MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání
Současné výukové metody v práci učitele zimních výcvikových kurzů Bakalářská práce
Brno 2016
Vedoucí práce: PhDr. Jan Válek Ph.D.
Autor práce: Milan Broža
ABSTRAKT Bakalářská práce „Současné výukové metody v práci učitele zimních výcvikových kurzů“ pojednává o výuce lyžování a snowboardingu. Nejvhodnějším výběrem vybavení a ski areálu. V práci najdeme novodobé vyučovací metody při výuce lyžování a snowboardingu. Zabývá se výukovými a výchovnými cíli, motivací a osobností učitele. V praktické části jsem se zaměřil na vyučovací jednotku sjezdového lyžování. Práce se vyznačuje jako podklad pro pedagogy středních škol a učilišť.
KLÍČOVÁ SLOVA Učitel, střední škola, kurz, lyže, ski areál, výchovný cíl, motivace, metodika, vyučování
ABSTRACT Bachelor thesis „Present learning methods in teacher’s work of winter trainning courses“ deals with learning of skiing and snowboarding. The most appropriate choice of equipment and ski areals. In this thesis we can find modern learning methods in teaching of skiing and snowboarding. It deals with learning and educational targets, motivation and personality of teacher. In practical part, I have focused on teaching unit of downhill skiing. Thesis is characterized like manual for teachers at secondary and specialized schools.
KEYWORDS Teacher, high school, course, skiing, ski resort, educational objective, motivation, methodology, teaching
BROŽA, Milan Současné výukové metody v práci učitele zimních výcvikových kurzů: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2016. 54 s. Vedoucí práce byl PhDr. Jan Válek, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma „Současné výukové metody v práci učitele zimních výcvikových kurzů“ jsem vypracoval(a) samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou všechny citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autor(ka) uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil(a) autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl(a) nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a/nebo majetkových a jsem si plně vědom(a) následků porušení ustanovení S 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, včetně možných trestněprávních důsledků vyplývajících z ustanovení části druhé, hlavy VI. díl 4 Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
Brno
...............
.................................. podpis autora(-ky)
PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce panu PhDr. Janu Válkovi, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, trpělivost a podnětné návrhy k práci.
Brno
...............
.................................. podpis autora(-ky)
OBSAH Úvod
9
1 Lyžařské kurzy
10
1.1
Vymezení pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.2
Obsah kurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.3
Učitel lyžařského výcviku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.3.1
Osobnost učitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.3.2
Povinnosti vedoucího výcviku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.3.3
Povinnosti instruktora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1.4
Motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1.5
Rozřazení do skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2 Horská střediska
17
2.1
Návštěvnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.2
Jak vybrat ski areál? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3 Lyžařská a snowboardová výzbroj 3.1
3.2
3.3
21
Sjezdové lyže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3.1.1
Parametry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
3.1.2
Typy lyží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.1.3
Boty a vázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Snowboard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2.1
Typy snowboardů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
3.2.2
Boty a vázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Běžecké lyže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 3.3.1
Typy běžeckých lyží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
4 Metodika vyučování
29
4.1
Bezpečnost na svahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
4.2
Základní průprava 4.2.1
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Nácvik rovnováhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
4.3
4.4
4.2.2
Hole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
4.2.3
Vlek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
4.2.4
První pohyby na lyžích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Lyžařské techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 4.3.1
Jízda přímo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
4.3.2
Plužení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
4.3.3
Traverz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
4.3.4
Oblouk z přívratu vyšší lyže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
4.3.5
Paralelní oblouk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
4.3.6
Carving . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Snowboarding . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.4.1
Snowboardová průprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
4.4.2
Základní techniky sjíždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Závěr
48
Literatura
49
Seznam příloh
51
A Metodický pokyn MŠMT
52
B Bílý kodex
54
SEZNAM OBRÁZKŮ 2.1
Rozložení středisek [7] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.2
Významnost středisek na základně nabídky [7] . . . . . . . . . . . . . 17
4.1
Rozcvička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
4.2
Jízda na lanovém vleku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
4.3
Jízda po jedné noze přímo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
4.4
Plužení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
4.5
Cvičení při traverzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
SEZNAM TABULEK 1.1
Přípustná fyzická zátěž při turistice na lyžích na jednodenní akci . . . 16
2.1
Návštěvnost horských středisek v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
ÚVOD Téma své bakalářské práce jsem si vybral na základě svého dlouholetého zájmu o lyžování sjezdové či běžecké a snowboarding. Aktivně se těmto disciplínám věnuji od dětství a domnívám se, že mi právě zimní sporty do značné míry ovlivnily život, samozřejmě v kladném pojetí. Mám zkušenosti s výukou sjezdového lyžování i snowboardingu, dětí či pokročilých. Nahlédl jsem i do světa amatérského závodění. Všechny tyto zkušenosti se snažím co nejvíce uplatnit v tvorbě této práce. Pohyb v přírodě na čerstvém vzduchu je prospěšný tělesnému zdraví, tak i našemu duchu. Zimní výcvikové kurzy vytváří vztah k lyžařské turistice a horám. Je to důležitá část ve vzdělávání a každý člověk na ni celý život vzpomíná. Sjezdové lyžování je v dnešní době velkým fenoménem a stalo se masovou záležitostí. Vývoj lyžovaní se stále posouvá směrem kupředu. Vyvíjejí se nové materiály a s tím přichází ruku v ruce nové jízdní styly, které posouvají lyžařský požitek na vyšší úroveň. Snowboarding se na našem území hojně rozšířil na přelomu 20. a 21. století a stal se jakýmsi stylem či módní vlnou, která se nezastavuje, ba naopak. S tím přichází i větší nároky na učitele zimních výcvikových kurzů. Střední školy nemají dostatek proškolených učitelů snowboardingu a musí hledat externisty. Díky zeměpisné poloze České republiky máme mnoho kvalitních horských středisek, které dokáží dostatečně uspokojit naši poptávku po lyžování a snowboardingu. Velká obliba sjezdového i běžeckého lyžování, zvyšuje kvalitu ski areálů a proto se můžeme řadit po bok lyžařských velmocí. Dále jsem se zaměřil na osobnost učitele a motivaci žáků. Jsou to oblasti, které hrají jednu z nejhlavnějších rolí při zimním výcvikovém kurzu. Našim cílem je shrnout všechny důležité informace týkající se zimních výcvikových kurzů do této práce, aby sloužila jako podklad pro učitele středních škol a učilišť.
9
1
LYŽAŘSKÉ KURZY
1.1
Vymezení pojmů
Lyžařské kurzy spadají do tělovýchovného procesu na školách. Seznamují žáky se zimní přírodou, dávají základní znalosti a dovednosti lyžovaní a pobytu v horském prostředí. Prohlubují pohybové dovednosti a díky tomu rozšiřují pohybovou všestrannost. Můžou posloužit jako dobrý základ k vytvoření vztahu ke sportu nebo aktivnímu provozovaní zimních aktivit. Přispívá k využitelnosti volného času pohybem a to vede k dobré tělesné zdatnosti. Cílem zimních výcvikových kurzů je předat žákům vědomosti, dovednosti a návyky pro pohyb. Osvojují si nové pohybové dovednosti a bezpečný pohyb na sněhu. Nové dovednosti získávají díky teoretickým přednáškám a praktickým výcvikem na svahu. Hlavním významem kurzu je výcvik, který musí být přizpůsoben stupni pohybových dovedností. Pro zlepšení tělesné výkonnosti je nezbytné rozvíjet tělesné schopnosti. Důležitou částí výcviku je seznámení s metodikou lyžování. Žáci se učí s lyžařskou výzbrojí a výstrojí, o údržbě lyží, bezpečnosti na horách, horské službě, první pomoci a prevenci. Zdatnější lyžaři se můžou seznamovat s pokročilejším lyžováním tj. race carving, fun carving apod. [1] Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jelikož na zimních výcvikových kurzech hrozí mimořádná rizika, vypracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělesné výchovy metodické pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a studentů. „(č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22.12.2005)“ čl. 15 Lyžařský výcvik pojednává o povinnostech ředitele školy, učitele a žáků. Dále o zákonech, pravidlech, organizaci a bezpečnosti na zimním výcvikovém kurzu. Viz příloha A.
10
1.2
Obsah kurzu
Lyžařský výcvik probíhá v družstvech podle druhu aktivity a úrovně dovedností. Náplň výcviku je dána osnovami, ale z jichž sestaveného plánu kurzu si instruktoři vytvářejí svoji výcvikovou jednotku pro svoje družstvo. Součástí kurzu jsou i hry a soutěže. Drobné hry je dobré vkládat do metodického výcviku a soutěž typu závod v Super obřím slalomu uskutečnit poslední výcvikový den. Pro skupinky jezdících na běžeckých lyžích obsah odlišný, ale platí pro ně stejná pravidla. Možnost výběru aktivity pro žáky je dobrou cestou, kterou žáci určitě uvítají. Ve večerních hodinách přednášejí instruktoři teorii. Měla by se týkat metodiky, nebezpečí na horách, první pomoci, historie lyžování, technologií a údržby lyží. Výklad by měl být stručný, přehledný a doplněný ukázkami z praxe. [2]
1.3
Učitel lyžařského výcviku
V dřívějších dobách pojem učitel lyžování představoval každého, kdo podle svých možností, znalostí a schopností dokázal uskutečnit lyžařskou výuku. Mohl to být rodič na zimní dovolené, učitel tělocviku či instruktor kroužku. V dnešní době je lyžařský učitel považován za profesionála a jsou na něj kladeny vysoké podmínky z mnoha oblastí. Co tedy musí takový učitel splňovat? Určitě musí zvládat excelentně techniku lyžování a být výrazně lepším lyžařem než žák. Pokud tomu tak nebude, ztratí u svých svěřenců důvěru a nebudou jej akceptovat. Tělesná zdatnost učitele je základním stavebním kamenem. Práce probíhá v náročném terénu zimní přírody a je třeba být připraven na fyzicky náročné podmínky jako opakování ukázek, přesuny při výuce a hlavně pomoc žákům v těžkých situacích, což může být opravdu vysilující a nemůže se stát, že mu fyzická kondice nebude stačit. Jelikož je lyžařská výuka pedagogickým procesem, musí být učitel dostatečně znalý obecným znalostem a dovednostem z pedagogiky a didaktiky. Jeho výborné znalosti metodiky lyžování často rozhodují o kvalitě výuky, tedy o úspěchu či neúspěchu. Reakce na to jak žáci zvládají výuku, by měly být vždy kladné, pokývnutí
11
hlavou či povzbuzující gesto přinese do edukace přátelství a touhu prožít nové zážitky. Neutuchající úsměv ve tváři učitele potěší nejen Vaše svěřence. Když žáci cítí, že je s nimi učitel rád a výuku opravdu prožívá, tak se žák stává uvolněnějším a dokáže lépe vstřebávat nové poznatky. Díky velkému rozvoji lyžařských škol vznikají pracovní pozice na učitele lyžování. Mladí lidé mohou trávit zimní sezónu na horách a vydělávat si tím co je baví. Otvírá se jim nový svět, kde se mohou vzdělávat v různých institucích typu Asociace profesionálních učitelů lyžování, dále APUL, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dále pouze MŠMT apod. Získají akreditaci a jsou vybaveni nejnovějšími pedagogickými, didaktickými a metodickými informacemi, dokonale znají techniku lyžování a metodiky různých věkových skupin. Každý učitel by měl vyučovat moderně a to u učitele lyžování platí dvojnásob. Dříve byla výuka stejná jak pro dospělé, tak pro děti. Ukázalo se, že děti jsou mnohem rozmanitější a mají individuálnější přístup, díky tomu vznikají v lyžařských školách samostatné výukové postupy. K této návaznosti se postupně formuluje nový pojem – učitel malých dětí. Jelikož výuka lyžování je pro děti hra, musíme respektovat osobnost žáka. Pohyb na horách je pro ně nová situace a je třeba žáky postupně seznamovat s nejrůznějšími aspekty. Často si můžeme myslet, že žáky výuka příliš nebaví a nevěnují ji dostatek pozornosti, ale nenechme se zmást. Děti se ponořily do hry a berou ji naprosto vážně. Dokáží být velmi kreativní a zkouší s radostí všechny možnosti. Každý učitel si musí jasně stanovit svoje vlastní pravidla, která by se měla odvíjet od takového desatera pro učitele lyžování: 1. Zásady: „Nic není problém.“ „Vždy s úsměvem.“ „Upřímná radost a dobrá nálada je nakažlivá.“ 2. Mít zásobu stále nových nápadů, čím bláznivější tím lepší. Výuka musí být zábavná. 3. Plynule, jasně a zřetelně artikuluj. Mluv stručně. 4. Dívej se žákům do očí a oslovuj je křestním jménem. 5. Věnuj žákovi plnou pozornost a respektuj ho. 6. Nech žáka samostatně trénovat a buď trpělivý.
