různých přednášek, seminářů a kurzů zabývajících se problematikou první pomoci a poskytováním PNP (hlavně v rámci předchozího studia). Cenným pramenem informací se staly konzultace s pracovníky z oblasti přednemocniční a nemocniční neodkladné péče. Velký vliv na osvojení dovedností z oblasti poskytování první pomoci mělo také několikaměsíční zaměstnání na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení ve Vojenské nemocnici Olomouc.
57
4.1.2 Výzkumné problémy Na základě obecného cíle diplomové práce (viz kapitola 2) byly stanoveny dílčí výzkumné problémy. Jednotlivé výzkumné problémy, které vystihují výzkumný záměr práce, jsou formulovány prostřednictvím následujících výzkumných otázek: Výzkumná otázka č. 1: -
Jsou znalosti pedagogů středních zdravotnických škol ve vybraných oblastech první pomoci aktuální a dostatečné?
Výzkumná otázka č. 2: -
Ve kterých ze zkoumaných oblastí první pomoci jsou znalosti pedagogů středních zdravotnických škol nejmenší?
Výzkumná otázka č. 3: -
Jaké jsou možnosti vzdělávání v problematice první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol?
Výzkumná otázka č. 4: -
Mají pedagogové středních zdravotnických škol zájem o vzdělávání v problematice první pomoci?
Výzkumná otázka č. 5: -
Je úroveň znalostí ve vybraných oblastech první pomoci u pedagogů odborných zdravotnických předmětů vyšší než u pedagogů všeobecně vzdělávacích předmětů?
4.1.3 Charakteristika výzkumného souboru Pro stanovení výzkumného vzorku v kvalitativním výzkumu se uplatňují nejrůznější přístupy a zákonitosti. Například podle Flicka (1995) se rozhodnutí o výběru v kvalitativním výzkumu provádí hned na třech různých úrovních: -
při sběru dat (výběr případu nebo skupiny případů);
-
při interpretaci (výběr materiálu a výběr v materiálu);
-
při zobrazení výsledků (prezentace materiálů). 58
Podle Hendla (2008) nejsou jednotky nebo případy v kvalitativním výzkumu „výběrovými jednotkami“ a nejsou tak vybírány. Každý další případ je volen, jako když výzkumník volí nový výzkum. Jedná-li se o mnohonásobnou případovou studii, považuje se za obdobu několika statistických šetření. Za daných okolností se považuje zobecnění za „analytické zobecnění“. To znamená, že zobecňujeme ne směrem k populaci, ale k teorii (k vývoji nové teorie, potvrzení nebo modifikaci staré teorie apod.). Yin (2003) uvádí, že koncept „analytické indukce“ lze použít při studiu jednoho, ale i více případů. Na základě výše uvedených skutečností s přihlédnutím k vlastním požadavkům kladeným na diplomovou práci jsem se rozhodl pro předem danou strukturu výběru. Cílovou skupinu tvořilo 12 pedagogů vybraných SZŠ (viz Tabulka 3). Volba konkrétních pedagogů byla plně v kompetencích vedení škol a probíhala dle předem určeného klíče (viz Tabulka 4). Pohlaví, věková hranice ani jiná další kritéria nebyla pro výběr respondentů stanovena.
NÁZEV INSTITUCE
ADRESA
KRAJ (ČR)
Střední odborná škola zdravotnická a sociální Kyjov
Komenského 46, 697 01 Kyjov
Jihomoravský
Pöttingova 2, 771 00 Olomouc
Olomoucký
Jeremenkova 2, 703 00 Ostrava
Moravskoslezský
Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Emanuela Pöttinga Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Ostrava
Tabulka 3: Školy zahrnuté do výzkumu (zdroj: vlastní výzkum)
APROBACE
DÉLKA PEDAGOGICKÉ PRAXE do 10 let
10 a více let
odborné zdravotnické předměty
1 pedagog
1 pedagog
všeobecně vzdělávací předměty
1 pedagog
1 pedagog
Tabulka 4: Klíč pro výběr respondentů (zdroj: vlastní výzkum)
59
4.1.4 Použitá metoda Jak již bylo v předchozím textu několikrát uvedeno, rozhodl jsem se využít kvalitativního výzkumného šetření. S kvalitativním výzkumem je obecně spojeno několik základních přístupů. Pro potřeby diplomové práce jsem si zvolil výzkum pomocí mnohonásobné případové studie. Mnohonásobná případová studie se zaměřuje na podrobný popis a rozbor několika málo případů. Zmiňovaný přístup si klade základní otázku, jaké jsou hlavní charakteristiky dané skupiny případů. Mnohonásobná případová studie předpokládá, že důkladným prozkoumáním několika málo případů lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zjištěné výsledky často vřazují do širších souvislostí, vzájemně se porovnávají atd. (Hendl, 2008). Výzkum pomocí případové (resp. mnohopřípadové) studie se dle Hendla (2008) skládá z několika kroků, jež jsou ve vzájemné interakci. Jednotlivé kroky reprezentují vybrané kapitoly diplomové práce. 1. Určení výzkumné otázky (viz kapitola 4.1.2) 2. Výběr případu a určení metod sběru dat (viz kapitoly 4.1.3 a 4.1.4) 3. Příprava sběru dat (viz kapitola 4.1.1) 4. Sběr dat (viz kapitola 4.1.5) 5. Analýza a interpretace dat (viz kapitoly 4.2.1. a 4.2.2) 6. Příprava zprávy (viz kapitola 5) Jako výzkumnou metodu sběru dat jsem se rozhodl využít dotazování. Dotazování obecně zahrnuje nejrůznější typy rozhovorů, dotazníků, škál, testů apod. Ve své diplomové práci jsem využil konkrétně kvalitativního dotazování formou rozhovoru. Na rozdíl od strukturovaného rozhovoru s uzavřenými otázkami (oblast kvantitativního dozování) se při kvalitativním dotazování nikdy nepředkládají respondentům předem určené varianty odpovědí či jejich kategorie. Možnost svobodné odpovědi při volněji utvářeném dotazování má značné výhody, které korespondují s výzkumným záměrem práce. Zde uvádím některé z nich tak, jak je formuloval Hendl (2008): -
lze přezkoušet, zda dotazovaný otázkám porozuměl;
-
dotazovaný může vyjevit své zcela subjektivní pohledy a názory;
-
dotazovaný může samostatně navrhovat možné vztahy a souvislosti;
-
je možné tematizovat konkrétní podmínky situace dotazovaného. 60
Po zvážení kladů a záporů nejrůznějších variant rozhovorů jsem si zvolil tzv. rozhovor s návodem (viz Příloha 1). Dle Hendla (2008) představuje návod k rozhovoru seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Umožňuje provést rozhovor v některých částech více strukturovaně, což usnadní následnou lokalizaci a analýzu získaných dat. Současně však tento návod zajistí, že se skutečně dostane na všechna zajímavá témata. Důležité je, že při tomto rozhovoru zůstává volnost formulovat otázky dle situace, resp. provést probing15. Podle Pattona (1990) existuje v zásadě šest typů otázek. Ve svém rozhovoru jsem využil především „otázky vztahující se ke znalostem“. Jedná se o otázky, které mají objasnit to, co subjekt skutečné zná. Jde tedy o přímá fakta o případu. K dotvoření celistvého obrazu zkoumané problematiky byly však při vlastní realizaci výzkumného šetření použity i otázky spadající dle Pattona do dalších kategorií (otázky demografické a kontextové, otázky vztahující se k názorům apod.).
4.1.5 Organizace výzkumu Výzkum byl realizován na přelomu října a listopadu roku 2011. Výzkumný vzorek tvořila skupina 12 pedagogů vybraných SZŠ (viz Tabulka 3, s. 59). Technikou sběru dat se stal rozhovor s návodem (viz Příloha 1). Volba SZŠ byla náhodná. Jediným požadavkem bylo, aby každá z vybraných škol spadala do jiného kraje ČR. Před vlastním výzkumem jsem nejprve oslovil vedoucí pracovníky vybraných SZŠ a seznámil je s problematikou připravovaného výzkumného šetření (viz Příloha 3). Ředitelé všech škol s provedením výzkumu souhlasili (viz Příloha 4). Následně jsem osobně tyto školy navštívil a provedl sběr dat. Každý z 12 rozhovorů trval cca 20 – 45 minut. Některé školy bylo nutné navštívit pouze jedenkrát, jiné vícekrát. Záleželo především na časových možnostech jednotlivých pedagogů. Výběr konkrétních učitelů zapojených do výzkumu byl plně v kompetencích SZŠ a probíhal dle předem určeného klíče (viz Tabulka 4, s. 59). Všichni respondenti byli předem ujištěni, že výzkumné šetření je anonymní. 9 respondentů podepsalo souhlas s audio záznamem rozhovoru (viz Příloha 5), 1 respondent dal pouze ústní souhlas s pořízením audio záznamu rozhovoru a 2 respondenti souhlas s audio záznamem rozhovoru odmítli (rozhovor bylo nezbytné písemně zaznamenat).
15
Sondáž – slouží k prohloubení odpovědí v určitém směru (Hendl, 2008).
61
Po ukončení rozhovoru byl zúčastněným respondentům (popř. i jejich kolegům), již mimo audio záznam (resp. písemný zápis), umožněn praktický nácvik vybraných postupů z oblasti poskytování první pomoci. Dle zájmu byli pedagogové teoreticky i prakticky blíže seznámeni s problematikou AED, základní neodkladné resuscitace a dalšími současnými trendy z oblasti poskytování zdravotnické laické první pomoci. Získaná data jsem následně převedl do několika přehledných tabulek tak, aby se usnadnila jejich následná analýza a bylo možné s nimi dále pracovat (viz kapitola 4.2.1).
4.2 Vyhodnocení výzkumu Cílem vyhodnocení a interpretace je podle Hendla (2008) smysluplné komplexní zachycení zkoumaných jevů. Míra smysluplnosti je dána především účelem studie a výzkumnými otázkami (viz kapitola 4.1.2), které sledují cíl práce (viz kapitola 2). Kvalitativní analýza a interpretace tedy zahrnuje systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit některé zákonitosti týkající se zkoumaného jevu. Vyhodnocování dat v kvalitativním výzkumu komplikuje ten fakt, že tato data nemají strukturovanou podobu, jako je tomu například u výzkumu kvantitativního. Data kvalitativního výzkumu se vyznačují kontextuálností, což jejich redukci do jisté míry znesnadňuje. Interpretace takových dat je proto často doplňována plnými citacemi – například částmi rozhovoru. Sběr, organizování a analýza dat probíhají u kvalitativního výzkumu souběžně.
4.2.1 Vlastní výsledky výzkumu Mayring (1990) uvádí čtyři základní možnosti transkripce16 – doslovnou transkripci, komentovanou transkripci, shrnující protokol a selektivní protokol. Po prostudování jednotlivých možností se mi pro potřeby diplomové práce jevila jako nejlepší varianta využití shrnujícího protokolu. Tato technika nezachovává celý text. Vychází z předpokladu, že v textu jsou zbytečná místa. Při převodu mluveného projevu (rozhovoru) do písemné podoby se provádí určitý způsob shrnutí. Daný proces redukce však nesmí probíhat náhodně. Je třeba dodržovat určitá pravidla. Základní myšlenkou je sjednocení úrovně obecnosti podávaných informací. Pomocí daného postupu lze zpracovat velké množství informací (např. dlouhé rozhovory).
16
Proces převodu mluveného projevu z rozhovoru nebo ze skupinové diskuse do písemné podoby (Hendl, 2008).
62
Miles a Hubermann (1994) navrhli pro kvantitativní data různé způsoby grafického zpracování. Jsou přesvědčeni, že dané přístupy tak lze snáze pochopit. Vychází z předpokladu, že grafickým zobrazením se sdružují data tak, aby se usnadnil proces odvozování závěrů. Tito autoři se zaměřují především na různé typy tabulek. Na základě přístupů výše uvedených autorů jsem se rozhodl, že získaná data (rozhovory) převedu prostřednictvím shrnujícího protokolu do tabulek. Jednotlivé tabulky korespondují s konkrétními oblastmi návodu k rozhovoru (viz Příloha 1). Sondážní otázky (probing) sloužící k prohloubení popisu nejsou v transkripci uváděny. Identifikační údaje Respondent
Škola
Aprobace
Délka pedagogické praxe
Pohlaví
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Kyjov Kyjov Kyjov Kyjov Olomouc Olomouc Olomouc Olomouc Ostrava Ostrava Ostrava Ostrava
OZP OZP VVP VVP OZP OZP VVP VVP OZP OZP VVP VVP
do 10 let 10 a více let do 10 let 10 a více let do 10 let 10 a více let do 10 let 10 a více let do 10 let 10 a více let do 10 let 10 a více let
žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena
Tabulka 5: Identifikační údaje (zdroj: vlastní výzkum)
Pro jednotlivé respondenty zapojené do výzkumného šetření bylo použito pracovní označení R1 – R12 (viz Tabulka 5). Jednalo se o pedagogy vybraných SZŠ – sloupec „Škola“. Celou adresu a název příslušné instituce lze nalézt v seznamu škol zahrnutých do výzkumu (viz Tabulka 3, s. 59).
Dle aprobace
byli
respondenti
rozděleni
na
učitele
odborných
zdravotnických předmětů (OZP) a učitele všeobecně vzdělávacích předmětů (VVP). Výzkumný vzorek byl dále dělen dle délky pedagogické praxe respondentů. Jako výchozí bod byla stanovena hranice 10 let pedagogické praxe. Je zřejmé, že do výzkumu byly zapojeny pouze ženy. Struktura
výzkumného
vzorku
odpovídala
(viz Tabulka 4, s. 59). 63
předem
stanoveným
požadavkům
První pomoc (obecně)
R10 R11 R12
Definujte pojem „první pomoc“ vlastními slovy. Pomoc, kterou můžeme poskytnout komukoli bez použijí pomůcek, pouze holýma rukama. Využití všech možných prostředků k tomu, aby se postižená osoba vyhnula ohrožení života, zdraví. „Záchrana“ základních životních funkcí. Snaha o záchranu lidského života. Záchrana života. Ošetření při zranění. Pomoc při úrazech, haváriích. Cílem je záchrana života postižené osoby. Postupy vedoucí k odvrácení smrti postižené osoby. Rychlá záchrana osoby (vedoucí k odvrácení smrti). „… pokud se někomu něco stane a já jsem na místě události, poskytnu potřebnou pomoc dle charakteru události (ošetřím zranění atd.)…“ Snaha pomoci člověku v nouzi (existují různé druhy – zdravotnická, technická první pomoc atd.). Pomoc postiženému, kterou poskytujeme bez pomůcek. Zajištění základních životních funkcí u postižené osoby. Postupy, které zajistí přežití postižené osoby.
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
LEGISLATIVA Kdo je povinnen poskytnout první pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví? (ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného) Všichni. Osoba starší 18 let. Každá osoba. Všichni. Každá osoba. Každý. Každá osoba. Každý. Všichni. Všichni. Každá osoba (především však zdravotníci, řidiči). Všichni.
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9
Tabulka 6: První pomoc (obecně) (zdroj: vlastní výzkum)
64
Tísňová volání
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Uveďte telefonní čísla linek tísňového volání: Hasičský Zdravotnická Evropské Policie ČR Městská záchranný záchranná mezinárodní (PČR) policie sbor (HZS) služba (ZZS) tísňové číslo 17 150 155 158 --112 150 155 158 --112 150 155 158 156 112 150 155 158 156 112 150 155 158 156 112 156 155, 112 158 --112 150 155 158 --112 150 155 158 --112 156 155 158 --112 150 155 158 156 112 158 155 150 --112 --155, 112 ----112 Která složka IZS Ve kterých případech tísňového volání je vhodné přijímá tísňová volání upřednostnit linku „112“? na lince „112“? Nepřístupný terén („… 112ka zajistí součinnost složek IZS…“). Součinnost všech složek IZS.
---
---
---
Když nevím, kterou složku IZS volat.
HZS
Součinnost více složek IZS. Volání v zahraničí („… není třeba si pamatovat další číslo než 112, protože jednotlivé složky IZS tam jsou propojeny a okamžitě se vyrozumí mezi sebou, vyhodnocení výzvy je vždy velmi rychlé …“). „Linku 112 bych nikdy nevolala…“ (pouze národní čísla tísňového volání). Pokud se nedovolám na jinou linku tísňového volání a při volání v zahraničí. Hromadná havárie, požár (je-li třeba více složek IZS).
HZS
Když se mi nevybaví jiné číslo – je určeno spíše pro cizince. Primárně pro výjezd ZZS (zdravotnické složky IZS) („… výhodou „112-ky“ je rychlost zpracování tísňové výzvy…“). Havárie většího rozsahu.
Tabulka 7: Tísňová volání (zdroj: vlastní výzkum) 17
ZZS (lékař)
Respondent neuvádí žádnou odpověď („neví“).
65
PČR
----HZS ZZS (záchranář) PČR ZZS
Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci „STABILIZOVANÁ (ZOTAVOVACÍ) POLOHA“ Kdy je vhodné Popište polohu těla při „stabilizované poloze“. (indikované) její použití? R1
Na boku, horní ruka pod hlavou, spodní za zády, jedna dolní končetina je pokrčená, druhá ne.
R2
Poloha na boku, horní končetina pod hlavou, druhá za zády (stabilizuje polohu těla), horní dolní končetina je pokrčená.
R3 R4 R5
Na boku.
Bezvědomí se zachovalým dýcháním. Bezvědomí se zachovalými vitálními funkcemi (postižený je kardiopulmonárně stabilní). ---
Na boku, mírný záklon hlavy.
Bezvědomí, dýchá.
Na boku, záklon hlavy (prevence aspirace při zvracení). Existuje pouze tzv. zotavovací poloha. Postižený leží na boku a má zakloněnou hlavu (udržení průchodnosti dýchacích cest).
Bezvědomí a dýchá.
R6
Bezvědomí se zachovalými životními funkcemi.
R7
Na boku, pokrčené nohy, mírný záklon hlavy.
Když dýchá a nemusíme resuscitovat.
R8
Poloha na boku, jedna ruka založená za hlavu, noha přeložená přes nohu, zakloněná hlava (vytažený jazyk).
Mdloba.
R9
Na boku, zakloněná hlava.
R10
Na boku, pokrčené dolní končetiny, hlava v záklonu (udržení průchodnosti dýchacích cest). Na boku, spodní dolní končetina je natažená, druhá dolní končetina je pokrčená, jedna horní končetina podpírá bradu. Na boku, mírný záklon hlavy.
R11 R12
Bezvědomí se zachovalými životními funkcemi. Při poruše vědomí se zachovalými životními funkcemi. Postižený dýchá a je v bezvědomí. Bezvědomí, dýchá.
HEIMLICHŮV MANÉVR Lze jej použít u všech věkových kategorií?
K čemu slouží? R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Vypuzení tělesa z dýchacího systému.
Ne (u dětí do 1 roku).
Vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest.
