MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy
Provoz a údržba domácnosti (Metodická příručka pro ZŠ)
Diplomová práce
Brno 2010
Vedoucí práce:
Autor práce:
doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc.
Bc. Petr Simandel
Bibliografický záznam SIMANDEL, Petr. Provoz a údržba domácnosti: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, 2010. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc.
Děkuji panu Doc. PhDr. Zdeňku Friedmannovi, CSc. za odborné vedení a trpělivý přístup věnovaný přípravě této diplomové práce.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 18. dubna 2010
..…………………………… Podpis autora
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 6 Manuál .......................................................................................................................................... 8 Tematický plán výuky pro školní rok ......................................................................................... 10 Teoretická část ............................................................................................................................ 11 1. Provoz domácnosti ................................................................................................................. 11 1.1 Voda .................................................................................................................................. 11 1.1.1 Kvalita vody ........................................................................................................................ 12 1.1.2 Domovní vodovodní instalace ............................................................................................ 13 1.1.3 Rozvod teplé vody .............................................................................................................. 13 1.1.4 Kanalizace........................................................................................................................... 13 1.2 Teplo ................................................................................................................................. 14 1.2.1 Druhy paliva ....................................................................................................................... 14 1.2.2 Topné systémy ................................................................................................................... 15 1.2.3 Efektivně, ekonomicky a ekologicky .................................................................................. 15 1.3 Osvětlení domácnosti ........................................................................................................ 16 1.3.1 Volba osvětlení ................................................................................................................... 16 1.3.2 Volba žárovek ..................................................................................................................... 19 1.4 Elektrická energie ............................................................................................................. 20 2. Telekomunikační, spojovací prostředky ................................................................................ 23 2.1 Televize ............................................................................................................................. 23 2.1.1 Analogové připojení TV přijímače ...................................................................................... 24 2.1.2 Digitální připojení TV přijímače .......................................................................................... 25 2.2 Internet .............................................................................................................................. 27 2.2.1 Připojení domácnosti k internetu ...................................................................................... 27 2.2.2 Bezdrátové sítě Wi-Fi ......................................................................................................... 28 3. Údrţba a úklid ........................................................................................................................ 29 3.1 Úklid ................................................................................................................................. 30 3.1.1 Organizace úklidu ............................................................................................................... 30 3.1.2 Čistící pomůcky a prostředky ............................................................................................. 31 3.2 Nakupování ....................................................................................................................... 32 3.2.1 Zásady inteligentního nakupování ..................................................................................... 32 3.3 Odpad a recyklace ............................................................................................................. 34 3.3.1 Třídění domácího odpadu .................................................................................................. 34 3.3.2 Jaké odpady vznikají v domácnostech? ............................................................................. 35 3.3.4 Jak se vyznat v odpadech ................................................................................................... 35 3.3.5 Recyklace ............................................................................................................................ 37 4. Ekonomika domácnosti .......................................................................................................... 37 4.1 Provozní náklady domácnosti ........................................................................................... 38 4.2 Domácí účetnictví ............................................................................................................. 40 4.3 Spoření a investice ............................................................................................................ 41 4.3.1 Výnos .................................................................................................................................. 42 4.3.2 Likvidita .............................................................................................................................. 43 4.3.3 Riziko .................................................................................................................................. 43 4.4 Financování bydlení .......................................................................................................... 44 4.4.1 Zásady při zařizování vlastního bydlení .............................................................................. 45 5. Rekonstrukce bydlení............................................................................................................. 46 5.1 Plán rekonstrukce .............................................................................................................. 46 5.2 Podlahy a jejich vytápění .................................................................................................. 47 5.2.1 Teplovodní podlahové vytápění ......................................................................................... 47
4
5.2 Stěny, stropy a podhledy ................................................................................................... 49 5.2.2 Stropy a podhledy .............................................................................................................. 50 5.3 Obklady a malířské práce .................................................................................................. 51 5.3.1 Obklady .............................................................................................................................. 51 5.3.2 Malířské práce .................................................................................................................... 55 5.4 Zařízení interiéru bytu ....................................................................................................... 58 6. Zabezpečení a drobná údrţba................................................................................................. 62 6.1 Zabezpečení domácnosti ................................................................................................... 62 6.1.1 Technická bezpečnostní opatření ...................................................................................... 63 6.2 Drobná údrţba ................................................................................................................... 65 6.2.1 Stavební zámky a kování .................................................................................................... 65 6.2.2 Zavěšování předmětů......................................................................................................... 67 Praktická část .............................................................................................................................. 70 7. Provoz domácnosti ................................................................................................................. 70 7.1 Hospodaření s vodou ......................................................................................................... 70 7.2 Hospodaření s teplem ........................................................................................................ 71 7.3 Osvětlení domácnosti ........................................................................................................ 71 7.4 Hospodaření s elektrickou energií ..................................................................................... 72 7.5 Spotřeba domácnosti ......................................................................................................... 73 7.5.1 Projekt: Šetrná domácnost ................................................................................................ 73 8. Telekomunikační a spojovací prostředky ................................................................................ 74 8.1 Televize ............................................................................................................................. 74 8.2 Internet .............................................................................................................................. 74 9. Úklid, nakupování, odpady .................................................................................................... 75 9.1 Úklid ................................................................................................................................. 75 9.2 Nakupování ....................................................................................................................... 76 9.3 Odpady .............................................................................................................................. 77 10. Hospodaření s financemi ....................................................................................................... 78 10.1 Provozní náklady domácnosti ......................................................................................... 78 10.2 Domácí účetnictví ........................................................................................................... 78 10.3 Investiční trojúhelník ...................................................................................................... 79 10.4 Financování vlastního bydlení ........................................................................................ 79 11. Rekonstrukce bydlení ............................................................................................................ 80 11.1 Plán rekonstrukce ............................................................................................................ 80 11.2 Exkurze – Návštěva architekta interiérů ......................................................................... 80 11.3 Podlahy a jejich vytápění ................................................................................................ 81 11.4 Řešení stropů a podhledů ................................................................................................ 81 11.5 Obklady a malířské práce ................................................................................................ 82 11.6 Zařízení interiéru bytu ..................................................................................................... 83 11.7 Rekonstrukce bytu........................................................................................................... 84 12. Drobná domácí údrţba .......................................................................................................... 86 Závěr ........................................................................................................................................... 87 Použitá literatura......................................................................................................................... 88 Příloha ......................................................................................................................................... 91
5
Úvod Na sklonku devadesátých let prošla vize ve směrování českého školství dynamickým vývojem. Tento fakt se promítá výrazně i do oblasti školského kurikula. Společenské změny a s nimi spojené nároky na obsah vzdělávání se výrazně reflektují i v zařazování doposud opomíjených oblastí klíčových kompetencí. Motivem pro tvorbu této diplomové práce bylo právě přispět k zmapování nově zařazeného předmětu Provoz a údrţba domácnosti, spadajícího do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Představy o obsahu tohoto vyučovacího předmětu se z hlediska odborné veřejnosti různí. Tato skutečnost pramení z prozaických důvodů. Perspektivy a tedy úhly pohledů na tuto evidentně širokou oblast vzdělávání se v očích odborníků na obsah kurikula liší. Kaţdá kompetentní osoba vnímá určitá témata s jinou prioritou a také s přihlédnutím na omezenou časovou dotaci je nucena některé z tematických okruhů nezařadit, nebo je v lepším případě zpracovat do úspornější obsahové formy. Ve výsledku lze tedy předpokládat, ţe se obsah učiva tohoto předmětu bude na kaţdé základní škole různit. Obsah této diplomové práce je zpracován do formy metodické příručky pro pedagogy. Mou snahou bylo zmapovat co moţná nejvíce oblastí souvisejících s problematikou provozu a údrţby domácnosti. Šířka zaměření této diplomové práce by měla pedagogům nabídnout řadu moţností, a to nejen z pohledu přístupu k obsahové stránce předmětu, ale i samotné aplikace ve formě cvičení a výukových projektů. Kladením důrazu na mezipředmětové vztahy, průřezová témata a rozvoj klíčových kompetencí mám v úmyslu poukázat na šířku škály zaměření a patrného přínosu tohoto předmětu pro ţáky druhého stupně základní školy. S přihlédnutím na fakt, ţe jen velmi málo předmětů lze zpracovat natolik barvitě a v kontextu s kaţdodenní realitou mám za to, ţe tento předmět tak nepochybně koresponduje s moderními ideami vzdělávání třetího milénia. V diplomové práci je v některých případech vyuţito internetových zdrojů, bez uvedeného jména autora. Důvodem je jejich transparentnost a pro tuto práci obsahově kvalitní a přínosné zpracování. Tato diplomová práce je členěna do třech částí. První kapitola obsahuje teoretická východiska, tedy podklady pro zpracování pedagogova výkladu. Je sestavena z pěti tematických okruhů nabízejících bohaté moţnosti realizace ve výuce. Obsah se neomezuje na tradiční vnímání domácnosti z pohledu technického vybavení a hospodaření s energiemi, ale postihuje i aktuální oblasti, jakými jsou digitální technologie a média, nakládání s financemi a jejich zhodnocení a konečně i neméně
6
kreativní dimenze rekonstrukcí bydlení a jejich realizace. Kaţdá kapitola obsahuje v úvodní části komentář popisující přínos z hlediska rozvoje klíčových kompetencí. Druhá část práce obsahuje metodické podklady, tedy moţnosti jak realizovat teoretické znalosti z první kapitoly. Jednotlivé podkapitoly korespondují s první částí práce a mají tedy slouţit pedagogům, jako jisté vodítko k aplikaci procvičovacích metod ve fázi upevňování nabytých znalostí u ţáků.
7
Manuál Formát této diplomová práce je koncipován jako podklad pro vyučující předmětu Provoz a údrţba domácnosti. Obsah je podřízen navrţenému tematickému plánu, který staví na kombinaci základních teoretických informací a s nimi souvisejícími praktických cvičeními, jeţ můţe pedagog vyuţít k procvičení s ţáky ve výuce. Tato forma zpracování předpokládá, ţe lze vycházet z aktivního přístupu ţáků a jejich povědomí o dané látce a zapojit je aktivně do výuky, vyvarovat se tak pouhé expozici učiva ve formě fádních přednášek. Přístup pedagoga k těmto materiálům by měl být následující. Nejprve je důleţité si prostudovat teoretickou část kaţdé kapitoly (např. celá oblast Rekonstrukce bydlení). Uvedené časové dotace pro jednotlivé podkapitoly v sobě zahrnují i část praktickou. Tato vazba (viz. Tematický plán) spolu souvisí. Např. vyučovací oblast Internet v sobě zahrnuje teoretickou část v podkapitole 2.2 a návrh cvičení v podkapitole 8.2. Kaţdá souvislost mezi uvedenými texty je přehledně zaznamenána v tematickém plánu ve formě tabulky v úvodní části práce. Je třeba si uvědomit provázanost jednotlivých podkapitol a po té se inspirovat v praktické části práce (kapitoly 7 – 12). Vzhledem k poměrně rozdílné vybavenosti škol je důleţité zohlednit organizační doporučení v zadání jednotlivých cvičení (praktická část práce) a na tomto základě volit vhodnou učebnu k výuce. Předmět Provoz a údrţba domácnosti je v tomto ohledu díky svému rozpětí velmi náročný na organizační flexibilitu. Vychází se z předpokladu, ţe jako volitelný předmět bývá zařazen v odpoledních hodinách, tedy v době kdy vytíţenost školních učeben je malá a nabízí tak moţnosti volby. Ţáci by měli mít představu o rozvrţení učiva alespoň s pololetním předstihem z důvodu zadání referátů k daným tématům a představě o navrhovaných tématech výukových projektů. Realizace vyučovací hodiny tak zahrnuje tři základní fáze. Referát, teoretický výklad a praktická cvičení. Referáty poslouţí v úvodu vyučovací hodiny jako prvek aktivační a vyplní tak motivační fázi hodiny. Vzhledem k časové dotaci lze předpokládat vypracování 15 krátkých referátů, jejichţ zpracování a prezentace budou zahrnuty do celkového ţákova hodnocení. Pokud je to v moţnostech školy, pak by měli ţáci referáty tvořit ve formě krátké multimediální prezentace o rozsahu 6 – 10 snímků. Teoretický výklad by měl navázat na referát a především ţákům ujasnit a doplnit informace k danému učivu, které budou upevňovat ve formě praktických cvičení či projektů. Konkrétní realizace
8
teoretického výkladu je tedy v kompetenci kaţdého pedagoga a obsah kapitol práce je vhodný jako základní východisko pro tvorbu přípravy na vyučování. Tematický plán je vytvořen na základě předpokládané časové dotace pro výuku tohoto volitelného předmětu na základní škole. Ta činí 4 vyučovací hodiny za měsíc. Celková dotace pro pololetí je tedy 16 vyučovacích hodin, zohledníme-li podzimní, vánoční a jarní prázdniny. Předpokládá se skutečnost, ţe vyučujícím předmětu je pedagog s aprobací technické a informační výchovy, který můţe výuku realizovat v učebně informatiky, v prostorách školních dílen nebo učebně multimediální.
9
Tematický plán výuky pro školní rok
Televize Internet Úklid Nakupování Odpad a recyklace Náklady domácnosti Domácí účetnictví Spoření a investice Financování bydlení Rodinné finance Plán rekonstrukce Návštěva architekta
září
říjen
listopad
prosinec
leden leden únor
Podlahy a vytápění Stěny, stropy a podhledy Obklady a malířské práce
březen
Zařízení interiéru bytu
Dotace 1h 1h 1h 1h
Charakter realizace teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení
kapitola 1.1, 7.1 1.2, 7.2 1.3, 7.3 1.4, 7.4
2h
Projekt
7.5
1h 1h 1h 1h 1h 1h 1h 1h 1h 1h 1h
teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení teorie / cvičení Opakování teorie / cvičení
2.1, 8.1 2.2, 8.2 3.1, 9.1 3.2, 9.2 3.3, 9.4 4.1, 10.1 4.2, 10.2 4.3, 10.3 4.4, 10.4 10.5 5.1, 11.1
2h
Exkurze
11.2
1h 1h
teorie / cvičení teorie / cvičení
5.2, 11.3 11.4
2h
teorie / cvičení
11.5
2h
teorie / cvičení
11.6
4h
Projekt
11.7
1h 1h 1h
teorie teorie / cvičení teorie / cvičení
6.1 6.2, 12 6.2, 12
1h
Opakování
vše
duben Rekonstrukce bytu Zabezpečení domácnosti
květen
Drobná údržba Opakování / Prezentace projektu
červen
pololetí
První pololetí
Šetrná domácnost
Měsíc
Druhé pololetí
Téma vyučovací hodiny Voda Teplo Světlo Elektrická energie
10
Teoretická část 1. Provoz domácnosti Tuto oblast zařazuji na první místo z důvodu výrazného vlivu na formování kritického, hospodárného a částečně i ekonomického myšlení. Jde o oblast, o které mají děti určité povědomí, ale chybí jim znalost daných kontextů, jakými jsou spotřeba, šetrnost a jednání v souladu s ekologickými principy. Tato kapitola je doplněna kompaktním projektem uvedeným v praktické časti práce. Mezipředmětové vztahy: Občanská výchova, praktické činnosti, matematika. Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, environmentální výchova. Klíčová slova: Hospodárnost, zdroj energie, teplo, voda, osvětlení, elektrická energie, ekologicky šetrná domácnost
1.1 Voda Časová dotace: 1 vyučovací hodina Ţádná domácnost by se v dnešní době neobešla bez přístupu k pitné vodě. Není tomu však, ale na celém světě tak. Kaţdá rozvinutá civilizace povaţuje skutečnost, ţe je voda čímsi zcela běţně dostupným, za naprosto normální. Uvědomme si, ţe pro spoustu lidí, především pak v méně vyspělých částech světa je voda nezávadná a kvalitní, něčím zcela vzácným. Podobný přístup, jaký je v těchto regionech by měl být praktikován i tam, kde je této vody relativní dostatek. Z jakého důvodu? Spotřeba vody totiţ stále roste i díky nárokům zemědělství, průmyslu a stále rostoucího počtu obyvatelstva na naší planetě. Je třeba si uvědomit, ţe voda je nejhojnější a nejdůleţitější ze všech chemických sloučenin na Zemi. Její všudypřítomnost má zásadní význam pro ţivot na Zemi. Z celkové zásoby vody ovšem pouze 3% tvoří voda sladká, tedy ta která můţe být při vhodné a méně nákladné úpravě změněna na pitnou.
11
Vodu dělíme z několika hledisek. V odborné literatuře se nejčastěji uvádí dělení podle jejího vyuţití: a) Pitná voda je zdravotně nezávadná voda, která ani při trvalém poţívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících zdraví člověka. Je tedy určena k pití. b) Užitková voda musí být také nezávadná, ale má niţší kvalitu a liší se od vody pitné svým zabarvením, případně pachem. Vyuţití nachází při praní, koupání, mytí a výrobních účelech. Nesmí se pouţívat k výrobě jídla a nápojů. c) Provozní voda není zdravotně bezpečná, různě se upravuje pro potřeby průmyslu. Zdroje vody v naší zemi nejsou rozmístěny rovnoměrně. Vodní hospodářství vyuţívá přírodní i umělé rezervoáry vody, úpravny vody, velké rozvodné sítě, kanalizační sítě, čistírny odpadních vod a další.
1.1.1 Kvalita vody Voda se upravuje dle poţadované kvality a podle stupně znečištění. Úprava je v kompetenci vodárenského průmyslu. Kontrola kvalita je pod dozorem hygienické sluţby na základě odebraných vzorků. V praxi se provádějí čtyři kategorie odběrů vzorků: Biologický rozbor – dokazuje přítomnost bakterií, řas a případně prvoků ve vodě. Fyzikální rozbor – zjišťuje teplotu, barvu, zákal, chuť, průhlednost a přítomnost sedimentů ve vodě. Chemický rozbor – zjišťuje přítomnost látek (např. dusičnany) rozpuštěných ve vodě. Bakteriologický rozbor – rozpoznává přítomnost choroboplodných zárodku ve vzorku. Rozvod vody do domácností obstarává vodovod. Jde o systém vodovodního potrubí, který na úrovní veřejného vodovodu, takzvané rozváděcí sítě distribuuje všechny druhy vody v určené lokalitě aţ k domovním vodovodům. Ty jsou napojeny přípojkou. Aby bylo moţné změřit objem odebíraného mnoţství vody, je třeba mezi tuto přípojku a domovní vodovod nainstalovat vodoměr. Poslední moţností, jak domácnosti připojit k vodnímu zdroji je instalace samostatného domovního vodovodu. Toho se vyuţívá v případech, ţe v dané obci není veřejný vodovod, nebo tehdy kdyţ je budova samostatně stojící a tedy mimo dosah veřejné sítě. Typickým řešením je voda čerpaná ze studny či z vrtu. Rozvod v domě je napojen na domovní vodárnu s čerpadlem.
12
Kvalita musí být však opět zkontrolována regionální hygienickou stanicí, abychom měli jistotu, ţe je nezávadná pro naše zdraví.
1.1.2 Domovní vodovodní instalace Sestává se ze sítě vodovodních trubek rozvádějících teplou a studenou vodu. Odvádění odpadních vod zajišťuje kanalizační potrubí. Trubky spolu s výlevkami, umyvadly, vanami a záchody slouţí obvykle bez velké údrţby. Dojde-li k poruše, mohou vzniknout velké škody a nepříjemnosti. Potíţím lze předejít správnou údrţbou instalace v domě. Kontrolujeme a udrţujeme těsnost ventilů, zateplením chráníme potrubí před promrznutím. Dále dbáme na to, aby se odpadní potrubí neucpalo předměty nebo látkami, které tvoří usazeniny, např. pískem nebo mastnotou. Domovní vodovodní potrubí má hlavní uzávěr, případně další uzávěry na jednotlivých větvích. V některých případech je instalace takových uzávěrů (ventilů) dána bezpečnostními předpisy. V případě poruchy je moţné uzavíracími ventily rychle uzavřít vodu a zabránit tak škodám. (MOŠNA, F. aj, 2004)
1.1.3 Rozvod teplé vody Teplá voda, která nám v obydlích teče z kohoutků je ohřívána nejvýše na 60°C (vodní kámen se začíná tvořit při 63°C). Je rozváděna potrubím především do koupelen a
kuchyně. Rozlišujeme dva typy přístupu k teplé vodě: Teplá voda tzv. z místního ohřevu – typické řešení pro ohřev vody v rodinných domech. Ohřívač je umístěn co nejblíţe místu spotřeby, aby v rozvodném potrubí nedocházelo k zbytečné tepelné ztrátě. Médiem pro ohřev jsou obvykle elektrické nebo plynové kotle, v poslední době pak i ekologické a ekonomicky úsporné solární systémy. Teplá voda tzv. z ústředního zdroje ohřevu – zdroj je společný pro několik domácností. Tvoří jej domovní nebo bloková kotelna, případně teplárna. Toto řešení je typické pro sídlištní zástavbu, nebo činţovní a nájemní domy. Musíme pamatovat na dobrou izolaci, abychom zabránili zbytečným tepelným ztrátám.
1.1.4 Kanalizace „Kanalizací nazýváme všechna potrubí a zařízení, jimiž se odvádějí odpadní vody z budov, pozemků a veřejných prostranství. Patří k ní i zařízení, jimiž se tyto vody pročisťují tak, aby se nestaly zdrojem infekčních chorob a voda se mohla dále používat.“ (MOŠNA, F. aj., 2004, str. 8)
13
Kanalizace má část veřejnou a domovní. U budov jejichţ připojení na veřejnou kanalizaci není moţné realizovat (například u chat, nebo u objektů v místech bez veřejné kanalizace a vzdálených od civilizace) se odpadní vody shromaţďují v jímkách.
