6/2011
Zpravodaj
Milí čtenáři, určitě jste si všimli, že nové číslo Zpravodaje je opět o něco tlustší, než minulé. Velkou zásluhu na tom nese naše současná PR manažerka Simona Votyová, která na jeho vydání spolupracovala. Bylo tak více energie a času na více článků. Důvodem je ale také několik změn, které jsme pro nové číslo vymysleli. Rádi bychom informovali více o benefičních akcích, kterých proběhlo v poslední době opravdu požehnaně. Také jsme se rozhodli, že od nynějška budeme věnovat každé číslo nějakému aktuálnímu tématu. V tomto čísle to je raná péče. Myslíme si, že si zaslouží více pozornosti, než kolik se jí věnuje. Můžete si přečíst dva články od metodika rané péče Romany Straussové, novinky od vedoucí volnočasových aktivit Dany Cejpkové či rozhovor s maminkou malé Lindy. Věříme, že větší obsah čísla využijete. O prázdninách je na čtení spousta času. Když ne v čekárně u lékaře nebo na terapii v APLA, tak při zaslouženém odpočinku u vody nebo kdekoliv jinde. Přejeme Vám, abyste si to co nejvíce užili. šéfredaktor
hluboká znalost problematiky pas je pro poradce rané péče apla nutným základem
Poradce rané péče jako průvodce bolestí Představte si, že jste rodič vychovávající malé dítě. Do určitého věku se jeví zcela zdravé, ale znenadání začnete v jeho chování pozorovat zvláštnosti a odlišnosti. Začínají ve vás narůstat pochybnosti a probudí se hluboká nejistota, zda je vaše dítě v pořádku. Sháníte informace a doufáte, že vaše obavy jsou plané. S nadějí se obracíte na lékaře a odborníky, dostanete se do pořadníku na diagnostické vyšetření.
Role poradce však není pouze v naslouchání. Musí dokázat rodiči, že i když je jeho situace těžká a vypadá bezvýchodně, východisko má. Také je třeba ukázat mu cestu a umět na něj čekat. Čekat na moment, až se mu rozvážou ruce pro práci s dítětem. Teprve potom se začne intervence
v rodině dařit, rodič začne s dítětem zkoušet doporučované, nepříliš obvyklé metody práce a zažívá radost z prvních úspěchů. Právě tato radost a také hrdost rodiče, že on sám dokázal svému dítěti pomoci k lepšímu porozumění světu a zapojení se do něj, je hlavním cílem rané péče.
Přibližně v takovou chvíli přijíždí do rodiny poradce rané péče. Rodič od něj očekává potvrzení (ale raději vyvrácení) diagnózy, popisuje mu všechny události, úspěchy i zvláštnosti dítěte, kterými ho často až zahlcuje. Chce jakoukoli pomoc, i když nemá konkrétní představu jakou. Poradce se setkává s člověkem, který prožívá jednu z nejhlubších bolestí svého života. Stává se tedy v této chvíli jeho průvodcem, musí umět jeho prožívání naslouchat, provázet ho a pomáhat mu ve chvílích, kdy se chytá čehokoliv a cíleně hledá důvody k popření diagnózy. Vydal: APLA Praha, Střední Čechy, o.s., Brunnerova 1011/3, 163 00 Praha 17 - Řepy, IČO: 26623064, periodicita 4x ročně, místo vydávání Praha, číslo a den vydání, 2/01.08.2010, evidenční číslo periodického tisku přidělené ministerstvem, MK ČR E 19241 info: 606 729 672,
[email protected], www.praha.apla.cz, IČO: 26623064, bankovní spojení: 512295080237/0100 datum a číslo registrace u MV ČR: VS/1-1/53469/03-R ze dne 1. 4. 2003
str. 2
Poradce rané péče jako pedagog Pokud se narodí dítě s jakýmkoliv postižením, je touto skutečností zasažen celý systém rodiny. Proto není účinné zaměřit se pouze na práci s dítětem a na sledování úrovně jeho schopností a jejich rozvíjení. Důležité je také pomoci rodičům pochopit podstatu postižení jejich dítěte a porozumět důvodům jeho chování. Teprve to umožní celé rodině – i přes přítomnost handicapu – prožít život v radosti a spokojenosti. „Náš život není jednoduchý, ale autismus našeho Šimona už nebereme jako problém, který musíme nějak „vyřešit“, ale jako fakt, kterému jsme náš život tak trochu přizpůsobili. Zjistila jsem, že všechno, co pro svoje dítě dělám, je dostačující. A tohle zjištění mě obrovsky osvobodilo. Jsou dny, kdy toho stihneme víc, jsou dny, kdy nestihneme nic. Tak jako v každé jiné rodině.“ (Štěpánka Kvitová, maminka šestiletého chlapce s autismem) Projevy poruchy autistického spektra lze mírnit pomocí speciálně pedagogic-
Rozvoj metod rané péče Poradci rané péče pracují v rodině určitými způsoby a předávají rodičům speciální metody péče o dítě s PAS. Je velmi obtížné použít dané metody v pravý čas a na pravém místě. Navíc jejich dopad je někdy skutečně patrný až v dospělosti. Přesto si troufáme tvrdit, že jsou jedním z určujících vlivů, které rozhodnou, zda-li dítě své dětství stráví v rodině nebo v ústavu a zda jim bude umožněno využít svůj potenciál na maximum. Snažíme se neustále přicházet na způsoby, jak zvýšit samostatnost dítěte a jak podpořit celou rodinu. Před několika lety jsme pochopili, že jedním z důležitých ukazatelů pro budoucnost dítěte je jeho sebevědomí a sebepojetí. Dlouho jsme měli pocit, že mají děti s PAS v tomto ohledu velké deficity. Právě ty mohou vést k depresím či alkoholismu v dospělosti nebo k jiným psychickým poruchám, které s autismem nemají přímou spojitost. Začali jsme proto na této stránce u dětí cíleně pracovat a můžeme se pochlubit dobrými výsledky. Další stránkou života dítěte, kterou se nyní naši poradci nově zabývají, je schopnost hrát si. Domníváme se, že velká část problémů dětí s PAS pramení z toho, že se nudí a snadněji propadají úzkostem. Jsou to celé hodiny, kdy vlastně nevědí, co se sebou. Tyto úzkosti se pak mohou snažit zahánět autostimulačními, stereotypními rituály.