Ne (u kojenců a batolat).
---
---
---
---
Slouží k odstranění cizího tělesa z dýchacích cest.
Ne (u malých dětí).
Odstranění cizího tělesa z dýchacích cest.
Ne (u malých dětí).
---
---
---
---
Vyproštění cizího tělesa z dýchacích cest.
Ne (u dětí).
Vyproštění cizího tělesa z dolních dýchacích cest.
Ne (u malých dětí).
---
---
---
---
Tabulka 8: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 1 (zdroj: vlastní výzkum)
66
KRVÁCENÍ Jaké možnosti zástavy krvácení Jakou polohu zvolíte u postiženého, znáte? který krvácí z nosu? R1
Tlakové body, stlačení v ráně, zaškrcovalo.
R2 R3
Tlakový obvaz, zaškrcovalo, elevace postižené části těla, chlazení. Krytí (obvaz, lepení), zaškrcení.
R4
Tlakový obvaz, tlakové body, krytí.
R5
Stlačení v ráně, krytí (náplast, obvaz), tlakový obvaz, zaškrcení. Tlakový obvaz, tlakové body, protišoková poloha. Tlakový obvaz, šití. Zaškrcení, stlačení v ráně, tlakový obvaz, tlakové body. Tlakový obvaz, zaškrcovalo, tlakové body. Zvednutí postižené části těla, tlakový obvaz, tlakové body, zaškrcení. Stlačení v ráně, zaškrcení nad ránou, krytí (obvaz). Tlakový obvaz, tlakové body, sterilní krytí, zaškrcení.
R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
V sedě (v předklonu), popř. v leže na břiše s podložením v oblasti ramen a čela. Předkloněná hlava (studený obklad na zátylek). V sedě se zakloněnou hlavou. V předklonu (studený obklad na týl a čelo), v sedě. V sedě, v předklonu (+ chlazení). V předklonu, v sedě. Záklon hlavy, v sedě. Hlava v neutrální poloze (studený obklad na zátylek). V sedě, v předklonu (+ chlazení). V sedě, v předklonu. V předklonu, v sedě. Předklon hlavy (ve stoje nebo v sedě).
ŠOKOVÉ STAVY Vyjmenujte protišoková opatření – Které příznaky šoku znáte? tzv. 5T. R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Bledost, slabost, malátnost, dezorientovanost, puls nad 120. Bledost, studený, lepkavý pot, nižší krevní tlak, vyšší tepová frekvence. Bledost, zmatenost. Bušení srdce, opocená, bledá kůže, zmatenost až agresivita. Studený pot, bledost, bušení srdce, vyšší tepová frekvence, nízký krevní tlak. Bledost, opocená kůže, zmatenost.
Teplo, ticho, transport, tišení bolesti, tekutiny. Ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport. Teplo, tekutiny. Ticho, teplo, tekutiny, transport, tišení bolesti. Ticho, tekutiny, tišení bolesti, transport. Tekutiny, tišení bolesti, transport, teplo, ticho.
Dezorientovanost, zimnice.
Teplo, tekutiny, tišení bolesti.
Bledost, studená, opocená kůže, zmatenost. Nitkovitý, zrychlený, špatně hmatný puls, nízký krevní tlak, zrychlené dýchání, opocená, bledá kůže. Dezorientovanost, třesavka, zmatenost, opocená, studená kůže, rychlý puls. Opocená kůže, zmatenost, třes.
Ticho, tekutiny.
Zmatenost, zimnice, studený pot.
Teplo, ticho, tekutiny, transport, tišení bolesti. Ticho, teplo, transport, tekutiny, tišení bolesti. Ticho, tišení bolesti, tekutiny, transport. Tišení bolesti, tekutiny, teplo, transport, ticho.
Tabulka 9: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 2 (zdroj: vlastní výzkum)
67
TEPELNÁ POŠKOZENÍ Jaký je rozdíl mezi úpalem Proč je u popálenin nutné odstranit a úžehem? těsnící předměty? (zejména kovové – např. prstýnek) úpal úžeh R1
Může vzniknout otok, příškvar.
R2 R3
Následný otok.
celkové přehřátí organismu z tepla
ze slunce
ze slunce
přehřátí organismu
ze slunce
z horka
přehřátí organismu
ze slunce
z tepla
ze slunečního záření
Hrozí větší riziko infekce.
přehřátí organismu
R8
Může vzniknou příškvar.
ze slunce
R9
Dochází k otokům.
R10
Vzniká otok.
R11 R12
Kov přilne k tělu (příškvar).
vzniká působením tepla ze slunce
ze slunce celkové přehřátí organismu vzniká přímým působením slunečního záření na podkladě slunečního záření ---
z tepla
ze slunce
R4 R5 R6 R7
--Zadržují teplo, může dojít ke zhoršení popáleniny (větší riziko infekce). Může vzniknou příškvar a edém (předmět nelze později sundat). Dochází k otoku.
ze slunce
celkové přehřátí organismu
Předmět udržuje teplo.
ZLOMENINY V jaké poloze by jste zafixoval/a zlomenou končetinu? R1
Ve „zlomené“ poloze.
R2
V patologické („zlomené“) poloze.
R3 R4
Ve fyziologické, po šetrné reponaci.
R5 R6 R7
Ve „zlomené“ poloze. Nerovnat, zafixovat v poloze, ve které se nachází. Ve „zlomené“ poloze. Ve fyziologické poloze (šetrně srovnám).
R8
V poloze, ve které se právě nachází.
R9 R10
V poloze, ve které se nachází. Nic nenapravovat, nechat v poloze, ve které se nachází.
R11
Ve „zlomené“ poloze.
R12
V poloze, ve které se nachází.
EPILEPSIE Je třeba při každém EPI záchvatu přivolat ZZS? Ne (u „běžného“ záchvatu léčeného epileptika). Ne (pokud užívá pravidelně medikaci a záchvat neproběhne za „dramatických“ událostí nebo nedojde-li k sekundárnímu poranění apod.). --Ano. Ne (u záchvatu, který rychle odezní). Ne (záleží na mnoha faktorech). Ano. Ne (volám pouze v případě dlouho trvajícího záchvatu). Ne (u záchvatu, který proběhl bez komplikací). Ne (pokud se probere bez dalších komplikací). Ne (u „poučeného“ epileptika, kdy se nejedná o první záchvat). Ne (u „malého“ záchvatu).
Tabulka 10: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 3 (zdroj: vlastní výzkum)
68
R1 R2 R3 R4 R5
OTRAVY Jaký lék lze podat postiženému (per os – ústy) u většiny otrav ve snaze zabránit vstřebávání škodliviny z trávícího traktu do krevního oběhu? Černé uhlí (Carbosorb). Živočišné (černé) uhlí. Živočišné uhlí. --Černé uhlí.
R6
Živočišné uhlí.
R7 R8 R9 R10 R11 R12
--Černé uhlí. Medicinální uhlí. Aktivní (živočišné) uhlí. Černé uhlí. Živočišné uhlí.
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
PŘEKOTNÝ POROD Co musí vždy bezpodmínečně předcházet přestřižení pupeční šňůry? (popište techniku) Dvojité podvázání (přestříhnu mezi). Dvojitý podvaz (přestříhnu mezi). Podvaz. 2 svorky – mezi přestříhnout. Dvojité podvázání (mezi přestříhnu). Podvaz na 2 místech (uprostřed přestříhnu). Dvojitý podvaz (mezi přestříhnu). Jedno zaškrcení (stříhnu u rodičky). Dvojité „zauzlování“ (přestříhnu mezi). Podvaz – dvakrát (mezi přestříhnu). Dvojité zaškrcení (mezi přestříhnu). Dvojité podvázání (přestřihnu mezi).
DIABETES MELLITUS (kazuistika) Jak budete postupovat u člověka, který u sebe má průkaz diabetika, je náhle zmatený až agresivní, bledý, obtížně koordinuje pohyby, má rychlou srdeční akci, vlhkou zpocenou kůži a mělký dech bez zápachu. Nemáte k dispozici glukometr. O jaký stav se zde pravděpodobně jedná? Podám cukr. Jedná se nejspíše o hypoglykémii. Podám cukr (resp. glukagon injekci, pokud ji má postižený u sebe). Pravděpodobně se jedná o hypoglykémii. Volám ZZS. Přivolám ZZS. Některý z diabetických stavů. Podám cukr (slazený nápoj). Hypoglykemický šok. Je-li schopný polykat, podám cukr (libovolná forma). Hypoglykémie. Dám vypít džus nebo jiný slazený nápoj. Pravděpodobně je jedná o hypoglykémii. Neuškodí ani u hyperglykémie (stav se nezhorší). Podám kostku cukru, volám ZZS. Diabetický stav – asi hyperglykémie. Podám cukr. Diabetický stav – asi málo cukru. Pokud je při vědomí podám kostku cukru, sladký čaj apod. Hypoglykémie. Podám cukr, nebo něco sladkého (např. čokoládu). Hypoglykémie. Podám kostku cukru nebo něco sladkého. Má nedostatek cukru. Asi podám cukr, přivolám ZZS. Pravděpodobně se jedná o hyperglykémii.
Tabulka 11: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 4 (zdroj: vlastní výzkum)
69
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA (kazuistika) O jaký stav se pravděpodobně jedná? U postiženého je patrná asymetrie obličeje, vyskytují se poruchy vnímání, hybnosti poloviny těla, je dezorientovaný, udává „mravenčení“ v končetinách a nucení na zvracení. „Mrtvička“. Cévní mozková příhoda. Mozková příhoda. „Mrtvice.“ Cévní mozková příhoda. Centrální mozková příhoda, kontuze mozku. Mozková příhoda. „Mrtvice.“ Cévní mozková příhoda. Cévní mozková příčina. Mozková příčina. Mozková příhoda.
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROM U kterého život ohrožujícího stavu se i laikovi doporučuje podat před příjezdem ZZS nitráty a tabletu kyseliny acetylsalicylové (např. Acylpyrin tbl.) pod jazyk? Akutní infarkt myokardu. Ischemická choroba srdeční, angina pectoris. --Infarkt myokardu. Kardiální stavy. „Uvedené léky nemůžeme nikdy sami (jako laici) podat.“ Trombóza. Diabetes mellitus. Stenokardie, infarkt myokardu. Infarktu myokardu (prevence). --Onemocnění srdce (infarkt myokardu).
Tabulka 12: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 5 (zdroj: vlastní výzkum)
70
Základní neodkladná resuscitace Definujte pojem „resuscitace“ vlastními slovy. R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Manévry, které slouží k „rozpumpování“ srdce a okysličení organismu. „Znovuoživení“ (masáž srdeční, eventuelně umělé dýchání). Postupy, které provádíme u člověka, který nejeví známky života. „Kříšení“. „Znovunavození“ dechu a srdeční akce. Stlačení hrudníku (masáž srdce). Zahájení srdeční činnosti (masáž srdce), popř. umělé dýchání. Masáž srdce, záchrana života postiženého. Obnova základních životních funkcí (srdeční činnost, dechová aktivita). Soubor opatření, jejichž cílem je obnovení životních funkcí (pokud došlo k zástavě dechu a krevního oběhu). Umělé dýchání, masáž srdce. Umělé dýchání s masáží srdce.
Jak uvolníte (zprůchodníte) u postiženého v bezvědomí dýchací cesty?
Kdy se zahajuje resuscitace u postiženého? R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Pokud postižený nedýchá a nemá hmatnou srdeční činnost. Pokud pacient nedýchá a nemá srdeční činnost – tep. Pokud pacient nedýchá a nemá pulz. Pokud postižení nedýchá a je v bezvědomí. Pokud postižený nedýchá a nemá hmatný puls. Pokud pacient nedýchá (popř. jsou přítomny pouze známky lapavého dechu) a má srdeční zástavu. Pokud postižený nedýchá a není hmatný puls. Pokud člověk nedýchá a je v bezvědomí. Když postižený nedýchá a je v bezvědomí, popř. má jen lapavé dechy. Když není zachována ani jedna životní funkce. Pokud postižený nedýchá normálně a nemá pulz na ruce. Pokud postižený nedýchá (popř. má jen lapavé dýchání) a je hmatný pouze nitkovitý nebo žádný tep.
Vyčistím dutinu ústní, zakloním hlavu. Otočím hlavu na bok, vyčistím dutinu ústní. Vyčistím dutinu ústní. Zakloním hlavu, zkontroluji dutinu ústní. Provedu záklon hlavy, vytáhnu jazyk. Zakloním hlavu. Zakloním hlavu, vyčistím dutinu ústní. Vyčistím dutinu ústní, zakloním hlavu. Zakloním hlavu (tlakem na čelo), vyčistím dutinu ústní. Zakloním hlavu, provedu revizi dutiny ústní. Otevřu ústa, vytáhnu jazyk. Zakloním hlavu.
Tabulka 13: Základní neodkladná resuscitace – část 1 (zdroj: vlastní výzkum)
71
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Uveďte správné poměry kompresí hrudníku a umělých vdechů u následujících případů (pro laické zachránce): Dospělý; Dítě, Dospělý; Dítě; 2 a více 2 a více 1 zachránce 1 zachránce zachránců zachránců 30 : 2 30 : 2 5:1 5:1 30 : 2 30 : 2 ------------5:1 5:1 ----30 : 2 30 : 2 ----30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 ------8 : 20 ------30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 30 : 2 15 : 2 15 : 2 ----30 : 2 15 : 2 ----Jaká je doporučená frekvence kompresí hrudníku při resuscitaci? Dospělý Dítě
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
cca 140 za minutu asi 80 za minutu cca 60 za minutu cca 60 za minutu 80 – 100 za minutu kolem 100 za minutu asi 100 za minutu --100 za minutu 100 – 120 za minutu cca 100 za minutu cca 60 za minutu
cca 140 za minutu nejméně 80 za minutu cca 60 za minutu --80 – 100 za minutu kolem 100 za minutu více jak 100 za minutu --100 – 120 za minutu 100 – 120 za minutu cca 100 za minutu cca 60 za minutu
Tabulka 14: Základní neodkladná resuscitace – část 2 (zdroj: vlastní výzkum)
72
Na kterém místě a do jaké hloubky je doporučené při resuscitaci hrudník stlačovat? Dospělý Dítě R1 R2 R3 R4 R5
Dolní třetina hrudní kosti, cca 3 – 4 cm.
Dolní třetina hrudní kosti, cca 3 cm.
2 prsty nad mečovitým výběžkem, asi 5 cm.
Nad mečovitým výběžkem, cca 5 cm.
---
---
3 prsty od spodu hrudní kosti, max. 4 – 5 cm.
---
Střed hrudníku, asi 3 cm.
R6
2 prsty nad prosessus xyphoideus, 3 – 4 cm.
R7 R8 R9 R10 R11 R12
Hrudní kost („přesně nevím“), asi 5 cm.
Střed hrudníku, 1 cm. Místo stejné jako u dospělého, hloubka dle věku dítěte (1 – 3 cm). Hrudní kost („přesně nevím“), méně než 5 cm.
Horní část hrudní kosti, cca 4 cm.
Horní část hrudní kosti, 2 cm.
Střed hrudní kosti, asi 5 cm.
Střed hrudní kosti, 2 – 4 cm (dle věku dítěte).
Spojnice prsních bradavek, 5 cm.
Spojnice prsních bradavek, 2 – 3 cm.
Dolní polovina hrudní kosti, cca 5 cm.
„Trochu“ výše než u dospělého, 3 cm.
Dolní polovina hrudní kosti, cca 4 cm.
Dolní polovina hrudní kosti, 1 – 2 cm.
Kdy v případě resuscitace přivoláte ZZS? (Existují výjimky?)
Kdy je možné resuscitaci ukončit?
R1
Před zahájením, pouze u dětí první „dýchám“ a pak volám (1 minuta KPR).
R2
Vždy před zahájením.
R3
---
R4
Před zahájením bez výjimky.
R5
R7
Vždy před započetím resuscitace. U dospělého před zahájením, u dítěte po 1 minutě resuscitace. U dospělého před zahájením, u dítěte po 1 minutě resuscitace.
R8
Před zahájením resuscitace, výjimku nevím.
Při příjezdu ZZS, při návratu základních životních funkcí.
R9
Před zahájením resuscitace, u dítěte po 1 minutě resuscitace (v případě 1 zachránce).
Při příjezdu ZZS, při obnově základních životních funkcí, při vyčerpání zachránce.
R10
Vždy volám hned (před započetím KPR).
R11
Po chvíli resuscitace. U dospělého volám hned, u dítěte po 1 minutě resuscitace.
R6
R12
Po 30 minutách, pokud přijede ZZS, při vyčerpání nebo ohrožení zachránce. Při obnovení základních životních funkcí, při vyčerpání zachránce, při příjezdu ZZS. Při vyčerpání zachránce, pokud se objeví známky života. Při příjezdu ZZS, při návratu základních životních funkcí. Po příjezdu ZZS, při návratu vědomí. Při příjezdu ZZS, při oživení. Při příjezdu ZZS.
Při předání postiženého ZZS, při vyčerpání zachránce. Po cca 30 minutách. Při vyčerpání zachránce, při příjezdu ZZS.
Tabulka 15: Základní neodkladná resuscitace – část 3 (zdroj: vlastní výzkum)
73
Automatická externí defibrilace Co si představíte pod zkratkou „AED“? R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
----------Přístroj na resuscitaci. ----Automatický externí defibrilátor. Defibrilátor. ----Kam na postiženého by jste elektrody umístil/a (nalepil/a)?
R1
R7 R8 R9
„Na oblast srdce, nevím přesně…“ Hrot srdeční, axilární oblast („… přesně nevím kde…“). --„Na hrudník, kde nevím…“ Asi jako „pádla“ klasického defibrilátoru („… tak, aby výboj prošel srdcem…“). Dle instrukcí přístroje. Obecně pod pravou klíční kost a na levou stranu hrudníku (v úrovni bradavky). ----„Asi dle typu AED, ale nevím....“
R10
„Oblast srdce, přesně nevím…“
R11 R12
Někde na hrudník. ---
R2 R3 R4 R5
R6
Kolik elektrod se při automatické externí defibrilaci standardně využívá? 2 2 --2 nebo 4, nevím. tuším 2 2 ----2 3 nebo 2 asi 2 2 Je vhodné elektrody AED před příjezdem ZZS odstranit? (Proč?) -----------
Je to jedno. ------„Určitě bych je odstranila, aby ZZS nepřekážely…“ --„Ne, aby ZZS viděla, co dělám.“
Tabulka 16: Automatická externí defibrilace – část 1 (zdroj: vlastní výzkum)
74
Víte, kde je umístěn nejbližší AED? R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Ne. „Veřejně přístupná místa, nejbližší nevím.“ Ne. „Nejbližší nevím, v některých městech je má policie.“ Ne. V nemocnici. Ne. Ne. „Nejbližší nevím. Měl by být dostupný na místech, kde se pohybuje hodně lidí.“ Ne. Ne. „Hasičská, policejní stanice – nejsem si jistá.“ Jak je místo uložení AED Lze použít AED i u dětí? standardně označeno? Ano, je třeba jej však jinak nastavit. --Ano. ----------------Zelená ikona srdce s bleskem. --------Zelené „přepůlené“ srdce --s nápisem AED. Ne. ------Ne. ---
Tabulka 17: Automatická externí defibrilace – část 2 (zdroj: vlastní výzkum)
75
Doplňující informace
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Doplňujete si znalosti z oblasti první pomoci? (Pravidelně? Odkud informace čerpáte?) Ano, pravidelně – knihy, kurzy. Ano, průběžně – samostudium, školení (nezbytné pro výuku). Moc ne – občas internet, knihy. Ano, pravidelně – knihy, přednášky, internet, prostředí nemocnice. Ano, pravidelně – BOZP, knihy. Ano, pravidelně – od kolegů, internet, tištěné publikace, semináře. Ne („… já jsem takový ten laik, který něco řeší, až když přijde situace…“). Ano, nepravidelně – literatura, internet. Ano, pravidelně – knihy, internet (Dr. Franěk), televize, školení. Ano, pravidelně – semináře, přednášky, internet, lékaři. Ano, pravidelně – knihy, projekty, prostředí SZŠ (odborní učitelé). Ano, nepravidelně – školení, online zdroje, média.