1.2 Teplo Časová dotace: 1 vyučovací hodina Voda je pro nás ţivotně důleţitá jako zdroj pitné vody. Pro zajištění našeho ţivotního standartu je však voda důleţitá i jako topné médium. Takzvaná tepelná pohoda je dána teplotou vzduchu v místnostech a průměrnou teplotou okolních ploch (tedy stropů, podlah, stěn a například nábytku). Tato pohoda je součinitelem vytápění a kvalitní tepelné izolace stavby. K rozvodu tepla se nepouţívá pouze vody, ale například i jiných typů médií. Voda je však nejčastějším zdroje tepelných rozvodů. Topné systémy dneška jsou konstrukčně řešeny tak, aby byly výkonné při nízké spotřebě paliva a aby bylo moţné je regulovat jak z hlediska teploty vzduchu, tak pro ohřev teplé vody. Nejčastějším systémem pouţívaným v Evropě je systém, který vyuţívá k rozvodu tepla vodu. Voda je ohřívána v plynovém kotli a čerpadlo ji rozvádí okruhem trubek a radiátorů. (REICHL, J., 2010) Existují prakticky tři formy vytápění obydlí: Lokální vytápění – topidlo je umístěné přímo ve vytápěné místnosti. Ústřední topení – teplo je vyráběné zdrojem umístěným mimo vytápěné prostory, nejčastěji v jiném podlaţí (např. kotel ústředního topení panelových domů). Etážové topení – kotel i vytápěné prostory se nachází ve stejném podlaţí. Nepraktičtější v obydlené aglomeraci a také nejrozšířenější formou je ústřední topení. Lokální vytápění je výhodné podle toho, jaké pouţíváme palivo. Tedy jak je dané palivo drahé, případně jak je pro nás jako obyvatele přístupné.
1.2.1 Druhy paliva Voda v kotli a proudící následně v radiátorech se sama o sobě ohřát nedokáţe. Je potřeba ji pomocí určitého druhu paliva v kotli ohřát. Nejrozšířenějšími palivy jsou zemní plyn, topný olej, propan a pevná paliva (uhlí, koks a dřevo). Plyn je v současnosti nejideálnějším zdrojem ohřevu. Ekologický, levný, bez nutnosti pravidelné údrţby. Jedinou nevýhodou je fakt, ţe k instalaci je nutné přípojka v místě obydlí. Garantuje stálý a tedy nepřetrţitý přísun energie.
14
Topný olej a propan jsou méně hospodárné a naleznou vyuţití tam, kde není připojení k plynu moţné. Nevýhodou je také nutnost instalace zásobníků (mimo vytápěný objekt), které je nutné alespoň jednou za topnou sezonu doplnit. Pevné palivo tvoří alternativu v případě, ţe není moţné vyuţít ani jednu z výše uvedených alternativ. Ideální pro vytápění chalup a chat, kde není problém se skladováním zásob topiva. Pořizovací náklady jsou nízké, ale je potřeba palivo pravidelně doplňovat.
1.2.2 Topné systémy Ústřední vytápění má tedy vţdy jediný zdroj, který rozvádí teplo po celém objektu. Provedení takového rozvodu se dá provést dvěma způsoby. Prostřednictvím vody, případně ohřátého vzduchu. Způsob první a to teplovodní je jednoznačně rozšířenější. Důvodem je vyšší komfort. Vodovodní systém vykazuje tišší a bezprašný provoz. Voda je ohřívaná v kotli a proudí potrubím do radiátorů a pak potrubím zpět do kotle. Výhodou
horkovzdušného vytápění
spočívá v rychlejším zátopu a
niţších
pořizovacích nákladech. Na tomto systému pracuje například topení v automobilech. Další moţnost představuje topení elektrické. Nejčastěji ve formě přímotopů. Ty jsou ideální v případě, ţe potřebujeme vytopit jednorázově nejlépe omezený počet místností. Takováto forma vytápění je poměrně drahá, i kdyţ velmi efektivní.
1.2.3 Efektivně, ekonomicky a ekologicky Proto, abychom byli s vytápěním spokojeni, byli šetrní ke své peněţence i ţivotnímu prostředí je třeba uvaţovat v souvislostech. Teplo je energií, která při dodrţení určitých podmínek můţe slouţit v souladu s těmito principy. Úspora spočívá i v dobré izolaci. Pokud naše obydlí správně a kvalitně tepelně zaizolujeme, můţeme i přes počáteční poměrně náročnou investici časem ušetřit spoustu peněz. Stěny domu propouští aţ nečekané mnoţství tepla a dochází tak k zbytečným tepelným (potaţmo finančním) ztrátám. Další moţností a trendem budoucnosti jsou systémy pracující na principu vyuţití solární energie. Solární panely na střeše domu, které transformují solární energii na energii elektrickou, jsou jiţ běţnou záleţitostí. Politika Evropské unie takovéto ekologické projekty ve velké míře podporuje. Jedná se totiţ o zdroj, který je obnovitelný, čistý a s pominutím počátečních nákladů na instalace i zdroj s nulovými náklady.
15
1.3 Osvětlení domácnosti Časová dotace: 1 vyučovací hodina „Při nedostatku denního světla je nutné pro provoz domácnosti zajistit zdroj dostatečného a vhodné umělého osvětlení.“ (MOŠNA, F. aj., 2004, str. 13) Kvalitní osvětlení šetří naše oči a neunavuje tak náš organismus, je energeticky úsporné a levné na provoz. V praxi rozlišujeme základní typy osvětlení. Celoplošné (centrální) osvětlení vyuţíváme k rovnoměrnému osvětlení celé místnosti. Příkladem je nám známý lustr, který visí ze stropu. Odrazem světla od bílého stropu nebo stěn můţeme kvalitu osvětlení prostoru aţ zdvojnásobit. Účelové osvětlení pouţíváme na osvětlení prostoru, kde často čteme nebo pracujeme. Typickým zástupcem je stolní lampa. Nesmí nás však oslňovat a je vhodné ji umístit tak, aby náš stín nepadal na práci do našeho zorného pole. Expoziční (zvýrazňující) osvětlení pouţíváme na osvětlení nejzajímavějších částí místnosti. Příkladem jsou bodová světla, která můţeme pouţít pro osvětlení obrazu, skupiny rostlin, architektonických oblouků a výklenků nebo vystavených věcí. Dekorativní osvětlení se vyuţívá na zvýšení dekorativnosti místnosti svítidly, která jsou sama o sobě dekorativní, například tvarované lampy nebo lampy s barevnými skleněnými stínidly.
1.3.1 Volba osvětlení Kaţdá místnost v našem obydlí si ţádá jiné nároky na vhodné osvětlení. Musí plnit účel a vyhovět našim poţadavkům, případně zpříjemnit atmosféru tam, kde chceme relaxovat. Jak na to? Dle Kamily Špačkové je důleţité přihlédnout k těmto potřebám. Kuchyň V kuchyni je u osvětlení rozhodující funkčnost a účelnost. Je třeba dobře osvětlit kuchyňskou linku a zvýraznit barevné kontrasty. Pro celkové osvětlení je vhodná lampa s průsvitným stínítkem kulového nebo deštníkového tvaru, osazená kompaktní zářivkou. Je také moţné pouţít lineární zářivky na stropě. Jednotlivá svítidla by však měla být dole vybavena mříţkou, aby nebyl zdroj světla při šikmém pohledu přímo vidět a neoslňoval. Pro osvětlení pracovní plochy linky je nejvhodnější svítidlo zabudované přímo do dolní poličky kuchyňské linky. Při stání u linky si totiţ tělem zpravidla stíníme světlo z celkového osvětlení na stropě. Lineární zářivka poskytuje měkké rozptýlené světlo, které nevrhá ostré stíny.
16
Obr 1. Správné a špatné osvětlení jídelního stolu. Obývací pokoj V obývacím pokoji je většinou rozhodujícím poţadavkem navození příjemné atmosféry. Tvar a vzhled svítidla se podřizují vkusu majitele a měly by ladit s celkovým zařízením. Pokud máte niţší strop, pak nelze s ohledem na oslnění doporučit pouţití lustru s ţárovkami bez stínítek, které mají vyvolat dojem osvětlení svíčkami. Jako světelné zdroje lze doporučit úsporné zářivky. Pro zdůraznění různých detailů vázičky v poličce, knihovny, vitrín, akvária, obrazu a podobně - lze pouţít i reflektorky. Na trhu jsou k dostání i bodová světla ve variantách energeticky úsporných a fungují na principu úsporných zářivek. Pro místní přisvětlení se pouţívají různé přenosné lampičky.
Obr 2. Správné a špatné osvětlení pro sledování TV.
17
Dětský pokoj Rozhodujícím poţadavkem je účelnost a dostatek světla na pracovním stole. Pro celkové osvětlení je moţno pouţít nejrůznější druhy svítidel zpravidla teple bílého odstínu. Pokud jsou jejich obyvateli menší děti, je třeba zvaţovat pouţité svítidlo z hlediska jeho rozbitnosti a moţnosti zranění vzniklými střepy, tedy zohlednění bezpečnostního hlediska. Pracovní stůl v dětském pokoji je nejvhodnější vybavit polohovatelnou lampičkou, kterou umisťujeme na opačnou stranu stolu, neţ má dítě orientovánu ruku při psaní. Lampička by měla dobře drţet v libovolně nastavené poloze a měla by být vybavena dostatečně velkým, neprůsvitným stínítkem tak, aby z něj zdroj světla nevyčníval a nebyl při pohledu ze strany vůbec vidět. I v tomto typu svítidla je zpravidla s ohledem na dodrţení výše uvedené zásady moţno pouţít úsporné zářivky. Jsou vhodné také proto, ţe jsou v porovnání se ţárovkami chladné - nedosahují teplot přes 70 °C (u ţárovek to můţe být i 220 °C). Ložnice Loţnice je z hlediska osvětlení poměrně náročnou místností, kladoucí širokou míru poţadavků. Osvětlení by mělo vytvářet příjemnou atmosféru. Z tohoto hlediska je třeba doporučit pouţití světelných zdrojů s teple bílou barvou světla. Vhodné je vybavení lampami s regulovatelným mnoţstvím vyzařovaného světla. Toho lze dosáhnout buď odděleným vypínáním několika kompaktních zářivek vypínáním několika kompaktních zářivek ve svítidle, nebo neposlední řadě pomocí stmívače u zářivek s odděleným předřadníkem. Dále je třeba zajistit dostatečné mnoţství světla pro čtení jak v posteli, tak u psacího stolu. V obou případech jsou vhodné polohovatelné lampičky s neprůhledným stínítkem. Koupelna V koupelně je prioritou číslo jedna zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem. Z tohoto důvodu je nutno umisťovat svítidla co nejdále od vany a umyvadla. Svítidla by měla mít dvojí izolaci a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Dále je většinou preferována účelnost, to znamená, ţe volíme jednoduchá svítidla nejlépe v páru. Jedno, pro celkové osvětlení, se umisťuje na strop a druhé nad zrcadlo nad umyvadlem. (ŠPAČKOVÁ, K., 2003)
18
1.3.2 Volba žárovek Vývoj svítidel zaznamenal v posledních letech významný posun. Proto se jiţ v prodejnách s klasickou ţárovkou budeme setkávat méně, jejich výroba bude zanedlouho nadobro zastavena. Důvody jsou zřejmé. Energetická úspora je ekologická a k našim peněţenkám především šetrná, ušetříme tedy na všech frontách. Obecně jsou výrobci ve shodě a uvádějí, ţe jako běţní spotřebitelé ušetříme výměnou klasické ţárovky za alternativní moderní zdroj aţ 1300 korun ročně. Obyčejné vakuové žárovky, které na svícení vyuţijí pouze 5 – 8 % energie (zbytek je proměněn v nepotřebné teplo), totiţ spotřebují zhruba třikrát až pětkrát více elektřiny neţ jejich úspornější alternativy. (LESCHINGEROVÁ, M., 2009) Osvětlení tedy v dnešní době můţeme řešit těmito alternativními zdroji: Kompaktní zářivky Jsou vhodné především do místností, kde se svítí dlouhodoběji a není zde příliš častá frekvence rozsvěcování a zhasínání. Nevýhodou levných kusů zářivek je totiţ delší doba rozsvěcování. To můţe trvat od několika vteřin aţ do půl minuty. Ţivotnost těchto zářivek je 12 – 15 000 hodin, tedy zhruba 12 – 15 x více, neţ nabízí klasická ţárovka. Tyto kusy jsou sice draţší neţ původní ţárovky, ale vzhledem moţnosti ušetření aţ 80 % energie, investice se tyto náklady časem vrátí (u zářivek je návratnost investice v odhadu maximálně 6 – 12 měsíců). Při průměrném denním svícení 3 hodin mají ţivotnost téměř 20 let. Halogenové žárovky Jsou vhodné do místností s častým zapínáním světla. Okamţitě po jejich sepnutí zaplní pokoj velmi kvalitní světlo, nevadí jim časté zapínání a výhodou oproti zářivkám je také niţší cena. Na druhou stranu s nimi ale tolik neušetříte: úspora energie oproti klasickým ţárovkám je v tomto případě zhruba 20 – 30%. Výhodou halogenových
ţárovek je
skutečnost,
ţe
jsou
vyráběny v obdobných tvarech jako ţárovky klasické, můţete je proto instalovat do lustrů, kam se nevejdou kompaktní zářivky. Ţivotnost halogenových ţárovek je oproti těm klasickým zhruba dvakrát delší.
19
LED diody Vývoj světelní techniky nejvíce odráţejí LED diody. LED diody fungují na principu elektronické součástky tvořené dvěma elektrodami, mezi nimiţ prochází elektrický proud. Jejich nespornou devízou je fakt, ţe produkují více energie na watt neţ jiné způsoby osvětlení: světlo ze 40 W ţárovky nahradí u LED diody zhruba 4 W zdroj. Hodí se proto například do zařízení, která jsou napájena bateriemi. Ze všech tří alternativ mají LED diody nejvyšší životnost, která je zhruba 100 000 - 1000 000 hodin, tedy 100 – 1 000 x delší než u žárovek a aţ 100 x vyšší neţ u zářivek. Podobně jako halogenové ţárovky se také LED diody rychle rozsvěcí a nevadí jim ani vysoká frekvence rozsvěcování. Velkou nevýhodou LED diody, díky níţ je nenajdeme v mnoha domácnostech, je jejich vysoká pořizovací cena. S ohledem na to, ţe jejich spotřeba elektřiny je velmi nízká, vycházejí ale celkové náklady stále výhodněji než u žárovek i halogenů. (LESCHINGEROVÁ, M., 2009)
1.4 Elektrická energie Časová dotace: 1 vyučovací hodina Spotřeba elektrické energie v domácnostech neustále stoupá. Dnes má nespočet rodin dva aţ tři televizní přijímače a stále více se setkáváme i s energeticky velmi náročnými výrobky, jako jsou sušičky na prádlo nebo klimatizace. (MURTINGER, K., 2009) Na rozdíl od výdajů za teplo je vývoj cen elektřiny naopak mírně stoupající. Proto je třeba se zamýšlet nad tím, jaké spotřebiče si do své domácnosti pořídíme. Šetrná spotřeba elektrické energie nám můţe ušetřit aţ několik tisíc korun ročně, tedy částku podstatně nezanedbatelnou. „Generace nových domácích spotřebičů dosahuje vyšší účinnosti, ale řada z nich (např. LCD a plazmové televizory, LCD monitory, atd.) jsou také současně větší a výkonnější, a tak ve výsledku spotřebovávají elektrické energie stejně nebo i více neţ jejich starší a méně vyspělý předchůdci. Dalším faktorem ovlivňujícím spotřebu je stále se rozšiřující vyuţívání úsporných reţimů („stand-by“) u domácí elektroniky. V tomto případě, stejně jako u úsporných ţárovek musíme přemýšlet nad tím, jestli se nám nevyplatí při koupi určitého spotřebiče investovat o něco vyšší vklad, který se nám časem vrátí v niţších poplatcích za energii.
20
Způsoby vyuţití elektřiny v domácnosti lze rozdělit například podle toho, na jakou formu energie se ve spotřebiči elektřina mění. Nejčastěji se setkáme s těmito případy: přeměna na teplo (pračka, myčka, sporák, varná konvice); přeměna na mechanickou práci (chladnička, mixer, vrtačka); přeměna na světlo (ţárovky a zářivky); vyuţití na zpracování a prezentaci informací (počítače, audio a video a domácí elektronika).
Spotřebiče přeměňující elektřinu na teplo mívají největší příkon (v řádu kW) a jejich podíl na spotřebě domácnosti je zpravidla významný. Velmi rychle také roste význam spotřebičů na zpracování a prezentaci informací, jejichţ příkony sice nejsou tak velké, ale v řadě domácností je jich mnoho a jsou zapnuté prakticky neustále. (MURTINGER, K., 2009) Zjištění spotřeby V praxi je pro nás tedy důleţité mít představu o tom, jakou má daný spotřebič energetickou spotřebu. Mezi nimi jsou poměrně významné rozdíly. Pokud to myslíme se sniţováním spotřeby skutečně váţně, je uţitečné skutečnou spotřebu své domácnosti sledovat a po určitou dobu se na ni zaměřit a pokusit se ji rozdělit mezi jednotlivé spotřebiče. (MURTINGER, K., 2009) Celkovou spotřebu jednoduše nalezneme v ročním vyúčtování. Můţeme si také zapisovat stav elektroměru, a získat tak informaci o tom, jaký vliv měla naše úsporná opatření ve výsledku. V situaci, kdy zařizujeme svou domácnost, jak se říká od nuly, je nepraktičtější v sortimentu nabízeného zboţí věnovat pozornost hodnotám příkonu mezi jednotlivými výrobci daného spotřebiče. Někdy i sami výrobci udávají kromě příkonu i typickou spotřebu elektřiny na jeden den nebo na jeden příslušný cyklus. Pro revizi, nebo jinými slovy přezkoumání daného stavu spotřeby je pak nejjednodušší vyuţít měření prostřednictvím elektronického wattmetru. Ten nám přesně vyčíslí reálný stav spotřeby. Kaţdý pravděpodobně nebude ochotný obětovat čas této metodě a takovémuto poctivému přístupu, ale co je jistě v silách kaţdého byť i zaneprázdněného člověka je moţnost přehodnotit svůj přístup ke spotřebě energie. Tedy zamyslet se tak trochu nad ţivotním stylem.
21
Přístup ke spotřebě – životní styl Existuje mnoho moţností, jak docílit sníţení spotřeby energie a ušetřit. Řešení spočívá především ve změně našeho myšlení. Uvědomme si, ţe například vyuţitím kapacity spotřebiče ušetříme mnoho. Kupříkladu pračka, či myčka nádobí spotřebovávají stejné mnoţství elektrické energie i vody, bez ohledu na to, zda jsme je naplnili po okraj nebo jen ze třetiny. Stejné je to i s mrazničkou, kterou často plníme naprosto zbytečně, jen z toho důvodu, ţe je nám zatěţko udělat pár kroků a potraviny uschovat ve sklepě. Samozřejmě, nejde to vţdy a se vším, ale lze nacházet kompromisy a jiná šetrnější řešení. Například spotřeba elektřiny při spuštění filmu nebo hudby na výkonném hi-fi, nebo video systému. Častokrát máme po ruce notebook, který dokáţu přehrát totéţ a to v daleko úspornějším reţimu. Stejně tak je v širokém povědomí moţnost vyuţít solárních panelů k dobíjení „šetrné“ energie. Takových moţností je opravdu celá řada a stačí se občas na moment zamyslet, kde je lze pouţít. Pro ilustraci: Členění spotřeby energie v domácnosti dle odborníka Ladislava Tintěry: 56% - Vytápění 24% - Ohřev vody 5% - Chlazení, mrazení 3,1% - Příprava jídel 2,7% - Praní 2,6% - Osvětlení 0,8% - Ţehlení 1,2% - Ostatní spotřebiče Přitom se celková spotřeba energie řádově liší v bytech 60 – 90 GJ za rok v rodinných domech 90 – 120 GJ za rok (TINTĚRA, L., 2002)
22
2. Telekomunikační, spojovací prostředky Nároky na vybavenost našich domácností logicky stále rostou. Ve standartu, tedy co do vybavení našich domácností sehrávají stále významnější roli nároky na telekomunikační, zvláště pak digitální spojovací techniku. Fenomén internetu, jakoţto sítě spojující uţivatele osobních počítačů výrazně zasahuje i do budování a kvality sociálních vztahů, jako i do oblasti mediální výchovy. Jde o oblast dynamicky se vyvíjející, kladoucí nároky na základní znalosti principů fungování. Ţáci by si měli uvědomit, na jaké platformě dané technologie fungují, tedy jaká zásuvka slouţí k připojení televizního přijímače, respektive internetové přípojky. Moderní bydlení se jiţ neomezí na pouhé připojení k elektrické síti, v lepším případě i s moţností drátového připojení k internetu. Standardy si ţádají zavedení a instalace bezdrátové sítě kombinované s routerem (rozbočovačem), který umoţní připojení více uţivatelů do sítě. Domácnost 21. století, zpravidla disponuje více počítači s připojením k internetu. Vliv výpočetní techniky za posledních dvacet let dynamicky vzrostl a bude tomu tak jistě i v budoucnu. Ţáci by si měli uvědomit, ţe vývoj digitálních technologií zcela jistě ovlivní i kvalitu a moţnosti jejich budoucího bydlení a je dobré o moţnostech zapojení, správy a údrţby vědět alespoň elementární informace. Rozvoj digitálních technologií totiţ nepřináší pouze klady, ale i starosti a nároky na základní znalost problematiky – ochrana osobních údajů, bezpečnost práce s daty, v blízké budoucnosti i na ovládání interiéru bytu a monitoring, energetické úspory spotřeby. Mezipředmětové vztahy: Občanská výchova, praktické činnosti, výpočetní technika Průřezová témata: Multimediální výchova Klíčová slova: Televize, analogové digitální vysílání, přijímač, komprese přenášených dat, vysílač, settop box, kabely, internet, router, provozovatel internetového připojení, wi-fi.
