Masarykova univerzita. Příroda vrchu Květnice u Tišnova

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie

Příroda vrchu Květnice u Tišnova Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.

Jana Kopalová

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne

……………………...

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala doc. RNDr. Zdeňce Lososové, Ph.D. za vedení, uţitečné rady a připomínky k vypracování této bakalářské práce.

Rovněţ chci poděkovat rodičům, Janě Kopalové a Jaroslavu Kopalovi, a blízké rodině za podporu a pomoc při studiu.

Obsah I.ÚVOD, CÍL PRÁCE, METODIKA ............................................................................... 6 1. ÚVOD ...................................................................................................................... 6 2. CÍLE PRÁCE ........................................................................................................... 7 3. METODIKA ............................................................................................................ 7 II. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 9 1. Poloha zájmového území ......................................................................................... 9 2. Historie a vývoj zájmového území ......................................................................... 10 3. Přírodní poměry ..................................................................................................... 11 3.1 Základní informace ........................................................................................... 11 3.2 Geologické poměry .......................................................................................... 14 3.3 Minerály ........................................................................................................... 15 3.4 Geomorfologické poměry ................................................................................. 16 3.4.1 Tišnovský kras ........................................................................................... 16 3.5 Pedologické poměry ......................................................................................... 25 3.6 Klimatické poměry ........................................................................................... 28 3.7 Hydrologické poměry ....................................................................................... 30 3.8 Flora a fauna ..................................................................................................... 31 3.9 Stálá výstavka Květnice ................................................................................... 35 3.10 Co se v Tišnově jmenuje rovněţ Květnice .................................................... 37 III. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 38 1. Charakteristika rostlinných formací ....................................................................... 38 2. Seznam nalezených druhů rostlin........................................................................... 40 3. Naučná stezka......................................................................................................... 50 3.1. Trasa stezky ..................................................................................................... 52 3.1.1 Zastávky s informačními tabulemi ............................................................. 52

4. Diskuze ................................................................................................................... 57 5. Závěr ...................................................................................................................... 59 6. Zdroje ..................................................................................................................... 60 7. Resume ................................................................................................................... 64

I.ÚVOD, CÍL PRÁCE, METODIKA 1. ÚVOD Na bakalářské práci jsem začala pracovat na podzim 2010 na Katedře biologie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Tématem práce je charakteristika přírody vrchu Květnice u Tišnova. Toto téma jsem si vybrala, protoţe jsem tišnovská rodačka. Navíc krásy Květnice se mi rozpínají přímo před okny a rovněţ jsem častým návštěvníkem v kaţdém ročním období této přírodní památky. Dobrá znalost Květnice mi poslouţí beze sporu i v mé budoucí učitelské praxi, kterou bych ráda vykonávala právě v Tišnově, a tudíţ usuzuji, ţe jakoţto budoucí učitelka biologie, bych měla tuto lokalitu znát velmi dobře. Přírodní památka Květnice je významnou dominantou města Tišnova. Je hojně navštěvovaná turisty. Nabízí příjemnou procházku po lesních pěšinách, které nás zavedou na Velkou a Malou skálu. Po vystoupání do výšky 470 metrů, se ocitneme na samotném vrcholu, a ten nám nabídne nádherný pohled na Tišnov (obr. 1).

Obr. 1: Pohled na Tišnov z jiţního svahu Květnice (www.tisnov.cz) Pěkně je popsán „vztah“ Květnice a Tišnova v knize V závětří Květnice. „Doslova jako dítě k prsu matčinu připíná se starý Tišnov k úbočí spanilé Květnice, střežící od věků pohodu závětří nejen městečka, ale i kotliny moravské.“ (Sedlák, 2000). 6

2. CÍLE PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je charakteristika přírodních poměrů přírodní památky Květnice. Terénní výzkum týkající se cévnatých rostlin, a následné vytvoření seznamu nalezených rostlin, který bude porovnán se seznamem vytvořeným při historických výzkumech.

3. METODIKA Při zpracování bakalářské práce byly pouţity dvě metody: 1. teoretická část byla zpracována pomocí literární rešerše 2. praktická část byla zpracována formou terénního výzkumu

Na teoretické části jsem začala pracovat na podzim 2010. Podrobnou charakteristiku přírodních poměrů Květnice a jejího nejbliţšího okolí jsem zpracovala z dostupné literatury a elektronických zdrojů. Některé knihy jsem si vypůjčila v knihovně, některé mi poskytli tišnovští jeskyňáři, nebo moje bývalá učitelka biologie Mgr. Marie Hosnédlová, která je rovněţ autorkou stálé výstavky Květnice na základní škole v Tišnově. S praktickou částí jsem začala na jaře 2011. Území jsem procházela v pravidelných intervalech od března do listopadu. Známé druhy rostlin jsem určovala přímo v terénu, k určení ostatních druhů rostlin jsem pouţila Kapesní atlas rostlin (Pilát, 1988), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), Příroda v ČSSR (Čihař, 1988), Svět rostlin (Schauer, 2008). Pozorované druhy jsem zapisovala do tabulky (tab. 2), některé druhy jsem i sbírala. Nomenklaturu jsem sjednotila podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et. al. 2002). Rovněţ jsem nafotila informační tabule, které lemují naučnou stezku. To, jestli je druh chráněný jsem zjišťovala podle přílohy č. II vyhlášky ministerstva ţivotního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Druhy jsem označila jednotlivými symboly: §1-kriticky ohroţené, §2-silně ohroţené, §3-ohroţené.

7

Dále jsem zjišťovala, zda je druh uveden v seznamu ohroţených druhů (Holub, Procházka; 2000). Stupeň ohroţení označuji: C1-kriticky ohroţené, C2-silně ohroţené, C3-ohroţené, C4-druhy vyţadující zvláštní pozornost. Údaje o květeně Květnice jsem čerpala jednak z Plánu péče o přírodní památku Květnice (Lacina, Schneider; 2001) a jednak jsem je získala vlastním terénním výzkumem. V rámci exkurze s ekologickou poradnou v Tišnově jsem navštívila i Královu jeskyni a její krasové jevy zdokumentovala. Většinu fotografií jsem pořídila buď v rámci výzkumu, nebo při „běţné“ procházce na Květnici. Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Nikon COOLPIX L16. Pouze některé fotografie jsou staţeny z internetu.

8

II. TEORETICKÁ ČÁST 1. Poloha zájmového území Město Tišnov (8 622 obyvatel - k 31. 12. 2010) (www.czso.cz), často nazývané také „Brána vysočiny“, leţící severozápadně od Brna ve vzdálenosti 25 km, se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-venkov. Tišnov je zároveň obec s rozšířenou působností a pověřená obec. Květnice přiléhá k Tišnovu na severozápadě (obr. 2) a souřadnice jejího vrcholu jsou 49° 21' 32" N, 16° 24' 52" E (www.mapy.cz).

hranice zájmového území

Obr. 2: Zájmové území (www.mapy.cz)

9

Městem protéká řeka Svratka. Za zmínku stojí i její levý přítok – potok Besének, který lemuje Květnici po celém jejím severozápadním okraji. Ačkoli potok neprotéká přímo Tišnovem, stal se neodmyslitelnou součástí Květnice, o čemţ vypovídá i citát, který není cizí snad ani jednomu obyvateli Tišnova. Květnice hora, Besének voda, draţší neţ celá Morava.

2. Historie a vývoj zájmového území Podle archeologických nálezů můţeme konstatovat, ţe území města zaloţeného ve 13. století a okolní krajina byly osídleny uţ v dávných prehistorických dobách. Město Tišnov navázalo na starší osadu, která stála na křiţovatce významných obchodních cest pod řetězcem kopců Českomoravské vrchoviny, při soutoku řeky Svratky s Loučkou a potokem Besénkem. Význam osady vzrostl poté, co byl zaloţen klášter Porta coeli, který zaloţila královna Konstancie Uherská, jeţ byla matkou sv. Aneţky a vdovou po českém králi Přemyslu Otakarovi I. O tom, ţe se Tišnov stal hospodářským centrem, svědčí i listinné doklady. V letech 1238 a 1239 je Tišnov uváděn jako ves s farním kostelem sv. Václava, o rok později je uţ zmiňována ves trhová. Z trhové vsi se pak vlivem hospodářského ruchu spjatého zejména s výstavbou a činností kláštera stalo během 13. století městečko připomínající svými rysy spíše nehrazené město (Brodesser, 2003).

10

3. Přírodní poměry 3.1 Základní informace Název území: Květnice Kategorie ochrany: přírodní památka Katastrální území: Tišnov Typ honitby: společenství honitba Štěpánovice Vlastník: honební společenstvo Štěpánovice Uţivatel: Myslivecké sdruţení Štěpánovice

Květnici tvoří tři vrcholy. Nejvyšší vrchol Květnice měří 470 m n. m. Východním směrem se nachází vrchol „Velká skála“, která měří 446 m n. m. Poslední vrchol je „Malá skála“, vysoká 387 m n. m., která je nazývána „Květnička“ (Hosnédlová, ústní sdělení). Název Květnice je znám jiţ velmi dlouho. Jiţ ve starých zápisech čteme o gruntu nebo padělku „ pod Kwietnicau “ (Mrázková, 1971a). Původně byla Květnice aţ do konce 16. století majetkem Tišnova. V roce 1233, po vybudování tišnovského kláštera, se celé okolí i s Tišnovem a Květnicí dostalo do jeho područí. Roku 1924 Tišnov nepřijal koupi Květnice od klášterního panství. Předání Květnice městu proběhlo aţ po únoru 1948 (Mrázková, 1971b). Za pohanských dob se na Květnici pálily ţertvy pohanským bohům. Nasvědčuje tomu aţ dodnes zachované jméno západního vrcholu „Pálenky“. Během vlády Přemyslovců se dolovalo na Květnici stříbro. V průběhu třicetileté války se o těţbu pokusili Švédové, ale nezaznamenali větší úspěchy. V potoce Besénku, který lemuje severní úpatí Květnice, se prý v dávné době rýţovalo zlato, ovšem ve velmi malé míře (Mrázková, 1971a). Lacina a Schneider (2001) ve své práci Plán péče o přírodní památku Květnice 1999 – 2008 podrobně charakterizují vyhlášky, podle kterých byla Květnice vyhlášená přírodní památkou.