Podstupujete jako pedagogický pracovník SZŠ pravidelné školení týkající se první pomoci? Ne. V rámci BOZP (nedostatečné). Ne. Ano, v rámci BOZP (minimum). Pouze BOZP. Ne. Ne. Ne. „Já jako zdravotnický pracovník ne – pouze školím ostatní pedagogy."
Máte možnost praktického nácviku první pomoci? R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
Ano – jen jako součást výuky (resp. přípravy na výuku). Ano – individuálně. --Ano. Ano, ve svém volném čase. Ano. Ano. Máme. Ano. Ano. Ano, individuálně (v odborné učebně). Ano.
Tabulka 18: Doplňující informace – část 1 (zdroj: vlastní výzkum)
76
„Ne, pouze školím.“ Ano. Ano. Vyučujete v rámci některého vyučovacího předmětu nebo samostatně první pomoc? Ano, samostatně. Ano, v rámci jiného předmětu. Ne. Ne. Ano, součást jiného předmětu. Ano, samostatně. Ne. Ne. Samostatně. Ano, v rámci jiného předmětu. Ne. Ne.
Byl/a jste někdy svědkem události, při které bylo třeba poskytnout první pomoc? (Poskytoval/a jste osobně první pomoc?) R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
R1
R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 R11 R12
V kterých oblastech první pomoci máte dle Vašeho názoru největší nedostatky?
„Nedokážu vymezit, snažím se doplňovat informace.“ Ano, poskytovala. Resuscitace (rychle se mění). Ano, osobně (pouze „odřeniny“ apod.). --Ano, poskytovala. --„Ano, ošetřovala jsem pouze lehké stavy.“ Kardiopulmonární resuscitace. Ano, poskytovala. Problematika AED. „Ano, pouze „klasická“ první pomoc…“ Resuscitace. „Ano, ale nejednalo se o nic vážného…“ --Ano, osobně (resuscitace). Otravy. Ano, poskytovala. Resuscitace, AED. Ano, osobně. --„Ano byla jsem svědkem i resuscitace, „Oblasti, které se rychle mění sama jsem však poskytovala první pomoc a nezkoušela jsem je mnohokrát jen u „běžných“ stavů.“ prakticky – AED, resuscitace.“ Máte nějaké návrhy či připomínky ke vzdělávání pedagogů SZŠ v oblasti první pomoci? Povinné kurzy (školení) první pomoci pro všechny pedagogy všech škol („… spousta pedagogů podle mě v životě neviděla figurínu…“). Uzákonit povinnou výuku první pomoci na základních školách, středních školách a vysokých školách – kvalifikovanou osobou. „Pro pedagogy odborných zdravotnických předmětů nemám připomínky. Znalosti ostatních pedagogů nedokážu posoudit.“ „Nemám – danou problematiku příliš neovládám (neřeším).“ Bez připomínek („v pohodě“). „Žádné připomínky mě nenapadají.“ „Rozšířené vzdělávání“ pedagogů (více hodin) – formální zakončení. „Připomínky nemám, možnosti jsou dostatečné – kdo chce, může se vzdělávat.“ Bez připomínek („… myslím, že daná oblast je dostatečně ošetřena…“). „Zavedla bych pravidelná školení shrnující především novinky v poskytovaní první pomoci.“ „Nemám – ve srovnání s jinými typy škol na tom jsou SZŠ dobře. Naše škola umožňuje v rámci dalšího vzdělávání pedagogů nejrůznější školení.“ „Tím, že jsme zdravotnická škola, je zde daná problematika ošetřena dost…“ „Na zdravotnických školách asi není problém, máme se v dané problematice na koho obrátit, máme se kde zeptat…“ Ano, osobně (resuscitace).
Tabulka 19: Doplňující informace – část 2 (zdroj: vlastní výzkum)
77
4.2.2 Zhodnocení výzkumu Existuje celá řada autorů, kteří pojednávají ve svých publikacích o analytickém zpracovaní případových studií. Za zmínku určitě stojí Miles a Hubermann (1994), Stake (1995) nebo Yin (1994). Více než jednotlivé přístupy těchto autorů, které se do jisté míry značně překrývají, mě zaujala možnost využít strategie „analytické indukce“, jak ji popisuje Hendl (2008). Ta uvádí do vztahu sběr dat a proces vytváření teorie v kvalitativním výzkumu. Vychází z předpokladu, že výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy šetření. Po úvodní analýze výzkumník navrhne hypotézu pro vysvětlení získaných dat. Následně postupně prochází jednotlivé případy. Pokud je hypotéza některým případem porušena, upraví ji tak, aby případ obsáhla. Danou hypotézu je možné také vyloučit jako neadekvátní pro danou situaci. Případy, které hypotézu porušují, se označují jako negativní případy. Podstatou strategie je využít negativní případy pro „vyladění“ původní hypotézy. Během vytváření nové teorie by měl proces analytické indukce umožňovat dvě úpravy: modifikaci teorie a redefinici případů, které má teorie zahrnovat. Na základě výsledků výzkumu (viz kapitola 4.2.1) s přihlédnutím k obecnému cíli diplomové práce (viz kapitola 2) a jednotlivým výzkumným otázkám (viz kapitola 4.1.2) jsem prostřednictvím „analytické indukce“ formuloval několik hypotéz18 platných pro sledovanou skupinu případů. Přesto, že hlavní zobrazovací metodou v kvalitativním výzkumu je bezpochyby text, prezentuji uvedené hypotézy také prostřednictvím grafů. Tím navazuji na již jednou zmiňovaný přístup Milese a Hubermanna (1994) (viz kapitola 4.2.1), kteří jsou přesvědčeni, že grafické zobrazení dat může do značné míry usnadnit proces odvozování závěrů – tvorbu mnohonásobné případové studie, respektive tvorbu diskuse (viz kapitola 5). Uvedené grafy, které názorně potvrzují pravdivost stanovených hypotéz, prezentují relativní četnosti výskytu zkoumaného jevu (správné, resp. nesprávné odpovědi19) u sledované 18
Uvádím pouze „konečné“ verze jednotlivých hypotéz. Vlastní proces „analytické indukce“, na jehož základě jsem
k uvedeným hypotézám dospěl, není možné z důvodu velkého rozsahu v diplomové práci prezentovat. 19
Posouzení správnosti, resp. nesprávnosti odpovědi v rámci kvalitativního šetření může být ovlivněno subjektivním
přístupem výzkumníka. Tomu lze do jisté míry předejít stanovením přesných kritérií hodnocení (Hendl, 2008). Z toho důvodu považuji za „správnou odpověď“ pouze takovou odpověď, která je celá správně (jedná-li se o výčet prvků, u kterého nejsou požadovány všechny, musí být uveden alespoň jeden odpovídající a nesmí být uveden žádný neodpovídající), všechny ostatní odpovědi (včetně možnosti „nevím“) považuji za „nesprávné odpovědi“.
78
skupiny respondentů (pedagogů SZŠ). Jelikož se jedná o kvalitativní výzkumné šetření, pro které není statistické zpracovaní dat nedílnou součástí, nebyly další statistické metody využity. Zdrojem informací pro vypracování grafů se staly údaje uvedené v tabulkách v kapitole 4.2.1. V případě nejednoznačné odpovědi bylo o její správnosti rozhodnuto na základě doplňujících sondážních otázek (nejsou v rámci transkripce uváděny). Správné odpovědi na otázky, které se staly podkladem pro grafické zpracování (grafy), jsou uvedeny v příloze 2. Odpovědi na ostatní otázky, které nejsou uvedeny v příloze 2, plnily v rozhovoru spíše motivační nebo doplňující funkci a nebyly při sestavování grafů zohledněny. Hypotéza č. 1: -
Znalosti pedagogů středních zdravotnických škol ve vybraných oblastech první pomoci nejsou z velké části aktuální a dostatečné.
Důkazy potvrzující pravdivost tohoto tvrzení: -
Výsledky výzkumu uvedené v kapitole 4.2.1 (viz Tabulka 6 – 17, s. 64 – 75).
-
Z celkového počtu 516 (100 %) položených otázek zabývajících se znalostmi problematiky první pomoci u pedagogů SZŠ bylo správně odpovězeno pouze 300 (58, 1 %) otázek a nesprávně odpovězeno 216 (41, 9 %) otázek (viz Obrázek 35). 70% 60%
58,1 %
50%
41,9 %
40% 30% 20% 10% 0% Správná odpověď
Nesprávná odpověď
Obrázek 35: Celková četnost správných a nesprávných odpovědí (zdroj: vlastní výzkum)
V souvislosti s hypotézou č. 1 jsem si následně položil otázku, zda se četnost správných a nesprávných odpovědí liší v závislosti na místě výzkumu (škole) (viz Obrázek 36, s. 80) či délce pedagogické praxe jednotlivých respondentů (viz Obrázek 37, s. 80). Četnost správných a nesprávných odpovědí v závislosti na aprobaci pedagogů SZŠ prezentuje hypotéza č. 5. 79
70%
64,0 % 57,6 %
60% 52,9 % 50%
47,1 % 42,4 %
40%
36,0 %
30% 20% 10% 0% Kyjov
Olomouc Správná odpověď
Ostrava
Nesprávná odpověď
Obrázek 36: Čestnost správných a nesprávných odpovědí dle školy (zdroj: vlastní výzkum)
Ze 172 (100 %) otázek, které byly položeny na každé ze tří škol zařazených do výzkumu (viz Tabulka 3, s. 59), byl největší podíl 64,0 % správných odpovědí zaznamenám v Ostravě. V Olomouci činil podíl správných odpovědí 57,6 % a v Kyjově 52,9 %. Z výsledků je tedy patrné, že se znalosti pedagogů v problematice první pomoci na jednotlivých SZŠ do jisté míry liší (viz Obrázek 36). 70% 60,5 % 60% 50%
55,8 % 44,2 % 39,5 %
40% 30% 20% 10% 0% do 10 let pedagogické praxe
10 a více let pedagogické praxe
Správná odpověď
Nesprávná odpověď
Obrázek 37: Čestnost správných a nesprávných odpovědí dle délky pedagogické praxe (zdroj: vlastní výzkum)
Z výsledků výzkumu (viz Obrázek 37) je zřejmé, že většího podílu správných odpovědí (60, 5 %) dosáhli učitelé s 10 a více lety pedagogické praxe. Učitelé s pedagogickou praxí do 10 let uvedli správnou odpověď v 55,8 % otázek. Rozdíl tedy činí asi 5 % odpovědí. 80
Hypotéza č. 2: -
Z vybraných oblastní první pomoci jsou znalosti pedagogů SZŠ nejmenší v problematice základní neodkladné resuscitace (ZNR) a automatické externí defibrilace (AED).
Důkazy potvrzující pravdivost tohoto tvrzení: -
Výsledky výzkumu uvedené v kapitole 4.2.1 (viz Tabulka 6 – 17, s. 64 – 75).
-
Poznámka: Nedostatečnost znalostí z oblasti ZNR a AED je patrná „na první pohled“ (viz Tabulka 14 – 17, s. 72 – 75).
-
Četnost správných odpovědí na otázky zabývající se problematikou ZNR činila pouze 43,8 %. U otázek zabývajících se problematikou AED byla četnost správných odpovědí dokonce ještě menší – pouze 21,7 %. Tato čísla jsou alarmující. Podstatně lépe dopadly otázky zaměřující se na ostatní oblasti první pomoci, u kterých dosáhla četnost správných odpovědí 71,8 % (viz Obrázek 38). 90% 78,3 %
80%
71,8 %
70% 56,2 %
60% 50%
43,8 %
40% 28,2 %
30%
21,7 %
20% 10% 0% Problematika ZNR
Problematika AED
Správná odpověď
Zbývající oblasti první pomoci
Nesprávná odpověď
Obrázek 38: Četnost správných a nesprávných odpovědí dle oblasti první pomoci (zdroj: vlastní výzkum)
Hypotéza č. 3: -
Možnosti vzdělávání pedagogů SZŠ v problematice první pomoci spočívají zejména ve studiu odborné literatury a čerpání informací z elektronických zdrojů.
Důkazy potvrzující pravdivost tohoto tvrzení: -
Výsledky výzkumu uvedené v kapitole 4.2.1 (viz Tabulka 18, s. 76), sondážní otázky. 81
Hypotéza č. 4: -
Pedagogové SZŠ mají zájem o vzdělávání v problematice první pomoci.
Důkazy potvrzující pravdivost tohoto tvrzení: -
Výsledky výzkumu uvedené v kapitole 4.2.1 (viz Tabulka 18 a 19, s. 76 a 77).
-
V rámci sondážních otázek všichni pedagogové SZŠ (100 %) uvedli, že mají zájem o vzdělávání v problematice první pomoci.
Hypotéza č. 5: -
Úroveň znalostí ve vybraných oblastech první pomoci je vyšší u pedagogů odborných zdravotnických předmětů než u pedagogů všeobecně vzdělávacích předmětů.
Důkazy potvrzující pravdivost tohoto tvrzení: -
Výsledky výzkumu uvedené v kapitole 4.2.1 (viz Tabulka 6 – 17, s. 64 – 75).
-
Četnost správných odpovědí na otázky zabývající se první pomoci činila u učitelů odborných zdravotnických předmětů (OZP) 74,8 %. U učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů (VVP) dosáhla četnost správných odpovědí pouze 41,5 % (viz obrázek 39). Tato výrazná diference tedy jasně potvrzuje pravdivost hypotézy č. 5. 80%
74,8 %
70% 58,5 %
60% 50% 41,5 % 40% 30%
25,2 %
20% 10% 0% učitelé OZP
učitelé VVP
Správná odpověď
Nesprávná odpověď
Obrázek 39: Četnost správných a nesprávných odpovědí dle aprobace (zdroj: vlastní výzkum)
Podrobnější rozbor výsledků výzkumu a jejich komparaci s názory jednotlivých autorů zabývajících se problematikou první pomoci prezentuji v kapitole 5. 82
5 DISKUSE Hendl (2008) uvádí, že obsah stávající kapitoly závisí především na tom, zda výzkumník prezentoval v předchozí sekci pouze „surová“ data, nebo zda prováděl i jejich analýzu a interpretaci. V druhém případě se výzkumník vrací k zjištěným poznatkům a provádí jejich vzájemnou komparaci s názory autorů zabývajících se danou problematikou. V prvním případě se výzkumník zaměřuje na hlubší interpretaci výsledků. Tato kapitola poskytuje výzkumníkovi příležitost sdělit jeho osobní dojmy o získaných poznatcích. Jsou zde uváděny nejdůležitější otázky, které je nutné řešit. Výzkumník zároveň sebekriticky posuzuje získané poznatky a průběh realizovaného výzkumu. Existuje celá řada způsobů podání výsledků kvalitativně zaměřeného výzkumu. Jak jsem již několikrát uvedl, rozhodl jsem se pro zprávu o mnohonásobné případové studii, tak jak ji popisuje Yin (1994). Podle něj je nejdůležitější věnovat se kompozici zprávy, která se nemusí držet nějaké pevné struktury dané požadavky na běžný článek do vědeckého časopisu. Výzkumník bere fázi přípravy struktury a kompozici zprávy za příležitost přispět ke stávajícím znalostem v oboru. Yin rozlišuje celkem pět schémat, které je možné využít při návrhu struktury výzkumné zprávy o mnohonásobné případové studii. Já si zvolil možnost tzv. narativní studie, která má podobu přímočaré zprávy. Ta může být prokládána tabulkami nebo grafy. Styl se drží plynulého vyprávění, které lze nahradit sérií otázek a odpovědí odrážejících výsledky výzkumu. Tento způsob může být doplněn shrnujícím popisem jednotlivých případů, resp. skupiny případů. Na základě výše uvedených přístupů Hendla a Yina tedy prezentuji výzkumnou zprávu, která systematicky sleduje průběh rozhovoru s návodem (viz Příloha 1).
Definujte pojem „první pomoc“ vlastními slovy. Z odpovědí (viz Tabulka 6, s. 64) je patrné, že všichni z 12 respondentů byli schopni vlastními slovy vymezit pojem první pomoc. Jak můžeme vidět v úvodu kapitoly 3.1, existuje celá řada nejrůznějších definic první pomoci. Rozhodnutí o tom, do jaké míry daná definice je či není výstižná, by bylo z velké míry subjektivním názorem výzkumníka. Z tohoto důvodu nebyla tato otázka zahrnuta do statistického zpracovaní výsledků výzkumu (viz kapitola 4.2.2). Její účel byl čistě motivační. Měla jednotlivé respondenty přimět k tomu, aby hovořili více popisně.