U jiných dětí zase neschopnost hrát si způsobí, že se nedokáží zapojit do aktivit vrstevníků. Propadají pak nepříjemným pocitům z izolace, které mohou vést až k depresím. Když se však alespoň částečně zabaví, míra jejich problémů poklesne. Je proto vhodné na schopnosti hrát si pracovat od samého počátku spolupráce s rodinou. Často však rodičům s úsměvem říkáme, že se nemusí stydět za to, že dítě občas „uklidí k televizi“. Péče je tak náročná, že se bez toho prakticky nelze obejít. Uvažujeme i o dalších metodách a novinkách. V plánu jsou kazuistické semináře, které už probíhají, a které by měly vyškolit pedagogy v mateřské školce. Některým to může hodně pomoci, i když v konečném důsledku záleží na jejich postoji a talentu. Chystáme také výrobu instrumentážního DVD a zajímáme se o práci s velmi malými dětmi, což je nová metoda, která se nyní zkouší v USA. Bohužel, rodin je stále více a je potřeba se jim věnovat. Teprve po zvládnutí toho nejnutnějšího je prostor pro vytváření novinek. A i tak narážíme v rané péči na finanční stropy. Těžko sháníme peníze i na tu nejzákladnější techniku. A je otázkou, jak bude vypadat budoucí financování rané péče obecně. Můžeme jen doufat, že budeme mít opět volné ruce a možnost pracovat kreativně a s inovací. Za ranou péči Romana Straussová
kých metod a specifických výchovných postupů. Jejich užívání však musí být spojeno také s hlubokým pochopením problematiky. Úkolem poradce je rodiči názorně ukázat, jak se dá s dítětem účinně pracovat, a co ho v danou chvíli učit (důležitá je znalost vývojové psychologie). Zároveň však poradce rodiči zdůvodňuje, PROČ je právě tento postup efektivní a v tuto chvíli možný. Práce v rodině je kontinuální, speciální postupy se stále upravují podle toho, v jaké situaci se rodina nachází. Avšak kromě toho, že poradce přináší náměty k práci, musí pamatovat i na to, aby rodina nepřepínala své síly a její práce zůstávala i v dlouhodobém horizontu efektivní (přepracovaný rodič ztrácí sílu a trpělivost). Protože právě rodič je tím, kdo bude dítěti po celý život stále na blízku, a především díky němu může dítě vést šťastný život. Za ranou péči APLA Romana Straussová a Monika Knotková
Výroční valná hromada a schůze správní rady organizace Autism Europe v Řecku V dubnu letošního roku jsem měla tu čest zastupovat APLA na zasedání valné hromady (General Assembly) a setkání správní rady (Council of Administration) mezinárodní organizace Autism Europe (AE) se sídlem v Bruselu. Členem AE se APLA Praha stala v červnu roku 2010. Pokusím se nastínit význam a události tohoto setkání. Hned od prvních hodin jsem cítila, že jsem vítaným členem, rovnoprávně patřícím do „rodiny“ zástupců 30 členských organizací z celé Evropy. Letošního setkání se zúčastnilo kolem padesáti zástupců členských organizací z mnoha Evropských zemí, přítomen byl ale také ředitel „zaoceánské“ organizace z Kanady, která už několik let spolupracuje s AE. Česká republika byla zastoupena dvěma organizacemi – APLA (full member – řádný člen) a Autistik (associated member – přidružený člen, paní Ing. Jelínková). Představili se i tzv. self-advocates, lidé s Aspergerovým syndromem Pietro z Itálie a Jan Verhaegh z Nizozemska, kteří reprezentují v AE osoby s PAS. Oba projevili zájem o setkání s lidmi s Aspergerovým syndromem v Praze v říjnu 2011. Na zasedání jsme slyšeli mnoho užitečných příspěvků. Podrobnosti najdete v archivu aktualit na internetových stránkách www. praha.apla.cz. Díky tomuto mezinárodnímu setkání jsme získali hodně kontaktů, materiálů a podkladů pro projekty mezinárodní spolupráce, které připravujeme. Uvědomila jsem si, že členství v AE může pomoci APLA při posouzení důvěryhodnosti organizace při schvalování projektů a ve výběrových řízeních. V neposlední řadě se nám členstvím v AE otevírá velká možnost dostávat informace o dobrých zkušenostech podobných organizací jako je APLA z celé Evropy. V rámci Evropských dnů autismu uvítáme zástupce členských organizací AE v Praze ve dnech 14.-16. října 2011. Ellina Horalíková
Vydal: APLA Praha, Střední Čechy, o.s., Brunnerova 1011/3, 163 00 Praha 17 - Řepy, IČO: 26623064, periodicita 4x ročně, místo vydávání Praha, číslo a den vydání, 2/01.08.2010, evidenční číslo periodického tisku přidělené ministerstvem, MK ČR E 19241 info: 606 729 672,
[email protected], www.praha.apla.cz IČO: 26623064, bankovní spojení: 512295080237/0100 datum a číslo registrace u MV ČR: VS/1-1/53469/03-R ze dne 1. 4. 2003
Rozhovor s Evou Honkovou
str. 3
Pětiletá Linda je krásná a vypadá jako andílek. Jenže se dokáže pořádně vztekat, nemluví a nejradši je sama na zahrádce, kde si hraje s blátem anebo si v pokojíku staví panenky pěkně do řady. Její diagnóza zní autismus. O tom, jak se s tímto handicapem žije, jsem si popovídala s její maminkou Evou Honkovou. Kdy jste přišla na to, že se s Vaší dcerkou něco děje? Zhruba od jejího roku a půl jsem pozorovala, že je spíše introvert a také mě dost zaráželo, že se stále nerozmluvila, pořád převažovala její řeč, které nikdo z nás nerozuměl. Jasně říkala pouze ne, ne, ne a to dost důrazně. K tomu se začala hodně vztekat a ječet. Ale mysleli jsme si, že když máme dvě holčičky, je normální, že každá je z úplně jiného těsta. Starší Sára extrovert – toužící po společnosti, vrstevnících a neustálé pozornosti a mladší Linda introvert – toužící po samotě, svém vlastním světě, nevyžadující moji přítomnost. Prostě jsme si říkali, ona je taková svá. Věděla jste o autismu něco předtím? O autismu jsem věděla pouze z filmu Rain Man, asi jako většina lidí. V souvislosti s Lindou jsem slovo autismus slyšela poprvé od naší pediatričky, když bylo dceři 3,5 roku. V té době jsem řešila opravdu výrazné problémy s nástupem do školky, protože dcerka se při každé menší změně vztekala, ignorovala děti, nedokázala posedět u jídla a vůbec nespolupracovala. Budu citovat paní doktorku: “Já nejsem specialista, ale mohl by tam být autismus.“ V duchu u mě proběhlo: „No to nééé“. Stejný názor ale měla i ředitelka školky, kam dcera nastoupila a vzápětí mě hned uklidňovala, ať se nebojím, protože se s dítětem dá speciálně pracovat.
