MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
Sociálně-prostorová struktura města Zlína Bakalářská práce Brno 2008
Autorka práce: Eva Semelová
Vedoucí práce: PhDr. Aleš Burjanek, PhD.
Prohlášení Tímto prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Sociálně-prostorová struktura města Zlína zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité zdroje.
V Brně dne 6. 12. 2008 Eva Semelová 2
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu této práce PhDr. Aleši Burjankovi, PhD. za odborné vedení a cenné připomínky.
3
Obsah 1. 2. 3.
Úvod ............................................................................................................ 5 Teoretická východiska ................................................................................ 6 Město Zlín ................................................................................................. 11 3.1. Vývoj města do konce 19. století .............................................................. 11 3.2. Baťovská éra – první polovina 20. století ................................................. 11 3.3. Vývoj v období socialismu........................................................................ 13 3.4. Zlín po roce 1989 ...................................................................................... 14 4. Metoda práce ............................................................................................. 16 5. Základní zjištění ........................................................................................ 19 5.1. Počet obyvatel, hustota obyvatelstva ........................................................ 19 5.2. Věková struktura ....................................................................................... 22 5.3. Ekonomická aktivita obyvatelstva ............................................................ 27 5.4. Ekonomická aktivita žen ........................................................................... 29 5.5. Nezaměstnanost......................................................................................... 31 5.6. Zaměstnanost podle sektorů ...................................................................... 33 5.7. Nejvyšší ukončené vzdělání ...................................................................... 37 5.8. Neúplné rodiny .......................................................................................... 43 5.9. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání .............................................. 45 5.10. Bytové podmínky ...................................................................................... 47 5.11. Bytové kategorie ....................................................................................... 49 5.12. Velikost bytů ............................................................................................. 54 5.13. Vybavenost domácností ............................................................................ 57 5.13.1. Podíl bytových domácností vlastnících osobní automobil ........................ 57 5.13.2. Podíl bytových domácností se dvěma a více automobily ......................... 59 5.13.3. Podíl bytových domácností vlastnících mobilní telefon ........................... 61 5.13.4. Podíl bytových domácností vlastnících osobní počítač a připojení na internet .................................................................................. 63 5.13.5. Podíl bytových domácností vlastnících rekreační objekt .......................... 65 5.14. Základní poznatky – shrnutí ...................................................................... 67 6. Typologie obytných čtvrtí Zlína................................................................ 69 6.1. Srovnání s výsledky sociálně-ekologické analýzy Zlína z roku 1991 ...... 77 6.2. Srovnání s typologií obytných čtvrtí P. Marcuse a R. van Kempena ....... 78 7. Závěr ......................................................................................................... 80 Zdroje ................................................................................................................................ 82 Seznam map ...................................................................................................................... 84 Seznam obrázků ................................................................................................................ 84 Seznam tabulek ................................................................................................................. 85 Jmenný rejstřík .................................................................................................................. 86 Anotace ............................................................................................................................. 87 Abstract ............................................................................................................................. 87 Přílohy ............................................................................................................................... 89 Příloha 1: Seznam očíslovaných ZSJ a počet obyvatel ................................................. 89 Příloha 2: Dendrogram .................................................................................................. 90
4
1. Úvod Tato bakalářská práce se snaží představit město Zlín z perspektivy sociální ekologie a odhalit jeho sociálně-prostorové vzorce. Za tímto účelem jsou analyzována data ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, a to pomocí univariační a multivariační analýzy, jejichž výsledky jsou pro přehlednost zaneseny do kartogramů. Cílem práce je především deskripce struktury města, a to jak pomocí jednorozměrných ukazatelů, tak podle výsledků vícerozměrné analýzy. Krom toho se tato práce snaží i o komparaci, jejíž možnosti jsou však omezené. Komparace s pracemi konkrétně o městě Zlín omezuje skutečnost, že máme k dispozici pouze jednu předchozí sociálně-ekologickou analýzu Zlína, a to bakalářskou práci Kateřiny Vaňkové z roku 1997. Pokus o komparaci s obecnými modely měst, které vznikly v rámci sociální ekologie omezuje především fakt, že při počtu obyvatel kolem 80 tisíc Zlín ani zdaleka nedosahuje velikosti velkoměst, pro která byly tyto modely dimenzovány. Na základě zjištění z práce Vaňkové a také na základě mých vlastních zkušeností předpokládám, že ve Zlíně nebudou nalezeny žádné extrémy – ani exkluzivní čtvrti bohatých, ani chudé čtvrti vyloučených obyvatel. První část práce je teoretická – představuje koncept sociální ekologie a uvádí přehled nejdůležitějších typologií měst. Druhá část práce se již věnuje konkrétně městu Zlín. Je v ní stručně nastíněna jeho historie, především s důrazem na to, co je pro tuto práci nejdůležitější – tedy na architektonický a urbanistický rozvoj. Následuje metodologická část, jež osvětluje postupy zpracování a analýzy dat. Čtvrtá část práce se věnuje jednorozměrným analýzám vybraných ukazatelů a v závěru jejich stručnému shrnutí. Poslední část práce nastiňuje sociálně-prostorovou strukturu Zlína na základě multivariační analýzy a nabízí srovnání jak s výsledky analýzy z předchozího Sčítání lidu, tak s Marcuseho a van Kempenovou typologií obytných čtvrtí.
5
2. Teoretická východiska Tato bakalářská práce navazuje teoreticky i metodologicky na obdobné sociálněekologické studie Brna [Žižková 1972], [Burjanek 1984], [Stefosis 1994], [Dokoupilová 2005], Liberce [Maškarinec 2006] a Zlína [Vaňková 1997]. Vzhledem k tomu, že teoretický rámec, do něhož jsou všechny tyto práce zasazeny, je identický a byl již jak ve výše uvedených studiích tak i jinde1 dostatečně popsán, vyvarujme se opakování a věnujme se na tomto místě jen stručně tomu nejpodstatnějšímu. Jak uvádí Musil [1967: 16], město je složitým společenským systémem. Vyznačuje se rozvinutou dělbou práce a vysokou hustotou obyvatelstva; jde o „složité územní společenství, lišící se od venkovských obcí společenskou organizací, strukturou i sociálními vztahy.“ [Musil 1967: 16] Takto složitý společenský systém lze zkoumat z různých stránek a hledisek – sociální výzkumy se zaměřují např. na klasifikaci a typologii měst, sociální organizaci města (sociální instituce a sociální skupiny ve městě), sociální psychologii města (osobnost městského člověka), nebo – stejně jako tato práce – na ekologii města, tj. na územní rozložení obyvatelstva a sociálních institucí. [ibid. 17] Ve dvacátých letech dvacátého století vznikla na Chicagské univerzitě sociální ekologie jakožto subdisciplína ekologie člověka. [Musil 1967: 34] Zakladatelem této školy byl Robert E. Park. Jeho teorie se snažila o biologický výklad ekonomické a z části také sociální organizace města a považovala za hlavní tvůrčí sílu (jak animální, tak lidské) společnosti soutěžení. [ibid. 134, 136] V rámci Chicagské školy vznikl v roce 1925 model soustředných zón města Ernesta W. Burgese, podle kterého se každé město radiálně rozšiřuje ze svého obchodního a správního středu (tzv. Central Business District – CBD) a je tvořeno prstencem soustředných zón, ve kterých probíhají procesy invaze a sukcese a z nichž každá má zvláštní sociologické rysy. [ibid. 174] Sociální ekologie chicagské školy byla v mnohém přínosná, avšak biologické analogie se dnes již prakticky nepoužívají. Samotný Burgesův model byl kritizován především pro přílišné zjednodušování. [ibid. 136, 176]
1
např. Musil, J. 1967. Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda.; Musil, J. 1991. „Nové vymezení sociální ekologie“. Sociologický časopis 27 (1): 69-89.; Musil, J. 2003. „Proměny urbánní sociologie ve Spojených státech a Evropě 1950-2000“. Sociologický časopis 39 (2): 137-167.
6
Obrázek 1: Burgessův koncentrický model
1) Obchodní centrum 2) Oblast velkoobchodu se spotřebním zbožím 3) Obytné oblasti nižších tříd 4) Obytné oblasti středních tříd 5) Obytné oblasti vyšších tříd 10) Příměstská oblast
Zdroj: studijní materiály předmětu FSS:SOC142 Sociologie města
V reakci na nedostatky modelu soustředných zón přišel roku 1939 Homer Hoyt se sektorovým modelem města. Tento model vychází ze skutečnosti, že města mají tendenci se rozšiřovat kolem dopravních tepen a vodních toků a v takto vytvořených sektorech se soustřeďují různé skupiny obyvatelstva. [Schwab 1992: 273]
Obrázek 2: Hoytův sektorový model
1) Obchodní centrum 2) Oblast velkoobchodu se spotřebním zbožím 3) Obytné oblasti nižších tříd 4) Obytné oblasti středních tříd 5) Obytné oblasti vyšších tříd
Zdroj: studijní materiály předmětu FSS:SOC142 Sociologie města
Poněkud odlišný od předchozích dvou je model několika jader C. D. Harrise a E. L. Ullmana z roku 1945. Jak napovídá název modelu, předpokládají existenci více jader
7
města, z nichž každé má svou specifickou funkci, např. maloobchod, velkoobchod, peněžnictví, správa, rekreace a jiné. Vznik nových specializovaných center ovlivňují následující faktory: potřeba speciálního zázemí pro určité aktivity (např. průmysl potřebuje blízkost vodního zdroje), podobné aktivity těží ze vzájemné blízkosti, odlišné aktivity se vzájemně ruší, vysoké nájmy neumožňují umístění některých činností v hlavním centru města. [Schwab 1992: 275 – 276]
Obrázek 3: Harrisův a Ullmanův model několika jader
1) Obchodní centrum 2) Oblast velkoobchodu se spotřebním zbožím 3) Obytné oblasti nižších tříd 4) Obytné oblasti středních tříd 5) Obytné oblasti vyšších tříd 6) Oblasti těžkého průmyslu 7) Okrajové obchodní čtvrti 8) Obytná předměstí 9) Průmyslová předměstí 10) Příměstská oblast Zdroj: studijní materiály předmětu FSS:SOC142 Sociologie města
V reakci na kritiku klasické, Parkem inspirované, ekologie došlo k rozdělení školy na tři hlavní směry: sociokulturní, neo-ortodoxní a analytický. [Musil 1991: 70] První, sociokulturní, směr tvrdí, že „prostor je pro člověka významný jen díky kulturní definici prostoru.“ [Musil 1991: 70] Významným představitelem sociokulturního směru je Walter Firey, který ve své teorii symbolických hodnot zdůrazňuje, že vnitřní strukturu měst nelze vysvětlovat pouze podle ekonomických pojmů, ale že je třeba brát v potaz i kulturní faktory, preference, tradice a prestiž, které mohou narušit vývoj předpokládaný na základě čistě ekonomických faktorů. [Musil 1967: 179 – 180] Představitelé neo-ortodoxního směru se vrací k tradiční, biologicky orientované ekologii a odmítají kulturu jako základní výkladový pojem. S tímto pohledem jsou spojeni především J. A. Qinn, A. H. Hawley či Otis D. Duncan. [Musil 1991: 70] Směr byl kritizován za to, že opuštěním analýzy prostorové struktury se fakticky stal jednou z variant Parsonsovy funkcionalistické teorie. [Musil 2003: 142 – 146]
8
Poslední, analytický, směr je typický ústupem z teoretických pozic a interpretací sociální ekologie jako metody analýzy společenských jevů a jejich vztahů v prostoru. V rámci tohoto směru vznikly dvě hlavní metody, které ke zkoumání diferenciace městského prostoru využívají multivariačních technik. Jde o faktoriální ekologii a analýzu sociálních oblastí. [Musil 1991: 70] Díky tomuto směru také v sociologických analýzách měst zdomácněly dvě techniky vícerozměrné analýzy – faktorová a clusterová analýza. Faktorová analýza si klade otázku, jaká je nejjednodušší struktura, která dostatečně přesně reprodukuje a vysvětluje daná data. Vychází z předpokladu, že některé z pozorovaných veličin spolu velmi úzce souvisí a jsou mezi sebou v silné korelaci. Zkoumá, jestli je možné z nich izolovat veličinu (tzv. faktor), která by objasnila pozorované souvislosti. [Überla 1974: 14 – 15] Clusterová analýza je sada matematických postupů, jejichž cílem je rozdělení množiny objektů do skupin (shluků) tak, aby si objekty v každé skupině byly co nejvíce podobné (podle jednoho či více znaků) a aby rozdíly mezi skupinami byly co největší. [Romesburg 2004: 2] Svými postupy se do analytického směru sociální ekologie řadí i Michael White. Ten se věnoval analýze prvních tří modelů, na jejímž základě pojmenoval jejich přednosti a nedostatky. Z těchto poznatků vychází i při konstrukci vlastního modelu města konce dvacátého století z roku 1987, který je tvořen jádrem, zónou stagnace, kapsami chudoby a minorit, enklávami elit, rozptýlenými oblastmi středních tříd, centry institucí a veřejného sektoru, epicentry a koridory (nová jádra vznikající u silničních obchvatů města propojená s centrem dálnicí = koridorem). [Schwab 1992: 277 – 286] Obrázek 4: Whiteův model města 21. století
Zdroj: studijní materiály předmětu FSS:SOC142 Sociologie města
9
Dalším teoretickým konceptem je typologie Petera Marcuseho a Ronalda van Kempena, která je zároveň využita v této práci pro porovnání s výsledky vícerozměrné analýzy. Tato typologie byla vyvinuta v rámci hledání odpovědi na otázku, zda globalizace dala vzniknout novému prostorovému uspořádání měst. [Marcuse, van Kempen 2000: 5 – 12] Na základě toho autoři předkládají typologii obytných čtvrtí, která si nenárokuje obecnou platnost, ale spíše představuje soubor ideálních typů. Prvním jsou lokace elit, či „citadely jsou uzavřené, chráněné, izolované oblasti obývané skupinami s vyšším příjmem často (...) kombinované s kancelářským či obchodním využitím.“ [Marcuse, van Kempen 2000: 13]. Druhým typem jsou lokace „new gentry“, místa, do kterých se stěhují zajištění jednotlivci nebo nesezdané páry a postupně nahrazují původní, většinou chudší, obyvatelstvo. Následují suburbánní zóny na okrajích měst, typické vysokým podílem rodin v rodinných domech. Dále tradiční dělnické oblasti, kde žijí převážně lidé s nízkými příjmy bydlící v nájemních bytech. [Marcuse, van Kempen 2000: 13 – 18] Jejich specifickým typem jsou tzv. etnické enklávy, které „jsou tvořeny lidmi se stejnou etnicitou, náboženstvím nebo něčím jiným, kteří se sdružují za účelem hájení a rozšiřování svého (...) blahobytu.“ [Marcuse, van Kempen 2000: 18] Posledním typem jsou ghetta vyloučených obydlená lidmi vyčleněnými z okolní společnosti na základě třídy a etnicity, které se od etnických enkláv odlišují především svou nedobrovolností. [Marcuse, van Kempen 2000: 19]