11

Květnice byla vyhlášena přírodní rezervací 936. Vyhláškou ministerstva školství, věd a umění ze dne 8. dubna 1950, uveřejněnou v úředním listě Republiky Československé č. 90 ze dne 16. dubna 1950. Touto vyhláškou byla zřízena přírodní rezervace o ploše 129,8643 ha, jeţ zaujímá na katastrálním území Tišnova parcely č. 516/1, 517/1, 520 a 521. Tuto skutečnost lze povaţovat za potvrzenou na základě Výnosu ministerstva kultury ČSR ze dne 29. listopadu 1988 m č. j. 14.200/88-SÚOP, uveřejněného ve Sbírce zákonů, částka 49 ze dne 30. 12. 1988. Tímto výnosem je Květnice prohlášena ve smyslu zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody přírodní rezervací, aniţ by byla uvedena změna parcel a výměr oproti vyhlášce z r. 1950 Ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se stala Květnice zvláště chráněným územím v kategorii přírodní památky. Z důvodu nadregionálně významným hodnotám ţivé i neţivé přírody Květnice nepovaţují Lacina a Schneider (2001) ovšem tuto kategorii za adekvátní. V katastru nemovitostí je výměra přírodní památky Květnice 127,3743 ha. Tato nově zjištěná výměra se poněkud liší od výměry stanovené zřizovací vyhláškou z r. 1950 (129,8643 ha) (obr. 3) o 2,4900 ha. To je způsobeno tím, ţe z lesního půdního fondu byl vyjmut zalesněný pozemek s parcelním číslem 516/7 o výměře 0,6556 ha, který zřejmě byl součástí původní rezervace. Zbývající rozdíl 1,8344 ha lze vysvětlit tím, ţe při upřesňujícím zaměření roku 1956 se dospělo k niţší výměře. Převáţná část území přírodní památky Květnice náleţí lesnímu fondu Lesů České republiky, lesní správa Tišnov, revír Tišnov. Malá část prostorní skupiny 468 A 8 při severním okraji Květnice, který obtéká Besének patří obci Lomnička. Pozemek kolem vodojemu, který leţí na východním okraji Květnice, patří Svazku vodovodů a kanalizací Tišnovsko v Tišnově (Lacina, Schneider; 2001).

12

Obr. 3: Zákres chráněného území podle zřizovací vyhlášky z roku 1950 (převzato z práce autorů Lacina, Schneider; 2001)

13

3.2 Geologické poměry Tišnovsko leţí na rozhraní dvou geologických jednotek, coţ má velký vliv na sloţitost jeho geologické stavby, ale také na podnebné poměry a na obojím je závislá pestrá rostlinná pokrývka, ale rovněţ také výskyt ţivočichů (Tálský, 1964). Základem Květnice je svratecká rula (obr. 4), která vyvřela ve velké hloubce jako ţula v nejstarších dobách Země a tlakem nadloţních vrstev byla stlačena, coţ zapříčinilo její vrstevnatý sloh. Je odkryta na severozápadním svahu Květnice nad ţelezniční tratí. Rula je hojně prostoupena ţilami jemnozrnné světlé ţuly (aplitu), která později vyvřela do trhlin a zlomů. Na rule leţí tenká kra slídnatých břidličnatých pískovců, která odděluje tišnovské, silurské, vápence od ruly. Tyto vápence, které mají dolomitickou povahu, jsou pestře zbarvené a bylo jich pouţíváno jako mramoru. Tvoří celý jiţní svah Květnice a místy jsou pokryty tenkou vrstvou hlíny a sahají aţ pod Velkou skálu (Tálský, 1964). Na nich leţí křemence Velké skály, které jsou doprovázené břidličnatými pískovci a tmavou slídou jemně šupinatou aţ celistvou, které pokračují po hřebeni ve směru severozápadním aţ na Květničku. Severozápadní vrchol Květnice, zvaný „U Kříţe“ jsou tvořeny mladodevonskými vápenci, které jsou uloţeny na křemencích nebo přímo na svratecké rule. Sloţitá geologická stavba Květnice je důsledkem vrásnění a shrnování usazenin krami starších horním ve směru od západu k východu. V pozdějších dobách byla ještě zkomplikovaná četnými příčnými poruchami (Tálský, 1964).

Obr. 4: Geologický profil Květnickou sérií (převzato z práce autora Tálský, 1964) 14

3.3 Minerály Na Tišnovsku je Květnice bez pochyb nejznámějším nalezištěm minerálů a můţeme říct, ţe i jednou z nejstarších lokalit na Moravě. Skoro veškerá část minerálů se váţe na mladší hydrotermální ţíly (Šikola, 2004). Jiţní svah tvoří silurský vápenec (květnický mramor). V něm se vyskytují ţilky čistého vápence i barevné ţíly krevele, hnědele a tmavé kysličníky manganu (Tálský, 1964). Kolem Velké skály se vyskytují křemence, brekcie, které rovněţ vystupují i při hřebenové cestě. V dutinách a puklinách brekcií můţeme nalézt povlaky a drůzy křišťálů, ametystu, citrinu, záhnědy i morionu (Tálský, 1964). Celý severozápadní vrchol Květnice je tvořen z mladodevonského vápence. Nad údolím Besénku vytváří skály „Tři štoly“. V těchto starých štolách najdeme ţíly barytu (obr. 5) a s ním klence kalcitu. Místy můţeme najít v ţilách ţlutý aţ tmavohnědý ankorit (uhličitan vápenato-hořečnato-ţeleznatý). Při vrcholu Květnice byly ţíly barytu poněkud slabší, níţe na svahu se vyskytovaly ţíly aţ 180 cm silné (Tálský, 1964).

Obr. 5: Uzamčená štola na těţbu barytu (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

15

3.4 Geomorfologické poměry Geomorfologicky řadíme Květnici do provincie České Vysočiny, soustavy Česko-moravské, podsoustavy Brněnské vrchoviny, celku Boskovické brázdy, podcelku Oslavanské brázdy, okrsku Tišnovské kotliny (Demek, 2006). Květnice, víceméně zalesněná, vystupuje jako ostrovní hora s prudkými aţ skalnatými svahy z ploché Tišnovské kotliny. Její vznik podmínil pokles tektonické kry povrchu v blízkém okolí, jeţ byl pokryt sedimenty, které se zde nahromadily po ústupu moře a následnou exhumací z pokryvu sedimentů během vývoje Svratky. Geomorfologicky vtiskly Květnici charakteristické rysy nejen pochody tektonické, ale také gravitační, krasové a fluviální. Velmi často byly zastoupeny pochody periglaciální, které souvisí s působením dlouhodobě zmrzlé půdy, kdy za spoluúčasti ledu došlo v průběhu starších čtvrtohor (dob ledových) k mrazovému zvětrávání a rovněţ rozpadu hornin a jejich následného odnosu (J. a K. Martiškovi, 2009). 3.4.1 Tišnovský kras Názvem

Tišnovský

kras

je

označován

krasový

fenomén

nacházející

se na Tišnovsku. Na samotné Květnici se nacházejí tři jeskyně z Tišnovského krasu. Jsou to jeskyně Pod Kříţem, Květnická propast a beze sporu nejznámější Králova jeskyně. Ke krasu patří rovněţ také krasové jevy na Dřínové u Tišnova a vrch Tábory u Štěpánovic, které v dávné minulosti tvořili jediný krasový komplex, který pod vlivem tektonické činnosti a erozní činnosti řeky Svratky a potoka Besénku byl oddělen. V dnešní době jiţ většinou není kras aktivní a tvorba vápenců je tak závislá na mnoţství sráţek (Vašík et al., 1982). Potok Besének, který lemuje Květnici po celém severozápadním okraji, má hladinu asi o 80 – 100 metrů níţe, neţ je nadmořská výška krasu. V minulosti byl Besének aktivním tokem krasu, o čemţ svědčí i sedimenty, které odpovídají horninám sběrné oblasti Besénku (Vašík et al., 1982). V Tišnovském krasu nenajdeme povrchové znaky – závrty, slepá údolí, otevřené propasti a vyvěračky. Jeho přítomnost poukazují pouze škrapová pole a korozivně a erozivně opracované vápencové útvary. Není proto divu, ţe pouze dvě z pěti známých podzemních prostor byly nalezeny z povrchu. Zbylé byly objeveny při průzkumu na barytových ţilách a při těţbě kamene (Vašík et al., 1982).

16

Z geologického hlediska náleţí kras moraviku, a tvoří jej zkrasovatělé svrchnodevonské vápence „Květnické série“, která je nejhlubším členem svratecké klenby. Krasová činnost zde probíhá zejména po tektonických a po kalcitobarytových ţilách, které byly nejméně odolné. Tento fakt nám vysvětluje propasťovitý vývin krasu na Květnici. Za zvláštnost můţeme povaţovat severovýchodní křídlo, kde je kras vyvinut na kontaktu vápenců a křemenců (Vašík et al., 1982). 3.4.1.1 Jeskyně Tišnovského krasu Vavříčkova jeskyně Tuto jeskyni sice na Květnici nenalezneme, ale je součástí Tišnovského krasu. Jeskyně se nachází na severovýchodním svahu vrchu Tábory u Štěpánovic. Původně byla povaţována za jezevčí noru (Anonym, 1978). Objevitele, Rudolfa Vašíčka, však zaujal průvanový tah, který za úplného bezvětří ohýbal větve stromů. Po prozkoumání narazil na horizontální trhlinu ve vápencové skále. Teprve po roce 1945, po udělení patřičných povolení, se začalo pracovat na trhacích pracích pomocí dynamitu. Po rozšíření vstupu byl zjištěn krasový původ. Bylo zjištěno, ţe jeskyň tvoří krasová chodba bez výzdoby, zakončená asi 17 m hlubokou propastí a tudíţ se o ní hovoří, jako o jeskyni propasťovitého charakteru (Vašík et al., 1982).