12
7. Měň podmínky výuky. 8. Cti heslo: „Chybami se člověk učí.“ 9. Vyznávej vždy dynamický pohyb a přirozenost. 10. Zkoušej nové praktiky a zdokonaluj se. Když jsme s žáky na sjezdovce či v jakémkoli terénu, musíme myslet na zadní vrátka a vždy s sebou vozit batoh. Zkusíme si vyjmenovat seznam věcí, které by lyžařskému učiteli v batohu rozhodně neměli chybět: lyžařský vosk či parafín, opalovací krém, náhradní lyžařské brýle, rukavice a ponožky, čaj, bonbony a čokoláda, lékárnička první pomoci, papírové kapesníky, tužku a papír, mobilní telefon s číslem na horskou službu, píšťalka, termofolie, čelovka, šroubovák, provázek a izolepa. Výčet je to velký, ale pohyb na horách je zrádný, proto se bezpečnosti musíme věnovat důkladně. [3]
1.3.1
Osobnost učitele
Vymezení pojmu osobnosti není vůbec jednoduché, dokazují to právě desítky různých pokusů. Ať už je to dáno různými teoretickými přístupy nebo odlišnými hledisky vždy najdeme v definicích stejné jádro problematiky. Nakonečný [4] říká: „Pojem osobnost znamená obecně lidskou podstatu, podstatu člověka, jak se jeví nejen psychologii.“ Definice pojmu osobnost může znít: „osobnost je hypotetický konstrukt vyjadřující vnitřní podstatnou dynamickou organizaci lidské psychiky, která determinuje její vnější projevy.“ [4] V minulosti byl učitel považován za předavatele vědomostí žákům ve vyučování. V dnešní době nejen, že učitel předává poznatky, ale i vytváří edukační prostředí, klima třídy, koordinuje a organizuje činnosti žáků, hodnotí a řídí proces učení a jeho výsledky. Jeho sociální role jsou velmi důležité v interakci se žáky, v týmu, ve spolupráci s rodiči a okolím. Sociální status učitelů je závislý na vzdělání, ale v současnosti není učitel brán jako autorita, je viděn jen jako nějaká figurka. Práce učitele je značně podhodnocována. [5] Jak je obecně známo, záleží více na učitelově osobnosti nežli na dosaženém vzdělání. Kvalita učitele záleží na zkušenostech, které mohou být se vzděláním spojeny,
13
ale nemusí samotnou edukaci pouze zkvalitňovat. Ideální osobnost učitele se vyznačuje tím, že má život dobře naplánovaný a je vynikajícím organizátorem. Projevuje se skvělá empatie a vciťování se do druhých. Často se setkáme s vůdčí osobností a talent pro vedení dokáže uplatnit jak v životě pracovním, tak i společenském. Jejich typu charismatu lehce podlehnete a podřídíte se jim. Sbírají značnou popularitu i díky tomu, že dokáží vytvářet smysluplné činnosti. Zájem a ochota pomoci jim připadá automatická, mimořádná tolerance a důvěryhodnost vše jen podtrhne. Neznají trému a výstup před početným publikem se jim zdá přirozený. Vždy dají přednost dohodě před hádkou a moudře se rozhodují. Jsou přátelští a dobrosrdeční [6]. Osobnost učitele zimních výcvikových kurzů by měla být rozšířena aktivním zájmem o sport a přírodu. Být tělem i duší dobrodružné povahy a snažit se rozvíjet u žáků touhu po aktivním životě.
1.3.2
Povinnosti vedoucího výcviku
Vedoucí výcviku by měl být zkušený učitel tělocviku, instruktor nebo alespoň zdatný lyžař. Měl by být dobrým organizátorem se silnou osobností. Vede žáky k aktivitě a iniciativě. Připravuje celý kurz dostatečně dopředu. Předává informace rodičům o provedení zájezdu, potřebném vybavení, nákladech a bezpečnosti. Dále vedoucí musí zajistit vhodné ubytování prostřednictvím cestovní kanceláře nebo po internetu. S ubytováním je i spjat výběr ski areálu, ale tomu se budeme detailněji věnovat v kapitole 2. S přepravou na lyžařský výcvik to je celkem snadné, stačí si vybrat jednu dopravní společnost a zarezervovat si u nich na potřebné datum celý autobus. Přesun autobusem do cílového střediska je nejvhodnější možná alternativa. Důležité je neopomenout materiální část. Vedoucí by s sebou měl vzít základní nářadí pro nastavení vázání, startovací čísla, pomůcky k výuce, lékárničku, zdravotní deník a formuláře pro záznam o úrazu. Vypracuje program a režimy dne. Po celý lyžařský výcvik dbá na instruktory, aby dodržovali denní program a vykonávali svoji práci správně. Po zájezdu provádí vedoucí vyúčtování nákladů, příjmů a převezme zprávu od zdravotníka. Vypracuje zprávu o kurzu v které uvede základní údaje o zájezdu, seznam účastníků, celkové zhodnocení s výsledky. [2] 14
1.3.3
Povinnosti instruktora
Instruktor odpovídá za uskutečnění plánu své skupinky, za zdraví a bezpečnost všech členů družstva. Roli zdravotníka vykonává vedoucí zájezdu nebo lyžařský instruktor, který má předpoklady tuto pozici vykonávat. Důležitým faktem je, že za škodu vzniklou úrazem odpovídá škola, je tedy nutné být řádně pojištěn. [2]
1.4
Motivace
Motivace je soubor vnitřních a vnějších faktorů, které ovlivňují lidské chování, směřují ho určitým směrem, udržují, řídí dosahování výsledků a vytvářejí hodnocení vlastního jednání. U motivace žáka při výuce se uplatňují dva základní typy motivace. Prvním typem je motivování vnější ze strany učitele. Patří sem: stanovování cílů výuky, sdělování postojů a očekávání, probouzení poznávacích sociálních potřeb a potřeb jako takových, využívání odměn a trestů, zbavení se pocitu nudy, eliminování strachu ze školy. Vnitřní motivace žáka pramení z jeho sebepojetí, osobních cílů a zájmů, hodnocení situace ve výuce, zadávaných úkolů, z dosavadních úspěchů či neúspěchů. [5] Pokud se žákům líbí představa lyžování a bude se líbit i nadále, máme jeden velký problém vyřešen. Pokud tomu tak ale není, musíme žáka správně motivovat. Je důležité si k němu najít cestu, popovídat si o jeho hračkách, zájmech a proč vlastně nechce lyžovat. Výčet možností proč žáci nechtějí lyžovat, je takřka nekonečný, takže se pokusíme najít univerzální praktiky, jak udělat výuku lákavou a atraktivní. Zaujmout malé děti je jednodušší než teenagery. Malé děti můžeme motivovat sladkostmi či bobováním. S přibývajícím věkem musíme být rafinovanější a vytvářet jasně dané cíle v podobě slalomu, skákání, podjíždění nebo závodění. Vždy je správné ukázat žákovi, co může umět a jelikož jsme jako lidé od přírody soutěživí, tak se žáci své učitele snaží napodobit a být lepší než oni.
15
1.5
Rozřazení do skupin
Zimní výcvikový kurz vždy probíhá ve více výkonnostních skupinách. Před rozřazováním bychom si měli zvolit mírný svah s bezpečným dojezdem a vyzkoušet si jej. Po patřičné rozcvičce začneme s rozřazování do tří skupin. Každého žáka vyzkoušíme z jízdy šikmo svahem ve stálém pluhovém postavení lyží, zatáčení v pluhovém postavení, oblouku s přívratem vyšší lyží a paralelním obloukem. Pokud žák nezvládne jedno cvičení, nepokračuje dál ve zkoušení. Dělení na třetiny se odvíjí od našich zkušeností, ale měli bychom mít jasně určenou hranici každé skupiny. Samozřejmě vše záleží na věku a schopnostech žáků a nejde tak obecně určit kritéria jednotlivých skupin. Pro skupinu běžeckého lyžování je na začátku rozřazení téměř nemožné a proto, je dobré zvolit krátkou trať s minimálním terénním převýšením. Tab. 1.1: Přípustná fyzická zátěž při turistice na lyžích na jednodenní akci Věk
Počet kilometrů
km/h
10–11
8–12
2,5
12–13
10–14
3
14–15
12–18
3,5
16–18
16–24
4
16
2
HORSKÁ STŘEDISKA
V této kapitole se budeme zabývat horskými středisky v ČR. Představíme si obecné pojmy, ale také i návštěvnost našich hor. Důležitou částí v této kapitole budou ski areály. Popíšeme si dvě ski střediska, které patří na vrchol v České republice a zkusíme si říci, jak vybral vhodný ski areál. Definice horského střediska Horské středisko je geografický celek v horské oblasti, kde je kompletní infrastruktura pro provozování lyžování a horské turistiky. Jedná se především o lanovky a vleky, sjezdařské a běžecké tratě, nabídka pohostinských a ubytovacích služeb, provozovny služeb a obchodních sítí ve spojitosti s uspokojením návštěvníků horského střediska.