10
3. Město Zlín 3.1.
Vývoj města do konce 19. století
Z roku 1322 pochází první písemná zmínka, která mluví o Zlíně již jako o městečku. Tehdy prodali bratři Fricko a Vilém z Egerberka královně Elišce Rejčce, vdově po Václavu II. a Rudolfu Habsburském. [Stloukal 1947: 13] V roce 1397, kdy ve Zlíně vládli Šternberkové, byla rozšířena práva měšťanů, což umožnilo další hospodářský rozvoj. [Pokluda 1991: 15] V průběhu 16. století byla Zlínu postupně poskytnuta další práva a hospodářské výsady; nastala doba prosperity – dařilo se řemeslům a městečko se rozšiřovalo. Roku 1605 však rozvoj zbrzdil vpád uherských povstalců provázený požáry a pleněním. Ještě horší následky měla třicetiletá válka, po které zůstal Zlín poničený a vylidněný. Město se pak více jak sto let z těchto ran vzpamatovávalo; nový rozvoj řemesel a obchodu nastal až v 18. století. V letech 1779 – 1780 fungovala ve městě první manufaktura. Větší průmyslové podniky byly zřízeny v průběhu 19. století. Město zažívalo rozmach, a to jak kulturní, tak technologický – mimo jiné byla zrenovována škola, město bylo se světem spojeno telegrafem a od roku 1899 i novou železnicí. Roku 1894 byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 3] Co se týče architektury, její vývoj do roku 1900 dnešní podobu Zlína nijak významně nepoznamenal. Staveb z tohoto období se dochovalo minimum – pouze kostel sv. Filipa a Jakuba, Zlínský zámek, budova dnešní Krajské knihovny, dva objekty Záložny2 a Malenovický hrad. [Magistrát 2005b]
3.2.
Baťovská éra – první polovina 20. století
Nový obuvnický podnik, vedený Tomášem Baťou (1876 – 1932) brzy získal moderní tovární budovy (1900, 1906), vzrůstal počet zaměstnanců, šířilo se dobré jméno Baťových bot. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 11] Kolem roku 1910 Zlín získal postavení důležitého střediska obuvnického průmyslu. Tehdejší starosta města František Štěpánek se výrazně přičinil o modernizaci města i oživení veřejného života. Jak píše
2
Dnes je z tohoto domu zachována pouze fasáda, zbytek objektu i okolní domy byly zbourány. Na daném místě přímo v centru města je dnes nové nákupní centrum. Zachování fasády, resp. přední stěny budovy bylo podmínkou pro povolení stavby.
11
Pokluda [1991], dodávaly za první světové války zlínské továrny miliony párů bot rakousko-uherské armádě, výroba stoupala. Roku 1918 pracovalo v Baťově továrně 4000 zaměstnanců. Ekonomická krize, která následovala po válce, způsobila zánik mnoha drobnějších podniků; Baťův podnik se však udržel díky odvážnému kroku v roce 1922, kdy byly sníženy ceny na polovinu. Díky levným výrobkům se stal podnik jedničkou na trhu. [Pokluda 1991: 80] Továrna (a s ní celé město) se začala prudce rozvíjet. K výrobě byly používány nejmodernější technologie, stavěl se nový tovární areál a díky zvolení Tomáše Bati starostou Zlína v roce 1923 [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 11] byl započat i unikátní urbanistický rozvoj města. Baťa se zasloužil o rozvoj infrastruktury a služeb ve městě, a to budováním obchodních domů, hotelu, kina, velké nemocnice, školních budov. Vznikly známé filmové ateliéry a také tisíce nových bytů pro zaměstnance firmy, kterých stále přibývalo a počet obyvatel města rychle rostl: v roce 1921 to bylo 4678; v roce 1930 již 21 582 a roku 1938 dosáhl počet obyvatel 36 243 [Pokluda 1991: 130]. Horečná stavební aktivita přetvořila Zlín do podoby supermoderního průmyslového města. Horňáková, Novák a Pokluda [2007] zdůrazňují především fakt, že se nestavělo živelně, ale podle moderních urbanistických koncepcí. Na projektu se podílelo několik významných architektů (J. Kotěra, F. L. Gahura, V. Karfík, M. Lorenc), díky nimž získal Zlín evropsky ojedinělý charakter funkcionalistického města, o které se živě zajímal i známý architekt Le Corbusier3. Byla vytvořena soustava funkčně propojených městských areálů: velký tovární komplex, rozsáhlé obytné čtvrti a seskupení veřejných budov. Kombinace červených cihel a světle šedého betonu, společná továrním budovám i novostavbám ve městě, vytvářela svébytnou barevnou harmonii. Velký důraz byl kladen i na městskou zeleň, takže město žijící z průmyslové výroby stále působilo vlídně. Rozvoj města úzce souvisel s rozvojem Baťovy firmy. Velký podíl na jeho úspěchu měla firemní filozofie. Panovala zde racionální organizace, která dovedla sladit lidskou práci s dokonalým fungováním strojů. Platily jasné zásady: racionalizace, efektivnost, produktivita, standardizace, automatizace. Vysoce se cenila hodnota lidské práce. U Baťů neúnavně podněcovali motivaci, výkonnost a soutěživost zaměstnanců, 3
Zajímavý je příspěvek Le Corbusiera k rozvoji Zlína. Ve třicátých letech (kdy Le Corbusier město navštívil) se Zlín rozvíjel především podle osy východ – západ, tedy údolím podél řeky Dřevnice. Ve svém urbanistickém návrhu pro firmu Baťa se Le Corbusier držel svých známých principů – odmítl výstavbu zahradních domků v údolí a přišel s návrhem zastavět jižně orientované svahy nad městem obytnými výškovými domy. Tato koncepce byla však neslučitelná s tehdejší filozofií výstavby města. I přesto došla naplnění, avšak až v sedmdesátých letech a v poněkud odlišné podobě.
12
kteří byli velmi dobře placeni a měli podíl na dosaženém zisku. [Pokluda 1991: 82] Do nových továrních budov, ke špičkovým, dokonalým strojům každoročně přibývaly tisíce nových zaměstnanců. Firma Baťa tehdy zajišťovala tři čtvrtiny československého exportu obuvi. Doširoka se rozvinul sortiment výroby: vedle kožených bot se vyráběla také gumová obuv. K Baťovým závodům patřily koželužny, strojírny, pneumatikárny, dále chemické, textilní, potravinářské, stavební i polygrafické provozy, a také železnice a letiště. Ve 30. letech pak přibyla výroba letadel a hnědouhelné doly. [Pokluda 2008] Z továrny na výrobu bot se tak během několika málo let stal velký průmyslový koncern. Po smrti Tomáše Bati staršího r. 1932 převzali vedení podniku jeho spolupracovníci D. Čipera, H. Vavrečka, J. Hlavnička; šéfem firmy se stal Jan Antonín Baťa. Přibývaly pobočné závody po celém Československu a také nové továrny, obchodní společnosti a prodejny obuvi v Evropě, Asii, Africe a Americe. Baťovy pobočné společnosti v roce 1938 působily ve 33 zemích světa a zaměstnávaly 65 064 lidí, z toho 41 814 v Československu a 23 250 v zahraničí. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 11] Impozantní rozvoj Zlína i zdejších továren byl přerušen koncem 30. let. Rozmach Baťových podniků a tím i celého města byl zastaven v důsledku německé okupace a druhé světové války. Německá okupace podřídila závody válečnému režimu, americké bombardování zničilo v roce 1944 velkou část zlínských továren. [Pokluda 1991: 103 – 104] Válečné útrapy skončily osvobozením města sovětskými a rumunskými vojsky 2. května 1945. Velký vliv získávali ve Zlíně komunisté, kteří již v květnu 1945 ovládli radnici. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 25] Brzy následoval ještě závažnější krok: v říjnu 1945 byly vládním rozhodnutím zestátněny Baťovy závody. Také zde, ve vedení tohoto rozsáhlého průmyslového komplexu, získali rozhodující pozice komunisté. Události roku 1945 ve Zlíně mnohé změnily. Především zde Baťova rodina ztratila majetek i vliv. [Pokluda 1991: 107 – 108]
3.3.
Vývoj v období socialismu
První poválečné roky provázelo nadšení lidí, které pomohlo oživit dynamické tempo, dříve pro Zlín tak typické. Ve městě se rozběhla velkorysá bytová výstavba, založením divadla a symfonického orchestru získal Zlín dvě významné kulturní instituce. [Pokluda 2008] V únoru 1948 převzali v Československu moc komunisté. Tehdy se také Zlín dostal zcela pod vládu stoupenců komunistického režimu. Ti rychle rozhodli, že
13
jména Zlín a Baťa musejí zmizet. A tak od 1. ledna 1949 dostaly obuvnické závody jméno Svit a samotné město bylo přejmenováno na Gottwaldov. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 25] V prvních poúnorových letech se podle Pokludy [2008] poměry ve zlínských průmyslových závodech podstatně změnily. Dosud jednotný celek byl v letech 1950 – 1953 rozdělen na několik samostatných podniků, každý z nich měl specifické zaměření a jejich řízení převzala příslušná ministerstva v Praze. Leccos se v důsledku tohoto vedení vzdálenou nadřízenou institucí změnilo k horšímu: nedostávalo se peněz na modernizaci, vyhlídky do budoucna se nejevily nijak nadějně. Díky svému průmyslu měl však Zlín i nyní pevné postavení hospodářského, administrativního, kulturního a vzdělávacího centra jihovýchodní Moravy. Od 50. let se město rozrůstalo, a to především na svých okrajích, o rozlehlé areály obytných domů. V centru zase přibyly obchodní a veřejné budovy. Objevila se tady dominanta v podobě nového divadla (1967). Vyrostly početné objekty sloužící zdravotnictví, školství a sportu. Kulturní život obohatilo muzeum (1944, 1953), symfonický orchestr (1946), zoologická zahrada (1948), galerie výtvarných umění (1953), nebo například krytý plavecký bazén (1985), Sportovní hala a Zimní stadion (1977 a 1964). [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 25] V roce 1970 začala na kopcích severně od centra města výstavba sídliště Jižní Svahy, která pokračovala až do konce 80. let. Autory projektu jsou Šebestián Zelina a Jiří Gřegorčík. Projekt se vymykal tradiční zlínské koncepci výstavby v údolí řeky Dřevnice (osa východ – západ). [Magistrát 2005b] V posledních letech probíhají v této oblasti rekonstrukce stárnoucích panelových domů i výstavba nových bytových domů.
3.4.
Zlín po roce 1989
Po zhroucení komunistického režimu v listopadu 1989 se město vrátilo k původnímu jménu Zlín. Demokratické komunální volby v listopadu 1990 přivedly na městskou radnici novou správu. [Pokluda 1991: 118] Hospodářské klima proměnila privatizace na počátku 90. let. Velké průmyslové podniky byly odstátněny. Město má roli finančního a podnikatelského centra jihovýchodní Moravy, působí zde významné kulturní instituce, v roce 2001 zde vznikla Univerzita Tomáše Bati (UTB). Regionální funkci města ještě posílila skutečnost, že se v roce 2001 Zlín stal krajským městem. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 25]
14
Ve Zlíně dnes žije necelých 80 000 obyvatel a svým ekonomickým potenciálem si město udržuje svébytné postavení mezi důležitými městy České republiky. Jako zahradní město, harmonicky vsazené do krásného přírodního prostředí, zůstává ojedinělým příkladem architektury a urbanismu 20. století. [Horňáková, Novák, Pokluda 2007: 25] Od počátku devadesátých let vzniklo ve Zlíně několik významných staveb a komplexů budov, avšak k významnějším výstavbám již nedochází. K nejvýznamnějším architektonickým počinům, jak jsou prezentovány na stránkách Magistrátu města Zlína [2005], patří budova pojišťovny Kooperativa (1999), obchodní centrum Ekoferm (1995) vedle autobusového nádraží, přestavba Gymnázia Lesní čtvrť a zlínské hvězdárny (2003) v jeho areálu. Rozsáhlou rekonstrukcí a rozšířením o nové pavilony prošel areál Zoo Lešná (od roku 2000); obnoveno bylo i koupaliště Zelené (2002) v blízkosti čtvrti Podvesná. V neposlední řadě byly ve Zlíně postaveny budovy pro Univerzitu Tomáše Bati – budova L. Pastrnka z roku 1994, ve které dnes sídlí Fakulta managementu a ekonomiky a Fakulta humanitních studií, Fakulta informatiky na Jižních Svazích (2004), a v roce 2008 otevřené Univerzitní centrum architektky Evy Jiřičné, sídlo rektorátu a ústřední knihovny. Jak uvádí např. Gajdůšková [2008], přišlo město Zlín v průběhu devadesátých let o část území – několik okrajových částí města se odpojilo a stalo se samostatnými obcemi (např. Ostrata, Lípa, Březnice, Tečovice). K 1. lednu 2009 se na základě referenda odpojuje i místní část Želechovice nad Dřevnicí (zahrnující základní sídelní jednotky Želechovice nad Dřevnicí a Obůrky-Paseky), která je ještě zařazena do této analýzy.