83
Kdo je povinnen poskytnout první pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné porucha zdraví? (ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného) Otázka týkající se legislativy první pomoci přinesla uspokojivou odpověď. Všichni kromě jednoho z oslovených respondentů uvedli správnou odpověď, že tuto povinnost má každá osoba (viz kapitola 3.1.3). Respondent 2 (R2) uvedl, že tuto zákonnou povinnost mají pouze osoby starší 18 let. Trestní odpovědnost v ČR je přitom již od 15 let. Z uvedených odpovědí (viz tabulka 6, s. 64) lze usuzovat na dobré právní povědomí pedagogů SZŠ o problematice poskytnutí (resp. neposkytnutí) první pomoci. Uveďte telefonní čísla linek tísňového volání: HZS, ZZS, PČR, Městská policie, Evropské mezinárodní tísňové číslo. Pro přivolání specializované pomoci v ČR je důležité znát některá telefonní čísla. Z uvedených výsledků (viz Tabulka 7, s. 65) je zřejmé, že se znalosti jednotlivých telefonních čísel linek tísňového volání liší (viz Obrázek 40). 100,0 %
100,0 %
100% 90%
83,3 %
80% 70%
66,7 %
66,7 %
60% 50% 40%
33,3 %
33,3 %
30% 16,7 %
20% 10%
0,0 %
0,0 %
0% Hasičský záchranný sbor
Zdravotnická záchranná služba
Policie České republiky
Správná odpověď
Městská policie
Evropské mezinárodní tísňové číslo
Nesprávná odpověď
Obrázek 40: Znalost telefonních čísel linek tísňového volání (zdroj: vlastní výzkum)
Všichni respondenti správně uvedli čísla telefonních linek ZZS a Evropského mezinárodního čísla tísňového volání. Číslo PČR uvedlo správně 10 respondentů, číslo HZS uvedlo správně 8 respondentů. Zarážející je, že správné telefonní číslo Městské policie uvedli správně jen čtyři z dotázaných. 84
Přivolání odborné pomoci (zdravotnické, technické apod.) je součástí laické první pomoci. V případě, že nehrozí nebezpečí z prodlení a máme tu možnost, mělo by vyrozumění kompetentní složky IZS být prvním úkonem, který uděláme (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002). Z uvedeného grafu (viz Obrázek 40, s. 84) je patrné, že pedagogové SZŠ by neměli problém s přivoláním zdravotnické složky IZS – ZZS. V případě, kdy by však bylo třeba přivolat i další složky IZS – HZS, PČR nebo Městskou policii – mohlo by u některých pedagogů SZŠ dojít k časové prodlevě na základě neznalosti telefonních čísel. Dotázaní svou neznalost vybraných národních čísel linek tísňového volání ospravedlňovali tím, že by upřednostnili evropské mezinárodní tísňové číslo (znalost 100 %). Často si však nebyli vědomi jeho kladů, resp. záporů (viz dvě následující otázky). Ve kterých případech tísňového volání je vhodné upřednostnit linku „112“? Tísňová volání, při kterých je vhodné upřednostnit linku „112“, jsou vázána na některé obecné výhody evropského mezinárodního tísňového čísla. Bouda Kašparová (2008) vidí největší pozitiva linky „112“ v tom, že integruje všechny základní složky IZS, je zavedena ve všech členských státech EU, umožňuje lokalizaci polohy volajícího podle telefonního přístroje, lze se na ni dovolat z libovolného telefonního přístroje (bez SIM karty, i se zamknutou klávesnicí) a v neposlední řadě umožňuje odbavení hovoru v cizím jazyce. Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 7, s. 65) je patrné, že danou problematiku alespoň minimálně ovládá osm respondentů. Ti nejčastěji uvádějí, že by linku „112“ upřednostnili při volání v zahraničí, či v případě, kdy je třeba zajistit součinnost více složek IZS (havárie většího rozsahu, nepřístupný terén apod.). Zbývající dotázaní uvádějí nesprávnou nebo žádnou odpověď. Chtěl bych poukázat na názory některých respondentů, kteří uvádějí jako hlavní výhodu tísňové linky „112“ rychlost zpracování a vyhodnocení výzvy (i v případě, kdy je třeba pouze jedna složka IZS): -
R6: „… není třeba si pamatovat další číslo než 112, protože jednotlivé složky IZS tam jsou propojeny a okamžitě se vyrozumí mezi sebou, vyhodnocení výzvy je vždy velmi rychlé…“;
-
R11: „… výhodou „112-ky“ je rychlost zpracování tísňové výzvy…“. Bohužel v praxi je pravdou opak. Neboť jak uvádí Křivák (2010), při komunikaci
operačních středisek IZS (při vzájemném předání tísňové výzvy) dochází k časové prodlevě. V případě tísňové výzvy vyžadující pouze primární zásah jediné složky IZS je tedy lepší volat přímo na národní telefonní číslo kompetentní složky IZS. S tím souvisí také značná nevědomost toho, která složka IZS přijímá tísňová volání na lince „112“, což se potvrdilo v následující otázce. 85
Která složka IZS přijímá tísňová volání na lince „112“? V ČR je tísňová linka „112“ přidružena k HZS do tzv. telefonních center tísňového volání 112 – tísňové výzvy tedy přijímá HZS (Lepeška, 2008). Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 7, s. 65) vyplývá, že pouze tři respondenti věděli správnou odpověď na tuto otázku. Tři dotázaní se mylně domnívali, že tísňové výzvy na lince „112“ přijímá ZZS, dva dotázaní se mylně domnívali, že výzvy přijímá PČR a ostatní respondenti vůbec nevěděli. Správnou odpověď na danou otázku tedy prokázalo pouze 25,0 % oslovených pedagogů. S přihlédnutím k tomu, že polovina z dotázaných pedagogů vyučuje OZP, je tato bilance značně nepříznivá. Jak se ostatně potvrdilo u předchozí otázky (viz Tabulka 7, s. 65), nevědomost toho, která složka IZS přijímá tísňová volání na lince „112“, může vyústit v mylnou představu, že linka „112“ je alternativou linky „155“ a její využití je naprosto shodné. Je patrné, že převážná část pedagogů SZŠ nechápe základní rozdíly ve využitelnosti těchto dvou linek tísňového volání. Sondážní otázky zaměřující se na poskytování služby TAPP (resp. TANR) tuto domněnku následně ještě umocnily. Většina z dotázaných uváděla, že tyto služby jim budou v případě potřeby poskytnuty na obou telefonních linkách („155“ i „112“). „Telefonní centra tísňového volání 112“ však služby TAPP a TANR neposkytují (Křivák, 2010). Popište polohu těla při stabilizované poloze. Kdy je vhodné (indikované) její použití? Stabilizovaná (zotavovací) poloha je stabilní poloha, při které se postižený nachází na boku a má zakloněnou hlavu (Bydžovský, 2008, 2011). Polohu těla při stabilizované poloze (některou variantu) dokázalo správně popsat deset respondentů. Zbývající dva dotázaní zapomněli uvést důležitou součást stabilizované polohy – záklon hlavy (viz Tabulka 8, s. 66). Kelnarová a kol. (2007a) uvádí, že se stabilizovaná poloha používá při bezvědomí se zachovalými základními životními funkcemi. Dále ji můžeme využít při poranění obličeje, hrudníku, baze lební nebo při krvácení z dutiny ústní či nosní. S tímto názorem se ztotožňuje devět z respondentů. Tři zbývající uvedli nesprávnou, popř. neuvedli žádnou odpověď (viz Tabulka 8, s. 66). Z uvedených výsledků je patrné, že problematiku stabilizované (zotavovací) polohy ovládá a byla by schopna správně využít drtivá většina z dotázaných respondentů (mezi pedagogy OZP všichni). Dle mého názoru, který se shoduje s názory oslovených pedagogů SZŠ, lze tuto skutečnost přičíst tomu faktu, že se jedná o problematiku, která zaznamenala během posledních desítek let pouze minimální změny a všichni dotázaní měli možnost si ji prakticky vyzkoušet. 86
K čemu slouží Heimlichův manévr? Lze Heimlichův manévr využít u všech věkových kategorií? (popř. u kterých ne?) Vokurka, Hugo a kol. (2009) uvádějí, že Heimlichův manévr slouží k vypuzení cizího tělesa dýchacích cest. Je kontraindikován u těhotných, u malých dětí do 1 roku a u extrémně obézních osob (Kubíková, Zuchová et al., 2008). Čestnost správných a nesprávných odpovědí u otázek zabývajících se problematikou Heimlichova manévru se diametrálně liší dle aprobace respondentů (viz Obrázek 41). Jednoznačně příznivějšího výsledku (83,3 % správných odpovědí) dosáhli učitelé OZP. Učitelé VVP prokázali naprostou neznalost dané oblasti první pomoci (0 % správných odpovědí). 100,0 % 100% 90%
83,3 %
80% 70% 60% 50% 40% 30% 20%
16,7 %
10% 0,0 % 0% učitelé OZP
učitelé VVP
Správná odpověď
Nesprávná odpověď
Obrázek 41: Znalost problematiky Heimlichova manévru dle aprobace (zdroj: vlastní výzkum)
Z provedených rozhovorů je patrné, že učitelé OZP dostatečně ovládají problematiku první pomoci u dušení, které vzniklo na podkladě vdechnutí cizího tělesa. Pouze dva z nich nedokázali přesně vymezit věkovou hranici u dětí, pod kterou je Heimlichův manévr kontraindikován (viz Tabulka 8, s. 66). Naopak absolutní neznalost dané problematiky u učitelů VVP je třeba neprodleně řešit. Nikdy nevíme, kdy budeme některý z manévrů sloužících z vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest potřebovat. Pokorný a kol. (2010) uvádí, že u starších dětí a dospělých bývá dušení spojeno nejčastěji s jídlem (vdechnutí sousta) – to znamená, že potencionálnímu riziku vzniku dušení jsme vystaveni každý den. Uvedené výsledky (viz Tabulka 8, s. 66) jednoznačně potvrzují pravdivost hypotézy č. 5, která byla formulována v kapitole 4.2.2. 87
Jaké možnosti zástavy krvácení znáte? Jakou polohu zvolíte u postiženého, který krvácí z nosu? Pedagogové SZŠ ovládají možnosti zástavy krvácení. Jak je z výsledků výzkumu patrné (viz Tabulka 9, s. 67), každý z respondentů (100 %) uvedl alespoň některou z obecně platných technik stavění krvácení. Kelnarová a kol. (2007a) mezi ně řadí stlačení cévy prsty přímo v ráně, stlačení tepny v tlakovém bodě, přiložení tlakového obvazu nebo přiložení zaškrcovala. Správnou polohu u postiženého, který krvácí z nosu – v sedě s hlavou v předklonu (Bydžovský, 2011) – dovedlo uvést sedm respondentů. Opět dochází k potvrzení hypotézy č. 5 (viz kapitola 4.2.2). Mezi nesprávnými odpověďmi převládá tvrzení, že hlavu zakloníme. Tato domněnka je ovšem mylná a zastaralá. Které příznaky šoku znáte? Vyjmenujte protišoková opatření tzv. 5T. Jednotlivé příznaky se liší dle fáze šoku. Obecně mezi ně lze zařadit: bledou, vlhkou, studenou kůži, zrychlený pulz, zrychlené dýchání, nervozitu, zimnici, třesavku, žízeň (1. fáze); cyanózu akrálních částí těla, mramorovou, šedou kůži, lepkavý pot, neklid, úzkost až apatii (2. fáze); bezvědomí, nehmatný pulz na periferii, selhávání zbylých základních životních funkcí (3. fáze) (Kelnarová et al., 2007a; Pokorný et al., 2010). Na základě výsledků výzkumu (viz Tabulka 9, s. 67) lze konstatovat, že každý z oslovených pedagogů byl schopen uvést alespoň některé z výše uvedených známek šoku. Druhá otázka, která zjišťovala znalost protišokových opatření (tzv. 5T), dopadla o něco hůře. Znalost všech pěti protišokových opatření, mezi která řadíme teplo, ticho, tekutiny, transport a tišení bolesti (Bydžovský, 2004; Srnský, 2007), prokázalo sedm respondentů. Ostatní dotázaní nebyli schopni vyjmenovat všechna opatření (viz Tabulka 9, s. 67). Dle mého názoru jsou však znalosti a dodržování všech těchto zásad při léčbě šoku nezastupitelné. Proč je u popálenin nutné odstranit těsnící předměty? (zejména kovové – např. prstýnek) Jaký ke rozdíl mezi úpalem a úžehem? Dle Bydžovského (2004, 2011) je u popálenin nutné co nejdříve odstranit všechny těsnící předměty (zejména kovové), jelikož hrozí velké riziko rozvoje otoku, který by pozdější sejmutí mohl značně zkomplikovat. Úpal je celkové přehřátí organismu. Vzniká nejčastěji při delším pobytu v horkém, vlhkém, nevětraném prostředí při malém příjmu tekutin. Úžeh je zvláštní formou přehřátí organismu, které je způsobeno přímým slunečním zářením především na nekrytou hlavu postiženého (Bouda Kašparová, 2008). 88
Čestnost správných a nesprávných odpovědí u otázek zabývajících se problematikou tepelných poškození se jednoznačně liší dle aprobace respondentů (viz Obrázek 42). U pedagogů OZP byla prokázána dokonalá znalost (100,0 % správných odpovědí) dané problematiky. Naproti tomu u pedagogů VVP prokázaná znalost (22,2 % správných odpovědí) odhalila další oblast první pomoci, na kterou by bylo vhodné zaměřit svou pozornost a provést patřičné intervence. 100,0 % 100% 90% 77,8 %
80% 70% 60% 50% 40% 30%
22,2 %
20% 10% 0,0 % 0% učitelé OZP
učitelé VVP
Správná odpověď
Nesprávná odpověď
Obrázek 42: Znalost problematiky tepelných poškození dle aprobace (zdroj: vlastní výzkum)
Uvedené výsledky (viz Tabulka 10, s. 68) opět jednoznačně potvrzují pravdivost hypotézy č. 5 (viz kapitola 4.2.2). Výsledky následujících sedmi otázek přinesly relativně uspokojivé zastoupení správných odpovědí. V každé z těchto otázek odpovědělo správně 8 – 11 respondentů. Fakt, že v drtivé většině níže uvedených otázek chybují převážně učitelé VVP, vypovídá opět o pravdivosti hypotézy č. 5 (viz kapitola 4.2.2). Relativně dobrá úspěšnost odpovědí těchto otázek, které se nezaměřují na problematiku ZNR a AED (zahrnují pouze zbývající oblasti laické první pomoci), hovoří zároveň pro platnost hypotézy č. 2 (viz kapitola 4.2.2). V jaké poloze by jste zafixoval/a zlomenou končetinu? U zlomenin je velmi důležité řídit se zásadou, kterou uvádí Bydžovský (2011). Dle ní znehybníme postiženou část těla (zlomeninu) v poloze, ve které se nachází. Nejlépe přes dva klouby – nad i pod zlomeninou. S tímto názorem se ztotožňuje deset z oslovených respondentů (viz Tabulka 10, s. 68). 89
Je třeba při každém EPI záchvatu přivolat ZZS? Není. Bydžovský (2011) uvádí, že ZZS přivoláme v případě, jde-li o první záchvat křečí v životě. Mlčoch (2009) doporučuje ZZS přivolat také v případě nakupení více záchvatů, při přetrvávající dezorientaci nebo došlo-li během záchvatu u postiženého k poranění. Správnou odpověď uvedlo devět respondentů (viz Tabulka 10, s. 68). Dva z respondentů (R4 a R7) uvedli, že by ZZS přivolali vždy. Jednalo se o respondenty z řad pedagogů VVP. Přesto, že se jejich odpověď neshoduje s názorem výše uvedených autorů a byla tedy vyhodnocena jako nesprávná, není dle mého názoru zcela chybná. Zde bych poukázal na tvrzení, které uvádí Pokorný a kol. (2010, s. 1): „… minimálně 20 % lidí, kteří v důsledku onemocnění či úrazu upadnou do bezvědomí, se udusí…“ V případě, kdy je tedy EPI záchvat doprovázen poruchou vědomí bych zachráncům (především laikům bez větších zkušeností) doporučil aktivovat ZZS (o výjezdu skupiny RZP, resp. RLP rozhodne dispečer operačního střediska ZZS). Zvláště pak v případě, pokud si nejsme jisti, jestli se jedná o první výskyt křečí v životě či ne. Jaký lék lze podat postiženému (per os – ústy) u většiny otrav ve snaze zabránit vstřebávání škodliviny z trávícího traktu do krevního oběhu? K pokusu o zabránění vstřebávání škodliviny z trávícího traktu lze podat aktivní uhlí (v dávce až 1g/kg tělesné hmotnosti) rozdrcené ve vodě (Bydžovský, 2011; Pokorný et al., 2010). Správnou odpověď uvedlo deset respondentů (viz Tabulka 11, s. 69). TIS na svých internetových stránkách (http://www.tis-cz.cz/) doporučuje, aby všechny domácnosti byly vybaveny alespoň jedním balením aktivního (černého) uhlí – např. přípravky Carbosorb nebo Carbotox. Jak budete postupovat u člověka, který u sebe má průkaz diabetika, je náhle zmatený až agresivní, bledý, obtížně koordinuje pohyby, má rychlou srdeční akci, vlhkou zpocenou kůži a mělký dech bez zápachu. Nemáte k dispozici glukometr. O jaký stav se pravděpodobně jedná? Je-li schopný polykat, podáme postiženému cukr v libovolné podobě. Pravděpodobně se jedná o hypoglykémii (Bydžovský, 2011). Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 11, s. 69) je zřejmé, že s výše uvedeným názorem Bydžovského se ztotožňuje devět respondentů. R3 nebyl schopen specifikovat o jaký stav se jedná. Zbylí dva respondenti uvedli, že se jedná o hyperglykémii.
