Brněnská pobočka ČPdS
Sportovní trenér jako pedagog Vladimír Jůva Katedra pedagogiky sportu Fakulta sportovních studií MU
4. listopadu 2009
Obsah přednášky:
Úvod 1. Vymezení trenérské profese 2. Trendy v trenérském vzdělávání 3. Trenér jako pedagogická profese Závěr
Úvod • Požadavek propojit sport, trenérství a pedagogiku se objevuje již na konci 19. století – platí i dnes? • Má trenérství pedagogický charakter? • Proč sportovní trenér figuruje mezi pedagogickými pracovníky? • Proč pedagogika patří k tradičním oblastem trenérského vzdělávání?
Úvod • Sílí negativní socializační dopady sportu na mladou generaci (Sekot 2006) • Trenér (soutěžního i rekreačního sportu) = profesionál, jenž by měl vedle maximálního rozvoje sportovní výkonnosti přispívat k pozitivní socializaci • Koncepce trenérství = klíčový problém sportu na všech úrovních
1. Vymezení trenérské profese • sportovní trenér = specifická profese s dlouhou tradicí • první profesionální kouč v americkém VŠ sportu – 1864 (Jenkins 2005, s. 163)
• sportovní trenér – zajišťuje a vede trénink sportovce • trenér = odborník ve sportu i pedagog, poradce, … = práce s lidmi = sociální profese • rozvoj sportu + negativní jevy → vyšší nároky na trenérovy odborné znalosti, jeho vůdcovské, strategické a taktické schopnosti a zejména na jeho pedagogickou odpovědnost (Jansa; Kovář 2008a, 2008b)
1. Vymezení trenérské profese • sportovní trenéři = rozsáhlá skupina pedagogických pracovníků - ve školských zařízeních - ve struktuře soutěžního sportu - v dalších, hlavně volnočasových aktivitách Zákon o pedagogických pracovnících (2004) – sportovní trenér = pracovník vykonávající přímou pedagogickou činnost + pracovní vztah • požadavky: - odborná kvalifikace (maturita + kurzy, VŠ sport) - bezúhonnost - zdravotně způsobilý • = zúžené vymezení trenéra a jeho vzdělání
1. Vymezení trenérské profese Širší chápání profese trenéra – evropský projekt AEHESIS (Aligning a European Higher Education Structure In Sport) 1)trenér orientovaný na osoby participující ve sportu a) trenér začátečníků (dětí, mládeže, dospělých) b) trenér rekreačně sportujících osob 2)trenér výkonnostně orientovaných sportovců a) trenér talentovaných sportovců (děti, mládež) b) trenér profesionálních sportovců ⇒ trenér v soutěžním, školním i v rekreačním sportu
1. Vymezení trenérské profese Široká působnost a skladba trenérů: • soutěžní + školní + rekreační sport (cvičitelé, instruktoři) • nejrůznější úrovně: pomocný trenér, asistent trenéra, smluvní trenér, trenér ve sportovní škole, vedoucí trenér, reprezentační trenér ad. • různé skupiny adresátů – věk, sportovní výkonnost, sociální a kulturní specifika, … • různé zázemí sportovního klubu (malý klub v „malých sportech“ → trenér vykonává různé aktivity, velké a ekonomicky saturované kluby → dělba práce) • nejrůznější formální dosažené vzdělání – krátké trenérské kurzy – nejvyšší vědecké kinantropologické vzdělání
1. Vymezení trenérské profese Aktivity trenéra: • teoretické – rozvoj vzdělání (daný sport + vědy o sportu + …), příprava tréninků, … • interakční (praktické) – trénink, soutěže, ... • různorodé sociální role trenéra – informátor, důvěrník („terapeut“), ukazňovatel, motivátor, vychovatel, … (Svoboda 2003; Côté 2006)
• různorodé profesní role – učitel, třídní učitel, vychovatel, pedagog VČ, ... • „Trenérská role představuje schopnost rozvíjet důvěru sportovce, hodnotit, řešit problémy a rozhodovat“ (Walsh 2007)
1. Vymezení trenérské profese Problémy trenérské profese: • trenérství = pouze rysy povolání (semiprofese) ≠ profese (např. Treutlein 2001) • absence profesní autonomie trenérů – závislost na laické veřejnosti • výsledky a hodnocení práce trenéra = pouze úspěchy svěřených sportovců • zapojení trenérů do extrémního konkurenčního prostředí – mohou být vyměněni za sportovce bez vzdělání • častá absence trenérského etického kodexu • v soudobém vrcholovém sportu trenéři často řeší ostrý střet zájmů – komplexní rozvoj sportovce nebo jen sportovní úspěchy? (i ve sportovním školství, v SCM – systém financování)