15
4. Metoda práce Tato práce je založena na analýze dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Základní výzkumnou jednotkou analýzy jsou tzv. základní sídelní jednotky (ZSJ)4. „Základní sídelní jednotkou se rozumí jednotka představující části území obce s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami nebo spádová území seskupení objektů obytného nebo rekreačního charakteru. (...) Základní sídelní jednotka je skladebnou součástí sídelní struktury a je určena pro prostorovou identifikaci a sledování sociálně ekonomických a územně technických jevů, přímo vázaných na osídlení, zejména výsledků Sčítání lidu, domů a bytů.“ [Český statistický úřad 2007b] Město Zlín bylo v roce 2001 tvořeno 72 základními sídelními jednotkami. Kvůli možnému zkreslení dat byly z analýzy vyloučeny ty sídelní jednotky, jež měly méně než sto obyvatel. Tímto jsme přišli o 26 sídelních jednotek, avšak jen o 798 obyvatel, tedy o necelé procento. Seznam všech sídelních jednotek včetně počtu obyvatel a pořadových čísel, jimiž jsou ZSJ identifikovány v kartogramech, je uveden v přílohách; tučně jsou vyznačeny ty sídelní jednotky, které byly použity v analýzách. Výsledky Sčítání pro jednotlivé ZSJ bylo nutno (krom rozlohy bytů) přepočítat z absolutních na relativní čísla, respektive počet obyvatel na hustotu zalidnění. Výsledky byly pomocí počítačového programu ArcGIS zaneseny do kartogramů, kde byla intenzita znaků vždy rozdělena podle kvantilu na pět tříd a na mapách byla vyjádřena pomocí různých barevných odstínů. Třídní intervaly jsou tím pádem u každého znaku jiné, vždy je však zachováno rozdělení na pět tříd a vždy lze intenzitu znaku popsat jako velmi slabou, slabou, průměrnou, silnou nebo velmi silnou. Sídelní jednotky, které do analýzy vůbec nevstupovaly jsou na kartogramech ponechány bílé, stejně jako ty, u kterých ČSÚ nezveřejnil hodnoty některých málo zastoupených znaků z důvodu ochrany osobních dat.
V kapitole Základní zjištění jsou sídelní jednotky popsány těmito proměnnými:
-
Hustota obyvatelstva uvedená v počtu obyvatel na hektar
-
Věková struktura:
4
ZSJ je pojem zavedený od roku 1995. Nahradil dříve používané termíny urbanistický obvod a sídelní lokalita. V zájmu kontinuity však zůstal v některých městech zachován původní název urbanistický obvod. [Český statistický úřad 2007b]
16
o podíl obyvatel v předproduktivním věku (0 – 14 let) o podíl obyvatel v produktivním věku (15 – 59 let) o podíl obyvatel v postproduktivním věku (60 let a více) -
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel z úhrnu bydlících obyvatel
-
Podíl ekonomicky aktivních žen z úhrnu ekonomicky aktivních
-
Podíl nezaměstnaných z úhrnu ekonomicky aktivních
-
Zaměstnanost podle sektorů z úhrnu všech zaměstnaných o podíl zaměstnaných v primárním sektoru (lesnictví, zemědělství a rybolov) o podíl zaměstnaných v sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) o podíl zaměstnaných v terciárním sektoru (služby a ostatní ekonomické činnosti)
-
Podíl nejvyššího ukončeného vzdělání v jednotlivých vzdělanostních kategoriích obyvatel patnáctiletých a starších o základní a neukončené vzdělání o učňovské a střední odborné bez maturity o úplné střední s maturitou o vyšší odborné a nástavbové o vysokoškolské
-
Podíl neúplných rodin z úhrnu cenzových domácností
-
Podíl věřících z úhrnu bydlících obyvatel
-
Podíl bytů v rodinných domech z úhrnu trvale obydlených bytů
-
Podíl bytů v první, druhé, třetí a čtvrté bytové kategorii z úhrnu trvale obydlených bytů
-
Průměrná obytná plocha bytů v m2
-
Průměrná obytná plocha bytů v m2 na osobu
-
Vybavenost bytových domácností: o podíl bytových domácností vlastnících osobní automobil o podíl bytových domácností vlastnících dva a více osobních automobilů o podíl bytových domácností vlastnících mobilní telefon o podíl bytových domácností vlastnících počítač s připojením na Internet o podíl bytových domácností vlastnících rekreační objekt
Sociálně-prostorová struktura města je popsána pomocí clusterové analýzy provedené v programu SPSS; proměnné, které byly použity pro clusterovou analýzu jsou 17
v seznamu výše podtrženy. Výsledky clusterové analýzy byly opět zaneseny do kartogramu. Data pro tuto práci poskytla zlínská pobočka Českého statistického úřadu – část z nich je dostupná online, zbylé potřebné proměnné byly získány přímo od pracovníků ČSÚ. Datové soubory se speciálními mapovými podklady pro práci v programu ArcGIS poskytl rovněž ČSÚ.
18
5. Základní zjištění 5.1.
Počet obyvatel, hustota obyvatelstva
V roce 2001 mělo město Zlín dle SLDB celkem 80 854 obyvatel a průměrná hustota zalidnění činila 6,8 obyvatele na hektar, zatímco v nejzalidněnější základní sídelní jednotce dosahovala hustota obyvatel 164, 47 obyvatele na hektar. Nejvyšší počet obyvatel byl v sídelních jednotkách Jižní Svahy II (12 599 obyvatel) a Jižní Svahy I (8482 obyvatel); tyto sídelní jednotky se řadí i mezi nejhustěji obydlené – 102,12 obyvatel na hektar u Jižních Svahů II a 101,13 u Jižních Svahů I. Tyto části města jsou téměř výlučně tvořeny panelovým sídlištěm a jsou také největším sídlištěm města. Zajímavý je vývoj v těchto dvou sídelních jednotkách od sčítání v roce 1991. Tehdy byly Jižní Svahy I sídelní jednotkou s nejvyšším počtem obyvatel ve městě (11 133 obyvatel) a zároveň jedinou, která překročila hranici deseti tisíc obyvatel [Vaňková 1997: 27]. V roce 2001 zde zaznamenáváme vysoký úbytek obyvatel, zatímco obyvatel sídelní jednotky Jižní Svahy II výrazně přibylo. Obecně vysokou hustotu obyvatelstva vidíme v centru města a v některých sídelních jednotkách od centra směrem na západ v údolním pásu podél řeky Dřevnice. Oblast s nízkou hustotou obyvatel nalézáme po celém východním okraji města. Hustotu zalidnění přes sto obyvatel na hektar mělo celkem devět základních sídelních jednotek, krom sídliště Jižní Svahy a Za koželužnou v místní části Malenovice jde o sídelní jednotky v centru města. Vůbec nejvyšší hustotu zalidnění, 164,47 obyvatel na hektar, má základní sídelní jednotka Kúty. I po vyloučení sídelních jednotek s méně než sto obyvateli zůstávají dvě jednotky s méně než jedním obyvatelem na hektar – Paseky (místní část Kudlov) a Obůrky-Paseky (místní část Želechovice nad Dřevnicí). Jedná se o okrajové části města, z velké části zalesněné či obdělávané oblasti (podobně jako sídelní jednotky s méně než sto obyvateli). Tabulka 1: Počet a hustota obyvatelstva ve Zlíně od r. 1961 Rok sčítání Počet obyvatel Hustota obyvatel na hektar 1961
63 038
5,3
1970
70 252
5,9
1980
79 519
6,7
1991
83 126
7
2001
80 854
6,8
Pramen: Český statistický úřad, Zlín. 2005a.
19
Oproti roku 1991 zaznamenalo město úbytek obyvatel, dle dat ze SLDB 1991 mělo město Zlín 83 126 obyvatel a přírůstek mezi sčítáními byl -2,7 %. Jak lze vidět v předchozí tabulce, úbytek nastal poprvé za posledních čtyřicet let.
20
Mapa 1: Hustota obyvatelstva
21
5.2.
Věková struktura
V roce 2001 byl průměrný věk ve městě Zlín 40,3 roku, což je o něco málo méně než průměr v České republice – 38,8 roku. Od roku 1991 průměrný věk obyvatel Zlína stoupl z 37 let, tedy o 3,3 roku [Vaňková 1997: 28]. V následující tabulce vidíme výrazný pokles předproduktivních v posledních deseti letech, kteří posílili kategorii produktivních na úroveň roku 1970. V kategorii poproduktivních přibyl od roku 1970 do roku 2001 přibližně stejný podíl obyvatel jako ubyl za stejné období v kategorii předproduktivních.
Tabulka 2: Věková struktura obyvatel města Zlína podle ekonomického kritéria od r. 1970 (v procentech) Rok 0 – 14 let 15 – 59 let 60 a více let 1970
21,3
66
12,7
1980
23,1
57,6
19,7
1991
20,3
58,2
21,5
2001
14,3
65,1
20,6
Pramen: Vaňková, 1997. Český statistický úřad, Zlín. 2005b.
Co se týče obyvatelstva v předproduktivním věku (0 – 14 let), následující kartogram ukazuje, že nízký podíl mladého obyvatelstva žije především ve středu města, zatímco vysoké podíly obyvatel ve věku 0 – 14 žije mimo jiné v okrajových částech na východě města. Vůbec největší podíl mají sídelní jednotky Jižní Svahy II (19,2 %), Ostrá Horka a Velíková (obě 17,9 %); přes sedmnáct procent měly dále ZSJ Louky, Štípa, Domovy mládeže, Zlínské Paseky a Želechovice nad Dřevnicí. Převážně se jedná o okrajové části města se zástavbou rodinných domů; výjimkou jsou pouze Jižní Svahy II a Domovy mládeže. Zajímavostí je značný rozdíl mezi ZSJ Jižní Svahy I a II, který činí téměř 9 %. Reálně se totiž jedná o jedno sídliště, ale přesto mezi nimi byly naměřeny značné rozdíly i u jiných proměnných, které jsou dány právě rozdílem ve věkové struktuře. Nejméně dětské populace (8,6 – 10,7 %) mají sídelní jednotky Jižní Svahy I, Městské Nivy, Zlín-střed a Přílucká. Oblast s nízkým podílem obyvatelstva v produktivním věku (15 – 59 let) se nachází ve středu města a od něj dále v údolním pásu směrem na západ, oblast s vysokým podílem obyvatel v produktivním věku se nalézá severně od centra města. Jejich nejvyšší podíl byl zjištěn v sídelních jednotkách Jižní Svahy I a II, a to 75,8 % a 73,1 %. Více než 70 % obyvatel v produktivním věku je dále v ZSJ Příluky, Přílucká a U majáku. Nejméně
22
produktivních obyvatel mají ZSJ Bartošova čtvrť (52,3 %), Za koželužnou a Horní mlýn (obě Malenovice), Cigánov-Vršava, Čepkov a Kvítková (53,2 – 57,9 %). Oblasti s vysokým podílem obyvatel v poproduktivním věku (60 a více let) se nacházejí ve středu města a v údolním pásu od něj směrem na západ. Oblast s malým podílem poproduktivních vidíme severně od centra města a také po celém východním okraji města. Konkrétně žije jejich nejvyšší podíl v ZSJ Bartošova čtvrť (36,2 %), nejméně v sídlištní části Jižní Svahy II (5 %). Opět je vysoký rozdíl mezi částmi Jižní Svahy I a II, který činí 11,7 %.
23
Mapa 2: Procento obyvatel ve věku 0 - 14 let
24
Mapa 3: Procento obyvatel ve věku 15 - 59 let
25
Mapa 4: Procento obyvatel ve věku nad 60 let
26
5.3.
Ekonomická aktivita obyvatelstva
Ve Zlíně žilo v roce 2001 celkem 52,2 % ekonomicky aktivních obyvatel z úhrnu bydlících obyvatel. Pro celou ČR to bylo 51,4 %, Zlín je tedy v ekonomické aktivitě obyvatel mírně nad průměrem, avšak oproti roku 1991 podíl ekonomicky aktivních ve Zlíně poklesl z 53,2 % a pokračuje tak trend, který již naznačila ve své práci Kateřina Vaňková, tedy že „podíl ekonomicky aktivních (...) v průběhu let mírně klesá.“ [Vaňková 1997: 35] Kartogram ekonomické aktivity obyvatel je v podstatě zrcadlovým odrazem kartogramu, jenž zobrazuje podíl obyvatel v poproduktivním věku. Nejvyšší podíl ekonomicky aktivních obyvatel byl zjištěn v sídelní jednotce U majáku (60,2 %) a dále Jižní Svahy I, Jižní Svahy II, Příluky, Přílucká a Obeciny (55,3 – 60,2 %). Nejméně ekonomicky aktivních obyvatel se vyskytovalo v ZSJ Horní mlýn (39 %), Bartošova čtvrť, Za koželužnou a Paseky (Kudlov) (42,1 – 44,2 %).