Pořád jsem nechtěla tuto diagnózu vzít na vědomí a uvěřit tomu. Když se ovšem byla ve školce podívat koordinátorka pro PAS z SPC Mgr. Zuzana Žampachová a pak přišla i k nám domů, potvrdila, že se o diagnózu autismu zřejmě opravdu jedná. Večer jsem se pak při žehlení Lindina malého trička rozbrečela. Jak zareagovala rodina na zjištění, že Linda má autismus? Když manžel uslyšel poprvé autismus, úplně ho to ochromilo a přestal mluvit. Pak si doma sedl k internetu a hledal informace. Objevil stránky autismus.cz, kde je popisováno, čeho si mohou rodiče všimnout a oba jsme se shodli, že příznaky v Lindině chování jsou zcela jasné. Druhá dcera Sára vnímá, že její sestra je jiná a vždycky, když padá hvězda, tak si přeje, aby Linda mluvila a moc ráda mi pomáhá při laminování a výrobě strukturovaných úkolů. Babičky si pobrečely, ale postupně pochopily, jak k dceři přistupovat, a že všechno bude trochu jinak. Jak se Linda projevuje? Linda vypadá jako anděl, ale umí se neuvěřitelně vztekat a ječet. Je jí pět let, ale pořád nemluví, řekne pouze ne, a dost, eše, ty ty. Hraje si s panenkami a plyšovými slony a pořád je staví do řady, ale také je ráda objímá. Máme za domkem zahrádku a to je její ráj. Má tam houpačky, tram-
polínu, domeček, fontánku a pokud může, tráví tam většinu dne. Miluje vodu ve všech podobách a taky bláto, které vyrobí během chvilky z hlíny a vody. Neměla nikdy problém se mazlit a pořád se ráda chová. Také umí ručičkami poprosit, když něco chce. Je hodně samostatná. Toaletu zvládá od 2,5 let, když má žízeň, přinese láhev od jupíka, když má hlad, vyleze si na kuchyňskou linku a vezme si jablko nebo třeba papriku. Děti a jejich přítomnost jí nevadí, ale kamarádstvím se to nedá nazvat, protože si hraje sama, ale v kolektivu dětí zvládne třeba kolo kolo mlýnské. Chodí Linda do školky? Linda navštěvuje školku v Brně - Slatině, je integrovaná s asistentem pedagoga - paní Ludmilou Bartíkovou. Měli jsme obrovské štěstí na paní ředitelku Marcelu Havlíčkovou, která nejen, že jako první upozornila na známky autismu, ale také nám v té nelehké době velice pomohla svým přístupem k integraci. Zároveň nemohu opomenout i velmi trpělivé učitelky Evu Fatkovou a Michaelu Zavoralovou. Od spousty
jiných rodičů vím, že často narážejí na problémy s umístěním dítěte s PAS do školky, protože jen co se zmíní, že jejich dítě má autismus, kolikrát je nechtějí ani přijmout. Takže já mohu jen poděkovat, že k nám se všichni chovali velice vstřícně a snažili se pomoct. Myslím si, že pokud je dítě schopné navštěvovat běžnou školku a najde se takový skvělý tým pedagogů jako u nás, tak je to i přínos pro ostatní děti ve smyslu sociálního cítění, protože vidí, že mezi nimi žijí i děti, které potřebují také jejich podporu a přijetí. Linda bude brzy ve věku, kdy budete muset přemýšlet o škole, chcete ji také integrovat? Protože Linda nemluví, a ani chvíli neposedí, tak bych ji ráda umístila do školy pro děti s PAS, která je v Brně a zatím je jediná svého druhu v naší republice a v současnosti vzdělává 54 dětí s touto diagnózou. Jenže škola naráží na velký problém, kterým je, že se kraj a magistrát spolu nedokážou domluvit na jejím financování, přitom budova potřebuje rekonstrukci,
modernizaci a materiální vybavení. Celkem mě šokovalo, že v 21. století se zde topí ve wafkách a není tu ústřední topení, učitelé nemají dostatek kabinetů a kapacita školy už neodpovídá počtu dětí s PAS v Jihomoravském kraji. Na tuto problematiku jsme s panem ředitelem Tomášem Musilem a agenturou MyšMaš upozornili i televizi, která odvysílala reportáž a tak věřím, že se trochu hnou ledy a magistrát se s krajem na nějakém postupu snad domluví. Co byste poradila maminkám dítěte s PAS, které se diagnózu právě dozvěděly? S PAS žijeme 2 roky a netroufám si radit, ale ráda bych využila této příležitosti k tomu vyjádřit, co nejvíc pomohlo mně. Začala jsem navštěvovat skupinu rodičů s PAS v Centru pro rodinu v Brně, kde se scházelo 8 maminek a pravidelně od února do června jsme diskutovaly na daná témata. Stávalo se, že nám ty tři hodiny 1x za 14 dní nestačily a poté jsme ještě pokračovaly v příjemné hospůdce. Takže si myslím, že hlavní je, nebýt na pokračování na str. 4
str. 4 to sám a mít kolem sebe lidi, kterým se můžete svěřit a vědí, o čem mluvíte. Diagnóza autismu nám sice životem zamávala, ale přibyla mi přátelství s rodiči, kteří jsou na stejné lodi jako my. Pomocníkem je pro nás také strukturované učení. Baví mě vyrábět Lindě úkolky a velkou inspirací je pro mě maminka od Járy, Isabelky a Šíši z internetu. Mám doma spoustu šanonů s různými typy úkolů na barvy, tvary, skládání obrázků, přiřazování a třídění. A neustále vidím u dcery pokroky. Zlepšila se v sebeobsluze, stolování a v alternativní komunikaci. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že bude ovládat myš u počítače a hrát na něm hry, tak tomu neuvěřím, ale je to opravdu tak.
Muzea a mateřské školky Smithsonian Institute
Co Vám vadí na této diagnóze nejvíc? Vadí mi postoj neinformovaného okolí, kteří nechápou, že tak krásná holčička se vzteká a neposlouchá, dost často si vyslechnu, jaké to mám nevychované děcko. Myslím, že ostatní rodiče vědí, o čem mluvím. Také mě trápí, že Linda nebude jako její sestra Sára. Bojím se doby, kdy si začne uvědomovat svoji jinakost a já nebudu umět řešit její problémy nebo situace, které mohou nastat. A samozřejmě mi je líto, že od ní neslýchám slova: „Mami, mám tě moc ráda,“ a musí mi stačit pohlazení po tváři. Navíc je zásadní rozdíl mezi přístupem k autismu v Praze a zde v Brně. Máme tu k dispozici osobní asistenci v omezené kapacitě, poradenství, vzdělávání a pár volnočasových aktivit, ale to mi přijde velmi málo. Nechápu, proč v druhém největším městě republiky nemůžeme mít podobný standard jako v Praze. Proto přemýšlíme ještě s dalšími dvěma nadšenci, že si tu zřejmě budeme muset založit občanské
sdružení sami pod vedením Bc. Jany Krejčíkové, abychom i tady mohli pomáhat těm, kteří to nejvíce potřebují - tedy rodinám s malými dětmi. Líbí se mi aktivity APLA Praha a do některých jsem se i zapojila. Samozřejmě kromě odborných služeb, které tvoří hlavní cíl organizace, mi přijde také prospěšná osvěta autismu. Zaujal mě nápad na sepsání knihy příběhů rodin s dítětem s PAS, kam jsme také s dalšími maminkami z Brna poskytly naše příhody a nemohu nevzpomenout právě proběhlou Ztracenou písničku. Oslovila jsem kamaráda Pepu Štěpánovského, který napsal soutěžní text č. 5 Dotek anděla. Skončili jsme na 9. místě a od 7. nás dělilo pouze 35 hlasů! Celkem jsme dostali 753 hlasů. Pro mě osobně to znamená obrovský úspěch a číslo 753 je fantastické. Myslím, že každá zmínka, která na autismus upoutá pozornost, je užitečná.