Jeskyně Pod Křížem Nachází se v blízkosti vrcholu Květnice jihozápadním směrem. Byla objevena náhodně při těţbě barytu. Je to horizontální krasový prostor bez krápníkové výzdoby. Nalézá se zde kalcitový sklep, který je vyzdobený aţ 16 cm velkými krystaly kalcitu, které mají medovo-ţlutou barvu. Za zmínku stojí rovněţ i 10 m vysoký sintrový vodopád. Veškeré vstupy byly v roce 1984 tišnovskými jeskyňáři uzavřeny mříţemi z důvodů vandalství a poničení krápníkové výzdoby. Pouze jeden vstup byl opatřen uzavíratelnou mříţí. Cílem bylo navrátit jeskyni přírodní podmínky, protoţe vyraţením štol začala vysychat. Nezbytné bylo i její vyčistění od nepřírodních materiálů, převáţně plechovek, protoţe se stávala útočištěm trempů. V posledních letech, kdy se daří udrţet vchod v pořádku, se sem opět vrátili i netopýři (www.tisnov.cz).

17

Květnická propast Objev této propasti, leţící taktéţ západním směrem od vrcholu Květnice, je také spojen s těţbou barytu. Je to rozsedlina ve vápencích. Je částečně zkrasovatělá. Šířka je udávána od několika cm aţ do dvou metrů. Se svou hloubkou, která dosahuje -76,5 m (obr. 6), se řadí mezi nejhlubší propasti v českých zemích. Tektonická rozsedlina pokračuje do hloubky, ale je natolik úzká, ţe není moţné ji prolézt. Zato však v horizontálním směru můţeme postupovat na 30 m daleko. I u této jeskyně byl v roce 1984 vchod zabezpečen mříţí (www.tisnov.cz). Propast se stává cílem mnoha speleologů, kteří zde provádějí náročný výcvik. Část laických návštěvníků se však chová velmi vandalsky k jedinečné výzdobě a zejména k zimujícím netopýrům (Vašík et al., 1982).

Obr. 6: Květnická propast (převzato z Anonym, 1978) 18

Králova jeskyně Patří mezi nejznámější krasové útvary na Květnici. Bezpochyby kaţdému obyvateli Tišnova se při otázce, na krasové útvary na Květnici, vybaví právě Králova jeskyně. Je nejrozsáhlejší a nejlépe vyzdobený jeskynní systém v Tišnovském krasu. Její objev se datuje ke dni 28. května 1972 (Vašík et al., 1982). Neţ odtajníme co ukrývá za bohatství, seznámíme se s jejím objevením. Beze sporu bylo totiţ dosti náhodné. V neděli 28. května 1972 dopoledne se tišnovský obyvatel Jaroslav Bárta procházel se svým psem Luxíkem po Květnici. V místech severozápadně od „ Kříţe “ pes něco našel a … (Anonym, 1972). V noře pes něco našel, vlezl dovnitř a hned mi to hlásil. Myslel jsem si, ţe je tam liška. Protoţe bylo uţ poledne, celou akci jsem přerušil a šel jsem na oběd. Odpoledne jsme šli na Květnici znovu. Přidal se k nám můj bratr Antonín a kamarád Miloslav Melkes. Pes vlezl znovu do nory a vrhl se na škodnou. Protoţe se nora pod ostrým úhlem zatáčela zpět, byli jsme připraveni škodnou, která byla v pasti, vykopat. Pes Luxík se pojednou vzdálil a škodná (byl to jezevec) prchla do jiného ramene nory. Pes se samozřejmě vydal za ní, a najednou štěkot ustál. Aţ teprve za tři čtvrtě hodiny se pes znova ozval. Štěkání se ozývalo odněkud ze spodu – jakoby ze studny. Nezbývalo, neţ zajít znovu domů. Společně s Miloslavem Melkesem jsme vzali baterku, palici a lano a vrátili jsme se na Květnici. Přidal se k nám můj syn Jaroslav a soused Stanislav Čepelka. Museli jsme otvor značně rozšířit, aby se tam dalo vlézt. Podařilo se nám to asi o půl 10 večer. Uvázali jsme našeho Jaroslava a zpustili po laně dolů. Kdyţ si posvítil, oznámil nám, ţe je tam velká díra, hluboká asi 10 metrů. Pak se spustil aţ dolů k psovi. Psa vzal a vynesl přes kolmou stěnu propastí, do které spadl jezevec a zabil se. Jaroslav volal, ţe jsou dole krásné krápníky a chtěl je zkusit projít dál. Protoţe však uţ bylo pozdě večer, musel vylézt ven a šli jsme domů s tím, ţe to necháme na příští den (Anonym, 1972). Rozhovor s Jaroslavem Bártou ml.: Jaký jste měl pocit, když jste lezl do neznámého otvoru?

19

„ Domníval jsem se, že je tam nějaká prostorná jeskyňka, protože jsme tam házeli kamení a podle zvuku se tak dalo soudit. “ Napadlo Vás, že tam objevíte krápníkovou jeskyni? „ Když jsem se protahoval úzkou škvírou, říkal jsem si spíše, jak se asi dostanu zpět. Lezl jsem hlavou napřed a uviděl jsem před sebou propast; pak jsem se teprve začal spouštět po provazu metr po metru, až dolů. Dole jsem uviděl prostoru širokou 5 metrů.“ Co jste tam ještě uviděl? „ Našeho psa Luxíka. Vysadil jsem ho přes převis nahoru, pes už pak vylezl nahoru k otvoru sám. Pak jsem si posvítil baterkou a uviděl jsem krápníky. Chtěl jsem jít dál, ale nahoře mne pobízeli, abych se vrátil, že už je pozdě večer.“ Co jste si myslel při objevení krápníků? „ Byl jsem velice překvapen a litoval jsem, že nemohu jít dál.“ Podílíte se na dalším výzkumu jeskyně? „ Ano, jsem členem nově ustaveného speleologického kroužku v Tišnově a spolu s ostatními členy hodlám pokračovat v průzkumu jeskyně (Anonym, 1972).

Objevení jeskyně mělo za následek vznik speleologického krouţku, který vznikl na podzim roku 1972. V té době se jednalo o partu nadšenců, kteří byli ochotni strávit svůj veškerý volný čas v jeskyni (Vašík, ústní sdělení). Některé přitahovala romantika a dobrodruţství proţívané v podzemí, jiné sloţitost podzemního systému, další snad mineralogické zvláštnosti. Odborné práce tehdy vedl biolog Jan Himmel, předseda Speleologické sekce Královopolské strojírny z Brna (Vašík et al., 1982). Počet členů spolku se uţ od roku 1972 pohybuje v rozmezí zhruba 10–15 členů (Vašík, ústní sdělení). Objevu se tedy ujali amatérští speleologové (Kučera et al., 1981).

20

Jeskyně dostala svůj název po Aloisi Královi (* 30.7.1877, † 27.2.1972), který objevil Demänovské jeskyně. Aloisi Královi, jeţ byl povoláním učitel, se stala speleologie celoţivotním koníčkem. Několik posledních desetiletí proţil v Tišnově. Město si ho velice váţilo a udělilo mu čestné občanství. Kromě jeskyně nese jeho jméno i ulice na Sídliště pod Květnicí (Kubánek, ústní sdělení). Jeskyně obsahuje spoustu krasových prostor, avšak návštěvník má moţnost náhlednou jen do některých (Kubánek, ústní sdělení). Jeskyně

je

tektonicko-korozivního

původu.

Po

objevení

byla

cca 350 metrů dlouhá, značně členitého prostoru. Jsou zde stopy po dřívější tektonické činnosti (Vašík et al., 1982). Kromě klasických stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů, sintrů se zde nachází také heliktity (Kubánek, ústní sdělení). Heliktity jsou excentrické útvary, které jakoby popíraly zákony gravitace, neboť rostou všemi směry (slovnik-cizich-slov.abz.cz). V současné době, po mnohém prozkoumání a objevení nových prostorů, dosahuje délky skoro 1 kilometru (Kubánek, ústní sdělení). Nejkrásnější výzdobou se pyšní Dobišarova chodba (Vašík, ústní sdělení). Královu jeskyni tvoří dvě patra. Horní patro má výraznou horizontální polohu a nachází se zhruba 10 m pod zemským povrchem. Modelované je korozívně a erozivně. Je známé svou krápníkovou výzdobou (obr. 7, 8, 9, 10) a sintrovými jezírky s jeskynními perlami (Vašík et al., 1982). Symbolicky na jezírko umístili tišnovští jeskyňáři kachnu, která také neodmyslitelně patří ke Květnici (obr.11) (Kubánek, ústní sdělení). Stará pověst totiţ praví, ţe v útrobách hory Květnice pluje na stříbrném jezírku zlatá kachna, která jednou vypluje bokem Květnice Besénkem do Svratky a zůstane v náhoně pod vantroky obecního mlýna na věčné časy. Stane se tak pouze, aţ budou na rathauzu konšelé nejen opatrní a bohatí, ale především moudří a nezištní (Sedlák, 2000). V některých částech horního patra, kde se nenachází krasová výzdoba, se vyskytují vykrouţené klenby s ţílami nerozpustných křemenců. Podél pronikajících kořenů lesních stromů zasahuje do části nejblíţe povrchu tvorba lublinitů – nickamínků. Plísně,

které

suţovaly

horní

patro,

(Vašík et al., 1982).

21

byly

téměř

stoprocentně

odstraněny

O téměř 28 metrů níţe neţ je horní patro se nachází zatím největší prostora komplexu – Tišnovský dóm délky 41 metrů a 17,5 metrů šířky. I zde je výzdoba hojná (Vašík, ústní sdělení). Královu jeskyni je moţno si prohlédnout pouze v doprovodu speleologů, a to zejména ve dnech konání mezinárodní expozice minerálů, která se koná dvakrát ročně, nebo po domluvě s tišnovskými jeskyňáři (Kubánek, ústní sdělení).