2.1 Televize Časová dotace: 1 vyučovací hodina Základním pilířem na úrovni mediálního vybavení domácností je bezpochyby televize. Ţáci ji vnímají jako naprosto běţnou součást domácnosti, avšak nemají jasnou představu, o principech na kterých funguje a jak je k domácnosti připojena. S nástupem digitálního vysílání se způsob a integrace televizního přijímače do multimediálního světa ještě více zvyšuje. Uţivatelé vyţadují kromě zavedení přípojky i moţnost
23
připojení k internetu, coţ je moţné v dnešních poměrech, řešit na úrovni jednoho provozovatele telekomunikačních sítí a připojit tak případně i pevnou telefonní linku. Mít takzvaně vše pod jednou střechou je zjevně nejpraktičtější. Tuto moţnost však vzhledem k pokrytí signálu nemají všechny domácnosti. Pokusme se tedy moţnosti připojení nastínit níţe. Z technického hlediska je televizor koncovým zařízením určeným k příjmu televizního vysílání (zpravidla jde o zvláštní elektronický přístroj), na kterém lidé sledují televizní vysílání nebo vysílání průmyslové televize. V televizorech se dříve pouţívala výhradně klasická televizní obrazovka na bázi katodové trubice (CRT), k roku 2010 se jiţ častěji setkáváme s variantami pouţívající LCD (tekuté krystaly) a plazmové formáty technologie obrazovek.
2.1.1 Analogové připojení TV přijímače Jiţ dosluhujícím standardem pouţívaným od počátku vzniku televizního vysílání je příjem signálu analogového typu. Tedy televizní signál šířený vzduchem ve formě analogového signálu určité frekvence. Základním princip televizního vysílání spočívá v rozloţení nasnímaného obrazu na konkrétní obrazové body, jejich převedení na vhodný signál (televizní kamera), který se po přenesení na místo určení znovu převede na obrazové body a ty se zpětně sloţí v původní obraz (televizní přijímač). K obrazu je tedy připojen i zvuk, aby televizní vysílání nebylo němé.
Obr 3. Šíření analogového vysílání.
24
Signál je tedy z vysílací antény přijat anténou uţivatele a veden vodičem do zásuvky s koaxiální koncovkou. Signál je tedy
spojitý
–
nezkomprimovaný.
Nevýhodou
oproti
digitálnímu vysílání je však fakt, ţe je tato technologie omezena co do počtu moţných programů, kvality obrazu a zvuku a dalších moţností. Obr 4. Zásuvka pro připojení TV.
2.1.2 Digitální připojení TV přijímače Digitalizace televizního vysíláním je výrazným krokem vývoje. V rámci propojení digitálních světů jde o posun především co do kvality vysílání, ale i komfortu z hlediska diváka. Máme moţnost volit mezi více nabídkami programů, sledovat pořady ze záznamu, zpracovat ve vysoké kvalitě jednotlivé relace do počítače. Internet a televize jsou prakticky propojeny do jedné úrovně uţivatelského rozhraní. Na jakém principu vlastní přenos dat aţ k divákovi, tedy koncovému příjemci pracuje? Princip digitálního přenosu Z vlastní zkušenosti víme, jak výrazný rozdíl v objemu dat vykazují filmy v původním formátu DVD a verze stlačené do formátu avi (řádově 4,3GB oproti 700 MB). I digitální signál se šíří ve formátu toku dat (také řády MB v čase). Aby dokázal digitální televizní přijímač (integrovaný v televizoru, nebo ve formě připojeného set-top boxu) signál dekódovat zpracovat plynule, musí být také stlačen – odborně řečeno komprimován. Evropský systém digitální televize (DVB – Digital Video Broadcasting) spočívá v úpravě snímaného zvukového a obrazového signálu do normalizovaného toku digitálního signálu, ve dvou úrovních ochrany signálu, ve sníţení mnoţství přenášených informací
komprimací
v moderní
vysokofrekvenční
modulaci
televizorem
v demodulování a dekódování na audio- a videosignál. Výhodou jsou: přijímaný obraz a zvuk prakticky ve studiové kvalitě, značná odolnost proti vnějším rušením, mnohonásobná vyuţitelnost vysokofrekvenčního přenosového kanálu (na více platformách – televize, rozhlas, dílčí propojení s internetem, nevyloučeno ani propojení mobilního příjmu). (BEDNÁŘ, J., 2006)
25
„Na začátku celého přenosového řetězce jsou jednotlivé programy upravovány do takové podoby, která je vhodná pro přenos (nejprve jsou komprimovány tak, aby jejich data měla menší objem a vystačila i s menší přenosovou kapacitou). Pak jsou tato data „porcována“ na vhodně velké bloky (tzv. pakety), a ty jsou následně slučovány do jednoho společného celku – souhrnného datového toku, označovaného častěji jako tzv. multiplex.“ (POTŮČEK, J., 2010,
)
Obr 5. Princip sloučení paketů v multiplex. Souhrnný datový tok (multiplex) je po té dopravován do sítě (pozemních) vysílačů, zajišťujících vlastní vysílání.
Obr 6. Princip přenosu multiplexu k uţivateli.
26
2.2 Internet Časová dotace: 1 vyučovací hodina Připojení domácnosti k internetu je z hlediska propojení civilního a digitálního světa naprostou samozřejmostí. Dostupnost e-mailové schránky, sociálních sítí a tzv. internetové bankovnictví je nedílným poţadavkem moderního věku na kaţdého potřebu kaţdého člověka.
2.2.1 Připojení domácnosti k internetu Vzhledem k cenovým relacím v oblasti aktivních připojovacích prvků se jako nejvhodnější řešení připojení k internetu jeví přístup za pomocí provozovatele. Volbu internetového provozovatele bychom měli provést na základě zváţení těchto hledisek: Osobní nároky na využití Musíme si poloţit otázku, k jakému účelu připojení k internetu vyuţijeme. Zda budeme mít v úmyslu připojit i kabelovou televizi a díky určité nabídce akčního balíčku tak ušetříme na obou sluţbách určitou finanční částku. Případně zda nám stačí Cenové relace Musíme si uvědomit své finanční moţnosti, zda je pro nás nabízená sluţba z hlediska poměru cena/výkon opravdu zajímavá Přístupová rychlost Hodnota přístupové rychlosti má vliv na kvalitu online přehrávání videa a moţnosti stahovat a nahrávat větší objem dat v čase. Hodnota je uváděna v jednotkách Mb/s a jsou uváděny údaje příchozí a odchozí rychlosti internetové linky – např. 35/5 Mb/s. Omezení toku objemu dat Někteří provozovatelé internetového připojení uvádějí hodnotu měsíčního omezeného objemu staţených dat. V případě, ţe je určen jistý limit, nemáte po vyčerpání moţnost do konce měsíce stahovat další data. Tento faktor však opouští svou pozici, zpravidla je nabízen jako neomezený. Pokrytí Vzhledem k situování bytu, či domu v zástavbě nemůţe vám své sluţby nabídnout kaţdý provozovatel. Proto je dobré se vţdy informovat o pokrytí provozovatele v místě vašeho bydliště (zvláště v případě, kdy bydlíme na periferii). Vţdy máme moţnost si zvolit mezi několika tarify u kaţdého provozovatele. Jednotlivá hlediska spolu úzce souvisejí. Je třeba najít vhodný kompromis. Provozovatel po podpisu smlouvy vyšle za zákazníkem své techniky, kteří nainstalují internetovou
27
přípojku ve formě zásuvky nebo připojovacího kabelu nejčastěji s koncovkou RJ-45, který jak víme, zakončuje kabely tzv. kroucené dvojlinky. Uţivatelské nároky na moţnosti připojení k internetu však zpravidla diktují potřebu rozšířit internet na nejlépe neomezený počet klientů (uţivatelů) v domácnosti. Jeden osobní počítač zkrátka i s výhledem do budoucna nepostačuje všem obyvatelům domu, či bytu k pokrytí potřeb. K práci standardně vyuţíváme i notebooky, nebo další pevně instalované počítače v dalších místnostech. Proto je praktické zpřístupnit signál za pomocí rozbočovače (dále routeru), který navíc v modifikovaném Wi-Fi provedení nabídne pomocí kabelové zdířky připojení i na bezdrátové úrovni šířené do poměrně rozlehlého okolí i dalším uţivatelům.
2.2.2 Bezdrátové sítě Wi-Fi Signál v bezdrátové síti se přenáší elektromagnetickým vlněním, které nahrazuje metalické kabely. Tyto vlny se liší vlnovou délkou (a frekvencí) a jsou široce uţívaným přenosovým médiem (např. pro televizní, rozhlasové, telekomunikační systémy. Pro kaţdý z nich však musíme najít jinou frekvenci. Frekvencí není mnoho, a tak na bezdrátové sítě zbyla nelicencovaná frekvence 2,4 GHz a frekvence 5 GHz. (HORÁK, J., 2006) Samotnou kvalitu signálu ovlivňuje rušení (překáţky), poloha umístění a vzdálenost antény od Wi-Fi zařízení v PC. Kvalitu signálu odečteme rozkliknutím ikonky s připojením k bezdrátové síti. Řešení připojení k Wi-Fi Postup instalace je následovný. Zakoupíme se Wi-Fi router, jehoţ cena se pohybuje dle výrobce u základních modelů jiţ na hranici 1000,- Kč (údaj k roku 2010). Z praktického hlediska se jedná o prostředníka, který obstarává šíření internetového připojení. Plní roli tzv. přístupového bodu (AP - Access point). Ten je základním bodem bezdrátové sítě. Zprostředkovává spojení mezi bezdrátovými body a serverem, většinou umístěným v metalické síti LAN. Základní verze WiFi-routerů standardně nabízí připojení 4 výstupních konektorů RJ-45 a samozřejmě vstup pro příjem signálu. Do tohoto vstupu se připojí právě připojovací kabel poskytnutý provozovatelem. Činnost kaţdého kabelem připojeného PC do sítě je signalizována problikáváním diod na čelním panelu routeru. Logicky se tedy připojené PC do sítě dělí o rychlost a moţnosti připojení, vzhledem k provozovateli vystupují jako jedna připojená jednotka. Technik na straně
28
provozovatele přiřadí klientovu připojení hodnotu MAC adresy (tu obsahuje kaţdá síťová adresa a je pro kaţdý kus jedinečná). Tato hodnota je však u wi-fi routeru volitelná (tzv. se klonuje), právě na hodnotu kterou uvádí síťová karta připojeného PC. Tento postup editace se nás však netýká v případě, kdy jiţ máme router připojen a postup zavedení připojení k síti nás teprve čeká.
Obr 7. Zapojení domácí sítě k internetu prostřednictvím wi-fi routeru.
3. Údržba a úklid Ţáci na základní škole si často neuvědomují svou zodpovědnost vůči pořádku. Vztah k třídění odpadu, pravidelnému nakupování a úklidu je obsaţena v této ze široka zaměřené kapitole. Tato oblast má významný přesah do jiných vzdělávacích oblastí. Mezipředmětové vztahy: Rodinná výchova, občanská výchova, chemie Průřezová témata: Environmentální výchova, výchova v globální a evropských souvislostech, osobnostní a sociální výchova Klíčová slova: Komfort, úklid, nakupování, reklama, e-shop, třídění odpadu, recyklace.
29
3.1 Úklid Časová dotace: 1 vyučovací hodina Ve svém obydlí trávíme podstatnou část svého dne. Kaţdý člověk má jistě různou představu o čistotě a pořádku své domácnosti. I přesto je však moţné najít pro komfortní bydlení společné jmenovatele. V našem bytě bychom se měli cítit především příjemně, pohodlně a bezpečně, zkrátka tak abychom se v bytě dokázali cítit jako doma. S touto charakteristikou se čistá a uklizená domácnost neodmyslitelně pojí. Nepořádek, prach a špína působí nejen neesteticky a nezdravě, ale i neprakticky. Neuklizené věci nám brání v orientaci a přehledu nad naším vlastním inventářem. Aby nám bylo v domácím prostředí příjemně, je nutné jej udrţovat v určitém stavu a tedy provádět pravidelný úklid. Není ani tak důleţité se neustále dřít, ale spíše najít určitý systém a uvědomit, kde nás tzv. bota tlačí nejvíce a s čím je moţné počkat aţ později, kdy máme více volného času a je nás v bytě případně na důkladný a větší úklid více.
3.1.1 Organizace úklidu Všechny práce neděláme kaţdý den, úklidové práce můţeme dělit na práce, které děláme Soustavně (každý den): -
vyvětráme,
-
porovnáme věci v celém bytě,
-
umyjeme nádobí, nebo naplníme či vyprázdníme myčku nádobí;
pravidelně (každý týden): -
utřeme prach z nábytku,
-
vysajeme koberce v obývacích prostorách,
-
umyjeme umyvadlo, dřez a WC,
-
vytřeme podlahy,
-
vyčistíme rohoţku u vstupních dveří,
-
vypereme prádlo,
-
vytřeme chladničku,
-
vyneseme odpadky,
-
zalijeme květiny,
pravidelně v delších intervalech (každý měsíc): -
provedeme důkladný úklid jednotlivých místností včetně chodby,
-
vydezinfikujeme odpadkový koš,
-
vyčistíme skříňku na potraviny,
30
-
očistíme zrcadlo, telefon, televizi a jiné elektrické nebo elektronické přístroje,
-
v zimě očistíme radiátory,
-
odmrazíme chladničku a mrazničku;
občasně (dvakrát až třikrát do roka): -
umyjeme okna,
-
navoskujeme podlahy,
-
přeleštíme nábytek,
-
vyčistíme skříňky,
-
vyčistíme svítidla;
zřídka (jednou za rok): -
odtáhneme těţký nábytek a vytřeme za ním a pod ním,
-
vytepujeme koberec a čalouněný nábytek,
-
vypereme závěsy nebo je dáme vyčistit,
-
oprášíme knihy a vytřeme police,
-
vyčistíme filtr v odsavači par v kuchyni.
3.1.2 Čistící pomůcky a prostředky Uklízení v domácnosti si ţádá často pouţití nejrůznějších typů pomůcek. Většinu jistě znáte a pouţíváte je. Máme na mysli například smeták s lopatkou, mop na vytírání podlah, houbičky na nádobí a v neposlední řadě kartáče, prachovky a stěrky na okna. Nejčastěji při úklidu pouţíváme zřejmě vysavač. V prodeji najdete jistě mnoho typů, velmi šetrným typem je vysavač bezsáčkový. Bezsáčkový vysavač s omyvatelným prachovým zásobníkem a pracím textilním filtrem nás nenutí dokupovat a vyhazovat neustále papírové sáčky (TOVÁRKOVÁ, H., 2008). Velmi rozumné je najít pro kaţdou pomůcku určité odkládací místo, tak aby nepřekáţela a byla dle potřeby takříkajíc po ruce. Stejné zásada platí i v případě čisticích prostředků. Ty slouţí k usnadnění úklidových prací a jsou zpravidla sloţený z chemických látek, které by mohli v případě dosahu nevědoucím dětem ublíţit. Proto i ty skladujeme mimo jejich dosah, například do vyšších pater našich skříní či regálů. Mezi nejčastěji pouţívané čisticí prostředky patří saponáty, čistící prášky, dezinfekční a čisticí prostředky spolu s leštidly na nábytek. Jejich pouţití a případné ředící poměry jsou zpravidla uvedeny na etiketách výrobku.
31
Platí nepsané pravidlo, ţe je třeba pouţívat v případě uţití chemických prostředků ochranných pomůcek a vyvarovat moţnému kontaktu s očima.
3.2 Nakupování Časová dotace: 1 vyučovací hodina Kaţdá vhodně fungující domácnost se neobejde bez pravidelných nákupů. Ať jiţ máme v úmyslu nakoupit potraviny, nebo vybavit byt novým nábytkem či elektronikou. V dnešní době existuje celá řada moţností, jakou cestu zvolit. Prostřednictvím internetových portálů můţeme nabýt celou řadu informací o aktuálních cenách zboţí, stejně jako recenzí daného sortimentu. Chytře lze nakoupit i tak, ţe budeme sledovat ceny určitého druhu zboţí z nabídky reklamních letáků a katalogů, kterými se plní pravidelně naše schránky po okraj. Důleţité je ale nepodlehnout reklamě a snaţit z nabídky určitého typu zboţí zvolit tu nejvhodnější. Ne vše levné je výhodné. Existuje zde také jedna praktická zásada. Dvakrát měř, jednou řeţ – u kaţdého nákupu. Skutečně to potřebujete, nebo vás jen ovlivnila agresivní reklama či nízká cena a „výhodnost“? Nákupy trvanlivějších věcí dobře rozmyslete a raději připlaťte za kvalitu (např. dobrá dřevěná postel, spotřebič s nejvyšší energetickou třídou). Pokusme se dát přednost výrobkům místním, podpořit tím svůj region a tím i sami sebe. Dobrým vodítkem kvality a původu jsou ekoznačky (EŠV, BIO, FSC, CPK, fairtrade …). Ţáci by si měli uvědomit, ţe nakupování má svá pravidla a kaţdý kupující (spotřebitel) má právo volby. Kaţdá jeho volba má nějaký dopad a motivem kaţdého spotřebitele je nakupovat za co moţná nejniţší cenu produkty v co moţná nejvyšší kvalitě. Motivem prodejce (producenti) je vidina maximálního zisku a snadno. Strategií prodeje se zabývá marketing. Celý marketing je o tom vystavit produkt v nejlepším světle tak, aby ho spotřebitel touţil sám vlastnit. (QUAIN, B., 2005)
3.2.1 Zásady inteligentního nakupování Uvědomme si tak základní zásady inteligentního nakupování, abychom nákupu posléze nelitovaly. Levnější není vždy lepší Tam kde je kvalita důleţitá, kde pouţití výrobku má vliv na naše zdraví a ţivotnost je třeba nešetřit. Například zakoupení kvalitní postele, pneumatik s prověřeným vzorem se
32
odráţí na našem zdraví a bezpečnosti. Není vţdy důleţité brát ohledy na peněţenku a počítat kaţdou korunu. Nepodléhejme reklamě Prodej je promyšleným nástrojem tzv. neuromarketingu. Ten je klíčem k odemčení toho co nazýváme naší nákupologií – našich myšlenek, pocitů, tuţeb, které řídí rozhodnutí o nákupech, které činíme prakticky kaţdý den. (LINDSTROM, M., 2009) Reklama je nástrojem prodeje, nikoliv ukazatelem kvality daného produktu. Nakupujme především potřebné Mějme představu o tom, co opravdu potřebujeme. Prodejny jsou plné akčních slev, které na nás útočí podle přesně mířených strategií. Malé doporučení – před pravidelným objemným nákupem potravin se zkuste pořádně najíst. Uvidíte, ţe to vaše peněţenka oproti „nenasycenému stavu“ pozná. Především nakupování potravin úzce souvisí s tvorbou odpadu. Náš způsob nakupování tedy v důsledku ovlivní naše ţivotní prostředí. Uveďme si konkrétní příklad: Chci koupit mléko. Mám hned několik moţností. Domácí či z dovozu? Ţivotní prostředí velí logicky domácí, nejde tedy pouze o vlasteneckou pózu. Náklady na dopravu totiţ rostou a jak víme i dopravce znečišťuje ţivotní prostředí, bráno do důsledku. Dále, pokud máme moţnost zvolit BIO kvalitu, vyberme si ji (tyto produkty jsou ekologické a příznivé pro přírodu, zvířata a tedy i pro nás). V jakém obalu je mléko zabalené také rozhoduje. Krabice z vnější i vnitřní strany převrstvená plastem patří pouze do směsného odpadu. (FRAŇKOVÁ, E., POSPÍŠILÍKOVÁ, V., 2008) Ekologicky se jeví tedy nejvíce varianta nákupu stáčeného mléka do vlastní nádoby, tedy trend zavedený počínaje rokem 2009 na našem území z iniciativy zemědělců. Tuto sluţbu nabízí jiţ mnohá zemědělská druţstva. Mléko neobsahuje konzervanty a musí se pouze po zakoupení převařit, máte však zakoupený produkt bez chemických úprav přímo od zdroje.
33
3.3 Odpad a recyklace Časová dotace: 1 vyučovací hodina Kaţdý obyvatel planety vyprodukuje nezanedbatelné mnoţství odpadu. S přihlédnutím ke skutečnosti, ţe jsme součástí vyspělé civilizace o téměř 7 miliardové populaci. To samo sebou znamená poměrně dobrý důvod k zamyšlení, jak s těmito odpady nakládat a nezatěţovat tak naše ţivotní prostředí. Nejšetrnější cestou, jak můţeme prospět přírodě okolo nás je třídění odpadu v domácnosti a jeho následné vyuţití prostřednictvím recyklace. Tříděním moţná přijdeme o pár minut z našeho času, ale co je to v porovnání s nenávratným procesem znečištění v podobě skládek, nebo zplodinami v ovzduší, které se nám zpětně vrátí, na našem zdraví. Je důleţité se také při nákupech zamyslet nad tím, v čem jsou suroviny baleny, případně do čeho je sami balíme. Všimněme si i u prodejců zřetelného trendu v omezení igelitových tašek a sáčku s logy, které nám v hojnosti poskytovaly zdarma. Ţít ekologicky je naštěstí moderní. Jak tedy správně třídit odpad?