Obr. 2.1: Rozložení středisek [7]
Obr. 2.2: Významnost středisek na základně nabídky [7]
17
Horská střediska v ČR Na území české republiky se nachází 164 horských středisek. Celková délka sjezdových tratí činí 541 km a pro běžkaře máme 3 162 km běžeckých tratí. Co se týká vleků a lanovek, těch je na našem území 734 s přepravní kapacitou 562 750 os/hodinu.
2.1
Návštěvnost
Návštěvnost středisek v ČR pozvolna klesá. Potenciálních důvodů může být mnoho. Krátká zima a málo sněhové pokrývky návštěvníky v zimních měsících spíše odrazuje k pobytu na českých horách a jezdí do alpských destinací. Další aspekt může být zkrácení periody jarních prázdnin z 6 týdnů na 3 týdny. Což může vést k přeplněnosti areálů v těchto týdnech a ve zbývajícím období nenaplnění možné kapacity. Jako největší problém klesající návštěvnosti ale vidím poměr kvality služeb a ceny. Horská střediska v ČR nestačí v konkurenci s alpskými destinacemi a ztrácí snad na všech frontách. Česká horská střediska navštíví ročně cca 8,6 mil. osob, z toho 7,1 mil. v zimním období. Tab. 2.1: Návštěvnost horských středisek v ČR Návštěvníci Velká střediska Střední střediska
Malá střediska
Celkem
za rok Zima
4,3 mil (50 %)
1,9 mil (23 %)
0,9 mil (9 %)
7,1 mil (82 %)
Jaro, léto,
1,2 mil (14 %)
0,3 mil (3 %)
28 tis (1 %)
1,5 mil (18 %)
5,5 mil (64 %)
2,2 mil(26 %)
0,8 mil (10 %)
podzim Celkem
18
2.2
Jak vybrat ski areál?
Pojmem ski areál se rozumí území vyčleněné pro provoz zimních sportů, vybavené dopravními zařízeními, sjezdovými a běžeckými tratěmi, lyžařskými cestami a ostatními specifickými tratěmi. Ski areál je základním kamenem horského střediska, od kterého se odvíjí nejrůznější služby pro návštěvníky. Ve většině ski areálů najdeme lyžařskou školu, půjčovnu lyží a ski servis. Co se týká gastronomie, tak rychlé občerstvení je standard, restaurace a pekárny najdeme spíše ve velkých ski areálech. Samozřejmostí bývá široká škála ubytovacích možností v podobě penzionů, horských chat či hotelů. Velkým plusem je horská služba, která se v některých chvílích může stát nedocenitelnou. Náročné návštěvníky velkých ski areálů může potěšit prodejna a půjčovna sportovního vybavení nebo prodej místních suvenýrů. V nejlepších českých areálech můžeme narazit na doplňkové aktivity jako bobová dráha, aquapark, zábavní centrum, bowling, lanový park apod. Za nepříznivého počasí či při únavě se tyto vedlejší aktivity stávají velmi vítaným odpočinkem a jsou hojně navštěvovány. [8] Konečně se dostáváme k otázce na jaké svahy v České republice vyrazit? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Každému člověku a lyžaři vyhovuje něco jiného, ať už je to odlišnými styly lyžování, rodinnou či školní situací nebo peněžními možnostmi, vždy si v nabídce českých ski areálů vybereme. Nyní si pokusíme přiblížit několik mnou vybraných destinací, které patří na vrchol tuzemské nabídky. Špindlerův mlýn O Špindlerově mlýně se hovoří jako o českém „Aspenu“ a je často viděn návštěvníky jako místo pro smetánku, něco co si průměrný český lyžař nemůže dovolit. Dlouho jsem tuto představu přikrmoval také, ale po strávení několika měsíců v srdci Krkonoš vidím Špindlerův mlýn jinýma očima. Je to moderní středisko skládající se z oblastí Svatý Petr, Medvědín, Labská a Hromovka. Svatý Petr je nejvýznamnější částí. Každým rokem je dějištěm mnoha významných sportovních akcí. Co se týká sjezdových tratí, vybere si opravdu každý. Od široké modré až po FIS černou sjezdovku. Skvělý snowpark s U-rampou jen podtrhuje kvalitu Svatého Petra. Druhou
19
nejvýznamnější oblastí je Medvědín. Medvědín upřednostňují spíše sportovněji založení lyžaři z důvodů dvou kvalitních červených tratí a jedné černé. Za příznivého počasí to jsou slunné svahy a jízda se stává opravdovým prožitkem. Bobová dráha a aquapark je příjemným zpestřením pobytu na Medvědíně. Z druhé strany kopce najdeme Horní Mísečky, které jsou hojně vyhledávány začátečníky, lyžařskými instruktory a běžkaři. Modrá sjezdovka je mírná, široká a vždy perfektně upravená. Pořádají se zde různé běžkařské závody. Hromovka je nejzajímavější z pohledu večerního lyžování, nabízí nejdelší sjezdovku pod umělým osvětlením v ČR. Celkově zvyšuje kvalitu lyžařské oblasti. Na závěr se dostáváme k nejlepšímu ski areálu ve Špindlerově Mlýně pro zimní lyžařský výcvik. Labská sice disponuje pouze jednou sedačkovou lanovkou a jednou sjezdovou tratí, ale pro její přívětivost k různým výkonnostním lyžařům, menšímu počtu návštěvníků a především velkému množství chat u sjezdovky se stává nekorunovanou královnou Špindlerova Mlýna, alespoň pro potřeby zimního lyžařského výcviku. Lyžařské školy a půjčovny jsou na každém rohu a jsou na velmi dobré úrovni. Tato horská oblast má i své zápory a to hlavně vyšší ceny skipasů a služeb obecně. Počet návštěvníků, hlavně v únoru je velký, což zapříčiňuje fronty na lanovky a především větší výskytu lyžařů pohybujících se na svazích. Ski resort Lipno – Kramolín Ski resort Lipno – Kramolín se chlubí vizitkou nejlepšího ski areálu pro rodiny s dětmi a začínající lyžaře. Najdeme zde tři čtyřsedačkové lanovky a 11 km sjezdových tratí. Sjezdové tratě jsou nenáročné, příjemné a dlouhé okolo 1 km. Děti najdou zábavu na dvou výukových hřištích s pojízdnými koberci. Milovníci běžeckého lyžování si příjdou na 40 km běžeckých stop. Jedinečnou atrakcí je stezka korunami stromů, která je výjimečná tím, že se z lyží dostaneme do korun stromů. Z vedlejších aktivit v areálu najdeme aquapark, bobovou dráhu, bowling, wellness či sportovní halu. Ubytovací kapacita je cca 4 000 lůžek, což zajišťuje mnoho možností. Nabídka restaurací a lyžařských půjčoven je dostatečná. Jedna z největších lyžařských škol poskytuje zábavnou formu výuky pro děti od tří let. [9]
20
3
LYŽAŘSKÁ A SNOWBOARDOVÁ VÝZBROJ
Lyžařskou výzbrojí rozumíme lyže, vázání, hole a boty. K samotnému lyžování nám, ale nestačí pouze výzbroj. Potřebujeme i oblečení a patřičné lyžařské doplňky, tomu říkáme lyžařská výstroj. Lyžařská výstroj a výzbroj se postupem let rozvíjela s vývojem nových materiálů a díky celkové technické modernizaci. Zkusíme si popsat základní vybavení pro lyžaře a snowboardisty.
3.1
Sjezdové lyže
V dobách dávno minulých platilo, že lyže mají být delší jak samotný lyžař. To sice můžeme říci i dnes, ale pouze v některých případech. Při výběru lyží je hlavním parametrem úroveň lyžaře. Bohužel neexistují univerzální lyže, které umí vše perfektně, takže výběr není zrovna jednoduchý. Dalším důležitým bodem při výběru je povrch a terén, ve kterém se budeme nejčastěji pohybovat. Charakter naší jízdy je z velké části daný lyžemi, což nám jasně říká, že vybíráme i podle stylu naší jízdy. V dnešní době jsou opravdu obrovské rozdíly mezi různými typy lyží. V posledních letech bylo zvykem vídat lyžaře na slalomových lyžích, které jsou sice dobré pro pokročilé lyžaře na výuku carvingu, ale jsou agresivní, nevhodné do měkkého sněhu a stabilita také není ohromující. Dnes tu máme trend v podobě allmountines lyží, které dokáží vykouzlit úsměv na tváři začátečníkovi i závodnímu jezdci. Při výrobě lyží se dnes používají materiály jako je dřevo, umělé hmoty, titan, karbon, kevlar, polyuretan, slitiny obsahující hořčík atd. Lyže je vlastně taková skládačka z horní a spodní nosné vrstvy, jádra, hran, horní plochy, skluznice a obkladů boků. Máme tři typy konstrukcí: sendvičová, krabicová a skořepinová.
3.1.1
Parametry
Zvolit správnou délku lyží je velice obtížné. Budeme-li se bavit pouze o carvingových lyžích, tak u začátečníků volíme krátké, cca o 20 cm kratší než postava lyžaře. Pro středně pokročilé −10 cm k výšce lyžaře. Vše ale záleží na kategorii lyží, tělesné
21
hmotnosti a prevencích stylu. Nelze tedy určit obecně výšku lyží k dané postavě lyžaře. Délka lyží není rozhodně hlavním kritériem pří výběru vhodné sjezdové lyže. Podstatnějším parametrem je tvrdost lyže, tedy flexe. Flexe nám udává, jaká síla musí být vyvinuta, aby došlo k prohnutí lyže. S tvrdší lyží se stává jízda stabilnější a to především na tvrdém povrchu. Tvrdá lyže klade na lyžaře větší požadavky a to především v prohybu. Nedostatečný prohyb při jízdě na hranách může vést ke ztrátě stabilního kontaktu se sněhem a dostaneme se do nebezpečné situace. Měkčí lyže jsou určeny především pro začátečníky. Jejich prohyb je snadný, lyže jsou lehce ovladatelné a odpouští začátečnické chyby. Vhodné jak pro rekreační lyžaře, tak i lidi s poraněnými koleny. Vykrojení lyží neboli rádius nám určuje charakter jízdy. S rostoucím rádiusem se nám prodlužuje oblouk, což vede k rychlejší jízdě na hranách lyží. Každá kategorie lyží má svůj rozsah rádiusu, např. slalomové lyže mívají R 9 – 12 metrů. Rádius je závislý na délce lyží a šířkách ve špici, středu a patě. Hodnoty rádiusu jsou odlišné při stejných šířkách a stejné délce. Geometrie lyže se určuje podle šířek lyže. Pro slalomové lyže platí, že mají úzký střed, což je předurčuje ke snadnému přehranění z oblouku do oblouku. Pravým opakem jsou lyže široké v celém rozsahu. Tyto typy lyží jsou vhodné především do měkkého sněhu. Abychom dokázali využít všechny přednosti carvingové lyže a byla nám jízda radostí je potřeba zvolit správný typ lyží. Lyže by měli odpovídat našim dovednostem, charakteru jízdy a ambicím.