To jen
potvrzuje
fakt,
že
v praxi
není
rozpoznání
hypoglykémie
od hyperglykémie často jednoduché. V rámci první pomoci „diabetických stavů“ je však cukr vždy „lékem první volby“ – při hypoglykémii výrazně pomůže (dojde ke zlepšení stavu), při hyperglykémii již stav výrazně nezhorší. 90
Co musí vždy bezpodmínečně předcházet přestřižení pupeční šňůry? (popište techniku) Dvojité zavázání („podvázání“) pupeční šňůry ve vzdálenostech cca 10 a 20 cm od pupku. Následně můžeme pupečník mezi podvazy přestříhnout (Bydžovský, 2011). Přesto, že mezi respondenty byly samé ženy, byly dvě odpovědi nesprávné, resp. neúplné. Zbývajících deset respondentů odpovědělo zcela správně (viz Tabulka 11, s. 69). O jaký stav se pravděpodobně jedná? U postiženého je patrná asymetrie obličeje, vyskytují se poruchy vnímání, hybnosti poloviny těla, je dezorientovaný, udává „mravenčení“ v končetinách a nucení na zvracení. Výše uvedené příznaky svědčí pro CMP (Pokorný et al., 2010). Stejnou odpověď jako Pokorný a kol. (2010) zastává 11 dotázaných respondentů (viz Tabulka 12, s. 70). Zbývající respondent (R6) uvádí, že výše uvedené příznaky jsou charakteristické také pro kontuzi mozku, což jsem vyhodnotil jako odpověď nesprávnou (pro potřeby statistického zpracování). Je samozřejmě možné, že se některý z těchto příznaků se může objevit také při zhmoždění mozku. V případě, ve kterém se však objeví všechny příznaky (tak jak jsou popisovány výše) je třeba primárně pomýšlet na CMP, resp. TIA. U kterého život ohrožujícího stavu se i laikovi doporučuje podat před příjezdem ZZS nitráty a tabletu kyseliny acetylsalicylové (např. Acylpyrin tbl.) pod jazyk? Uvedené medikamenty doporučuje Bydžovský (2004) podat u akutního koronárního syndromu (tedy například AIM či nestabilní angína pectoris). Jak je zřejmé z výsledků výzkumu (viz Tabulka 12, s. 70), správně odpovědělo osm respondentů. R11 mylně uvedl, že by dané medikamenty upřednostnil u DM. R3 a R11 neuvedli žádnou odpověď (nevěděli). Nakonec bych chtěl uvést na správnou míru odpověď R6, ze které cituji: „Uvedené léky nemůžeme nikdy sami (jako laici) podat.“ Za jistých okolností (z pohledu legislativy) by se samozřejmě jednalo o správnou odpověď. Cílem otázky však bylo přednostně odhalit chorobný stav, se kterým se dané medikamenty pojí. S tímto cílem byli všichni respondenti seznámeni. Z tohoto důvodu nelze odpověď R6 považovat za správnou. Ze sondážních otázek vyšlo najevo, že R6 nedoporučuje laikovi podávat u akutních stavů v rámci laické první pomoci žádné léky – váhal by podat medikamenty i na pokyn dispečera operačního střediska ZZS. Toto stanovisko odporuje mému názoru i názoru celé řady autorů (např. Bydžovský, 2008, Pokorný et al., 2010), kteří uvádějí, že do příjezdu ZZS je třeba se bezpodmínečně řídit pokyny dispečera operačního střediska ZZS. 91
Definujte pojem „resuscitace“ vlastními slovy. Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 13, s. 71) je zřejmé, že všichni pedagogové SZŠ byli schopni vlastními slovy vymezit pojem resuscitace. Většina z dotázaných uvedla, že se jedná o srdeční masáž v kombinaci s umělým dýcháním. Přesto, že většina autorů zabývajících se resuscitací (např. Pokorný et al., 2010, viz kapitola 3.3.1) pohlíží na tento pojem více komplexně, nelze ani odpovědi respondentů zapojených do výzkumu považovat za nesprávné. Tato otázka, jejíž objektivní vyhodnocení by bylo značně problematické, nebyla zahrnuta do statistického zpracovaní výsledků výzkumu (viz kapitola 4.2.2). Její účel byl čistě motivační. Následující otázky, které se zaměřují na problematiku resuscitace (konkrétně ZNR), prokázaly značnou neznalost této oblasti první pomoci. Četnost správných opovědí činila pouze 43,8 % (viz Obrázek 38, s. 81), což potvrzuje hypotézu č. 1 a 2 (viz kapitola 4.2.2). Kdy se zahajuje resuscitace u postiženého? ZNR zahájíme u postiženého, který je v bezvědomí (nereaguje) a nedýchá nebo dýchá jinak než normálně (Koster et al., 2010). Tento postup, který vychází ze směrnic Evropské rady pro resuscitaci (European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010), klade důraz především na časné zahájení ZNR. Palpace pulzu na velkých tepnách pro rozhodnutí zda zahájit či nezahájit ZNR není u laiků doporučována. Studie potvrzují, že ani poskytovatelé zdravotní péče (zdravotníci) nemohou často spolehlivě určit přítomnost či nepřítomnost pulzu. U laiků (a zdravotníků, kteří si nejsou jistí technikou palpace pulzu) by se rozhodnutí pro započetí či nezapočetí ZNR mělo omezit pouze na zhodnocení stavu vědomí (reakce) a dýchání. Vyšetření dechové aktivity by nemělo trvat déle než 10 s. Výsledky výzkumu potvrzují, že pouze čtyři oslovení znají stanovisko ERC. Více jak polovina respondentů uvádí, že v rámci laické zdravotnické první pomoci je třeba při rozhodnutí zda zahájit ZNR zohlednit přítomnost (resp. nepřítomnost) pulzu na některé z velkých tepen (viz Tabulka 13, s. 71). Zdržení, ke kterému během palpace pulzu laickým zachráncem může dojít, může dle mého názoru vážným způsobem ohrozit zdraví postiženého nebo dokonce zapříčinit jeho smrt. Jak uvolníte (zprůchodníte) u postiženého v bezvědomí dýchací cesty? Postiženého otočíme na záda. Následně záklonem hlavy (tlakem jedné ruky na čelo) a přizvednutím brady (konečky prstů druhé ruky) uvolníme dýchací cesty (Koster et al., 2010). Přesto, že nikdo z respondentů nepopsal techniku zprůchodnění dýchacích cest stejně jako 92
Koster a kol. (2010), vyhodnotil jsem osm odpovědí jako správných (viz Tabulka 13, s. 71). Na základě sondážních otázek u těchto respondentů bylo zřejmé, že se jejich znalosti shodují se stanoviskem Evropské rady pro resuscitaci. R6 a R12 by dýchací cesty zprůchodnili pouze záklonem hlavy, což nemusí být v mnoha případech dostačující. Zbývající dva oslovení (R5 a R11) prokázali značně zastaralé znalosti – snažili by se u postiženého vytáhnout jazyk. Uveďte správné poměry kompresí hrudníku a umělých vdechů u následujících případů (pro laické zachránce): dospělý (jeden zachránce); dospělý (dva a více zachránců); dítě (jeden zachránce); dítě (dva a více zachránců). Podle doporučení ERC z roku 2010 by měli laičtí zachránci (bez ohledu na jejich počet) používat při resuscitaci dospělé osoby resuscitační poměr 30 : 2 (30 kompresí hrudníku : 2 umělé vdechy) (Koster et. al., 2010). Stejný resuscitační poměr (30 : 2) by měli laičtí zachránci (bez ohledu na jejich počet) používat i při resuscitaci dětí. To umožňuje všem osobám proškoleným v ZNR poskytovat resuscitaci u dětí s minimem dalších informací. Odlišný resuscitační poměr (3 : 1) platí pouze pro novorozence při porodu (Biarent et al., 2010). Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 14, s. 72) je zřejmé, že znalosti „resuscitačních poměrů“ nejsou u pedagogů SZŠ dostatečné. Neznalost správných odpovědí je nejvíce patrná v oblasti resuscitace dětí (viz Obrázek 43). 100% 90% 75,0 %
80% 70%
75,0 %
66,7 %
60%
50,0 % 50,0 %
50% 40%
33,3 % 25,0 %
30%
25,0 %
20% 10% 0% dospělý; jeden zachánce
dospělý; dva a více zachránců Správná odpověď
dítě; jeden zachránce
dítě; dva a více zachránců
Nesprávná odpověď
Obrázek 43: Znalost „resuscitačních poměrů“ u jednotlivých případů (zdroj: vlastní výzkum)
93
ZNR se řadí mezi základní postupy laické zdravotnické první pomoci. Začnou-li u postiženého selhávat základní životní funkce, ZNR hraje nezastupitelnou roli. Je alarmující, že ani mnozí učitelé OZP neznají aktuální resuscitační poměry, které platí již od října 2010. U některých respondentů (např. R11) se objevují dnes již neplatné resuscitační poměry z roku 2005, u jiných respondentů (např. R4) dokonce resuscitační poměry již z roku 2000. V celé řadě případů si učitelé SZŠ nejsou vědomi žádného doporučeného resuscitačního poměru. Uvedené výsledky (Tabulka 14, s. 72) a doplňující sondážní otázky potvrzují domněnku, že značná část učitelů SZŠ by měla problémy poskytnout adekvátní ZNR (zejména u dětí). Jaká je doporučená frekvence kompresí hrudníku při resuscitaci? (dítě x dospělý) Podle European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 je při ZNR vhodné provádět komprese hrudníku frekvencí nejméně 100 stlačení za minutu, ne však více jako 120 stlačení za minutu. Uvedená frekvence platí pro ZNR u dětí i dospělých (Koster et al., 2010; Biarent et al., 2010). Správné frekvence kompresí hrudníku při resuscitaci dětí a dospělých uvedlo shodně pět respondentů (viz Tabulka 14, s 72). Velká četnost nesprávných odpovědí, mezi kterými jasně dominují zejména nižší frekvence kompresí hrudníku, potvrzuje domněnku, že znalosti pedagogů SZŠ ve vybraných oblastech první pomoci nejsou z velké části aktuální – nižší frekvence kompresí byly upřednostňovány dříve (před rokem 2000). Dochází k potvrzení hypotézy č. 1 (viz kapitola 4.2.2). Na kterém místě a do jaké hloubky je doporučené při resuscitaci hrudník stlačovat? (dítě x dospělý) Při nepřímé srdeční masáži dětí i dospělých stlačujeme hrudník v jeho středu, což odpovídá dolní polovině hrudní kosti. U dospělé osoby by mělo dojít ke stlačení hrudníku nejméně o 5 cm, ne však více jak o 6 cm (Koster et al., 2010). U dětí by hloubka komprese hrudníku měla dosáhnout 1/3 předozadního průměru hrudníku (tj. přibližně 4 cm u kojenců a 5 cm u větších dětí) (Biarent et al., 2010). Správné místo a hloubku kompresí při ZNR u dospělého uvedli pouze čtyři respondenti. V případě ZNR u dítěte prokázali znalost pouze dva dotázaní. Převážná část nesprávných odpovědí spočívala v tom, že pedagogové SZŠ uváděli zastaralé informace – např. určení správného místa kompresí hrudníku na základě přikládání prstů od mečovitého výběžku hrudní kosti. Častou chybou byla také nedostatečná hloubka kompresí hrudníku (viz Tabulka 15, s. 73). 94
Kdy přivoláte v případě resuscitace ZZS? (Existují výjimky?) Před zahájením ZNR, pouze u dětí (resp. tonutí a dalších primárně asfyktických stavů) v případě jednoho zachránce přivoláme ZZS po cca jedné minutě KPR (Biarent et al., 2010). Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 15, s. 73) je zřejmé, že více jak polovina respondentů zapojených do výzkumu neví, kdy v případě resuscitace přivolat ZZS. V dané situaci by dokázalo správně reagovat pouze pět respondentů. Opět tedy musím konstatovat, stejně jako u několika předcházejících otázek, že znalosti pedagogů SZŠ jsou také v této oblasti laické zdravotnické první pomoci nedostatečné a je třeba je řešit. Kdy je možné resuscitaci ukončit? Bydžovský (2011) stejně jako evropská rada pro resuscitaci uvádějí, že KPR lze ukončit při obnově krevního oběhu a dechové aktivity, při převzetí postiženého ZZS nebo při úplném vyčerpání zachránce. Alespoň jednu z výše uvedených možností (a žádnou nesprávnou možnost) uvedlo deset respondentů (viz Tabulka 15, s. 73). Jejich odpovědi jsem tedy vyhodnotil jako správné. Respondenti R1 a R11 vymezili možnost ukončení KPR (v rámci laické zdravotnické první pomoci) časovým intervalem 30 minut. Tato představa je ovšem mylná a nelze se jí řídit. Jak se můžeme dočíst v některých kasuistikách, jsou známy případy, kdy i po 30 minutách dlouho trvající KPR postižený přežil bez trvalého neurologického deficitu. Prognóza u déle trvající KPR je obecně příznivější u dětí a postižených v hypotermii (podchlazení). To potvrzuje také Mace (2000, s. 32), který uvádí: „Nikdo není mrtvý, dokud není teplý a mrtvý.“ Resuscitace by se tedy neměla ukončovat dokud je postižený v hypotermii. Následují série otázek, které se zaměřují na problematiku automatické externí defibrilace, odhalila další oblast laické zdravotnické pomoci, ve které jsou znalosti pedagogů SZŠ nedostatečné. Četnost správných opovědí činila pouze 21,7 % (viz Obrázek 38, s. 81), což jednoznačně potvrzuje hypotézu č. 1 a 2 (viz kapitola 4.2.2). Co si představíte pod zkratkou „AED“? Automatický (resp. automatizovaný) externí defibrilátor. Jedná se o sofistikované, počítačem řízené zařízení, které na základě analýzy elektrokardiografické křivky instruuje hlasovými a vizuálními pokyny laické zachránce o bezpečném provedení defibrilace v průběhu KPR (Deakin et al., 2010; Pokorný et al., 2010). 95
Z rozhovorů je patrné, že 75,0 % dotázaných respondentů nemá vůbec tušení, co zkratka „AED“ znamená. Pouze tři dotázaní poukázali na souvislost tohoto termínu s defibrilací (viz Tabulka 16, s. 74). Cílem této motivační otázky bylo utvoření představy, zda se dotyční s uvedenou zkratkou již někdy setkali a vědí, co znamená. Výsledky výzkumu zjištěné na jejím základě nebyly zahrnuty do statistického zpracovaní (grafy). Aby bylo možné položit následující otázky týkající se dané problematiky, bylo třeba některým respondentům pojem „AED“ objasnit. Kolik elektrod se při automatické externí defibrilaci standardně využívá? Při automatické externí defibrilaci se standardně využívají dvě elektrody. Podle jejich nejčastějšího (sterno-apikálního) umístění při defibrilaci bývá pravá elektroda označována jako sternální a levá elektroda jako apikální (Koster et al., 2010). Přesto, že sedm respondentů uvedlo správnou odpověď (viz Tabulka 16, s. 74), tedy že se při automatické externí defibrilaci používají dvě elektrody, byla z rozhovorů patrná značná nejistota. Některé správné odpovědi byly dle mého názoru otázkou náhody. Při sondážní otázce – na čem zakládáte tuto domněnku? – dva respondenti uvedli, že na sledování seriálů z lékařského prostředí. Je zřejmé, že značná část učitelů SZŠ se s AED osobně nikdy nesetkala a zná je pouze zprostředkovaně. Rád bych také poukázal na fakt, že v televizních seriálech často využívají elektrické defibrilace pro terapii „nedefibrilovatelných“ srdečních rytmů (např. srdeční asystolie), což může laickou veřejnost uvést v mylnou představu. Kam na postiženého by jste elektrody umístil/a (nalepil/a)? Nejčastěji se pro elektrickou defibrilaci využívá anterolaterální pozice elektrod, při které je sternální (pravá) elektroda umístěna vpravo od sterna pod klíční kost a apikální (levá) elektroda je umístěna na levou stranu hrudníku v oblasti srdečního hrotu (Klementa et al., 2011). Správnou polohu samolepících defibrilačních elektrod při elektrické defibrilaci dokázali vymezit pouze dva respondenti – pedagogové OZP z Olomouce (viz Tabulka 16, s. 74). Ostatní dotázaní nebyli schopni místo připevnění elektrod na hrudníku přesně lokalizovat. Svou nevědomost ospravedlňovali tím, že by se při nalepování elektrod řídili instrukcemi přístroje. S tímto názorem souhlasím pouze částečně. Přikláním se také k názoru Černého a Venglarčíka (2011), podle kterých může AED obsluhovat i laický zachránce, který byl alespoň minimálně proškolen. Dle ERC mají být školení laických zachránců v oblasti automatické externí defibrilace zaměřeny především na rychlé a bezpečné použití AED. To bezpochyby obnáší i spolehlivou identifikaci místa pro nalepení elektrod. 96
Je vhodné elektrody AED před příjezdem ZZS odstranit? (Proč?) Samolepící elektrody AED před příjezdem ZZS neodstraňujeme. Konektory elektrod AED a manuálních defibrilátorů, kterými disponuje ZZS, jsou často totožné – je možné je zaměnit. Tím nedochází ke zbytečné časové prodlevě během výměny (přelepování) elektrod20. Žádný z respondentů neuvedl správnou odpověď (viz Tabulka 16, s. 74). R12 sice uvedl, že by elektrody AED před příjezdem ZZS neodstraňoval, nedovedl však správně zdůvodnit proč. Tato otázka potvrzuje absolutní pravdivost hypotézy č. 1 a 2 (viz kapitola 4.2.2). Jak je patrné z výše uvedeného textu, odstranění samolepících elektrod AED před příjezdem ZZS může zapříčinit zbytečnou časovou prodlevu, která může mít pro postiženého v průběhu ZNR fatální následky. Zjištěnou nevědomost pedagogů SZŠ je tedy třeba neprodleně řešit. Víte, kde je umístěn nejbližší AED? Z hlediska četnosti výskytu náhlé zástavy oběhu by měly být AED umísťovány zejména na vysoce riziková místa, mezi která se řadí mezinárodní letiště, věznice, nákupní centra, velké sportovní areály a rozsáhlé průmyslové podniky, nádraží, fitness centra a domovy důchodců (Truhlář, Uhlíř, Mathauser, 2011). Dle ERC by AED měly být dostupné zejména na veřejných místech s velkým výskytem osob a na místech, která jsou pro ZZS hůře dostupná. U čtyř respondentů se potvrdila alespoň obecná znalost některého z míst, na kterých by měly být AED dle výše uvedených doporučení umísťovány. Nejbližší AED však nebyl schopen lokalizovat žádný z respondentů (viz Tabulka 17, s. 75). Místo, kde je umístěn nejbližší AED, záviselo na poloze konkrétní SZŠ (viz Tabulka 20). Otázka nebyla zahrnuta do statistického vyhodnocení (grafy), sloužila pouze pro podnícení diskuse. ŠKOLA ZAPOJENÁ DO VÝZKUMU
NEJBLIŽŠÍ DOSTUPNÝ AED
Střední odborná škola zdravotnická a sociální Kyjov
ordinace praktického lékaře pro dospělé (MUDr. Marie Sedláčková)
Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Emanuela Pöttinga Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Ostrava
Magistrát města Olomouce (popř. některé vozy Městské policie Olomouc) Vítkovická nemocnice a.s.
Tabulka 20: Nejblíže dostupný AED dle školy (zdroj: vlastní výzkum) 20
Zpracováno na základě rozhovoru s pracovníky ZZS Jihočeského kraje dne 6. 2. 2012.