3.3.1 Třídění domácího odpadu Informační obsah této kapitoly vychází z webových stránek „Jak třídit“ zaměřených detailně
na
tuto
problematiku.
Dostupné
jsou
na
WWW
. Tříděním odpadu tedy rozumíme dělení odpadu podle jeho chemického sloţení a struktury. Kaţdý z nás se jistě někde na ulici setkal s barevnými kontejnery rozlišující daný druh odpadu. Kaţdý z nás vyhodí za rok asi stovky kilogramů odpadů. Tříděním odpadů do barevných kontejnerů však můţeme ušetřit více neţ třetiny tohoto mnoţství. Za rok tak můţete vytřídit aţ 30 kg papíru, 25 kg plastů, 15 kg skla. Obr 8. Poměrné rozloţení domovního odpadu A to snad za tu „námahu“ stojí, co myslíte? První a to podstatnou zásadou je, abychom odpady třídili jiţ doma. Postačí nám tak sáčky na odpadky s menším objemem, umístěné v koších nebo krabicích.
34
3.3.2 Jaké odpady vznikají v domácnostech? Nejprve si uvědomme, jaké kvantum odpadu končí ročně v našich koších, nahlédněme alespoň jednou, neţ půjdeme do kontejneru a pokusme se zamyslet, zda by bylo odpad moţné rozdělit. Ţáci by si měli být schopni tuto otázku poloţit a snad být i schopni odpad rozdělit do těchto základních kategorií: Odpady využitelné - ty je moţné dále zpracovat, např.: papír a lepenka, sklo, plasty (PET lahve, folie, kelímky), kovy (plechovky, hliník), kompostovatelný kuchyňský odpad atd. Pokud se tyto druhy odpadu třídí v naší obci/městě, je třeba je ukládat do barevných nádob. objemné - to jsou odpady, které se nevejdou do popelnice, např.: starý nábytek, koberce, linolea, umyvadla, toalety, kuchyňské linky, elektrotechnika, drobný stavební odpad atd. Tyto odpady můţete odvézt na sběrný dvůr. V některých obcích bývají přistavovány velké kontejnery, nebo zajíţdí speciální sběrna. Nebezpečné - tyto odpady mají nebezpečné vlastnosti, proto se nesmí vyhazovat do popelnice, např.: léky, zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články (baterky), ledničky - mrazničky, barvy, lepidla, oleje a nádoby jimi znečištěné atd. Nebezpečné odpady odnášejte pouze do pojízdné sběrny, nebo na sběrný dvůr! Léky nevyuţívané nebo s prošlou lhůtou spotřeby také můţete odevzdat v lékárně. Ostatní - odpady, které nám zbudou po vytřídění všeho, co je moţné dále vyuţít, např.: znečištěné - mastné obaly od potravin, voskovaný papír, textil, porcelán, ţárovky, popel, zbytky masa a kostí apod. To jsou vlastně jediné druhy odpadů, které byste měli vyhazovat do koše na odpadky a poté do popelnice nebo kontejneru před vaším domem.
3.3.4 Jak se vyznat v odpadech Některé typy výrobků jsou baleny do obtíţně rozeznatelných obalů. Sloţení lze však jednoduše zjistit. Na obalu naleznete trojúhelník s číslem a zkratkou materiálu, ze kterého je produkt vyroben (PAP – papír, PS – polystyren atd.). V některých případech zkratka chybí a v trojúhelníku je jen číslo. Pro orientaci z jakého materiálu takový obal je a kam s ním, je dobré si číselné zkratky na lístku připevnit v blízkosti košů na tříděný odpad a ţádný obal vás nepřekvapí. (TOVÁRKOVÁ, M., 2008)
35
1 – 19 plasty (1 – PET, 3 – PVC, 5 – PP, 6 – PS) 20 – 39 papír 70 – 79 sklo Do jakých kontejnerů tedy patří ten či onen odpad? Kontejnery na tříděný odpad Sběr papíru
Do modrých nádob můžete odhodit: noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní letáky, knihy, sešity, krabice, lepenka, kartón, papírové obaly (např. sáčky) Prosím, nevhazujte: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, pouţité plenky a hygienické potřeby Sběr skla
Do zelených nádob můžete odhodit: láhve od nápojů, skleněné nádoby, skleněné střepy - tabulové sklo Bílé sklo Pokud máte v obci zaveden oddělený sběr skla, potom při jeho třídění je třeba rozlišovat, jakou má barvu. Pro jeho sběr jsou ve většině míst určeny dva kontejnery: bílý a zelený. Do bílého kontejneru patří čiré sklo a do zeleného kontejneru barevné sklo. Někde se ještě stále netřídí sklo dle barevnosti, proto je důleţité sledovat barvy kontejneru nebo nálepku, kterou má kaţdý kontejner. POZOR, do bílého skla nepatří tabulové sklo, to patří do zeleného kontejneru. Prosím, nevhazujte: keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla.
36
Sběr plastů
Do žlutých nádob můžete odhodit: PET láhve od nápojů (prosím, nezapomeňte je sešlápnout!), kelímky, sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů, polystyrén Prosím, nevhazujte: novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek (motorové oleje, chemikálie, barvy apod.)
3.3.5 Recyklace Pojem recyklace označuje opětovné vyuţití odpadu pro k další výrobě. Při recyklaci jsou tak zpracovány odpady na nové materiály. Pro tuto činnost je nezbytné dodrţovat striktní pravidla třídění odpadů. Obr 9. Symbol recyklace
4. Ekonomika domácnosti Tato kapitola navazuje na vědomosti z předmětu výchova k občanství. Posláním této oblasti je naučit děti přemýšlet o tom, jak nakládat s rodinnými financemi. Základ je vystavěn na elementárních ekonomických termínech a směřuje k rozvíjení schopností finančního plánování osobního, respektive rodinného rozpočtu. Mezipředmětové vztahy: Rodinná výchova, občanská výchova, matematika Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova Klíčová slova: Příjmy, výdaje, finanční plánování, domácí účetnictví, investice, spoření, likvidita, výnos, riziko.
37
4.1 Provozní náklady domácnosti Časová dotace: 1 vyučovací hodina Aby se ţáci dokázali zamyslet nad tím, jak významná je schopnost efektivně hospodařit s penězi a uvědomili si co pro jejich budoucí rodinné souţití v budoucnu důleţité, jaké náklady jsou pro vedení jejich domácnosti absolutně nezbytné a aby si vytvořili jakýsi pomyslný ţebříček priorit. Nejprve se zaměřme na základní kategorie pojmů, s kterými budeme vy výuce pracovat a v nichţ nemají ţáci zcela jasno. Finanční příjem Patří do kategorie vlastních zdrojů. Jde tedy v podstatě o peníze, které získáváme za práci v zaměstnání. Jedná se tedy o plat nebo mzdu (je vypláceno dle odpracovaných hodin). V kaţdém případě nás jako člověka zajímá příjem čistý, tedy ten který je pro nás jako pro správce rodinného rozpočtu „očištěn“ o výdaje za sociální a zdravotní pojištění. „Pro určení kvality a vlastností příjmů jsou důležitá dělení na příjmy pravidelné a nepravidelné a závislé na práci. Nepravidelné příjmy, zvlášť pokud jsou náhodné a v neznámé výši, bychom měli z kalkulace zdrojů vyloučit. Mohou hrát jen roli jakési rezervy. Příjmy závislé na práci úzce souvisejí s hodnotou lidské práce.“ (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003, str. 41). Je třeba si uvědomit fakt, ţe hodnota lidská práce představuje často vyšší hodnotu, neţ samotná cena vlastněného majetku. Hodnotu lidské práce lze nastínit na případu třicetiletého muţe. Jeho čisté průměrné měsíční příjmy jsou 20 000 Kč, tj. 240 000 Kč za rok. Předpokládejme, ţe svůj pracovní ţivot skončí v 62 letech a jeho mzda poroste reálně tempem 3%. Hodnotu jeho práce určíme jako současnou hodnotu všech jeho příjmů budoucích. K tomu potřebujeme ještě doplnit diskontní míru 1, která se bude pohybovat kolem 5%. Ve výsledku se dopočítáme částky přibliţně 6 330 000 Kč. Rodinné výdaje Rodinný rozpočet bývá tzv. zatíţen několika typy výdajů. První skupinu tvoří náklady pravidelné, a to zpravidla měsíční. Jedná se o platby nájmu, případně hypotéky,
1
Diskontní míra je výnosová míra, kterou jsou přepočítány budoucí výnosy (zisky/peníze) v jednotlivých obdobích na současnou hodnotu.
38
pojištění nebo leasingu. S těmito výdaji je nutno počítat stále, mění se v závislosti na našich potřebách. Můţe se jednat o změnu bydlení, rozšíření rodiny, které si ţádá koupi většího auta na leasing a jeho provoz. Přehodnocení takovýchto změn z pohledu ať uţ jiného neţ rodinného rozpočtu se říká odborně revize, česky přezkoumání. Dalšími náklady jsou především peníze jako výdaj za pravidelný nákup jídla. Tyto poloţky je moţné převést na průměrný denní výdaj. Dalšími výdaji jsou zpravidla peníze určené ke koupi ošacení, investice do elektrospotřebičů a vybavení domácnosti celkově. Tyto výdaje nejsou zanedbatelné, ale nelze je zařadit do výdajů pravidelných. Tyto jsou vynakládány dle potřeby jistého ţivotního standartu. Dají se však přibliţně průměrně odhadnout. Naše nároky na určitý ţivotní standard, vycházejí z našich moţností, které jsou dány příjmem. Stanovit si tak naše hladinu, která je přijatelná není tak snadné jak by se mohlo na první pohled zdát. Proto je nejvhodnější způsob, jak mít určitou kontrolu nad našimi potřebami a výdaji, sestavit si jakýsi plán. V ekonomických kruzích se toto počínání zve finančním plánování. Osobní finanční plánování Důvodem proč se pozastavujeme nad pojmem finančního plánování, je naše samotná spokojená budoucnost. Jako budoucí výdělečně činné osoby a pravděpodobně i správci rodinných financí se nemůţeme omezit na vnímání našeho ţivota, z pohledu takříkajíc „ze dne na den“. Jestliţe kaţdý měsíc přineseme domů výplatu a víme, ţe máme nastavená určitá měřítka, kam a jak tyto peníze vloţíme a za jakým účelem, pak také počítáme s určitou rezervou. Tuto rezervu, jinými slovy úspory bychom si měli být schopni uvědomit a být schopni s nimi rozumně nakládat, dokázat je zhodnotit. Ne nadarmo platí staré pořekadlo o tom, ţe peníze pracují za nás. Je důleţité mít v záloze určité úspory. Staneme se například obětí krádeţe, případně se nečekaně ocitneme v situaci, kdy se potřebujeme překlenout přes nelehkou ţivotní situaci, která si ţádá náhlou investici (tedy vklad). Stejně tak je tomu s dlouhodobým spořením za účelem odkupu něčeho hodnotnějšího. Nejlépe je přínos finančního plánování shrnut do těchto vět: „Cílem osobního finančního plánování je vytvoření rovnováhy mezi našimi budoucími a současnými a očekávanými zdroji a následně nejefektivnější cesty k dosažení těchto cílů, která vychází z možností, které nám poskytuje finanční trh.“ (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003, str. 10)
39
Základní cíle a přínosy osobního finančního plánování v sobě zahrnují: Utvoření představy o tom jak spořit nebo investovat Ujasnění si našich priorit (přednostních nároků) Krytí případných rizik.
4.2 Domácí účetnictví Časová dotace: 1 vyučovací hodina Vedení domácího rozpočtu se nebude efektní v případě, ţe si neujasníme co je pro naše spokojené kaţdodenní ţití důleţité. Skutečnost, ţe se ráno vzbudíme v naší posteli, nasnídáme se, autobusem nebo například autem rodičů dorazíme do školy, tam poobědváme, cestou ze školy absolvujeme například trénink, doma povečeříme a podíváme se co je nového na našich oblíbených internetových stránkách, to všechno nás stojí určité peníze. Tyto náklady povaţujeme za věc, která je naprosto normální a běţná. Je třeba si však uvědomit, ţe všechny tyto neviditelné náklady musíme zohlednit v našem rodinném rozpočtu. V předchozí kapitole jsme si takovéto náklady zmínili. Zkusme si je tedy v této části více probrat dopodrobna. Dle priority známe výdaje: nutné dobrovolné Do nutných výdajů řadíme poplatky za ubytování, stravu a energie. Do kategorie dobrovolných výdajů potom poplatky za pojistné, půjčky a vše co si takříkajíc můţeme z existenčního pohledu odpustit. Tedy vše co je spojeno se zábavou nebo investicemi do našeho ţivotního nadstandardu, jako například spotřební elektronika, koníčky a jejich financování. Tyto náklady se odvíjí od našich finančních moţností. Záleţí čistě na našem vkusu a osobních potřebách – tedy na našich hodnotách. Výdaje dělíme také podle četnosti, v jaké na ně vynakládáme finance: Kaţdodenní - např. strava Měsíční – nájem nebo hypotéka, leasing Pravidelné - méně časté – náklady na osobní hygieny, zábava a hobby Nahodilé – ošacení, elektrospotřebiče Veškeré typy výdajů zohledňujeme při tvorbě našeho pomyslného domácího účetnictví. Zpravidla máme na mysli měsíční přehledy výdajů. Toto se odvíjí od četnosti příjmů, které jsou zpravidla vypláceny měsíčně.
40
4.3 Spoření a investice Časová dotace: 1 vyučovací hodina V předmětu výchova k občanství jste se uţ jistě dozvěděli o tom co je to tzv. inflace. Předpokládejme, ţe po jistém čase v zaměstnání, se ocitneme v situaci, kdy se nám poštěstí mít našetřeno určité mnoţství peněz, nebo budeme zkrátka kaţdý měsíc ušetřit určité finance. Z ekonomického pohledu je pro nás vţdy výhodné takové prostředky svěřit do péče určité finanční instituce. Proč? Právě inflace z časového hlediska znehodnocuje naše úspory. Vypomůţeme si citací přesné definice inflace: „Inflace je definována jako změna cenové hladiny. Jednoduše řečeno: inflaci chápeme jako opakovaný růst cen v ekonomice. Ceny jednotlivých druhů zboží se v čase zvyšují (platí zákon nabídky a poptávky, tudíž se ceny mohou samozřejmě i snižovat) = cenová hladina roste.“(NESEJT, P., 2010, ) Cenovou hladinu tedy chápeme jako "průměrnou cenu zboţí". Zdraţování, které shledáváme na rostoucí ceně benzínu, stravy, bydlení a jiného zboţí je tedy jen změnou cenové hladiny, míněno inflací. A právě z tohoto důvodu je pro nás důleţité postupovat jinak, neţ tomu bylo v minulosti, kdy bylo celkem běţné schovávat na tajných místech peněţní hotovost. V dnešní době je nejvhodnější peníze uloţit do banky nebo je nechat takzvaně zhodnocovat investováním. Nemusíme jít příliš do hloubky, ale pro naši představu je důleţité si uvědomit pár základních hledisek, podle kterých se bude rozhodovat jakou cestou se dát. „U všech investic nás bude zajímat zejména výnos, rizika a likvidita. Tyto tři faktory ovlivňují kaţdou investiční příleţitost a nedají se dosáhnout na jednou.“ (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003, str. 111) Bystřejší jistě pochopili, ţe se jedná vţdy o kompromis, tedy jakýsi ústupek v našich nárocích. Převedeno do srozumitelnější řeči – buď mám ochotu riskovat s vidinou vyššího výnosu, nebo se spokojím s vyšším výnosem, ale budu méně riskovat. Vysvětleme si, co jednotlivé pojmy znamenají a vyjádřeme si jejich vztah na obrázku.
41
Obr 10. „Investiční trojúhelník“ Riziko je měřitelná moţnost, ţe budoucí situace bude jiná, neţ původně plánovaná. Likvidita je schopnost firmy dostát v kaţdém momentu svým splatným závazkům. U finančních institucí to znamená především schopnost kdykoliv vyplatit v poţadované formě splatné vklady klientů. Výnos je ukazatelem našeho výdělku z investice. Výnos a riziko jsou uváděny v procentech, výnos samozřejmě i ve finanční hodnotě. Likvidita se uvádí v časových hodnotách (zpravidla roky).
4.3.1 Výnos Tato poloţka nás samozřejmě velmi zajímá. Musíme brát však v úvahu fakt, ţe kaţdá investice s sebou přináší poplatky a naopak je případně podpořena tzv. státní podporou. Proto nás zajímá především čistý výnos. Investice tedy můţeme nasměrovat do různých směrů. Otevřené podílové fondy (a další spořící a investiční produkty) si účtují vstupní poplatky. Např. u fondů je to určité procento z investované částky (např. 3% z počáteční investice). U stavebního spoření se účtuje poplatek z cílové částky (např. 1% z cílové částky). Podobně jako se u fondů můţe účtovat vstupní poplatek, můţe se účtovat i výstupní poplatek. Oba poplatky se platí jen jednou. Buď na počátku investice (při nákupu) nebo na jejím konci (při prodeji). Kromě toho fondy (a nejen ony) účtují pravidelný roční poplatek. (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003) Stejně jako poplatky, i daně sniţují celkový výnos investice. Daň je stejně jako poplatek částka, která se musí zaplatit, tentokrát státu. V případě poplatku se platí např. zprostředkovateli nebo správcovské společnosti.
42
4.3.2 Likvidita Likvidita investice určuje, jak snadno a jak rychle se dá investice zlikvidovat (prodat) a to stále za dobrou cenu. Kdyţ budeme mít dům a budeme ho chtít dobře prodat, budeme k tomu potřebovat několik měsíců času. Kdyţ jej budeme chtít prodat během několik týdnů, třeba se nám to podaří, ale odrazí se to na ceně. Určitě by byla niţší. (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003) Pokud budeme mít uloţeny peníze na osobním, tedy běţném účtu, můţeme je mít k dispozici ještě ten samý den. Likvidita běţného účtu je tedy výborná. V případě investic do fondů nebo spoření stavebního je likvidita různá. Na rozdíl od výnosů a rizika je likvidita hodnotou, která není natolik striktně stanovitelná, jak si pocitová. Kupříkladu stavební spoření je určeno na 5 let, jeho dřívějším ukončením bychom ztratili nezanedbatelnou částku státní podpory. Omezení likvidity tedy logicky souvisí s produkty (zvolená forma investování), které mají určitou formu státní podpory – tedy například stavební spoření nebo penzijní připojištění. Niţší míra likvidity se tedy rovná řádově delšímu časovému horizontu, po kterém budeme mít moţnost naši investici zhodnotit s očekávaným výnosem. Zpravidla se však předpokládá, ţe čím niţší je míra likvidity, tím vyšší bude výnos z investovaných peněz, vyjímaje míru rizika. Při volbě investice většinou nejprve zvaţujeme, jestli nám vyhovuje z hlediska likvidity. Pokud zjistíme, ţe ano, zaměříme se na dalších kritéria. Tedy, kdy budu moci hospodařit s penězi, které v sobě jiţ zahrnují poţadovaný výnos.
4.3.3 Riziko Riziko v investičním prostředí popisuje moţnou nejistotu budoucího výnosu. Mohlo by se tedy na první pohled zdát, ţe máme na mysli podvodné záleţitosti s falešnými fondy. Samozřejmě i vzhledem k minulosti tuto moţnost musíme brát v potaz, ovšem nás ve spojitosti s rizikem investic zajímá především riziko z hlediska zpeněţení investice s poţadovaným výnosem. Opět pracujeme s logikou toho, ţe čím vyšší je míra rizika, tím vyšší je v případě úspěchu investice i výnos. Nejznatelnější je riziko v případě akcií. Musíme si uvědomit, ţe je rozdíl mezi akciemi a penězi. Jsou to dvě rozdílné kategorie: Akcie je cenný papír, který zavdává svému majiteli (akcionáři) právo na podíl majetku v akciové společnosti. Podíl na zisku nazýváme dividenda. Samozřejmě lze hodnotu akcií převést dle aktuálního akciového kurzu na peníze. Zde však hraje roli míra likvidity.
43
„Peníze jsou cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny či placení. Za peníze se dá obecně považovat jakákoliv věc, která je přijímána výměnou za zboží nebo vypořádání dluhů.“ (SKOLEK, T., 2010) Zde řadíme tedy i peníze bankovní, nejen ty papírové. Výnosy peněţního trhu se pohybují zpravidla v rozmezí od 0 aţ do 5 %. U akcií, kde je míra rizika vyšší se výnosy pohybují ve velkém rozpětí od -10 aţ do 35 %. Co má větší rozptyl má i větší riziko. Akcie jsou nejvýnosnější, ale zároveň nejrizikovější formou investice. Možnosti investování Tradiční oblasti (akcie, dluhopisy, peněţní trhy) a dotované produkty (stavební spoření a penzijní připojištění).