1. Vymezení trenérské profese Problémy trenérské profese: • trenérova práce = neustálý tlak termínů (soustředění, závody, testy, cestování atd.) → • časový deficit, problémy se synchronizací jednotlivých pracovních úkolů • trenérskou profesi problematizuje časové omezení pracovních kontraktů • problém trenérské profese = genderové kritérium = absence žen-trenérek (opak učitelství) • „Trenér… to je holt jednoduše mužská záležitost“ (Cachay; Bahlke 2004), Jůva 2009 – 2:1, Kovář; Jansa 2009 – 3:1
• → programy pro zlepšení diskriminace žen-trenérek (např. SRN)
1. Vymezení trenérské profese Absence empirických výzkumů trenérství u nás: • trenéři se svými svěřenci tráví velké množství času → intenzivně a dlouhodobě je ovlivňují (jen empirie – absence výzkumů časového snímku trenérů a jejich vlivu na sportovce) • trenéři = rozsáhlá pedagogická profese, ale opomíjena pedagogickým výzkumem • u nás – v pedagogice sportu – Svoboda, Jansa, Kovář, Jůva – jen některé aspekty • v zahraničí – stálá pozornost – hlavně vzdělávání (1970–2001 – 610 statí, Gilbert; Trudel 2004)
1. Vymezení trenérské profese Komparace trenéra a učitele obsahová analýza zahraničních textů (Bělka; Dvořák 2006) řada analogických kompetencí učitele, trenéra: a) sebereflektivní (mj. předcházení „vyhasínání“) b) osobnostní – ve smyslu sociální orientace (respektování osobnosti z hlediska jeho individuálních potřeb a práv) c) diagnostické – hlavně rozpoznání patologických jevů (např. šikana, drogová závislost atd.) d) komunikativní e) organizační f) osobnostní (dodržování etických principů a vystupování)
1. Vymezení trenérské profese Výzkumné šetření sportovních trenérů na FSpS: • předvýzkum – 2006 • kvantitativní dotazníkové šetření – 2008 • dotazník „Cesta k trenérské profesi“ • čtyři části dotazníku zaměřené na cestu trenérů ke sportu, cestu k trenérství, vzdělávání trenérů a jejich profesní kariéru • další rozšíření – teritoriálně (ověřuje se anglická verze použitého dotazníku) a ve vybraných sportech (atletika, šerm, veslování, lyžování, ...)
1. Vymezení trenérské profese Výzkumné šetření sportovních trenérů na FSpS Dostupný výzkumný vzorek: • • • •
studenti-trenéři FSpS MU + jimi oslovení trenéři 212 vyplněných dotazníků, 35,8 % žen, 64,2 % mužů věk – 18–75 let, průměr 29 let 15,6 % trenérů – 1. trenérská třída, 32,1 % – 2., 37,7 % – 3., 4,2 % 4., 10,4 % trenérů pracovalo bez oficiálního trenérského vzdělání (!) • vzdělání – 48,1 % trenérů SŠ, 42,4 % trenérů VŠ TV, 9,5 % VŠ s jiným zaměřením • 42 sportů – nejčastěji trenéři působili v atletice (12,3 %), fotbale (11,8 %), volejbale (6,6 %) a v plavání (6,1 %)
1. Vymezení trenérské profese Trenérství je hodně fyzicky i psychicky namáhavá profese
9,4 %
3,8 %
ANO NE NEVÍM
86,8 %
1. Vymezení trenérské profese Trenérství je celoživotní profesí
23,1 %
5,3 %
ANO NE NEVÍM
71,6 %
1. Vymezení trenérské profese Práce s dospělými sportovci je méně zátěžová než práce s dětmi 12,7 % 49,1 %
38,2 %
ANO NE NEVÍM
2. Trendy v trenérském vzdělávání 1919 první trenérské vzdělávání na Univerzitě Illinois • trenérské vzdělávání = proces učení, v němž se budoucí (i současní) trenéři učí trénovat (Trudel; Gilbert 2006) Dvě cesty trenérského vzdělávání: • systematické trenérské vzdělávání („formální“ – nejčastěji celostátní programy – např. USA – Bílá kniha, svazy, ..., projekt EU AEHESIS – doporučená kurikula, ...) • trenérské vzdělávání vycházející z empirie a z reflexe vlastní praxe (typická životní dráha – aktivní sportovec – asistent trenéra – samostatný – hlavní trenér)
2. Trendy v trenérském vzdělávání V trenérském vzdělávání se posilují: • etické aspekty trenérství • pedagogické aspekty trenérství (Jones 2006, Pawlenka 2004, Schierz; Thiele; Fischer 2006)
• viz inovované kurikulární koncepce (svět – ICCE = The International Council for Coach Education, AEHESIS, Sports Coach UK, Bílá kniha USA, svazy, ...)