97
Na základě získaných odpovědí lze usuzovat, že v případě potřeby by relativně dostupný AED nebyl vybranými pedagogy SZŠ vůbec použit. Toto tvrzení nepřímo potvrzuje také Truhlář (2010), který uvádí, že již v minulosti se vyskytla celá řada případů, ve kterých nebyl AED přítomný v blízkosti náhlé zástavy oběhu vůbec použit. Dle mého názoru, lze nízkou míru povědomí o uložení AED přičíst zejména neodpovídajícímu označení těchto míst (viz následující otázka). Jak je místo uložení AED standardně označeno? Od roku 2008 je užíváno nové všeobecně platné zelenobílé označení obsahující piktogram ve tvaru srdce s bleskem (viz Obrázek 22, s. 33). Samotná značka pak může být doplněna tabulkou s bílými písmeny „AED“, popř. směrovou šipkou, která má usnadnit přesnou lokalizaci přístroje (viz Obrázek 23, s. 33) (Truhlář, 2010). Znalost aktuálního označení místa uložení AED prokázali pouze dva respondenti (viz Tabulka 17, s. 75). Ostatní dotázaní neuvedli žádnou odpověď. Z výsledků je patrné, že zjištěná nevědomost může snadno vyústit v další případ, kdy nebyl AED přítomný v blízkosti náhlé zástavy oběhu použit. Dále bych rád poukázal na neodpovídající označení některých míst uložení AED. Stále se objevují případy, kdy jsou AED označovány celou řadou tvarově i barevně rozmanitých symbolů a značek, což není pro povědomí laiků optimální. Majitelé (resp. provozovatelé) AED se často neřídí doporučením ILCOR z roku 2008, který schválil nové všeobecně platné označení pro AED (viz kapitola 3.3.2). Nesprávné označení AED, které může nepřímo zapříčinit i smrt postiženého, lze pozorovat například na dveřích Magistrátu města Olomouce. Lze použít AED i u dětí? Ano. Užití AED je bezpečné a úspěšné u dětí nad 1 rok. Ve vzácném případu rytmu, který lze léčit elektrickým výbojem, je použití AED (pokud možno s redukovanou energií) přijatelné také u dětí do jednoho roku (Nolan et al., 2010). Správnou odpověď na tuto otázku prokázali pouze dva respondenti – učitelé OZP z Kyjova (viz Tabulka 17, s. 75). Dva respondenti (R10 a R12) mylně uvedli, že AED u dětí nelze použít. Ostatní respondenti neuvedli žádnou odpověď. Ze statistik vyplývá, že většina náhlých zástav oběhu v dětském věku vzniká sekundárně v důsledku asfyxie. I zde je však postižený ohrožen vznikem patologického srdečního rytmu, pro jehož úspěšnou léčbu je nezbytné provedení časné defibrilace. Měli bychom tedy vědět, jak AED u dětí bezpečně použít. 98
Poslední z otázek rozhovoru zjišťovaly převážně zkušenosti, osobní názory a doplňující informace ve vztahu ke SZŠ. Tyto otázky, jež nebyly zaměřeny na ověření teoretických poznatků, sloužily především k ověření výzkumných otázek č. 3 a 4 (viz kapitola 4.1.2). Na základě jejich odpovědí byly formulovány hypotézy č. 3 a 4 (viz kapitola 4.2.2). Otázky nebyly zahrnuty do statistického zpracování dat ani komparovány s názory jiných autorů. Doplňujete si znalosti z oblasti první pomoci? (Pravidelně? Odkud čerpáte?) Osm respondentů uvádí, že si pravidelně doplňuje znalosti z oblasti první pomoci. Ostatní dotázaní uvádějí, že si znalosti z oblasti první pomoci nedoplňují (R3 a R7), resp. doplňují pouze nepravidelně (R8 a R12) (viz Tabulka 18, s. 76). Z uvedených odpovědí je dále patrné, že možnosti vzdělávání pedagogů SZŠ v problematice první pomoci spočívají zejména ve studiu odborné literatury a čerpání informací z elektronických zdrojů (viz hypotéza č. 3, kapitola 4.2.2). Z rozhovorů je dále zřejmé, že přednášky, semináře a školení první pomoci pro pedagogy SZŠ, o které je značný zájem (viz hypotéza č. 4, kapitola 4.2.2), jsou spíše ojedinělou záležitostí. Jsou značně limitovány ekonomickou situací školy. Z tohoto důvodu jsou určeny převážně pro učitele OZP, kteří první pomoc vyučují. Podstupujete jako pedagogický pracovník SZŠ pravidelné školení týkající se první pomoci? Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 18, s. 76) je patrné, že většina respondentů nepodstupuje jako pedagogický pracovník SZŠ pravidelné školení týkající se první pomoci, což do jisté míry vysvětluje hypotézu č. 1 (viz kapitola 4.2.2). Pravidelné školení, které je zaměřeno primárně na první pomoc (ne v rámci BOZP), podstupují pouze učitelé VVP v Ostravě (R11 a R12). Školí je učitelé OZP, kteří však pravidelné školení první pomoci nepodstupují. Srovnáme-li četnosti správných odpovědí na jednotlivých SZŠ zapojených do výzkumu (viz Obrázek 36, s. 80), zjistíme, že nevyšší zastoupení správných odpovědí zaznamenala škola v Ostravě. Tuto skutečnost lze přisuzovat právě nezastupitelné úloze pravidelného školení, které v Ostravě probíhá alespoň u pedagogů VVP. Máte možnost praktického nácviku první pomoci? Drtivá většina z respondentů uvedla, že mají možnost praktického nácviku první pomoci (viz Tabulka 18, s. 76). Z doplňujících odpovědí vyplynulo, že tuto možnost využívají pouze učitelé OZP v rámci výuky (resp. přípravy na výuku). Učitelé VVP dané možnosti nevyužívají, popř. pouze při pravidelném školení první pomoci (viz předchozí otázka).
99
Vyučujete v rámci některého vyučovacího předmětu nebo samostatně první pomoc? Všichni oslovení učitelé OZP vyučují v rámci některého vyučovacího předmětu nebo samostatně první pomoc. První pomoc nevyučuje žádný z učitelů VVP (viz Tabulka 18, s. 76). Na základě těchto skutečností lze konstatovat, že učitelé vyučující první pomoc dosahují vyšší úrovně znalostí ve vybraných oblastech první pomoci než učitelé, kteří první pomoc nevyučují – což koresponduje s jejich aprobací (Obrázek 39, s. 82) (viz hypotéza č. 5, kapitola 4.2.2). Byl/a jste někdy svědkem události, při které bylo třeba poskytnout první pomoc? (Poskytoval/la jste osobně první pomoc?) Z výsledků výzkumu (viz Tabulka 19, s. 77) je zřejmé, že všichni pedagogové SZŠ byli někdy svědkem události, při které bylo třeba poskytnout první pomoc. Každý z respondentů poskytoval osobně první pomoc alespoň u „lehkých“ stavů. Tři z respondentů uvedli, že byli svědkem stavu, při kterém bylo třeba u postiženého zahájit ZNR. Dva z nich ZNR dokonce sami prováděli. Chtěl bych tedy poukázat na skutečnost, že dostat se do situace, při které budeme nuceni zahájit ZNR, není v současné době nic neobvyklého. Každý z nás by měl být schopen první pomoc poskytnout. Jak jsem již předeslal v úvodu práce – samotná snaha pomoci člověku v nouzi nestačí – je třeba mít alespoň základní dovednosti a znalosti z oblasti první pomoci. Učitelé nesou zodpovědnost za své žáky a měli by tedy být připraveni a schopni první pomoc rychle a bezpečně poskytnout. Z provedeného výzkumu však vyplývá, že znalosti pedagogů SZŠ nejsou ve vybraných oblastech první pomoci z velké části aktuální a dostatečné (viz hypotéza č. 1, kapitola 4.2.2). Zejména v problematice ZNR a AED (viz hypotéza č. 2, kapitola 4.2.2). V kterých oblastech první pomoci máte dle Vašeho názoru největší nedostatky? Polovina respondentů uvedla, že jejich největší nedostatky v laické zdravotnické první pomoci spočívají zejména v oblasti resuscitace a AED (popř. pouze některé z těchto dvou oblastí) (viz Tabulka 19, s. 77). To ostatně výsledky výzkumu jednoznačně potvrdily (viz Obrázek 38, s. 81). Tuto skutečnost lze přisuzovat faktu, že se jedná o oblasti první pomoci, které se neustále rychle vyvíjejí a mění. S tímto názorem se stejně jako já ztotožňuje i většina z respondentů, kteří tuto oblast sami zvolili. R9 vidí své největší nedostatky v oblasti intoxikací (otrav). Zbylých pět dotázaných nedokázalo vymezit žádnou z oblastí první pomoci. Ze sondážních otázek je patrné, že učitelé SZŠ mají zájem o vzdělávání v problematice první pomoci (viz hypotéza č. 4, kapitola 4.2.2). Zejména pak v oblastech, ve kterých mají největší nedostatky. 100
Máte nějaké návrhy či připomínky ke vzdělávání pedagogů SZŠ v oblasti první pomoci? Jednalo se o poslední zaznamenávanou otázku rozhovoru. Objevila se celá řada nejrůznějších vzájemně protichůdných návrhů a připomínek (viz Tabulka 19, s. 77). R1 by zavedl povinná školení první pomoci pro všechny pedagogy na všech typech a stupních škol. Měla by být vedena kvalifikovanou osobou. R1 dále uvádí: „… spousta pedagogů podle mě nikdy v životě neviděla figurínu…“ Tuto domněnku ostatně jeden respondent (z řad pedagogů VVP) v průběhu praktického nácviku ZNR na figuríně (po ukončení rozhovoru) přímo potvrdil. Povinná pravidelná školení pedagogů SZŠ by zavedl i R6, který navíc udává, že by tato školení měla být formálně zakončena. R9 by zavedl pravidelná školení, jež by se zaměřovala především na novinky v poskytování první pomoci. Přesto, že celá řada dotázaných shledává současné vzdělávání pedagogů SZŠ za nedostatečné, objevují se také názory zcela opačné. Například R4 a R5 nemají k současnému vzdělávání pedagogů SZŠ v oblasti první pomoci žádné připomínky. Stejný názor, tedy bez připomínek a s dostatečnými možnostmi ke vzdělávání pro každého pedagoga, uvádí
R7 a R8. R10, R11 a R12 tvrdí, že na SZŠ
je problematika vzdělávaní pedagogů v oblasti první pomoci ošetřena dostatečně. R2 nemá žádné připomínky pro vzdělávání u pedagogů OZP a znalosti ostatních pedagogů, dle jeho slov, nedokáže posoudit. R3 zaujímá poněkud pasivní přístup a uvádí, že danou problematiku příliš neovládá a neřeší. Z uvedených odpovědí je patrné, že učitelé SZŠ zaujímají ke vzdělávání v oblasti první pomoci nejrůznější stanoviska. S některými z těchto názorů však lze jen těžko souhlasit.
Po ukončení rozhovoru byl pedagogům SZŠ zapojeným do výzkumu ponechán prostor na případné dotazy a připomínky týkající se laické zdravotnické první pomoci. Většina z dotazů směřovala na problematiku ZNR a AED, tedy oblasti, ve kterých oslovení učitelé nejvíce chybovali. Čtyři respondenti využili možnosti praktického nácviku ZNR na figuríně. Všech 12 respondentů (a dokonce i někteří jejich kolegové a kolegyně) využilo možnosti teoreticky a prakticky se seznámit s ovládáním a použitím AED Lifepak 500. 101
6 ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo prostřednictvím kvalitativního dotazování technikou rozhovoru zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů SZŠ (viz kapitola 2). Z důvodu, že je tato problematika značně obsáhlá, rozhodl jsem se oblast zájmu více specifikovat. Zaměřil jsem se zejména na vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci. Na základě obecného cíle diplomové práce (viz kapitola 2) byly stanoveny dílčí výzkumné problémy. Jednotlivé výzkumné problémy byly formulovány prostřednictvím výzkumných otázek (viz kapitola 4.1.2). Získaná data byla zpracována prostřednictvím „analytické indukce“, na jejímž základě bylo možné stanovit několik hypotéz platných pro sledovanou skupinu pedagogů SZŠ (viz kapitola 4.2.2). Výzkumná otázka č. 1 zjišťovala, zda jsou znalosti pedagogů SZŠ ve vybraných oblastech první pomoci aktuální a dostatečné. Z výsledků výzkumu je však patrné, že tyto znalosti u dané skupiny respondentů z velké části aktuální a dostatečné nejsou (viz hypotéza č. 1). Výzkumná otázka č. 2 zjišťovala, ve kterých ze zkoumaných oblastí první pomoci jsou znalosti pedagogů SZŠ nejmenší. Jak vyplývá z provedeného výzkumu, z vybraných oblastí první pomoci jsou znalosti pedagogů SZŠ nejmenší v problematice ZNR a AED (viz hypotéza č. 2). Výzkumná otázka č. 3 zjišťovala, jaké jsou možnosti vzdělávání v problematice první pomoci u pedagogů SZŠ. Z odpovědí respondentů je zřejmé, že možnosti vzdělávání pedagogů SZŠ v problematice první pomoci spočívají zejména ve studiu odborné literatury a čerpání informací z elektronických zdrojů (viz hypotéza č. 3). Výzkumná otázka č. 4 zjišťovala, zda mají pedagogové SZŠ zájem o vzdělávání v problematice první pomoci. Výzkum potvrdil, že pedagogové SZŠ mají zájem o vzdělávání v problematice první pomoci (viz hypotéza č. 4). Výzkumná otázka č. 5 zjišťovala, zda je úroveň znalostí ve vybraných oblastech první pomoci u pedagogů OZP vyšší než u pedagogů VVP. Tato domněnka byla také potvrzena. Z výsledků rozhovorů je patrné, že úroveň znalostí ve vybraných oblastech první pomoci je vyšší u pedagogů OZP než u pedagogů VVP (viz hypotéza č. 5). Na všechny výzkumné otázky bylo odpovězeno. Lze tedy konstatovat, že dílčí výzkumné problémy a tedy i cíl práce byly splněny. Podrobnější rozbor výsledků výzkumu a okolnosti, které mne vedly ke stanovení uvedených hypotéz, jsou uvedeny v kapitolách 4.2.2 a 5.
102
Výsledky výzkumu jednoznačně poukazují na potřebu vzdělávání pedagogů SZŠ v problematice první pomoci. Hlavní pozornost je třeba věnovat zejména problematice ZNR a AED, tedy oblastem, ve kterých učitelé nejvíce chybují. Vedoucí pracovníci jednotlivých škol by se měli zamyslet nad stávající situací a posoudit, jaké intervence je možné realizovat, aby zjištěné nedostatky byly co nejdříve odstraněny. Jednou z alternativ řešení je zavedení pravidelných školení první pomoci. Ta by měla být vedena osobou s odpovídající kvalifikací. To, že problematika první pomoci je stále aktuální téma, můžeme pozorovat v každodenním životě. Jak vyplývá z mnohých statistik, nemalá část lidí se v průběhu svého života dostane do situace, ve které jsou nuceni první pomoc poskytnout. Provedený výzkum jasně potvrzuje, že uvedené situace se nevyhýbají ani pedagogům SZŠ. Je třeba si uvědomit, že učitelé nesou během výuky za svěřené žáky odpovědnost. V případě potřeby by tedy měli být také schopni a připraveni laickou první pomoc bezpečně poskytnout. Diplomová práce svým zaměřením však není předurčena pouze pro pedagogické pracovníky SZŠ. Může se stát inspirací a zdrojem nových, aktuálních informací pro nejširší veřejnost se zájmem o problematiku laické zdravotnické první pomoci či posloužit jako výchozí podklad pro další zkoumání. Jak jsem již uvedl v úvodu práce, věřím, že Vám tato diplomová práce přinese nové teoretické i praktické poznatky z oblasti první pomoci, odhalí odpovědi na některé zajímavé otázky a možná jednou pomůže i při záchraně lidského života.
103
7 REFERENČNÍ SEZNAM 7.1 Seznam použité literatury 1. BASKETT, P. – NOLAN, J. Kapesní vydání doporučených postupů v resuscitaci 2005. Přel. Česká rada pro resuscitaci. 1. vyd. Praha: Česká rada pro resuscitaci, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7676-1. 2. BERÁNKOVÁ, M. – FLEKOVÁ, A. – HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 199 s. ISBN 80-86073-99-8. 3. BIARENT, D. et al. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010: Section 6. Paediatric life support. Resuscitation [online]. Oct. 2010, vol. 81, iss. 10. [cit. 2011-09-10]. pp. 1364-1388. Dostupné z:
. ISSN 0300-9572. 4. BOUDA KAŠPAROVÁ, K. Co dělat…: Kapesní průvodce krizovými situacemi doma i v zahraničí. 1. vyd. Praha: Centrum pro bezpečný stát, 2008. 89 s. ISBN 978-80-904066-0-5. 5. BRUTHANS, J. Epidemiologie a prognóza cévních mozkových příhod [online]. Duben 2009 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: . 6. BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 450 s. ISBN 978-80-7254-815-6. 7. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0680-0. 8. BYDŽOVSKÝ, J. Předlékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 120 s. ISBN 978-80-247-2334-1. 9. Co dělat při akutní otravě [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: . 10. ČERNÝ, P. – VENGLARČÍK, M. Kardiopulmonární resuscitace aneb Umění oživovat: 4: Automatické externí defibrilátory. Rescue report. 2011, roč. 13, č. 4, s. 22-23. ISSN 1212-0456.
104
11. ČERNÝ, P. Kardiopulmonární resuscitace aneb Umění oživovat. Rescue report. 2011a, roč. 13, č. 1, s. 34-35. ISSN 1212-0456. 12. ČERNÝ, P. Kardiopulmonární resuscitace aneb Umění oživovat: 2. Rescue report. 2011b, roč. 13, č. 2, s. 24-25. ISSN 1212-0456. 13. ČESKÁ RESUSCITAČNÍ RADA. Základní neodkladná resuscitace & automatizovaná externí defibrilace [online]. 2010a [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: . 14. ČESKÁ RESUSCITAČNÍ RADA. Základní neodkladná resuscitace dítěte: Postup pro zdravotnický personál [online]. 2010b [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: . 15. DEAKIN, C. D. et al. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010: Section 3. Electrical therapies: Automated external defibrillators, defibrillation, cardioversion and pacing. Resuscitation [online]. Oct. 2010, vol. 81, iss. 10. [cit. 2011-09-10]. pp. 12931304. Dostupné z: . ISSN 0300-9572. 16. DOBIÁŠ, V. et al. Prednemocničná urgentná medicína. 1. vyd. Martin: Osveta, 2007. 381 s. ISBN 978-80-8063-255-7. 17. DRÁBKOVÁ, J. – TICHÁČEK, M. Náhlé cévní mozkové příhody [online]. 15. 4. 2005 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: . 18. ERTLOVÁ, F. – MUCHA, J. et al. Přednemocniční neodkladná péče. dotisk 2., přeprac. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2008. 368 s. ISBN 80-7013-379-1. 19. FLICK, U. Qualitative Forschung: Theorie, Methoden, Anwendung in Psychologie und Sozialwissenschaften. Reinbek: Rowohlt, 1995. 317 s. ISBN 3-499-55546-8. 20. FOLCH, G. První pomoc. Přel. L. Buhajová. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo, 2006. 294 s. Přel. z: Biblioteca de Salud. Primeros auxilios. ISBN 80-7234-538-9. 21. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualizované vyd. Praha: Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4.
105
22. JAN, P. Polohování [online]. 15. 8. 2007 [cit. 2012-01-22]. Dostupné z: . 23. KAREN, I. et al. Diabetes mellitus: Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2005. 10 s. ISBN 80-903573-0-X. 24. KELNAROVÁ, J. et al. První pomoc I: Pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007a. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8. 25. KELNAROVÁ, J. et al. První pomoc II: Pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007b. 184 s. ISBN 978-80-247-2183-5. 26. KLEMENTA, B. et al. Resuscitace ve světě nových guidelines. Olomouc: Solen, 2005. 61 s. ISBN 978-80-87327-79-1. 27. KNOT, J. et al. Akutní koronární syndrom. Medicína pro praxi. 2007, roč. 4, č. 4, s. 153-155. ISSN 1214-8687. 28. KOSTER, R. W. et al. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010: Section 2. Adult basic life support and use of automated external defibrillators. Resuscitation [online]. Oct. 2010, vol. 81, iss. 10. [cit. 2011-09-10]. pp. 1277-1292. Dostupné z: . ISSN 0300-9572. 29. KOSTER, R. W. ILCOR presents a universal AED sign [online]. 19. 9. 2008 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: . 30. KŘIVÁK, R. Úroveň znalostí učitelů vybraných základních škol v poskytování první pomoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. Katedra antropologie a zdravovědy, 2010. 130 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Majerová. 31. KUBÍKOVÁ, Z. – ZUCHOVÁ, B. et al. První pomoc: aspirace (vdechnutí) cizího tělesa [online]. 23. 9. 2008 [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: . 32. LEPEŠKA, J. Víš odkud voláš o pomoc na tísňovou linku 112? 1. vyd. Praha: MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2008. ISBN 978-80-86640-98-3.