27
Mapa 5: Procento ekonomicky aktivních obyvatel
28
5.4.
Ekonomická aktivita žen
Podíl ekonomicky aktivních žen ze všech ekonomicky aktivních obyvatel byl ve Zlíně v roce 2001 46,4 %, což je o něco více, než podíl žen na počtu ekonomicky aktivních obyvatel celé ČR, který činil v roce 2001 45,3 %. Od sčítání v roce 1991 však podíl ekonomicky aktivních žen poklesl, a to o dvě a půl procenta. [Vaňková 1997: 36] Při pohledu na mapu vidíme, že ekonomická aktivita žen je celkově nadprůměrná v centru města. Nejvyšší podíl ekonomicky aktivních žen byl ve Zlíně zjištěn v ZSJ Jižní Svahy II (49 %). Dalšími sídelními jednotkami s vysokým podílem ekonomicky aktivních žen jsou Jižní Svahy I, Domovy mládeže a Kúty (48 – 48,9 %). Nízkou ekonomickou aktivitou žen (34,7 – 40,7 %) se naopak vyznačují především okrajové, řidčeji obydlené části na jihu a jihovýchodě města: Salaš, Paseky (Kudlov) a Obůrky-Paseky (Želechovice nad Dřevnicí).
29
Mapa 6: Procento ekonomicky aktivních žen
30
5.5.
Nezaměstnanost
V roce 2001, podle výsledků sčítání v České republice, bylo nezaměstnaných 9,3 % ekonomicky aktivních obyvatel. Ve Zlíně činila v roce 2001 nezaměstnanost 7,1 %, tedy relativně málo ve srovnání s republikovým průměrem. I ve srovnání s jinými velkými městy ČR patří Zlín mezi města s nižší nezaměstnaností - např. Brno 9,1 %, Plzeň 8,1 %, Praha 5,4 % a Ostrava 17,3 %. Při pohledu na kartogram lze vidět oblast vysoké nezaměstnanosti na jihovýchodě města a také v údolním pásu, jenž vede ze středu města směrem na západ. Oblast nízké nezaměstnanosti se nachází na východním až severovýchodním okraji města a severně od středu města. Nejvyšší nezaměstnanost (16,9 %) byla naměřena v ZSJ Paseky (Kudlov), která sousedí se sídelními jednotkami Kudlov a Filmové ateliéry, kde je naopak nezaměstnanost velmi nízká. Vysoká nezaměstnanost (nad 10 %) je dále v ZSJ Pod lesem v západní části města (Louky) a v sousedícím Horním mlýně (Malenovice), dále ve dvou sousedících sídelních jednotkách širšího centra města Domovech mládeže a Letné, ve Zlínských Pasekách v severní části města a v okrajové ZSJ Obůrky-Paseky (Želechovice nad Dřevnicí). Mezi základní sídelní jednotky s nejnižší nezaměstnaností (do čtyř procent) patří okrajová část města Salaš a zároveň dvě sousedící části širšího centra města – Čepkov a Cigánov-Vršava. Nízká nezaměstnanost, do pěti procent, je opět v některých okrajových, hustěji obydlených částech města (Lužkovice, Kostelec, Želechovice nad Dřevnicí, Kudlov a Filmové ateliéry) a v částech širšího centra města, Prštném a Ostré Horce.
31
Mapa 7: Procento nezaměstnaných
32
5.6.
Zaměstnanost podle sektorů
V primárním sektoru (zemědělství, lesnictví a rybolov) bylo ve Zlíně v roce 2001 zaměstnáno celkem 491 z celkového počtu 39 211 zaměstnaných osob, což činí 1,25 %. Velmi vysokého podílu zaměstnaných v primárním sektoru dosáhla celá východní část města, kde leží sídelní jednotky venkovského charakteru; nejvíce v ZSJ Klečůvka (10,2 %), Obůrky-Paseky (10,1 %) a sousedících Pasekách (Kudlov) – 9,3 %. Obecně nízká zaměstnanost v primárním sektoru (do jednoho procenta) je v centru města a na sídlištích. V sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) ve Zlíně celkově pracuje 42,4 % zaměstnaných. Při pohledu na mapu zjišťujeme u zaměstnanosti v sekundárním sektoru podobný prostorový vzorec jako u zaměstnanosti v primárním sektoru – vysoký podíl na východním okraji města (a v několika dalších okrajových částech) a nízký v jeho centru. Nejvíce pracujících v sekundárním sektoru se nachází v okrajových částech Salaš (65,3 %), Paseky (53,7 %) a Velíková (51,8 %). Nejméně pracujících v sekundárním sektoru pro rok 2001 nalezneme v ZSJ Čepkov (32 %) a v dalších ZSJ tvořících centrum města a v několika okrajových sídelních jednotkách – Filmových ateliérech a Pod lesem (Louky). Terciární sektor (služby a ostatní ekonomické činnosti) ve Zlíně v roce 2001 zaměstnával 57,8 % obyvatel. Nejvyšší podíl zaměstnaných v sektoru služeb vidíme v sídelních jednotkách Horní mlýn (72,2 %), Pančava (67,8 %), Pod lesem (Louky) a Filmové ateliéry (Kudlov). Mapa ukazuje, že dále je všeobecně vysoká zaměstnanost ve službách v centru města. Naopak nízká zaměstnanost v terciárním sektoru je v sídelních jednotkách na okrajích města, nejnižší v ZSJ Salaš (35,7 %) a Klečůvka (41 %).
33
Mapa 8: Procento zaměstnaných v primárním sektoru
34
Mapa 9: Procento zaměstnaných v sekundárním sektoru
35
Mapa 10: Procento zaměstnaných v terciárním sektoru
36
5.7.
Nejvyšší ukončené vzdělání
V roce 2001 bylo ve Zlíně z úhrnu obyvatel patnáctiletých a starších celkem 20,7 % obyvatel se základním vzděláním, 33,7 % obyvatel s výučním listem či střední odbornou školou bez maturity, 28,3 % obyvatel se středoškolským vzděláním s maturitou, 4 % s vyšší odbornou školou a 12 % vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. V porovnání s rokem 1991 vzdělanost ve Zlíně roste – zvýšil se podíl absolventů středních a vysokých škol a obyvatel jen se základním či neukončeným vzděláním klesá [Vaňková 1997: 40].
Tabulka 3: Podíly obyvatel podle nejvyššího ukončeného vzdělání ve Zlíně a v ČR v r. 2001 (v procentech) Nejvyšší ukončené vzdělání Zlín 2001 ČR 2001 Základní a neukončené
20,7
23
Vyučení a stř. odborné bez maturity
33,7
38
Úplné střední s maturitou
28,3
24,9
Vyšší odborné a nástavbové
4
3,5
Vysokoškolské
12
8,9
Pramen: Český statistický úřad, Zlín. 2005., ČSÚ 2007a.
Jak lze vidět v tabulce, zlínské obyvatelstvo je o něco vzdělanější než česká populace – středoškolsky vzdělaných s maturitou je o 3,4 procenta více, vysokoškolsky vzdělaných o 3,1 procenta a obyvatel s nižším vzděláním je naopak méně. Povšimněme si nejprve osob se základním a neukončeným vzděláním. Nejvyšší podíl jich žije v oblasti na východním a jihovýchodním okraji města. Vůbec nejvíce (30,2 – 36,4 %) v okrajových sídelních jednotkách jako Velíková, Obůrky-Paseky (Želechovice nad Dřevnicí), Salaš a Klečůvka, ale také např. v ZSJ Letná se zástavbou klasických baťovských cihlových domků, která se nachází v širším centru města. Nízký podíl obyvatel se základním či neukončeným vzděláním žije v centrální části města. Podíly obyvatel vyučených a se střední odbornou školou bez maturity jsou ve Zlíně podobně rozloženy jako podíly obyvatel se základním a neukončeným vzděláním. Opět vidíme jejich nejvyšší zastoupení na východním a jihovýchodním okraji města a nízké ve středu města. Nejvíce takto vzdělaných žije v ZSJ Obůrky-Paseky (46,2 %) a nejméně v ZSJ Čepkov (24,3%). Obyvatelé středoškolsky vzdělaní s maturitou žijí ve velkém počtu ve středu města, zatímco v okrajových sídelních jednotkách je podíl maturantů obecně nízký. Jejich 37
vůbec nejvyšší zastoupení (40,4 %) bylo zjištěno v základní sídelní jednotce Přílucká a na sídlišti Jižní Svahy I a II. Nízké množství naopak nalézáme v ZSJ Paseky – 15 %. Vysoký podíl vysokoškolsky vzdělaných mají ZSJ Filmové ateliéry (21,8 %), Lazy (19,7 %) a Obeciny (19,2 %); do skupiny s vysokým podílem vysokoškolsky vzdělaných dále spadá značná část centra města. Nejnižší podíl vysokoškoláků mají ty sídelní jednotky, ve kterých bylo silné zastoupení obyvatel se základním a nedokončeným vzděláním. Jedná se většinou o okrajové části města (celý jihovýchod, který tvoří Želechovice nad Dřevnicí, Obůrky-Paseky, Kudlov, Salaš a Lhotka) a dále o Letnou (5,8 %) a Podvesnou (6,8 %) – čtvrti se zástavbou tvořenou převážně baťovskými cihlovými domky.
38
Mapa 11: Procento obyvatel se základním a neúplným vzděláním
39
Mapa 12: Procento obyvatel vyučených a bez maturity
40
Mapa 13: Procento obyvatel s maturitou
41
Mapa 14: Procento obyvatel s vysokoškolským vzděláním
42
5.8.
Neúplné rodiny
Podíl neúplných rodin se závislými dětmi je počítán z celkového počtu cenzových domácností. Počet cenzových domácností je ukazatel konstruovaný na Českém statistickém úřadě – jsou to domácnosti, kde lidé společně bydlí i hospodaří a předpokládá se, že se již nebudou dále dělit. V roce 2001 bylo v České republice celkem 4,3 milionu takovýchto domácností, z toho ve Zlíně 34 160. Neúplné domácnosti se závislými dětmi tvořily v ČR 8 % ze všech cenzových domácností; město Zlín se v roce 2001 s hodnotou 7,9 % (2714 rodin) nevymykalo republikovému průměru. V roce 1991 žilo ve Zlíně jen 6,5 % neúplných rodin se závislými dětmi [Vaňková 1997: 44]. Celkový počet cenzových domácností (úplných a neúplných) se závislými dětmi ve Zlíně činil 11 230, neúplné rodiny z toho tvořily téměř čtvrtinu. Vysokým podílem neúplných rodin se vyznačují některé centrální části města a dále údolní pás od centra směrem na západ, nízkým naopak především celý východní okraj města. Nejvyšší podíl neúplných rodin z úhrnu cenzových domácností byl v sídelních jednotkách Domovy mládeže (14, 1 %), Jižní Svahy II (12,8 %) a v sousedních Zlínských Pasekách (11 %). Opět stojí za pozornost výrazný rozdíl mezi zdánlivě homogenními jednotkami Jižní Svahy I a II, který činil téměř pět procent. Nejvyšší podíl neúplných rodin s dětmi v roce 1991 měla ZSJ Zlín-střed, a to 17,9 %.[Vaňková 1997: 45]. Podprůměrný podíl neúplných rodin s dětmi nalezneme ve většině okrajových částí města, nejnižší podíly (2,5 – 3 %) jsou v ZSJ Klečůvka, Filmové ateliéry, Velíková a Paseky (Kudlov).
43
Mapa 15: Procento neúplných rodin
44
5.9.
Obyvatelstvo podle náboženského vyznání
Religiozita obyvatelstva je v ČR nízká, při Sčítání lidu 2001 bylo v České republice celkově 32,2 % věřících. Zlín je se 40,2% podílem věřících ze všech bydlících obyvatel nadprůměrný. Většina věřících ve městě se přihlásila k římskokatolické církvi. Od sčítání v roce 1991 ve Zlíně přesto výrazně poklesl počet věřících osob, a to o celých 12 %. Avšak je nutno dívat se na tyto údaje s nadhledem, v roce 1991 se náboženské vyznání v cenzu měřilo poprvé po čtyřiceti letech a je možné, že data byla ovlivněna „vlnou zájmu“ o náboženství. [Vaňková 1997: 46 – 47] Mapa ukazuje, že věřící obyvatelé mají největší zastoupení v okrajových částech na východě a jihovýchodě města a nízká religiozita je naopak v centrální části města a v ostatních sídelních jednotkách s městským charakterem zástavby. Souvislá oblast nízké religiozity se táhne od centra údolím směrem na západ k Otrokovicím. Vůbec nejvíce věřících je v ZSJ (73,3 – 61,5 %) Velíková, Klečůvka, ObůrkyPaseky (Želechovice nad Dřevnicí), Salaš, Paseky (Kudlov), Lužkovice a Lhotka. Nejméně věřících žije v ZSJ Jižní Svahy II (29 %); opět je poměrně velký rozdíl mezi Jižními Svahy I a II, bezmála sedm procent.
45
Mapa 16: Procento věřících obyvatel
46
5.10.