Obr. 7: Krápníková výzdoba 1 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

Obr. 8: Krápníková výzdoba 2 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

22

Obr. 9: Krápníková výzdoba 3 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

Obr. 10: Krápníková výzdoba 4 (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

23

Obr. 11: Jezírko a kachnou (foto: J. Kopalová, 5.3.2011)

24

3.5 Pedologické poměry Typově jsou půdy Květnice velice rozmanité (obr. 12). Severní a východní části tvoří převáţně kambizemě. Konkrétně kambizem oglejená, rankerová, mesobazická, rankerová mesobazická, dystrická a dystrická rankerová (www.nature.cz). Jiţní a západní svahy tvoří z větší části rendzina modální a místně se nachází ranker modální, hnědozem karbonátová, luvizem modální, kambizem oglejená, kambizem vyluhovaná a kambizem mesobazická (www.nature.cz). Ve vrcholové partii převládá ranker modální (www.nature.cz). Rankery jsou rozšířeny na četných, avšak nevelkých lokalitách, především středních a vyšších polohách. Půdotvorný substrát tvoří kamenitá aţ balvanitá deluvia nekarbonátových hornin, vyskytující se na příkřejších svazích. Vegetace půd je často bohatá. Typickým pochodem je humifikace. Profil je tvořen poměrně rozsáhlým humusovým horizontem, pro který je typický vysoký podíl rozloţené organické hmoty. Jsou výhradně lesními stanovišti díky velkému obsahu skeletu. Produktivita lesů, především na severních svazích, je vysoká (Tomášek, 1995). Rendziny se vytvářejí na silně karbonátových horninách – vápencích a dolomitech. Setkáváme se s nimi ve všech klimatických pásmech, za předpokladu, ţe je splněn poţadavek vápnitosti horniny. Hlavním půdotvorným procesem je humifikace, v menší míře zvětrávání. Jsou to mělké kamenité půdy s těţkým zrnitostním sloţením, a se středním aţ vyšším obsahem humusu. Charakteristickým znakem je přítomnost uhličitanu vápenatého, nebo uhličitanu hořečnatého v celém půdním profilu. S tím souvisí i půdní reakce, jeţ jsou neutrální aţ slabě zásadité. Sorpční vlastnosti jsou většinou příznivé, fyzikální méně. Zemědělsky jsou to málo hodnotné půdy vlivem silně členitého terénu. Lze je však vyuţít pro zakládání ovocných sadů nebo vinic (Tomášek, 1995). Květnice však zemědělsky vyuţívaná není. Hnědozemě jsou půdy, jeţ jsou zastoupeny v pahorkatinách nebo v níţinném terénu. Nejrozšířenější jsou v nadmořské výšce 200 – 450 metrů, a to na plošinatém terénu, nebo málo zvlněných pahorkatinách. Substrát tvoří nejčastěji spraš nebo sprašová hlína. Jsou to středně těţké půdy. Hlavní půdotvorný proces je illimerizace. Obsah humusu je příznivý. Zemědělsky jsou hnědozemě hodnotné, agronomicky se blíţí černozemím (Tomášek, 1995).

25

Luvizemě, dříve nazývané illimerizované půdy (www.zemepis.com), jsou zastoupeny především v pahorkatinách a vrchovinách, zejména mezi 250 aţ 500 (maximálně 600) m n. m., v terénu s ploššími úseky někdy méně či více zvlněného reliéfu. Vznikly zejména pod kyselými doubravami a bučinami. Mateční substrát tvoří sprašové hlíny, středně těţké glaciální sedimenty, smíšené svahoviny, občas i hluboké zvětraliny pevných hornin. Hlavní půdotvorný proces je illimerizace, uplatňující se výrazně. Zrnitostní strukturou jsou středně těţké a těţší půdy. Humusový obsah je střední, avšak kvalitou je méně příznivý. Zemědělsky jsou méně kvalitnější, z důvodů občasného převlhčení (Tomášek, 1995). Kambizemě, dříve nazývané hnědé půdy (www.zemepis.com), jsou naší nejrozšířenější půdou. Rozšíření nachází zejména v pahorkatinách, vrchovinách, a v menší míře v níţinách. Nejrozšířenější jsou v nadmořských výškách 450 – 800 metrů. Hlavní půdotvorný proces je intenzivní vnitro-půdní zvětrávání. Obsah humusu kolísá, a jsou střední aţ niţší kvality (Tomášek, 1995).

26

hranice zájmového území

ranker modální

kambizem rankerová

rendzina modální

kambizem mesobazická

hnědozem karbonátová

kambizem rankerová mesobazická

luvizem modální

kambizem dystrická

kambizem oglejená

kambizem dystrická rankerová

kambizem vyluhovaná

Obr. 12: Pedologické poměry zájmového území (www.nature.cz)

27

3.6 Klimatické poměry Quitt (1971) řadí Květnici do mírně teplé klimatické oblasti. Konkrétně do oblasti MT 9. Pro tuto oblast je typické dlouhé, teplé, suché aţ mírně suché léto. Krátké přechodné období tvoří mírně teplé jaro a mírně teplý podzim. Zima je krátká, mírná, suchá a sněhová pokrývka se vyskytuje krátce.

Číselně klimatické charakteristiky vyjadřuje Quitt (1971) následovně: Tab. 1: Klimatické charakteristiky klimatické oblasti MT 9 Klimatické charakteristiky klimatické oblasti MT 9 Počet letních dnů

40 – 50

Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více

140 – 160

Počet mrazových dnů

115 – 130

Počet ledových dnů

30 – 40

Průměrná teplota v lednu [°C]

-3 aţ -4

Průměrná teplota v červenci [°C]

17 – 18

Průměrná teplota v dubnu [°C]

6–7

Průměrná teplota v říjnu [°C]

7–8

Průměrný počet dnů se sráţkami 1 mm a více

100 – 120

Sráţkový úhrn ve vegetačním období [mm]

400 – 450

Sráţkový úhrn v zimním období [mm]

240 – 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

60 – 80

Počet dnů zamračených

120 – 150

Počet jasných dnů

40 – 50

Lacina, Schneider (2001) však zdůrazňuje, ţe tyto údaje pro Květnici slouţí jako orientační,

neboť

díky

poloze

ostrovní

hory

a

velké

vertikální

členitosti

je mezoklimaticky velmi rozrůzněna. Části jiţní jsou velmi dobře osluněné a z tohoto důvodu dochází k vysychání. Sněhová pokrývka na těchto místech se drţí velmi krátce. Oproti tomu severozápadní aţ severovýchodní části, v jejichţ blízkosti protéká potok Besének, se vyznačují stinnými svahy, jeţ jsou chladnější a vlhčí. Sněhová pokrývka 28

v těchto partiích přetrvává někdy aţ do března. Tyto dvě kontrastní oblasti doplňují klimaticky „průměrné“ východní a západní svahy. Mezoklimaticky Lacina, Schneider (2001) rovněţ odděluje vrcholový hřbet, jenţ se vyznačuje poměrně velkou větrností. V zimních měsících se projevuje tvorba horizontálních sráţek, konkrétně typu námrazy a jinovatky. V době inverzí, které se zde objevují v pozdním podzimu, bývá Květnice zahalena do husté mlhy, zatímco vrchol Květnice je osluněn.

29

3.7 Hydrologické poměry Květnici obtékají 2 toky. Od severozápadu k jihu teče řeka Svratka, od severovýchodu k jihozápadu teče potok Besének, který je levým přítokem Svratky (obr. 13) (www.mapy.cz). Květnici lze povaţovat za suchý kopec, protoţe na ní přímo nepramení ţádný tok (Lacina, Schneider; 2001).

Obr. 13: Řeky obtékající Květnici (www.mapy.cz) Tišnov se nachází přibliţně v polovině toku řeky Svratky (www.tisnov.cz). Jeden z mnoha přítoků Svratky je potok Besének, který se do ní vlévá na jihozápadě. Besének je symbolem Tišnova, o čemţ svědčí i nápis vytesaný na tišnovské radnici: Květnice hora, Besének voda, draţší neţ celá Morava (Lacina, 1983).

30

3.8 Flora a fauna Stejně jako geology a mineralogy lákala Květnice svým bohatstvím i botaniky a zoology. Zejména soustavný byl botanický průzkum (Lacina, Schneider; 2001). Lacina, Schneider (2001) uvádí, ţe Květnice leţí na významné migrační cestě rostlin i ţivočichů, neboť se zde spojují migrační cesty teplomilné bioty. A to Boskovická brázda táhnoucí se v jihozápadním aţ severovýchodním směru, a údolí Svratky táhnoucí se v jiţním aţ severním směru. Lacina, Schneider (2001) rovněţ uvádí i faktory, které podmiňují obrovské druhové bohatství Květnice. Za nejpodstatnější povaţují: 1) Poloha Květnice jako ostrovní hory, leţící na rozhraní Tišnovské kotliny a Českomoravské vrchoviny, a její otevřenost k jihu. 2) Sloţitost geologické stavby, neboť se střídají karbonátové a křemité horniny. 3) Rozmanitost vertikální členitosti reliéfu. 4) Mezoklimatická rozrůzněnost, a to především protiklad teplých jiţních a chladnějších severních svahů. 5) Mozaika typů půdy, které se výrazně liší fyzikálními a chemickými vlastnostmi. 6) A v neposlední řadě významnost přirozených i antropogenních podzemních prostor.

31

Flora Květnice leţí na hranici oblastí termofytika a mezofytika. K termofytiku náleţí fytogeografický okres 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina. K mezofytiku okres 68. Moravské podhůří Vysočiny (Skalický, 1997) Velký vliv na květenu Tišnovska, a tím i Květnice, měla doba ledová. Z předhůří vápencových Alp sem sestoupily prealpinské rostliny, a dosud se na Květnici vyskytují. Příznivé klimatické podmínky a otevřenost údolí Svratky měly vliv na výskyt teplomilných rostlin (Mrázková, 1971c) Mrázková (1971d) uvádí Květnici, jako důleţitý mezník pro květenu. Střetávají se zde dvě květní oblasti. A to teplomilná a stepní, která proniká od jihu, a lesní květena středoevropská, která lemuje zbylé tři světové strany. Květnice, společně s kopcem Čebínkou, jsou posledními výspami, jejichţ vápencové svahy se stále pyšní stepní květenou. Květena je také zastoupena vzácnými mechy a lišejníky, které mají svoje stanoviště na stráních tvořených vápenci. Přítomnost těchto druhů dělá z Květnice ojedinělou výjimku oproti ostatním místům stepní moravské vegetace (Mrázková, 1971e). Vegetační období Květnice zahajuje v dubnu. Na svazích ţlutě svítí dřín jarní (Cornus mas), v podrostu rozkvétá pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), ostřice nízká (Carex humilis), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), violka písečná (Viola rupestris) (Šmardová, 1970a). Květnu dominují květy sasanky lesní (Anemone sylvestris), o něco později plamének přímý (Clematis recta), mateřídouška časná pravá (Thymus praecox subsp. praecox), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), ostřice Micheliova (Carex michelii) a jiné (Šmardová, 1970a). Vrchol vegetace připadá na červen. Podle toho, který druh převládá, vytvářejí se porosty různé tvářnosti. Na okrajích lesa i na humusních místech v jiţních částech převaţuje oman oko kristovo (Inula oculus-christi), jinde ostřice nízká (Carex humilis). Skalnatá místa zdobí oţanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), kterou na podzim střídá v menším počtu oţanka hroznatá (Teucrium botrys) (Šmardová, 1970b). 32