4.4 Financování bydlení Časová dotace: 1 vyučovací hodina Ne vţdy máme moţnost si pořídit byt nebo dům z vlastních peněz. Vlastní bydlení je v podstatě pomyslný základ spokojeného rodinného ţivota a rozhodnutí jakým způsobem jej budeme financovat je pro nás zásadní i z časového hlediska. Jedná zpravidla o dlouhodobý časový horizont, takţe jako krok třeba se nad jeho řešením zamyslet a vzít v úvahu všechny faktory. První moţností je odkoupení nemovitosti z vlastních finančních rezerv. Toto řešení je samozřejmě nejsnazší, ovšem pro vás jakoţto mladá lidi poměrně nepravděpodobné. Druhou moţností, především pro lidi, kteří neradi ţijí, takříkajíc na dluh (na úvěr) a vlastní zdroje na odkoupení bytu nemají, je nejvhodnější byt či případně dům neodkoupit, ale mít ho v pronájmu, tedy v podstatě zapůjčený k uţívání. Toto je ideálním řešením pro mladé lidi, kteří se ještě nechtějí dlouhodobě finančně vázat. Stále platíme za bydlení, které nikdy nebude naše. Cestou třetí je právě vyuţití úvěru k odkoupení nemovitosti. Tedy vyuţití hypotéky. Úvěr tedy chápejme jako pravý opak spoření, kdy vlastní peníze neukládáme na účet a čekáme do chvíle, neţ jich bude dostatek, ale naopak si je po podepsání smlouvy s danou institucí ve smluveném objemu vybereme, pořídíme za ně bydlení, a pak je splácíme dle stanovené dohody. Nemovitost je v našem vlastnictví.
44
4.4.1 Zásady při zařizování vlastního bydlení Jestliţe jsme se rozhodli pro pořízení vlastního bydlení, pak bychom měli mít na paměti několik zásad. Nejprve je důleţité se zamyslet nad našimi moţnostmi, tedy nad tím co je finančně v našich silách. Velikost obydlí, a to především bytu je omezená. Proto bychom měli brát na zřetel naši budoucí představu o početnosti rodinných příslušníků. Rekonstruovat lze jen v určitých mezích – například rozdělením většího pokoje na dva menší. Velikost a tedy samotná rozloha však hraje roli v cenových relacích těchto nemovitostí a s tím spojenými poţadavky na vaši pravidelnou investici. Tato skutečnost evokuje další zásadu. Mějme před tím, neţ uzavřeme smlouvu o hypotéce naspořeny nějaké peníze. Vlastní peníze nám významně pomohou rozšířit moţnosti čerpání úvěrů. Zajištění úvěrů pro nás bude jednodušší i zástavou nemovitosti nebo pomocí ručitelů a podobně, stejně tak se nám naskytne moţnost větší volby úvěrů. Např. hypoteční úvěr je nutné zajistit zástavním právem k nemovitosti. Pokud by nám banka půjčila např. 80% z kupní částky nemovitosti, pak bychom si mohli při 200 000 Kč vlastních prostředků půjčit pouze 800 000 Kč. Dosáhneme tak na vlastní byt za 1 000 000 Kč. (SYROVÝ, P., NOVOTNÝ, M., 2003) I banka musí být jakýmsi způsobem krytá, především z důvodu, kdyby jí klient přestal splácet pravidelné úvěry. Proto musíte při zajištění úvěru ručit ručitelským prohlášením, nebo právě zástavním právem. Banky se jistí také tím, ţe jim musíte doloţit při podpisu smlouvy doklady potvrzující výši vašich příjmů a doloţit, ţe vám z měsíčního příjmu zůstane alespoň 1,5 ţivotního minima. Tato částka je určena státem a je snadno k dohledání. Posledním a velmi důleţitým rozhodnutím je určení si délky úvěru. Čím vyšší je měsíční splátka, tím kratší je doba splácení.
45
5. Rekonstrukce bydlení Fenoménem posledních let jsou bezpochyby rekonstrukce bydlení. Proto věnujeme celou jednu kapitolu této oblasti. Ţáci by měli proniknout do problematiky a uvědomit si jaká úskalí jsou v tomto termínu skryta. Účelem není ţáky zahltit obsáhlými informacemi, ale vytvořit si povědomí o logickém postupu rekonstrukce. Mezipředmětové vztahy: Praktické činnosti, výtvarná výchova, občanská výchova Průřezová témata: Osobnostní výchova Klíčová slova: Rekonstrukce, strategie, inovace, plánování, dokumentace, realizace.
5.1 Plán rekonstrukce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Kaţdá rekonstrukce si ţádá řádné naplánování. Ve výsledku nám promyšlená strategie ušetří čas a také peníze. Neţ se pustíme do samotných oprav, je důleţité si rozvrhnout co je třeba před započetím prací zajistit a na co si dát pozor, čeho se vyvarovat. Měli bychom zohlednit především tato hlediska: Finanční možnosti Musíme mít představu, co je v našich finančních moţnostech pokrýt. Zda budeme část úprav realizovat svépomocí, nebo práci svěříme do rukou odborníků, členů rodiny, kamarádů. Jistě ne všechny úpravy dokáţeme zvládnout sami, to bychom museli být velmi zruční a mít zkušenosti z širokého spektra profesí. Je třeba se také zamyslet nad tím, zde necháme odvoz a nákup materiálu, odvoz odpadu na řemeslnících, případně je svěříme do rukou stavební firmy, která se vše postará. Zaměřme se na orientační hodinové sazby u jednotlivých profesí a ověřme si reference o konkrétních firmách, které máme v úmyslu oslovit (pracovitost, cena, dodrţování termínů, kvalita práce). Časový horizont Souvisí s finanční stránkou věci a také s našimi nároky na včasné ubytování. Je třeba počítat s tím, ţe některé řemeslníky je nutné kontaktovat v předstihu a termíny si zamluvit. Komunikace s nimi a ujasněná představa o tom v jaké dny a případně hodiny mohou pracovníci dorazit, je velmi důleţitá. Zpravidla je dobré jednoho z pracovníků pozvat osobně, aby si mohl vytvořit představu a zároveň vám jako majiteli řekl, co je třeba si před započetím práce přichystat a poklidit, aby to nás a především námi dobře zaplacené pracovníky nepřipravilo o čas.
46
Vedení dokumentace Vţdy mějte všechny představy a poznámky zapsané v papírech. Pokud moţno i podepsány smlouvy se všemi řemeslníky, případně architektem. Je dobré mít i vzhledem k ţádoucímu splnění finálních představ vyhotoven alespoň náčrtek s popisky, na kterém se odráţí vaše představa o celé rekonstrukci. Materiálů je dnes celá řada a vyvarujete se tak případným výsledným nesrovnalostem. Kaţdý profesionál v oboru je dnes jiţ zvyklý formou e-mailů s vámi vyladit představy tak, abyste byli spokojeni. Hrubá kalkulace nákladů bude i díky předloţené dokumentaci přesnější. Ohleduplnost Mějme na paměti, ţe v případě rekonstrukce bytu, případně řadového domku má rekonstrukce vliv i na naše sousedy. Hluk, prašnost a častý výskyt „cizích“ pracovníků můţe naše sousedy zneklidňovat a obtěţovat. Proto je nutné před započetím rekonstrukce nejlépe osobně sousedy upozornit na tuto skutečnost a seznámit je s časovým rozsahem rekonstrukce. Jedná se především o budování důvěry a dobrých sousedských vztahů, ale i o psanou povinnost dle občanského zákoníku. 5.2 Podlahy a jejich vytápění Časová dotace: 1 vyučovací hodina Vţdy začínáme takříkajíc od podlahy. Nejprve se musíme rozhodnout, co od nové podlahy očekáváme a kolik financí jsme schopni do její instalace vloţit. Standardem jsou jiţ v dnešní době podlahy vytápěné. Pokusme si tedy říct něco o jejich instalaci a principu jejich vytápění. Jejich instalaci totiţ předurčuje volbu výsledného povrchu.
5.2.1 Teplovodní podlahové vytápění „Podlahové systémy pracují s topnou vodou jako teplonosným médiem a z hlediska technologie instalace je dělíme na mokré a suché“ (JENČEK, T., 2006, str. 24). U mokrých systémů jsou trubky podlahových okruhů umístěny v topné desce. Jsou vyrobeny z plastu s kyslíkovou bariérou nebo z měkké mědi. Podlaha s mokrým systémem se instaluje jako „plovoucí“, takţe není pevně spojena s podkladem ani s obvodovými konstrukcemi nebo jinými stavebními prvky (např. sloupy). (JENČEK, T., 2006)
47
Pod tzv. roznášecí vrstvou je uloţena tepelná izolace v bytech obvykle tloušťce mezi 30-40 mm. Maximální teploty povrchu musí dle normy pro obývací prostory dosahovat 29 °C. Aby vytápění bylo efektivní, je třeba pouţít krytinu s vyšší tepelnou vodivostí. Proto se doporučuje uţít keramické dlaţby či desky z přírodního nebo umělého kamene. Plastové podlahové krytiny musejí být celoplošně lepené. Stejně tak v případě kobercové krytiny, která nesmí být opatřena pěnovou podloţkou. U podlahových krytin ze dřeva je nutné, aby před poloţením byly dobře vysušeny. Krytiny z umělých hmot musí být opatřeny značkou „vhodné pro vytápění“ výrobcem. Suché systémy podlahového vytápění jsou tvořeny z prefabrikovaných komponentů, jejichţ hlavní díly tvoří pokládací desky s hliníkovými profily pro rozvod tepla. Samotné krytí se skládá z pokládacích sádrovláknitých desek instalovaných do dvou vrstev a vlastní podlahové krytiny. (JENČEK, T., 2006) Plovoucí podlahy Označení „plovoucí podlaha“ je často vykládáno nepřesně. Pravdou je, ţe podstata tkví v principu oddělení nášlapné (horní) vrstvy od podkladu i od sousedících stěn pruţnou vloţkou, která zachytí vibrace. Kdyţ se po takové podlaze procházíme, je kaţdé došlápnutí tlumeno touto izolací. Podle umístění této nášlapné vrstvy (tzv. kročejové izolace) se plovoucí podlahy dělí na lehké a těţké. Lehkou lze pouţít pouze při suché montáţi a umisťuje se přímo na izolaci. Těţká se instaluje aţ pod vrstvu betonové zeminy. Vykazuje lepší akustické vlastnosti, ale je přece jen draţší a časově náročnější z hlediska instalace (zrání betonu). Podlahové krytiny Praktické a velmi oblíbené jsou laminátové podlahové krytiny. Především pro svou cenu a nenáročnou instalaci. Nedrţí se v nich roztoči. Velmi často se vyuţívají jako imitace dřevěných parket. Instalují se klasickým spojovacím principem pera a dráţky. Dřevěné podlahy jsou zřejmě nejvhodnější alternativou. Dřevěný povrch je příjemný na dotek, tepelně izoluje a je dobrým regulátorem klimatických poměrů v interiéru. Je-li v místnosti příliš sucho, uvolňuje vlhkost, je-li vlhko, vodu dokáţe absorbovat. Chůze po dřevěné podlaze navíc prospívá našim kloubům. (JENČEK, T., 2006).
48
Dnes velmi populární povlakovou krytinou je tzv. marmoleum. Jde o materiál sloţený ze lněného oleje, mramorové moučky na podkladu z jutové tkaniny. Je tedy sloţené výhradně z přírodních materiálů. Cenově nejpřijatelnější krytinou je linoleum. Jde o čistě syntetický materiál (PVC). Jeho nevýhodou je však problematická recyklace a vliv na zdraví (uvolňuje zdraví škodlivé ftaláty do ovzduší).
Obr 11. Marmoleum v řezu
5.2 Stěny, stropy a podhledy Časová dotace: 1 vyučovací hodina Zpravidla chceme rekonstrukcí docílit nejen vizuální změny našeho obydlí, tedy vymalovat, zakrýt nerovnosti a nedostatky, ale i dosáhnout změny v prostorovém uspořádání místnosti. Tím mám na mysli případně rozdělení pokoje stěnou na polovinu, sníţit strop, případně zbourat stěnu oddělující kuchyň od obývacího pokoje. Zásah do těchto prvků si ţádá základní znalosti výkresové dokumentace a orientaci v problematice stavebních materiálů. Tato podkapitola nám poodkryje základní kategorie, které nám s rekonstrukcí bytových prostor pomohou. 5.2.1 Stěny V našem evropském regionu se nejčastěji setkáme s bytovou výstavbou panelového nebo cihlového typu. Do konce 60. let minulého století převaţovala varianta z cihel, postupně se začalo stavět převáţně z panelů, především z důvodů náročnosti stavby a ekonomického hlediska. Motivem byla mohutná urbanizace měst a normalizační bytová politika. Logicky přívětivější pro komfort bydlení byla a je varianta z pálených cihel. Pokrok však ovlivnil i vývoj oblasti stavebních zdících materiálů a tak je variant na trh několik. Hodnoty tepelné izolace, akustické vlastnosti, stejně jako faktory ovlivňující
49
vlhkost aj. jsou dány i tloušťkou daného prvku. V tabulce níţe se zaměříme na pojmenování obecných kladů a záporů pouţitých stavebních materiálech. Stavební zdící materiály – klady a zápory: Pálené materiály Jak jiţ název napovídá, jedná se o přírodní materiál z hlíny vyrobený v peci, hořením za vysokých teplot. Devízou pálených cihel je jejich schopnost akumulovat teplo, jejich ekologická nezávadnost, dobré zvukově izolační vlastnosti. Nevýhodou naopak nedostačující tepelná izolace. Té se dosahuje zateplením. Cihly jsou dnes zpravidla vyráběny jako děrované a k sobě se pojí maltou. Pórobetonové materiály Jedná se o druh lehkého betonu (hmotnost niţší neţ u pálené cihly), vykazující dobré zvukové a tepelné izolační schopnosti. Je vyráběn z pojiva, plniva a vody – stejně jako beton klasický. Plnivem je nejčastěji křemičitý písek, pojivem pak cement, případně vápno nebo kombinace obou sloţek. Nepříjemnou vlastností pórobetonu je jeho vlhkost. Ideální materiál pro stavbu příček. Betonové materiály Nalézají své vyuţití především jako prvky pro základy budov a nosných stěn. Jsou vyšší hmotnosti neţ pórobetonové tvárnice. Cenově jsou přijatelnější, neţ pálené cihly a navíc jsou úsporné z hlediska pouţité malty ke spojení. Vápenopískové materiály Tvárnice na vápenopískové bázi jsou ceněny pro své akustické vlastnosti – dokáţu zamezit šíření hluku z přilehlých prostor. Je to materiál lehký, levný a hodnotný pro dekorativní vyuţití.
5.2.2 Stropy a podhledy Významnou funkci plní z konstrukčního hlediska stropy a tzv. podhledy. Jejich provedení ovlivňuje kvalitu bydlení v souvislosti s akustikou (utlumení hluku, zpravidla v součinnosti s podlahou), vytopením místnosti (sníţený strop, případně izolace = úspora energie), estetického hlediska (např. umístění zapuštěných bodových světel v sádrokartonovém podhledu, případně překrytí neforemných starých stropů).
50
„Tradiční rákosové stropy tvořila omítka nahozená na rákosovém pletivu vyneseném vlastní konstrukcí „rákosníků“, dřevěných prvků nezávislých na vlastní trámové konstrukci stropu. Vzduchová mezera mezi nimi od sebe akusticky izolovala obě podlaží. Logickým důsledkem napojení tvrdého zdiva a měkkého rákosu je „fabion“, zaoblené spojení omítky stropu a stěny“. (JENČEK, T., 2006, str.25) Omítka je vrchní krycí vrstvou, kterou se pokrývají zdi a stěny, zpravidla cihlové. Omítka vytváří rovný, hladký povrch svislých stěn a stropů. Kryje nerovnosti zdiva i případné do zdi vestavěné instalace (elektroinstalace, vodovodní potrubí, atd.). (FRIEDRICHOVÁ, M., 2004) Známe omítky štukované, kletované (pálené), broušené a sanační, které naleznou vyuţití v prostorách dlouhodobě ohroţených zemní vlhkostí.
5.3 Obklady a malířské práce Časová dotace: 2 vyučovací hodiny
5.3.1 Obklady Velmi hodnotnou záleţitostí pro dekorativní dojem jsou obklady a dlaţba. Jsou instalovány na omítku. Kromě estetické stránky jsou přínosné i z funkčního hlediska. Kuchyně i koupelny působí rázem přívětivěji a i samotná údrţba obkladů a dlaţeb není nikterak náročná. Obkladačky je moţno lepit na nejrůznější podklady, např. obkladačky na obkladačky, na sádrokartonové desky, sádrovou omítku, vláknitocementové desky, pórobetonové zdivo nebo na dřevotřískové desky odolné proti vlhku. Obkladové materiály se dělí především dle dvou základních hledisek. Podle výrobního materiálu a tvaru. Nejběţněji se setkáme s obkladačkami, často označovanými jako kachličky. Obklady dle pouţitého materiálu: Keramické obkladačky Destičky z hlíny na jedné straně polité ozdobnou barevnou a vypalovanou glazurou, která vytváří lesklý, vodě a nečistotám odolný povrch. Glazura můţe být zdobena různým vzorem, individuálními vzory a motivy. Běţně se pouţívají v koupelnách a kuchyních a na stěnu a podlahu se lepí cementovou maltou nebo lepidlem. Keramická mozaika Jde o drobné keramické destičky o velikosti asi 25 mm, různých tvarů a různé povrchové úpravy. Vlastnostmi a způsobem instalace shodné s obkladačkami.
51
Cihlové obkladačky Tenké plátky nařezané z cihel vyráběné ručně a v různých barevných provedeních. Většinou se nepouţívají v prostorách, které se dostávají do kontaktu s působením vody nebo páry. Plní především dekorativní funkci ve společenských místnostech (obývací pokoj, jídelna). Kovové obkladačky Obvykle se vyrábějí v barvě zlata, stříbra či mědi a to v matové nebo lesklé úpravě. Jejich povrch velmi dobře odolává působení tepla, je omyvatelný a dobře se čistí. Jsou snadno formovatelné. Obvykle se ke zdi připevňují za pomocí hřebíků či vrutů, případně pomocí samolepících polštářků. Nepouţívají se často. Korek Je dodávaný ve formě desek nebo pásů o tloušťce 2-3 mm. Vyrábí se lisováním drcené korkové kůry a to buď v přírodním stavu, nebo povrchově upravený nátěry. Na dotek je teplý, je dobrý izolant zvuku a tepla. Nelze jej uţít v místnostech s velkou vlhkostí. Skleněné obklady Nový trend v obkládání kuchyní a koupelen. Materiál je odolný proti působení tepelných změn a vlhkosti, je nenáročný díky nízkému počtu spár i na údrţbu. Vyrábí se v několika provedeních. Nejčastěji je dělíme na čiré a barevné varianty.
52
Obkládání - pracovní postup Obklady lze lepit v prostorách kuchyně a koupelny svépomocí. Tím lze ušetřit poměrně slušnou sumu financí za práci řemeslníků. Je třeba dodrţovat správný metodologický postup, neboť kaţdá chyba je ve výsledku do očí bijící a stěţí se zamaskuje. Metodika lepení a celý postup je rozdělen do několika kroků. Nebudeme zde popisovat postup při lepení dlaţby, neboť tento postup ani v prostorách školy není moţné demonstrovat. Z hlediska komplexnosti zpracování uvádím postup dle internetových stránek OBI (včetně obrázků). Návod je zde zpracován velmi kvalitně a přehledně. Dostupné na WWW . Krok č. 1 Nejprve je nutné si povrch připravit. Musí být suchý, rovný a zbaven prachu. Trhlinky zatmelíme a nerovnosti vyhladíme. Povrch obkládané stěny opatříme vrstvou penetračního nátěru (stejně jako v případě malby). Pomocí řezačky si některé obkladačky zarovnejte dle rozměrů. Dbáme na precizní provedení. Krok č. 2 - orýsování Vţdy se informujte, které lepidlo je na daný podklad vhodné! Lepení na savý a nesavý podklad vyţaduje zvolit téţ vhodný penetrační/kotvící nátěr. K popisu základní vodorovné a svislé pomocné čary pouţijte vodováhu. U těchto linií začněte pokládat první řadu. Nejdřív nahoře vodorovně, pak svisle (do písmene T, ale převráceného). Krok č. 3 – začněte uprostřed Obkladačky rozmístěte symetricky. Na střed stěny buď umístěte spáru, nebo střed obkladačky.
Krok č. 4 – lepidlo na obklady Práškové lepidlo, které rozmícháte s vodou, nechte chvíli odstát a pak ho rovnoměrně nanášejte zednickou lţící.
53
Krok č. 5 - naneste lepidlo Lepidlo přejeďte ozubenou stěrkou, aţ vznikne rovná plocha. Ozubení stěrky volte podle rubové strany obkladaček (hodně profilovaný rub – velké ozubení) a jejich velikosti a podle podkladu. Krok č. 6 - obkládejte správně První řadu začněte pokládat u značky středu místnosti. Obkladačky zatlačte lehkým otáčivým pohybem do lepidla. Pro dodrţení správných vzdáleností mezi obkladačkami uţijte obkladačské kříţky. Jestliţe nebude obklad sahat aţ do stropu, začněte obkládat od poslední horní řady. Krok č. 7 - průběžná kontrola Obkladačské kříţky, které jste umístili mezi obkladačky, při spárování jednoduše překryjete spárovací hmotou. Zkontrolujte, ţe jsou obkladačky poloţeny rovně. Náhodně zvedněte několik obkladaček a ujistěte se, zda je jejich rubová strana dostatečně pokryta lepidlem (aspoň z 80 procent). Krok č. 8 - vnější rohy Začněte obkládat u vnějších rohů, umístěte sem celé dlaţdice. Pak postupujte směrem k vnitřním rohům. Můţete pouţít rohové nebo ukončovací profily. Krok č. 9 - bordury Obklad můţete nahoře ukončit tzv. bordurami nebo mezi obkladačky umístit ozdobné dlaţdice – dosáhnete tak originálního vzhledu. Krok č. 10 - spárování Spáry vyčistěte – před spárováním je projeďte dřevěným klínkem. Pokud jste obklad lepili flexibilním lepidlem, pouţijte ke spárování flexibilní maltu. Maltu rozmíchejte tak, aţ vznikne hustá kaše. Při práci chraňte ruce gumovými rukavicemi. Spárovací hmotu vylijte
54
na dlaţdice a rozetřete gumovou stěrkou, kterou budete vést diagonálně, spárovací hmotu tak, aby zaplnila spáry. Přebytečnou hmotu důkladně otřete. Krok č. 11 – dilatační spáry Veškeré dilatační, rohové a napojovací spáry zaspárujte trvale elastickou spárovací hmotou, např. silikonem. V případě větších ploch se pouţívají dilatační lišty. Spáry z obou stran oblepte malířskou páskou. Silikon aplikujte pomocí vytlačovací pistole. Aţ spáry uhladíte (palcem namočeným v prostředku na nádobí), lepicí pásku odtrhněte šikmo dozadu směrem od spáry.