2. Trendy v trenérském vzdělávání Etická dimenze trenérského vzdělávání: • opírá se o etické trenérské kodexy (u nás není) • britský trenérský etický kodex: - respekt k jedinečné hodnotě jednotlivce - ocenění péče o klienty - motivace sportovce uplatnit svůj potenciál - hledání společně cesty zlepšení - analogie s požadavky na učitele v UK • Kodex cti Německého sportovního svazu - úkol trenéra = pedagogicky odpovědné jednání: „Jednej tak, abys svým jednáním minimalizoval rizika sportovce a abys maximalizoval jeho osobní rozvoj (z pohledu fyzického, mravního, sociálního, emocionálního a zdravotního)“ • zdraví a dobrý stav stojí nad výkonnostními cíli
2. Trendy v trenérském vzdělávání Posilování důrazu na sociální oporu a pomoc trenéra sportovci: • „v životě jsou důležitější věci než sport“ • = dvojí poslání sportovního trenéra – příprava na sportovní úspěchy + pomoc a „doprovázení“ na cestě k „dobrému životu“
2. Trendy v trenérském vzdělávání Pedagogická dimenze trenérského vzdělávání: • rozvoj pedagogické odpovědnosti = odpovědnost vůči sportujícím, maximální eliminování rizik a podpora vzájemné odpovědnosti trenéra, sportovců i klubu (Behm 2008, s. 349)
• hlavní úkol trenérského vzdělávání = budoucí trenéři si musí uvědomit sociální souvislosti tréninkového procesu a musí získat „pedagogickou odpovědnost pro dobrý život“ (Kurz 2004, s. 34) • rozvoj trenérských kompetencí, které podporují dobrý a zdařilý život sportovce a usilují o realizaci jeho přirozených zájmů • podpora reflexe trenérské praxe – např. projekt „Co trenéři potřebují“ (Schierz; Thiele; Fischer 2006)
2. Trendy v trenérském vzdělávání Rozvoj klíčových kompetencí trenérské profese: • systémové kompetence = jednat adekvátně v daných systémech, napříč těmito systémy i proti nim (např. při tlaku na porušování sportovní etiky) • věcné kompetence = jednat účelně, přiměřeně, logicky a důsledně • sociální kompetence = trenérovo srozumitelné a odpovědné jednání • osobnostní kompetence = trenérské jednání, jež respektuje tři předešlé skupiny kompetencí (Schierz; Thiele; Fischer 2006)
2. Trendy v trenérském vzdělávání Výzkumné šetření sportovních trenérů na FSpS Hodnocení vzdělávání na sportovních VŠ: • 49,4 % trenérů – dobrá teoretická příprava (biologická a medicínská východiska, teorie sportu a sportovního tréninku, …) • 57,8 % trenérů – studium nepřipravilo pro praxi, zejména na pedagogické a psychologické aspekty trenérství, např. nepřipravenost na: - „řešení problémů s motivací a kázní“ - „sociální a psychologické problémy“ Hodnocení trenérských kurzů: • jen 25,6 % trenérů – dobrá teoretická příprava • jen 21,7 % trenérů – dobrá příprava pro praxi
2. Trendy v trenérském vzdělávání Oblasti, které absolventy kurzů i sportovních VŠ málo připravily na jejich působení v praxi: • sociální aspekty: - komunikace - motivace - řešení interpersonálních problémů (sportovci, rodiče, další trenéři, vedení klubu, novináři, …) - ... • pedagogické a psychologické aspekty trenérství = nejčastěji uváděná oblast (29,7 %) potřebná pro další vzdělávání trenérů (2. místo – 4,7 % případů – teorie sportovního tréninku)
3. Trenér jako pedagogická profese Propojení trenérství a pedagogiky – stoletá tradice Pierre de Coubertin (1863–1937) • sport = nejen fyziologický proces, ale i rozvoj „svalů, rozumu, charakteru a vědomí“ • sport = cílevědomá snaha po zdokonalování (sebezdokonalování, dotváření), ne pouze růst výkonu a úspěchy v soutěžích • sport = prostředek k dosažení dokonalosti, tzn. konkrétních pedagogických cílů • sport = prostředek rozvoje a kultivace sociálních vztahů • olympismus – sport jako prostředek přispívající k edukaci, k rozvoji každého jedince i sociálního života • olympijská pedagogika (Olympic Pedagogy) • trenérství musí naplňovat takto chápaný sport