Fauna Z biogeografického hlediska řadíme Květnici do Brněnského regionu. Pro faunu je typická přechodnost mezi ze severu a severozápadu hercynskou a z jihu panonskou podprovincií a z východu doznívající karpatské podprovincie. Blízkost brněnské aglomerace se projevuje výskytem druhů ţijících v blízkosti lidských obydlí a vyuţívajících změn prostředí zapříčiněných člověkem, a druhotnou změnou v rozšíření druhů, jako je příklad kuna skalní (Martes foina) či poštolka obecná (Falco tinnunculus) (Culek, 1995). Řeku Svratku řadí Culek (1995) do pásma parmového a menší toky do pstruhového. Culek (1995) zmiňuje jako významné druhy bioregionu tyto následující: 1) měkkýši – pásovka ţíhaná (Cepaea vindobonensis), ţitovka obilná (Granaria frumentum),

skálnice

lepá

(Helicigona

faustina),

vlahovka

karpatská

(Monachoides vicina), závornatka malá (Clausilia parvula), zemoun skalní (Aegopis verticillus) 2) hmyz – kobylka révová (Ephippigera ephippiger), kudlanka náboţná (Mantis religion), pestrokřídlec podraţcový (Zerynthia polyxera) 3) plazi – ještěrka zelená (Lacerta viridis) 4) ptáci – strakapoud jiţní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella

luscinioides), lejsek malý (Ficedula parva),

moudivláček luţní (Remiz pendulinus), poštolka obecná (Falco tinnunculus) 5) savci – jeţek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), kuna skalní (Martes foina), vápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis mylis)

Společenstvo hmyzu Květnice vyniká druhovým bohatstvím. Za významný druh vyskytující se na Květnici je bezesporu nutno povaţovat výskyt kriticky ohroţené

33

kudlanky náboţné (Mantis religion), jejíţ výskyt je zaznamenán od roku 1995 (Lacina, Schneider; 2001). Květnice je útočištěm i velkého počtu srnčí zvěře, která se vyskytuje v méně rušných částech, především pak na západních svazích v blízkosti Svratky a na severních svazích v blízkosti Besénku. Následkem výskytu srnčí zvěře v těchto částech je ničení mladých stromů okusem (Lacina, Schneider; 2001). Jedinečnost Květnice doplňuje i fauna podzemních prostor. Během desítek let výzkumů bylo zjištěno 12 druhů netopýrů a vrápenců. Vrápenci jsou zastoupeni například vrápencem velkým (Rhinolophus ferrumequinum) a vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros) (Lacina, Schneider; 2001). Z netopýrů je zde moţno pozorovat

například

netopýra

černého

(Barbastella

barbastellus),

netopýra

dlouhouchého (Plecotus austriacus), netopýra ušatého (Plecotus auritus) a netopýra velkého (Myotis myotis) (obr. 14). (Bauerová, 1982).

Obr. 14: Netopýr velký (Myotis myotis) (foto: J. Kopalová, 5. 3. 2011)

34

3.9 Stálá výstavka Květnice Stálá výstavka o přírodní památce Květnice, umístěná na ZŠ Tišnov, nám. 28. října byla instalována ve školním roce 1995–1996 (Hosnédlová, ústní sdělení). Byla realizována Mgr. Marií Hosnédlovou, která na škole řadu let působila jako učitelka přírodopisu a zeměpisu. Výstavku tvoří 7 panelů (obr 15), 3 prosvětlené vitríny (obr. 16), 5 geologických vitrín (obr. 17) a 1 vitrínu s přírodninami Květnice. Dále jsou zde vystaveny fotografie Květnice ve čtyřech ročních období, výstavka výtvarných prací ţáků „Květnice očima našich dětí“ a fotografie nazvané „Květnice očima umělců“ (Hosnédlová, ústní sdělení). Texty výstavky sestavila Mgr. Marie Hosnédlová a doc. Ing. Jan Lacina, CSc., fotografoval Pavel Smékal, Bohumil Kabeš a Anna Matusiaková. Vitríny sestavil Jan Běluša, Ing. Andrej Sučko, Mgr. Marie Hosnédlová (Hosnédlová, ústní sdělení). Výstavka je po celou dobu své existence pouţívána při výuce přírodopisu na ZŠ a pro širokou veřejnost je po domluvě rovněţ zpřístupněna.

Obr. 15: Jeden z panelů (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010)

35

Obr. 16: Jedna z prosvětlených vitrín (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010)

Obr. 17: Geologické vitríny (foto: J. Kopalová, 24. 9. 2010)

36

3.10 Co se v Tišnově jmenuje rovněž Květnice O tom, ţe je Květnice beze sporu významnou dominantou Tišnova svědčí i fakt, ţe propůjčila své jméno i některým subjektům nejen v Tišnově, ale i v jeho blízkém okolí. Patří mezi ně čtenářsko-pěvecký spolek zaloţený v Předkláštěří v roce 1883 (Zacpal, 1999), hotel z roku 1925 (www.hotelkvetnice.cz). Sídliště, jehoţ výstavba začala v roce 1975, mateřská škola otevřená 24. 11. 1978 (Hosnédlová, ústní sdělení) a futsalový klub.

37

III. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Charakteristika rostlinných formací Rostlinné formace Terénním průzkumem na Květnici jsem určila celkem 121 druhů rostlin a rozlišila 4 rostlinné formace. Smíšený listnatý les, stepní louka, dubovo-borový les, bukovo-dubový les. Smíšený listnatý les na severní části tvoří javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus) a habr obecný (Carpinus betulus). Místy s vyskytujícím se modřínem opadavým (Larix decidua), borovicí černou (Pinus nigra) a smrkem ztepilým (Picea abies ). Keřové patro tvoří růţe šípková (Rosa canina s.l.), mladé stromky modřínu opadavého (Larix decidua) a ostruţiník maliník

(Rubus idaeus). V bylinném patře můţeme najít ostřici prstnatou (Carex digitata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), jaterník podléšťku (Hepatica nobilis), netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), lipnici hajní (Poa nemoralis) a violku lesní (Viola reichenbachiana). Stepní louka se rozprostírá v jiţní části Květnice. Stromové patro tvoří dřín jarní (Cornus mas), borovice černá (Pinus nigra) a místy svída krvavá (Cornus sanguinea) Keřové patro tvoří například dřín jarní (Cornus mas), trnovník akát (Robinia pseudacacia), růţe šípková (Rosa canina s.l.). V bylinném patře můţeme najít řebříček obecný (Achillea millefolium), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), jahodník obecný (Fragaria vesca), jahodník trávnice (Fragaria viridis), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), rozchodník ostrý (Sedum acre), rozchodník bílý (Sedum album) a violku vonnou (Viola odorata). Východní části Květnice dominuje dubovo-borový les. Ve stromovém patru převaţuje dub zimní (Quercus petraea), místy s dubem letním (Quercus robur). Celkem rozsáhlé části zde tvoří borovice lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro není nijak zvlášť vytvořeno. Místy se vyskytuje růţe šípková (Rosa canina s.l.), Bylinné patro tvoří

38

kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kakost smrdutý (Geranium robertianum), jaterník podléšťka (Hepatica nobilis) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Bukovo-dubový porost převaţuje na západním svahu Květnice. Stromovému patru dominuje buk lesní (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea). Místy se vyskytuje borovice černá (Pinus nigra), která se střídá s borovicí lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro tvoří převáţně dřín jarní (Cornus mas), trnovník akát (Robinia pseudacacia) a opět modřín opadavý (Larix decidua). Bylinné patro tvoří místy mladé rostliny jedle bělokoré (Abies alba), dymnivka dutá (Corydalis cava), kostřava ovčí (Festuca ovina), jaterník podléšťka (Hepatica nobilis) a bika bělavá (Luzula luzuloides).

39

2. Seznam nalezených druhů rostlin Tab. 2: Seznam rostlin vyskytujících se na Květnici Pozn.:

druhy, které jsem našla;

druhy ze seznamu z Plánu péče o přírodní památku Květnice; x místo výskytu; §1-kriticky

ohroţené, §2-silně ohroţené, §3-ohroţené; C1-kriticky ohroţené, C2-silně ohroţené, C3-ohroţené, C4-druhy vyţadující zvláštní pozornost

druhy z Plánu péče o přírodní památku Květnice

místo výskytu latinský název

stupeň ochrany

český název stepní louka

Abies alba Acer campestre Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acinos arvensis Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum Aegopodium podagraria Aesculus hippocastanum Agrimonia eupatoria Achillea millefolium Ajuga genevensis Alliaria petiolata

jedle bělokorá javor babyka javor mléč javor klen pamětník rolní oměj vlčí mor pravý bršlice kozí noha jírovec maďal řepík lékařský řebříček obecný zběhovec lesní česnáček lékařský 40

stupeň ohroţení

lesní porost x x x x

x

x x x

C4

Allium oleraceum Allium senescens subsp. montanum Alyssum alyssoides Anagallis arvensis Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Anthericum ramosum Anthyllis vulneraria Arabis pauciflora Arenaria serpyllifolia agg. Arrhenatherum elatius subsp. elatius Artemisia campestris Artemisia vulgaris Asparagus officinalis Asperula cynanchica Asplenium ruta-muraria Asplenium trichomanes Aster lanceolatus Atropa bella-donna Ballota nigra Bellis perennis Berberis vulgaris Betonica officinalis Betula pendula Bothriochloa ischaemum Brachypodium pinnatum Brachypodium sylvaticum Bromus benekenii