Jak vidíte budoucnost Vaší dcery a jakou byste si pro ni přála? Měla jsem možnost posbírat informace o tom, jak je naše společnost připravená na dospívající děti s PAS ohledně zaměstnávání a bydlení. Bohužel není, alespoň tady na jižní Moravě. Po cestě integrace ve školkách, školách, možná učilištích a pro ty nejlepší i na VŠ, nenásleduje NIC. O podporovaném zaměstnání a chráněném bydlení si tu můžeme nechat jenom zdát. Takže to, co si přeji pro svoji holčičku, zní trochu jako sci-fi: Za 20 let, až já už budu skoro babička, tak bych chtěla, aby měla kolem sebe stále lidi, kteří ji přijímají takovou, jaká je, a rozumějí autismu. Aby mohla pracovat a naplňovat svůj volný čas. Aby mohla mít svoje soukromí, kde si stejně uteče do svého vlastního
světa. Aby měla možnost si tento svět užít po svém. Občas se stává, že kvůli problémům, které diagnóza přináší, trpí i rodinné vztahy, především v manželství. Narušil autismus i Váš vztah? Kromě autismu jsme zažili s Lindou i perné chvilky minulý rok, kdy se jí zauzlila střeva a strávila 8 dní v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Nezapomenu na moment, kdy ještě jdete vedle postýlky, kterou odvážejí na sál a potom se zavřou dveře oddělení, kam už samozřejmě nemůžete a za 5 minut vám donesou jen to malé tričko a plyšáka. To už můžete jen čekat a nejlépe si zajít na panáka. Tento silný zážitek a vůbec péče o Lindu, náš vztah s manželem rozhodně posílil. Simona Votyová
V minulých letech APLA Praha organizovala návštěvy zajímavých míst v Praze, v rámci kterých mohli naši klienti s Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem navštěvovat muzea, výstavy, hvězdárny a další „atrakce“ v Praze. Byl to náš nápad jako odpověď na potřebu vytvořit pro naše klienty program, který by jim zprostředkoval zábavu na volné odpoledne v týdnu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na toto téma čistě náhodou znovu narazil při čtení knihy Unstrange Minds, ve které americký antropolog Roy Grinker a odborník na autismus popisuje svůj život s dcerkou Isabel se středněfunkčním autismem, a který obrátil moje vnímání muzea naruby. Krátce po diagnostice pro svoji dcerku hledal vhodnou školku, protože v USA je každá jiná a často dost drahá. Nakonec pro ni našel jednu v rámci institutu Smithsonian, který staví na psychologické teorii, podle které se žáci nejlépe naučí ten předmět, o kterém už mají dopředu nějaké povědomí, pokud možno spojené s vizuálním zážitkem. Děti v ní proto tráví většinu času v muzeích a galeriích. Protože dcerka Roye Grinkera byla kvůli svému postižení mnohem lepší ve vizuálním než verbálním myšlení, zapamatovala si tímto způsobem spoustu výtvarných děl, historických epoch a technických vynálezů. Zatímco vizualizace je základní metodou, kterou využívají speciální pedagogové, v muzeích je tato metoda přítomna sama o sobě a bez jakékoliv úpravy. K další společné formě speciální pedagogiky a muzeí pak patří pevná strukturovanost prostředí – každá expozice má plánek, mezi expozicemi jsou šipky s ukazateli a při další návštěvě najdeme exponáty přesně tam, kde byly předtím. Dcerka si na prostředí velmi rychle zvykla a začala se do školky těšit. Je otázkou, jak by taková školka fungovala v Praze, když v ní zas tolik muzeí není a nejsou příliš velká. Nicméně chodit do nich s dětmi je určitě užitečné. Zkuste se při příští návštěvě zeptat, zda-li si vaše dítě něco pamatuje. Možná budete, stejně jako Roy Grinker, mile překvapeni. Tomáš Hudec
str. 5
Našla se ztracená písnička 2. června 2011 proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů soutěže „Ztracená písnička“ v rámci projektu podpory osvěty autismu. Akce se konala pod záštitou radního hl. města Prahy Petra Dolínka. Odborná porota ve složení - zpěvák Marek Ztracený, spisovatelka Barbara Nesvadbová, hudebník Ondřej Hejma, spisovatelka Petra Soukupová, textař Oskar Petr, ředitelka organizace APLA Magdalena Čáslavská, básník Mnoháček Zgublačenko a marketingová ředitelka LBBW Bank Martina Lambert, společně vybrali jako vítěze 34letého Petra Hracha s textem „Nechci moc“. „Textařině a poezii se věnuji již hodně dlouho a tato soutěž pro mne byla příležitostí zjistit, jak se na mé texty bude dívat odborná porota. Ale co je neméně důležité a myslím,
že mohu mluvit za všechny finalisty, že nám tato akce dala hodně nejen po tvůrčí stránce, ale i příležitost něco víc se dozvědět a naučit o autismu a také proto část své výhry věnuji organizaci APLA,“ řekl vítěz, jehož text zhudební Marek Ztracený a novou písničku poprvé představil už v červnu na letních festivalech Okolo Třeboně a Votvírák. Druhé místo obsadila 25letá Andrea Dosoudilová s textem „Uvnitř“ a pomyslný bronz s textem „Sám v sobě ztracený“ získala 36letá Květa Kovářová, která také učinila ušlechtilé gesto a vzdala se části své výhry ve prospěch organizace APLA. „Hodnocení bylo velmi složité, protože se sešla řada výborných textů, ale nakonec jsme se shodli téměř jednohlasně. Skládat hudbu na text někoho jiného, bude pro mě premiéra, protože si texty vymýšlím sám, ale opravdu se na to moc těším.