3.1.2
Typy lyží
Slalomcarver Velice sportovní lyže, které jsou vhodné na upravenou sjezdovku. Vyžadují agresivní styl jízdy, velmi dynamický, fyzický a technicky na úrovni expert. Bez patřičné dynamiky se nám lyže nebudou správně prohýbat. Nejčastější délky jsou od 150–170 cm s rádiusem 9–13 metrů.
22
Racecarver Tento typ lyží je zaměřený pro sportovní charakter jízdy. Vhodné pro pokročilé lyžaře ovládající carvingové oblouky. Na upravených tratích se nám odvděčí skvělou stabilitou při vysokých rychlostech. Jsou tedy vhodné pro jezdce preferující delší oblouky. Rozsah délek od 160–185 cm s rádiusem 13–21 metrů je opravdu velký a dává nám prostor pro různé jízdní styly. Allroundcarver TOP Univerzální lyže s širokým rozsahem možností a uplatnění. Lyže jsou velmi kvalitně zpracovány a používají nejlepší materiály a technologie. S délkami 150–175 cm při R 11–18 metrů se stávají nejlepší volbou pro velmi pokročilé a náročné lyžaře. Allroundcarver performance Velice podobně zaměřené lyže, ale díky levnějším materiálům jsou na tvrdém povrchu méně stabilní a při vysokých rychlostech nedávají takový pocit jistoty. Délky lyží se od verzí TOP neliší. Ladycarver Tyto lyže spadají do kategorie Allroundcarver, ale jsou přizpůsobeny pro ženy (hmotností, flexí, desingem). Jsou určeny pro rekreační jízdu, ale i sportovně střižené modely nejsou výjimkou. Délky jsou od 140–165 cm s rádiusem 11–17 metrů. Allmountain Lyže více orientované pro jízdu ve volném terénu jako allroundcarvery. Což ale neznamená, že jsou lehce ovladatelné, ba naopak. Vyžadují pokročilou techniku a uvítají je především sportovní lyžaři. Mnou nejvíce oblíbená kategorie. Lyže dosahují délky až 185 cm a poloměr oblouku bývá 13–20 metrů.
23
Skiercross Lyže vhodné pro pokročilé lyžaře, kteří vyznávají pomalý přechod z oblouku do oblouku a jízdu v čerstvém sněhu. Délky od 160–180 cm s rádiusem 13–19 metrů. Freeride Lyže jsou určeny čistě do volného terénu. Jsou velmi široké a délka přesahuje postavu lyžaře. Snowblades Krátké lyže s malým poloměrem zatáčení. Nejsou příliš vhodné pro jakoukoli jízdu. Freestyle Na první pohled netradiční lyže díky ohnutým patkám (twin-tip) a posunutému vázání směrem dopředu. Jsou to speciální lyže pro freestyle lyžování a hodí se do snowparků. Vhodné pro výuku lyžování. Délky 140–180 cm a rádius není podstatný, ale dosahuje délek 16–20 metrů. [10]
3.1.3
Boty a vázání
Při výběru bot jsme velice obezřetní. Často trávíme v lyžařských botech celé dny a nohy mohou opravdu nesnesitelně trpět. Dbáme tedy především na pohodlí. Boty by měly mít dobrou tepelnou izolaci a neměly by vlhnout. Zkoušíme si je s jedním párem lyžařských ponožek a necháme je nasazeny na nohách alespoň 10 minut. Tvrdost bot volíme dle lyžařské úrovně dotyčného. V případě, že nám boty budou větší, zvolíme kvalitní a větší vložku do bot. Nepoužíváme více jak jeden pár ponožek. S lyžařskými botami je spojeno bezpečnostní vázání. Nejen, že se do sebe zacvakávají, bezpečnostní vázání musí být správně nastaveno na dané boty. Bezpečnostní vázání si vždy necháme seřídit v servise lyží nebo v půjčovně tak, aby odpovídalo naší tělesné hmotnosti a lyžařským botám. Nejdůležitějším parametrem u vázání je stupnice DIN, která určuje vypínací sílu (10 Din=100 kilogramů). [3]
24
3.2
Snowboard
Samotný snowboarding vznikl díky surfařům, kteří chtěli nahradit v zimním období surf za jízdu na sněhu. Vznikla sportovní disciplína zvaná snowboarding. Postupem času si snowboarding získával více a více příznivců a dnes je rozšířen po celém světe. Jízda na snowboardu je specifická a nedá se příliš srovnávat s jízdou na lyžích. Mezi lyžaři a snowboardisty panuje mírná rivalita a oba tábory si hájí svoji výzbroj. Mezi výzbroj patří snowboard, boty a vázání. Snowboarding je mladá sportovní disciplína, ale vývoj v technice jízdy a obzvláště v materiálním vybavení je velký. Konstrukce je téměř vždy sendvičová složená především z laminátových vláken a dřevěného či polyuretanového jádra. Snowboarding se rozdělil do více kategorií a proto potřebujeme pro každou disciplínu speciální vybavení.
3.2.1
Typy snowboardů
Slalomové Jsou určeny pro sjezd na upravených tratích. Slalomové snowboardy bývají užší (18–20 cm), delší (150–185 cm), jsou tvrdší a tím pádem i těžší. Poloměr vykrojení je v rozsahu od 8,5–15 metrů. Při jízdě na hraně skvěle vede stopu a drží vámi zvolený směr. Slalomový snowboard poznáte ihned na pohled z důvodů zvednuté pouze špičky. Freestyle Jak už název napovídá, tento snowboard je určen pro skoky, rotace a obraty. Hodí se i do volného terénu. Velká pružnost umožňuje snadné ovládání při skocích a v měkkém sněhu. Špička a patka není nijak rozlišena. Jejich šířka je pro lepší stabilitu v terénu 23–25 cm a délka 140–160 cm. Freeride Podobné snowboardy jako jsou freestylové, ale jsou tvrdší a delší. Jsou určeny pro jízdu ve volném terénu. Do tuzemských podmínek nejméně vhodná alternativa.
25
Allround Allroundboardy jsou nejvíce rozšířené desky vůbec. Jsou určeny především pro začátečníky a méně náročné jezdce, kteří nejsou příliš vyhranění pro jeden styl ježdění. Zvládněme na něm jízdu po svahu i skoky. V podstatě se jedná o tvrdší freestyle board.
3.2.2
Boty a vázání
Snowboardové boty rozdělujeme podle způsobu použití. Freestylové měkké boty používáme pro freestyle, freeride a allround boardy. Měkká bota umožňuje volnější pohyb a snazší ovládání snowboardu při skocích. Slalomové tvrdé boty jsou určeny pro sjezdové boardy. Skládají se z měkké botičky a pevného skeletu. Přenos sil z nohy na snowboard díky tvrdosti je přesný a efektivní. Ovládání je přesnější a přechod mezi oblouky obratnější. Hlavní výhodou je možnost velkého náklonu v obloucích. Stejně tak jako boty i vázání dělíme na slalomové a freestylové. Slalomové neboli deskové vázání používáme pouze v kombinaci se slalomovými tvrdými botami. Bota je do vázání upnuta za podešev. Důležité je vědět, že vázání není bezpečnostní jako u lyží a proto nám nikdy nevypne. Pro lepší pozici nohou je vázání opatřeno klíny a tím se stává snowboard ovladatelnější. Freestylové čili botičkové vázání využíváme s měkkými freestyle botami. Pomocí dvou přezek připneme botu k vázání, pro zpevnění slouží pevná pata podpírající zadní část nohy. Úhly nastavení volíme v rozsahu 0–20 stupňů dle stylu jízdy. [11]
3.3
Běžecké lyže
„Zalévá tě pocit štěstí, který je slovy jen těžko popsatelný. Jsi na vrcholu hory a máš pocit, že ti u nohou leží celý svět. Ještě několik minut se kocháš tím překrásným pohledem a pak se pomalu otáčíš a vydáváš zpět po vlastních stopách“ [12] Slova přesně vystihující pocity rekreačního lyžaře po zdolání cíle. Běžecké lyžování není pouze soutěžní disciplínou, je to především rekreační sport, který člověka učiní šťastným i při úplném vyčerpání. Nejpoužívanější během je klasický styl. Jede
26
se ve stopě a využívá se střídavého běhu a jízdy soupaž. Při běhu do kopce dáváme lyže do „V“, ale nesmí dojít ke skluzu, říkáme tomu stromeček. Další technika běhu se nazývá volný styl. Dochází k odrážení obou lyží (střídavě), proto je tento styl spíše známí jako „bruslení“. Pro každý styl se používají jiné lyže a je důležité zvolit odpovídající ski danému stylu, lyžařovi úrovně a hmotnosti.
3.3.1
Typy běžeckých lyží
Klasické lyže Klasické lyže dělíme na ty, které musíme mazat a ty, které mazat nemusíme. Skluznice lyže nemazací má ve svém středu příčné žlábky neboli šupiny. Tento typ lyží je vhodný pro začátečníky nebo také pro lidi, kteří nechtějí nebo neumí mazat lyže stoupacími vosky. Hlavní nevýhodou je horší skluz díky „šupinám“, lyže jsou pomalejší. Mazací lyže mají zcela hladkou skluznici, a proto je musíme mazat stoupacími vosky. Zvolený vosk dle teplotních podmínek nanášíme do středu lyže. Délka lyží by měla být o 25–30 cm delší než tělesná výška a tvrdost lyže se odvíjí od hmotnosti lyžaře. Pro lidi, kteří to s běžeckým lyžování myslí vážně, je lepší zvolit lyže mazací. Lyže pro bruslení Tyto lyže se od klasických neliší až tak dramaticky a pokud nechceme platit za další nové lyže, můžeme bruslit na klasických lyžích. Bruslařské lyže jsou kratší, tvrdší, mají kratší špičku a jsou pevnější v torzi. Boty a vázání Správná volba bot je z hlediska rekreačního běžce na lyžích důležitější než samotné lyže. V případě vzniku puchýřů a otlačenin se stává lyžování téměř nemožným. Bota by nám měla sedět na noze a být ve všech místech pohodlná. Opět platí, že používáme boty k námi zvolené technice. Na trhu je mnoho typů vázání, a proto musíme dbát na to, aby byly boty s vázáním kompatibilní.
27
Hole Lyžařské hole prošli velkým vývojem a to především materiálním. Karbon a kevlar nahradil těžký kov a dřevo. K turistickým účelům na dobře poslouží hliníkové hole, jsou sice těžší, ale vydrží i nějaký ten pád. Při výběru holí dbáme především na hmotnost holí a jejich výšku. Pro klasické lyžování by měli mít hole výšku po ramena lyžaře, bruslařská technika vyžaduje délku holí od země po nos běžce. [12]
28
4
METODIKA VYUČOVÁNÍ
Začátky na lyžích jsou pro žáky těžké, ale častá absence zábran a zapálení vede k rychlé výuce. U dospělých je situace jiná a cvičení musí probíhat pečlivě. Na začátku si musíme říci, že každá jízda je jiná, mění se rychlost, terén, sníh, teplota, viditelnost, okolní lyžaři a především fyzická kondice. Zkusíme si říci řadu jednoduchých cvičení k získání základních lyžařských dovedností. Pro správné pochopení některých lyžařských cvičení, musíme vědět, že vrstevnice je pomyslná čára spojující stejnou nadmořskou výšku tzn. pokud máme lyže postavené ve vrstevnici, stojíme. Spádnice je kolmá k vrstevnici, je to tedy čára probíhající ve směru největšího sklonu sjezdovky. Jakmile přejdeme k samotné výuce, je dobré seznámit žáky s prostředím. Zkontrolujeme lyžařskou výstroj, žák má vždy zapnutou helmu na hlavě.