česnek planý česnek šerý horský tařice kališní drchnička rolní sasanka hajní sasanka pryskyřníkovitá bělozářka větevnatá úročník bolhoj huseník chudokvětý písečnice douškolistá ovsík vyvýšený pravý pelyněk ladní pelyněk černobýl chřest lékařský mařinka psí sleziník routička sleziník červený hvězdnice kopinatá rulík zlomocný měrnice černá sedmikráska obecná dřišťál obecný bukvice lékařská bříza bělokorá vousatka prstnatá válečka prapořitá válečka lesní sveřep Benekenův 41

x

C4

x x x

C4

x C2 x x x x

x x x x

C4

x C4

Bupleurum falcatum Calamagrostis epigejos Campanula bononiensis Campanula persicifolia Campanula rapunculoides Cardaminopsis arenosa Carex digitata Carex humilis Carex montana Carex pairae Carex tomentosa Carlina acaulis subsp. acaulis Carpinus betulus Centaurea scabiosa Centaurea stoebe Centaurea triumfettii subsp. axillaris Cephalanthera damasonium Cephalanthera rubra Chaerophyllum temulum Chelidonium majus Cichorium intybus Cirsium arvense Clematis recta Clinopodium vulgare Convallaria majalis Conyza canadensis Cornus mas Cornus sanguinea

prorostlík srpovitý třtina křovištní zvonek boloňský zvonek broskvolistý zvonek řepkovitý řeřišničník písečný ostřice prstnatá ostřice nízká ostřice horská ostřice Pairaova ostřice plstnatá pupava bezlodyţná pravá habr obecný chrpa čekánek chrpa latnatá chrpa chlumní okrotice bílá okrotice červená krabilice mámivá vlaštovičník větší čekanka obecná pcháč oset plamének přímý klinopád obecný konvalinka vonná turanka kanadská dřín jarní svída krvavá 42

x x x

§3

C2

x x C4

x x x

§3 §2

C3 C2

§3

C3

§3

C4

x x x x x x x

Corydalis cava Corydalis pumila Corylus avellana Cotoneaster horizontalis Cotoneaster integerrimus Crataegus laevigata Crepis biennis Cynoglossum officinale Cytisus nigricans Dactylis glomerata Daphne mezereum Dentaria bulbifera Dentaria enneaphyllos Digitalis grandiflora Dryopteris carthusiana Dryopteris dilatata Dryopteris filix-mas Echium vulgare Elytrigia intermedia Epilobium montanum Erigeron annuus Eryngium campestre Euonymus europaea Euonymus verrucosa Eupatorium cannabinum Euphorbia cyparissias Euphorbia epithymoides Fagus sylvatica

dymnivka dutá dymnivka nízká líska obecná skalník rozprostřený skalník celokrajný hloh obecný škarda dvouletá uţanka lékařská čilimník černající srha laločnatá lýkovec jedovatý kyčelnice cibulkonosná kyčelnice devítilistá náprstník velkokvětý kapraď osténkatá kapraď rozloţená kapraď samec hadinec obecný pýr prostřední vrbovka horská turan roční máčka ladní brslen evropský brslen bradavičnatý sadec konopáč pryšec chvojka pryšec mnohobarvý buk lesní 43

x C3 x C4 x x

x C4 C4

x x x x x x x x

C4

Fallopia aubertii Festuca gigantea Festuca ovina Festuca rupicola Fragaria moschata Fragaria vesca Fragaria viridis Frangula alnus Fraxinus excelsior Fumaria officinalis Gagea villosa Galeobdolon luteum Galeopsis angustifolia Galium aparine Galium mollugo Galium odoratum Galium rotundifolium Geranium phaeum Geranium robertianum Geum urbanum Glechoma hederacea Gymnocarpium dryopteris Hedera helix Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum Hepatica nobilis Hieracium lachenalii Hieracium murorum Hieracium pilosella

opletka čínská kostřava obrovská kostřava ovčí kostřava ţlábkatá jahodník truskavec jahodník obecný jahodník trávnice krušina olšová jasan ztepilý zemědým lékařský křivatec rolní pitulník ţlutý konopice úzkolistá svízel přítula svízel povázka svízel vonný svízel okrouhlolistý kakost hnědočervený kakost smrdutý kuklík městský popenec obecný bukovník kapraďovitý břečťan popínavý devaterník velkokvětý tmavý jaterník podléšťka jestřábník Lachenalův jestřábník zední jestřábník chlupáček 44

x

x x

C2 x C3 x x

x x

C1 x x

Hieracium racemosum Hieracium sabaudum Humulus lupulus Hypericum montanum Hypericum perforatum Impatiens glandulifera Impatiens parviflora Inula conyzae Inula ensifolia Inula oculus-christi Juglans regia Lamium album Lamium maculatum Lamium purpureum Lapsana communis Larix decidua Lathyrus niger Lathyrus vernus Leucanthemum vulgare subsp. vulgare Ligustrum vulgare Lilium martagon Lithospermum purpurocaeruleum Lolium perenne Lonicera caprifolium Lonicera xylosteum Loranthus europaeus Lotus corniculatus Luzula campestris

jestřábník hroznatý jestřábník savojský chmel otáčivý třezalka horská třezalka tečkovaná netýkavka ţláznatá netýkavka malokvětá oman hnidák oman mečolistý oman oko Kristovo ořešák královský hluchavka bílá hluchavka skvrnitá hluchavka nachová kapustka obecná modřín opadavý hrachor černý hrachor jarní kopretina bílá pravá ptačí zob obecný lilie zlatohlavá kamejka modronachová jílek vytrvalý zimolez kozí list zimolez obecný ochmet evropský štírovník růţkatý bika ladní 45

x

x x x x

§3

C3 C3

§3

C4

x x x x x x

x x C3 x x x

Luzula luzuloides Lychnis viscaria Mahonia aquifolium Maianthemum bifolium Medicago falcata Medicago lupulina Medicago minima Melampyrum pratense Melica nutans Melica transsilvanica Melica uniflora Mercurialis perennis Moehringia trinervia Mycelis muralis Myosotis sylvatica Neottia nidus-avis Orobanche sp. Oxalis acetosella Picea abies Pimpinella saxifraga Pinus nigra Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago media Poa angustifolia Poa annua Poa bulbosa Poa nemoralis

bika bělavá smolnička obecná mahόnie cesminolistá pstroček dvoulistý tolice srpovitá tolice dětelová tolice nejmenší černýš luční strdivka nicí strdivka sedmihradská strdivka jednokvětá baţanka vytrvalá mateřka trojţilná mléčka zední pomněnka lesní hlístník hnízdák záraza šťavel kyselý smrk ztepilý bedrník obecný borovice černá borovice lesní jitrocel kopinatý jitrocel prostřední lipnice úzkolistá lipnice roční lipnice cibulkatá lipnice hajní 46

x x x

C3

C4 x

x x C4 x x x x x x x x

Polygonatum odoratum Polypodium vulgare Populus tremula Populus x canadensis Potentilla arenaria Primula veris Prunus avium Prunus domestica Prunus mahaleb Prunus spinosa Pulmonaria officinalis Pyrethrum corymbosum Pyrus communis Quercus petraea Quercus pubescens Quercus robur Ranunculus bulbosus Rhamnus cathartica Rhus hirta Ribes uva-crispa Robinia pseudacacia Rosa canina s.l. Rosa pendulina Rosa rubiginosa Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Salix caprea Salvia pratensis

kokořík vonný osladič obecný topol osika topol kanadský mochna písečná prvosenka jarní třešeň ptačí slivoň švestka mahalebka obecná trnka obecná plicník lékařský řimbaba chocholičnatá hrušeň obecná dub zimní dub pýřitý dub letní pryskyřník hlíznatý řešetlák počistivý škumpa orobincová srstka angrešt trnovník akát růţe šípková růţe převislá růţe vinná ostruţiník křovitý ostruţiník maliník vrba jíva šalvěj luční 47

x

x

C4 x x

x x

x §3 x

x x

x

C4

Salvia verticillata Sambucus nigra Sambucus racemosa Sanguisorba minor Saxifraga paniculata Saxifraga tridactylites Scabiosa ochroleuca Scrophularia nodosa Securigera varia Sedum acre Sedum album Sedum sexangulare Sempervivum tectorum Senecio jacobaea Senecio ovatus Seseli osseum Sesleria caerulea Silene nutans Solidago virgaurea Sonchus arvensis Sorbus aucuparia Sorbus torminalis Stachys recta Stellaria holostea Stipa capillata Stipa pulcherrima Symphoricarpos albus Syringa vulgaris

šalvěj přeslenitá bez černý bez červený krvavec menší lomikámen vţdyţivý lomikámen trojprstý hlaváč ţlutavý krtičník hliznatý čičorka pestrá rozchodník ostrý rozchodník bílý rozchodník šestiřadý netřesk střešní starček přímětník starček Fuchsův sesel sivý pěchava vápnomilná silenka nicí zlatobýl obecný mléč rolní jeřáb ptačí jeřáb břek čistec přímý ptačinec velkokvětý kavyl vláskovitý kavyl sličný pámelník bílý šeřík obecný 48

x

§2 §2

C3 C3

x x x

x C4 C2

x x C4

§2 x

C4 C3

Taraxacum sect. Ruderalia Teucrium botrys Teucrium chamaedrys Thalictrum minus Thymus praecox subsp. praecox Tilia cordata Tilia platyphyllos Tragopogon dubius Trifolium repens Ulmus glabra Ulmus minor Urtica dioica Vaccinium myrtillus Verbascum nigrum Verbascum chaixii subsp. austriacum Verbascum thapsus Veronica chamaedrys Veronica officinalis Viburnum lantana Vinca minor Vincetoxicum hirundinaria Viola hirta Viola odorata Viola reichenbachiana

pampeliška lékařská oţanka hroznatá oţanka kalamandra ţluťucha menší mateřídouška časná pravá lípa srdčitá lípa velkolistá kozí brada pochybná jetel plazivý jilm drsný jilm habrolistý kopřiva dvoudomá brusnice borůvka divizna černá divizna jiţní rakouská divizna malokvětá rozrazil rezekvítek rozrazil lékařský kalina tušalaj barvínek menší tolita lékařská violka srstnatá violka vonná violka lesní

49

x C3 C3 C4

x

x C4 x x x x

C4

x x C4 x

x x

3. Naučná stezka Naučná stezka byla zřízena za účelem seznámení veřejnosti s abiotickými i biotickými hodnotami Květnice, včetně změn, které jsou vlivem působení antropických aktivit. Cílem je snaha pochopit, ţe jakékoli nepřiměřené zásahy mají přímé a nepřímé dopady ovlivňující biodiverzitu krajiny. A je proto nezbytné hledat přiměřené způsoby vyuţití, které krajinu vůbec nenaruší, nebo pouze do takové míry, ţe rozmanitost abiotických a biotických podmínek zůstane zachována (Lacina, 2001). Jiţ v roce 1930 přichází s návrhem zřízení naučné stezky dr. Jan Šmarda, učitel na místní „měšťance“, který měl podrobně prozkoumané přírodní bohatství Květnice, a který inicioval zákonnou ochranu Květnice (Lacina, 2001). K vybudování stezky na Květnici došlo však aţ v roce 2002 (www.tisnov.cz) Trasu tvoří 13 zastávek, kdy kaţdou zastávku tvoří jedna informační tabule (obr. 18). Naučné zastávky byly umístěny tak, aby bylo co nejlépe vyuţito značených turistických cest (Lacina, 2001).