5.3.2 Malířské práce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Povrch omítky se nejčastěji zušlechťuje pomocí malby. Malování je činnost, která jednoho dne potká snad kaţdého. Proto je velmi důleţité porozumět základním zásadám této technologie. Zpravidla v malířském řemesle rozlišujeme dvě základní kategorie prvků. Materiály k malování a malířské nářadí. Materiály pro malování: Vápenné mléko – pouţívá se k základním nátěrům na nových i starých omítkách. Sádra – plnivo k vyspárování trhlin a děr v omítce. Malířské přípravky – samotná barva, kterou zakoupíme v kyblíku a po rozředění s vodou (dle poměru uvedeného v návodu) ji naneseme na zeď. Pouţití je snadné. Obr 12. Tónovací přípravky Barvy práškové nebo tekuté – pouţívají se k tónování základního nátěru a barvy pro válečkování. Malířský lesk – k tónování barev pro válečkování při vytváření lesklých vzorů. Malířské nářadí: Škrabky (špachtle) - slouţí k seškrabávání starých nátěrů, při tmelení trhlin a podobně. Štětce – kulaté nebo ploché slouţí k natírání stěn a stropů základním i vrchním nátěrem. Váleček – Slouţí k natírání velkých ploch namísto štětců. Lze jej upevnit na tyč, pro lepší dostupnost k špatně přístupným plochám. Je nutné mít po ruce sítko a misku.
55
Válečkovací souprava nebo samonapájecí aparát – Slouţí na nanášení vzorku na zeď natřenou základním nátěrem Dvojitý žebřík (štafle) – Pomocník pro práci ve výškách. Moderní trendy velí pracovat s barvami účelně. Zvládnou totiţ ovlivnit atmosféru bydlení i z hlediska prostorové dimenze. „Kromě estetického dojmu mají i vliv na odraznost jednotlivých ploch. Bílý strop pokoje a bílé stěny odrážejí až 80 procent dopadajícího světla, zatímco tmavě šedý vrací jen 12 procent.“(VELFEL, P., 2009) Lidské oko určité odstíny vnímá s jistou dávkou perspektivy. Například tmavá barva na vysokém stropu jej opticky přiblíţí k podlaze, světlé odstíny naopak místnost opticky zvětší a jakoby vzdálí. Často se uţívá k jejich rozlišení termínu lehké (světlé) a těţké barvy (tmavé).
56
Malba – pracovní postup Vymalování bytu je nedílnou součástí rekonstrukce. Tento postup se zaměří na renovaci staré stěny a její proměnu do jiného odstínu. Pro metodiku a přípravu malování platí tři základní principy, které nám dopomohou k výsledku a ušetří náš čas: Před malováním zakryjme podlahu a poklizený nábytek igelitovou fólií, odstraníme vše, co se můţe ušpinit. Při malování zaujmeme postoj zády k oknu. Na práci musíme dobře vidět Postupujme při práci systematicky V této kapitole je vyuţito internetového zdroje OBI (včetně obrázků), neboť uvedený návod
je
zpracován
velmi
přehledně
a
obsáhle.
Dostupné
na
WWW
. Krok č. 1 Starou malbu musíme pomocí náhozů štětkou zvlhčit vodou, nejlépe navlhčeným hadrem a barvu seškrábnout špachtlí (vlhká barva jde o poznání lépe dolů). Je důleţité, aby se stěna takto očistila celá. Mohlo by jinak při samotné malbě docházek k tvorbě plastických map, které působí velmi neesteticky. Krok č. 2 Neforemné praskliny a vzniklé prohlubně na stěně zasádrujeme, případně zatmelíme. Po té stěnu přejedeme celoplošnou stěrkou, která povrch srovná. Krok č. 3 Na jiţ zaschlou omítku je třeba nanést penetrační nátěr – základní vrstvu. Jde o ochranný nátěr prostupující do hloubky podkladu slouţící ke zpevnění stěn a zlepšení savosti Krok č. 4 Po dostatečném proschnutí stěny dohlédneme na ideální nastavení podmínek pro malování. Teplota by měla být na 20° C a vlhkost co moţná nejniţší, aby nátěr co nejrychleji proschnul. Provedeme první nátěr malířskou barvou. Necháme jej opět dokonale proschnout.
57
Krok č. 5 Sádrujeme nerovnosti, dochází ke kontrastu mezi zaschlou štukovaní malbou a hladkou sádrou. Krok č. 6 Naneseme finální vrstvu a to tak, ţe začínáme vţdy v rozích u oken. Po té pokračujeme stropem a po té přejdeme na stěny. Snaţíme se pouţívat na souvislé plochy především váleček a stopu po posledním tahu vţdy částečně překryjeme tím následujícím. Stěny malujeme v podélném směru, potom příčně a nakonec ještě jednou v podélném směru s rovným překrýváním. Výsledkem bude rovnoměrně zabarvená plocha. Krok č. 7 Po dokončení malování nářadí umyjeme, poklidíme a odkryjeme podlahu a nábytek. Musíme počkat asi den, neţ barva na stěnách uschne, po té, jednotlivé části nábytku umístíme na původní místo.
5.4 Zařízení interiéru bytu Časová dotace: 2 vyučovací hodina
5.4.1 Nábytek do domácnosti Vybavení našeho nově zrekonstruovaného bydlení patří k těm nejpříjemnějším činnostem z celého procesu rekonstrukce. Zdánlivě banální činnost to však není. Je nutné si ji pořádně promyslet. Měli bychom mít na paměti, ţe se jedná o investici nákladnou a důleţitou nejen z vizuálního hlediska. Abychom se v nové domácnosti cítili dobře a nemuseli zbytečně připlácet, pak musíme pamatovat na několik zásad. Nábytek a doplňky jsou totiţ jistým odrazem našeho ţivotního stylu.
58
Zásady výběru nábytku Respektování prostoru Kaţdý pokoj, předsíň či koupelna, by měla nabídnout svým obyvatelům dostatek prostoru pro pohyb a moţnosti k manipulaci s vybavením, případně věcmi, které patří k nejrůznějším ţivotním potřebám – zavazadla, oděvy, hračky, atd. Vhodnou volbou účelového nábytku, který je i po stránce designu elegantní (např. skříň s posuvnými dveřmi) lze ušetřit mnoho místa, které lze vyuţít k jinému účelu. S tím souvisí další princip. Účel je víc než okázalost Kaţdá pokoj má svoji duši a má člověku slouţit k relaxaci, ať jiţ pasivní či aktivní (herna, pracovna, posilovna), případně k realizaci našich potřeb (kuchyně, koupelna, kancelář). Je důleţité se v pokoji cítit příjemně a nikoliv jej dávat na odiv občasným návštěvám, coţ se však nevylučuje s jeho úklidem a pořádkem. Dvojnásob to platí při vybavování dětských pokojů, kdy musíme brát zřetel i na bezpečnost (co nejméně ostrých hran a rohů, atd.). Tyto účel splňující přístupy jsou navíc v posledních letech velmi v trendu. Respektování osvětlení, barev a kompozice Kaţdý byt je svou polohou různě situován. Tato skutečnost hraje výraznou roli v tom, zda nás ráno uvítá za okny naší loţnice slunce, či chladné a nevlídné přítmí. Orientace bytu s okny od jihu k severu, nás naopak můţe v letních měsících výrazně potrápit v situaci, kdy jsme nuceni při vaření celé poledne trávit v rozpálené kuchyni. Je třeba přemýšlet i s ohledem na dostatek denního světla. V některých místnostech budeme rádi za více denního slunce, neţ tam, kde se přes den tak často nevyskytujeme. To můţeme však kompenzovat barvou nábytku, v jiném případě kvalitním osvětlením. Samotná barva má navíc výrazný vliv i na naši pohodu, potaţmo psychiku. Volba materiálu Lze předpokládat, ţe nově zrekonstruovaný byt jen tak rychle neponecháme prázdný a nevyuţitý. Proto je důleţité při koupi nábytku pomyslet i na hlediska trvanlivosti a přívětivosti materiálu, z kterého jsou jeho dané části sestaveny. Levná skříň či postel sice znamenají niţší investici, ale zpravidla i niţší trvanlivost. Zpravidla však vyţadují po nových majitelích i zručnost při jejich montáţi. Častokrát je však zboţí cenově nadhodnocené pouze pro svou značku a nákup lacinější imitace naprosto bez problému pokryje naše poţadavky.
59
5.4.2 Domácí elektrospotřebiče Časová dotace: 1 vyučovací hodina Tempo naší doby klade na člověka zcela jiné nároky, neţ v minulosti. Souvisí to samozřejmě i s pokrokem a rozvojem elektrotechniky. Chceme ţít komfortněji a tak, abychom volný čas a energii ušetřili pro příjemnější činnosti. Neodmyslitelnými pomocníky v domácnosti jsou pro nás v tomto ohledu elektrospotřebiče. Rekonstrukce, nejčastěji pak zařizování nového bydlení si většinou ţádá i výměnu, respektive pořízení nových elektrospotřebičů. Tato kapitola by nás měla vést k zamyšlení nad tím, jak přistupovat k jejich koupi a na co brát zřetel. Nejsou totiţ jen součástí domácností, ale obklopují nás na kaţdém prakticky všude. My se však soustředíme především na spotřebiče domácí.
Druhy domácích elektrospotřebičů Začněme trochu netradičně – co do této kategorie neřadíme? Je třeba si uvědomit, ţe některé spotřebiče pro svůj specifický účel do kategorie domácích elektrospotřebičů neuvádíme. Jde především o osobní počítače, televizory, svítidla, regulátory topení, napáječe aj. přístroje, které patří pro svoji klasifikaci do specifických „šuplíků“. Namátkou si vyjmenujme nejvíce rozšířené druhy domácích elektrospotřebičů: Vysavače a úklidové spotřebiče vysávající vodu Elektrické ţehličky Myčky nádobí Pračky Bubnové sušičky Hodiny Šicí stroje Grily Elektrické holicí strojky Nepřenosné sporáky Nabíječky baterií Projektory Průtokové ohřívače vody atd.
60
Co musí splňovat elektrospotřebiče Domácí spotřebiče by měly být konstruovány tak, aby je mohl pouţívat dospělý člověk v běţných domácích podmínkách a nemusel disponovat zvláštními znalostmi k jejich bezpečnému pouţívání.(VLČEK, J., 2007) I přesto jsou na nás, jako na spotřebitele kladeny jisté nároky na základní znalost problematiky. Měli bychom dle odborníka na ochranu spotřebitelů Jiřího Vlčka při koupi a instalaci být obezřetní. Dbejme proto na 3 základní kritéria: Možné nebezpečí (elektrický proud, vznik požáru, oteplování, ..) Musíme mít na paměti, ţe elektrospotřebiče musí být konstruovány tak, „aby se při jejich pouţívání zabránilo úrazům nebo škodám způsobeným těmito nebezpečími: úraz elektrickým proudem, energetická nebezpečí, oheň, mechanická a tepelná nebezpečí, radiace a chemická nebezpečí, záření, unikající plyny a exploze. Obsah štítku Musí být čitelný a uvedené údaje na něm musí být čitelné a rozpoznatelné. Musí obsahovat údaj o jmenovitém rozsahu napětí ve voltech (např.230V), jmenovitý příkon ve wattech, značku pro proud nebo kmitočet. Dále pak třídu ochrany, údaj o modelu a značku prodejce, číslo IP podle stupně ochrany proti škodlivému vniknutí vody. Obsah návodu k použití Návod musí být vţdy dodán spolu se spotřebičem, můţe být také označen přímo na spotřebiči tak, aby byl viditelný při normálním pouţívání. Význam případně pouţitých značek musí být v návodu vysvětlen. Kromě těchto pravidel nás samozřejmě zajímá i úroveň technických moţností daného spotřebiče a pořizovací cena. V případě nákupu přes internetové obchody i moţnosti servisu, reklamace a doby dodávky. Proto musíme zohlednit co nejvíce moţných kritérií a nepodlehnout reklamě a zdánlivě výhodným akčním cenám.
61
6. Zabezpečení a drobná údržba Mezipředmětové vztahy: Praktické činnosti Klíčová slova: Zabezpečení, bezpečnostní dveře, zámek, zámková cylindrická vloţka, dozický zámek, visací zámek, hmoţdinka, skoba, kotevní šrouby a háky
6.1 Zabezpečení domácnosti Časová dotace: 1 vyučovací hodina V naší domácnosti se potřebujeme cítit bezpečně. S nárůstem kriminality přímo souvisí krádeţe a vloupání do domovních, resp. bytových prostor. S přihlédnutím ke skutečnosti, ţe se tento neblahý fenomén ve společnosti neustále vyskytuje, je třeba jeho případnému vlivu na nás a naše zázemí zamezit. Zkušenosti potvrzují, ţe tím zdánlivě nejúčinnějším krokem v prevenci vloupání je změna jednání v přístupu z pozice obyvatel nemovitostí. Tam kde je riziko vyšší, případně máme dostatek prostředků nebo jen zkrátka povaţujeme bezpečnost bydlení za nejvyšší prioritu, nastupuje technické řešení na úrovni nadstandardního zabezpečení. Tedy první krok tkví v uvědomění si základních principů, minimalizující moţné nebezpečí. Odborná literatura nejčastěji doporučuje aplikovat tato preventivní opatření: (KOCÁBEK, P., KONÍČEK, T., 2003) Řádné uzamykání a vhodné označení objektu Odcházíte-li z objektu, byť jen krátkodobě, vţdy zavírejte všechna okna a uzamykejte všechny dveře. Neschovávejte nikdy klíče pod rohoţku ani do květináče. Na zvonek, schránku a dveře uvádějte pouze vaše příjmení v mnoţném čísle, bez titulů. Zbytečně neupozorňujte na vaši nepřítomnost O svém odjezdu informujte pouze nejuţší okruh lidí, kterým věříte. Nikdy nenechávejte na dveřích vzkazy o vaší nepřítomnosti. Vyuţívejte elektronická zařízení, která v nepravidelných časech zapínají světla, televizi atd., pro zdání, ţe byt je obydlený. Poţádejte důvěryhodnou osobu, aby v době vaší nepřítomnosti dohlédla na obydlí – větrala, zalévala květiny, pravidelně vybírala schránku na dopisy apod. Přehledný prostor před objektem Dbejte na to, aby keře a stromy nezakrývaly velkou část objektu. To umoţňuje zlodějům pracovat ve skrytu. Nezapomínejte ani na dobré osvětlení před objektem. Nevystavujte zbytečně cenné předměty, nehovořte o nich, chraňte je
62
Večer zatahujte závěsy nebo rolety. V odpadcích nenechávejte obaly od nových výrobků a spotřebičů. Nechlubte se před cizími lidmi, co máte doma cenného. Pokud chcete přechovávat cennosti doma – nenechávejte je na jednom místě – uloţte je na různých těţko předvídatelných místech v bytě. Dobré vztahy se sousedy Udrţujte dobré vztahy se sousedy, všímejte si podezřelých osob v blízkosti obydlí. Do bytu dovolte vstoupit jen osobám známým a důvěryhodným. Mějte se na pozoru před lidmi, kteří chodí ode dveří ke dveřím a nabízejí všelijaké podnikání, zboţí a sluţby. Mohou to být tipaři. Toto jsou ta základní preventivní opatření. Měli bychom myslet však přece jen na vše a tyto zásady podpořit i technologicky. Jak postupovat?
6.1.1 Technická bezpečnostní opatření Z hlediska vloupání patří do nejrizikovějších míst k vniku do domu logicky dveřní a okenní prostory. Proto se zaměříme na tuto oblast a řešení jejího zabezpečení, tzv. klasickou ochranu. Dveřní prostory Dveře do bytu a dveřní rámy jsou asi nejpouţívanějším přístupem pro zloděje. Kritickými místy dveřního prostoru jsou ostění, zárubeň (rám), závěsy (panty), dveře (dveřní křídla) a uzamykací mechanismy. Pod pojmem ostění si představujeme část zdi, tedy zpravidla panel na který se upevňuje zárubeň. Při rekonstrukci bytu bychom neměli zapomenout na výměnu těchto zárubní, tedy rámů a to nejlépe v celém bytě. Starší byty disponují nejčastěji starými typy rámů, na které nové dveře běţně k dostání nepasují.
Máme
moţnost
volit
mezi
zárubněmi
kovovými
a
dřevěnými.
Z bezpečnostního hlediska se doporučují kovové, i ta se však dá překonat pomocí heveru. Proto se v posledních letech velmi propagují tzv. zárubně bezpečnostní. Jde o silné svařené pásy, které pomocí čepů či háků zapadajících do ozubů, brání násilnému vyraţení zárubně ze zdi. Dalším prvkem dveřních prostor jsou panty alias závěsy. Jsou součástí jak zárubně, tak i samotných dveří. U vstupních dveří musí být zavěšeny na třech místech a to na vnitřní straně dveří (pohled z bytu). Doporučuje se je pojistit proti vysazení. K tomu slouţí jednoduchá ocelová vzpěra, která panty zajistí. Dveře (dveřní křídla) se dělí podle pouţitého materiály na výrobu. U starších typů nejčastěji ze dřeva. Dnes naleznou vyuţití především v interiérech bytu. Dveře bezpečnostní jsou pak sloţeny jako kompozit dřeva a kovu. V dnešní době jsou dveřní křídla vyráběny
63
nejčastěji z MDF desek a opatřeny přídavnými mechanickými bezpečnostními komponenty. Do této skupiny řadíme zejména: Bezpečnostní štít + profilová cylindrická vložka (chrání před odvrtáním, roztrţením, vyhmatáním planţetou). Zadlabávací zámek s prvky pasivní bezpečnosti (odolný proti odvrtání, pojistka, při zlomení vloţky automaticky blokuje vysunutou závoru, speciální protiplech). Vrchní přídavný zámek (zdvojuje bezpečnost vstupních dveří, vloţku nelze rozlomit, vyhmatat). Dveřní závora příčná celoplošná (chrání před násilným vyraţením, vysazením a vyháčkováním vstupních dveří). Doplňková zařízení (přídavné kódové kování, pojistka dveřních závěsů, zábrana proti vysazení, pojistný řetízek, panoramatické kukátko, dveřní zástrč apod.). Různé typy mříží. Uvedené prostředky lze vhodně kombinovat podle toho, o kolik chcete ztíţit zloději jeho „práci“. Bezpečnostní dveře Z hlediska rozsahu ochrany obydlí jsou nejvhodnějším způsobem, jak jej zabezpečit před vniknutím. Kaţdý výrobce dle cenových relací nabízí celou řada modelů. Z finančního hlediska však nejde o lacinou záleţitost. Ceny se pohybují u levnějších modelů v relacích od 10 000,- korun. Okenní prostory Zabezpečení okenních prostor a balkónů je důleţité především pro obyvatele rodinných domů a majitelů bytů v suterénech a niţších patrech domů. Při ochraně okenních prostorů a prosklených ploch je třeba zaměřit pozornost především na tyto části: rámy, okenní překlady a parapety, okenní křídla, závěsy, sklo, uzávěry a kování, okenice, mříţe, ţaluzie a panely. Kvalitu zabezpečení okenních prostor můţeme ovlivnit právě volbou vhodných prvků a podstatně také volbou odborné instalace. Na trhu existuje celá řada firem, které kromě nabídky sortimentu provedou i samotnou instalace – to je standardem. Ve vztahu k bezpečnosti u okenních prostor však musíme přemýšlet i opačného pohledu. Především, kdyţ sdílíme byt s menšími dětmi. Okna musí být bezpečná, aby se minimalizovalo riziko úrazu, a zároveň musí zajistit i samotný byt proti vniknutí zvenčí. Uvědomme si, ţe i instalace doplňkových prvků, jakým jsou rolety, či ţaluzie mohou potenciální zloděje také odradit. Jednak do našeho byty (domu) nevidí a pak také řeší minimálně jednu komplikaci navíc. Další moţností je především
64
v níţe poloţených bytech instalace mříţí do prostoru balkónu a oken. Kaţdé opatření, které je vidět má tedy jednoduše řečeno, svůj efekt - odradí. Nadstavba - elektronika Účinnost mechanických zábranných prostředků je nejvhodnější umocnit pomocí elektroniky. Bezpečnostní systémy jiţ patří ke standardnímu vybavení objektů. Monitoring lze řešit pomocí detektorů. K signalizaci narušení soukromí slouţí právě systém
takovýchto
detektorů.
Pracují
na
principech
detekce
mechanických,
magnetických, případně akustických signálů atd. Tato technika slouţí samozřejmě i k poţární ochraně. Jejich funkce často doplňuje kamerový systém. Nejčastěji u vstupu, případně monitorující prostory okolí domu. Celek tak tvoří zabezpečovací systém, řízen ústřednou – tzv. EZS.