Bytové podmínky
Podle dat ze SLDB 2001 bylo ve Zlíně celkem 33 189 bytů, z toho 30 617 (92,3 %) trvale obydlených - tedy více než průměrné zastoupení v České republice (87,7 %). Z trvale obydlených bytů připadá ve Zlíně 11 002 (tj. 35,9 %) na rodinné domy, zbytek na domy bytové. V České republice jsou přitom byty v rodinných domech zastoupeny 45,9 %. Nejvyšší podíl, a to plných 100 %, bytů v rodinných domech se nachází v okrajových částech města, především po celém východním okraji: Velíková, ObůrkyPaseky, Salaš, Paseky (Kudlov), Lhotka, Ostrá Horka a Zlínské Paseky. Následující mapa ukazuje, že vysoké procento bytů v rodinných domech je nejen v základních sídelních jednotkách venkovského charakteru, ale i přímo ve městě, především ve čtvrtích tvořených baťovskými domky (Podvesná, Letná, Lesní čtvrť). Nejnižší podíl bytů v rodinných domech (0 %) je v ZSJ Městské Nivy, Přílucká a Obeciny. Velmi nízký podíl (do pěti procent) lze najít také v sídelních jednotkách Za koželužnou (Malenovice), Jižní Svahy I a II a Bartošova čtvrť. Obecně nízký podíl bytů v rodinných domech vidíme v centrální části města.
47
Mapa 17: Procento bytů v rodinných domech
48
5.11.
Bytové kategorie
Úroveň trvale obydlených bytů byla při sčítání v roce 2001 posuzována „podle způsobu vytápění a rozsahu základního příslušenství. Byty I. kategorie jsou byty, v nichž jsou všechny obytné místnosti přímo vytápěny ústředním vytápěním a které mají úplné základní příslušenství. Byty II. kategorie jsou byty bez ústředního vytápění se základním příslušenstvím, případně byty s ústředním vytápěním ale pouze s částečným základním příslušenstvím. Byty III. kategorie jsou byty bez ústředního vytápění a s částečným základním příslušenstvím, případně byty s ústředním vytápěním a bez základního příslušenství. Byty IV. kategorie jsou byty bez ústředního vytápění a bez základního příslušenství.“ [Český statistický úřad 2008; zvýraznění v originále] V době sčítání v roce 2001 tvořily byty I. kategorie v České republice 88,5 % ze všech trvale obydlených bytů, naproti tomu ve Zlíně plných 96,8 %. Do druhé kategorie spadalo ve Zlíně 1,9 %, do třetí půl procenta a do čtvrté, tedy „nejhorší“, kategorie spadalo v České republice 1,3 % trvale obydlených bytů, zatímco ve Zlíně pouhých 0,4 %. V ZSJ Městské Nivy bylo 100 % bytů v první kategorii. Jak lze vidět na mapě, téměř stoprocentní podíl bytů I. kategorie je ve většině sídelních jednotek centra města. Vůbec nejmenší podíl (59,3 – 71,8 %) bytů I. kategorie nalézáme v ZSJ Paseky (Kudlov), Salaš a Obůrky-Paseky. Nízký podíl bytů první kategorie je i v ostatních okrajových částech města. Nejvyšší podíl bytů IV. kategorie se nachází v sídelních jednotkách, ve kterých byly nejnižší podíly bytů I. kategorie: 11,9 % v ZSJ Paseky (Kudlov), 8,6 % ObůrkyPaseky (Želechovice nad Dřevnicí) a Salaš 8,1 %. V těchto sídelních jednotkách byl nejvyšší podíl bytů IV. kategorie i v roce 1991, nutno však dodat, že tehdy dosahoval jejich podíl zhruba dvaceti (a u prvních dvou ZSJ i více) procent.
49
Mapa 18: Procento bytů I. kategorie
50
Mapa 19: Procento bytů II. kategorie
51
Mapa 20: Procento bytů III. kategorie
52
Mapa 21: Procento bytů IV. kategorie
53
5.12.
Velikost bytů
Velikost bytů se posuzovala podle velikosti obytné plochy bytů v metrech čtverečních a podle rozlohy obytné plochy bytů na jednu osobu. Dle dat ze sčítání lidu 2001 byla průměrná rozloha obytné plochy bytu v ČR 49,5 m2, zatímco ve Zlíně o něco málo vyšší – 46,3 m2. Průměrná obytná plocha bytu na osobu činila v České republice v roce 2001 18,6 m2, ve Zlíně byla naopak menší - 17,5 m2. Následující kartogramy napovídají, že se malé byty nacházejí především ve středu města a velké hlavně na severu a severovýchodě. Nejvyšší obytnou plochu bytů měly ve Zlíně ZSJ Zlínské Paseky (82,8 m2) a Ostrá Horka (72,7 m2). Nadprůměrnou plochu bytů vykazovaly i rozsáhlé sídelní jednotky na severovýchodě města (Kostelec, Štípa, Velíková) a dále ostatní sídelní jednotky typické zástavbou rodinných domů. Nejmenší obytná plocha bytu byla v ZSJ Zlín-střed (35,6 m2). Méně než 40 m2 měly dále byty v sídelních jednotkách Městské Nivy, Jižní Svahy I, Za koželužnou (Malenovice), Bartošova čtvrť a Kúty. Největší obytná plocha bytu na osobu, stejně jako největší obytná plocha bytu, připadá na sídelní jednotku Zlínské Paseky (23,9 m2). Nadprůměrně vysokou obytnou plochu bytu na osobu mají dále sídelní jednotky obklopující sídliště Jižní Svahy, sídelní jednotky Kostelec, Štípa a Velíková na severovýchodě, dále sídelní jednotky v Malenovicích a ZSJ Kudlov a Pančava. Nejmenší obytná plocha bytu na osobu byla naměřena v ZSJ Jižní Svahy II (14,1 m2), Městské Nivy (15 m2) a Jižní Svahy I (15,4 m2) a dále ve středových částech města Kúty a Benešovo nábřeží.
54
Mapa 22: Průměrná obytná plocha bytu
55
Mapa 23: Průměrná obytná plocha na osobu
56
5.13.
Vybavenost domácností
Co se týče vybavenosti domácností, zaměřili jsme se na procento bytových domácností vlastnících:
1. osobní automobil 2. dva a více osobních automobilů 3. mobilní telefon 4. osobní počítač s internetem 5. rekreační objekt
5.13.1.
Podíl bytových domácností vlastnících osobní automobil
Z mapy vyplývá, že oblasti, kde žije celkově málo domácností s osobním automobilem, se rozkládají v centru města a v údolním pásu od něj směrem na západ a dále na jihovýchodním okraji města. Ve Zlíně vlastnilo v roce 2001 jeden osobní automobil 42,9 % bytových domácností. Vůbec největší podíl domácností vlastnících jeden automobil byl v sídelní jednotce Ostrá Horka (58,9 %). Další sídelní jednotky s vysokým podílem domácností s jedním automobilem jsou roztroušeny po celém městě, s výjimkou samotného centra. Nejmenší podíl domácností s jedním automobilem je v ZSJ Zlín-střed (32,3 %), dále mají podprůměrný podíl domácností s jedním automobilem sídelní jednotky Domovy mládeže a trojice čtvrtí baťovských domků Letná, Zálešná a Podvesná.
57
Mapa 24: Procento domácností s jedním osobním automobilem
58
5.13.2.
Podíl bytových domácností se dvěma a více automobily
Pro celé město Zlín činil podle SLDB 2001 podíl domácností se dvěma a více automobily 6 %. Jejich nejvyšší podíl byl v sídelních jednotkách Klečůvka (15,4 %), Pančava (14,9 %) a U majáku (14,2 %). Nadprůměrný podíl domácností se dvěma automobily vidíme hlavně v oblastech na severovýchodním a jihovýchodním okraji města a také v sídelních jednotkách severně od centra města, tedy na místech, kde již lze mluvit o dojíždění do města za prací či do škol (dále např. Velíková, Štípa, Kostelec, ObůrkyPaseky či Lhotka). Nízký podíl domácností se dvěma a více automobily lze vidět v celém centru města a v údolním pásu táhnoucím se od něj na západ, ale i v okrajové části Paseky (Kudlov). Vůbec nejmenší podíl měly ZSJ Bartošova čtvrť (2,7 %), Morýsovy domy (3,1 %) a Horní mlýn (3,2 %).
59
Mapa 25: Procento domácností se 2 a více osobními automobily
60
5.13.3.
Podíl bytových domácností vlastnících mobilní telefon
Dnes je již vlastnění alespoň jednoho mobilního telefonu na domácnost poměrně běžné, avšak v době sčítání v roce 2001 ještě nebylo jeho vlastnictví tak běžné jako je nyní. Ve Zlíně byl v roce 2001 podíl domácností s mobilním telefonem 6,2 %. Vysoký podíl domácností vlastnících mobilní telefon nalézáme na jihovýchodě města a také v oblasti táhnoucí se z centra města směrem na sever. Nejvyšší podíl mobilních telefonů mají domácnosti v sídelních jednotkách Obůrky-Paseky (22,2 %), Klečůvka (20,2 %) a Lhotka (9,6 %). Nejméně domácností s mobilním telefonem bydlelo na severovýchodním okraji města a ve východní části centra, vůbec nejméně (2 – 2,5 %) nacházíme v sídelních jednotkách Velíková, Obeciny a Štípa.
61
Mapa 26: Procento domácností vlastnících mobilní telefon
62
5.13.4.
Podíl bytových domácností vlastnících osobní počítač a připojení na internet
Domácností vlastnících osobní počítač a připojení k Internetu bylo ve Zlíně v roce 2001 9,1 %. Vysoký podíl domácností vlastnících počítač se nacházel v sídelních jednotkách na severovýchodním okraji města, severně od centra města a v ZSJ U majáku (na jihu města) a Obeciny (nedaleko centra). Nejvyšší podíl domácností s počítačem a Internetem měly ZSJ Ostrá Horka (15,5 %) a Zlínské Paseky (14,6 %). Za povšimnutí stojí i rozdíl mezi ZSJ Jižní Svahy I (8,5 %) a Jižní Svahy II (12,9 %). Oblasti s nízkým podílem domácností s počítačem a připojením na Internet vidíme na jihovýchodním okraji města, v centru města a v oblasti od něj směrem na západ, konkrétně v ZSJ Obůrky-Paseky (3,4 %) a Přílucká (3,7 %) a Salaš (4 %).
63
Mapa 27: Procento domácností s PC připojeným na internet
64
5.13.5.
Podíl bytových domácností vlastnících rekreační objekt
Celkový podíl bytových domácností vlastnících rekreační objekt byl ve Zlíně v roce 2001 13,1 %. Nejvyšší podíl (27,5 – 19,1 %) měly ZSJ Obeciny, Přílucká a Benešovo nábřeží. Většina sídelních jednotek s velmi vysokým podílem se nachází v centru města a lemují řeku Dřevnici. Celkově vzato vidíme vyšší podíl domácností s rekreačním objektem všude tam, kde je nižší procento bytů v rodinných domech a naopak jejich nízký podíl v oblastech venkovského charakteru, kde je většina bytů v rodinných domech. V základní sídelní jednotce Lhotka nebyla ani jedna domácnost vlastnící rekreační objekt. Dále je jejich nízký podíl (5,2 – 6,7 %) v odlehlejších sídelních jednotkách jako např. Jaroslavice, Klečůvka, Kostelec, Prštné, Lužkovice či Velíková.
65
Mapa 28: Procento domácností vlastnící rekreační objekt
66
5.14.
Základní poznatky – shrnutí
Než přistoupíme k vícerozměrné analýze, pokusme se shrnout dosavadní zjištění. U značného počtu proměnných totiž lze vidět podobný prostorový vzorec. Již u hustoty obyvatelstva vidíme značný rozdíl mezi severo- a jihovýchodní oblastí a středem města. Podobný prostorový vzorec lze vidět i u věkové struktury obyvatel, např. u obyvatel šedesátiletých a starších, kterých je ve většině případů málo právě v těch oblastech, kde jsme identifikovali s nízkou hustotu zalidnění a naopak. Analogicky je v těchto oblastech i poměrně vysoký podíl obyvatel v předproduktivním věku. Co se ekonomické aktivity obyvatel týče, odpovídá její kartogram zrcadlovému obrazu kartogramu zobrazujícímu podíl obyvatel v poproduktivním věku. Oblast vysokého podílu ekonomicky aktivních se nachází ve středu města (kde je také velmi vysoká ekonomická aktivita žen) a v údolním pásu od něj směrem na západ. Oblast s vysokým podílem ekonomicky aktivních vidíme severně od centra města a také po celém východním okraji města, kde také vidíme nízký podíl ekonomicky aktivních žen. Kartogram nezaměstnanosti kombinuje oblasti již jiným způsobem – je vysoká na jihovýchodě a v pásu sídelních jednotek lemujících údolí (a tedy i železnici, řeku a hlavní silniční tah městem), zatímco nízkou nezaměstnaností se vyznačuje severovýchodní oblast a části širšího centra. Analýza sektorů zaměstnanosti ukazuje, že zaměstnanost v primárním a sekundárním sektoru je vysoká v celé východní oblasti, zatímco obyvatelé centrální části města pracují většinou ve službách. Zaměstnanosti odpovídá i nejvyšší ukončené vzdělání – oblasti s vysokou zaměstnaností v primárním a sekundárním sektoru se vyznačují nižší vzdělaností (nalezneme zde vysoký podíl obyvatel se základním a neukončeným vzděláním a naopak nízký podíl maturantů a vysokoškoláků) a naopak vysoké procento maturantů a vysokoškoláků žije ve středu města, kde je i vyšší zaměstnanost ve službách. I podíly věřících a neúplných rodin se závislými dětmi dobře diferencují město v podobných prostorových vzorcích jako předešlé proměnné. Obrazy rozložení těchto dvou proměnných jsou pochopitelně zrcadlové. Vysoký podíl věřících a zároveň nízký podíl neúplných rodin se závislými dětmi nalézáme v okrajových částech na východě a jihovýchodě města; nízkou religiozitu a zároveň vysoký podíl neúplných rodin vidíme v centru a v na něj navazujícím údolním pásu.