3. Trenér jako pedagogická profese Koncepce trenéra jako pedagoga Socialistická tělovýchova • např. Václav Fiala: Cvičitel, trenér – pedagog (1973) • „Především je třeba si uvědomit, že práce cvičitele a trenéra je úkol výcvikově výchovný, úkol pedagogický“ • hlavní edukační cíle = morální a ideově politické • dále jen obecné a skoro nespecifikované na sport • např. v kapitole osobnost pedagoga – žádné výsledky výzkumů a ani specifické požadavky na trenéra • analogický přistup v bývalých socialistických státech • např. NDR – selhání trenérů, právní řešení Současná teorie sportovního tréninku • u nás (např. Dovalil 2005, Perič 2004) navazuje na koncepci trenérství v pedagogice sportu (hlavně Bohumila Svobody)
3. Trenér jako pedagogická profese Úspěšný trenér – výzkumy + normativní koncepce (Svoboda 1996, s. 79– 79–80)
• Model člověka (přirozená autorita), tzn.: nepředstírat, umět naslouchat, mít porozumění, chápající přísnost, sebepoznání, seberegulace, seberegulace, ... • Vyžadovat plné odevzdání se sportu, sportu, ale současně dávat najevo, že jsou v životě i důležitější věci než sport • Budovat sebedůvěru sebedůvěru,, sebeoceňování, sebeoceňování, sebekontrolu (např. racionální reagování na chyby své i cizí) • Umění komunikace – rozhodně, ale přátelsky (pozitivně, stenicky, ...) • Korigovat odůvodněně, výstižně a stručně (nejprve pochválit, pak opravovat)
3. Trenér jako pedagogická profese Úspěšný trenér – výzkumy + normativní koncepce (Svoboda 1996, s. 79– 79–80)
• • • •
„Pozitivní hněv“ hněv“ (ty, takový borec a necháš se oklamat) Sportovec má právo vyjádřit se k tréninku, taktice ap. Vyhýbat se rutinnímu vyjadřování (já jsem to říkal, ...) Po neúspěchu komunikovat v klidu („vytáhnout ze stresu“) • Seznamovat sportovce s úkoly a odpovědností jejich i ostatních • Rozlišovat nechuť k usilovné práci od fyzické či psychické únavy
3. Trenér jako pedagogická profese Posilování pedagogické koncepce trenérství zejména v kolébce moderního sportu – UK: • řada statí a knih k tématu trenér jako pedagog • sumarizace: Robyn L. Jones (Ed.) The Sports Coach as Educator: Reconceptualising Sports Coaching. 2006 • základní předpoklad = „trenérství je fundamentálně spjato s vyučováním a učením v rámci daných situačních omezení“ (jiné edukační prostředí) • z toho vyplývá potřeba nově koncipovat pojetí trenérství – má být redefinované jako „edukační úsilí“ • trenérství = edukační iniciativa • „Úspěšné trenérství je v srdci, vychází z pedagogické činnosti a konečným cílem je učení a rozvoj sportovce“
Závěr • Požadavek propojit sport, trenérství a pedagogiku se objevuje již na konci 19. století – platí i dnes? Ano, je ještě významnější v souvislosti s narůstajícími negativními jevy ve sportu. • Má trenérství pedagogický charakter? Ano, trenérství = práce s lidmi + iniciování učení + výchova + doprovázení + pomoc na cestě životem • Proč sportovní trenér figuruje mezi pedagogickými pracovníky? Sportovní trenér vykonává přímou pedagogickou práci nejen ve vzdělávacích zařízeních, ale i v klubech, jednotách, SCM, ... → potřeba rozšířit legislativní vymezení trenéra
Závěr • Proč pedagogika patří k tradičním oblastem trenérského vzdělávání? Pedagogika a pedagogika sportu má integrační funkci všech vědeckých poznatků o sportu (Schmidt-Millard 2003)
→ = klíčová oblast ve vzdělávání trenérů při: • rozvíjení jejich kompetencí užitečných pro praxi • vytváření jejich vlastního svědomí • rozvoji pedagogické odpovědnosti • uvědomování si faktu o vzájemné provázanosti všech věd o pohybu a sportu Koncepce trenéra jako pedagoga je opodstatněná
Závěr Doporučení – posílit: • pedagogicky orientované výzkumy trenérství • pedagogickou, psychologickou a etickou dimenzi trenérského vzdělávání • vysokoškolské vzdělávání trenérů • tvorbu etických a profesních trenérských kodexů s důrazem na pedagogickou odpovědnost