4.1
Bezpečnost na svahu
Lyžařský učitel by měl žákům od začátku výuky vštěpovat, jak se bezpečně pohybovat na svahu a především on sám by měl vždy dodržovat zásady bezpečné jízdy. Jako učitelé lyžování bychom vždy měli zkontrolovat celou lyžařskou výzbroj a výstroj. Výuku začínáme rozcvičkou. Důkladně vybíráme vhodný terén a výuku ve skupině přizpůsobíme méně nadaným žákům. Stejně tak i časová náročnost výuky by měla být přizpůsobena fyzickým možnostem žáka. „Mezinárodní lyžařská federace FIS vytvořila bezpečnostní pravidla (Bílý kodex), kterými se musí řídit každý lyžař.“ [10], viz příloha B.
4.2
Základní průprava
Než se pustíme do samotné výuky musíme se vždy rozcvičit. Na rozcvičku nikdy nezapomínáme. Měli by jsme si protáhnout tělo a především svaly. V zimním období bývá rozcvička také způsobem jak si zahřát organismus. Do rozcvičky zařadíme například protahování, poskoky, výstup do svahu nebo hru na honěnou. Po rozcvičce se ujistíme jestli je žákovi teplo a nebo jestli ho netlačí nohy. 29
Obr. 4.1: Rozcvička
4.2.1
Nácvik rovnováhy
Bez lyží Seznámíme se se základním lyžařským postojem, kdy jsou chodidla od sebe na šířku pánve, máme mírné pokrčení v kloubech kotníků, kolen, kyčlí i loktů. Pohled se upírá směrem před sebe a tělo je uvolněné. K lepší stabilitě si vezmeme do rukou hole a zkoušíme rovnovážné pohyby. Zapíchneme hole před sebe, přeneseme váhu dopředu a nakláníme se co nejvíce dopředu. Stejný cvik opakujeme, ale váhu směřujeme směrem vzad. Posledním cvikem bez lyží je střídání váhy ze špičky na patu, „houpání“ se dopředu a dozadu. S jednou lyží Před obutí jedné lyže zkontrolujeme podrážky lyžařských bot, lepkavý sníh se na botu může nalepit a bezpečností vázání nebude správně fungovat. Hole použijeme jen v případě, když má žák velké problémy s rovnováhou. Zkusíme si první skluz lyže
30
a druhou nohou se opíráme/odrážíme. Když jsme si jisti a jsme stabilní na jedné lyži, odvážíme se razantního odrazu a pokusíme se o co nejdelší skluz. Kolena jsou pokrčena, bota směřuje vzad a tělo je nakloněno dopředu. Jezdíme oběma směry a při otáčení cvičíme manipulaci s lyží a seznamujeme se s hranami. Toto cvičení opakujeme i po vyměnění jedné lyže na druhou nohu. S dvěma lyžemi na místě Zapneme obě lyže do bezpečnostního vázání, hole se snažíme nepoužívat. Postavíme se do základního sjezdového postoje a snížíme se v kolenou. Trupem pohybujeme nahoru a dolů, ale nepředkláníme se. Snížíme se a dotýkáme se kolenou, poté bot, špiček lyží a to nejlepší i sněhu před lyžemi. Kolena lehce snížená! U každého žáka požadujeme alespoň lehce zdvihnuté patky lyží. Jedná se o jedno z nejdůležitějších cvičení pro správně držené těžiště lyžaře, cvik opakujeme.
4.2.2
Hole
Hole jsou součástí výstroje lyžaře a jejich role se odvíjí od stylu lyžování. Při běžné jízdě na sjezdovce, slouží hole jako rytmizační a impulzní pomůcka v oblouku. V carvingových obloucích nám hole pomáhají ke stabilitě. Používání holí ve výuce je odlišné podle věku žáka. U malých dětí je dobré na hole nespěchat a začít s nimi až u paralelních oblouků. Naopak u dospělých používáme hole od jízdy přímo. Při jízdě hole nezapichujeme do sněhu!
4.2.3
Vlek
Jízda na vleku k sjezdovému lyžování neodmyslitelně patří a je s ním spojena. Efektivnost výuky a samotného lyžování je díky lanovkám a vlekům velká, díky tomu se můžeme soustředit pouze na jízdu. Kromě velkých sedačkových a kabinkových lanovek najdeme ve ski areálech i dětský lanový vlek či pojízdný pás. Problémem ale bývá, že takové to dětské lanovky jsou ve vlastnictví lyžařských škol a veřejnost na ně nemá přístup. U typů vleků kotva a poma je důležité žákům vysvětlit nasedání a vystupování. Při první jízdě oslovíme obsluhu vleku a požádáme o pomoc při
31
nastupování žáků. Při vyjíždění vlekem se skupinou žáků by vždy učitel měl jet jako poslední. Nejšikovnější žák vyjíždí jako první a na kopci skupinu formuje. S holemi mívají žáci často problém, tak jim je buď vyvezeme, nebo vysvětlíme jak s holemi manipulovat.
Obr. 4.2: Jízda na lanovém vleku
4.2.4
První pohyby na lyžích
Vyzkoušeli jsme si, jak vypadá lyžařský postoj, ale pouze s lyžařskými botami bez lyží. Situace se zapnutými lyžemi je ale poněkud složitější, tak si zopakujeme základní lyžařský postoj, kdy jsou lyže od sebe na šířku pánve, stojíme vzpřímeně a uvolněně, jsme lehce pokrčeni v kolenou a kotnících. Paže máme pokrčeny v loktech téměř do pravého úhlu. Díváme se před sebe. Cvičení na místě Pokusíme se dostat lyže do pohybu bez pomocí holí. U všech cvičení stojíme v základním lyžařském postavení. • V prvním cvičení na místě zvedneme patku lyže a pokusíme se v této pozici vydržet alespoň 5 sekund, poté nohy vyměníme.
32
• Přizvedne špičku lyže a patu necháme opřenou o sníh. Pohyb by mě být plynulý. Vyzkoušíme obě nohy. • Při stání na jedné lyži se pokusíme tělo dostat do klidu a stát uvolněně. Opět zkoušíme stát na pravé i levé noze. • Posledním stabilizačním cvičením může být zvedání lyže do boku. Pohyb je plynulý v dostatečném rozsahu bez poskakování a mávání rukama kolem sebe. Obraty Jak se na lyžích otočit bývá jedním z prvních větších problémů úplných začátečníků. Nejčastějšími chybami je šlapání si po lyžích z důvodu špatného pohybu nohou, ale i pánví. Zapíchneme hůl do sněhu. Špičky lyží jsou u hole a u sebe. Patky lyží jsou od sebe vzdáleny. Pohyb patek od sobe k sobě se otáčíme do požadovaného směru. Toto otáčení nazýváme obrat přívratem. Složitější na techniku je obrat odvratem, kdy máme paty u sebe, a špičky lyží jsou od sebe vzdáleny. Výstupy Z pohledu začátečníka je nejefektivnější výstup stranou. Lyže máme na hranách ve vrstevnici a pomalými ústupy stoupáme. Kolena směřují do svahu. Důležité je, abychom správně přenášeli váhu z jedné nohy na druhou a dělali pomalé a především plynulé pohyby. Pokud se nám tento styl nelíbí, můžeme stoupat takzvaným „stromečkem“. Pohybujeme se po spádnici, špičky máme od sebe a patky u sebe, vnitřní hrany zaseklé do sněhu. Plynulými úkroky můžeme stoupat. Dbáme na přenášení váhy, tělem jdeme vždy nad zatíženou nohu. Šikovní žáci se smyslem pro skluz si mohou vyzkoušet „bruslení“, které se odvíjí od „stromečku“. Dochází k silnému odrazu a skluzu druhé lyže. Vstávání Pokud se jedná o lehký pád a bezpečnostní vázání nám nevypnulo, využijeme při vstávání vrstevnice. Posadíme se na bok, lyže máme paralelně ve vrstevnici (na hranách). Hole zapíchneme do stran a pomocí rukou a stehenních svalů se zvedneme.
33
4.3
Lyžařské techniky
V této podkapitole si popíšeme jednotlivé techniky sjezdového lyžování vzestupně dle obtížnosti a návaznosti v procesu učení.
4.3.1
Jízda přímo
Jízda přímo je složitá z pohledu výběru terénu. Musíme zvolit mírný kopec s rovným dojezdem, nejlépe s mírným proti-svahem. Lyže musí žákovi zastavit samy.
Obr. 4.3: Jízda po jedné noze přímo Opět zopakujeme základní lyžařský postoj. Vystoupáme do námi předem určené výšky a celý cvik názorně předvedeme. Jsme v mírně předkloněném postavení. Paže máme pokrčené a před tělem za předpokladu použití holí. Při jízdě bez holí máme ruce na kolenou. Pomoc žákovi při otáčení ve svahu je takřka nezbytná, před sjezdem žákovi podržíme špičky lyží a zabráníme nechtěnému rozjetí. Šikovným žákům 34
zapíchneme ve svahu hole a on je použije jako oporu. Snažíme se docílit správného těžiště, a proto jízdu přímo opakujeme i 10×. Po zvládnutí samotné jízdy přímo přejdeme k jednotlivým cvičením za jízdy. • Ruce na/pod kolena, • podřepy, • ruce na špičky bot, • střídavě ruce na strany bot, • nejprve rytmické zvedání patek lyže, poté jízda po špičce lyže, • zvedání celé lyže a jízda po jedné lyži, • podjíždění branek se snižováním (z holí), • zvedání předmětů ze země, • chytání míčku a házení, • přestoupení do nové stopy (přes hůl), • poskoky.