Jsem rád, že jsem se mohl podílet na projektu, který je smysluplný a podpoří nejen nové textaře, ale i osvětu autismu,“ řekl Marek Ztracený, který se stal patronem organizace APLA Praha po té, co obdržel dopis od jedné maminky, v němž stálo, že jejího syna Toma s autismem uklidňuje právě jeho písnička „Něco končí.“ „Byl bych moc rád, kdyby se Tomovi zalíbila i nalezená – ztracená písnička a udělala radost i dalším lidem,“ dodal Ztracený. Singl bude také profe-
sionálně nahrán spolu s několika dalšími písničkami a výtěžek z prodeje se využije na další rozvoj služeb pro děti a dospělé postižené autismem. Do soutěže Ztracená písnička se přihlásilo celkem 160 soutěžících, z nichž veřejnost vybrala na webových stránkách soutěže sedm finalistů a odborná porota pak ocenila první tři nejlepší texty. Slavnostním večerem provázela herečka a zpěvačka Zora Jandová, která se postarala i o část programu se skvělým
pěveckým vystoupením. Publikum doslova očaroval charismatický kouzelník Radek Bakalář, který předvedl neuvěřitelné kousky a vzápětí je zase svými vědomostmi překvapil Marek Čtrnáct, který povyprávěl o tom, jak se mu žije s diagnózou Aspergerova syndromu a IQ přes 160. Všichni umělci vystoupili bez nároku na honorář, jen s myšlenkou, že podpoří dobrou věc, a za to jim patří velký dík.
Zprávy z akcí, kterých se zúčastnila APLA Mezinárodní den autismu v modrém
2. duben se stal Světovým dnem autismu a jako uznání tohoto dne jsme podpořili osvětu autismu i u nás. Jedním z projektů byla mezinárodní kampaň s názvem „Light It Up Blue,“ která se ve světě stala již tradicí. Z 1. na 2. dubna osvěcují firmy
a společnosti svoje budovy modrým světlem a tím dávají najevo, že jim problematika autismu není lhostejná. V Čechách se k této akci připojila LBBW Bank, která osvítila svoji budovu na Václavském náměstí a zároveň poskytla organizaci APLA krásné prostory k tiskové konferenci pro novináře u příležitosti Dne autismu. Na konferenci byla také k vidění velmi zajímavá dílka našich klientů, např. komiksy Ladane Németa, olejomalby Alice Haškové, básně Pavla Hlušičky či fotografie Vladimíra Fencla. Firma KPMG zase modře rozzářila recepci ve své budově na Florenci v Praze a pro zaměstnance, kteří přišli v modrých tričkách a hojném počtu, uspořádala
přednášku na téma autismus, kterou vedla ředitelka APLA Magdalena Čáslavská. Další akcí na počest tohoto významného dne byla charitativní zumba v prostorách taneční školy Vavruška v Praze. Účastníci v čele s patronem APLA Markem Ztraceným pro nás „vytancovali“ 4.600,- Kč. K podpoře osvěty autismu se také připojili jednotlivci, kteří se v tento den oblékli do modrého oblečení. Na téma autismus odvysílala Česká televize půlhodinový pořad Tep 24, o diagnóze také informovala televize
Nova v magazínu Střepiny a v hlavním zpravodajství (reportáže můžete shlédnout na stránkách www.praha. apla.cz). Několik reportáží přinesl i Český rozhlas Radiožurnál a další média.
Všichni zúčastnění pomohli zaměřit pozornost veřejnosti na autismus, poruchu, se kterou se rodí přibližně každé 110. dítě. Všem tímto organizace APLA Praha velmi děkuje.
str. 6 Maminky pečující o děti s autismem dostaly dárek ke Dni matek od organizace APLA APLA Praha, střední Čechy a centrum trvalého zdraví Cordeus dopřáli maminkám dětí s autismem alespoň jeden den, kdy mohly pečovat jenom samy o sebe. Maminky měly možnost si dle své libosti užívat v bazénu, vířivce, finské sauně, dopřát si masáž a zatančit si na hodině zumby. O tom, že se Den matek opravdu vydařil, svědčí i slova některých zúčastněných: „Byl to skvělý nápad a hlavně děkuji všem báječným lidem, kteří byli a jsou ochotni podat pomocnou ruku a pohladit na duši, protože potřebujeme vědět, že na všechno nejsme úplně samy.“ „Chtěla bych poděkovat za úžasnou akci, které jsem se mohla zúčastnit. Moc jsem si to užila a domů jsem se vrátila s pocitem, že zase chvíli vydržím to šílené tempo s mým postiženým synkem.“ „Musím se přiznat, že jsem
přemýšlela, jestli na akci vůbec půjdu, protože kvůli péči o syna nemám na nic čas a ke všemu jsem se cítila hrozně unavená a všechno jsem viděla černě. Ale teď jsem moc ráda, že jsem se nakonec přemluvila a vyšla také jednou mezi lidi. Na masáži i na zumbě jsem byla poprvé
v životě a bylo to vážně skvělé a uvolňující a všem děkuji za tento zážitek. Ráda bych ale také poděkovala masérovi Petru Englichovi, který nevidí a určitě i on se potýká se spoustou problémů, přesto jsme se spolu moc nasmáli a úplně rozehnal moje chmury. Splín, se kterým jsem přišla,
byl rázem pryč a to byl opravdu ten největší dárek.“ Organizace APLA děkuje centru Cordeus za poskytnutí péče, které se maminkám dostalo, a velký dík si také zaslouží všichni terapeuti i lektoři, kteří nabídli svoje služby ve svém volném čase.
Výtěžek pro APLA díky golfovým odpalům Společnost KPMG Česká republika, která spolupracuje s organizací APLA v rámci vzdělávacího projektu pro neziskové organizace ROK společně - KROK dopředu, uspořádala benefiční golfový turnaj. Akce se konala 14. června na hřišti Albatross Golf Resort ve Vysokém Újezdě. V průběhu turnaje měli hráči možnost podpořit naši organizaci. Kromě možnosti zakoupit si golfový míček s logem APLA, nám mohli pomoci svým hráčským uměním. Jamka se šťastným číslem 7 byla označena logem APLA a za každého hráče, který se po odpalu trefil přímo na green, věnovala společnost KPMG 1 000 Kč. Celkem se trefilo 17 golfistů, díky kterým získala APLA 17 000 Kč a navíc si hráči zakoupili míčky za 5 800 Kč. Což je opravdu pěkný úspěch. Děkujeme.
V pátek 29. 4. 2011 jste se s námi mohli setkat na NGO Marketu v prostorách Národní technické knihovny v Praze. Veletrh neziskových organizací byl určen pro širokou veřejnost a byly zde zastoupeny nejrůznější obory rozmanitého neziskového sektoru. Záštitu nad veletrhem převzali Václav Havel a radní hlavního města Prahy Aleksandra Udženija. Patrony letošního ročníku se stali zpěvačka Tonya Graves a herec a mim Boris Hybner, kteří se dlouhodobě věnují dobrovolnické činnosti. NGO Market byl velmi příjemný a inspirativní určitě nejen pro nás.