50

Obr. 18: Naučná stezka Květnice (převzato z práce autora Lacina, 2001)

51

3.1. Trasa stezky Po projití celé naučné stezky má člověk v nohách 5 km, a překoná převýšení 210 m, neboť se pohybuje v rozmezí 260 aţ 470 m n. m. (Lacina, 2001). Celá stezka je značena zelenou značkou. 3.1.1 Zastávky s informačními tabulemi Zastávky jsou umístěny na následujících místech: Tabule č. 1 – Jihozápadní úpatí Květnice nad lesní vilou (Lacina, 2001). První zastávku tvoří: Tajemná hora Květnice, historie chráněného území, popis trasy naučné stezky, seznam chráněných a ohroţených druhů rostlin a ţivočichů. Tabule č. 2 – Křiţovatka cest na jihozápadním svahu (Lacina, 2001). Druhá zastávka – zalesňování Květnice a jeho následky, trnovník akát, postupná přeměna porostů cizích dřevin, dřeviny Květnice (dřeviny původní, dřeviny vysázené a zavlečené). Tabule č. 3 – Vyhlídka nad Tišnovem (Lacina, 2001). Třetí zastávka – dřínové doubravy (rostlinstvo, ţivočišstvo, problematika ochrany dřínových doubrav), botanik Jan Šmarda, výhled, město Tišnov. Obr. 19 znázorňuje svah pod naučnou tabulí s kvetoucími keři dřínu a s vyhlídkou na Tišnov.

Obr. 19: Dřínové doubravy (foto: J. Kopalová, 22. 3. 2012) 52

Tabule č. 4 – Velká skála (Lacina, 2001). Čtvrtá zastávka – Velká skála, výhled, krajina za dob královny Konstancie, reliktní bory, minerály Květnice, geolog V. J. Procházka, ptactvo nad námi i pod námi (obr. 20).

Obr. 20: Informační tabule – zastávka č. 4 (foto: J. Kopalová, 28. 12. 2010)

Pod Velkou skálou je při trošce štěstí moţné najít například ametyst. Obr. 21 znázorňuje ametyst, který jsem tam jako dítě našla. Z Velké skály je nádherný výhled do širokého okolí, a proto je moţno zahlédnout na obloze některé ptactvo, o kterém informuje tabule.

Obr. 21: Ametyst (foto: J. Kopalová, 29. 3. 2012) 53

Tabule č. 5 – Sedlo mezi Velkou skálou a vrcholem (Lacina, 2001). Pátá zastávka – kyselé bukové doubravy a dubové bučiny, reliéf Květnice (tvary gravitační, kryogenní, krasové, fluviální). Tabule č. 6 – Květnice vrchol (Lacina, 2001). Šestá zastávka – vrchol Květnice (bučiny, dealpínské bučiny), vegetační profil Květnice (obr. 22).

Obr. 22: Informační tabule – zastávka č. 6 (foto: J. Kopalová, 28. 12. 2010)

Zde se můţe návštěvník dočíst základní informace o vrcholu Květnice a rovněţ o bučinách, kterých je v okolí tabule rovněţ hodně. Tabule je doplněna nákresem vegetačního krytu Květnice. Tabule č. 7 – Planina u kříţe (Lacina, 2001). Sedmá zastávka – Tišnovský kras (Králova jeskyně, Květnická propast, jeskyně Pod Kříţem), speleolog Alois Král, netopýři a vápenci. Tabule je na špatně viditelném místě, neboť pro pokračování v naučné stezce je nutné se vrátit na rozcestí mezi tabulemi 5 a 6, a tudíţ by umístění bylo vhodné hned u kříţe (obr. 23), aby si návštěvník nemusel zacházet.

54

Obr. 23: Planina u kříţe (foto: J. Kopalová, 22. 3. 2012)

Tabule č. 8 – U obrázku – mezi vrcholem Květnice a Malou skálou (Lacina, 2001). Osmá zastávka – hodnocení vegetačního krytu. Tabule č. 9 – Pod Malou skálou (Lacina, 2001). Devátá zastávka – zvěř a její stopy. Text tabule i s názornými obrázky je bezesporu zajímavý, avšak nemusí se návštěvníkovi poštěstit zrovna v těchto místech narazit na stopu zvěře. Tabule č. 10 – Niva Besénku (Lacina, 2001). Desátá zastávka – Besének, chráněná území v povodí Besénku. Tabule č. 11 – Úpatí Květnice a soutoku Besénku a Loučky se Svratkou (Lacina, 2001). Jedenáctá zastávka – údolí Svratky, Dřínová, minerály Dřínové. Tabule č. 12 – Úpatí Květnice za tišnovskou částí Trmačov (Lacina, 2001). Dvanáctá zastávka – geologická stavba okolí Tišnova, geologická stavba Květnice, historie dolování. Umístění předposlední tabule není moc vhodné, nachází se uţ v blízkosti rodinných domů v tišnovské části Trmačov, a volila bych umístění spíše do přírody Květnice. Na druhou stranu je text doplněn zdařilými obrázky geologické stavby.

55

Tabule č. 13 – Úpatí Květnice nad sídlištěm Pod Květnicí (Lacina, 2001). Třináctá zastávka – základní informace o Květnice jako v případě tabule č. 1. Je to z důvodů, ţe panel č. 13 je dalším moţným vstupem na naučnou stezku.

Kaţdou tabuli doplňují obrázky a fotodokumentace vztahující se vţdy k danému tématu.

56

4. Diskuze Za pomocí literatury a vlastního terénního průzkumu jsem sestavila seznam cévnatých rostlin, jenţ se nachází v zájmové oblasti. Celkově seznam obsahuje 260 druhů. Seznam rostlin z literatury obsahuje celkem 231 druhů, z čehoţ vyplývá, ţe 29 druhů rostlin nebylo uvedeno v literatuře. Při průzkumu jsem zaznamenala celkem 121 druhů rostlin. Z výsledné tabulky je zřejmé, ţe na Květnici se nachází 31 druhů ohroţených a 11 druhů je hodnoceno jako ohroţených i chráněných. Z ohroţených rostlin jsem určila jedli bělokorou (Abies alba), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), mochnu písečnou (Potentilla arenaria), mateřídoušku časnou pravou (Thymus praecox subsp. praecox), diviznu jiţní rakouskou (Verbascum chaixii subsp. austriacum). Z druhů zařazených do ohroţených i chráněných rostlin jsem určila zvonek boloňský (Campanula bononiensis), dřín jarní (Cornus mas), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi). Z ohroţených druhů se mi nepodařilo zaznamenat huseník chudokvětý (Arabis pauciflora), vousatku prstnanou (Bothriochloa ischaemum), ostřici nízkou (Carex humilis), dymnivku nízkou (Corydalis pumila), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), křivatec rolní (Gagea villosa), konopici úzkolistou (Galeopsis angustifolia), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), oman mečolistý (Inula ensifolia), zimolez kozí list (Lonicera caprifolium), tolici nejmenší (Medicago minima), strdivku sedmihradskou (Melica transsilvanica), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), sesel sivý (Seseli osseum), pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea), jeřáb břek (Sorbus torminalis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), oţanku hroznatou (Teucrium botrys), ţluťuchu menší (Thalictrum minus), jilm habrolistý (Ulmus minor) a kalinu tušalaj (Viburnum lantana). Z ohroţených i chráněných druhů jsem nezaznamenala okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), okrotici červenou (Cephalanthera rubra), plamének přímý (Clematis recta), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), dub pýřitý (Quercus 57

pubescens), lomikámen vţdyţivý (Saxifraga paniculata), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a kavyl sličný (Stipa pulcherrima). Ţe se mi tyto druhy cévnatých rostlin nepodařilo zaznamenat, přisuzuji tomu, ţe se na Květnici vyskytují buď v malém počtu jedinců, nebo ţe se vyskytují v těţko přístupných částech. Řebříček obecný (Achillea millefolium), zběhovec lesní (Ajuga genevensis), sedmikrásku obecnou (Bellis perennis), chrpu čekánek (Centaurea scabiosa), čekanku obecnou (Cichorium intybus), pcháč oset (Cirsium arvense), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), škardu dvouletou (Crepis biennis), srhu laločnatou (Dactylis glomerata), turan roční (Erigeron annuus), jahodník obecný (Fragaria vesca), oman hnidák (Inula conyzae), hluchavku bílou (Lamium album), hluchavku nachovou (Lamium purpureum), kopretinu bílou pravou (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare), kamejku modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), jílek vytrvalý (Lolium perenne), smolničku obecnou (Lychnis vikaria), pomněnku lesní (Myosotis sylvatica), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel prostřední (Plantago media), čičorku pestrou (Securigera varia), mléč rolní (Sonchus arvensis), pampelišku lékařskou (Taraxacum sect. Ruderalia), jetel plazivý (Trifolium repens), diviznu černou (Verbascum nigrum), diviznu malokvětou (Verbascum thapsus) a barvínek menší (Vinca minor) jsem zaznamenala, ale seznam rostlin podle Lacina, Schneider (2001) je neobsahoval. Jedná se o druhy zcela běţné, vyskytující se téměř na kaţdé lokalitě, a z tohoto důvodu se domnívám, ţe nebyly v seznamu uvedeny, a ţe se Lacina se Schneiderem věnovali významnějším druhům. Umístění naučné stezky na Květnici je vhodné, neboť se jedná o významnou lokalitu, která má velmi pestré přírodní poměry, a je tudíţ přínosem se něco o jejím bohatství dozvědět.