4.3.2
Plužení
Nejprve si ukážeme na místě pluhové postavení. Špičky lyží máme od sebe ve vzdálenosti 5–10 cm a patky od sebe. Pluhové postavení nám bude sloužit k zastavení i zatáčení, tudíž je důležité držet lyže na vnitřních hranách. K lepšímu hranění nám pomůže lehce zarotovat kolena dovnitř, v žádném přídě je netlačíme k sobě! Paty v botě rotujeme do vnější strany. Použití holí opět záleží na věku žáka. Zkusíme přeskoky z paralelního postavení do pluhového. Pokud to žákovi příliš nejde, zkoušíme přechod ze základního postavení do pluhového pomocí lehkého střídavého šoupání lyží do stran. Žák by si měl vštípit sunutí patek, tím získá cit pro skluz a naučí se používat správný sklon hran. [13] Stejně jako při jízdě přímo najdeme mírný svah, nejlépe s rovným dojezdem. Sníh by měl být vodivý a především upravený. Pluh rozdělujeme na klouzavý a brzdivý. V klouzavém pluhu máme hrany lyží v menším úhlu a rozevření patek lyží je užší. Tato technika plužení slouží pro jízdu. Brzdivý pluh je pro začátečníky těžší, nedokáží držet hrany lyží pod větším úhlem a stává se často pluhem klouzavým. Nejčastějšími chybami jsou špatné těžiště (váha příliš na patách) a držení kolenou 35
u sebe. Po zvládnutí zastavení ve spádnici můžeme přejít k zatáčení v pluhu a jízdu na vleku. Cvičení pro zdokonalení techniky: • Ruce na/pod kolena • Přechod z pluhového postavení do klouzavého pluhu • Držení holí před tělem • Bez holí upažení a vzpažení • Rytmické střídání klouzavého a brzdivého pluhu • Plynulé změna jízdy přímo na pluh a z pluhu na jízdu přímo • Zastavení ve svahu na předem určeném místě, poté na zvukový signál [10]
Obr. 4.4: Plužení
Zatáčení Zatáčení v pluhovém postavení je velice kontroverzní částí metodické řady. Někteří od této kapitoly odrazují, ale my jsme přesvědčeni o její důležitosti při výuce. Může 36
sice žákovi vštípit špatné návyky, ale odbourá jeho strach a dodá motivaci do další výuky. Nehledě na to, že je to nejjednodušší způsob zatáčení a u některých žáků by přeskočení této části výuky bylo nemyslitelné. Zahájíme jízdu v klouzavém pluhu (po spádnici). Přeneseme váhu na vnější lyži, chceme-li zatočit doleva, tlačíme na pravou lyži. Před obloukem máme tělo ve vzpřímenější poloze a při zahájení oblouku snížíme těžiště a tím umocníme přenesenou váhu. Čím více máme lyži zatíženou, tak nám lépe na hraně zatáčí. V začátcích vyjíždíme oblouk vždy celý až do vrstevnice. Snažíme se držet pánev a ramena směrem dolů ze svahu. Důkladně cvičíme oblouky na obě strany. Velice efektivní je sjíždět před žákem pozadu a snažit se, aby se na nás díval. Opět máme mnoho cvičení, bez kterých by se výuka u řady žáků neobešla. • Obě ruce opřeme o vnější koleno a opíráme se (tělo nám v levém oblouku rotuje doprava) • „Letadlo“, ruce máme rozpažené, v oblouku doleva nám jde pravá ruka na vnější stranu boty. • Slalom mezi holemi. • Před obloukem ruce nad hlavou a na začátku oblouku dáme ruce na kolena. • V oblouku předklonění se pro věc. • Házení míčku před obloukem. • V případě neúspěchu stahujeme žáka pomocí holí, kdy si je chytneme vodorovně a my sjíždíme pozadu. V zatáčce pomáháme nakloněním holí do strany pro vykroužení oblouku. Dynamický oblouk Dynamický pluh se liší tím, že nepřenášíme pouze váhu na vnější lyži, ale aktivně tlačíme do vnitřní hrany. Nižším základním postojem zahájíme jízdu šikmo svahem. Vnější nohu napneme. Vnitřní koleno rotuje směrem vpřed a do vnitřní strany. Tento způsob zatáčení není příliš vhodný k výuce z důvodů pozice těžiště v oblouku, žáci si mají tendenci „sedat“. [13]
37
4.3.3
Traverz
Ačkoliv se traverz neboli sesouvání může zdát jako podřadná kapitola, není tomu tak. Cvičením se naučíme ovládat míru hranění. S tím je spojené brzdění bokem a regulace rychlosti. Umět smýkat po souhlasných hranách, vždy buď po pravých nebo levých, je nezbytné pro paralelní oblouky. Lyže postavíme do vrstevnice na horní hrany lyží. Tělo zaujme pozici základního sjezdového postoje. Lyže máme od sebe na šířku pánve. Společně s ramenem předsuneme horní lyži směrem dopředu. Trup je natočený směrem ze svahu dolů. Váhu máme v poměru 60:40 ve prospěch spodní lyže. Boky a kolena přikloníme ke svahu. Stojíme. Po malém odklonu se rozjedeme šikmo svahem a kloužeme se. Nesmíme zapomínat na cvičení: • jízda v podřepu, • zvedání patky horní lyže, • jízda šikmo svahem pozadu (náklon dopředu), • „padající list“ (střídavé sesouvání dopředu a dozadu), • jízda s holemi uchopenými vodorovně před sebou.
4.3.4
Oblouk z přívratu vyšší lyže
Jakmile zvládneme oblouk z přívratu vyšší lyže, ovládáme základní techniku sjíždění. Tímto stylem můžeme sjíždět i těžší sjezdové tratě bez velkých fyzických ztrát. Pro méně nadané žáky se oblouk z přívratu vyšší lyží stává konečnou částí výuky. U mladších žáků tomu tak ale zpravidla nebývá. Jelikož se jedná o smýkaný oblouk, musíme mít dokonale ovládnutou techniku sesouvání. Nejprve si tedy zopakujeme sesouvání (techniku již máme popsanou výše v podkapitole traverz 4.3.3). Po traverzu přejdeme k oblouku z přívratu vyšší lyže. Postavíme se šikmo ke svahu, lyže máme v paralelním postavení. Rozjedeme se a patku vyšší lyže cvičně vysouváme do jednostranného přívratu. Váhu máme na spodní lyži. Před zahájením oblouku vysuneme patku vyšší lyže do přívratu. Těžiště jde směrem vzhůru a přenášíme váhu na vyšší lyži. Lyže se nám začnou stáčet do požadovaného směru.
38
Obr. 4.5: Cvičení při traverzu Těžiště jde dolů a vpřed. V momentě kdy jsme překonali spádnici (špičky lyží směřují dolů ze svahu) přizvedneme patku nižší lyže (vnitřní) směrem dovnitř. Smýkáme se v paralelním postavení lyží. Pro ovládnutí techniky nám pomohou cviky: • vysouvání lyže do přívratného oblouku (na místě), • při jízdě traverz přívrat a zpět, • zvedání nižší lyže před obloukem.
4.3.5
Paralelní oblouk
Paralelní oblouk patří mezi pokročilé techniky sjíždění a navazuje na předešlý výcvik. Smýkaný oblouk nebo alespoň částečně smýkaný jezdí mnoho lehce pokročilých lyžařů, ale také závodníci. Jedná se o techniku zcela potřebnou pro lyžování, i když ovládáme carvingové oblouky. Pro projetí úseků sjezdovky za zhoršené viditelnosti,
39
v měkkému boulovatému terénu, v prudkém svahu nebo na přeplněné sjezdovce, využíváme smýkaný paralelní oblouk. Lyže jsou ve smyku lehce ovladatelné a můžeme snadno regulovat rychlost i směr jízdy. Nyní již nevyužíváme přívratového postavení lyží, lyže máme paralelně (rovnoběžně) od sebe v průběhu celé jízdy. Nevedeme lyže čistě po hranách, pomocí vychýlení patek lyží dochází ke smyku. Správné načasování pohybů ramen, trupu a nohou je alfou a omegou paralelního oblouku. Hole při jízdě nikdy nezapichujeme. Jízdu zahájíme šikmo svahem v paralelním postavení lyží a základním lyžařském postoji. Jedeme po hranách s minimálním smýkáním, zmenšíme hranění, odlehčíme nižší lyži a váhu přeneseme na vyšší lyži. Špičky lyží máme směrem dolů, kolena a pánev nakláníme směrem do oblouku (ke svahu) a tělo směřuje lehce dolů ze svahu. Dochází k přehranění lyží, těžiště snižujeme až za spádnicí. Lyže máme po celou dobu na šířku pánve. Nejprve děláme dlouhé a střední oblouky v malých rychlostech. Pozvolna zvyšujeme rychlost a především dynamiku. Po zvládnutí středního oblouku přejdeme ke krátkým obloukům. Musíme zvládat velký rozsah pohybů a především jejích rychlou změnu. Nohy ze strany na stranu. Přechodová fáze z jednoho oblouku do druhého je rychlejší. Bez pravidelného dynamického rytmu se v těchto obloucích neobejdeme. Jedná se o nejtěžší paralelní oblouk na upravené trati. Nejčastější chyba bývá přívratné postavení lyží, ať už pouze v první třetině nebo v celém oblouku. Pomůžeme si přizvednutím vnitřní (nižší) lyže a následným přisunutím k vnější lyži. Dále klasické chyby jako záklon, úzká stopa či špatný nebo žádný vertikální pohyb odstraňujeme cvičením, která tyto chyby eliminují.
4.3.6
Carving
Carving je v lyžařské terminologie znám již více jak 20 let a za tu dobu si podmanil nejen lyžařskou společnost. Z anglického překladu „carve“ znamená řezat či vykrajovat, což přesně sedí k tomuto stylu jízdy. Jízda po souhlasných hranách s co možná největším úhlem náklonu bez smyku, to je carving. Carvingové lyže stačí položit na hrany, zatížit jednu lyži a sami nám zatáčejí, ale až tak jednoduché to není. Musíme umět ovládat svoje lyže i tělo. Carving se vyznačuje snadnou a rychlou výukou, 40
rychlým a stabilním průjezdem oblouku, využíváním odstředivé síly a vytvářením kolejí ve svahu. Díky těmto jeho přednostem není vhodný pouze pro pokročilé lyžaře, ale i pro lehce talentované začátečníky. Obrovskou roli hrají faktory ovlivňující jízdní styl, jako např. fyzická vybavenost, koordinace těla či psychika. To ale bohužel nestačí, musíme mít správnou výzbroj, terén, klimatické podmínky a prostor pro vytvoření kvalitní jízdy. Také odlišnosti v technice od paralelního oblouku jsou velké. U carvingu by měla být stopa širší, délka oblouku záleží na vykrojení lyží (rádiusu), větší rozsah v pohybu holí, snadnější přehranění. Jelikož při carvingovém ježdění vyjíždíme oblouky až do spádnice, musíme dbát zvýšené bezpečnosti a sledovat celý prostor kolem sebe. Nácvik carvingového oblouku si rozdělíme na oblouk ke svahu, oblouk ke svahu přes spádnici a navazované oblouky. Oblouk ke svahu Měli bychom pečlivě vybírat vhodný svah pro cvičení carvingu. Mírný, široký a především dobře upravený svah je zárukou dobrých výsledků cvičení. Zaujmeme snížený sjezdový postoj, lyže máme rovnoměrně zatížené, stopa na šířku pánve (může být i širší). Dbáme na zatížení špiček lyží, holeně tlačíme do přední části bot a váhu přeneseme na palce u nohou. Boky a kolena by měli být rovnoběžné, ruce lehce od těla a pokrčené v loktech, hole nám směřují šikmo vzad. Rozjedeme se šikmo svahem a začneme naklánět kolena, pánev a trup ke svahu (dovnitř oblouku). Máme více zatíženou vyšší (vnější) lyži. Dojde k zahájení oblouku, lyže máme zatíženy na hranách. Kolena bychom měli mít od sebe na šířku pánve. Díky autokinetice vykroužíme celý oblouk až do úplného zastavení. Cvičení: • Pohled – „kam chci jet, tam se dívám“, před obloukem pootočíme hlavu ke svahu. • V oblouku tlačíme vnitřní koleno do svahu a vnitřní ruku máme upaženou. • V oblouku dáme obě ruce na vnitřní koleno. • V oblouku máme obě ruce v pěst mezi koleny.