Fler
Střípky z tréninkové dílny Rok jinak Tréninková dílna se v minulých měsících zúčastnila několika jarmarků, kde měla možnost prezentovat a nabízet svoje výrobky. Na jarmarcích jsme prodávali osení, velikonoční slepičky, přáníčka, originální peněženky z Tetra Packu, malované zápalky a další. Zájem byl i o trika APLA, placky či informační brožury a knihy, které o problematice autismu vydáváme. Měli jste nás možnost vidět na trzích chráněných dílen MČ Praha 8, velikonočním jarmarku ve společnosti O2, T-mobile, ING i jarmarku chráněných dílen pořádaných letos poprvé v ČSAD Florenc. Závěr měsíce jsme společně s Café na půl cesty a dalšími neziskovými organizacemi a kapelami zakončili v centrálním parku Pankrác při akci „Čarodějnice“. Vám všem, kteří jste nás podpořili i třeba koupí maličkosti, ještě jednou velmi děkujeme.
Zúčastnili jsme se NGO Marketu
„Rok jinak“ je českou variantou globálního programu „World of Difference“, který úspěšně funguje po celém světě od Nového Zélandu až po Ghanu. Tento projekt nabízí kandidátům – vítězům celonárodního výběrového řízení – příležitost strávit až jeden rok prací pro neziskovku, kterou si sami vyberou. Své vize v neziskové sféře tak realizuje už přes 700 nadšených profíků. „Rok jinak“ je dlouhodobým inovačním programem Nadace Vodafone, která působí ve 27 zemích světa. Nadace Vodafone umožňuje vybraným kandidátům pracovat pro dobrou věc na plný pracovní úvazek a svoje
zkušenosti z komerční či státní sféry zužitkovat v neziskovém sektoru. Jedním z šesti vítězů pro letošní rok se stala novinářka Simona Votyová, která v lednu nastoupila na pozici PR manažerky v naší organizaci. Jejím úsilím je především osvěta autismu u široké veřejnosti, která spočívá v publikování článků v různých periodikách, natočení dokumentu o rodinách s dětmi s PAS, sepsání knihy příběhů dětí i dospělých s PAS, pořádání charitativních akcí apod. Více si můžete přečíst na www.rokjinak.cz, kde naleznete i blogy výherců.
Poslední neděli v únoru se v prostorách kaváren Velryba a Jericho konala prodejní výstava autorské tvorby s názvem Dyzajn Márket. Vystavovali na ní výrobci, kteří se bez vnější podpory a na vlastní pěst zabývají výrobou šperků, broží, šitím oblečení a dalších módních doplňků podle vlastních návrhů. To vše v míře co nejmódnější a nejzajímavější, která uspokojí i vyznavače všemožných alternativních stylů. Jako příklad za všechny můžeme uvést „steampunk“ šperky, vyrobené z šroubků, baterek a dalšího industriálního materiálu. V kavárně Velryba měla svůj stůl také naše klientka, která poprvé nabízela přímo veřejnosti své originální ručně šité tašky a taštičky, k jejichž výrobě používá nejen kvalitní designové látky, plsti či kovové rámečky, ale třeba i reprodukce vlastních olejomaleb s motivy černošek, zvířat apod. Dostalo se jí pochvaly od několika dalších tvůrců a bylo jasné, že se pro Dyzajn Márket výborně hodí. V budoucnu by chtěla prodávat na serveru www.fler.cz, kde je možné koupit i zboží ostatních výrobců, kteří se Dyzajn Márketu zúčastnili. Ty její najdete pod uměleckým pseudonymem KuKiKo.
str. 7 Dana Cejpková vám v tomto článku představí novinky z volnočasových aktivit APLA:
Keramika pro děti s PAS Na konci zimy proběhl v prostorách Karlínského spektra kroužek keramiky pro děti s PAS. Děti si mohly vyrobit např. rozhlednu, maják, balón apod. Každá hodina keramiky byla zakončena výstavkou nápadů a pokusů, při kterých děti své výsledky sledovaly vsedě a bez hnutí. S opakováním kurzu se počítá na přelomu měsíce října a listopadu. Pokud již nyní víte, že byste měli o kroužek zájem, kontaktujte mě na e-mail
[email protected].
Kurz plavání Na základě žádosti rodičů byl v letošním roce otevřen kurz plavání pro děti s PAS. V současné době jsou dvě skupiny dětí, které se v bazéně YMCA v ulici Na Poříčí učí základním plaveckým dovednostem a způsobům. První skupina je určena pro děti a rodiče. Druhou skupinu navštěvují již děti bez rodičů. Od měsíce října bude kurz plavání probíhat každou středu odpoledne.
Personální změny O stránku výše jste se mohli dočíst, jakým způsobem se k nám na rok dostala na pozici PR managamentu paní Simona Votyová. Kromě ní se náš tým rozrostl také o fundraiserku Michaelu Hall. Dále u nás vítáme Mgr. Veroniku Madler, zkušenou gesthalt terapeutku, a také Mgr. Romana Peška, zkušeného KBT terapeuta. Před pár týdny odešla na mateřskou dovolenou Lucie Bělohlávková a už v červnu se jí narodil syn Tobiáš. Přejeme jí proto v mateřství mnoho štěstí a lásky. Jinak se u nás nic moc neděje. Náš tým se ale už natolik rozrůstá, že nám narození nějakého dalšího dítěte mohlo uniknout a také je klidně možné, že si někdo někoho vzal a k nám se to nedoneslo..
Krátce: *Dosud jste se nerozhodli, jak strávíte léto? Máme pro Vás tip. Sdružení Zajíček na koni pořádá pobyty s koňmi pro děti s handicapem, a kromě toho i kratší vyjížďky a další aktivity. Podívejte se na jejich stránky: http://www.zajiceknakoni.cz/
V případě zájmu mě kontaktujte na e-mail
[email protected].