106
33. MACE, S. E. Tonutí a utonutí. Urgentní medicína. 2000, roč. 3, č. 4, s. 30-32. ISSN 1212-1924. 34. MACHOVÁ, V. Trendelemburgova poloha [online]. 5. 11. 2011 [cit. 2012-01-22]. Dostupné z: . 35. MARUSIČ, P. Epilepsie [online]. 2007 [cit. 2012-01-29]. Dostupné z: . 36. MAYRING, P. Einführung in die qualitative Sozialforschung: Eine Anleitung zu qualitativem Denken. 1. vyd. München: Psychologie Verlag Union, 1990. 126 s. ISBN 3-621-27095-7. 37. MILES, M. B. – HUBERMANN, A. M. Qualitative data analysis: A sourcebook of new methods. London: Sage, 1984, 1994. 263 s. ISBN 0-8039-2274-4. 38. MLČOCH, Z. První pomoc při epileptickém záchvatu – co dělat? Kdy volat sanitku? [online]. 24. 2. 2009 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: . 39. MLČOCH, Z. TIA – tranzitorní ischemická ataka, lehká mrtvice [online]. 5. 2. 2008 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: . 40. NEVŠÍMALOVÁ, S. – RŮŽIČKA, E. – TICHÝ, J. et al. Neurologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 367 s. ISBN 80-7262-160-2. 41. NOLAN, J. P. et al. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010: Section 1. Executive summary. Resuscitation [online]. Oct. 2010, vol. 81, iss. 10. [cit. 2011-09-10]. pp. 1219-1276. Dostupné z: . ISSN 0300-9572. 42. PAŘÍZEK, A. Kniha o těhotenství a dítěti: Český průvodce těhotenstvím, porodem, šestinedělím – až do dvou let dítěte. 4. vyd. Praha: Galén, 2009. 776 s. ISBN 978-80-7262-653-3.
107
43. PATTON, M. Q. Qualitative evaluation and research methods. 2. vyd. Newbury Park and London: Sage, 1990. 532 s. ISBN 0-8039-3779-2. 44. POKORNÝ, J. et al. Lékařská první pomoc. 2., doplň. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010. 474 s. ISBN 978-80-7262-322-8. 45. POKORNÝ, J. et al. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 547 s. ISBN 80-7262-259-5. 46. POKORNÝ, J. Přednemocniční péče o nemocné a raněné v minulosti. Urgentní medicína. 2007, roč. 10, č. 4, s. 4-9. ISSN 1212-1924. 47. RESUSCITATION COUNCIL (UK). Resuscitation Guidelines 2010. Londýn: Resuscitation Council (UK), 2010. 156 s. ISBN 978-1-903812-21-1. 48. SRNSKÝ, P. První pomoc u dětí. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-1824-8. 49. ST. JOHN AMBULANCE et al. Příručka první pomoci. Přel. I. Citová – S. Cita. 2., aktualizované vyd. Bratislava: Perfekt, 2007. 288 s. Přel. z: First aid manual. ISBN 978-80-8046-359-5. 50. STAKE, R. E. The art of case study research. 1. vyd. London: Sage, 1995. 175 s. ISBN: 0-8039-5767-X. 51. STELZER, J. – CHYTILOVÁ, L. První pomoc pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 116 s. ISBN 978-80-247-2144-6. 52. TAJČ, T. Bezpečnost a první pomoc pro pracovníky dětských táborů a kurzů [online]. 2006 [cit. 2011-11-26]. Dostupné z: . 53. TRUHLÁŘ, A. – UHLÍŘ, M. – MATHAUSER, R. Výběr z doporučených postupů pro základní neodkladnou resuscitaci. Urgentní medicína. 2011, roč. 14, č. 1, s. 28-31. ISSN 1212-1924. 54. TRUHLÁŘ, A. Kde je umístěn automatizovaný externí defibrilátor? Urgentní medicína. 2010, roč. 13, č. 2, s. 6-8. ISSN 1212-1924. 55. VAŠÍČKOVÁ, H. Epilepsie a zátěž [online]. 28. 2. 2007 [cit. 2012-01-29]. Dostupné z: . 108
56. VINIKER, D. A. Normal Labour and Childbirth – Definition, Three Stages, The Powers, Passage and passengers [online]. 2006 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: . 57. VOJÁČEK, J. Akutní koronární syndrom [online]. 7. 10. 2010 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: . 58. VOKURKA, M. – HUGO, J. et al. Velký lékařský slovník. 9., rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Maxdorf, 2009. 1160 s. ISBN 978-80-7345-202-5. 59. VYHNÁNEK, F. et al. Chirurgie I: pro střední zdravotnické školy. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 224 s. ISBN 80-7333-005-9. 60. YIN, R. K. Case study research: Design and methods. London: Sage, 1994, 2003. 181 s. ISBN 0-7619-2553-8. 61. Zákon č. 20/1966 ze dne 17. března 1966 o péči o zdraví lidu. 62. Zákon č. 239/2000 Sb. ze dne 28. června 2000 o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. 63. Zákon č. 262/2006 Sb. ze dne 21. dubna 2006 zákoník práce. 64. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník.
109
7.2 Seznam použitých symbolů a zkratek %
procento
&
a
@
znak používaný především v e-mailové komunikaci
§
paragraf
AED
automatická externí defibrilace, automatický externí defibrilátor
AHA
American Heart Association (název organizace)
AIM
akutní infarkt myokardu
aj.
a jiné
AKS
akutní koronární syndrom
ANZCOR
Australian and New Zealand Committee on Resuscitation (název organizace)
apod.
a podobně
atd.
a tak dále
BOZP
bezpečnost a ochrana zdraví při práci
cca
circa, přibližně
cit.
citováno
cm
centimetr
CMP
cévní mozková příhoda
CO
oxid uhelnatý
č.
číslo
ČLS JEP
Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně
ČR
Česká republika
DM
diabetes mellitus
doplň.
doplněné
DRNR
doprava raněných nemocných a rodiček
EPI
epileptický
ERC
European Resuscitation Council (název organizace)
et al.
et alii (a další)
EU
Evropská unie
FBAO
Foreign Body Airway Obstruction (obstrukce dýchacích cest cizím tělesem)
110
g
gram
GCS
Glasgow Coma Scale (Glasgowská stupnice kómat)
HSFC
Heart and Stroke Foundation of Canada (název organizace)
HZS
Hasičský záchranný sbor
IAHF
Inter-American Heart Foundation (název organizace)
IKEM
Institut klinické a experimentální medicíny
ILCOR
International Liaison Committee on Resuscitation (název organizace)
ISBN
International Standard Book Numbering (mezinárodní standardní číslo knihy)
iss.
issue (vydání, výtisk, číslo – například časopisu)
ISSN
International Standard Serial Numer (mezinárodní standardní číslo seriálové publikace)
IZS
integrovaný záchranný systém
kg
kilogram
kol.
kolektiv
KPR
kardiopulmonární resuscitace
LSPP
lékařská služba první pomoci
LZS
letecká záchranná služba
max.
maximálně
mg
miligram
min.
minuta
ml
mililitr
MV
Ministerstvo vnitra
např.
například
ºC
stupeň Celsia
Oct.
October (říjen)
odst.
odstavec
ORL
otorinolaryngologie
OZP
odborné zdravotnické předměty
PČR
Policie České republiky
písm.
písmeno
PNP
přednemocniční neodkladná péče
111
popř.
popřípadě
pp.
pages (strany)
přel.
přeložil
přeprac.
přepracované
R1 – R12
respondent 1 – respondent 12
RCA
Resuscitation Council of Asia (název organizace)
RCSA
Resuscitation Council of Southern Africa (název organizace)
resp.
respektive
RLP
rychlá lékařská pomoc
roč.
ročník
RZP
rychlá zdravotnická pomoc
s.
strana
Sb.
sbírka (sbírky zákonů)
St.
Saint (svatý)
SZŠ
střední zdravotnická škola
TANR
telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace
TAPP
telefonicky asistovaná první pomoc
tbl.
tablety
TIA
tranzitorní ischemická ataka
TIS
Toxikologické informační středisko
tj.
to je
tzv.
takzvaný
UK
United Kingdom (Spojené království)
viz
imperativ od slovesa vidět (podívej se)
vol.
volume (ročník, soubor – například čísel časopisu)
VVP
všeobecně vzdělávací předměty
vyd.
vydání
WHO
World Health Organization (název organizace)
www.
World Wide Web (celosvětová síť)
ZNR
základní neodkladná resuscitace
ZZS
zdravotnická záchranná služba
112
7.3 Seznam obrázků Obrázek 1: Řetězec přežití ............................................................................................................. 23 Obrázek 2: Kontrola reakci............................................................................................................ 23 Obrázek 3: Přivolání pomoci ......................................................................................................... 23 Obrázek 4: Uvolnění dýchacích cest ............................................................................................. 25 Obrázek 5: Kontrola dechové aktivity ........................................................................................... 25 Obrázek 6: Poloha ruky na hrudníku ............................................................................................. 26 Obrázek 7: Přiložení druhé ruky.................................................................................................... 26 Obrázek 8: Propletení prstů ........................................................................................................... 26 Obrázek 9: Pozice při resuscitaci................................................................................................... 26 Obrázek 10: Umělý vdech ............................................................................................................. 27 Obrázek 11: Výdech postiženého .................................................................................................. 27 Obrázek 12: Umělý vdech – kojenec ............................................................................................. 28 Obrázek 13: Umělý vdech – dítě starší 1 roku .............................................................................. 28 Obrázek 14: Komprese hrudníku 1 ................................................................................................ 29 Obrázek 15: Komprese hrudníku 2 ................................................................................................ 29 Obrázek 16: Komprese hrudníku 3 ................................................................................................ 29 Obrázek 17: Komprese hrudníku 4 ................................................................................................ 29 Obrázek 18: Připevnění elektrod ................................................................................................... 31 Obrázek 19: Analýza srdečního rytmu .......................................................................................... 31 Obrázek 20: Příprava na výboj ...................................................................................................... 31 Obrázek 21: KPR po výboji .......................................................................................................... 31 Obrázek 22: Označení AED .......................................................................................................... 33 Obrázek 23: Označení AED se směrovou šipkou ......................................................................... 33 Obrázek 24: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 1 ................................................ 35 Obrázek 25: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 2 ................................................ 35 Obrázek 26: Uložení postiženého do zotavovací polohy – krok 3 ................................................ 35 Obrázek 27: Zotavovací poloha..................................................................................................... 35 Obrázek 28: Heimlichův manévr................................................................................................... 38 Obrázek 29: Protišoková poloha.................................................................................................... 45
113
Obrázek 30: Trendelenburgova poloha ......................................................................................... 45 Obrázek 31: Tlakový obvaz........................................................................................................... 53 Obrázek 32: Porod hlavičky .......................................................................................................... 56 Obrázek 33: Porod předního ramínka............................................................................................ 56 Obrázek 34: Porod zadního ramínka ............................................................................................. 56 Obrázek 35: Celková četnost správných a nesprávných odpovědí................................................ 79 Obrázek 36: Čestnost správných a nesprávných odpovědí dle školy ............................................ 80 Obrázek 37: Čestnost správných a nesprávných odpovědí dle délky pedagogické praxe............. 80 Obrázek 38: Četnost správných a nesprávných odpovědí dle oblasti první pomoci ..................... 81 Obrázek 39: Četnost správných a nesprávných odpovědí dle aprobace ........................................ 82 Obrázek 40: Znalost telefonních čísel linek tísňového volání ....................................................... 84 Obrázek 41: Znalost problematiky Heimlichova manévru dle aprobace ...................................... 87 Obrázek 42: Znalost problematiky tepelných poškození dle aprobace ......................................... 89 Obrázek 43: Znalost „resuscitačních poměrů“ u jednotlivých případů ......................................... 93
114
7.4 Seznam tabulek Tabulka 1: Rozlišení mezi částečným a úplným uzávěrem dýchacích cest .................................. 37 Tabulka 2: „Pravidlo devíti“ .......................................................................................................... 49 Tabulka 3: Školy zahrnuté do výzkumu ........................................................................................ 59 Tabulka 4: Klíč pro výběr respondentů ......................................................................................... 59 Tabulka 5: Identifikační údaje ....................................................................................................... 63 Tabulka 6: První pomoc (obecně) ................................................................................................. 64 Tabulka 7: Tísňová volání ............................................................................................................. 65 Tabulka 8: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 1 ..................................... 66 Tabulka 9: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 2 ..................................... 67 Tabulka 10: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 3 ................................... 68 Tabulka 11: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 4 ................................... 69 Tabulka 12: Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci – část 5 ................................... 70 Tabulka 13: Základní neodkladná resuscitace – část 1.................................................................. 71 Tabulka 14: Základní neodkladná resuscitace – část 2.................................................................. 72 Tabulka 15: Základní neodkladná resuscitace – část 3.................................................................. 73 Tabulka 16: Automatická externí defibrilace – část 1 ................................................................... 74 Tabulka 17: Automatická externí defibrilace – část 2 ................................................................... 75 Tabulka 18: Doplňující informace – část 1 ................................................................................... 76 Tabulka 19: Doplňující informace – část 2 ................................................................................... 77 Tabulka 20: Nejblíže dostupný AED dle školy ............................................................................. 97
115
7.5 Seznam příloh Příloha 1:
Návod k rozhovoru
Příloha 2:
Správné odpovědi na otázky rozhovoru
Příloha 3:
Informační dopis k výzkumu
Příloha 4:
Žádosti o povolení výzkumu – kopie
Příloha 5:
Souhlas s audio záznamem rozhovoru
Příloha 6:
Glasgowská stupnice kómat – „GCS“
Příloha 7:
Tlakové body
Příloha 8:
Skryté krevní ztráty při zlomeninách
Příloha 9:
Postup ZNR u dospělého
Příloha 10:
Postup ZNR u dítěte
Příloha 11:
Postup ZNR s využitím AED
116
Příloha 1: NÁVOD K ROZHOVORU Představení, seznámení s výzkumem, souhlas s audio záznamem. OBLAST ZÁJMU
Identifikační údaje
SPECIFIKACE -
Pohlaví
-
Délka pedagogické praxe (do 10 let x 10 a více let)
-
Aprobace (OZP x VVP)
Definice „první pomoci“ Definujte pojem „první pomoc“ vlastními slovy. První pomoc (obecně)
Legislativa Kdo je povinnen poskytnout první pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví? (ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného) Uveďte telefonní čísla linek tísňového volání:
Tísňová volání
-
Hasičský záchranný sbor
-
Zdravotnická záchranná služba
-
Policie České republiky
-
Městská policie
-
Evropské mezinárodní tísňové číslo
Ve kterých případech tísňového volání je vhodné upřednostnit linku „112“? Která složka IZS přijímá tísňová volání na lince „112“? Stabilizovaná (zotavovací) poloha Popište polohu těla při „stabilizované poloze“. Vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci
Kdy je vhodné (indikované) její použití? Vdechnutí cizího tělesa (aspirace) K čemu slouží Heimlichův manévr? Lze Heimlichův manévr využít u všech věkových kategorií? (popř. u kterých ne?) (Uveďte.)
Krvácení Jaké možnosti zástavy krvácení znáte? (Vyjmenujte.) Jakou polohu zvolíte u postiženého, který krvácí z nosu? Šokové stavy Které příznaky šoku znáte? Vyjmenujte protišoková opatření – tzv. 5T. Tepelná poškození Proč je u popálenin nutné odstranit těsnící předměty (zejména kovové – např. prstýnek)? (Co může u popálené osoby vzniknout?) Jaký je rozdíl mezi úpalem a úžehem? Zlomeniny V jaké poloze by jste zafixoval/a zlomenou končetinu? (v patologické x fyziologické poloze po reponaci) Epilepsie Je třeba při každém EPI záchvatu přivolat ZZS? (Pokud ne, uveďte příklad.) Otravy Jaký lék lze podat postiženému (per os – ústy) u většiny otrav ve snaze zabránit vstřebávání škodliviny z trávícího traktu do krevního oběhu? Překotný porod Co musí vždy bezpodmínečně předcházet přestřižení pupeční šňůry? (popište techniku) Diabetes mellitus (kazuistika) Jak budete postupovat u člověka, který u sebe má průkaz diabetika, je náhle zmatený až agresivní, bledý, obtížně koordinuje pohyby, má rychlou srdeční akci, vlhkou zpocenou kůži a mělký dech bez zápachu. Nemáte k dispozici glukometr. O jaký stav se zde pravděpodobně jedná?
Cévní mozková příhoda (kazuistika) O jaký stav se pravděpodobně jedná? U postiženého je patrná asymetrie obličeje, vyskytují se poruchy vnímání, hybnosti poloviny těla, je dezorientovaný, udává „mravenčení“ v končetinách a nucení na zvracení. Akutní koronární syndrom U kterého život ohrožujícího stavu se i laikovi doporučuje podat před příjezdem ZZS nitráty a tabletu kyseliny acetylsalicylové (např. Acylpyrin tbl.) pod jazyk? Definujte pojem „resuscitace“ vlastními slovy. Kdy se zahajuje resuscitace u postiženého? (Co je podmínkou, předpokladem zahájení resuscitace?) Jak uvolníte (zprůchodníte) u postiženého v bezvědomí dýchací cesty? Uveďte správné poměry kompresí hrudníku a umělých vdechů u následujících případů (pro laické zachránce):
Základní neodkladná resuscitace
-
Dospělý; 1 zachránce
-
Dospělý; 2 a více zachránců
-
Dítě; 1 zachránce
-
Dítě; 2 a více zachránců
Jaká je doporučená frekvence kompresí hrudníku při resuscitaci? (dítě x dospělý) Na kterém místě a do jaké hloubky je doporučené při resuscitaci hrudník stlačovat? (dítě x dospělý) Kdy v případě resuscitace přivoláte ZZS? (před – v průběhu – po ukončení resuscitace) (Existují výjimky?) Kdy je možné resuscitaci ukončit?