67
Co se bytových podmínek ve Zlíně týká, vidíme v severovýchodní a jihovýchodní části města vysoký podíl bytů v rodinných domech a jejich velmi nízký podíl ve středu města. Zrcadlovým obrazem tohoto kartogramu je kartogram zobrazující podíl bytů první kategorie. Na druhou stranu jsou v oblastech s vyšším podílem bytů v rodinných domech byty i celkově větší. Jinými slovy – ve středu města jsou především menší byty první kategorie a především v bytových domech, na okrajích města je tomu naopak – bytový fond je tvořen hlavně většími byty v rodinných domech, avšak častěji spadá do horších kategorií. Věnujme se nyní vybavenosti domácností. Domácností vybavených jedním či dvěma a více automobily je celkově málo v centru města. Vysokou vybavenost automobily vidíme v okrajových částech města – po celém východním okraji a i severně od centra. Vybavenost mobilními telefony je vysoká na jihovýchodním okraji a v oblasti severně od středu města. Vysoký podíl domácností vlastnících počítač s připojením na Internet vidíme opět v sídelních jednotkách ležících severně od centra města a na severovýchodním okraji města. Domácnosti vlastnící rekreační objekt se ve velkém množství vyskytují v místech, kde je nízký podíl domů v rodinných domech a naopak. Jak vidíme, není ve Zlíně žádná oblast, kde by byla vybavenost domácností všeobecně vysoká, spíše odpovídá charakteru jednotlivých proměnných a charakteru oblasti – lidé žijící v odlehlejších částech města spíše vlastní automobily, které jim usnadňují dojíždění, ale jelikož bydlí většinou v rodinných domech, nevlastní rekreační objekty.
68
6. Typologie obytných čtvrtí Zlína V předchozí kapitole jsme se pokoušeli popsat město Zlín pomocí jednorozměrných analýz. Tato kapitola má za cíl popsat vnitřní socio-prostorovou strukturu města Zlína pomocí vícerozměrné, konkrétně clusterové, analýzy. Clusterová analýza je jednou ze základních metod odhalování podobností. Jde o formu multivariační analýzy, jejímž cílem je rozdělení skupiny objektů (proměnných či případů) na skupinu clusterů dle zvolených indikátorů či charakteristik, a to tak, aby si objekty v clusteru byly maximálně podobné a přitom byly maximálně odlišné od objektů v jiných clusterech. [Encyclopedia.com 2008] V sociální ekologii je clusterová analýza metodou užívanou k popisu struktur měst5. Shlukuje podobné části měst (v našem případě základní sídelní jednotky) a umožňuje aplikaci typologií územních jednotek. Pomocí clusterové analýzy (provedené v programu SPSS) byly hledány hlubší souvislosti mezi vybranými proměnnými, které byly jednotlivě analyzovány výše. Řešení bylo postupně hledáno mezi různými kombinacemi proměnných. Kombinace, která je zde prezentována byla vyhotovena ve variantách se čtyřmi až osmi clustery. Nakonec bylo vybráno řešení s šesti clustery, jelikož méně clusterů se jevilo již málo diferencující a v řešení s více clustery byl jeden cluster tvořen pouze jednou základní sídelní jednotkou. Výsledný cluster vznikl pomocí procedury Hierarchical cluster, pro seskupování sídelních jednotek byla použita Wardova metoda, vzdálenost mezi skupinami byla vyjádřena metodou čtvercové euklidovské vzdálenosti (Squared Euclidean distance) a byly použity tyto proměnné: -
Hustota obyvatelstva
-
Podíl obyvatel v produktivním věku (15 – 59 let)
-
Podíl zaměstnaných v terciárním sektoru
-
Podíl obyvatel se základním či neukončeným vzděláním
-
Podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním
-
Podíl neúplných rodin se závislými dětmi
-
Podíl věřících
-
Podíl bytů v rodinných domech
5
Pro hledání hlubších vztahů bývá v sociálně-ekologických analýzách užívána vedle clusterové také faktorová analýza. Avšak tato data nejsou pro faktorovou analýzu vhodná vzhledem k nízkému počtu případů (po vyloučení řídce obydlených základních sídelních jednotek zbylo pouhých 46). Doporučovaný nejmenší počet případů pro faktorovou analýzu je přitom sto, optimálně tři sta a nejlépe kolem jednoho tisíce případů. [Field 2005: 639]
69
-
Průměrná plocha bytu
-
Podíl bytů první kategorie
-
Podíl domácnost vlastnících dva a více osobních automobilů
-
Podíl domácností vlastnících mobilní telefon
-
Podíl domácností vlastnících počítač s připojením na Internet
Výsledkem analýzy těchto proměnných je rozdělení obytných čtvrtí Zlína do následujících šesti typů. Toto rozdělení je rovněž zobrazeno na mapě níže a na dendrogramu, který je součástí příloh.
1. Sídliště s kvalifikovaným obyvatelstvem. V prvním clusteru jsou zahrnuty základní sídelní jednotky, ve kterých je většina zástavby tvořena panelovými a bytovými domy. I když lze tamní zástavbu zařadit jednoznačně do této kategorie, nutno říci, že je i přesto různorodá. Jde jednak o klasická panelová sídliště (Jižní Svahy I a II), jednak o kombinaci panelových a bytových domů (Kúty, Kvítková) a také o oblasti zastavěné bytovými domy typickými pro Zlín (Morýsovy domy, Obeciny). Tento cluster se vyznačuje vysokou hustotou zalidnění, podprůměrnou rozlohou obytných ploch bytů a minimem bytů v rodinných domech. Je zde také nadprůměrný podíl bytů I. kategorie. I tyto charakteristiky napovídají, že v těchto čtvrtích nalezneme typickou zástavbu bytových a panelových domů. Obyvatelstvo se zde vyznačuje nadprůměrnou ekonomickou aktivitou žen, nízkou zaměstnaností v primárním sektoru, zato průměrnou až nadprůměrnou zaměstnaností ve službách. Co se vzdělanosti týče, je zde průměrný až nadprůměrný podíl obyvatel s vysokoškolským a středoškolským vzděláním s maturitou. Dále je tamní obyvatelstvo charakteristické vysokým podílem neúplných rodin a minimem věřících. Vybavenost domácností (mobilním telefonem, automobily, počítačem připojeným na Internet) v tomto clusteru je ve srovnání s ostatními částmi města průměrná, avšak nadprůměrný počet domácností vlastní rekreační objekt. Obrázek 5: Sídliště Jižní Svahy
Zdroj: mapy.cz. 2008
70
2. Baťovské domy – byty sociálně slabších. Do tohoto clusteru spadají čtyři sídelní jednotky s tvořené převážně baťovskými cihlovými domky – Podvesná, Zálešná, Letná a Lesní tvrť. Tyto čtvrti byly vystavěny během největšího rozmachu firmy Baťa v období mezi první a druhou světovou válkou. Původně byly obývány dělníky, kteří přicházeli do Zlína za prací z okolních měst a vesnic. Architekti se je snažili původně venkovskému obyvatelstvu maximálně přizpůsobit a přitom jim nabídnout nejmodernější bydlení. Tyto skutečnosti se dosud odrážejí na charakteru těchto čtvrtí i jejich obyvatel. Je zde nadprůměrný podíl obyvatel se základním či neukončeným vzděláním a zároveň podprůměrný podíl vysokoškoláků. Charakteristickým znakem baťovských domků je také malá obytná plocha. Co se ekonomických ukazatelů týká, trpí tyto sídelní jednotky vysokou nezaměstnaností, v sektoru služeb je zaměstnán nízký podíl obyvatel a žije zde podprůměrný počet obyvatel v produktivním věku (15 – 59 let). Cluster se dále vyznačuje vysokým počtem neúplných rodin a s tím souvisejícím minimem věřících obyvatel. Domácnosti v těchto čtvrtích jsou také celkově slabě vybaveny (co se vlastnictví automobilu, mobilního telefonu či počítače s Internetem týče). Obrázek 6: Zálešná
Zdroj: Magistrát města Zlína. 2005a.
3. Dobře zajištěné starší obyvatelstvo. Do této skupiny patří základní sídelní jednotky Zlín-střed a sousedící Lazy, od nich na směrem na východ ležící Městské Nivy a Přílucká a směrem na západ ležící sídelní jednotka Podhoří. Tento cluster se vyznačuje vysokou
71
hustotou zalidnění a s tím souvisejícím nízkým počtem bytů v rodinných domech a spíše menší obytnou plochou bytů, které většinou spadají do I. kategorie. Žije zde nízký podíl obyvatel v předproduktivním věku a tudíž i nadprůměrný podíl obyvatel šedesátiletých a starších. Je zde velmi nízká zaměstnanost v primárním sektoru, zato nadprůměrná v sektoru služeb a nezaměstnanost je spíše nízká. Tomu odpovídá i vzdělanost – žije zde jen velmi málo obyvatel se základním či nedokončeným vzděláním, zároveň maturantů a vysokoškoláků je zde nadprůměr. Žije zde mírně podprůměrný podíl neúplných rodin a domácnosti jsou celkově vzato průměrně vybaveny, až na vlastnictví rekreačního objektu, které je velmi rozšířené. Tato skutečnost zřejmě souvisí s tím, že většina obyvatel žije v bytových domech. Obrázek 7: Ulice Sadová (ZSJ Zlín-střed)
Zdroj: autorka.
4. Oblasti dobře zajištěných mladých rodin. Čtvrtý cluster tvoří sídelní jednotky nepříliš vzdálené od centra: Mladcová, Cigánov-Vršava, Příluky, Domovy mládeže, Filmové ateliéry a Svárovec (Malenovice). V těchto sídelních jednotkách je nízká hustota zalidnění a zároveň mírný podprůměr bytů v rodinných domech. Žije zde nadprůměrné množství obyvatel v produktivním věku a tedy i ekonomicky aktivních obyvatel a až na ZSJ Domovy mládeže je v tomto clusteru nízká nezaměstnanost. Vzdělanost je v tomto clusteru dosti vysoká: obyvatel se základní školou je mírný podprůměr, středoškolsky vzdělaných obyvatel s maturitou je zde lehce nadprůměr a především zde žije vysoký podíl vysokoškoláků. Podíl věřících odpovídá průměru města Zlín, tedy okolo 40 % obyvatel. Většina bytů je opět v první kategorii, avšak v ZSJ Svárovec jsou malým
72
procentem zastoupeny i byty IV. kategorie. Obytná plocha bytů je spíše nízká, ale celková vybavenost domácností je poměrně slušná.
Obrázek 8: Ulice Sokolská (ZSJ Cigánov-Vršava)
Zdroj: autorka.
5. Zóny suburbanizace. Do tohoto clusteru patří především okrajové sídelní jednotky – na západ od centra sídelní jednotky místních částí Malenovice a Louky a ZSJ Prštné, dále na jihu ZSJ U majáku, Jaroslavice a Kudlov, v centru ZSJ Čepkov a v severní části sídelní jednotky Ostrá Horka a Zlínské Paseky a na východě Štípa, Kostelec, Želechovice nad Dřevnicí a Pančava. Tato místa jsou charakteristické nízkou hustotou zalidnění, převahou bytů v rodinných domech. Byty jsou zároveň ve srovnání se zbytkem města velmi velké, jak rozlohou obytných ploch, tak rozlohou na osobu. Bytů v první kategorii, je zde drtivá většina, avšak ve srovnání se zbytkem města je to menší podíl, zato je tam relativně hodně bytů druhé kategorie a tam, kde jsou známá data, je možno nalézt i vcelku dost bytů čtvrté kategorie. Tamní obyvatelstvo je poměrně mladé, žije tam hodně obyvatel v předproduktivním věku, obyvatel v postproduktivním věku je podprůměrný podíl. Co se ekonomické aktivity týká, žije zde hodně ekonomicky aktivních obyvatel. Vzhledem k většinou venkovskému charakteru oblastí zde pracuje nadprůměrný podíl obyvatel v primárním sektoru, také v průmyslu a stavebnictví zde pracuje lehce nadprůměrný podíl ekonomicky aktivních, ve službách je zaměstnáno ve srovnání se zbytkem města průměrné množství obyvatel. Tomuto charakteru zaměstnanosti odpovídá i to, že zde žije mírně nadprůměrné množství obyvatel se základním či nedokončeným vzděláním. Na druhou stranu jsou tyto oblasti vyhledávaným místem suburbanizace, 73
čemuž odpovídá celkem velké procento vysokoškoláků. Suburbanizační trend v těchto oblastech od roku 2001 stále posiluje. Původně venkovskému charakteru odpovídá i velké procento věřících, na druhou stranu v některých sídelních jednotkách clusteru žije hodně neúplných rodin, což odpovídá stěhování mladých bohatších obyvatel z centrálních či sídlištních částí města sem, do nově budovaných rodinných domů. Domácnosti jsou dobře vybaveny automobily (vzhledem k omezenější dostupnosti oblastí), v ostatních ukazatelích vybavenosti se pohybují okolo průměru (až na nízkou míru vlastnictví rekreačních objektů). Obrázek 9: ZSJ Štípa - výstavba po roce 2001 Obrázek 10: ZSJ Kostelec
Zdroj: Magistrát města Zlína. 2005b.
Zdroj: autorka.
