Dotazníkový průzkum znalostí problematiky neodkladné první pomoci
realizovaný v rodinných a mateřských centrech na území České republiky
© Ústav metodiky první pomoci, z.ú., Praha 2014 Ústav metodiky první pomoci, z.ú. Nad Vodovodem 1527/51, 100 00 Praha 10 – Strašnice, IČ: 03447693 je zapsaný pod spisovou značkou U97 u Městského soudu v Praze. Tel.: +420 608 037 150, mailto:
[email protected], http://www.umpp.cz
OBSAH ÚVOD…………………………………………………………………………………………………………………………… 3 LAICKÁ PRVNÍ POMOC…………………………………………………………………………………………………. 4 VÝUKA PRVNÍ POMOCI………………………………………………………………………………………………... 6
2
Úvod Zatímco úmrtnost na jiné choroby, ať již vrozené vady či infekce, se s lepší zdravotní péčí prudce snížila, u úrazů je pokles jen velmi pozvolný. Na následky úrazů v České republice umírá každoročně 200 dětí. Trvale poškozeno jich zůstává 2 - 3 tisíce, hospitalizováno je 40 000 dětí a 450 000 dětí je po úrazu ambulantně ošetřeno. Nejčastější příčiny úrazů jsou:
pády, dopravní nehody, působení neživotné síly, opařeniny a popáleniny.
Úrazy a otravy jsou u dětí nejčastější příčinou smrti. Naopak u dospělých jsou v příčinách smrti na třetím místě u mužů a čtvrtém u žen. Protože se dá úrazům většinou zabránit, je prevence nejdůležitější způsob, jak zastavit a snížit počty zranění a úmrtí. Když ale prevence selže, nastupuje nutnost rychlé pomoci! V rámci připravovaného projektu První pomoc rodičům jsme provedli malý průzkum, jehož vyhodnocení vám přinášíme. Oslovili jsme 250 rodinných a mateřských center. Získali jsme data od 112 subjektů. Čísla uvedená u grafů znázorňují, pokud není uvedeno jinak, počet odpovědí.
3
Laická první pomoc Odborníci již dlouho upozorňují na to, že znalost laiků v poskytování první pomoci jsou v naší společnosti velice špatné. Tato situace pak ovlivňuje naději postižených na přežití či výrazně zvyšuje procento pravděpodobnosti trvalých následků. Takovéto následky jsou velice bolestné u dospělého člověka, tím více u dětí. Náš průzkum bohužel tyto informace potvrdil. Na otázku, zda jsou Vaše odborné znalosti a dovednosti v oblasti první pomoci jsou dostatečné, odpovědělo 78% negativně.
Subjektivní hodnocení potenciálních situací vyžadujících poskytnutí první pomoci dále ukazuje, že většina dotázaných by měla největší problémy v případě selhání životních funkcí. Celých 67% neví, nebo si není jistých, jak takovou situaci správně vyhodnotit a účinně zasáhnout.
Naopak se zlomeninami by většina dotázaných neměla mít problém. Kladně odpovědělo celých 78 %.
4
Někde na pomezí jsou případy vdechnutí cizího tělesa, s nimiž se zejména rodiče mohou setkat poměrně často a hypoglykemický záchvat. Ten v našem případě reprezentoval stavy bezvědomí, které bývají svědky zaměňovány za opilost či pouhou mdlobu. Takřka 50/50 je to s případy masivního krvácení. Domníváme se, že tento výsledek uplatněný v praxi by byl velmi dobrý. Obáváme se však, že mnoho odpovědí zahrnovalo zaškrcování, které bohužel není skutečně použitelnou metodou první pomoci v běžných situacích.
Masivní krvácení
Hypoglykemický záchvat
Vdechnutí cizího tělesa
5
Výuka první pomoci Třetím okruhem otázek jsme se snažili zjistit stav zájmu o oblast první pomoci a její výuku. Potěšitelné je, že celých 82 % procent dotázaných se již někdy zúčastnilo školení první pomoci.
Z jejich pohledu byly tyto kurzy zřejmě zaměřeny nejen na teorii, ale také na praktický nácvik.
Přesto si většina uvědomuje, že tyto znalosti je potřeba obnovovat a celých 88 % by mělo zájem zúčastnit se specializovaného kurzu první pomoci.
Zaměření takového kurzu by podle našich předpokladů mělo být cíleno na první pomoc u dětí. Mnoho odpovědí také ukázalo zájem o získání komplexních znalostí v oblasti první pomoci, například při autonehodě. Každý rok je na našich komunikacích Policií ČR evidováno zhruba 20 000 dopravních nehod, při kterých umírají nejen řidiči, spolujezdci, motorkáři a cyklisté. Oběti jsou i mezi chodci, jimiž bývají i děti. Mnohdy jenom proto, že v ten moment není v blízkosti nikdo, kdo je schopen poskytnout první pomoc zraněným a přispět tím k obnovení a udržení důležitých životních funkcí do příjezdu záchranky. Navíc nesmíme očekávat, že se záchranka na místě zjeví ve 2 - 3 minutách. Dojezdový čas se skládá z řady dílčích, relativně krátkých časů, které se svým součtem málokdy dostanou pod 10 minut. (čas od události do rozhodnutí volat záchranku, vytočení čísla, čekání na spojení: 1/2 minuty a víc; rozhovor s dispečinkem: okolo 1 minuty; předání informace posádce, výjezd: 2-3 minuty; cesta na místo: přibližně 1 min / 1 km.) Ačkoli na laika působí tyto počty depresivně, musíme si uvědomit, že tato čísla jsou minimem a korespondují se stejně počítanými časy v nejvyspělejších zemích.
6
Z našeho pohledu je velice zajímavý výsledek otázky č.5: Kde by podle Vás měla standardně výuka první pomoci probíhat? v rámci výuky na základních a středních školách v kterékoli státní instituci
48% 27%
v rámci komerčních kurzů, dle preferencí zákazníků
13%
každý by se měl v této problematice vzdělávat sám pomocí metodických materiálů (příručky, videa apod.) 6% ostatní
7%
I Ti, kteří si nevybrali z nabízených možností, uváděli, že by oblast výuky první pomoci měla být financována státem, případně zdravotními pojišťovnami. Pouze 2 odpovědi uváděli variantu výuky první pomoci v rámci zaměstnání. Tato oblast je přitom klíčová při reálných situacích nehod na pracovišti, či živelné pohromě.
Na otázku č.6: Kdo by podle Vás měl první pomoc vyučovat, byly odpovědi jednoznačně ve prospěch profesionálních zdravotníků. Z našeho pohledu je tento výsledek velice důležitý, protože se domníváme, že pouze ti, kteří přicházejí do kontaktu se skutečnými případy, jsou schopní tyto poznatky dále reprodukovat. Souhlasíme ale také s myšlenkou „tým složený z více profesí - každý má svůj vlastní názor a přístup“. V praxi se bohužel setkáváme s tím, že výuka první pomoci není vedena profesionály a proto bychom rádi nejprve nastavili odborná kriteria, která dle našeho názoru mají prioritu. Je nutné se zbavit mýtů, které stále přetrvávají. profesionální záchranáři zdravotní sestry lékaři proškolení pedagogové
62% 12% 14% 13%
7