Co si představíte pod zkratkou „AED“? Kolik elektrod se při automatické externí defibrilaci standardně využívá? Automatická externí defibrilace
Kam na postiženého by jste elektrody umístil/a (nalepil/a)? Je vhodné elektrody AED před příjezdem ZZS odstranit? (Proč?) Lze použít AED i u dětí? Víte, kde je umístěn nejbližší AED? Jak je místo uložení AED standardně označeno? Doplňujete si znalosti z oblasti první pomoci? (Pravidelně? Odkud informace čerpáte?) Podstupujete jako pedagogický pracovník SZŠ pravidelné školení týkající se první pomoci? Máte možnost praktického nácviku první pomoci? Vyučujete v rámci některého vyučovacího předmětu nebo
Doplňující informace
samostatně první pomoc? Byl/a jste někdy svědkem události, při které bylo třeba poskytnout první pomoc? (Poskytoval/a jste osobně první pomoc?) V kterých oblastech první pomoci máte dle Vašeho názoru největší nedostatky? Máte nějaké návrhy či připomínky ke vzdělávání pedagogů SZŠ v oblasti první pomoci?
Chtěl/a by jste se na něco z oblasti první pomoci zeptat, popř. něco vysvětlit či upřesnit? Nácvik základní neodkladné resuscitace s použitím AED (popř. jiných „rizikových“ oblastí první pomoci). Poděkování, rozloučení.
Příloha 2: SPRÁVNÉ ODPOVĚDI NA OTÁZKY ROZHOVORU Legislativa (viz kapitola 3.1.3)
-
Kdo je povinnen poskytnout první pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví? (ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného) každá osoba (tuto legislativní povinnost upravují některé právní předpisy)
Tísňová volání (viz kapitola 3.1.2)
-
-
Uveďte telefonní čísla linek tísňového volání: -
Hasičský záchranný sbor: 150
-
Zdravotnická záchranná služba: 155
-
Policie České republiky: 158
-
Městská policie: 156
-
Evropské mezinárodní tísňové číslo: 112
Ve kterých případech tísňového volání je vhodné upřednostnit linku „112“? je-li třeba součinnost více složek IZS, je-li třeba odbavit tísňový hovor v cizím jazyce (angličtina, němčina), je-li třeba lokalizovat polohu volajícího podle telefonního přístroje
-
Která složka IZS přijímá tísňová volání na lince „112“? Hasičský záchranný sbor (HZS)
Stabilizovaná zotavovací poloha (viz kapitola 3.3.3)
-
Popište polohu těla při „stabilizované poloze“. postižený se nachází ve stabilní poloze na boku se zakloněnou hlavou
-
Kdy je vhodné (indikované) její použití? při bezvědomí se zachovalým dýcháním (dále například při poranění obličeje, hrudníku, baze lební nebo při krvácení z dutiny ústní či nosní)
Vdechnutí cizího tělesa (aspirace) (viz kapitola 3.3.5)
-
K čemu slouží Heimlichův manévr? k vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest
-
Lze Heimlichův manévr využít u všech věkových kategorií? (popř. u kterých ne?) ne, nelze jej využít u malých dětí (do 1 roku)
Krvácení (viz kapitola 3.3.13)
-
Jaké možnosti zástavy krvácení znáte? (Vyjmenujte.) stlačení cévy prsty přímo v ráně, stlačení tepny v tlakovém bodě, přiložení tlakového obvazu, přiložení zaškrcovadla
-
Jakou polohu zvolíte u postiženého, který krvácí z nosu? v sedě s hlavou v předklonu
Šokové stavy (viz kapitola 3.3.9)
-
Které příznaky šoku znáte? bledá, vlhká, studená kůže, zrychlený pulz, zrychlené dýchání, nervozita, zimnice, třesavka, žízeň – cyanóza akrálních částí těla, mramorová, šedá kůže, lepkavý pot, neklid, úzkost až apatie – bezvědomí, nehmatný pulz na periferii, selhávání zbylých základních životních funkcí (liší se dle fáze šoku)
-
Vyjmenujte protišoková opatření – tzv. 5T. teplo, ticho , tekutiny, transport, tišení bolesti
Tepelná poškození (viz kapitola 3.3.12)
-
Proč je u popálenin nutné odstranit těsnící předměty (zejména kovové – např. prstýnek)? (Co může u popálené osoby vzniknout?) edém (otok)
-
Jaký je rozdíl mezi úpalem a úžehem? úpal – celkové přehřátí organismu (vzniká nejčastěji při delším pobytu v horkém, vlhkém, nevětraném prostředí) x úžeh – přehřátí organismu, které je způsobeno přímým slunečním zářením (především na nekrytou hlavu)
Zlomeniny (viz kapitola 3.3.14)
-
V jaké poloze by jste zafixoval/a zlomenou končetinu? (v patologické x fyziologické poloze po reponaci) v poloze, ve které se nachází („patologické“)
Epilepsie (viz kapitola 3.3.10)
-
Je třeba při každém EPI záchvatu přivolat ZZS? (Pokud ne, uveďte příklad.)
ne, nejedná-li se o první EPI záchvat v životě – poznámka: v případě prvního EPI záchvatu v životě přivolám ZZS vždy (popř. jedná-li se o nakupení více záchvatů, při přetrvávající dezorientaci nebo dojde-li během záchvatu u postiženého k poranění) Otravy (viz kapitola 3.3.11)
-
Jaký lék lze podat postiženému (per os – ústy) u většiny otrav ve snaze zabránit vstřebávání škodliviny z trávícího traktu do krevního oběhu? aktivní uhlí (např. Carbosorb)
Překotný porod (viz kapitola 3.3.15)
-
Co musí vždy bezpodmínečně předcházet přestřižení pupeční šňůry? (popište techniku)
dvojité zavázání („podvázání“) pupeční šňůry (mezi podvazy přestříhneme) Diabetes mellitus (kazuistika) (viz kapitola 3.3.8)
-
Jak budete postupovat u člověka, který u sebe má průkaz diabetika, je náhle zmatený až agresivní, bledý, obtížně koordinuje pohyby, má rychlou srdeční akci, vlhkou zpocenou kůži a mělký dech bez zápachu. Nemáte k dispozici glukometr. je-li schopný polykat, podáme mu cukr (v libovolné podobě)
-
O jaký stav se zde pravděpodobně jedná? hypoglykémii
Cévní mozková příhoda (kazuistika) (viz kapitola 3.3.7)
-
O jaký stav se pravděpodobně jedná? U postiženého je patrná asymetrie obličeje, vyskytují se poruchy vnímání, hybnosti poloviny těla, je dezorientovaný, udává „mravenčení“ v končetinách a nucení na zvracení. cévní mozková příhoda (CMP)
Akutní koronární syndrom (viz kapitola 3.3.6)
-
U kterého život ohrožujícího stavu se i laikovi doporučuje podat před příjezdem ZZS nitráty a tabletu kyseliny acetylsalicylové (např. Acylpyrin tbl.) pod jazyk? akutní koronární syndrom (například akutní infarkt myokardu)
Základní neodkladná resuscitace (viz kapitola 3.3.1)
-
Kdy se zahajuje resuscitace u postiženého? je-li v bezvědomí a dýchá-li jinak než normálně
-
Jak uvolníte (zprůchodníte) u postiženého v bezvědomí dýchací cesty? záklonem hlavy a přizvednutím brady
-
Uveďte správné poměry kompresí hrudníku a umělých vdechů u následujících případů (pro laické zachránce): -
Dospělý; 1 zachránce: 30 : 2
-
Dospělý; 2 a více zachránců: 30 : 2
-
Dítě; 1 zachránce: 30 : 2
-
Dítě; 2 a více zachránců: 30 : 2
-
Jaká je doporučená frekvence kompresí hrudníku při resuscitaci? (dítě x dospělý) nejméně 100 stlačení za minutu (ne více jak 120 stlačení za minutu) (u dítěte i dospělého)
-
Na kterém místě a do jaké hloubky je doporučené při resuscitaci hrudník stlačovat? u dospělého stlačujeme dolní polovinu hrudní kosti – nejméně o 5 cm (ne více jak o 6 cm); u dítěte stlačujeme dolní polovinu hrudní kosti – nejméně o 1/3 předozadního průměru hrudníku (tj. přibližně 4 cm u kojenců a 5 cm u větších dětí)
-
Kdy v případě resuscitace přivoláte ZZS? (Existují výjimky?) před zahájením resuscitace, pouze u dětí v případě jednoho zachránce přivoláme ZZS po cca 1 minutě resuscitace
-
Kdy je možné resuscitaci ukončit? při obnově krevního oběhu a dechové aktivity, při převzetí postiženého ZZS nebo při úplném vyčerpání zachránce
Automatická externí defibrilace (viz kapitola 3.3.2)
-
Kolik elektrod se při automatické externí defibrilaci standardně využívá? dvě (sternální elektroda a apikální elektroda)
-
Kam na postiženého by jste elektrody umístil/a (nalepil/a)? nejčastěji se využívá anterolaterální pozice defibrilačních elektrod, při které je sternální (pravá) elektroda umístěna vpravo od sterna pod klíční kost a apikální (levá) elektroda je umístěna na levou stranu hrudníku v oblasti srdečního hrotu
-
Je vhodné elektrody AED před příjezdem ZZS odstranit? (Proč?) není, konektory elektrod AED a manuálních defibrilátorů, kterými disponuje ZZS, jsou často totožné (nedochází ke zbytečné časové prodlevě během výměny elektrod)
-
Lze použít AED i u dětí? ano, užití AED je bezpečné a úspěšné u dětí nad 1 rok (ve vzácném případě rytmu, který lze léčit elektrickým výbojem, je použití AED přijatelné také u dětí do 1 roku) – pokud možno s redukovanou energií
-
Jak je místo uložení AED standardně označeno? zelenobílá značka obsahující piktogram ve tvaru srdce s bleskem (může být doplněna tabulkou s bílými písmeny „AED“)
Příloha 3: INFORMAČNÍ DOPIS K VÝZKUMU VĚC: INFORMAČNÍ DOPIS K PŘIPRAVOVANÉMU VÝZKUMU Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli, jmenuji se David Sedláček a jsem studentem II. ročníku navazujícího magisterského studia Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V rámci ukončení studia zpracovávám diplomovou práci na téma: „Znalost problematiky
první
pomoci
u
pedagogů
středních
zdravotnických
škol“.
Obracím se na Vás s prosbou o umožnění výzkumného šetření na Vaší škole. Jedná se kvalitativní anonymní výzkumné šetření realizované prostřednictvím krátkého rozhovoru (cca 15 minut), který bude zaměřen na problematiku první pomoci. Výzkum by měl být realizován u 4* respondentů (pedagogů školy). Výběr konkrétních osob zapojených do výzkumu bude záležet na Vašem rozhodnutí. Zmiňovaná diplomová práce by měla ověřit orientaci pedagogů středních zdravotnických škol v problematice první pomoci. Výsledky výzkumu by měly poukázat především na potřebu průběžného vzdělávání pedagogů. V případě kladné odpovědi bych rád Vaši školu navštívil v nejbližším možném termínu a výzkumné šetření osobně provedl. S výsledky celého výzkumu, který je realizován na vybraných středních zdravotnických školách v rámci tří krajů České republiky, Vás v případě zájmu velice rád seznámím. Děkuji za Vaši ochotu a věřím v úspěšnou spolupráci. V Olomouci dne 15. 10. 2011 …………………… Bc. David Sedláček Hlavní 1140 696 04 Svatobořice – Mistřín telefon: 724 261 609 e-mail: [email protected]
*
2 pedagogové odborných zdravotnických předmětů a 2 pedagogové všeobecně vzdělávacích předmětů
(jeden vždy s pedagogickou praxí do 10 let a jeden s pedagogickou praxí 10 a více let)
Příloha 4: ŽÁDOSTI O POVOLENÍ VÝZKUMU – KOPIE
Příloha 5: SOUHLAS S AUDIO ZÁZNAMEM ROZHOVORU SOUHLAS S POŘÍZENÍM A POUŽITÍM AUDIO ZÁZNAMU MÉ OSOBY Já, níže jmenovaný (á) a podepsaný (á): Jméno, příjmení, titul:
..............................................................................................................
Škola (zaměstnavatel): .............................................................................................................. ..............................................................................................................
Souhlasím
s tím,
aby
byl
pro
potřeby
zpracování
diplomové
práce*
s názvem „Znalost problematiky první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol“ pořízen a použit audio záznam rozhovoru mé osoby na toto téma.
V .............................. dne ..............................
................................................ Podpis
*
Autor práce: Bc. David Sedláček Obor: Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy Vedoucí práce: Mgr. Petr Zemánek, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra antropologie a zdravovědy
Příloha 6: GLASGOWSKÁ STUPNICE KÓMAT – „GCS“ GLASGOW COMA SCALE Otevření očí: spontánní, normálně mrká
4 body
otvírá oči na výzvu
3 body
otvírá oči jen na bolestivý podnět
2 body
neotevře oči na žádný podnět
1 bod
Verbální odpověď: orientovaný, spontánně hovoří
5 bodů
dezorientovaná řeč, ale odpovídá na otázky
4 body
nepřiléhavá slova, smazaná řeč
3 body
vydává zvuky
2 body
žádná verbální odpověď
1 bod
Motorická odpověď: vyhoví na výzvu, pohybuje končetinami
6 bodů
cílená obranná reakce, pohybuje končetinou k bolestivému podnětu
5 bodů
účelová flekční (úhybná) reakce
4 body
flekční necílená reakce nebo dekortikační pozice
3 body
extenční reakce nebo decerebrační pozice
2 body
žádný pohyb na jakýkoliv podnět
1 bod
Celkové GCS 3/15 – 15/15 (zdroj: Pokorný et al., 2010)
Zhodnocení závažnosti stavu dle celkové hodnoty GCS Počet bodů:
Kóma:
13 – 15
lehké nebo žádné
9 – 12
středně těžké
3–8
těžké
(zdroj: Pokorný et al., 2010)
Poznámka: V praxi se můžeme setkat s nejrůznějšími modifikacemi tzv. Glasgowské stupnice kómat, nejčastěji dle věku postiženého (např. GCS pro malé děti).
Příloha 7: TLAKOVÉ BODY Tlakový bod je místo, kde lze hmatnou tepnu přitisknout ke kosti, a zastavit tak přítok krve do postižené (krvácející) oblasti (Kelnarová et al., 2007a).
(zdroj: Bydžovský, 2004)
spánkový tlakový bod (1): spánková tepna, před hrbolem ušního boltce – při krvácení z vlasové části hlavy a horní třetiny obličeje; lícní tlakový bod (2): lícní tepna, před úhlem dolní čelisti – při krvácení z úst a tváře; krční tlakový bod (3): krční tepna – při krvácení z jazyka nebo krční tepny; podklíčkový tlakový bod (4): podklíčková tepna, za klíční kostí – stisk proti prvnímu žebru při krvácení z ramene a amputaci horní končetiny; pažní tlakový bod (5): pažní tepna, mezi tricepsem a bicepsem – při krvácení z předloktí a ruky; břišní tlakový bod (6): břišní aorta – stisk krouživým pohybem ruky sevřené v pěst – při vysoké amputaci dolní končetiny nebo gynekologickém krvácení; stehenní tlakový bod (7): stehenní tepna v tříslech – při krvácení ze stehna nebo při amputaci dolní končetiny; podkolenní tlakový bod (8): podkolenní tepna, mezi zadní částí stehna a lýtka – při krvácení z bérce a nohy.
Příloha 8: SKRYTÉ KREVNÍ ZTRÁTY PŘI ZLOMENINÁCH
(zdroj: Pokorný et al., 2004)
Příloha 9: POSTUP ZNR U DOSPĚLÉHO
(zdroj: Koster et al., 2010)
Příloha 10: POSTUP ZNR U DÍTĚTE
(zdroj: Česká resuscitační rada, 2010b)
Poznámka: Podle ERC Guidelines for Resuscitation 2010 je uvedený algoritmus platný také pro laické zachránce. Měli by však upřednostňovat resuscitační poměr 30 : 2.
Příloha 11: POSTUP ZNR S VYUŽITÍM AED
(zdroj: Česká resuscitační rada, 2010a)
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. David Sedláček
Katedra:
Katedra antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
Mgr. Petr Zemánek, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Znalost problematiky první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol
Název v angličtině:
The Knowledge of the Field of First Aid in Teachers at Secondary Nursing Schools Poskytnutí pomoci osobě v nouzi by mělo být základní morální povinností každého člověka. Samotná snaha pomoci však nestačí, není-li doprovázena alespoň základními znalostmi a dovednostmi. Nikdy nevíme, kdy budeme poskytnutí první pomoci sami potřebovat, či budeme dokonce nuceni první pomoc osobně poskytnout. Tato skutečnost řadí znalost první pomoci mezi velmi aktuální problémy. Cílem diplomové práce je prostřednictvím kvalitativního dotazování technikou rozhovoru zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů středních zdravotnických škol. Studie je rozdělena
Anotace práce:
do dvou částí. V první části shrnuji teoretická východiska práce – vybrané oblasti z laické zdravotnické první pomoci. V druhé části se věnuji výzkumu, do kterého bylo zapojeno celkem 12 pedagogů ze tří středních zdravotnických škol. Výsledky výzkumu mají poukázat na potřebu průběžného vzdělávání respondentů v problematice první pomoci. Diplomová práce svým zaměřením však není předurčena pouze pro pedagogické pracovníky středních zdravotnických škol. Může se stát také inspirací a zdrojem nových, aktuálních informací pro nejširší veřejnost se zájmem o problematiku laické zdravotnické první pomoci.
Klíčová slova:
první pomoc, pedagog, střední zdravotnická škola, základní neodkladná resuscitace, automatický externí defibrilátor
Providing assistance to a person in need should be a basic moral duty of every person. The very effort to help is however not enough unless accompanied by at least a basic knowledge and skills. We never know when we can need first aid ourselves from someone or when we will have to provide first aid to someone. This fact makes the knowledge of first aid rank among the most topical issues. The aim of the thesis is to map the knowledge of first aid in teachers of secondary
Anotace v angličtině:
health-oriented schools using qualitative research and the interview-technique. The study is divided into two parts. The first section discuses the theoretic background – selected areas of first aid in laymen. The second part is focuses on research, in which a total of 12 teachers from three secondary health-oriented schools were involved. The results should point out the need of continuous education of respondents in the first aid issues. The thesis is not aimed only for teachers of secondary health-oriented schools. It can also become a source of inspiration and new, updated information for the general public interested in issues of first aid.
Klíčová slova v angličtině:
Přílohy vázané v práci:
First Aid, Teacher, Secondary Nursing School, Basic Life Support, Automated External Defibrillator Příloha 1: Příloha 2:
Návod k rozhovoru Správné odpovědi na otázky rozhovoru
Příloha 3: Příloha 4:
Informační dopis k výzkumu Žádosti o povolení výzkumu – kopie
Příloha 5: Příloha 6:
Souhlas s audio záznamem rozhovoru Glasgowská stupnice kómat – „GCS“
Příloha 7: Příloha 8:
Tlakové body Skryté krevní ztráty při zlomeninách
Příloha 9: Příloha 10:
Postup ZNR u dospělého Postup ZNR u dítěte
Příloha 11:
Postup ZNR s využitím AED
Rozsah práce:
116 stran
Jazyk práce:
český jazyk