6. Chudší oblasti venkovského charakteru. Pro tento cluster je charakteristická velmi nízká hustota obyvatelstva a vysoké procento bytů v rodinných domech. Bytový fond clusteru se jeví jako nejhorší ve městě – lze zde nalézt nejméně bytů I. kategorie a zároveň relativně vysoké zastoupení ostatních kategorií, na druhou stranu mají tamní byty největší rozlohu. Co se věkové struktury týče, je tamní obyvatelstvo hodně mladé, v předproduktivním věku je zde nejvíce obyvatel z celého města. Zaměstnanost je zde nejvyšší v zemědělství a v průmyslu, zatímco ve službách zde pracuje jen minimum obyvatel. Vzdělanost je také nízká – žije zde vysoké procento obyvatel pouze se základním či nedokončeným vzděláním a jen minimum maturantů a vysokoškoláků. Cluster se dále vyznačuje vysokou religiozitou a s ní spojeným minimem neúplných rodin. Vybavenost automobily a mobilními telefony je zde velmi dobrá, což lze zřejmě vysvětlit větší vzdáleností od centra města a tudíž horší dostupností. Na druhou stranu je zde jen málo domácností vybavených počítačem připojeným na Internet a vcelku pochopitelně i rekreačním objektem.
74
Obrázek 11: ZSJ Veliková
Zdroj: autorka.
75
Mapa 29: Typologie obytných čtvrtí
76
6.1.
Srovnání s výsledky sociálně-ekologické analýzy Zlína z roku 1991
Pokusme se srovnat výsledky této sociálně-prostorové analýzy Zlína s výsledky obdobné práce založené na datech z předchozího sčítání lidu. Je však nutné si uvědomit, že je toto srovnání pouze omezené. V těchto dvou analýzách nebyly (a ani nemohly být) použity stejné proměnné. Například vlastnictví mobilního telefonu či počítače s Internetem bylo při sčítání v roce 2001 měřeno nově, podobně nezaměstnanost byla v roce 1991 naměřena ještě téměř nulová. Naopak do analýzy z roku 1991 byly zařazeny proměnné, které jsme v této práci pominuli jakožto slabě diferencující (např. vlastnictví mrazničky či pevné telefonní linky). Přes tyto rozdíly se pokusme porovnat výsledky clusterové analýzy Kateřiny Vaňkové a této. Vaňková rovněž rozdělila město na šest částí a lze říci, že jsou si obě řešení do značné míry podobna. Velmi podobné jsou si clustery 1. Sídliště s kvalifikovaným obyvatelstvem z této práce a 1. Obvody městského charakteru z práce Kateřiny Vaňkové. Oba jsou tvořeny především oblastmi sídlišť či bytových domů a do značné míry i charakteristikami obyvatelstva – např. vysokým podílem vysokoškoláků, dobrou vybaveností domácností, či minimem věřících obyvatel. [Vaňková 1997: 64 – 65] Dále vidíme podobnost u clusterů 2. Baťovské domy – byty sociálně slabších a původní 2. Starší bytový fond, jenž však obsahuje několik sídelních jednotek navíc. Avšak charakter clusteru je opět obdobný. [Vaňková 1997: 65] Částečnou podobnost ve složení rozpoznáváme i u našeho clusteru 3. Dobře zajištěné starší obyvatelstvo a 3. Obvody charakterizující vývojový trend města, ačkoliv se oproti předcházejícím dvěma případům více rozcházejí. [Vaňková 1997: 65] Co se týče dalších clusterů, je srovnání již poněkud obtížnější. Sídelní jednotky, z nichž je složen cluster 4. Oblasti dobře zajištěných mladých rodin, jsou v práci Kateřiny Vaňkové rozptýleny ve shora zmíněných clusterech. Dále v této práci jsou odlehlejší oblasti města rozděleny do dvou clusterů (s vyšším a nižším socioekonomickým statusem), zatímco Vaňková je rozděluje do tří skupin – na 4. Oblast venkovského charakteru, 5. Oblast přechodu z venkovského charakteru na městský (potud by logika – ne však složení – obou řešení víceméně odpovídala) a 6. Oblast výrazně věřících, která obsahuje většinu sídelních jednotek z našeho pátého clusteru a i některé z šestého, navíc
77
vysokým podílem věřících se vyznačuje čtvrtý, pátý i šestý cluster z práce Vaňkové. [Vaňková 1997: 65 – 66]
6.2.
Srovnání s typologií obytných čtvrtí P. Marcuse a R. van Kempena
Nyní se pokusme (vědomi si veškerých omezení) srovnat výsledný obraz města Zlína s typologií obytných čtvrtí Marcuseho a van Kempena [2000]. Hlavním limitem tohoto srovnávání je samozřejmě velikost města – počet obyvatel Zlína se pohybuje okolo „pouhých“ 80 000 obyvatel. Za další limit lze považovat i krátký historický vývoj Zlína – Zlín je v podstatě „mladé město“, ještě před sto lety měl jen pár tisíc obyvatel, prudký rozvoj města nastal až během první poloviny dvacátého století. Přes tyto limity se pokusme nalézt podobnosti mezi našimi výsledky a Marcuseho a Kempenovými typy obytných čtvrtí.
1. Lokace „new gentry“ vznikají v souvislosti se zvyšující se zaměstnaností v sektoru služeb a s tím přibývajícím množstvím domácností (obvykle jednotlivců či dvojic) s vyššími příjmy. Obvykle jde o centrální oblasti měst se starší zástavbou, kde původně žijící chudší vrstvy nahrazují právě tito mladí specialisté a investují prostředky do renovace bytového fondu. [Marcuse, van Kempen 2000: 13 – 14] S přihlédnutím k výše zmíněným limitům můžeme k tomuto typu zařadit cluster 4. Oblasti dobře zajištěných mladých rodin. 2. Suburbánní zóny jsou obytné oblasti dál od centra tvořené především rodinnými domy a obývané zejména dobře zajištěnými rodinami s dětmi. [Marcuse, van Kempen 2000: 14] Tento Marcuseho a van Kempenův typ odpovídá našemu pátému clusteru Zóny suburbanizace. 3. Tradiční dělnické oblasti jsou oblasti levnějších nájemních bytů a sociálního bydlení obývané především dělníky, bílými límečky či nezaměstnanými. [Marcuse, van Kempen 2000: 16] Tradičními dělnickými oblastmi jsou ve Zlíně čtvrti baťovských domků (Letná, Podvesná, Zálešná a Lesní čtvrť), tedy druhý cluster.
Jak je vidět v tomto stručném srovnání, chybí ve Zlíně lokace elit, etnické enklávy a ghetta vyloučených – oblasti maximálních sociálních rozdílů, které Marcuse a van
78
Kempen identifikovali ve své typologii obytných čtvrtí odvozené podle amerických velkoměst. Toto zjištění odpovídá hypotéze o neexistenci extrémů, která byla stanovena na začátku této práce.
79
7. Závěr Dnešní Zlín je zajímavým místem s jedinečnou historií. Zásadním způsobem se na tomto městě podepsala baťovská éra, kdy úspěch jedné firmy přeměnil malé městečko v moderní průmyslové centrum. S nástupem komunismu město změnilo název na Gottwaldov, aby nepřipomínalo úspěšné období kapitalismu, přestože v jeho tradici pokračovalo. Po revoluci se – opět jako Zlín – ustálilo jako obchodní, průmyslové a kulturní centrum východní Moravy. Tato bakalářská práce se snaží předložit obraz socio-prostorové struktury města Zlína. V úvodu stručně představuje teoretická východiska práce, jimiž jsou modely měst vzniklé v rámci sociálně ekologické školy. V následující kapitole se věnuje městu Zlín a jeho historii se zaměřením na architekturu a urbanismus. Třetí kapitola popisuje metodu práce. Zbývající kapitoly jsou již analytické – nejdříve popisuji základní zjištění z jednorozměrných analýz, poté předkládám výsledky multivariační analýzy. Výsledky clusterové analýzy jsou hlavním výstupem této práce. Pomocí ní byly základní sídelní jednotky rozděleny do šesti skupin. První z nich je tvořena většinou sídlištními oblastmi obydlenými vzdělaným, ekonomicky aktivním obyvatelstvem. Druhou představují čtvrti cihlových domků původně vystavěných pro zaměstnance firmy Baťa nově příchozí do města. Další skupinou jsou sídelní jednotky v blízkosti městského centra, obydlené dobře zajištěnými převážně staršími lidmi. Čtvrtou skupinu tvoří mladé rodiny s vysokým vzděláním žijící taktéž nedaleko centra. Pátý cluster je již tvořen sídelními jednotkami z okrajů města, které jsou zastavěny rodinnými domy a jsou často vyhledávány bohatší vrstvou obyvatel, kteří zde renovují či staví nové rodinné domy. Tento trend byl v roce 2001 ještě poměrně nový, a tak v tomto clusteru ještě vidíme stopy původně typicky venkovské oblasti (jako nižší vzdělanost a vyšší zaměstnanost v primárním sektoru). Z vlastních zkušeností předpokládám, že výsledky Sčítání 2011 ukáží, že se tato oblast stává místem obydleným převážně obyvatelstvem s vysokým socio-ekonomickým statusem s minimem původních venkovských znaků. Poslední identifikovanou skupinou jsou oblasti na úplném okraji města zastoupené převážně vesnicemi přidruženými ke Zlínu v urbanizačním procesu, které si zachovávají vesnický charakter. Podle těchto výsledků můžeme také potvrdit hypotézu vznesenou v úvodu práce o neexistenci extrémních oblastí ve městě. Ve Zlíně nenalézáme ani uzavřené lokace elit
80
(jak o nich např. mluví Marcuse a van Kempen), ani exkludované čtvrti velmi chudých obyvatel. Ve srovnání s daty z roku 1991 lze pozorovat zřetelné zlepšení bytového fondu, dané především výrazným úbytkem bytů IV. kategorie. Počet obyvatel a jejich věkové složení vykazují stejnou tendenci jako v celé ČR – ve Zlíně obyvatelstvo stárne a ubývá ho. Mírně také klesá celkový podíl ekonomicky aktivních i podíl ekonomicky aktivních žen. Oproti roku 1991 se zvýšila vzdělanost obyvatel města. Zlín není možné jednoznačně identifikovat s žádným z modelů vzniklých v rámci sociální ekologie, které byly popsány v teoretické části této práce. Přesto je možné najít s jednotlivými modely dílčí průniky. Zlín má klasické obchodní centrum (CBD), které je sídlem samosprávy, finančních a kulturních institucí. Průmysl, ve shodě s Hoytovým sektorovým modelem, má tendenci se rozšiřovat podél řeky, železnice a hlavní dopravní tepny, což je ještě podtrženo údolním charakterem města Zlína. A ve shodě s pozorováními Harrise s Ullmanem se i ve Zlíně tvoří oblast velkoobchodu se spotřebním zbožím tvořená super- a hypermarkety příhodně umístěnými mezi Zlínem a Malenovicemi. Tak jako u většiny modelů měst lze ve Zlíně vysledovat stěhování vyšších tříd do klidnějších částí města dál od centra. Předkládaná práce má i několik limitů. Především je třeba mít stále na paměti, že zde není představen obraz dnešního Zlína, ale jeho obraz z roku 2001. I když se nejedná o dlouhý časový odstup, přece jen od té doby město prošlo podstatnými změnami. V mnoha částech města probíhá čilá výstavba či rekonstrukce objektů, mimo to se od Zlína k 1. 1. 2009 odpojuje místní část Želechovice nad Dřevnicí. Podstatným limitem je nízký počet obyvatel města, který má pro tuto práci několik dopadů – nejenže si nemůže nárokovat plnohodnotné srovnávání se sociologickými modely měst, ale byly omezeny i možnosti analýzy. Do všech analýz vstupovalo maximálně 46 základních sídelních jednotek (kvůli ochraně osobních dat mnohdy i méně). Tento nízký počet případů znemožnil použití faktorové analýzy, čímž byla tato práce značně ochuzena. Přesnějších výsledků by také bylo možno dosáhnout, pokud bychom měli k dispozici údaje o dalších důležitých dimenzích socioprostorové struktury města, jako např. o zdravotním stavu populace či kriminalitě. Zajímavá by jistě byla i možnost komplexnější komparace, pro kterou bohužel není k dispozici dostatek materiálů. K prohloubení poznatků o městě Zlín a vývoji jeho vnitřní struktury snad v budoucnu přispěje analýza výsledků příštího Sčítání lidu, která, jak doufám, bude moci využít zde prezentované výsledky k nalezení dlouhodobějších trendů. 81
Zdroje Literatura: 1) Burjanek, A. 1984. Sociální topografie Brna. Diplomová práce. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 2) Dokoupilová, H. 2005. Sociální struktura města Brna. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 3) Field, A. 2005. Discovering Statistics Using SPSS. London: Sage Publications. 4) Horňáková, L. Novák, P. Pokluda, Z. 2007. Zlín – město v zahradách. Zlín: Statutární město Zlín. 5) Marcuse, P., van Kempen, R. 2000. Globalizing Cities: A New Spatial Order?. Oxford: Blackwell. 6) Maškarinec, P. 2006. Sociálně-prostorová struktura města Liberce. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 7) Musil, J. 1967. Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda. 8) Musil, J. 1991. „Nové vymezení sociální ekologie“. Sociologický časopis 27 (1): 69-89. 9) Musil, J. 2003. „Proměny urbánní sociologie ve Spojených státech a Evropě 1950 – 2000“. Sociologický časopis 39 (2): 137-167. 10) Pokluda, Z. 1991. Sedm století zlínských dějin. Zlín: Klub novinářů Zlín a Zlínské tiskárny. 11) Romesburg, H. C. 2004. Cluster analysis. Morisville: Lulu Press. 12) Schwab, W. 1992. The Sociology of Cities. Englewood Cliffs: Prentice Hall. 13) Stefosis, D. 1994. Brno 1991: sociálně ekologická analýza. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 14) Stloukal, K. 1947. 550 let města Zlína. Zlín: Místní osvětová rada ve Zlíně. 15) Überla, K. 1974. Faktorová analýza. Bratislava: ALFA. 16) Vaňková, K. 1997. Sociálně-ekologická analýza města Zlín. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 17) Žižková, L. 1972. Brno: sociálně ekologická interpretace výsledků sčítání lidu, domů a bytů, 1970. Dizertační práce. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.