Literatura • • • • • • • • • • •
AYALON, A. What makes a coach a good teacher. In SIMRI, U.; TIEGEL, G. (eds.). The physical educator and the coach. Similarities and dissimilarities. Wingate : Institute for Physical Education. 1977, s. 59–64. BĚLKA, J.; DVOŘÁK, M. Diference profesních kompetencí učitele TV a trenéra. In Sport a kvalita života 2006. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 29. Text celého příspěvku (5 s.) je zveřejněn na CD, které je součástí sborníku. BETTE, K.-H. Die Trainerrolle im Hochleistungssport : system- und rollentheoretische Überlegungen zur Sozialfigur des Trainers. Sankt Augustin : Richarz, 1984. ISBN 3-88345-313-7. CÔTÉ, J. The Development of Coaching Knowledge. International Journal of Sports Science & Coaching, 2006, roč. 1, č. 3, s. 217–222. CUNNINGHAM, G. B.; SAGAS, M.; ASHLEY, F. B. Occupational commitment and intent to leave the coaching profession: Differences According to Race. International Review for the Sociology of Sport, 2001, roč. 36, č. 2, s. 131–148. CUNNINGHAM, G. B.; BRUENING, J.; SARTORE, M. L.; SAGAS, M.; FINK, J. S. The Application of Social Cognitive Career Theory to Sport and Leisure Career Choices. Journal of Career Development, 2005, roč. 32, č. 2, s. 122–138. ISSN 0894-8453. DIGEL, H. Zukunftsperspektiven des Trainerberufs. Leistungssport, 2000, roč. 30, č. 6, s. 5–11. FIALA, V. Cvičitel, trenér – pedagog. Praha : Olympia, 1973. 228 s. JANSA, P.; KOCOUREK, J.; KOVÁŘ, K. Základy pedagogiky sportu. In JANSA, P.; DOVALIL, J. a kol. Sportovní příprava : vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha : Q-art, 2009, s. 38–71. JANSA, P; KOVÁŘ, K. Názory a postoje trenérů v týmových sportech. In Hry 2008 : Výzkum a aplikace. Plzeň : ZU, 2008a, s. 113–119. JANSA, P; KOVÁŘ, K. Názory a postoje trenérů ve vybraných sportech. In Současný sportovní trénink. Praha : UK, 2008b, s. 317–321.
Literatura • • • • • • • • • • • •
JONES, R. L. (Ed.) The Sports Coach as Educator: Reconceptualising Sports Coaching. Routledge : Abingdon, UK, 2006. xvi +185 s. ISBN 978-0-415-36759-2. JOSEFÍK, Z. Kondiční trenér ve vrcholovém sportu. In Sport a kvalita života 2008. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 56. Text celého příspěvku (3 s.) je zveřejněn na CD, které je součástí sborníku. LAVALLEE, D. Career Awareness, Career Planning, and Career Transition Needs Among Sports Coaches. Journal of Career Development, 2006, roč. 33, č. 1, s. 66–79. SEKOT, A. K sociálním aspektům profesní pozice trenéra. In Sport jako sociálně-kulturní fenomén. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 13–30. ISBN 80-210-4136-6. SCHMIDT-MILLARD, T. Perspectives of Modern Sports Pedagogy. European Journal of Sport Science, 2003, roč. 3, č. 3, s. 1–7. STEFFY, B. E. (ed.). Life Cycle of a Carreer Teacher. Thousand Oaks, CA : Cowin Press, 2000. ISBN 0-7619-7540-3. SVOBODA, B. Pedagogika sportu. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0156-7. SVOBODA, B. Trenéři a současný sport. Tělesná výchova a sport mládeže, 1998, č. 3, s. 37–43. TREUTLEIN, G. Trainerrolle und Professionalisierung. In HAAG, H.; HUMMEL, A. (eds.). Handbuch Sportpädagogik. Schorndorf : Verlag Hofmann, 2001, s. 455–460. TRUDEL, P.; GILBERT, W. Coaching and Coach Education. In KIRK, D.; MACDONALD, D.; O´SULLIVAN, M. (eds.). The Handbook of Physical Education. London ad. : SAGE Publications, 2006, s. 516–539. VALLANCE, B. Coach profile: Questions for Brent Vallance. Modern athlete and coach, 2009, roč. 47, č. 1, s. 43–44. ZINDEL, T. Die Befristung von Arbeitsverträgen mit Trainern im Spitzensport. Berlin : BWV, 2006. ISBN 3-8305-1263-5.
Děkuji za pozornost