Klub předškolních dětí má za sebou první rok fungování V měsíci dubnu oslavil Klub předškolních dětí první rok svého fungovaní. Během prvního roku se zdvojnásobila kapacita služby, protože mezi rodiči dětí předškolního věku je o ni velký zájem. V současné době probíhá zápis dětí do klubu na školní rok 2011/2012. Co Klub dětem přináší: - integraci do skupiny běžných dětí - malou skupinu dětí (15 dětí ve třídě) - individuální nácviky - základy pracovních návyků - nácvik hry - každé dítě má vlastní prožitkový deník - návštěvník klubu má i soukromou webovou galerii, kde může rodič vidět, co daný den dítě dělalo - účast na výletech v běžném kolektivu dětí Pro další informace či přihlášení dítěte do klubu mě kontaktujte na e-mail
[email protected]. Fotky naleznete na našem webu
*V minulém čísle jsme Vám slíbili výčet změn, které proběhnou v legislativě v rámci „sociálních reforem“ nové vlády. Novinky od roku 2011 však už platí dlouho a nejspíše o nich víte. A těch nových je velmi mnoho a neustále se mění s tím, jak o nich vláda jedná s jednotlivými institucemi a organizacemi. Rozhodli jsme se proto ještě počkat. Doporučujeme však dění sledovat na různých webových stránkách, jako je www.mpsv.cz, www.ligavozic.cz, www.nrzp.cz www.proalt.cz *Dne 29.8.2011 proběhne od 9.00 v Metodickém a diagnostickém středisku v Praze Seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga v MŠ. Seminář je zaměřen na obecnou problematiku výchovy a vzdělávání dítěte s PAS, nácviky komunikace, základy strukturovaného učení, využití pomůcek pro práci s dětmi s autismem v MŠ. Kurz je zdarma a je určený pedagogickým pracovníkům MŠ, kteří mají pracoviště na území Středočeského kraje . Kontaktní osoba: Pavla Čížková, telefon: 606 729 672, e-mail:
[email protected]
Odborná konzultace: PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D -
[email protected] Ing. Magdalena Čáslavská -
[email protected], PhDr. Hynek Jůn, Ph.D -
[email protected], Kateřina Balická, Dis. -
[email protected] Šéfredaktor: Bc. Tomáš Hudec -
[email protected], 774931505, grafická úprava: Vladimíra Tenzerová -
[email protected], 603 202 398
str. 8
Knižní novinky Rozvíjení sociálních dovedností Nebij mě, lidí s poruchami autistického spektra: Tipy a strategie pro můj milovaný synu Vendula Hrabáková každodenní život Nancy J. Patrick Každý, komu není téma autismu lhostejné, někdy slyšel o problémovém a agresivním chování. AutorČlověk s autismem ka novely Vendula Hrabáková popisuje svůj život má potíže s tím, aby
se synem, který jím trpí, a nezdolnost, se kterou se dobře porozuměl tomu snaží pomoci. Přesto jí osud příliš nenahrával mu, co vidí, slyší a do karet, a její příběh se tak stává jedním z mnoprožívá. Potíže vyha. Skoro každý z rodičů, jako je ona, nenalézá plývající z poruchy přes veškerou snahu pro svoje dítě přijatelnou buautistického spekdoucnost. Na vině ale není nedostatek informovatra (PAS) výrazně nosti nebo odborníků, spíš neochota jejího okolí ovlivňují zvládání a díry v systému sociální péče, který jí nenabízí běžných sociálních ani to nejposlednější řešení. situací, do kterých Tato kniha syrově popisuje boj mámy nikoliv se se lidé dostávají. svým synem. O problémovém chování se z ní Nedorozumění vedou ke konfliktům a desinterpretacím, případně dovíme jen to základní. Je adresována spíše těm, k izolaci člověka s PAS. Autorka nabízí tipy a kteří mají možnost rozhodovat o budoucnosti čřě strategie pro zvládání běžných situací, kterými a dostupnosti péče o lidi s PAS, a klade znepokojující otázky, kam by mohlo vést ještě větší omezení jsou např. návštěva lékaře, hledání vhodného č jejího rozsahu. zaměstnání, cestování městskou hromadnou dopravou, i pro navazování přátelských a důvěrných vztahů. Toto členění zohledňuje čč fakt, že v 21. století neexistují obecně dané ůě normy chování, jen ty pro danou skupinu, a že ě se tyto normy navíc velmi rychle mění v čase. Všechny oblasti sociálního života, které jsou v můj knize zmíněny, autorka doplňuje příběhy lidí s milovaný autismem; naččě jejich základě pak nabízí možné synu scénáře řešení nebo předcházení problémů. V závěru knihy autorka nabízí škály, s jejichž č pomocí se dá odhadnout, do jaké míry člověk s autismem rozumí emocím. ůč Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psyě choložka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu (Pennsylvania, ě USA). Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče Vendula Hrabáková a vychovatele sě tématem výchova dětí s PAS.
řě
ě ů
Filmové novinky Co přijde do kin V tomto čísle bychom vám rádi nabídli upozornění na filmy, které měly teprve nedávno premiéru v zámoří. Nejnetrpělivěji očekáváme film Wretches and Jabberers. V této roadmovie se vypraví dva dospělí lidé s autismem do světa, aby úplně vyvrátili názor svého okolí na to, co je to postižení a inteligence. Dalším očekávaným filmem je komorní snímek Fly away s podtitulem „Když láska znamená nechat jít“. Vypráví o dilematu, před které je postavena matka, když její dcerka s těžkou formou autismu dosáhne dospělosti a dosavadní způsoby péče selhávají. Poslední snímek s názvem Exodus Fall se odehrává v 70.letech na venkově v Texasu. Matka s hrubými způsoby přestane zvládat péči o svého syna s autismem, a jeho dva sourozenci se proto rozhodnou s ním utéct a začít nový život. Všechny tři filmy jsou ověnčeny zahraničními filmovými cenami. Doufejme, že se dostanou do české distribuce anebo alespoň na nějaký z letních filmových festivalů.
Nebij mě,
ůčěč spřátelená periodika V minulém čísle jsme Vám nabídli pár tipů na periodika, která by pro Vás mohla být užitečná anebo alespoň zajímavá, protože se dotýkají témat zdraví, vztahů či medicíny. V tomto čísle nabízíme tipy na některá další. - časopis Maminka Měsíčník Maminka přináší články o těhotenství a porodu, o výchově předškolních dětí a jejich zdraví. V březnu v něm vyšel článek o autismu „Jiný pohled na svět“. - časopis Moje zdraví Tento měsíčník přináší novinky ze světa péče o zdraví, které podává srozumitelnou, ale odborně garantovanou formou. Kromě zdraví fyzického se také zabývá vztahy v rodině. V březnu v něm vyšel článek „Jiné děti“ na téma Aspergerův syndrom. - časopis Perfect Woman Je lifestylový dvouměsíčník, přinášející rady ze všech oblastí života ženy. V červnu v něm vyšel velký článek o autismu Rain man v Česku. - časopis Marie Claire Tento magazín je spíš časopisem o módě, vychází v něm ale i články o vztazích a také úvahy o společenských problémech z pohledu ženy. V dubnu v něm vyšel rozhovor s naší terapeutkou Lucií Bělohlávkovou. - časopis Překvapení Tento časopis formou zábavného čtení píše o všech tématech, která zajímají ženy. Kromě receptů, módních článků také o vztazích a problémech s radami odborníků. V březnu v něm vyšel článek o naší akci Ztracená písnička a v květnu rozhovor s naším klientem. - časopis Chvilka pro tebe Je časopisem pro soutěživé čtenáře, kteří rádi luští křížovky a hrají o ceny. Kromě toho v něm najdete čtenářské dopisy o problémech, na které odpovídají odborníci. V dubnu v čísle 15. v něm vyšel příběh rodiny s dítětem, které má autismus. Články na téma autismus, které vyšly v těchto časopisech si můžete také přečíst na našich stránkách: www.autismus.cz.