82
Elektronické zdroje: 1) Český statistický úřad, Zlín. 2005a. „Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel ve správních obvodech a jejich sídlech.“ [online] [cit. 20.10.2008]. Dostupné z:
. 2) Český statistický úřad, Zlín. 2005b. „Vybrané údaje ze SLDB 2001 za ZSJ – okres Zlín“ [online] [cit. 8.10.2008]. Dostupné z: . 3) Český statistický úřad. 2007a. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. [online] Dostupné z: . 4) Český statistický úřad. 2007b. „Základní sídelní jednotka.“ [online] [cit. 15.11.2008] Dostupné z: . 5) Český statistický úřad, Zlín. 2007. „Vybrané údaje ze SLDB 2001 za ZSJ – město Zlín“ [datový soubor]. 6) Český statistický úřad, Zlín. 2008. „Metodické vysvětlivky.“ [online] [cit. 14.11.2008]. Dostupné z: . 7) Encyclopedia.com: Dictionary of Sociology. 2008. „Cluster analysis.“ [online] [cit. 8.11.2008] Dostupné z: . 8) Gajdůšková, A. 2008. „Zlínu bez ‘malých radnic’ hrozí rozpad.“ [online] [cit. 25.10.2008]. Dostupné z: . 9) Magistrát města Zlína. 2005a. „Fotogalerie“ [online] [cit. 24.10.2008] Dostupné z: . 10) Magistrát města Zlína. 2005b. „O architektuře našeho města.“ [online] [cit. 20.10.2008]. Dostupné z: . 11) Mapy.cz. „Sídliště Jižní Svahy.“ [online] [cit. 20.10.2008] Dostupné z: . 12) Pokluda, Z. „O městě – Historický obraz Zlína.“ [online] [cit. 23.10.2008]. Dostupné z: < http://www.zlinweb.cz/index.php?hid=79>. 13) Studijní materiály předmětu FSS:SOC142 Sociologie města. [online] [cit 4.12.2008] Dostupné z: .
83
Seznam map Mapa 1: Hustota obyvatelstva ........................................................................................... 21 Mapa 2: Procento obyvatel ve věku 0 - 14 let ................................................................... 24 Mapa 3: Procento obyvatel ve věku 15 - 59 let ................................................................. 25 Mapa 4: Procento obyvatel ve věku nad 60 let ................................................................. 26 Mapa 5: Procento ekonomicky aktivních obyvatel ........................................................... 28 Mapa 6: Procento ekonomicky aktivních žen ................................................................... 30 Mapa 7: Procento nezaměstnaných ................................................................................... 32 Mapa 8: Procento zaměstnaných v primárním sektoru ..................................................... 34 Mapa 9: Procento zaměstnaných v sekundárním sektoru ................................................. 35 Mapa 10: Procento zaměstnaných v terciárním sektoru ................................................... 36 Mapa 11: Procento obyvatel se základním a neúplným vzděláním .................................. 39 Mapa 12: Procento obyvatel vyučených a bez maturity ................................................... 40 Mapa 13: Procento obyvatel s maturitou ......................................................................... 41 Mapa 14: Procento obyvatel s vysokoškolským vzděláním ............................................. 42 Mapa 15: Procento neúplných rodin ................................................................................. 44 Mapa 16: Procento věřících obyvatel ................................................................................ 46 Mapa 17: Procento bytů v rodinných domech .................................................................. 48 Mapa 18: Procento bytů I. kategorie ................................................................................. 50 Mapa 19: Procento bytů II. kategorie ................................................................................ 51 Mapa 20: Procento bytů III. kategorie .............................................................................. 52 Mapa 21: Procento bytů IV. kategorie .............................................................................. 53 Mapa 22: Průměrná obytná plocha bytu ........................................................................... 55 Mapa 23: Průměrná obytná plocha na osobu .................................................................... 56 Mapa 24: Procento domácností s jedním osobním automobilem ..................................... 58 Mapa 25: Procento domácností se 2 a více osobními automobily .................................... 60 Mapa 26: Procento domácností vlastnících mobilní telefon ............................................. 62 Mapa 27: Procento domácností s PC připojeným na internet ........................................... 64 Mapa 28: Procento domácností vlastnící rekreační objekt ............................................... 66 Mapa 29: Typologie obytných čtvrtí ................................................................................. 76
Seznam obrázků Obrázek 1: Burgessův koncentrický model ........................................................................ 7 Obrázek 2: Hoytův sektorový model .................................................................................. 7 Obrázek 3: Harrisův a Ullmanův model několika jader...................................................... 8 Obrázek 4: Whiteův model města 21. století ...................................................................... 9 Obrázek 5: Sídliště Jižní Svahy......................................................................................... 70 Obrázek 6: Zálešná ............................................................................................................ 71 Obrázek 7: Ulice Sadová (ZSJ Zlín-střed) ........................................................................ 72 Obrázek 8: Ulice Sokolská (ZSJ Cigánov-Vršava) ........................................................... 73 Obrázek 9: ZSJ Štípa - výstavba po roce 2001 ................................................................. 74 Obrázek 10: ZSJ Kostelec ................................................................................................. 74 Obrázek 11: ZSJ Veliková ................................................................................................ 75
84
Seznam tabulek Tabulka 1: Počet a hustota obyvatelstva ve Zlíně od r. 1961............................................ 19 Tabulka 2: Věková struktura obyvatel města Zlína podle ekonomického kritéria od r. 1970 (v procentech)......................................................................................... 22 Tabulka 3: Podíly obyvatel podle nejvyššího ukončeného vzdělání ve Zlíně a v ČR v r. 2001 (v procentech)......................................................................................... 37
85
Jmenný rejstřík Musil, J. – 6, 8, 9
B Baťa, J. A. – 13 Baťa, T. – 11, 12, 13 Burgess, E. W. – 6, 7 Burjanek, A. – 6
N Novák, P. – 11, 12, 13, 14, 15 P Park, R. E. – 6, 8 Parsons, T. – 8 Pastrnek, L. – 15 Pokluda, Z. – 11, 12, 13, 14, 15
Č Čipera, D. – 13 D Dokoupilová, H. – 6 Duncan, O. D. – 8
Q Quinn, J. A. – 8
E Eliška Rejčka – 11
R Romesburg, H. C. – 9
F Field, A. – 69 Firey, W. – 8 Fricko z Egerberka – 11
S Schwab, W. A. – 7, 8, 9 Stefosis, D. – 6 Stloukal, K. – 11
G Gahura, F. L. – 12 Gajdůšková, A. – 15 Gřegorčík, J. – 14
Š Štěpánek, F. – 11 U Ullman, E. L. – 7, 8, 81 Überla, K. – 9
H Harris, C. D. – 7, 8, 81 Hawley, A. H. – 8 Hlavnička, J. – 13 Horňáková, L. – 11, 12, 13, 14, 15 Hoyt, H. – 7, 81
V Václav II. – 11 van Kempen, R. – 5, 10, 78, 81 Vaňková, K. – 5, 6, 19, 22, 27, 29, 37, 43, 45, 77, 78 Vavrečka, H. – 13 Vilém z Egerberka – 11
J Jiřičná, E. – 15 K Karfík, V. – 12 Kotěra, J. – 12
W White, M. – 9 Z Zelina, Š. – 14
L Le Corbusier, –12 Lorenc, M. – 12
Ž Žižková, L. – 6
M Marcuse, P. - 5, 10, 78, 81 Maškarinec, P. – 6 86
Anotace Cílem této bakalářské práce je popsat vnitřní strukturu města Zlína. Za tímto účelem jsou využita data ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001 pro tzv. základní sídelní jednotky. Práce se nejprve stručně věnuje teoretickému úvodu do sociální ekologie, následuje kapitola o historickém vývoji Zlína se zaměřením na jeho architekturu a urbanizaci. Dále se již práce zabývá analýzami dat – nejprve jednoduchými jednorozměrnými analýzami, jejichž výsledky jsou zanášeny do kartogramů. Intenzita každého jevu je v kartogramech vyjádřena vždy v pětistupňovém intervalu. Na jednorozměrné analýzy navazuje kapitola, ve které již je pomocí clusterové analýzy popisována vnitřní struktura města a je vytvořena typologie obytných čtvrtí Zlína. Její výsledek je také vyjádřen kartogramem. Výsledky multivariační analýzy jsou pak porovnány s výsledky sociálně ekologické analýzy vycházející z předchozího Sčítání lidu [Vaňková 1997] a s Marcuseho a van Kempenovou typologií obytných čtvrtí a v závěru i s jinými modely měst. Na základě těchto komparací vidíme, že vnitřní struktura Zlína není plně srovnatelná s žádným z nich, avšak lze nalézt některé dílčí podobnosti. Ve shodě s hypotézou této práce se Zlín od sociálně-ekologických modelů odlišuje především absencí obou extrémů – jak velmi bohatých čtvrtí, tak chudých vyloučených čtvrtí.
Klíčová slova: Zlín, sociálně-prostorová struktura, sociální ekologie, sociologie města, clusterová analýza
Abstract The goal of this bachelor thesis is to describe inner structure of Zlín. For this purpose data from 2001 census for so called census districts are used. First, this work focuses briefly on theoretical introduction to social ecology. Then follows the chapter about history of Zlín especially with regards to architecture and urbanism. Next the work is focused on data analysis - firstly on simple one-dimensional analysis, with results represented as cartograms where intensity of each phenomenon in cartogram is expressed with five step interval. Following one-dimensional analysis there is a chapter where by using cluster analysis an inner structure of city is described and typology of residential districts is 87
crafted. Result is also represented as a cartogram. Results of multivariate analysis are then compared with results of analysis of previous census [Vaňková 1997] as well as with Marcus and van Kempen typology of residential districts and in conclusion with other city models. Based on these comparisons we can see that inner structure of Zlín is not fully comparable with any of those, albeit some partial similarities can be found. In accordance to hypothesis of this work is Zlín different from other social-ecologic models because of absence of both extremes - both very rich districts and poor excluded districts.
Keywords: Zlín, socio-spatial structure, social ecology, sociology of cities, cluster analysis
Počet znaků s mezerami: 88 968
88
Přílohy Příloha 1: Seznam očíslovaných ZSJ a počet obyvatel
Název ZSJ U majáku Chlum Boněcko Jaroslavice Jaroslavické Paseky Klečůvka Kostelec Luhy-Vršek Filmové ateliéry Kudlov Paseky Lhotka U javoru Vinohrádky Čtvrtě nad Vinohrady Louky Pod lesem Zadní Luhy Lužkovice Dlouhé hony Horní mlýn Karlov Malenovice-střed Malenovice-západ Malenovické lesy Svárovec Za koželužnou Jalovčí Mladcová Mladcovské kopce Zbožensko Sýkory Podhoří Prštné Záříčí Hradiska
Počet obyvatel
Číslo 563 93 23 656 35 312 1554 9 285 1044 147 239 i.d. i.d. i.d. 755 289 i.d. 614 19 154 3 1332 3 i.d. 1624 4493 69 2068 22 31 16 2657 806 14 i.d.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
Název ZSJ U Baťovy nemocnice Pančava Příluky Štákovy Paseky Salaš Štípa Velíková Bartošova čtvrť Burešov-nad nemocnicí Cigánov-Vršava Čepkov Domovy mládeže Obeciny Jižní Svahy I Jižní Svahy II Kúty Kvítková Lazy Lesní čtvrť Lesní hřbitov Letná Městské Nivy Morýsovy domy Benešovo nábřeží Baťova nemocnice Podvesná Přílucká Zlín-střed Svit-rybníky Tlustá hora Zadní Křiby Zálešná Ostrá Horka Zlínské Paseky Želechovice nad Dřevnicí Obůrky-Paseky
Počet obyvatel
Číslo
32 525 565 43 216 1685 480 1283 3 1916 291 1115 1500 8482 12599 3630 2752 1425 3960 70 3570 940 1850 1706 11 1424 496 3062 i.d. 23 64 2297 407 267 1633 388
Zdroj: ČSÚ Zlín, 2005b. Pozn.: Tučně jsou vyznačeny sídelní jednotky s více než stem obyvatel, tedy ty, které vstupovaly do analýzy. Individuální údaje vyloučené již Českým statistickým úřadem byly nahrazeny zkratkou i.d.
89
37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72
Příloha 2: Dendrogram Dendrogram using Ward Method Rescaled Distance Cluster Combine C A S E Label
Num
0 5 10 15 20 25 +---------+---------+---------+---------+---------+
Mladcová 11 Svárovec 17 Cigánov-Vršava 12 Příluky 31 Filmové ateliéry 41 Domovy mládeže 24 Podhoří 9 Lazy 20 Městské Nivy 26 Přílucká 34 Zlín-střed 7 Lesní čtvrť 4 Zálešná 10 Letná 6 Podvesná 21 Obůrky-Paseky 37 Salaš 44 Paseky 46 Lužkovice 30 Lhotka 43 Velíková 35 Klečůvka 38 U majáku 32 Čepkov 39 Malenovice-střed 22 Prštné 27 Kudlov 25 Louky 28 Želechovice nad Dřev 16 Pod lesem 40 Horní mlýn 45 Štípa 15 Kostelec 18 Ostrá Horka 36 Jaroslavice 29 Pančava 33 Zlínské Paseky 42 Jižní Svahy II 1 Jižní Svahy I 2 Obeciny 19 Benešovo nábřeží 14 Bartošova čtvrť 23 Za koželužnou 3 Kvítková 8 Morysovy domy 13 Kúty 5
90
