MgA. Kateřina Melenová
PEDAGOG JAKO UMĚLEC tvůrčí principy ve vzdělávání
Dobrý den, vážené dámy a pánové. Jmenuji se Kateřina Melenová a původní profesí jsem divadelní režisérka. Jeviště jsem však již dávno opustila, protože kreativní procesy v realitě jsou pro mne daleko větší výzvou.
Kvalifikací pro mé dnešní vystoupení zde je zkušenost s vedením tvůrčích ateliérů, kterými prošlo za dobu jejich existence přes 1000 dětí.
Od té doby co osobně pracuji s dětmi, mají všichni pedagogové můj hluboký, nejhlubší obdiv. Téměř každodenně, po většinu roku, po dobu mnoha let jim svěřujeme to nejdůležitější v našem životě. Své děti. Nakládáme na ně velkou zodpovědnost, vysoké nároky, naše nejrozdílnější představy jak by vzdělávání mělo vypadat, častokrát také nenaplněné osobní ambice či frustrace z vlastního dětství.
S nejnovějšími společenskými trendy inovací a kreativity chceme po nich ještě více. Otázkou je, zda je tento apel slučitelný se stávajícím způsobem vzdělávání. Pokusím se vám nyní nabídnout několik vhledů a inspiraci.
UČITEL
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme a cokoliv se tu koná všech se týče... V ideálním případě je učitel průvodcem dítěte v procesu poznávání a získávání dovedností. Jeho kvality se neměří množstvím znalostí a předaných informací, ale schopností zprostředkovat náhled souvislostí. Pomáhá dítěti objevit jeho osobní talenty a jeho místo “na jevišti velkého světa”.
V neposlední řadě umí také přiznat, že o mnohých aspektech
naší existence pranic neví, stejně jako my všichni.
Jaká je ale realita? Společnost zaměřená na výkonnost, úspěch, soutěž, ekonomický růst, svoje nároky přenesla také na školu,
aniž si všimla, že v důsledku toho vystavuje děti i pedagogy mentálnímu a psychickému přetížení, které v historii nemá obdobu.
Díky turbulentnímu rozvoji technologií se několikanásobně zvýšila rychlost životního tempa, veřejný prostor ovládly doprava
a výstavba. Podle oficiální zprávy pětina populace naší země včetně dětí - užívá psychofarmaka. Ve výčtu alarmujících skutečností bych mohla pokračovat dlouho.
A v tomto stavu světa chceme po učiteli, aby jako plamen zářil
a svým světlem vedl naše děti k společenskému rozvoji?
To je nemožné. To společnost, případně osvícená společenství, musí pro učitele i děti vytvořit podmínky, prostor a čas, aby…
ŠKOLA HROU
Omnia sponte fluant absit violentia rebus Nechť vše plyne volně bez násilného působení …aby vše volně plynulo bez násilného působení…
Jan Amos Komenský měl jasno již v 17. století!
Největší z pedagogů, učitel národů, z vlasti vyhnaný,
po třista letech vlastním národem nevyslyšený!
Po třista letech se u nás v Čechách stále ptáme:
Může být opravdu škola hrou?
Není to zavádějící?
Uspějí naše děti na “trhu práce”, budou-li si jenom hrát?
Bojíme se uvěřit, že život je skutečně jedno velké jeviště a že čím dříve poznáme vlastní roli, úkol, poslání, tím dříve uspějeme.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že hra je základem nejen poznávacích procesů, ale většiny lidských interakcí.
Kromě osobně prožité zkušenosti je totiž hra jediný nejkomplexnější proces poznání.
HRA
Homo ludens Nejúžasnější vlastností hry je ta skutečnost,
že pro mozek je nerozlišitelné, zda se situace odehrává ve hře, nebo v realitě.
Je to záhada, tajemství, mysterium.
Mozek neakceptuje fakt, že je to “jen jako”.
Ve hře se můžeme naučit reagovat na situace tak, aby až nastanou, znali jsme řešení.
Učení skrze hru je komplexní, nerozlišuje jednotlivé vyučovací předměty. Využívá všechny znalosti
a dovednosti dítěte a podle potřeby automaticky přidává nové.
V procesu učení je takto pojímaná hra skvělým klíčem k rozpoznání talentu. Zde právě se stává pedagog umělcem - režisérem či dirigentem.
Kdo je Hamlet není Harlekýno, první housle
nejsou tympány.
Tvůrčí pedagog skrze hru snadno rozpozná typologii a talenty dítěte a může zcela změnit jeho usazení v kolektivu. Respektive, může skrze hru modulovat kolektiv, ve kterém každý má své místo
a svoji roli. To není teorie, ale osobně prožitá
a replikovatelná zkušenost.
TALENT Ve službách čeho?
Zmínila jsem talent. Talent je žádané zboží ve světě inovací.
Bez talentu se zde neobejdeme.
Se společenskou poptávkou po talentech roste i obava, v jakých službách bude vlastně talent využit. Vždyť všechny vynálezy zkázy a důmyslné nástroje smrti jsou rovněž plodem tvořivosti a talentu.
Z této skutečnosti vyplývá, že s podporou talentu musí jít ruku
v ruce etika a pochopení odpovědnosti. Odpovědnosti nejen
za své činy, ale i za své výtvory a jejich působení. Nelze se schovávat za kolektivní vinu.
Je ryze osobní zodpovědnost, čemu sloužím. Talent by měl sloužit nějaké vyšší myšlence. Pevně věřím,
že v nejbližších dobách se jasně vynoří společenské zadání
po tvořivosti sloužící především k udržení života na této planetě. Je tolik úkolů, které čekají nás a naše děti, abychom dokázali radostně spravovat tuto zemi, abychom pochopili, že člověk, příroda, vesmír jsou největší umělecká díla, která kdy byla stvořena. A že máme dar života, abychom to rozpoznali
a pokusili se tvořit stejně dokonale.