41
Oblouk ke svahu přes spádnici Postoj lyží a pozici těla máme stejnou, jako při oblouku ke svahu. Opět se rozjedeme šikmo svahem a nakloníme kolena a trup ke svahu, zatáčíme. Po vyjetí oblouku přeneseme těžiště těla (jsme postaveni ze spádnice), přehraníme a tlačíme do hran (více na vnější lyži). Vždy se díváme do nově vedeného oblouku. Po vyjetí oblouku až téměř do protisvahu zastavujeme. Trénujeme oblouky na obě strany. Cvičení jsou totožná jako u oblouku ke svahu. Napojované oblouky Napojované oblouky jsou shodné s oblouky ke svahu přes spádnici. Liší se pouze v plynulém navazovaném zatáčení. Každý lyžař se při začátcích carvingu potýká s mnoha chybami. Carving „funguje“ i přes řadu hrubek jezdce a tak je potřeba žákovi vysvětlit, co dělá špatně a předvést cvičení pro nápravu chyby. Mezi nejčastější hrubky patří úzká stopa, těžiště příliš na patách, kolena do „A“, malý horizontální pohyb, předsunutí lyže, protirotace a prorotace těla. Důležité je chyby odstranit co možná nejdříve, aby se nestaly stereotypy. Cvičení jsou stejná z předešlých kapitol. Jelikož ovládáme plynulou carvingovou jízdu, můžeme zařadit do výuky další zdokonalovací cvičení: • Na začátku oblouku tleskneme pro dynamiku jízdy (v krátkých obloucích). • „Boxnutí“, vnější ruka dopředu a do oblouku (bez pohybu ramene). • Vyjedeme oblouk po vnitřní lyži (pouze pro pokročilé v carvingu). • Hole držíme vodorovně před sebou (pro pevný vršek těla). • Hole dáme za záda do vodorovné polohy a zachytíme si o ně ruce v loktech. • „Televize“, chytneme hole v polovině a natáhneme ruce před sebe, okýnko mezi holemi by mělo směřovat dolů ze svahu. Racecarving Pro tuto techniku musíme být ve skvělé fyzické kondici a mít patřičnou výzbroj, středně strmý a kvalitně upravený svah. Z hlediska bezpečnosti bychom jízdu vždy měli přizpůsobit stavu sjezdovky a především počtu lidí pohybujících se na svahu.
42
Racecarving vychází ze závodní techniky a vyznačuje se zvýšenou rychlostí, nižším těžištěm, mírným vertikálním pohybem, širší stopou lyží, vnější lyže je zatížená v poměru až 70:30, pohybem kolen a pánve ke svahu, trup je odkloněným od sjezdovky z důvodů správného těžiště. Cvičení děláme opět z předešlých etap, jenom s větší dynamikou a ve větším rozsahu, rozšiřující cviky: • Vnější ruku tlačíme do pasu, vnitřní paže je vpřed. • „Volant“, otáčíme kroužky nebo pouze rukama do opačného směru jízdy. • „Letadlo“, kolena a pánev směřují směrem ke svahu a upažené ruce se nám od svahu odklání. [10] Další jízdní techniky Jedním z mnoha dalších jízdních stylů je funcarving. Technika jízdy se od carvingu liší, a to zcela zásadně. V oblouku využíváme náklonu celého těla ke svahu, váha těla je z větší části na vnitřní lyži, rotujeme tělem a nepoužíváme hole. Musíme také dbát více na naše bezpečí, oblouky jsou „utažené“ neboli „zavřené“ a hrozí větší riziko srážky s ostatními lyžaři. Cvičení mohou probíhat stejné jako u klasického carvingu, jen bez holí. Zcela na odlišné straně máme freeskiing, tedy lyžování ve volném terénu a freestyle. Freeride je volná jízda v neupraveném terénu, která je známá od počátku lyžování a je hojně oblíbená mezi lyžařskými nadšenci. Liší se ve výzbroji a především v technice jízdy. Váhu držíme na patkách lyží a nohy se nám ladně vlní ze strany na stranu. Freeriding je opravdový lyžařský požitek, ale nese s sebou mnoho nebezpečí. Nejen, že je ve většině horských míst v ČR zakázaný, je také velice nebezpečný. Bez přípravy, lavinového vyhledávače a lyžařského partnera nikdy nevyjíždějme. Další z tváří lyžování je freestyle, který má více podob. Do freestylu se řadí jízda v boulích, akrobatické skoky, skicross a slopestyle. Freestyle můžeme provozovat na sjezdovce, ve snowparku nebo ve volném terénu. Jedná se o různé stylové otočky, skoky, slidy atd.
43
4.4
Snowboarding
Ač se to na první pohled nemusí zdát, snowboardový výcvik je vcelku jednoduchou pohybovou aktivitou. I přes to se musí žák plně koncentrovat na danou etapu výuky. Výuku snowboardingu členíme do několika etap, které jsou na sebe navázané.
4.4.1
Snowboardová průprava
Nejprve je důležité si osvojit základní dovednosti. Snowboard držíme v podpaží opřený o bok vázání, přední částí nahoru. Vázání máme zapnuté a sklopené. Snowboard pokládáme na zem vždy vázáním dolů. V začátcích je podstatné určit si postavení nohou na snowboardu, která bude přední. Odrazová noha je vždy přední. Snadným testem si pozici nohou můžeme určit. Postavíme žáka na rovné místo, nohy má u sebe a oči zavřené. Upozorníme jej o strčení do zad. Následně jej lehce strčíme. Noha, která vykročí první, je odrazová, tudíž bude přední. Vždy tomu tak ale není. Rozhodují pocity při prvních jízdách. Pokud jezdí žák levou nohou napřed, říkáme tomu regular, opačnou variantu nazýváme goofy. Popíšeme si snowboard a řekneme si, že zadní hrana, ta která má blíže k patám bot, je backside a přední je frontside. Pády a vstávání Ještě něž si nazujeme snowboard na nohy, tak si musíme říci a ukázat jak se padá a vstává. Každý žák za jeden den upadne nesčetněkrát a stojí ho to opravdu mnoho sil, o možném zranění ani nemluvě. Při pádu přes zadní hranu se snažíme tlumit pád hýžděmi, zády, těžiště se pokusíme snížit. Druhá varianta pádu je o mnoho horší. Pád přes přední hranu je velice nepříjemný a nebezpečný. Možné zranění se snažíme eliminovat dopadem na pokrčená kolena a předloktí paží s prsty v pěst. Hlavu sklopíme před sebe a snažíme se pomocí trupu vytvořit z těla „kolébku“. Pády trénujeme pouze na bezpečném místě s patřičnou ukázkou. Stejně jako u pádů máme dvě možnosti jak vstát ze země. Ať se chceme postavit na zadní nebo přední hranu, je postup vždy stejný, jen se musíme otočit do patřičného směru. Zarazíme hranu do sněhu, kolena dáme nad snowboard, těžiště přesuneme na kolena pomocí hýždí a opory rukou.
44
Manipulace na místě Snowboard máme stále nazutý po cvičení pádů, rovnou si tedy ukážeme základní postoj, který zkoušíme na úplné rovině. Váhu máme více na přední noze v poměru 60:40. Trup i kolena jsou mírně pokrčeny, paže pokrčeny v loktech a ruce máme po směru jízdy. V trupu jsme otočeni a vrchní část těla směřovala směrem dolů ze svahu, stejně tak zrak směřuje do směru jízdy. Po základním postoji přichází manipulace na místě. Odepneme zadní nohu z vázání a cvičíme obraty na obě strany. Poté si zapneme druhou nohu a zkoušíme se otočit pomocí výskoku. Abychom mohli zkusit otáčení ve svahu, musíme se nejprve naučit chodit se snowboardem na jedné noze. Vypnutou zadní nohu máme před snowboardem, který je kolmo ke svahu. Zasekneme hranu do sněhu a uděláme krok vpřed, přední nohou pouze přinožíme. Pohyb na rovině je snazší. Využijeme tzn. „koloběžky“, kdy máme přední nohu zapnutou ve vázání a zadní noha nám slouží jako odrazová, po odrazu ji položíme mezi vázání a kloužeme se. Pokoušíme se o základní postoj. V další části výuky, která je před nácvikem sjíždění, si zkusíme rovnovážná cvičení. Zapneme na rovině snowboard a cvičíme vertikální pohyb. Pokrčujeme se v kolenou a snažíme se dotýkat sněhu. Pokračujeme v zatěžování přední a zadní nohy, zkusíme se dotknout rukou špičky a patky snowboardu. Následuje nejtěžší cvik a to je přechod ze zadní hrany na přední a naopak. U tohoto cviku musíme přesně kompenzovat těžiště.