6.2 Drobná údržba Časová dotace: 2 vyučovací hodiny Kaţdý obyvatel bytu občas narazí na problém nejrůznějšího rázu, týkající se aktuálního stavu jeho bytového vybavení. Oblast je to však natolik široká, ţe ji rozvineme především v rámci kapitoly o rekonstrukcích. Představuje ideální spojku mezi všemi níţe i výše popsanými kategoriemi, a z technického hlediska tak dotváří komplex této metodické práce.
6.2.1 Stavební zámky a kování Jde o zařízení slouţící k uzavírání a zamykání dveří do domu či bytu, resp. jednotlivých místností. Konstrukce zámku přehledně dělí Evţen Vlásek a Petr Mach v publikaci Drobná domovní údrţba: Rozdělení zámků a) Dle konstrukce Obyčejné - jejichţ uzamykací mechanismus je tvořen závorníkem popř. závorníkem a zábranami. K zámku se dodává jednoduchý klíč. Kombinace závorníku a klíče umoţňuje maximálně 30 uzamykacích sestav. Mezipokojové – určené pouze pro vnitřní dveře bytu. Jsou opatřeny obvykle pouze střelkou bez uzamykacího mechanismu. Dozické – mají uzamykací mechanismus vytvořený stavítky ovládanými jednostranně ozubeným klíčem. Minimální počet uzamykacích soustav je 200. Motýlkové – ovládají se oboustranně ozubenými kolečky
65
Pro cylindrickou vloţku – jsou ovládány cylindrickou vloţkou b) Stupně zabezpečení Jednoduché – nesplňují podmínky bezpečnosti proti vloupání z kriminalistického hlediska. Jedná se o zámky obyčejné a dozické. Bezpečnostní – jejichţ vnitřní mechanismus značně znesnadňuje jeho překonání bez pouţití odpovídajícího elementu nebo násilí. Patří sem i zámky, které umoţňují pouţití prvků zvyšujících bezpečnost z kriminalistického hlediska (profilové cylindrické vloţky, bezpečnostní štítky apod.). c) Vybavenosti Bez převodu – neumoţňuje pohyb střelky otáčením klikou. S převodem – umoţňuje pohyb střelky otáčením kliky d) Způsobu připevnění K zadlabávání nebo zapuštění do dveřních křídel. Pouţívají se jako jediný nebo hlavní zámek. Vrchní – se připevňují na dveřní křídlo jako druhý zámek, který zvyšuje bezpečnost proti neoprávněnému vniku. e) Způsobu zakování Levé – pouţitelné pro levé dveře, tj. ty, u nichţ jsou závěsy viditelné na levé straně. Značí se „L“. Pravé – pouţitelné pro pravé dveře, tj. ty, u nichţ jsou závěsy viditelné na pravé straně. Značí se „P“. f) Určení Pro jednokřídlé dveře označované 1/1 Pro dvoukřídlé dveře označované 2/2. (VLÁSEK, E., MACH, P., 1998) Nejběţněji vyuţívanými typy jsou dnes stavebními zámky s cylindrickou vloţkou – běţně označované jako „FABky“. Proto se zaměříme na jejich údrţbu v případě, ţe se nám stane určitá nepříjemnost a zámek nefunguje, jak by měl. Cylindrická vložka Nejčastější varianta konstrukce zámku. Vyuţití nachází především u vstupních dveří. Pracuje na principu zásuvných čepů. Vloţka je sloţena z dvou válců. Pevného a pohyblivého. Ve vloţce v obou válcích jsou vyvrtána zapuštění, do nichţ je vloţeno vţdy po jednom páru čepů. Horní čepy, jsou kaţdý jiné délky, to proto, aby byly aţ
66
zuby správného klíče zatlačeny tak, ţe končí přesně na úrovni otáčivého válce. Spodní čepy, které jsou všechny stejně dlouhé, jsou potom zatlačeny do nepohyblivé části zámku. Pod spodními čepy jsou ještě pruţiny, které zajišťují, aby se vše mohlo vrátit do původní polohy jako před vloţením klíče. V poloze zamčeno se nesetkávají čepy přesně na okraji válce, ale jsou do něj vsunuty jen částečně a zamezují jeho otočení. Pokud tedy nemáme klíč, na kterém jsou zuby odpovídající délkám spodních čepů, nemůţeme zámek odemknout. Abychom mohli klíč do vloţky zámku vsunout a zase vysunout, nemohou na něm být kolmé výstupky, ale musí být po obou stranách dostatečně zkoseny. Po stranách klíče jsou vodorovné rýhy, přesně zapadající do dráţek vnitřní části zámku. Je to další ochrana proti vsunutí jiného klíč. (VESELÁ, K., 2008)
Obr 13. Klíč a čepy, řez cylindrickou vloţkou s klíčem (čepy, pruţinky). Dále se v praxi setkáme se zámky dozickými, visacími, univerzálními.
6.2.2 Zavěšování předmětů Snad kaţdá domácnost je vybavena určitou částí nábytku, případně nástěnnými hodinami, či dekoracemi které jako uţivatelé musíme připevnit na stěnu. Ţáci se jistě setkali s termíny jako např. hmoţdinka, háček, vrut a podobně. Proto by si měli v praxi tyto činnosti s upevňujícími prvky a jejich instalací vyzkoušet. Tato část slouţí jako teoretický podklad k těmto praktickým činnostem. Zavěšování lehkých předmětů Lehké předměty, jakými jsou například malé teploměry, poznámky či obrázky menších rozměrů lze upevnit pomocí hřebíčku zatlučeného do omítky stěny (viz. obr). Hřebíček se zatlouká šikmo dolů pod úhlem 25° s vodorovnou polohou a to pouze do omítky (hloubka maximálně 20 mm).
67
Další variantou a to především v místnostech s hladkým povrchem stěny jsou speciální háčky. Naleznou vyuţití hlavně v kuchyni a koupelně, kde nestojíme o poškození zdiva, případně obkladů a plní kromě funkce závěsné i nároky na estetické hledisko. Jsou zhotoveny nejčastěji z plastu a fixovány jsou pomocí lepidla, oboustranných lepících štítků nebo pod tlakem (např. jako GPS k čelnímu sklu automobilu). Zavěšování těžkých předmětů Pro zavěšení hmotnějších předmětů existuje hned několik variant. Jejich aplikace však záleţí na okolnostech. První moţností je instalace háčku a dvojháčku (viz. obrázek vpravo) pomocí speciálních kotvících hřebíčků. Tato varianta ovšem najde vyuţití jen tam, kde je vrstva omítky na zdivu dostatečně tlustá. Tento způsob však není vhodný pro zatlučení do betonových panelů. Moţností jak pevněji zavěsit na zeď hmotnější části nábytku či větší obraz je pouţití skoby. Ty se zatloukají do větší hloubky neţ hřebíčky a to aţ na úroveň spár ve zdivu. Aby se předešlo vytvoření nepěkných děr ve zdi a to nepovedenými pokusy, je rozumné si pozici pro zavedení skoby odzkoušet zatlučením stejně dlouhého hřebíku, který nezanechá ve zdivu citelné stopy. Musíme si však ověřit, zda není v zamýšleném místě vedena elektřina či vodovodní potrubí. V prvním případě je nejjednodušší pouţít zkoušečku, přítomnost vodovodního potrubí zpravidla poznáme pouhým okem. Skoba se zatlouká pod zanedbatelnějším úhlem neţ hřebíky, avšak dbáme na to, aby hlava skoby byla v poloze vodorovné
kolmo
(viz.
obrázek
vpravo).
Pokud
potřebujeme upevnit skobu velmi pevně, pak je vhodné si předvrtat větší otvor a skobu zacementovat, případně zasádrovat dodatečně, nebo takto zafixovat dřevěný špalík (instalovaný do vysekaného otvoru), do kterého se skoba zatluče. Nejčastěji se však zavěšení těţších prvků realizuje pomocí plastových hmoždinek. K jejich instalaci však zpravidla potřebujeme příklepovou elektrickou vrtačku, kterou vyvrtáme otvor, do které hmoţdinku dle rozměru uvedeného na lisovaném výlitku hmoţdinky zavedeme (viz obr. vpravo). Průměr pouţitého vrtáku je tedy stejný jako údaj na hmoţdince. Činnou částí hmoţdinky fixující ji ve zdi jsou volné čelisti, které se rozevírají zasouváním vrutu do jejího těla. Vrut stejně jako hřebík, či skobu vpravíme do hmoţdinky údery kladiva, nakonec jej dotáhneme šroubovákem.
68
Obr 14. Hmoţdinka s vrutem fixující dřevěnou poličku ke zdi z pohledu řezu Zavěšování velmi těžkých předmětů Pro zavěšování nejtěţších předmětů v domácnosti jakými jsou radiátory, skříňky apod. se vyuţívá kotevních šroubů a háků. Jsou upevňovány do předem vyvrtaných otvorů. Jsou spojeny ke zdivu pomocí směsi cementové malty namíchané z cementu a jemného písku umíchané zpočátku za sucha. Je důleţité dosáhnout těstovité konzistence směsi a otvor před vyplněním vyčistit a zvlhčit. Po té se z ¾ zaplní maltou. Kotevní šroub se pomocí kladiva zarazí do malty a to opatrně, aby nedošlo k poškození závitu. Otvor zacelíme zbytkem malty a uhladíme. Směs musí schnout 24 hodin. Podobné je to například při fixování zednického lešení při rekonstrukcích exteriéru domů. Obr 15. Kotevní šrouby a háky
69
Praktická část Tato část diplomové práce obsahuje návrh praktických cvičení, činností a projektů, které lze aplikovat ve výuce předmětu Provoz a údrţba domácnosti. Jednotlivé podkapitoly korespondují s obsahem teoretické části práce.
7. Provoz domácnosti 7.1 Hospodaření s vodou Zadání cvičení: Zamyslete se nad tím, jakým způsobem nakládáte v domácnosti s vodou. Vytvořte 2-4 členné skupinky a navrhněte 3-5 moţných řešení, jak sníţit vaši denní spotřebu alespoň o 1/3. Pokuste se vaše nápady prezentovat na konkrétních případech, pokuste se tento vliv vyjádřit v číselných hodnotách. Klíčové kompetence: k řešení problémů, sociální a personální Pomůcky: psací potřeby
Zadání cvičení: Spočítejte návratnost investice hloubení nové studny u rodinného domu, vyuţijte internetových zdrojů a zohledněte všechna pro a proti, okolnosti, které mají vliv na výslednou cenu. Rozhodněte, za jakých okolností se tato investice vyplatí. Klíčové kompetence: k řešení problému Pomůcky: Počítač, sešit a psací potřeby
70
7.2 Hospodaření s teplem Zadání cvičení: Pod tímto zadáním máte obrázky několika typů obydlí s doplňujícími komentáři. Zvolte pro kaţdou ze staveb nejvhodnější variantů, jak jej spolehlivě vytopit.
1) řadový rodinný domek
2) samostatně stojící chalupa
3) byt panelového domu
4) rekreační chata
Klíčové kompetence: k řešení problémů.
Zadání cvičení: Spočítejte návratnost investice zateplení zdí panelového bytu. Jste jeho majitelem a toto řešení Vás stálo 110 000,- korun a dalších 60 000,- korun instalace nových plastových oken. V jakém časovém horizontu začnete na této investici „vydělávat“, jestliţe cena za 1 GJ tepla činí 620,- Kč. Vaše spotřeba tepla činila před rekonstrukcí 70 GJ ročně. Nyní se sníţila na 42 GJ za rok. Zanedbáváme vývoj budoucích cen. Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanské Pomůcky: Kalkulačka, sešit, psací potřeby
7.3 Osvětlení domácnosti Zadání cvičení: S obezřetností za dozoru vyučujícího si prohlédněte všechny světelné zdroje ve vašem okolí – třída běţného typu, počítačová učebna (zářivky, světla, lampičky). Všimněte si jaké typy ţárovek a zářivek jsou pouţity. Vyuţijte internetových zdrojů k dohledání údajů ţivotnosti, poraďte se s vyučujícím. V případě, ţe nemáte moţnost připojení k internetu, pracujte s modelovým příkladem.
71
V Místnosti je instalováno 12ks klasických ţárovek. Kolik bychom za 10 let uspořili peněz, kdybychom je nahradili draţšími LED ţárovkami s delší ţivotností? 1. Ţárovkou budeme svítit v průměru 4 hodiny denně. 2. Cena 1kWh elektrické energie je 5 Kč 3. Cena vláknové 100W ţárovky je 15 Kč 4. Ţivotnost vláknové 100W ţárovky je 1000 provozních hodin 5. Ţivotnost zmíněné LED ţárovky je 50 000 provozních hodin 6. LED ţárovka stojí asi 250 Kč. *10W LED ţárovka spotřebuje za rok 1/10 energie oproti 100W ţárovce s vláknem, coţ je v korunách: 58Kč (Světelný výkon LED ţárovek je výrazně vyšší, proto 10W LED = přibliţně stejně jako 100W u vakuového typu). Klíčové kompetence: k řešení problémů Mezipředmětové vztahy: matematika, fyzika Pomůcky: zdroje světla, počítače (nebo pracovní list s údaji) Organizační doporučení: Realizovat v prostorách počítačové učebny
7.4 Hospodaření s elektrickou energií Zadání cvičení: Za podpory internetových zdrojů nalezněte 3 výrobky z kategorie domácích spotřebičů stejného typu, a u nich srovnejte spotřebu elektrické energie za rok. Pouţijte jednoduchý výpočet vycházející z aktuální ceny za energii. Počítejme s částkou 1700 Kč/MWh. Nezapočítávejte k ceně daňový poplatek. Klíčové kompetence: k řešení problémů Pomůcky: počítač Mezipředmětové vztahy: matematika, fyzika
Zadání cvičení: Vytvořte 2-3 členné skupinky a pokuste se zamyslet nad alespoň pěti moţnostmi, jak sníţit spotřebu elektrické energie ve vaší virtuální domácnosti. Prezentujte vaše nápady před třídou tak, aby kaţdý z vás dokázal k danému vylepšení říct alespoň pár vět. Klíčové kompetence: k řešení problémů, sociální a personální Pomůcky: psací potřeby Mezipředmětové vztahy: rodinná výchova, výchova k občanství
72
7.5 Spotřeba domácnosti 7.5.1 Projekt: Šetrná domácnost Časová dotace: 2 vyučovací hodiny Anotace projektu: Záměrem projektu je ţáky přivést ke kooperativnímu řešení problému spotřeby energií v domácnostech. Cílem je ţáky vést ke kreativitě a inovativním přístupům. Měli by pamatovat na to, ţe ušetřit lze i na základě změny přístupu ke kaţdodenním potřebám, změně přístupu k zdrojům. Zadání projektu: Ţáci utvoří dvou členné skupinky a pokusí se zamyslet nad moţnými opatřeními, jak sníţit spotřebu energie v jejich virtuální domácnosti. Představí své nápady před třídou tak, aby výsledná prezentace byla přehledná, projev byl ucelený a zavdal prostor a podněty k diskuzi. Mají za úkol vliv jednotlivých inovací vyjádřit v číslech (v závislosti na financích, času, atd.), porovnat souvislosti s jejich běţnou spotřebou, zobecnit a domyslet důsledky zavedení těchto opatření ve společnosti. K dispozici mají internet, program pro tvorbu prezentací, interaktivní tabuli, zápisky v sešitech. Kritéria hodnocení: originalita, prezentace, argumentace Klíčové kompetence: K řešení problému – volí vhodné alternativy řešení, nabízí nové pohledy na problém sociální a personální – ţák si s partnerem určí kompetence a kritéria spolupráce, pracuje systematicky v týmu a přitom rozvíjí své osobní kvality. komunikativní – je schopen formulovat, diskutovat, argumentovat své navrţené inovace s partnerem i před třídou po započetí prezentaci. Dá prostor pro vyjádření stanovisek a opatření i spoluţákům. Občanská – ţák si je vědom, ţe jeho jednání přímo ovlivňuje ţivot společnosti (spotřeba, zdroje,…) Očekávaný výstup: ţáci si uvědomí cenu energií a její hodnotu pro celou společnost. Hmotným výstupem projektu bude elektronická prezentace a stručný výklad navrhovaných změn v přístupu a inovacích. Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, etická výchova, matematika
73
Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, environmentální výchova, výchova v globálních a evropských souvislostech Pomůcky: Počítač s internetovým připojením, program pro tvorbu prezentací, interaktivní tabule, sešit, psací potřeby. Organizační doporučení: Realizace v počítačové nebo multimediální učebně
8. Telekomunikační a spojovací prostředky 8.1 Televize Zadání cvičení: Z koaxiální kabeláţe a konektoru vyrobte připojovací médium pro zapojení televizoru a set-top boxu, zprovozněte audio systém (známe z předmětu mediální výchova) a propojte vše s vyučujícím tak, aby celý systém fungoval bez problémů, proveďte nastavení kanálů, zobrazení a uloţení do paměti. Klíčové kompetence: pracovní, k řešení problémů Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti Pomůcky: Televizor, set-top box, koaxiální kabely s konektory, pájedla, cín, kalafuna, audio systém, uţivatelské manuály. Organizační doporučení: Realizovat v multimediální učebně, nebo tam kde je k dispozici televizor.
8.2 Internet Zadání cvičení: Prostřednictvím internetového prohlíţeče
nalezněte alespoň 3 provozovatele
internetového připojení a porovnejte nabídky základních tarifů. Uveďte všechny klady i zápory uvedených nabídek. Klíčové kompetence: k řešení problémů, sociální a personální Pomůcky: Počítač Organizační doporučení: Výuka musí být realizována v učebně informatiky
74
Zadání cvičení: Popište celý proces připojení domácího počítačové sítě k síti internet. Krok po kroku. Mezipředmětové vztahy: Informatika Klíčové kompetence: k řešení problémů Pomůcky: psací potřeby, zápisky
9. Úklid, nakupování, odpady 9.1 Úklid Zadání cvičení: Přiřaďte dané činnosti dle četnosti k daným kategoriím: občasně (dvakrát až třikrát do roka) pravidelně (každý měsíc) pravidelně (každý týden) Soustavně (každý den) umývání oken navoskování podlahy tepování koberce a čalouněného nábytku zalévání květin praní prádla utření prachu z nábytku porovnání věcí v celém bytě vyčištění filtru v odsavači par v kuchyni vynesení odpadků očištění radiátorů … Mezipředmětové vztahy: Praktické činnosti Klíčové kompetence: k řešení problémů, pracovní Pomůcky: kartičky s kategoriemi Technické provedení: Činnosti a kategorie se nastříhají na velikost kartiček z tvrdého papíru. V případě technických moţností doporučuji vypracovat pro formát interaktivní tabule.
75
Zadání cvičení: Vytvořte časový plán úklidu na 14 dní ve vaší domácnosti. Můţete zapojit všechny členy vaší rodiny. Přemýšlejte nad časovou náročností činností a povinnostmi vašich příbuzných. Zapojte všechny činnosti uvedené v učebních materiálech. Mezipředmětové vztahy: Praktické činnosti, rodinná výchova Klíčové kompetence: k řešení problémů, personální a sociální Pomůcky: psací potřeby, sešit
9.2 Nakupování Zadání cvičení: Vytvořte skupinky po 2-3 členech a vylosujte si kartičku. Na ní je uvedeno buď kamenný obchod nebo e-shop. Vašim úkolem vymyslet dostatečné mnoţství argumentů, kterými si získáte zákazníka na svou stranu. Diskutujte s oponenty podle pravidel a přesvědčte vyučujícího (představuje spotřebitele), ţe právě váš obchod je pro něj ten pravý. Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství Klíčové kompetence: k řešení problémů, personální a sociální, komunikativní Pomůcky: psací potřeby, sešit, kartičky s kategoriemi Zadání cvičení: Zamyslete se nad tím, proč se podpora domácích prodejců a výrobců těší stále větší oblibě. Proč je anebo není dobré podporovat tuto skupinu producentů? Jak se tyto 2 skupiny od sebe v principu liší. Mezipředmětové vztahy: občanská výchova Klíčové kompetence: k řešení problémů, personální a sociální, komunikativní Organizace: Řízená diskuze Zadání cvičení: Sestavte ţebříček vašich priorit při výběru zboţí v obchodě a vysvětlete svoje stanovisko formou příspěvku do diskuze. Např. Kvalita, cena, prostředí, dostupnost, personál, výběr zboţí, nabídka sluţeb … Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství Klíčové kompetence: k řešení problémů, personální a sociální, komunikativní
76
9.3 Odpady Zadání cvičení: Na kartičkách máte uvedeny typy nejrůznějších odpadů. Přiřaďte je k jednotlivým barevným kontejnerům. Skleněné střepy, fólie, polystyrén, lepenka, kartón, hygienické potřeby, PET láhve, kelímky, keramika, novodur, skleněné nádoby, autosklo, baterie. Modrý, ţlutý, bílý, zelený kontejner. Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství Pomůcky: kartičky Technické provedení: Typy odpadu a kategorie se nastříhají na velikost kartiček z tvrdého papíru. V případě technických moţností doporučuji vypracovat pro formát interaktivní tabule. Zadání cvičení: Vytvořte dvojice. Polepte recyklovatelné vybavení třídy samolepícími štítky s popisky (papír, plast, sklo). Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská Mezipředmětové vztahy: občanská výchova. Pomůcky: Samolepící štítky (poznámkové), psací potřeby
Zadání cvičení: Utvořte dvojice. Navrhněte i s pomocí internetových zdrojů alespoň 5 moţností, jak naloţit s pouţitými PET lahvemi. Kreativitě se meze nekladou. Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, chemie Pomůcky: Počítač Organizační doporučení: Realizace v počítačové nebo multimediální učebně.