Abych se vrátila do reality. Není vůbec jasné, zda se člověkem započatý proces destrukce dá ještě zastavit. Jak říká filosof, psycholog a můj velký učitel Carl Gustav Jung: …moderní svět visí na vlásku a tím vláskem je lidská duše…
DUŠE
Nekonečný vnitřní vesmír Roli duše v lidském životě již nemůžeme popřít a musíme přiznat, že o ní nevíme prakticky nic. Zřetelně ji vnímáme pouze pokud onemocní. Duševní bolest je srovnatelná
s bolestí fyzickou.
Filosofové a psychologové říkají, že duše se sytí krásou, fantazií a promlová k nám v podobě symbolů či archetypů.
Otázkou duševního zdraví bychom se měli velmi vážně zabývat, protože duše je lůnem tvůrčích procesů. V ní se odehrávají veškeré sny, imaginace, obrazy. Bez ponoření se do oceánu kolektivního i individuálního nevědomí nevymyslíme nic.
Z hlubin vesmíru duše - v okamžitém záblesku - sestupují myšlenky, ideje a nápady. Náhlé vhledy, pochopení a “osvícení” přicházejí nevolána.
Skutečně! Nápady nemůžeme nijak vyvolat. Můžeme jen vytvořit prostor, podmínky a čekat …
MYŠLENKA …tak mnoho názorů, tak málo myšlenek… …čekat na myšlenku!
Kýženou podstatu tvůřčího procesu.
Dobrou zprávou je, že se zde žádným způsobem nedá podvádět.
Myšlenka je původní, originální, čistý produkt duše.
Myšlenka utváří formu a ta se pak manifestuje se v realitě.
Myšlenka je nejvýnosnější komodita budoucnosti, chceme-li být kreativní společností.
Jen pozor na názory! Rády se převlékají za myšlenky, ale nic nového nepřináší. Jen se tak tváří.
KREATIVITA
Tvůrčí dar
Schopnost “přijímat”myšlenky je dar. Jeden
z největších talentů, které byly člověku dány. Plným právem zde můžeme hovořit o zázraku.
Kdo zažil přesně ví a komu se nepoštěstilo, bude jej věčně zpochybňovat.
Snaha o manuál je předem odsouzena
k neúspěchu, všechny dosavadní systémy jsou zde ale v koncích.
Namísto produktivity, efektivity, znalostí, motivace, kontroly, evaluace …zde čekáme
na zázrak.
Tvořivost si nezajistíme žádnou smlouvou, nenamotivujeme žádnou formou odměny, nezavedeme na ni ISO.
Tvořivost se nemusíme učit, jsme ji obdařeni. Můžeme ji rozvíjet a dát jí prostor, nebo ji potlačit.
Myslíme-li to jako společnost s kreativitou a inovacemi vážně, čekají nás zásadní a velké změny.
•
ZADÁNÍ / POJMENOVÁNÍ
Zadání a pojmenování úkolu je první zkouška. Musíme mířit přesně. •
INKUBACE / INSPIRACE
Následuje neurčitě dlouhé období, během kterého zdánlivě nic neděláme. Proces inkubace! Napomáhají inspirativní impulsy, prostředí, společenství. Ale nezbývá než čekat… •
ILUMINACE / OSVÍCENÍ
c Jako
blesk z čistého nebe přichází moment zvaný iluminace - onen velký třesk. Osvícení. Myšlenka. •
ZHODNOCENÍ / INTEGRACE
Zda je nám užitečná, nebo se vztahuje k jinému tématu, musíme nyní vyhodnotit. •
REALIZACE
Je-li to ta správná, zbývá poslední fáze, kterou je její realizace.
TVŮRČÍ PROCES Fází tvůrčího procesu je celkem pět. Nelze je přeskočit, vynechat, změnit pořadí.
PROSTŘEDÍ předpoklad inspirace
Na závěr zbývá již jen krátce promluvit o vlivu prostředí. Kvalita vnějších podnětů inspiruje!
Jedním z určujících faktorů je prostor, ve kterém chceme tvůrčí procesy podnítit.
V praxi a obzvláště ve školách se ale setkáváme s velmi smutnou skutečností……….
V podobném prostoru tráví naše děti zpravidla osm až dvanáct let a života. Učitel častokrát celý život.
Připadá vám to možné?
Na začátku třetího tisíciletí?
“Kdy se v těhle domech budou učit děti?” zeptala se mě jednoho dne moje dcera, když jsme míjeli na periferii města oblast s luxusními autosalony. Ano! Naprosto změnit design škol. Tak třeba by se dalo alespoň začít.
Nový prostor však musíme vytvořit i symbolicky v našem společenství a zásadně přehodnotit priority. Protože rozvinutá společnost staví děti a jejich učitele na příčku nejvyšší.
ZÁMEK OMLENIČKA
Centrum péče o děti a vzdělávání Ferdinanda Kindermanna
Rozloučím se představením projektu, který chce dát prostor všemu, o čem jsem
tu teď hovořila.
Ruina renesančního zámku
je mementem. Je pro mne symbolickým obrazem současného světa, vykořenění, lhostejnosti
a ztráty smyslu.
Pokud se nám ho podaří zachránit, stane se Centrem péče o děti a vzdělávání.
Místem pro krásu, duši, moudrost. Pro děti, rodiče
a jejich učitele.
Děkuji vám za pozornost.
MgA. Kateřina Melenová Organic development s.r.o. www.organicdevelopment.cz +420776663394
[email protected]