58

5. Závěr Zájmové území, leţící severozápadně od Brna ve vzdálenosti 25 km, se nachází v Jihomoravském kraji, v okresu Brno-venkov. Geomorfologicky spadá do okrsku Tišnovské kotliny, která je relativně plochá. Z kotliny vystupuje Květnice jako ostrovní hora. Půdní pokryv je velice rozmanitý. Severní a východní části tvoří převáţně kambizem. Jiţní a západní svahy tvoří z větší části rendzina a místně se nachází ranker, hnědozem, luvizem a kambizem. Ve vrcholové partii převládá ranker. Území spadá do mírně teplé klimatické oblasti, která je charakteristická dlouhým, teplým suchým aţ mírně suchým létem a krátkou, mírnou a suchou zimou. Květnici od severozápadu k jihu obtéká řeka Svratka a od severovýchodu k jihozápadu potok Besének. Vlastním pozorováním v terénu jsem vytvořila popis 4 rostlinných formací, seznam zjištěných cévnatých rostlin a krátký popis naučné stezky Květnice, Celkem se mi podařilo určit 121 druhů cévnatých rostlin. S literaturou se shodovalo 92 druhů a zbylých 29 nebylo uvedeno v literatuře. Na stepní louce jsem zaznamenala 33 druhů a v lesním porostu 88 druhů rostlin. Z ohroţených rostlin jsem určila jedli bělokorou (Abies alba), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), mochnu písečnou (Potentilla arenaria), mateřídoušku časnou pravou (Thymus praecox subsp. praecox), diviznu jiţní rakouskou (Verbascum chaixii subsp. austriacum). Z druhů zařazených do ohroţených i chráněných rostlin jsem určila zvonek boloňský (Campanula bononiensis), dřín jarní (Cornus mas), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi). Cíle mé bakalářské práce byly splněny.

59

6. Zdroje Literární zdroje: ANONYM (1972): Jak byla objevena Králova jeskyně. Naše Tišnovsko, zvláštní č., s. 3–6. ANONYM (1978): Tišnovský kras. Tišnovský kulturní zpravodaj, č. 11, s. 158. BAUEROVÁ, Z. (1982): Tišnovský kras. Krasové útvary na Tišnovsku – 10 let speleologické organizace v Tišnově (Příloha). Naše Tišnovsko č. 5, s. 2. BRODESSER, S. (2003): Jak plynul čas podél řeky Svratky. Brno: Moravské zemské muzeum, 90 s. ISBN 80-7028-207-X. CULEK, M. (1995): Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 347 s. ISBN 80-85368-80-3. ČIHAŘ, J.; FORMÁNEK, J.; HODKOVÁ, Z.; KHOLOVÁ, H.; MORAVEC, Z.; PFLEGER, V.; SKALICKÁ, A.; TOMAN, J. (1988): Příroda v ČSSR. 3. vyd. Praha: Práce vydavatelství a nakladatelství ROH, 432 s. ISBN 24-003-88. DEMEK, J.; MACKOVČIN, P. (2006): Hory a nížiny-zeměpisný lexikon ČR. Brno: AOPK ČR, 580 s. ISBN 80-86064-99-9. HOLUB, J.; PROCHÁZKA, F. (2000): Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000): Praha: Preslia, 72: 187-230. KUBÁT, K.; HROUDA, L.; CHRTEK, J. jun.; KAPLAN, Z.; KIRSCHNER, J.; ŠTĚPÁNEK, J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 927 s. ISBN 80-200-0836-5. KUČERA, B., HROMAS, J.; SKŘIVÁNEK, F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu. Vyd. 1. Praha: Academia, 252 s. ISBN 80-200-0836-5. LACINA, J. (1983): Besének voda. Tišnovsko, č. VI, s. 140–141. LACINA, J. (2001): Scénář naučné stezky Květnice. Ms. depon. in Městský úřad Tišnov, 55 s. 60

LACINA, J. SCHNEIDER. J. (2001): Plán péče o přírodní památku Květnice na období 1999-2008. Tišnov. 55 s. MRÁZKOVÁ, M. (1971a): Květnice. Naše Tišnovsko, č. IV, s. 49. MRÁZKOVÁ, M. (1971b): Květnice-1. pokračování. Naše Tišnovsko, č. V, s. 59. MRÁZKOVÁ, M. (1971c): Květnice-3. pokračování, Naše Tišnovsko, č. VII, s. 90. MRÁZKOVÁ, M. (1971d): Květnice-4. pokračování, Naše Tišnovsko, č. VIII, s. 101. MRÁZKOVÁ, M. (1971e): Květnice-5. pokračování, Naše Tišnovsko, č. IX, s. 113. PILÁT, A. (1988): Kapesní atlas rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 255 s. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 73 s. QUITT, E. (1970): Mapa klimatických oblastí ČSSR. Brno: Geografický ústav ČSAV. SEDLÁK, B. (2000): V závětří Květnice: kapitoly z dějin města Tišnova. Tišnov: Sursum, 203 s. ISBN 80-85799-91-X. SCHAUER, T. (2008): Svět rostlin. Praha: Soliter, 496 s. ISBN 978-80-7234-998-2. SKALICKÝ, V. (1989): Regionálně fytogeografické členění. In HANÁK, S.; SLAVÍK, B. (eds.): Květena české socialistické republiky, 1. díl, Praha, Academia, s. 103–121. ŠIKOLA, D. (2004): Geologická stavba Květnice. In HANÁK, J. Muzeum Brněnskasborník 2004. Brno: Arch, s. 123–128. ŠMARDOVÁ, H. (1970a): Botanik prochází krajem, Naše Tišnovsko, č. V. ŠMARDOVÁ, H. (1970b): Botanik prochází krajem-dokončení, Naše Tišnovsko, č. VI. TÁLSKÝ, J. (1964): Regionální listy 2: Geobotanická exkurze na Květnici. Brno– venkov, 18 s. 61

TOMÁŠEK, M. (1995): Atlas půd České republiky. Praha: Vydavatelství českého geologického ústavu, 36 s. ISBN 80-7075-198-3. VAŠÍK, P.; BĚLUŠA, J.; KAPPEL, I. (1982): Vavříčkova jeskyně. Krasové útvary na Tišnovsku 1972-1982. 10 let speleologické organizace v Tišnově (Příloha). Naše Tišnovsko, č. 5, s. 2–11. ZACPAL, J. (1999): Čtenářsko-pěvecký spolek Květnice. Tišnov fotorevue, č. 10, s. 24–25. Internetové zdroje: MARTIŠKA, J.; MARTIŠKOVÁ, K., (2009): Unikátní komplex skalní stepi a dřínových doubrav na Květnici 1 [online]. Pustiměř: Český svaz ochránců přírody,

[cit.

2011-06-05].

Dostupné

z WWW:


jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=145198&TypeID=2 >. ABZ slovník cizích slov [online]. poslední revize nenalezena [cit. 2012-03-29]. Dostupné z WWW: . Agentura ochrany přírody a krajiny nenalezena

[cit.

České republiky [online]. poslední revize 2012-02-16].

Dostupné

z WWW:

. Český statistický úřad [online]. poslední revize 30. 1. 2011 [cit. 2011-01-31]. Dostupné z WWW: . Hotel Květnice [online]. poslední revize nenalezena [cit. 2011-08-23]. Dostupné z WWW: . Mapy [online]. poslední revize nenalezena [cit. 2011-08-23]. Dostupné z WWW: . Město Tišnov [online]. poslední revize nenalezena [cit. 2011-01-31]. Dostupné z WWW: . 62

Vyhláška ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. [online]. poslední revize nenalezena

[cit.

2012-03-28].

Dostupné

z WWW:

. Zeměpis [online]. poslední revize nenalezena [cit. 2012-03-15]. Dostupné z WWW: .

63

7. Resume Příroda vrchu Květnice u Tišnova Bakalářská práce se zabývá přírodou vrchu Květnice u Tišnova. Teoretickou část tvoří rešerše literatury a zabývá se polohou zájmového území, přírodními

poměry

(geologické,

geomorfologické,

pedologické,

klimatické,

hydrologické, flora a fauna). Praktickou část tvoří popis 4 rostlinných formací zjištěných vlastním terénním výzkumem, seznam cévnatých rostlin a krátký popis naučné stezky Květnice. Terénním průzkumem byl zjištěn výskyt 121 rostlin, z nichţ je 8 ohroţených a 3 jsou ohroţené i chráněné.

Nature of the Květnice hill near Tišnov The bachelor thesis is focused on the issues of Nature of the Květnice hill near Tišnov. Theoretical part of the bachelor thesis contains a summary of basic information about location, natural conditions (geological, geomorphological, pedological, climatic, hydrological, flora and fauna) by literature search. Research part of the work includes description of 4 plants formations found during my field research, a list of vascular plants and a short description of the trails of Květnice hill. Field research detected 121 plants, of which 8 are endangered and 3 are endangered and protected.

64

Anotace Bakalářská práce se zabývá přírodou vrchu Květnice, která těsně přiléhá k severozápadní části Tišnova. Teoretickou část tvoří popis přírodních poměrů (geologické, geomorfologické, pedologické, klimatické, hydrologické, flora a fauna). Praktickou část tvoří popis 4 rostlinných formací, seznam všech zjištěných cévnatých rostlin a krátký popis naučné stezky Květnice. Informace byly zjištěny při terénním výzkumu.

Klíčová slova: přírodní poměry, seznam cévnatých rostlin, rostlinné formace, naučná stezka

Annotation The bachelor thesis deals with the nature of Květnice hill, which lies close to the northwestern part of Tišnov. The theoretical part consists of a description of natural conditions (geological, geomorphological, pedological, climatic, hydrological, flora and fauna). The practical part consists of a description of four plants formations, a list of all identified vascular plants and a short description of the trails of Květnice hill. The information was found during my fieldwork.

Key-words: natural conditions, a list of vascular plants, plants formations, nature trail

Bibliografický záznam: KOPALOVÁ, J. (2012): Příroda vrchu Květnice u Tišnova: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. 64 s. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.