Simonův vesmír, 2010, Švédsko Vtipný a vizuálně nádherný švédský film popisuje příběh Simona, mladého muže s Aspergerovým syndromem, který se přestěhuje ke svému bratrovi. Kvůli nesnadnému soužití opustí bratra jeho přítelkyně se slovy „Najdi si jinou zatracenou holku, která to bude tolerovat“. Simon má svého bratra rád, a tak se pustí do hledání jiné, „vhodnější“ dívky. A počíná si přitom vpravdě vědecky. Humorné scény jdou někdy až za hranici uvěřitelnosti, ale celkově se film drží i konečným vyústěním reality. Kromě vnímání vztahů je v něm zobrazeno také Simonovo vnímání světa pomocí animací. Hned první scéna filmu také přesně vystihuje, jak se lze člověku s AS přiblížit a jak si poradit s afektivními stavy, pokud jimi trpí. Určitě jde o hezký prázdninový film, který potěší každého, kdo se rád zasměje a nebere vše zas až tak smrtelně vážně.
str. 9 S radostí oznamujeme, že Magistrát hl. m. Prahy schválil
Dopisy čtenářů Nabízíme Vám novou rubriku dopisy čtenářů. Můžete se v ní nyní na poprvé přečíst dopis od účastníků zimního pobytu na horách. Rádi bychom Vás tímto také vyzvali, abyste v případě zájmu neváhali a napsali nám své dojmy z našich služeb a aktivit, a také ze Zpravodaje. „Pobytů na horách, které organizuje APLA pod vedením slečny Evy Gnanové, jsme se již zúčastnily třetím rokem.Jako vždy jsme moc spokojeny jak nabídkou služeb, tak samotným pobytem.
Tento zimní pobyt na horách i z hlediska zdravotního je velkým přínosem pro všechny. Důležité je zdůraznit službu hlídání (dětí) klientů po dobu, kdy rodiče mohou libovolně strávit čas, aby nabrali síly a energii. To je podle mě to nejcennější. Neznám jinou organizaci, která by poskytovala tuto službu pro rodiče. Tímto chci poděkovat celému týmu pracovníků, asistentů APLA a doufám, že i v příštím roce se opět setkáme. Děkuji.“ S pozdravem Rimbalovi
Kupte si placku a podpořte služby pro lidi s autismem Představujeme Vám placky, které se Vám nejvíce líbily a které získaly největší počet hlasů při hlasování na síti facebook. Vyrobili jsme jich víc, než jsme měli původně v plánu. Bylo nám líto řady
hezkých motivů, které pro nás navrhuje grafička a akad. mal. Zuzana Vojtová, a museli jsme je zrealizovat. Placku si můžete zakoupit na benefičních akcích APLA, prostřednictvím našeho e-shopu
veřejnou sbírku APLA Praha.
Jak přispět do veřejné sbírky: 1. Formou dárcovské zprávy DMS APLA na číslo 87777 Podpořit dobrou věc už nemůže být snadnější. Odešlete dárcovskou SMS ve tvaru
DMS APLA na číslo 87777
Službu DMS zajišťuje Fórum dárců. Cena DMS je 30,- Kč. APLA obdrží 27,- Kč.
2. Finančním příspěvkem do pokladničky:
Pokladničku APLA Praha, Střední Čechy, o.s. najdete v obchodních domech OBI (OBI České Budějovice, OBI Zlín, OBI Brno, OBI Praha - Roztyly, OBI Hodonín, OBI Pardubice)
3. Zasláním libovolné finanční částky na sbírkový účet
42 00 09 59 97/6800
Účet je veden u Volksbank CZ, a.s. se sídlem Katarská 8, Praha 2 Další informace naleznete na webových stránkách www.praha.apla.cz
Za veškerou podporu a pomoc děkujeme.
nebo objednat emailem na adrese
[email protected]. Cena za jednu placku činí 30 Kč. Do emailu prosím napište, zdali chcete zaplatit bankovním převodem, dobírkou a nebo tím, že nám pošlete DMS.
Děkujeme za pomoc - Firmě Media Channel za poskytnutí billboardů na podporu osvěty autismu. - Děkujeme všem, kteří nás podpořili při projektu Ztracená písnička. Díky patří především: LBBW Bank CZ as. za bezplatné poskytnutí prostoru pro konání akce.
Firmě Aveflor za to, že nám darovala kosmetické balíčky pro výherce a pro porotu. Firmě Ar catering za skvělý raut, který pro nás udělali zcela zdarma. Knihkupectví Kanzelsberger za poukázky na knihy pro finalisty. Státní opeře Praha za
vstupenky na balet pro výherce. Zúčastněným umělcům, kteří se vzdali svých honorářů: Marek Ztracený, Barbara Nesvadbová, Petra Soukupová, Ondřej Hejma, Oskar Petr, Zora Jandová, Radek Bakalář, Mnoháček Zgublačenko. Zvukaři Pá-
jovi Lišákovi - Jindrákovi za ozvučení celé akce a zajištění aparatury i pódia a to vše jen za jedno slovo – děkujeme. Poděkování patří i milým hosteskám – studentkám z gymnázia Nad Alejí, Renatě Králové a dalším dobrovolníkům, kteří nám
s akcí nezištně pomáhali. Velký dík patří i mediálním partnerům. - Děkujeme společnosti trvalého zdraví Cordeus za bezplatné poskytnutí služeb maminkám dětí s autismem na Den matek.
Děkujeme za dotace - Děkujeme Ministerstvu práce a sociálních věcí za dotace v celkové výši 12 736 000 Kč - Děkujeme Středočeskému kraji za dotace v celkové výši 800 000 Kč
- Děkujeme Magistrátu hl. m. Prahy, odboru zdravotnictví, za dotace ve výši 410 000 Kč - Děkujeme Ministerstvu práce a sociálních věci - Pro-
gram Rodina za dotace ve výši 786 307 Kč - Děkujeme Ústeckému kraji za dotace ve výši 170 000 Kč - Děkujeme MČ Praha 11 za
dotace ve výši 70 000 Kč - Děkujeme MČ Praha 2 za dotaci 40 000 Kč - Děkujeme Úřadu vlády za dotaci 40 000 Kč - Děkujeme MČ Praha 14 za
dotaci 30 000 Kč - Děkujeme MČ Praha 4 za dotaci 20 000 Kč - Děkujeme MČ Praha 9 za dotaci 15 000 Kč
Děkujeme a velice si vážíme finančních darů: - od společnosti Vodafone ve výši 834 400 Kč na projekt Rok jinak - od našeho generálního partnera LBBW Bank CZ a.s. ve výši 300 000 Kč
- od Nadace O2 ve výši 494 000 Kč - z projektu Pomozte dětem Nadace rozvoje občanské společnosti a České televize ve výši 333 676 Kč
na včasnou intervenci a na odlehčovací službu pro rodinu chlapce s PAS ve výši 34 997 Kč - společnosti KPMG ČR ve výši 249 902 Kč a poradenské
služby v rámci projektu Rok společně – krok dopředu. - nadace Výbor dobré vůle Olgy Havlové ve výši 20 000 Kč - společnosti Rohde Schwarz
ve výši 15 000 Kč - řady dalších drobných individuálních dárců, kteří nás pravidelně podporují a svou přízní nám dávají najevo, že naše práce není zbytečná.