4.4.2
Základní techniky sjíždění
Najdeme si mírný svah s dojezdem do roviny, abychom samovolně zastavili. Určíme vhodný bod ve svahu, tak abychom vyvinuli malou rychlost a zastavili sami. Nejprve sjíždíme se zapnutou přední nohou a zadní nohu máme volně mezi vázáním. Po chvíli si zapneme i zadní nohu do vázání a snažíme se držet při sjezdu v základním postavení. Jakmile sjezd po spádnici bez pádu ovládáme, můžeme přejít ke cvičení jízdy šikmo vpřed. Tento styl jízdy probíhá vždy po vyšší hraně, ať už backsidové nebo
45
fronsidové. Těžiště posuneme vpřed a trup natočíme ze svahu dolů. Větší rotací trupu a ramen a změnou úhlu hrany se svahem regulujeme rychlost. Následuje pro začátečníky nejoblíbenější část a to je sesouvání po spádnici. Tomuto cvičení říkáme „padající list“ a je oblíbený převážně díky tomu, že žák dokáže sám tímto stylem sjet svah. Pro toto cvičení nám může sloužit strmější a delší svah, ale dojezd by stále měl být rovný. Při rozjezdu máme hmotnost těla 50 na 50 a snowboard na vyšší hraně. Rozjedeme se postavením snowboardu více na skluznici. Rychlost regulujeme mírou hranění. K zatáčení posouváme těžiště buďto ke špičce nebo k patě. Vždy je lepší začínat backsidovou hranou. S tímto cvikem zároveň trénujeme brždění a zastavování. Z hlediska bezpečnosti se jedná o nejdůležitější dovednost. Vždy brzdíme vyšší hranou, ať už backsidovou nebo fronsidovou. Snížíme těžiště a zvětšíme úhel mezi skluznicí a podložkou. První jízda Za předpokladu, že ovládáme předešlé etapy výuky, přejdeme k výjezdu na sjezdovku. Na všech lyžařských vlecích jezdíme s vypnutou zadní nohou, výjimkou je kabinová lanovky, kde si snowboard odepneme z obou nohou. Vlekový unašeč si dáme mezi nohy a váhu přeneseme na přední nohu, zadní noha je mezi vázáním. Na vlek si nesedáme, necháváme se pouze tlačit vzhůru do kopce. V případě pádu na vleku se rychle odháknem a opustíme stopu. Po celý čas výjezdu na kopec jedeme pod lanem, když budeme kličkovat, hrozí pád vodícího lana vleku. Na sedačkové lanovce jezdíme zásadně se zapnutou přední nohou ve vázání. Vyjedeme na kopec a pro pocit bezpečí si můžeme sjezdovku sjet „padajícím listem“. Žák si dodá odvahy a prozkoumá terén. Následně přejdeme k výuce oblouků. Při jízdě v oblouku jsme vždy v bočním postavení a jedeme po backsidové nebo fronsidové hraně. Ve fronsidovém oblouku máme kolena pokrčená, při jízdě po backsidové hraně přidáme k pokrčeným končetinám i přikrčení v kyčli. Zatáčíme pomocí rotace ramen a trupu, mezi přechodem z oblouku do oblouku jedeme vždy po skluznici. Když chceme zastavit, použijeme oblouk ke svahu, ve kterém je tělo v klidné vertikální rovině a využijeme pouze rotace ramen a trupu, trup směřuje dovnitř oblouku. Váhu máme přenesenou na přední nohu.
46
Smýkaný oblouk Jedná se o základní oblouk a vychází z něho všechny další typy oblouků. Oblouk zahajujeme točením trupu a ramen do strany, kam chceme jet, bez změny těžiště těla. Jakmile jedeme pouze po skluznici (rovně dolů ze svahu), přeneseme váhu na přední nohu (základní postoj), poté opět rotací vrchní částí těla vykroužíme smýkaný oblouk. Při smýkaném oblouku máme nohy zatíženy rovnoměrně a paže směřují do směru jízdy. Vhodný je spíše mírný svah, abychom z přechodu oblouku do oblouku nenabrali příliš vysokou rychlost. Oblouky pomocí rotace vrchní poloviny těla jsou fyzicky náročné, a proto přejdeme ke cvičení oblouků s odlehčením. Jedná se o nejpoužívanější jízdní styl, který můžeme na sjezdovkách vidět. Před obloukem zvýšíme těžiště těla (odlehčíme snowboard), tím jej snáze překlopíme na hranu. Opět využíváme rotace trupu i ramen. V oblouku máme snížené těžiště a váhu rozloženou 50 na 50. Tento oblouk se nám tedy liší pouze v tom, že provádíme vertikální pohyb. Oblouk po hraně s odlehčením Jak už samotný název napovídá, jedná se o oblouk vykrojený čistě po hraně bez smykového prvku. Prvním kritériem je vyšší rychlost jízdy a dynamičtější pohyby těla. Při jízdě rovno dolů přeneseme váhu na přední nohu, zvýšíme těžiště a provedeme mírný náklon vpřed. Překlopíme snowboard na hranu a ten nám díky vykrojení začne zatáčet do požadovaného směru. Aby nám vykrojení pracovalo co nejlépe, snížíme těžiště těla a tím zvýšíme tlak na zařízlou hranu. V předešlých etapách výuky nebylo třeba žádné rytmizace oblouků, ale v této části již ano, a proto se snažíme najít nám pohodlný rytmus jízdy.
47
ZÁVĚR Zadáním bakalářské práce bylo vypracovat podklad pro učitele středních škol a učilišť se všemi informacemi týkajících se zimních výcvikových kurzů, včetně lyžařské a snowboardové metodiky vyučování. V teoretické části jsme se zaměřili na obsah lyžařských kurzů a vymezení pojmů týkajících se zimních výcvikových kurzů. Dále jsme si charakterizovali samotného učitele lyžování, jaké by měl mít dovednosti a jakou osobností by měl být. Prostudovali jsme povinnosti vedoucího výcviku i metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Definovali jsme si motivaci a popsali jak správně motivovat žáky k lyžování. V následující kapitole jsme se zabývali horskými středisky v ČR. Hlavní částí této kapitoly je, jak vybrat vhodný ski areál a určili jsme si jeho podstatná kritéria, z hlediska zimního výcvikového kurzu. Detailně jsme si popsali dvě významná tuzemská horská střediska. V závěru teoretické části jsme si vysvětlili vlastnosti a parametry lyží a snowboardů. Pozornost jsme věnovali různým typům lyží a snowboardů. Rozebrali jsme i zbytek sjezdové výzbroje. Na řadu přišla praktická část v které jsme se uchýlili k metodice vyučování. Metodická část je zaměřená převážně na výuku sjezdového lyžování z důvodů jeho největší obliby u žáků a veřejnosti. Ukázali jsme si výuku od rozcvičky a nácviků rovnováhy, přes jízdu na vleku a první pohyby na lyžích. Neopomněli jsme ani na bezpečnost při výuce. Následovaly techniky lyžování od jízdy přímo, plužení, oblouk přívratu vyšší lyže a paralelní oblouk. Došlo i na velmi oblíbený carving. Ve snowboardové metodice jsme se zaměřili na základní průpravu, ve které máme zahrnuty pády, vstávání a manipulaci na místě. Vysvětlili jsme si a popsali techniky sjíždění, jako je smýkaný oblouk a oblouk po hraně. Domníváme se, že jsme cíl práce splnili a vytvořili plnohodnotný podklad pro učitele zimních výcvikových kurzů. Metodický pokyn jsem napsal díky vlastním zkušenostem s výukou lyžování a snowboardingu. Za moje nabyté zkušenosti vděčím lyžařské škole Maja sport ze Špindlerova Mlýna a tímto bych jim chtěl poděkovat.
48
LITERATURA [1] HAVEL, J. a kolektiv: Lyžařské kurzy. Učební texty. Brno: 1. vydání, VŠZ, 1984. 80 s. [2] KOVAŘÍK, Vladimír. Teorie a didaktika lyžování. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1991. 215 s. ISBN 80-210-0312-X. [3] TREML, Josef. Lyžování dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. Děti a sport. ISBN 80-247-0682-2. [4] NAKONEČNÝ, Milan. Úvod do psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-0993-0. [5] PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-567-7. [6] Emiero karierní poradce [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http:// www.emiero.cz/ [7] TŮMA, Zdeněk. Horská střediska v ČR [online]. 2014, s. 9 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.ivd.cz/download/Zdenek_Tuma.pdf [8] Specifické postavení horských středisek v cestovním ruchu [online]. 2015 s. 19 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.ahscr.cz/media/uploads/ prezentace/prezentace-petr-hynek.pdf [9] Ski areál Lipno [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www. lipno-sternstein-hochficht.cz/skiareal-lipno.html [10] VILÍM, M. Kapitoly ze sjezdového lyžování. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 s. ISBN 978-80-210-4939-0 [11] GNAD, Tomáš. Kapitoly z lyžování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0241-5. [12] SOUMAR, Libor a Emil BOLEK. Běh na lyžích. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3966-3. 49
[13] MUSIL, Dalibor a Jiří REICHERT. Lyžování od základů po freestyle. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2135-4. [14] Bílý kodex. Český svaz lyžařských škol [online]. 2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.csls.cz/o-csls/bily-kodex/
50
SEZNAM PŘÍLOH A Metodický pokyn MŠMT
52
B Bílý kodex
54
A
METODICKÝ POKYN MŠMT
č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22.12.2005 Lyžařský výcvik je veden pedagogickými pracovníky, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich kvalifikaci si ověří ředitel školy. Práci instruktorů řídí vedoucí kurzu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku. Vedoucí kurzu před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě zletilých žáků. Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí. Zajišťuje vhodný objekt, dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Při realizaci kurzu řídí činnost jednotlivých pracovníků, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části kurzu. Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik. Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.) Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví, včetně pravidel bezpečného pohybu na sjezdových a běžeckých tratích. U žáků se při lyžařském výcviku na základě zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařských ochranných přileb. Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Při rozřazení do družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad jejich síly, ale zařadí se přímo do družstva. Tato hlediska jsou dodržována i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postižením se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem. Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který
má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní předpis. Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dodržovat pokyny Horské služby a respektovat výstražné značky. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 °C apod.) se výcvik a horské výlety omezují, popřípadě nekonají. Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem. Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při snížené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu (určuje vedoucí kurzu), který jede v čele. V závěru jede vždy zkušený lyžař. V průběhu akce se pravidelně provádí překontrolování počtu účastníků. Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení. Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy. Do programu lyžařského kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu, pokud jsou zároveň dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků.
B
BÍLÝ KODEX 1. Ohled na jiné. Každý se musí chovat tak, aby neohrozil jinou osobu a nezpůsobil škodu. Výzbroj musí být provozně bezpečná, lyže opatřené bezpečnostní brzdou nebo řemínkem, snowboard přichycen k přední noze řemínkem. 2. Přiměřená rychlost a chování. každý musí jet rychlostí a způsobem odpovídajícím svým schopnostem, podmínkám a počasí. 3. Volba směru. Každý má možnost vybrat si na svahu svůj směr jízdy. Musí však jet tak, aby se vyhnul nebezpečí srážky s osobou pohybující se pod ním. 4. Předjíždění. Předjíždět se může zleva i zprava, ale vždy s takovým odstupem, aby bylo možné zareagovat na pohyb předjížděné osoby. 5. Přejíždění svahu a křížení cesty. Každý kdo vyjíždí na sjezdovou trať nebo ji přejíždí, musí dávat pozor a sledovat vše pod sebou i nad sebou, aby tak aby nezpůsobil nebezpečí pro jinou osobu nebo pro sebe samého. Stejně je třeba se chovat při zahájení jízdy po každé zastávce. 6. Zastavení. Nikdo se nesmí zastavovat (není-li to nevyhnutelně nutné) na sjezdovce, na přejezdech a místech, která nedovolují dobrou viditelnost. V případě pádu se musí co nejrychleji zvednout. Zastavit a stát se může pouze na okraji sjezdovky. 7. Stoupání. Stoupat po trati se smí pouze na kraji, se zvláštní opatrností v místech se zhoršenou viditelností. Totéž platí i pro sestup. 8. Respektování signalizace. Všichni musí respektovat veškerá značení umístěná na sjezdových tratích a lyžařských cestách. Na křižovatkách s veřejnou komunikací nebo trasou lyžařského vleku má přednost účastník silničního provozu nebo lyžař na vleku. 9. Případ nehody. Každý je povinen v případě nehody a zranění jiného účastníka na sjezdové trati poskytnout první pomoc.
10. Identifikace. každý účastník i svědek nehody je povinen poskytnout základní údaje o své osobě. [14]