77
10. Hospodaření s financemi 10.1 Provozní náklady domácnosti Zadání cvičení: Doplňte k daným kategorií komodity, které jsou součástí rodinného rozpočtu Příjmy
Výdaje:
…………………………
………náklady na dopravu
…………………………..
……………………………….
…………………………..
……………………………….
…………………………..
……………………………….
…………………………..
……………………………….
Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, rodinná výchova Pomůcky: Psací potřeby
10.2 Domácí účetnictví Zadání cvičení: Pokuste se zamyslet nad všemi typy výdajů a na základě jednoduché matematiky si je spočítat, na kolik by vás vyšlo měsíční souţití s potenciálním partnerem a dítětem ve společném bytě. Pro získání aktuálních cen a informací můţete vyuţít internetových zdrojů. Poloţky přehledně zaznamenejte do tabulky a rozdělte je dle daných kritérií na dobrovolné a nutné, zohledňující i četnost platby. Například poplatky za stravu – 30 x 250,-Kč. Nájem 1x 9000,-Kč Svůj měsíční rozpočet prezentujte před třídou a okomentujte důvody, které vás vedly k zahrnutí daných poloţek. Klíčové
kompetence:
k řešení
problémů,
občanská,
personální
a
sociální,
komunikativní Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, rodinná výchova, matematika Pomůcky: Psací potřeby, počítač Organizační doporučení: Realizace v počítačové nebo multimediální učebně.
78
10.3 Investiční trojúhelník Zadání cvičení: Podle logiky investičního trojúhelníku a vyučované látky načrtněte obecně poměry stran u uváděných veličin v případě investování do akcií, stavebního spoření u financí uchovávaných tzv. ve slamníku (v domácnosti). Uvědomme si, ţe hodnoty u vrcholu trojúhelníku lze převést na protilehlé strany. Klíčové kompetence: k řešení problémů, k učení Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, matematika
10.4 Financování vlastního bydlení Zadání cvičení: Představte si situaci, ţe stojíte před rozhodnutím – pořídit si vlastní byt 2+1 nebo zůstat v klidu ve stejném bytě, ale v pronájmu a nevázat se, případně se časem porozhlédnout po něčem jiném. Zamyslete se nad klady a zápory obou rozhodnutí a spočítejte si investici, v případě ţe bychom v bytě ţili spokojeně 30 let. Hypotéka je stanovena na 20 let s úrokem 7 %. Máme naspořeno 200 000 Kč a částka z hypotéky je 1 800 000 Kč. Jaký bude finanční rozdíl mezi těmito přístupy za 30 let. Nebereme v úvahu poplatky za energii. Neberme v úvahu inflaci. 12 x 20 = 240 měsíců 1800000 x 1. 07 = 1926000,8025,- měsíčně na hypotéku 7400,- měsíčně za nájem. 7400 x 360 = 2 664 000,-
Pozn. V případě počítání inflace 2% ročně by byl výsledek přesáhnul s přehledem hranici 3 milionů korun. Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská, personální a sociální Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, rodinná výchova, matematika Pomůcky: psací potřeby, sešit Zadání cvičení:
79
Prostřednictvím internetu se pokuste vytvořit drobné portfolio z nabídky bytů. Přemýšlejte nad kritérii, která určují jejich cenu, a porovnejte výhodnost 3 konkrétních nabídek z jedné kategorie. Klíčové kompetence: k řešení problémů, občanská, personální a sociální Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství, rodinná výchova, informatika Pomůcky: počítač Organizační doporučení: Realizace v počítačové učebně.
11. Rekonstrukce bydlení 11.1 Plán rekonstrukce Zadání cvičení: Prohlédněte si přiloţenou výkresovou dokumentaci (viz.příloha) a všimněte si zakreslení jednotlivých prvků stavby. Jeden volené řešení vyuţijete při tvorbě následujícího projektu. Zaměřte se na vámi zvolenou oblast a pomocí internetových zdrojů si dohledejte informace o značení pouţitých prvků (zásuvky, ventily, atd.). Postup konzultujte s vyučujícím. Klíčové kompetence: k učení, pracovní Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, informatika Organizační doporučení: Realizovat v počítačové učebně Zadání cvičení: Připravte si dotazy na pana architekta v rámci připravované exkurze. Klíčové kompetence: občanské Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství
11.2 Exkurze – Návštěva architekta interiérů Plán exkurze: Časová dotace: 2 vyučovací hodiny Návštěva architekta je velmi vhodným řešením jak ţákům zprostředkovat kontakt s realitou a motivovat je k projektu rekonstrukce bytu. Je nutné zprostředkovat exkurzi ateliéru některého z bytových či jiných architektů, zabývajících se interiéry s časovým předstihem. Ţáci by měli mít z minulé vyučovací hodiny připraveny dotazy.
80
Očekávaný výstup: Ţáci si uvědomí komplexnost práce architekta, vytvoří si představu realizace vizualizací, Klíčové kompetence: občanské, pracovní, k učení Mezipředmětové vztahy: výchova k občanství
11.3 Podlahy a jejich vytápění Zadání cvičení: Zamyslete se nad klady a zápory instalace dřevěných parket v porovnání se syntetickými materiály. Uveďte prostory, pro které není pouţití první či druhé varianty vhodné a naopak. Nápověda: vlhkost, sucho, charakter místnosti, … Klíčové kompetence: k řešení problému Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, fyzika, chemie Zadání cvičení: Vypočítejte finanční náročnost instalace plovoucí podlahy do dvou místností o rozměrech 4x6 a 8x5 metrů. Cena podlahářské práce je 200Kč/m2. Cena plovoucí podlahy je 260Kč/1 m2. Kolik budete nuceni nakoupit balení, jestliţe jedno sada obsahuje 2,4 kusu o rozměru 1218x127 mm. Klíčové kompetence: k řešení problému Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, matematika
11.4 Řešení stropů a podhledů Zadání cvičení: Ve vaší kanceláři máte problém se stropem. Místnost není dostatečně zvukotěsná, úniky tepla zvyšují vaše kaţdoroční výdaje, protipoţární odolnost také není ideální. Váš firemní bezpečnostní technik navrhuje, abyste provedli rekonstrukci. Vypočítejte si finanční náročnost instalace sádrokartonového podhledu, který tyto problémy odstraní. Rozloha vaší kanceláře je 30 m2. Pomocí internetových zdrojů nalezněte vše potřebné pro provedení instalace a spočítejte si náklady s ní spojené. Poraďte se s vyučujícím. (sádrokartonové desky, vrtačka, vruty, profily, …). Klíčové kompetence: k řešení problému Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, matematika, informatika Organizační doporučení: Realizace v počítačové učebně.
81
Obr 16. Instalace sádrokartonového podhledu Zadání cvičení: Ve vaší domácnosti sdílíte velký pokoj se svým sourozencem. Řešením jak rozdělit váš pokoj na dva oddělené prostory spočívá v instalaci příčky. Nalezněte pomocí internetového připojení prodejce, který vám nabídne vhodný materiál za co moţná nejvýhodnější cenu. Strop má výšku 2,40 m, zeď bude široká 3 m. Navrhněte kalkulaci. Klíčové kompetence: k řešení problému Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, informatika Organizační doporučení: Realizace v počítačové učebně.
11.5 Obklady a malířské práce Zadání praktického cvičení: Dle pracovního postupu v podkapitole 5.3.1 si ţáci vyzkouší kompletní postup lepení obkladaček na stěnu. Je nutné vše zváţit, najít vhodné prostory, nejlépe v dílnách a nakoupit potřebný materiál. Kartáč, kyblík a lţíce by měla být součástí technického inventáře. Lepidlo a obkladačky lze pořídit ve formě sponzorského daru oslovením některého z prodejců. Pokud se v okolí ţádný ochotný prodejce nenalézá, je moţnost oslovit samotné ţáky, zdali nemají moţnost pár kusů obkladaček k výukovým účelům poskytnout ve formě daru (samozřejmě prostřednictvím komunikace s rodiči). V případě, ţe je tato moţnost nereálné lze přistoupit na variantu lepení tapety (i s moţností naţehlení). Neforemných stěn se v prostorách školy jistě pár najde a v rámci výuky se snad najde i shovívavost u vedení školy. Je vhodné ţáky s předstihem informovat a doporučit jim přinesení pracovních oděvů do výuky. Klíčové kompetence: pracovní Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti
82
Organizační doporučení: Konzultovat se správcem budovy Pomůcky: Kyblík, lţíce, obkladačky, lepidlo na obkladačky, kartáč, (tapeta, lepidlo). Zadání praktického cvičení: Dle teoretické části z podkapitoly 5.3.2 si ţáci vyzkouší postup při malování. Mnoho z nich se jistě s touto pracovní činností setkalo, avšak ne všichni měli někdy moţnost si vyzkoušet všechny základní kroky, které malování obnáší. Je nutné ţáky s předstihem informovat, aby si s sebou do výuky přinesli pracovní oděvy a vybavili se i nástroji. Nejlépe pak válečkem, štětcem a špachtlí. Kyblíkem se základním nátěrem a také několika kusy nástrojů by měla škola v podobě odpovědné osoby disponovat. Je důleţité zapojit do kaţdé činnosti postupně všechny ţáky. Příprava je výrazně závislá na iniciativě pedagoga. Ţáci mohou vymalovat například prostory vlastní třídy. Klíčové kompetence: pracovní Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti Organizační doporučení: Konzultovat se správcem budovy Pomůcky: 1-3 balení barvy, štětce, válečky, sádra, špachtle, krycí folie (noviny), pracovní oděvy
11.6 Zařízení interiéru bytu Zadání cvičení: Všimněte si na výkresu zakreslení nábytku a elektrospotřebičů v bytě (viz příloha). Zakreslete si do sešitu všechny části samostatně a s popisky. Tento způsob zákresu vyuţijete v projektu. Klíčové kompetence: pracovní, k učení Mezipředmětové
vztahy:
praktické
činnosti, výtvarná výchova Pomůcky: Sešit, psací potřeby.
83
11.7 Rekonstrukce bytu Časová dotace: 4 vyučovací hodiny Anotace projektu: Posláním projektu je ţáky přivést k plánování komplexní rekonstrukce bytu. Zaloţit dokumentaci a rozvrhnout si úpravy do jednotlivých kroků, vytvořit představu o kalkulaci. Projekt vybízí ke kreativitě a kooperaci v týmu. Ţáci jsou nuceni spolupracovat a vše si naplánovat do detailu, prezentovat výsledek celkového snaţení. Přípravu na projekt ţáci zahájí jiţ se započetím výuky oblasti rekonstrukce bydlení a kontakt s praxí jim zprostředkuje návštěva architekta. Zadání projektu: Dostali jste se do situace, která vám můţe pomoci z vašich tíţivých poměrů. Zdědili jste starý dvoupokojový byt. Navrhněte jeho rekonstrukci, kompletní zakoupení nového vybavení, hrubý časový a strukturovaný finanční rozpočet. Zanedbejte finanční výdaje za mzdu řemeslníků. Struktura bytu a jeho rozloha je ve vaší reţii. Myslete na prostor, pracujte systematicky. Vyuţijte zkušeností z výuky, exkurze a probraného učiva. Projekt je určen pro práci dvoučlenného týmu. K projektu opatřete výkresovou dokumentaci a krátkou prezentaci. Ceny jednotlivých poloţek dohledejte na internetu. Kritéria hodnocení: Nápaditost, finanční rozpočet, dokumentace, prezentace Klíčové kompetence: K učení – dokáţe odhadnout čas pro zpracování dílčích úkolů K řešení problému – volí vhodné alternativy rekonstrukce, projeví smysl pro systematický přístup při tvorbě rozpočtu a časového harmonogramu sociální a personální – ţák si s partnerem určí kompetence a kritéria spolupráce, pracuje systematicky v týmu a přitom rozvíjí své osobní kvality. komunikativní – je schopen formulovat, diskutovat, argumentovat své navrţené inovace s týmovým partnerem i před celou třídou po započetí prezentace. Dokáţe logicky obhájit motivy řešení rekonstrukce. Očekávaný výstup: Ţáci si díky projektu osvojí týmový přístup k práci, porozumí lépe termínu časový horizont, finanční plán a komplexní přístup. Uvědomí si, co vše obnáší z teoretického hlediska rekonstruování vlastního bydlení a jak pracná a hodnotná je
84
poctivá příprava na ni. Účelem není chtít po ţácích normované formáty výkresů, ale vést je spíše k prostorovému vnímání technického kreslení. Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, praktické činnosti, matematika, výtvarná výchova, informatika Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, výchova v globálních a evropských souvislostech Pomůcky: Počítač s internetovým připojením, program pro tvorbu prezentací, sešit, psací potřeby, kancelářské papíry. Organizační doporučení: Realizace v počítačové nebo multimediální učebně. Prezentace projektů a hodnocení je vhodné provést v závěrečné hodině výuky (v měsíci červnu).
Obr 17. Plánek bytu bez zákresu instalace
85
12. Drobná domácí údržba Zadání praktického cvičení: Náplní tohoto cvičení je v podstatě demonstrace principu fungování zámků různých typů. Některé zámky je dobré rozebrat a ukázat ţákům jejich konstrukci. Ţáci si uvědomí technologická řešení jednotlivých provedení pod vedením vyučujícího. V prostorách dílny i třídy je takovýchto zámků jistě několik. Pedagog by měl mít k dispozici také několik kusů vhodných demonstraci. Princip některých typů zámků je uveden v příloze. Klíčové kompetence: pracovní Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti, fyzika Organizační doporučení: Realizace v prostorách školní dílny Pomůcky: zámky různých typů, klíče, nářadí Zadání praktického cvičení: Proveďte s ţáky instruktáţ s následným praktickým procvičením jednotlivých činností instalace závěsných prvků (hřebík, skoba, háčky). Důleţité je kontrolovat správnou metodiku. Ţáci z předchozí výuky umí pracovat se sádrou a špachtlí, zúročí zkušenosti z praktických činností. Důleţité dbát na bezpečnost. Nad prací s elektronickou vrtačkou mít dozor. Klíčové kompetence: pracovní Mezipředmětové vztahy: praktické činnosti Organizační doporučení: Realizace v prostorách školní dílny, případně v jiných vhodných prostorách Pomůcky: háčky, hřebíky, skoby, kladívko, vrtačka, hmoţdinky, sádra, špachtle, špalíček, vruty
86
Závěr Diplomová práce je zaměřena na zmapování teoretických východisek určených k realizaci výuky předmětu Provoz a údrţba domácnosti na základní škole. Tato práce je určena všem pedagogům oboru Technická výchova a je zpracována ve formě metodické příručky. Odpovídá svým obsahem předpokládaným časovým dotacím, pro tento volitelný předmět dle ŠVP. Teoretická část práce je rozdělena do šesti kapitol, zaměřených komplexně na celou tuto oblast. Obsahuje v úvodu kaţdé kapitoly komentáře zohledňující didaktické hledisko obsaţených informací a jejich napojení na rozvoj klíčových kompetencí. Praktická část diplomové práce pak nabízí pedagogům několik moţností, jejichţ prostřednictvím mohou ve formě cvičení, resp. projektů s ţáky danou oblast procvičit a vést je k činnosti rozvíjející kreativní myšlení a kooperaci v kolektivu. Praktická část je s částí teoretickou tematicky propojena, obsahově spolu souvisí. Prostřednictvím této diplomové práce jsem si uvědomil význam a přínos zařazení předmětu Provoz a údrţba domácnosti do RVP. Především z hlediska rozvoje kompetencí občanských, pracovních a k řešení problému u ţáků 9. ročníku základní školy, lze tento vyučovací předmět povaţovat za adekvátní výstup formující globální myšlení.
87
Použitá literatura BEDNÁŘ,
Jiří. Digitální
televize:
populární
průvodce
technologií
DVB-T.
1.vyd. Praha : Sdělovací technika, 2006. 115 s. ISBN 80-86645-11-8. FRAŇKOVÁ, Eva, POSPÍŠILÍKOVÁ, Věra. Nekup to! : O environmentálně šetrném nakupování. 2. vyd. ZO Brno: ČSOP Veronica, 2008. 40 s. (Broţ.) FRIEDRICHOVÁ, Marcela. Omítky. 1. vyd. Brno : ERA group, 2004. 98 s. ISBN 807366-004-0. HORÁK, Jaroslav. Počítačové sítě pro začínající správce. 3. vyd. Brno : Computer press, 2006. 211 s. ISBN 80-251-0892-9. JENČEK, Tomáš. Rekonstrukce bytu : [Nápady, úpravy, řešení]. 1. vyd. Brno : ERA group s r.o., 2006. 126 s. ISBN 80-7366-044-X. KOCÁBEK, Pavel; KONÍČEK, Tomáš. Bezpečné bydlení. 1. vyd. Brno : ERA, 2003. 94 s. ISBN 80-86517-63-2. LESCHINGEROVÁ, Marie. Čím nahradit klasické žárovky? Zářivky, halogeny nebo LED diody
| Nazeleno.cz [Online]. [cit. 26. března 2010]. Dostupné na WWW
. . LINDSTROM, Martin. Nákupologie : Pravda a lži o tom, proč nakupujeme. 1.vyd. Brno: Computer press, 2009. – 232 s. ISBN 978-80-251-2396-6. MOŠNA, František aj. Praktické činnosti pro 6.-9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti. 2. vyd. Praha : Fortuna, 2004. 64 s. ISBN 80-7168-895-9. MURTINGER, Karel. Šetrná domácnost - elektřina – Web Finance.cz [Online]. [cit. 20. března 2010]. Dostupné na WWW . . NESEJT, Pavel. Co to je, když se řekne „inflace“. Finance.cz [Online]. [cit. 4. března 2010] Dostupné na WWW . . POTŮČEK, Jan. Co všechno standard DVB-T pokrývá DigiZone.cz
[Online].
[cit.
26.
březen
- Jak funguje DVB-T –
2010]. Dostupné
na
WWW
. .
88
QUAIN, Bill. Síla profesionálních spotřebitelů : Jak vytvářet bohatství tím, že budete nakupovat chytřeji, ne levněji. 1. vyd. Praha : InterNET services corporation, 2005. 105 s. ISBN 80-903593-7-X. REICHL, Jaroslav. Rozvod teplé vody :: MEF :: Encyklopedie Fyziky [Online]. [cit. 16. prosince
2010]. Dostupné
na
WWW
. SKOLEK, Tomáš. Co jsou peníze. Finance.cz [Online] [cit. 17. prosince 2010] Dostupné na WWW . . SYROVÝ, Petr; NOVOTNÝ, Martin. Osobní a rodinné finance. 1.vyd. Praha : Grada, 2003. 171 s. 80-247-0478-1. ŠPAČKOVÁ, Kamila. Světlo v bytě: každá místnost žádá své – iDnes.cz [Online]. [cit. 18. prosince 2009]. Dostupné na WWW . TINTĚRA, Ladislav. Úsporná domácnost: praktický rádce jak využívat energii efektivně. 1.vyd. Brno : ERA, 2002. 66 s. ISBN 80-86517-16-0. TOVÁRKOVÁ, Helena. Vaše šetrná domácnost. 1. vyd. Brno : Ekocentrum Brno, 2008. 14 s. ISBN 978-80-86305-06-6. VELFEL, Petr. Vybíráme vhodné osvětlení pro aktivity v panelovém bytě. Panelák [Online].
[cit.
16.
března
2010]. Dostupné
na
WWW
. VESELÁ, Kristýna. Jak fungují klíče a zámky. FyzWeb [Online]. [cit. 10. března 2010]. Dostupné na WWW . . VLÁSEK, Evţen; MACH, Petr. Drobná domovní údržba. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998. 99 s. ISBN 80-7082-465-4. VLČEK, Jiří. Rizika a záludnosti domácích spotřebičů. 1. vyd. Praha : Sdruţení českých spotřebitelů, 2007. 39 s. ISBN 978-80-903930-0-4.
Seznam zdrojů k obrázkům Obr 1. Správné a špatné osvětlení jídelního stolu. Staţeno z WWW
89
, .
Obr 2. Správné a špatné osvětlení pro sledování TV. Staţeno z WWW . Obr 3. Šíření analogového vysílání. Staţeno z WWW . Obr 5. Princip sloučení paketů v multiplex. Staţeno z WWW . Obr 6. Princip přenosu multiplexu k uţivateli. Staţeno z WWW . Obr 8. Poměrné rozloţení domovního odpadu. Staţeno z WWW . Obr 10. „Investiční trojúhelník“. Staţeno z WWW . Obr 11. Marmoleum v řezu. Staţeno z WWW . Obr 13. Klíč a čepy, řez cylindrickou vloţkou s klíčem (čepy, pruţinky). Staţeno z WWW , . Obr 14. Hmoţdinka s vrutem fixující dřevěnou poličku ke zdi z pohledu řezu. Staţeno z WWW . Obr 15. Kotevní šrouby a háky. Staţeno z WWW . Obr 16. Instalace sádrokartonového podhledu. Staţeno z WWW . Obr 22. Dozický zámek (kapitola 12.1). Staţeno z WWW , .
90
Obr 23. Visací zámek (kapitola 12.1). Staţeno z WWW .
Příloha
Obr 18. Výkres vodovodní instalace v bytě (kapitola 11.1)
91
Obr 19. Výkres elektroinstalace v bytě (kapitola 11.1)
92
Obr 20. Výkres bytu (kapitola 11.6)
93
Obr 21. Cylindrická vloţka zámku, princip vloţkového zámku (kapitola 6.2.1)
Obr 22. Dozický zámek (kapitola 12.1)
Obr 23. Visací zámek (kapitola 12.1)
94
